Zima v obrazech

Ač to tak podle aktuálních teplot úplně nevypadá, konečně je tu oficiálně jaro! A tak je nejvyšší čas podívat se na malou rekapitulaci nejhezčích zážitků právě uplynulé zimy a zavzpomínat, co všechno mi tohle jinak ne příliš oblíbené období zpříjemňovalo… To nejlepší na začátek - předvánoční pátek, kdy jsme si vyrazili do Městského divadla na tradiční vánoční koncert Javorů. O tom, že to byl naprosto parádní hudební zážitek asi vůbec nemusím hovořit - jistě víte, jak Javory miluju. A nejsem sama - o koncert byl takový zájem, že tentokrát Ulrychovi museli ještě jeden koncert v ten samý den přidat :-) Místo abychom strávili hodiny v obchodním centru honbou za vánočními dárky na poslední chvíli, jako to v tomto čase řada lidí dělá, užili jsme si krásné rande, po koncertě zamířili na vánoční trhy pro něco na zahřátí a udělali si procházku osvíceným Brnem. Tenhle den pro mě byl zkrátka ztělesněním pravé podstaty Vánoc - klidné, radostné, bez stresu a shonu :-) ...

2018

Říká se, že roky s osmičkou na konci bývají pro náš národ často osudové. Jeden takový rok nás právě čeká. Netuším, nakolik přelomový bude pro české dějiny, ale pevně věřím, že pro nás s Péťou přelomovým v tom dobrém slova smyslu bude, i když to určitě bude znamenat taky pěknej hukot :-) Ten právě uplynulý 2017 nebyl zas tak úplně jednoduchý rok, ale když se za ním teď zpětně ohlížím, vidím jen ty hezký momenty. A že jich bylo! Velké organizační změny, ale i velký kopec srandy v práci, třítýdenní cesta po východě USA, dvě svatby a několik zásnub, strastiplné hledání (ale nakonec snad úspěšné nalezení!) našeho nového domova i všechny premiérové okamžiky spojené s našim miminkem. Kdybych ale měla vybrat jeden jediný, který mi za loňský rok uvíznul v hlavě, možná teď trochu překvapivě zmíním ten květnový večer, náš předposlední v New Yorku, kdy nám brácha sehnal lístky na Broadway na Fantoma opery. Zatajený dech od úvodní scény až do závěrečného aplausu! Byl to jeden z mých největších hudebních zážitků a doteď mám husí kůži, když na něj vzpomínám… ...

Podzim v obrazech

Na jednu stranu mi příjde, že ten letošní podzim byl strašně dlouhý, že se toho spoustu dělo… ale zároveň čas letí tak rychle a já pořád nic nestíhám :-)! Hlavní událostí tohoto podzimu bylo rozšíření našeho malého “tajemství” mezi rodinu, kolegy v práci a přátele. Pohlaví miminka si ale necháváme pro sebe - minimálně do okamžiku, než to nechtěně prokecneme, jako se nám to koneckonců už oběma před některými podařilo :-D Zároveň se mi po prvním trimestru i postupně začala vracet energie, takže jsem opět začala fungovat v práci i běžném životě. ...

Léto v obrazech

Tak je asi definitivně za námi, poslední záchvěv babího léta. To letošní bylo pěkně nabité - plné toulání, svateb, slavení, slunce, ovoce a také důležitých životních rozhodnutí. Konečně jsme se rozhoupali k velkému kroku v naší kuchyni - pořízení myčky. Raději pomlčím o tom, že hlavním impulzem k činu se stalo to, že jsem si pořezala ruku a mytí nádobí tak na nějakou dobu zůstalo na Péťovi. Zaplatila jsem tak sice vlastní krví, ale věci se záhy daly rychle do pohybu :-D Přestože se jednalo o náročnější operaci, díky zkušenému týmu chlapců z VUT se dílo podařilo a mohu potvrdit, že myčka na nádobí zkvalitnila náš život o 120%. Velký dík patří Míšovi a jeho vercajku :-)! ...

Jaro v obrazech

Léto už je sice v plném proudu, ale tady na blogu, jak jste si už jistě mohli povšimnout, všechno přibývá se zpožděním :-D… Tak či tak by byla velká škoda, kdyby všechny ty fotky a krásné zážitky zůstaly zapomenuty v propadlišti dějin, a proto je dnes oprášíme. Začátkem března jsme uplatnili náš svatební dar od bratrance Ládi - lístky na pražský koncert americké houslistky Lindsey Stirling ve Fóru Karlín. Díky tomu, že termín koncertu se zrovna trefil do mých přednášek na ÚPV, spojili jsme příjemné s užitečným - koncert se služební cestou :-). Poprvé jsem také navštívila luxusní pražské kanceláře Péťova zaměstnavatele a stihli jsme dokonce i předkoncertové pivko s Žánkem! ...

Zima v obrazech

Jaro už nezadržitelně klepe na dveře, a tak je čas probrat snímky, které se mi podařilo zachytit foťákem mého telefonu a naposledy se ohlédnout za ročním obdobím, které je pro mě tím nejméně oblíbeným. A přitom byl tentokrát fakt problém navybírat těch pár nejhezčích vzpomínek, dělo se toho totiž strašně moc! Především jsme slavili naše první opravdové Vánoce, se stromečkem a sami dva. Stromeček jsme chtěli co nejvíc jednoduchý, nepřezdobený a v kombinaci dvou barev a z minimalistického výsledku jsem byla moc nadšená :-). ...

2016

Co k němu dodat? Asi se nezařadí k nejlepším rokům mýho života. Z nejrůznějších důvodů bolel a jistým způsobem bolí pořád. Ale ať už byl ten letošní rok jakýkoliv, jsem ráda, že ten jedinej den, na kterým záleželo ze všech nejvíc, se nám vyvedl tak, jako by se opravdu najednou celý vesmír spojil a všechno špatný mi chtěl vynahradit. A za tenhle jedinej den to stálo. Proto chci na sklonku roku 2016 hlavně poděkovat všem, kteří ho pro nás udělali tak speciální. Terezce – za její krásný čtení při obřadu a její svatební dárky, který pro mě mají nevyčíslitelnou hodnotu. Bráchovi – za jeho přípitkovej proslov a za to, že se tak rád ujal role mého svědka. Jardovi – za fotky, o kterých jsem s jistotou věděla, že budou překrásný, ještě předtím, než vůbec vznikly. Míšovi – za skvělou zábavnou vložku, protože na organizaci těchhle věcí jsme už neměli sílu ani čas. Ilonce – za to, že mi nevnucovala žádné drdoly a vykouzlila mi účes, ve kterém jsem se poprvé v životě cítila jako bohyně. Ondrovi – za překrásný svatební oznámení (ale hlavně a nejvíc za jeho psychickou podporu po celej rok). Celé naší báječné rodině, která se tak ochotně zapojila do všech příprav od zajišťování cukroví, vína i slivovice, střelení kance na guláš :-), zapůjčení hudební aparatury, výroby dekorací a vůbec za jejich lásku a podporu a nejvíc za skvělou atmosféru, kterou pro nás svou přítomností vytvořili. A především mému teď již manželovi, který to se mnou letos taky neměl zrovna nejlehčí, ale přesto si mě vzal a já jsem tak ráda, že kráčí po mém boku právě on! ...

Podzim v obrazech

Jako obvykle jsem měla s intenzitou článků v této rubrice velké oči, a tak je najednou čtvrt roku pryč a podzim téměř za námi. Dělo se toho dost a řada akcí si rozhodně zaslouží samostatný článek. Dnes tedy jen několik malých podzimních střípků… Září, to byla jedna velká párty :D. Tou úplně první, na které jsme se s Péťou ocitli zcela neplánovaně, byla oslava sestřenčiných padesátin na Starém pivovaře. Krom skvělé kapely, na kterou si všichni mladí i staří zařádili, se nám moc líbil zábavný program… a dokonce přišel i kouzelník! Během své show vyčaroval dvě holoubátka (doteď vůbec nechápu, jak to udělal), která nechal následně kolovat v publiku. Tato fotka byla pořízena těsně předtím, než se mi holoubátko vykakalo na nohu :-D. Zkrátka super akce, na kterou moc rádi vzpomínáme! ...

Srpen v obrazech

S pořízením “chytrého” telefonu mě napadlo dělit se s vámi každý měsíc o hezké okamžiky uplynulých týdnů, které se mi podařilo zachytit fotoaparátem. Hlavní impuls byl asi ten, že mi přes všechny snahy a plány letošní rok připadá tak nějak “marnej” - od jeho samého začátku mě provází stresy jak v práci, tak v soukromí, a protože jsem člověk, co nesnáší změny a kotrmelce, ta dlouhodobá zátěž už se na mě začíná podepisovat. A tak vítám každou možnost, jak si připomenout, že zas tak marný ten můj život určitě není. I když se v posledních měsících nevyvíjí úplně tím směrem, kterým bych si přála… ...

Vánoce jsou, když...

… vaše asociální kočka se ze strachu před vánočníma návštěvama schovává za sedačkou a odmítá vylézt. … po patnácti letech, kdy je vás u štědrovečerní večeře o jednoho víc, zjistíte, že ten jídelní stůl je rozkládací. … je 7 večer a vy si uvědomíte, že jediné nealko, které jste za celej den vypili, byl váš čaj od snídaně.