<?xml version="1.0" encoding="utf-8" standalone="yes"?>
<rss version="2.0" xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom" xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/">
  <channel>
    <title>Law&#39;s not dead on Milíčovi</title>
    <link>https://milicovi.github.io/categories/laws-not-dead/</link>
    <description>Recent content in Law&#39;s not dead on Milíčovi</description>
    <generator>Hugo</generator>
    <language>cs</language>
    <lastBuildDate>Sun, 01 Jul 2012 19:48:42 +0000</lastBuildDate>
    <atom:link href="https://milicovi.github.io/categories/laws-not-dead/feed.xml" rel="self" type="application/rss+xml" />
    <item>
      <title>Gaudeamus Igitur</title>
      <link>https://milicovi.github.io/posts/gaudeamus-igitur/</link>
      <pubDate>Sun, 01 Jul 2012 19:48:42 +0000</pubDate>
      <guid>https://milicovi.github.io/posts/gaudeamus-igitur/</guid>
      <description>&lt;p&gt;Tak, a je definitivně po všem. Složila jsem slib, převzala diplom a potřásla proděkanovou rukou (toho času v ortéze :D). Musím přiznat, že na to, jak jsem se celé té velké maškarády s názvem &amp;ldquo;promoce&amp;rdquo; obávala, byl to jeden z nejhezčích zážitků na půdě naší školy a na následnou afterparty myslím budeme všichni ještě dlouho vzpomínat :D&amp;hellip;&lt;/p&gt;
&lt;figure&gt;
    &lt;img loading=&#34;lazy&#34; src=&#34;gaudeamus-igitur-01.jpg&#34;
         alt=&#34;Projev docenta Kotáska&#34;/&gt; &lt;figcaption&gt;
            &lt;p&gt;Projev docenta Kotáska&lt;/p&gt;
        &lt;/figcaption&gt;
&lt;/figure&gt;

&lt;p&gt;Atmosféra byla hodně uvolněná, všichni se na nás usmívali a dokonce i naše studijní referentka, se kterou jsem se chytla po státnicích kvůli přelepce na ISIC, se nám omluvila, pokud na nás někdy byla na studijním nepříjemná - málem mi slza ukápla :D! Při instrukcích mi trochu ztuhnul úsměv na rtu, když jsem se dozvěděla, že nebudeme dělat jen jedno kolečko jako na VUT, ale dokonce TŘI. Utěšovalo mě jen to, že nestojím na začátku ani na konci a nemusím číst studentský projev :D&amp;hellip;&lt;/p&gt;</description>
    </item>
    <item>
      <title>Život na právech</title>
      <link>https://milicovi.github.io/posts/zivot-na-pravech/</link>
      <pubDate>Sun, 29 Jan 2012 19:41:08 +0000</pubDate>
      <guid>https://milicovi.github.io/posts/zivot-na-pravech/</guid>
      <description>&lt;p&gt;Uteklo to&amp;hellip; v pátek jsem absolvovala svou úplně poslední právnickou zkoušku, nepočítám-li státnice. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem na právech strávila 5 let. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem proplula všemi děsivými oblastmi naší legislativy - občanem, obchodem, ústavkem, správou&amp;hellip; popravdě si dnes připadám jen o něco málo moudřejší, než tenkrát na podzim, kdy jsem odjížděla ze semináře právních dějin a říkala si, že můj život je v háji, protože to na výšce nepřežiju, na ty divný lidi si nikdy nezvyknu, studium nezvládnu a&amp;hellip; neudělám řidičák! A hle - řidičák jsem udělala :D! Studium jsem nakonec taky jakž takž zvládla. Ikdyž ke šprtům jsem nikdy nepatřila (můj studijní průměr je toho důkazem), vybojovala jsem dokonce i pár Aček, z nichž nejcennějším úlovkem je pro mě Ačko z občana od profesora Fialy, které si oprašuju ve vitrínce mezi ostatními životními trofejemi :DD&amp;hellip; Ty lidi, tak ty jsem opravdu moc nezkousla. Nemám ráda individualisty ani kariéristy a potkala jsem jich za své studium opravdu dost, na druhou stranu jsem ale poznala i řadu zajímavých, inspirativních a zábavných lidí. Za skutečné kamarády ale můžu označit jen malý zlomek z nich. Asi jsem výjimkou z pravidla, že na výšce vznikají přátelství na celý život - pro mě zůstali i po maturitě těmi nejbližšími lidi, s kterýma jsem vyrůstala, dospívala a chodila na střední. Na právech jsem sice poznala - hlavně v prváku - asi miliardu nových tváří, ale časem se nějak vytratili z mého zorného pole. I tak na ně ale ráda vzpomínám, třeba na Honzu (vůbec prvního člověka, s kterým jsem se na právech seznámila!), kterému jsem nosívala na každý seminář z českých právních dějin komiks s Hanou a Hanou :D. A nakonec prostě musím říct, že když už jsem si s někým na právech opravdu dobře a upřímně pokecala, byli to většinou kroměřížáci :D&amp;hellip; Mimořádné osobnosti se samozřejmě vyskytly i ve sboru profesorském (profesor Hollander)&amp;hellip; stejně jako ty, kterým se raději každý obloukem vyhnul (Krvavá Marta). Nutno říct, že s negativními emocemi vzpomínám jen na velmi málo z nich, protože bez jejich dobré vůle a pomoci bych na spoustě zkoušek pohořela.&lt;/p&gt;</description>
    </item>
    <item>
      <title>Antonio Rosmini Serbati - Komunismus a socialismus</title>
      <link>https://milicovi.github.io/posts/antonio-rosmini-serbati-komunismus-a-socialismus/</link>
      <pubDate>Sun, 12 Sep 2010 17:07:48 +0000</pubDate>
      <guid>https://milicovi.github.io/posts/antonio-rosmini-serbati-komunismus-a-socialismus/</guid>
      <description>&lt;p&gt;Byť studujíc na půdě právnické fakulty, do politických debat se zásadně nepouštím, na hodinách politologie jsem si vždycky připadala poněkud nepatřičně a popravdě mě politika vlastně vůbec nebaví. Prokrastinace je ovšem tak mocná činnost, že člověka kolikrát zavede až za hranice všedních dnů 8-)&amp;hellip;To jsem se takhle před několika dny poflakovala po domě, samozřejmě v rámci studia, a v obývákové knihovničce jsem narazila na malou červenočernou knížečku. Knihy mě celý život velice lákají a ve zkouškovém to platí dvojnásob - pokud to samozřejmě není literatura k věci 8-)&amp;hellip;Ze zvědavosti jsem si přečetla anotaci na obálce a ta mě zaujala natolik, že jsem brožurku okamžitě zabavila a rozhodla se ji &amp;ldquo;v rámci studia&amp;rdquo; přečíst. A to i přes její politologický název 8-)&amp;hellip;&lt;/p&gt;</description>
    </item>
    <item>
      <title>Fialový týden na právnické fakultě</title>
      <link>https://milicovi.github.io/posts/fialovy-tyden-na-pravnicke-fakulte/</link>
      <pubDate>Thu, 20 May 2010 11:32:14 +0000</pubDate>
      <guid>https://milicovi.github.io/posts/fialovy-tyden-na-pravnicke-fakulte/</guid>
      <description>&lt;p&gt;Když nad tím tak přemýšlím, zas až tak moc okamžiků, kdy bych si připadala opravdu hrdá na to, že se řadím mezi budoucí právnickou elitu národa (rozuměj studenta PrF MUNI :D), zatím v mém životě nenastalo&amp;hellip;Možná počáteční euforie z přijetí, pár výjimečných přednášek s pár výjimečnými lidmi, vydařené zkoušky&amp;hellip;než mi opadly růžové brýle a já se začala na náš ústav koukat především jako na spolek individualistů. Asi nebude tak úplně náhoda, že spolužáci, které považuju za své opravdové přátele, studují zároveň s právy obory na jiných fakultách nebo právnická fakulta není v jejich studentském životě první štací :D&amp;hellip;Pokud má jednoduše člověk srovnání (což jakožto permanentní špión především na půdě FSS už za těch pár semestrů mám :D), jen těžko může k atmosféře na PrF přihlížet nekriticky.&lt;/p&gt;</description>
    </item>
    <item>
      <title>Možnosti postihu léčitelství v ČR</title>
      <link>https://milicovi.github.io/posts/moznosti-postihu-lecitelstvi-v-cr/</link>
      <pubDate>Sat, 15 May 2010 12:03:31 +0000</pubDate>
      <guid>https://milicovi.github.io/posts/moznosti-postihu-lecitelstvi-v-cr/</guid>
      <description>&lt;p&gt;Z nevysvětlitelných důvodů mě to i po třetím roce stráveném na půdě právnické fakulty stále táhne do oblasti, kam jsem vždycky chtěla směřovat a tak nějak mě dodneška neopustila jistota, že se v ní jednoho dne budu pohybovat a že mě bude živit&amp;hellip;Stará historka o sázce s bráchou je už sice dost provařená:D, ale kdyby někdo přecejen nevěděl, maturovala jsem z chemie a biologie a měla jsem namířeno do zdravotnictví. Dnes už sice pracuju ve službách dámy s váhami a mečem, ale každý semestr se povinně účastním nějakého &amp;ldquo;neprávnického&amp;rdquo; předmětu, který mě udržuje v iluzi, že sny jsou od toho, aby se plnily :-)&amp;hellip;&lt;/p&gt;</description>
    </item>
    <item>
      <title>Hledání ztracených dveří aneb story z magistrátu</title>
      <link>https://milicovi.github.io/posts/hledani-ztracenych-dveri-aneb-story-z-magistratu/</link>
      <pubDate>Sun, 18 Apr 2010 11:42:22 +0000</pubDate>
      <guid>https://milicovi.github.io/posts/hledani-ztracenych-dveri-aneb-story-z-magistratu/</guid>
      <description>&lt;p&gt;Nějaký ten pátek právnické praxe už mám úspěšně za sebou, a tak si můžu dovolit konstatovat, že běhání po úřadech je občas strašná legrace, někdy otravná povinnost a tu a tam taky boj o život (a o nervy :D&amp;hellip;). Historky z poslední kategorie zpravidla bývají nejvýživnější a hlavně nezapomenutelné a na mém osobním žebříčku v tomto směru zatím suverénně kraluje story z brněnského magistrátu&amp;hellip;&lt;/p&gt;
&lt;p&gt;Do tohoto pekelného podniku jsem byla vyslána s úkolem zachránit jakémusi klientovi řidičák odmazáním bodů a potřebovala jsem na to razítko od odboru dopravy. Když jsem slyšela, že půjdu na magistrát, hned jsem se zaradovala, protože od něj bydlím coby kamenem a ještě jsem se těšila, jak si stihnu skočit vedle do Billy na nákup a na oběd. Leč mise se ukázala poněkud složitější&amp;hellip;Hned u dveří jsem se rozhodla, že zamířím na informace, protože jsem tu ještě nikdy nebyla a koneckonců od čeho tam ten člověk stojí, že&amp;hellip;No to jsem si ovšem moc nepomohla. Týpek na informacích toho nevěděl o moc víc jak já, a preventivně mě poslal k okýnkům, kde se vydávají řidičáky. Rozhodla jsem se tedy jeho radu ignorovat a pustit se do pátrání odboru dopravy na vlastní pěst. Chvilky mého bezradného postávání u dveří využil jakýsi dědula, pravděpodobně vrátný (ale těžko říct; o funkcích zaměstnanců magistrátu už si myslím své 8-)&amp;hellip;), aby ke mně přistoupil s hodnotnou informací, že si musím nechat vyjet papírek s pořadovým číslem. Tak jsem mu začala vysvětlovat, že já si pro řidičák opravdu nejdu. Vypadalo to, že dědula pochopil, co mi schází, a pravil, že mi ukáže cestu. Vyšel se mnou do chodby a vyslal mě po schodišti o dvě patra výš, kde prý najdu podatelnu. Má radost ale byla předčasná. Odbor, na který mě dědula poslal, totiž neměl s dopravou nic společného&amp;hellip;jednalo se o odbor územního plánování a rozvoje 8-)&amp;hellip;Uhm, nicméně alespoň tam byly poměrně ochotné slečny, které mě nasměrovaly tím správným směrem - dát se doprava, projít kolem záchodů, pak po schodišti ještě o patro výš&amp;hellip;Cedule odkazující na odbor dopravy jsem míjela asi každé tři kroky, takže jejich podatelnu naštěstí nešlo přehlédnout, nicméně už jsem téhle mise měla plné zuby a nemohla jsem se dočkat, až mi na papíře konečně přistane to správné razítko. Na podatelně odboru dopravy mi nicméně opravdu došel dech&amp;hellip;za dveřma dvě můry, které očividně neměly do čeho píchnout, mi na mou žádost opáčily, že ony tohleto nedělají, že s tím musím jinam, za  nějakým panem XY, dveře dvěstěcosi a následovala dlouhá instruktáž, jak se na to klíčové místo dostat, u které jsem přestávala registrovat asi po dvou větách&amp;hellip;kam že to mám jít ? Doprava, po schodišti o patro níž, projít do protější budovy, pak po schodišti o patro výš, projít okolo záchodů a dát se doleva&amp;hellip;nebo to bylo jinak ??? Asi nemusím zdůrazňovat, že následovalo nejméně dvacetiminutové bloudění po chodbách brněnského magistrátu, který jsem v tu chvíli proklínala do horoucích pekel&amp;hellip;Snažila jsem se zorientovat alespoň podle čísla dveří, jenže na magistrátě očividně číslují podle úplně jiných pravidel než všude jinde :D&amp;hellip;zatoulala jsem se tak do zákoutí, kam se pravděpodobně obyčejný smrtelník jen tak nedostane, a nakonec jsem své vysněné dveře našla spíš náhodou či přičiněním nějaké vyšší síly :D&amp;hellip;zaklepala jsem tedy na kancelář pana XY se svou žádostí a ten mě s úsměvem poslal o dveře dál, on se tím prý nezabývá. Byla jsem tak konsternovaná, že jsem se ani nevzmohla na odpověď. Kocourkov hadr !!! Ve vedlejších dveřích jsem skutečně získala potřebné razítko (euforie, kterou to ve mě vyvolalo, mi připomněla hru &amp;ldquo;Úředníci&amp;rdquo;, kterou jsme vždycky zbožňovali a hrávali s dětma na táboře v Jabloni :D&amp;hellip;) a celá šťastná se pustila po nejbližším schodišti dolů, kde jsem ovšem narazila pouze na jakýsi únikový východ, ale žádné z dveří nebyly odemčené, takže jsem se musela pěkně vrátit po schodišti nahoru a mé bloudění pokračovalo :D - pusťte mě veeeeen ! Naštěstí netrvalo dlouho, protože jsem z okna zahlédla budovu své alma mater a to už jsem z magistrátu zdrhala terasou :D&amp;hellip;&lt;/p&gt;</description>
    </item>
    <item>
      <title>Ústavní story</title>
      <link>https://milicovi.github.io/posts/ustavni-story/</link>
      <pubDate>Thu, 07 Jan 2010 00:27:27 +0000</pubDate>
      <guid>https://milicovi.github.io/posts/ustavni-story/</guid>
      <description>&lt;p&gt;Asi dneska neusnu dřív, dokud se nepodělím o zážitek z teď už včerejší vskutku napínavé zkoušky z ústavního práva. Na úvod je třeba znovu připomenout, že jsem flákač a díky loňskému totálně prokaučovanému zkouškovému mi zbyl na tento semestr jeden veliký rest v podobě 131 hustě popsaných stránek s 89ti okruhy plnými něčeho, o čem jsem doteď měla jen velmi chabou potuchu. Co mě zpětně dost zaráží je fakt, že jsem před touhle zkouškou nebyla skoro nervózní a to se mi teda opravdu nestává, ne u ústních zkoušek a už vůbec ne u předmětů, které opakuju 8-)&amp;hellip;možná za to mohl fakt, že se mi podařilo v průběhu vánoční odhlašovací vlny ulovit termín u nejmladšího a nejhezčího magistra na naší fakultě /tímto zdravím O.-)&amp;hellip;/, který je sice pověstný tím, že nedává moc hezké známky, ale nerad vyhazuje, což je dostatečně sympatická recenze. Přípravě jsem věnovala asi 4 dny intenzivnějšího studia plus nějakou tu hodinku mezi svátky&amp;hellip;na 131 stran textu to fakt není nic moc :(, na druhou stranu mi ale ani nepřišlo, že bych na tu zkoušku šla dutá, jako se mi to kolikrát zdálo i po mnohem delším čase věnovaném učení. Večer předtím jsem si ještě přečetla Ústavu, zkoukla pár dílu How I met your mother (čirou náhodou byl na řadě zrovna ten, jak Barney nabaluje Marshallovu učitelku ústavního práva, kterou hraje herečka z doktorky Quinnové :D!!!) a zalomila to s tím, že ráno tak v sedm osm vstanu a půjdu ještě své znalosti tříbit do studovny, která je mnohem víc motivujícím místem k učení než postel :D. Ráno se mi bohužel podařilo zaspat, takže jsem do studovny zasedla až v jedenáct. Už se mi ty kecy nechtělo ani číst, ale nakonec jsem nechuť překonala a zkusila to celé ještě letem světem projet. Pak jsem si už šilhající hlady skočila do menzy, kde jsem s hrůzou zjistila, že nám zdražili mou oblíbenou šunkovou bagetu :O !!!! Pomyslela jsem si, že to je špatné znamení a dnešní zkouška asi dopadne velmi tragicky, nicméně jsem se posilnila, exla jedno kafe z automatu a šla na místo činu, kde jsem zjistila, že pan magistr tam ještě zkouší nešťastníky z termínu, který začal skoro před třema hodinama :O ! Naštěstí jsem od čekající slečny vyzvěděla, že zatím nikoho nevyhodil, což mi dodalo klidu, protože příhoda s bagetou mě trochu rozhodila :D. Mezitím došlo několik lidí, kteří měli termín společně se mnou, většinou druháci, ale nakonec i dva třeťáci, a začali jsme vtipkovat, jak panu magistrovi, který ten den zkoušel už od devíti od rána, doneseme kafe s cukříčkem a indiánka z menzy :D&amp;hellip;nakonec nebylo třeba, protože Láďa vypadal i přes pokročilou hodinu dobře naladěn a pravil, že tak za 5 minut začneme&amp;hellip;jó, to už jsem dostala trochu strach :D&amp;hellip;nicméně první, co mě napadlo, když otevřel dveře kabinetu nebylo to, že si nepamatuju, kolik soudců v ústavním plénu tvoří kvalifikovanou většinu, ale to, že má pan magistr zatraceně pěknej zadek, děkan mi to odpusť :D&amp;hellip;Nakonec jsem se navzdory svému plánu jít až úplně poslední ocitla v jámě lvové jako třetí v pořádí - potažmo tedy šestá, protože se zkoušelo po dvojicích. Naváděla jsem dvojici druháků, která se předvídavě vytratila na chodbu, aby šli radši oni, že to budou mít dřív za sebou :D, ale nechtěli, srabíci&amp;hellip;nezbývalo, než hrdinně odložit svetr (ne že bych snad pod ním ukrývala něco, co by mi mohlo pomoct k úspěšné zkoušce, jen mě v tu chvíli poněkud polilo horko :D&amp;hellip;) a vydat se s Boženkou v tašce Láďovi vstříc. Šla jsem dovnitř spolu s jednou sympatickou slečnou z druháku, která tvrdila, že nic moc neumí a jde to jen zkusit, což sice tvrdí všichni právníci, ale rozhodla jsem se, že to s ní risknu :-). Dojmy z kabinetu opravdu kladné, to se musí nechat :D - na dveřích pověšený plakát Simpsonů (seděla jsem přímo naproti) mě poněkud uklidňoval :D. Co mě ale na úvod dost vyšokovalo, pan magistr si vytisknul naše fotky z ISu (můj bože :D&amp;hellip;) a podle nich nás identifikoval, už žádné trapné formality s ISICem. Zkouška se nerozjela špatně, slečna tahala první něco o rozhodnutí ústavního soudu a trochu tápala, tak jsem na začátku zaperlila, protože jsem to věděla, ale pak jsem pokazila dojem tím, když si Láďa všiml, že mám prošlý ÚZko. &amp;ldquo;Můžu se podívat na titulní stranu ?&amp;rdquo; No jo, rok 2003, já vim, mám ho už od prváku a ještě z druhý ruky, ale říkala jsem si, že novelizace nenovelizace, Ústava je přece pořád Ústava a Listina Listina, ne O:-)&amp;hellip;odpověděla jsem něco v tom smyslu, že to bylo jen nouzové řešení a tvářila se, že doma v poličce mám samozřejmě to nejnovější a nejaktuálnější možné vydání, leč dojem, že jsem přišla na zkoušku připravená, byl zřejmě definitivně v tahu :D. Když přišlo na řadu tahání mojí otázky, opět se osvědčilo pravidlo mé šťastné ruky a vytáhla jsem si politická práva. Otevřela jsem Listinu a už to jelo :D&amp;hellip;Láďa se sice dost vyptával, moc jsme se se slečnou nechytaly, ale říkala jsem si, že dutý jsme úplně nebyly, tak nám to dá. A pak to přišlo, hodnocení&amp;hellip;&amp;ldquo;No máte tam ještě mezery, docela veliké&amp;hellip;&amp;rdquo; ( &lt;em&gt;Neeeeeeeee&amp;hellip;)&lt;/em&gt;&amp;ldquo;Tak víte co ?&amp;rdquo; (To už jsem se se zelenou loučila&amp;hellip;) &amp;ldquo;Já vám tu zkoušku oběma&amp;hellip;&amp;rdquo; (???) &amp;ldquo;&amp;hellip;DÁM, ale bude to za E&amp;hellip;leda byste se chtěly nechat ještě přezkoušet :-)!&amp;rdquo; Čemuž jsem se nepokrytě zasmála :D&amp;hellip; A pak už troubily fanfáry a my špalírem odcházely se zkouškou z ústavního práva domů :D ! Jó, ke konci to byly nervy, ale musím říct, že to byla jedna z mých nejpříjemnějších zkoušek na právech, celou dobu jsem se cítila v pohodě a věděla jsem, že Láďa nepotopí, protože je to formát (a má super vlasy a na ty já u lidí dám :D!) O:-)&amp;hellip;jen taková perlička na závěr: v knihovně má mezi učebnicema vystavenou fotku s nějakou slečnou :_(&amp;hellip;ale neplačte, právničky, třeba je to jeho ségra :D&amp;hellip;&lt;/p&gt;</description>
    </item>
    <item>
      <title>Moje první praxe </title>
      <link>https://milicovi.github.io/posts/moje-prvni-praxe/</link>
      <pubDate>Fri, 13 Nov 2009 15:40:31 +0000</pubDate>
      <guid>https://milicovi.github.io/posts/moje-prvni-praxe/</guid>
      <description>&lt;p&gt;Jsem flákač. Přiznávám to narovinu :D. Naprostou většinu svého života koukám, jak bych se nejlíp vyhnula jakékoliv práci  navíc. A tak nějak nechápu, jakým nedopatřením a záchvatem iniciativy jsem se sama navezla do dobrodružství, o kterém vám teď hodlám vyprávět :-)&amp;hellip;&lt;/p&gt;
&lt;p&gt;Letos mi rozvrh vyšel na ubohé dva dny v týdnu a asi jsem se necítila dostatečně vybitá či co, že jsem se začala předčasně poohlížet po nějaké praxi v advokátním kanclu. Navíc se mi začalo zdát, že ve škole končí etapa úvodní šedé teorie a konečně se mi podaří přičichnout k zelenému právnickému řemeslu :-)&amp;hellip;První pokus nevyšel, ale napodruhé už to klaplo a já si to jednoho krásného listopadového rána zamířila do kanceláře tatího spolužáka ze studií. Zdánlivá idylka, že. Až na to, že jsem předchozí noc naspala s bídou 5 hodin (dosud jsem totiž žila v omylu, že právníci nechodí do práce dřív jak na 10 :D !!!), usoudila jsem, že jsem včera měla zůstat jen u jednoho piva, nemohla jsem mluvit a vůbec jsem měla sto chutí vrátit se zpátky do postele, k čemuž mě inspirovaly hloučky studentů vesele pokuřující před průmyslovkou. Naštěstí zodpovědnost převážila nad dávnými záškoláckými pudy :D&amp;hellip;kancl jsem našla bez problémů. Pan magistr mě mile přivítal, nabídl mi kafe, optal se, co dělá tatí a nabídl mi tykačku :D. No proč ne :D. Mezitím za ním dorazil nějaký mladý týpek s Codexis školením. Tak se mě zeptal, jestli můžu nastoupit už dneska. Vzhledem k tomu, že gaster se vzpamatoval, na tuto lákavou nabídku jsem nemohla nekývnout :D. Jen kdyby se mi proboha nechtělo tak spát :D&amp;hellip;Na hodinku jsem dostala volno, než si pořeší ten Codexis, takže jsem se šla provětrat do Lužánek mezi pejskaře a nadšeně smskovala Terce a Pavči první růžové dojmy z praxe :D.&lt;/p&gt;</description>
    </item>
  </channel>
</rss>
