V buddhistickém centru

Ráno v Dulanu nás přivítalo sluncem - po nočním slejváku ani památky. Rychle jsme zabalili kufry, rozloučili se s našimi “spoluvězni” a vydali se hledat nějaké místo, kde bychom se mohli nasnídat. Jail House hotel Poté už jsme vyrazili směrem k Dulan Sugar Factory - budově cukrovaru, který byl kdysi plný průmyslového života a představoval zdroj příjmů pro místní lidi. Cukrovar zavřel své brány v devadesátých letech dvacátého století. Místní umělci a řemeslníci však začali brzy znovu oživovat opuštěné sklady tím, že si tu otevírali improvizovaná studia a ateliéry. Vyvinula se tak unikátní umělecké scéna, která prý získává čím dál větší věhlas. O víkendech se tu konají koncerty a další kulturní akce. Bohužel to tu začíná žít až v odpoledních hodinách, takže jsme neměli možnost vychutnat si tu pravou atmosféru. Večer už jsme potřebovali být v Tainanu, a tak jsme se nemohli v Dulanu tak dlouho zdržovat. ...

Na obratníku Raka

Je pátek třináctého. Zatímco celý svět bude už za pár hodin sledovat nepochopitelnou tragédii, která se odehraje v centru Paříže, před námi je vůbec nejkrásnější den naší dovolené… Jen neradi jsme opouštěli náš rozkošný soví hotýlek v Hualienu, ale čekalo nás spoustu dalších dobrodružství a za oknem horce pálící slunce. Tentokrát jsme plán dne vymýšleli víceméně za pochodu. V průvodci nás nalákala návštěva Cow Mountain Beach, malé pláže asi 27 km jižně od Hualienu, kde se prý vyhneme turistickým davům. Velmi strmá silnička, která k pláži vede, je myslím jasným vysvětlením, proč tam na turistu člověk nenarazí :D ...

Taroko

Brzy ráno jsme pokračovali v naší cestě do národního parku Taroko, kterou nám předchozího večera zablokoval sesuv půdy. Nyní už byla silnice zase průjezdná, ale přesto se místy jelo jenom v jednom pruhu, a tak nám cesta trvala o něco déle, než jsme předpokládali. Ještě před vjezdem do národního parku jsme si udělali krátkou zastávku na vyhlídce na útesy Qingshui. Strmé pobřežní útesy jsou na východním pobřeží Taiwanu běžnou záležitostí. Qingshui cliffs jsou toho nejkrásnější ukázkou. Útes se skládá z tvrdých břidlicových a mramorových skalních stěn, které vystupují do výšky 200 až 1000 m nad hladinu moře. Tvoří nejvýchodnější část Centrálního pohoří a patří prý k nejstarším skalním útvarům na celém Taiwanu. ...

Město zlatokopů

Bývalé zlatokopecké městečko Jiufen, schoulené v horách a z druhé strany izolované mořským pobřežím, bylo v japonském koloniálním období historickým centrem a do 30. let minulého století prosperovalo natolik, že si vysloužilo přezdívku “Malá Šanghaj”. Dnes představuje turisticky zajímavou zastávku při cestě po severovýchodním pobřeží. Nás Jiufen překvapil především příznivými cenami suvenýrů. Nakoupili jsme tu nějaké čaje i směšně levnou dřevěnou sošku Buddhy. Nejlepším výchozím bodem pro nákupy je dlouhá úzká ulice Jishan Street. Naleznete tu spoustu krámků s jídlem, pitím a různými rukodělnými výrobky, čajovny i restaurace. ...

Na cestě

V úterý ráno jsme se rozloučili s našim útulným taipeiským bytečkem i hostitelkou Anny, která byla tak hodná, že nám nabídla odvoz vlastním autem až k autopůjčovně. Byli jsme jí za to hrozně vděční - navíc nám udělila i několik rad ohledně dopravy na Taiwanu a neustále nám kladla na srdce, abychom na sebe dávali pozor :-) V autopůjčovně všechno proběhlo bez problémů a za chvíli už jsme seděli v naší luxusní stříbrné Toyotě Altis s automatickou převodovkou a vyrazili na desetidenní cestu po ostrově. Naší první zastávkou se stalo historické město Tamsui, respektive pobřežní oblast Fisherman’s Wharf s dlouhým molem, odkud jsme poprvé zahlédli vlny Čínského moře. ...

Mlha přede mnou, mlha za mnou

Pobyt v (sub) tropické zemi jsem si opravdu užívala. Nejen že jsme za sebou v Čechách nechali sychravé listopadové počasí, ale vyhovovala mi i místní vysoká vlhkost, díky níž se mi na Taiwanu velice dobře dýchalo. Místní klima mělo ovšem i své stinné stránky… Třeba tu, že jsem se po první noci vzbudila s dredem na hlavě. A zaboha se nedal rozčesat, byť jsem si na hlavu lila hektolitry kondicionéru. (O mých útrapách s vlasy si asi brzy počtete v rubrice DROGa.) Tím to ale nekončilo. Dalším následkem vysoké vlhkosti bylo třeba to, že se nám zkroutily cestovní pasy nebo rozlepily papírové krabičky. A vyprané oblečení tady usušíte až v okamžiku, kdy si ho vezmete na sebe :D ...

40 sekund

Na neděli jsme si naplánovali prohlídku Národního palácového muzea, které ukrývá naprosto unikátní sbírku čínského umění. Najdete zde poklady malířství, kaligrafie, sochařství, keramiku či náboženské předměty, v řadě případů velice staré - některé dokonce až z neolitu! Sbírka je natolik rozsáhlá, že vystavované předměty se často střídají. Stálé místo zde mají pouze ty nejzajímavější exponáty, jako např. slavné nefritové zelí. V muzeu se nesmí fotografovat a nepustí vás tam ani s batohem - ten si musíte odložit do skříňky. ...

V regionu čaje

Maokong je hornatý region v jižní části Taipeie, který je známý svými čajovými plantážemi. Vlastně to byla po určitou dobu největší čajová pěstitelská oblast na Taiwanu. Nachází se na okraji města, takže nejprve je potřeba dojet na konečnou metra k taipeiské zoo, a poté se jede nahoru ještě asi 20 minut lanovkou. Některé kabinky mají prosklenou podlahu, takže pokud trpíte závratí, dobře si vyberte, do které si sednete :D. Výhled je to ale každopádně dechberoucí. My vyjížděli celkem brzy ráno, kdy bylo město ještě trochu zahalené v oparu, ale i tak to byla moc krásná (žaludek trochu rozhoupávající :-)) podívaná. ...

Den s Julií

Ráno po probuzení vedly naše první kroky k metru, kde jsme si potřebovali vyřídit Easy Card - kartu na městskou hromadnou dopravu, která funguje na stejném principu, jako třeba Oyster Card v Londýně. Nabijete penízky a vesele jezdíte, až dokud nedojdou :) Při svém odjezdu kartu vrátíte v metru a dostanete zpátky svou zálohu ve výši 100 taiwanských dolarů. Co se týče kurzu a obecně cen na Taiwanu: 1 TWD odpovídá cca 0,7 Kč. Ceny se pohybují v dost podobných hladinách jako tady v Čechách, o něco dražší je jen balená voda. Obecně si ale myslím, že Taiwan patří mezi vůbec nejlevnější země, jaké jsem kdy navštívila. Co může být trošku problém, je placení kartou. V sámoškách typu 7 Eleven je většinou neberou, v restauracích a hotelech jak kde, v obchodech se suvenýry např. až od určité sumy… No nebylo to úplně lehké a radši jsme si s sebou brali víc hotovosti. Vždy se dá ale platit kartou na benzínkách a naopak na noční trhy bez hotovosti ani nechoďte :) ...

Zpátky do léta

Když jsem letos v květnu koukala z Bosporské úžiny poprvé na Asii, v hlavě už jsme s Péťou v té době nosili plán splnit si sen a konečně se podívat za Julií a Mendy na Taiwan. Přesnější obrysy tento plán dostal někdy na začátku září, kdy jsme u Emirates koupili letenky a vypůjčili v knihovně průvodce. O dva měsíce později jsme se ocitli v úplně novém světě. Ta pravá Asie, kterou jsme během tří neuvěřitelně krásných, ale vyčerpávajících týdnů poznali, nám toho nabídla tolik, že ještě dnes nejsem schopná všechny zážitky vstřebat. Budu se o ně s vámi dělit postupně. A myslím, že se opravdu máte na co těšit :-) ...