[{"content":"Popravdě už někdy fakt nemám inspiraci co pořád vařit, nechce se mi patlat s ničím složitým a točit stále dokola ta samá jídla. V takové dny mě zachraňuje tento recept, který díky několika základním surovinám hravě vykouzlíte i v polních podmínkách mimo svou domácí kuchyň (třeba na dovolené) a navíc se množství dá přizpůsobit i většímu počtu strávníků (když čekáte hosty), aniž by vás to stálo o moc práce navíc. A zapomněla jsem zmínit, že tyhle noky chutnají prostě báječně :-)!\n500g noků 250g creme fraiche 100g anglické slaniny 1 lžička másla 1 pórek 2 stroužky česneku sůl a pepř Noky uvaříme dle návodu na obale. Mezitím si na pánvi orestujeme na plátky nakrájenou anglickou slaninu, ke které postupně přidáme lžičku másla, nakrájený pórek a najemno nasekaný česnek. Jakmile jsou noky hotové, přihodíme je na pánvičku ke směsi s pórkem, vypneme plotýnku a vše promícháme s creme fraiche, dokořeníme a ihned podáváme.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/noky-s-porkem-a-creme-fraiche/","summary":"\u003cp\u003ePopravdě už někdy fakt nemám inspiraci co pořád vařit, nechce se mi patlat s ničím složitým a točit stále dokola ta samá jídla. V takové dny mě zachraňuje tento recept, který díky několika základním surovinám hravě vykouzlíte i v polních podmínkách mimo svou domácí kuchyň (třeba na dovolené) a navíc se množství dá přizpůsobit i většímu počtu strávníků (když čekáte hosty), aniž by vás to stálo o moc práce navíc. A zapomněla jsem zmínit, že tyhle noky chutnají prostě báječně :-)!\u003c/p\u003e","title":"Noky s pórkem a creme fraiche"},{"content":"Patizon je ta nejvíc obskurní zelenina na světě :-D, kterou jsem si nicméně zamilovala už jako dítě. Vzpomínám si, jak z těch na poli vlastnoručně vypěstovaných dělávala babička řízky, které mi hrozně chutnaly. A přesně na tento recept jsem si vzpomněla, když jsem dostala patizon od kolegyně z práce a hned mi bylo jasné, jak s ním naložím.\npatizon 2 vejce hladká mouka strouhanka ( použila jsem kukuřičnou, můžete i obyč) černá sezamová semínka olej majonéza zakysaná smetana Nejprve si patizon oloupeme a poté nakrájíme na zhruba centimetrové plátky. Vydlabeme z dužiny také nejedlá semínka, můžeme nasolit. Poté patizonové řízky začneme klasicky obalovat – mouka, vejce a upgradovaná strouhanka se sezamovými semínky (tip z Herbáře). Já je nesmažím na pánvičce, ale peču v troubě, hezky dokřupava. Podávám s vařeným bramborem a majonézou smíchanou půl na půl se zakysanou smetanou.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/rizky-z-patizonu/","summary":"\u003cp\u003ePatizon je ta nejvíc obskurní zelenina na světě :-D, kterou jsem si nicméně zamilovala už jako dítě. Vzpomínám si, jak z těch na poli vlastnoručně vypěstovaných dělávala babička řízky, které mi hrozně chutnaly. A přesně na tento recept jsem si vzpomněla, když jsem dostala patizon od kolegyně z práce a hned mi bylo jasné, jak s ním naložím.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003epatizon\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 vejce\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ehladká mouka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003estrouhanka (\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e \u003cem\u003epoužila jsem\u003c/em\u003e \u003cstrong\u003e\u003cem\u003ekukuřičnou,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e \u003cem\u003emůžete i\u003c/em\u003e \u003cstrong\u003e\u003cem\u003eobyč)\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ečerná sezamová semínka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eolej\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003emajonéza\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ezakysaná smetana\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eNejprve si patizon oloupeme a poté nakrájíme na zhruba centimetrové plátky. Vydlabeme z dužiny také nejedlá semínka, můžeme nasolit. Poté patizonové řízky začneme klasicky obalovat – mouka, vejce a upgradovaná strouhanka se sezamovými semínky (tip z \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.ceskatelevize.cz/porady/10614805433-herbar/222544160030001/cast/940200/\"\u003eHerbáře\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e). Já je nesmažím na pánvičce, ale peču v troubě, hezky dokřupava. Podávám s vařeným bramborem a majonézou smíchanou půl na půl se zakysanou smetanou.\u003c/p\u003e","title":"Řízky z patizonu"},{"content":"Podzim klepe na dveře, a to je ten pravý čas zachumlat se do deky a vytáhnout co? Knihu!\nPetr Ludwig - Od chaosu ke smyslu\nMožná si ještě vzpomínáte na boom kolem knihy „Konec prokrastinace“, která byla ve své době fenoménem. Petr Ludwig teď vydal navazující publikaci „Od chaosu ke smyslu“, v níž se snaží předat know-how, jak uspět v dnešní turbulentní a nejisté době. Přestože jsem k těmto instantním návodům na život trochu skeptická, čte se to dobře, text je stručný, doplněný názornými obrázky a jde přímo k jádru věci. Přesto mám pocit, že se mi její obsah nevryl zas tak hluboko pod kůži, protože s odstupem času si vybavím už jen kapitolu o optimistickém vysvětlovacím stylu a přerámování negativních situací, které Ludwig demonstruje na situaci s poškrábáním nového auta :-D Pokud tedy chcete jít v tématu více do hloubky, kniha vás asi úplně neuspokojí – jako odrazový můstek ale může posloužit dobře.\nEliška Popková - Eko úklid\n„Perfekcionistku Elišku“ a její nakažlivá úklidová videa občas sjíždím na Instagramu, když mě zrovna popadne uklízecí rauš. Objevila jsem díky ní kouzlo perkarbonátu sodného, na jehož čistící schopnosti od té doby nedám dopustit ;-) Kniha Eko úklid obsahuje ještě celou řadu dalších praktických tipů, ať už máte rádi v uklízení systém, snažíte se uklízet bez zbytečné chemie nebo třeba jen hledáte návod, jak snadno vyčistit připálený hrnec. Všechny informace z Instagramu zde naleznete přehledně a tematicky srovnané – jinak by to člověk od perfekcionistky ani nečekal :-D!\nAlena Wehle - Citlivka\nO životě s vysokou citlivostí bych mohla vyprávět – ale pro někoho, kdo s tímto povahovým rysem od malička žije, je možná mnohem cennější si o tom přečíst. Od autorky Aleny Wehle, která to všechno také z osobní zkušenosti zná. Útěky z večírků nebo setkání, kde je moc lidí (a to i přesto, že je máte třeba rádi). Pocity emočního zahlcení ještě několik hodin poté. Ofrňování nad povrchními small talky o ničem a naopak touha po hlubokých rozhovorech. Nasávání nálad lidí okolo. Samota, ticho a klid jako esenciální potřeba, která ale s určitými fázemi života (ehm, mateřství) naprosto nejde dohromady. Pocity nepochopení ze strany většinové společnosti, která to má jinak. Pokud hledáte validaci a pomoc se sebepřijetím, v této knize se vám dostane obojího a jako bonus ještě spousty důvodů, proč se na vysokou citlivost zkusit dívat jako na dar. Citlivka není úplně strukturovaná, autorka občas skáče z tématu na téma, ale přesto se čte lehce a pohladí po duši.\nLenka Chalupová - Když se trhá nebe\nKdyž se trhá nebe je výborný román s pro mne naprosto nečekaným vyústěním, což u knih vždycky cením. Už jen samotné umístění příběhu do Československa předválečných let a sledování osudů židovské rodiny přerovského továrníka Hugo Rosenbauma je předzvěstí dramatu. Děj se točí kolem Hugovy nenaplněné touhy po dědici továrny – pro splnění svého snu se nezalekne takřka ničeho a následky na sebe nenechají dlouho čekat… Autorka umí udržet čtenáře po celou dobu v napětí a přestože tušíte, že se nutně schyluje k tragédii, dlouho absolutně netušíte, odkud to přijde. Kniha působí o to dramatičtěji, že vše vygraduje ještě předtím, než vypukne druhá světová válka, ovšem čtenář už si snadno domyslí, co dalšího bude následovat. Jistou čtenářskou atraktivitu dodává příběhu také fakt, že postava továrníka Rosenbauma není tak úplně smyšlená. Závěrečný epilog, který dovypráví životní osudy některých postav, pak zanechává dojem, jako byste právě skutečně dočetli příběh, který se opravdu stal, a ne román. Uvěřitelnosti napomáhá také fotografická příloha dobových snímků Přerova a míst, kde se děj knihy odehrává.\nMarek Torčík - Rozložíš paměť\nMinulý školní rok vám fyzikář vyprávěl o paprscích z hvězd, o tom, jak dlouho putují na zem. V hlavě ti utkvěla představa – každá tečka na obloze je miliony let stará, čím déle se na noční nebe díváš, tím víc jich vidíš. Ve skutečnosti tam už dávno nejsou. To, co vidíš, jsou jen další a další vzpomínky. Bez ohledu na to, jak daleko paprsek cestuje, navždy v něm zůstává otisk, vzpomínka na místo odrazu.\nKouzlo nechtěného způsobilo, že se u mě v tu samou dobu sešla ještě jedna kniha, jejíž děj je umístěn do jinak zcela nezajímavého a literaturou opomíjeného městečka Přerova :-D Rozložíš paměť byl jednu dobu mezi knižními influencery docela hit, ale musím říct, že přestože tato autobiografická próza dosahuje nesporných kvalit, bylo pro mne obtížné se do děje ponořit a začíst se – možná i kvůli autorově specifickému stylu psaní. Dokonce jsem na začátku i uvažovala, jestli knížku úplně neodložím – na první dobrou mě zkrátka vůbec neoslovila. Hlavní hrdina vyrůstá v neúplné sociálně slabé rodině, poznamenané dědečkovým alkoholismem, ve škole se potýká se šikanou a v dospívání i s odlišnou sexuální orientací. Postupně zabředáváme spolu s ním do stále temnější rodinné historie, vynořují se bolestivé vzpomínky odehrávající se v kulisách šedivého maloměsta. Pokud máte chuť na něco velmi syrového a depresivního, tady to je. Ale ujišťuju vás, že se po dočtení budete potřebovat zahojit nějakou duhou a jednorožci 8-)\nEwald Arenz - Dva životy\nPo posledním literárním setkání s Arenzem ( Láska za mizerných dní) jsem se těšila, že si od něj přečtu zase něco tak mimořádného, jako bylo Velké léto. Musím říct, že na pomyslný žebříček bych Dva životy umístila někam na prostřední příčku - líbila se mi jednoduchá zápletka i \u0026ldquo;retro\u0026rdquo; umístění příběhu do Západního Německa začátku 70. let a svým způsobem i autorovo poetické líčení idylického života na venkově, jitřící všechny smysly, ač mi přišlo, že místy trochu tlačí na pilu. Ústředním motivem knihy je milostný příběh dvacetileté Roberty, která se čerstvě vyučila švadlenou, má velké a odvážné sny a plány, ale přesto se s ní setkáváme v okamžiku, kdy se vrací do milované rodné vesnice, aby se stala následovnicí rodinného hospodářství, a jejího starého kamaráda z dětství - Wilhelma. To, co na začátku vyznívá jako červená knihovna, zhruba v poslední třetině knihy protne očekávaná, a přesto šokující tragická událost, která poslouží jako katalyzátor velkých změn nejen v Robertině životě… Víc už asi nemá smysl prozrazovat. Přestože Velké léto je stále nedostižné, Dva životy bych označila za příjemnou letní oddechovku (taky že to byla moje volba na letošní dovolenou na Sicílii) a pokud vás neurazí lehce prvoplánový happy end, věřím, že se vám bude líbit.\nNina Špitálníková – Svědectví o životě v KLDR 2\nDruhý díl rozhovorů, které autorka posbírala se skupinou uprchlíků z KLDR, je stejně syrový, informačně nabitý a šokující jako první kniha. Opět zde najdete příběhy Severokorejců z různých sociálních vrstev, s různými zkušenostmi s totalitním režimem, různé nátury… jedno je však spojuje, a to je fakt, že navzdory všemu v určité fázi svého života došli do bodu, kdy se útěk ze země jevil jako jediné možné východisko. Obzvlášť těžce se čtou příběhy, kdy útěkem došlo k rozdělení rodiny, ať už záměrně či vlivem okolností. Také informace o naprosto katastrofické úrovní korejského veřejného zdravotnictví jsou pro nás jen stěží pochopitelné. A za mne asi vůbec nejhorší bylo vyprávění o tom, jak funguje povinná vojenská služba, na které Korejci zpravidla stráví 10 let, a jak nelidské podmínky zde panují. Odlehčené čtení to tedy, jak je vidno, rozhodně není, přesto považuju Svědectví o životě v KLDR za důležitou a zcela mimořádnou studnici informací, kterou by si měl přečíst každý.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/letni-knihovnicka-7/","summary":"\u003cp\u003ePodzim klepe na dveře, a to je ten pravý čas zachumlat se do deky a vytáhnout co? Knihu!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ePetr Ludwig - Od chaosu ke smyslu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eMožná si ještě vzpomínáte na boom kolem knihy „Konec prokrastinace“, která byla ve své době fenoménem. Petr Ludwig teď vydal navazující publikaci „Od chaosu ke smyslu“, v níž se snaží předat know-how, jak uspět v dnešní turbulentní a nejisté době. Přestože jsem k těmto instantním návodům na život trochu skeptická, čte se to dobře, text je stručný, doplněný názornými obrázky a jde přímo k jádru věci. Přesto mám pocit, že se mi její obsah nevryl zas tak hluboko pod kůži, protože s odstupem času si vybavím už jen kapitolu o optimistickém vysvětlovacím stylu a přerámování negativních situací, které Ludwig demonstruje na situaci s poškrábáním nového auta :-D Pokud tedy chcete jít v tématu více do hloubky, kniha vás asi úplně neuspokojí – jako odrazový můstek ale může posloužit dobře.\u003c/p\u003e","title":"Letní knihovnička"},{"content":"Štěpánku a její kanál na Instagramu jsem začala sledovat jen krátce předtím, než jí do života vstoupila vážná nemoc. Původně jsem čerpala z její bohaté studnice literárních tipů. O přečtených knížkách píše přesně tím způsobem, který mám ráda – otevřeně, upřímně, trefně a bez příkras. Ve stejném duchu pak začala postupně sdílet se svými sledujícími i to, jak moc mladému člověku změní život, tělo, vztahy a vůbec všechno diagnóza: rakovina.\nTo ještě nevíš rozhodně není lehké čtení, Štěpánka má však velký dar zpracovat i tak osobní a náročné téma způsobem, který je přístupný prakticky jakémukoliv čtenáři. Nevyhýbá se žádným otázkám, s přímočarostí líčí nejen celou řadu potupných i bolestivých zkušeností s našim systémem zdravotnictví, ale i strachy spojené s finančními otázkami, přijetím vlastního těla po kompletní mastektomii nebo krizí, do které vážná diagnóza a vlekoucí se léčba uvrhne doposud krásný a fungující partnerský vztah.\nŠtěpánka píše o věcech, které možná člověk, kterého se tato nemoc bezprostředně netýká, nechce slyšet, ale dalším důvodem, proč si myslím, že je To ještě nevíš čtením vhodným skutečně pro každého, je způsob, jakým autorka popisuje své vnitřní prožívání různých situací, které jsou s nemocí spojené, v kontrastu s reakcemi jejího nejbližšího okolí. Z knihy načerpáte povědomí o tom, co onkologický pacient od svých blízkých třeba právě potřebuje, ale nedokáže si o to říct, nebo jak zraňující mohou být slova, kterými okolí nemocného v dobré víře a snaze o podporu zahrnuje.\nKniha je natolik silná, že jsem ji zhltla během několika málo dnů téměř na posezení. Smekám před autorkou, s jakou otevřeností se se čtenáři podělila o ty nejintimnější a nejtěžší chvíle, které jí do života přinesla rakovina. A moc bych jí přála, aby se tahle náročná etapa definitivně uzavřela a příští kniha, kterou si od ní přečtu, byla na mnohem veselejší téma!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/stepanka-fefferova-to-jeste-nevis/","summary":"\u003cp\u003eŠtěpánku a její kanál na Instagramu jsem začala sledovat jen krátce předtím, než jí do života vstoupila vážná nemoc. Původně jsem čerpala z její bohaté studnice literárních tipů. O přečtených knížkách píše přesně tím způsobem, který mám ráda – otevřeně, upřímně, trefně a bez příkras. Ve stejném duchu pak začala postupně sdílet se svými sledujícími i to, jak moc mladému člověku změní život, tělo, vztahy a vůbec všechno diagnóza: rakovina.\u003c/p\u003e","title":"Štěpánka Fefferová - To ještě nevíš"},{"content":"Tento koláč se u nás stal hitem letošní jahodové sezóny a rozhodně si zaslouží své místo mezi mými nejoblíbenějšími recepty. Pekla jsem (jak jinak) podle blogu Milluji:-)\n400g čerstvých jahod 80g krupicového cukru 65g řepkového oleje 1 vejce šťáva z půlky limetky 85g zakysané smetany 1 lžička vanilkového extraktu 180g hladké mouky 6g kypřícího prášku špetka soli Nejprve si ve větší míse smícháme všechny mokré suroviny (vejce, olej, zakysanou smetanu, limetkovou šťávu, vanilkový extrakt + cukr). Poté přidáme mouku, kypřící prášek, špetku soli a důkladně zpracujeme těsto. Nyní si připravíme drobenku:\n35g ovesných vloček 35g másla 30g krupicového cukru hrst mandlových plátků špetka soli Ingredience na drobenku ručně zpracujeme v misce. Těsto vlijeme do máslem vymazané a moukou vysypané koláčové formy, poklademe očištěnými jahodami a nakonec posypeme připravenou drobenkou. Pečeme na 180°C asi 30 minut. Takhle nějak chutná léto :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jahodovy-kolac-s-ovesnou-drobenkou/","summary":"\u003cp\u003eTento koláč se u nás stal hitem letošní jahodové sezóny a rozhodně si zaslouží své místo mezi mými nejoblíbenějšími recepty. Pekla jsem (jak jinak) podle blogu \u003ca href=\"https://www.milluji.cz/2022/07/18/vlacny-jahodovy-kolac-s-ovesnou-drobenkou/\"\u003eMilluji\u003c/a\u003e:-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e400g čerstvých jahod\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e80g krupicového cukru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e65g řepkového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 vejce\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ešťáva z půlky limetky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e85g zakysané smetany\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička vanilkového extraktu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e180g hladké mouky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e6g kypřícího prášku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ešpetka soli\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eNejprve si ve větší míse smícháme všechny mokré suroviny (vejce, olej, zakysanou smetanu, limetkovou šťávu, vanilkový extrakt + cukr). Poté přidáme mouku, kypřící prášek, špetku soli a důkladně zpracujeme těsto. Nyní si připravíme drobenku:\u003c/p\u003e","title":"Jahodový koláč s ovesnou drobenkou"},{"content":"„Zelené“ palačinky jsem zkoušela už několikrát, ale až tento recept ze stránky Milluji.cz mohu s klidným svědomím doporučit. Těsto je báječné, palačinky se nepřipalují ani netrhají. A naprosto skvělá tajná vychytávka je (pokud jste vlastníky mixéru na smoothie) umixovat všechny suroviny na těsto ve smoothie makeru. Během chviličky máte připraveno perfektní těsto a můžete rovnou začít smažit :-)\n60g listového špenátu 200g polotučného mléka 1 vejce 110g hladké mouky špetka soli Než se vám usmaží palačinky, můžete si připravit jogurtový dip:\n180 g zakysané smetany 300 g řeckého jogurtu 50 g sýru Gran Moravia 2 stroužky česneku sůl, pepř Nakonec už stačí palačinky jen zkompletovat: hotovou palačinku vždy potřít jogurtovým dipem, položit na něj špenátové listy, nakrájená rajčátka a kousek tuňáka, přeložit či zarolovat a pustit se do jídla :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/spenatove-palacinky-2/","summary":"\u003cp\u003e„Zelené“ palačinky jsem zkoušela už několikrát, ale až tento recept ze stránky \u003ca href=\"https://www.milluji.cz/\"\u003eMilluji.cz\u003c/a\u003e mohu s klidným svědomím doporučit. Těsto je báječné, palačinky se nepřipalují ani netrhají. A naprosto skvělá tajná vychytávka je (pokud jste vlastníky mixéru na smoothie) umixovat všechny suroviny na těsto ve smoothie makeru. Během chviličky máte připraveno perfektní těsto a můžete rovnou začít smažit :-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e60g listového špenátu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e200g polotučného mléka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 vejce\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e110g hladké mouky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ešpetka soli\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eNež se vám usmaží palačinky, můžete si připravit jogurtový dip:\u003c/p\u003e","title":"Špenátové palačinky"},{"content":"Přináším vám takhle při zamračeném pátku zase pár literárních tipů, třeba přijdou někomu vhod :-)\nZak Archer - Loggerheads\nMám ráda knížky s příběhem a tato se ke mně dostala vskutku originální cestou. Žánek mi při našem lednovém setkání na Ramzové vyprávěl o kamarádovi, který napsal knihu, a zda bych neměla chuť si ji přečíst. Takové nabídce já samozřejmě nikdy neřeknu ne :-D K mému překvapení mi jen pár dnů po návratu z hor zmiňovanou knížku přivezl kurýr (za což Žánkovi ještě jednou děkuju). Rozsahem i formátem (jako dělaným na cesty vlakem do práce) se jedná o útlou novelu. Manželský pár Carey a Jess během jedné bouřlivé noci havarují s autem. Bouří však toho času prochází i jejich vztah. Na několika málo stranách autor rozehrává drama, které má chvílemi možná až lehce hororový nádech (nejspíš ve mně tento dojem podpořily i poněkud ponuré ilustrace, které novelu doprovázejí). Navzdory slibnému úvodu mi však přijde, že vyprávění postupně ztrácí dech a vyústění je až příliš prvoplánové. Chápu, že ne každý je milovníkem hororu, ale mě by osobně vůbec nezklamalo, kdyby se mrazivou atmosféru doprovázející stoupání ústřední dvojice na vrchol majáku, autorovi podařilo udržet ještě o něco déle a možná i čtenáře překvapit nějakým nečekaným twistem :-) Body navíc dávám za originální obálku a vsadím se, že vám dlouho bude vrtat hlavou, co je to na ní vlastně vyobrazené :-)\nVerena Kesslerová - Eva\nPřiznám se, že tím, jak jsem za poslední dobu knih s tematikou (ne)mateřství přečetla tolik, mi tato s odstupem času už trochu splývá. Byla by ale chyba ji kvůli tomu zavrhnout, protože přináší hned několik náhledů na situace, kterým čelí současné ženy. Eva, která propůjčila celé knize jméno, je učitelkou otevřeně hovořící o tom, že vzhledem ke klimatické krizi není rozumné přivádět na svět další děti. Za tento svůj „kontroverzní“ světonázor však sklízí nepochopení a kritiku. Jako protiváha k Evě je tu novinářka Mona, která se s partnerem o dítě snaží, ale nedaří se to, a její sestra Sina, která je (byť několikanásobná matka) všechno, jen ne šťastná. Mozaiku příběhů uzavírá příběh Sininy sousedky, která o své jediné dítě přijde. Pokud máte obavy, že kniha by vás mohla závažností svých témat semlít, musím přiznat, že je poměrně stručná a (možná i v rámci pudu sebezáchovy) tak trochu klouže po povrchu. Rozhodně však hraje na citlivé struny, které rezonují společností, a stojí za vaši pozornost i přečtení.\nPaolo Giordano - Osamělost prvočísel\nVelmi zajímavá kniha, která se však vůbec nečte lehce. Motiv, který se jí vine od začátku až do konce, je jedno rozhodnutí a jeho důsledky, které vás provázejí po celý zbytek života. Ta dvě osaměla prvočísla, to jsou Alice a Mattia. Každý si v sobě od dětství nese jiné trauma a každý z nich má jiný způsob, jakým se s ním vyrovnat. Jejich „jinakost“ je v průběhu dospívání svede dohromady, nečeká vás ale love story v pravém slova smyslu, spíš hodně bolavé čtení o dospívání, osamělosti, hledání a nepochopení. Moc bych přála oběma „hrdinům“ lepší závěr jejich příběhu, takhle na mě celé to vyústění působilo příliš beznadějně.\nEwald Arenz – Láska za mizerných dní\nJediný a naprosto famózní román Velké léto, o kterém jsem vám zde básnila tak dva roky zpátky, katapultoval Ewalda Arenze mezi autory, jejichž další knihy rozhodně nesmí uniknout mé pozornosti. Hned na úvod předesílám, že Láska za mizerných dní kvalit Velkého léta v mých očích zkrátka nedosahuje. Příběh – střídavě vyprávěný ústředním mileneckým párem Clarou a Eliasem – přináší těžká témata (věkový rozdíl ve vztahu, péče o rodiče s Alzheimerem, vážná nemoc), která jsou ale vyprávěna vlídným jazykem a je to celkově takové milé čtení, které vás spíš pohladí po duši než uvrhne do deprese. Začátek románu mě docela pohltil, zhruba v polovině však bohužel kniha trochu ztrácí tempo a začíná to celé působit strašně uměle a nepravděpodobně, což je škoda. Pokud máte chuť na trochu červené knihovny mezi všemi těmi detektivkami, válečnou literaturou a rodinnými dramaty, klidně po Lásce za mizerných dní sáhněte. Jinak mi ale přijde, že je celá řada lepších knih, které čekají ve frontě, až si na ně uděláte čas a na tento román ho plýtvat nemusíte :-)\nLucie Hušková – Símka: Druhý začátek\nNa pokračování příběhu Símky od Lucie Huškové jsem se také už dlouho těšila a tolik jsem jí přála, aby ji v druhé knize konečně čekal nějaký happy end! Jestli se ho Símka dočká či ne nebudu vyzrazovat, každopádně vás můžu ubezpečit, že se opět jedná o velice čtivý román, jehož samozřejmostí je svižný děj a krátké kapitoly, které vás budou vybízet do čtení, takže se pravděpodobně stane, že Símku zhltnete na posezení. Smím snad ještě prozradit, že z vývoje Símčina příběhu, stejně jako z toho, jak se nakonec „vyloupnou“ některé z postav z předchozí knihy, jsem nakonec moc šťastná nebyla a další pokračování už si asi neprosím. Ale na to, čím nás autorka ještě v budoucnu překvapí, se těším velmi :-)\nOliver Burkeman – Čtyři tisíce týdnů\nVe světě, kde se jede na výkon a čas, který nestrávíte produktivně, je promrhaný, může tahle kniha působit jako zjevení. Pokud je pro vás time management už pomalu sprosté slovo, bude se vám líbit. Jestli ovšem hledáte návod, jak konečně v životě začít stíhat všechno to důležité, ten tu nenajdete. Oliver Burkeman vás už po prvních stránkách přesvědčí, že to není dost dobře možné a že vlastně ani není moudré o to usilovat. Možná to nezní vašim uším jako objevná myšlenka, ale uvést ji do praxe je jedna z největších výzev, jaké v dnešní době čelíme. Spousta situací, o kterých autor píše, vám bude připadat důvěrně známá. Ani si nemyslím, že je nutné Čtyři tisíce týdnů přečíst naráz – je to spíš takový ten text, ke kterému se můžete vracet ve chvílích, kdy budete mít pocit, že vám to zase všechno padá na hlavu a nic nestíháte, nebo ji předčítat nahlas svým blízkým, kteří zrovna v kolečku běhají své křeččí závody. Ne vždy se to však úplně setká s kýženým ohlasem – vyzkoušeno za vás :-))\nGisèle Pelicot – Óda na život\nNevím, zda je třeba ke jménu Gisèle Pelicot ještě vůbec něco dodávat – asi s každým otřásl její médii propíraný životní příběh, kdy byla po několik dlouhých let pod vlivem léků, které jí podával vlastní manžel, znásilňována desítkami mužů. Její memoár Óda na život však vypráví mnohem víc než jen popis této šokující soudní kauzy. Gisèle se v knize vrací do svého dětství, mládí, vzpomíná na seznámení s dnes již bývalým manželem i první roky jejich vztahu a hledá v nich odpovědi na otázku, jak je možné žít tolik let ve zdánlivě spokojeném manželství a nevidět vodítka, že je něco fatálně špatně. Postupně vyplouvá na povrch, že i sám predátor byl obětí násilnického otce, což samozřejmě jeho vinu žádným způsobem neumenšuje. Po dočtení si možná budete klást otázku, jak je možné, že žena, se kterou se život opravdu nemazlil, v sobě nemá ani trochu hořkosti a hlavně se nestaví do role oběti, ale s ohromnou vnitřní silou čelí mediálnímu tlaku i soudům veřejnosti. V Ódě na život jde doslova s kůží na trh a vychází z ní v mých očích ještě silnější a s životem srovnanější. Odpověď na to nemám, ale je jisté, že v tom může být Gisèle Pelicot ohromnou inspirací pro každého z nás, ať už si s sebou neseme jakýkoliv osud.\nLev Nikolajevič Tolstoj - Anna Karenina\nTuhle klasiku jste tu asi nečekali, popravdě ani já, protože v záplavě stále nových a nových knížek, které vycházejí, se snadno zapomene na díla, o kterých jste naposledy slyšeli ještě ve školních lavicích 😊 Anna Karenina je můj úlovek z ReKnih a byť se nejedná úplně o knihu do kabelky (a v MHD já toho přečtu nejvíc, takže byla hned od začátku odkázaná na chvilky před spaním) a měla jsem obavy, jak se mi podaří tím bezmála 1000 stránkovým románem prokousat, je to dílko docela čtivé. Problém jsem měla jen s tím množstvím postav, které se na vás na začátku navalí, všichni se jmenují Alexej nebo nějak podobně a vy se ztrácíte v tom, kdo je kdo. Brzy se naštěstí rozjede děj, Anna podlehne Vronskému a už se to čte samo (i díky krátkým kapitolám to hezky odsýpá). Musím ale přiznat, že víc než dějová linka Anny a Vronského mě bavila ta o Levinovi a Kitty. (Kdybych Annu Kareninu četla v maturitním ročníku, bylo by to zcela jistě naopak 8-) Po odhalení Anniny nevěry mě ta její postava začala tak nějak otravovat, stala se z ní hrozná tragédka. Na linii Levinova příběhu mě naopak bavilo jeho zasazení do kontextu doby, politické a sociální situace – čtenář se díky tomu mnohem lépe zorientuje v době, kdy se děj románu odehrává.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jarni-knihovnicka-9/","summary":"\u003cp\u003ePřináším vám takhle při zamračeném pátku zase pár literárních tipů, třeba přijdou někomu vhod :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eZak Archer - Loggerheads\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eMám ráda knížky s příběhem a tato se ke mně dostala vskutku originální cestou. Žánek mi při našem lednovém setkání na Ramzové vyprávěl o kamarádovi, který napsal knihu, a zda bych neměla chuť si ji přečíst. Takové nabídce já samozřejmě nikdy neřeknu ne :-D K mému překvapení mi jen pár dnů po návratu z hor zmiňovanou knížku přivezl kurýr (za což Žánkovi ještě jednou děkuju). Rozsahem i formátem (jako dělaným na cesty vlakem do práce) se jedná o útlou novelu. Manželský pár Carey a Jess během jedné bouřlivé noci havarují s autem. Bouří však toho času prochází i jejich vztah. Na několika málo stranách autor rozehrává drama, které má chvílemi možná až lehce hororový nádech (nejspíš ve mně tento dojem podpořily i poněkud ponuré ilustrace, které novelu doprovázejí). Navzdory slibnému úvodu mi však přijde, že vyprávění postupně ztrácí dech a vyústění je až příliš prvoplánové. Chápu, že ne každý je milovníkem hororu, ale mě by osobně vůbec nezklamalo, kdyby se mrazivou atmosféru doprovázející stoupání ústřední dvojice na vrchol majáku, autorovi podařilo udržet ještě o něco déle a možná i čtenáře překvapit nějakým nečekaným twistem :-) Body navíc dávám za originální obálku a vsadím se, že vám dlouho bude vrtat hlavou, co je to na ní vlastně vyobrazené :-)\u003c/p\u003e","title":"Jarní knihovnička"},{"content":"Vzhledem k tomu, že už máme doma malého čtenáře, snažím se vycházet jeho zájmům na poli literárním maximálně vstříc. Před Vánoci v družině zrovna trendovala knižní komiksová série o Dogmanovi, která dokonce inspirovala Oliho k tvorbě vlastních komiksů o dobrodružstvích s jeho nejlepším kamarádem :-D\nSnažím se udržovat si o současné literární tvorbě pro děti docela přehled, ale přiznám se, že o Dogmanovi jsem do té doby neslyšela a asi bych po této knize na první dobrou ani nesáhla. Jednak jsem nikdy úplně nepropadla žánru komiksu (tedy pominu-li samozřejmě legendární časopis Čtyřlístek, který jsme s bráchou jako děti zbožňovali) a vlastně mě úplně nezaujala ani vizuální stránka knihy. Děti mají ale samozřejmě jiný vkus a obvykle se jim tyhle prvoplánové kresby prostě líbí víc než propracované a vkusné ilustrace :-)\nPro začínající čtenáře je komiks úplně ideální, protože: málo textu, hodně obrázků, rychlý spád. Děj hezky odsýpá a dítě má pocit, že toho za chvilku přečetlo hrozně moc. Kniha obsahuje 4 samostatné příběhy, jejichž hlavním hrdinou je policejní pes Dogman (kuriozní okolnosti jeho „zrození“ asi nebudu prozrazovat :-D). Zápletky jsou vyhnané do extrému, ale nechybí jim vtip, byť občas rovněž poněkud prvoplánový. Místy se ale ani jako dospělí neubráníte smíchu – můj nejoblíbenější je poslední příběh o vzpouře oživlých párků :-D\nJako bonus dítě v knize najde několik stránek, jejichž listováním může postavičky „rozpohybovat“ a dodat příběhu zase o trochu víc dynamiky, a závěrečná „škola“ pro malé komiksové kreslíře, kde se může čtenář v několika jednoduchých krocích naučit nakreslit své oblíbené knižní hrdiny. Kredit je třeba přiznat i českému překladu, který do děje propašoval i pár vtípků z české kotliny (reportérka Emma Podmáslí). Velmi cením také pojmenování obchodu Zlosyn a syn :-D\nSuma sumárum: za mne to asi nebude úplně nejoblíbenější položka naší domácí dětské knihovničky, na druhou stranu mezi dětmi Dogman určitě sklízí zasloužený ohlas a pokud dopomůže další generaci dětí ke čtenářské gramotnosti a lásce ke knihám, rozhodně splnila svůj účel.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/dav-pilkey-dogman/","summary":"\u003cp\u003eVzhledem k tomu, že už máme doma malého čtenáře, snažím se vycházet jeho zájmům na poli literárním maximálně vstříc. Před Vánoci v družině zrovna trendovala knižní komiksová série o \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/pribehy-a-romany/326910-dogman.html?search_pos=2\u0026amp;query_text=dogman\"\u003eDogmanovi\u003c/a\u003e, která dokonce inspirovala Oliho k tvorbě vlastních komiksů o dobrodružstvích s jeho nejlepším kamarádem :-D\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eSnažím se udržovat si o současné literární tvorbě pro děti docela přehled, ale přiznám se, že o \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/pribehy-a-romany/326910-dogman.html?search_pos=2\u0026amp;query_text=dogman\"\u003eDogmanovi\u003c/a\u003e jsem do té doby neslyšela a asi bych po této knize na první dobrou ani nesáhla. Jednak jsem nikdy úplně nepropadla žánru komiksu (tedy pominu-li samozřejmě legendární časopis Čtyřlístek, který jsme s bráchou jako děti zbožňovali) a vlastně mě úplně nezaujala ani vizuální stránka knihy. Děti mají ale samozřejmě jiný vkus a obvykle se jim tyhle prvoplánové kresby prostě líbí víc než propracované a vkusné ilustrace :-)\u003c/p\u003e","title":"Dav Pilkey – Dogman"},{"content":"Ne že bych měla ve zvyku si úplně dávat předsevzetí, ale do letošního roku přece jen vstupuju s přáním začít zase více psát a celkově věnovat víc času činnostem, u nichž cítím to příjemné „flow“. Tak doufám, že se to trochu odrazí i tady na blogu a nebo třeba mému psaní dám nějakou novou formu, kdo ví 😊? Pro začátek tu mám každopádně pravidelný přehled toho nejzajímavějšího z mé knihovničky za uplynulou zimu.\nVeronika Opatřilová – Počkej na moře\nŘekneš: \u0026ldquo;Ale tak je to dobře, že nic nezůstává stejné,\u0026rdquo; a já vím, že mi rozumíš, ze všech lidí právě ty, protože kdyby všechno zůstávalo stejné, jaký význam by měly všechny ty nezapomenutelné okamžiky, které znamenají věčnost?\nVeronika Opatřilová je jedním z mých literárních objevů uplynulého roku. Počkej na moře je poetickým romantickým příběhem zakázané lásky mezi univerzitním profesorem literatury a výměnným studentem ze Švédska, který se odehrává na konci 60. let v Anglii, kdy homosexuální vztahy byly společností stále vnímány jako veliké tabu. Co na románě zaujme na první pohled je originální du-forma a celkově opět jazyk, jakým autorka píše, i důraz na prostředí, do něhož je děj zasazen. V Příběhu L. to byl les, do něhož hlavní hrdina utíká – tady důležitou roli sehrává, jak ostatně sám název napovídá, moře. Garantuju vám, že na konci knihy zatoužíte navštívit ostrov Wight, Brighton a další místa, o kterých zde budete číst – natolik podmanivě autorka vykresluje jejich atmosféru. Počkej na moře je výjimečný román o krásnu, lásce, bolesti i konečnosti, který se dotkne každé citlivé duše\u0026hellip;\nMožná máš pravdu. Možná opravdu jen hledám něco nezachytitelného, co mě naplňuje pocitem života, něco skutečného, intenzivního. Jak jinak bych ale dokázal najít podobný pocit než tak, že nebude trvalý? Jedině to, co skončí, může trvat věčnost.\nGuadalupe Nettel - Jedináček\nMožná už jste trochu unuděni tou řadou knih na téma mateřství, jeho různé podoby a úskalí, které v posledních letech na knižním trhu vychází. Jedináček je ale přece jen v něčem jiný. Mexická spisovatelka Guadalupe Nettel píše úsporně, přesto na několika málo stranách dokáže rozehrát hned několik životních osudů. Ten ústřední se točí okolo vypravěčky Laury, která si kdysi se svou kamarádkou Alinou slíbila, že nepodlehnou společenskému tlaku a dobrovolně se vzdají role matky. Zatímco Laura se tohoto svého předsevzetí v následujících letech drží, Alina po dítěti časem zatouží tak moc, že kvůli peripetiím s otěhotněním neváhá absolvovat několik pokusů o umělé oplodnění. Její touha po mateřství nakonec přinese do života Aliny i jejího partnera nečekaný zvrat… Laura se v mezičase seznamuje s komplikovanou sousedkou Doris a jejím osmiletým synem Nicolasem, který trpí záchvaty vzteku, a rozhodne se, že se pokusí oběma pomoci. Autorka přináší neotřelý pohled na různé aspekty i podoby mateřství, především ale píše o potřebě lásky, přátelství a komunity. Přestože je příběh Aliny drásající a tíživý, četba vás nerozloží, ale naopak pohladí po duši. A takových knih rozhodně potřebujeme více :-)!\nVeronika González - Blízcí\nDalší vynikající autorka (můžu-li tak soudit na základě pouhých dvou románů, které dosud vydala) z českých luhů a hájů a byť Blízcí přináší už trochu otřepané téma toxických rodinných vztahů, stále je na tomto poli prostor pro osobitý přístup a originalitu. Minimálně ta pointa celého příběhu je v tomto případě skutečně nečekaná (i když za mě už dost přitažená za vlasy, nebudu vám ale vyzrazovat žádné spoilery :-D). Hlavní hrdinkou příběhu je fotografka Barbora, která se v životě ocitá v jakési slepé uličce – odstěhovala se z ruchu a možností velkoměsta na venkov za svým partnerem Igorem. Igorova rodina, která ve vesnici žije, jí však postupně začíná ze života dělat peklo. Krok za krokem Bára odhaluje podhoubí pokřivených rodinných vztahů a dochází jí, že aby ji úplně nestrávily, musí se konečně začít bránit. Při tom nachází nečekaného spojence ve švagrové Petře, která neskrývá navenek pouze to, že je obětí domácího násilí, ale má i jiné nečekané tajemství\u0026hellip;\nJ. K. Rowwlingová - Harry Potter a Ohnivý pohár\nOhnivý pohár je asi jedna z mých nejoblíbenějších HP knížek a na prvním místě mám jednoznačně i její filmové zpracování. Oli si ji přál za první vysvědčení a málem s námi musela odcestovat i na Rhodos (kam jsem nakonec prozíravě přibalila čtečku). Četli jsme poctivě skoro každý večer na dobrou noc, takže nám trvalo ji přelouskat asi jen půl roku :-)\nSudety: Ztracený ráj\nTento soubor povídek současných českých autorů zvučných jmen, které spojuje společné téma česko-německého pohraničí a vztahů zdejších obyvatel z dob, kdy ještě nebyly pošramocené druhou světovou válkou, mi doporučila a zapůjčila kolegyně z práce a opravdu se mi trefila do vkusu. Formát povídky je za mne královská disciplína, kdy na omezeném prostoru musí autor rozehrát příběh, vtáhnout čtenáře a vybrousit pointu. V Sudetech se to zdařilo skvěle. Každá povídka má přitom jinou atmosféru, odehrává se v různých pohraničních lokacích a má jiný vypravěčský styl. Příběh, který se mnou nejvíce rezonoval a zároveň i rozesmál svým vyústěním, byla povídka Petry Klabouchové S křížkem po funuse. Nezklamala mne ani Kateřina Tučková, jejíž závěrečná emotivní povídka Čas raků, v níž se hlavní hrdina vrací po letech na místo své rodné vesnice Mušov, která musela ustoupit stavbě vodní nádrže Nové Mlýny, je dokonalou tečkou celé knihy. Povídkový soubor je vymazlený i po vizuální stránce, a to zejména díky použitému modrotisku a ilustracím Jaromíra 99, které jsou inspirované dobovými fotografiemi.\nJohn Gottman, Julie Schwartz Gottman – Vitamín L\nTuto „melvilovku“ jsem ulovila na povelikonočním výprodeji přímo v nakladatelství a je to rozhodně jedna z těch knih, která se neztratí v žádné knihovničce. Jedná se o poměrně útlou a ryze prakticky orientovanou „příručku“ od uznávaných vztahových terapeutů, která nabízí týdenní „kurz lásky“, který by měl zlepšit váš partnerský vztah. Pokud si vzpomínáte na 7 principů spokojeného manželství od Gottmanových, o kterých jsem tu kdysi psala, dá se říct, že Vitamín L je jakási zhuštěná a více prakticky orientovaná verze této knihy. Nenabízí rozvláčnou teorii, ale zcela konkrétní tipy, které můžete okamžitě aplikovat. Ve většině případů se nejedná o nic objevného, ovšem přiznejme si, že v pěně všedních dní není vždycky chuť hledat, za co druhého můžeme ocenit, ani inspirace pro hluboké diskuze jiného typu, než kdo zítra vyzvedne děti a kdo zaplatí poplatek za popelnice 8-). Minimálně vás tedy čtení této knihy může ponouknout k vykročení ze zaběhlých stereotypů a k práci na sobě, což se koneckonců hodí, ať už řešíte jakýkoliv vztah :-)\nKateřina Trávníček, Martina Mašková - Přetíženy\nLetos jsem si od Ježíška přála jen jednu jedinou knihu, a to Přetíženy – titul, který rezonoval sociálními sítěmi už nějakou chvíli před svým vydáním a myslím si, že zcela oprávněně. Těch témat, která tato knížka otevírá, je tolik! Od čistě vědeckého vhledu do fungování naší nervové soustavy přes vysokou citlivost, fenomén intenzivního rodičovství… Je to kniha, kterou by si měl přečíst skutečně každý – ne jen ženy a matky, i když zejména ony asi v knize najdou tu tolik potřebnou úlevu a pochopení, kterých se jim od společnosti obvykle tak žalostně nedostává. Kniha je proložena příběhy konkrétních žen a garantuju vám, že se v řadě situací důvěrně poznáte. Pokud autorky sledujete na sociálních sítích, možná těch nových informací pro vás nebude tolik, ale je jen dobře, že vznikla publikace, která vše podstatné shrnuje na jednom místě a z mentálního přetížení žen je konečně téma, které začíná víc a víc rezonovat společností.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zimni-knihovnicka-8/","summary":"\u003cp\u003eNe že bych měla ve zvyku si úplně dávat předsevzetí, ale do letošního roku přece jen vstupuju s přáním začít zase více psát a celkově věnovat víc času činnostem, u nichž cítím to příjemné „flow“. Tak doufám, že se to trochu odrazí i tady na blogu a nebo třeba mému psaní dám nějakou novou formu, kdo ví 😊? Pro začátek tu mám každopádně pravidelný přehled toho nejzajímavějšího z mé knihovničky za uplynulou zimu.\u003c/p\u003e","title":"Zimní knihovnička"},{"content":"Máme tu nový rok, tak by se asi slušelo dohnat „resty“ z toho loňského, minimálně v mé výletnické rubrice. Protože tipů na výlety není zkrátka nikdy dost :-)\nMuzeum Tatra Kopřivnice\nLoni jsme naši tradiční zimní dovolenkovou destinaci – Jeseníky – vyměnili za Beskydy. A protože cesta do hor je vždycky dlouhá, přemýšleli jsme, jakou zastávkou si ji zpříjemnit. Volba padla na Kopřivnici, kde sídlí muzeum automobilů Tatra, a to jak osobních, tak nákladních. Nás by samozřejmě nejvíc zajímal depozitář Slovenské strely, ale bohužel tam měli zrovna zavřeno, takže jsme vzali zavděk expozicí osobních automobilů a moc se nám to líbilo. Expozice je rozsáhlá, ale dá se v pohodě za 1-2 hodinky projít. Najdete tu třeba stejný typ vozu, se kterým Hanzelka a Zikmund projeli Afriku a Jižní Ameriku, stejně jako různé závodní vozy či automobily, kterými se vozili komunističtí papaláši.\nObůrka, Bílá\nCílem naší zimní expozice bylo středisko Bílá, kde se dá nejen lyžovat, ale i podnikat různé baby-friendly procházky. Příjemný cílem pro milovníky zvířátek je třeba Obůrka, areál 6 samostatných ohrad, kde můžete pozorovat divoká prasátka, jeleny, daňky nebo muflony. K Obůrce se dá dojít po hezké malované naučné stezce, která vede Beskydskou magistrálou.\nPramen Smradlavá v údolí Velké Smradlavy u Bílé\nAsi se nelze divit, že na tento výlet jsem s sebou nikoho dalšího nenalákala :-D Je to však škoda, protože tento sirný pramen s charakteristickým zápachem je nejen pitný, ale dokonce i léčivý při žaludečních potížích či nemocech kloubů, a údajně nikdy nezamrzá. Z Bílé k němu vede lesem asfaltka a jedná se o nenáročnou, ale příjemnou procházku.\nPustevny a Radegast na Radhošti\nCo by to bylo za dovolenou v Beskydech bez návštěvy Radhoště, že… pokud se zde tedy zrovna nekoná festival ledových soch a tento nápad nemají stovky dalších turistů :-D Ledové sochy jsme při pohledu na tu děsivou frontu vynechali, výšlap k soše Radegasta byl ale povinnost. Počasí bylo krásné (což sem asi přilákalo ty davy) a mít víc času, asi bychom to hecli až na samotný vrchol Radhoště, ale nakonec jsme usoudili, že si to necháme na nějaké turisticky méně vypjaté období :-)\nKostel Panny Marie Sněžné, Velké Karlovice\nNa zpáteční cestě domů jsme si ještě udělali několik malých zastávek – prvním z našich zastavení byl tento krásný roubený kostel z roku 1754 ve Velkých Karlovicích.\nZvonice na Soláni\nProtože Oli sbírá turistické vizitky, hon za nimi nás občas zavede až na místa, která by nás jinak zřejmě nenapadlo navštívit - ostatně jako v případě zvonice na Soláni, která funguje zároveň i jako informační centrum a muzeum. Když už jsme se tu ocitli a ulovili potřebnou vizitku, nalákala nás paní z infocentra ještě na návštěvu aktuální výstavy obrazů a dalších výtvorů vyrobených z máku rukou výtvarnice Marcely Šimečkové. V okolí zvonice najdete také dětské hřiště a naučnou stezku s 10 zastaveními v podobě dřevěných soch, z nichž každá se váže k nějaké pověsti, ale na tu už jsme se nevydali, neb nás čekala ještě dlouhá cesta domů :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/beskyde-beskyde-zimni-edice-2025/","summary":"\u003cp\u003eMáme tu nový rok, tak by se asi slušelo dohnat „resty“ z toho loňského, minimálně v mé výletnické rubrice. Protože tipů na výlety není zkrátka nikdy dost :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eMuzeum Tatra Kopřivnice\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eLoni jsme naši tradiční zimní dovolenkovou destinaci – Jeseníky – vyměnili za Beskydy. A protože cesta do hor je vždycky dlouhá, přemýšleli jsme, jakou zastávkou si ji zpříjemnit. Volba padla na Kopřivnici, kde sídlí muzeum automobilů Tatra, a to jak osobních, tak nákladních. Nás by samozřejmě nejvíc zajímal depozitář Slovenské strely, ale bohužel tam měli zrovna zavřeno, takže jsme vzali zavděk expozicí osobních automobilů a moc se nám to líbilo. Expozice je rozsáhlá, ale dá se v pohodě za 1-2 hodinky projít. Najdete tu třeba stejný typ vozu, se kterým Hanzelka a Zikmund projeli Afriku a Jižní Ameriku, stejně jako různé závodní vozy či automobily, kterými se vozili komunističtí papaláši.\u003c/p\u003e","title":"Beskyde, Beskyde (zimní edice 2025)"},{"content":"S Halloweenem jsem tu samozřejmě trochu s křížkem po funuse, ale berte to tak, že zapíchnout do těchto muffinů můžete ledacos – budou stále stejně dobré. Recept jsem nahonem otestovala dle webu Buchta v troubě a chutnaly skvěle, takže byly vyslány spolu s O. na karneval do školy .-)\n2–3 jablka (cca 350g) 40g čokolády 40g oblíbených ořechů 165g bílého jogurtu 80g rostlinného oleje 80g třtinového cukru 2 vejce 140g hladké mouky 8g kypřicího prášku 40g rozinek špetka soli Jablka oloupeme a nakrájíme na malé kostičky. Čokoládu a ořechy nahrubo nasekáme. Ve větší míse smícháme jogurt, olej, cukr a vejce. Přisypeme mouku, prášek do pečiva a sůl. Nakonec přimícháme nasekané ořechy, čokoládu, rozinky a jablka a mícháme, aby se vše spojilo. Hotovou směsí plníme košíčky nebo formu na muffiny a pečeme v troubě vyhřáté na 180°C asi 25-35 minut (v případě pochybností zapíchněte špejli 😊).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/halloweenske-jablecne-muffiny/","summary":"\u003cp\u003eS Halloweenem jsem tu samozřejmě trochu s křížkem po funuse, ale berte to tak, že zapíchnout do těchto muffinů můžete ledacos – budou stále stejně dobré. Recept jsem nahonem otestovala dle webu \u003ca href=\"https://www.buchtavtroube.cz/2025/10/stavnate-jablecne-muffiny/\"\u003eBuchta v troubě\u003c/a\u003e a chutnaly skvěle, takže byly vyslány spolu s O. na karneval do školy .-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2–3 jablka (cca 350g)\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e40g čokolády\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e40g oblíbených ořechů\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e165g bílého jogurtu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e80g rostlinného oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e80g třtinového cukru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 vejce\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e140g hladké mouky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e8g kypřicího prášku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e40g rozinek\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ešpetka soli\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eJablka oloupeme a nakrájíme na malé kostičky. Čokoládu a ořechy nahrubo nasekáme. Ve větší míse smícháme jogurt, olej, cukr a vejce. Přisypeme mouku, prášek do pečiva a sůl. Nakonec přimícháme nasekané ořechy, čokoládu, rozinky a jablka a mícháme, aby se vše spojilo. Hotovou směsí plníme košíčky nebo formu na muffiny a pečeme v troubě vyhřáté na 180°C asi 25-35 minut (v případě pochybností zapíchněte špejli 😊).\u003c/p\u003e","title":"Halloweenské jablečné muffiny"},{"content":"Čím jiným přivítat nový rok na blogu, než novým receptem :-)! Tip na tento lahodný salát, který přímo volá \u0026ldquo;podzim\u0026rdquo;, jsem objevila v magazínu Albert, a hned jsem si ho zamilovala. Je to to pravé jídlo pro dny, kdy se mi nechce vyvařovat nic složitého a zároveň mám chuť trochu odlehčit jídelníček - takže pro tohle povánoční období úplně ideální.\n1/2 dýně hokkaido, pokrájené na kostičky 1-2 lžíce olivového oleje sůl a pepř 100g quinoy 350g růžičkové kapusty 1 konzerva cizrny 45g vlašských ořechů hrst sušených brusinek Na zálivku:\n120ml olivového oleje 120ml tekutého medu 60ml vinného octa 1-2 lžíce francouzské hrubozrnné hořčice sůl a pepř Nakrájenou dýni vyskládáme na plech vyložený pečicím papírem, pokapeme olejem, osolíme a opepříme a pečeme 30-40 minut doměkka. Quinou v cedníku několikrát propláchneme, v hrnci zalijeme 120ml vody, osolíme a přivedeme k varu. Vaříme asi 15 minut, aby se veškerá tekutina vsákla a quinoa byla měkká. Kapustičky propláchneme, rozpůlíme a nakrájíme na co nejtenčí plátky a vaříme v páře 10-15 minut. Mezitím si umícháme všechny suroviny na zálivku. Nakonec v míse smícháme upečenou dýni, kapustu, quinou, cizrnu, ořechy a brusinky. Podáváme ještě teplé, pokapané zálivkou.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/teply-salat-s-quinoou-a-ruzickovou-kapustou/","summary":"\u003cp\u003eČím jiným přivítat nový rok na blogu, než novým receptem :-)! Tip na tento lahodný salát, který přímo volá \u0026ldquo;podzim\u0026rdquo;, jsem objevila v magazínu Albert, a hned jsem si ho zamilovala. Je to to pravé jídlo pro dny, kdy se mi nechce vyvařovat nic složitého a zároveň mám chuť trochu odlehčit jídelníček - takže pro tohle povánoční období úplně ideální.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1/2 dýně hokkaido, pokrájené na kostičky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1-2 lžíce olivového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl a pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100g quinoy\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e350g růžičkové kapusty\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 konzerva cizrny\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e45g vlašských ořechů\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ehrst sušených brusinek\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eNa zálivku:\u003c/p\u003e","title":"Teplý salát s quinoou a růžičkovou kapustou"},{"content":"Jak se tak dívám a rekapituluju, neměla jsem tento podzim úplně šťastnou ruku na vybrané tituly. To ovšem člověk dopředu nikdy neví :-) Třeba tu i tak načerpáte trochu inspirace nebo si minimálně odnesete info, s jakými knihami není třeba ztrácet čas :-)\nLeo Rosten - Pan Kaplan má stále třídu rád\nTuhle knížku jsem kdysi dávno dostala od bráchy k Vánocům a musím říct, že mě vlastně nikdy úplně neoslovila, přestože má tak dobré recenze a všeobecně je pochvalně hodnocena. Jedná se o humoristický román, odehrávající se v předválečném New Yorku, jehož hlavním hrdinou je evropský přistěhovalec pan Kaplan, který navštěvuje večerní školu, aby se zdokonalil v anglickém jazyce. Hrátky s jazykem jsou také ústředním tématem celé knihy a na nečekaných slovních konstrukcích je celý humor vystavěn. Klobouk dolů před českým překladatelem! Jinak je ovšem na románu patrný zub času – před lety by možná pan Kaplan mohl být považován za komickou postavu, očima dnešního čtenáře je to však spíš trapný prudič, který nebohého pana profesora Parkhilla každou hodinu něčím tvrdohlavě trollí a není schopný přiznat svoje chyby. Pokud hledáte knihu s dějem a situační humor vám nestačí, doporučuji raději zalovit v jiných vodách :-)\nÅsne Seierstad - Afghánci\nReportáže norské novinářky Åsne Seierstad jsou vždy sázkou na jistotu a ani v tomto případě tomu nebylo jinak. Jak již název napovídá, v knize Afghánci se vrací opět do Afghánistánu, země zmítané za poslední desetiletí nejprve nadvládou sovětského svazu, posléze občanskou válkou, nadvládou islamistů, po 11. září válkou s USA a nakonec po odchodu amerických vojsk rychlým nástupem tálibánské diktatury. Jaké životní osudy žili v Afghánistánu na pozadí těchto událostí „běžní“ lidé ukazuje Åsne na příbězích Džamíly, Bašíra a Ariany. Každý z příběhů je úplně jiný, dohromady však skládají zajímavou mozaiku, která možná ledacos napoví o aktuálním směřování této země. Zatímco Džamíla je aktivistkou za ženská práva, Bašír se stane už jako mladý chlapec talibánským bojovníkem. Ariana zase netouží po ničem jiném, než dosažení vysněného vzdělání a kariéře právničky – nástup Talibánu k moci v roce 2021 jí však v jejích plánech udělá velkou čáru přes rozpočet… Afghánci je opět jedna z těch knih, která vás naprosto pohltí a vtáhne do děje a s jejímiž postavami budete ještě nějakou dobu žít. A to je vždycky záruka kvality :-)\nPetra Dvořáková - Pláňata\nMusím říct, že Pláňata mi přišla jako jedna z nejslabších knih, které jsem od Petry Dvořákové četla, a to mě většinou její tvorba nezklame. Příběh jedné obyčejné české rodiny vyprávěný střídavě z pohledu otce, matky a dospívající dcery nepřináší nic zajímavého tématem ani zpracováním. Postavy mi přišly takové nemastné neslané a prvky toxicity, které se v rodině vyskytovaly (alkoholismus, náznak zneužívání, citově chladná matka), recyklované z autorčiných předchozích románů. Jen tak mimoděk se na pozadí odehraje Sametová revoluce, bohužel však ani vykreslení vyrůstání v devadesátých letech nepřinese očekávané plusové body příjemné nostalgie.\nVeronika González - Mezi nimi\nMám tu jeden literární objev z českých luhů a hájů - to pokud byste těch toxických rodinných vztahů náhodou neměli ještě dost. V tomto případě je ústředním motivem knihy komplikovaný vztah tří sester, který se čtenáři odhaluje postupně, jak při čtení rozplétá nečekanou rodinnou historii. Přiznám se, že ta \u0026ldquo;pointa\u0026rdquo; mi přišla dost přitažená za vlasy, ale i tak jsem se velmi dobře bavila. Autorka má totiž chytlavý styl psaní i dar vtáhnout do děje - je to jedna z těch knih, nad kterou budete přemýšlet v mezičasech, kdy zrovna nebudete mít možnost číst dál. Veronika González na poli české literatury tímto románem debutovala a já už se rozhodně moc těším na její další tvorbu!\nMarkéta Lukášková - Vlaštovka v bublině\nA nakonec opět jedno lehké zklamání, ačkoliv už nějakou dobu tuším, že Markéta Lukášková není na poli literárním můj šálek čaje (stále jí však dávám šanci a nechci to vzdát :). Vlaštovka v bublině za mě začala velmi ambiciózně, až jsem si po prvních pár stranách říkala, že tohle bude wow\u0026hellip; No a pak bohužel přišlo vystřízlivění, seznámení s hrdinčinými dětmi, jejichž životní peripetie mi byly tak nějak jedno a necítila jsem sympatie ani k jednomu z nich\u0026hellip; a hlavně je ten příběh líznutý science fiction a vy co mě znáte, víte, že jestli se s nějakým žánrem totálně míjím, je to právě sci-fi. Jediná dějová linka, která mě z celého příběhu zaujala a donutila knihu dočíst, byl návrat hlavní hrdinky Báry do minulosti, protože jsem prostě byla zvědavá, co způsobilo rozpad jejího manželství. Nakonec mi však celé to rozuzlení přišlo strašně zjednodušené, odbyté a nepravděpodobné. Nadále zůstávám věrnou posluchačkou Markétiných podcastů, ale od jejích knih si teď dávám zas na nějakou chvíli pauzu.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/podzimni-knihovnicka-6/","summary":"\u003cp\u003eJak se tak dívám a rekapituluju, neměla jsem tento podzim úplně šťastnou ruku na vybrané tituly. To ovšem člověk dopředu nikdy neví :-) Třeba tu i tak načerpáte trochu inspirace nebo si minimálně odnesete info, s jakými knihami není třeba ztrácet čas :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eLeo Rosten - Pan Kaplan má stále třídu rád\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTuhle knížku jsem kdysi dávno dostala od bráchy k Vánocům a musím říct, že mě vlastně nikdy úplně neoslovila, přestože má tak dobré recenze a všeobecně je pochvalně hodnocena. Jedná se o humoristický román, odehrávající se v předválečném New Yorku, jehož hlavním hrdinou je evropský přistěhovalec pan Kaplan, který navštěvuje večerní školu, aby se zdokonalil v anglickém jazyce. Hrátky s jazykem jsou také ústředním tématem celé knihy a na nečekaných slovních konstrukcích je celý humor vystavěn. Klobouk dolů před českým překladatelem! Jinak je ovšem na románu patrný zub času – před lety by možná pan Kaplan mohl být považován za komickou postavu, očima dnešního čtenáře je to však spíš trapný prudič, který nebohého pana profesora Parkhilla každou hodinu něčím tvrdohlavě trollí a není schopný přiznat svoje chyby. Pokud hledáte knihu s dějem a situační humor vám nestačí, doporučuji raději zalovit v jiných vodách :-)\u003c/p\u003e","title":"Podzimní knihovnička"},{"content":"Pokud je i váš mrazák po létě nacpaný k prasknutí ovocem, možná přijde vhod recept z Albert magazínu na lahodný nedělní tvarohový koláč. Já do něj použila borůvky a maliny, ale určitě snese i jakékoliv jiné oblíbené ovoce :-)\n100g třtinového cukru 255g polohrubé mouky 105g másla 1/2 kypřícího prášku do pečiva 4 vejce 200ml mléka 1/2 citronu 2 vanilkové cukry 500g plnotučného tvarohu 250g malin 125g borůvek Cukr, 250g mouky a 100g másla zpracujeme na drobenku. Jednu třetinu dáme stranou a ten zbytek promícháme s kypřícím práškem. Pak přidáme 2 vejce, polovinu mléka, citronovou kůru a 1 vanilkový cukr. Rozmícháme dohladka. Těsto vlijeme do formy vymazané máslem a vysypané polohrubou moukou. Tvaroh smícháme se zbylými vejci, vanilkovým cukrem a mlékem. Vlijeme na těsto, posypeme ovocem a zbytkem drobenky. Pečeme 45 minut v troubě vyhřáté na 180°C.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/drobenkovy-kolac-s-tvarohem-a-lesnim-ovocem/","summary":"\u003cp\u003ePokud je i váš mrazák po létě nacpaný k prasknutí ovocem, možná přijde vhod recept z Albert magazínu na lahodný nedělní tvarohový koláč. Já do něj použila borůvky a maliny, ale určitě snese i jakékoliv jiné oblíbené ovoce :-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e100g třtinového cukru\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e255g polohrubé mouky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e105g másla\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1/2 kypřícího prášku do pečiva\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e4 vejce\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e200ml mléka\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1/2 citronu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 vanilkové cukry\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e500g plnotučného tvarohu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e250g malin\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e125g borůvek\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eCukr, 250g mouky a 100g másla zpracujeme na drobenku. Jednu třetinu dáme stranou a ten zbytek promícháme s kypřícím práškem. Pak přidáme 2 vejce, polovinu mléka, citronovou kůru a 1 vanilkový cukr. Rozmícháme dohladka. Těsto vlijeme do formy vymazané máslem a vysypané polohrubou moukou. Tvaroh smícháme se zbylými vejci, vanilkovým cukrem a mlékem. Vlijeme na těsto, posypeme ovocem a zbytkem drobenky. Pečeme 45 minut v troubě vyhřáté na 180°C.\u003c/p\u003e","title":"Drobenkový koláč s tvarohem a lesním ovocem"},{"content":"Malý tip na tak trochu fancy svačinku či večeři se vždycky hodí - minimálně já mám teď nějakou kreativní krizi a dochází mi nápady, abychom nejedli pořád to samé dokola.\n1 zralé avokádo 3-4 lžičky citronové nebo limetkové šťávy 50ml olivového oleje sůl a pepř Avokádo podélně rozpůlíme, vypreparujeme dužinu a rozmixujeme ji spolu s ostatními ingrediencemi do konzistence majonézy.\nPokud máte náladu na malý upgrade, připravte si ještě na ozdobení topinek marinované cibulky:\nsvazek jarní cibulky 100ml dobrého vinného octa 1 lžíce cukru sůl a pepř Bílé části cibulek omyjeme a nakrájíme na kolečka. Smícháme ostatní suroviny, přidáme cibulky a necháme marinovat.\nNakonec můžeme na topinky přidat ještě natrhanou mozzarelu, plátky salátové okurky nebo salátové listy podle chuti.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/topinky-s-avokadovou-majonezou/","summary":"\u003cp\u003eMalý tip na tak trochu fancy svačinku či večeři se vždycky hodí - minimálně já mám teď nějakou kreativní krizi a dochází mi nápady, abychom nejedli pořád to samé dokola.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 zralé avokádo\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3-4 lžičky citronové nebo limetkové šťávy\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e50ml olivového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl a pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eAvokádo podélně rozpůlíme, vypreparujeme dužinu a rozmixujeme ji spolu s ostatními ingrediencemi do konzistence majonézy.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePokud máte náladu na malý upgrade, připravte si ještě na ozdobení topinek marinované cibulky:\u003c/p\u003e","title":"Topinky s avokádovou majonézou"},{"content":"Ještě pár let zpátky bylo téma odvrácené stránky mateřství i dobrovolné bezdětnosti tabu - dnes mám pocit, že se minimálně na poli literárním s touto tematikou roztrhnul pytel, a je to jen dobře. O tom, jak ve společnosti stále chybí respekt k jinakosti, by koneckonců hlavní hrdinka knihy Nikdy, nikdy, nikdy mohla vyprávět\u0026hellip;\nKdyž se staneš matkou, zůstaneš jí až do smrti, říká moje máma. Přestat být matkou nejde. Od tvého narození až do dne, kdy umřu, budu vždycky tvoje máma.\nKniha, psaná ich formou z pohledu pětatřicetileté mladé ženy (teprve zpětně mi došlo, že se čtenář vlastně za celou dobu nedozví, jak se jmenuje), která je odjakživa pevně ukotvena ve svém rozhodnutí, že nechce mít děti, postupně rozebírá téma mateřství na součástky, obrací je ze všech stran a znovu přeskládává do pestré mozaiky pocitů a situací, s nimiž se musí ztotožnit snad každá žena. Obavy o přátelství, která skončí s prvním narozeným potomkem, prarodiče marně čekající na vnouče, budoucnost vztahu, v němž každý z páru touží po něčem jiném\u0026hellip; Ale i bolavá rodinná historie a zkušenosti žen, které se matkami staly. Mateřství ve všem tom krásném i hrozném, co přináší.\n\u0026ldquo;Rozčiluje mě, jak rychle čas utíká, kéž by ho tak někdo zastavil. Někdy když uložíme děti a já mám konečně chvilku sama pro sebe, mám chuť je zase probudit, protože nechci, aby vyrostly a opustily mě, mám totiž pocit, že v noci rostou nejvíc.\u0026rdquo;\nV mnohém mi Nikdy, nikdy, nikdy připomnělo knihu Mateřství od Sheily Heti, o níž jsem zde psala před nějakou dobou - Linn Stromsborg mi však svým méně černobílým pohledem na věc přišla mnohem bližší a svým literárním stylem také mnohem přístupnější. Knihu jsem zhltla během pár dnů a to jsem se ještě snažila si ji trochu \u0026ldquo;šetřit\u0026rdquo; a zajímavé myšlenky v ní si dávkovat postupně. A především se mi oproti Mateřství líbilo, že zde se čtenář dočká rozuzlení a dozví se, jak to s hrdinkou a jejím přítelem Philipem nakonec dopadlo :-)\nNikdy, nikdy, nikdy je svým tématem natolik vyhraněná, že asi neosloví každého, přesto si myslím, že by neměla pozornosti čtenářů uniknout.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/linn-stromsborg-nikdy-nikdy-nikdy/","summary":"\u003cp\u003eJeště pár let zpátky bylo téma odvrácené stránky mateřství i dobrovolné bezdětnosti tabu - dnes mám pocit, že se minimálně na poli literárním s touto tematikou roztrhnul pytel, a je to jen dobře. O tom, jak ve společnosti stále chybí respekt k jinakosti, by koneckonců hlavní hrdinka knihy \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/romany-beletrie/25373613-nikdy-nikdy-nikdy.html\"\u003eNikdy, nikdy, nikdy\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e mohla vyprávět\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cblockquote\u003e\n\u003cp\u003eKdyž se staneš matkou, zůstaneš jí až do smrti, říká moje máma. Přestat být matkou nejde. Od tvého narození až do dne, kdy umřu, budu vždycky tvoje máma.\u003c/p\u003e\n\u003c/blockquote\u003e","title":"Linn Strømsborg - Nikdy, nikdy, nikdy"},{"content":"Okurková sezona je sice již za námi, ale i tak se na chvíli zase vrátím do naší výletnické rubriky, kde třeba najdete trochu inspirace pro svá poprázdninová putování, i když už se jedná o zážitky staršího data.\nExpozice Ohnivý kůň a drak, Sklep pod Novou radnicí, Brno\nPokud vás to zavane i s dětmi do Brna a chcete se dozvědět něco více o jeho historii nebo si nechat povyprávět ty nejznámější brněnské pověsti, určitě si nenechte ujít tuto expozici, která je situována do prostor starobylého sklepení, které si pod svým domem nechali ve 13. století zřídit královští mincmistři. Jedná se o moc hezkou audiovizuální podívanou, která bude bavit děti i dospělé.\nŽelezniční skanzen Lupěné-Hněvkov\nVlaky už u nás poslední dobou nejsou až tak v kurzu, ale tento výlet pochází ještě z Oliho šotoušského období :). Pokud někdy budete mít cestu na Jesenicko, určitě stojí toto místo za zastavení. Exponáty Železničního skanzenu Lupěné odkazují na historii železnice, která je s tímto místem spjata už více než sto padesát let. Hlavním magnetem je historická parní lokomotiva řady 317 z roku 1950. Dále jsou v expozici mechanické závory a různé typy návěstidel. Exponáty byly získány z rušených železničních stanic, parní lokomotiva z bývalého železničního depa. Jako bonus je zde vidět na železniční trať, takže můžete mávat okolo projíždějícím vlakům. Ze skanzenu vede po cyklostezce i krátká naučná stezka, ale tu jsme nešli – byl zrovna leden a veeelikánská zima :)\nPradědovo dětské muzeum, Bludov\nV okolí Ramzové už to máme za ty roky, co v zimě jezdíme do Jeseníků, docela prozkoumané. Proto jsme se tentokrát na zpáteční cestě domů rozhodli navštívit Pradědovo dětské muzeum, které najdete v malé obci Bludov asi 5 km od Šumperka. V muzeu naleznete rozsáhlou dětskou herničku bohatě vybavenou hračkami pro děti všech věkových kategorií. Nechybí odrážedla, vláčkodráha i různé psychomotorické pomůcky. Nejvíc se mi ale líbily dřevěné dětské domečky, z nichž každý byl nějak tematicky zaměřen a v každém bylo možné najít různé další rekvizity pro tisíc a jednu hru. V muzeu se nenudí ani dospělí – zatímco si děti hrají, můžete si pročítat zajímavosti o Jesenicku nebo spřádat plány na další výlety. Součástí muzea je i venkovní hřiště, to jsme ale vzhledem k aktuální roční době nevyužili – v létě ale musí být také super 😊!\nRudice\nDo Rudice jsem se svého času najezdila především na bujaré pracovní večírky, o těch to ale dnes nebude :-D Zdejší přírodní zajímavost – Rudické propadání – jsme si vybrali jako cíl jednoho z našich raně jarních výletů po krásách Moravského krasu. Auto jsme zaparkovali hned vedle větrného mlýna, který pochází z roku 1865 a dnes slouží jako muzeum. Prošli jsme si také přilehlý geopark a poté už zamířili k Rudickému propadání. Jedná se o jeskynní systém (druhý nejdelší v ČR) vytvořený Jedovnickým potokem, který se propadá v aktivním ponoru slepého údolí nedaleko Rudice a vyvěrá u Býčí skály v Josefovském údolí nedaleko Adamova. Cestu nám zpestřila početná skupina horolezců, která neohroženě slézala okolní skály 😊\nArcheopark pravěku, Všestary\nToto místo jsem navštívila v rámci zpestření pracovní cesty do Hradce Králové – ne že bych byla až takový fanoušek doby kamenné :-) Místní průvodce však o tomto období mluvil tak zaníceně, že jsem si na první pohled nezáživný exkurz do dávné historie docela užila. Nejprve jsme navštívili venkovní část expozice, kde najdete konstrukce pravěkých budov z doby kamenné, bronzové a železné. Atmosféru skvěle dokresluje okolo vesele pobíhající domácí zvěř :-) Poté jsme se přemístili do budovy, kde se dozvíte mnohé o běžném životě pravěkých lidí a můžete si prohlédnout i obrovský model pravěké krajiny.\nVýstava železničních modelů, zámek Zdounky\nCo by to bylo za kulturní příspěvek bez nějaké té modelářské výstavy s železniční tematikou, že :-) Za tímto zážitkem jsme se vydali na zámek do Zdounek (a byť jsem ve Zdounkách byla mockrát, existence tamního zámku mi dosud byla úspěšně utajena). Předchozí jaro se výletu Olí zúčastnil jen s dědou, protože já jsem si zrovna léčila zánět v noze a nemohla jsem chodit, ale tentokrát už jsem si výstavu ujít nenechala. Krom rozličných železničních modelů zde byla k vidění i výstava autoveteránů, vystoupení uniformovaných ostrostřelců a k Oliho velké radosti také spousta hraček a vagonků na prodej (ale musím říct, že za velmi příznivé ceny). Výstava se koná každé jaro a můžete ji spojit i s výletem vláčkem – to budou vaši malí šotoušové v sedmém nebi O:-)\nJindřichova skála\nA výlet zase z úplně jiného soudku i lokace, byla tato předprázdninová výprava s O. sestřenicemi a bratrancem na Jindřichovu skálu v Brdech. Jedná se o romantický skalní masiv s krásnou vyhlídkou v nadmořské výšce 588 metrů nad mořem, odkud dohlédnete třeba na zříceninu hradu Valdek. Cesta lesem k vyhlídce je malebná neméně, vede k ní totiž „kamenné moře“, které vzniklo zvětráváním horniny a jejím řícením. Zaparkovat se dá až těsně před závorou vojenského prostoru, odkud vede asi 1km dlouhá cesta přímo k vyhlídce, takže to v pohodě zvládnou i menší děti.\nMuzeum Smyslů, Praha\nS těmito typy muzejí se poslední dobou tak trochu roztrhnul pytel. Na nás čekal voucher do Muzea Smyslů už od Vánoc 2019, ale vzhledem ke covidu a dalším okolnostem jsme se k jeho uplatnění dostali se značným zpožděním. Naštěstí nebyl časově omezen :-D A navíc myslím, že Oli jako předškolák ocenil potenciál různých optických klamů přece jen už víc. Muzeum je ale poměrně malinké, do hodiny jsme ho měli projité určitě, takže vzhledem k ceně vstupenek je to zážitek, který si asi můžete nechat v pohodě ujít nebo ho přenechat zahraničním turistům, kterých tam bylo požehnaně.\nExpozice \u0026ldquo;Poklady staré půdy\u0026rdquo;, Muzeum Kroměřížska\nSpontánní nápad vyrazit s O. poprvé do kroměřížského muzea se setkal s velkým ohlasem – expozice Poklady staré půdy, která se nachází v nově zrekonstruovaných podkrovních prostorách muzea, je totiž vizuálně moc hezky a zábavně udělaná. Tvoří ji jak cenné exponáty, pro které muzeum aktuálně nemá jiné prostory ani využití, tak všelijaké staré „harampádí“, které byste dost možná ještě objevili u svých prarodičů na půdě nebo ve sklepě. To všechno dohromady spolu s tajemným příšeřím půdních prostor tvoří báječnou směsici, v níž se z dětí stávají malí detektivové, kteří za pomoci plánku a indicií mají za úkol najít několik konkrétních předmětů. A při tom můžou jen tak mimoděk prozkoumávat různá zákoutí a možná objevit i tajnou chodbu ;-) Pokud jste expozici ještě nenavštívili, moc doporučuji – je to jedno z těch míst, kde se zabaví opravdu celá rodina.\nVýstava Světelný vodní svět, Příbram\nS těmito světelnými výstavami se poslední dobou také celkem roztrhnul pytel a to už vůbec nemluvím o tom, do jakých závratných výšin se většinou šplhají ceny vstupenek na tyto akce. Proto nezoufejte, pokud vás to dosud míjelo – určitě se nejedná o zážitek, který byste si nemohli nechat ujít. Pořídíte tu pár hezkých fotografií (pokud se zrovna proboxujete davy dalších návštěvníku 😊), ale to je asi tak všechno. Já se o Vánocích světýlkama raději kochám v teple domova.\nSlámový betlém, Čenkov\nNo a na závěr ještě jeden lehce vymrzlý vánoční zážitek z malé středočeské vesničky Čenkov, kam jsme se na Silvestra vypravili navštívit největší slaměný betlém v životní velikosti v ČR :-) Najdete ho na návsi u kapličky a je zapsán v České knize rekordů.\nA to by bylo z našich nejzajímavějších výletů za loňský rok asi vše. Tak na viděnou u dalších (ne)kulturních zážitků – a snad dříve než zase za rok :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vylety-2024/","summary":"\u003cp\u003eOkurková sezona je sice již za námi, ale i tak se na chvíli zase vrátím do naší výletnické rubriky, kde třeba najdete trochu inspirace pro svá poprázdninová putování, i když už se jedná o zážitky staršího data.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eExpozice Ohnivý kůň a drak, Sklep pod Novou radnicí, Brno\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePokud vás to zavane i s dětmi do Brna a chcete se dozvědět něco více o jeho historii nebo si nechat povyprávět ty nejznámější brněnské pověsti, určitě si nenechte ujít tuto expozici, která je situována do prostor starobylého sklepení, které si pod svým domem nechali ve 13. století zřídit královští mincmistři. Jedná se o moc hezkou audiovizuální podívanou, která bude bavit děti i dospělé.\u003c/p\u003e","title":"Výlety 2024"},{"content":"Tak ahoj, léto… Uteklo jsi nějak rychleji než obvykle, ale zůstalo nám po tobě pár hezkých literárních vzpomínek, k jejichž rekapitulaci vás dnes zvu :-)\nAnn Napolitano – Ahoj krásko\nRodinná sága mapující životní osudy čtyř sester Padavanových napříč několika dekádami odkazuje na slavný román Malé ženy. I zde je každá z hlavních hrdinek jiný charakterový typ a v průběhu let jim osud chystá nejednu zkoušku a tragédii, která prověří soudržnost jejich rodinných vazeb. Zásadní okamžik však nastává, když nejstarší ze sester – ambiciozní Julia – přivádí do rodiny svého přítele Williama, který nikdy nepoznal teplo rodinného zázemí ani rodičovskou lásku… Přestože příběh je napsaný velmi čtivě, přiznám se, že ve mně nezanechal žádné výraznější emoce. Pokud hledáte nějakou ne úplně hloupou beletrii a neslibujete si od toho nic hlubšího, asi by vás tento román mohl uspokojit. Pro mě byl příběh však příliš prvoplánový a konec vyloženě americký :-)\nMichaela Duffková – Zápisník alkoholičky\nŽeny a alkoholismus – stále poněkud tabuizované téma, k jehož poodhalení se autorka odhodlala prostřednictvím svého blogu a později i této knihy, v níž zpracovala svůj životní příběh. Čtení je to vskutku neveselé a o to větší zázrak mi přijde, že se z alkoholismu dokázala nakonec dostat a upnout své ambice k založení centra pro pomoc těm, kteří v sobě dostatek takové síly zatím nenašli. Určitě od toho nečekejte literární veledílo, ale spíše syrový příběh, ze kterého vám bude chvílemi zle a jindy zas budete nechápavě kroutit hlavou – za přečtení ale každopádně stojí. Zajímavý pohled vnáší závěrečná slova od autorčiných nejbližších, kteří při ní po celou dobu jejího boje s alkoholismem stáli.\nNina Špitálníková – Svědectví o životě v KLDR\nTato kniha poskládaná z rozhovorů autorky s několika uprchlíky z KLDR mi totálně rozšířila obzory – už jen tím, že každý ze zpovídaných pocházel z jiné sociální vrstvy, jeho život v totalitním státě měl jinou podobu a vývoj a k útěku ho přivedly jiné důvody (v jednom případě byl dokonce nedobrovolný). Je to opravdu čtení jak z jiného světa, pro nás jen stěží pochopitelného. Pro každého, kdo by se chtěl o různých aspektech života v jedné z nejuzavřenějších zemí na světě dozvědět něco víc, je tato kniha cenným zdrojem informací. A musím říct, že mě velmi zaujalo i její grafické zpracování.\nJ. K. Rowllingová - Harry Potter a vězeň z Azkabanu\nNeplecha ukončena – třetí díl pokořen :-)\nDr. Edith Eva Egerová - Máme na vybranou\nZjistil, že i člověk, kterému už na světě nic nezbylo, může prožít pocit štěstí, byť jen na krátký okamžik, když myslí na své milované blízké. Něco se ve mně zlomilo. Rozplakala jsem se. Jako by ke mně znovu z bezútěšné tmy ve vagónu cestou do Osvětimi promlouvala máma. Pamatuj si, že to, co si nosíš v sobě, ti nikdo nemůže vzít. Není v naší moci zastavit temnotu, ale vždycky máme možnost zažehnout světlo.\nO druhé světové válce už toho bylo napsáno mnoho, tato kniha se však vymyká mimo jiné tím, že její autorkou je někdo, kdo všechny ty válečné hrůzy na vlastní kůži zažil a přináší svědectví nejen o tom, co se za války dělo, ale především jak těžké bylo se s tím vším vyrovnat a najít v sobě sílu žít dál. Edith Eva Egerová však dokázala nejen to - poté, co si sama své trauma z prožitého holocaustu zpracovala, vystudovala psychologii a coby specialistka na léčbu posttraumatické stresové poruchy svůj život zasvětila pomoci druhým - závěrečnou část knihy tak tvoří také řada příběhů z její praxe. Životní osud dr. Egerové je rozhodně fascinující a určitě může být velkou inspirací pro každého z nás.\nPetr Hanel - O hvězdách víš h*vn*\nPřiznám se, že nebýt osobního doporučení, asi bych po knížce tohoto názvu a žánru (young-adult) na první dobrou nesáhla. A byla by to ta největší chyba, protože je prostě skvělá! Možná nejsem cílovka, ale autor má dar dokonale vás vrátit v čase, že máte pocit, jako by vám těch -náct najednou zase bylo. Něco takového jsem v sedmnácti přesně chtěla číst. A co je nejvíc super a v žádné jiné knize jsem se s tím dosud nesetkala? Příběh má svůj \u0026ldquo;soundtrack\u0026rdquo; - na konkrétních místech knihy jsou skrze QR kódy odkazy na písničky, které tvoří podkres jednotlivých scén. To je tak dokonalé, až se divím, proč to ještě nikoho nenapadlo :-D?? Jakožto hudební staromilec jsem díky tomu objevila spoustu fajn nové hudby a rozšířila si tak obzory. Jinak je to samozřejmě především love-story, ovšem s dramatickým až krimi vyvrcholením, které vás možná překvapí. Hlavním hrdinou a zároveň i hlavním vypravěčem příběhu je sympatický teenager Marky, který vás ve své náctileté a lehce sarkastické přímočarosti vpustí do svého života (a že je exkurz do hlavy náctiletého mladíka pro mě ještě i dnes docela zajímavá sonda), a kterému budete po celou dobu opravdu upřímně fandit a do poslední chvíle doufat v jeho happy-end. V čem je Martyho dospívání jiné oproti teenage letům nás - pamětníků - je každopádně existence sociálních sítí, které hrají v příběhu docela zásadní roli. A v tom může být kniha jaksi poučná i pro nás, kteří už máme děti, co jsou Martymu věkově pomalu blíž než my :-) Smekám před autorem a jeho literárním debutem a moc fandím jeho dalším počinům.\nClaire Lombardo - Nejhezčí dny našich životů\nK této knize jsem přistupovala možná s až příliš velkým očekáváním podpořeným pochvalnými recenzemi z literárních kuloárů. Musím ale říct, že pro mne se knihou roku rozhodně nestane a to navzdory tomu, že má svou hloubku a příběh je vyprávěn velmi „lidsky“. Co mne ale od začátku dělalo velký problém? Do knihy se vůbec začíst. Zpočátku jsem vůbec nevěděla, která bije – spousta postav, skoky v čase (střídají se kapitoly ze současnosti a minulosti, až se obě časové linky v závěru protnou) a velmi VELMI pomalý rozjezd. Obsahem se jedná o rodinnou ságu – idylické manželství Marilyn a Davida Sorensonových, z něhož se narodí čtyři dcery, každá jiná, každá se svým vlastním více či méně tragickým životním osudem. Tím napovídám, že spíš než oddechové čtení v tomto případě čekejte spíše drama, ovšem s nezaměnitelným americkým happy endem ;-). Podobnost s výše uvedeným románem Ahoj krásko čistě náhodná…?? Hlavní myšlenkou, kterou jsem si z knihy odnesla, je poznatek, že i naprosto idylické manželství rodičů může jejich dětem zadělat na solidní celoživotní trauma a ať se jako rodič snažíte sebevíc, štěstí dětí vždy neleží úplně ve vašich rukou.\nKatka Míková - Za katrem\nNa autorku této knihy, která v minulosti působila jako vězeňská vychovatelka, jsem poprvé narazila v rozhovoru nějakého magazínu a docela se mi vryla do paměti. Přece jen o tom, co se odehrává za zdmi českých věznic, se nikde až tolik nepíše a nehovoří a pro většinu populace, která je vězeňským prostředím „nepolíbena“, je to všechno obestřeno aurou neznáma a předsudků. Proto jsem po knize Za katrem se zájmem sáhla. Musím říct, že jsem se opravdu dozvěděla spoustu nového, ať už o tom, jak probíhá takový typický den vězně, na co mají trestanci nárok, jaký systém zaměstnanců ve věznicích pracuje či co vůbec předchází nástupu do výkonu trestu. Potud byla kniha opravdu zdrojem zajímavých informací, kterou bych doporučila k přečtení komukoliv. Popravdě mi ale moc neseděla samotná osobnost autorky, respektive styl, jakým o tom všem s rádoby humorem a lehkostí vypráví. Na mnoha místech knihy ten humor vyznívá poněkud arogantně a zle (doslovné citace z korespondence vězňů), jindy spíš zavání trapností („typologie“ zaměstnanců věznic). Chápu autorčinu snahu téma odlehčit i to, že humor máme každý jiný, ale mně to přišlo místy trochu za hranou profesionality. A jak kdosi trefně poznamenal – autorka se na mnoha místech knihy hrdě hlásí k tradici bachařů, která se u nich v rodině „dědí“ – i méně bystrý čtenář si však hravě spočítá, za jakého režimu její předci tuhle práci asi vykonávali a že se tedy možná není zas tak úplně čím chlubit. To už možná trochu spekuluju, ale trocha reflexe by myslím v tomto případě neškodila.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/letni-knihovnicka-6/","summary":"\u003cp\u003eTak ahoj, léto… Uteklo jsi nějak rychleji než obvykle, ale zůstalo nám po tobě pár hezkých literárních vzpomínek, k jejichž rekapitulaci vás dnes zvu :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eAnn Napolitano – Ahoj krásko\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eRodinná sága mapující životní osudy čtyř sester Padavanových napříč několika dekádami odkazuje na slavný román \u003cem\u003eMalé ženy\u003c/em\u003e. I zde je každá z hlavních hrdinek jiný charakterový typ a v průběhu let jim osud chystá nejednu zkoušku a tragédii, která prověří soudržnost jejich rodinných vazeb. Zásadní okamžik však nastává, když nejstarší ze sester – ambiciozní Julia – přivádí do rodiny svého přítele Williama, který nikdy nepoznal teplo rodinného zázemí ani rodičovskou lásku… Přestože příběh je napsaný velmi čtivě, přiznám se, že ve mně nezanechal žádné výraznější emoce. Pokud hledáte nějakou ne úplně hloupou beletrii a neslibujete si od toho nic hlubšího, asi by vás tento román mohl uspokojit. Pro mě byl příběh však příliš prvoplánový a konec vyloženě americký :-)\u003c/p\u003e","title":"Letní knihovnička"},{"content":"Léto a spousta čerstvé zeleniny přímo vybízí k odlehčení jídelníčku, a tak jsem i já zalovila v internetových vodách pro nějaký nový svěží recept - a objevila jsem tento skvělý salát podle My cooking diary, který je výborný, lehký, ale zároveň vás i zasytí.\ncca 300g salátu (já používám římský) 150g cizrny 12 cherry rajčat 5 sušených rajčat v oleji 1 hrst kešu oříšků 1 červená cibule balení sýru feta Na zálivku budete potřebovat:\n5 velkých sušených rajčat 1 stroužek česneku hrst čerstvého koriandru nebo bazalky (podle toho, co máte radši nebo co je zrovna po ruce) hrst kešu oříšků extra panenský olivový olej/olej ze sušených rajčat sůl, pepř Nejprve si připravíme zálivku tak, že všechny ingredience hodíme do mixéru a mixujeme do požadované konzistence (řidší pesto) - olej přidáváme dle potřeby.\nNa salát si překrajíme cherry rajčátka, cibuli a ostatní suroviny (kromě cizrny) nadrobno nasekáme. Nakonec už jen vmícháme hotovou zálivku a je to :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/salat-s-cizrnou-a-susenymi-rajcaty/","summary":"\u003cp\u003eLéto a spousta čerstvé zeleniny přímo vybízí k odlehčení jídelníčku, a tak jsem i já zalovila v internetových vodách pro nějaký nový svěží recept - a objevila jsem tento skvělý salát podle \u003ca href=\"https://www.mycookingdiary.cz/recept/salat-s-cizrnou-susenymi-rajcaty/\"\u003eMy cooking diary\u003c/a\u003e, který je výborný, lehký, ale zároveň vás i zasytí.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ecca 300g salátu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e (já používám římský)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e150g cizrny\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e12 cherry rajčat\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e5 sušených rajčat v oleji\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 hrst kešu oříšků\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 červená cibule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ebalení sýru feta\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eNa zálivku budete potřebovat:\u003c/p\u003e","title":"Salát s cizrnou a sušenými rajčaty"},{"content":"S rekapitulací zimní knihovničky jsem si dávala celkem na čas a člověk rychle zapomíná, tak jsem si dala předsevzetí, že se pokusím jarní recenze sepisovat s menším časovým odstupem, dokud mám přečtené knihy ještě v hlavě. Opět tu mám pár titulů, které by rozhodně neměly zapadnout, tak snad tu najdete trochu inspirace :-)\nT. Colin Campbell, Thomas M. Campbell - Čínská studie\nNa úvod tu mám jednu publikaci z KM knihovničky, u které pořád tak nějak nevím, co si myslet, neb kolem ní kolují protichůdné názory. Na jaře mě na chvilku inspirovala k zařazování více veganských pokrmů do jídelníčku, na druhou stranu jsem pořád tak nějak vnitřně přesvědčená, že tělo potřebuje živiny také z živočišné stravy. Tak či tak zní úžasně, kolik různých diagnóz může rostlinná strava pozitivně ovlivnit a určitě dává naprostý smysl zaměřovat se na její vyšší příjem. Campbellův pohled bych ale nebrala jako dogma, ale spíš nastínění jedné z možných cest.\nVeronika Opatřilová - Píseň L.\nNejspíš je to tak s každým člověkem. Známe ho jen v určitou chvíli jeho příběhu a ten zbytek si neumíme představit. To všechno předtím, o čem nám vypráví, nebo to všechno, co si o něm pamatuje někdo jiný; to nikdy nepochopíme, neuvidíme. Pro nás bude každý člověk jen okamžikem, ve kterém ho známe my.\nTahle knížka mě na první dobrou dostala svou originální poetikou, která mě přiměla při čtení zpomalit a opravdu si vychutnat časté lyrické pasáže, které prokládaly děj. V knize sledujeme dva příběhy - jeden je zasazený do anglického středověkého hrabství, druhý se odehrává v současnosti a zavádí nás do laponských lesů. Na rovinu říkám (a nejsem sama), že bych tam tu druhou dějovou linii vůbec nepotřebovala a ve výsledku mě při čtení spíš obtěžovala a zdržovala, protože jsem chtěla vědět, kam se bude odvíjet ten první příběh. Jeho hrdinou je šlechtický sirotek Laurenc, který vyrůstá na hradě po boku svého staršího bratra a zároveň pána hradu, který Laurencovi diktuje, jak by měla vypadat jeho budoucnost. Laurenc ale netouží po bojích ani slávě - jeho křehká a citlivá duše miluje toulky hlubinami lesa, v nichž nachází útočiště i pochopení. V příběhu nechybí ani milostná zápletka, byť rozhodně ne taková, jakou byste čekali ;-)\nViktorie Hanišová - Anežka\nAutorka Viktorie Hanišová si mě naprosto získala svým románem Houbařka a přestože jsem tak nějak tušila, že ani Anežka nebude zrovna lehké čtení, neodradilo mě to. Ve vyprávění příběhu se střídá ambiciozní Julie, která se po prodělaném potratu rozhodne v důsledku tikání biologických hodin pro adopci romské holčičky, a adoptovaná Anežka, která vyrůstá ve světě lží o jejím vlastním původu, které před ní i před okolím spletla její adoptivní matka. S postavou Julie jsem absolutně nesympatizovala a tím víc mě její chování k Anežce drásalo. Anežka byla posléze v pubertě taky celkem na ránu, ale tam se to dalo trochu pochopit, protože se snažila vyrovnat s tím, že její máma ji nepřijala takovou, jaká opravdu je a celý život ji šíleným způsobem cepovala. Suma sumárum: kniha skvělá, téma znepokojující a depresivní a asi už bych to (na rozdíl od Houbařky) neměla sílu číst znovu.\nMariana Leky - Co je odtud vidět\nZatímco jsem přihlížela, jak se dveře pomalu zavírají, vytanula mi na mysli Frederikova slova, že se rozhodl pro tuhle cestu, a já jsem si uvědomila, že jsem se ještě nikdy pro nic nerozhodla, že se mi vždycky všechno spíš přihodilo, a taky mě napadlo, že jsem se ještě k ničemu nevyslovila jasným ano, ale pokaždé jsem jen neřekla ne.\nA abychom ty depky zase trochu rozptýlili, mám tu pro změnu jedno literární pohlazení :-) Přiznám se, že autorčina opěvovaná sbírka krátkých úvah Trápení všeho druhu, o které jsem tu psala tuším někdy loni v létě, mě až tolik nezaujala, ale tohle - to mě tedy chytlo za srdíčko :-)! Příběh, odehrávající se v poklidné malé vesničce v průběhu několika let, vypráví Luisa - nejprve děvčátko, postupem času mladá žena, jejíž rodiče jsou natolik zaměstnáni svou vlastní manželskou krizí, že roli životních mentorů za ně přebírá Luisina milující babička Selma a její přítel zvaný Optik. Do děje vstupuje ještě celá řada více či méně důležitých vesnických postaviček, které si při čtení (až si je všechny zapamatujete) postupně oblíbíte a na konci knihy zalitujete, že s nimi nemůžete strávit více času. V knize nic nechybí - poetika, romantická linie ani koncentrovaná životní moudrost - při tom všem však autorka netlačí na pilu a dávkuje jednotlivé ingredience s citem, aby se neproměnily v kýč.\nLucie Jarkovská, Kateřina Lišková - Feministkou snadno a rychle\nDvojice autorek, známá také pod přezdívkou \u0026ldquo;Duo docentky\u0026rdquo; přichází s publikací trochu prvoplánového názvu, ale cenného obsahu. Při čtení jsem si zavzpomínala na své první \u0026ldquo;setkání\u0026rdquo; s oběma dámami, když jsme se s Pavčou někdy ve druháku zapsaly na lákavě vyhlížející předmět \u0026ldquo;Sex, gender a společnost\u0026rdquo; za ještě lákavějších 6 kreditů. Myslím, že tenkrát jsem jeho náplň ještě nedokázala naplno docenit, ačkoliv obzory mi rozšířil velmi :-D S dnešními zkušenostmi samozřejmě vnímám jejich práci ještě úplně jinou optikou a cením si každé publikace, která se snaží lidsky, jednoduše a s nadhledem přiblížit podstatu feminismu i těm, na které slovo \u0026ldquo;feminismus\u0026rdquo; působí jako červený hadr. A asi tak nějak všechny tušíme, že tahle osvěta bude potřeba ještě dlouho\u0026hellip;bohužel.\nJ.K. Rowlingová - Harry Potter a Kámen mudrců\nJ.K. Rowlingová - Harry Potter a Tajemná komnata\nObvykle mezi recenzemi neuvádím knihy, které čteme s O., ale dnes udělám výjimku. Před Vánoci se u nás naplno rozjelo Harry Potter období :-) Dobby je teď nejoblíbenějším plyšáčkem, v autě posloucháme podcast Neplecha ukončena a na všechny ostatní knížky se nám doma práší, protože každý večer čteme na pokračování Harryho. Během jara jsme se zdárně prokousali prvními dvěma díly a je úžasný, že O. už zkouší číst si v knížkách i sám. A mě tak moc baví vracet se spolu s ním do časů, kdy jsem Harryho Pottera poprvé četla já :-)\u0026hellip; Jen za nás nevycházela takhle krásná série s ilustracemi Jima Kaye, která je hotovým uměleckým dílem a už jen listovat si v ní je prostě nádhera.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jarni-knihovnicka-8/","summary":"\u003cp\u003eS rekapitulací zimní knihovničky jsem si dávala celkem na čas a člověk rychle zapomíná, tak jsem si dala předsevzetí, že se pokusím jarní recenze sepisovat s menším časovým odstupem, dokud mám přečtené knihy ještě v hlavě. Opět tu mám pár titulů, které by rozhodně neměly zapadnout, tak snad tu najdete trochu inspirace :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eT. Colin Campbell, Thomas M. Campbell - Čínská studie\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNa úvod tu mám jednu publikaci z KM knihovničky, u které pořád tak nějak nevím, co si myslet, neb kolem ní kolují protichůdné názory. Na jaře mě na chvilku inspirovala k zařazování více veganských pokrmů do jídelníčku, na druhou stranu jsem pořád tak nějak vnitřně přesvědčená, že tělo potřebuje živiny také z živočišné stravy. Tak či tak zní úžasně, kolik různých diagnóz může rostlinná strava pozitivně ovlivnit a určitě dává naprostý smysl zaměřovat se na její vyšší příjem. Campbellův pohled bych ale nebrala jako dogma, ale spíš nastínění jedné z možných cest.\u003c/p\u003e","title":"Jarní knihovnička"},{"content":"\u0026hellip; aneb důkaz, že i z obyčejných surovin se dá vykouzlit naprosto fancy jídlo :-) Pokud milujete jednoduché kombinace s nápadem, tento recept si zamilujete. Obzvlášť ve dnech, kdy máte chuť na teplou večeři, ale spíž zeje prázdnotou. Zdrojem receptu je (jak jinak) Milluji.cz :-)\nbrambory (dle počtu strávníků) 3 polévkové lžíce olivového oleje 2 polévkové lžíce balzamikového octa 3 stroužky česneku 5 snítek rozmarýnu 400g uvařené červené řepy 80g olivového oleje 100g mandlí 60g sýru typu parmazán Brambory pořádně očistíme a dáme vařit ve slupce cca na 20 minut do mírně osolené vody. Uvařené brambory přendáme do zapékací mísy, lehce rozmáčkneme vidličkou a přelijeme zálivkou, připravenou z olivového oleje, balzamikového octa, soli a 2 rozmačkaných stroužků česneku. K bramborám přidáme snítky rozmarýnu a pečeme cca 20 minut v troubě rozehřáté na 220°C. V mezičase si umícháme pesto: řepu nakrájíme na menší kousky a spolu s olejem, česnekem, solí a mandlemi rozmixujeme do konzistence pesta. Na závěr přimícháme ještě najemno nastrouhaný sýr. Servírujeme s upečenými brambory a sklenicí kefíru :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/pecene-brambory-s-pestem-z-cervene-repy/","summary":"\u003cp\u003e\u0026hellip; aneb důkaz, že i z obyčejných surovin se dá vykouzlit naprosto fancy jídlo :-) Pokud milujete jednoduché kombinace s nápadem, tento recept si zamilujete. Obzvlášť ve dnech, kdy máte chuť na teplou večeři, ale spíž zeje prázdnotou. Zdrojem receptu je (jak jinak) \u003ca href=\"http://www.milluji.cz/2020/10/26/nejlepsi-pecene-brambory-a-pesto-z-cervene-repy/\"\u003eMilluji.cz\u003c/a\u003e :-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ebrambory (dle počtu strávníků)\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 polévkové lžíce olivového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 polévkové lžíce balzamikového octa\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 stroužky česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e5 snítek rozmarýnu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e400g uvařené červené řepy\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e80g olivového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100g mandlí\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e60g sýru typu parmazán\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"pecene-brambory-s-pestem-z-cervene-repy-01.jpg\"/\u003e \n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cp\u003eBrambory pořádně očistíme a dáme vařit ve slupce cca na 20 minut do mírně osolené vody. Uvařené brambory přendáme do zapékací mísy, lehce rozmáčkneme vidličkou a přelijeme zálivkou, připravenou z olivového oleje, balzamikového octa, soli a 2 rozmačkaných stroužků česneku. K bramborám přidáme snítky rozmarýnu a pečeme cca 20 minut v troubě rozehřáté na 220°C. V mezičase si umícháme pesto: řepu nakrájíme na menší kousky a spolu s olejem, česnekem, solí a mandlemi rozmixujeme do konzistence pesta. Na závěr přimícháme ještě najemno nastrouhaný sýr. Servírujeme s upečenými brambory a sklenicí kefíru :-)\u003c/p\u003e","title":"Pečené brambory s pestem z červené řepy"},{"content":"Receptů na rychlý oběd skoro bez práce není nikdy dost. Tento jsem vyhrabala z nějakého prehistorického čísla Albert magazínu a u nás doma se velmi osvědčil. Nemáte zač :-)\n2 lžíce olivového oleje 1 najemno nasekaná cibule 500g mletého hovězího masa 1 lžička mleté sladké papriky 2 lžíce rajčatového protlaku 280g rajčatového pyré sůl, pepř tortilly k podávání Na rozpáleném oleji opečeme cibuli, přidáme mleté maso a pokud nevaříte pro děti, můžete přihodit i malou nasekanou chilli papričku :-) Necháme maso propéct, směs okořeníme a doplníme protlakem a rajčatovým pyré. Vaříme dalších zhruba 10 minut a máme hotovo! Servírujeme s tortillami a lehkým salátem z rajčat, koriandru, nakrájené cibule a trochy olivového oleje.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/hovezi-s-tortillami/","summary":"\u003cp\u003eReceptů na rychlý oběd skoro bez práce není nikdy dost. Tento jsem vyhrabala z nějakého prehistorického čísla Albert magazínu a u nás doma se velmi osvědčil. Nemáte zač :-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce olivového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 najemno nasekaná cibule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e500g mletého hovězího masa\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička mleté sladké papriky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce rajčatového protlaku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e280g rajčatového pyré\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003etortilly k podávání\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eNa rozpáleném oleji opečeme cibuli, přidáme mleté maso a pokud nevaříte pro děti, můžete přihodit i malou nasekanou chilli papričku :-) Necháme maso propéct, směs okořeníme a doplníme protlakem a rajčatovým pyré. Vaříme dalších zhruba 10 minut a máme hotovo! Servírujeme s tortillami a lehkým salátem z rajčat, koriandru, nakrájené cibule a trochy olivového oleje.\u003c/p\u003e","title":"Hovězí s tortillami"},{"content":"Po delší době si sem jdu uložit zase jeden recept, po kterém sice sáhnu spíš ve chvíli, kdy mám chuť a čas se na večeři neodbýt jen namazaným chlebem nebo ohřátou polévkou, ale o to víc si pak takové jídlo vychutnám. Inspirací mi byl opět můj nejoblíbenější food blog Milluji.cz\nbatáty(množství dle počtu strávníků, na každého strávníka jeden větší kus) hrnek vlašských ořechů půl hrnku olivového oleje 1 stroužek česneku 100g listového špenátu velká hrst listové petržele šťáva z půlky citronu rajčata dužina z půlky granátového jablka Batáty oloupeme, překrojíme a vložíme do zapékací mísy rozkrojenou stranou nahoru. Osolíme, pokapeme olejem a vložíme do trouby. Pečeme na 180° zhruba 30 minut, dokud nejsou batáty měkké. V mezičase připravíme pesto rozmixováním ořechů, petrželky, špenátu, oleje, citronové šťávy a česneku. Upečené batáty podáváme s pestem, ozdobené rajčátky, kousky celých ořechů a dužinou z granátového jablka. Luxusní delikatesa :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/pecene-bataty-s-pestem/","summary":"\u003cp\u003ePo delší době si sem jdu uložit zase jeden recept, po kterém sice sáhnu spíš ve chvíli, kdy mám chuť a čas se na večeři neodbýt jen namazaným chlebem nebo ohřátou polévkou, ale o to víc si pak takové jídlo vychutnám. Inspirací mi byl opět můj nejoblíbenější food blog \u003ca href=\"http://www.milluji.cz/2019/11/17/pecene-bataty-s-pestem-z-petrzele-spenatu-a-vlasskych-orechu/\"\u003eMilluji.cz\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ebatáty\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e(množství dle počtu strávníků, na každého strávníka jeden větší kus)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003ehrnek vlašských ořechů\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003epůl hrnku olivového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 stroužek česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100g listového špenátu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003evelká hrst listové petržele\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ešťáva z půlky citronu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003erajčata\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003edužina z půlky granátového jablka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eBatáty oloupeme, překrojíme a vložíme do zapékací mísy rozkrojenou stranou nahoru. Osolíme, pokapeme olejem a vložíme do trouby. Pečeme na 180° zhruba 30 minut, dokud nejsou batáty měkké. V mezičase připravíme pesto rozmixováním ořechů, petrželky, špenátu, oleje, citronové šťávy a česneku. Upečené batáty podáváme s pestem, ozdobené rajčátky, kousky celých ořechů a dužinou z granátového jablka. Luxusní delikatesa :-)\u003c/p\u003e","title":"Pečené batáty s pestem"},{"content":"Jaro už je v plném proudu a já s mírným skluzem přináším tipy na knížky, s kterými jsem strávila uplynulou zimu. Opět to bude trochu všehochuť od beletrie přes žurnalistiku a tentokrát nechybí dokonce ani trocha poezie :-)\nRobert Bryndza – Tíživé ticho\nTak k této knize jsem přišla jako slepý k houslím, když mi ji nabídla k přečtení kolegyně z práce a kdo jsem já, abych odmítla nabízenou knihu :-D! Jméno spisovatele Roberta Bryndzy mi nebylo neznámé, tak nějak jsem tušila, že se věnuje detektivnímu žánru, který jako čtenář běžně nevyhledávám, ale říkala jsem si, že to aspoň bude nová čtenářská zkušenost. Hlavní hrdinka Maggie je úspěšnou lékařkou, která se pouští do rozplétání záhadných okolností smrti jejího manžela, kterou policie uzavře jako sebevraždu – ona je však přesvědčená, že v tom musí mít prsty někdo cizí. Napětí ani čtivost se Tíživému tichu upřít nedá, ale spousta věcí mi v knize přišla nereálná a až moc přitažená za vlasy. Ději chyběla určitá uvěřitelnost, těch „náhod“ tam zkrátka bylo za mě až moc. Jako fajn oddechovka na víkendové lenošení to není špatná volba, ale úplně mě to nenalákalo přečíst si od autora cokoliv dalšího.\nHonza Vojtko – Prostě vztahy\nPro velký úspěch zase něco z ranku populární psychologie. Musím přiznat, že tentokrát se mi do knihy hůř začítalo, místy mi přišla až moc „odborná“ v tom smyslu, že v ní jsou často citovány např. různé zahraniční studie a já mám na autorovi raději spíš tu jeho „neformální“ stránku, pasáže, kde je osobní nebo se věnuje konkrétním případům ze své praxe. To ale nic nemění na tom, že kniha je výborná a nutící k zamyšlení, dotýká se tématu vztahů z mnoha různých úhlů pohledu, ať už je to vztah k lidem, ke zvířatům, věcem, penězům či práci.\nPoems of New York\nPoezii jsme tu dlouho neměli :-) Tohle je ovšem ještě úplně jiný level, neb se jedná o sbírku básní v angličtině, kterou jsem dostala před lety k Vánocům od bráchy a Jenn. Spojujícím prvkem všech básní je, jak již název napovídá, pocta americké metropoli a sbírka je uspořádána chronologicky od známých amerických autorů jako je Walt Whitman či Allen Ginsberg až po současné básníky.\nMichal Kubal, Vojtěch Gibiš – Pandemie\nKronika jedné éry… Tak by možná mohl znít podtitul této skutečně obsáhlé publikace, jejíž objem ji předurčuje k tomu, abyste při jejím čtení posilovali své ruce. Fakt to není kniha do kabelky :-D! Informačně je nabitá neméně. Mimořádně zajímavá mi přišla zejména úvodní pasáž, popisující situaci v Číně v době, kdy u nás se ještě nedělo zdánlivě nic, i konkrétní příběhy jak čínských lékařů, kteří na režimem ututlávanou hrozbu hned od začátku upozorňovali, tak i prvních čínských pacientů. Velmi detailně je pak rozebíráno, jak se virus postupně šířil do dalších částí světa, následují katastrofické scény z Itálie a pak už se samozřejmě rozbíhá příběh, který má většina z nás ještě stále v živé paměti – pacient nula v Čechách a restriktivní opatření, která vzápětí následovala… Je pozoruhodné, jak rychle lidská paměť vytěsňuje – zpětným pohledem mi některé pasáže přišly až přehnaně dramatické či patetické, ale ta doba taková skutečně byla. A bylo vlastně trochu děsivé se se čtením této knihy do jara 2020 znovu vracet. Emočně nejnáročnější ale byly příběhy konkrétních lidí – ne všechny měly bohužel šťastný konec. Tak či tak je Pandemie pozoruhodným svědectvím o tom bezprecedentním čase, který nás všechny nějakým způsobem poznamenal, a precizně odvedenou novinářskou prací.\nLucie Hušková - Kolem dokola\nPo přečtení autorčiny prvotiny Símka jsem byla velmi zvědavá na další její tvorbu a musím říct, že jsem stále stejně nadšená, byť se mi Símka líbila možná o malinko víc. Ve svém novém románě přichází autorka s ještě těžším tématem - první polovina knihy je vyprávěna Zojkou, mladou ženou, která při automobilové nehodě smrtelně zraní cyklistu a nyní se potácí životem a hledá způsob, jak se s tímto traumatickým zážitkem vyrovnat a jít dál. Druhou polovinu románu pak sledujeme osudy cyklistovy pozůstalé rodiny z pohledu jeho dospívajícího syna. Kniha se mi nečetla úplně lehce a Zojčin sebedestruktivní postoj k celé situaci mě úplně drásal – z toho důvodu už bych po ní znovu asi nesáhla. Na další autorčiny literární počiny se ale těším moc.\nNedra Glover Tawwab - Už žádné drama\nPod stromeček jsem si letos skromně přála jen tuto jedinou knihu – jak jinak, než z nakladatelství Jan Melvil O:-) O různých úskalích rodinných vztahů hovoří velmi srozumitelně a prakticky, obsáhne širokou škálu více či méně závažných či toxických situací a nabízí i konkrétní tipy, jak se v nich zachovat, jak reagovat… Asi vám to nenahradí posezení někde na terapii :-), ale věřím, že přečíst si knihu může být ku prospěchu komukoliv.\nEli Beneš – Nepatrná ztráta osamělosti\nTak toto byla asi ta nejzajímavější a nejoriginálnější kniha s tematikou holocaustu, kterou jsem doposud četla, a přestože k ní píšu tuto „minirecenzi“ s už značným časovým odstupem, stále ve mně rezonuje. Snad je to i tím, že začíná tam, kde knihy na toto téma obvykle končí – tedy na konci války, kdy se hlavní hrdina židovského původu Petr Stein vrací z koncentračního tábora, respektive se mu podaří zázrakem uprchnout z pochodu smrti, a v Praze čeká na návrat ostatních členů své rodiny. Čtenář samozřejmě tak nějak tuší, že marně, ale Petrův naivní optimismus v něm také dlouho nechává klíčit semínko naděje. Mimořádně zajímavé mi přišlo líčení, jak vlastně takový návrat přeživších do rodného města prakticky vypadal – na koho se mohli obrátit, když neměli doslova nic, jak fungovala potravinová pomoc, kde bylo možné se ubytovat, když ve „vašem“ domě už bydlel někdo jiný, jak vypadalo v té době pátrání po dalších příbuzných… Ten návrat měl v sobě tolik dalších tíživých aspektů! Samozřejmě se čtenář postupně skrze „flashbacky“ dozvídá, čím vším si hrdina i jeho rodina za války prošli a s odpovědí na palčivou otázku, jak se mu podařilo tohle všechno vůbec přežít, si autor dává načas. Román je ale minimálně v prvních dvou třetinách naprosto neodložitelný. Ke konci pak možná trochu ztrácí dech a - píší to všichni, souhlasím s tím i já - kdyby byla kniha o pár desítek stran tenčí, nebylo by to na škodu. Ale za ten závěr jí to, myslím, odpustíte :-)\nAlena Mornštajnová – Hotýlek\nRodinná sága Hotýlek se za mně zařadí mezi ty méně zajímavé knihy autorky. Přestože byla velmi čtivá, nevtáhla mě natolik, abych k některé z hlavních postav pocítila sympatie či alespoň upřímný zájem o její osud. Vlastně mi dost těch rodinných osudů přišlo trochu přitažených za vlasy za účelem toho udělat příběh originálním – nechybí tam osudová láska, vražda, pomsta, alkoholismus, nemanželské dítě, odchod k cirkusu… Taková trochu telenovela, no :-D Alena Mornštajnová je přes to všechno zdatná vypravěčka a píše hezkým jazykem, takže čas strávený nad její knihou nemůže být ztracený, osobně bych ale doporučila z jejího pera jiné tituly.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zimni-knihovnicka-7/","summary":"\u003cp\u003eJaro už je v plném proudu a já s mírným skluzem přináším tipy na knížky, s kterými jsem strávila uplynulou zimu. Opět to bude trochu všehochuť od beletrie přes žurnalistiku a tentokrát nechybí dokonce ani trocha poezie :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eRobert Bryndza – Tíživé ticho\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTak k této knize jsem přišla jako slepý k houslím, když mi ji nabídla k přečtení kolegyně z práce a kdo jsem já, abych odmítla nabízenou knihu :-D! Jméno spisovatele Roberta Bryndzy mi nebylo neznámé, tak nějak jsem tušila, že se věnuje detektivnímu žánru, který jako čtenář běžně nevyhledávám, ale říkala jsem si, že to aspoň bude nová čtenářská zkušenost. Hlavní hrdinka Maggie je úspěšnou lékařkou, která se pouští do rozplétání záhadných okolností smrti jejího manžela, kterou policie uzavře jako sebevraždu – ona je však přesvědčená, že v tom musí mít prsty někdo cizí. Napětí ani čtivost se \u003cem\u003eTíživému tichu\u003c/em\u003e upřít nedá, ale spousta věcí mi v knize přišla nereálná a až moc přitažená za vlasy. Ději chyběla určitá uvěřitelnost, těch „náhod“ tam zkrátka bylo za mě až moc. Jako fajn oddechovka na víkendové lenošení to není špatná volba, ale úplně mě to nenalákalo přečíst si od autora cokoliv dalšího.\u003c/p\u003e","title":"Zimní knihovnička"},{"content":"Po dlouhé době tu dnes mám zase jednu literární recenzi. Poslední dobou stíhám akorát tak číst, ale se zaznamenáváním svých postřehů už je to horší. Dům v Matoušově ulici však rozhodně za zaznamenání stojí - ostatně jako zatím každá z knih, kterou jsem od autorky Terezy Boučkové, jejíž jméno se tu na blogu rozhodně neobjevuje poprvé, četla. Její literární styl je mi velmi blízký, její texty jsou autentické, nevyumělkované, přesto mne do děje vždy dokáže dokonale vtáhnout.\nKniha mne zaujala už jen svým neotřelým tématem - autorka vypráví příběh domu, v němž v Praze prožila své dětství a posléze vlastně i část svého dospělého života. Spíš než o historii domu jako takového je však Dům v Matoušově ulici vyprávěním o osudech jeho obyvatel - a že je skutečně co vypravovat! Pod jeho střechou se odvíjí pohnuté dějiny druhé světové války, která bolestně zasáhne do životů jeho původních majitelů, židovské rodiny Schwarzů. Jejich životním osudům je věnována převážná část knihy, jsou to však mnohdy tak neuvěřitelné a fascinující příběhy, že autorce bez váhání odpustíte, že není o trochu víc prostoru věnováno i dalším zajímavým jménům, jejichž životy byly s domem v Matoušově ulici také více či méně významným způsobem provázány, ať už se jedná o režiséra Miloše Formana, novináře Hugo Vavrečku, herečku Zitu Kabátovou i autorčiny rodiče - Annu a Pavla Kohoutovy či prezidenta Václava Havla v dobách, kdy ještě nebyl prezidentem :-).\nVšimla jsem si, že Tereze Boučkové mnozí vyčítají jakousi roztříštěnost příběhu, do něhož se prolínají různé střípky z aktuálního společenského dění doma i ve světě. Na stránkách knihy tak objevíte zmínky o válce na Ukrajině, střelbě na filosofické fakultě či izraelsko-palestinském konfliktu. Asi souhlasím s tím, že tyto \u0026ldquo;prostřihy\u0026rdquo; do současnosti děj malinko narušovaly, ale Tereza Boučková tímto upřímným a autentickým stylem prostě píše. Stejně tak její pátrání po osudech obyvatelů domu v Matoušově ulici může čtenář sledovat prakticky \u0026ldquo;v přímém přenosu\u0026rdquo; - kniha mapuje nejen samotné lidské příběhy, ale i cestu, která autorku k získání informací vedla.\nJediné, co mi bylo upřímně líto, je fakt, že kniha není rozsáhlejší. Myslím, že spousta osudů spjatých s domem by si zasloužila více prostoru. Na druhou stranu je asi v pořádku nechat některé věci nevyřčené, obzvlášť když se jedná o reálné lidské příběhy vyprávěné mnohdy s odstupem pouze několika málo desítek let. Přesto jsem se po dočtení poslední kapitoly neubránila lehkému zklamání, že potenciál tématu mohl být naplněn ještě lépe.\nI přes tyto pocity má ale Tereza Boučková nadále mé sympatie a stejně jako u kterékoliv její předchozí knihy, ani s touto rozhodně neuděláte chybu.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/tereza-bouckova-dum-v-matousove-ulici/","summary":"\u003cp\u003ePo dlouhé době tu dnes mám zase jednu literární recenzi. Poslední dobou stíhám akorát tak číst, ale se zaznamenáváním svých postřehů už je to horší. \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/nezarazeno/4848493-dum-v-matousove-ulici.html\"\u003eDům v Matoušově ulici\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e však rozhodně za zaznamenání stojí - ostatně jako zatím každá z knih, kterou jsem od autorky Terezy Boučkové, jejíž jméno se tu na blogu rozhodně neobjevuje poprvé, četla. Její literární styl je mi velmi blízký, její texty jsou autentické, nevyumělkované, přesto mne do děje vždy dokáže dokonale vtáhnout.\u003c/p\u003e","title":"Tereza Boučková - Dům v Matoušově ulici"},{"content":"Do této klasiky vánočního cukroví jsem se poprvé pustila už loni, ale nějak se mi vůbec nepovedlo těsto, špatně se s ním pracovalo a byl to boj. Přestože chuťově byly nakonec rohlíčky výborné, letos jsem se rozhodla vyzkoušet jiný recept (podle OnaDnes). Těsto jsem zpracovávala ručně a byla to naprostá pohoda - bylo krásně vláčné, vůbec se netrhalo, nedrobilo, za chviličku bylo hotovo a napečeno. Tímto tedy povyšuju tento recept na náš rodinný a příští rok se ho rozhodně budu držet zas :-)\nNa cca 2,5 plechu budete potřebovat:\n280g hladké mouky\n40g cukru moučka\n210g másla\n2 žloutky\n100g mletých loupaných mandlí\ntrochu kůry z bio citronu\n1 vanilkový lusk, případně trochu vanilkového aroma\nNa obalení:\n100g moučkového cukru\n2 sáčky vanilkového cukru\nNa vále nebo v míse zpracujeme mouku s moučkovým cukrem, nakrájeným máslem, žloutky, mletými mandlemi, trochou najemno nastrouhané kůry a vyškrabanou dření z vanilkového lusku, až nám vznikne hladké těsto. Z těsta vytvarujeme kouli, tu zabalíme do potravinářské folie a necháme minimálně hodinu odpočinou a ztuhnout v chladu (já nechala 2 dny). Potom z kousků těsta děláme malé kuličky, postupně vyválíme mezi dlaněmi na válečky a ty stočíme do tvaru rohlíčků. Klademe na plech vyložený pečicím papírem a pečeme v troubě předehřáté na 170°C, dokud špičky nezrůžoví (trvá to asi 8 minut, ale hlídejte to). Upečené rohlíčky sklepneme z plechu na pracovní plochu, necháme pár minut zchladnout a ještě teplé obalujeme v cukru.\nA teď už můžou svátky začít. Tak veselé Vánoce :-)!!!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vanilkove-rohlicky/","summary":"\u003cp\u003eDo této klasiky vánočního cukroví jsem se poprvé pustila už loni, ale nějak se mi vůbec nepovedlo těsto, špatně se s ním pracovalo a byl to boj. Přestože chuťově byly nakonec rohlíčky výborné, letos jsem se rozhodla vyzkoušet jiný recept (podle OnaDnes). Těsto jsem zpracovávala ručně a byla to naprostá pohoda - bylo krásně vláčné, vůbec se netrhalo, nedrobilo, za chviličku bylo hotovo a napečeno. Tímto tedy povyšuju tento recept na náš rodinný a příští rok se ho rozhodně budu držet zas :-)\u003c/p\u003e","title":"Vanilkové rohlíčky"},{"content":"Červená řepa je v kuchyni většinou taková opomíjená surovina, u nás doma se ale těší veliké oblibě. Obzvlášť pokud z ní připravím polévku, nadšení nezná mezí :-) Tentokrát jsem opět zalovila ve studnici svých oblíbených receptů - na blogu Milluji - a rozhodla se pro změnu vyzkoušet z červené řepy karbenátky. A výsledek? Jen se po nich zaprášilo :-D!\n300g oloupané syrové řepy\n2 vejce\nhrst čerstvé petrželky\n200g fety\n30g cibule\n1 stroužek česneku\n140g celozrnné špaldové hladké mouky\nsůl, pepř\ntrocha rostlinného oleje na vymazání pánve\nŘepu nahrubo nastrouháme, rozdrobíme k ní fetu, prolisujeme česnek, přidáme nadrobno nakrájenou cibulku, vejce, mouku, nasekanou petrželku, dochutíme solí a pepřem a promícháme. V pánvi rozehřejeme olej a na mírném stupni smažíme z obou stran menší karbenátky. Jako přílohu jsem připravila hranolky, k tomu trochu majonézy smíchané s bílým jogurtem, a bylo to naprosto top :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/karbenatky-z-cervene-repy/","summary":"\u003cp\u003eČervená řepa je v kuchyni většinou taková opomíjená surovina, u nás doma se ale těší veliké oblibě. Obzvlášť pokud z ní připravím polévku, nadšení nezná mezí :-) Tentokrát jsem opět zalovila ve studnici svých oblíbených receptů - na blogu \u003ca href=\"http://www.milluji.cz/2020/11/08/karbenatky-z-cervene-repy/\"\u003eMilluji\u003c/a\u003e - a rozhodla se pro změnu vyzkoušet z červené řepy karbenátky. A výsledek? Jen se po nich zaprášilo :-D!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e300g oloupané syrové řepy\u003cbr\u003e\n2 vejce\u003cbr\u003e\nhrst čerstvé petrželky\u003cbr\u003e\n200g fety\u003cbr\u003e\n30g cibule\u003cbr\u003e\n1 stroužek česneku\u003cbr\u003e\n140g celozrnné špaldové hladké mouky\u003cbr\u003e\nsůl, pepř\u003cbr\u003e\ntrocha rostlinného oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e na vymazání pánve\u003c/p\u003e","title":"Karbenátky z červené řepy"},{"content":"Další do sbírky mých aktuálně oblíbených receptů a asi už nikoho nepřekvapí, že je opět podle Milluji – mám pocit, že poslední dobou už skoro podle nikoho jiného nevařím :-) Tenhle recept má skvělý asijský vibe a moc nám chutnal. Potřebovat budete:\n400g filetu z tresky\n2 lžíce medu\n2 lžíce rýžového octa\n1 lžíci miso pasty\n3 lžíce kvalitní sójové omáčky\n2 stroužky česneku\n1 lžičku čerstvého nastrouhaného zázvoru\n1 lžíce ghí\n160g brokolice\n160g jasmínové rýže\nčerná sezamová semínka a microgreens k podávání\nNa marinádu si smícháme med, ocet, miso, sójovou omáčku, prolisovaný česnek a zázvor. Filety osolíme z obou stran a marinujeme alespoň půl hodiny. Mezitím si dáme vařit rýži a brokolici si připravíme na páře. V pánvi si rozehřejeme ghí a marinované filety na něm opékáme z obou stran maximálně 3-4 minuty. V průběhu je můžeme stále polévat marinádou. Servírujeme s rýži a brokolicí, zasypané sezamovými semínky a microgreens.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/treska-v-sojovo-medove-omacce/","summary":"\u003cp\u003eDalší do sbírky mých aktuálně oblíbených receptů a asi už nikoho nepřekvapí, že je opět podle \u003ca href=\"http://www.milluji.cz/2022/06/04/jogurtove-livance-s-boruvkami/\"\u003eMilluji\u003c/a\u003e – mám pocit, že poslední dobou už skoro podle nikoho jiného nevařím :-) Tenhle recept má skvělý asijský vibe a moc nám chutnal. Potřebovat budete:\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e400g filetu z tresky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce medu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce rýžového octa\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžíci miso pasty\u003cbr\u003e\n3 lžíce kvalitní sójové omáčky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 stroužky česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžičku čerstvého nastrouhaného zázvoru\u003cbr\u003e\n1 lžíce ghí\u003cbr\u003e\n160g brokolice\u003cbr\u003e\n160g jasmínové rýže\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ečerná sezamová semínka a microgreens\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e k podávání\u003c/p\u003e","title":"Treska v sójovo-medové omáčce"},{"content":"Tento recept u Olíka sklidil tak nečekaný ohlas, že si ho sem rozhodně musím uložit. O. obecně dýni moc nemusí, snese ji leda tak zavařenou nasladko nebo rozmixovanou v polévce, což coby milovník podzimní zeleniny těžce nesu :-). Tento recept podle mého oblíbeného blogu Milluji je však totální game changer, který způsobil, že si dokonce dvakrát přidal!\n600g dýně Hokkaido 1 cibule 1 stroužek česneku 1 lžíce olivového oleje 500g bramborových noků 180g vege nudliček Pan Hrášek 200ml krémové smetany do omáček 200-300ml zeleninového vývaru 50g parmezánu Dýni omyjeme, rozkrojíme, vydlabeme semínka a nakrájíme na menší kousky, které přendáme do zapékací mísy. Přidáme očištěnou a pokrájenou cibuli a stroužek česneku, osolíme, zakápneme olivovým olejem a dáme péct do trouby rozpálené na 180°C na cca 20 minut. Upečenou zeleninu poté rozmixujeme s vývarem a smetanou. Vývar přidáváme postupně až do požadované konzistence omáčky. Do zapékací mísy nyní nasypeme noky a vege nudličky a zalijeme dýňovou omáčkou. Navrch posypeme nastrouhaným parmezánem. Zapékáme v troubě cca 30 minut, na posledních 5 minut můžeme zvýšit teplotu na 220°C.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zapecene-noky-v-dynove-omacce/","summary":"\u003cp\u003eTento recept u Olíka sklidil tak nečekaný ohlas, že si ho sem rozhodně musím uložit. O. obecně dýni moc nemusí, snese ji leda tak zavařenou nasladko nebo rozmixovanou v polévce, což coby milovník podzimní zeleniny těžce nesu :-). Tento recept podle mého oblíbeného blogu \u003ca href=\"http://www.milluji.cz/2022/10/20/zapecene-noky-v-dynove-omacce-s-vege-nudlickami/\"\u003eMilluji\u003c/a\u003e je však totální game changer, který způsobil, že si dokonce dvakrát přidal!\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e600g dýně Hokkaido\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 cibule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 stroužek česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžíce olivového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e500g bramborových noků\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e180g vege nudliček Pan Hrášek\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200ml krémové smetany do omáček\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200-300ml zeleninového vývaru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e50g parmezánu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eDýni omyjeme, rozkrojíme, vydlabeme semínka a nakrájíme na menší kousky, které přendáme do zapékací mísy. Přidáme očištěnou a pokrájenou cibuli a stroužek česneku, osolíme, zakápneme olivovým olejem a dáme péct do trouby rozpálené na 180°C na cca 20 minut. Upečenou zeleninu poté rozmixujeme s vývarem a smetanou. Vývar přidáváme postupně až do požadované konzistence omáčky. Do zapékací mísy nyní nasypeme noky a vege nudličky a zalijeme dýňovou omáčkou. Navrch posypeme nastrouhaným parmezánem. Zapékáme v troubě cca 30 minut, na posledních 5 minut můžeme zvýšit teplotu na 220°C.\u003c/p\u003e","title":"Zapečené noky v dýňové omáčce"},{"content":"Koukám, že už se tady na blogu pěkně dlouho nevařilo! Poslední dobou moc nestíhám zaznamenávat, ale pár nových receptů, které jsme si doma oblíbili a zařadili je do našeho stálého repertoáru, se mi nastřádalo, tak vás tu s nimi budu asi postupně oblažovat O:-) Prvním z nich, které si tu chci uložit, je tenhle top recept na luxusní (nejen) snídaňové lívance podle blogu Milluji. Od lívanců mě většinou vždy odrazovala zdlouhavá příprava, zcela v nepoměru k tomu, jak rychle se vždy sní. Tento recept je ale vskutku bleskurychlý!\n200g hladké mouky 150g bílého jogurtu 100g kefíru 100g mléka 2 vejce 20g rozpuštěného másla 1 kávová lžička mleté vanilky (případně dávám vanilkový extrakt) 40g moučkového cukru najemno nastrouhaná kůra z 1 bio citronu 1/2 kávové lžičky jedlé sody 1/2 kávové lžičky prášku do pečiva špetka soli 125g čerstvých borůvek V jedné míse si smícháme sypké ingredience - mouku, sůl, cukr, vanilku, kypřící prášek a jedlou sodu. Ve druhé si smícháme ty tekuté - jogurt, kefír, mléko, máslo a vejce. Poté přidáme tekuté ingredience do mísy k těm sypkým. Vše promícháme metličkou a nakonec přidáme ještě citronovou kůru a borůvky. Lívance smažíme nasucho na nepřilnavé pánvi (loni jsem dostala k Vánocům nerezovou a od té doby na ni nedám dopustit, je to opravdu ta nejlepší pánev na světě!) z obou stran. Podávat můžeme s tvarohem, jogurtem, čekankovým sirupem i čerstvým ovocem.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jogurtove-livance-s-boruvkami/","summary":"\u003cp\u003eKoukám, že už se tady na blogu pěkně dlouho nevařilo! Poslední dobou moc nestíhám zaznamenávat, ale pár nových receptů, které jsme si doma oblíbili a zařadili je do našeho stálého repertoáru, se mi nastřádalo, tak vás tu s nimi budu asi postupně oblažovat O:-) Prvním z nich, které si tu chci uložit, je tenhle top recept na luxusní (nejen) snídaňové lívance podle blogu \u003ca href=\"http://www.milluji.cz/2022/06/04/jogurtove-livance-s-boruvkami/\"\u003eMilluji\u003c/a\u003e. Od lívanců mě většinou vždy odrazovala zdlouhavá příprava, zcela v nepoměru k tomu, jak rychle se vždy sní. Tento recept je ale vskutku bleskurychlý!\u003c/p\u003e","title":"Jogurtové lívance s borůvkami"},{"content":"Tenhle podzim nám tedy skrze různé nemoci a rýmičky dal docela zabrat. Knih, které mi zpříjemňovaly odpočinek v posteli (pokud se zrovna zadařilo) nebo cesty do práce (když jsem zrovna nemusela trčet na home officu nebo doma s marodem), se ale opět sešlo celkem dost, tak nechť slouží jako fajn inspirace všem, kteří zrovna taky bojují s bacily a hledají nějaké lehké rozptýlení :-)\nLadislav Zibura - Prázdniny v Česku\nLáďa Zibura nikdy nezklame a ani tomuto vyprávění o cestování po českých luzích a hájích, které podniknul za časů covidových restrikcí, nechybí nic z toho, co mám na jeho textech ráda - vtip, poučení, trocha dobrodružství (třeba při přespávání na \u0026ldquo;strašidelném\u0026rdquo; hradě) i půvabné ilustrace.\nRadka Třeštíková - Kde jsi, když nejsi\nZvláštní kniha, kterou předcházela její bulvární pověst, je netypická už přeházeným pořadím kapitol, což na začátku, než si zapamatujete všechny postavy a pochopíte, kdo je kdo, do příběhu vnáší celkem zmatek. Cítím v tom určitou snahu o originalitu, ale nevím, jestli to knize spíš neškodí než naopak. Co se týče příběhu o matce od rodiny, poblázněné o dost mladším chuligánem\u0026hellip; přestože jsem hlavní postavě v mnohém rozuměla, nepřišlo mi její chování absolutně uvěřitelné a dost mě drásalo přihlížet jejímu osudu, který podle mě měla vzít do svých rukou úplně jiným způsobem. To by pak ale asi nebylo o čem psát, že. Nevím, no - fanynka Radky Třeštíkové ze mne asi nebude.\nPetra Dvořáková - Dědina\nDědina mě naopak bavila moc. Pokud od toho nečekáte nějakou závratnou pointu, ale pouze věrohodné vykreslení života na dědině včetně jeho četných nešvarů tak, jak to zažila sama autorka knihy, určitě nebudete zklamaní.\nÅsne Seierstad - Jeden z nás (Příběh o Norsku)\nPokud bych měla vybrat z nakladatelství Absynt jedinou knihu, kterou bych vám doporučila k přečtení, byla by to tato. Tématem knihy je teroristický útok pravicového extremisty Anderse Breivika v Osle a na norském ostrově Utøya, autorka jde ale skutečně do hloubky a čtenáře seznamuje i s politickou historií Norska a celkovým kontextem útoku. Kniha se skládá z mnoha linií, které mají jedno smutné vyústění. Sledujeme tak životní příběhy několika obětí i přeživších a okolnosti, které je přivedly v nesprávnou chvíli na nesprávné místo – tedy do tábora mladých socialistů na ostrov Utøya. Velmi zevrubně se autorka věnuje útočníkovu dětství a dospívání, kde je jasně vidět, v co může vyústit labilní rodinné zázemí a role celoživotního outsidera, a že se to může stát opravdu kdekoliv. S postupem času, kdy autorka popisuje Breivikovo plánování útoku a přípravy na něj, napětí v knize graduje až na pomyslnou hranici snesitelnosti a přestože čtenář samozřejmě ví, k jaké události kniha směřuje, do poslední chvíle doufá, že to nějakým zázrakem dopadne jinak. Není to lehké čtení. Obzvlášť ne po tom, co se před necelým rokem odehrálo na pražské filozofické fakultě. Přesto je Jeden z nás v lecčem oči otevírající kniha. Důležitý a široce pojatý rozbor toho, co se v Norsku v roce 2011 odehrálo, co tomu předcházelo i co následovalo. Autorka odvedla naprosto precizní novinářskou práci, kniha je velmi obsáhlá a přesto v ní není ani slovo navíc. Pokud téma unesete, velmi doporučuji k přečtení.\nMartina Viktorie Kopecká - Zpověď farářky\nA ještě jedna kniha, tentokrát velmi neprávem vláčená bulvárem, přestože na ní vlastně nic skandálního není a celé je to trochu nafouknutá bublina. Naopak, Zpověď farářky je příjemné a hluboké čtení, které se týká nejen teologických témat a práce farářky se vším tím pozitivním, ale i negativním, co obnáší, ale dotkne se také témat jako je ženskost či osobní selhání.\nMeik Wiking - Hygge domov\nHygge domov je taková veskrze zbytečná publikace, která je ale graficky tak krásná, že stojí za to si ji přečíst – zalézt si s ní do křesla, zachumlat se do deky, zapálit svíčku a popíjet u toho kakao :-D. Doma ji mít ale myslím nepotřebujete a hygge si určitě také vyrobíte i bez ní.\nFaith Hoganová - Dámský klub půlnočního plavání\nA toto bylo moc hezké čtení, takové literární pohlazení :-) Příběh tří žen, z nichž každá se svým způsobem ocitá na životní křižovatce, a které spojuje rituál půlnočního plavání v chladném moři omývajícím břehy Irska. Už jen divoká irská příroda, do níž je příběh Jo, Elizabeth a Lucy umístěn, vytváří polovinu okouzlující atmosféry. Autorka píše s lehkostí a přestože je příběh o neveselých věcech, netlačí na pilu, nesnaží se ze čtenáře ždímat emoce, což velmi oceňuji. Až na ten lehce nepravděpodobný a přesto předvídatelný závěr, kde přece jen nějaké to klišé přijde, což mě malinko mrzí. I tak se mi ale Dámský klub půlnočního plavání moc líbil a ráda si od autorky přečtu i něco dalšího.\nLadislav Zibura - Všechny cesty vedou do Santiaga\nCamino je jednoduše plné protikladů. V něčem skvělé a v něčem pěkně otravné. Přesně jako život. A během putování můžete pozorovat, jak k téhle výzvě přistupují lidé kolem vás. Někdo jenom remcá a někdo se pořád směje. Cesta je přitom pro každého stejná.\nPokud stejně jako já s Láďou Ziburou a jeho knihami stárnete, nemůžete si nevšimnout, že jeho poslední kniha o cestě do Santiaga je jiná. Hlubší. Nemusíte se bát, že by zde chyběl ten typický humor z ostatních Láďových cestopisů, ale osobně mám pocit, že je tady jinak dávkovaný. Tento příběh se čte prostě JINAK, s menší lehkostí. To ale vůbec není na škodu – myslím, že je to jen odraz autorova vývoje a hlavně životních peripetií, kvůli kterým se na camino vydává, jak se záhy čtenář dozví. Ostatně není sám – kniha je silných životních příběhů ostatních poutníků, které autor na svém caminu potkává, plná. Až tolik, že se vám občas všechny ty postavy možná budou plést a budete tápat, kdo je kdo :-) Kniha je i přes svůj ponurejší podtext pozitivní a uchovává si nadějeplné vyznění, a to mě těší. Nemůžu se dočkat další Láďovy cesty a jeho literárního zpracování – teď už možná s celou jeho čerstvě se rozrostlou rodinkou ;-)\nFerdinand Leffler - Zahrada je pro radost\nPoslední z trilogie Ferdinandových zahradnických \u0026ldquo;biblí\u0026rdquo; si za mne stojí, co se týče užitečnosti informací, tak někde v průměru - 50% knihy tvoří krásné a jistě i inspirativní fotky realizací, nicméně pravda je, že některé snímky se dost opakují a pokud Ferdinanda sledujete i na jiných platformách, asi vám budou povědomé. Za mne tedy kniha nepřináší zas tolik nového a pevně věřím, že celý kurz Žijte ve své zahradě (až ho tedy s Péťou konečně zdárně dokončíme) nám ve výsledku přinese víc, než všechny knihy dohromady.\nA to už je z mé podzimní knihovničky všechno :-) Na viděnou zase u příštího čtvrtletního shrnutí!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/podzimni-knihovnicka-5/","summary":"\u003cp\u003eTenhle podzim nám tedy skrze různé nemoci a rýmičky dal docela zabrat. Knih, které mi zpříjemňovaly odpočinek v posteli (pokud se zrovna zadařilo) nebo cesty do práce (když jsem zrovna nemusela trčet na home officu nebo doma s marodem), se ale opět sešlo celkem dost, tak nechť slouží jako fajn inspirace všem, kteří zrovna taky bojují s bacily a hledají nějaké lehké rozptýlení :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eLadislav Zibura - Prázdniny v Česku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e","title":"Podzimní knihovnička"},{"content":"Přestože si myslím, že poloha, která Markétě Lukáškové svědčí nejlépe, je autobiografie ( InTyMně) a vůbec ze všeho nejvíc jí sedí popularizace naší moderní historie ( Co vás v dějáku nenaučili), její nejnovější dílko Odvaha skutečně nešlo v knihkupectvích přehlédnout a pochvalné recenze nalákaly ke čtení nakonec i mě.\nOproti ostatním Markétiným knížkám tento příběh není zasazen do současnosti, nýbrž do poválečných padesátých let. Hlavní hrdince Adě se podařilo přežít peklo koncentračního tábor a žije teď spolu se svou invalidní matkou opět v Praze. U moci už jsou ale komunisté a Ada zjišťuje, že jim její židovský původ vadí úplně stejně, jako předtím nacistům. Nedovolí jí vystudovat medicínu ani žít život, jaký si pro sebe vysnila. Ada zjišťuje, že doba, ve které žije, dívce jejího postavení nenabízí mnoho možností, jak se vymanit soudruhy nalinkovanému osudu. A pokud ano, tak jen za cenu morálních kompromisů - což je základní linie, kolem které se celý příběh odvíjí.\nZda Ada zůstane věrná svým názorům a ideálům se čtenář nedozví, protože kniha předestírá dva alternativní příběhy, kterým předchází nabídka „výhodného“ sňatku. To, zda Ada na tuto nabídku odpoví ANO či NE, pak zcela ovlivní její další životní směřování. Přestože čtenář sleduje Adiny osudy jen po dobu několika málo měsíců, i z toho mála si lze udělat obrázek o životě v té době a vžít se do kůže hlavních postav.\nCo mně osobně na knize vadilo byla asi především postava Ady, která ve čtenáři vzbuzuje jistou rozpolcenost. Svůj podíl na tom mají samozřejmě dvě verze příběhu a tím pádem nemožnost prohlédnout, jaká je Ada doopravdy. Mně byla její postava celou dobu spíše nesympatická. I přesto, že nepochybuji o tom, že psaní knihy předcházela autorčina důkladná rešerše o životě v padesátých letech, příběh mi připadal málo uvěřitelný a jednání některých osob (např. Adina kamarádka Anna) na tu dobu vyloženě lehkomyslné. Způsob, kterým se spolu některé postavy bavily, ve mně často evokoval nepřirozenost a křeč.\nNa druhou stranu – Odvaha je opravdu čtivá, místy velmi napínavá s téměř až detektivní linií (která bohužel nakonec vyšumí tak trochu do ztracena). Jakmile se do příběhu jednou ponoříte, těžko budete knížku odkládat. Upoutat čtenáře tedy autorka bezesporu umí. Za mne ale Odvaha bohužel stále spadá spíše do kategorie nenáročné „oddechovky“, byť tentokrát se Markéta Lukášková pokusila odvyprávět temnější příběh. Je to kniha, ke které se asi už nemusím znovu vracet. Pokud vás téma láká, za přečtení asi stojí, ale nečekala bych od toho literární událost roku :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/marketa-lukaskova-odvaha/","summary":"\u003cp\u003ePřestože si myslím, že poloha, která Markétě Lukáškové svědčí nejlépe, je autobiografie ( \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/romany-beletrie/403873-intymne.html?search_pos=1\u0026amp;query_text=intymn%C4%9B\"\u003eInTyMně\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e) a vůbec ze všeho nejvíc jí sedí popularizace naší moderní historie ( \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/historie/3652904-co-vas-v-dejaku-nenaucili.html?search_pos=1\u0026amp;query_text=co+v%C3%A1s+v+d%C4%9Bj%C3%A1ku+nenau%C4%8Dili\"\u003eCo vás v dějáku nenaučili\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e), její nejnovější dílko \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/historicke/4699345-odvaha.html?search_pos=2\u0026amp;query_text=odvaha\"\u003eOdvaha\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e skutečně nešlo v knihkupectvích přehlédnout a pochvalné recenze nalákaly ke čtení nakonec i mě.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eOproti ostatním Markétiným knížkám tento příběh není zasazen do současnosti, nýbrž do poválečných padesátých let. Hlavní hrdince Adě se podařilo přežít peklo koncentračního tábor a žije teď spolu se svou invalidní matkou opět v Praze. U moci už jsou ale komunisté a Ada zjišťuje, že jim její židovský původ vadí úplně stejně, jako předtím nacistům. Nedovolí jí vystudovat medicínu ani žít život, jaký si pro sebe vysnila. Ada zjišťuje, že doba, ve které žije, dívce jejího postavení nenabízí mnoho možností, jak se vymanit soudruhy nalinkovanému osudu. A pokud ano, tak jen za cenu morálních kompromisů - což je základní linie, kolem které se celý příběh odvíjí.\u003c/p\u003e","title":"Markéta Lukášková - Odvaha"},{"content":"S dnešním upršeným počasím nás zdá se definitivně opouští prázdninová atmosféra posledních tropických dnů a na scénu opět přichází večery u krbu s dobrou knihou. Pokud by vám v tomto ohledu chyběla inspirace, přijměte pár tipů starého knihomola :-)\nHonza Vojtko – Vztahy a mýty\nKniha s podtitulem Párová terapie do kapsy je z ranku populárně naučných psychologických publikací a díky svému kapesnímu formátu i čtivé a čtenáři srozumitelné formě ji pravděpodobně budete mít přečtenou raz dva. Každá kapitola si bere na paškál jeden vztahový mýtus a doplňuje ho názornými příklady z autorovy praxe psychoterapeuta. Není to vyloženě přelomová kniha, ale určitě patří k těm, které je fajn si přečíst, i když jsou vaše vztahy zrovna v pořádku.\nZdeňka Šíp Staňková – Děti jsou taky lidi\nProjekt Děti jsou taky lidi v jistých kruzích společnosti budí určitou kontroverzi. Nesleduju ho natolik podrobně, abych to mohla říct s jistotou, ale přijde mi, že ta kritika je trochu neoprávněná a původní záměr autorky byl zcela jiný – a sice upozornit na zlo a fyzické i psychické násilí, které se na dětech i v současné době páchá a spoustě lidí to přijde normální. Desítky příběhů, které kniha zobrazuje, jsou toho smutným důkazem. Rozhodně nečekejte lehké čtení a ani nedoporučuju číst to na jeden zátah. Ale přečíst by si to měl každý. Protože ač se to zdá jako klišé, právě na dětech nejvíc záleží – na tom, aby si z dětství neodnášely šrámy, které by jednou mohly přenášet zase dál, až budou dospělí.\nDelphine de Vigan – Podle skutečného příběhu\nFrancouzká autorka Delphine de Vigan pro mne byla dosud neznámou spisovatelkou, kterou jsem objevila skrze jednu oslavnou recenzi na sociálních sítích a zaujala mne natolik, že jsem knihu Podle skutečného příběhu přihodila do košíku při své nejbližší objednávce na ReKnihách. Zpočátku mě autofiktivní příběh o tvůrčí krizi spisovatelky a její toxické přítelkyni L. úplně neoslovil, nesednul mi jazyk vypravěčky, L. mě svými přechytřelými monology neskutečně vytáčela a celé se mi to zdálo takové moc „intoušské“, čím víc ale tajemná L. pronikala do autorčina života, tím více mně to celé začalo zajímat, až mne to nakonec zcela pohltilo a vzbudilo mou zvědavost a touhu po nějaké kruté pointě. Závěr knihy byl napínavý, i když s charakteristikou „thriller“ bych byla opatrnější, a přestože otevřený konec zde byl v podstatě nutností, některé věci se mi zdály nevysvětlené a jiné velmi nepravděpodobné. Celé dilema, na kterém je kniha postavena – tedy zda čtenáři skutečně prahnou v prvé řadě po non-fiction literatuře – mi přišlo tak nějak mimo. A to říkám zcela otevřeně jako čtenář, který má non-fiction plnou knihovničku. Suma sumárum – Podle skutečného příběhu je dílko, které se svým způsobem vymyká z toho, co běžně čtu, a určitě to bylo zajímavé vybočení z mých čtenářských kolejí, ale nejsem si jistá, zda si za nějaký ten týden či měsíc vzpomenu na něco, co ve mně tato kniha zanechala.\nAlena Mornštajnová - Les v domě\nRomán, který jeho pověst předchází\u0026hellip; Musím říct, že v celé té kauze \u0026ldquo;vykradeného osobního příběhu\u0026rdquo; jsem jednoznačně na straně spisovatelky a je mi upřímně líto, že si s sebou kniha hned od začátku nesla takové stigma, protože mi nepřišla špatná. Při čtení vám samozřejmě nebude lehko u srdce. To už je u této autorky asi tak nějak samozřejmé, ale v tomto případě je to bezútěšný příběh od začátku až do konce. Naprosto neexistující rodinné zázemí hlavní hrdinky, absence přátel a zpočátku i jakékoliv možnosti, jak se ze situace vymanit\u0026hellip; Do toho samozřejmě šílené téma zneužívání rodinným příslušníkem, které je v knize naznačeno jen velmi symbolicky a je velká škoda, že kauza, která vydání knihy doprovázela a prozradila hlavní zápletku příběhu, čtenáři bere moment překvapení. Jediné, co mě trochu zklamalo, byl závěr příběhu - na to, jak se vše dlouho a postupně rozjíždělo, mi přišel trochu rychlý a odbitý, dialogy mezi matkou a dcerou málo uvěřitelné, chyběla mi nějaká větší konfrontace mezi hlavními postavami. Poslední strana knihy asi měla přinést šokující odhalení, ale za mě to bylo takové prvoplánové zakončení\u0026hellip; Les v domě určitě stojí za přečtení, ale kniha tohoto léta to za mě úplně nebude.\nMarkéta Lukášková - Majonéza k snídani\nMusím přiznat, že přestože mám tvorbu Markéty Lukáškové velmi ráda, z Majonézy k snídani mám pocity spíše rozpačité. Zvlášť pokud ji porovnám s její prvotinou Losos v kaluži, která byla svěží, originální a chytrá. Možná ještě pokud bych knihu zařadila do ranku literatury pro dospívající – koneckonců hlavní hrdinkou je maturantka Ema, která do kolonky „young adult“ přesně zapadá – nebyla bych v hodnocení tak přísná. Ale když na mne to celé působilo jako jedno velké klišé. Intelektuálka Ema si nerozumí s mámou ani se světem, dny tráví se svým nejlepším kamarádem Janem, který se i proti vůli rodičů snaží dostat na DAMU a prožívá coming-out ohledně své sexuální orientace. Přísně racionální Ema se poprvé v životě bláznivě zamiluje a zároveň se vydává pátrat po stopách víceméně nešťastných partnerských vztahů ve svém okolí. Právě tahle část je na celé knize asi tím nejzajímavějším – když Ema proniká hlouběji do rodinné historie a pátrá po příčinách rozpadu manželství jejích rodičů. Ale au, ty dialogy! Jakmile postavy začnou mluvit, nějak mi to celé nefunguje, je to strojené, nepravděpodobné, křečovité. Za mne tedy tentokrát spíše zklamání.\nEwald Arenz - Velké léto\nV kontrastu s výše kritizovanou Majonézou – TOHLE bylo něco, krásná ukázka toho, jak by kniha s vlastně dosti podobnou tematikou měla vypadat. I tady je hlavním hrdinou teenager, šestnáctiletý Friedrich, který propadá z matematiky a latiny, a tak se přes léto místo dovolené s rodiči a sourozenci musí připravovat na reparát pod dohledem přísného dědečka. I tady máme motiv první velké lásky, kdy Friedrich na koupališti potkává Beate a na první pohled se do ní zamiluje. I tady hlavní hrdina poodhaluje minulost svých předků a především začátky vztahu svých prarodičů – děje se to ale spíše mimoděk při nálezu babiččiných deníků a ne tak prvoplánově jako v Majonéze. Čím ale román vyniká především, to je naprosto podmanivá poetika, s níž vás autor vtáhne do jednoho horkého bezstarostného náctiletého léta. Léta, kdy se toho děje zdánlivě málo, ale i v tom málu je celý svět – takového léta, které jsme zažili asi my všichni… Při tom všem se tak úplně nejedná o jednoduchou četbu k vodě, v závěru příběh naopak nabírá na dramatičnosti. Zároveň je zde ale i několik momentů, u kterých se budete když ne smát, tak minimálně usmívat. Třeba když si čtveřice hlavních hrdinů společně kupuje hrob, aby k sobě i po smrti měli blízko, a vám dojde, že v šestnácti neexistuje lepší důkaz přátelství na celý život :-) Zajímavostí je také fakt, že děj knihy je umístěn do 80. let, což poetiku příběhu svým způsobem také dotváří – dneska si už jen stěží umíme představit, jaké to bylo volat si z telefonní budky :-) Za mne rozhodně jedna z top knížek tohoto léta, kterou bych neváhala doporučit komukoliv.\nMariana Leky – Trápení všeho druhu\nÚtlá kniha plná krátkých příběhů z každodenního života, které německá autorka psala jako sloupky do časopisu o psychologii, mi svým charakterem hodně připomínala vyprávění Roberta Fulghuma, ač tady se, jak již samotný název napovídá, texty často točí okolo věcí neveselých. Jsou ale vyprávěny s empatií, lehkostí a laskavostí, a tak se toho smutného titulu knihy nemusíte bát.\nSacha Naspini – Nives, co to povídáš?\nTak toto byla skutečně zajímavá a originální knižní jednohubka. Nemyslím si, že bych si ještě za půl roku vzpomněla, o čem to celé bylo, ale velmi mě to bavilo. Rozjezd knihy je trochu pomalejší, na první dobrou to vypadá na příběh o trochu pošahané vdově, která si po manželově smrti do domu nastěhuje slepici, ale právě tato slepice je příčinou telefonátu starému známému, zvěrolékaři – a najednou se tu před vámi rozvíjí dialog, v němž oba hlavní aktéři vzpomínají na mládí a ze zdánlivě nevinného rozhovoru je tu najednou nečekané drama, které s každou další stránkou nabírá na intenzitě. Určitě to nebude kniha roku, ale minimálně za tu originální formu zpracování smekám.\nMarkéta Lukášková – InTyMně\nAbych tu autorku jen nehanila, tato autobiografická kniha, jejíž hlavní součástí je vzpomínání na to, jaké to bylo vyrůstat v 90. letech (což mě - coby devadesátkové dítě – zahrnulo vlnou příjemné nostalgie), mne bavila velmi! Je to pohodová oddechovka, u které hrozí, že se budete často a nahlas smát – to upozorňuji jen pro případ, že si hodláte četbou krátit dojíždění do práce stejně jako já :-)\nPetra Dvořáková - Vrány\nPříběh krátký, ale tak silný, že vám z něj bude ještě dlouho smutno na duši. Příběh o tom, jak zraňující může být k dítěti vlastní a na první pohled spořádaná rodina – především matka posedlá pořádkem, odmítající přijmout jinakost své mladší dcery Báry. Za mě asi jedna z nejlepších knih autorky, kdy na malém prostoru dokázala vystavět velmi intenzivní, znepokojující atmosféru jedné dysfunkční rodiny a čtenáři před očima sehrát strhující drama se závěrem, který vám vezme dech.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/letni-knihovnicka-5/","summary":"\u003cp\u003eS dnešním upršeným počasím nás zdá se definitivně opouští prázdninová atmosféra posledních tropických dnů a na scénu opět přichází večery u krbu s dobrou knihou. Pokud by vám v tomto ohledu chyběla inspirace, přijměte pár tipů starého knihomola :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eHonza Vojtko – Vztahy a mýty\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eKniha s podtitulem \u003cem\u003ePárová terapie do kapsy\u003c/em\u003e je z ranku populárně naučných psychologických publikací a díky svému kapesnímu formátu i čtivé a čtenáři srozumitelné formě ji pravděpodobně budete mít přečtenou raz dva. Každá kapitola si bere na paškál jeden vztahový mýtus a doplňuje ho názornými příklady z autorovy praxe psychoterapeuta. Není to vyloženě přelomová kniha, ale určitě patří k těm, které je fajn si přečíst, i když jsou vaše vztahy zrovna v pořádku.\u003c/p\u003e","title":"Letní knihovnička"},{"content":"Na výletní rubriku tu sedá prach – ne snad proto, že bychom na výletování a další hezké akce zanevřeli, ale zkrátka jsem jen pozadu s jejich zaznamenáváním. Navíc jsem začala fotky zase více vyvolávat, a tak teď zaznamenávám naše rodinné vzpomínky taky jaksi víc hmatatelně :-) Ale protože tipy na výlety se vždycky hodí, rozhodla jsem se dohnat pár restů, co se mi tu kupí už víc jak rok.\nVýstava Šmoulové, Výstaviště Brno\nPředevším toto už je zážitek poněkud prošlý, výstava o magickém světě Šmoulů už brány brněnského výstaviště dávno opustila, ale protože se jednalo o putovní výstavu, třeba se sem někdy zase vrátí. Oli byl na Šmoulech dokonce dvakrát – poprvé jsme vyrazili s tetou Janou a Waltíkem ve všední den krátce po obědě a byl to naprosto ideální timing, protože dopolední školkové a školní skupiny už byly pryč a odpolední nápor ještě nenastal. Šmoulí vesničku jsme tak měli prakticky celou jen pro sebe a náramně jsme si to užívali. Přestože nejsem cílovka, vizuální provedení se mi moc líbilo. O. zase oceníl celou řadu interaktivních prvků – můj nejoblíbenější byla klouzačka u Gargamela :-D Během procházení výstavy kluci hledali stanoviště s razítky, resp. děrovačkami – za nasbírání potřebného množství razítek pak na konci dostali diplom a malý dáreček. Celé horní patro pak bylo plné atrakcí, na kterých se kluci mohli vyřádit – skákací hrady, stavění z lega, odrážedla, motokáry…\nKulturně-historické slavnosti „Oživené židovské město“, Třebíč\nJeden z velmi vydařených výletů loňského léta byl ten do Třebíče, kde toho času právě probíhala akce v židovské čtvrti, která patří mezi památky UNESCO. Já osobně jsem v Třebíči nikdy předtím nebyla a židovské město se svými úzkými malebnými uličkami můžu k návštěvě rozhodně doporučit. Na akci mysleli i na malé návštěvníky, a tak si tu Oli užil třeba jízdu na historickém kolotoči nebo workshop s pískovými omalovánkami. Podívali jsme se i dovnitř jednoho z domků, kde nám místní děti ukázaly studnu, kterou mají ve sklepě :-) Nakonec jsme se vydali i k areálu bývalého benediktinského kláštera a k románsko-gotické bazilice sv. Prokopa, která je právem považována za skvost středověkého stavitelství.\nSvět medúz, Arkády Pankrác, Praha\nPředloni k Vánocům jsme dostali vstupenky do „největšího medúzária v Evropě“, a tak jsme se do něj při nejbližší cestě do Prahy vypravili. Expozici tvoří 38 akvárii, která čítají více než 10 000 medúz různých druhů, tvarů i velikostí. Podívaná je to krásná, ač poněkud monotematická. Osobně mám radši akvária, kde člověk může spatřit všemožné druhy podmořského života. Expozici doplňují audiovizuální efekty, což Oliho ve výsledku zaujalo mnohem víc, než všechny medúzy dohromady – největší nadšení ovšem sklidil tobogán, propojující spodní a horní patro expozice – jak typické :-D Líbily se mu i výtvarné aktivity v dětském koutku, který se však nachází už mimo placenou zónu v kavárně, a tak tam můžete i bez vstupenky. Za sebe tedy návštěvu s dětmi vzhledem k ceně vstupenek asi úplně nedoporučuji.\nKrálovství železnic, Praha - Smíchov\nKdyž už chcete s dětmi někde v Praze utrácet peníze, běžte radši sem :-D! Království železnic jsem Olíkovi slibovala už dlouho předlouho, a loni na podzim, když za námi přiletěli teta a strejda z Ameriky a strávili jsme spolu několik krásných dnů v podzimní Praze, jsem mu to konečně splnila. Království železnic je ráj pro každého malého šotouše – náš brněnský Modelový svět je vedle něj jen takový malý chudý (byť také moc krásný) příbuzný. Obrovitánské modelové kolejiště baví pozorovat nejen malé, ale i velké – a co teprve možnost sednout si do opravdové kabiny strojvedoucího nebo historického vagonu metra a zařídit si :-)! Expozice je opravdu velikánská, čítající i modely z lega nebo papíru, různé železničářské artefakty, Merkur dílnu – no ani jsme to nestačili všechno projít. Určitě se sem zase někdy moc rádi vrátíme.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vylety-2023/","summary":"\u003cp\u003eNa výletní rubriku tu sedá prach – ne snad proto, že bychom na výletování a další hezké akce zanevřeli, ale zkrátka jsem jen pozadu s jejich zaznamenáváním. Navíc jsem začala fotky zase více vyvolávat, a tak teď zaznamenávám naše rodinné vzpomínky taky jaksi víc hmatatelně :-) Ale protože tipy na výlety se vždycky hodí, rozhodla jsem se dohnat pár restů, co se mi tu kupí už víc jak rok.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eVýstava Šmoulové, Výstaviště Brno\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e","title":"Výlety 2023"},{"content":"Léto je tu a s ním i zavřené školky a další instituce. Třeba vám proto přijde vhod tip na na pomůcky nenáročnou, ale o to zábavnější výtvarnou aktivitu s dětmi. Postačí vám k tomu pouze:\nbublinková fólie tvrdý papír barevný papír temperové barvy a štětec (ale dá se i s vodovkama) nůžky a lepidlo Je to velmi prosté - já jsem z tvrdého papíru vystřihla různé random tvary, na které jsme chtěli tisknout (my dělali ovoce a zeleninu, ale fantazii se meze nekladou), Olí si na bublinkové fólii, která plní zároveň i funkci ochrany stolu před ušpiněním :-), zatím namíchal potřebné barvy a rozetřel na požadovanou plochu a pak už stačilo jen na nabarvenou plochu přiložit vystřižený tvar a nechat uschnout. Výsledek je efektní a Oliho toto tvoření velmi bavilo. Dá se na tom krásně procvičovat a testovat i míchání barev. Po zaschnutí jsme pak ovoce a zeleninu nalepili na barevný papír, ale můžete je využít jakkoliv dle libosti :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/tisk-bublinkovou-folii/","summary":"\u003cp\u003eLéto je tu a s ním i zavřené školky a další instituce. Třeba vám proto přijde vhod tip na na pomůcky nenáročnou, ale o to zábavnější výtvarnou aktivitu s dětmi. Postačí vám k tomu pouze:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ebublinková fólie\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003etvrdý papír\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ebarevný papír\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003etemperové barvy a štětec\u003c/strong\u003e (ale dá se i s \u003cstrong\u003evodovkama\u003c/strong\u003e)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003enůžky a lepidlo\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eJe to velmi prosté - já jsem z tvrdého papíru vystřihla různé random tvary, na které jsme chtěli tisknout (my dělali ovoce a zeleninu, ale fantazii se meze nekladou), Olí si na bublinkové fólii, která plní zároveň i funkci ochrany stolu před ušpiněním :-), zatím namíchal potřebné barvy a rozetřel na požadovanou plochu a pak už stačilo jen na nabarvenou plochu přiložit vystřižený tvar a nechat uschnout. Výsledek je efektní a Oliho toto tvoření velmi bavilo. Dá se na tom krásně procvičovat a testovat i míchání barev. Po zaschnutí jsme pak ovoce a zeleninu nalepili na barevný papír, ale můžete je využít jakkoliv dle libosti :-)\u003c/p\u003e","title":"Tisk bublinkovou fólií"},{"content":"Už dlouho jsem tu neměla tak nadupaný čtenářský příspěvek - tohle jaro bylo bohaté na literaturu všech možných žánrů od žurnalistických prací přes naučné publikace až po klasickou beletrii a dokonce tu máme i jeden horor :-). Pokud jste si ke mně přišli pro nějaký ten knižní tip na ptázdniny, myslím, že dnes si určitě něco vyberete\u0026hellip;\nJessica Bruder - Země nomádů\nPrvní Absyntovka, u které se přiznám, že mě úplně nechytla. Možná, kdyby byla kniha o polovinu kratší a kdyby tam těch postav nebylo tolik. Asi mi úplně nesednul ani vypravěčský styl autorky, díky němuž nebyla Země nomádů úplně čtivá. Pokud ve vás slovo nomád evokuje především mladého člověka pracujícího odkudkoliv, možná budete překvapení, jak takový nomádský život také může vypadat. Je to život lidí, kteří své domovy opustili víceméně nedobrovolně v důsledku tíživé ekonomické situace a nevstřícného sociálního a zdravotního systému ve Spojených státech a jsou odkázáni na život v dodávce či karavanu. Na živobytí si často vydělávají coby správci v národních parcích nebo brigádami ve skladech firem jako Amazon, které neváhají své brigádníky (mnohdy seniorního věku) sedřít z kůže. Téma novodobých nomádů by určitě nemělo zapadnout a je jen obdivuhodné, kolik času a energie mu autorka musela věnovat, nicméně zpracování mi v tomto případě úplně nesedlo.\nEva Střihavková - Dýchej za mě\nKnížka, po které by mě samotnou určitě nenapadlo sáhnout, ale našla si ke mne cestu sama skrze umělecky založenou kolegyni, která mi ji zapůjčila O:-) Příběh se totiž točí kolem reálné postavy – nadané české malířky Augusty Nekolové, jejíž talent byl bohužel zastíněn historickými kulisami první světové války. Vypravěčkou příběhu je Gustina mladší a o poznání pragmatičtější sestra Milada, s níž ji pojí silné pouto. Přestože román je velice čtivě a kvalitně napsaný, přibližuje život běžných lidí za časů první světové války, což je téma, které se v aktuální české próze rozhodně moc často nevyskytuje a navíc se soustředí na polozapomenutou, ale o to talentovanější malířku, která i přes nepřízeň doby, v níž žila, měla v sobě tolik odhodlání prosadit se v oboru, v němž nebylo pro ženy dost místa, docela mě překvapilo, jak vysoké hodnocení kniha v žebříčcích na internetu má. Přece jen mi v románu chyběla jakási hloubka. Po celou dobu jsem ale oběma sestrám moc fandila, hlavně vypravěčce Miladě, u které jsem měla chvílemi až zlost, jak si sama šlape po štěstí, a doufala jsem, že aspoň u jedné z nich se bude konat trochu happy end. Jestli jsem se ho dočkala ale samozřejmě nehodlám prozrazovat ;-)\nDagmar Krišová a Marcela Poláčková - Děti to chtěj vědět taky\nTak trochu v duchu hesla „Kdo je připraven, nebývá překvapen!“ :-D jsem loni napsala Ježíškovi o tuto publikaci, která se v jednu dobu prohnala sociálními sítěmi. Zdála se mi fajn rozličností témat i podanou formou, jen ty modelové rozhovory rodič vs. dítě mi tedy přišly strašně křečovité :-D Ale jinak myslím, že pro někoho, kdo tápe, jakým způsobem dětem různého věku nejlépe předat informace o všelijakých ožehavých (nejen) sexuálních tématech, to určitě není špatný odrazový můstek.\nMichal Petrov - Retro (Co bylo a nebylo za reálného socialismu)\nJakožto věrný divák magazínu Retro na České televizi jsem tuto publikaci před lety nadělila našim pod stromeček. V knize je víc obrázků než textu, což nostalgickým pamětníkům určitě nevadí, a mladší generace se i tak nějaké zajímavé informace z „běžného“ života za socialismu dozví.\nSaul Bellow - Seize the Day\nAmerický židovský spisovatel Saul Below, byť je nositelem Nobelovy ceny za literaturu, v našich končinách podle mě není nijak zvlášť známý. Jeho kořeny sahají do Ruska, odkud jeho rodiče krátce před jeho narozením emigrovali do USA. Vliv ruské literatury a především ruských románů, které se zálibou četl, se propsal i do jeho díla. K útlé novele Seize the day mám takový rozporuplný vztah. Mám ji v knihovničce už pekelně dlouho (od naší poslední návštěvy New Yorku), ale docela dlouho mi trvalo, než jsem se k ní konečně propracovala a vlastně mě od začátku nějak moc nezaujala (možná kvůli té komplikované angličtině), takže i začíst se do ní mi zabralo nějaký čas. Jinými slovy, než jsem se trochu zorientovala v postavách a ději, najednou už byl konec… Hlavním hrdinou příběhu je neúspěšný muž, jemuž se rozpadlo manželství, je ve finanční krizi a cítí, že na jeho životním pádu se krom jeho vlastní neobratnosti podílí i prostředí dravého New Yorku. Právě onen kontrast rozkolísanosti a přílišného přemítání stojící proti mýtu úspěchu a amerického snu jsou charakteristické pro autorovy literární postavy. Musím říct, že bych si novelu ráda přečetla ještě jednou v českém překladu – obávám se, že mi tím čtením v angličtině dost myšlenek uteklo.\nVeronika Ježková, Nikol Francová - Kvítka v bytě\nPo řadě mých pěstitelských neúspěchu konečně kniha, která vás polopatě, prakticky a k tomu ještě přátelskou a zábavnou formou zasvětí do všech tajů pěstování pokojových rostlin. Od té doby, co ji mám přečtenou, mi má monstera po letech trucování konečně vyplodila dva nové listy :-D! Pochopíte mnohé zákonitosti světa rostlin, naučíte se, co která kytka vyžaduje a čemu se u vás doma nikdy dařit nebude, ale také v jakém květináči je kytkám dobře a proč, jak hnojit, bojovat proti škůdcům a mnoho mnoho dalšího. A bonus navíc - Kvítka v bytě - jsou krásná i po vizuální stránce. A ta vaše zelená budou s touto praktickou příručkou určitě brzy taky :-)\nFerdinand Leffler - Žijte ve své zahradě\nA aby tady té zeleně nebylo málo, vrhla jsem se hned po té interiérové zeleni na naši…ehm, zahradu. Jednoho dne z ní tedy určitě krásná zahrada bude. Alespoň na tom intenzivně pracujeme díky Ferdinandově stejnojmenném kurzu Žijte ve své zahradě. Tato kniha kurz hezky doplňuje, ale přijde mi, že se z ní žádné informace navíc, které by v kurzu nezazněly, nedozvíte. Je to zkrátka jen hezká publikace plná inspirujících obrázků, ale kurz jako takový se mi zdá určitě jako lepší investice.\nViktorie Hanišová - Dlouhá trať\nPo přečtení Houbařky jsem měla jasno v tom, že si od Viktorie Hanišové rozhodně chci ještě něco přečíst a v knihovně jsem narazila na její soubor krátkých povídek, které spojuje téma smrti, respektive sebevraždy. Nezní to zrovna jako veselé čtení a oddechovku na dovolenou od toho nečekejte, většina povídek se nečte úplně lehce. I na nevelké ploše povídky ale autorka umí rozehrát příběh, který se vás hluboce dotkne. Některé povídky mají až hororový nádech (Díra), všechny mají každopádně znepokojivou, emoce jitřící atmosféru.\nStephen King - Gerald\u0026rsquo;s Game\nS tímto Kingovým hororem jsem si dala pěkně na čas. Byl to dárek, ehm, k osmnáctinám :-D… Asi jsem si na tu angličtinu moc netroufala, ale musím nakonec zpětně říct, že King se čte i v angličtině velmi dobře. Samozřejmě občas jsem si musela nějaká slovíčka vyhledat, ale asi bych i bez nich pochopila tu základní message příběhu. Příběhu, který je místy opravdu nervy drásající, zejména v pasážích, kde se hlavní hrdinka Jessie vrací do temné minulosti svého dětství a vzpomíná na traumatické události jednoho letního večera… Někteří knize vyčítají její rozvláčnost a pravdou asi je, že by román mohl být o něco kratší a některé pasáže by se daly klidně vypustit. I tak mě ale Geraldova hra velmi bavila a udržela v napětí až do posledních stránek.\nCaroline Criado Perez - Neviditelné ženy\nTato kniha, byť z pera britské autorky a zohledňující jiný než český kontext, krásně navazuje na mnou nedávno adorovanou publikaci Proč jsme tak naštvané? A bohužel musím konstatovat, že vás (pokud jste tedy žena) naštve ještě víc. Ve výčtu oblastí, kde jsou protěžování nebo zvýhodňování muži, jde totiž ještě mnohem dál. Na mušku si bere farmaceutický průmysl, kde jsou léky určené primárně pro ženy z neznámých důvodů testovány na mužích, což zkresluje jejich účinnost. Ochranné pracovní pomůcky, automobily, mobilní telefony – to všechno je koncipováno na průměrné mužské tělo a můžeme se jen dál bezmocně ptát PROČ. Všechen životní optimismus, že jsme na tom v dnešní době jako ženy už vlastně docela dobře a mnoho věcí se pohnulo kupředu, z vás se čtením Neviditelných žen rychle vyprchá. Nemusíte se přitom bát, že by šlo o nějaký naštvaný feministický pamflet – každé tvrzení je podloženo fakty, analýzami a daty napříč celým světem.\nPetra Dvořáková - Chirurg\nTahle na první pohled oddechovka mé oblíbené české autorky Petry Dvořákové, která ale vlastně vůbec nepřináší oddechové téma, mě velmi chytla. Drsně a prý velmi realisticky vykreslené (autorka coby vystudovaná zdravotní sestra prý čerpala z vlastních zkušeností) prostředí nemocnice (což člověku vezme zbývající iluze o českém zdravotnictví 8-) se stává kulisami pro osobní drama \u0026ldquo;ztroskotaného\u0026rdquo; chirurga, kterého vlastní profesní selhání a koketování s alkoholem připravilo o prestižní místo v pražské nemocnici, finanční stabilitu i poklidný rodinný život. Odvelen do zapadlého kraje, kde nebude příliš na očích, se pokouší ze všeho toho životního bahna vyhrabat, aby čtenář mohl pozorovat, jak místy zase zapadá hloub a hloub\u0026hellip; Přestože milý pan chirurg není zrovna příkladem těch nejlepších ctností, musím říct, že si jistým způsobem získal mé sympatie a dost jsem mu při čtení fandila, aby se mu podařilo poskládat svůj život zase dohromady.\nFerdinand Leffler - Zelené pokoje\nDruhý díl Ferdinandovy zahradní bible mi přišel o poznání praktičtější a užitečnější než ten první, který je za mne spíše předraženou knihou plnou krásných obrázků. V Zelených pokojích už můžete načerpat opravdu hodně konkrétních informací a velkým bonusem knihy je pro mne i závěrečná část s prakticky rozepsanou ukázkou několika realizací trvalkových záhonů, roztříděných podle toho, zda chcete sázet spíše na slunném nebo stinném stanovišti.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jarni-knihovnicka-7/","summary":"\u003cp\u003eUž dlouho jsem tu neměla tak nadupaný čtenářský příspěvek - tohle jaro bylo bohaté na literaturu všech možných žánrů od žurnalistických prací přes naučné publikace až po klasickou beletrii a dokonce tu máme i jeden horor :-). Pokud jste si ke mně přišli pro nějaký ten knižní tip na ptázdniny, myslím, že dnes si určitě něco vyberete\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eJessica Bruder - Země nomádů\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePrvní Absyntovka, u které se přiznám, že mě úplně nechytla. Možná, kdyby byla kniha o polovinu kratší a kdyby tam těch postav nebylo tolik. Asi mi úplně nesednul ani vypravěčský styl autorky, díky němuž nebyla \u003cem\u003eZemě nomádů\u003c/em\u003e úplně čtivá. Pokud ve vás slovo nomád evokuje především mladého člověka pracujícího odkudkoliv, možná budete překvapení, jak takový nomádský život také může vypadat. Je to život lidí, kteří své domovy opustili víceméně nedobrovolně v důsledku tíživé ekonomické situace a nevstřícného sociálního a zdravotního systému ve Spojených státech a jsou odkázáni na život v dodávce či karavanu. Na živobytí si často vydělávají coby správci v národních parcích nebo brigádami ve skladech firem jako Amazon, které neváhají své brigádníky (mnohdy seniorního věku) sedřít z kůže. Téma novodobých nomádů by určitě nemělo zapadnout a je jen obdivuhodné, kolik času a energie mu autorka musela věnovat, nicméně zpracování mi v tomto případě úplně nesedlo.\u003c/p\u003e","title":"Jarní knihovnička"},{"content":"Po delší době tu mám jedno literární zklamání. Nebo spíš příklad toho, jak to vypadá, když máte z recenzí na internetu předem příliš velká očekávání.\nErika jednou řekla: \u0026ldquo;Pořídili jsme si dítě jako pojistku před pozdější lítostí.\u0026rdquo; Ale je správné někoho donutit žít, abychom nepocítili lítost?\nDalo by se říct, že kniha Mateřství kanadské novinářky Sheily Heti vznikala jako taková autorčina vlastní „terapie“, vyprávění má atmosféru deníkových záznamů. Autorka se ocitá na prahu čtyřicítky a uvědomuje si, že je nejvyšší čas rozhodnout se, zda podlehnout tlaku společnosti a tikajících biologických hodin a pořídit si s partnerem dítě. Ve hře je ale zároveň varianta dítě vůbec nemít, k níž se přiklání její partner, nicméně finální rozhodnutí ponechává alibisticky na Sheile. Celá kniha je tak jakýmsi záznamem autorčina několikaletého dilematu, tím, jak se její náhled na věc mění nejen v čase, ale také v průběhu cyklu. Při svém rozhodování neváhá brát v potaz nejen reálné příběhy blízkých žen ve svém okolí, ale do hry vstupují také jakési „ezo“ prvky v podobě tarotových karet, setkání s věštkyní či házení třemi mincemi, které na autorčiny otázky „odpovídají“ buď „ano“ nebo „ne“ (jedná se o věštecký systém mající původ v Číně).\nNeřekla bych, že Mateřství je vyloženě špatná kniha. Spíš jen k tématu, které předestírá, přistupuje jiným způsobem, než by člověk očekával. Téma, které kniha otevírá, je skvělé, neotřelé, pro spoustu žen mého věku v dnešní době tolik aktuální a potřebné. Osobně bych ale uvítala trochu jinou formu zpracování. Na mě kniha působila jako takový neuspořádaný proud myšlenek (což vlastně, přiznávám, možná dost dobře vystihuje reálné pocity řady žen, které řeší stejné dilema, jako Sheila), mezi kterými se samozřejmě mihla řada zaznamenání hodných pravd (třeba ta, že ať už se jako žena rozhodnete jakkoliv, vždycky to bude z nějaké strany vnímáno jako špatné rozhodnutí), ale výsledný dojem mám bohužel takový rozpačitý. V poslední třetině knihy už mě to popravdě ani moc nebavilo, zdálo se mi, že se autorka pořád tak nějak točí v kruhu, nevyzná se sama v sobě a v tématu se pitvá ze všech stran. A vlastně se mi ulevilo, když jsem Mateřství dočetla.\nNa druhou stranu je určitě třeba smeknout před tak upřímnou ženskou výpovědí. Sheila čtenáře vpouští hluboko do svého soukromí i své mysli a odhaluje mu své pocity ohledně mateřství zcela bez cenzury. V dnešní době je tento anti-mateřský \u0026ldquo;coming out\u0026rdquo; pořád tak nějak tabu\u0026hellip; Že bych knihu vyloženě doporučila, to mi úplně nejde přes pusu. Pokud by pro vás téma z nejrůznějších důvodu mohlo být aktuální, asi by stála za přečtení. Ale já čekala bohužel víc.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/sheila-heti-materstvi/","summary":"\u003cp\u003ePo delší době tu mám jedno literární zklamání. Nebo spíš příklad toho, jak to vypadá, když máte z recenzí na internetu předem příliš velká očekávání.\u003c/p\u003e\n\u003cblockquote\u003e\n\u003cp\u003eErika jednou řekla: \u0026ldquo;Pořídili jsme si dítě jako pojistku před pozdější lítostí.\u0026rdquo; Ale je správné někoho donutit žít, abychom nepocítili lítost?\u003c/p\u003e\n\u003c/blockquote\u003e\n\u003cp\u003eDalo by se říct, že kniha \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/nezarazeno/4270652-materstvi.html?search_pos=1\u0026amp;query_text=mate%C5%99stv%C3%AD+sheila+heti\"\u003e\u003cem\u003eMateřství\u003c/em\u003e\u003c/a\u003e kanadské novinářky Sheily Heti vznikala jako taková autorčina vlastní „terapie“, vyprávění má atmosféru deníkových záznamů. Autorka se ocitá na prahu čtyřicítky a uvědomuje si, že je nejvyšší čas rozhodnout se, zda podlehnout tlaku společnosti a tikajících biologických hodin a pořídit si s partnerem dítě. Ve hře je ale zároveň varianta dítě vůbec nemít, k níž se přiklání její partner, nicméně finální rozhodnutí ponechává alibisticky na Sheile. Celá kniha je tak jakýmsi záznamem autorčina několikaletého dilematu, tím, jak se její náhled na věc mění nejen v čase, ale také v průběhu cyklu. Při svém rozhodování neváhá brát v potaz nejen reálné příběhy blízkých žen ve svém okolí, ale do hry vstupují také jakési „ezo“ prvky v podobě tarotových karet, setkání s věštkyní či házení třemi mincemi, které na autorčiny otázky „odpovídají“ buď „ano“ nebo „ne“ (jedná se o věštecký systém mající původ v Číně).\u003c/p\u003e","title":"Sheila Heti - Mateřství"},{"content":"Rok se s rokem sešel a je tu zase má oblíbená akce - Otcovský víkend - která pro mne znamená jediné: celé dva dny času jen pro mne O:-). A tak určitě přijde řada na spoustu věcí, na které se mi v pěně všedních dní času většinou nedostává. Skouknutí filmu, jóga, blog a zcela jistě i nějaké to kosmetické rozmazlování. Při té příležitosti mne napadlo, podělit se zase po dlouhé době o své kosmetické oblíbence, neb v mém věku už člověku pleť zadarmo nic nedaruje 8-)\nHloubkově čistící gel 2v1, Primavera\nUž leta jsem věrná přírodní kosmetice a na stavu pleti je to rozhodně znát. Ranní a večerní čištění pleti zaujímá v mé kosmetické rutině neotřesitelné místo, byť čistící přípravky čas od času střídám. Tento čistící gel od německé značky Primavera je určený i k odstraňování make-upu, ale já s ním odlíčenou pleť už většinou jen dočišťuju. Gel má příjemnou bylinkovou vůni a po ránu hezky osvěží. Oproti čistícím olejům třeba od Kvítku, které také ráda používám, tento gel malinko vysušuje, ale zase je s ním čištění pleti krapet pohodlnější a rychlejší.\nHydrofilní odličovací olej Rewind, Tomas Arsov\nOdličování olejem je fajn hack, který šetří čas, nepotřebujete k tomu vatové tamponky a jako bonus vůbec nevysušuje pleť. Olej je na obličeji moc příjemný, má neutrální vůni, snadno ho opláchnete vodou a je vhodný pro všechny typy pleti.\nKrém na zralou pleť s kyselinou hyaluronovou a koenzymem Q10, Two cosmetics\nTato slovenská kosmetická značka je moje srdcovka už delší dobu, vyzkoušela jsem od nich spoustu výrobků a všechny jsou naprosto top. Nejinak je tomu i v případě tohoto pleťového krému, který používám na den a jako podklad pod make-up. Přestože se jedná o krém určený na zralou pleť (40+), rozhodně se nemusíte bát přehnané mastnoty - konzistencí je hutný tak akorát. Pleť hezky vypne a vyživí. Pozitivní je i praktické pumpičkové balení, které bohužel u pleťových krémů stále není samozřejmostí. Jediné, z čeho radostí neskáču do stropu, je trochu zvláštní vůně tohoto krému, ale není zase tak výrazná, aby mě to rušilo.\nPleťové sérum Bakuchiol, Kvítok\nSérum je v moji kosmetické rutině poměrně novinkou, ale je to péče navíc, která se již ne úplně mladé pleti opravdu vyplatí. Používám ho jako podklad pod krémy, které nejsou na bázi vody a tudíž by samy o sobě mohly pokožku vysušovat a ze stejného důvodu se skvěle hodí i pod pleťové oleje. Toto sérum od mé oblíbené slovenské značky Kvítok je v recenzích poměrně vychvalované a i já musím uznat, že je moc fajn. Bakuchiol je rostlinnou náhradou retinolu, který citlivé pleti nemusí vždy vyhovovat, zároveň si však v sobě ponechává všechny retinolu přisuzované výhody, jako je stimulace tvorby kolagenu a elastinu, zpevnění kontur pokožky na obličeji, zjemnění vrásek či zesvětlení pigmentových skvrn. Sérum je tekuté a lehké a má malinko nasládlou, ale v podstatě téměř nepostřehnutelnou vůni.\nOční krém Sensitiv, Alterra\nAktuálně ráda používám tento low-cost oční krém z Rossmanna, který je překvapivě moc fajn, bez parfemace, takže oční okolí nijak nedráždí. Je spíš tekutější konzistence, ale pokožce kolem očí dodá i tak potřebnou výživu. Zázraky ovšem samozřejmě neumí - to dokáže pouze kvalitní spánek :-D\nTělový a obličejový krém Růžová zahrada, Alma\nMůj aktuální noční krém vhodný na suchou, citlivou a zralou pleť je naprostá srdcovka. Už ta jejich nová inovovaná balení jsou prostě překrásná a potěší oko každého estéta. Krém samotný má jemnou našlehanou pěnovou konzistenci a je VELMI mastný, ale na noc mi to samozřejmě nevadí a naopak jsem nadšená, jak ráno vždy pokožka působí vyživeně. A tu božskou růžovou vůni si rozhodně zamilujete!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kosmeticti-oblibenci-35/","summary":"\u003cp\u003eRok se s rokem sešel a je tu zase má oblíbená akce - Otcovský víkend - která pro mne znamená jediné: celé dva dny času jen pro mne O:-). A tak určitě přijde řada na spoustu věcí, na které se mi v pěně všedních dní času většinou nedostává. Skouknutí filmu, jóga, blog a zcela jistě i nějaké to kosmetické rozmazlování. Při té příležitosti mne napadlo, podělit se zase po dlouhé době o své kosmetické oblíbence, neb v mém věku už člověku pleť zadarmo nic nedaruje 8-)\u003c/p\u003e","title":"Kosmetičtí oblíbenci 35+"},{"content":"Jeden recept na mrkvový krém už tu na blogu mám, ale věřte mi, že tento ho s přehledem strčí do kapsy!\n650g mrkve kousek zázvoru 2 stroužky česneku 2 lžíce slunečnicového oleje 650ml zeleninového vývaru 1 velká nebo 2 malé brambory 200ml plnotučného mléka 100g pórku 1,5 lžíce sezamových semínek limetka čerstvý koriandr sůl a chilli koření na dochucení Oloupané mrkve nakrájíme na větší kousky. Zázvor a česnek oloupáme a nadrobno nasekáme. V hrnci rozehřejeme 1 lžíci oleje, osmažíme na ní zázvor a česnek. Zalejeme vývarem, přidáme mrkev a na kousky nakrájené oloupané brambory a povaříme asi 15 minut. Nakonec přilijeme mléko a rozmixujeme. Dochutíme solí, chilli a limetkovou šťávou. Podáváme s koriandrovou směsí, kterou si připravíme následujícím způsobem:\nPórek pokrájíme na tenká kolečka a osmažíme je na 1 lžící rozehřátého oleje. Vsypeme seznam a také krátce osmažíme. Sundáme z plamene a dáme stranou. Koriandr nasekáme a promícháme s osmaženým pórkem a sezamem.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/karotkova-polevka-s-koriandrem/","summary":"\u003cp\u003eJeden recept na mrkvový krém už tu na blogu mám, ale věřte mi, že tento ho s přehledem strčí do kapsy!\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e650g mrkve\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ekousek zázvoru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 stroužky česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce slunečnicového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e650ml zeleninového vývaru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 velká nebo 2 malé brambory\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200ml plnotučného mléka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100g pórku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e1,5 lžíce sezamových semínek\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003elimetka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ečerstvý koriandr\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl a chilli koření na dochucení\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eOloupané mrkve nakrájíme na větší kousky. Zázvor a česnek oloupáme a nadrobno nasekáme. V hrnci rozehřejeme 1 lžíci oleje, osmažíme na ní zázvor a česnek. Zalejeme vývarem, přidáme mrkev a na kousky nakrájené oloupané brambory a povaříme asi 15 minut. Nakonec přilijeme mléko a rozmixujeme. Dochutíme solí, chilli a limetkovou šťávou. Podáváme s koriandrovou směsí, kterou si připravíme následujícím způsobem:\u003c/p\u003e","title":"Karotková polévka s koriandrem"},{"content":"Přestože u O. se tento recept z časopisu F.O.O.D. nesetkal s příliš velkým ohlasem, mně velmi nadchnul a zaznamenám si ho sem pro ty dny, kdy vařím jen sama pro sebe. Krom toho, že je postup velmi snadný a rychlý, výsledek opravdu stojí za to. Uvedené množství je dimenzované na 2 porce.\n150g jasmínové rýže 300g rybího filé 200g cukety 100g cukrového hrášku nebo zelené fazolky 100g bambusových výhonků(konzerva) 1 malá červená chilli paprička 1 lžíce olivového oleje 120ml kokosového mléka 300ml zeleninového vývaru sůl a pepř na dochucení Rýži uvaříme doměkka, jak jsme zvyklí. Od té doby, co mám rýžovar, už rýži nedělám jinak, a nemůžu si to vynachválit :-) Kousky ryby opláchneme, osolíme a opepříme. Omytou cuketu nahrubo nastrouháme, lusky nakrájíme na proužky. Bambusové výhonky necháme okapat z málevu, chilli papričku rozkrojíme, zbavíme semínek a nadrobno nakrájíme. V hrnci rozehřejeme olej a asi 3 minuty na něm zeleninu smažíme. Osolíme, opepříme, vlijeme vývar a kokosové mléko. Přivedeme k varu a pak mírně asi 5 minut vaříme. Přidáme rybu a necháme ještě 10 minut táhnout. Podáváme s rýží.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/rybi-kari-s-ryzi/","summary":"\u003cp\u003ePřestože u O. se tento recept z časopisu F.O.O.D. nesetkal s příliš velkým ohlasem, mně velmi nadchnul a zaznamenám si ho sem pro ty dny, kdy vařím jen sama pro sebe. Krom toho, že je postup velmi snadný a rychlý, výsledek opravdu stojí za to. Uvedené množství je dimenzované na 2 porce.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e150g jasmínové rýže\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e300g rybího filé\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200g cukety\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e100g cukrového hrášku nebo zelené fazolky\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100g bambusových výhonků\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e(konzerva)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 malá červená chilli paprička\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e1 lžíce olivového oleje\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e120ml kokosového mléka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e300ml zeleninového vývaru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl a pepř na dochucení\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eRýži uvaříme doměkka, jak jsme zvyklí. Od té doby, co mám rýžovar, už rýži nedělám jinak, a nemůžu si to vynachválit :-) Kousky ryby opláchneme, osolíme a opepříme. Omytou cuketu nahrubo nastrouháme, lusky nakrájíme na proužky. Bambusové výhonky necháme okapat z málevu, chilli papričku rozkrojíme, zbavíme semínek a nadrobno nakrájíme. V hrnci rozehřejeme olej a asi 3 minuty na něm zeleninu smažíme. Osolíme, opepříme, vlijeme vývar a kokosové mléko. Přivedeme k varu a pak mírně asi 5 minut vaříme. Přidáme rybu a necháme ještě 10 minut táhnout. Podáváme s rýží.\u003c/p\u003e","title":"Rybí kari s rýží"},{"content":"Thajská kuřecí polévka už se stala pevnou stálicí v našem jídelníčku a tento recept inspirovaný Albert magazínem se jí v mnohém podobá, ale přesto je výsledek jiný a výborný. Určitě zkuste ;-)\n1 kuřecí prso 3 jarní cibulky 2 lžíce sezamového oleje 1 mrkev 3 chilli papričky 4cm kousek zázvoru 150g žampionů 4 stroužky česneku sůl, pepř 1l vody 2 lžíce sójové omáčky 1 hrst čerstvého koriandru 2 limety Kuřecí maso nakrájíme na nudličky. Jarní cibulky nasekáme na kolečka. V hrnci rozehřejeme na mírném ohni sezamový olej. Vsypeme maso, bílé části jarních cibulek, mrkev nakrájenou na kolečka a chilli papričky (já kvůli O. přidávám až do hotové polévky na talíři) se zázvorem pokrájené na plátky. Přidáme očištěné žampiony rozkrojené na čtvrtiny a oloupaný česnek vcelku. Osolíme, opepříme a restujeme 3 minuty. Zalijeme vodou, přidáme sójovou omáčku a vaříme 15 minut. Nakonec přidáme rybí omáčku a ještě 5 minut povaříme. Dochutíme hrstí čerstvého koriandru a podáváme s limetou :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/silna-asijska-polevka/","summary":"\u003cp\u003eThajská kuřecí polévka už se stala pevnou stálicí v našem jídelníčku a tento recept inspirovaný Albert magazínem se jí v mnohém podobá, ale přesto je výsledek jiný a výborný. Určitě zkuste ;-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 kuřecí prso\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 jarní cibulky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce sezamového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 mrkev\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 chilli papričky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e4cm kousek zázvoru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e150g žampionů\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e4 stroužky česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1l vody\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce sójové omáčky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 hrst čerstvého koriandru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 limety\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eKuřecí maso nakrájíme na nudličky. Jarní cibulky nasekáme na kolečka. V hrnci rozehřejeme na mírném ohni sezamový olej. Vsypeme maso, bílé části jarních cibulek, mrkev nakrájenou na kolečka a chilli papričky (já kvůli O. přidávám až do hotové polévky na talíři) se zázvorem pokrájené na plátky. Přidáme očištěné žampiony rozkrojené na čtvrtiny a oloupaný česnek vcelku. Osolíme, opepříme a restujeme 3 minuty. Zalijeme vodou, přidáme sójovou omáčku a vaříme 15 minut. Nakonec přidáme rybí omáčku a ještě 5 minut povaříme. Dochutíme hrstí čerstvého koriandru a podáváme s limetou :-)\u003c/p\u003e","title":"Silná asijská polévka"},{"content":"Po dlouhé době sázení na jistotu jsem se zase odhodlala k nějakým kuchařským experimentům a oprášila prehistorické číslo časopisu F.O.O.D. a s ním tento recept na litý koláč jako od babičky. Většinou mě takové klasické recepty moc nelákají, protože hraju o čas, ale tentokrát jsem se nenechala odradit delší dobou přípravy a výsledek se myslím docela povedl :-)\n500g hladké mouky a špetka soli 50 g krupicového cukru 50g rozpuštěného másla 2 lžíce sádla 2 vejce 21g droždí 500ml vlažného mléka ovoce podle sezony(já dala rebarboru, co jsem si přivezla od tchánovců :-) Z části vlahého mléka, cukru a droždí necháme vzejít kvásek. V míse utřeme sádlo, vejce a cukr, přidáme zbytek mléka a kvásek, mouku a přilijeme máslo tak, aby vzniklo řídké těsto. Zakryjeme čistou utěrkou a necháme asi hodinu kynout. Potom jej vlijeme na plech pokrytý pečicím papírem a rozetřeme na tenkou vrstvu. Posypeme ovocem a poté drobenkou, na kterou budeme potřebovat:\n60g másla 60g cukru krupice 120g polohrubé nebo hrubé mouky Pečeme v troubě předehřáté na 180°C, až těsto zpevní a okraje krásně zezlátnou. V naší troubě to trvalo přibližně 50 minut.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/lity-kolac/","summary":"\u003cp\u003ePo dlouhé době sázení na jistotu jsem se zase odhodlala k nějakým kuchařským experimentům a oprášila prehistorické číslo časopisu F.O.O.D. a s ním tento recept na litý koláč jako od babičky. Většinou mě takové klasické recepty moc nelákají, protože hraju o čas, ale tentokrát jsem se nenechala odradit delší dobou přípravy a výsledek se myslím docela povedl :-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e500g hladké mouky a špetka soli\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e50 g krupicového cukru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e50g rozpuštěného másla\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e2 lžíce sádla\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 vejce\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e21g droždí\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e500ml vlažného mléka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eovoce podle sezony\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e(já dala rebarboru, co jsem si přivezla od tchánovců :-)\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eZ části vlahého mléka, cukru a droždí necháme vzejít kvásek. V míse utřeme sádlo, vejce a cukr, přidáme zbytek mléka a kvásek, mouku a přilijeme máslo tak, aby vzniklo řídké těsto. Zakryjeme čistou utěrkou a necháme asi hodinu kynout. Potom jej vlijeme na plech pokrytý pečicím papírem a rozetřeme na tenkou vrstvu. Posypeme ovocem a poté drobenkou, na kterou budeme potřebovat:\u003c/p\u003e","title":"Litý koláč"},{"content":"Můj repertoár polévek je poměrně neměnný, jen tu a tam z něj vybočím nějakým novým experimentem, většinou ale nebývá hoden zaznamenání. Tato polévka podle Albert magazínu mne ovšem nadchnula a myslím, že si své místo na blogu zaslouží. A toho přízviska \u0026ldquo;podzimní\u0026rdquo; se nelekejte - tento týden, kdy se k nám zase nečekaně vrátila zima, se něco na zahřátí věru hodí ;-)\n2 mrkve 2 řapíky celeru 1 brambora 4 listy kapusty 2 stroužky česneku 1 cibule 2 lžíce olivového oleje 400g konzervovaných rajčat 1 kostka zeleninového bujonu 360g konzervovaných bílých fazolí sůl, pepř parmazán 1 snítka čerstvého tymiánu Očistíme a na kostičky nakrájíme mrkev, celer a bramboru. Nasekáme 2 oloupané stroužky česneku a přidáme je k zelenině. Na olivovém oleji orestujeme nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme nakrájenou zeleninu a česnek a necháme zezlátnout. Zalijeme litrem vody, přidáme konzervovaná rajčata, kostku zeleninového bujonu a vaříme 15 minut. Poté přidáme nakrájenou kapustu a propláchnuté fazole. Povaříme ještě 5 minut, osolíme a opepříme podle chuti. Podáváme posypané strouhaným parmazánem a čerstvým tymiánem.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/podzimni-polevka-minestrone/","summary":"\u003cp\u003eMůj repertoár polévek je poměrně neměnný, jen tu a tam z něj vybočím nějakým novým experimentem, většinou ale nebývá hoden zaznamenání. Tato polévka podle Albert magazínu mne ovšem nadchnula a myslím, že si své místo na blogu zaslouží. A toho přízviska \u0026ldquo;podzimní\u0026rdquo; se nelekejte - tento týden, kdy se k nám zase nečekaně vrátila zima, se něco na zahřátí věru hodí ;-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 mrkve\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 řapíky celeru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 brambora\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e4 listy kapusty\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 stroužky česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 cibule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce olivového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e400g konzervovaných rajčat\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 kostka zeleninového bujonu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e360g konzervovaných bílých fazolí\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eparmazán\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 snítka čerstvého tymiánu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eOčistíme a na kostičky nakrájíme mrkev, celer a bramboru. Nasekáme 2 oloupané stroužky česneku a přidáme je k zelenině. Na olivovém oleji orestujeme nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme nakrájenou zeleninu a česnek a necháme zezlátnout. Zalijeme litrem vody, přidáme konzervovaná rajčata, kostku zeleninového bujonu a vaříme 15 minut. Poté přidáme nakrájenou kapustu a propláchnuté fazole. Povaříme ještě 5 minut, osolíme a opepříme podle chuti. Podáváme posypané strouhaným parmazánem a čerstvým tymiánem.\u003c/p\u003e","title":"Podzimní polévka minestrone"},{"content":"Tak se zdá, že zima to má pro letošek spočítané. Je tedy nejvyšší čas na pravidelné čtvrtletní shrnutí knih, které mi tentokrát dělaly společnost nejen za dlouhých zimních večerů a líných zimních rán, ale také při mých cestách vlakem do práce. Jednou z výhod dojíždění je totiž více času na čtení :-)\nAntoine de Saint-Exupéry - Malý princ\n\u0026ldquo;Co mi radíte, abych navštívil?\u0026rdquo; zeptal se.\n\u0026ldquo;Planetu Zemi,\u0026rdquo; odpověděl zeměpisec. \u0026ldquo;Má dobrou pověst\u0026hellip;\u0026rdquo;\nKdo by neznal Malého prince - knížku, kterou jsme alespoň jednou během života četli všichni? Můj dávný úlovek z kroměřížského antikvariátu se po letech zase dočkal oprášení. \u0026ldquo;Pohádka pro dospělé\u0026rdquo; nevelkého rozsahu s půvabnými ilustracemi a řadou nenápadně včleněných životních mouder je prostě nestárnoucí\u0026hellip;\nAbsolutní design Kateřiny Šindelářové\nTuhle knížku si pořídil někdy během loňského roku Péťa. Byl to asi nějaký hype ze sociálních sítí a po jejím pročtení musím říct, že za ty peníze absolutně nestojí. Vizuálně je samozřejmě moc hezká, je to taková ta kniha, kterou si rádi někde vystavíte a je příjemné v ní listovat (velký formát, kvalitní papír, hodně fotek\u0026hellip;) Informačně přínosná ale z mého pohledu nijak zvlášť není. Minimálně pokud se o interiérový design už trochu víc zajímáte a máte něco načteno. Kniha jde se svými doporučeními velmi po povrchu, skáče z tématu na téma a žádným se přitom nezaobírá víc do hloubky. Na druhou stranu tam místy najdete různé \u0026ldquo;random\u0026rdquo; informace zcela konkrétního rázu, třeba podle jakého vzorce si spočítat spotřebu rolí při tapetování :-D. Předpokládala bych ale, že tuhle informaci vám snad sdělí každé tapetové studio, když přijde na věc 8-) Kniha se zaobírá zejména plánováním realizace a jde místnost po místnosti, což možná může navést někoho, kdo je s projektem v úplných začátcích, ale v naší fázi, kdy už prakticky bydlíme, kniha valný přínos nemá. Popravdě se mi ani moc nelíbily ty autorčiny realizace, které jsou velmi luxusní, ale na mě to působí až neosobně, chladně a nezabydleně, tak nějak \u0026ldquo;katalogově\u0026rdquo;\u0026hellip; S tím souvisí i to, že řada doporučovaných řešení je sice krásná, čistá, elegantní, ale taky nákladná a řadu z nich si může dovolit jen ten, kdo neřeší peníze. Abych ale pouze nehanila, nadchla mě kapitola Atmosféra a styl, která se zabývá barvami v interiéru a výběrem doplňků. Její součástí je i kapitola věnující se nejslavnějším designérům a jejich ikonickým kouskům. Ta mi přišla opravdu informačně přínosná a hlavně jsem se konečně dozvěděla, proč je mezi lidmi, zajímajícími se o moderní design, tak populární ta \u0026ldquo;ptačí soška\u0026rdquo; (\u0026ldquo;Eames House Bird\u0026rdquo;, kterého proslavil americký designerský pár Charles a Ray Eames). Kdyby kniha tomuto tématu věnovala více prostoru, asi by moje hodnocení nebylo tak přísné. Takto to pro mě bylo bohužel spíš zklamání.\nPetra Střelecká - Filtrovaná káva\nKdyž v roce 2022 vyšla tato kniha, hned mi bylo jasné, že by to mohl být perfektní dárek pro Péťu, našeho kávového fajnšmekra. Tento \u0026ldquo;kompletní průvodce přípravou filtrované kávy\u0026rdquo;, jehož autorkou je zakladatelka brněnské kavárny Industra Coffee, je podle mě skvělý jak pro ty, kteří se o přípravu kvalitní kávy zajímají více do hloubky, tak i pro kávové laiky jako jsem já. Obsahuje totiž velmi přesné a polopatistické návody na přípravu filtrované kávy různými způsoby a s různými pomůckami. Dozvíte se z ní ale i spoustu zajímavostí o kávě jako plodině, o její cestě od zrnka až po nápoj ve vašem šálku, ale třeba i o tom, jak ji správně degustovat. Knihu doplňuje i série receptů, a to jak na kávové nápoje, tak i na dezerty, které kávu skvěle doplní. Publikace je moc pěkná i po grafické stránce a doplňuje ji spousta fotek. Myslím, že se rozhodně neztratí v knihovničce žádného kávového nadšence. A já jsem se podle ní konečně naučila připravovat dobrou kávu v chemexu :-)!\nLinda Bartošová - Novinářky\nI tady u nás na \u0026ldquo;dědině\u0026rdquo; :-) máme knihovnu a musím říct, že dle výběru titulů je to knihovna velice dobrá! Obzvlášť oceňuji, že dětské oddělení je nahoře na \u0026ldquo;galerii\u0026rdquo;, takže když tam s O. vybíráme, pokukuju po očku dolů na vystavené knihy v oddělení pro dospělé a vybírám a při odchodu už jen rychle zaběhnu pro to, co mě na dálku zaujalo :-D Takto jsem tam při naší minulé návštěvě \u0026ldquo;ulovila\u0026rdquo; Novinářky. Jedná se o sérii interview s ženami, které se prosadily v oblasti médií. V inspirativních rozhovorech líčí, s jakými překážkami se musely v tomto odvětví, kde převládá dravá mužská energie, potýkat, co jim pomohlo nebo čeho se naopak musely v životě vzdát. Jak záhy uvidíte, téma ženství a postavení žen ve společnosti je leitmotivem, který propojuje hned několik dalších titulů, které (vlastně vcelku neplánovaně) našly tuto zimu cestu do mé knihovničky.\nÅsne Seierstad - Knihkupec z Kábulu\nA tentokrát o postavení žen zase ze zcela jiné roviny a diametrálně odlišné kultury. Tato knižní reportáž z pera norské novinářky je unikátní už jen tím, že se jí podařilo proniknout do jinak dost uzavřené afghánské komunity. S rodinou hlavního hrdiny - knihkupce Sultána - žila půl roku v jedné domácnosti, a tak měla spoustu příležitostí pozorovat život jejích členů v jejich každodenní realitě. Smluvená manželství, zakázaná láska, obtížný přístup ke vzdělání, rodinné tradice i zvyklosti spjaté s islámským způsobem života - to vše pro nás tak vzdálené a často naprosto nepochopitelné je samozřejmou součástí příběhů hlavních hrdinů. Sultánova rodina je velmi rozvětvená (dvě manželky, spousta sourozenců a dětí\u0026hellip;) a tak jsem se v těch jednotlivých postavách chvílemi až ztrácela. Možná by nebylo od věci, kdyby přílohou knihy byl rozkreslený rodokmen :-) Některé historky jsou úsměvné, z jiných až mrazí. Spousta scén ve vás svou bezvýchodností vyvolá pocity vzteku a bezmoci. Krom osudů jedné kábulské rodiny autorka přibližuje také pohnuté dějiny Afghánistánu, které jsou tak komplikované, že jsem občas musela sáhnout po Wikipedii a studovat a i tak v tom dodneška trochu tápu. Jak už to u knih z nakladatelství Absynt bývá, rozhodně se můžete připravit na kvalitní, obzory rozšiřující četbu.\nŠárka Homfray - Proč jsme tak naštvané?\nJediný knižní dárek, který jsem si loni přála od Ježíška. Myslím, že z té cenovky se Ježíškovi asi musely protočit panenky :-D - kniha stojí skoro 900, přitom se nejedná o žádnou bichli, spíše kabelkový formát. Byť je svým obsahem opravdu velmi hutná, jak si ještě povíme, ta cena za mě není moc ospravedlnitelná - přecejen by mělo být v zájmu všech, aby se dostala mezi co nejvíc čtenářů, a ta cena ji prostě činí pro spoustu z nich nedostupnou. Na ReKnihách jsem ji ale neobjevila a opravdu jsem po ní moc toužila. Krom té cenovky už totiž přijdou jen samá superlativa. Jednak mi přijde tento literární počin tak moc důležitý! Přestože témata, která přináší, už se ve společnosti nějakou dobu otevírají, pořád to není dost. Gender pay gap, neviditelná práce, stigmatizace žen bezdětných, ale zároveň i sociální vyloučenost matek s dětmi\u0026hellip; co stránka, to pravda, kterou konečně někdo komplexně pojmenoval, podložil studiemi a zformuloval tak, jak já bych nikdy nedokázala. Už teď jsem si jistá, že tuhle knížku budu číst ještě mockrát. A vnucovat ji všem. Všem, kteří si myslí, že feminismus je sprosté slovo, že ženy v naší společnosti už dnes žádnou diskriminaci nezažívají a hlavně že musí tiše a úkorně všechno zvládat a na nic si nestěžovat.\nDaniel Prokop - Slepé skvrny\nZ podobného ranku je rovněž tato sociologická sonda do české společnosti, byť se zaobírá mnohem širším spektrem aktuálních společenských problémů a výzev současného Česka i světa. Přiznám se, že Prokopův jazyk je pro mne trochu komplikovanější a celou první kapitolu jsem bojovala s nutkáním knihu odložit a vrátit zpátky do knihovny. Nakonec jsem ale vytrvala, byť kniha místy vyžadovala hodně soustředění a asi i obecnější vhled do problematiky, kterým jsem ne vždy disponovala. Slepé skvrny jsou každopádně v mnoha ohledech oči otevírající a k zamyšlení nutící publikací, zaobírající se tématy jako je chudoba či vzdělávací systém, problematikou menšin i populismem. Pro všechny zaseknuté ve své sociální bublině to může být skvělá příležitost, jak si rozšířit obzory a podívat se na některé současné společenské problémy z jiné perspektivy.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zimni-knihovnicka-6/","summary":"\u003cp\u003eTak se zdá, že zima to má pro letošek spočítané. Je tedy nejvyšší čas na pravidelné čtvrtletní shrnutí knih, které mi tentokrát dělaly společnost nejen za dlouhých zimních večerů a líných zimních rán, ale také při mých cestách vlakem do práce. Jednou z výhod dojíždění je totiž více času na čtení :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eAntoine de Saint-Exupéry - Malý princ\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cblockquote\u003e\n\u003cp\u003e\u0026ldquo;Co mi radíte, abych navštívil?\u0026rdquo; zeptal se.\u003cbr\u003e\n\u0026ldquo;Planetu Zemi,\u0026rdquo; odpověděl zeměpisec. \u0026ldquo;Má dobrou pověst\u0026hellip;\u0026rdquo;\u003c/p\u003e\n\u003c/blockquote\u003e","title":"Zimní knihovnička"},{"content":"Bezdětný víkend si přímo říká o kulinářské experimenty, tak tady jeden nový recept, inspirovaný prehistorickým číslem magazínu F.O.O.D. ;-)\n2 kořenové petržele nakrájené na kostičky\n1 stroužek česneku, rozdrcený\n1 malá cuketa, nakrájená na kostičky\n1 lžíce olivového oleje\n750 ml zeleninového vývaru\n1 lžíce citronové šťávy\n150 g uzeného lososa, nakrájeného\n200 ml smetany\nsůl a pepř na dochucení\nV hrnci rozehřejeme olej a podusíme na něm petržel a česnek, přidáme cuketu, zalijeme vývarem, osolíme, opepříme a 10 minut vaříme. Poté polévku rozmixujeme se smetanou a podáváme s lososem promíchaným s citronovou šťávou.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kremova-petrzelova-polevka/","summary":"\u003cp\u003eBezdětný víkend si přímo říká o kulinářské experimenty, tak tady jeden nový recept, inspirovaný prehistorickým číslem magazínu F.O.O.D. ;-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 kořenové petržele nakrájené na kostičky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 stroužek česneku, rozdrcený\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 malá cuketa, nakrájená na kostičky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžíce olivového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e750 ml zeleninového vývaru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžíce citronové šťávy\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e150 g uzeného lososa, nakrájeného\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200 ml smetany\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl a pepř na dochucení\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eV hrnci rozehřejeme olej a podusíme na něm petržel a česnek, přidáme cuketu, zalijeme vývarem, osolíme, opepříme a 10 minut vaříme. Poté polévku rozmixujeme se smetanou a podáváme s lososem promíchaným s citronovou šťávou.\u003c/p\u003e","title":"Krémová petrželová polévka"},{"content":"Ufff, tohle teda bylo… Na první pohled docela nenápadná a poměrně útlá kniha, autorova prvotina, a hned takhle silné kafe! Musím říct, že jsem od Srpnů neměla žádná velká očekávání, doporučení na tento titul jsem jen tak letmo zaregistrovala na jednom literárním IG profilu, ale rozhodně kolem něj neběžel nějaký obří hype. A ono je to tak zatraceně dobrý, zatraceně silný a bolavý.\nUž jen to téma, které si Jakub Stanjura vybral, je na české poměry poměrně neotřelé. Gaslighting – tedy způsob psychické manipulace, jejíž podstatou je systematické zpochybňování vnímání reality cílové oběti, která si postupem času sama nemůže být jistá, co je realita a co výplod její fantazie, je něco, o čem se ve společnosti podle mě až tolik nemluví, ale přesto se to zcela jistě děje. Stejně jako hlavní hrdince knihy – Daniele, kterou čtenář sleduje po dobu několika za sebou jdoucích srpnů.\nTento koncept mě na knize mimochodem velmi bavil – vracet se k postavám vždy po uplynutí jednoho roku a pozorovat, co se v jejich životě za tu dobu proměnilo. Samozřejmě to přináší i jistá negativa, jako to, že není možné ponořit se s hlavní hrdinkou úplně do hloubky, více se do ní nacítit, ale ve výsledku je to vlastně asi dobře, protože i tak je ta kniha velmi sugestivní a zničující a já sama jsem ji musela před poslední kapitolou odložit, protože už toho na mě bylo prostě najednou příliš.\nCo musím opravdu ocenit je to, jak skvěle se autor mužského pohlaví dokázal vcítit do hlavní ženské hrdinky, jak uvěřitelné bylo její jednání. Přesto jsem do poslední chvíle doufala, že se v Daniele na konci něco zlomí – přece jen mi od začátku příběhu přišla jako docela silná osobnost na to, aby se nechala takto semlít a stala se z ní totální o sobě pochybující troska… Na druhou stranu ji sledujeme v období mezi 17 a 24 lety, kdy je člověk ještě celkem tvárný a asi i více ovlivnitelný svým okolím. A vlastně to i celé koresponduje se zrádností gaslightingu – tedy, že obětí takové manipulace se může stát prakticky každý, i ten, který je přesvědčen o tom, že „jemu by se to nikdy nestalo“.\nCo víc dodat? Jsem ze Srpnů opravdu příjemně překvapená, ač to bylo těžké literární sousto. Design obálky propojený s příběhem je už jen taková třešnička na dortu. Myslím, že ve mně bude kniha ještě nějakou chvíli doznívat. Že mi ze vzpomínky na ni bude ještě chvíli úzko. Ale nemůžu jinak, než ji doporučit.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jakub-stanjura-srpny/","summary":"\u003cp\u003eUfff, tohle teda bylo… Na první pohled docela nenápadná a poměrně útlá kniha, autorova prvotina, a hned takhle silné kafe! Musím říct, že jsem od \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/ceske-a-slovenske/3967490-s.html?search_pos=1\u0026amp;query_text=srpny\"\u003eSrpnů\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e neměla žádná velká očekávání, doporučení na tento titul jsem jen tak letmo zaregistrovala na jednom literárním IG profilu, ale rozhodně kolem něj neběžel nějaký obří hype. A ono je to tak zatraceně dobrý, zatraceně silný a bolavý.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eUž jen to téma, které si Jakub Stanjura vybral, je na české poměry poměrně neotřelé. Gaslighting – tedy způsob psychické manipulace, jejíž podstatou je systematické zpochybňování vnímání reality cílové oběti, která si postupem času sama nemůže být jistá, co je realita a co výplod její fantazie, je něco, o čem se ve společnosti podle mě až tolik nemluví, ale přesto se to zcela jistě děje. Stejně jako hlavní hrdince knihy – Daniele, kterou čtenář sleduje po dobu několika za sebou jdoucích \u003cem\u003esrpnů\u003c/em\u003e.\u003c/p\u003e","title":"Jakub Stanjura - Srpny"},{"content":"Mám tu takhle po víkendu jeden fajn tip na odlehčený, vlastně vyloženě zdravý dezert :-) Recept je podle Bioabecedáře.\n800g jablek 200g banánů 0,75l jablečného moštu 2 vanilkové biopudingy 1-2 lžíce citronové šťávy 1 sáček špaldových piškotů Očištěná jablka nakrájíme na menší kousky a vaříme v 0,5 litru jablečného moštu cca 10-15 minut do úplného změknutí jablek. Můžeme je pak ještě vidličkou trochu rozmačkat. Mezitím si rozmícháme pudingové prášky ve zbývajícím moštu, vlijeme do jablečné směsi a za stálého míchání vaříme do zhoustnutí. Nakonec přimícháme banán, který jsme si rozmačkali v misce bokem. Můžeme dochutit citronovou šťávou, případně dosladit medem, pokud je třeba. Nalijeme buď do mističek, jejichž dno jsme pokladli piškoty, nebo rovnou na piškoty vyskládané do dortové formy, a necháme ztuhnout. Podávat můžeme s kopečkem šlehačky :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jablecny-puding-se-spaldovymi-piskoty/","summary":"\u003cp\u003eMám tu takhle po víkendu jeden fajn tip na odlehčený, vlastně vyloženě zdravý dezert :-) Recept je podle Bioabecedáře.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e800g jablek\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200g banánů\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e0,75l jablečného moštu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 vanilkové biopudingy\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1-2 lžíce citronové šťávy\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 sáček špaldových piškotů\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eOčištěná jablka nakrájíme na menší kousky a vaříme v 0,5 litru jablečného moštu cca 10-15 minut do úplného změknutí jablek. Můžeme je pak ještě vidličkou trochu rozmačkat. Mezitím si rozmícháme pudingové prášky ve zbývajícím moštu, vlijeme do jablečné směsi a za stálého míchání vaříme do zhoustnutí. Nakonec přimícháme banán, který jsme si rozmačkali v misce bokem. Můžeme dochutit citronovou šťávou, případně dosladit medem, pokud je třeba. Nalijeme buď do mističek, jejichž dno jsme pokladli piškoty, nebo rovnou na piškoty vyskládané do dortové formy, a necháme ztuhnout. Podávat můžeme s kopečkem šlehačky :-)\u003c/p\u003e","title":"Jablečný puding se špaldovými piškoty"},{"content":"Tenhle podzim byla nálož. A to nejen literární :-) Máme za sebou loučení s našim starým domovem, stěhování i rodinnou dovolenou v Praze. Kus práce je za námi, ale stále nás toho ještě tolik čeká. Těší mě ta cesta a zároveň si teď víc než kdy jindy užívám chvilky klidu, kdy si můžu sednout, začíst se a na chvíli utéct do jiné reality. A tak tu dnes máte můj literární výběr pro tento podzim ;-)\nJosef Fryš - Svatá hora v proměnách času\nSe stěhováním logicky souviselo i redukování věcí a musím říct, že jsem se tentokrát snažila být nekompromisní i co se týče knih a celou řadu jsem jich poslala přes Reknihy do oběhu. To bude i případ této obrazové publikace, která jistě ještě může udělat radost kdejakému milovníkovi umění, pro které je tato kniha určena především. K mému zklamání se v ní nedočtete žádné historické reálie či informace o původu a vzniku tohoto poutního místa, ale opravdu spíše informace o jeho obrazech, sochách a celkové architektuře.\nMůžeme dál? - Loutky v nemocnici\nÚtlá knížečka plná malých i velkých osudů - tak by se možná dala ve stručnosti shrnout tato publikace složená z příběhů, které vypráví členové souboru Loutky v nemocnici. Knížka vznikla u příležitosti 15 let činnosti spolku, který přináší do nemocnic a léčeben loutkové divadlo. Příběhy malých i seniorních pacientů, které přišel soubor do nemocnice rozveselit nebo jen přivést na jiné myšlenky či vytrhnout z neveselé reality, jsou veselé i dojímavé.\nAlena Mornštajnová - Slepá mapa\nPři poslední objednávce z Reknih jsem šla celkem na jistotu a sáhla po prvotině dnes asi nejčtenější současné české autorky. Slepá mapa možná mezi čtenáři nevzbudila takový rozruch, jako pozdější bestseller Hana, ale přesto je tento generační román se třemi hlavními ženskými hrdinkami mimořádně zdařilou prvotinou. Tři generace žen - babička, matka a dcera - na pozadí bouřlivých dějin naší země v uplynulém století, zní možná jako téma, které tady už bylo, ale autorka je skvělou vypravěčkou, příběh nikde nedrhne, naopak naprosto přirozeně plyne a baví. Nejvíce mne chytnul za srdce životní osud Alžběty, která i navzdory různým osobním tragédiím zůstala po celý život silnou a pragmatickou ženou. Naopak jsem naprosto nesouzněla s její dcerou Anežkou, která pro mne byla takovou ponurou a odevzdanou postavou, která si život ničila a komplikovala sama. Možná i proto jsem byla tak nějak rozladěná ze závěru románu, který jakoby byl do příběhu dosazen někým jiným - zkrátka mi nekorespondoval s celkovým vyzněním knihy. A asi jsem úplně nepochopila, proč se román jmenuje Slepá mapa - trochu mi to připomíná písničky bratří Nedvědů, které jsou vždycky pojmenované podle nějakého random slova, které se jednou jedinkrát vyskytne někde v textu písně :-D Ale to je jen takový povzdech na okraj :-D Jinak je rozhodně Slepá mapa výborná a stojí za přečtení.\nTereza Salte - Karamelová džungle\nPo vydařených Šlehačkových oblacích další literární počin blogerky Terezy Salte, na který jsem byla moc zvědavá. Přestože literárně se mi autorčina prvotina líbila mnohem více a vyznívala z ní i sympatičtěji, než z jejího pokračování, musím ocenit, že v Karamelové džungli se Tereza čtenářům mnohem více otevírá a nechává je nahlédnout do svého nitra i na některá obzvlášť těžká témata. Nelehké muselo být vzpomínat na šikanu, kterou zažívala na základní škole, stejně jako otevřeně promluvit o tom, že její máma spáchala sebevraždu. V těchto pasážích \u0026ldquo;na dřeň\u0026rdquo; před čtenáři najednou odhaluje úplně jinou tvář, než jakou je ta usměvavá a sebevědomá byznysmenka, na kterou jsou sledující jejího Instagram kanálu zvyklí. A je to silné čtení. Terezin životní příběh sleduji i dál a už teď je jisté, že by vydal na další literární pokračování. Tak uvidíme, zda se ho někdy v budoucnu dočkáme.\nJohana Fundová - Hezký, ale narovnej se!\nO této knize jsem slyšela, že je must-read pro všechny devadesátkový děti. A kdo jsem já, abych to rozporovala a nevyzkoušela na vlastní kůži :-D? Tři (bývalí) spolužáci, dvě časové linie a tři diametrálně odlišné životní osudy. Kdybychom všichni byli literárním talentem a múzou políbeni, asi by každý z nás mohl vyprávět takový příběh. Popis dětství v devadesátkách byl opravdu trefný (chybělo mi tam snad jen to, aby hlavní hrdinky poslouchaly Luneticy :-D!) a nostalgický. Pak už je to vlastně spíš smutné (byť hezky napsané a místy i napínavé) čtení, protože čtenář vidí, že ani jeden z hrdinů nežije tak úplně život, který by si přál, protože je uvízlý v pasti mnohdy nezdravých až patologických vztahů, ze kterých se nedokáže vymanit. Pokud tedy hledáte nějaké oddechové čtení, co vám zvedne náladu, toto bych spíše nedoporučila.\nJan Otčenášek - Romeo, Julie a tma\nKrátký, silný a dnes už klasicky příběh o lásce studenta Pavla a židovské dívky Ester, odehrávající se v době heydrichiády, jsem naposledy četla v maturitním ročníku. Pak jsem knížku někomu půjčila a už se mi nevrátila, tak jsem ji po letech koupila na Reknihách, protože jsem zatoužila mít ji ve své domácí knihovně. I po těch letech se mi příběh moc líbil. Přestože je to novela s tak těžkým tématem, troufám si říct, že vás neuvrhne do deprese. Naopak vás na chvíli vtáhne do příběhu, v němž i navzdory kulisám budete do poslední chvíle s mladickým optimismem věřit, že všechno dobře dopadne.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/podzimni-knihovnicka-4/","summary":"\u003cp\u003eTenhle podzim byla nálož. A to nejen literární :-) Máme za sebou loučení s našim starým domovem, stěhování i rodinnou dovolenou v Praze. Kus práce je za námi, ale stále nás toho ještě tolik čeká. Těší mě ta cesta a zároveň si teď víc než kdy jindy užívám chvilky klidu, kdy si můžu sednout, začíst se a na chvíli utéct do jiné reality. A tak tu dnes máte můj literární výběr pro tento podzim ;-)\u003c/p\u003e","title":"Podzimní knihovnička"},{"content":" „Oblečení má hodnotu etikety, kterou k němu přišijí.“\nCo najde průměrný Evropan, když otevře svou šatní skříň a podívá se na štítek každého jednoho kousku oblečení? S největší pravděpodobností cedulku Made in Bangladesh. Aniž bychom si to nějak výrazněji uvědomovali, většina z nás je součástí příběhu, který kniha Život na míru vypráví. Marek Rabij byl jedním z novinářů, kteří se po tragickém zhroucení bangladéšské továrny Rana Plaza (označovaném za nejtragičtější neštěstí v textilním průmyslu na světě) vydal na místo činu, aby ve své reportáži ukázal tragédii v celém kontextu oděvního byznysu. Hovořil s bývalými i současnými zaměstnanci textilních továren i s jejich nadřízenými. Výsledkem je 170 stran informacemi nabitého textu, který vás rozhodně donutí k zamyšlení.\nČtenář se dozvídá mnohé nejen o samotné události v Rana Plaza, ale i o děsivých pracovních podmínkách, které v textilních továrnách v Bangladéši běžně panují. Nekonečná pracovní doba, neplacené přesčasy, nulová bezpečnostní opatření, dětská práce – to je jen malá výseč tamní reality. Tragédie Rana Plaza se skloňuje dodnes, o čem se však vůbec nehovoří jsou požáry, které jsou v technicky špatně zabezpečených dílnách na denním pořádku a při nichž každým rokem zahyne spousta lidí. S několika přeživšími těchto událostí reportér rovněž přináší rozhovor, z něhož mrazí.\nHodně mě zaujala kapitola, v níž se Marek Rabij zaobírá problematikou „padělků“, které ale fakticky vůbec padělky nejsou, jedná se pouze o načerno obchodovanou nadprodukci oděvních továren. „Fejková“ Prada kabelka, kterou si přivezete z dovolené v Turecku, tak vůbec nemusí být fejkem. Po přečtení Života na míru si ale pravděpodobně odpustíte i takto „výhodný“ kauf…\nKniha vyznívá poněkud bezútěšně, protože z ní vyplývá, že problém nevyřešíme my jako spotřebitelé – je to o špatně nastavené politice země, neexistujícím sociálním zabezpečení, nedostupném školství či zdravotní péči, všudypřítomné korupci… Situace v bangladéšském oděvním průmyslu je pouhým odrazem bídy celé této země. Přesto jsem pořád přesvědčená, že je toho hodně, co udělat můžeme – minimálně nepodporovat nesmyslnou nadprodukci bezhlavým nakupováním oblečení, které nepotřebujeme, jen proto, že je ve výprodeji. Myslím, že v tomto má každý z nás tak trochu máslo na hlavě.\nZa sebe musím tuto reportáž jen a jen doporučit - měl by si ji přečíst každý. Možná se tím ze dne na den nic nezmění, ale pokud nás západní konzumenty donutí k přehodnocení, koho svým příštím nákupem oblečení podpoříme, bude to jen dobře.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/marek-rabij-zivot-na-miru/","summary":"\u003cblockquote\u003e\n\u003cp\u003e„Oblečení má hodnotu etikety, kterou k němu přišijí.“\u003c/p\u003e\n\u003c/blockquote\u003e\n\u003cp\u003eCo najde průměrný Evropan, když otevře svou šatní skříň a podívá se na štítek každého jednoho kousku oblečení? S největší pravděpodobností cedulku Made in Bangladesh. Aniž bychom si to nějak výrazněji uvědomovali, většina z nás je součástí příběhu, který kniha \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/romany-povidky-novely/2970994-zivot-na-miru.html\"\u003eŽivot na míru\u003c/a\u003e vypráví. Marek Rabij byl jedním z novinářů, kteří se po tragickém zhroucení bangladéšské továrny Rana Plaza (označovaném za nejtragičtější neštěstí v textilním průmyslu na světě) vydal na místo činu, aby ve své reportáži ukázal tragédii v celém kontextu oděvního byznysu. Hovořil s bývalými i současnými zaměstnanci textilních továren i s jejich nadřízenými. Výsledkem je 170 stran informacemi nabitého textu, který vás rozhodně donutí k zamyšlení.\u003c/p\u003e","title":"Marek Rabij - Život na míru"},{"content":"Losos je taková naše obědová stálice a většinou ho dělám jen na 3 způsoby. Aby to nebylo zase až tak fádní, střídám alespoň podávané přílohy a tuto novou si ukládám do své pokladnice receptů, až zase nebude čas vymýšlet něco kreativního. Hráškové pyré je svou přípravou totiž snad to nejjednodušší, co může být. Inspirací mi byl blog My cooking diary. Uvedené množství vystačí na dvě porce.\n400g mraženého hrášku 1,5 l vody ½ citronu čerstvý koriandr sůl, pepř Do vroucí osolené vody nasypeme hrášek a vaříme do změknutí asi 2 minuty. Uvařený hrášek scedíme a rozmixujeme spolu s citronovou šťávou a lístky koriandru, trochou soli a pepře. Voilá :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/losos-s-hraskovym-pyre/","summary":"\u003cp\u003eLosos je taková naše obědová stálice a většinou ho dělám jen na 3 způsoby. Aby to nebylo zase až tak fádní, střídám alespoň podávané přílohy a tuto novou si ukládám do své pokladnice receptů, až zase nebude čas vymýšlet něco kreativního. Hráškové pyré je svou přípravou totiž snad to nejjednodušší, co může být. Inspirací mi byl blog My cooking diary. Uvedené množství vystačí na dvě porce.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e400g mraženého hrášku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1,5 l vody\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e½ citronu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ečerstvý koriandr\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eDo vroucí osolené vody nasypeme hrášek a vaříme do změknutí asi 2 minuty. Uvařený hrášek scedíme a rozmixujeme spolu s citronovou šťávou a lístky koriandru, trochou soli a pepře. Voilá :-)\u003c/p\u003e","title":"Losos s hráškovým pyré"},{"content":"Achjo, to léto zase tak uteklo! A s jeho koncem přichází i pravidelná dávka mé knižní inspirace pro všechny knihomoly :)\nBessel van der Kolk - Tělo sčítá rány\nMyslím, že nebudu přehánět, když prohlásím, že se v současné době jedná o naprosto kultovní bibli o problematice traumatu, jeho vzniku a dopadů na naše životy. Dlouho jsem si nebyla jistá, zda tuto publikaci ve své knihovničce potřebuju, ale nakonec jsem si ji napsala na seznam svých vánočních přání a nelituju, ač to není čtení úplně veselé. Přestože kniha obsahuje i dost odborných informací, je povětšinou psaná velice lidsky a srozumitelně. Velmi zajímavá je především kapitola o dětské mysli, byť číst si o řadě případů brutálního týrání malých dětí je místy opravdu drásající a nebude vám z toho lehko u srdce. Přiznám se, že závěrem už jsem se opravdu těšila, až knihu dočtu, bylo toho prostě moc. Ani nevím, zda bych ji někomu doporučila - asi musíte zvážit sami, zda vás téma natolik zajímá a zda tu četbu unesete. Já se každopádně k této publikaci nehodlám vracet, alespoň ne v nejbližší době.\nMarkéta Lukášková - Losos v kaluži\nJméno autorky Markéty Lukáškové se tu ve čtenářském koutku objevuje už podruhé v krátké době. Na rozdíl od informacemi nabité sondy do toho, co nás \u0026ldquo;v dějáku nenaučili\u0026rdquo;, jsem se rozhodla tentokrát sáhnout po beletrii Losos v kaluži a vlastně jsem byla touto jednohubkou i docela příjemně překvapená. Na jednu stranu bych řekla, že kniha vlastně není úplně originální, ať už svým námětem (hlavní dívčí hrdinka s ne zrovna ideálním rodinným zázemím), formou (dvě ústřední postavy se střídají ve vyprávění svého příběhu) či zpracováním. Ale na stranu druhou\u0026hellip; Markéta má zkrátka svůj rukopis a Losos v kaluži je protkaný jejím sarkastickým humorem, kvůli kterému tak žeru její podcasty :-D Ty občasné vtípky a slovní obraty za mě přidávají jinak ničím nevyčnívající novele originalitu. Stejně tak originální mi přišlo i autorčino vylíčení toho, jak by to mohlo s člověkem fungovat po smrti, přestože ne všechny myšlenky mi přišly dotažené a občas některé věci v ději nedávaly smysl nebo nebyly vysvětleny. Není to asi knížka, ke které bych se hodlala vracet, ale pokud hledáte nějakou fajn oddechovku třeba na dovolenou (a máte rádi černý humor), věřím, že vás nezklame.\nPavel Klusák - Gott\nTak na tuhle knížku jsem se těšila už od té doby, co jsem objevila podcast Gotťák, a jen co jsem ji zahlédla na ReKnihách, věděla jsem, že bude moje :) Hudební publicista Pavel Klusák v ní přináší ucelený a zároveň neotřelý pohled na nejslavnější osobnost naší popové scény v kulisách československých (nejen) hudebních dějin. Dozvíte se v ní spoustu zajímavostí o Gottových jazzových začátcích, jeho působení v divadle Semafor, ale i o jeho \u0026ldquo;emigraci\u0026rdquo; v roce 1971 či událostech kolem Anticharty. Kniha je proložena medailonky osobností, které hrály v Gottově kariéře klíčovou roli, ať už se jedná o německého \u0026ldquo;hledače talentů\u0026rdquo; Ossiho Drechslera či produktivního textaře Jiřího Štaidla. Zároveň jsem si rozšířila obzory o existenci osobností neméně významných - třeba jméno Karel Krautgartner je podle mne na české hudební scéně zcela zapomenuto a přitom šlo o tak významného hudebníka a jednoho z těch, kteří na konci 50. let objevili Gottův talent. Pavel Klusák, jak už mi koneckonců vyplynulo i z výše zmiňovaného podcastu, rozhodně nepatří mezi Gottovy slepé obdivovatele, naopak ve své objektivitě hned na úvod knihy nezapomene zdůraznit, že Gott si vždy pečlivě hlídal svůj mediální obraz a rád ho spoluutvářel, k čemuž neváhal občas vypustit do éteru i informace, které byly zjevně nepravdivé nebo neúplné. Autor musel vynaložit nemalé úsilí a vydal se do probádávání řady pramenů, aby alespoň některé tyto fámy uvedl na pravou míru. Zároveň od Klusáka neočekávejte žádný bulvár dehonestující mrtvou legendu, ale naprosto profesionálně odvedenou žurnalistickou práci. Musím říct, že po přečtení této knížky můj pohled na legendu jménem Gott, ale i na některé další známé osobnosti, které se kolem něj v době jeho slávy pohybovaly, už nikdy nebude stejný.\nFrantišek Hrubín - Nefritová flétna\nDlouhé letní večery a poezie - to jde k sobě jako nic jiného :) I z toho důvodu jsem zase po nějaké době vytáhla z knihovny tuto útlou sbírku Hrubínova přebásnění staré čínské poezie z doby dynastie Tchang (618-906 n.l.) a nechala se unášet jeho verši\u0026hellip;\nBez názvu\nČlověk je tady hostem, přejde práh\na zakrátko se znovu vrátí v prach,\njejž nespočetné věky navrstvily:\ncelá ta cesta trvá jenom chvíli.\nNikdo nám živé vody nepodal,\nstrom života červ dávno rozhlodal.\nKosti jsou němé. O jaru ví stěží\njehličí stále zelené a svěží.\nSmutně se dívám dopředu i zpět:\nco cenného má pomíjivý svět?\nLi Po\nJohannes Mario Simmel - Láska je jen slovo\nTento román jsem ulovila v našem antikvariátu snad ještě na střední. Asi mě v mých rozervaných -nácti zaujal ten název nebo nevím :-D Každopádně jsem knihu po letech znovuobjevila v kroměřížské knihovničce, a přestože jsem si byla téměř jistá, že jsem ji tenkrát četla, nebyla jsem si za nic na světě schopná vybavit, o čem vlastně byla. Na Databázi knih byl román velice dobře hodnocený, a to mě nakonec přimělo se do něj opět začíst. Po dočtení musím přiznat, že tomu všeobecnému hypu vůbec, ale vůbec nerozumím. Možná na románě, jehož ústředním motivem je \u0026ldquo;zakázaná láska\u0026rdquo; vdané ženy a studenta z internátu pro bohaté, zapracoval zub času, ale mně to prostě přišlo takové laciné a stylisticky neumělé. Postavy se nechovaly vůbec autenticky, dialogy byly místy strojené a plné klišé, řada věcí v knize mi přišla nepravděpodobná a nedávala vůbec smysl. Ani žánrově není román úplně ukotvený - na jednu stranu tu máme milostné drama, na straně druhé téměř detektivku, v níž nechybí vydírání, špionáž a nakonec i (sebe)vražda. Za mě zkrátka nic, co bych musela číst potřetí 8-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/letni-knihovnicka-4/","summary":"\u003cp\u003eAchjo, to léto zase tak uteklo! A s jeho koncem přichází i pravidelná dávka mé knižní inspirace pro všechny knihomoly :)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eBessel van der Kolk - Tělo sčítá rány\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eMyslím, že nebudu přehánět, když prohlásím, že se v současné době jedná o naprosto kultovní bibli o problematice traumatu, jeho vzniku a dopadů na naše životy. Dlouho jsem si nebyla jistá, zda tuto publikaci ve své knihovničce potřebuju, ale nakonec jsem si ji napsala na seznam svých vánočních přání a nelituju, ač to není čtení úplně veselé. Přestože kniha obsahuje i dost odborných informací, je povětšinou psaná velice lidsky a srozumitelně. Velmi zajímavá je především kapitola o dětské mysli, byť číst si o řadě případů brutálního týrání malých dětí je místy opravdu drásající a nebude vám z toho lehko u srdce. Přiznám se, že závěrem už jsem se opravdu těšila, až knihu dočtu, bylo toho prostě moc. Ani nevím, zda bych ji někomu doporučila - asi musíte zvážit sami, zda vás téma natolik zajímá a zda tu četbu unesete. Já se každopádně k této publikaci nehodlám vracet, alespoň ne v nejbližší době.\u003c/p\u003e","title":"Letní knihovnička"},{"content":"Loňské léto jsme si mimořádně užívali. Dvě báječné dovolené - jedna v horách a druhá \u0026ldquo;skoro u moře\u0026rdquo; - a do toho kupa zážitků a dojmů z navštívených míst. Letos nás kvůli finišování na baráčku téměř nic nečeká, a tak nezbývá, než oprášit loňské vzpomínky a cestovat alespoň v duchu znovu :-)\nNekonečný Balaton\nBalaton jsme doma svorně označili za naši zatím nejlepší rodinnou dovolenou s O. A to se přitom jednalo o totální hurá akci zcela spontánně naplánovanou asi 4 dny před odjezdem. Tak už to s těmi nejlepšími zážitky bývá :-) Cestu jsme zvládli i s O. celkem na pohodu a se dvěma většími zastávkami - v Bratislavě na oběd a v Győru na kafe. V lázeňském městečku Győr se ten víkend právě konala nějaká akce pro děti na zahájení prázdnin, a tak bylo centrum městečka krásně vyzdobené a plné různých atrakcí, což bylo fajn zpestření dlouhé cesty.\nZastávka v Győru\nPrvní část pobytu jsme strávili v malebném městečku Balatonlelle, kde jsme si užívali především koupání v neuvěřitelně mělkých a teplých vodách Balatonu. Bydleli jsme v malém apartmánku jen kousek od pláže. Přes den jsme se koupali a jezdili na šlapadle, večer seděli na terase a grilovali. Jídlo jsme řešili nákupy v nedalekém Lidlu. Letos už by to asi vzhledem k inflaci nebyla tak laciná dovolená, ale loni to (snad až na ty vystřelené ceny benzínu) vycházelo cenově srovnatelně jako tady u nás v ČR, což bylo super.\nMaďarské moře\nKrom koupání jsme z Lelle podnikali i menší výlety - třeba na nedalekou rozhlednu netradičních tvarů v Balatonboglár, odkud je nádherný výhled na jezero.\nVzhůru na rozhlednu!\nVýlet, na který O. dodneška vzpomíná jako na největší zážitek z Maďarska, vznikl také jako celkem spontánní nápad, jak vyplnit jedno deštivé dopoledne. Vyrazili jsme do lázní Zalakaros, kde je naprosto úžasný aquapark s triliardou atrakcí pro malé i velké. Krom léčivého bazénu, kam je povolen vstup pouze pro 14+, je celý areál maximálně baby friendly - všechny bazény jsou vyhřívané a areál je plný dětských atrakcí od různých klouzaček, tobogánů, vodních děl a další hracích prvků. Dokonce i já jsem se po sto letech odhodlala a šla na tobogán, což považuji za nejvíce adrenalinový zážitek celé dovolené :-D. Dali jsme si tu také náš první a jediný langoš :-)\nNa tom zeleném jsem jela :-)!\nProtože jsme nechtěli strávit celou dovolenou válením u vody, na druhou polovinu pobytu jsme se přesunuli z jižního břehu Balatonu na ten severní, který je méně vhodný na koupání, ale zase tu najdete rozmanitější možnosti pro výlety. Cestou jsme se ještě (zčásti kvůli tomu názvu, přiznávám :-D), zastavili na krásné vyhlídce v městečku Balatonvilágos a pak už hurá na sever za dalšími zážitky. O těch ovšem zase až příště ;-)\nBalatonvilágos\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/dovolena-u-balatonu-jih/","summary":"\u003cp\u003eLoňské léto jsme si mimořádně užívali. Dvě báječné dovolené - jedna v horách a druhá \u0026ldquo;skoro u moře\u0026rdquo; - a do toho kupa zážitků a dojmů z navštívených míst. Letos nás kvůli finišování na baráčku téměř nic nečeká, a tak nezbývá, než oprášit loňské vzpomínky a cestovat alespoň v duchu znovu :-)\u003c/p\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"dovolena-u-balatonu-jih-01.jpg\"\n         alt=\"Nekonečný Balaton\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eNekonečný Balaton\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cp\u003eBalaton jsme doma svorně označili za naši zatím nejlepší rodinnou dovolenou s O. A to se přitom jednalo o totální hurá akci zcela spontánně naplánovanou asi 4 dny před odjezdem. Tak už to s těmi nejlepšími zážitky bývá :-) Cestu jsme zvládli i s O. celkem na pohodu a se dvěma většími zastávkami - v Bratislavě na oběd a v Győru na kafe. V lázeňském městečku Győr se ten víkend právě konala nějaká akce pro děti na zahájení prázdnin, a tak bylo centrum městečka krásně vyzdobené a plné různých atrakcí, což bylo fajn zpestření dlouhé cesty.\u003c/p\u003e","title":"Dovolená u Balatonu (JIH)"},{"content":"Po delší době tu mám zase jeden nový polévkový recept, který se sice možná hodí spíše k podzimu, ale proč si koneckonců nepřipravit tento hutný zeleninový krém, který zasytí, i teď uprostřed prázdnin :)\u0026hellip;?\n1 cibule 200g celeru 100g mrkve 100g kořenové petržele 1l zeleninového vývaru 50g másla sůl, pepř Cibuli zbavíme slupky a nakrájíme nadrobno. Kořenovou zeleninu rovněž oloupeme a nakrájíme na malé kostky. V hrnci rozehřejeme máslo, přidáme cibuli a necháme zesklovatět. Přisypeme nakrájenou zeleninu, orestujeme ji a pak zalijeme vývarem. Vaříme asi 15 minut doměkka. Polévku rozmixujeme na hladký krém a dochutíme solí a pepřem. Můžeme na talíři dozdobit lístky bazalky.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zeleninovy-krem/","summary":"\u003cp\u003ePo delší době tu mám zase jeden nový polévkový recept, který se sice možná hodí spíše k podzimu, ale proč si koneckonců nepřipravit tento hutný zeleninový krém, který zasytí, i teď uprostřed prázdnin :)\u0026hellip;?\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 cibule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200g celeru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100g mrkve\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100g kořenové petržele\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1l zeleninového vývaru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e50g másla\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eCibuli zbavíme slupky a nakrájíme nadrobno. Kořenovou zeleninu rovněž oloupeme a nakrájíme na malé kostky. V hrnci rozehřejeme máslo, přidáme cibuli a necháme zesklovatět. Přisypeme nakrájenou zeleninu, orestujeme ji a pak zalijeme vývarem. Vaříme asi 15 minut doměkka. Polévku rozmixujeme na hladký krém a dochutíme solí a pepřem. Můžeme na talíři dozdobit lístky bazalky.\u003c/p\u003e","title":"Zeleninový krém"},{"content":"Další ze série \u0026ldquo;prošlých\u0026rdquo; výletů :-D - tentokrát na téma jaro 2022\u0026hellip;\nHrad Veveří a stezka Zouvalka\nHrad Veveří je taková klasická výletní destinace každého Brňáka, takže jsme se sem jeden jarní, ale stále ještě mrazivý víkend rozhodli poprvé vzít i O. Našim cílem ale nebyl hrad jako takový, nýbrž stezka Zouvalka, která vede nad přehradou, měří necelých 900 m a nabízí pěkné výhledy na hrad zase z trochu jiné strany. My nakonec prošli pouze její část, ale aspoň máme důvod se sem zase brzy vrátit.\nNaučná stezka veverky Čiperky, Barbořina\nMoc pěkná a interaktivní naučná stezka nedávno vznikla v Kroměříži v lesoparku Barbořina. Je asi 1 km dlouhá a vede nenáročným terénem. Stanoviště jsou poutavá a děti se z informačních tabulí ledacos dozvědí. Lesopark prochází rozsáhlejší revitalizací a již teď má našlápnuto, aby se z něj stala příjemná relaxační zóna, která v této lokalitě celkem chybí.\nČechova stodola, Buková u Příbramě\nPokud vás to někdy zavane do středočeského kraje, Čechova stodola je hezký tip na výlet s dětmi. V průběhu celého roku se zde konají tematické akce, přednášky a workshopy se zaměřením na lidové tradice. My jsme zde byli o Velikonočních prázdninách, takže jsme se dozvěděli mnoho o zvycích spjatých s tímto obdobím a v dílničkách jsme si pak vyrobili malovanou slepičku. Můžete si zde dát i drobné občerstvení a posedět v teple u kamen nebo se naopak s dětmi proběhnout po hezky udržované a vyzdobené zahradě, kde narazíte i na nějaká ta zvířátka :-)\nNaučná stezka Klucanina, Tišnov\nJedna z vizuálně nejkrásnějších naučných stezek pro děti v okolí Brna je jednoznačně tato v Tišnově, která vede až k rozhledně Klucanina, o níž jsem tu už kdysi psala. Bohužel jsme tenkrát trochu zabloudili a došli k rozhledně z druhé strany, takže k panelům jsme se dostali až za tmy. Tentokrát jsme raději neponechali nic náhodě a na výlet se řádně připravili :-D Stezku tvoří celá řada krásně vyvedených interaktivních tabulí, které Olíka nesmírně bavily. Výšlap nahoru tak utíká jako nic a než se nadějete, jste na rozhledně. Rozhledna je volně přístupná a za pěkného počasí nabízí opravdu malebné výhledy.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nase-jarni-vylety-2/","summary":"\u003cp\u003eDalší ze série \u0026ldquo;prošlých\u0026rdquo; výletů :-D - tentokrát na téma jaro 2022\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eHrad Veveří a stezka Zouvalka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eHrad Veveří je taková klasická výletní destinace každého Brňáka, takže jsme se sem jeden jarní, ale stále ještě mrazivý víkend rozhodli poprvé vzít i O. Našim cílem ale nebyl hrad jako takový, nýbrž stezka Zouvalka, která vede nad přehradou, měří necelých 900 m a nabízí pěkné výhledy na hrad zase z trochu jiné strany. My nakonec prošli pouze její část, ale aspoň máme důvod se sem zase brzy vrátit.\u003c/p\u003e","title":"Naše jarní výlety"},{"content":"Prošlejší příspěvek tu snad ani nemůže být. Rok se s rokem sešel a já se teprve teď dostala ke vzpomínkám na naši (před)loňskou zimu. A vy víte, že zimu zrovna nemiluju. I ta minulá ale přinesla spoustu příležitostí k výletování a s nimi i řadu hezkých zážitků.\nNaučná stezka na Kuřimské hoře\nTento výlet mám ještě v živých barvách. Byl to náš předloňský Silvestr, léčili jsme se z covidu, ale už nám bylo natolik dobře, abychom vyrazili někam do přírody. A tuto naučnou stezku v Kuřimi jsem měla v hledáčku už tak dlouho! Na svačinu vánoční cukroví do krabičky (chuť se mi, na rozdíl od čichu, vrátila docela brzy :-D) a hurá do lesa! Kuřimská naučná stezka patří určitě mezi ty zajímavější v brněnském okolí. Unikátní nám přišly zejména ptačí pozorovatelny, kde jsme kukátkem hledali v lese různé druhy ptáčků a za pomoci mobilní aplikace jsme si mohli i pustit zvuk, který vydávají. Stezka je poměrně dlouhá, ale velmi zábavně udělaná a na jejím konci jsme ještě našli důmyslně ukrytou kešku :-)\nSlezským Semmeringem do Horní Lipové\nZbytek mých výletních tipů už se vztahuje k naší zimní dovolené na Ramzové, kam jsme opět vyráželi s partou z Ratíškovic. Stejně jako před dvěma lety v Orličkách, i tento pobyt na Ramzové jsme si s Olim náramně užili. O to víc, že naše ubikace byla jen coby kamenem od sjezdovky a (hlavně!) železniční stanice. Z okna našeho pokoje jsme tak mohli pozorovat každého Brejlovce, který projel okolo :-D Když jsme se doslechli, že zdejší železniční trati se přezdívá Slezský Semmering a v nedaleké stanici Horní Lipová mají malé železniční muzeum, rozhodli jsme se, že to si rozhodně nemůžeme nechat ujít! Železniční muzeum je tedy opravdu maličké a spíše než pro děti je určeno pro zaryté šotouše, takže podruhé bychom ho vidět asi už nemuseli, ale výlet to byl i tak moc hezký a jízda vlakem zasněženou krajinou měla své kouzlo.\nBranná\nTuto malebnou horskou obec jsme navštívili už při zpáteční cestě domů a prošli jsme se jejím \u0026ldquo;centrem\u0026rdquo; okolo zříceniny hradu a zámku Kolštejn a kostela sv. Michala. Údajně se jedná o nejmalebnější náměstí v Jeseníkách a mně osobně přišlo úplně jako z pohlednice od Josefa Lady :-) Branná je také starým poutním místem, a tak jsme si procházku protáhli poněkud svažitým a zasněženým terénem k Mariánskému prameni, kterému prý byla přisuzována řada zázraků. Zázraky nemůžeme potvrdit, ovšem od pramene je hezký výhled na koleje a projíždějící vlaky, což je (minimálně podle O.) velké plus :-D\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nase-zimni-vylety-2/","summary":"\u003cp\u003eProšlejší příspěvek tu snad ani nemůže být. Rok se s rokem sešel a já se teprve teď dostala ke vzpomínkám na naši (před)loňskou zimu. A vy víte, že zimu zrovna nemiluju. I ta minulá ale přinesla spoustu příležitostí k výletování a s nimi i řadu hezkých zážitků.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003eNaučná stezka na Kuřimské hoře\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTento výlet mám ještě v živých barvách. Byl to náš předloňský Silvestr, léčili jsme se z covidu, ale už nám bylo natolik dobře, abychom vyrazili někam do přírody. A tuto naučnou stezku v Kuřimi jsem měla v hledáčku už tak dlouho! Na svačinu vánoční cukroví do krabičky (chuť se mi, na rozdíl od čichu, vrátila docela brzy :-D) a hurá do lesa! Kuřimská naučná stezka patří určitě mezi ty zajímavější v brněnském okolí. Unikátní nám přišly zejména ptačí pozorovatelny, kde jsme kukátkem hledali v lese různé druhy ptáčků a za pomoci mobilní aplikace jsme si mohli i pustit zvuk, který vydávají. Stezka je poměrně dlouhá, ale velmi zábavně udělaná a na jejím konci jsme ještě našli důmyslně ukrytou kešku :-)\u003c/p\u003e","title":"Naše zimní výlety"},{"content":"Kdy se tohle stalo?? Vždyť je to včera, co se narodil :)\nPětileťák Oli váží 17,5 kg. Loni na jaře se naučil jezdit na kole (asi na čtvrtý pokus a ještě se zafačovanou rukou, kterou si pořezal ve školce o keramický květináč) a letos v zimě lyžovat. Od září navštěvuje státní školku, ve které si sice zvykal o dost déle než v dětské skupince rok předtím, zato dnes už tam má spoustu kamarádů a tráví v ní čas moc rád. O to víc mi trhá srdce, že ho z ní na podzim nejspíš budeme muset kvůli stěhování zase přemístit jinam. Spánek je u nás pořád tak nějak stejný. Večerka okolo osmé a budíček cca v 6. Oli je holt ranní ptáče a jiný už to asi nebude :-D Co se nám každopádně už před nějakým časem osvědčilo je zatemňovací roleta. Pokud teď v letních měsících spíme někde, kde ji nemají, vstávání s rozbřeskem nebývá výjimkou 8-) S jídlem je to teď občas trochu boj – O. už je mnohem vybíravější, některá jídla, která mi dřív bez problémů jedl, teď jíst odmítá. Pokud mu ale naopak něco chutná, je to stále vděčný strávník, který umí kuchaře i náležitě pochválit, což je motivující :-D Od té doby, co nám po cestě do školky otevřeli úžasnou novou pekárnu, už vzal O. na milost i pečivo. Pořád ale preferuje variantu s máslem a pokud mu na chleba hodlám namazat cokoliv jiného, tváří se dost nedůvěřivě. Ze školky občas nosívá od kamarádů sladkosti, které já bych mu v životě nekoupila. Z toho moc šťastná nejsem, ale nechci v tomto být úplně despotická matka, zkrátka všeho s mírou. Jestliže v dětské skupince udělal O. největší posun, co se týče samoobslužnosti, po nástupu do státní školky jsem u něj nejvíc pozorovala rozvoj v oblasti grafomotoriky a kreslení (do té doby opravdu jen čmáral, maximálně nakreslil koleje), naučil se používat sám nůžky, lepidlo a celkově si začal sám vymýšlet různé kreativní úkoly. Oprostila jsem se od nějakých svých představ, jak by měl vypadat výsledek, a nechávám ho prostě jen tvořit - s papíry, lepenkou, washi páskami, samolepkami… Celkově jsem s naší státní školkou nakonec moc spokojená, a to i přes počáteční rozpaky. Líbí se mi spousta aktivit, které pro děti pořádají, ať už jsou to divadla, tematická tvoření s rodiči, podzimní jarmark, návštěvy čtecí babičky, kroužky… Přijde mi, že na nějaké kreativnější aktivity doma už naprosto není čas. Kolikrát jen přijdeme ze školky, pořešíme jídlo a je čas se chystat do postele. Na druhou stranu máme mnohem víc možností zábavy, chodíme na výstavy, na dětské akce, vídáme se s kamarády. Došla jsem do stadia, kdy mám pocit, že O. už vůbec nepotřebuje žádné nové hračky. Samozřejmě k nám z různých kanálů stále nějaké věci proudí, jen my už je jaksi nemáme kam ukládat :-D O. si stejně pořád nejvíc vyhraje s vláčkodráhou a duplem nebo si vymýšlí nějaké své vlastní hry. Jednu dobu měl velkou vášeň pro společenské hry, takže jsme jich pár nakoupili k Vánocům a krátili si jimi dlouhé zimní večery, což bylo fajn zpestření. Obzvlášť karetní hra Spící královny, kterou jsem koupila na doporučení Evky, se u nás doma těší veliké oblibě už téměř rok a vždy ji doprovází bouřlivé emoce :-D Mašiny, již tradičně samostatná kapitola :-D Novinkou u nás začalo být sledování pořadů s vlakovou tematikou. Obzvlášť Putování s párou, které jsem kdysi našla na iVysílání, když jsem byla nemocná, bylo mi zle a potřebovala jsem O. nějak zabavit, jsme si doma naprosto zamilovali. O. si ke sledování vždy rozloží svoje vlaková kvarteta a hledá příslušnou parní mašinku. Pořad je to ovšem také edukativní a Oli díky tomu získal i řadu znalostí z oblasti geografie naší vlasti :-D! (Dřív chtěl ty edukační pasáže přeskakovat, teď už se na ně rád dívá). Jinak samozřejmě stále rádi navštěvujeme modelářské výstavy, historické jízdy a odebíráme periodika Českých drah :-D V Semmeringu - vyhlížíme na viaduktu vlak :)\nNa knihy už teď přes den není tolik času, zato čtení před spaním je našim zavedeným rituálem, kterého se O. tvrdohlavě dožaduje i ve dny, kdy pomalu usíná vestoje. Stále rádi navštěvujeme knihovnu, takže témata knížek se u nás často mění, občas ale O. zaloví i ve vodách naší domácí knihovničky, kam jsem už dávno přemístila své oblíbence z mého dětství, jako Děti z Bullerbynu, Pufa a Mufa nebo milovanou Trnkovu Zahradu, která O. naprosto nadchla :-) Během uplynulého roku se O. naučil naprosto ukázkové R. Na výslovnosti Ř zatím pracujeme, i když i to už se občas povede. Na kroužek logopedie jsem ho nepřihlašovala, oproti jiným dětem ve školce či okolí mluví opravdu luxusně, tak se mi to zdálo zbytečné. Co se týče dalších nárazových zájmů, měli jsme teď celkem dinosauří období a jednu dobu se O. taky dost zajímal o letce Jana Kašpara (děda mu ukazoval na kroměřížském letišti pamětní desku, kde tenkrát přistál :-). Myslím, že O. už je ve věku, kdy by mohl ocenit návštěvu Technického muzea. Ve školce při probírání tématu Vesmír oslňoval svými znalostmi letu Apollo 11 :-D. Rád si listuje i v Dětské encyklopedii, kde narážíme na různá témata. Poslední dobou také párkrát přišly na přetřes otázky smrti a toho, co bude, až umřeme. Jednou mě O. dojal i rozesmál zároveň dotazem, zda v nebi může „sedět vedle mě“ :-D – došlo mi, že si to představuje asi jako sedadla v kině :-D Čím víc poznávám děti Oliho věku, tím víc oceňuju O. nebojácnou povahu, to, jak je s každým hned kamarád (když tu byli na jaře brácha s Jenn, naprosto bez zábran se s nimi bavil, a to dokonce i navzdory angličtině a tomu, že je oba viděl naposled jako rok a půl staré batole), jak je pro každou špatnost (dobře, to mně jako matku taky občas přivádí k šílenství :-D…) Zkrátka má všechno to, co mně chybí. Je to pro mě radost i výzva zároveň, ale mám přání v něm tuhle lehkost bytí nezadusit. Věřím, že díky tomu bude mít o dost lehčí život. Už teď se moc těším na naše další společné kapitoly :-) ","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/5-let/","summary":"\u003cp\u003eKdy se tohle stalo?? Vždyť je to včera, co se narodil :)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003ePětileťák Oli váží 17,5 kg.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eLoni na jaře se naučil jezdit na kole (asi na čtvrtý pokus a ještě se zafačovanou rukou, kterou si pořezal ve školce o keramický květináč) a letos v zimě lyžovat.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eOd září navštěvuje státní školku, ve které si sice zvykal o dost déle než v dětské skupince rok předtím, zato dnes už tam má spoustu kamarádů a tráví v ní čas moc rád. O to víc mi trhá srdce, že ho z ní na podzim nejspíš budeme muset kvůli stěhování zase přemístit jinam.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eSpánek je u nás pořád tak nějak stejný. Večerka okolo osmé a budíček cca v 6. Oli je holt ranní ptáče a jiný už to asi nebude :-D Co se nám každopádně už před nějakým časem osvědčilo je zatemňovací roleta. Pokud teď v letních měsících spíme někde, kde ji nemají, vstávání s rozbřeskem nebývá výjimkou 8-)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eS jídlem je to teď občas trochu boj – O. už je mnohem vybíravější, některá jídla, která mi dřív bez problémů jedl, teď jíst odmítá. Pokud mu ale naopak něco chutná, je to stále vděčný strávník, který umí kuchaře i náležitě pochválit, což je motivující :-D Od té doby, co nám po cestě do školky otevřeli úžasnou novou pekárnu, už vzal O. na milost i pečivo. Pořád ale preferuje variantu s máslem a pokud mu na chleba hodlám namazat cokoliv jiného, tváří se dost nedůvěřivě. Ze školky občas nosívá od kamarádů sladkosti, které já bych mu v životě nekoupila. Z toho moc šťastná nejsem, ale nechci v tomto být úplně despotická matka, zkrátka všeho s mírou.\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"5-let-01.jpg\"/\u003e \n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003eJestliže v dětské skupince udělal O. největší posun, co se týče samoobslužnosti, po nástupu do státní školky jsem u něj nejvíc pozorovala rozvoj v oblasti grafomotoriky a kreslení (do té doby opravdu jen čmáral, maximálně nakreslil koleje), naučil se používat sám nůžky, lepidlo a celkově si začal sám vymýšlet různé kreativní úkoly. Oprostila jsem se od nějakých svých představ, jak by měl vypadat výsledek, a nechávám ho prostě jen tvořit - s papíry, lepenkou, washi páskami, samolepkami…\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eCelkově jsem s naší státní školkou nakonec moc spokojená, a to i přes počáteční rozpaky. Líbí se mi spousta aktivit, které pro děti pořádají, ať už jsou to divadla, tematická tvoření s rodiči, podzimní jarmark, návštěvy čtecí babičky, kroužky…\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003ePřijde mi, že na nějaké kreativnější aktivity doma už naprosto není čas. Kolikrát jen přijdeme ze školky, pořešíme jídlo a je čas se chystat do postele. Na druhou stranu máme mnohem víc možností zábavy, chodíme na výstavy, na dětské akce, vídáme se s kamarády.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eDošla jsem do stadia, kdy mám pocit, že O. už vůbec nepotřebuje žádné nové hračky. Samozřejmě k nám z různých kanálů stále nějaké věci proudí, jen my už je jaksi nemáme kam ukládat :-D O. si stejně pořád nejvíc vyhraje s vláčkodráhou a duplem nebo si vymýšlí nějaké své vlastní hry. Jednu dobu měl velkou vášeň pro společenské hry, takže jsme jich pár nakoupili k Vánocům a krátili si jimi dlouhé zimní večery, což bylo fajn zpestření. Obzvlášť karetní hra \u003cem\u003eSpící královny\u003c/em\u003e, kterou jsem koupila na doporučení Evky, se u nás doma těší veliké oblibě už téměř rok a vždy ji doprovází bouřlivé emoce :-D\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eMašiny, již tradičně samostatná kapitola :-D Novinkou u nás začalo být sledování pořadů s vlakovou tematikou. Obzvlášť \u003cem\u003ePutování s párou\u003c/em\u003e, které jsem kdysi našla na iVysílání, když jsem byla nemocná, bylo mi zle a potřebovala jsem O. nějak zabavit, jsme si doma naprosto zamilovali. O. si ke sledování vždy rozloží svoje vlaková kvarteta a hledá příslušnou parní mašinku. Pořad je to ovšem také edukativní a Oli díky tomu získal i řadu znalostí z oblasti geografie naší vlasti :-D! (Dřív chtěl ty edukační pasáže přeskakovat, teď už se na ně rád dívá). Jinak samozřejmě stále rádi navštěvujeme modelářské výstavy, historické jízdy a odebíráme periodika Českých drah :-D\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"5-let-02.jpg\"\n         alt=\"V Semmeringu - vyhlížíme na viaduktu vlak :)\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eV Semmeringu - vyhlížíme na viaduktu vlak :)\u003c/p\u003e","title":"5 let"},{"content":"S jarem na mne opět po delší době dolehla tvůrčí nálada a pořídila jsem si sadu na křížkové vyšívání. Je to docela retro záležitost, ale zároveň příjemná možnost, jak na chvíli vypnout hlavu a přitom nechat něco vznikat pod rukama. To mě přivedlo na myšlenku podělit se tu zase občas o nějaké naše výtvory s Olim. Dnes to tedy bude spíše výtvor čistě můj, který jsem pro O. připravila už před nějakým časem jako překvapení do kuchyňky. Hry na vaření u nás jednu dobu byly velmi populární (stejně jako krájecí zelenina) a i dnes se k nim O. občas ještě rád vrací (pokud se mu zrovna omrzí vlaky :-D).\nTěstovinové motýlky jsem vyráběla podle návodu, který jsem našla na Pinterestu, a je to opravdu jednoduché. Potřebujete jen dostatečně ohebnou filcovou látku (je tedy lepší volit nějakou tenší, nižší gramáže), nůžky, jehlu a světlou nit.\nS pizzou jsem si vyhrála více – na ni je zase lepší zvolit filc silnější, aby pizza držela tvar. Na zdobení (pokud chcete mít pizzu variabilní a zdobit ji dle nálady) pak budete potřebovat samolepící suchý zips (sehnala jsem ve Stoklasovi), případně fixy či pigmentované pastelky/voskovky (miluju ty od Stabilo). Já jsem vyrobila na ozdobu cibuli, mozzarellu, lístky bazalky, olivy a žampiony, ale fantazii se meze nekladou :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/pizza-a-testoviny-z-filcu/","summary":"\u003cp\u003eS jarem na mne opět po delší době dolehla tvůrčí nálada a pořídila jsem si sadu na křížkové vyšívání. Je to docela retro záležitost, ale zároveň příjemná možnost, jak na chvíli vypnout hlavu a přitom nechat něco vznikat pod rukama. To mě přivedlo na myšlenku podělit se tu zase občas o nějaké naše výtvory s Olim. Dnes to tedy bude spíše výtvor čistě můj, který jsem pro O. připravila už před nějakým časem jako překvapení do kuchyňky. Hry na vaření u nás jednu dobu byly velmi populární (stejně jako krájecí zelenina) a i dnes se k nim O. občas ještě rád vrací (pokud se mu zrovna omrzí vlaky :-D).\u003c/p\u003e","title":"Pizza a těstoviny z filcu"},{"content":"Tak jsem zase pro jednou zalovila ve vodách zdravých receptů z Bioabecedáře. Ne vždy se u všech mých strávníků shledají s ohlasem :-D, ale tento je zrovna docela fajn a uložím si ho sem minimálně pro ty dny, kdy vařím jen sama pro sebe.\n0,5kg kukuřičné biokrupice (množství dolaďte dle počtu strávníků, já dávám míň) 2l vody 2 malé lžičky mořské soli 100ml panenského olivového oleje 150g sušených rajčat 1-2 velké pórky kousek čerstvého oloupaného zázvoru 3-4 stroužky česneku mořská sůl sójová omáčka Shoyu nebo Tamari (bio)vejce Do vroucí vody přidáme sůl a trochu olivového oleje a postupně pomalu přisypáváme za stálého míchání polentu. Snížíme oheň na minimum a vaříme do zhoustnutí. Do uvařené kukuřičné kaše vmícháme na malé kousky nakrájená sušená rajčátka a olivový olej, dle chuti můžeme ještě dosolit či přidat kousek másla. Polentu je možno takto servírovat buď hned a nebo ji přelít do pekáče předem vypláchnutého studenou vodou a nechat vychladnout. Vychladnutá se pak dá libovolně rozkrájet a opéct na pánvi s olivovým olejem do křupava.\nNa pánvi orestujeme česnek a zázvor nakrájený na malinké kostičky a na šikmo nakrájenou bílou část pórku. Nakonec přidáme i podobně nakrájenou zelenou část pórku a dle chuti sójovou omáčku. Osolíme a společně chvíli opékáme. Podáváme s volským okem.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/polenta-se-susenymi-rajcaty/","summary":"\u003cp\u003eTak jsem zase pro jednou zalovila ve vodách zdravých receptů z Bioabecedáře. Ne vždy se u všech mých strávníků shledají s ohlasem :-D, ale tento je zrovna docela fajn a uložím si ho sem minimálně pro ty dny, kdy vařím jen sama pro sebe.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e0,5kg kukuřičné biokrupice\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e (množství dolaďte dle počtu strávníků, já dávám míň)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2l vody\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 malé lžičky mořské soli\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100ml panenského olivového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e150g sušených rajčat\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1-2 velké pórky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ekousek čerstvého oloupaného zázvoru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3-4 stroužky česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003emořská sůl\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esójová omáčka Shoyu nebo Tamari\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e(bio)vejce\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eDo vroucí vody přidáme sůl a trochu olivového oleje a postupně pomalu přisypáváme za stálého míchání polentu. Snížíme oheň na minimum a vaříme do zhoustnutí. Do uvařené kukuřičné kaše vmícháme na malé kousky nakrájená sušená rajčátka a olivový olej, dle chuti můžeme ještě dosolit či přidat kousek másla. Polentu je možno takto servírovat buď hned a nebo ji přelít do pekáče předem vypláchnutého studenou vodou a nechat vychladnout. Vychladnutá se pak dá libovolně rozkrájet a opéct na pánvi s olivovým olejem do křupava.\u003c/p\u003e","title":"Polenta se sušenými rajčaty"},{"content":"Čtvrt roku uplynulo zase jako voda, a tak se hlásím s pravidelnou čtenářskou rubrikou. Budiž vám inspirací ;-)\nDavid Sinclair, Matthew LaPlante - Konec stárnutí\nTuto knihu jsem dostala už k předminulým Vánocům, ale nějak jsem na ni stále neměla chuť a došlo na ni tedy až nyní. Tak trochu jsem se obávala, že bude až moc vědecká a vlastně jsem měla z části pravdu - ze všech Mellvilovek, s nimiž jsem se zatím setkala, byla tato čtenářsky asi nejméně přístupná (minimálně její první část, popisující biologické pochody v těle). Na druhou stranu je na knize fascinující, s jakým optimismem autor hledí do budoucnosti, pevně přesvědčený o tom, že lidé se již brzy budou dožívat mnohem vyššího věku a v mnohem lepší fyzické kondici. Celá kniha je totiž postavena na tvrzení, že stárnutí je nemoc, kterou lze léčit. Ať už profesoru Sinclairovi budeme věřit či ne, Konec stárnutí přináší spoustu fascinujících vědeckých poznatků a objevů i ryze praktických tipů, které může do svého životního stylu zařadit prakticky každý. Mé dojmy z knihy jsou však přesto trochu smíšené. Možná se k ní ještě někdy vrátím a v jiném rozpoložení si z ní možná odnesu víc.\nLucie Hušková - Símka\nSímka na mne takhle jednou vykoukla z regálu \u0026ldquo;naší\u0026rdquo; městské knihovny. Obvykle oddělením pro dospělé jenom tak rychle propluju, protože mám s sebou vždy O. neomylně směřujícího do dětské sekce, takže knížka si vlastně našla spíš mne, než že bych si já našla ji :) Co mě na ní ale zaujalo především je to, že znám její autorku, která se tenkrát před lety stejně jako já podílela na projektu Ligy lidských práv \u0026quot; Hrdinou může být každý\u0026quot;. Símka je jejím literárním debutem a musím říct, že velice zdařilým. Kniha vypráví příběh toxického vztahu mezi matkou a dcerou. Je rozdělena na dvě části, kdy jedna je Símčinou vzpomínkou na její dětství prožité v domě prarodičů a druhou vypráví již jako dospělá žena, která prožívá první pokus o osamostatnění se od své emočně labilní matky. Její životní plány však citelně nabourává matčina náhlá vážná nemoc, která ji staví před nejedno důležité rozhodnutí\u0026hellip; Símka se čte doslova jedním dechem, druhou polovinu jsem zhltla téměř na posezení, jak jsem byla zvědavá, jak to s ní dopadne. Símce jsem celou dobu moc fandila a přála jsem si pro ni nějaký happy end, i když jsem tušila, že takhle prvoplánově to rozhodně neskončí. Nebudu vám ale nic spoilovat :) Každopádně myslím, že na takový debut může být autorka právem pyšná a já se už teď moc těším na její další tituly!\nEmily Bronteová - Na Větrné hůrce\nTak jsem zase jednou sáhla po staré dobré klasice a musím říct, že jsem zpočátku byla z postav a jejich chování trochu v šoku - čekala jsem nějakou romantiku typu Jany Eyrové a ono to bylo čtení drsné a pochmurné asi jako kulisy, do nichž je děj románu zasazen. Působivou atmosféru mému vydání z roku 1960, které mám po pratetě, ještě dodaly vyloženě depresivní ilustrace Zdeňka Brdlíka. Mé pocity z románu jsou trochu smíšené, každopádně mě příběh hned na začátku vtáhl a nepustil - že bych ho ale musela číst znovu, tak to opravdu ne. Místy jsem konání jednotlivých postav moc nepobírala (v tomto směru na díle asi trochu zapracoval zub času) a krom služebné Nelly - hlavní vypravěčky příběhu - jsem vlastně žádné postavě knihy nijak zvlášť nefandila. Možná potřebujete mít ke čtení Větrné hůrky jen správné naladění, kdo ví. Ve mně ale toto dílo klasické literatury bohužel nezanechalo nějaké hlubší pocity, které by mě přiměly se ke knize ještě někdy v budoucnu vrátit.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jarni-knihovnicka-6/","summary":"\u003cp\u003eČtvrt roku uplynulo zase jako voda, a tak se hlásím s pravidelnou čtenářskou rubrikou. Budiž vám inspirací ;-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eDavid Sinclair, Matthew LaPlante - Konec stárnutí\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTuto knihu jsem dostala už k předminulým Vánocům, ale nějak jsem na ni stále neměla chuť a došlo na ni tedy až nyní. Tak trochu jsem se obávala, že bude až moc vědecká a vlastně jsem měla z části pravdu - ze všech Mellvilovek, s nimiž jsem se zatím setkala, byla tato čtenářsky asi nejméně přístupná (minimálně její první část, popisující biologické pochody v těle). Na druhou stranu je na knize fascinující, s jakým optimismem autor hledí do budoucnosti, pevně přesvědčený o tom, že lidé se již brzy budou dožívat mnohem vyššího věku a v mnohem lepší fyzické kondici. Celá kniha je totiž postavena na tvrzení, že stárnutí je nemoc, kterou lze léčit. Ať už profesoru Sinclairovi budeme věřit či ne, \u003cem\u003eKonec stárnutí\u003c/em\u003e přináší spoustu fascinujících vědeckých poznatků a objevů i ryze praktických tipů, které může do svého životního stylu zařadit prakticky každý. Mé dojmy z knihy jsou však přesto trochu smíšené. Možná se k ní ještě někdy vrátím a v jiném rozpoložení si z ní možná odnesu víc.\u003c/p\u003e","title":"Jarní knihovnička"},{"content":"Markétu Lukáškovou a její podcast Příběh, který se opravdu stal sleduju už dlouho. Přestože bych občas snesla civilnější projev :-D, témata z moderních českých dějin, kterým se v podcastech často věnuje, jsou skvěle zpracovaná a přinášejí vždy plno zajímavých informací, na které se bohužel, jak všichni dobře víme, v hodinách dějepisu nikdy nedostalo. Když jsem se tedy doslechla, že plánuje vydat knihu Co vás v dějáku nenaučili, nemohla jsem si ji nechat ujít a objednala si ji v rámci spolupráce s knihkupectvím Megaknihy.cz.\nNa první pohled mě překvapilo, že kniha je relativně malá a tenká, přesto je však nadupaná spoustou zajímavostí, které čtenáře neunudí, ale naopak mu poskytnou všeobecný vhled do života obyvatel naší země v té které dekádě. Praktické a barevně odlišené členění na 50. – 80. léta včetně revoluce dodávají knížce přehlednost. V každé dekádě se dozvíte něco o „duchu doby“, o životě běžných lidí či o sportu. Na závěr si pak přečtete rozhovory s 8 pamětníky a jejich vzpomínky na minulý režim.\nPokud nejste historií vyloženě nepolíbení a trochu se o téma zajímáte, určitě pro vás spousta věcí bude již známá. Já jsem se ale v knize přesto dozvěděla i ledacos nového. Zaujala mě třeba kapitola o řadě leteckých neštěstí na našem území v 70. letech, o kauze Olgy Hepnarové, o dopingových kauzách českých sportovců v 80. letech či o teroristických činech za minulého režimu. Poslední stránky věnované sametové revoluci soubor informací hezky uzavírají.\nJako velké plus hodnotím, že autorka předává čtenářům obrázek o neveselých časech našich moderních dějin zábavnou a čtivou formou. Podstatné informace, které by měl znát každý, prokládá perličkami a zajímavostmi. Knížka Co vás v dějáku nenaučili se rozhodně neztratí v knihovničce žádného teenagera, ale dost možná ani nás o nějaký ten pátek starších, kteří jsme se sice narodili ještě do nesvobody, ale už ji známe pouze z vyprávění našich (pra)rodičů…\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/marketa-lukaskova-co-vas-v-dejaku-nenaucili/","summary":"\u003cp\u003eMarkétu Lukáškovou a její podcast \u003cem\u003ePříběh, který se opravdu stal\u003c/em\u003e sleduju už dlouho. Přestože bych občas snesla civilnější projev :-D, témata z moderních českých dějin, kterým se v podcastech často věnuje, jsou skvěle zpracovaná a přinášejí vždy plno zajímavých informací, na které se bohužel, jak všichni dobře víme, v hodinách dějepisu nikdy nedostalo. Když jsem se tedy doslechla, že plánuje vydat knihu \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/historie/3652904-co-vas-v-dejaku-nenaucili.html?search_pos=1\"\u003eCo vás v dějáku nenaučili\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e, nemohla jsem si ji nechat ujít a objednala si ji v rámci spolupráce s knihkupectvím \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/\"\u003eMegaknihy.cz\u003c/a\u003e.\u003c/p\u003e","title":"Markéta Lukášková - Co vás v dějáku nenaučili"},{"content":"Už dlouho jsme tu neměli žádný sladký recept. Po přípravě rizota z červené řepy mi zbylo pár uvařených kousků, pro které jsem hledala využití, a na mém oblíbeném kulinářském blogu Milluji jsem narazila na tento recept na naprosto báječné muffiny, po kterých se u nás doma jen zaprášilo :-)\n250g uvařené červené řepy 3 vejce 100g oleje 150g kefíru 180g krupicového cukru 180g hladké mouky 50g kakaa špetka soli 1/4 kávové lžičky jedlé sody 8g prášku do pečiva 100g vysokoprocentní čokolády Řepu rozmixujeme spolu s vejci a olejem, poté přidáme cukr, kefír a důkladně promícháme. Do větší mísy prosejeme mouku a kakao, přidáme sůl, jedlou sodu a kypřící prášek. K sypkým ingrediencím přidáme tekutou směs a vše důkladně promícháme, aby vzniklo krásně tekuté těsto. Nakonec do těsta přidáme na kousky nasekanou čokoládu (1/4 si odložíme na posypání muffinů). Do vymazané formy na muffiny přendáme pomocí naběračky těsto a vrch každého muffinu posypeme čokoládou. Pečeme při 180°C asi 20 minut.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cokoladove-muffiny-z-cervene-repy/","summary":"\u003cp\u003eUž dlouho jsme tu neměli žádný sladký recept. Po přípravě rizota z červené řepy mi zbylo pár uvařených kousků, pro které jsem hledala využití, a na mém oblíbeném kulinářském blogu Milluji jsem narazila na tento recept na naprosto báječné muffiny, po kterých se u nás doma jen zaprášilo :-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e250g uvařené červené řepy\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 vejce\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100g oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e150g kefíru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e180g krupicového cukru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e180g hladké mouky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e50g kakaa\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ešpetka soli\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1/4 kávové lžičky jedlé sody\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e8g prášku do pečiva\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100g vysokoprocentní čokolády\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eŘepu rozmixujeme spolu s vejci a olejem, poté přidáme cukr, kefír a důkladně promícháme. Do větší mísy prosejeme mouku a kakao, přidáme sůl, jedlou sodu a kypřící prášek. K sypkým ingrediencím přidáme tekutou směs a vše důkladně promícháme, aby vzniklo krásně tekuté těsto. Nakonec do těsta přidáme na kousky nasekanou čokoládu (1/4 si odložíme na posypání muffinů). Do vymazané formy na muffiny přendáme pomocí naběračky těsto a vrch každého muffinu posypeme čokoládou. Pečeme při 180°C asi 20 minut.\u003c/p\u003e","title":"Čokoládové muffiny z červené řepy"},{"content":"Po zážitky nadupaném týdnu a našich obligátních rýmičkách přišel čas zase na chvíli zvolnit a odpočívat. A k tomu neodmyslitelně patří taky poctivé domácí jídlo, co zasytí, zahřeje a zahubí všechny bacily. Můžete si ho dnes uvařit spolu se mnou :-) Inspirací mi byl opět Bioabecedář.\n1kg očištěné dýně Hokkaido 150g jáhel 350ml vody 200g pickles nebo kysaného zelí 3 velké cibule 100ml bio olivového oleje 2 lžíce ghí 3 lžičky soli 200g parmazánu nebo tvrdého ovčího/kozího sýru hrst vlašských ořechů Nejprve si uvaříme jáhly v poměru 1 díl jáhel na 2 díly vody cca 15 minut. Hokkaido nakrájíme na kostičky a uvaříme s trošičkou soli doměkka na páře. Mezitím si nakrájíme cibuli na velké půlměsíce a restujeme ji na oleji s máslem a solí doměkka. Smažíme na velmi mírném ohni 10-15 minut. Sundáme z ohně a osmaženou cibuli i s olejem přidáme do uvařených jáhel. Dále přidáme na jemnější kousky nakrájené pickles/zelí, půl nastrouhaného sýru, polovinu ořechů a uvařenou dýni. Vše trochu rozmačkáme a dle chuti doladíme solí a olivovým olejem. Směs vložíme do vymazané zapékací mísy a posypeme zbytkem sýra. Pečeme v troubě vyhřáté na 180°C asi 30 minut. Nakonec 5 minut před dokončením posypeme zbylými ořechy a necháme zapéct pod grilem. Servírujeme se zbytkem pickles (skvěle se hodí také kimchi).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zapecena-dyne-s-jahlami-a-kysanou-zeleninou/","summary":"\u003cp\u003ePo zážitky nadupaném týdnu a našich obligátních rýmičkách přišel čas zase na chvíli zvolnit a odpočívat. A k tomu neodmyslitelně patří taky poctivé domácí jídlo, co zasytí, zahřeje a zahubí všechny bacily. Můžete si ho dnes uvařit spolu se mnou :-) Inspirací mi byl opět \u003cem\u003eBioabecedář\u003c/em\u003e.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1kg očištěné dýně Hokkaido\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e150g jáhel\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e350ml vody\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e200g pickles nebo kysaného zelí\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3 velké cibule\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e100ml bio olivového oleje\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 lžíce ghí\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3 lžičky soli\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e200g parmazánu nebo tvrdého ovčího/kozího sýru\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ehrst vlašských ořechů\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eNejprve si uvaříme jáhly v poměru 1 díl jáhel na 2 díly vody cca 15 minut. Hokkaido nakrájíme na kostičky a uvaříme s trošičkou soli doměkka na páře. Mezitím si nakrájíme cibuli na velké půlměsíce a restujeme ji na oleji s máslem a solí doměkka. Smažíme na velmi mírném ohni 10-15 minut. Sundáme z ohně a osmaženou cibuli i s olejem přidáme do uvařených jáhel. Dále přidáme na jemnější kousky nakrájené pickles/zelí, půl nastrouhaného sýru, polovinu ořechů a uvařenou dýni. Vše trochu rozmačkáme a dle chuti doladíme solí a olivovým olejem. Směs vložíme do vymazané zapékací mísy a posypeme zbytkem sýra. Pečeme v troubě vyhřáté na 180°C asi 30 minut. Nakonec 5 minut před dokončením posypeme zbylými ořechy a necháme zapéct pod grilem. Servírujeme se zbytkem pickles (skvěle se hodí také kimchi).\u003c/p\u003e","title":"Zapečená dýně s jáhlami a kysanou zeleninou"},{"content":"Přestože se toto rizoto u Olíka nesetkalo s příliš velkým ohlasem, nám s Péťou chutnalo moc a třeba by mohlo i vám. Při aktuálních cenách zeleniny je řepa surovinou, ke které si myslím stojí za to znovu najít cestu ;-)\n2 upečené červené řepy 140g sýra Gran Moravia 40g másla olivový olej 2 lžíce mascarpone + trochu k servírování zeleninový vývar 500g rýže na rizoto bílé víno 3 šalotky 2 stonky řapíkatého celeru sůl, pepř Jednu řepu rozmixujeme dohladka, půlku druhé nakrájíme na plátky a druhou půlku na kostičky. Na olivovém oleji zpěníme nakrájenou šalotku, nakrájený řapíkatý celer a přidáme rýži a společně osmahneme. Přimícháme kostičky červené řepy i rozmixované řepné pyré. Zaléváme postupně vínem a vývarem, dokud není rizoto hotové. Na závěr do něj vmícháme máslo, cca polovinu strouhaného sýra a 2 lžíce mascarpone. Podáváme zasypané zbytkem sýra a ozdobené plátky řepy a kouskem mascarpone.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/risotto-s-cervenou-repou/","summary":"\u003cp\u003ePřestože se toto rizoto u Olíka nesetkalo s příliš velkým ohlasem, nám s Péťou chutnalo moc a třeba by mohlo i vám. Při aktuálních cenách zeleniny je řepa surovinou, ke které si myslím stojí za to znovu najít cestu ;-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 upečené červené řepy\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e140g sýra Gran Moravia\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e40g másla\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eolivový olej\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 lžíce mascarpone + trochu k servírování\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ezeleninový vývar\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e500g rýže na rizoto\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ebílé víno\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3 šalotky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 stonky řapíkatého celeru\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl, pepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eJednu řepu rozmixujeme dohladka, půlku druhé nakrájíme na plátky a druhou půlku na kostičky. Na olivovém oleji zpěníme nakrájenou šalotku, nakrájený řapíkatý celer a přidáme rýži a společně osmahneme. Přimícháme kostičky červené řepy i rozmixované řepné pyré. Zaléváme postupně vínem a vývarem, dokud není rizoto hotové. Na závěr do něj vmícháme máslo, cca polovinu strouhaného sýra a 2 lžíce mascarpone. Podáváme zasypané zbytkem sýra a ozdobené plátky řepy a kouskem mascarpone.\u003c/p\u003e","title":"Risotto s červenou řepou"},{"content":"Vítám vás u slavnostního dvoustého příspěvku této literární rubriky! To by skoro chtělo bouchnout šampáňo :-) A že to dneska bude pěkně nadupaný!\nČestmír Jeřábek - Alespoň ve snu\nTato knížka, zcela náhodně objevená v kroměřížské knihovničce, pro mne byla velice příjemným překvapením a zhltla jsem ji téměř na posezení. Jedná se o literární zpracování posledních let života spisovatelky Boženy Němcové, konkrétně jejího ne příliš šťastného období, z něhož se zrodilo její nesmrtelné dílo - Babička. Pokud jste sledovali televizní sérii Božena, kterou před nějakou dobou uváděla Česká televize, rozhodně vám to pomůže se mnohem lépe zorientovat ve všech postavách. Bez její znalosti by mi možná chvilkami ucházel kontext, ale že jsem seriál měla ještě v poměrně čerstvé paměti, byla jsem v obraze kdo je kdo a jaký má k Boženě vztah. Rozsahem nevelké dílko je fajn literární jednohubkou, kterou můžu jen doporučit každému, kdo si chce o životě naší slavné spisovatelky trochu rozšířit obzory.\nJulie Růžičková, Jiří Devát - Bossing na jehlách\nVánoční dárek od Terezky a další jednohubečka, do které jsem se pustila ještě o svátcích. Julii Růžičkovou i její nadaci Filantia jsem zaznamenala ještě předtím, než se tato knížka (i s věnováním autorky ;-) tak příznačně objevila v mé knihovně :-) Zaujal mě rozhovor, který dávala magazínu OnaDnes a v němž mimo jiné zmiňovala, že k šikaně na pracovišti velice často dochází v akademickém prostředí. V tu ránu jsem věděla, že bych si její autobiografickou knihu Bossing na jehlách chtěla přečíst 8-). Ta se sice neodehrává na univerzitní půdě, ale v korporátu, a rovněž i ten způsob, kterým šéfová Kobra šikanuje svou podřízenou, je o dost méně prvoplánový, než si asi většina lidí u pojmu \u0026ldquo;šikana na pracovišti\u0026rdquo; představí. Přesto je v knize hodně momentů, které mi byly tak povědomé\u0026hellip;\nZačínala chápat apatii některých kolegů. Pomalu začínala rozumět tomu, proč dělají jenom to, co musí, ani o píď víc. Neměli důvěru ve firmu, ve které pracovali. Když vidíte, jak se chová k lidem, k vašim kolegům, nemůžete pro ni pracovat rádi a s nasazením. Pracujete, protože potřebujete peníze, a nevěříte, že to jinde bude lepší. Navíc nemáte jistotu, že najdete místo aspoň na stejné úrovni. A tak zůstáváte.\nAť už v práci zrovna řešíte nějaké trable se svým nadřízeným nebo kolegy, knížka Bossing na jehlách může být dobrou první pomocí, psychickou podporou i motivací hledat z celé situace cestu ven. Někdy si říkám, že bych měla za těch deset let taky materiálu na celou knihu. Možná se někdy hecnu, sepíšu to a pošlu do Filantie 8-) Nejen v korporátu to totiž občas bývá pěknej \u0026ldquo;Bizár\u0026rdquo; :-D\nBožena Němcová - Babička\nPřečtení knížky Alespoň ve snu mě okamžitě inspirovalo k návratu do dětských let a tedy i k četbě nesmrtelné Babičky, která vlastně ve výsledku vůbec není dětskou literaturou, byť nám ji tak školní osnovy často prezentovaly. Tento již značně ohmataný rodinný poklad - vydání z roku 1964 s ilustracemi Adolfa Kašpara - mě jen utvrdil v tom, že jsou díla, která své kouzlo prostě nikdy neztratí.\nJohn M. Gottman, Nan Silverová - Sedm principů spokojeného manželství\nJako každý rok, i letos jsem si od Ježíška nepřála téměř nic jiného, než balíček tematicky zajímavých a duši i mozek obohacujících knížek :) Tento \u0026quot; Praktický průvodce fungováním dlouhodobých vztahů\u0026quot; jednoho z předních amerických odborníků v oblasti výzkumu rodiny a manželství, profesora Gottmana, byl tím prvním, po kterém jsem sáhla. Protože jak odvětila jedna známá, když jsem ji řekla, že jsem ve vztahu už bezmála 14 let, z toho 6 let v manželství: \u0026ldquo;To musí být pěkná dřina!\u0026rdquo; Což asi potvrdí každý, kdo to má podobně. Na každém vztahu (tom dlouhodobém obzvlášť) se musí pracovat a Sedm principů spokojeného manželství přináší velice inspirující a ryze praktické tipy, na jaké oblasti ve vztahu se zaměřit, ale třeba i jak se vypořádat s patovými situacemi, které často nelze nijak uspokojivě vyřešit. Mimořádně přínosná je i kapitola shrnující nejtypičtější problémy, s nimiž se páry v manželství potýkají. Vše samozřejmě doplňují příklady z praxe. Tohle by se mělo stát biblí každého uvědomělého páru. Určitě se ke spoustě kapitol budu vracet - ideálně ve dvou :) Jo a zapomněla jsem zmínit, že to je \u0026ldquo;Melvilovka\u0026rdquo;, ale na to už jste u mě asi zvyklí, což :)\nKarolína Fourová - Jediná kniha o jídle, kterou potřebujete\nDalším z vánočních knižních dárků byla tato edukační kuchařka foodblogerky Karolíny Fourové. Původně jsem si přála druhý díl, který nedávno vyšel, ale Ježíšek usoudil, že když má něco dva díly, musí se začít tím prvním :-D Vzdělávací část je tedy poměrně \u0026ldquo;basic\u0026rdquo; a pokud se o stravování trochu víc zajímáte nebo Karolínu sledujete na Instagramu, nedočtete se tam asi zas tolik nového, každopádně recepty vypadají na první pohled super a některé už jsem dokonce stačila i vyzkoušet. Pokud hledáte nějaké ucelené informace týkající se zdravého stravování od někoho, kdo na to má papír, s Jedinou knihou\u0026hellip; rozhodně nešlápnete vedle.\nFredrik Backman - Medvědín\nNečekala bych, že příběh, točící se kolem hokejového klubu v zapadlém švédském městečku, může strhnout i takového sportovního analfabeta, jako jsem já, nicméně je tomu tak :-). Na Medvědín jsem slyšela spoustu pozitivních ohlasů, takže když jsem dělala objednávku na Reknihách a měli ho skladem, bez váhání jsem ho přihodila do košíku.\nKdyž se člověk stane rodičem, už se pak napořád cítí jako moc malá peřina. Ať se snaží přikrýt všechny sebelíp, vždycky je někomu zima.\nMedvědín je dramatický příběh juniorského hokejového mužstva - chlapců, pro které je hokej vším. Příběh o hledání hranic, za které ještě člověk může zajít v touze po vítězství. Ale nejen to. V románu je nahuštěno tolik dějových linií a myšlenek, až se v tom čtenář chvílemi ztrácí. Rodiče a sourozenci mladých hokejistů, trenéři, přátelé i random obyvatelé Medvědína, kteří jsou nějakým způsobem spjati s hokejovým klubem\u0026hellip; těch postav je tam zkrátka hrozně moc a na začátku vám asi bude dělat trochu problém zorientovat se kdo je kdo. To je možná knize trochu na škodu. Co mi také místy vadilo, bylo jakési moralizování a patetické pasáže, které si mohl autor odpustit. Jinak je ale Medvědín doslova strhujícím počtením a zejména v závěru jsem byla opravdu napjatá a zvědavá, kam to celé vyústí, zda \u0026ldquo;zlo\u0026rdquo; bude potrestáno a pravda zvítězí\u0026hellip; ve sportu i v životě.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zimni-knihovnicka-5/","summary":"\u003cp\u003eVítám vás u slavnostního dvoustého příspěvku této literární rubriky! To by skoro chtělo bouchnout šampáňo :-) A že to dneska bude pěkně nadupaný!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eČestmír Jeřábek - Alespoň ve snu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTato knížka, zcela náhodně objevená v kroměřížské knihovničce, pro mne byla velice příjemným překvapením a zhltla jsem ji téměř na posezení. Jedná se o literární zpracování posledních let života spisovatelky Boženy Němcové, konkrétně jejího ne příliš šťastného období, z něhož se zrodilo její nesmrtelné dílo - \u003cem\u003eBabička\u003c/em\u003e. Pokud jste sledovali televizní sérii \u003cem\u003eBožena\u003c/em\u003e, kterou před nějakou dobou uváděla Česká televize, rozhodně vám to pomůže se mnohem lépe zorientovat ve všech postavách. Bez její znalosti by mi možná chvilkami ucházel kontext, ale že jsem seriál měla ještě v poměrně čerstvé paměti, byla jsem v obraze kdo je kdo a jaký má k Boženě vztah. Rozsahem nevelké dílko je fajn literární jednohubkou, kterou můžu jen doporučit každému, kdo si chce o životě naší slavné spisovatelky trochu rozšířit obzory.\u003c/p\u003e","title":"Zimní knihovnička"},{"content":"U asijské kuchyně ještě chvíli zůstaneme a já si sem odložím tento recept z OnaDnes na lehce pikantní, ale naprosto božskou polévku, kterou jsme si s Péťou doma okamžitě zamilovali. Ideální do tohoto chladného počasí, při nachlazení nebo kdykoliv, kdy potřebujete pořádně prohřát :-)\n500g kuřecích prsou 3 lžíce rybí omáčky nam pla 1 a 1/2 lžíce limetkové šťávy 1l kuřecího vývaru 3 stonky citronové trávy 2cm čerstvého zázvoru 2 čerstvé chilli papričky 3 lžíce koriandru 1/2 hrnku rýže 400g plechovka kokosového mléka Kuřecí maso nakrájíme na proužky a vložíme do skleněné misky a necháme marinovat v rybí omáčce promíchané s limetkovou šťávou. Mezitím si očistíme citronovou trávu a nakrájíme na kousky. Zázvor pokrájíme na plátky, chilli papričku zbavíme stopky, podélně ji rozřízneme, vyškrábneme semínka a pokrájíme na tenké proužky. Koriandr najemno nasekáme. Kuřecí vývar, do kterého vložíme citronovou trávu a zázvor, přivedeme k varu, vsypeme propláchnutou rýži a povaříme asi 15 minut. Pak přilijeme kokosové mléko, přidáme kuře s marinádou a povaříme asi 6-8 minut. Ke konci varu přidáme do polévky chilli (já dávám až do hotové polévky na talíři, aby s námi mohl polévku i Oli) a koriandr a můžeme servírovat.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/thajska-kureci-polevka/","summary":"\u003cp\u003eU asijské kuchyně ještě chvíli zůstaneme a já si sem odložím tento recept z \u003cem\u003eOnaDnes\u003c/em\u003e na lehce pikantní, ale naprosto božskou polévku, kterou jsme si s Péťou doma okamžitě zamilovali. Ideální do tohoto chladného počasí, při nachlazení nebo kdykoliv, kdy potřebujete pořádně prohřát :-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e500g kuřecích prsou\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 lžíce rybí omáčky nam pla\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 a 1/2 lžíce limetkové šťávy\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1l kuřecího vývaru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 stonky citronové trávy\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2cm čerstvého zázvoru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 čerstvé chilli papričky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 lžíce koriandru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1/2 hrnku rýže\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e400g plechovka kokosového mléka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eKuřecí maso nakrájíme na proužky a vložíme do skleněné misky a necháme marinovat v rybí omáčce promíchané s limetkovou šťávou. Mezitím si očistíme citronovou trávu a nakrájíme na kousky. Zázvor pokrájíme na plátky, chilli papričku zbavíme stopky, podélně ji rozřízneme, vyškrábneme semínka a pokrájíme na tenké proužky. Koriandr najemno nasekáme. Kuřecí vývar, do kterého vložíme citronovou trávu a zázvor, přivedeme k varu, vsypeme propláchnutou rýži a povaříme asi 15 minut. Pak přilijeme kokosové mléko, přidáme kuře s marinádou a povaříme asi 6-8 minut. Ke konci varu přidáme do polévky chilli (já dávám až do hotové polévky na talíři, aby s námi mohl polévku i Oli) a koriandr a můžeme servírovat.\u003c/p\u003e","title":"Thajská kuřecí polévka"},{"content":"Mezi staršími recepty tu na blogu můžete najít recept na jedno docela podobné \u0026ldquo;vege\u0026rdquo; kari, pokud se ale řadíte mezi masožravce nebo máte zkrátka jen chuť na změnu, toto je velice jednoduchý a rychlý recept, který zaručeně nezklame. Inspirace z Albert magazínu :-)\n320g rýže basmati 200g kuřecích prsou 2 lžičky bramborového škrobu 1/4 dýně Hokkaidó 2 mrkve 3 lžíce slunečnicového oleje 2 lžičky zelené curry pasty 2 stroužky česneku 3cm kousek zázvoru 15g másla 1 lžíce třtinového cukru 2 hrsti čerstvého koriandru 400ml kokosového mléka 1 lžíce rybí omáčky sůl Rýži uvaříme dle návodu na obalu. Kuřecí maso si nakrájíme na nudličky, osolíme, zasypeme škrobem a promícháme. Omytou dýni nakrájíme na kostičky a mrkev na kolečka. V hluboké pánvi rozehřejeme olej na mírném ohni, přidáme curry pastu, rozmělněný česnek a najemno nakrájený zázvor. Za stálého míchání opékáme 1 minutu. Vsypeme maso, máslo a zvýšíme plamen. Zprudka opékáme 2 minuty. Přisypeme zeleninu, cukr a další 3 minuty opékáme. Nakonec přimícháme nasekaný koriandr a kokosové mléko a dochutíme rybí omáčkou. Zmírníme plamen a necháme probublávat 10 minut. Podáváme s rýží, posypané koriandrem.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zelene-curry-s-kurecim-masem/","summary":"\u003cp\u003eMezi staršími recepty tu na blogu můžete najít recept na jedno docela podobné \u0026ldquo;vege\u0026rdquo; kari, pokud se ale řadíte mezi masožravce nebo máte zkrátka jen chuť na změnu, toto je velice jednoduchý a rychlý recept, který zaručeně nezklame. Inspirace z Albert magazínu :-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e320g rýže basmati\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200g kuřecích prsou\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžičky bramborového škrobu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1/4 dýně Hokkaidó\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 mrkve\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 lžíce slunečnicového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžičky zelené curry pasty\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 stroužky česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3cm kousek zázvoru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e15g másla\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžíce třtinového cukru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 hrsti čerstvého koriandru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e400ml kokosového mléka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžíce rybí omáčky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eRýži uvaříme dle návodu na obalu. Kuřecí maso si nakrájíme na nudličky, osolíme, zasypeme škrobem a promícháme. Omytou dýni nakrájíme na kostičky a mrkev na kolečka. V hluboké pánvi rozehřejeme olej na mírném ohni, přidáme curry pastu, rozmělněný česnek a najemno nakrájený zázvor. Za stálého míchání opékáme 1 minutu. Vsypeme maso, máslo a zvýšíme plamen. Zprudka opékáme 2 minuty. Přisypeme zeleninu, cukr a další 3 minuty opékáme. Nakonec přimícháme nasekaný koriandr a kokosové mléko a dochutíme rybí omáčkou. Zmírníme plamen a necháme probublávat 10 minut. Podáváme s rýží, posypané koriandrem.\u003c/p\u003e","title":"Zelené curry s kuřecím masem"},{"content":"Zdravější varianta na oblíbenou klasiku, kterou jsem se opět inspirovala v BioAbecedáři Hanky Zemanové. Sice je to pro mne spíš takové typicky letní jídlo, ale věřím, že pokud máte stejně jako já bohaté zásoby kopru v mrazáku (a nepatříte k té hrstce lidí, která kopr nesnáší :-D), rádi si koprovku připravíte i v mrazivých zimních dnech. Postup je velmi jednoduchý.\n400-500g zelených fazolek 1l vody s 1 lžičkou soli cca 0,5kg světlé zeleniny ( teď v zimním období se hodí: 2-3 cibule, 2 petržele, bílé části pórku i 1-2 brambory) 4 lžíce olivového oleje a 1 lžíce ghí 250ml vývaru z fazolek 100-150ml smetany 1-3 lžíce umeocta velká hrst čerstvého kopru Veškerou bílou zeleninu si očistíme a nakrájíme na větší kostky. Na oleji se lžící ghí cca 15 minut pomalu opékáme zeleninu se lžičkou soli. Poté zalijeme vývarem z fazolek, které jsme si mezitím uvařili ve vroucí osolené vodě, a povaříme společně ještě 5-10 minut, dokud není všechna zelenina dokonale měkká. Nakonec rozmixujeme ponorným mixérem na hladkou krémovou omáčku, kterou už stačí jen dochutit trochou smetany, umeoctem a hrstí najemno nasekaného kopru. Servírujeme se zelenými fazolkami a vajíčkem natvrdo.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zelene-fazolky-se-smetanovou-koprovkou/","summary":"\u003cp\u003eZdravější varianta na oblíbenou klasiku, kterou jsem se opět inspirovala v BioAbecedáři Hanky Zemanové. Sice je to pro mne spíš takové typicky letní jídlo, ale věřím, že pokud máte stejně jako já bohaté zásoby kopru v mrazáku (a nepatříte k té hrstce lidí, která kopr nesnáší :-D), rádi si koprovku připravíte i v mrazivých zimních dnech. Postup je velmi jednoduchý.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e400-500g zelených fazolek\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1l vody s 1 lžičkou soli\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ecca 0,5kg světlé zeleniny (\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e teď v zimním období se hodí: \u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2-3 cibule, 2 petržele, bílé části pórku i 1-2 brambory)\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e4 lžíce olivového oleje a 1 lžíce ghí\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e250ml vývaru z fazolek\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100-150ml smetany\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1-3 lžíce umeocta\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003evelká hrst čerstvého kopru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eVeškerou bílou zeleninu si očistíme a nakrájíme na větší kostky. Na oleji se lžící ghí cca 15 minut pomalu opékáme zeleninu se lžičkou soli. Poté zalijeme vývarem z fazolek, které jsme si mezitím uvařili ve vroucí osolené vodě, a povaříme společně ještě 5-10 minut, dokud není všechna zelenina dokonale měkká. Nakonec rozmixujeme ponorným mixérem na hladkou krémovou omáčku, kterou už stačí jen dochutit trochou smetany, umeoctem a hrstí najemno nasekaného kopru. Servírujeme se zelenými fazolkami a vajíčkem natvrdo.\u003c/p\u003e","title":"Zelené fazolky se smetanovou koprovkou"},{"content":"Pokud hledáte nějaký \u0026ldquo;trik\u0026rdquo;, jak do svého jídelníčku nenápadně vpašovat více ne příliš populárních luštěnin, tato polévka je mým tajným tipem! Můžete ji vyzkoušet i tehdy, pokud už vás klasické dýňové krémy nebaví a toužíte po nějaké inovaci ;-) Zdrojem receptu mi byl nedávno zmiňovaný Bioabecedář.\n0,5kg očištěné dýně Hokkaido 150g červené čočky 1 větší cibule 3 lžíce ghí čerstvé bylinky - 2 hrsti tymiánu a 2 hrsti rozmarýnu(teď v zimě dávám sušené) 1 zeleninový biobujón 1,5l horké vody nebo vývaru sůl dle chuti česnek a citronová šťáva na dochucení dýňová semínka a smetana k podávání Omytou a vydlabanou dýni a oloupanou cibuli nakrájíme na větší kostky. Na přepuštěném másle smažíme cibulku 7-10 minut, poté k ní přidáme česnek a opranou čočku a mícháme. Nakonec přidáme kostky dýně a zalijeme vroucí vodou nebo vývarem. Přivedeme k varu, přidáme bylinky a vaříme, dokud není dýně měkká. Poté rozmixujeme ponorným mixérem. Servírujeme s opraženými dýňovými semínky, můžeme přidat smetanu.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/dynovo-cockova-polevka/","summary":"\u003cp\u003ePokud hledáte nějaký \u0026ldquo;trik\u0026rdquo;, jak do svého jídelníčku nenápadně vpašovat více ne příliš populárních luštěnin, tato polévka je mým tajným tipem! Můžete ji vyzkoušet i tehdy, pokud už vás klasické dýňové krémy nebaví a toužíte po nějaké inovaci ;-) Zdrojem receptu mi byl nedávno zmiňovaný \u003cem\u003eBioabecedář\u003c/em\u003e.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e0,5kg očištěné dýně Hokkaido\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e150g červené čočky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 větší cibule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 lžíce ghí\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ečerstvé bylinky - 2 hrsti tymiánu a 2 hrsti rozmarýnu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e(teď v zimě dávám sušené)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 zeleninový biobujón\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1,5l horké vody nebo vývaru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl dle chuti\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ečesnek a citronová šťáva\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e na dochucení\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003edýňová semínka a smetana\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e k podávání\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eOmytou a vydlabanou dýni a oloupanou cibuli nakrájíme na větší kostky. Na přepuštěném másle smažíme cibulku 7-10 minut, poté k ní přidáme česnek a opranou čočku a mícháme. Nakonec přidáme kostky dýně a zalijeme vroucí vodou nebo vývarem. Přivedeme k varu, přidáme bylinky a vaříme, dokud není dýně měkká. Poté rozmixujeme ponorným mixérem. Servírujeme s opraženými dýňovými semínky, můžeme přidat smetanu.\u003c/p\u003e","title":"Dýňovo-čočková polévka"},{"content":"S blížícím se koncem roku mě tak trochu chytá nostalgie a strach ze všech těch změn, které mě s příštím rokem čekají. Třeba to nakonec budou i povětšinou pozitivní změny - jen jich je najednou v tom mém poklidném životě nějak moc. Knížky jsou každopádně pořád mojí terapií a lékem na vše, a tak vás o literární poklady tohoto podzimu rozhodně neochudím :-)\nMatthew Walker - Proč spíme\n\u0026ldquo;Nejlepším mostem mezi zoufalstvím a nadějí je dobře prospaná noc.\u0026rdquo;\nJiž tradičně tu mám jednu \u0026ldquo;Mellvilovku\u0026rdquo;, která určitě zaujme všechny příznivce knihy Cirkadiánní kód, jejíž téma ještě prohlubuje a rozvíjí. Na můj vkus už je oproti výše jmenovanému titulu místy trochu moc \u0026ldquo;vědecká\u0026rdquo;, ale zároveň si na spánek posvítíte opravdu zevrubně a dozvíte se spoustu souvislostí, které by vás dříve ani nenapadly. Pro mě bylo až nečekané, na co všechno má zdravý (či spíše nezdravý) spánek vliv a jakou může mít spojitost s rozvojem různých onemocnění, kupříkladu Alzheimerovy choroby. Pokud se o spánkovou hygienu vážně zajímáte, tato kniha by vám na osobním to read listu rozhodně chybět neměla.\nKarel Čapek - R.U.R./Bílá nemoc/Matka\n\u0026ldquo;Kdyby se za vlast neplatilo životem\u0026hellip; kdyby se za čest, za pravdu, za svobodu neplatilo životem, neměly by tu ohromnou, tu strašnou cenu\u0026hellip;\u0026rdquo;\nAni si nepamatuju, kdy naposledy jsem při četbě sáhla po nějakém dramatu. A ještě po takové klasice! Čapek je prostě nesmrtelný a zrovna u těchto tří dramat je přímo do očí bijící, jak ohromně je nadčasový! Mně osobně z této trojice nejvíc oslovila Bílá nemoc (možná tou aktuální válečnou situací, ale i jistou paralelou s covidem, a možná tím starým pacifistou ve mně :-), ale úryvek jsem nakonec vybrala z Matky (protože rovněž válečné téma a protože jako matka už to drama vždycky budu vidět v jiném světle, než když jsem ho četla někdy v době kolem maturity poprvé).\nEva Koudelková - Police nad Metují a okolí v lidových vyprávěních\nA zase trochu nostalgie a vzpomínek - tentokrát na naši dávnou prázdninovou dámskou jízdu v Adršpachu, odkud jsem si jako suvenýr přivezla tuto knihu lokálních pověstí s hezkými ilustracemi Dagmar Novákové, které mě na ní zaujaly. Původně, když jsem knížku teď po letech vytáhla z knihovničky, jsem myslela, že si ji třeba budeme číst společně s Olíkem na dobrou noc, ale některé pověsti mi přišly poněkud drastické, takže jsem si je pak po večerech spíš pročítala sama :-D\nBioAbecedář Hanky Zemanové\nO \u0026ldquo;dovolené\u0026rdquo; u našich jsem se prolouskala touto objemnou \u0026ldquo;encyklopedií\u0026rdquo; zdravé stravy, kterou jsem jim kdysi dávno nadělila k Vánocům. Nutno dodat, že v době, kdy vyšla poprvé (2010 tuším?) bylo u nás ještě spoustu surovin, které dnes už běžně koupíte v supermarketu, doménou zdravých výživ a různých alternativních obchůdků. Je skvělé vidět, jak se v tomto směru naše stravování a přemýšlení o surovinách, které nakupujeme, posunulo. V BioAbecedáři se nicméně dočtete spoustu zajímavých informací i o potravinách zcela běžných a české kuchyni odjakživa vlastních. Kniha je rozdělena na vzdělávací, encyklopedickou část a obsáhlý receptář plný spousty praktických tipů. Sama jsem už několik receptů na vlastní kůži vyzkoušela a určitě se k nim budu ráda vracet.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/podzimni-knihovnicka-3/","summary":"\u003cp\u003eS blížícím se koncem roku mě tak trochu chytá nostalgie a strach ze všech těch změn, které mě s příštím rokem čekají. Třeba to nakonec budou i povětšinou pozitivní změny - jen jich je najednou v tom mém poklidném životě nějak moc. Knížky jsou každopádně pořád mojí terapií a lékem na vše, a tak vás o literární poklady tohoto podzimu rozhodně neochudím :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eMatthew Walker - Proč spíme\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cblockquote\u003e\n\u003cp\u003e\u0026ldquo;Nejlepším mostem mezi zoufalstvím a nadějí je dobře prospaná noc.\u0026rdquo;\u003c/p\u003e\n\u003c/blockquote\u003e","title":"Podzimní knihovnička"},{"content":"Po dlouhé době jsem se rozhodla vybrat nějakou hezkou novou knížku pro Olíka. Od té doby, co pravidelně navštěvujeme knihovnu, už mu knihy kupuju jen velice výjimečně. Tuto jsme dostali v rámci spolupráce s knihkupectvím Megaknihy.cz, a protože Vánoce tu budou coby dup, nechám mu ji nejspíš až pod stromeček. Pokud to tedy do té doby vydržím, protože je opravdu moc krásná :-)\u0026hellip;\nOd Daisy Mrázkové jsme v minulosti četli knížku Můj medvěd Flóra, kterou jsme si s Olim okamžitě zamilovali. Byla jsem si jistá, že ani s ostatními knihami od autorky nešlápneme vedle. Daisy Mrázková má svůj nezaměnitelný styl, v němž se prolíná lyrika s epikou, a půvabné a neotřelé ilustrace, které ke svým knihám sama vytvořila, dodávají dětským příběhům neopakovatelné kouzlo.\nV pohádce Slon a mravenec sledujeme společnou domácnost tří zvířátek - slona, veverky a mravence - a peripetie, které jejich vzájemné soužití přináší. Pro slona je všechno moc malé, pro mravence zase moc velké a komplikované. Pouze pro veverku je všechno \u0026ldquo;tak akorát\u0026rdquo; a celé dny se snaží hledat cesty, jak svým kamarádům vyhovět. Dokud jednoho dne neunese veverku z jejich domečku v jeskyni cizí lovec\u0026hellip;\nSlon a mravenec je vlastně vyprávěním o takové běžné rodině, v níž každý má svoje vlastní potřeby a preference. O neustálém hledání balancu, aby byli všichni její členové pokud možno spokojení. O tom, že každý jsme rozdílní, ale i přesto k sobě můžeme zkoušet hledat cestu a mít se rádi.\nKniha mne příjemně překvapila svým velkým formátem - Můj medvěd Flóra, kterého jsme měli půjčeného z knihovny, byl velikosti mnohem menší. Na velkém formátu samozřejmě lépe vyniknou půvabné ilustrace, díky kterým je i pro dospělého radost knihou listovat.\nCelkově jsem zpracováním i poselstvím příběhu nadšená. Myslím, že je to ta pravá knížka pod stromeček a jsem si jistá, že i Oli si ji zamiluje.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/daisy-mrazkova-slon-a-mravenec/","summary":"\u003cp\u003ePo dlouhé době jsem se rozhodla vybrat nějakou hezkou novou knížku pro Olíka. Od té doby, co pravidelně navštěvujeme knihovnu, už mu knihy kupuju jen velice výjimečně. Tuto jsme dostali v rámci spolupráce s knihkupectvím \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/\"\u003eMegaknihy.cz\u003c/a\u003e, a protože Vánoce tu budou coby dup, nechám mu ji nejspíš až pod stromeček. Pokud to tedy do té doby vydržím, protože je opravdu moc krásná :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eOd Daisy Mrázkové jsme v minulosti četli knížku \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/pro-nejmensi/328227-muj-medved-flora.html?search_pos=1\"\u003eMůj medvěd Flóra\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e, kterou jsme si s Olim okamžitě zamilovali. Byla jsem si jistá, že ani s ostatními knihami od autorky nešlápneme vedle. Daisy Mrázková má svůj nezaměnitelný styl, v němž se prolíná lyrika s epikou, a půvabné a neotřelé ilustrace, které ke svým knihám sama vytvořila, dodávají dětským příběhům neopakovatelné kouzlo.\u003c/p\u003e","title":"Daisy Mrázková - Slon a mravenec"},{"content":"Trochu netradičně, když zima už klepe na dveře, přináším jeden ryze letní recept. Přestože uzeniny prakticky nekupuju, čas od času se u nás vždycky nečekaně zjeví nějaké klobásy a tentokrát mě napadlo, že bych je místo obligátní večeře mohla použít do leča. Doma jsem zrovna měla nějaké archaické vydání OnaDnes s maďarskými recepty, a tak bylo rozhodnuto.\n800g paprik (směs několika barev) 400g rajčat 1 cibule 1 stroužek česneku 100g slaniny 2 klobásky(podle počtu strávníků - klobása/osobu) 2 lžíce oleje 1 lžička mleté papriky sůl 1 lžička rajského protlaku Papriky omyjeme, podélně rozpůlíme, očistíme od semínek a středu se stopkou a pokrájíme na proužky. Rajčata omyjeme, rozpůlíme a nakrájíme na plátky. Cibuli oloupeme, rozpůlíme a nakrájíme na měsíčky. Česnek prolisujeme. Slaninu nakrájíme nadrobno. Klobásky podélně rozpůlíme. V širší pánvi s rozehřátým olejem orestujeme slaninu a cibuli, vmícháme mletou papriku, zalijeme trochou vody a promícháme. Přidáme pokrájenou papriku, osolíme a pod pokličkou podusíme asi 8-10 minut. Přidáme rajčata, rajský protlak a česnek a dusíme, dokud není zelenina měkká. Lečo servírujeme s opečenou klobáskou.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/leco-s-klobasou/","summary":"\u003cp\u003eTrochu netradičně, když zima už klepe na dveře, přináším jeden ryze letní recept. Přestože uzeniny prakticky nekupuju, čas od času se u nás vždycky nečekaně zjeví nějaké klobásy a tentokrát mě napadlo, že bych je místo obligátní večeře mohla použít do leča. Doma jsem zrovna měla nějaké archaické vydání \u003cem\u003eOnaDnes\u003c/em\u003e s maďarskými recepty, a tak bylo rozhodnuto.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e800g paprik\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e (směs několika barev)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e400g rajčat\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 cibule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 stroužek česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100g slaniny\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 klobásky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e(podle počtu strávníků - klobása/osobu)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička mleté papriky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička rajského protlaku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003ePapriky omyjeme, podélně rozpůlíme, očistíme od semínek a středu se stopkou a pokrájíme na proužky. Rajčata omyjeme, rozpůlíme a nakrájíme na plátky. Cibuli oloupeme, rozpůlíme a nakrájíme na měsíčky. Česnek prolisujeme. Slaninu nakrájíme nadrobno. Klobásky podélně rozpůlíme. V širší pánvi s rozehřátým olejem orestujeme slaninu a cibuli, vmícháme mletou papriku, zalijeme trochou vody a promícháme. Přidáme pokrájenou papriku, osolíme a pod pokličkou podusíme asi 8-10 minut. Přidáme rajčata, rajský protlak a česnek a dusíme, dokud není zelenina měkká. Lečo servírujeme s opečenou klobáskou.\u003c/p\u003e","title":"Lečo s klobásou"},{"content":"Dnes tento svůj virtuální prostor pro změnu propůjčím svému muži, aby se s vámi podělil o dojmy z testování své nové pracovní plochy :-) Pokud stejně jako on pracujete u počítače a pozorujete na svém těle řadu neblahých důsledků sedavého zaměstnání, možná vás jeho recenze inspiruje.\nDnešní článek bude vlastně o prvním kusu nábytku, který jsme si pořídili do nového domu. Jak již název napovídá, řeč je o pracovním výškově nastavitelném stole Delso, který se dá využívat jako klasický kancelářský stůl i dnes čím dál víc populární \u0026ldquo;standing desk\u0026rdquo;. Původně jsem chtěl s jeho koupí počkat, až budeme nastěhovaní v novém domě, ale nakonec to uspíšily mé vleklé zdravotní problémy, zhoršující se dlouhodobým sezením. Tomu se bohužel při svém převážně sedavém zaměstnání zcela vyhnout nemůžu, co se ale ovlivnit dá, je možnost občas si k práci prostě stoupnout - a přesně to mi stůl Delso umožňuje.\nNejprve jsem se samozřejmě pustil do důkladného průzkumu trhu, z něhož mi jako pomyslný vítěz nakonec vyšel model Delso Projuster. Stůl je stabilní a má robustní konstrukci. Deska je z laminátu v dekoru dubu a má rozměry 160 x 80 cm, což je naprosto dostačující pro to, aby se vám na něj vešel monitor, laptop, lampa, reproduktory a ještě zbylo dost místa pro další nezbytnosti. Deska působí kvalitně, ale do budoucna bych ji přesto rád nahradil za dubové dřevo, protože v domě se chceme vyhýbat imitacím a preferujeme přírodní materiály. To už je ale spíše věcí vkusu uživatele.\nCo se týče pohybových vychytávek, stůl má 2 elektromotory, anti-kolizní systém (s dětmi člověk ocení) a paměťový ovladač. Do paměti lze uložit 3 polohy, ale reálně používám jen 2: sezení na 72 cm a stání na 108 cm. Ovladač zatím nemám ke stolu přišroubovaný, abych jej mohl schovávat před naším malým neposedou, který rád mačká tlačítka, zvláště ta, která svítí. Ke stolu jsem od Delso objednal také box na kabely, do něhož mám v plánu umístit pětipsa s přepěťovou ochranou. Jak lze vidět na fotce výše, cable management zatím není úplně dořešený, ale pracuje se na tom ;)\nMontáž mi dala poměrně zabrat, ale bylo to z velké části i proto, že jsme museli nábytek v našem obývacím pokoji (který ale slouží zároveň i jako pracovna a dětský kout) trochu přeskládat a přeorganizovat, aby místnost dál mohla plnit všechny své funkce. Po 3 měsících poctivého testování můžu prohlásit, že jsem zatím velmi spokojen a stůl splňuje má očekávání. Snažím se pravidelně střídat sezení a stání - přes den více stojím a k večeru už spíše přecházím k sezení.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/polohovaci-stul-delso-projuster/","summary":"\u003cp\u003e\u003cem\u003eDnes tento svůj virtuální prostor pro změnu propůjčím svému muži, aby se s vámi podělil o dojmy z testování své nové pracovní plochy :-) Pokud stejně jako on pracujete u počítače a pozorujete na svém těle řadu neblahých důsledků sedavého zaměstnání, možná vás jeho recenze inspiruje.\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eDnešní článek bude vlastně o prvním kusu nábytku, který jsme si pořídili do nového domu. Jak již název napovídá, řeč je o pracovním \u003ca href=\"https://delso.cz/\"\u003evýškově nastavitelném stole Delso\u003c/a\u003e, který se dá využívat jako klasický kancelářský stůl i dnes čím dál víc populární \u0026ldquo;standing desk\u0026rdquo;. Původně jsem chtěl s jeho koupí počkat, až budeme nastěhovaní v novém domě, ale nakonec to uspíšily mé vleklé zdravotní problémy, zhoršující se dlouhodobým sezením. Tomu se bohužel při svém převážně sedavém zaměstnání zcela vyhnout nemůžu, co se ale ovlivnit dá, je možnost občas si k práci prostě stoupnout - a přesně to mi stůl Delso umožňuje.\u003c/p\u003e","title":"Polohovací stůl Delso Projuster"},{"content":"Už delší dobu to tu na blogu docela stagnuje. Nebyl čas, energie a vlastně ani chuť na nějaké psaní. Tenhle podzim nám dává celkem zabrat. Asi to znáte. Jsou dny a týdny, které uplynou a vlastně máte pocit, že proletěly jak mžik a nic zásadního nepřinesly. A pak se během pár dnů odehraje celý život. Tak nějak tak to teď mám. Do toho jsem narazila na jeden starší nevydaný článek, který mi tu visí už přes rok v konceptech. A zdá se mi vlastně aktuální natolik, že ho sem asi nakonec i po té době zveřejním.\nSrpen 2021\nPoslední dobou jsem se potácela v takové prazvláštní \u0026ldquo;postcovidové\u0026rdquo; depresi. Na vině je asi víc věcí - nejen celej ten divnej rok, co za sebou máme. Ale i fakt, že v poslední době nějak v mém světě nic nejde podle plánu. Není to tak, jak by to mělo být\u0026hellip;\nDnešní den mi ale připomněl, že ty nejlepší věci v životě, se mi prostě staly. Nijak zvlášť jsem o ně neusilovala. Neměla jsem je vytyčené někde ve svém pomyslném harmonogramu s deadlinem pro splnění. Zkrátka mě potkaly. Moje nejlepší kamarádky, které mám od dětství až dodnes. Celkově dobrý kolektiv na gymplu, díky kterému vzpomínám na léta na střední v dobrém - a že je na co vzpomínat :-)! Práva - moje alma mater, na kterou jsem si dala přihlášku vyloženě jen z hecu a ani by mě nenapadlo, že to jednou doklepu až ke zdárné promoci. Nijak zvlášť mě za srdce nechytly, ale právě díky nim jsem získala svou současnou práci a s ní i nové přátele, a to bych za nic nevyměnila. Náhodné setkání jednoho večera v Yachtu, kde jsem se octla shodou celé řady okolností a potkala tam muže svého života. A nakonec i Oli, který mezi nás přišel s takovou lehkostí a samozřejmostí včetně toho, jak nekomplikovaně jsem prožila těhotenství a vlastně i porod (ač o tom bych rozhodně neprohlásila, že proběhl bez mého úsilí :D)\u0026hellip;\n\u0026ldquo;Někdy má člověk chuť udělat ve svém životě změnu, ale je potřeba být vděčný i za všechno to dobré, co je tady a teď.\u0026rdquo; A tak jsem vděčná - především za tahle dnešní slova, která mi umožnila podívat se na tu svou bublinu zase z jiné perspektivy. A znovu uvěřit v to, že ty dobré věci se prostě stanou.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vdecnost/","summary":"\u003cp\u003eUž delší dobu to tu na blogu docela stagnuje. Nebyl čas, energie a vlastně ani chuť na nějaké psaní. Tenhle podzim nám dává celkem zabrat. Asi to znáte. Jsou dny a týdny, které uplynou a vlastně máte pocit, že proletěly jak mžik a nic zásadního nepřinesly. A pak se během pár dnů odehraje celý život. Tak nějak tak to teď mám. Do toho jsem narazila na jeden starší nevydaný článek, který mi tu visí už přes rok v konceptech. A zdá se mi vlastně aktuální natolik, že ho sem asi nakonec i po té době zveřejním.\u003c/p\u003e","title":"Vděčnost"},{"content":"Tohle léto byly úplné literární žně, když se tak s uspokojením dívám na hromádku přelouskaných titulů :-). Zčásti i proto, že jsem si konečně vybrala svou tučnou provizi na ReKnihách a pořídila si za ni\u0026hellip; no jak jinak, knihy :-D. Ale nejen o těch to dnes bude.\nJohann Wolfgang Goethe - Utrpení mladého Werthera\nMám tak mnoho a mé city k ní pohltí vše; mám tak mnoho a bez ní obrací se mi to vše v pouhé nic.\nÚplně na začátek tu mám tenhle poklad z kroměřížského antikvariátu, který jsem si koupila tuším někdy v maturitním ročníku a právem patří ke klasickým a nestárnoucím titulům, které oslovily už tolik generací čtenářů. Opět (stejně jako v případě Milenců a vrahů) mě při čtení moc bavilo pozorovat podtrhané pasáže, které mě oslovovaly v osmnácti, když jsem Werthera četla poprvé\u0026hellip; a zjišťovat, že některé z nich mě dnes oslovují úplně stejně jako tenkrát.\nJiří Tomek - Kouzla studánkové víly\nAneb malý ponor do dětství s touto útlou knížečkou sedmi arabských pohádek, které jsem objevila ve své kroměřížské knihovničce. Občas není špatné vyplnit pauzu mezi literaturou faktu a dospěláckou beletrií čtením pohádek :-) A to by člověk řekl, že už toho jako máma čtyřleťáka musím mít dost :-D\u0026hellip;\nKarin Lednická - Životice\nPo okouzlení Šikmým kostelem jsem si pochopitelně nemohla nechat ujít další, byť rozsahem i zpracováním trochu odlišné dílko spisovatelky Karin Lednické. Životická tragédie je ponurou kapitolou českých dějin druhé světové války, o níž se ve školách, na rozdíl od vyhlazení Lidic či Ležáků, vůbec nehovoří, a tak pro většinu čtenářů nejspíš bude celá událost novinkou. Na sklonku války dochází v malé vesnici uprostřed Těšínského Slezska k vyvraždění šestatřiceti nevinných mužů ze Životic a okolí jako odveta za partyzánskou akci v místní hospodě, při níž byli zastřeleni tři příslušníci gestapa. Kniha je zajímavou kombinací předkládaných faktů a beletristického zpracování celé události a je doplněna i bohatou fotografickou přílohou z archivu pozůstalých příbuzných. Rozhodně bych ji doporučila k přečtení už jen pro získání povědomí o této (po)zapomenuté tragédii(jak příznačně stojí v podtitulu knihy), v níž hrála značnou roli i osobní msta a náhoda. Karin Lednická opět odvedla precizní práci, jejíž součástí bylo i zpovídání přímých aktérů události, zejména potomků zavražděných obětí.\nViktorie Hanišová - Houbařka\nViktorie Hanišová je pro mě letošním objevem současné české literatury! Houbařka údajně patří k jejím nejzdařilejším dílům a musím říct, že mě tento román opravdu pohltil. Na první pohled nenápadný příběh o dívce, která žije v Pošumaví odloučená od civilizace a živí se sběrem hub, se postupně mění v mrazivou rodinnou tragédii. Hlavní hrdinka Sára stránku po stránce poodkrývá traumatické zážitky ze svého dětství, a přestože se může na první pohled jevit jako pasivní postava, získala si moje sympatie a upřímně jsem jí celou dobu fandila, aby se její život obrátil k lepšímu. Jediné, co mě na knize zklamalo, byl takový nijaký závěr. Nedochází tam k žádnému nečekanému twistu, ale ani k rozuzlení nebo naznačení, co se bude dít dál. Žádná satisfakce, naděje na happy end nebo naopak tragické vyústění\u0026hellip; nic. A přesto je ta kniha prostě skvělá a musíte si ji přečíst!\nJan Urban - Všem sráčům navzdory aneb Válka, o které nechcete nic vědět\nAbsyntovka, jež vám připomene, že to vlastně není vůbec tak dávno, co v Evropě zuřila válka, která si s tou současnou co do krutosti rozhodně nezadá. Reportér Jan Urban přináší v této knize soubor krátkých esejů, v nich´ž podává svědectví o konfliktu, který v 90. letech zuřil na Balkáně. Není lehké číst o tom, jak se z lidí vytrácí lidskost. Místy vám z té četby bude opravdu zle. Ale možná právě kvůli kontextu dnešní doby je důležité mít tyhle věci stále na paměti. Nejvíce mě zasáhla velmi osobní reportáž, v níž autor popisuje své pocity z toho, když při své práci hledí tváří v tvář smrti\u0026hellip; Jediné, co bych knize vytkla, je to, že alespoň ve zkratce neshrnuje okolnosti vzniku války. Pro nás - generaci, které bylo v době rozpoutání konfliktu asi tolik, kolik je dnes našim dětem - je přece jen nutné dostat se trochu do obrazu a něco málo si k tomu načíst.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/letni-knihovnicka-3/","summary":"\u003cp\u003eTohle léto byly úplné literární žně, když se tak s uspokojením dívám na hromádku přelouskaných titulů :-). Zčásti i proto, že jsem si konečně vybrala svou tučnou provizi na ReKnihách a pořídila si za ni\u0026hellip; no jak jinak, knihy :-D. Ale nejen o těch to dnes bude.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eJohann Wolfgang Goethe - Utrpení mladého Werthera\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cblockquote\u003e\n\u003cp\u003eMám tak mnoho a mé city k ní pohltí vše; mám tak mnoho a bez ní obrací se mi to vše v pouhé nic.\u003c/p\u003e\n\u003c/blockquote\u003e","title":"Letní knihovnička"},{"content":"Ryby se u nás na stole objevují pravidelně, ale ráda v tomhle směru zkouším nové a neotřelé variace. Skvělým upgradem je i tento recept z OnaDnes na filé pečené v zakysance - podle mě je úplně geniální pro úpravu ryb, které mají při pečení tendenci se vysušovat, jako treska apod. Neváhejte a vyzkoušejte ;-)\n600g rybího filé (treska, mořská štika\u0026hellip;) 1 citron sůl, pepř 1 lžíce rostlinného oleje 1 lžíce másla 200g zakysané smetany hrst nasekaného čerstvého kopru 1 červená chilli paprička Rybí filé pokapeme vymačkanou šťávou z citronu, osolíme a opepříme. Na pánvi rozehřejeme olej s máslem a rybu zprudka opečeme po obou stranách dozlatova. Pak ho opatrně přendáme do pekáčku vyloženého pečicím papírem. Zakysanou smetanu smícháme s nasekaným koprem, ochutíme solí a pepřem a touto směsí rybu potřeme. Posypeme očištěnou a na kolečka nakrájenou chilli papričkou a vložíme do trouby předehřáté na 180°C. Necháme zapéct asi 10 minut. Přílohu zvolte dle svých preferencí :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/rybi-file-pecene-v-zakysane-smetane/","summary":"\u003cp\u003eRyby se u nás na stole objevují pravidelně, ale ráda v tomhle směru zkouším nové a neotřelé variace. Skvělým upgradem je i tento recept z OnaDnes na filé pečené v zakysance - podle mě je úplně geniální pro úpravu ryb, které mají při pečení tendenci se vysušovat, jako treska apod. Neváhejte a vyzkoušejte ;-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e600g rybího filé (treska, mořská štika\u0026hellip;)\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 citron\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžíce rostlinného oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžíce másla\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200g zakysané smetany\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ehrst nasekaného čerstvého kopru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 červená chilli paprička\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eRybí filé pokapeme vymačkanou šťávou z citronu, osolíme a opepříme. Na pánvi rozehřejeme olej s máslem a rybu zprudka opečeme po obou stranách dozlatova. Pak ho opatrně přendáme do pekáčku vyloženého pečicím papírem. Zakysanou smetanu smícháme s nasekaným koprem, ochutíme solí a pepřem a touto směsí rybu potřeme. Posypeme očištěnou a na kolečka nakrájenou chilli papričkou a vložíme do trouby předehřáté na 180°C. Necháme zapéct asi 10 minut. Přílohu zvolte dle svých preferencí :-)\u003c/p\u003e","title":"Rybí filé pečené v zakysané smetaně"},{"content":"Receptů na syté a chutné polévky není nikdy dost. Tuto jsem objevila v Bioabecedáři, o kterém tu dnes jistě neslyšíte naposled, a hned jsem ji musela přidat do svého polévkového repertoáru.\n100g quinoy 1 velká cibule, nakrájená na měsíčky 1 velká mrkev, nakrájená na kousky 5 lžic olivového nebo avokádového oleje plechovka loupaných rajčat 1,5 lžičky soli 2 l zeleninového vývaru kostka zeleninového biobujonu 200g řapíkatého celeru, nakrájeného nadrobno 4-5 stroužků česneku rozmarýn (ideálně čerstvý, ale dávám i sušený, když nemám) Propereme quinou a necháme ji okapat v cedníku. Očištěnou zeleninu nakrájíme a dáme opékat na olej cibuli, česnek a mrkev a rozmarýn. Po chvíli přidáme okapanou quinou a za stálého míchání ji restujeme společně s cibulí a mrkví. Osolíme, přidáme rajčata, vývar, bujon a přivedeme k varu. Po 10 minutách přidáme řapíkatý celer a vaříme dalších 10 minut. Vypneme, můžeme přidat jemnější lístky řapíkatého celeru, dochutíme dle potřeby solí, pepřem a olejem. Podávat můžeme ozdobené kozím či ovčím sýrem nebo parmazánem.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/rajcatova-polevka-s-quinoou/","summary":"\u003cp\u003eReceptů na syté a chutné polévky není nikdy dost. Tuto jsem objevila v \u003cem\u003eBioabecedáři\u003c/em\u003e, o kterém tu dnes jistě neslyšíte naposled, a hned jsem ji musela přidat do svého polévkového repertoáru.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100g quinoy\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 velká cibule, nakrájená na měsíčky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 velká mrkev, nakrájená na kousky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e5 lžic olivového nebo avokádového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eplechovka loupaných rajčat\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1,5 lžičky soli\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 l zeleninového vývaru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ekostka zeleninového biobujonu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200g řapíkatého celeru, nakrájeného nadrobno\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e4-5 stroužků česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003erozmarýn\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e (ideálně čerstvý, ale dávám i sušený, když nemám)\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003ePropereme quinou a necháme ji okapat v cedníku. Očištěnou zeleninu nakrájíme a dáme opékat na olej cibuli, česnek a mrkev a rozmarýn. Po chvíli přidáme okapanou quinou a za stálého míchání ji restujeme společně s cibulí a mrkví. Osolíme, přidáme rajčata, vývar, bujon a přivedeme k varu. Po 10 minutách přidáme řapíkatý celer a vaříme dalších 10 minut. Vypneme, můžeme přidat jemnější lístky řapíkatého celeru, dochutíme dle potřeby solí, pepřem a olejem. Podávat můžeme ozdobené kozím či ovčím sýrem nebo parmazánem.\u003c/p\u003e","title":"Rajčatová polévka s quinoou"},{"content":"Literatura faktu se tu u mě na blogu zas tak často neobjevuje, byť se jí rozhodně nebráním, pokud mě tematicky zaujme. To byl i případ letní nabídky recenzního výtisku z knihkupectví Megaknihy.cz. Dějiny druhé světové války a nacistického Německa určitě patří k tématům, o nichž by měl mít povědomí každý z nás. Kniha Hitlerův otec s podtitulem Jak se syn stal diktátorem slibuje možnost poprvé autenticky nahlédnout do životních podmínek Hitlerovy rodiny.\nSandgruberův výzkum vychází z jednatřiceti dopisů Hitlerova otce, Aloise Hitlera, které byly po více než sto letech objeveny, a v nichž popisuje svůj každodenní život i \u0026ldquo;hospodaření\u0026rdquo;. Autor tvrdí, že tyto dopisy vrhají na dětství a mládí obávaného diktátora nové světlo a jsou dostatečně zajímavé na to, aby na jejich podkladě mohla vzniknout kniha. Nutno hned na úvod říct, že já jeho názor bohužel nesdílím\u0026hellip;\nJednak naprosto nemám pocit, že by se jednalo o tak přelomový nález, který by přinášel nečekaná fakta. Kniha je plná fádních a nic neříkajících dat, finančních rodinných otázek a z mého pohledu naprosto irelevantních a nezáživných informací. Naopak témata, která by mohla být opravdu zajímavá, autor příliš nerozvíjí. Přijde mi, že v tomto ohledu si publikace Hitlerův otec(soudě dle anotace) hraje na něco zcela jiného, než čím ve skutečnosti je. Šokující odhalení tady opravdu nečekejte.\nO něco záživnější mi přišla až druhá polovina knihy, která se více věnuje dětství Adolfa Hitlera a letům jeho školní docházky, letmo se dotkne i vztahů v rodině, nicméně opět nemám pocit, že by v ní do tématu více ponořený čtenář objevil něco, co ještě nikdy předtím jinde nečetl. A hlavně - u knihy, která se tváří jako historii popularizující dílo, bych čekala, že bude psaná čtivou a zábavnou formou. Bohužel se i v tomto ohledu koná zklamání, Sandgruberův jazyk je spíše fádní a nezáživný.\nKniha oplývá bohatou obrazovou přílohou i rozsáhlým seznamem zdrojů a literatury, ale tím už si u čtenáře skóre bohužel moc nevylepší. Za mne se opravdu nejedná o nějak přelomové dílo, které by stálo za víc než jedno přečtení.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/roman-sandgruber-hitleruv-otec/","summary":"\u003cp\u003eLiteratura faktu se tu u mě na blogu zas tak často neobjevuje, byť se jí rozhodně nebráním, pokud mě tematicky zaujme. To byl i případ letní nabídky recenzního výtisku z knihkupectví \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/\"\u003eMegaknihy.cz\u003c/a\u003e. Dějiny druhé světové války a nacistického Německa určitě patří k tématům, o nichž by měl mít povědomí každý z nás. Kniha \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/historie/3523798-hitleruv-otec.html\"\u003eHitlerův otec\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e s podtitulem \u003cem\u003eJak se syn stal diktátorem\u003c/em\u003e slibuje možnost poprvé autenticky nahlédnout do životních podmínek Hitlerovy rodiny.\u003c/p\u003e","title":"Roman Sandgruber - Hitlerův otec"},{"content":"Po červencovém dovolenkování nás teď čeká zbytek léta převážně doma, a tak bude zase i víc příležitostí pro domácí vaření. Polévky jsou u nás stálým evergreenem, který můžeme jíst klidně k snídani, obědu i večeři, a tak tipů na nové recepty není nikdy dost. Třeba i vás inspiruje můj nejnovější objev z OnaDnes :-)\n2 střední mrkve 4 stonky řapíkatého celeru 1/2 pórku 2 kořenové petržele 1 cibule 3 stroužky česneku čerstvé bylinky na dochucení 300g tresky 2 lžíce olivového oleje 1,2l zeleninového vývaru 8 tygřích krevet sůl, pepř Všechnu zeleninu si očistíme a pokrájíme na menší kousky. Bylinky omyjeme, osušíme a nasekáme nahrubo. Tresku rovněž očistíme a překrájíme na kousky. V hrnci rozehřejeme olej a orestujeme na něm kousky zeleniny. Přilijeme vývar, přivedeme k varu a na mírném stupni vaříme 5 minut. Nakonec do hrnce vložíme krevety s tresčím masem a pozvolna vaříme ještě 15 minut. Nakonec polévku dochutíme bylinkami, případně solí a pepřem. Můžeme podávat s krutonky.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/lehka-rybi-polevka/","summary":"\u003cp\u003ePo červencovém dovolenkování nás teď čeká zbytek léta převážně doma, a tak bude zase i víc příležitostí pro domácí vaření. Polévky jsou u nás stálým evergreenem, který můžeme jíst klidně k snídani, obědu i večeři, a tak tipů na nové recepty není nikdy dost. Třeba i vás inspiruje můj nejnovější objev z OnaDnes :-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 střední mrkve\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e4 stonky řapíkatého celeru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1/2 pórku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 kořenové petržele\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 cibule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 stroužky česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ečerstvé bylinky na dochucení\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e300g tresky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce olivového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1,2l zeleninového vývaru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e8 tygřích krevet\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eVšechnu zeleninu si očistíme a pokrájíme na menší kousky. Bylinky omyjeme, osušíme a nasekáme nahrubo. Tresku rovněž očistíme a překrájíme na kousky. V hrnci rozehřejeme olej a orestujeme na něm kousky zeleniny. Přilijeme vývar, přivedeme k varu a na mírném stupni vaříme 5 minut. Nakonec do hrnce vložíme krevety s tresčím masem a pozvolna vaříme ještě 15 minut. Nakonec polévku dochutíme bylinkami, případně solí a pepřem. Můžeme podávat s krutonky.\u003c/p\u003e","title":"Lehká rybí polévka"},{"content":"V posledních týdnech se u mě sešlo celkem dost nových titulů, kterými jsem doplnila svou knihovničku, a tak to snad v literární rubrice bude zase trochu víc žít. Hned na úvod jsem sáhla po poměrně nedávno vydaném románu Zuzanin dech (2020), na který jsem slyšela samé pozitivní recenze, a který jsem si nechala zaslat v rámci spolupráce s e-shopem Megaknihy.cz.\nUž obálka s jasně žlutou hvězdou napoví, že klíčová část děje se odehrává za druhé světové války a že to tedy nebude úplně lehká četba. Hlavní hrdinkou příběhu je Zuzana Liebeskindová, dcera ze zámožné rodiny majitele prosperujícího cukrovaru, vychovávaná v hojnosti a blahobytu. Román je chronologicky rozdělen na 3 části - Zuzanino víceméně bezstarostné dětství, dospívání poznamenané nástupem nacismu a zaváděním protižidovských represí, a nakonec dospělost - část odehrávající se v koncentračním táboře a posléze zachycující Zuzanin život v následujících letech po skončení války. Hlavním tématem příběhu však není válka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Klíčovou roli v románu hraje vztahový trojúhelník Zuzany a dvou jejích nejlepších kamarádů, Hanuše a Jana, v němž nechybí milostné vzplanutí - opětované i neopětované\u0026hellip;\nKniha je vyprávěna přímočarým jazykem a v přítomném čase, což přispívá k tomu, že přestože má přes 300 stran, nebudete mít daleko k tomu přečíst ji na posezení, natolik je strhující. Autorčin jazyk je vůbec velice zajímavým charakteristickým prvkem románu - místy je velice naturalistický a úsporný, jindy překvapí snovými až poetickými obraty, díky čemuž vybočuje z řady jiných románů s obdobnou tematikou války a holocaustu.\nJediné, co mne na knize možná trochu zklamalo, bylo její finále. Měla jsem určitý tip, kam příběh zřejmě vyústí a že bude v závěru víc gradovat, a pak byl najednou na pár stránkách konec, pro mne až nepatřičně otevřený. To mi přijde na jinak tak výjimečný román opravdu škoda. Nicméně to nic nemění na tom, že Zuzanin dech je vynikající knížka a byla by škoda nechat si ji ujít.\nRáda bych slíbila, že příště se tu můžete těšit na něco oddechovějšího, ale jak tak na to koukám, nevim nevim\u0026hellip; Tak čtení pod slunečníkem zdar :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jakuba-katalpa-zuzanin-dech/","summary":"\u003cp\u003eV posledních týdnech se u mě sešlo celkem dost nových titulů, kterými jsem doplnila svou knihovničku, a tak to snad v literární rubrice bude zase trochu víc žít. Hned na úvod jsem sáhla po poměrně nedávno vydaném románu \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/historicke/597453-zuzanin-dech.html?search_pos=1\"\u003eZuzanin dech\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e (2020), na který jsem slyšela samé pozitivní recenze, a který jsem si nechala zaslat v rámci spolupráce s e-shopem \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/\"\u003eMegaknihy.cz\u003c/a\u003e.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eUž obálka s jasně žlutou hvězdou napoví, že klíčová část děje se odehrává za druhé světové války a že to tedy nebude úplně lehká četba. Hlavní hrdinkou příběhu je Zuzana Liebeskindová, dcera ze zámožné rodiny majitele prosperujícího cukrovaru, vychovávaná v hojnosti a blahobytu. Román je chronologicky rozdělen na 3 části - Zuzanino víceméně bezstarostné dětství, dospívání poznamenané nástupem nacismu a zaváděním protižidovských represí, a nakonec dospělost - část odehrávající se v koncentračním táboře a posléze zachycující Zuzanin život v následujících letech po skončení války. Hlavním tématem příběhu však není válka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Klíčovou roli v románu hraje vztahový trojúhelník Zuzany a dvou jejích nejlepších kamarádů, Hanuše a Jana, v němž nechybí milostné vzplanutí - opětované i neopětované\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Jakuba Katalpa - Zuzanin dech"},{"content":"Tuhle bezmasou rychlovku podle Albert magazínu jsem si připravila k obědu minulý víkend, kdy jsem se na chvíli ocitla slaměnou vdovou, a tak mi zachutnala, že si rozhodně zaslouží své místo i tady v mé blogové sbírce receptů.\n4 červené kapie 500g těstovin linguine sůl, pepř 4 lžíce olivového oleje 110g strouhaného sýra italského typu 50g kešu natural 1 stroužek česneku 1 hrst čerstvé bazalky Z kapií vcelku vyřízneme jádřince a dáme je na plech vyložený pečicím papírem. Pečeme v troubě předehřáté na 200°C 20 minut, dokud slupka místy nezčerná a nespálí se. Upečené kapie přesuneme do misky, přikryjeme potravinářskou folií a necháme další 2-3 minuty zapařit, aby šla slupka hezky svléknout. Těstoviny uvaříme ve vroucí osolené vodě se lžící oleje.\nSvlečené papriky nahrubo nakrájíme, vložíme do mixéru spolu s 50g sýra, kešu oříšky, zbytkem oleje a oloupaným česnekem a rozmixujeme dohladka. Dle chuti osolíme a opepříme. Uvařené těstoviny promícháme s omáčkou, případně zředíme trochou vody, v níž se těstoviny vařily. Podáváme posypané lístky čerstvé bazalky a strouhaným sýrem.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/linguine-s-omackou-z-pecenych-paprik/","summary":"\u003cp\u003eTuhle bezmasou rychlovku podle Albert magazínu jsem si připravila k obědu minulý víkend, kdy jsem se na chvíli ocitla slaměnou vdovou, a tak mi zachutnala, že si rozhodně zaslouží své místo i tady v mé blogové sbírce receptů.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e4 červené kapie\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e500g těstovin linguine\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e4 lžíce olivového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e110g strouhaného sýra italského typu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e50g kešu natural\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 stroužek česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 hrst čerstvé bazalky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eZ kapií vcelku vyřízneme jádřince a dáme je na plech vyložený pečicím papírem. Pečeme v troubě předehřáté na 200°C 20 minut, dokud slupka místy nezčerná a nespálí se. Upečené kapie přesuneme do misky, přikryjeme potravinářskou folií a necháme další 2-3 minuty zapařit, aby šla slupka hezky svléknout. Těstoviny uvaříme ve vroucí osolené vodě se lžící oleje.\u003c/p\u003e","title":"Linguine s omáčkou z pečených paprik"},{"content":"Chvilky mého historicky druhého víkendu bez dítěte jsem využila (krom celkem intenzivního jógového kurzu) k sepsání článku o tom, jaké zajímavé knihy mě provázely uplynulým jarem.\nWilliam Stixrud a Ned Johnson - Dítě na vlastní pohon\nPrvní \u0026ldquo;Melvilovka\u0026rdquo; z vánoční nadílky, do které jsem se pustila. Inspirující, byť zaměřená spíše už na děti školou povinné/v americkém systému školství, ale každopádně obzory rozšiřující. Určitě se k ní dá vracet. Na konci každé kapitoly najde rodič praktické tipy, které může doma okamžitě aplikovat. Obzvlášť zajímavá mi přišla kapitola Online 24/7, která se zaměřuje na technologie, kterým jsou v dnešní době děti vystaveny už odmala, a jejich dopadům na lidský mozek.\nMirjam Presslerová - Když přichází štěstí\u0026hellip;\nPro odlehčení jsem vyhrabala ze své dětské knihovničky tuto útlou knížečku německé spisovatelky Mirjam Presslerové, i když téma to vlastně moc odpočinkové není. Příběh se odvíjí pár let po skončení druhé světové války v dětském domově a jeho vypravěčkou je dvanáctileté židovská holčička Halinka. Z různých střípků si čtenář postupně utváří obraz o Halinčině neveselé minulosti, byť toho spoustu zůstává nevyřčeno či jen mezi řádky. Melancholickou poetiku příběhu hezky doplňují černobílé ilustrace Zdeny Táborské.\nHans Rosling - Faktomluva\nA toto je za mne překvapivě asi zatím nejlepší \u0026ldquo;Melvilovka\u0026rdquo;! Mimořádně zábavná a čtivá - a to vážně nejsem člověk, který by si liboval v grafech (na rozdíl od Péti, který mi ji vybral :-D). Kniha plná konkrétních důkazů o tom, že náš svět na tom vlastně není tak špatně, jak se domníváme, a že máme spoustu důvodů k optimismu, je proložena spoustou zajímavých příběhů ze života a lékařské praxe autora, Hanse Roslinga. Jediné smutné na tom je, že Hans Rosling zemřel v roce 2017 na rakovinu slinivky. Tak ráda bych si od něj přečetla názor na pandemii covidu nebo aktuální válečný konflikt v Evropě - dvě z pěti hrozeb, které by nám, dle jeho názoru, skutečně měly dělat vrásky na čele (ty další 3 jsou finanční kolaps, klimatická změna a extrémní chudoba). Tak či tak vám Faktomluvu moc doporučuji - je to jedna z těch méně nápadných knih, která by snadno mohla proklouznout vaší pozornosti a to by byla vážně škoda!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jarni-knihovnicka-5/","summary":"\u003cp\u003eChvilky mého historicky druhého víkendu bez dítěte jsem využila (krom celkem intenzivního jógového kurzu) k sepsání článku o tom, jaké zajímavé knihy mě provázely uplynulým jarem.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eWilliam Stixrud a Ned Johnson - Dítě na vlastní pohon\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePrvní \u0026ldquo;Melvilovka\u0026rdquo; z vánoční nadílky, do které jsem se pustila. Inspirující, byť zaměřená spíše už na děti školou povinné/v americkém systému školství, ale každopádně obzory rozšiřující. Určitě se k ní dá vracet. Na konci každé kapitoly najde rodič praktické tipy, které může doma okamžitě aplikovat. Obzvlášť zajímavá mi přišla kapitola \u003cem\u003eOnline 24/7\u003c/em\u003e, která se zaměřuje na technologie, kterým jsou v dnešní době děti vystaveny už odmala, a jejich dopadům na lidský mozek.\u003c/p\u003e","title":"Jarní knihovnička"},{"content":"Další rok plný novinek a zlomů je za námi a já si ho sem jdu pro radost zaznamenat, protože děti rostou tak rychle a zítra už to všechno určitě zase nebude pravda :-)\nOli ve čtyřech letech váží 15,5 kila a nosí oblečení v rozmezí velikostí 104-116. Největším milníkem uplynulého roku byl bezpochyby můj návrat do práce a Oliho nástup do školky. Obavy byly přirozeně na místě, ale zároveň jsem si byla jistá, že O. pobyt v kolektivu skvěle zvládne. Naše dětská skupinka, do které dochází, je spíše komorní, a přístup personálu i celková atmosféra zcela splňuje má očekávání o předškolní péči. O. se okamžitě začlenil a našel si tam spoustu nových kamarádů, ve školičce tráví čas rád a to je pro mne klíčové. Tety ho často chválí, jak je komunikativní a jaký má rozhled. Zároveň se i moc hezky chová k ostatním dětem. Uplynulou zimu jsme ho poprvé postavili na lyže a docela ho to i bavilo. Příští rok se opět chystáme na Ramzovou, tak určitě využijeme místní lyžařskou školičku. Pod stromečkem taky O. objevil opravdové šlapací kolo - uvidíme, jak mu to na něm půjde :-) Co se týče spaní, od té doby, co chodí O. do školky, už na jeho odpoledním spánku nijak nelpím. Občas si ještě rád odpoledního šlofíčka dá, jindy máme nabitý program a zvládne to až do večera i bez něj. Funguje nám večerka okolo 8. hodiny - budíček pak zpravidla bývá okolo šesté, klasika :-D Ale snažím se si nestěžovat, protože v období změny času se nám pravidelně budíval hned po páté :-D Co se týče jídla, asi u nás žádné velké změny neproběhly. Oli je pořád vděčný strávník, který miluje polévky, maso, lososa, mléko, jogurty a samozřejmě všechno sladké - od knedlíků přes kompoty až po gumové medvídky. Na pečivo moc není, stejně tak šunku si dá spíš sporadicky, ale už vzal trochu na milost sýry. Samozřejmě se všemožně snažím omezovat sladkosti, ale zároveň mu je nechci nijak striktně zakazovat. Spíš se snažím jít cestou zdravějších alternativ a samozřejmostí je každý den nějaké ovoce či zelenina. Myslím, že v porovnání s jinými dětmi se O. stravuje pořád velice zdravě. Díky školce jsme zase udělali velký posun v samoobslužnosti - zejména co se týče oblékání, hygienických návyků a podobně. Mým aktuálně nejambicioznějším cílem je zbavit O. plen na spaní. Často přemýšlím nad tím, že by je už třeba dávno nepotřeboval, kdybych mu je prostě ze dne na den přestala dávat. Na druhou stranu mě v tuto chvíli neláká představa obden měnit ložní prádlo a jinak v tomto směru experimentovat. Věřím, že přes léto bude příznivá konstelace a nějak to dáme :-) Mrzí mě, že co jsem v práci, nemám už tolik času ani energie připravovat pro O. různé tvořivé aktivity jako dřív, ač vím, že je má tak rád. Ve školce ale samozřejmě často také malují a tvoří. Doma teď už druhým rokem odebíráme časopis Puntík - v něm je také spousta hezkých kreativních nápadů. Perfektní samolepkové sešity kupuji čas od času Olimu v Tigeru a dvě lepící sady od značky Djeco dostal i k Vánocům a narozeninám - lepení je prostě u nás pořád top :-) A pak taky naprosto milujeme pískové omalovánky - ty většinou objednáváme z Aliexpressu. Tak co myslíte, pominula u nás za ten rok Oliho záliba v mašinkách :-)? Samozřejmě ani o píď! Naopak se jeho znalosti ještě více prohloubily - jsem pořád stejně fascinovaná tím, jak dokáže od sebe rozeznat všelijaké mašinky, které na první pohled vypadají naprosto stejně. Za Péťovy body na Inkartě jsme O. předplatili (nesmějte se) šotoušský měsíčník \u0026quot; Železničář\u0026quot;. Ten když objevíme ve schránce, tak je to pro nás radost největší a čteme si v něm a listujeme až do večera. Na FB už sleduju všelijaké železničářské spolky a nedočkavě vyhlížím nejrůznější akce, které by se Olimu mohly líbit, ať už jde o modelářské výstavy či historické jízdy. V Modelovém světě na Josefské už máme věrnostní kartu :-D Mezi nejoblíbenější hračky (krom vláčkodráhy, samozřejmě) aktuální patří lego, puzzle a krájecí zelenina, nejvíc ze všeho teď ale Oliho baví hrát nejrůznější společenské hry, ať už jde o pexesa, kvarteta, zjednodušené verze Člověče, nezlob se, Kloboučku hop nebo karetní Prší. Rádi také využíváme možnosti půjčování her v místní knihovně - ušetříme tak dost peněz i prostoru doma a můžeme stále zkoušet něco nového. Registrace do knihovny pro nás vůbec byla obrovským milníkem! Odhodlala jsem se k tomu loni na jaře, když veřejné knihovny byly jednou z prvních institucí, která se lidem po pandemii otevřela. Trochu jsem váhala, jestli už je na to O. dostatečně \u0026ldquo;zralý\u0026rdquo;, ale tím, jak je na knihy odmalička zvyklý a chová se k nim hezky, to byly zbytečné obavy. V knihovně jsme od té doby stálými hosty a nové knihy už prakticky nekupuju. Už někdy před rokem, kdy začal Oli projevovat první zájem o písmena, jsem mu pořídila dřevěnou vkládací abecedu. Od té doby spolehlivě pozná všechna písmena a dokáže i říct příklad slova, které na dané písmeno začíná. Na podzim se O. začal hodně zajímat o lodě (myslím, že to odstartoval klip k písni My heart will go on, který mu Péťa často pouštěl :-D) a také o vesmír a kosmické rakety. I tady se brzo začal projevovat jeho smysl pro detail, který už dobře známe v souvislosti s mašinkami. V různých encyklopediích bezpečně pozná raketu, ve které vzlétl do vesmíru Gagarin, nebo lunární modul, který poprvé přistál na měsíci. Zná dokonce i jména několika amerických kosmonautů :-D Vždycky se snažím jeho aktuálním zájmům vycházet vstříc a nabízet mu knížky, ale třeba i tvoření s tematikou, která je mu zrovna blízká. Hrozně hezký zpívá a už si fakt říkám, že ho musím přihlásit na nějaký hudební kroužek. Nedávno jsme vyrazili na první koncert do divadla (na Smejka a Tanculienku :-) a bylo úžasný pozorovat, jak si to užívá, řádí a zplna hrdla zpívá. Aniž bych ho s tím někdy nějak zvlášť \u0026ldquo;buzerovala\u0026rdquo;, většinou už celkem automaticky zdraví, prosí i děkuje. Nemá problém přijít s omluvit se, pokud něco vyvede. A umí i zalichotit! Když se vrátím od kadeřníka, nikdy nezapomene říct: \u0026ldquo;Vypadáš krásně, mami!\u0026rdquo; :-D Nikdy jsem zatím v mateřství neměla takové to období, že bych si přála zastavit čas. Vždycky jsem se těšila na nějaké další \u0026ldquo;AŽ\u0026rdquo;, na nějaký milník, s nímž náš život bude jednodušší. Nevím, jestli je to tím návratem do práce a tím, že je mi čas s Olim najednou mnohem vzácnější, ale každý den s ním mě teď tak moc baví! O. už je opravdový parťák, dá se toho s ním spousta podnikat, dokážeme se už ale spolu i na spoustě věcech domluvit a vyjít si vstříc, když zrovna jeden z nás nemá svůj den. A i když jsou i tak některé dny pořád náročné, nakonec stejně odpadám do postele s nesmírnou vděčností za to, že ho máme \u0026lt;3 ","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/4-roky/","summary":"\u003cp\u003eDalší rok plný novinek a zlomů je za námi a já si ho sem jdu pro radost zaznamenat, protože děti rostou tak rychle a zítra už to všechno určitě zase nebude pravda :-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003eOli ve čtyřech letech váží 15,5 kila a nosí oblečení v rozmezí velikostí 104-116.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eNejvětším milníkem uplynulého roku byl bezpochyby můj návrat do práce a Oliho nástup do školky. Obavy byly přirozeně na místě, ale zároveň jsem si byla jistá, že O. pobyt v kolektivu skvěle zvládne. Naše dětská skupinka, do které dochází, je spíše komorní, a přístup personálu i celková atmosféra zcela splňuje má očekávání o předškolní péči. O. se okamžitě začlenil a našel si tam spoustu nových kamarádů, ve školičce tráví čas rád a to je pro mne klíčové. Tety ho často chválí, jak je komunikativní a jaký má rozhled. Zároveň se i moc hezky chová k ostatním dětem.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eUplynulou zimu jsme ho poprvé postavili na lyže a docela ho to i bavilo. Příští rok se opět chystáme na Ramzovou, tak určitě využijeme místní lyžařskou školičku. Pod stromečkem taky O. objevil opravdové šlapací kolo - uvidíme, jak mu to na něm půjde :-)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eCo se týče spaní, od té doby, co chodí O. do školky, už na jeho odpoledním spánku nijak nelpím. Občas si ještě rád odpoledního šlofíčka dá, jindy máme nabitý program a zvládne to až do večera i bez něj. Funguje nám večerka okolo 8. hodiny - budíček pak zpravidla bývá okolo šesté, klasika :-D Ale snažím se si nestěžovat, protože v období změny času se nám pravidelně budíval hned po páté :-D\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eCo se týče jídla, asi u nás žádné velké změny neproběhly. Oli je pořád vděčný strávník, který miluje polévky, maso, lososa, mléko, jogurty a samozřejmě všechno sladké - od knedlíků přes kompoty až po gumové medvídky. Na pečivo moc není, stejně tak šunku si dá spíš sporadicky, ale už vzal trochu na milost sýry. Samozřejmě se všemožně snažím omezovat sladkosti, ale zároveň mu je nechci nijak striktně zakazovat. Spíš se snažím jít cestou zdravějších alternativ a samozřejmostí je každý den nějaké ovoce či zelenina. Myslím, že v porovnání s jinými dětmi se O. stravuje pořád velice zdravě.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eDíky školce jsme zase udělali velký posun v samoobslužnosti - zejména co se týče oblékání, hygienických návyků a podobně.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eMým aktuálně nejambicioznějším cílem je zbavit O. plen na spaní. Často přemýšlím nad tím, že by je už třeba dávno nepotřeboval, kdybych mu je prostě ze dne na den přestala dávat. Na druhou stranu mě v tuto chvíli neláká představa obden měnit ložní prádlo a jinak v tomto směru experimentovat. Věřím, že přes léto bude příznivá konstelace a nějak to dáme :-)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eMrzí mě, že co jsem v práci, nemám už tolik času ani energie připravovat pro O. různé tvořivé aktivity jako dřív, ač vím, že je má tak rád. Ve školce ale samozřejmě často také malují a tvoří. Doma teď už druhým rokem odebíráme časopis Puntík - v něm je také spousta hezkých kreativních nápadů. Perfektní samolepkové sešity kupuji čas od času Olimu v Tigeru a dvě lepící sady od značky Djeco dostal i k Vánocům a narozeninám - lepení je prostě u nás pořád top :-) A pak taky naprosto milujeme pískové omalovánky - ty většinou objednáváme z Aliexpressu.\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"4-roky-01.jpg\"/\u003e \n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003eTak co myslíte, pominula u nás za ten rok Oliho záliba v mašinkách :-)? Samozřejmě ani o píď! Naopak se jeho znalosti ještě více prohloubily - jsem pořád stejně fascinovaná tím, jak dokáže od sebe rozeznat všelijaké mašinky, které na první pohled vypadají naprosto stejně. Za Péťovy body na Inkartě jsme O. předplatili (nesmějte se) šotoušský měsíčník \u0026quot; \u003cem\u003eŽelezničář\u003c/em\u003e\u0026quot;. Ten když objevíme ve schránce, tak je to pro nás radost největší a čteme si v něm a listujeme až do večera. Na FB už sleduju všelijaké železničářské spolky a nedočkavě vyhlížím nejrůznější akce, které by se Olimu mohly líbit, ať už jde o modelářské výstavy či historické jízdy. V Modelovém světě na Josefské už máme věrnostní kartu :-D\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eMezi nejoblíbenější hračky (krom vláčkodráhy, samozřejmě) aktuální patří lego, puzzle a krájecí zelenina, nejvíc ze všeho teď ale Oliho baví hrát nejrůznější společenské hry, ať už jde o pexesa, kvarteta, zjednodušené verze \u003cem\u003eČlověče, nezlob se\u003c/em\u003e, \u003cem\u003eKloboučku hop\u003c/em\u003e nebo karetní \u003cem\u003ePrší\u003c/em\u003e. Rádi také využíváme možnosti půjčování her v místní knihovně - ušetříme tak dost peněz i prostoru doma a můžeme stále zkoušet něco nového.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eRegistrace do knihovny pro nás vůbec byla obrovským milníkem! Odhodlala jsem se k tomu loni na jaře, když veřejné knihovny byly jednou z prvních institucí, která se lidem po pandemii otevřela. Trochu jsem váhala, jestli už je na to O. dostatečně \u0026ldquo;zralý\u0026rdquo;, ale tím, jak je na knihy odmalička zvyklý a chová se k nim hezky, to byly zbytečné obavy. V knihovně jsme od té doby stálými hosty a nové knihy už prakticky nekupuju.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eUž někdy před rokem, kdy začal Oli projevovat první zájem o písmena, jsem mu pořídila dřevěnou vkládací abecedu. Od té doby spolehlivě pozná všechna písmena a dokáže i říct příklad slova, které na dané písmeno začíná.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eNa podzim se O. začal hodně zajímat o lodě (myslím, že to odstartoval klip k písni My heart will go on, který mu Péťa často pouštěl :-D) a také o vesmír a kosmické rakety. I tady se brzo začal projevovat jeho smysl pro detail, který už dobře známe v souvislosti s mašinkami. V různých encyklopediích bezpečně pozná raketu, ve které vzlétl do vesmíru Gagarin, nebo lunární modul, který poprvé přistál na měsíci. Zná dokonce i jména několika amerických kosmonautů :-D Vždycky se snažím jeho aktuálním zájmům vycházet vstříc a nabízet mu knížky, ale třeba i tvoření s tematikou, která je mu zrovna blízká.\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"4-roky-02.jpg\"/\u003e \n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003eHrozně hezký zpívá a už si fakt říkám, že ho musím přihlásit na nějaký hudební kroužek. Nedávno jsme vyrazili na první koncert do divadla (na Smejka a Tanculienku :-) a bylo úžasný pozorovat, jak si to užívá, řádí a zplna hrdla zpívá.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eAniž bych ho s tím někdy nějak zvlášť \u0026ldquo;buzerovala\u0026rdquo;, většinou už celkem automaticky zdraví, prosí i děkuje. Nemá problém přijít s omluvit se, pokud něco vyvede. A umí i zalichotit! Když se vrátím od kadeřníka, nikdy nezapomene říct: \u0026ldquo;Vypadáš krásně, mami!\u0026rdquo; :-D\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eNikdy jsem zatím v mateřství neměla takové to období, že bych si přála zastavit čas. Vždycky jsem se těšila na nějaké další \u0026ldquo;AŽ\u0026rdquo;, na nějaký milník, s nímž náš život bude jednodušší. Nevím, jestli je to tím návratem do práce a tím, že je mi čas s Olim najednou mnohem vzácnější, ale každý den s ním mě teď tak moc baví! O. už je opravdový parťák, dá se toho s ním spousta podnikat, dokážeme se už ale spolu i na spoustě věcech domluvit a vyjít si vstříc, když zrovna jeden z nás nemá svůj den. A i když jsou i tak některé dny pořád náročné, nakonec stejně odpadám do postele s nesmírnou vděčností za to, že ho máme \u0026lt;3\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e","title":"4 roky"},{"content":"Dlouho jsem tu neměla žádnou \u0026ldquo;motivační\u0026rdquo; knihu - dílem asi i proto, že na jejich efekt už moc nevěřím. S nabídkou recenzního titulu \u0026quot; Přeskočte pořadí\u0026quot; mě oslovily Megaknihy.cz, a přestože teď - po náloži populárně-naučné literatury od Ježíška 8-) - vyhledávám spíš beletrii, nakonec jsem si řekla, že dám pro mne dosud neznámému autorovi šanci.\nJames Altucher je americký podnikatel, investor, spisovatel i autor podcastů, zároveň je ale také člověkem, který se několikrát octnul na dně, od něhož se dokázal vždy znovu odrazit. V knize čtenářům s podnikavým duchem přináší své zkušenosti, rady a tipy, jak své nadšení a nápady zkusit přetavit v úspěch, na který nebudete muset čekat desítky let. Kniha je poměrně prakticky napsána, ale celkem mi na ní vadila jistá nestrukturovanost - text působí místy dost chaoticky a autor skáče od jednoho tématu k druhému. Jak jsem teď zvyklá na ty \u0026ldquo;Melvilovky\u0026rdquo;, tohle na mě z pohledu žánru populárně-naučné literatury působilo trochu \u0026ldquo;amatérsky\u0026rdquo;.\nNěkteré kapitoly jsem pročetla, aniž by ve mně vyvolaly jakýkoliv zájem, jiné mě zase naopak svou trefností oslovily velmi - třeba ta o pravidle 50/1, v níž autor medituje nad efektivitou osmihodinové pracovní doby a produktivity práce. Kromě svého osobního příběhu, který v knize James Altucher vypráví (opět ale nijak systematicky či chronologicky, obrázek si čtenář dělá spíš postupně z jednotlivých útržků), přináší také celou řadu příkladů dalších úspěšných a inspirativních lidí, ať už z oblasti sportu, umění či byznysu.\nJistý \u0026ldquo;aha-moment\u0026rdquo; pak přináší kapitola \u0026quot; Staňte se podnikatelem\u0026quot;, v níž autor se sebereflexí přiznává, že podnikání obětoval život a jednou z oblastí, kterou mu to poznamenalo, jsou i pošramocené rodinné vztahy. To ve čtenáři nutně vyvolává otázky, proč si vlastně nechat radit od člověka, s nímž část rodiny přerušila vazby. Vypovídá to víc o něm či o jeho rodině? Dá se vůbec někdo takový považovat za úspěšného, když to, na čem v životě skutečně záleží, mu do jisté míry ztroskotalo?\nNemám na to jednoznačný názor. Každopádně si nejsem jistá, zda právě \u0026quot; Přeskočte pořadí\u0026quot; je ta kniha, kterou bych doporučila někomu, kdo se chystá rozjet své podnikání. Ačkoliv kniha otevírá zajímavá témata, nepropracovává je dostatečně do hloubky, a tak zde zákonitě ani není prostor pro nějaké objevné myšlenky. A to je u literatury tohoto žánru prostě chyba.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/james-altucher-preskocte-poradi/","summary":"\u003cp\u003eDlouho jsem tu neměla žádnou \u0026ldquo;motivační\u0026rdquo; knihu - dílem asi i proto, že na jejich efekt už moc nevěřím. S nabídkou recenzního titulu \u0026quot; \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/pracovni-motivace/3143775-preskocte-poradi.html\"\u003ePřeskočte pořadí\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e\u0026quot; mě oslovily \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/\"\u003eMegaknihy.cz\u003c/a\u003e, a přestože teď - po náloži populárně-naučné literatury od Ježíška 8-) - vyhledávám spíš beletrii, nakonec jsem si řekla, že dám pro mne dosud neznámému autorovi šanci.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eJames Altucher je americký podnikatel, investor, spisovatel i autor podcastů, zároveň je ale také člověkem, který se několikrát octnul na dně, od něhož se dokázal vždy znovu odrazit. V knize čtenářům s podnikavým duchem přináší své zkušenosti, rady a tipy, jak své nadšení a nápady zkusit přetavit v úspěch, na který nebudete muset čekat desítky let. Kniha je poměrně prakticky napsána, ale celkem mi na ní vadila jistá nestrukturovanost - text působí místy dost chaoticky a autor skáče od jednoho tématu k druhému. Jak jsem teď zvyklá na ty \u0026ldquo;Melvilovky\u0026rdquo;, tohle na mě z pohledu žánru populárně-naučné literatury působilo trochu \u0026ldquo;amatérsky\u0026rdquo;.\u003c/p\u003e","title":"James Altucher - Přeskočte pořadí"},{"content":"Za poslední dobu jsem vyzkoušela docela dost nových receptů, které nám doma zachutnaly, ale byla jsem dosud líná si je tady uložit, tak snad to postupně napravím, než je všechny pozapomenu :-) Jedním z nich je i tento můj tip na slavnostní oběd, až se budete chtít před někým blýsknout. Alespoň já osobně kombinaci masa a sladké ovocné chuti miluju, i když vím, že to není šálek kávy každého strávníka. Tak třeba se zrovna vám dnes trefí do vkusu.\n800g vepřové panenky 150g parmské šunky sůl, pepř 2 lžíce olivového oleje 100ml červeného vína 2 lžíce povidel 50g sušených švestek 60g másla 6 snítek tymiánu Vepřovou panenku očistíme, nakrájíme na 12 stejných kousků a každý kus obalíme plátkem šunky. Tři kousky napíchneme na špíz, osolíme, opepříme a zprudka opékáme na rozpáleném oleji 2 minuty z každé strany. Poté přendáme na plech vyložený pečicím papírem a dopékáme v předehřáté troubě při 200°C asi 12 minut.\nMezitím do pánve s výpekem přilijeme červené víno a přidáme povidla. Sušené švestky nakrájíme na menší kousky a přidáme do omáčky. Švestkovou omáčku provaříme a vmícháme do ní máslo. Hotové špízy můžeme podávat přelité švestkovou omáčkou a ozdobit tymiánem. Já jsem jako přílohu připravila batátové pyré, ale určitě se budou skvěle hodit i šťouchané brambory.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/panenka-s-omackou-ze-susenych-svestek/","summary":"\u003cp\u003eZa poslední dobu jsem vyzkoušela docela dost nových receptů, které nám doma zachutnaly, ale byla jsem dosud líná si je tady uložit, tak snad to postupně napravím, než je všechny pozapomenu :-) Jedním z nich je i tento můj tip na slavnostní oběd, až se budete chtít před někým blýsknout. Alespoň já osobně kombinaci masa a sladké ovocné chuti miluju, i když vím, že to není šálek kávy každého strávníka. Tak třeba se zrovna vám dnes trefí do vkusu.\u003c/p\u003e","title":"Panenka s omáčkou ze sušených švestek"},{"content":"Přiznám se, že v uplynulých dnech a týdnech mě úplně opustila chuť psát a cokoliv tvořit. S událostmi, které začaly plnit média a zpravodajské pořady, mi najednou cokoliv, do čeho jsem se chtěla pustit, přišlo tak nedůležité a banální\u0026hellip; Prvotní šok ale samozřejmě postupně vystřídalo přijmutí té situace a myšlenka, že přesně tyhle \u0026ldquo;banality\u0026rdquo; jsou tím, co nás v životě nakonec drží nad vodou, ať se děje co se děje. A literatura a knihy jsou pro mě jednou takovou neotřesitelnou jistotou. Přeju nám všem, ať takových jistot, kterými se můžeme v těžkých časech obklopovat, je co nejvíc\u0026hellip;\nVladimír Páral - Milenci a vrazi\nK románu Milenci a vrazi mám takový rozporuplný vztah. Na jednu stranu je to určitě jedno z kultovních děl české literární tvorby 60. let, na stranu druhou to není kniha, při jejímž čtení byste si libovali, naopak je to sousto dost těžké a vlastně se vám docela uleví, když dospějete na poslední stránku\u0026hellip; Tak či tak si ke mně našla cestu už podruhé. Poprvé jsem ji četla někdy krátce po maturitě a vlastně bylo docela zábavné pozorovat, jak některé pasáže, které mi tehdy přišly zásadní, už se mnou dnes vůbec nerezonují a naopak. To je něco, co mě na knihách opravdu baví - aniž by se na jejich textu změnila jediná řádka, ukazují nám s odstupem, jak se měníme my sami.\n\u0026hellip;a možná je to takový zvláštní zákon skutečné silné lásky, že ti dva chtějí spolu prožít všecko, dobré i zlé, takový zvláštní zákon, který ty dva ukáže jednoho druhému v nejprudším světle, protože milovat se je poznat se a být spolu absolutně ve všem\u0026hellip;\nMilenci a vrazi mají tolik dějových linií, že obsáhnout je všechny by dalece přesahovalo mou stručnou recenzi, každopádně hlavním motiv knihy vidím v satirickém ztvárnění společnosti, která vlastně není nijak definována dobou, v níž byl román napsán. Naopak se čtenář může přesvědčit, že řada stereotypů zůstává i po letech obecně platná a neměnná.\nVladimír Holan - Ptala se tě\u0026hellip;\nPo neuvěřitelně dlouhé době jsem zase sáhla po nějaké poezii, a sice po tomto výboru z veršů Vladimíra Holana, v němž hraje prim především lyrická milostná tvorba.\nA to je všechno. Víc jsem toho bohužel během zimy přečíst nestihla. Do budoucna mě tu čeká hned několik \u0026ldquo;odborných titulů\u0026rdquo;, které mi přinesl Ježíšek, a tak se snad zase máte na co těšit. Na viděnou v lepších časech!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zimni-knihovnicka-4/","summary":"\u003cp\u003ePřiznám se, že v uplynulých dnech a týdnech mě úplně opustila chuť psát a cokoliv tvořit. S událostmi, které začaly plnit média a zpravodajské pořady, mi najednou cokoliv, do čeho jsem se chtěla pustit, přišlo tak nedůležité a banální\u0026hellip; Prvotní šok ale samozřejmě postupně vystřídalo přijmutí té situace a myšlenka, že přesně tyhle \u0026ldquo;banality\u0026rdquo; jsou tím, co nás v životě nakonec drží nad vodou, ať se děje co se děje. A literatura a knihy jsou pro mě jednou takovou neotřesitelnou jistotou. Přeju nám všem, ať takových jistot, kterými se můžeme v těžkých časech obklopovat, je co nejvíc\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Zimní knihovnička"},{"content":"Tak toto byla opět jedna z těch neodložitelných knih, které vás pohltí natolik, že s nimi nějaký čas prostě žijete a pořád vám leží v hlavě, až dokud je nedočtete. Poupátka jsou ve spoustě směrech odvážným a originálním počinem. Nejlépe však knihu asi charakterizuje slovo \u0026ldquo;zneklidňující\u0026rdquo;, kterým je román otitulován už na přebale. Téma, o němž Poupátka pojednávají, je samo o sobě dost temné, ale z toho, jak o něm smýšlí a vypráví hlavní hrdinka příběhu - jedenáctiletá Františka - vám chvílemi bude doslova běhat mráz po zádech.\nFrantiška žije v úplné, byť ne zcela dobře fungující rodině. Nedostatek rodičovské lásky a pozornosti si kompenzuje seberealizací v dramatickém kroužku, který vede poněkud svérázným způsobem charismatický Mirek. Postupně vyplouvá najevo jeho manipulativní a predátorská povaha, kterou si krůček po krůčku své svěřenkyně obmotává kolem prstu, aby se na nich posléze mohl dopouštět sexuálního násilí.\nCo knize dodává ještě větší autenticitu je fakt, že je částečně autobiografická a vychází ze skutečné kauzy sexuálního zneužívání v dramatickém souboru v jižních Čechách, který autorka v 90. letech navštěvovala. To, o čem v knize píše, tak do jisté míry sama prožila ona nebo její kamarádky z kroužku.\nMusím přiznat, že byť se jedná o tak těžké téma, kniha je místy i velice vtipná, obzvlášť v pasážích odehrávajících se mimo dramaťák, kdy se hlavní hrdinka pohybuje mezi svými vrstevníky, je prostě jen sama sebou a nechává čtenáři nahlédnout do svých myšlenek. Je obdivuhodné, s jakou lehkostí se Hana Lehečková dokázala vcítit do jedenáctileté holky. Někteří v recenzích autorce vyčítají příliš mnoho vulgarismů, nicméně mně to tedy přišlo celkem autentické - já si o slovníku současné mládeže nedělám příliš iluze :-D\nByť vám při čtení nebude zrovna lehko, Poupátka se čtou vyloženě sama. I v pasážích, kde se zdánlivě nic zajímavého neděje, má kniha spád a v závěru, kdy čtenář tuší ve vzduchu dramatické finále, už ho žene kupředu i obrovská zvědavost, kam celý příběh nakonec vyústí. Věřím, že poměrně otevřený konec řadu čtenářů asi příliš nepotěší, ale mně osobně k románu jako celku prostě sednul.\nMyslím, že autorka si zaslouží obrovské uznání - jednak za to, že dokázala vyjít ven se svědectvím o něčem tak závažném, čím si sama prošla, a pak také za to, jak dokázala svou traumatizující zkušenost přetavit v opravdu mimořádné literární dílo. Poupátka jsou románem, který by určitě neměl uniknout vaší pozornosti!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/hana-d-leheckova-poupatka/","summary":"\u003cp\u003eTak toto byla opět jedna z těch neodložitelných knih, které vás pohltí natolik, že s nimi nějaký čas prostě žijete a pořád vám leží v hlavě, až dokud je nedočtete. \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/pribehy-a-romany/2835076-poupatka.html?search_pos=1\"\u003ePoupátka\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e jsou ve spoustě směrech odvážným a originálním počinem. Nejlépe však knihu asi charakterizuje slovo \u0026ldquo;zneklidňující\u0026rdquo;, kterým je román otitulován už na přebale. Téma, o němž \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/pribehy-a-romany/2835076-poupatka.html?search_pos=1\"\u003e\u003cem\u003ePoupátka\u003c/em\u003e\u003c/a\u003e pojednávají, je samo o sobě dost temné, ale z toho, jak o něm smýšlí a vypráví hlavní hrdinka příběhu - jedenáctiletá Františka - vám chvílemi bude doslova běhat mráz po zádech.\u003c/p\u003e","title":"Hana D. Lehečková - Poupátka"},{"content":"Po delší době si jdu na blog uložit zase jeden nový recept, který už se stihnul stát během pár týdnů stálicí v našem domácím jídelníčku. Přiznám se, že bramborové noky jsem nikdy úplně nemusela, ale když jsem na blogu Milluji.cz objevila tento recept, okamžitě jsem dostala chuť ho vyzkoušet. A výsledek byl opět naprosto famózní. Snad si taky pochutnáte :-)\n500g bramborových noků 125g čerstvého špenátu 1 stroužek česneku 200g smetany ke šlehání 100g žervé 100g mozzarely 65g strouhaného parmezánu 1 polévková lžíce olivového oleje sůl, pepř Troubu předehřejeme na 200°C. Mezitím si na olivovém oleji orestujeme nadrobno nakrájený česnek, přidáme špenát, smetanu a necháme cca 5 minut vařit. Poté ke směsi přidáme žervé a vše rozmixujeme. Zapékací mísu vymažeme máslem, vložíme noky, zalijeme omáčkou a posypeme natrhanou mozzarelou a polovinou parmezánu. Vše promícháme. Nakonec nahoru nasypeme zbytek parmezánu a necháme 20 minut zapéct.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zapecene-spenatove-noky/","summary":"\u003cp\u003ePo delší době si jdu na blog uložit zase jeden nový recept, který už se stihnul stát během pár týdnů stálicí v našem domácím jídelníčku. Přiznám se, že bramborové noky jsem nikdy úplně nemusela, ale když jsem na blogu \u003ca href=\"http://www.milluji.cz/2021/12/21/zapecene-noky-ve-spenatove-omacce-s-mozzarelou-a-parmezanem/\"\u003eMilluji.cz\u003c/a\u003e objevila tento recept, okamžitě jsem dostala chuť ho vyzkoušet. A výsledek byl opět naprosto famózní. Snad si taky pochutnáte :-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e500g bramborových noků\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e125g čerstvého špenátu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 stroužek česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200g smetany ke šlehání\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100g žervé\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100g mozzarely\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e65g strouhaného parmezánu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 polévková lžíce olivového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eTroubu předehřejeme na 200°C. Mezitím si na olivovém oleji orestujeme nadrobno nakrájený česnek, přidáme špenát, smetanu a necháme cca 5 minut vařit. Poté ke směsi přidáme žervé a vše rozmixujeme. Zapékací mísu vymažeme máslem, vložíme noky, zalijeme omáčkou a posypeme natrhanou mozzarelou a polovinou parmezánu. Vše promícháme. Nakonec nahoru nasypeme zbytek parmezánu a necháme 20 minut zapéct.\u003c/p\u003e","title":"Zapečené špenátové noky"},{"content":"Vítám vás na blogu v novém roce 2022! Přelom starého a nového roku vybízí k bilancování a vzpomínání, já mám ale dnes chuť zůstat spíš u toho druhého a ohlédnout se za poslední sérií našich loňských výletů. A že jich dohromady bylo!\nVýstava v Klubu modelářů železnic, Mosilana\nNa tuhle výstavu asi jen tak nezapomeneme - navštívili jsme ji totiž o volebním víkendu v podvečer, kdy už probíhalo sčítání hlasů. Zatímco Oli tedy běhal od mašinky k mašince a místní šotouši byli ve svém živlu, my s Péťou jsme na mobilu sledovali nervydrásající volební drama s dobrým koncem :-D Ale zpátky k věci - výstava byla opravdu úžasná, modely jsou propracované do těch nejmenších detailů (včetně cinkajících přejezdů nebo sinchronizace vlakové a autobusové dopravy :-) a asi nemusím zdůrazňovat, že O. byl z toho všeho v sedmém nebi. Však jsme taky odcházeli až po zavíračce.\nLamacentrum Hády\nLom Hády je naší oblíbenou výletní destinací, ale v Lamacentru jsme se byli s Olíkem podívat poprvé až teď. Krom stáda lam se tu děti můžou setkat i s dalšími zvířátky - králíky, kozami či ovečkami. My jsme si při vstupu koupili i krmení, aby byl zážitek ještě veselejší :-) Prohlídka v lamím výběhu je poměrně krátká, takže jsme ji v pohodě zvládli absolvovat i s neposedným O. V areálu najdete i další vyžití pro děti, třeba bosonohý chodníček či vodní prvky, které ale na podzim už nebyly v provozu. Menší nevýhodou je, že se nedá dojet autem až k Lamacentru. My nechali auto nahoře na Klajdovce a udělali si procházku lomem, což je obzvlášť během zlaté hodinky krásný zážitek.\nVelké Bílovice\nNaše podzimní výletování by nebylo kompletní bez alespoň jednoho výjezdu do vinařské oblasti :-) Tentokrát volba padla na Velké Bílovice, které mají co nabídnout malým i velkým výletníkům. My jsme naše putování zahájili u místního rozsáhlého hřiště a sportoviště (odrážedla s sebou!) - najdete tu báječnou pumptrackovou dráhu (i pro mrňata), skvělou jízdní dráhu pro malé cyklisty či bruslaře, minigolf, skatepark i klasické dětské hřiště. Až se O. dostatečně vyřádil, vydali jsme se k dalšímu povinnému zastavení - a sice ke známé kapli na Hradišťku, k níž vede malebná cesta mezi vinicemi a výhledy přímo od kapličky jsou dechberoucí neméně - obzvlášť v záři ospalého, podzimního zapadajícího slunce.\nZukalův rybník\nTohle nenápadné místo leží mezi Mariánským údolím a obcí Podolí u Brna. Naleznete zde výletní hospůdku s vybaveným dětským hřištěm, Zukalův mlýn se spoustou zvířátek i malebnou stezku vhodnou pro malé cyklisty. Nevím, jestli to bylo tím krásným podzimním dnem, ale nás tohle místo svým klidem okouzlilo a rádi sem zase někdy zavítáme.\nVýstava Óóó Indiáni, Pavilon Anthropos\nNa závěr tady mám jeden tip na výstavu, která bude probíhat ještě několik měsíců, a tak ji třeba také stihnete. Výstava si klade za cíl představit historii a kulturu původních obyvatel Severní Ameriky - zejména významných indiánských národů a kmenů z hlediska různých kulturních okruhů, rozmanitosti prostředí a dalších životních zvyklostí. Zatím s O. na výstavy moc nechodíme, přecejen on není ten typ, který by vydržel procházet se mezi exponáty a poslouchat můj výklad. Byl to tedy trochu punk vzít ho sem, nicméně musím říct, že díky spoustě interaktivních prvků to docela šlo a byť jsem si osobně nepřečetla z panelů skoro nic, strávili jsme na výstavě dobrou hodinu a bylo to moc fajn. Mohli jsme si třeba vyzkoušet postavit totem, podívat se, jak to vypadá uvnitř iglů či si zahrát na indiánské hudební nástroje a domů jsme si odnesli ilustrovanou brožurku s těmi nejzajímavějšími informacemi o jednotlivých kmenech.\nŽe by přece jen trocha toho bilancování na závěr :-)? Byl to nabitý rok. Místy náročný a intenzivní. A mám pocit, že kolem mě jen tak profrčel, jako bych seděla v rychlíku. Naštěstí jsem ale měla vedle sebe ty nejlepší spolupasažéry :-) Už teď se těším, co nového spolu letos zase zažijeme.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nase-podzimni-vylety-2/","summary":"\u003cp\u003eVítám vás na blogu v novém roce 2022! Přelom starého a nového roku vybízí k bilancování a vzpomínání, já mám ale dnes chuť zůstat spíš u toho druhého a ohlédnout se za poslední sérií našich loňských výletů. A že jich dohromady bylo!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eVýstava v Klubu modelářů železnic, Mosilana\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNa tuhle výstavu asi jen tak nezapomeneme - navštívili jsme ji totiž o volebním víkendu v podvečer, kdy už probíhalo sčítání hlasů. Zatímco Oli tedy běhal od mašinky k mašince a místní šotouši byli ve svém živlu, my s Péťou jsme na mobilu sledovali nervydrásající volební drama s dobrým koncem :-D Ale zpátky k věci - výstava byla opravdu úžasná, modely jsou propracované do těch nejmenších detailů (včetně cinkajících přejezdů nebo sinchronizace vlakové a autobusové dopravy :-) a asi nemusím zdůrazňovat, že O. byl z toho všeho v sedmém nebi. Však jsme taky odcházeli až po zavíračce.\u003c/p\u003e","title":"Naše podzimní výlety"},{"content":"Po delší době tu mám opět něco ze žánru napínavých thrillerů. Jméno Chevy Stevens se tu na blogu neobjevuje prvně - někteří si možná vzpomenout na mou starší recenzi ke knize Nenechám tě odejít, kterou mě dosud neznámá autorka příjemně překvapila. Přestože tento žánr moc často nevyhledávám, když přišla nabídka na recenzi další knihy od této spisovatelky, byla jsem zvědavá, zda Temné cesty nabídnou stejně mrazivý čtenářský zážitek\u0026hellip;\nHlavní motiv knihy je inspirován skutečnou událostí, respektive silnicí v kanadské Britské Kolumbii, kde od 70. let docházelo k vraždám nebo zmizením žen a většina těchto případů zůstala dodnes nevyřešena. Už jen z toho samotného faktu člověku docela běhá mráz po zádech. Hlavní hrdinkou románu je svérázná teenagerka Hailey, který po smrti svých rodičů žije u příbuzných v Cold Creek a je pod neustálou šikanou svého strýce, místního policisty Vaughna. Postupně se situace vyhrotí natolik, že se Hailey rozhodne utéct do kanadské divočiny, kde hodlá nějakou dobu žít - mezi lidmi ale vzbudí dojem, že se stala novou obětí silničního vraha.\nDruhá dějová linie sleduje příběh Beth, jejíž sestra byla v Cold Creek skutečně zavražděna. Beth se vydává do městečka, aby vypátrala sestřina vraha. Při tom se setkává s Hailey a jejich cesty a osudy se postupně proplétají, až vyústí v napínavé finále, během něhož jde oběma dívkám o život.\nTemné cesty mi na rozdíl od Nenechám tě odejít připadaly spíš jako čtení pro teenagery. Charakterizovala bych je jako \u0026ldquo;jednodušší\u0026rdquo; a méně propracované - byť mrazivé byly obě knihy srovnatelně. Román vás svým napínavým dějem rozhodně strhne a donutí k přemítání, kdo je pravým pachatelem všech těch vražd. Body dolů ovšem dávám za to, že ten příběh prostě nebyl úplně uvěřitelný. Postavy místy jednaly dost nelogicky a nepravděpodobně a navíc mi ani jedna z nich nebyla nijak zvlášť sympatická. Obzvlášť Beth a její nulový smysl pro zodpovědnost mě doslova vytáčel :-D\nMyslím, že Chevy Stevens má bezpochyby talent pro vystavění napínavé zápletky, jen to zpracování mě v tomto případě nepřesvědčilo úplně na 100%, jako tomu bylo v případě knihy Nenechám tě odejít. Temné cesty jsou pro mě sice čtivým, ale stále jen lehce nadprůměrným thrillerem, který si asi klidně můžete nechat ujít.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/chevy-stevens-temne-cesty/","summary":"\u003cp\u003ePo delší době tu mám opět něco ze žánru napínavých thrillerů. Jméno Chevy Stevens se tu na blogu neobjevuje prvně - někteří si možná vzpomenout na mou starší recenzi ke knize \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/thrillery/345634-nenecham-te-odejit.html?search_pos=1\"\u003eNenechám tě odejít\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e, kterou mě dosud neznámá autorka příjemně překvapila. Přestože tento žánr moc často nevyhledávám, když přišla nabídka na recenzi další knihy od této spisovatelky, byla jsem zvědavá, zda \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/thrillery/3085409-temne-cesty.html?search_pos=2\"\u003e\u003cem\u003eTemné cesty\u003c/em\u003e\u003c/a\u003e nabídnou stejně mrazivý čtenářský zážitek\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eHlavní motiv knihy je inspirován skutečnou událostí, respektive silnicí v kanadské Britské Kolumbii, kde od 70. let docházelo k vraždám nebo zmizením žen a většina těchto případů zůstala dodnes nevyřešena. Už jen z toho samotného faktu člověku docela běhá mráz po zádech. Hlavní hrdinkou románu je svérázná teenagerka Hailey, který po smrti svých rodičů žije u příbuzných v Cold Creek a je pod neustálou šikanou svého strýce, místního policisty Vaughna. Postupně se situace vyhrotí natolik, že se Hailey rozhodne utéct do kanadské divočiny, kde hodlá nějakou dobu žít - mezi lidmi ale vzbudí dojem, že se stala novou obětí silničního vraha.\u003c/p\u003e","title":"Chevy Stevens - Temné cesty"},{"content":"Přestože letos před Vánocema jsem s časem na štíru víc než kdy dřív, konečně u nás doma došlo i na vánoční perníčky. Asi nějaký lepší time management nebo co :-D Recept mám ale samozřejmě na ty, co se nemusí nechat odležet a jsou hned měkký. Není čas ztrácet čas :-D\n500g hladké mouky 1 balíček prášku do perníku 3 lžíce kakaa 50g čokolády na vaření 140g másla(můžete i o něco víc, aby se těsto netrhalo a perníčky při pečení nepopraskaly) 120g moučkového cukru 2 velká vejce 3 lžíce medu bílková poleva Mouku prosejeme společně s kakaem a práškem do perníku. Čokoládu najemno nastrouháme. Máslo ušleháme s cukrem, přidáme vejce, med a čokoládu. Smícháme se sypkými surovinami a vypracujeme hladké těsto. Troubu předehřejeme na 190°C, plech vyložíme pečicím papírem. Těsto rozválíme na plát vysoký 5mm a vykrajujeme z něj perníčky. Pečeme ve vyhřáté troubě asi 6-8 minut. Upečené perníčky ještě horké potřeme mlékem (budou se pak hezky lesknout) a necháme vychladnout. Na druhý den ozdobíme bílkovou polevou. Tu jsem připravila umixováním následujících surovin:\n1 bílek 200g cukru moučka 1 polévková lžíce citronové šťávy Chuťově jsou perníčky vynikající a opravdu krásně měkoučké. Příště ještě zkusím trochu líp vychytat to těsto. A taky vylepšit techniku zdobení perníčků :-D Tak šťastné a veselé!!!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vanocni-pernicky/","summary":"\u003cp\u003ePřestože letos před Vánocema jsem s časem na štíru víc než kdy dřív, konečně u nás doma došlo i na vánoční perníčky. Asi nějaký lepší time management nebo co :-D Recept mám ale samozřejmě na ty, co se nemusí nechat odležet a jsou hned měkký. Není čas ztrácet čas :-D\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e500g hladké mouky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 balíček prášku do perníku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 lžíce kakaa\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e50g čokolády na vaření\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e140g másla\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e(můžete i o něco víc, aby se těsto netrhalo a perníčky při pečení nepopraskaly)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e120g moučkového cukru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 velká vejce\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 lžíce medu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ebílková poleva\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eMouku prosejeme společně s kakaem a práškem do perníku. Čokoládu najemno nastrouháme. Máslo ušleháme s cukrem, přidáme vejce, med a čokoládu. Smícháme se sypkými surovinami a vypracujeme hladké těsto. Troubu předehřejeme na 190°C, plech vyložíme pečicím papírem. Těsto rozválíme na plát vysoký 5mm a vykrajujeme z něj perníčky. Pečeme ve vyhřáté troubě asi 6-8 minut. Upečené perníčky ještě horké potřeme mlékem (budou se pak hezky lesknout) a necháme vychladnout. Na druhý den ozdobíme bílkovou polevou. Tu jsem připravila umixováním následujících surovin:\u003c/p\u003e","title":"Vánoční perníčky"},{"content":"Těch pár týdnů opět uteklo jako voda a najednou tu máme zase konec podzimu. Dnes to tedy bude o knížkách, které mi tohle jinak dost neoblíbené a letos vyloženě divoké roční období ve volných chvilkách zpříjemňovaly. A taky o mém prvním nákupu na Reknihách :-)\nJames Clear - Atomové návyky\nMy všichni čelíme nesmírně silnému tlaku, abychom se podřídili normám své skupiny. Odměna za to, že nás druzí přijmou mezi sebe, je obvykle větší než odměna za to, že vyhrajeme spor, oslníme svým intelektem nebo nalezneme pravdu. Ve většině případů se budeme raději mýlit s davem, než mít pravdu o samotě.\nDalší \u0026ldquo;Melvilovka\u0026rdquo;, kterou jsem dostala k loňským Vánocům od Péti, byly mnohými opěvované Atomové návyky. V kostce je to kniha o tom, jak za pomoci drobných každodenních návyků krůček po krůčku postupně dosahovat svých vysněných cílů (nebo se naopak zbavovat svých zlozvyků). Nechci říct, že by kniha nebyla zajímavá, ale zkrátka ve mně nevyvolala takovou tu očekávanou reakci zkusit ji aplikovat v praxi. Dostatečně mě neinspirovala. Možná to bylo i tím, že na věci, které bych aktuálně ráda na sobě změnila, se mi autorovy tipy úplně nepodařilo naroubovat. Tím ovšem netvrdím, že na vás bude kniha působit stejně a že by nestála za přečtení. Jen mě bohužel v aktuální životní etapě tak nějak minula.\nKatarzyna Surmiak-Domańska - Ku-klux-klan (Tady bydlí láska)\nS touto knihou jsem si odbyla hned dvě premiéry - jednak je to moje první \u0026ldquo;Absyntovka\u0026rdquo; - publikace z vydavatelství světové reportážní literatury - a také jsem si ji vybrala v rámci své první objednávky z knižního \u0026ldquo;second-handu\u0026rdquo; Reknihy, což je projekt, kterému z celého srdce fandím. Díky Reknihám se mi podařilo prodat spoustu knih (především středoškolských učebnic), které mi měsíce marně visely na Bazoši a už jsem ani nevěřila, že by je někdo mohl chtít.\nTéma rasismu ve Spojených státech mi přišlo zajímavé tím spíš, že jsem především jeho historickými souvislostmi poměrně nepolíbená a tato kniha, byť není vyprávěná úplně chronologicky, což by pochopení problematiky dost napomohlo, mi přinesla v tomto směru spoustu nových informací a \u0026ldquo;aha\u0026rdquo; momentů. Na začátku je čtenář vhozen do současné reality amerického Ku-klux-klanu (už jen fakt, že toto hnutí v USA stále funguje, pro mě byl poměrně šokující), aby postupně zabředával do americké historie, kde na začátku stojí brutální chování bílých k otrokům z Afriky a na konci jsou soudní procesy, v nichž prokazatelně dochází k rasismu \u0026ldquo;naruby\u0026rdquo;. Netvrdila bych rozhodně, že po přečtení knihy přehodnotíte na Ku-klux-klan v jeho aktuální podobě názor, ale minimálně dojdete k poznání, že nic není černobílé (což je v kontextu této problematiky docela vtipný slovní obrat 8-) a že rasismus je v USA stále obrovským (dost možná čím dál větším) problémem, s nímž se bude zákonitě potýkat ještě několik dalších generací Američanů. A že \u0026ldquo;Bible Belt\u0026rdquo; je v jistém smyslu naprosto bizarním krajem, který my průměrní Středoevropané asi nemáme vůbec šanci pochopit. Klobouk dolů před reportéry, kteří se nám jej pokouší aspoň trochu přiblížit.\nJodi Picoultová - Velké maličkosti\nAniž by to byl záměr, hlavním tématem druhé knihy, kterou jsem si na Reknihách vybrala je\u0026hellip; rovněž rasismus v Americe. Tentokrát mistrně zpracovaný - tak, jak to Jodi Picoult umí - do čtivé beletrie. Příběh je vyprávěn z pohledu hned 3 hlavních hrdinů - zkušené afroamerické zdravotní sestry Ruth, která je obviněna ze smrti novorozence, amerického fašisty Turka, o jehož mrtvého syna se zde jedná a konečně právničky Kennedy, která dostane Ruthinu obhajobu na starosti. Od první do poslední stránky strhující příběh bude vaše nervy napínat k prasknutí. Milovníci soudních dramat si zde rovněž přijdou na své, protože významnou část knihy tvoří líčení soudního procesu (nepřestává mě fascinovat, jak moc se od procesu podle kontinentálního práva, jak ho známe my, liší). Téma rasismu je v knize zpracováno sice možná trochu teatrálně, ale rozhodně se nejedná o pohled černobílý. Pokud hledáte v knihách něco víc, než jen prvoplánový příběh, s Velkými maličkostmi určitě nešlápnete vedle. V mojí hlavě rezonovaly ještě dlouho.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/podzimni-knihovnicka-2/","summary":"\u003cp\u003eTěch pár týdnů opět uteklo jako voda a najednou tu máme zase konec podzimu. Dnes to tedy bude o knížkách, které mi tohle jinak dost neoblíbené a letos vyloženě divoké roční období ve volných chvilkách zpříjemňovaly. A taky o mém prvním nákupu na Reknihách :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eJames Clear - Atomové návyky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cblockquote\u003e\n\u003cp\u003eMy všichni čelíme nesmírně silnému tlaku, abychom se podřídili normám své skupiny. Odměna za to, že nás druzí přijmou mezi sebe, je obvykle větší než odměna za to, že vyhrajeme spor, oslníme svým intelektem nebo nalezneme pravdu. Ve většině případů se budeme raději mýlit s davem, než mít pravdu o samotě.\u003c/p\u003e\n\u003c/blockquote\u003e","title":"Podzimní knihovnička"},{"content":"Tenhle článek se chystám sepsat už tak strašně dlouho! Co bych to byla za knihomola, kdybych si nezakládala na domácí knihovničce našeho nejmenšího a pravidelně do ní nepřispívala novými kousky? Olí naštěstí mé nadšení pro věc zdědil a u knížek vydrží sedět skutečně dlouho (což je u našeho jinak neustále aktivního dítěte věc naprosto nevídaná). A já už taky za ty cca dva roky, co ho knihy skutečně zajímají, tak nějak vypozorovala jeho vkus a dokážu odhadnout, co se bude líbit číst nejen mně, ale taky hlavně jemu. A o našich literárních \u0026ldquo;pokladech\u0026rdquo; to dnes bude :-)\nNa úvod bych ještě chtěla zmínit, že skutečně nepatřím k těm rodičům, u kterých se knihy prohlíží jen \u0026ldquo;v rukavičkách\u0026rdquo;. Oli má ke knihám prakticky odjakživa volný přístup, může si je kdykoliv brát a listovat s nimi, čehož hojně využívá. Často s námi také knihy někam cestují a vždycky míváme minimálně jednu v kapsáři v autě pro případ náhlého čekání. Samozřejmě pak podle toho ty knížky i občas vypadají, už teď ale vidím, že v něm tenhle přístup opravdu probudil zájem o čtení - na rozdíl od dětí v našem okolí, které si knížky smí prohlížet jen s rodiči. Určitě ho nenechávám knížky ničit, ale když musím občas nějakou stránku přelepit, nijak mě to nevzrušuje. U nás platí přímá úměra - čím je knížka ohmatanější, tím víc ji Oli miluje :-D!\nStephen Hawking\nLeonardo da Vinci\nAlbert Einstein\nNaše oblíbená trojice, kterou odstartovala teta Terezka, od níž jsme dostali první díl o vědci Stephenu Hawkingovi a pak jsme Olimu ke druhým narozeninám dokoupili další dva díly. Knihy zábavnou a inspirující formou vypráví čtenáři o životě tří světově proslulých vědců a seznamují je s objevy, kterými se proslavili. Nebyla jsem si zpočátku jistá, jak moc taková knížka malé dítě zaujme, ale kombinace velkých obrázků s minimem textu zafungovala báječně a Oli si všechny 3 knihy zamiloval ještě dávno před nástupem jeho období fascinace vesmírem :-)\nR is for Railway\nŠmalcova abeceda\nKdyž se před třetími narozeninami začal Oli zajímat o písmenka, měla jsem hned jasno v tom, jakou knihou jeho zájem podpořím. Šmalcova abeceda je literárním skvostem, který si musí zamilovat dítě i dospělý. Každá dvoustrana je věnována jednomu písmenu. Pro menší děti je zde vždy vtipná básnička, pro starší pak hádanka či úkol a k tomu krásná ilustrace, na níž můžete hledat předměty začínající na dané písmenko. Verš \u0026ldquo;Babi! V bazénu jsou krabi!\u0026rdquo; už u nás doma dočista zlidověl :D Máme ji už přes půl roku a stále nás ohromně baví a nalézáme v ní při každém čtení něco nového.\nDruhé leporelko přivezl Olimu Péťa z konference v Coloradu, když mu byl sotva rok, takže v té době ho ještě tolik nezaujalo - na učení písmenek je ale také bezva, jen tedy pochopitelně vychází z anglické abecedy :-) Celá kniha je na téma velké průmyslové revoluce, čemuž odpovídají i půvabné ilustrace. Časem si ji O. zamiloval a rád si nechával vyprávět o všem, co se na obrázcích odehrává.\nBarvy\nNaše zamilovaná, kterou Oli dostal k druhým Vánocům a naučil se díky ní krásně poznávat barvy. Otvírací okénka s krátkými texty a líbivé, ale nekýčovité ilustrace, jsou zárukou úspěchu, a přestože dneska už u nás pro svou jednoduchost není tolik v kurzu, kolem těch dvou let to byla jedna z našich suverénně nejoblíbenějších knížek. (Což je na ní poměrně znát - už je hojně poslepovaná :-) Stejné oblibě se těšila i kniha té samé autorky na téma čísla, o níž jste se tu mohli dočíst v samostatné recenzi.\nThis is New York\nTo je Hong Kong\nKnihy Miroslava Šaška mám moc ráda a časem třeba naši knihovničku obohatím o další kousky z našich oblíbených destinací :-) Ta o Hong Kongu O. až tak nebere, ale New York, který dostal od tety Shirley, maminky Jennifer, k Vánocům, je opět jednou z našich suverénně nejčtenějších knížek. Oli ji většinou vyžaduje číst v angličtině, občas mu jen česky něco dovysvětlím nebo okomentuju, pokud ho něco víc zaujme. V některých oblastech už je sice knížka dost retro a neaktuální, koneckonců vyšla už v 60. letech, ale i to jí dodává jisté kouzlo a ty krásné ilustrace jsou stejně nestárnoucí :-)\nMůj svět (Otázky a odpovědi pro malé děti)\nA nakonec jedna \u0026ldquo;edukační\u0026rdquo; kniha plná okének s dětskými otázkami na rozličná témata, kterou dostal O. od tety k posledním narozeninám. Rozsah textu vs poměr obrázků je tak akorát pro tříleté dítě, ale zároveň knížka zábavnou formou předá i dost informací.\nA tady to pro dnešek asi ukončím. Materiálu by bylo ještě dost, ale zkusím něco nechat i na příště :-) Věřím, že i tak mezi našimi tipy najdete dost inspirace - třeba pro nadcházející Vánoce ;-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/olikova-knihovnicka/","summary":"\u003cp\u003eTenhle článek se chystám sepsat už tak strašně dlouho! Co bych to byla za knihomola, kdybych si nezakládala na domácí knihovničce našeho nejmenšího a pravidelně do ní nepřispívala novými kousky? Olí naštěstí mé nadšení pro věc zdědil a u knížek vydrží sedět skutečně dlouho (což je u našeho jinak neustále aktivního dítěte věc naprosto nevídaná). A já už taky za ty cca dva roky, co ho knihy skutečně zajímají, tak nějak vypozorovala jeho vkus a dokážu odhadnout, co se bude líbit číst nejen mně, ale taky hlavně jemu. A o našich literárních \u0026ldquo;pokladech\u0026rdquo; to dnes bude :-)\u003c/p\u003e","title":"Olíkova knihovnička"},{"content":"Jestli TOHLE není největší hudební událost letošního roku, tak už vážně nevím co. Jako by se těch 40 let mezi Visitors a Voyage ani nestalo\u0026hellip; Od včerejška na jejích vlnách pluju na Spotify a za sebe už mám jasnou favoritku tohohle alba. Co vy :-)?\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/voyage/","summary":"\u003cp\u003eJestli TOHLE není největší hudební událost letošního roku, tak už vážně nevím co. Jako by se těch 40 let mezi Visitors a Voyage ani nestalo\u0026hellip; Od včerejška na jejích vlnách pluju na Spotify a za sebe už mám jasnou favoritku tohohle alba. Co vy :-)?\u003c/p\u003e\n\u003cdiv style=\"position: relative; padding-bottom: 56.25%; height: 0; overflow: hidden;\"\u003e\n\t\t\t\u003ciframe allow=\"accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share; fullscreen\" loading=\"eager\" referrerpolicy=\"strict-origin-when-cross-origin\" src=\"https://www.youtube.com/embed/YDJZlPTFol8?autoplay=0\u0026amp;controls=1\u0026amp;end=0\u0026amp;loop=0\u0026amp;mute=0\u0026amp;start=0\" style=\"position: absolute; top: 0; left: 0; width: 100%; height: 100%; border:0;\" title=\"YouTube video\"\u003e\u003c/iframe\u003e\n\t\t\u003c/div\u003e","title":"Voyage"},{"content":"Které jiné období přeje výletům tolik, jako léto? Ve spojení s rozvolňováním proticovidových opatření se možnosti toho, co podnikat, zase o něco rozšířily a naše prázdninové dny byly plné hezkých zpestření. Však jsme se taky rozhodli si tohle léto pořádně užít, než nám se zářím započne zase nová životní etapa a nové povinnosti\u0026hellip;\nJízda parním vláčkem u příležitosti 140. výročí trati Kroměříž - Zborovice\nTuhle událost jsem měla v hledáčku už pěkně dlouho a bylo mi jasné, že nás - respektive Oliho - nesmí minout. Přece jen parní mašinka Kroměříží nejezdí každý den :-) Dle mého očekávání byl O. nadšený, ale ještě větší ohlas než jízda parním Velkým Bejčkem u našeho malého šotouše sklidilo to, že ze Zdounek jsme se zpátky svezli modrým Regiosharkem a O. dostal od pana průvodčího dětskou jízdenku :-) V Kroměříži na nádraží pak probíhal ještě doprovodný program, bylo tam k prohlédnutí i svezení několik dalších historických i moderních mašinek a nakoukli jsme také do zdejšího malého železničního muzea.\nOtevřená zahrada\nJe to s podivem, ale do Otevřené zahrady, která už mi byla tolikrát ze všech stran doporučována a kterou máme téměř u nosu, jsem se s Olim vydala poprvé až tohle léto. A rozhodně jsme nebyli zklamaní - už jen zdejší vodní prvky (nezapomněla jsem přibalit s sebou plastový parníček :-) by vystačily na pořádnou dětskou spokojenost, ale když připočtu ještě ovečky a králíčky, hřiště a kavárnu se zmrzlinkou, úspěch byl prostě zaručen :-)\nJeskyně Pekárna a Hostěnické propadání\n\u0026hellip; aneb takový ten výlet, kdy přemýšlíte, kam se schovat před všudypřítomným vedrem, a napadne vás - no jasně, jeskyně :D! Pravěká jeskyně Pekárna je jednou z nejznámějších jeskyní Moravského krasu a její prozkoumávání je vskutku dobrodružnou záležitostí (baterku s sebou!). Jedná se o významné archeologické naleziště – v minulém století se zde našly pravěké jeskynní malby i kosterní pozůstatky. K jeskyni vede několik cest - my jsme se nakonec rozhodli zaparkovat v Hostěnicích a vydat se po žluté značce kolem Hostěnického propadání, což je další zajímavý krasový jev v této lokalitě, kde Hostěnický potok mizí ve vápencovém komíně a jeho voda se propadá do Ochozské jeskyně.\nModelový svět na Josefské\nTohle sice není výlet úplně do daleka, ale myslím, že chybět by tu tento tip rozhodně neměl. Snad omluvíte lehkou monotematičnost, ale mašinky se prostě staly neoddělitelnou součástí našich životů :D a Modelový svět jedním z našich nejoblíbenějších letních cílů. Výhodou je, že vstupenka je celodenní, takže když vás přepadne hlad, můžete návštěvu proložit třeba dobrým obědem a pak se sem zase vrátit. Najdete tu sice jen dvě místnosti, ale všichni milovníci vláčků se tu zabaví na hooodně dlouho.\nDinopark a ZOO park Vyškov\nOli nepatří k takovým těm dětem s fascinací dinosaury, které znají všechny ty nevyslovitelné názvy a dokážou je od sebe na první pohled rozeznat, nicméně párkrát jsme teď na dinosaury v různém kontextu narazili a O. se našeho nápadu na výlet do Dinoparku okamžitě chytnul, tak jsme se rozhodli vyrazit. Výhodou je, že vstupenka do Dinoparku (na náš vkus poměrně drahá) v sobě již zahrnuje i vstupné do ZOO, takže máte vlastně dvě atrakce v jednom. Vyškovská ZOO není nijak velká, hravě ji za hodinu projdete, takže se dítě mezitím neunaví. Zaměřená je spíše na domácí zvířata, ale najdete tu i pár exotických - velbloudy, opičky, lemury či divokého psa Dingo. Velkou výhodou je, že zvířátka si můžete prohlédnout opravdu zblízka a v části zvané \u0026ldquo;Babiččin statek\u0026rdquo; se můžete mezi ovečkami či kozami přímo procházet, nakrmit si je či pohladit. Mně tato vychvalovaná atrakce zas tolik nenadchla, bylo to tu na mě moc \u0026ldquo;rohaté\u0026rdquo; a smrduté :D, ale věřím, že jsou děti, které blízký kontakt se zvířátky uvítají.\nZajímavým zpestřením (obzvlášť pro Oliho) byl fakt, že Dinopark je od ZOO parku vzdálen asi 15 minut a tudíž zde pro návštěvníky jezdí vláček \u0026ldquo;Dinoexpress\u0026rdquo;, který Vás skrz centrum Vyškova dopraví až za brány Dinoparku. Vláček jezdí cca každých 20 minut. Dinopark je rovněž rozlohou poměrně malý, ale na každém rohu tu máte hřiště či nějakou jinou tematickou atrakci (které ve výsledku naše dítě bavily víc než samotní dinosauři - typické :D), takže na jeho kompletní projití bych doporučila vyhradit minimálně 2 hodiny. Někteří dinosauři jsou pohybliví a vydávají zvuky, což je docela sranda :D Celkově hodnotím tento výlet do druhohor kladně :-)\nKamenný vrch a \u0026ldquo;Lanáček\u0026rdquo;\nKamenný vrch se pro nás stal jedním z objevů tohoto léta a rádi se sem vracíme i teď na podzim. Mezi paneláky tu najdete úžasnou oázu zeleně, hřiště pro všechny věkové kategorie, pump trackovou dráhu a hlavně parádní lanový park pro děti - \u0026ldquo;Lanáček\u0026rdquo;. Dráha je určena pro děti od 3 let, což je asi celkem adekvátní, protože mladší děti by mohly mít s některými překážkami problém a rodičům je dovoleno vše pozorovat pouze ze země, na samotnou lanovou dráhu vstupovat nesmí. Vstupné pro děti nad 90cm činí 90 Kč a platí na celý den - tzn. můžete kdykoliv během dne odejít a pak se opět vrátit, což je super. Krom opičí dráhy je tu také houpačka, obrovská trampolína a posezení pro rodiče. V areálu najdete i fajn kavárničku, kam si můžete zajít třeba pro sladkou tečku.\nBiotop Oslavany\nPokud jste stejně jako my otrávení z přecpaných brněnských koupališť a nevadí vám zajet si za osvěžením o kousek dál, určitě můžeme doporučit biotop v Oslavanech, který nás naprosto nadchnul. I v parném víkendovém dni tam rozhodně nebyla hlava na hlavě, voda byla krásně čistá a hlavně je koupaliště super pro malé děti. Najdete tu jak brouzdaliště, tak vodní prvky na hraní (lodičky s sebou) a v hlavním bazéně je bójkami krásně vyznačená část, kam ještě děti dosáhnou a kde už začíná hloubka. Vedle biotopu se navíc nachází naprosto parádní hřiště s tobogánovou skluzavkou a dalšími originálními prvky, které jen tak někde na hřišti neuvidíte. Za nás velká spokojenost a určitě jsme tu nebyli naposledy.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nase-letni-vylety-2/","summary":"\u003cp\u003eKteré jiné období přeje výletům tolik, jako léto? Ve spojení s rozvolňováním proticovidových opatření se možnosti toho, co podnikat, zase o něco rozšířily a naše prázdninové dny byly plné hezkých zpestření. Však jsme se taky rozhodli si tohle léto pořádně užít, než nám se zářím započne zase nová životní etapa a nové povinnosti\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eJízda\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e \u003cstrong\u003e\u003cem\u003eparním vláčkem u příležitosti 140. výročí trati Kroměříž - Zborovice\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTuhle událost jsem měla v hledáčku už pěkně dlouho a bylo mi jasné, že nás - respektive Oliho - nesmí minout. Přece jen parní mašinka Kroměříží nejezdí každý den :-) Dle mého očekávání byl O. nadšený, ale ještě větší ohlas než jízda parním Velkým Bejčkem u našeho malého šotouše sklidilo to, že ze Zdounek jsme se zpátky svezli modrým Regiosharkem a O. dostal od pana průvodčího dětskou jízdenku :-) V Kroměříži na nádraží pak probíhal ještě doprovodný program, bylo tam k prohlédnutí i svezení několik dalších historických i moderních mašinek a nakoukli jsme také do zdejšího malého železničního muzea.\u003c/p\u003e","title":"Naše letní výlety"},{"content":"Tak jsem se zase po delší době rozhodla zavzpomínat na naši dovolenou v Americe, konkrétně na návštěvu Washingtonu, kde jsme strávili necelé 4 dny. Můžu říct, že ze všech tří měst, která jsem zatím v USA viděla, mě právě Washington okouzlil nejvíc. Svou čistotou, relativním klidem, zelení i typickou \u0026ldquo;barevnou\u0026rdquo; architekturou.\nPro přesun z NYC do Washingtonu jsme zvolili Bolt bus, který odjíždí z newyorské Penn station, a cesta s ním utekla rychle a příjemně. Vyklopil nás na nádraží Union station, a dál už jsme pokračovali pěšky do naší Airbnb ubikace. Dorazili jsme už vpodvečer, ale i tak jsme neodolali alespoň malé procházce po okolí a stihli jsme si prohlédnout okolí Capitolu, ještě než se přiřítila bouřka :-)\nNa druhý den nás čekal asi nejparnější den naší dovolené, na který jsme (ne příliš strategicky :-) naplánovali procházku po Mallu - hlavní třídě s nejvýznamnějším památkami, kde se před sluncem není moc kam schovat. Cestu jsme zahájili u budovy Nejvyššího správního soudu, pokračovali znovu ke Capitolu, minuli budovy muzejí, o nichž tu ještě bude řeč, Washington\u0026rsquo;s monument, známý z řady amerických filmů, a památník obětem II. světové války a nakonec završili naše putování u pompézního Lincoln\u0026rsquo;s memorial, který vás možná překvapí svou velikostí.\nPo této vyčerpávající štrapáci bylo nutné doplnit energii na obědě a poté jsme samozřejmě museli vyrazit ještě nakouknout k Bílému domu, kde toho času úřadoval Donald Trump 8-) Poslední zajímavou budovou, kterou jsme po cestě zpět domů míjeli, byla centrála FBI, kterou Péťa neomylně poznal z filmů :D\nNásledující den jsme prakticky celý věnovali návštěvě Air and Space Museum, které je skutečně rozsáhlé a fascinující. Najdete tu nejrůznější informace a artefakty ohledně létání do vesmíru, \u0026ldquo;Space Race\u0026rdquo; - soupeření mezi USA a SSSR, kdo dobude vesmír jako první či zajímavosti z historie letectví. Můžete si zde prohlédnout reálný kokpit, letoun bratří Wrightů, letadla z II. světové války i vesmírné raketoplány.\nPéťa byl nadšený z modelu lodi Enterprise ze Star Treku. Já zase z kousku měsíce, na nějž si můžete dokonce i sáhnout :-)! A takových a podobných perliček (nejen) pro vesmírné fanoušky zde naleznete desítky - třeba skafandr Jurije Gagarina či kosmonautů NASA :-)\nNáš poslední celý den ve Washingtonu jsme zasvětili návštěvě historické čtvrti Georgetown, kam jsme se přesouvali metrem. Georgetown je oblast se svéráznou architekturou ve federálním stylu. Naleznete zde jednu z nejlepších amerických vysokých škol, Georgetown university, kam jsme se zrovna nachomýtli k ceremoniálu promocí :-)\nWashington se může pochlubit celou řadou zajímavých historických budov. Jednou z nich je třeba Old Stone House - nejstarší nezměněná budova v DC pocházející z roku 1765, která je také poslední předrevoluční koloniální budovou Washingtonu na původním základě. Část prostor je volně přístupná. Nás vevnitř zaujalo měřítko, kde se můžete podívat, kolik měřila třeba průměrná americká žena v 18. století (zhruba tolik jako já :D) či se můžete poměřit s některým z amerických prezidentů.\nDalším architektonicky zajímavým místem, které jsme navštívili, bylo sídlo ve federálním stylu Tudor Place, hřbitovní kaple Oak Hill s přilehlým hřbitovem či Dumbarton House. Na krásné a reprezentativní budovy tu ale narazíte prakticky na každém kroku. Zdejší typická architektura je prostě mimořádně fotogenickou pastvou pro oči.\nA zde už naše procházka Washingtonem končí. Příště se můžete těšit zase na Boston, který se stal dalším bodem na našem pomyslném bucket listu ;-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/washington/","summary":"\u003cp\u003eTak jsem se zase po delší době rozhodla zavzpomínat na naši dovolenou v Americe, konkrétně na návštěvu Washingtonu, kde jsme strávili necelé 4 dny. Můžu říct, že ze všech tří měst, která jsem zatím v USA viděla, mě právě Washington okouzlil nejvíc. Svou čistotou, relativním klidem, zelení i typickou \u0026ldquo;barevnou\u0026rdquo; architekturou.\u003c/p\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"washington-01.jpg\"/\u003e \n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cp\u003ePro přesun z NYC do Washingtonu jsme zvolili Bolt bus, který odjíždí z newyorské Penn station, a cesta s ním utekla rychle a příjemně. Vyklopil nás na nádraží Union station, a dál už jsme pokračovali pěšky do naší Airbnb ubikace. Dorazili jsme už vpodvečer, ale i tak jsme neodolali alespoň malé procházce po okolí a stihli jsme si prohlédnout okolí Capitolu, ještě než se přiřítila bouřka :-)\u003c/p\u003e","title":"Washington"},{"content":"Šikmý kostel je jednou z těch knih, která vás v uplynulém roce asi nemohla minout. Jeden čas se o ní všude mluvilo, psalo, každý ji četl\u0026hellip; A tak nazrála chvíle, abych si k ní také našla cestu - tím spíš, že o ní všichni hovořili jen v superlativech a já se potřebovala přesvědčit, jestli za to skutečně stojí.\nDěj této románové kroniky je umístěn do oblasti okolo dnešní Karviné na česko-polském pomezí a odehrává se v letech 1894-1921. Hned na začátku jsme svědky obrovského důlního neštěstí, které navždy poznamená životy všech hlavních hrdinů. Každý z nich se s nepřízní osudu popasuje po svém - někoho tragédie zlomí, jiný ji uchopí jako příležitost k životní změně. Když už to vypadá, že se vše usadilo v poklidných kolejích, do děje vstupuje první světová válka\u0026hellip;\nAutorka Karin Lednická odvedla ve svém debutu vskutku obdivuhodnou práci. Na bezmála 400 stránkách knihy vylíčila úsporně, ale zároveň čtivě hned několik lidských osudů, které se dříve nebo později vzájemně propletou. Zároveň (neboť příběh je vystavěn na skutečných událostech) se čtenář nenucenou formou dovídá o historických okamžicích, které hornický kraj a jeho obyvatele významně poznamenaly. Mně se tu rozhodně otevřela zcela neprobádaná oblast pohnuté česko-polské historie, o níž se ve školách vůbec nemluví, a kniha mě chytla hned při prvních stránkách.\nPřestože za vznikem románu musí stát neuvěřitelné množství autorčiny badatelské práce, příběh je vyprávěn naprosto přirozeně, čtivě a s lehkostí. Pokud jste Šikmý kostel ještě nečetli, určitě byste to měli napravit - tohle je skutečně jedna z těch knih, již její pověst předchází zcela oprávněně! Vzhledem k tomu, že se jedná o románovou trilogii a pokračování příběhu už je v prodeji, myslím, že druhý díl na sebe v naší knihovničce rozhodně nenechá dlouho čekat :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/karin-lednicka-sikmy-kostel/","summary":"\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/historicke/503709-sikmy-kostel.html?search_pos=1\"\u003eŠikmý kostel\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e je jednou z těch knih, která vás v uplynulém roce asi nemohla minout. Jeden čas se o ní všude mluvilo, psalo, každý ji četl\u0026hellip; A tak nazrála chvíle, abych si k ní také našla cestu - tím spíš, že o ní všichni hovořili jen v superlativech a já se potřebovala přesvědčit, jestli za to skutečně stojí.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eDěj této románové kroniky je umístěn do oblasti okolo dnešní Karviné na česko-polském pomezí a odehrává se v letech 1894-1921. Hned na začátku jsme svědky obrovského důlního neštěstí, které navždy poznamená životy všech hlavních hrdinů. Každý z nich se s nepřízní osudu popasuje po svém - někoho tragédie zlomí, jiný ji uchopí jako příležitost k životní změně. Když už to vypadá, že se vše usadilo v poklidných kolejích, do děje vstupuje první světová válka\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Karin Lednická - Šikmý kostel"},{"content":"Avokádová pěna, na kterou jsem zde zveřejňovala recept nedávno, je u nás stále velmi oblíbenou záležitostí, ale hledala jsem i další cesty, jak tuto zdravou potravinu včlenit do našeho jídelníčku. A pomazánka se ukázala jako skvělý nápad. Je možná maličko pracnější, ale výsledek rozhodně stojí zato!\n2 zralejší avokáda 1 limetka čerstvý koriandr 100g kozího sýra 80g majonézy 2 vařené vaječné bílky sůl, pepř 2 lžíce vlašských ořechů 2 lžíce olivového oleje Avokádo podélně rozpůlíme a zbavíme pecek. Pomocí lžíce vydlabeme dužinu a nakrájíme na menší kousky. Nakrájenou dužinu, omyté lístky koriandru, šťávu z limetky, kozí sýr, majonézu, vaječné bílky, sůl, pepř a ořechy rozmixujeme dohladka. Do hotové pomazánky nakonec přimícháme olej a podáváme s pečivem.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/avokadova-pomazanka-s-kozim-syrem/","summary":"\u003cp\u003eAvokádová pěna, na kterou jsem zde zveřejňovala recept nedávno, je u nás stále velmi oblíbenou záležitostí, ale hledala jsem i další cesty, jak tuto zdravou potravinu včlenit do našeho jídelníčku. A pomazánka se ukázala jako skvělý nápad. Je možná maličko pracnější, ale výsledek rozhodně stojí zato!\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 zralejší avokáda\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 limetka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ečerstvý koriandr\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100g kozího sýra\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e80g majonézy\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 vařené vaječné bílky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce vlašských ořechů\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce olivového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eAvokádo podélně rozpůlíme a zbavíme pecek. Pomocí lžíce vydlabeme dužinu a nakrájíme na menší kousky. Nakrájenou dužinu, omyté lístky koriandru, šťávu z limetky, kozí sýr, majonézu, vaječné bílky, sůl, pepř a ořechy rozmixujeme dohladka. Do hotové pomazánky nakonec přimícháme olej a podáváme s pečivem.\u003c/p\u003e","title":"Avokádová pomazánka s kozím sýrem"},{"content":"Člověk by řekl, že na polí dýňových krémů už se nedá vymyslet nic moc nového, přesto jsem objevila tento recept, který není tou stále stejnou sto a jednou variací, ale díky použité anglické slanině a nivě vnese do oblíbené podzimní klasiky trochu nové chutě. Tak ať chutná i vám :-)!\n800g dýně Hokkaido 1 velká cibule 2 stroužky česneku 2 střední mrkve 3 plátky anglické slaniny 800 ml vývaru špetka mletého muškátového oříšku špetka skořice sůl 100 ml smetany ke šlehání 50g dýňových semínek 60g sýra s modrou plísní Dýni zbavenou semínek nakrájíme na kostky, cibuli a česnek nadrobno nasekáme, očištěnou mrkev pokrájíme na menší kousky, slaninu pokrájíme na proužky. V širším hrnci necháme vyškvařit slaninu, přisypeme cibuli a mrkev a společně dozlatova orestujeme. Přidáme česnek, dýni, zalijeme horkým vývarem a povaříme, dokud není dýně měkká. Polévku stáhneme z plamene, rozmixujeme tyčovým mixérem dohladka, dochutíme muškátovým oříškem, skořicí, solí a rozdělíme na jednotlivé porce, které ozdobíme lžící smetany, dýňovými semínky a plátkem sýra.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/dynova-polevka-s-nivou/","summary":"\u003cp\u003eČlověk by řekl, že na polí dýňových krémů už se nedá vymyslet nic moc nového, přesto jsem objevila tento recept, který není tou stále stejnou sto a jednou variací, ale díky použité anglické slanině a nivě vnese do oblíbené podzimní klasiky trochu nové chutě. Tak ať chutná i vám :-)!\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e800g dýně Hokkaido\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 velká cibule\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 stroužky česneku\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 střední mrkve\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3 plátky anglické slaniny\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e800 ml vývaru\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ešpetka mletého muškátového oříšku\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ešpetka skořice\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e100 ml smetany ke šlehání\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e50g dýňových semínek\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e60g sýra s modrou plísní\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eDýni zbavenou semínek nakrájíme na kostky, cibuli a česnek nadrobno nasekáme, očištěnou mrkev pokrájíme na menší kousky, slaninu pokrájíme na proužky. V širším hrnci necháme vyškvařit slaninu, přisypeme cibuli a mrkev a společně dozlatova orestujeme. Přidáme česnek, dýni, zalijeme horkým vývarem a povaříme, dokud není dýně měkká. Polévku stáhneme z plamene, rozmixujeme tyčovým mixérem dohladka, dochutíme muškátovým oříškem, skořicí, solí a rozdělíme na jednotlivé porce, které ozdobíme lžící smetany, dýňovými semínky a plátkem sýra.\u003c/p\u003e","title":"Dýňová polévka s nivou"},{"content":"Jó, léto\u0026hellip; Tohle léto jsem si rozečetla naprosto nesmyslné množství knih (což normálně vůbec nedělám), tak jsem docela ráda, že jsem se aspoň u některých dobrala zdárného konce a že tu vůbec mám dneska o čem psát :-)\nEduard Štorch - Lovci mamutů\nKniha, k jejíž četbě mě inspirovala návštěva tajuplné jeskyně Pekárna, do níž autor zasadil část děje svého slavného díla. Docela mě překvapuje, že Lovci mamutů jsou vnímání jako kniha pro děti, protože přiznejme si - život v pravěku nebyl zrovna peříčko a Štorch se nevyhýbá ani několika drsnějším scénám. Na druhou stranu myslím, že pro dnešní děti s neomezenými možnostmi už Lovci mamutů asi budou postrádat onen punc dobrodružství, který v této knize nacházely starší generace. Každopádně jako vzdělávací materiál, který by jim mohl přiblížit, jak se v pravěkých dobách lidem žilo, Lovci mamutů určitě poslouží lépe, než ledasjaká učebnice dějepisu.\nEduard Bass - Cirkus Humberto\n\u0026ldquo;Svět je, chlapče, přec jen dobrý a život je krásný,\u0026rdquo; řekl Karas dojat.\n\u0026ldquo;Taky jsem na to myslel,\u0026rdquo; odpověděl šednoucí už nástupce Steenhouwerův, \u0026ldquo;ale ono to bude tak: každý člověk si vytváří svůj svět a nakonec se setká s takovým, jaký kolem sebe utvořil.\u0026rdquo;\nDalší pokořenou klasikou tohoto léta se pro mě stalo toto kultovní dílo o lidech z maringotek, které mě koneckonců inspirovalo i ke zhlédnutí stejnojmenného seriálu, který jsem viděla naposledy jako dítě. Ten je velmi zdařilý, hvězdně obsazený a knihy se drží věrně, takže pokud se vám zrovna nechce číst, je to určitě dobrá alternativa. Byť může román svým rozsahem (cca 500 stran) nahnat leckterému čtenáři hrůzu, nemusíte se bát, že by vás děj nestrhnul. Pouze v části, kde vedení cirkusu přebírá Vašek Karas a je tam více popisných pasáží, mi přišlo, že kniha trochu ztrácí dech, ale závěr už měl opět to správné tempo. Román překvapí autorovou mimořádnou znalostí cirkusového prostředí, s níž vylíčil hořko-sladký život lidí v manéži. Pro mě vyzníval Cirkus Humberto trochu melancholicky - snad je to i tou smutnou dobou, v níž vznikal, každopádně je to určitě jedna z těch českých klasik, které stojí za to si alespoň jednou za život přečíst.\nJ. Canfield, M. V. Hansen, A. Newmarková - Myslete pozitivně\n\u0026ldquo;Musíme být ochotni zbavit se představ o životě, který jsme si naplánovali, abychom mohli žít život, který na nás čeká.\u0026rdquo;\nJoseph Campbell\nKniha z edice Slepičí polévka pro duši, která vskutku dělá čest svému názvu, nese podtitul 101 skutečných příběhů o tom, jakou sílu má pozitivní postoj a můžete si být jisti, že vás opravdu pozitivně naladí a vleje vám do žil trochu toho optimismu. Sama jsem ji četla v různých více či méně nelehkých etapách své mateřské a opravdu mě mnohdy příkladem skutečných lidí dokázala pohladit po duši a dodat potřebnou motivaci nebo sílu podívat se na svou situaci z jiné perspektivy.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/letni-knihovnicka-2/","summary":"\u003cp\u003eJó, léto\u0026hellip; Tohle léto jsem si rozečetla naprosto nesmyslné množství knih (což normálně vůbec nedělám), tak jsem docela ráda, že jsem se aspoň u některých dobrala zdárného konce a že tu vůbec mám dneska o čem psát :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eEduard Štorch - Lovci mamutů\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eKniha, k jejíž četbě mě inspirovala návštěva tajuplné jeskyně Pekárna, do níž autor zasadil část děje svého slavného díla. Docela mě překvapuje, že \u003cem\u003eLovci mamutů\u003c/em\u003e jsou vnímání jako kniha pro děti, protože přiznejme si - život v pravěku nebyl zrovna peříčko a Štorch se nevyhýbá ani několika drsnějším scénám. Na druhou stranu myslím, že pro dnešní děti s neomezenými možnostmi už \u003cem\u003eLovci mamutů\u003c/em\u003e asi budou postrádat onen punc dobrodružství, který v této knize nacházely starší generace. Každopádně jako vzdělávací materiál, který by jim mohl přiblížit, jak se v pravěkých dobách lidem žilo, \u003cem\u003eLovci mamutů\u003c/em\u003e určitě poslouží lépe, než ledasjaká učebnice dějepisu.\u003c/p\u003e","title":"Letní knihovnička"},{"content":"Zbožňuju recepty s příběhem a toto je jeden z nich :-) Mangold je zelenina, jejíž název je mi sice znám, ale jinak jsem se s ním nikdy blíže nesetkala - až teď. Už od naší první návštěvy loni na podzim fandíme s O. projektu \u0026ldquo;Zahrada u řeky\u0026rdquo;. Zahrada slouží především jako edukační středisko, ale jednou týdně bývá otevřena také pro veřejnost, čehož rádi využíváme. Nejradši trávíme čas v \u0026ldquo;blátivé kuchyňce\u0026rdquo; či nově otevřeném slámovém bludišti, ale pokud je možnost, Oli se rád chopí i konvičky a zalévá osázené záhonky. A protože je zrovna období sklizně, za naši poslední zalévací \u0026ldquo;brigádu\u0026rdquo; jsme si odnesli výslužku v podobě rajčat, cukety, okurky a velké náruče mangoldu. Doma jsem se tedy pustila do gůglení a během chvilky byla na světě polévka.\n1 svazek mangoldu 1 větší žlutá cibule 3 střední brambory 2 stroužky česneku 1l vývaru sůl, pepř olej kokosové mléko 4 plátky anglické slaniny Mangold je zelenina chuťově podobná špenátu, s tužšími řapíky. Proto začneme tím, že si mangold opereme a rozdělíme na listy a řapíky, přičemž obojí pokrájíme na menší kousky. Na troše oleje osmahneme pokrájenou cibuli. Jakmile zesklovatí, přidáme oloupané a na kostičky pokrájené brambory spolu s řapíky mangoldu. Chvíli opékáme a poté přidáme vývar a mangoldové listy. Krátce povaříme, přidáme prolisovaný česnek a vše tyčovým mixérem rozmixujeme dohladka. Podle chuti dosolíme a opepříme.\nHotovou polévku dozdobíme kouskem anglické slaniny, kterou jsme si předtím opekli na pánvi a zakápneme trochou kokosového mléka, které výraznou chuť mangoldu krásně zjemní.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/mangoldova-polevka/","summary":"\u003cp\u003eZbožňuju recepty s příběhem a toto je jeden z nich :-) Mangold je zelenina, jejíž název je mi sice znám, ale jinak jsem se s ním nikdy blíže nesetkala - až teď. Už od naší první návštěvy loni na podzim fandíme s O. projektu \u0026ldquo;\u003ca href=\"https://www.lipka.cz/zahrada-u-reky?idm=358\"\u003eZahrada u řeky\u003c/a\u003e\u0026rdquo;. Zahrada slouží především jako edukační středisko, ale jednou týdně bývá otevřena také pro veřejnost, čehož rádi využíváme. Nejradši trávíme čas v \u0026ldquo;blátivé kuchyňce\u0026rdquo; či nově otevřeném slámovém bludišti, ale pokud je možnost, Oli se rád chopí i konvičky a zalévá osázené záhonky. A protože je zrovna období sklizně, za naši poslední zalévací \u0026ldquo;brigádu\u0026rdquo; jsme si odnesli výslužku v podobě rajčat, cukety, okurky a velké náruče mangoldu. Doma jsem se tedy pustila do gůglení a během chvilky byla na světě polévka.\u003c/p\u003e","title":"Mangoldová polévka"},{"content":"Tento recept se u nás teď v létě těší velké oblibě. Vydlabávání lilků není zas tak pracné, jak by se mohlo zdát, takže je to vlastně i celkem rychlovka. Vyzkoušíte ji s námi?\n200g rýže 2 lilky 1 menší pytlík černých oliv 100g cherry rajčat 150g balkánského sýra 1 lžíce provensálského koření 4 lžíce olivového oleje 1 citron sůl Rýži povaříme 15 minut v osolené vodě. Lilky omyjeme, podélně rozkrojíme a vydlabeme dužinu. Osolíme a necháme vydlabanou částí dolů na papírové utěrce \u0026ldquo;vypotit\u0026rdquo;. Troubu předehřejeme na 200°C (spodní a dolní ohřev). Ve větší míse promícháme uvařenou rýži, nakrájené olivy, rajčátka a balkánský sýr, přidáme koření, olej a citronovou šťávu. Zapékací mísu či plech vyložíme pečicím papírem a vyskládáme do ní lilky řeznou stranou vzhůru. Naplníme rýžovou směsí (já do ní ještě přidávám část lilkové dužiny nakrájené na kostičky), zakryjeme alobalem a pečeme 10 minut. Poté odkryjeme a pečeme dozlatova.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/stredomorske-plnene-lilky/","summary":"\u003cp\u003eTento recept se u nás teď v létě těší velké oblibě. Vydlabávání lilků není zas tak pracné, jak by se mohlo zdát, takže je to vlastně i celkem rychlovka. Vyzkoušíte ji s námi?\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200g rýže\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lilky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 menší pytlík černých oliv\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100g cherry rajčat\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e150g balkánského sýra\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžíce provensálského koření\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e4 lžíce olivového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 citron\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eRýži povaříme 15 minut v osolené vodě. Lilky omyjeme, podélně rozkrojíme a vydlabeme dužinu. Osolíme a necháme vydlabanou částí dolů na papírové utěrce \u0026ldquo;vypotit\u0026rdquo;. Troubu předehřejeme na 200°C (spodní a dolní ohřev). Ve větší míse promícháme uvařenou rýži, nakrájené olivy, rajčátka a balkánský sýr, přidáme koření, olej a citronovou šťávu. Zapékací mísu či plech vyložíme pečicím papírem a vyskládáme do ní lilky řeznou stranou vzhůru. Naplníme rýžovou směsí (já do ní ještě přidávám část lilkové dužiny nakrájené na kostičky), zakryjeme alobalem a pečeme 10 minut. Poté odkryjeme a pečeme dozlatova.\u003c/p\u003e","title":"Středomořské plněné lilky"},{"content":"Po delší době tu mám zase literární okénko, kterým vás nechám nahlédnout do mé jarní knihovny - tak příjemné počtení ;-)\nJan Hnízdil - Zaříkávač nemocí\nPříběhy z praxe jednoho z našich nejznámějších lékařů celostní medicíny mi chvilkami (byť s psychosomatikou hluboce sympatizuji) přišly už moc přitažené za vlasy a autorův postoj až přehnaně vyhraněný. Každopádně otázku, jak dalece se mýlím či ne, by mohli zodpovědět pouze samotní pacienti, kterým v této knize bohužel není věnován dostatek prostoru.\nGuy de Maupassant - Kulička\nTuto knihu z edice \u0026ldquo;Světovky\u0026rdquo; jsem kdysi dávno (v maturitním ročníku?) ukořistila v kroměřížském antikvariátu a s radostí jsem ji teď oprášila (vlastně doslova :D), protože dobré klasiky není nikdy dost. Svazek obsahuje 3 krátké, ale o to silnější povídky, z nichž ta nejznámější, o charakterní prostitutce Kuličce, dala název celému souboru.\nSatchin Panda - Cirkadiánní kód\nKonečně jsem dočetla další z mých knižních vánočních dárků, a sice tento bestseller (nejen) o důležitosti správného svícení v našich domovech a o tom, jak vystavování se světlu a tmě má dalekosáhlý vliv na naše zdraví a fungování našeho těla. O zdravé svícení se u nás doma zajímáme už nějaký čas, pořídili jsme si do ložnice zatemňovací roletu, před spaním se snažím svítit zásadně červeným světlem a občas si od Péti půjčím jeho červené brýle a můžu říct, že toto všechno určitě přispívá k lepší kvalitě mého spánku (plus samozřejmě i to, že už v noci většinou nemusím vstávat k Olímu :)). Byla jsem zvědavá, zda mi v tomto směru kniha předá nějaké další nečekané informace. První část knihy, která se věnuje právě roli světla a tmy v návaznosti na chování našeho těla, mi rozhodně přišla informačně nejvíce přínosná. Cirkadiánní kód však není pouze o svícení - dalším krokem na cestě za lepším zdravím je přizpůsobení příjmu jídla našim vnitřním hodinám. Satchin Panda doporučuje stravování v osmihodinovém okně, což mi přijde jako naprosté sci-fi a pro mě je kolikrát problém vlézt se aspoň do těch dvanácti, když už nic jiného. Netvrdím, že bych to nechtěla někdy vyzkoušet, ale zdá se mi to už příliš omezující a jak všichni víme, co je omezující, to většinou nebývá ani dlouhodobě udržitelné. Druhá polovina knihy, zaobírající se souvislostí cirkadiánního kódu a různých civilizačních chorob, už mi pak přišla poměrně \u0026ldquo;vědecká\u0026rdquo; a méně záživná, ale také jsem ji přelouskala. Suma sumárum bych Cirkadiánní kód doporučila k přečtení jak tomu, kdo by chtěl zlepšit kvalitu svého spánku, tak i každému, kdo se nad souvislostí světelné hygieny a zdraví ještě třeba ani nezamyslel. Kniha obsahuje ucelený přehled vědecky podložených informací a myslím, že není nikdo, kdo by v tomto směru nemohl alespoň něco málo vylepšit a udělat tak ve výsledku i něco pro své zdraví :-)\nJane Austenová - Pýcha a předsudek\nPýcha a předsudek je moje srdcová záležitost a nepřestává mě fascinovat, jak čtivé a nestárnoucí tohle dílo je. Toto vydání z 60.let, které mám od pratety, si navíc v knihovničce hýčkám i tak trochu z nostalgie. (Mimochodem datum tohoto vydání je patrné i na doslovu, který psal evidentně někdo, kdo anglické literatuře skutečně rozuměl a není to takové to typické průvodní slovo knih, plné kritiky buržoazie :D, které za socíku obvykle vycházely.) Po letech jsem si tedy příběh sester Bennetových s chutí přečetla znovu, zase se beznadějně zamilovala do pana Darcyho a užila si trochu té nekýčovité romantiky. Hvězdně obsazený film z roku 2005, zdařilý neméně, musel pochopitelně následovat.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jarni-knihovnicka-4/","summary":"\u003cp\u003ePo delší době tu mám zase literární okénko, kterým vás nechám nahlédnout do mé jarní knihovny - tak příjemné počtení ;-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eJan Hnízdil - Zaříkávač nemocí\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePříběhy z praxe jednoho z našich nejznámějších lékařů celostní medicíny mi chvilkami (byť s psychosomatikou hluboce sympatizuji) přišly už moc přitažené za vlasy a autorův postoj až přehnaně vyhraněný. Každopádně otázku, jak dalece se mýlím či ne, by mohli zodpovědět pouze samotní pacienti, kterým v této knize bohužel není věnován dostatek prostoru.\u003c/p\u003e","title":"Jarní knihovnička"},{"content":"S jarem (a dalším lockdownem) jsme rozjeli výletovou sezonu (z počátku v mezích našeho okresu 8-) ve velkém. Až mám obavy, aby se mi sem všechny ty zážitky vlezly :-)\nRozhledna Chvalovka\nNejprve jsem byla trochu nešťastná, když jsem přemýšlela, kam budeme ty tři týdny jezdit na výlety, aniž bychom se tam potkali se zbytkem Brna\u0026hellip; Ale brzy jsme zjistili, že i v rámci okresu Brno-město je stále spoustu hezkých míst, kde jsme dosud nebyli a kde by to nemusela být úplně boxovaná v davu. Jedním z těch míst je i vyhlídka Chvalovka nad Bystrcí. Hned na začátku stezky najdete několik dřevěných postaviček, mezi nimiž nechybí Krteček nebo králíci z klobouku, což dětské účastníky výletu dobře naladí :-) A pak už cesta pokračuje hezky do kopce a lesem. Nutno podotknout, že rozhledna jako taková je dost punk - v podstatě se jedná o jakýsi posed, takže s malými dětmi bych se až nahoru určitě nedrápala. Procházka lesem byla každopádně moc příjemná, ač cíl nás mírně zklamal.\nPozořické slámové Velikonoce a Santon\nO Pozořicích a jejich slámovém umění už jsem tady psala v článku o našich zimních výletech, kdy jsme navštívili zdejší proslulý Betlém. Na Velikonoce si místní rovněž připravili tematickou výzdobu, a protože o Vánocích se nám tu moc líbilo, rádi jsme si sem udělali výlet znovu. Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili na Santonu, kolem kterého vždycky jezdíme po dálnici, ale dosud jsme tam nebyli. Na kopečku nás čekal pěkný rozhled a kousek pod vrcholem i stylová keška, byť v poněkud náročnějším terénu.\nRajhradská bažantnice\nTenhle výlet byl dalším příjemným překvapením. Rajhrad sám o sobě je super výletním cílem a vůbec by mě nenapadlo, že na cestě po bažantnici nás čeká tolik vyžití. Jednak to tam je naprosto skvělé pro malé cyklisty, protože tu není velký provoz, takže Oli tam mohl drandit hlava nehlava. Bažantnici jsme navíc navštívili v době, kdy začínal růst medvědí česnek, takže to v lese nádherně vonělo a odnášeli jsme si plnou tašku, z níž jsem pak doma vyráběla lahodné pesto. A i ty bažanty jsme nakonec viděli :-)! Baby bonus navíc: Před vstupem do bažantnice potkáte pěkné nové hřiště s výhledem na klášter.\nNaučná stezka Pohádkový potok, Nebovidy\nNa tuto stezku jsme se chystali už na podzim, ale došli jsme pouze ke studánce u víly Vrbičky a vrátili se, protože les byl po deštích moc rozbahněný. Tentokrát jsme nevyráželi z Moravan, ale z Nebovid, a přestože se zpočátku zdálo, že jsme si možná naplánovali až moc velký okruh, O. to ušel úplně v pohodě. Naučná stezka je totiž opravdu zábavná a krásně ztvárněná - každé zastavení odkazuje na nějakou pohádku (jak napovídá samotný název stezky) a doplňují ho různé interaktivní prvky, jako dendrofon nebo \u0026ldquo;pavoučí síť\u0026rdquo; na prolézání.\nŽidlochovický zámecký park\nDalší vydařený výlet jsme podnikli do nedalekých Židlochovic. Rozsáhlý zámecký park překvapí především tím, že se v něm zcela volně prohánějí jeleni a mufloni. Naše dítě pak zaujalo také to, že kousek za zdmi parku vedou koleje, takže zde můžete pozorovat i o víkendu ne příliš čilý železniční ruch :-) Doporučuji přibalit odrážedlo a pečlivě se rozhlížet kolem sebe, protože tu hodně frčí hra s malovanými kamínky, která příjemně zpestří každý výlet :-)\nRusalčino jezírko, Vysoká u Příbrami\nA teď výjimečně jeden středočeský výlet, a sice do Vysoké u Příbrami, která je známá jako venkovské sídlo Antonína Dvořáka. Právě při procházkách okolními lesy k rašelinovému jezírku, které dnes nese přízvisko \u0026ldquo;Rusalčino\u0026rdquo;, prý Antonín Dvořák čerpal inspiraci pro jedno ze svých nejslavnějších děl - operu Rusalka. Procházka hustým lesem v ponurém odpoledni měla své kouzlo a navíc byla vyšperkována i honbou za ukrytými malovanými kamínky - bojovkou, kterou tu pro malé turisty vytvořil Sokol Příbram.\nRozhledna na Kobylím vrchu\nNo a zakončit to tu nemůžeme ničím jiným, než výletem mezi vinice, který má své kouzlo i na jaře, kdy do vinobraní je ještě daleko :-) Rozhledna na Kobylím vrchu je báječná především svým netypickým tvarem a bezbariérovostí - nemusíte se sem bát vystoupat ani s těmi nejmenšími (ač na vrcholku se to tedy povážlivě kýve :D). Dechberoucí výhled na okolní vinice a Pálavu na obzoru je už jen třešinkou na dortu. Z Kobylí jsme odjížděli bohatší o další krásný zážitek a 6 lahví vína. A to na těch výletech na jih milujeme především :D!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nase-jarni-vylety/","summary":"\u003cp\u003eS jarem (a dalším lockdownem) jsme rozjeli výletovou sezonu (z počátku v mezích našeho okresu 8-) ve velkém. Až mám obavy, aby se mi sem všechny ty zážitky vlezly :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003eRozhledna Chvalovka\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNejprve jsem byla trochu nešťastná, když jsem přemýšlela, kam budeme ty tři týdny jezdit na výlety, aniž bychom se tam potkali se zbytkem Brna\u0026hellip; Ale brzy jsme zjistili, že i v rámci okresu Brno-město je stále spoustu hezkých míst, kde jsme dosud nebyli a kde by to nemusela být úplně boxovaná v davu. Jedním z těch míst je i vyhlídka Chvalovka nad Bystrcí. Hned na začátku stezky najdete několik dřevěných postaviček, mezi nimiž nechybí Krteček nebo králíci z klobouku, což dětské účastníky výletu dobře naladí :-) A pak už cesta pokračuje hezky do kopce a lesem. Nutno podotknout, že rozhledna jako taková je dost punk - v podstatě se jedná o jakýsi posed, takže s malými dětmi bych se až nahoru určitě nedrápala. Procházka lesem byla každopádně moc příjemná, ač cíl nás mírně zklamal.\u003c/p\u003e","title":"Naše jarní výlety"},{"content":"Tohle je taková malá léčka na mé mlsné dítě - aneb jak vyrobit zdravou čokoládovou pěnu, po které se bude každý oblizovat, bez čokolády :-D\n1 zralé avokádo 1 banán 1 lžička citronové šťávy 3 vrchovaté lžíce kvalitního kakaa 1 lžička skořice ovoce a máta na dozdobení Avokádo rozkrojíme, vyjmeme pecku a vydlabeme dužinu. Banán nakrájíme na kousky. Všechny suroviny dáme do mixéru/rozmixujeme tyčovým mixérem dohladka. Krém rozdělíme do misek, ozdobíme ovocem a můžeme podávat.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cokoladova-pena/","summary":"\u003cp\u003eTohle je taková malá léčka na mé mlsné dítě - aneb jak vyrobit zdravou čokoládovou pěnu, po které se bude každý oblizovat, bez čokolády :-D\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 zralé avokádo\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 banán\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička citronové šťávy\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 vrchovaté lžíce kvalitního kakaa\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička skořice\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eovoce a máta na dozdobení\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eAvokádo rozkrojíme, vyjmeme pecku a vydlabeme dužinu. Banán nakrájíme na kousky. Všechny suroviny dáme do mixéru/rozmixujeme tyčovým mixérem dohladka. Krém rozdělíme do misek, ozdobíme ovocem a můžeme podávat.\u003c/p\u003e","title":"Čokoládová pěna"},{"content":"Po delší době jsem se rozhodla dát kulinářskou rubriku trochu do kupy a ponechat si tu pro přehlednost pouze ty recepty, podle nichž opravdu pravidelně vařím, které korespondují s tím, jak se dnes stravuju, a ke kterým se i po delší době ráda vracím. Je tedy možné, že některé ze svých oblíbených pochoutek ze studentských časů zde již nenajdete - věřím, že to pro vás nebude příliš bolavá ztráta :-)\nA teď už k aktuálnímu chřestovému tématu. Kdysi dávno jsem se o jakýsi recept s bílým chřestem v kuchyni pokusila, ale příliš mne to nenadchlo. Když jsem se ale dozvěděla, že můj oblíbený bezobalový obchůdek teď nabízí čerstvý zelený chřest z jižní Moravy, znovu mi to začalo hlodat v hlavě a nakonec jsem se rozhodla, že mu dám šanci. A vznikl tento naprosto jednoduchý pokrm, jehož kouzlo tkví v několika obyčejných surovinách co nejlepší kvality.\n500g zeleného chřestu 4 lžíce kvalitního olivového oleje sůl, pepř 400g celozrnných těstovin 4-6 lžic strouhaného parmazánu nebo balení čerstvého kozího sýra Z omytého a osušeného chřestu odřízneme dřevnaté konce a škrabkou na brambory oloupeme spodní třetinu výhonku. Stonky obalíme v oleji, osolíme a opepříme. Na rozehřáté pánvi chřest opékáme asi 3 minuty. Mezitím si uvaříme těstoviny na skus. Z chřestu odkrojíme hlavičky, stonky podélně přepůlíme a pokrájíme. Promícháme s uvařenými těstovinami a ozdobíme nastrouhaným parmazánem nebo rozdrobeným kozím sýrem.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/testoviny-s-chrestem/","summary":"\u003cp\u003ePo delší době jsem se rozhodla dát kulinářskou rubriku trochu do kupy a ponechat si tu pro přehlednost pouze ty recepty, podle nichž opravdu pravidelně vařím, které korespondují s tím, jak se dnes stravuju, a ke kterým se i po delší době ráda vracím. Je tedy možné, že některé ze svých oblíbených pochoutek ze studentských časů zde již nenajdete - věřím, že to pro vás nebude příliš bolavá ztráta :-)\u003c/p\u003e","title":"Těstoviny s chřestem"},{"content":"Uff\u0026hellip; tak na tento román jsem se opravdu těšila, byť musím přiznat, že tak těžké sousto jsem nečekala. Po naprosto famózní Haně byla laťka nastavená vysoko, nicméně Tiché roky mě jen utvrdily v přesvědčení, že Aleně Mornštajnové patří místo na výsluní současných českých autorů zcela právem.\nRomán Tiché roky v sobě nenese tak silné historické téma jako Hana- naopak se jedná o intimní rodinné drama, vyprávěné na přeskáčku dvěma hlavními postavami, do sebe uzavřenou Bohdanou a jejím nepřístupným otcem, přesvědčeným komunistou Svatoplukem. Postupně čtenář rozkrývá tragické tajemství jejich rodinné minulosti. Zhruba od poloviny knihy, kdy se odehraje rozhodující dějový zvrat, se román stává prakticky neodložitelným, příběh vás pohltí a pak už nemůžete jinak, než s očima dokořán sledovat, zda se vztahy v rodině Žákových vyvinou nějakým příznivějším směrem nebo zůstanou stejně bezútěšné jako doposud.\nPrávě ta tíha a bezvýchodnost neuspokojivých rodinný vztahů mě po celou dobu dost deprimovala. Od této knihy rozhodně neočekávejte oddechovou četbu, u které by mohla hlava \u0026ldquo;vypnout\u0026rdquo;. Při čtení mě zpočátku rušilo, že na mě příběh nepůsobil dostatečně věrohodně (trochu v rozporu s tímto tvrzením: trvalo mi opravdu dlouho, než mi došlo, že hlavní hrdinka skutečně nemluví), ale od poloviny knihy už mi to vlastně nepřišlo nijak podstatné. Tiché roky byly strhující až do poslední stránky. Přesto musím říct, že z konce jsem byla malinko rozpačitá, že byl na mne možná až příliš otevřený a některé věci by si asi zasloužily dovyprávět. Výsledný dojem z knihy mi to ale každopádně nepokazilo.\nSuma sumárum - po tak mimořádném literárním počinu, jakým byla Hana, musí zákonitě každý další román Aleny Mornštajnové vyvolat dojem, že to \u0026ldquo;není úplně ono\u0026rdquo;, jakkoli je výborný. Bravurní je jednoznačně propracované vykreslení jednotlivých postav, kdy žádná z nich nepůsobí černobíle, stejně jako zdůraznění síly a důležitosti mezilidské komunikace. Tiché roky rozhodně stojí za přečtení! Ale přesto se přiznám, že mně osobně bude (hlavně kvůli té celkové pochmurné atmosféře) stačit přečtení jen jedno\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/alena-mornstajnova-tiche-roky/","summary":"\u003cp\u003eUff\u0026hellip; tak na tento román jsem se opravdu těšila, byť musím přiznat, že tak těžké sousto jsem nečekala. Po naprosto famózní \u003cem\u003eHaně\u003c/em\u003e byla laťka nastavená vysoko, nicméně \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/ceske-a-slovenske/345311-tiche-roky.html\"\u003eTiché roky\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e mě jen utvrdily v přesvědčení, že Aleně Mornštajnové patří místo na výsluní současných českých autorů zcela právem.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eRomán \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/ceske-a-slovenske/345311-tiche-roky.html\"\u003eTiché roky\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e v sobě nenese tak silné historické téma jako \u003cem\u003eHana\u003c/em\u003e- naopak se jedná o intimní rodinné drama, vyprávěné na přeskáčku dvěma hlavními postavami, do sebe uzavřenou Bohdanou a jejím nepřístupným otcem, přesvědčeným komunistou Svatoplukem. Postupně čtenář rozkrývá tragické tajemství jejich rodinné minulosti. Zhruba od poloviny knihy, kdy se odehraje rozhodující dějový zvrat, se román stává prakticky neodložitelným, příběh vás pohltí a pak už nemůžete jinak, než s očima dokořán sledovat, zda se vztahy v rodině Žákových vyvinou nějakým příznivějším směrem nebo zůstanou stejně bezútěšné jako doposud.\u003c/p\u003e","title":"Alena Mornštajnová - Tiché roky"},{"content":"S lehkým zpožděním jdu dnes zavzpomínat na naše zimní toulací akce, které byly sice kvůli covidu poměrně omezené, ale i tak to stálo zato.\nSlámový betlém v Pozořicích\nHledali jsme nějaké pěkné místo na rodinný výlet na Boží hod a nakonec jsme vyrazili podívat se na unikátní slámový betlém do nedalekých Pozořic. Pro divocha jako je O. je to rozhodně zajímavější varianta, než třeba jesličky v kostele - tady se mohl mezi všemi postavičkami proběhnout, osahat si je\u0026hellip; Zdejší betlém čítá téměř šest desítek postav a nechybí tu jak klasické figury Josefa s Marií a Ježíškem či tří králů, tak i různá zvířátka. Za nás moc příjemný vánoční zážitek.\nEkofarma Jalový dvůr\nMísto, které nás naprosto okouzlilo - jistě i díky tomu, že jsme si pro jeho návštěvu vybrali krásný slunečný den a nezapomněli s sebou v aktuální sněhové nadílce přibalit saně, na kterých se z kopců nad farmou luxusně sáňkovalo :-)! Na farmě, která se nachází nedaleko Slavkova, chovají spoustu zvířátek - koníky, ovečky, kozy, oslíky, lamu\u0026hellip; Pro děti je to tu jako dělané a nechybí ani hřiště, odkud jsme O. málem nemohli dostat. Myslím, že sem se budeme pravidelně vracet - minimálně v zimě na tu sáňkovačku :-)!\nMaková hora\nZ Moravy si na chvíli odskočíme do středních Čech, kde jsme při vánoční návštěvě Příbrami jeli zkontrolovat Péťovu kešku na Makovou a doplnit nový logbook. Už to bylo třeba, protože naposledy jsme tu byli, když měl Oli teprve pár měsíců :-) Maková hora u Smolotel je působivým poutním místem s barokním chrámem sv. Jana Křtitele a Panny Marie Karmelské z 18. století. Kostel bývá otevřený jen při příležitostných bohoslužbách, ale tentokrát jsme měli štěstí a nahlédli jsme tak na chvíli i dovnitř.\nPřírodní park Záhlinické rybníky\nTohle byl náš poslední výlet za hranice okresu 8-) Záhlinické rybníky jsou samozřejmě srdcovka, kam jsme se jako děti najezdily až až a nemohla jsem se dočkat, až se tu na kole poprvé projede taky Oli. Mezi rybníky vede zpevněná silnice a ač tu občas nějaké auto či cyklista projede, provoz je tu v neděli před obědem velmi mírný :-) Zároveň byly na konci února rybníky ještě zamrzlé, takže jsme se nemuseli moc bát, že O. někde sjede z cesty a žbluňkne do vody 8-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nase-zimni-vylety/","summary":"\u003cp\u003eS lehkým zpožděním jdu dnes zavzpomínat na naše zimní toulací akce, které byly sice kvůli covidu poměrně omezené, ale i tak to stálo zato.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eSlámový betlém v Pozořicích\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eHledali jsme nějaké pěkné místo na rodinný výlet na Boží hod a nakonec jsme vyrazili podívat se na unikátní slámový betlém do nedalekých Pozořic. Pro divocha jako je O. je to rozhodně zajímavější varianta, než třeba jesličky v kostele - tady se mohl mezi všemi postavičkami proběhnout, osahat si je\u0026hellip; Zdejší betlém čítá téměř šest desítek postav a nechybí tu jak klasické figury Josefa s Marií a Ježíškem či tří králů, tak i různá zvířátka. Za nás moc příjemný vánoční zážitek.\u003c/p\u003e","title":"Naše zimní výlety"},{"content":"Z našeho posledního víkendového výletu jsme si přivezli tašku plnou medvědího česneku, který teď v našich lesích začíná zuřivě růst :-) Měla jsem v hlavě pár nápadů, jak ho zpracovat, ale nakonec jsem zvolila úplnou klasiku a vyrobila pesto, které je tak luxusní, že se obávám, že se u nás moc dlouho neohřeje. Uvedená dávka mi vystačila na dvě menší skleničky.\n150g medvědího česneku 50g sýra Grana Padano 1 lžička soli 80g slunečnicových semínek rýžový olej dle potřeby Slunečnicová semínka nasucho opražíme na pánvi, poté rozmixujeme v mixéru a odložíme do mísy. Rozmixujeme také nahrubo nakrájený medvědí česnek a spolu se solí přidáme k slunečnicovým semínkám. Nakonec do směsi přimícháme nastrouhaný sýr a zalijeme asi 5 lžícemi oleje. Mícháme a přiléváme postupně olej až do požadované konzistence. Aby se pesto nekazilo, nesmí být moc suché. Na závěr přendáme pesto do čistých skleniček a \u0026ldquo;zakonzervujeme\u0026rdquo; vrstvou oleje. Uchováváme v lednici.\nPesto je úžasné jak do těstovin, tak třeba jen na čerstvý chleba s máslem. My jsme si ho úplně zamilovali a asi o víkendu vyrazíme do lesů na další lov - sezona medvědího česneku je totiž krátká!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/pesto-z-medvediho-cesneku/","summary":"\u003cp\u003eZ našeho posledního víkendového výletu jsme si přivezli tašku plnou medvědího česneku, který teď v našich lesích začíná zuřivě růst :-) Měla jsem v hlavě pár nápadů, jak ho zpracovat, ale nakonec jsem zvolila úplnou klasiku a vyrobila pesto, které je tak luxusní, že se obávám, že se u nás moc dlouho neohřeje. Uvedená dávka mi vystačila na dvě menší skleničky.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e150g medvědího česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e50g sýra Grana Padano\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička soli\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e80g slunečnicových semínek\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003erýžový olej dle potřeby\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eSlunečnicová semínka nasucho opražíme na pánvi, poté rozmixujeme v mixéru a odložíme do mísy. Rozmixujeme také nahrubo nakrájený medvědí česnek a spolu se solí přidáme k slunečnicovým semínkám. Nakonec do směsi přimícháme nastrouhaný sýr a zalijeme asi 5 lžícemi oleje. Mícháme a přiléváme postupně olej až do požadované konzistence. Aby se pesto nekazilo, nesmí být moc suché. Na závěr přendáme pesto do čistých skleniček a \u0026ldquo;zakonzervujeme\u0026rdquo; vrstvou oleje. Uchováváme v lednici.\u003c/p\u003e","title":"Pesto z medvědího česneku"},{"content":"Někteří z vás si možná vzpomenou na můj někdejší pokus zaznamenat jeden den života na mateřské, když byl Olimu cca rok. Už delší dobu jsem si říkala, že by bylo fajn tento experiment zopakovat a porovnat, jak se náš život s Olim zase změnil. Mezitím přišel covid a mám pocit, že tím se změnilo úplně všechno 8-) Takže dnes přináším jednu malou vzpomínku na listopadový den, kdy ještě Péťa pracoval z domu a všichni jsme doufali, že druhou vlnou to všechno skončí\u0026hellip;\n6:00 Na některých věcech ani covid ani čas nic nezmění. Třeba jako na budíku od O. v 6 ráno 8-)\u0026hellip;\n6:19 Zjišťujeme, že O. se počural. (To byly ještě staré časy, kdy jsme byli moc líní dávat ho hned po probuzení na nočník.) Po přebalení následuje tulení u nás v posteli a mazlení se s \u0026ldquo;Kočí\u0026rdquo;, což je můj plyšový kočičí polštářek, který jsem dostala od paní Shirley - maminky Jennifer k Vánocům, a O. mi ho znárodnil 8-)\n6:51 Ráno pouštíme Olimu pohádky na tabletu. Asi to není úplně výchovné, ale je to takový pohodový start do nového dne. My rodiče si u toho můžeme ještě v klidu dospat. Dneska už jsem odpočatá, tak si čtu ve zprávách na Seznamu rozhovor s ministrem zdravotnictví.\n7:25 Vstávám a jdu dělat snídani. Jako obvykle připravuju ovesnou kaši na dvacátý způsob, ale stále se u nás těší velké oblibě. U míchání kaše většinou projíždím Instagram.\n7:50 O. přichází na snídani.\n8:00 O. dosnídal, hraje si s krabičkou náplastí. Vždycky chce přelepit nějaké imaginární bebínko a asi za deset sekund už si náplast zase strhává :D. Vybírá si knížky, které si spolu budeme číst. Aktuálně se těší velké oblibě leporelo o životě v mraveništi, náš evergreen Psí knížka od Terezy Říčanové, kterou naprosto milujeme, či Kufříková bible, co dostal od babičky.\n8:35 Jako každé ráno se jdu postarat o obsah myčky a pak se pouštím do úklidu v naší skříňce s čajem a kávou, zatímco O. si staví koleje.\n9:00 Převlíkám se z pyžama a poklízím, co je zrovna potřeba. Olíček si mezitím prohlíží svůj mašinkový časopis :-) Pak jdu zabalit knížku, kterou se chystám odeslat poštou jedné paní. Po dlouhé době se nám zase někdo ozval na inzerát na Bazoši. Vždycky jsem ráda, když se takhle nějaké věci zbavíme, ale zároveň ji ještě někdo využije.\n9:45 Péťa vstává (ten čas ani nekomentuju 8-) Já už se pouštím do vaření oběda, krájím zeleninu na polévku. Oli mi asistuje a bere sušené houby, aby je odnesl ukázat do svého vozového parku. Jenom slyším: \u0026ldquo;Pěkně voní, čuchni si, mašinko!\u0026rdquo; :D P. jde do ložnice ke svému improvizovanému stolu pracovat.\n10:06 Polévka už se vaří, tak si jdeme s Olíčkem hrát. Přichází mi SMSka od PPL - čekám dnes balíček s několika vánočními dárky.\n10:45 Kurýr z PPL je tady. Běžím dolů pro balíček. Je to objednávka z Pleasu, kde jsem na podzim poprvé objednávala nějaké nátělníky a tričko pro O. Super, pokud hledáte na děti něco levného, bavlněného, českého a bez potisku komiksových postaviček 8-) Teď jsem udělala velkou objednávku k Vánocům pro celou rodinu. Jako dárek k nákupu přišla funny silikonová chňapka do kuchyně, které se hned zmocní Oli a začne si s ní hrát :D\n11:00 Voláme si na Whatsupu s prarodiči.\n11:55 Jdeme všichni společně obědvat. O. si dnes dokonce přidá polívku! A má recht, protože tahleta pohanková se sušenýma houbama je i moje oblíbená :-)\n12:45 Péťa přemisťuje svou kancelář zpátky do obýváku a my s O. jdeme prozměnu okupovat ložnici. Na dobrou noc předčítám naši oblíbenou knížku o Krtečkovi.\n13:13 O. vytuhnul, hurá! Jdu nahodit trochu make-upu. Péťa má pracovní hovor, takže musím počkat, až ho vyřídí, a pak se teprve můžu vrhnout na myčku, zaneřáděnou linku a vůbec provést malý rychloúklid. Protože mám dnes kreativní plány, stihnu ještě vyrobit várku slaného těsta na odpolední tvoření :-)\n15:20 O. se budí. Náš malý otesánek dnes slupne na svačinu tři (malý) jogurty jako nic :D To říkám, že už dlouho je výhodnější ho šatit než živit.\n16:00 K tátově úlevě vyrážíme ven 8-) - na poštu s balíkem. Po cestě potkáváme tetu Janu, se kterou se známe z batolecího cvičení. Přes léto jsme spolu hodně chodívali ven, ale teď se bohužel kvůli covidu moc nepotkáváme :( Postěžujeme si, jak to (ne)zvládáme a my pokračujeme na poštu. Tam O. šíleně zlobí, plazí se tam po zemi, já zpocená až na zadku a ještě narazíme na dost nepříjemnou ženskou za přepážkou. Naštěstí tam nejsou skoro žádný lidi, takže trapas není velikej 8-)\n17:00 Konečně doma. Vytahuju těsto a nadšeně se pouštíme do výroby ozdob ze slaného těsta. Mám teda bohužel jen dvě srdíčková vykrajovátka, ale Olimu to vůbec nevadí, nadšeně testuje těsto a tuhle aktivitu si vyloženě užívá\u0026hellip; Dokud mu nepodjede pod nohama stolička a on se při pádu nekousne do rtu\u0026hellip; Z pusy mu valí krev a musí to pekelně bolet. Honem ohledávám ústa a uleví se mi, když vidím, že to nebude nic horšího. Běžíme do koupelny to umýt a pak vytahuju z mrazáku svůj svatý grál - chladící tělesa do termotašky. O. je začne olizovat a hned je po řevu :-)\n18:00 Péťa pro dnešek končí s prací. Whatsupujeme s tetou, která má dnes svátek. Ohřívám večeři a pak mám v plánu poklidit si noční stolek a vytáhnout už i nějakou vánoční výzdobu.\n20:25 Čtu Olimu na dobrou noc.\n21:05 O. je konečně tuhej a já se jdu vyvalit na gauč. Mám v telefonu stažený Příběh skříně - krátký e-book o zákulisí oděvního průmyslu a je to tedy docela mazec.\n22:15 Už toho dneska bylo až až, tak jdu taky spát.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/a-day-in-a-covid-life/","summary":"\u003cp\u003eNěkteří z vás si možná vzpomenou na můj někdejší pokus zaznamenat jeden den života na mateřské, když byl Olimu cca rok. Už delší dobu jsem si říkala, že by bylo fajn tento experiment zopakovat a porovnat, jak se náš život s Olim zase změnil. Mezitím přišel covid a mám pocit, že tím se změnilo úplně všechno 8-) Takže dnes přináším jednu malou vzpomínku na listopadový den, kdy ještě Péťa pracoval z domu a všichni jsme doufali, že druhou vlnou to všechno skončí\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"A day in a (covid) life"},{"content":"Pro velký úspěch hráškového krému jsem se hned pustila do testování dalšího receptu z blogu Milluji.cz - a to této famózní pomazánky. Věřím, že červená řepa má spoustu odpůrců, ale zkuste tomu dát šanci. U nás doma sklidila velký úspěch a jedl ji dokonce i Oli, který k těmto mým pomazánkovým pokusům většinou přistupuje dost rezervovaně.\n500g uvařené červené řepy 1 malá cibule 1 stroužek česneku kousek křenu dle chuti 100g majonézy šťáva z půlky citronu 1 lžička hořčice sůl Uvařenou řepu oloupeme a nastrouháme nahrubo. Přidáme nastrouhaný kousek křenu (já dala malou lžičku domácího křenu od našich). K řepě a křenu přidáme prolisovaný česnek a nadrobno nakrájenou cibuli a zakápneme citronovou šťávou. Nakonec promícháme s hořčicí, majonézou a solí a máme hotovo!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/pomazanka-z-cervene-repy/","summary":"\u003cp\u003ePro velký úspěch hráškového krému jsem se hned pustila do testování dalšího receptu z blogu Milluji.cz - a to této famózní pomazánky. Věřím, že červená řepa má spoustu odpůrců, ale zkuste tomu dát šanci. U nás doma sklidila velký úspěch a jedl ji dokonce i Oli, který k těmto mým pomazánkovým pokusům většinou přistupuje dost rezervovaně.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e500g uvařené červené řepy\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 malá cibule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 stroužek česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ekousek křenu dle chuti\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100g majonézy\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ešťáva z půlky citronu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička hořčice\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eUvařenou řepu oloupeme a nastrouháme nahrubo. Přidáme nastrouhaný kousek křenu (já dala malou lžičku domácího křenu od našich). K řepě a křenu přidáme prolisovaný česnek a nadrobno nakrájenou cibuli a zakápneme citronovou šťávou. Nakonec promícháme s hořčicí, majonézou a solí a máme hotovo!\u003c/p\u003e","title":"Pomazánka z červené řepy"},{"content":"Mám tu jednoho žhavého kandidáta na polévku na Zelený čtvrtek! Inspirovala jsem se na foodblogu Milluji.cz, kam jsem dosud chodila jen slintat nad těma překrásnýma fotkama různých dobrot, až jsem si konečně řekla, že taky musím něco zkusit uvařit. A tahle polévka je tedy top!\n350g mraženého hrášku 1 cibule 2 stroužky česneku 50g listového špenátu 1l vývaru sůl, pepř 1 lžíce ghí 100ml smetany na vaření citronová šťáva krutonky a microgreens na ozdobu Cibuli a česnek nakrájíme na drobno. Ve středním hrnci rozehřejeme ghí a cibuli s česnekem na něm orestujeme. Poté přidáme hrášek, opět krátce restujeme a následně zalijeme vývarem. Přidáme sůl a pepř a vaříme do změknutí hrášku. Na závěr přidáme špenát, už jen krátce povaříme a celé rozmixujeme tyčovým mixérem na hladký krém. Zjemníme smetanou a úplně nakonec vymačkáme pár kapek citronu do polévky. Servírujeme s krutonky a microgreens.\nZelenější už to snad být nemůže :)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/hraskovy-krem/","summary":"\u003cp\u003eMám tu jednoho žhavého kandidáta na polévku na Zelený čtvrtek! Inspirovala jsem se na foodblogu \u003ca href=\"http://www.milluji.cz/\"\u003eMilluji.cz\u003c/a\u003e, kam jsem dosud chodila jen slintat nad těma překrásnýma fotkama různých dobrot, až jsem si konečně řekla, že taky musím něco zkusit uvařit. A tahle polévka je tedy top!\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e350g mraženého hrášku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 cibule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 stroužky česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e50g listového špenátu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1l vývaru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžíce ghí\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100ml smetany na vaření\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ecitronová šťáva\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ekrutonky a microgreens na ozdobu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eCibuli a česnek nakrájíme na drobno. Ve středním hrnci rozehřejeme ghí a cibuli s česnekem na něm orestujeme. Poté přidáme hrášek, opět krátce restujeme a následně zalijeme vývarem. Přidáme sůl a pepř a vaříme do změknutí hrášku. Na závěr přidáme špenát, už jen krátce povaříme a celé rozmixujeme tyčovým mixérem na hladký krém. Zjemníme smetanou a úplně nakonec vymačkáme pár kapek citronu do polévky. Servírujeme s krutonky a microgreens.\u003c/p\u003e","title":"Hráškový krém"},{"content":"Přijde mi, že ta letošní zima byla vlastně docela krátká a ani mi nevadila tolik jako obvykle. Nevím, jestli je to tím, jak jsme se opět snažili co nejvíc času trávit venku (a má zásoba oblečení do mrazu se letos rozrostla o pár nových hřejivých kousků) nebo tou štědrou sněhovou nadílkou, která nám možná měla vynahradit tu studenou sprchu, která přišla po Vánocích s dalšími uzávěrami\u0026hellip; Každopádně tu jdu zakonzervovat pár milých vzpomínek na všechno to hezké, co nás během této zimy potkalo.\nPřed Vánocemi jsem chytla nějakou tvořivou vlnu. Kromě toho, že jsme hodně doma vyráběli s Olim, jsem se letos vrhla i na dlouho plánovaný projekt adventní věnec. A ač nebyl zrovna dokonalý, přesto ho zbožňuju a měla jsem z něj ohromnou radost.\nJeště před rokem by nás asi ani nenapadlo, že se tyto Vánoce budeme scházet v Podzámce, s rouškama v kapse a svařákama v termosce. Ale naše tradiční setkání na Štěpána už je tak vžitou tradicí, že nás ani covid nezastavil. Díky, holky moje :-)\nTo letošní nadšení u vánočního stromečku bych přála zažít každému. Doteď jsem nechápala, co je pravdy na tom, že s dětma člověk znovu objevuje dávno zapomenuté kouzlo Vánoc. Ale letos, kdy je Oli celé opravdu naplno vnímal a prožíval, mě to vážně dostalo. A všichni jsme si to ohromně užili spolu s ním.\nTolik sněhu napadlo, že jsme vytáhli dokonce i staré saně ještě po nás s bráchou! Za sněhem jsme nemuseli ani daleko - občas stačilo i vylézt před barák, na což tady v Brně nejsme moc zvyklí :D. Jindy stačilo popojet pár kiláčků za Brno a všude bílá nádhera.\nSnad jste si tu letošní zimu i přes všechny ty komplikace taky užili. A teď už vítám jaro s otevřenou náručí :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zima-v-obrazech-5/","summary":"\u003cp\u003ePřijde mi, že ta letošní zima byla vlastně docela krátká a ani mi nevadila tolik jako obvykle. Nevím, jestli je to tím, jak jsme se opět snažili co nejvíc času trávit venku (a má zásoba oblečení do mrazu se letos rozrostla o pár nových hřejivých kousků) nebo tou štědrou sněhovou nadílkou, která nám možná měla vynahradit tu studenou sprchu, která přišla po Vánocích s dalšími uzávěrami\u0026hellip; Každopádně tu jdu zakonzervovat pár milých vzpomínek na všechno to hezké, co nás během této zimy potkalo.\u003c/p\u003e","title":"Zima v obrazech"},{"content":"Člověk by řekl, že přes zimu, kdy se povětšinou sedí doma za pecí, toho člověk přečte nejvíc, ale opak je pravdou. Tak snad to přes jaro v lockdownu trochu doženu 8-)\nEva Ehrenbergerová, Markéta Gajdošová - Cesta k opravdovému jídlu\nPo dlouhé době jsem si přála k Vánocům kuchařku. Cesta k opravdovému jídlu, hit sociálních sítí, přináší jak poctivou porci receptů, tak trochu té základní teorie z pera výživové poradkyně. Co se týče té teoretické stránky, určitě zde najdete řadu užitečných základních informací, které se vám budou hodit, pokud si chcete začít více hlídat svůj kalorický příjem. Seznámíte se se stručnou charakteristikou jednotlivých živin, kdy a jaké doplňky stravy má smysl tělu dodávat či jak číst etikety výrobků v obchodech. Občas sice kniha sklouzává k takovému tomu nicneříkajícímu stokrát omílanému klišé, že vše je strašně individuální a nakonec je stejně vždy nejlepší vyhledat výživového poradce osobně a nechat si sestavit jídelníček na míru, což je jistě svatá pravda, ale kvůli tomu si tuhle knihu přece nikdo nekupuje 8-) O to nadšeněji jsem se ovšem vrhla na zkoušení receptů, které jsou naopak velmi konkrétní, často se v nich opakují ingredience a celkově mi na první pohled přišly poměrně rychlé k uvaření. Největší ohlas u nás zatím sklidil banánový chlebíček, ten je prostě famózní! Celkem nám i chutnaly cottage bulky (pro mě úspěch už to, že jsem upekla konečně nějaké pečivo, které se dá jíst :D), candát s batátovým pyré nebo cizrnové kari. Naopak propadákem se staly noční jahodové vločky a zpropagované malinové brownies mě tedy taky absolutně nenadchlo. Co naopak velmi kvituji je celá série receptů do krabičky, takže konec výmluv, že na zdravé stravování není prostor :-) Suma sumárum jsem od knihy kvůli tomu obrovskému hypu zřejmě čekala trošičku víc, ale už teď jsem si jistá, že tohle nebude ta kuchařka, na kterou by nám doma sedal prach :-)\nDavid Nicholls - Tři na cestě\nPro knížky Davida Nichollse já mám slabost a ani tato pro mě nebyla zklamáním. Příběh jednoho stárnoucího manželského páru v krizi a složitého vztahu otce se synem byl hlubokým, ale zároveň i humorným čtením. Navíc ve mně nevyvolal pocit, že bych jedné z postav chtěla \u0026ldquo;nadržovat\u0026rdquo; - chvíli jsem se přikláněla tu na stranu Connie, tu na stranu Douglase, nicméně pro oba jsem měla svým způsobem pochopení a netroufla bych si vynést soud, kdo z nich k jejich manželské krizi přispěl větším dílem. David Nicholls má nesmírný talent vykreslit i náročné životní situace tak, že to čtenáře neuvrhne do deprese, a tak myslím, že s touto knihou rozhodně nešlápnete vedle, ať už máte jakékoliv literární preference.\nNicanor Parra - Básně proti plešatění\nPoezie tady už dlouho nebyla, co 8-) Menší čistka v mé kroměřížské knihovničce odhalila pár dávno zapomenutých pokladů - mezi nimi i tuto sbírku chilského básníka Nicanora Parry, kterou jsem kdysi dostala od Moniky. Jedná se o poměrně přímočarou, místy humornou poezii, která by se mohla líbit i těm, kteří jinak veršům příliš neholdují.\nPoezie musí být\ndívka uprostřed klasů\nnebo nebýt vůbec nic.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zimni-knihovnicka-3/","summary":"\u003cp\u003eČlověk by řekl, že přes zimu, kdy se povětšinou sedí doma za pecí, toho člověk přečte nejvíc, ale opak je pravdou. Tak snad to přes jaro v lockdownu trochu doženu 8-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eEva Ehrenbergerová, Markéta Gajdošová - Cesta k opravdovému jídlu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePo dlouhé době jsem si přála k Vánocům kuchařku. \u003cem\u003eCesta k opravdovému jídlu\u003c/em\u003e, hit sociálních sítí, přináší jak poctivou porci receptů, tak trochu té základní teorie z pera výživové poradkyně. Co se týče té teoretické stránky, určitě zde najdete řadu užitečných základních informací, které se vám budou hodit, pokud si chcete začít více hlídat svůj kalorický příjem. Seznámíte se se stručnou charakteristikou jednotlivých živin, kdy a jaké doplňky stravy má smysl tělu dodávat či jak číst etikety výrobků v obchodech. Občas sice kniha sklouzává k takovému tomu nicneříkajícímu stokrát omílanému klišé, že vše je strašně individuální a nakonec je stejně vždy nejlepší vyhledat výživového poradce osobně a nechat si sestavit jídelníček na míru, což je jistě svatá pravda, ale kvůli tomu si tuhle knihu přece nikdo nekupuje 8-) O to nadšeněji jsem se ovšem vrhla na zkoušení receptů, které jsou naopak velmi konkrétní, často se v nich opakují ingredience a celkově mi na první pohled přišly poměrně rychlé k uvaření. Největší ohlas u nás zatím sklidil banánový chlebíček, ten je prostě famózní! Celkem nám i chutnaly cottage bulky (pro mě úspěch už to, že jsem upekla konečně nějaké pečivo, které se dá jíst :D), candát s batátovým pyré nebo cizrnové kari. Naopak propadákem se staly noční jahodové vločky a zpropagované malinové brownies mě tedy taky absolutně nenadchlo. Co naopak velmi kvituji je celá série receptů do krabičky, takže konec výmluv, že na zdravé stravování není prostor :-) Suma sumárum jsem od knihy kvůli tomu obrovskému hypu zřejmě čekala trošičku víc, ale už teď jsem si jistá, že tohle nebude ta kuchařka, na kterou by nám doma sedal prach :-)\u003c/p\u003e","title":"Zimní knihovnička"},{"content":"Tak nám ode dneška zase (po kolikáté už?) nastává pár perných týdnů plných zákazů a omezení. Asi neznám žádnou mámu, na kterou by z toho už nešly mrákoty. A protože nápadů a inspirace na domácí aktivity není nikdy dost, vydolovala jsem z útrob své fotogalerie pár našich výtvorů za uplynulý půlrok. Většina je spíše sezónní záležitostí, ale třeba vás i tak něco z toho inspiruje a zachrání zbytky domácí pohody :-)\nJednoduché lepení k povídání o aprílovém počasí - mráčky zrecyklované ze starého výkresu, koulící oči (seženete např. v Tigeru) a efektní obrázek je na světě.\nPrázdninové vyrábění podmořského světa, k němuž mě inspirovaly tyhle krásné samolepky (rovněž z Tigera). Pozadí jsem vytvořila za Olíkovy asistence hlavně já, ale lepení výsledné kompozice už bylo čistě na něm. Skvělá pomůcka k vyprávění o moři a zvířatech, která tam žijí :-)\nExistuje větší podzimní klišé, než vyrábění kaštánkových zvířátek? Asi ne - i u nás na ně samozřejmě došlo. Což mi připomíná, že tu stále přechovávám v krabici několik desítek kaštanů, které jsme si \u0026ldquo;hrozně nutně\u0026rdquo; museli odnést z naší říjnové procházky domů 8-).\nNasbírané vylisované listy jsme lepili na nakreslený holý strom\u0026hellip;\n\u0026hellip;nebo z nich vytvářeli tyhle vtipné ptáčky. (Inspirace na mě vyskočila na nějakém zahraničním kanále na Instagramu.)\nPokud máte radši tvoření s nějakou přidanou hodnotou, mohla by se vám líbit tahle jednoduchá hra, na jejíž výrobu budete potřebovat jen kus kartonu, lepidlo a barevné papíry. Skvělé na procvičování barev a tvarů a Oli se s ní neskutečně zabavil!\nV předvánočním čase jsme se pustili do vyrábění srdíček ze slaného těsta, které jsme pak použili jako ozdoby na stromeček, ale také třeba jako jmenovky na dárky. Ty se ostatně hodí celoročně, protože neustále někdo něco slaví, takže pokud máte nějaké dostatečně neutrální vykrajovátko, proč tuhle aktivitu nevyzkoušet i mimo Vánoce :-)?\nZlatý hřeb našeho vánočního tvoření (nepočítám-li svůj první adventní věnec O:-)) bylo ovšem toto mikulášské trio vyrobené z různých materiálů posbíraných v domácnosti. Podobným způsobem by se určitě dalo vyrobit spoustu různých pohádkových postaviček.\nLednové narozeniny Olíkova nejoblíbenějšího prarodiče si samozřejmě žádaly výrobu blahopřání a pustil se do toho s opravdovým zápalem a nadšením, takže jsem ani neměla tendence ho nějak moc usměrňovat jako obvykle. Dílko není zrovna dokonalé, lepidlo bylo úplně všude, zato to bylo vyrobeno fakt od srdce :D\u0026hellip;\nA na závěr opět něco, co se dá vyrábět i s těmi úplně nejmenšími, pokud si ochotně nechají pomalovat ručičku. Blahopřání pro naši (pra)babi k zítřejším 89. narozeninám :-)\nSnad se někomu z vás tato várka inspirace hodila a já už jdu honem vymýšlet nějaké tvoření na ty nadcházející 3 dlouhé týdny, co nás čekají\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/napady-na-tvoreni-s-batoletem/","summary":"\u003cp\u003eTak nám ode dneška zase (po kolikáté už?) nastává pár perných týdnů plných zákazů a omezení. Asi neznám žádnou mámu, na kterou by z toho už nešly mrákoty. A protože nápadů a inspirace na domácí aktivity není nikdy dost, vydolovala jsem z útrob své fotogalerie pár našich výtvorů za uplynulý půlrok. Většina je spíše sezónní záležitostí, ale třeba vás i tak něco z toho inspiruje a zachrání zbytky domácí pohody :-)\u003c/p\u003e","title":"Nápady na tvoření s batoletem"},{"content":"Je to už bezmála jedenáct let, co jsem naposledy psala do rubriky \u0026quot; Za velkou louží\u0026quot;. Jedenáct let od mé první návštěvy džungle New Yorku. Před čtyřmi lety jsem se do města, které mě tenkrát na první pohled vůbec neokouzlilo, vrátila. A tentokrát ve mně zanechalo mnohem lepší dojem než napoprvé. V následujících článcích vám chci vyprávět o tom nejlepším, co jsme za velkou louží viděli a zažili. Asi to není náhoda, že se ke vzpomínkám na naši poslední velkou cestu vracím právě teď, kdy sedíme doma a čekáme, až se kolem nás všechno špatný konečně přežene a my zase začneme normálně žít a cestování přestane být radovánkou z říše snů\u0026hellip;\nStejně jako v případě naší cesty po Katalánsku mi i tady přišlo lepší psát příspěvky spíš tematicky, než chronologicky. Pokud budete v článcích hledat inspiraci pro svou vlastní cestu po východě USA (třeba, jednou), určitě to bude i mnohem praktičtější.\nO New Yorku se právem říká, že je nejhezčí z výšky a z dálky, protože zblízka je špinavej a smrdí :-D Nedá se to vztáhnout úplně na všechny městské části, ale obecně to tak prostě je, a proto bych vás na úvod chtěla provést po těch místech, odkud nám New York přišel hezký (a odkud si můžete pořídit super panoramatické fotky).\nHned první den po našem příletu nás brácha s Jennifer vzali na jednu z nejpůsobivějších vyhlídek - One World Trade Center. Tenkrát v roce 2010 tu bylo skutečně jen \u0026ldquo;ground zero\u0026rdquo; - nestačila jsem se divit, jak se během těch pár let místo, kde dříve stála Dvojčata, proměnilo. Mrakodrap One World Trade Center, známý také jako Freedom Tower, je dnes čtvrtou nejvyšší budovou světa a byl otevřen veřejnosti v roce 2014. Už cesta nahoru na vyhlídku je ohromným zážitkem - na stěnu výtahu se promítá animace, zachycující proces stavby budovy. Výtah vás vyplivne v zatemnělém sále, kde vám nejprve promítnou krátké video o New Yorku a pak vyjede nahoru opona a odkryje vám výhled na panorama města. Je to sice strašně americké, ale zároveň fakt úchvatné. My měli navíc štěstí na mimořádně hezký slunečný den, takže to skutečně stálo zato. Zajímavostí je, že mrakodrap disponuje mimořádnými bezpečnostními opatřeními před teroristickými útoky a budova by měla být dokonce odolná proti nárazu letadel :-O.\nPo návštěvě Freedom Tower nelze jinak než zavítat také k památníku The National September 11 Memorial, který tvoří dva obrovské bazény, nacházející se na půdorysech zřícených Dvojčat. Po obvodu bazénů jsou vyryta jména obětí teroristických útoků. Atmosféra toho místa je nepopsatelná. Nedaleko bazénů najdete také tzv. Survival Tree - během odklízení trosek jej dělníci našli, stále ještě zakořeněný v půdě. Strom se po ošetření jako zázrakem probudil k životu a jeho větve se na jaře zazelenaly novým listím a květy. Stojí zde jako symbol těch, co přežili apokalypsu 11. září…\nDalším místem, které nám brácha doporučil pro pořízení krásných záběrů Manhattanu, byl Long Island. Tato průmyslová čtvrť v Queensu nepatří právě k turisty nejhojněji navštěvovaným částem New Yorku a vlastně tady toho ani není moc k vidění. O to lépe ovšem pro nás! Rozhodli jsme se vyrazit sem navečer a vyfotit si panorama postupně se rozsvěcejícího města při západu slunce. A byl to každopádně super tip! Promenáda posetá lavičkami má klidnou a romantickou atmosféru a rozhodně tu nehrozí boxovaná s davy dalších turistů.\nPro ty, kteří chtějí New York poznávat zase z trochu jiné perspektivy, je skvělou variantou procházka po High Line, relativně nové místní atrakci. High Line je 2,33 kilometrů dlouhý visutý park na bývalém kolejišti. Jedná se o původní kolejiště z roku 1934, po němž se dopravovaly různé produkty mezi zdejšími továrnami. Po jeho uzavření vznikly nápady na přebudování kolejiště na městský park. Dnes představuje High Line skvělou odpočinkovou zónu (byť její kouzlo už objevila řada lidí a nemůžete počítat s tím, že si tady budete špacírovat sami), po které je rozeseta řada uměleckých artefaktů či míst k posezení.\nPosledním tipem, odkud si můžete New York prohlédnout a spojit to s prima zážitkem, je okružní plavba okolo Manhattanu. My ji měli i s komentářem - angličtinou sice nevládnu tak dobře, abych si ji jaksepatří užila, ale pár zajímavostí, kolem kterých jsme pluli, jsem přece jen zachytila - třeba přístav, kam připlula loď s trosečníky z Titanicu. Krom klasických panoramat s mrakodrapy si během plavby můžete užít i nevšední pohled na newyorské mosty (my jeli okružní plavbu až k Manhattan Bridge) a přiblížíte se i k Soše Svobody :-)\nA to by bylo pro začátek asi vše. Musíte omluvit mou paměť - ne vše už se mi po těch letech přesně vybavuje, ale věřím, že pro ty z vás, kteří už mají vší té izolace taky plné zuby, bude tato malá americká série fajn počtením a vzpomínkou na starý dobrý bezrouškový časy. Tak cestování prstem po mapě zdar :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nejkrasnejsi-pohledy-na-new-york/","summary":"\u003cp\u003eJe to už bezmála jedenáct let, co jsem naposledy psala do rubriky \u0026quot; \u003cem\u003eZa velkou louží\u0026quot;\u003c/em\u003e. Jedenáct let od mé první návštěvy džungle New Yorku. Před čtyřmi lety jsem se do města, které mě tenkrát na první pohled vůbec neokouzlilo, vrátila. A tentokrát ve mně zanechalo mnohem lepší dojem než napoprvé. V následujících článcích vám chci vyprávět o tom nejlepším, co jsme za velkou louží viděli a zažili. Asi to není náhoda, že se ke vzpomínkám na naši poslední velkou cestu vracím právě teď, kdy sedíme doma a čekáme, až se kolem nás všechno špatný konečně přežene a my zase začneme normálně žít a cestování přestane být radovánkou z říše snů\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Nejkrásnější pohledy na New York"},{"content":"S dětmi opravdu život letí jako blázen. Nemůžu uvěřit, že od posledního updatu o Oliho rozvoji už uplynul zase téměř rok! A co všechno se za tu dobu opět změnilo\u0026hellip;\nOli v necelých třech letech nosí velikost 98/104 a váží zhruba 14,5 kila. Nebýt covidu, asi bychom už kočár definitivně zazimovali, nicméně tím, jak jsem přestala jezdit městskou a občas s ním přecejen potřebuju jít delší trasu nebo vezu nějaký větší náklad, ještě kočár celkem užijeme. Na výlety ani k prarodičům už ho ale delší dobu nevozíme a O. bez problémů ujde třeba i 5 kilometrovou procházku. Klepu na dřevo, ale odpolední spánek (cca od 1 do 3) u nás pořád ještě funguje a jsem za to neskonale vděčná. Bohužel je to ale zase na úkor spánku nočního, který teď trvá cca jen od 9 do 6 a já tak musím chodit brzo do postele, pokud chci mít svých 8 hodin spánku denně (jakože CHCI :-D!). Noci bývají povětšinou klidné, ač jsme teď na podzim měli období, kdy se O. v noci víc budíval (možná špatné sny?), ale zase to pominulo. S jídlem se O. trochu zkazil - respektive zkazili mi ho prarodiče 8-) Je teď víc mlsnej, loudívá na mě šťávičky (Hipp džusíky, co mu dávaj naši), Hipp tyčinky, Kinder čokoládu, zavařeniny\u0026hellip; Někdy vyměknu, ale většinu času se snažím napravovat režim povolený během pobytu u prarodičů. Na snídani nejčastěji připravuju různé varianty ovesné kaše, jogurt s ovocem, případně mu zaleju Emco nebo MixIt cereálie s mlíkem, pokud mám línější ráno 8-) Jako hlavní jídlo dne točíme přes týden naše oblíbené stálice - jednou týdně rybu (většinou lososa), jednou týdně luštěniny (většinou červenou čočku), občas těstoviny, rizota a pak různé zeleninové zapékané variace. Naštěstí je O. pořád polívkový a začíná být i poměrně masový, tak tomu víc přizpůsobuju náš jinak spíše vege jídelníček. Z ovoce má rád téměř vše, ze zeleniny hlavně rajčata a okurky - naopak odmítá třeba papriku, kterou dřív normálně jedl. A kupodivu není vůbec pečivovej po mě - maximálně vezme na milost chleba s máslem na večeři (cokoliv mu na něj položím, ať je to sýr či šunka, obvykle sundá a nejí) nebo knackebroty k míchaným vajíčkům. Každopádně co tak slýchávám o jiných dětech nejedlících, nemáme si ještě vůbec na co stěžovat a obecně je to s O. na jídlo většinou celkem pohoda a nad ničím se moc neofrňuje. V jídle už je víceméně samoobslužný - nají se lžičkou a už se celkem naučil i napichování vidličkou. Občas už si dokonce i způsobně utře pusu do ubrousku místo do rukávu čistýho trička 8-) Co se týče odplenkování, výraznější úspěchy v této oblasti zaznamenáváme někdy od podzimu, kdy jsem mu před den začala dávat slipy i za cenu častých nehod a můžu říct, že to celkem dost pomohlo - začal si sám říkat, že se mu chce, ač na spaní se ještě bez pleny rozhodně neobejdeme. Teď po Vánocích přišel zase jakýsi regres a nehod přes den je opět víc, ale snažím se z toho nedělat vědu a vyčkávám na jaro/léto, kdy to bude všecko zase krapet jednodušší a snad se těch plen konečně definitivně zbavíme. Rádi spolu malujeme, tvoříme a lepíme. Stále ho moc baví samolepkový časopis Kutílek, který mu děda na můj popud předplatil k druhým narozeninám a jsem nadšená z toho, jak spoustu úloh, jako spojování puntíků, které ještě před rokem vůbec nepobíral, už začíná hezky zvládat. Oliho záliba ve vlacích od minula také nabrala nových rozměrů. Připadá mi fascinující, kolik různých typů mašin dokáže pojmenovat a hlavně je i naživo poznat! Hlášky, co slýchá na nádražích, už zná nazpaměť a používá je při svých hrách, což je neuvěřitelně komické :D (\u0026ldquo;Žádáme cestující, aby při pohybu v kolejišti dbali své osobní bezpečnosti a nevstupovali do kolejiště před zastavením vlaku :D\u0026hellip;\u0026rdquo;) Do domácí sbírky nám přibylo kvarteto Českých drah, několik nových vláčků, igráček pan výpravčí i s plácačkou, depo od Ježíška a nadšení sklidilo také předplatné časopisu Můj vláček, který vydávají rovněž České dráhy. Za ten rok jsme taky zjistili, že lidi kolem drah jsou často moc milí k takhle nadšeným dětem - při pozorování na našich oblíbených místech na nás často strojvedoucí mávají a houkají a jeden pan strojvedoucí už dokonce vzal Oliho i do kabiny a projel se s ním po nádraží O:-) Často mě překvapí jeho fantazie a to, jak při hře cokoliv může být čímkoliv - např. dřevěné kostky na stavění představují různé jídlo, kolíčky na prádlo jsou mašinky apod. Doma vyznáváme hračkový minimalismus, ač si kvůli tomu občas připadám jak krkavčí máma, ale tohle mě jen utvrzuje v tom, jak málo hraček ve skutečnosti děti potřebují. V čem minimalismus nevyznávám jsou však samozřejmě dětské knihy, těch nám stále nenápadně přibývá O:-) Spíš než přes den jsme si teď navykli předčítat si je před odpoledním spánkem a večer na dobrou noc. Největší oblibě se aktuálně těší ty o krtečkovi, o mašinkách a bagrech z Levných knih a nejnovější Počítání z nakladatelství Baobab, kterou Oli našel pod stromečkem. Čísla ho teď opravdu zajímají. S občasnou chybkou dokáže napočítat do 10 a spočítat maximálně 10 předmětů. Začíná projevovat zájem také o písmena - pozná \u0026ldquo;O jako Oli\u0026rdquo; a občas se ptá, co je kde napsané. Rád si prozpěvuje a občas nám s Péťou nakazuje, ať mu do toho nezpíváme, že chce zpívat sám :D. Má rytmus i paměť na texty. Hned zbystří, když v rádiu hrají nějakou naši oblíbenou písničku (třeba u I want to break free hned hlásí, že \u0026ldquo;to je ta naša\u0026rdquo; a ví, že ji zpívá kapela Queen). Umí s přehledem anglicky všechny barvy, jejichž název zná i v češtině. Dokáže říct anglicky, jak se jmenuje a kde bydlí. Cizí lidé (ale i my doma) často žasnou nad vyzrálostí jeho verbálního projevu, nad tím, jak se vyjadřuje, často i v souvětích, jaké výrazy používá. Ještě víc mě těší, jak u něj už postupně pozoruju i rozvoj emoční inteligence - např. když jeho sestřenice pláče, konejšivým hlasem se ji snaží utěšit. Jednou mě úplně dojal, když jsem servírovala oběd a on slezl ze židličky a přišel mi zastrčit triko do kalhot, aby mi netáhlo na ledviny :D Miluju jeho dětské projevy lásky, pusinky a když mi říká \u0026ldquo;Já tě mám nejradši, maminko\u0026rdquo; \u0026lt;3 Se vztekáním už bojujeme méně často, spoustu situací se učíme zvládat s větším klidem, ale myslím, že naučit se sladit naše temperamenty bude (pro nás oba) celoživotní škola trpělivosti. Každý den se snažím být vděčná za tu příležitost pracovat na sobě, ač je to někdy tak nesmírně těžké. Ale to obohacení, které do našeho života s Olim přišlo, prostě za ta občasná příkoří stojí :-) ","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/3-roky/","summary":"\u003cp\u003eS dětmi opravdu život letí jako blázen. Nemůžu uvěřit, že od posledního updatu o Oliho rozvoji už uplynul zase téměř rok! A co všechno se za tu dobu opět změnilo\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003eOli v necelých třech letech nosí velikost 98/104 a váží zhruba 14,5 kila.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eNebýt covidu, asi bychom už kočár definitivně zazimovali, nicméně tím, jak jsem přestala jezdit městskou a občas s ním přecejen potřebuju jít delší trasu nebo vezu nějaký větší náklad, ještě kočár celkem užijeme. Na výlety ani k prarodičům už ho ale delší dobu nevozíme a O. bez problémů ujde třeba i 5 kilometrovou procházku.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eKlepu na dřevo, ale odpolední spánek (cca od 1 do 3) u nás pořád ještě funguje a jsem za to neskonale vděčná. Bohužel je to ale zase na úkor spánku nočního, který teď trvá cca jen od 9 do 6 a já tak musím chodit brzo do postele, pokud chci mít svých 8 hodin spánku denně (jakože CHCI :-D!). Noci bývají povětšinou klidné, ač jsme teď na podzim měli období, kdy se O. v noci víc budíval (možná špatné sny?), ale zase to pominulo.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eS jídlem se O. trochu zkazil - respektive zkazili mi ho prarodiče 8-) Je teď víc mlsnej, loudívá na mě šťávičky (Hipp džusíky, co mu dávaj naši), Hipp tyčinky, Kinder čokoládu, zavařeniny\u0026hellip; Někdy vyměknu, ale většinu času se snažím napravovat režim povolený během pobytu u prarodičů. Na snídani nejčastěji připravuju různé varianty ovesné kaše, jogurt s ovocem, případně mu zaleju Emco nebo MixIt cereálie s mlíkem, pokud mám línější ráno 8-) Jako hlavní jídlo dne točíme přes týden naše oblíbené stálice - jednou týdně rybu (většinou lososa), jednou týdně luštěniny (většinou červenou čočku), občas těstoviny, rizota a pak různé zeleninové zapékané variace. Naštěstí je O. pořád polívkový a začíná být i poměrně masový, tak tomu víc přizpůsobuju náš jinak spíše vege jídelníček. Z ovoce má rád téměř vše, ze zeleniny hlavně rajčata a okurky - naopak odmítá třeba papriku, kterou dřív normálně jedl. A kupodivu není vůbec pečivovej po mě - maximálně vezme na milost chleba s máslem na večeři (cokoliv mu na něj položím, ať je to sýr či šunka, obvykle sundá a nejí) nebo knackebroty k míchaným vajíčkům. Každopádně co tak slýchávám o jiných dětech nejedlících, nemáme si ještě vůbec na co stěžovat a obecně je to s O. na jídlo většinou celkem pohoda a nad ničím se moc neofrňuje.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eV jídle už je víceméně samoobslužný - nají se lžičkou a už se celkem naučil i napichování vidličkou. Občas už si dokonce i způsobně utře pusu do ubrousku místo do rukávu čistýho trička 8-)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eCo se týče odplenkování, výraznější úspěchy v této oblasti zaznamenáváme někdy od podzimu, kdy jsem mu před den začala dávat slipy i za cenu častých nehod a můžu říct, že to celkem dost pomohlo - začal si sám říkat, že se mu chce, ač na spaní se ještě bez pleny rozhodně neobejdeme. Teď po Vánocích přišel zase jakýsi regres a nehod přes den je opět víc, ale snažím se z toho nedělat vědu a vyčkávám na jaro/léto, kdy to bude všecko zase krapet jednodušší a snad se těch plen konečně definitivně zbavíme.\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"3-roky-01.jpg\"/\u003e \n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003eRádi spolu malujeme, tvoříme a lepíme. Stále ho moc baví samolepkový časopis Kutílek, který mu děda na můj popud předplatil k druhým narozeninám a jsem nadšená z toho, jak spoustu úloh, jako spojování puntíků, které ještě před rokem vůbec nepobíral, už začíná hezky zvládat.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eOliho záliba ve vlacích od minula také nabrala nových rozměrů. Připadá mi fascinující, kolik různých typů mašin dokáže pojmenovat a hlavně je i naživo poznat! Hlášky, co slýchá na nádražích, už zná nazpaměť a používá je při svých hrách, což je neuvěřitelně komické :D (\u0026ldquo;Žádáme cestující, aby při pohybu v kolejišti dbali své osobní bezpečnosti a nevstupovali do kolejiště před zastavením vlaku :D\u0026hellip;\u0026rdquo;) Do domácí sbírky nám přibylo kvarteto Českých drah, několik nových vláčků, igráček pan výpravčí i s plácačkou, depo od Ježíška a nadšení sklidilo také předplatné časopisu Můj vláček, který vydávají rovněž České dráhy. Za ten rok jsme taky zjistili, že lidi kolem drah jsou často moc milí k takhle nadšeným dětem - při pozorování na našich oblíbených místech na nás často strojvedoucí mávají a houkají a jeden pan strojvedoucí už dokonce vzal Oliho i do kabiny a projel se s ním po nádraží O:-)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eČasto mě překvapí jeho fantazie a to, jak při hře cokoliv může být čímkoliv - např. dřevěné kostky na stavění představují různé jídlo, kolíčky na prádlo jsou mašinky apod. Doma vyznáváme hračkový minimalismus, ač si kvůli tomu občas připadám jak krkavčí máma, ale tohle mě jen utvrzuje v tom, jak málo hraček ve skutečnosti děti potřebují.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eV čem minimalismus nevyznávám jsou však samozřejmě dětské knihy, těch nám stále nenápadně přibývá O:-) Spíš než přes den jsme si teď navykli předčítat si je před odpoledním spánkem a večer na dobrou noc. Největší oblibě se aktuálně těší ty o krtečkovi, o mašinkách a bagrech z Levných knih a nejnovější Počítání z nakladatelství Baobab, kterou Oli našel pod stromečkem.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eČísla ho teď opravdu zajímají. S občasnou chybkou dokáže napočítat do 10 a spočítat maximálně 10 předmětů. Začíná projevovat zájem také o písmena - pozná \u0026ldquo;O jako Oli\u0026rdquo; a občas se ptá, co je kde napsané.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eRád si prozpěvuje a občas nám s Péťou nakazuje, ať mu do toho nezpíváme, že chce zpívat sám :D. Má rytmus i paměť na texty. Hned zbystří, když v rádiu hrají nějakou naši oblíbenou písničku (třeba u \u003cem\u003eI want to break free\u003c/em\u003e hned hlásí, že \u0026ldquo;to je ta naša\u0026rdquo; a ví, že ji zpívá kapela Queen).\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eUmí s přehledem anglicky všechny barvy, jejichž název zná i v češtině. Dokáže říct anglicky, jak se jmenuje a kde bydlí.\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"3-roky-02.jpg\"/\u003e \n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003eCizí lidé (ale i my doma) často žasnou nad vyzrálostí jeho verbálního projevu, nad tím, jak se vyjadřuje, často i v souvětích, jaké výrazy používá. Ještě víc mě těší, jak u něj už postupně pozoruju i rozvoj emoční inteligence - např. když jeho sestřenice pláče, konejšivým hlasem se ji snaží utěšit. Jednou mě úplně dojal, když jsem servírovala oběd a on slezl ze židličky a přišel mi zastrčit triko do kalhot, aby mi netáhlo na ledviny :D Miluju jeho dětské projevy lásky, pusinky a když mi říká \u0026ldquo;Já tě mám nejradši, maminko\u0026rdquo; \u0026lt;3\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eSe vztekáním už bojujeme méně často, spoustu situací se učíme zvládat s větším klidem, ale myslím, že naučit se sladit naše temperamenty bude (pro nás oba) celoživotní škola trpělivosti. Každý den se snažím být vděčná za tu příležitost pracovat na sobě, ač je to někdy tak nesmírně těžké. Ale to obohacení, které do našeho života s Olim přišlo, prostě za ta občasná příkoří stojí :-)\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e","title":"3 roky"},{"content":"Navrhnout správné a funkční osvětlení interiéru je celkem věda. Nyní máme v našem bytě v obýváku 17 bodovek, které vrhají ostré světlo jedním směrem. Dělá to nepříjemné stíny ze všech stran a celý strop je tmavý, jako by na nás padal. Když jsme si pořídili pokojovou lampu, utvořilo to mnohem příjemnější atmosféru, ale pořád to není ono. V domě nechceme osvětlení podcenit, a proto jsme oslovili největšího českého guru na světlo Hynka Medřického a nechali si zpracovat světelný plán domu.\nStudie osvětlení O Hynkovi jsem se poprvé dozvěděl z blogu Martina Jaroše. O něco později jsem s ním viděl rozhovor v DVTV, který mě zaujal. Už tenkrát mě napadlo, že by stálo za to Hynka oslovit a nechat si s osvětlením poradit. Během příprav projektové dokumentace domu jsem si na Hynka vzpomněl a narazil na Cukrfree Podcast, kde hovoří o cirkadiánním rytmu, o modrém světle, o tom jak správně svítit a také o svém vynálezu - Vitae žárovce. Tenhle podcast mě nadchnul a přesvědčil o tom, že v našem domě chceme mít svítidla právě od Hynka. Na jaře 2020 jsme začali domlouvat návštěvu jeho showroomu Artemide v Praze, která se nakonec kvůli Covid-19 konala až v květnu.\nV showroomu jsme se bohužel s Hynkem nepotkali, ale ujal se nás Václav. Pověděl nám, jak by se mělo v domě správně svítit, ukázal nám jak svítí různé druhy svítidel, společně jsme si prošli půdorysy místnost po místnosti a vymysleli návrh osvětlení. Schůzka byla dost intenzivní, trvala asi 4 hodiny. Dozvěděli jsme se spoustu nových věcí a vyzkoušeli si na vlastní oči různé způsoby svícení. Osvětlení interiéru je fakt magie. Ze schůzky jsme odcházeli nadšení. Hynek a jeho tým jsou profíci, kteří své práci rozumí a dělají to dobře.\nPo návštěvě showroomu jsme zaslali Václavovi půdorysy domu v DWG formátu. Zhruba po 2 týdnech jsme obdrželi podrobný světelný plán v PDF i s cenovou nabídkou. Plán měl celkem 55 stran a obsahoval výpis všech svítidel v jednotlivých místnostech. Většinu z nich jsme měli možnost vidět v showroomu. Ke každému svítidlu byl popis, umístění, technické parametry zdroje a fotka. V některých místnostech bylo navrženo několik možných variant osvětlení, ze kterých jsme si potom vybrali tu, která se nám nejvíc líbila. Následně jsme obdrželi půdorysy se zakreslenými svítidly, vypínači, výškovým umístěním a výpisem všech světel. Plán mimo jiné obsahoval info o stmívání světel, typu zdroje, příkonu, typu kabelu atd. Zpracování světelného plánu zabralo celkem 3 měsíce (včetně zapracování našich připomínek) a stálo 25k Kč. Za zpracování plánu jsme získali slevu 15% na všechna svítidla z Hynkova obchodu. Výsledná cena za osvětlení celého domu vychází celkem příznivě a to díky tomu, že svítidel bude méně než je v dnešních moderních interiérech obvyklé, zato budou kvalitní a dostatečně výkonné.\nNejvíc mě překvapil moment, kdy jsme řešili návrh osvětlení exteriéru. Když jsem se zeptal, jak budeme svítit venku, dostal jsem odpověď, že venku svítit nebudeme - kvůli ochraně přírody a redukci světelného znečištění. Dovedu si představit, že jiné světelné studio by nám navrhlo osvětlení zahrady, lodžie, LED podsvícení parkovacího přístřešku, světýlka u příjezdové cesty, podsvícení čísla popisného atd., jen aby nám prodalo co nejvíce svítidel a mělo kšeft. Tehdy jsem si uvědomil, že Hynkovi skutečně záleží na tom, aby se svítilo správně. Hynek vždy hovoří o světle s nadšením a ze všech podcastů a videí z Instagramu je poznat, jak má svou práci rád. S takovými lidmi je radost spolupracovat.\nHynek má celkem originální přístup k návrhu osvětlení, který jsem v žádném jiném světelném studiu neviděl. Někomu by se mohlo zdát zvláštní, že v ani jednom z pokojů nebudeme mít žádné svítidlo umístěné na stropě, nad kuchyňskou linkou budou dva LED pásky místo jednoho a na jižní terase nebude světlo žádné. Na konci článku blíže popíšu náš světelný plán, ale prvně si povíme něco o vlivu světla na lidský organismus, abych mohl lépe vysvětlit, proč je osvětlení v našem domě takto navrženo.\nCirkadiánní rytmus Dalo by se říci, že světlo má pro člověka dvojí funkci. Svítíme, abychom viděli ve tmě, to je jasné. Tou druhou úlohou je synchronizace biologických hodin. Světlo totiž přímo ovlivňuje cirkadiánní rytmus člověka, živočichů i rostlin. Lidské oko se vyvíjelo milióny let a jeho funkce se přizpůsobovala přirozeným podmínkám na Zemi - slunečnímu záření a ohni. Mimo tyčinek a čípků se na sítnici oka nachází také vnitřně fotosenzitivní melanopsinové gangliové buňky. V roce 2007 bylo objeveno, že tyto fotoreceptory, citlivé na modrou složku světla, se podílí na řízení cirkadiánního rytmu a mají vliv na produkci hormonu melatonin. Receptory jsou nejvíce citlivé na část spektra s vlnovou délkou kolem 464 nm (modrá). Modrou složku obsahuje každé bílé světlo, jelikož mozek si bílé světlo vytvoří složením barevných složek světelného spektra. Modré světlo funguje jako signál pro synchronizaci centrálních biologických hodin. Spousta lidí o tom bohužel vůbec neví nebo to neřeší. Důsledkem toho je, že nevhodně svítí ve svých domácnostech. Mezi tyto lidi bohužel patří i někteří úředníci, kteří rozhodují o tom, jaké zdroje světla se použijí u pouličních lamp. Stále častěji dochází k výměně sodíkových výbojek za studené bílé LED zdroje, které jsou však pro pouliční osvětlení absolutně nevhodné.\nZdroj: Potlačení produkce melatoninu v závislosti na intenzitě denního světla a žárovky (expozice po dobu 1h)\nCirkadiánní rytmus je biorytmus s periodou 20 - 28 hodin (skřivani mají kratší rytmus, sovy zase delší), který má vliv na činnost orgánů a produkci hormonů. Mimo jiné ovlivňuje krevní tlak, funkci kardiovaskulárního systému, činnost střev, ale i kvalitu spánku. Tyto biologické hodiny, které se starají o správné načasování biologických procesů v těle, jsou řízeny párem suprachiasmatických jader, které se nachází v hypotalamu mozku. Tato jádra jsou propojena se sítnicí oka, aby bylo možné vnitřní hodiny synchronizovat pomocí světla a tmy. Proto je důležité, aby byl cirkadiánní rytmus organismů v souladu se střídáním dne a noci.\nPři poklesu denního světla začne tělo produkovat hormon melatonin (hormon tmy), který navozuje spánek a startuje regeneraci těla. Proto se lidem snadněji usíná ve tmě. Neznamená to ale, že člověk nedokáže usnout při světle u televize. Od ranního probuzení postupně narůstá homeostatický tlak na spánek a pokud je člověk unaven, tak zkrátka usne. Naopak na denním světle tělo produkuje hormon serotonin (hormon dobré nálady), který má vliv na pozitivní náladu člověka. Nedostatek serotoninu nastává nejčastěji v zimním období kvůli úbytku slunečního světla. V ranních hodinách pak tělo produkuje hormon kortizol (stresový hormon), který udržuje stabilní vnitřní prostředí.\nZdroj: Hladina melatoninu během noci při expozici bílého světla o různých intenzitách (expozice po dobu 1h)\nMelatonin má silné antioxidační účinky, posiluje imunitu, zabraňuje vzniku nádorových onemocnění a celkově podporuje regenerační procesy v těle. Vyrovnaná hladina melatoninu je tedy pro tělo velmi důležitá. Sekrece melatoninu není závislá pouze na intenzitě světla, ale zejména na spektrálním složení světla. Je-li člověk vystaven světlu s podílem modré spektrální složky během noci, tělo tím dostává signál, že je den a resetuje své biologické hodiny. Zastaví produkci melatoninu a začne produkovat hormon kortizol. K narušení údajně stačí i velmi krátké ozáření v řádu vteřin. V případě nedostatku melatoninu dochází k rozladění cirkadiánního rytmu. Proto je modrá (400 - 550 nm) v noci zdraví neprospěšná. Schopnost tvorby melatoninu se s rostoucím věkem snižuje. Tvorbu melatoninu narušuje například i konzumace kofeinu v pozdních hodinách.\nZdroj: Potlačení produkce melatoninu v závislosti na spektrálním složení světla\nModré světlo nás obklopuje ze všech stran. Vyzařují ho žárovky, zářivky, LEDky, displeje atd. Lidské oko je na světlo extrémně citlivé. Střídání dne a noci znamená pro oko rozdíl v intenzitě světla milion ku jedné. Produkci melatoninu v noci dokáže narušit i malá LED kontrolka nějakého zařízení. Stejně tak produkci melatoninu naruší klasická žárovka - ač je modrá složka světla minimální, žárovka svítí s vysokou intenzitou. Po celou historii lidstva člověk využíval ke svícení pouze oheň, který modrou spektrální složku neobsahuje. Až relativně nedávno, v roce 1879, byla vynalezena žárovka. Její spektrální složení je však velmi podobné ohni a obsahuje minimální množství modrého světla. Větší hrozbou pro správnou sekreci melatoninu jsou LED svítidla, jejiž světelné spektrum obsahuje mnohem větší podíl modré složky. Proč? Bílé LED světlo lze vytvořit dvěma způsoby. Prvním je aditivní mísení barev (RGB), které se využívá např. u LED televizí. Druhým způsobem je fotoluminiscence, kdy z monochromatického modrého světla s vysokou energií a vrstvy fosforu (luminofor) vzniká nízkoenergetické žluté světlo. Spektrum LEDky tedy obsahuje modrý peak, z něhož se budí bílé světlo. Lidské oko není evolučně uzpůsobeno k používání umělých zdrojů světla. Je potřeba na to při návrhu osvětlení myslet a speciálně brát ohled na vliv světla na cirkadiánní rytmus. Zdravé osvětlení by mělo simulovat přirozené přírodní zdroje světla - slunce a oheň, kterým se Homo sapiens přizpůsoboval miliony let.\nZdroj: Spektrální složení různých zdrojů světla\nSvětelná hygiena Světlo má velký dopad na naši psychiku, zdraví a kvalitu spánku. Umělé osvětlení primárně slouží k tomu, abychom si \u0026ldquo;prodloužili den\u0026rdquo;. V prosinci chceme mít stejně intenzivní světlo jako v červnu, aby se nám dobře pracovalo. Hynek Medřický na svém webu Světelná hygiena popisuje, jak bychom měli optimalizovat svoji světelnou hygienu při používání umělých zdrojů osvětlení. Základní myšlenkou je napodobovat slunce, na které je lidské oko uzpůsobeno. Měli bychom se zaměřit na 3 parametry: intenzitu světla, spektrální složení a polohu zdroje světla.\nRáno a přes den by měla být intenzita světla co největší. Ideální je přirozené světlo ze slunce, které nás nabíjí energií a podporuje soustředění. Večer po práci při relaxaci bychom měli intenzitu osvětlení snížit, jako při západu slunce. V noci bychom měli intenzitu minimalizovat, imitovat oheň. Na spaní je pak ideální absolutní tma. Vhodné je používat zatemňovací blackout závěsy.\nSvětlo ze slunce přes den obsahuje plné spektrum. K večeru postupně ubývá modré a zelené složky. Při západu se průchod paprsků atmosférou prodlužuje, čímž se eliminují krátké vlnové délky slunečního záření. Proto je západ slunce červený. Touto změnou barevného spektra dostává tělo signál, že přichází noc a začne se připravovat na spánek. Během dne bychom tedy měli používat vyvážené plnospektrální bílé světlo, které je podobné slunci. Večer bychom měli svítit teplým bílým světlem s nízkým obsahem modré složky a 90 minut před spánkem už jen oranžovým světlem bez modré a zelené složky. Zcela se vyvarovat modrému světlu je poměrně obtížné. Nejjednodušší a nejúčinnější je použít červené brýle. Na různé kontrolky a displeje lze použít červenou nalepovací fólii. Na displeje počítačů a telefonů lze využít softwarové filtry (Iris, F.lux, Twilight).\nCo se týče polohy světla, přes den se slunce nachází nad námi, při západu je v úrovni očí a v noci naši předci svítili jen ohněm na zemi, pod úrovní očí. Stejným způsobem bychom měli svítit i my.\nTechnické parametry zdrojů osvětlení Při výběru vhodného svítidla je potřeba brát ohled na několik různých parametrů.\nTeplota chromatičnosti udává barevnou teplotu světla a měří se v Kelvinech. Teplá bílá má hodnoty nižší než 3300 K. Studená bílá má více jak 5000 K. Svíčka má 1900 K, klasická žárovka 2700 K, halogenová žárovka 3000 K, zářivka 4000 K, denní světlo 6000 K, zamračená obloha 8000 K. Na práci a studium (pracovna, kuchyně) je vhodná studená bílá, na relaxaci (ložnice, dětský pokoj) potom teplá bílá.\nCRI je index věrnosti podání barev a je ukazatelem kvality reprodukce barev pod daným světlem v porovnání se sluncem. Měří se na stupnici 0 - 100, přičemž přirozené denní světlo má CRI 100. Světla určená pro denní svícení by měla mít CRI co nejvyšší, ideálně 90 a více. V kuchyni a u zrcadel by měla mít světla hodnotu CRI blížící se 100. V showroomu jsme měli možnost porovnat kvalitní LED pásek s vysokým CRI oproti levnému nekvalitnímu pásku. Václav nám dal do ruky pomeranč a citrón. Rozdíl v podání barev byl obrovský! Pod tím levným páskem nešel dle barvy rozeznat pomeranč od citrónu. Barva byla téměř stejná.\nSvětelný tok vyjadřuje světelný výkon záření a měří se v lumenech. Je to množství světelné energie, která je zdrojem vyzářena za 1 sekundu. Tato veličina je u LED zdrojů více vypovídající, než příkon LED zdroje ve wattech.\nIntenzita osvětlení vyjadřuje světelný tok dopadající na jednotku plochy a měří se v luxech. Vhodnou intenzitu osvětlení určují hygienické normy. Kuchyňská linka by měla mít 500 lx, pracovna nebo dětský pokoj 300 lx, koupelna nebo šatna 200 px, chodba nebo sklad 100 lx. Podle Hynka Medřického jsou však tyto hodnoty z hlediska kvality spánku nedostatečné a místo stávajících doporučení 300 - 500 lx by měla být intenzita pro denní svícení aspoň 800 lx.\nStupěň krytí (IP) udává odolnost elektrických zařízení proti vniknutí prachu (první číslice) a kapalin (druhá číslice). Svítidla v koupelnách by měla mít krytí aspoň IPX4. Venkovní svítidla by měla mít také aspoň IPX4 a svítidla instalovaná v zemi IPX5.\nPatice světelných zdrojů jsou různého typu. Nejběžnější jsou šroubovací závity E27 (Edisonův závit) a E14 (miňonka). Bajonetová patice GU10 se často využívá u bodových svítidel. Zásuvná patice G9 se obvykle využívá v bodovkách a stolních lampách.\nFlicker je jev, který se vyskytuje u LED zdrojů a projevuje se rychlým blikáním světla. Toto blikání lidské oko sice nezaznamená, ale může způsobit únavu očí, bolest hlavy, migrénu a další potíže. LEDkám s flickerem je tedy lepší se vyhnout. Bohužel i některé zdánlivě kvalitní zdroje mají flicker (např. Philips Hue). Blikání způsobuje střídavý proud, který má frekvenci 50 Hz, takže světlo ve výsledku blikne 100x za vteřinu. Tento problém se u žárovek a halogenek nevyskytoval, protože rozžhavené vlákno mělo určitou setrvačnost. LEDky by proto neměly být napájeny střídavým proudem. V moderních instalacích lze problému předejít využitím LED předřadníku, který zajistí konstantní stabilizované stejnosměrné napětí/proud. Blikání může způsobovat i nesprávně nakonfigurovaný stmívač. Flicker se dá snadno otestovat pomocí kamery mobilního telefonu - ideálně v režimu slow motion.\nDalšími důležitými parametry svítidel jsou příkon, vstupní napětí (obvykle 230 V nebo 12 V) a stmívání zdroje. Podstatné je i dobré chlazení LED čipů, které pak ovlivňuje jejich životnost.\nJak správně svítit V dnešní době lze vybírat z nepřeberného množství různých druhů svítidel. Doby, kdy vprostřed obýváku visel na stropě jeden lustr, jsou dávno pryč. Mnoho moderních interiérů dnes využívá sadu různých světel s nižším výkonem, než-li jeden silný zdroj světla. Často to jsou i desítky samostatných zdrojů světla na jednu místnost. Velmi oblíbené jsou bodovky, což je paradoxní, protože vytváří celkem nepříjemné světlo. Bodová svítidla nejsou do domácností vůbec vhodná, protože osvětlují malou plochu intenzivním světlem, oslňují, vytváří tmavý strop (tzv. jeskyňový efekt) a vrhají nepříjemně ostré multi-stíny. Vícenásobný stín vytváří optický klam, což může vést i k poranění např. při krájení v kuchyni. Bodové světlo se hodí ke zvýraznění nějakého předmětu (exponát v galerii, baletka na pódiu), ale nikoliv na svícení v interiéru.\nPro správné dodržování světelné hygieny je potřeba mít v interiéru svítidla pro denní svícení, večerní relax a noční osvětlení. Co tedy použít místo populárních bodovek? Na denní svícení je mnohem příjemnější a lepší použít měkké rozptýlené světlo, které nesvítí přímo, nevrhá žádné ostré stíny a svítí z velké plochy. Toho lze docílit odrazem světla o strop nebo stěnu. Zdroj však musí být dostatečně výkonný. Krásně se takto osvítí celá místnost a nevzniká jeskyňový efekt. Tento způsob osvětlení ovšem vyžaduje bílý strop, aby se světlo dobře odráželo. Je tedy lepší použít jeden silný zdroj, než-li více slabších. Stále se držíme myšlenky napodobovat slunce - a to je na obloze jen jedno. V moderních interiérech jsou velmi populární závěsná svítidla nad kuchyňským ostrůvkem. Ta obvykle osvětlují pracovní plochu přímým světlem. Pokud jich je víc, vytváří nepříjemné ostré stíny. Taková svítidla vypadají v interiéru hezky, ale nejsou bohužel příliš funkční, takže by se měla používat pouze jako doplněk. Večer a v noci, kdy slunce zapadne, je nejlepší svítit lokálně a pod úrovní očí.\nZdroj: Porovnání přímého svícení, kde vzniká jeskyňový efekt tmavého stropu, oproti nepřímému osvětlení odrazem do stropu. Na posledním snímku je přímý zdroj světla vypnutý, což na osvětlení místnosti nemá skoro žádný vliv.\nSvětlo by nikdy nemělo oslňovat. Zdroj by neměl být všesměrový (s výjimkou malých místností jako je WC) a neměl by být přímo vidět. Tomu předejdeme svícením odrazem u denních svítidel, použitím neprůsvitných stínítek u lamp a umístěním LED pásků pod nábytek. Na práci je vhodné stůl přisvítit lokální lampou se stínítkem, aby nedocházelo k oslnění a použít pro-kognitivní plnospektrální bílé světlo, které podporuje soustředění. Pro řízení intenzity světla lze využít stmívače.\nU většiny svítidel použijeme LED zdroje, ale v některých případech i halogenovou žárovku. Ta bude například nad jídelním stolem, kam se skvěle hodí, jelikož vytváří příjemné světlo podobné zapadajícímu slunci. Má dostatečnou intenzitu a velmi vysoký index CRI, který je u jídelního stolu důležitý. Halogenka má navíc úžasnou vlastnost, že při stmívání mění teplotu chromatičnosti do velmi teplých barev, kde je zcela eliminována modrá spektrální složka. Ztlumená halogenka má spektrum podobné ohni. Použijeme ji také ve všech pokojích jako hlavní zdroj světla. Pro noční osvětlení použijeme technologii PC Amber. Jedná se o speciální LED zdroj s teplotou 1800 K, který vytváří příjemné jantarově oranžové světlo bez modré složky. V porovnání se sodíkovou výbojkou má mnohem vyšší CRI (50).\nZdroj: Stmívání halogenové žárovky a změna teploty chromatičnosti\nNáš světelný plán Jak tedy budeme svítit v našem domě? Naším požadavkem bylo navrhnout osvětlení tak, aby bylo v souladu s výše popsanými principy zdravého svícení. Chceme kvalitní a funkční osvětlení s rozumným poměrem cena/výkon. Nepotřebujeme drahé designovky za desítky tisíc. Líbí se nám italská světla Artemide, ale nemusí být nutně všude. Preferujeme svítidla s vyměnitelným zdrojem. Václav nám vybral nejvhodnější svítidla s ohledem na naše požadavky.\nCelý obývák bude osvětlovat výkonná světelná LED lišta o délce 5 m, umístěná v horní části knihovny. Lišta bude skrytá a pomocí odrazu o strop vytvoří po celé místnosti příjemné rozptýlené světlo bez stínů. Světlo má teplotu 4000 K a CRI 98. Toto svítidlo vyrábí přímo Hynek a jeho tým. Když jsem o této světelné liště říkal naší interiérové designérce, byla dost překvapená, že nic takového ještě neviděla a měla pochybnosti, zda opravdu dokáže vysvítit místnost o velikosti 40 m2. Metr lišty má světelný výkon 5000 lm. To je asi jako 7 kusů 60 W žárovek. Ta lišta bude mít 5 metrů, takže vytvoří světlo o síle 35 kusů 60 W žárovek, což by mělo bezproblému osvětlit celý prostor. Pro večerní a noční svícení bude v dolní části knihovny umístěn PC Amber LED pásek. V obýváku bude také klasická lampa (např. Artemide Melampo), ve které bude Vitae žárovka. Tato biodynamická LED žárovka je Hynkovým vynálezem a je unikátní v tom, že nabízí 3 režimy svícení: 1) oranžové světlo bez modré složky, které je ideální na večer a noc, 2) teplé bílé světlo na večerní relax, 3) bílé světlo na práci s vysokým podílem modré složky, která podporuje kognitivní funkce mozku a koncentraci.\nV kuchyni použijeme závěsné svítidlo MEDD z Hynkovy produkce. Jedná se o výkonné konzolové LED svítidlo z lakovaného hliníku. Svítí nepřímo směrem do stropu a má stejné parametry jako lišta v obýváku. Vytváří měkké rozptýlené světlo. Nad kuchyňskou linkou budou 2 LED pásky - jedno s denním bílým světlem 4000 K a CRI 98, druhé PC Amber pro noční svícení. Nad jídelním stolem bude ve výšce očí zavěšený Artemide Nur Gloss se stmívatelnou halogenovou žárovkou 205 W. Nur díky difuzoru dokonale rozptyluje světlo, eliminuje stíny, odlesky a zabraňuje oslnění. Má neprůsvitné stínítko a skleněný vrchlík osvětluje strop, čímž se zamezuje jeskyňovému efektu.\nZdroj: Artemide Nur Gloss\nV ložnici budeme mít nástěnné svítidlo Artemide Surf Wall se stmívatelnou halogenovou žárovkou. Na nočních stolcích budou lampičky s Vitae žárovkou a pod stolky budou PC Amber LED pásky pro noční svícení.\nV dětských pokojích a pracovně také použijeme svítilo Artemide Surf Wall, které bude na zdi. Stropy ve všech pokojích tedy zůstanou čisté. Na pracovních stolech budou stolní lampy Artemide Tolomeo Mini s Vitae žárovkou.\nZdroj: Artemide Surf Wall\nV koupelnách použijeme stropní svítidla české výroby Osmont Elsa, která mají velmi dobrý rozptyl světla. Nad zrcadly bude nástěnné LED svítidlo EVA z Hynkovy produkce. Světlo má teplotu 4000 K, CRI 98, má mléčný difuzor a svítí oběma směry - ke stropu i k zrcadlu. K zrcadlu by byly ideální 2 EVY po stranách, ale kvůli omezenému rozpočtu jsme zvolili jen jednu EVU. Pod všemi umyvadly bude opět PC Amber LED pásek pro noční svícení.\nV šatnách, technické místnosti, spíži a přístřešku parkovacího stání bude také Osmont Elsa. Toto svítidlo se vyrábí v různých velikostech.\nZdroj: Osmont Elsa\nV chodbách, zádveří a na schodišti budeme svítit nástěnnými svítidly Artemide Melete se zabudovaným LED zdrojem. Světlo má teplotu 2700 K a CRI 90. Pro noční osvětlení u země použijeme SLV Frame Curve, jehož zdroj modifikuje Hynkův tým na PC Amber LED zdroj. Při noční návštěvě toalety tak nebudeme vystaveni modrému světlu.\nZdroj: Artemide Melete\nNa terase a u vchodu budeme mít nástěnné LED svítidlo Slat One. Světlo má teplotu 3000 K, krytí IP65 a lze jej natáčet dolů i nahoru. Dále můžeme na terase použít praktickou přenosnou kuželku Flos Mayday s Vitae žárovkou. Žádná další světla na terase, lodžiích, fasádě ani v zahradě nebudou. Někdo používá externí noční osvětlení u příjezdové cesty, v zahradě, pro nasvícení čísla popisného apod. My nechceme přispívat ke světelnému znečištění. Umělé osvětlení navíc škodí i přírodě. Pokud by bylo potřeba si někde posvítit, můžeme použít přenosnou lampu a přinejhorším si posvítíme z interiéru přes francouzská okna.\nZdroj: Slat One\nVe všech pokojích tedy budeme svítit nepřímo do stropu a odrazem získáme měkké světlo bez ostrých stínů. Žádné z hlavních svítidel nebude na stropě. V menších místnostech budou stropní svítidla se stínidlem, které vytváří difuzní rozptýlené světlo. V celém domě nebude ani jedna bodovka. Mimo denního osvětlení budeme mít světla pro večerní relaxaci a noční svícení, které nebude nijak narušovat cirkadiánní rytmus ani kvalitu spánku. O správné přepínání denního / večerního / nočního režimu se automaticky postará Loxone. Některá světla se budou zapínat pomocí pohybového čidla (toaleta) nebo magnetického kontaktu (spíž).\nUrčitě můžeme všem doporučit nechat si zpracovat světelný plán od Hynka Medřického nebo aspoň navštívit jeho showroom. My to považujeme za jednu z nejlepších investic. Vše, co jsem zde popisoval, jsme měli možnost vyzkoušet na vlastní oči. V různých způsobech svícení jsou velké rozdíly. Správně navržené osvětlení dokáže pozvednout celý interier o level výš a navíc má velký dopad na psychiku, výkon a zdraví člověka. Naše řešení osvětlení domu je efektivní, vysoce funkční a cenově dostupné.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jak-spravne-svitit/","summary":"\u003cp\u003eNavrhnout správné a funkční osvětlení interiéru je celkem věda. Nyní máme v našem bytě v obýváku 17 bodovek, které vrhají ostré světlo jedním směrem. Dělá to nepříjemné stíny ze všech stran a celý strop je tmavý, jako by na nás padal. Když jsme si pořídili pokojovou lampu, utvořilo to mnohem příjemnější atmosféru, ale pořád to není ono. V domě nechceme osvětlení podcenit, a proto jsme oslovili největšího českého guru na světlo \u003ca href=\"https://www.medricky.cz\"\u003eHynka Medřického\u003c/a\u003e a nechali si zpracovat světelný plán domu.\u003c/p\u003e","title":"Jak správně svítit"},{"content":"Moje předsevzetí pokračovat v nastolené tradici víkendových rodinných výletů i na podzim jsme myslím naplnili beze zbytku. Překrásné babí léto nám přálo a většina míst nás okouzlila natolik, že se určitě budeme vracet i opakovaně\u0026hellip;\nMuzeum Českých drah, Lužná u Rakovníka\nJestli je vaše dítě také milovníkem vláčků jako náš Oli, tak tohle je místo, kde se bude cítit opravdu v sedmém nebi :-) Návštěvu jsme stihli na samém začátku září, ještě než koronavirus opět naplno propuknul, a jsem za to ráda, protože tenhle zážitek jsem Olimu slibovala tak dlouho! Přehlídka krásně opravených historických mašin s možností jízdy, depo s točnou, muzeum s modely vláčků a dalšími nádražáckými rekvizitami (tam jsme se ukryli před malou přeháňkou), hřiště v mašinkovém stylu a jeden báječný den, na který všichni dodnes vzpomínáme :-)\nStudánka u víly Vrbičky, Moravany\nTato nová studánka se nachází nedaleko naučné stezky Pohádkový potok, na kterou se určitě někdy v budoucnu vydáme - při naší návštěvě ale byl les zrovna dost rozbahněný, a tak jsme zůstali pouze u studánky. I ta ale nabízí pro děti dostatek zábavy a podnětů - pomocí pumpy můžete nahnat vodu do dřevěných korýtek a pozorovat průtok a vodopády\u0026hellip; My si tu vydrželi hrát určitě minimálně půl hodiny a nebýt nevlídného počasí, vydrželi bychom mnohem déle :-)\nFarma Ovčí terasy, Němčičky\nPrvní z naší podzimní série výletů \u0026ldquo;na jih\u0026rdquo;, mezi vinice :-) Malebná farma na překrásném místě, hned u parkoviště hřiště s trampolínou, pro děti lákavé zpestření procházky v podobě zvířátek (mají tu ovečky, prasátka, králíčky, kozy\u0026hellip;) a v době covidové mimořádně cenná atrakce - samoobslužná stodola, kde si můžete z lednice nabídnout domácí dortíky a další občerstvení a vhodit peníze do připravené kasičky. Tohle místo, vzdálené zhruba 40 km od Brna, nás tak okouzlilo, že se tam na jaře rozhodně zase vydáme!\nKraví hora, Bořetice\nMezi vinicemi se nám zalíbilo natolik, že jsme hned naplánovali další výlet! Bořetice jsou vyhlášená vinařská obec s nezaměnitelnou atmosférou barevných vinných sklípků a my jsme návštěvu spojili s příjemnou procházkou na rozhlednu Kraví hora, odkud jsme si užili dechberoucí výhled na panorama Pálavy v paprscích zapadajícího slunce. Krabice vína z vinařství Jedlička, kterou jsme si odsud odvezli, už byla jen příjemným bonusem a završením našeho výletu :-)\nRozhledna Slunečná, Velké Pavlovice\nA do třetice za vínem :-) Tentokrát jsme se vydali do Velkých Pavlovic, odkud jsme šli nenáročnou, 4 km dlouhou procházkou vedoucí mezi vinicemi až na rozhlednu Slunečná. Bonusem pro vláčkuchtívé dítě bylo parkování přímo u železniční zastávky O:-)\nNaučná stezka okolo Buchlova\nDalší malebný den pozdního babího léta nás vylákal na výlet na hrad Buchlov, konkrétně na lesnickou naučnou stezku, která vede v okolním lese. Součástí jejích zastavení jsou dřevěné sochy lesní zvěře, které jsou pro děti samozřejmě báječným zpestřením procházky.\nSkanzen Rymice\nDalším minivýletem toho víkendu byla návštěva Rymic - byť to je od Kroměříže coby kamenem, nikdy jsem tam nebyla! Zaparkovali jsme v centru obce u krásného nového hřiště, kde se O. mohl vyřádit, a pak už jsme pokračovali kolem ohrady s ovečkami a zrekonstruovaných vesnických stavení až k větrnému mlýnu.\nObora Holedná\nHoledná, kterou asi nemusím žádnému Brňákovi představovat, je taková naše podzimní klasika, kam se vydáváme každým rokem za zvířátky. Před dvěma lety v nosítku, před rokem ve sporťáku a letos už konečně pěšky :-)! Upršené počasí nám sice moc nepřálo, ale tím jsme se nenechali odradit. Prošli jsme si celou naučnou stezku s několika interaktivními zastaveními a samozřejmě jsme nevynechali ani prasátka :-) Jen srnky se nám tentokrát bohužel neukázaly.\nRozhledna Klucanina, Tišnov\nAneb výlet na rozhlednu, na kterou jsme nakonec nedorazili a krásně malovaná interaktivní naučná stezka, kterou jsme šli potmě :D\u0026hellip; I to je holt riziko podzimního výletování, kdy už se stmívá proklatě brzy, ale aspoň máme o důvod víc se sem vrátit. Polítat s dronem jsme ale naštěstí stihli a ta panoramata teda stála za to!\nZámek Lysice\nVýlet do Lysic pro nás byl opravdovým překvapením. Nejen že se tu nachází krásný zámek a zámecký park s kolonádou (ten byl bohužel v době naší návštěvy kvůli covidu zavřený), ale přímo na nádvoří turisty potěší otevřené okénko Café Dubský, kde prodávají výborné občerstvení za naprosto neuvěřitelné ceny! My jsme se tu odměnili až na konci našeho výletu, ale klidně to tu můžete i odstartovat :-) Dalším naším cílem byla dětská naučná stezka zámeckou oborou, v jejíž blízkosti najdete i prima hřiště. To Oliho ve výsledku zaujalo víc, takže jme stezku nedošli až do konce, ale i tak to bylo hezké zpestření procházky. Určitě se sem na jaře nebo v létě vydáme znovu.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nase-podzimni-vylety/","summary":"\u003cp\u003eMoje předsevzetí pokračovat v nastolené tradici víkendových rodinných výletů i na podzim jsme myslím naplnili beze zbytku. Překrásné babí léto nám přálo a většina míst nás okouzlila natolik, že se určitě budeme vracet i opakovaně\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eMuzeum Českých drah, Lužná u Rakovníka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eJestli je vaše dítě také milovníkem vláčků jako náš Oli, tak tohle je místo, kde se bude cítit opravdu v sedmém nebi :-) Návštěvu jsme stihli na samém začátku září, ještě než koronavirus opět naplno propuknul, a jsem za to ráda, protože tenhle zážitek jsem Olimu slibovala tak dlouho! Přehlídka krásně opravených historických mašin s možností jízdy, depo s točnou, muzeum s modely vláčků a dalšími nádražáckými rekvizitami (tam jsme se ukryli před malou přeháňkou), hřiště v mašinkovém stylu a jeden báječný den, na který všichni dodnes vzpomínáme :-)\u003c/p\u003e","title":"Naše podzimní výlety"},{"content":"Receptů na dýňové rizoto jsem vyzkoušela už několik, ale teprve tento mi přijde takový vymazlený a opravdu lahodný. Tak pokud máte doma v zásobě taky nějakou dýni hokkaido a chcete z ní tentokrát uvařit něco jiného než obligátní polívku, směle do toho :-)!\n1 cibule 4 stroužky česneku 300g dýně hokkaido 3 lžíce másla sůl, pepř sušený rozmarýn tymián 300 g kulatozrnné rýže 1/2 lžíce jablečného octa 100 g sýra s modrou plísní Cibuli a česnek oloupeme, cibuli pokrájíme na kostičky, dva stroužky česneku najemno nasekáme. Dýní zbavíme vláken a semínek a pokrájíme na kostičky. V hlubší pánvi rozehřejeme lžíci másla, orestujeme na něm polovinu cibule a dýni, přidáme celé stroužky česneku, sůl, trochu sušeného koření, podlijeme vodou a pod poklicí dusíme do poloměkka.\nV hrnci rozehřejeme další lžíci másla, orestujeme na něm zbylou cibuli, nasekaný česnek, přidáme rýži a společně krátce opečeme. Přilijeme ocet, necháme jej odpařit a rýži zalijeme naběračkou horké vody. Dochutíme solí, pepřem a promícháváme, dokud se voda nevstřebá. Postupně přiléváme horkou vodu, případně tekutinu z podušené dýně - vždy, když rýže vstřebá předchozí tekutinu. Po 15 minutách přidáme k rýži kostičky dýně a dovaříme společně další 3 minuty. Nakonec vmícháme poslední lžíci másla a rozdrobený sýr.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/dynove-rizoto/","summary":"\u003cp\u003eReceptů na dýňové rizoto jsem vyzkoušela už několik, ale teprve tento mi přijde takový vymazlený a opravdu lahodný. Tak pokud máte doma v zásobě taky nějakou dýni hokkaido a chcete z ní tentokrát uvařit něco jiného než obligátní polívku, směle do toho :-)!\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 cibule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e4 stroužky česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e300g dýně hokkaido\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 lžíce másla\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esušený rozmarýn\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003etymián\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e300 g kulatozrnné rýže\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1/2 lžíce jablečného octa\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100 g sýra s modrou plísní\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eCibuli a česnek oloupeme, cibuli pokrájíme na kostičky, dva stroužky česneku najemno nasekáme. Dýní zbavíme vláken a semínek a pokrájíme na kostičky. V hlubší pánvi rozehřejeme lžíci másla, orestujeme na něm polovinu cibule a dýni, přidáme celé stroužky česneku, sůl, trochu sušeného koření, podlijeme vodou a pod poklicí dusíme do poloměkka.\u003c/p\u003e","title":"Dýňové rizoto"},{"content":"Tenhle recept sem chci přidat už minimálně čtvrt roku :D Chápu, že teď po Vánocích máte sladkého akorát tak plné zuby, ale rybíz dodává těmto muffinům příjemnou chuť a toho cukru tam zas tak moc dávat nemusíte. Na zimní procházce zasněženým lesem určitě přijdou vhod!\n2 hrnky hladké špaldové mouky 200 g bílého jogurtu 1/3 hrnku třtinového cukru 1/4 hrnku oleje 1 hrnek rybízu 2 vejce 1 lžička jedné sody 1 lžička skořice Ve větší míse smícháme mouku, cukr, jedlou sodu a skořici. Do druhé mísy dáme jogurt, vejce, olej a pořádně promícháme. Poté přidáme do mísy k suchým ingrediencím a vytvoříme těsto. Do těsta zlehka přimícháme rybíz a plníme formičky na muffiny (asi do 3/4 formy). Pečeme na 180°C zhruba 30-35 minut.\nVýlet do Velkých Pavlovic a testovač kvality :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/rybizove-muffiny/","summary":"\u003cp\u003eTenhle recept sem chci přidat už minimálně čtvrt roku :D Chápu, že teď po Vánocích máte sladkého akorát tak plné zuby, ale rybíz dodává těmto muffinům příjemnou chuť a toho cukru tam zas tak moc dávat nemusíte. Na zimní procházce zasněženým lesem určitě přijdou vhod!\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 hrnky hladké špaldové mouky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200 g bílého jogurtu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1/3 hrnku třtinového cukru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1/4 hrnku oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 hrnek rybízu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 vejce\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička jedné sody\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička skořice\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eVe větší míse smícháme mouku, cukr, jedlou sodu a skořici. Do druhé mísy dáme jogurt, vejce, olej a pořádně promícháme. Poté přidáme do mísy k suchým ingrediencím a vytvoříme těsto. Do těsta zlehka přimícháme rybíz a plníme formičky na muffiny (asi do 3/4 formy). Pečeme na 180°C zhruba 30-35 minut.\u003c/p\u003e","title":"Rybízové muffiny"},{"content":"Tato autorka s poněkud krkolomným jménem není v naší domácí knihovničce žádným nováčkem. Její knihu Barvy jsem objevila a koupila Olíkovi k loňským Vánocům. Nejen že si ji opravdu zamiloval, ale určitě to byla i jedna z věcí, která přispěla k tomu, že se během pár týdnů krásně naučil barvy poznávat. Usoudila jsem, že letos nazrál čas na Počítání, protože už u nás začínají být čísla docela v kurzu.\nStejně jako v případě Barev, i tady hrají prim překrásné originální ilustrace a stránky s vyklápěcími okénky. Samozřejmě je to u akčnějších dětí trochu risk a některá okénka u Barev máme už pěkně poslepovaná, to nebudu lhát :-). Ale děti to milují a asi se nedá očekávat, že se občas v zápalu nějaká \u0026ldquo;nehoda\u0026rdquo; nestane.\nKaždá strana/dvoustrana je věnována jednomu číslu. Dítě hledá vždy daný počet obrázků na stejné téma, např. dopravní prostředky, zvířata, kusy oblečení. Krom toho ale nabízí další formu zábavy právě vyklápěcí okénka, pod nimiž najdete doplňující otázky a úkoly. Kniha je doporučena pro děti od jednoho roku, ale myslím, že plně její potenciál využije až dítě o něco starší - určitě až v okamžiku, kdy mu začnou čísla něco říkat, což je u nás teprve teď, ve 2 a 3/4 letech.\nUž teď jsem si jistá, že Počítání sklidí u Oliho stejný ohlas jako Barvy a nemůžu se dočkat, až si ji spolu budeme číst. Už aby byl Štědrý den :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/aino-maija-metsola-pocitani/","summary":"\u003cp\u003eTato autorka s poněkud krkolomným jménem není v naší domácí knihovničce žádným nováčkem. Její knihu \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/pro-deti/265944-barvy.html?search_pos=2\"\u003eBarvy\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e jsem objevila a koupila Olíkovi k loňským Vánocům. Nejen že si ji opravdu zamiloval, ale určitě to byla i jedna z věcí, která přispěla k tomu, že se během pár týdnů krásně naučil barvy poznávat. Usoudila jsem, že letos nazrál čas na \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/pro-deti/242906-pocitani.html?search_pos=1#reviews-header\"\u003ePočítání\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e, protože už u nás začínají být čísla docela v kurzu.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eStejně jako v případě \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/pro-deti/265944-barvy.html?search_pos=2\"\u003eBarev\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e, i tady hrají prim překrásné originální ilustrace a stránky s vyklápěcími okénky. Samozřejmě je to u akčnějších dětí trochu risk a některá okénka u \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/pro-deti/265944-barvy.html?search_pos=2\"\u003eBarev\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e máme už pěkně poslepovaná, to nebudu lhát :-). Ale děti to milují a asi se nedá očekávat, že se občas v zápalu nějaká \u0026ldquo;nehoda\u0026rdquo; nestane.\u003c/p\u003e","title":"Aino-Maija Metsola - Počítání"},{"content":"Způsobů vytápění domu a ohřívání vody je v dnešní době celá řada. Lze použít elektrické vytápění, plynový kotel, teplené čerpadlo či solární systémy. Myslím si, že neexistuje jedno ideální řešení. Každému vyhovuje něco jiného. My jsme už od začátku zvažovali tepelné čerpadlo země-voda, ačkoliv máme na pozemku i přípojku zemního plynu.\nVýhody tepelného čerpadla Tepelné čerpadlo je ekologické řešení, jelikož využívá obnovitelný zdroj energie - v našem případě geotermální vrt. Velkou výhodou je vysoká účinnost a tím pádem i nízké provozní náklady. Účinnost čerpadla udává topný faktor (COP), což je poměr mezi vyrobeným teplem a spotřebovanou elektrickou energií. Běžné hodnoty COP se pohybují mezi 2.5 - 5. Čím vyšší hodnota, tím vyšší účinnost. Naše vybrané čerpadlo (Nibe S1255 PC) dosahuje dokonce až 5.5. Za největší výhodu tepelného čerpadla však považuji možnost chlazení podlahovkou v létě. Čerpadlo typu země-voda je oproti vzduch-voda zcela tiché, má nižší spotřebu elektřiny, delší životnost a nižší servisní náklady. Má takřka bezúdržbový provoz. V našich klimatických podmínkách je mnohem účinnější, jelikož teplota horninového podloží je po celý rok konstantní (7–11°C) a neklesá pod nulu. Tepelné čerpadlo se doporučuje používat s nízkoteplotním otopným systémem jako např. podlahové topení.\nNevýhodou tepelného čerpadla je jeho vysoká vstupní investice. Z tohoto důvodu ani není vhodné čerpadlo kombinovat se solárními kolektory - nevyplatí se to. Při pořízení čerpadla lze zažádat o dotaci a dále získat výhodnější sazbu elektřiny na provoz celé domácnosti. Návratnost investice do tepleného čerpadla oproti vytápění plynem je u pasivního domu zhruba 15 let, přičemž životnost kompresoru tepelného čerpadla země-voda bývá 20 let. Poté lze však čerpadlo repasovat a provozovat dál. Nám ale stejně nejde o to zvolit za každou cenu nejlevnější způsob vytápění. Důležitější je komfort a šetrnost k životnímu prostředí.\nČerpadlo typu země-voda může získávat teplo buď nepřímo ze slunečního záření pomocí plošného kolektoru, který je zakopán 1.2 m pod zemí, nebo pomocí hlubinného geotermálního vrtu. Zpočátku jsme počítali s plošným kolektorem, který je výrazně levnější než vrt. Má to ale svá úskalí - kolektor zabere velkou část pozemku, neměl by být zastíněn a není příliš vhodné nad ním sázet stromy. Navíc vrt oproti zemnímu kolektoru umožňuje pasivní chlazení, jelikož je teplotně stabilní a v létě se neohřívá vlivem slunečního záření. Po konzultaci s projektantem jsme se tedy nakonec rozhodli pro geotermální vrt.\nZdroj: Kdy se vyplatí tepelné čerpadlo\nProjekt vrtu Během shánění vyjadřovaček dotčených orgánů pro povolení stavby (s vrtem) jsme se dozvěděli, že na geotermální vrt bude potřeba zpracovat samostatnou projektovou dokumentaci. Pro získání povolení k realizaci vrtu pro tepelné čerpadlo bylo potřeba zajistit souhlas vodoprávního úřadu (odbor životního prostředí), stanovisko báňského úřadu a stanovisko Povodí Moravy. Vodoprávní úřad požaduje:\nProjekt vrtných a geologických prací pro navržený vrt Vyjádření osoby s odbornou způsobilostí v oboru hydrogeologie Poptali jsme několik firem a náš projektant nám doporučil společnost HS geo, se kterou už v minulosti spolupracoval. Majitelé HS geo nás příjemně překvapili. Předložili nám rozumnou cenovou nabídku na vyhotovení dokumentace i realizaci vrtu, ochotně zodpověděli všechny otázky, a tak jsme se pustili do spolupráce. Velkou výhodou je, že velmi dobře znají místní geologické poměry. Například jsme se dozvěděli, že hladina podzemní vody je v naší lokalitě cca 60 m. Pro zpracování dokumentace stačilo dodat jen info k tepelnému čerpadlu a kde bude vrt umístěn. Vyhotovení dokumentace zabralo 2 týdny a stálo necelých 10k Kč. Dostali jsme 4 paré a PDF. Projektová dokumentace vrtu pro tepelné čerpadlo má celkem 26 stran a obsahuje: průvodní zprávu, souhrnnou technickou zprávu, situační výkresy, výkresovou dokumentaci vrtu, hydrogeologické vyjádření včetně geologického profilu a osvědčení k činnosti.\nPrincip fungování geotermálního vrtu Vrt využívá jako zdroj tepla geotermální energii Země, která vzniká rozpadem radioaktivních prvků. Slunce ovlivňuje svým zářením půdu až do hloubky 15 m pod povrchem, kde je teplota cca 10°C, což odpovídá průměrné roční teplotě venkovního vzduchu. Pod touto úrovní se již na teplotě neprojevuje vliv ročních období. Teplota Země se mění s hloubkou - čím hlouběji, tím tepleji. Každých 100 m stoupá teplota Země o 3°C. Z tohoto důvodu je vždy lepší mít 1 hluboký vrt než 2 mělké vrty. Geotermální vrt má v sobě kolektor (GVS), který tvoří dvě smyčky plastového potrubí, naplněné nemrznoucí teplonosnou kapalinou. Volný prostor mezi potrubím a stěnou vrtu je tlakově injektován směsí bentonitu a cementu pro zajištění kontaktu s okolní horninou a optimálního přenosu tepelné energie. Kolektor pak předává zemní teplo čerpadlu. Životnost vrtu může být klidně 100 a více let.\nDimenzování vrtu Dimenzování hlubinného vrtu je celkem věda. Správnou hloubku vrtu ovlivňuje mnoho faktorů: typ geologického podloží, tepelná ztráta domu, potřeba teplé vody, výkon čerpadla a očekávaný počet provozních hodin za rok. Běžné vrty mají hloubku až 150 m. Pokud je vrtů víc, je vhodné je umisťovat ve vzájemné vzdálenosti rovnající se 10% jejich délky, minimálně však 6 m. Geologický profil podloží má významný vliv na tepelnou vodivost vrtu. Měrný výkon jímání tepla z horninového podloží se obvykle pohybuje mezi 30 - 100 W/m. Největší měrný odběrový tepelný tok má proudící podzemní voda.\nJednoduchým hrubým výpočtem se pokusím odhadnout vhodnou hloubku našeho vrtu. Tepelné čerpadlo Nibe S1255 PC má dle energetického štítku jmenovitý výkon (rated heat output) 5.5 kW. Čerpadlo bude vytápět pasivní dům a ohřívat teplou vodu. Pro tyto provozní podmínky se dle norem obvykle navrhují vrty s roční zátěží 2400 provozních hodin. Při prodloužení doby provozu vrtu pak výkon jímání klesá. Pokud dojde k poddimenzování délky vrtu, hrozí omezení funkčnosti tepelného čerpadla.\nPředpokládaný geologický profil našeho vrtu:\n0,0 – 0,5 m - HLÍNA humózní písčito-prachovitá hnědá 0,5 – 12,0 m - HLÍNA sprašová světle hnědá, slídnatá, vápnitá – eolickodeluviální (pleistocén) 12,0 – 25,0 m - JÍL rezivě hnědý až šedohnědý – fluviální (ottnang) 25,0 – 27,0 m - ŠTĚRK písčito-hlinitý hnědý, slídnatý – fluviální (ottnang) 27,0 – 50,0 m - JÍL písčitý hnědý až hnědošedý, nevápnitý – fluviální (ottnang) 50,0 – 55,0 m - ŠTĚRK písčito-hlinitý šedohnědý, slídnatý – eluviální 55,0 – 130,0 m - GRANODIORIT, amfibol-biotitický – magmatický Do 55 m hloubky se nachází hlína, jíl a štěrk, jejichž výkon jímání je 30 - 40 W/m (při zátěži 2400 h). Dále pokračuje Granodiorit, jehož výkon jímání je 55 - 70 W/m (při zátěži 2400 h). Když to zjednoduším, tak horní polovina vrtu má odběrový výkon 35 W/m a dolní polovina 62 W/m. Průměrná hodnota výkonu jímání tepla z podloží je tedy 49 W/m. Doporučená hloubka vrtu takto vychází na 5500 W / 49 W/m = 112 m.\nZ počátku jsem měl obavy, aby nebyl vrt poddimenzován. Oslovil jsem tedy několik odborníků, kteří se zabývají problematikou tepelných čerpadel a realizací vrtů. Každý doporučil trošku jinou hloubku, ale návrhy se blížily mému odhadu:\nHS geo: 110 m TOP HEAT: 110 m Nibe.cz: 80-90 m H3Geo: 120 m GreenGas: 100 m GE-TRA: 130 m Dolní polovina vrtu bude mít mnohem vyšší výkon jímání tepla. V tvrdém podloží bude vrtání jednodušší než v měkkém podloží (štěrk a písek), které se nachází v horní polovině. Z těchto důvodů se vyplatí realizovat jeden hlubší vrt, než-li dva mělčí. Proto jsme se rozhodli pro 1 vrt s hloubkou 130 m, což by mělo bez problému stačit i s rezervou.\nUmístění vrtu Naši projektanti navrhli umístit vrt do severo-východní části pozemku (červená tečka), kde bude i retenční nádrž a vsakovací podmok. Po konzultaci s HS geo jsme se však rozhodli vrt přemístit do místa přístřešku parkovacího stání (zelená tečka). Hlavním důvodem je, že vrt tak bude blíže tepelnému čerpadlu, umístěnému v technické místnosti v severo-západním rohu domu. Teoreticky by vrt mohl být umístěn i přímo pod domem. Jakmile se jednou vrt vyhloubí, zůstává jak je a nelze ho například opravit. Proto je potřeba používat kvalitní výrobky. HS geo používá GVS GEROtherm švýcarského výrobce Gerodur. Při návrhu umístění vrtu je potřeba brát ohled i na potřebný manipulační prostor při samotné realizaci, aby se k danému místu dostala vrtná souprava. Z tohoto důvodu je vhodné vrt udělat ještě před základovou deskou. Potom ale zase hrozí, že během stavebních prací by mohlo dojít k poškození a je tedy nutné vyústění GVS dobře zabezpečit. My jsme se s HS geo domluvili, že vrt uděláme někdy v průběhu hrubé stavby.\nChlazení tepelným čerpadlem Chlazení podlahovkou je úsporné, efektivní a nezpůsobuje nepříjemný průvan ani žádná zdravotní rizika. Jedná se o jeden systém, který umí topit i chladit, takže není potřeba pořizovat žádné další zařízení. Chladit lze pasivně nebo aktivně. Při pasivním chlazení není v provozu kompresor, ale pouze oběhová čerpadla. Jedná se o velmi úsporné řešení. Pasivní chlazení v letním období navíc příznivě ovlivňuje tepelnou vydatnost vrtu v zimním období. Laicky řečeno - vrt se tím \u0026ldquo;nabíjí\u0026rdquo;. Kvůli regeneraci vrtu je tedy dobré chlazení využívat. Aktivní chlazení, které má většina čerpadel typu vzduch-voda, využívá kompresor, takže má i vyšší chladící výkon. Z obytného prostoru se tak stává velká lednička. S tím je pak spojen i problém s kondenzací vlhkosti. V našem domě budeme využívat pasivní chlazení.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/projekt-vrtu-pro-tepelne-cerpadlo/","summary":"\u003cp\u003eZpůsobů vytápění domu a ohřívání vody je v dnešní době celá řada. Lze použít elektrické vytápění, plynový kotel, teplené čerpadlo či solární systémy. Myslím si, že neexistuje jedno ideální řešení. Každému vyhovuje něco jiného. My jsme už od začátku zvažovali tepelné čerpadlo země-voda, ačkoliv máme na pozemku i přípojku zemního plynu.\u003c/p\u003e\n\u003ch2 id=\"výhody-tepelného-čerpadla\"\u003eVýhody tepelného čerpadla\u003c/h2\u003e\n\u003cp\u003eTepelné čerpadlo je ekologické řešení, jelikož využívá obnovitelný zdroj energie - v našem případě geotermální vrt. Velkou výhodou je vysoká účinnost a tím pádem i nízké provozní náklady. Účinnost čerpadla udává topný faktor (COP), což je poměr mezi vyrobeným teplem a spotřebovanou elektrickou energií. Běžné hodnoty COP se pohybují mezi 2.5 - 5. Čím vyšší hodnota, tím vyšší účinnost. Naše vybrané čerpadlo (Nibe S1255 PC) dosahuje dokonce až 5.5. Za největší výhodu tepelného čerpadla však považuji možnost chlazení podlahovkou v létě. Čerpadlo typu země-voda je oproti vzduch-voda zcela tiché, má nižší spotřebu elektřiny, delší životnost a nižší servisní náklady. Má takřka bezúdržbový provoz. V našich klimatických podmínkách je mnohem účinnější, jelikož teplota horninového podloží je po celý rok konstantní (7–11°C) a neklesá pod nulu. Tepelné čerpadlo se doporučuje používat s nízkoteplotním otopným systémem jako např. podlahové topení.\u003c/p\u003e","title":"Projekt vrtu pro tepelné čerpadlo"},{"content":"I dnes to bude výlet tak trochu mimo můj žánr, nicméně anotace této knihy byla natolik filosofická a zároveň nicneříkající, že mi zvědavost nedala a na nabídku recenzního výtisku od knihkupectví Megaknihy.cz jsem bez váhání kývla.\nŘíkala, že být člověkem je jako být na Štědrý den malým dítětem, které dostane velkolepý hrad. Na krabici je nádherná fotografie toho hradu a člověk netouží po ničem jiném než hrát si s tím hradem, s rytíři a princeznami, protože to vypadá jako dokonalý lidský svět, jediný problém ale spočívá v tom, že ten hrad není sestavený. Je rozložený na záplavu kostek, a i když je tam přiložený návod, člověk ho nechápe. A nechápou ho ani rodiče ani teta Sylvie. Takže se člověk nakonec rozpláče u toho nádherného hradu na krabici, protože ho nikdo nikdy nepostaví.\nRomán Lidé je prý svým stylem často přirovnáván k Adamsovu Stopařovu průvodci po galaxii. Oprávněnost toho přirovnání bohužel nemůžu posoudit, protože jsem tuto kultovní klasiku dosud nečetla. Jakmile to trochu zavání sci-fi, dávám od toho většinou ruce pryč :) V tomto případě nicméně nebylo dlouho jasné, co se z toho příběhu vlastně vyklube. Identita vypravěče zůstává zpočátku skryta, víme jen to, že není člověkem. Postupně čtenář rozkrývá, za koho se vypravěč vydává, z jakého důvodu a kým byl vyslán na planetu Zemi a čemu má zabránit.\nHlavní linie příběhu je možná nápaditá, nicméně zpracování mělo dost trhlin. Přišlo mi to takové zjednodušené a nedostatečně propracované. Možná i proto mi strašně dlouho trvalo se do příběhu ponořit a začíst. Mnoho otázek zůstalo nezodpovězených, ne všechno mi do sebe logicky zapadlo.\nNa druhou stranu si myslím, že přidaná hodnota knihy je spíš, než ve vyprávěném příběhu, v tom filosofickém přesahu. Zejména v pasážích, kde na běžný život na této planetě pohlíží mimozemská bytost a místy opravdu trefně glosuje určité aspekty lidského chování, nad nimiž se my lidé většinou ani nezamýšlíme. V knize si určitě každý najde nějakou zajímavou myšlenku či pasáž, která s ním bude rezonovat, nicméně třeba právě kapitola Rady lidem, z níž tak nějak cítím, že byla autorem zamýšlena coby jakýsi vrchol díla, mi přišla dost prvoplánově napsaná a pár rad mi přišlo úplně mimo mísu. Byť některé jsou naopak tak pravdivé!\nV kterékoli vteřině můžeš zmizet. V téhle. V téhle. Nebo v téhle. Co nejčastěji se přesvědčuj, že děláš věci, při kterých bys zemřel šťastný.\nVe výsledku tedy úplně nevím, kam bych knihu Lidé žánrově zařadila. Celkem bezpečně ale můžu prohlásit, že si hraje na víc, než čím ve skutečnosti je. Tváří se jako hluboce filosofické dílo, ale ta hloubka tam prostě není. Bylo to zajímavé zpestření a vybočení z mých zajetých čtenářských kolejí, ale u toho to asi také skončí\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/matt-haig-lide/","summary":"\u003cp\u003eI dnes to bude výlet tak trochu mimo můj žánr, nicméně anotace této knihy byla natolik filosofická a zároveň nicneříkající, že mi zvědavost nedala a na nabídku recenzního výtisku od knihkupectví \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/\"\u003eMegaknihy.cz\u003c/a\u003e jsem bez váhání kývla.\u003c/p\u003e\n\u003cblockquote\u003e\n\u003cp\u003eŘíkala, že být člověkem je jako být na Štědrý den malým dítětem, které dostane velkolepý hrad. Na krabici je nádherná fotografie toho hradu a člověk netouží po ničem jiném než hrát si s tím hradem, s rytíři a princeznami, protože to vypadá jako dokonalý lidský svět, jediný problém ale spočívá v tom, že ten hrad není sestavený. Je rozložený na záplavu kostek, a i když je tam přiložený návod, člověk ho nechápe. A nechápou ho ani rodiče ani teta Sylvie. Takže se člověk nakonec rozpláče u toho nádherného hradu na krabici, protože ho nikdo nikdy nepostaví.\u003c/p\u003e\n\u003c/blockquote\u003e","title":"Matt Haig - Lidé"},{"content":"Ač nemám zrovna žádnou dvakrát reprezentativní fotku výsledku a ač vařit z červené řepy pro dítě je vždycky trochu risk :-D, nedá mi to nepodělit se o nový přírůstek do mojí polévkové sbírky. Všem strávníkům (měli jsme na návštěvě zrovna i prarodiče) tolik chutnala a tolik chválili, že mé kuchařské sebevědomí vystřelili do astrálních výšin.\n1 cibule 1 stroužek česneku 150g másla 500g červené řepy 50g zázvoru 1l vývaru 250g sterilovaných rajčat sůl, pepř tymián 1 lžíce balzamikového octa 1 lžíce octa vejce (pro každého strávníka jedno) 150ml zakysané smetany Cibuli a česnek nakrájíme najemno. V hrnci rozehřejeme máslo a restujeme nejdříve cibuli s česnekem a poté přidáme očištěnou nakrájenou řepu a kousek nasekaného zázvoru. Základ zalijeme vývarem a přidáme sekaná rajčata. Dochutíme solí, pepřem a tymiánem. Polévku vaříme na mírném ohni 30 minut, poté přidáme ještě trochu balzamikového octa a rozmixujeme dohladka.\nVodu v hrnci ohřejeme na 80°C, přidáme trochu octa a soli a do vodního víru vyklepneme 1 vejce, které necháme zastřít. Hotovou polévku zjemníme zakysanou smetanou a podáváme se zastřeným vejcem.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/polevka-z-cervene-repy-se-zazvorem/","summary":"\u003cp\u003eAč nemám zrovna žádnou dvakrát reprezentativní fotku výsledku a ač vařit z červené řepy pro dítě je vždycky trochu risk :-D, nedá mi to nepodělit se o nový přírůstek do mojí polévkové sbírky. Všem strávníkům (měli jsme na návštěvě zrovna i prarodiče) tolik chutnala a tolik chválili, že mé kuchařské sebevědomí vystřelili do astrálních výšin.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 cibule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 stroužek česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e150g másla\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e500g červené řepy\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e50g zázvoru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1l vývaru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e250g sterilovaných rajčat\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003etymián\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžíce balzamikového octa\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžíce octa\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003evejce\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e (pro každého strávníka jedno)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e150ml zakysané smetany\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eCibuli a česnek nakrájíme najemno. V hrnci rozehřejeme máslo a restujeme nejdříve cibuli s česnekem a poté přidáme očištěnou nakrájenou řepu a kousek nasekaného zázvoru. Základ zalijeme vývarem a přidáme sekaná rajčata. Dochutíme solí, pepřem a tymiánem. Polévku vaříme na mírném ohni 30 minut, poté přidáme ještě trochu balzamikového octa a rozmixujeme dohladka.\u003c/p\u003e","title":"Polévka z červené řepy se zázvorem"},{"content":"Tentokrát to výjimečně nebude úplně baby-friendly recept, protože kombinace kari, zázvoru a papričky mu dodává ostřejší chuť, každopádně pro příznivce asijské kuchyně je to hodně velká mňamka a už teď se těším na tu jednu porci, kterou jsem si ulila do mrazáku O:-)\n1 cuketa 2 mrkve 4 velké žampiony 300g dýně 2 cibule 1 jarní cibulka 1 stroužek česneku 2cm čerstvého zázvoru 2 lžíce rostlinného oleje sůl, pepř 1 chilli paprička 1 lžíce kari koření 200ml smetany na vaření hrst čerstvého koriandru Cuketu, mrkev, žampiony a dýni očistíme a nakrájíme na středně velké kostky. Cibuli, jarní cibulku, česnek a zázvor oloupeme a nasekáme najemno. Na pánvi rozehřejeme olej a orestujeme na něm česnek s cibulí a zázvorem. Po chvíli přidáme nakrájenou zeleninu a vše dochutíme solí, pepřem, najemno nakrájenou chilli papričkou a kari kořením. Podlijeme dostatečným množstvím vody a dusíme, dokud zelenina nezměkne. Ke konci varu přidáme smetanu a čerstvě nasekaný koriandr. Podáváme s jasmínovou rýží.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zeleninove-ragu-s-kari/","summary":"\u003cp\u003eTentokrát to výjimečně nebude úplně baby-friendly recept, protože kombinace kari, zázvoru a papričky mu dodává ostřejší chuť, každopádně pro příznivce asijské kuchyně je to hodně velká mňamka a už teď se těším na tu jednu porci, kterou jsem si ulila do mrazáku O:-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 cuketa\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 mrkve\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e4 velké žampiony\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e300g dýně\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 cibule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 jarní cibulka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 stroužek česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2cm čerstvého zázvoru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce rostlinného oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 chilli paprička\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžíce kari koření\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200ml smetany na vaření\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ehrst čerstvého koriandru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eCuketu, mrkev, žampiony a dýni očistíme a nakrájíme na středně velké kostky. Cibuli, jarní cibulku, česnek a zázvor oloupeme a nasekáme najemno. Na pánvi rozehřejeme olej a orestujeme na něm česnek s cibulí a zázvorem. Po chvíli přidáme nakrájenou zeleninu a vše dochutíme solí, pepřem, najemno nakrájenou chilli papričkou a kari kořením. Podlijeme dostatečným množstvím vody a dusíme, dokud zelenina nezměkne. Ke konci varu přidáme smetanu a čerstvě nasekaný koriandr. Podáváme s jasmínovou rýží.\u003c/p\u003e","title":"Zeleninové ragú s kari"},{"content":"Sedím tu, hlava plná myšlenek a přitom ten tupý pocit prázdnoty pár chvil poté, co se dozvíte zprávu, kterou jste si nepřáli vyslechnout. Všechno, co v tomhle předvánočním shonu \u0026ldquo;strašně spěchalo\u0026rdquo; tu najednou leží v bezčasí - mezi rozházenýma hračkama a neumytým nádobím v kuchyni. A asi to tu ještě chvíli ležet bude.\nPřed očima se mi honí okamžiky, kterýma ses vryla do mýho života. Nováček v práci, který se při zapínání počítače zamotá do všech těch kabelů a vy se mi s Ondrou nepokrytě smějete :-D. Moje první zahraniční služební cesta a to, jak jsme si spolu zašly po příletu na paellu a víno. A vůbec celý Alicante, pár zážitkama nabitejch dnů, kdy jsem z představy, že budeš v nový práci asi jediná, s kterou si nebudu moc rozumět, přišla na to, že dost možná budeš člověk, s kterým si tu budu rozumět ze všech nejlíp. To, jak umíš každýho (včetně mě) suverénně usadit, ale přesto si okamžitě vybavím nemálo okamžiků, kdy jsi mě přede všemi za něco ocenila. Vždycky si budu pamatovat, jak jsi řekla, že jsi ráda, že mě v týmu máte. Naše noční \u0026ldquo;útěky\u0026rdquo; z nenáviděných teambuildingů 8-) Grilovačka u vás na zahradě, movie night u Ondry, předvánoční pouštění koled, všechny ty vtípky, který jsme si my tři na sebe v kanclu vymýšleli\u0026hellip;\nA pak samozřejmě i ty poslední nelehký měsíce, než jsi odešla na mateřskou, nedorozumění mezi náma, pocit křivdy z toho všeho, který jsem si v sobě tak dlouho nosila\u0026hellip; Až tvoje diagnóza to všechno definitivně smazala.\nNaposledy jsem tě viděla v lednu. To jsme ještě nikdo vůbec netušili, že je před náma tak divnej a neobvyklej rok. Povídaly jsme si o dětech, o mateřské, o těch běžných věcech, o kterých si spolu povídají dvě mámy, když se potkají. A asi by mě vůbec ani nenapadlo, že by to mohlo být naposled, co se spolu vidíme.\nChtěla bych umět pochopit význam toho všeho, pocitu nespravedlnosti a bezradnosti, lítosti nad tím vším, nad tím, že už se ty starý časy nikdy nevrátí, jakkoli banálně to zní. Chtěla bych věřit, že to všechno nějakej význam má. A taky bych chtěla říct, že jsem vděčná za to, že jsme na sebe v životě narazily\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/prazdno/","summary":"\u003cp\u003eSedím tu, hlava plná myšlenek a přitom ten tupý pocit prázdnoty pár chvil poté, co se dozvíte zprávu, kterou jste si nepřáli vyslechnout. Všechno, co v tomhle předvánočním shonu \u0026ldquo;strašně spěchalo\u0026rdquo; tu najednou leží v bezčasí - mezi rozházenýma hračkama a neumytým nádobím v kuchyni. A asi to tu ještě chvíli ležet bude.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePřed očima se mi honí okamžiky, kterýma ses vryla do mýho života. Nováček v práci, který se při zapínání počítače zamotá do všech těch kabelů a vy se mi s Ondrou nepokrytě smějete :-D. Moje první zahraniční služební cesta a to, jak jsme si spolu zašly po příletu na paellu a víno. A vůbec celý Alicante, pár zážitkama nabitejch dnů, kdy jsem z představy, že budeš v nový práci asi jediná, s kterou si nebudu moc rozumět, přišla na to, že dost možná budeš člověk, s kterým si tu budu rozumět ze všech nejlíp. To, jak umíš každýho (včetně mě) suverénně usadit, ale přesto si okamžitě vybavím nemálo okamžiků, kdy jsi mě přede všemi za něco ocenila. Vždycky si budu pamatovat, jak jsi řekla, že jsi ráda, že mě v týmu máte. Naše noční \u0026ldquo;útěky\u0026rdquo; z nenáviděných teambuildingů 8-) Grilovačka u vás na zahradě, movie night u Ondry, předvánoční pouštění koled, všechny ty vtípky, který jsme si my tři na sebe v kanclu vymýšleli\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Prázdno"},{"content":"Tento podzim tu mám menší literární smršť :-) To víte, co taky dělat jinýho v karanténě\u0026hellip; Naštěstí jsem se stihla předzásobit, ještě než se brány knihoven opět zavřely.\nTereza Boučková - Život je nádherný\nTereza Boučková je za mě jedním z top současných českých autorů a navíc je mi blízká i tak nějak lidsky. Často v jejích knihách nacházím názory, s nimiž se ztotožňuji A co na nich miluju úplně nejvíc - ač se nejedná o úplně jednoduchá životní témata, nikdy z nich na mě nedýchá beznaděj, deprese či rezignace nad životem (byť by si to autorka vzhledem ke svému životnímu příběhu asi i mohla dovolit). Jeden z jejích novějších románu Život je nádherný tak byla sázka na jistotu a zhltla jsem ho skoro na posezení (jak jen čas a O. dovolil :).\nČlověk v umění vždycky hledá svoji zkušenost, to, s čím může souznít, čemu rozumí, co ho baví anebo čemu se může stejně vysmát; člověk přece vždycky hledá v knížce svůj příběh, i když je jeho životu fakticky na hony vzdálený.\nDěj románu se odehrává v časovém horizontu od Vánoc 2010 do Vánoc 2011 a volně navazuje na autobiografický Rok kohouta i předešlý Indiánský běh. Výraznou linií, kolem které se příběh odvíjí, je onemocnění autorčiny maminky Alzheimerovou chorobou, ale kniha naznačí také vývoj životních příběhů autorčiných adoptivních synů. Pro fanoušky literatury je kniha prodchnuta také celou řadou knižních tipů (hned jsem si rozšířila svůj \u0026ldquo;to read\u0026rdquo; list :-), ale také glosami na politické události výše zmiňovaného období, na které už jste možná zapomněli (třeba nechvalně proslulá krádež protokolárního pera tehdejším prezidentem Klausem 8-) Příběh se uzavírá na Vánoce 2011, které zůstanou ve vzpomínkách řady lidí spojené s úmrtím Václava Havla. I proto je zajímavé číst, jak vnímala toto období Tereza Boučková, která ho z dob minulého režimu dobře znala a jeho odchod reflektovala jako pomyslný konec jedné éry.\nBlanka Pöslová - Tolerantní výchova\nTitul, který mě na první prolistování spíš odradil než zaujal, nicméně když jsem po něm sáhla o něco později v jiném rozpoložení, nakonec jsem ho celkem se zájmem přelouskala. Určitě není přístup, který je v něm popsán, něčím, s čím bych se stoprocentně ztotožňovala a ani tón, kterým autorka, psycholožka a rodinná terapeutka, knihu napsala, mi příliš nesednul. Jednou za čas ale ráda po takové knize sáhnu, abych se víc utvrdila v cestě, po které se jako máma hodlám ubírat.\nMichal Konečný, Alexandr Brummer - Brno okupované\nDosud poslední díl z brněnské série, kterou jsem četla těsně před porodem, tentokrát rekapitulující významné události let 1968 a 1969 v kulisách moravské metropole.\nPetra Soukupová - Nejlepší pro všechny\nTak opět nemůžu než smeknout před touto českou autorkou. Nevím, jestli už jsem si na její styl psaní zvykla a trochu se obrnila nebo tahle knížka mělo o něco optimističtější vyznění, ale už se mi při jejím čtení nestahoval žaludek depresí jako u těch předchozích. Člověk by řekl, že to není zrovna pozitivní recenze, ale někdy prostě i ty těžké příběhy k životu patří a dokázat je vykreslit tak silně a věrohodně je nemalé umění. Nejlepší pro všechny je opět kniha plná osvědčených autorčiných ingrediencí - složité rodinné vztahy, zátěžové situace, vzájemné nepochopení\u0026hellip; Příběh o tom, že jsou chvíle, v nichž neexistuje to jediné správné řešení\u0026hellip;\nAlfonso Casas - Freddie Mercury: Ilustrovaný životopis\nTak tohle je asi ta nejhezčí knížka o Freddiem, kterou jsem kdy držela v ruce :-) Nádherná a nápaditá po grafické stránce, výstižná po stránce obsahové. Ve Freddieho příběhu, který je zde poměrně stručně vylíčen, z mého pohledu nic zásadního nechybí - zároveň jsem se ale dočetla i několik nových, nebo možná z mé strany už zapomenutých informací (třeba že pro \u0026ldquo;pobuřující\u0026rdquo; klip k písničce I want to break free tento song v puritánské Americe totálně propadl :-) Pro všechny fanoušky Queen naprosté must-have, to snad ani nemusím dodávat :-)\nTereza Ramba - Dobrodruhům\nPoetický cestopis, který mě okouzlil nejen tím, že se mi dostal do rukou v době, která cestování do dalekých krajů zrovna nepřeje, ale hlavně netradičním zpracováním a svérázným jazykem. Pokud hledáte klasický cestovní deník, budete zklamaní, ale pár užitečných informací určitě mezi řádky vyčtete i tak. Spíš než cestovní deník je to prostě deník jedné životní etapy. Spíš než o životě na cestách je to o tom, že život je cesta. Tato kniha nejspíš nesedne každému, ale já tleskám, mně chytla za srdce.\nKdyž se ztratíš, nikdy se nevracej zpátky. Lepší je jít dál. Řídit se podle moře a hor. Nebo jinejch záchytnejch bodů. Určitě se někde, někdy prostě napojíš.\nJoan Didion - Slouching Towards Bethlehem\nDalší knížka v angličtině pokořena :D Tentokrát tato kniha esejů americké autorky Joan Didion, kterou mi koupil brácha při naší poslední návštěvě New Yorku na jaře 2017. Musím říct, že tohle pro mě byl po jazykové stránce asi dosud největší oříšek. Jednak se v knize celkem často objevují různé \u0026ldquo;filosofující\u0026rdquo; pasáže a pak samozřejmě i bohatá slovní zásoba, na kterou jsem moc nestačila. Když jsem měla po ruce slovník, neměla jsem s porozuměním větší problém, ale bez něj jsem se v textu místy celkem ztrácela, takže i to se asi odráží na mém celkovém hodnocení knihy. Sjednocujícím tématem celé této sbírky non-fiction esejů je život v Kalifornii v 60. letech minulého století. Najdete zde jak konkrétní příběhy, tak autorčiny filosofické úvahy a autobiografická vyprávění. Nejvíc mě zaujala asi to nejobsáhlejší, pojmenovaná stejně jako celá kniha Slouching Towards Bethlehem, v němž autorka sdílí svou zkušenost ze setkání s hnutím hippies v San Franciscu a drogovou scénou.\nAnna Bykova - Líná máma\nA ještě jedna \u0026ldquo;výchovná\u0026rdquo; publikace, byť jsem si dřív nemyslela, že něco takového někdy budu číst, ale znáte to 8-)\u0026hellip; Každopádně tato knížka je opravdu plná praktických a užitečných tipů pro všechny příliš opečovávající rodiče, kteří si někdy ani neuvědomují, jakou medvědí službu svým dětem prokazují, když za ně řeší či dělají věci, které by ve svém věku už bez problémů zvládly samy. V jistém smyslu to pro mě bylo velké prozření a byť je někdy strašně těžké vystoupit ze zažitých vzorců, které vám třeba i předávali vaši vlastní rodiče, je důležité si uvědomit všechny důsledky\u0026hellip; a občas být prostě líná máma a nechat děti, ať se s životem poperou samy (za našeho láskyplného dohledu) 8-)\nPavel Kohout - Smyčka\nJe to trochu s podivem, protože z české klasiky už mám načteno ledacos, ale toto bylo moje úplně první setkání s Pavlem Kohoutem. A laťka je vysoko! V centru dění tohoto stručného románu, jak zní v podtitulu, je milostný trojúhelník - mladý, zapálený komunistický básník, sociální demokrat - ikona první republiky a jeho žena, slavná herečka. Mohlo by to být možná tuctové melodrama, ale to by se nesměl psát rok 1948\u0026hellip; Pozitivně hodnotím zejména to, jak je vlastně celý příběh uvěřitelný a dokážu si představit, že by se něco takového skutečně mohlo stát, byť kritici vytýkají knize určitou schematičnost. Jistou měrou k tomu přispívá i to, že ústřední postava poety z proletářského Karlína nese autobiografické rysy autora (dočetla jsem se, že některé jeho verše uvedené v textu jsou skutečně dobovou tvorbou Pavla Kohouta, jehož komunistická minulost je obecně známá věc). Ať už si o jeho poněkud kontroverzní osobnosti myslíte cokoliv, Smyčka je strhující příběh, od něhož nebudete chtít odejít, dokud nedospěje ke svému dramatickému konci.\nVeronika Blabla Hubková - Příběh skříně\nA na samý závěr tu mám ještě jeden e-book, na který jsem narazila celkem náhodou na sociálních sítích, byť o jeho existenci už delší dobu vím. Autorka jej nyní nově dala volně ke stažení, takže jsem neváhala a ještě ten večer se začetla. Pokud vás zajímá pozadí oděvního průmyslu, co se skrývá za všemi těmi certifikacemi materiálů, ale také ekologická stránka vašich nových silonek, rozhodně doporučuji k pročtení. Dnes už se o udržitelném šatníku sice hovoří mnohem víc než kdy dřív a sama už se při nakupování oblečení snažím řetězcům spíš vyhýbat, ale není na škodu si stále připomínat, že se vyplatí přečíst si cedulku na vyhlédnutém tričku a zamyslet se nad materiálem, ze kterého bylo vyrobeno\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/podzimni-knihovnicka/","summary":"\u003cp\u003eTento podzim tu mám menší literární smršť :-) To víte, co taky dělat jinýho v karanténě\u0026hellip; Naštěstí jsem se stihla předzásobit, ještě než se brány knihoven opět zavřely.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eTereza Boučková - Život je nádherný\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTereza Boučková je za mě jedním z top současných českých autorů a navíc je mi blízká i tak nějak lidsky. Často v jejích knihách nacházím názory, s nimiž se ztotožňuji A co na nich miluju úplně nejvíc - ač se nejedná o úplně jednoduchá životní témata, nikdy z nich na mě nedýchá beznaděj, deprese či rezignace nad životem (byť by si to autorka vzhledem ke svému životnímu příběhu asi i mohla dovolit). Jeden z jejích novějších románu \u003cem\u003eŽivot je nádherný\u003c/em\u003e tak byla sázka na jistotu a zhltla jsem ho skoro na posezení (jak jen čas a O. dovolil :).\u003c/p\u003e","title":"Podzimní knihovnička"},{"content":"Dnes tu mám zase po nějaké době nový luštěninový recept, který chutnal dokonce i Péťovi, a to je co říct! Pokud stejně jako my zbožňujete indickou kuchyni, rozhodně tento vynikající krémový pokrm doporučuju vyzkoušet!\n1 cibule 2 stroužky česneku 10g čerstvého zázvoru 3 lžíce rostlinného oleje 1 bobkový list 1 chilli paprička 1 lžíce žlutého kari 1 lžička mletého římského kmínu 1/2 lžičky mletého koriandru 1 plechovka krájených rajčat 400ml kokosového mléka 200ml vody 200g červené čočky 200g rýže basmati sůl hrst čerstvého koriandru Cibuli, česnek a zázvor najemno nakrájíme. Na oleji zpěníme cibulku, přidáme česnek, zázvor a koření a dvě minuty restujeme. Vmícháme rajčata, zalijeme kokosovým mlékem a vodou, vsypeme propláchnutou čočku a na mírném ohni vaříme do změknutí. Pokud směs příliš zhoustne, případně ještě podlejeme trochou vody. Nakonec z dhálu vyndáme bobkový list a dle chuti dosolíme. Podáváme s uvařenou rýži, posypané čerstvým koriandrem.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cockovy-dhal/","summary":"\u003cp\u003eDnes tu mám zase po nějaké době nový luštěninový recept, který chutnal dokonce i Péťovi, a to je co říct! Pokud stejně jako my zbožňujete indickou kuchyni, rozhodně tento vynikající krémový pokrm doporučuju vyzkoušet!\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 cibule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 stroužky česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e10g čerstvého zázvoru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 lžíce rostlinného oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 bobkový list\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 chilli paprička\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžíce žlutého kari\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička mletého římského kmínu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1/2 lžičky mletého koriandru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 plechovka krájených rajčat\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e400ml kokosového mléka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200ml vody\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200g červené čočky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200g rýže basmati\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ehrst čerstvého koriandru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eCibuli, česnek a zázvor najemno nakrájíme. Na oleji zpěníme cibulku, přidáme česnek, zázvor a koření a dvě minuty restujeme. Vmícháme rajčata, zalijeme kokosovým mlékem a vodou, vsypeme propláchnutou čočku a na mírném ohni vaříme do změknutí. Pokud směs příliš zhoustne, případně ještě podlejeme trochou vody. Nakonec z dhálu vyndáme bobkový list a dle chuti dosolíme. Podáváme s uvařenou rýži, posypané čerstvým koriandrem.\u003c/p\u003e","title":"Čočkový dhál"},{"content":"Do četby romantických příběhů, nebo minimálně těch prvoplánových, se zas až tak často nepouštím, ale tentokrát jsem s novou nabídkou recenzního výtisku od knihkupectví Megaknihy.cz udělala výjimku. Koneckonců podzim a tahle divná doba je jako stvořená na menší útěk z reality všedních dnů\u0026hellip;\nGrace a Matt jsou staří známí z časů, kdy oba studovali v New Yorku na univerzitě. Dnes, o 15 let později, na sebe náhodou narazí v metru a toto krátké setkání roztáčí kolotoč vzpomínek, z nichž se čtenář dozvídá, jak se jejich vztah během těch prvních měsíců v minulosti vyvíjel a co zásadního se mezi nimi odehrálo, že se pak od sebe na dlouhých 15 let odloučili\u0026hellip;\nPrvní polovina knihy, která vypráví tu dávnou historii jejich vztahu, se mi opravdu líbila, přečetla jsem ji jedním dechem a i ta romantika tam byla dávkována v takové nepřeslazené a nekýčovité míře, že mě to opravdu docela chytlo za srdce a vlastně mi to přišlo i jako poměrně uvěřitelný a hezký příběh.\nV té druhé půlce jsem se trochu zasekla, kniha začala váznout, děj postrádat logiku a postavy uvěřitelnost. Ale už jsem byla lapena, a tak jsem stejně pořád musela pokračovat ve čtení, protože jsem byla zvědavá, jak to bude s Mattem a Grace dál. Ačkoliv pro mě bylo to finální vyústění slabší a chování postav místy přitažené za vlasy, všichni víme, že tyhle romány jinak než happy endem skončit ani nemůžou (to si sem dovolím napsat i bez předchozího upozornění na spoiler :D) a mě by tady vlastně jiný typ konce asi dost rozhořčil.\nTak či tak se autorce rozhodně nedá upřít talent udržet čtenářovu pozornost a zájem o osud hlavních postav. To rozhodně nedokáže každý spisovatel. Příjemným zpestřením knihy je i to, že chvíli se slova ve vyprávění ujímá Matt a pak zase Grace.\nPokud tedy hledáte nějakou nenáročnou oddechovku na pošmurné koronavirové dny, určitě vás román Než jsme se odcizili v tomto směru nezklame. Koneckonců nikdo nemáme v knihovničce pouze díla nositelů Nobelovy ceny za literaturu, že ;-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/renee-carlino-nez-jsme-se-odcizili/","summary":"\u003cp\u003eDo četby romantických příběhů, nebo minimálně těch prvoplánových, se zas až tak často nepouštím, ale tentokrát jsem s novou nabídkou recenzního výtisku od knihkupectví \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/\"\u003eMegaknihy.cz\u003c/a\u003e udělala výjimku. Koneckonců podzim a tahle divná doba je jako stvořená na menší útěk z reality všedních dnů\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eGrace a Matt jsou staří známí z časů, kdy oba studovali v New Yorku na univerzitě. Dnes, o 15 let později, na sebe náhodou narazí v metru a toto krátké setkání roztáčí kolotoč vzpomínek, z nichž se čtenář dozvídá, jak se jejich vztah během těch prvních měsíců v minulosti vyvíjel a co zásadního se mezi nimi odehrálo, že se pak od sebe na dlouhých 15 let odloučili\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Renée Carlino - Než jsme se odcizili"},{"content":"To, co mě nejvíc drží v těchto nelehkých časech, jsou vzpomínky na letošní léto. Ta možnost užívat si zase všeho bez omezení, se ukázala být v kontextu posledních dní draze vykoupenou, ale čas už zpátky nikdo nevrátí a o tom to dnes ani být nemá. Naopak můžete brát tento příspěvek opět jako inspiraci, na jaká místa se v Brně či okolí s dětmi vydat, až to zase bude aspoň trochu možné.\nLesní naučná stezka U Jezírka\nNaučná stezka U Jezírka byla pro nás všechny příjemným překvapením. Nachází se mezi Soběšicemi a Útěchovem, je tak akorát dlouhá, aby ji dvouletý capart zvládnul i bez kočárku (s kočárkem si tam ostatně moc neškrtnete) a hlavně mi přišla taková \u0026ldquo;dobrodružná\u0026rdquo; - tím, jak místy vedla trochu divočinou :D Zahrnuje 8 zastavení, přičemž už od toho prvního, kde se nachází obří dendrofon, je problém děti odtrhnout :) Po cestě ale potkáte i spoustu dalších zajímavých \u0026ldquo;exponátů\u0026rdquo;. Mně třeba naprosto okouzlily makety zvířátek, která vypadají téměř jako živá! Naučná stezka ústí v překrásném jabloňovém sadu, kde na vás čeká zlatý hřeb - dvě dlooouhatánská dřevěná korýtka, do nichž můžete pumpovat vodu a pozorovat průtok. Zábava na hodně dlouhou dobu zaručena :)\nZetor Gallery\nJe to legrační, jak se s dětmi mění místa, která navštěvujete. Asi by mě nikdy nenapadlo, že jednou skončím v muzeu traktorů a ještě si budu pochvalovat, jak to je pěknej vejlet :D Zetor Gallery je ale jedním z těch míst, kam s dětmi prostě aspoň jednou za život musíte. Už jen proto, že si tu prakticky všechny vystavené modely traktorů děti můžou vyzkoušet - vlézt si dovnitř, pomačkat všechna tlačítka, zatáhnout za všechny páčky\u0026hellip; Maminky chlapečků asi chápou :D\nNáměšť nad Oslavou\nCílem našeho dalšího celodenního výletu se stalo toto malebné městečko, které má co nabídnout jak dětem, tak dospělým. Při jeho návštěvě rozhodně nesmíte vynechat unikátní kamenný most (pro děti je lákavá především možnost sejít až na břeh řeky, pozorovat kachny a podobně) a samozřejmě zámek, tyčící se na kopci, s přilehlým parkem. Výlet můžete završit stejně jako my v příjemné kavárně Pohodička, která funguje jako tréninkové centrum pro osoby s mentálním postižením. Nejen že si tu můžete dát lahodnou kávu, ale najdete tu i dětský koutek a v zahradní části pískoviště a dřevěný domeček, kde se zatím můžou zabavit děti. Win-win :-)\nParníkem po Prýglu\nLéto a návštěva Brněnské přehrady k sobě tak neodmyslitelně patří, až si říkám, že nechápu, že jsme Oliho na parník nevzali už dřív. Konečně ale asi dospěl do věku, kdy to dokáže opravdu docenit. Že pro něj byla plavba velkým zážitkem usuzuju i proto, že když si ve vaně hraje se svým plastovým parníčkem, vždycky vypráví, že v něm sedí maminka, Olík a teta Jana s Waltíkem :D, kteří se za tímto dobrodružstvím vydali spolu s námi. Pro caparty Oliho věku doporučuju dojet do zastávky \u0026ldquo;Rokle\u0026rdquo; (plavba sem trvá cca 30 minut, což je tak akorát, než dítě začne bořit loď 8-), kde naleznete prima hřiště.\nSonnentor Čejkovice\nNávštěvu Sonnentoru nám doporučili prarodiče a byli jsme opravdu nadšení. Nejen díky tomu, že jeli s námi, takže jsme se mohli s Péťou zúčastnit i krátké exkurze, kde se dozvíte pár zajímavostí o firmě jako takové, jejich filosofii i procesu výroby. Celé místo je doslova dětským rájem. Najdete tu pískoviště s lehátky pro unavené rodiče :-), modrý retro traktor, bylinkovou zahrádku i s konvičkami a přívodem vody, aby děti mohly zalévat, i různé edukativní panely o bylinkách. Zlatým hřebem pak pro nás byla hra, kterou si může každý návštěvník zahrát - panel s hracími kartičkami naleznete u vchodu do kavárny. Vašim úkolem je v areálu nalézt několik čísel, která dohromady tvoří číselný kód od truhlice s pokladem, v níž na úspěšné luštitele čeká voňavé překvapení :-) A když jsme u té vůně - určitě nevynechejte návštěvu místní kavárny, asi nejvoňavějšího a nejzenovějšího místa na světě :D Ochutnat zde nějaký z místních čajů a lákavých domácích dezertů je doslova nutnost!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nase-letni-vylety/","summary":"\u003cp\u003eTo, co mě nejvíc drží v těchto nelehkých časech, jsou vzpomínky na letošní léto. Ta možnost užívat si zase všeho bez omezení, se ukázala být v kontextu posledních dní draze vykoupenou, ale čas už zpátky nikdo nevrátí a o tom to dnes ani být nemá. Naopak můžete brát tento příspěvek opět jako inspiraci, na jaká místa se v Brně či okolí s dětmi vydat, až to zase bude aspoň trochu možné.\u003c/p\u003e","title":"Naše letní výlety"},{"content":"Další polévkový tip, který zahřeje v tomto upršeném říjnovém počasí, jsem objevila v loňském Albert magazínu.\n20g másla 50g slaniny 1 stroužek česneku 2 karotky 60g mražených fazolek 1,5l vývaru 1 lžíce hladké mouky 5 lžic sterilované kukuřice 190ml zakysané smetany 2 lžíce citronové šťávy sůl, pepř Na másle zpěníme slaninu s česnekem a orestujeme. Přidáme karotku nakrájenou na kolečka a fazolky. Opékáme pár minut a poté podlejeme vývarem. Vaříme 15 minut. Nakonec vmícháme mouku rozmíchanou ve studené vodě, prošleháme metličkou a přidáme kukuřici. Necháme ještě 5 minut provařit a ke konci odebereme do misky část tekutiny, ve které rozmícháme zakysanou smetanu s citronovou šťávou. Poté vlejeme zpátky do polévky, osolíme a opepříme. Můžeme podávat posypané čerstvou petrželkou.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zeleninova-polevka/","summary":"\u003cp\u003eDalší polévkový tip, který zahřeje v tomto upršeném říjnovém počasí, jsem objevila v loňském Albert magazínu.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e20g másla\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e50g slaniny\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 stroužek česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 karotky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e60g mražených fazolek\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1,5l vývaru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžíce hladké mouky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e5 lžic sterilované kukuřice\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e190ml zakysané smetany\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce citronové šťávy\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eNa másle zpěníme slaninu s česnekem a orestujeme. Přidáme karotku nakrájenou na kolečka a fazolky. Opékáme pár minut a poté podlejeme vývarem. Vaříme 15 minut. Nakonec vmícháme mouku rozmíchanou ve studené vodě, prošleháme metličkou a přidáme kukuřici. Necháme ještě 5 minut provařit a ke konci odebereme do misky část tekutiny, ve které rozmícháme zakysanou smetanu s citronovou šťávou. Poté vlejeme zpátky do polévky, osolíme a opepříme. Můžeme podávat posypané čerstvou petrželkou.\u003c/p\u003e","title":"Zeleninová polévka"},{"content":"Tak je to zase tady\u0026hellip; Dny v izolaci, žádné kulturní ani sociální vyžití a místo naději vkládaných v jaro a stoupající teploty jen vidina nekonečné temné zimy. Recept na léčbu aktuálních chmurů bohužel nemám, zato vám opět můžu slíbit nálož nových receptů na dobroty, které si můžete doma uklohnit. Což se bude hodit o to víc, když nám dneska vláda zase zavřela restaurace 8-)\n1 červená cibule 200g mrkve 200g pórku 40g másla 100g pohanky 60g mražených hub (já dala sušené) 1l zeleninového vývaru sůl, pepř Cibuli, mrkev a pórek očistíme. Cibuli nakrájíme na měsíčky, mrkev a pórek na nudličky. V hrnci rozehřejeme máslo a orestujeme na něm pokrájenou zeleninu. Poté přisypeme propláchnutou pohanku a houby. Zalijeme vývarem a přivedeme k varu. Na mírném ohni vaříme asi 20 minut, dokud pohanka nezměkne. Nakonec dochutíme solí, pepřem a můžeme posypat nasekanou čerstvou petrželkou.\nRecept na tuto sytou a velice chutnou polévku mám z OnaDnes - ověřené studnice již celé řady receptů zde na blogu :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/pohankova-polevka/","summary":"\u003cp\u003eTak je to zase tady\u0026hellip; Dny v izolaci, žádné kulturní ani sociální vyžití a místo naději vkládaných v jaro a stoupající teploty jen vidina nekonečné temné zimy. Recept na léčbu aktuálních chmurů bohužel nemám, zato vám opět můžu slíbit nálož nových receptů na dobroty, které si můžete doma uklohnit. Což se bude hodit o to víc, když nám dneska vláda zase zavřela restaurace 8-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 červená cibule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200g mrkve\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200g pórku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e40g másla\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100g pohanky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e60g mražených hub (já dala sušené)\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1l zeleninového vývaru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eCibuli, mrkev a pórek očistíme. Cibuli nakrájíme na měsíčky, mrkev a pórek na nudličky. V hrnci rozehřejeme máslo a orestujeme na něm pokrájenou zeleninu. Poté přisypeme propláchnutou pohanku a houby. Zalijeme vývarem a přivedeme k varu. Na mírném ohni vaříme asi 20 minut, dokud pohanka nezměkne. Nakonec dochutíme solí, pepřem a můžeme posypat nasekanou čerstvou petrželkou.\u003c/p\u003e","title":"Pohanková polévka"},{"content":"Uteklo jako blázen, ale užili jsme si ho na maximum. Výlety, koupání, zmrzlinky a setkávání\u0026hellip; Po jaru v izolaci jsme se snažili využít každý den smysluplně a naplno.\nVíkendy se vždycky nesly ve znamení výletů a nových zážitků. Navštívili jsme třeba Zetor Gallery v Líšni, Náměšť nad Oslavou, naučnou stezku v Soběšicích, Sonnentor v Čejkovicích, prošli se Údolím Bílého potoka, nevynechali jsme ani naše oblíbené letní festivaly \u0026ldquo;Kamenka Open\u0026rdquo; a \u0026ldquo;Překročme řeku\u0026rdquo; a také se s Olim dvakrát svezli historickou mašinkou a jednou parníkem po přehradě. Řada těch zážitků by si i zasloužila samostatný článek, tak třeba se za dlouhých podzimních večerů hecnu O:-)\nNávrat k přírodě a ke kořenům :-)\u0026hellip; Po letech zase jahodový samosběr ve Slatině, letošní první skromná sklizeň rajčátek na balkoně (O. se mi o ně vzorně staral a zaléval, ale zároveň občas sabotérsky nějaké ještě zelené utrhnul, takže letos jen nějakých trapných 8 kusů 8-). a krmení králíčků u tety na dědině.\nŠumava\u0026hellip; zlatý hřeb letošního léta a ta nejbáječnější rodinná dovolená se švagrama V., na kterou doteď všichni vzpomínáme. Parádní počasí, baby-friendly zázemí na Baurově dvoře, pohled do zeleně, který se nikdy neokouká, a tlupa pěti neúnavných dětí :D\nKdyž teď koukám ven a za okny jen podzim, sychravo a koronavirus, stejně se musím u těch fotek usmívat. Podmínky už teď budou zcela jistě jiné a nedá se s tím nic dělat, ale kéž by se nám podařilo naplnit i ten podzimní pohár zážitků až po okraj :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/leto-v-obrazech-4/","summary":"\u003cp\u003eUteklo jako blázen, ale užili jsme si ho na maximum. Výlety, koupání, zmrzlinky a setkávání\u0026hellip; Po jaru v izolaci jsme se snažili využít každý den smysluplně a naplno.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eVíkendy se vždycky nesly ve znamení výletů a nových zážitků. Navštívili jsme třeba Zetor Gallery v Líšni, Náměšť nad Oslavou, naučnou stezku v Soběšicích, Sonnentor v Čejkovicích, prošli se Údolím Bílého potoka, nevynechali jsme ani naše oblíbené letní festivaly \u0026ldquo;Kamenka Open\u0026rdquo; a \u0026ldquo;Překročme řeku\u0026rdquo; a také se s Olim dvakrát svezli historickou mašinkou a jednou parníkem po přehradě. Řada těch zážitků by si i zasloužila samostatný článek, tak třeba se za dlouhých podzimních večerů hecnu O:-)\u003c/p\u003e","title":"Léto v obrazech"},{"content":"Tento recept mám opět z polévkové kuchařky \u0026ldquo;Ze Svatojánu\u0026rdquo; a tato miso polévka je jedna z mála, co jsem stihla vyzkoušet, která mě více zaujala a zařazuji si ji mezi své oblíbené recepty.\n2 lžíce sezamového oleje 1 mrkev 1 kedluben 1 pórek 4 žampiony mořská řasa 2 lžíce miso pasty 50g rýžových vlasových nudlí sůl Na dvou lžících sezamového oleje 5 minut opékáme velkou mrkev, kedluben a pórek, vše pokrájené na tenké nudličky a žampiony nakrájené na plátky. Zalijeme 2 litry horké vody, přiklopíme a vaříme 20 minut, dokud zelenina není poloměkká. Osolíme a po částečném zchladnutí zamícháme 2 velké lžíce miso pasty. Nakonec vmícháme rýžové vlasové nudle, které jsme uvařili zvlášť v osolené vodě podle návodu na obalu. Podáváme posypané sušenou mořskou řasou.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/miso-polevka-se-zampiony/","summary":"\u003cp\u003eTento recept mám opět z polévkové kuchařky \u0026ldquo;Ze Svatojánu\u0026rdquo; a tato miso polévka je jedna z mála, co jsem stihla vyzkoušet, která mě více zaujala a zařazuji si ji mezi své oblíbené recepty.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce sezamového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 mrkev\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 kedluben\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 pórek\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e4 žampiony\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003emořská řasa\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce miso pasty\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e50g rýžových vlasových nudlí\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eNa dvou lžících sezamového oleje 5 minut opékáme velkou mrkev, kedluben a pórek, vše pokrájené na tenké nudličky a žampiony nakrájené na plátky. Zalijeme 2 litry horké vody, přiklopíme a vaříme 20 minut, dokud zelenina není poloměkká. Osolíme a po částečném zchladnutí zamícháme 2 velké lžíce miso pasty. Nakonec vmícháme rýžové vlasové nudle, které jsme uvařili zvlášť v osolené vodě podle návodu na obalu. Podáváme posypané sušenou mořskou řasou.\u003c/p\u003e","title":"Miso polévka se žampiony"},{"content":"Dnes tu mám zase po delší době něco pro masožravce :-) Na recept jsem narazila při listování v prázdninovém Albert magazínu, a tak jsme si s Olim takovýmto slavnostním obědem rozzářili jedno všední pondělí\u0026hellip;\n800g nových brambor sůl 800 g vepřové panenky 4 lžíce plnotučné hořčice 3 lžičky grilovacího koření 6 lžic slunečnicového oleje 200 g zelených fazolek 1/2 červené cibule 1/2 červené papriky 1/2 žluté papriky 200ml bylinkového dresinku Omyté brambory ve slupce vaříme v osolené vodě 10 minut, poté slijeme. Očištěnou osolenou panenku potřeme hořčicí a zasypeme grilovacím kořením. Rozpálíme 3 lžíce oleje a zprudka opečeme panenku ze všech stran, přeléváme přitom výpekem. Vložíme do zapékací mísy, okolo nasypeme přepůlené brambory a pečeme v troubě na 190°C 10 minut dozlatova.\nMezitím rozehřejeme zbylý olej a orestujeme fazolky s cibulí pokrájenou na měsíčky 3 minuty. Přisypeme nudličky paprik, osolíme, opepříme a restujeme další dvě minuty. Servírujeme spolu s plátky panenky, pečenými brambory a domácím jogurtovým dresinkem (já smíchala jen Hollandii s čerstvou nakrájenou pažitkou).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/veprova-panenka-s-fazolkovym-salatem/","summary":"\u003cp\u003eDnes tu mám zase po delší době něco pro masožravce :-) Na recept jsem narazila při listování v prázdninovém Albert magazínu, a tak jsme si s Olim takovýmto slavnostním obědem rozzářili jedno všední pondělí\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e800g nových brambor\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e800 g vepřové panenky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e4 lžíce plnotučné hořčice\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 lžičky grilovacího koření\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e6 lžic slunečnicového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200 g zelených fazolek\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1/2 červené cibule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1/2 červené papriky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1/2 žluté papriky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200ml bylinkového dresinku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eOmyté brambory ve slupce vaříme v osolené vodě 10 minut, poté slijeme. Očištěnou osolenou panenku potřeme hořčicí a zasypeme grilovacím kořením. Rozpálíme 3 lžíce oleje a zprudka opečeme panenku ze všech stran, přeléváme přitom výpekem. Vložíme do zapékací mísy, okolo nasypeme přepůlené brambory a pečeme v troubě na 190°C 10 minut dozlatova.\u003c/p\u003e","title":"Vepřová panenka s fazolkovým salátem"},{"content":"Autorky této publikace už nějakou dobu sleduji na Instagramu, kde se pod profilem \u0026ldquo;Mámami\u0026rdquo; dělí o své tipy v péči o domácnost a organizaci domova. Co si budeme povídat, od té doby, co jsem na mateřské a trávím doma většinu svého času, mnohem častěji přemýšlím nad tím, co by se u nás dalo vylepšit a čím se vůbec chci obklopovat. Tak nějak celkově inklinuji k minimalismu, ledacos už mě naučila mnohokrát opěvovaná Terapie domova a postupně zjišťuju, jak výrazně má dobrá organizace a uspořádání věcí vliv na jejich údržbu.\nAsi nikdo netouží trávit veškerý svůj volný čas úklidem. \u0026quot; Zamilujte si svůj domov\u0026quot; se tak stala publikací, do níž jsem vkládala naděje na další vylepšení toho našeho \u0026ldquo;doma\u0026rdquo;. Netvrdím, že se v ní dozvíte něco úplně revolučního, ale jako inspirace fungovala každopádně. Kniha je psaná tak příjemným a motivujícím jazykem, že vás doslova vybízí uvařit si k četbě hrnek bylinkového čaje a jen tak relaxovat a snít o tom vašem dokonalém domově\u0026hellip; a pak se z gauče zvednout a aspoň trochu vylepšit ten aktuální stav, ať už je jakýkoliv :-)\nCo pro mě bylo také hodně povzbuzující - autorky (obě trojnásobné mámy) často zmiňují, jak se v tom během jejich vlastní mateřské mnohdy plácaly, což tak nějak podvědomě tušíte, ale stejně vás to naplní nadějí v lepší a uklizenější zítřky i vašeho domova :) Celkově je podle mě kniha tvořena převážně pro maminky na mateřské. Pokud bych se nacházela v jiné životní etapě, asi bych vyhledala jinou publikaci s touto tematikou. Takto si ale ráda přečtu zkušenosti někoho, kdo už má tu fázi zvelebování domova s dětmi za zády odžitou. Zároveň ale v \u0026quot; Zamilujte si svůj\u0026quot; domov určitě najdete také pasáže, k nimž se dá po čase znovu vracet.\nPříjemným bonusem publikace je i hezká grafická stránka a přehledné rozčlenění kapitol. Autorky se věnují např. denním rutinám, organizaci dle jednotlivých místností, ale také tomu, jak zabránit vyhoření, když už vám to doma někdy všechno přerůstá přes hlavu.\nVěřím, že kniha nebude pro každého, ale mě osobně nezklamala a ráda s ní budu i v budoucnu krůček po krůčku vylepšovat to naše \u0026ldquo;doma\u0026rdquo;. Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.cz.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/michaela-kramolisova-marketa-popovicova-zamilujte-si-svuj-domov/","summary":"\u003cp\u003eAutorky této publikace už nějakou dobu sleduji na Instagramu, kde se pod profilem \u0026ldquo;Mámami\u0026rdquo; dělí o své tipy v péči o domácnost a organizaci domova. Co si budeme povídat, od té doby, co jsem na mateřské a trávím doma většinu svého času, mnohem častěji přemýšlím nad tím, co by se u nás dalo vylepšit a čím se vůbec chci obklopovat. Tak nějak celkově inklinuji k minimalismu, ledacos už mě naučila mnohokrát opěvovaná \u003cem\u003eTerapie domova\u003c/em\u003e a postupně zjišťuju, jak výrazně má dobrá organizace a uspořádání věcí vliv na jejich údržbu.\u003c/p\u003e","title":"Michaela Kramolišová, Markéta Popovičová - Zamilujte si svůj domov"},{"content":"Je neuvěřitelné, jak rychle letos to léto uteklo. Ale stihli jsme toho víc než dost - báječnou dovolenou, spoustu výletů, setkání - a i na čtení se dostalo :-)\nPetra Dvořáková - Já jsem hlad\nByť mě předchozí knížky Petry Dvořákové opravdu zaujaly, touto jsem zůstala z nějakého důvodu jaksi nedotčena, a to navzdory silnému tématu, kdy se autorka velmi otevřeně přiznává ke svému boji s mentální anorexií. Já osobně jsem z textu tak úplně nepochopila, co u ní vlastně nemoc odstartovalo - kniha nemá románový, vyprávěcí charakter, ale zaměřuje se spíš na popis autorčiných pocitů. To je na jednu stranu velmi neotřelý pohled, se kterým jsem se zatím v literatuře na toto téma nesetkala. Na druhou stranu jsem se ve všech těch pocitech občas dost ztrácela a moc nevěděla, co si z toho vlastně odnést. Já jsem hlad vnímám hlavně jako osobní terapii autorky a jsem pořád trochu v šoku z toho, že tak intimní zpověď vyšla knižně. Klobouk dolů před tou odvahou\u0026hellip;\nMarie Kondo - Zázračný úklid\nÚklid je jedním z věčných témat života na mateřské :-D Ti, co mě znají, vědí, že už delší dobu koketuji s Terapií domova, která mi pomohla spoustu (převážně organizačních) záležitostí v naší domácnosti vylepšit. Metoda Marie Kondo je takovou nadstavbou, vyšším levelem, pokud to s reorganizací svého domova myslíte smrtelně vážně ;-) Ale taky to není metoda pro každého, to si řekněme na rovinu. Podstatou tohoto přístupu je (zjednodušeně) zbavit se všech věcí, které ve vás nevyvolávají příjemné pocity. Jsem člověk, na něhož vyhazování nepotřebností působí až ozdravně a sama jsem při čtení přehodnotila, zda má opravdu smysl nechávat si doma některé věci, na druhou stranu je to pro mě už prostě moc radikální. Taky se mi nelíbí, že autorka nabádá k vyhazování věcí, ale už vůbec neřeší ten aspekt, jak se nepotřebného zbavit nějak ekologicky. Zkrátka nesouzním se vším, co je v knize řečeno, přesto si myslím, že Zázračný úklid je \u0026ldquo;must-read\u0026rdquo; záležitost pro každého, kdo vážně uvažuje o větší reorganizaci svého domova a chce se vymanit ze zajetí nepotřebných krámů.\nLaurent Binet - HHhH\nObrovským překvapením pro mne byl tento román zpracovávající téma z českých dějin - atentát na Heydricha - francouzským spisovatelem Laurentem Binetem. Z knihy je cítit jak autorův upřímný zápal pro tuto tragickou kapitolu naší historie, s nímž dává dohromady dílek po dílku ucelený obrázek o celé události, tak obrovská láska k České republice, kde několik let žil. Pokud vás téma zajímá, Binetova informačně přínosná rekonstrukce vás zcela jistě obohatí i několika fakty, o nichž jste možná dosud neslyšeli.\nBarbora Tlustá - Bez obalu (Jak žít zero waste)\nBrněnský bezobalový obchůdek FriendlyPlace mám v hledáčku už téměř rok, ale teprve nedávno jsem se tam konečně vypravila nakoupit - mimochodem naprosto úžasný stáčený repelent \u0026ldquo;Lesa pán\u0026rdquo; na naši šumavskou expedici. Zhruba ve stejné době se mi také dostala do rukou tato kniha, která pochází z pera zakladatelky FriendlyPlace, Barbory Tlusté. Je plná skvělých a inspirativních tipů na udržitelnější chování ve všech možných aspektech života a ač jsem v otázkách zero waste a udržitelnosti velmi nenásilná, určité své zažité zvyky se přecejen po krůčcích snažím měnit k lepšímu. Pokud se o toto téma také začínáte zajímat, kniha Bez obalu je skvělým odrazovým můstkem, který můžu jen doporučit!\nLucie Hlavinková - Sestry Foxovy (Skutečný příběh zakladatelek spiritismu)\nPřiznám se, že tato knížka pro mě byla celkem zklamáním a dočetla jsem ji asi jen z nedostatku lepší literatury na dovolené. \u0026ldquo;Duchařské\u0026rdquo; téma je přitom plné potenciálu na fantastický román (navíc podle skutečné události), jen to zpracování nějak pokulhává. Charaktery jednotlivých postav mi přijdou málo propracované a tudíž i krajně nesympatické. Byť je to celé vlastně velice tragická story, příběh sester Foxových se mě nijak výrazněji nedotkl ani ve mně nic nezanechal. Škoda toho potenciálu!\nAdam Gopnik - Paris to the Moon\nNikdy by mě nenapadlo, že zrovna na mateřské přečtu tolik leta nedotčených knížek v angličtině. Možná je to přecejen někdy trochu dovolená ;-) Byl to i případ této knihy esejů amerického novináře Adama Gopnika, kterou jsem dostala od bráchy k Vánocům před bezmála osmi lety. Adam Gopnik prožil druhou polovinu 90.let se svou ženou a malým synem v Paříži a právě o této své životní etapě, o odlišnostech americké a francouzské mentality, ale tak trochu i o různých kapitolách rodičovství, vypráví v Paris to the Moon - souboru esejí, kterými přispíval Gopnik do magazínu The New Yorker. Po stránce jazykové to bylo trochu náročnější čtení než třeba v případě Paula Austera, ale příběhu jsem přesto většinou porozuměla i bez většího vyhledávání slovíček.\nTereza Salte - Šlehačková oblaka\nTerezu jsem \u0026ldquo;objevila\u0026rdquo; v jednomu z dílů Deep talks Petra Ludwiga a vlastně teprve díky ní jsem podlehla fenoménu podcastů a začala ji poslouchat při nekonečných procházkách s kočárkem. Má opravdu příjemný hlas a navíc podobně staré dítě :-) Že vydala knihu jsem zjistila až později, ale s radostí jsem po ní sáhla hned, jak jsem ji objevila v knihovně. Šlehačková oblaka jsou spíš takovou víkendovou oddechovkou, určitě nečekejte nějakou hlubokou literaturu. Pro mě byla spíš zajímavá z toho hlediska, že jsem se o autorce dozvěděla něco víc, než co na sebe dosud \u0026ldquo;práskla\u0026rdquo; ve svých podcastech. Terezin životní příběh je každopádně inspirující a stejně jako u jejích podcastů i u knížky Šlehačková oblaka se dá skvěle vypnout a relaxovat :)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/letni-knihovnicka/","summary":"\u003cp\u003eJe neuvěřitelné, jak rychle letos to léto uteklo. Ale stihli jsme toho víc než dost - báječnou dovolenou, spoustu výletů, setkání - a i na čtení se dostalo :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ePetra Dvořáková - Já jsem hlad\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eByť mě předchozí knížky Petry Dvořákové opravdu zaujaly, touto jsem zůstala z nějakého důvodu jaksi nedotčena, a to navzdory silnému tématu, kdy se autorka velmi otevřeně přiznává ke svému boji s mentální anorexií. Já osobně jsem z textu tak úplně nepochopila, co u ní vlastně nemoc odstartovalo - kniha nemá románový, vyprávěcí charakter, ale zaměřuje se spíš na popis autorčiných pocitů. To je na jednu stranu velmi neotřelý pohled, se kterým jsem se zatím v literatuře na toto téma nesetkala. Na druhou stranu jsem se ve všech těch pocitech občas dost ztrácela a moc nevěděla, co si z toho vlastně odnést. \u003cem\u003eJá jsem hlad\u003c/em\u003e vnímám hlavně jako osobní terapii autorky a jsem pořád trochu v šoku z toho, že tak intimní zpověď vyšla knižně. Klobouk dolů před tou odvahou\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Letní knihovnička"},{"content":"Výběr oken byl v našem případě docela jednoduchý - dali jsme na doporučení projektanta. Okna je vhodné vybírat už ve fázi projektu, protože různí výrobci mají různé způsoby kotvení, okna mají různé parametry a tomu je potřeba projekt přizpůsobit.\nNaším požadavkem byla dřevohliníková okna s izolačními trojskly a certifikátem pro pasivní domy, abychom mohli využít dotaci Nová Zelená Úsporám. Dřevohliníková okna jsou vlastně dřevěná okna s vnějším hliníkovým opláštěním, které okna chrání proti povětrnostním vlivům. Jsou tedy zcela bezúdržbová. Líbí se nám více než hliníková okna. Dřevo v interiéru prostor zpříjemňuje a zútulňuje oproti hliníku, který působí chladně a sterilně. Dalšími požadavky při výběru oken byla kalená bezpečnostní skla (ESG), magnetické kontakty u otevíravých oken, dětská pojistka u balkonových dveří, bezpečnostní vchodové dveře a elektrozámek. Okna v pasivních domech jsou instalována s předsazenou montáží, čímž se zamezí vzniku tepelných mostů a rosení oken. Nad všemi okny budou navíc skryté boxy pro screenové rolety.\nU větších skleněných ploch se doporučují použít kalená bezpečnostní skla, aby se předešlo prasknutí vlivem termálního šoku. Při tom může dojít k poranění a následná výměna rozbitého skla je nákladná. Sklo může samovolně prasknout vlivem rozdílných teplot na ploše skla. K tomu může dojít při částečném zastínění okna (částečně stažené rolety) nebo použitím zdroje tepla v blízkosti okna (varná konvice).\nBalkonové dveře v obýváku jsou širší než ostatní a kvůli vysoké váze hrozí, že pak nebudou fungovat správně. Tento problém se dá řešit speciálním zasklením Heat Mirror, které svými parametry dvoukomorového systému odpovídá izolačnímu trojsklu. Jedná se o izolační dvojsklo se speciální čirou fólií Heat Mirror, která je vypnuta v meziskelním prostoru. Fólie Heat Mirror má funkci tepelného zrcadla, odráží tepelné záření zpět ke zdroji. Sklo splňuje požadavky pasivní stavby.\nPoptávali jsme okna včetně vchodových dveří s kruhovým okénkem, jednoho HS portálu a velkého kulatého okna. Téměř všechna okna v domě jsou francouzská, kromě širokého okna v zádveří a technické místnosti. V každé místnosti jsou otevíravé balkonové dveře (celkem 7x). Projektant zaslal poptávky 3 firmám, které jsou prověřené a má s nimi dobré zkušenosti: Slavona, Truhlářství Vašíček, Janošík.\nSlavona nabízí celodřevěná okna Progression ze smrkového dřeva napojovaného. Součinitel prostupu tepla celým oknem Uw = 0.61 W/m2K. Celková cena včetně montáže a DPH by vyšla na 960 000 Kč.\nTruhlářství Vašíček nabízí dřevohliníková okna z nenapojovaného smrkového dřeva ve dvou provedeních: Optiwin Alphawin bez rámu a Optiwin Resista se subtilním rámem. Součinitel prostupu tepla celým oknem Uw = 0.65 W/m2K. Celková cena včetně montáže a DPH by vyšla u Alphawin na 950 000 Kč a Resista na 1 020 000 Kč.\nJanošík nabízí dřevohliníková okna ze smrkového dřeva ve dvou provedeních: Kvadro se subtilním rámem a Evolut bez rámu. Součinitel prostupu tepla celým oknem Uw = 0.83 W/m2K. Celková cena včetně montáže a DPH by vyšla u Kvadro na 1 240 000 Kč a Evolut na 1 300 000 Kč.\nJanošíka jsme ihned vyřadili kvůli vysoké ceně. Slavonu jsme upozadili, jelikož jsme chtěli dřevohliník. Ten Slavona také vyrábí, ale nemá tak dobré parametry. Po obdržení všech nabídek jsme se rozhodli navštívit Truhlářství Vašíček ve Skalici nad Svitavou. V tu dobu zrovna probíhala Covid-19 karanténa, ale návštěvu šlo domluvit bez problému. Okna Optiwin Resista od pana Vašíčka byla jasným favoritem našeho projektanta pana Kubíčka. Sám je ve svém domě má, stejně tak jako náš architekt pan Krč. Tvrdí, že mají nejlepší poměr cena/kvalita. Pan Vašíček bohužel nemá žádný showroom, ale aspoň jsme měli možnost navštívit přímo výrobu a prohlédnout si profily oken. Ze schůzky jsme odjížděli se smíšenými pocity. Pan Vašíček byl sice ochotný a zodpověděl nám všechny otázky, ale jinak se žádné velké nadšení nekonalo. Asi to bylo tím, že pan Vašíček zkrátka není žádný Horst Fuchs. Přesto věříme, že jeho okna jsou fajn. Domluvili jsme se s naším projektantem, že se pojedeme podívat na jednu stavbu, kde zrovna probíhala montáž dřevěných oken Optiwin, abychom si prohlédli okna naživo.\nMezitím jsem domluvil další návštěvu v showroomu firmy Torpe technik, která dodává a montuje okna známého rakouského výrobce Internorm. O těchto oknech se na fórech tvrdí, že jsou Mercedesem mezi okny. Showroom ve Vyškově je docela malý, ale k posouzení nám stačil. Na první pohled šlo poznat kvalitu a pěkný čistý design. Zaujal mě systém kotvení Triotherm a líbilo se mi, že okna mají standardně kalená skla. Rozdíl Optiwin oproti Internorm je takový, že okna Optiwin Resista mají subtilní rám, kdežto Internorm mají výraznější silný rám. Poptávku na Internorm jsme neposílali, ale od známého vím, že cena dřevohliníkových oken Internorm HF 310 je velmi podobná ceně oken Optiwin Alphawin.\nHlavními kandidáty v našem výběrovém řízení byly tedy okna Optiwin a Internorm. Po osobní návštěvě stavby, kde byla instalována okna Optiwin, jsme se rozhodli pro Optiwin Resista z Truhlářství Vašíček. Okna vypadala opravdu dobře a kvalitně. Optiwin Resista s přiznaným subtilním rámem se budou k funkcionalistické architektuře hodit více než bezrámová okna Alphawin. Okna vyrábí přímo pan Vašíček ve Skalici nad Svitavou, zatímco vývoj probíhá v Rakousku. Optiwin je vlastně takové sdružení výrobců oken. Líbí se nám, že jde o poctivou českou výrobu a v případě nějakých problémů budeme mít rychle dostupný support. Okna mají certifikát Passivhaus Institut a často jsou instalována do pasivních domů. Sám jsem si všiml, že mnoho domů v Katalogu pasivních domů má právě okna z Truhlářství Vašíček. Pasivní okna se vyrábí ze smrkového dřeva, které má ideální vlastnosti. Pasivní vchodové dveře jsou bezpečnostní s 5 západkami na jedné straně. Dětská pojistka u balkonových dveří je řešena tak, že klika lze zamknout klíčem. Magnetické kontakty či elektrozámek se dají bezproblému realizovat. Překvapilo mě, že pan Vašíček příliš neřeší kalená skla. Mělo by to jít, ale bude to nejspíš za příplatek. Sítě proti hmyzu je nutné řešit zvlášť. Kliky se bohužel dělají pouze v 1 provedení, ale dají se vyměnit. Dodací lhůta je cca 3 měsíce a na vyšší zálohu je možné získat slevu. Možná je i sezónní sleva (listopad).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vyber-oken/","summary":"\u003cp\u003eVýběr oken byl v našem případě docela jednoduchý - dali jsme na doporučení projektanta. Okna je vhodné vybírat už ve fázi projektu, protože různí výrobci mají různé způsoby kotvení, okna mají různé parametry a tomu je potřeba projekt přizpůsobit.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNaším požadavkem byla dřevohliníková okna s izolačními trojskly a certifikátem pro pasivní domy, abychom mohli využít dotaci \u003ca href=\"http://www.novazelena.cz/\"\u003eNová Zelená Úsporám\u003c/a\u003e. Dřevohliníková okna jsou vlastně dřevěná okna s vnějším hliníkovým opláštěním, které okna chrání proti povětrnostním vlivům. Jsou tedy zcela bezúdržbová. Líbí se nám více než hliníková okna. Dřevo v interiéru prostor zpříjemňuje a zútulňuje oproti hliníku, který působí chladně a sterilně. Dalšími požadavky při výběru oken byla kalená bezpečnostní skla (ESG), magnetické kontakty u otevíravých oken, dětská pojistka u balkonových dveří, bezpečnostní vchodové dveře a elektrozámek. Okna v pasivních domech jsou instalována s předsazenou montáží, čímž se zamezí vzniku tepelných mostů a rosení oken. Nad všemi okny budou navíc skryté boxy pro screenové rolety.\u003c/p\u003e","title":"Výběr oken"},{"content":"V knihovně mě posledně zaujala polévková \u0026quot; Kuchařka ze Svatojánu\u0026quot; a rozhodla jsem se, že si zase rozšířím svůj (po karanténě již poměrně obsáhlý) polévkový repertoár a některé recepty otestuju. A protože se teď v létě všichni zahradníci rádi zbavují cuketových přebytků, bylo nasnadě, s čím začít :-)\u0026hellip;\n2 lžíce oleje 1 pórek 500 g cukety oregano nebo jiné oblíbené koření 750 ml zeleninového vývaru 200 g uzeného tofu + lžíce oleje na osmažení Na dvou lžících oleje osmahneme pokrájený pórek, přidáme na kostičky nakrájenou cuketu a okořeníme oblíbeným kořením. Zalijeme zeleninovým vývarem a vaříme 30 minut. Poté rozmixujeme ponorným mixérem. Na talíři ozdobíme dozlatova opečeným uzeným tofu.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cuketova-polevka-s-porkem/","summary":"\u003cp\u003eV knihovně mě posledně zaujala polévková \u0026quot; \u003cem\u003eKuchařka ze Svatojánu\u003c/em\u003e\u0026quot; a rozhodla jsem se, že si zase rozšířím svůj (po karanténě již poměrně obsáhlý) polévkový repertoár a některé recepty otestuju. A protože se teď v létě všichni zahradníci rádi zbavují cuketových přebytků, bylo nasnadě, s čím začít :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 pórek\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e500 g cukety\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eoregano nebo jiné oblíbené koření\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e750 ml zeleninového vývaru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200 g uzeného tofu + lžíce oleje na osmažení\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eNa dvou lžících oleje osmahneme pokrájený pórek, přidáme na kostičky nakrájenou cuketu a okořeníme oblíbeným kořením. Zalijeme zeleninovým vývarem a vaříme 30 minut. Poté rozmixujeme ponorným mixérem. Na talíři ozdobíme dozlatova opečeným uzeným tofu.\u003c/p\u003e","title":"Cuketová polévka s pórkem"},{"content":"Tenhle famózní recept mám opět z blogu My cooking diary. Objevila jsem ho teprve teď během léta, ale už se stačil zařadit mezi mé stálice, které točím prakticky každý týden, když nemám čas moc vyvařovat. Geniální na něm totiž je, že je hotový opravdu během chviličky, ale přitom to je plnohodnotné, syté a zdravé jídlo. Win-win :-)\n1 malá šalotka\n40 g (jemně mletých) ovesných vloček\n250 ml zeleninového vývaru\n25 g strouhaného parmazánu\n40 g mraženého hrášku\n5 středních sušených rajčat naložených v oleji\n1 vejce ( já někdy nahrazuju kousky pečeného lososa)\nčerstvá pažitka\nolivový olej\nsůl a čerstvě mletý pepř\nUvedené suroviny jsou na jednu porci, takže já vždycky vše násobím dvěma\u0026hellip; Na pánvi rozpálíme olej a opečeme na něm najemno nakrájenou šalotku. Vsypeme ovesné vločky a zalijeme vývarem. Jakmile se vývar vstřebá do vloček, přidáme hrášek, nakrájená sušená rajčata a většinu parmazánu (trochu můžeme nechat na ozdobení). Zde přichází na řadu můj tuning. Jeden den v týdnu zpravidla obědváme lososa. Pokud mám zrovna z předchozího dne nějaké přebytky, nakrájím maso na kousky a vmíchám do rizota. Určitě tento upgrade také vyzkoušejte ;-)! Pak už jen chviličku povaříme, dochutíme solí a pepřem a můžeme podávat. Pokud lososa nemám, servíruju s volským okem.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/ovesne-rizoto/","summary":"\u003cp\u003eTenhle famózní recept mám opět z blogu \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.mycookingdiary.cz/recept/ovesne-rizoto-s-hraskem/\"\u003eMy cooking diary\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e. Objevila jsem ho teprve teď během léta, ale už se stačil zařadit mezi mé stálice, které točím prakticky každý týden, když nemám čas moc vyvařovat. Geniální na něm totiž je, že je hotový opravdu během chviličky, ale přitom to je plnohodnotné, syté a zdravé jídlo. Win-win :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 malá šalotka\u003cbr\u003e\n40 g (jemně mletých) ovesných vloček\u003cbr\u003e\n250 ml zeleninového vývaru\u003cbr\u003e\n25 g strouhaného parmazánu\u003cbr\u003e\n40 g mraženého hrášku\u003cbr\u003e\n5 středních sušených rajčat naložených v oleji\u003cbr\u003e\n1 vejce (\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e já někdy nahrazuju \u003cstrong\u003e\u003cem\u003ekousky pečeného lososa)\u003cbr\u003e\nčerstvá pažitka\u003cbr\u003e\nolivový olej\u003cbr\u003e\nsůl a čerstvě mletý pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e","title":"Ovesné rizoto"},{"content":"Už se mi do rukou opravdu dlouho nedostal žádný \u0026ldquo;motivační\u0026rdquo; titul z žánru seberozvoje. Bojovnice za lásku se v tomto směru nachází tak trochu na pomezí, jedná se totiž o autobiografii, v níž je ale víc než dost prostoru věnováno myšlenkovým pochodům a pocitům hlavní postavy, která bojuje se sebepřijetím a prochází manželskou krizí.\nCo jsem dnes prožila? Ten den byl dlouhý jako celý život. Byl ze všeho nejlepší i ze všeho nejhorší. Byla jsem osamělá, a přitom jsem nezůstala ani na okamžik sama. Smrtelně jsem se nudila a současně mě to úplně drtilo. Byla jsem přesycená doteky - zoufale jsem toužila, aby mě miminko nechalo na pokoji, ale jakmile jsem ho odložila, hned jsem zatoužila znovu čichat jeho milou vůni. Tenhle den ode mě žádal víc, než kolik jsem toho schopná fyzicky i emocionálně obsáhnout, a přitom vůbec nezaměstnal můj mozek.\nHned na úvod jeden hezký citát, kterým Glennon - sama matka tří dětí - trefně glosuje atmosféru života na mateřské (A to je v USA mnohem kratší než tady u nás - chce se mi na to odpovědět :-))\u0026hellip;) Ale teď už k samotné knize.\nGlennon prakticky od dětství prochází šílenými zkušenostmi - nejprve bulimie, později alkoholismus, dobrovolný potrat\u0026hellip; Celá úvodní část knihy, kde popisuje tyto zážitky, je dost těžce stravitelným soustem. Musím říct, že jsem vlastně ani moc nepochopila, jak mohla do něčeho takového spadnout, protože z jejího popisu měla báječné rodinné zázemí. Celkově pro mne byla Glennon tak neuchopitelnou postavou, že ani nedokážu říct, že bych jí na její cestě k \u0026ldquo;osvobození\u0026rdquo; nějak zvlášť fandila.\nKdo mně ale vrtal hlavou mnohem víc, byla postava jejího manžela Craiga, který se v knize několikrát projevil jako někdo, koho by každá soudná žena měla poslat do háje, po odhalení jeho nevěry ale zase začal z vyprávění Glennon působit jako muž snů\u0026hellip; Moc nevím, co si o jeho charakteru myslet a naprosto se mi nechce věřit, že by někdo mohl projít takovým morálním \u0026ldquo;prozřením\u0026rdquo;. Možná jsem moc skeptik :-)\nTak či tak mě tato kniha bohužel úplně neoslovila. Nějak nesouzním s tím, že se konkrétní manželský příběh dvou konkrétních lidí zobecňuje na nějaké stereotypní pravdy o mužích a ženách. Já čekala od Bojovnice za lásku něco hlubšího - tohle bylo na mě až moc \u0026ldquo;americké\u0026rdquo;, a to včetně poněkud kýčovitého happy endu\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/glennon-doyle-bojovnice-za-lasku/","summary":"\u003cp\u003eUž se mi do rukou opravdu dlouho nedostal žádný \u0026ldquo;motivační\u0026rdquo; titul z žánru seberozvoje. \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/romany-povidky-novely/543307-bojovnice-za-lasku.html\"\u003eBojovnice za lásku\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e se v tomto směru nachází tak trochu na pomezí, jedná se totiž o autobiografii, v níž je ale víc než dost prostoru věnováno myšlenkovým pochodům a pocitům hlavní postavy, která bojuje se sebepřijetím a prochází manželskou krizí.\u003c/p\u003e\n\u003cblockquote\u003e\n\u003cp\u003eCo jsem dnes prožila? Ten den byl dlouhý jako celý život. Byl ze všeho nejlepší i ze všeho nejhorší. Byla jsem osamělá, a přitom jsem nezůstala ani na okamžik sama. Smrtelně jsem se nudila a současně mě to úplně drtilo. Byla jsem přesycená doteky - zoufale jsem toužila, aby mě miminko nechalo na pokoji, ale jakmile jsem ho odložila, hned jsem zatoužila znovu čichat jeho milou vůni. Tenhle den ode mě žádal víc, než kolik jsem toho schopná fyzicky i emocionálně obsáhnout, a přitom vůbec nezaměstnal můj mozek.\u003c/p\u003e\n\u003c/blockquote\u003e","title":"Glennon Doyle - Bojovnice za lásku"},{"content":"Během vypracování projektové dokumentace bylo potřeba dořešit různé architektonické detaily. Jedním z nich bylo schodiště. Původně jsme chtěli rovné schody, ale ve studii jsme nakonec skončili u dvouramenného schodiště s mezipodestou, kterému dominuje velké kulaté okno. Prostor pod schodištěm bude efektivně využit jako spíž. Toto řešení lépe zapadlo do navrženého půdorysu.\nPřemýšleli jsme nad tím, jak udělat zábradlí. Nabízelo se několik možných variant - zídka mezi rameny schodiště nebo volný prostor s kovovým zábradlím. Chtěli jsme se držet funkcionalistického stylu, ve kterém je náš dům navržen. Nechali jsme se inspirovat Hotelem Avion v Brně. Naše řešení zábradlí kombinuje obě zmíněné varianty. Mezi rameny schodiště bude nízká zídka, na které bude připevněno trubkové zábradlí, které plynule přechází až na podestu horní chodby, kde už zídka není a zábradlí je tvořeno 4 trubkami nad sebou. Díky tomu bude horní chodba více prosvětlena přes velké kulaté okno. Zídka bude na obou koncích zaoblena. Ve SketchUp jsem vytvořil jednoduchou vizualizaci schodiště, aby mohli projektanti návrh zanést do výkresů projektové dokumentace.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/schodiste/","summary":"\u003cp\u003eBěhem vypracování projektové dokumentace bylo potřeba dořešit různé architektonické detaily. Jedním z nich bylo schodiště. Původně jsme chtěli rovné schody, ale ve studii jsme nakonec skončili u dvouramenného schodiště s mezipodestou, kterému dominuje velké kulaté okno. Prostor pod schodištěm bude efektivně využit jako spíž. Toto řešení lépe zapadlo do navrženého půdorysu.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePřemýšleli jsme nad tím, jak udělat zábradlí. Nabízelo se několik možných variant - zídka mezi rameny schodiště nebo volný prostor s kovovým zábradlím. Chtěli jsme se držet funkcionalistického stylu, ve kterém je náš dům navržen. Nechali jsme se inspirovat \u003ca href=\"https://cs.wikipedia.org/wiki/Hotel_Avion\"\u003eHotelem Avion\u003c/a\u003e v Brně. Naše řešení zábradlí kombinuje obě zmíněné varianty. Mezi rameny schodiště bude nízká zídka, na které bude připevněno trubkové zábradlí, které plynule přechází až na podestu horní chodby, kde už zídka není a zábradlí je tvořeno 4 trubkami nad sebou. Díky tomu bude horní chodba více prosvětlena přes velké kulaté okno. Zídka bude na obou koncích zaoblena. Ve SketchUp jsem vytvořil jednoduchou vizualizaci schodiště, aby mohli projektanti návrh zanést do výkresů projektové dokumentace.\u003c/p\u003e","title":"Schodiště"},{"content":"Zvažovali jsme, jestli svěřit design interiéru profesionálovi. Líbí se nám například Martina Design. Zatím je to otevřené, ale spíše to vypadá, že si interiér navrhneme sami. Máme vcelku jasnou představu. Líbí se nám Skandinávský styl - minimalismus, přírodní materiály, světlé neutrální barvy, jednoduché linie a maximální funkčnost. Chceme se zcela vyhnout imitacím dřeva nebo kamene. Pokud použijeme dřevo, tak to bude masiv nebo dýha, nikoliv lamino.\nNa internetu je mnoho různých nástrojů a služeb, se kterými lze za pár minut vytvořit jednoduchý návrh interiéru. Pár nástrojů jsem vyzkoušel a nejvíce se mi zalíbil Homestyler. Dají se v něm navrhnout pěkné interiéry. Zkusil jsem vytvořit vizualizaci budoucího obýváku. Software má bohužel své mouchy. Například omezený výčet 3D modelů, kde jsem nenašel ani jednoduché bílé dveře. V návrhu tedy k sobě moc neladí barvy a materiály, ale aspoň si člověk může zkusit rozmístit nábytek a udělat si obrázek o velikosti prostoru.\nNávrh a vizualizaci interiéru plánuji dělat ve SketchUp, který má téměř neomezené možnosti.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vizualizace-obyvaciho-pokoje/","summary":"\u003cp\u003eZvažovali jsme, jestli svěřit design interiéru profesionálovi. Líbí se nám například \u003ca href=\"https://www.martinadesign.cz/\"\u003eMartina Design\u003c/a\u003e. Zatím je to otevřené, ale spíše to vypadá, že si interiér navrhneme sami. Máme vcelku jasnou představu. Líbí se nám Skandinávský styl - minimalismus, přírodní materiály, světlé neutrální barvy, jednoduché linie a maximální funkčnost. Chceme se zcela vyhnout imitacím dřeva nebo kamene. Pokud použijeme dřevo, tak to bude masiv nebo dýha, nikoliv lamino.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNa internetu je mnoho různých nástrojů a služeb, se kterými lze za pár minut vytvořit jednoduchý návrh interiéru. Pár nástrojů jsem vyzkoušel a nejvíce se mi zalíbil \u003ca href=\"https://homestyler.com\"\u003eHomestyler\u003c/a\u003e. Dají se v něm navrhnout pěkné \u003ca href=\"https://www.homestyler.com/int/community/gallery\"\u003einteriéry\u003c/a\u003e. Zkusil jsem vytvořit vizualizaci budoucího obýváku. Software má bohužel své mouchy. Například omezený výčet 3D modelů, kde jsem nenašel ani jednoduché bílé dveře. V návrhu tedy k sobě moc neladí barvy a materiály, ale aspoň si člověk může zkusit rozmístit nábytek a udělat si obrázek o velikosti prostoru.\u003c/p\u003e","title":"Vizualizace obývacího pokoje"},{"content":"Minulý týden jsme měli takový malý \u0026ldquo;baby\u0026rdquo; slučák a zcela neplánovaně se mi na něj podařilo dokonce i napéct, když O. nečekaně usnul po cestě ze cvičeníčka. Sedla jsem hned ke Googlu s myšlenkou na pixlu borůvek, co jsem cestou koupila, a vyskočil na mě recept na borůvkové muffiny podle Kitchenette. A protože byly vážně famózní, tady máte recept.\n1 velké šťastné vejce 1 hrnek podmáslí (použila jsem náš domácí kefír) 125 g másla, rozpuštěného a vychladlého Vanilka (špetka mleté vanilky, kousek z lusku, nebo vanilkový extrakt) 3/4 hrnku třtinového cukru kůra z jednoho bio citrónu (4 lžičky) 1 hrnek hladké mouky (pšeničné nebo špaldové) 1 hrnek pšeničné nebo špaldové celozrnné mouky (neměla jsem, použila jsem obyč) 2 lžičky prášku do pečiva 3 lžíce semínek (drcená lněná, sezamová, slunečnicová, dýňová, ..) 3/4 lžičky mořské soli 150 g borůvek Předehřejeme si troubu na 175°C (horní a dolní ohřev) a připravíme si vymazanou formu na 12 muffinů. Ve střední míse smícháme vejce, kefír, rozpuštěné máslo, vanilku, citrónovou kůru, semínka a cukr. Ve druhé míse připravíme směs mouky, prášku do pečiva, soli. Tuto moučnou směs přidáme do kefírové, nasypeme na vrch borůvky a pomocí vařečky lehce a krátce promícháme. Naplníme formičky a pečeme, dokud lehce nezezlátnou na povrchu, přibližně 30 minut. Otestujeme špejlí, píchnutím do středu muffinu - špejle musí vyjít čistá.\nA teď jsem na ně dostala hroznou chuť :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/citronovo-boruvkove-muffiny/","summary":"\u003cp\u003eMinulý týden jsme měli takový malý \u0026ldquo;baby\u0026rdquo; slučák a zcela neplánovaně se mi na něj podařilo dokonce i napéct, když O. nečekaně usnul po cestě ze cvičeníčka. Sedla jsem hned ke Googlu s myšlenkou na pixlu borůvek, co jsem cestou koupila, a vyskočil na mě recept na borůvkové muffiny podle Kitchenette. A protože byly vážně famózní, tady máte recept.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 velké šťastné vejce\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 hrnek podmáslí\u003c/strong\u003e (použila jsem náš domácí kefír)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e125 g másla, rozpuštěného a vychladlého\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eVanilka (špetka mleté vanilky, kousek z lusku, nebo vanilkový extrakt)\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3/4 hrnku třtinového cukru\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ekůra z jednoho bio citrónu (4 lžičky)\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 hrnek hladké mouky (pšeničné nebo špaldové)\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 hrnek pšeničné nebo špaldové celozrnné mouky\u003c/strong\u003e (neměla jsem, použila jsem obyč)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 lžičky prášku do pečiva\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3 lžíce semínek (drcená lněná, sezamová, slunečnicová, dýňová, ..)\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3/4 lžičky mořské soli\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e150 g borůvek\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003ePředehřejeme si troubu na 175°C (horní a dolní ohřev) a připravíme si vymazanou formu na 12 muffinů. Ve střední míse smícháme vejce, kefír, rozpuštěné máslo, vanilku, citrónovou kůru, semínka a cukr. Ve druhé míse připravíme směs mouky, prášku do pečiva, soli. Tuto moučnou směs přidáme do kefírové, nasypeme na vrch borůvky a pomocí vařečky lehce a krátce promícháme. Naplníme formičky a pečeme, dokud lehce nezezlátnou na povrchu, přibližně 30 minut. Otestujeme špejlí, píchnutím do středu muffinu - špejle musí vyjít čistá.\u003c/p\u003e","title":"Citrónovo - borůvkové muffiny"},{"content":"Na první pohled by se dalo říct, že všechno to zajímavé, co normálně do této rubriky dávám, už je obsaženo v článku o našich výletech mimo civilizaci. Že jsme krom toho nic jiného nezažili. Nebylo kde. Svět se smrsknul na těch našich pár bezpečných metrů čtverečních, kde jsme spolu byli přes dva měsíce \u0026ldquo;zavření\u0026rdquo;. Někdy nám to všem lezlo na mozek, ale jindy jsem se až sama divila, jak hladce některé věci běžely a co všechno jsme spolu za těch několik týdnů dokázali. Proto v rámci psychohygieny jen malé shrnutí, jak dobře jsme se - navzdory všemu - tohle jaro měli :-)\nByli jsme víc než kdy dřív spolu. Byli jsme POŘÁD spolu :) Kolikrát jsem jen za ty dva roky nadávala, jak jsem tu celé dny na O. sama, jak by O. prospělo, kdyby trávil víc času s tátou. A vesmír vyslyšel mé prosby. Spotřebovávali jsme s mnohem větším rozmyslem - s tím, jak nebylo možné některé věci sehnat online a okamžitě, jak jsme byli zvyklí, pozorovala jsem sama na sobě, že mnohem míň plýtvám jídlem. Prošlou věc, kterou bych jindy bez rozmyslu hodila do koše, jsem teď vždycky sama zhodnotila bez ohledu na datum na obalu. S tím souvisí i to, že jídlo a vaření jsme víc plánovali a protože to bylo maximálně v mé režii, jedli jsme zdravěji. Míň masa, víc trvanlivých věcí jako luštěniny nebo rýže. Víc jsme si vážili čerstvého ovoce a zeleniny a pečiva, které se najednou stalo nedostatkovým zbožím. Začala jsem po nekonečně dlouhé době zase pravidelně cvičit - jógu. Dokonce se mi tu a tam stane, že si jdu zacvičit hned ráno po probuzení - do té doby pro mě naprosté sci-fi :D! Předsevzetí jsem si dala tedy už na začátku března, ještě než nastala karanténa, ale právě aktuální situace pro mě asi byla dobrým impulsem k tomu vytrvat. Cvičení je jeden z mých návyků, který zatím úspěšně přežívá i po karanténě, tak snad to vydrží :-) Myslím, že významný pokles výdajů pocítil asi každý z nás. Tím, že jsem vařila doma pro všechny, dost jsme ušetřili. Žádné restaurace, žádná kafíčka, žádné impulzivní nákupy ve slevách. Obstarávali jsme si online jen to opravdu nejnutnější a myslím, že tahleta pauza od konzumního života nám taky docela prospěla. Návrat k přírodě. Tahle slova ve mně rezonují, když přemýšlím nad významem toho všeho. Jak nám tak \u0026ldquo;obyčejná\u0026rdquo; věc, jako procházka v lese, vždycky zlepšila náladu. Jak bylo krásný sundat si v přírodě roušku a vdechovat jaro. A dokonce jsem začala na balkoně pěstovat rajčata :-D! Vděčnost. Za to, že jsme \u0026ldquo;zamlada\u0026rdquo; měli možnost bez strachu procestovat tolik míst. Za to, že jsem před dvěma lety mohla mít u porodu svého muže. Za to, že jsem nerodila dítě do světa plného strachu a otazníků, co bude dál. (Teď, s odstupem pár týdnů, když už je všechno zase relativně \u0026ldquo;v pořádku\u0026rdquo; to zní možná až moc hystericky, ale vzpomeňte si na atmosféru koncem března.) Za to, že dnes, tady a teď, jsme zdraví. Naši zaměstnavatelé se vzniklou krizí s největší pravděpodobností protlučou a nemusíme se tak bát o práci ani řešit akutní existenciální nouzi. Vděčnost za to, že se máme. ","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jaro-v-obrazech-4/","summary":"\u003cp\u003eNa první pohled by se dalo říct, že všechno to zajímavé, co normálně do této rubriky dávám, už je obsaženo v článku o našich výletech mimo civilizaci. Že jsme krom toho nic jiného nezažili. Nebylo kde. Svět se smrsknul na těch našich pár bezpečných metrů čtverečních, kde jsme spolu byli přes dva měsíce \u0026ldquo;zavření\u0026rdquo;. Někdy nám to všem lezlo na mozek, ale jindy jsem se až sama divila, jak hladce některé věci běžely a co všechno jsme spolu za těch několik týdnů dokázali. Proto v rámci psychohygieny jen malé shrnutí, jak dobře jsme se - navzdory všemu - tohle jaro měli :-)\u003c/p\u003e","title":"Jaro v obrazech"},{"content":"Receptů na úpravu hovězího masa už jsem vyzkoušela několik, ale nikdy mě výsledek neuchvátil natolik, abych měla chuť se k receptu ještě někdy vrátit. Tohle je historicky první opravdu povedený výsledek, který nám všem moc chutnal a nestydím se doporučit tento postup dál.\n0,5 kg libového hovězího masa 1 lžíce rostlinného oleje 2 lžíce másla 1 nakrájená cibule 2 lžíce hladké mouky 1 lžička soli čerstvě namletý pepř 1 bobkový list 1 lžička drceného tymiánu 1 lžička majoránky 2 hrnky hovězího vývaru nebo vody 6 středních brambor 3 cibule 4 mrkve 2 petržele 2 plechovky rajčat 1 hrnek (mraženého) hrášku čerstvě nasekaná petrželka Maso nakrájíme na kostičky. Ve velké pánvi/hrnci rozpálíme olej se lžící másla a osmažíme kostičky masa. Důležité je, aby se maso zatáhlo. Maso osmahlé dohněda odložíme stranou a do pánve přidáme další lžíci másla, na kterém osmahneme cibulku dozlatova. Pak přidáme hladkou mouku a osmažíme jíšku. Když je jíška světle hnědá, přidáme předem připravené maso, koření a zalijeme vývarem nebo vodou. Promícháme a vaříme na mírném ohni, než maso změkne, asi 1,5 hodiny. Poté přidáme oškrábané brambory překrojené na poloviny, mrkev a petržel na delší proužky a cibule vcelku, jen je lehce nařízneme u kořene do tvaru písmene X. Přidáme také pokrájená sterilovaná rajčata i s omáčkou. Přikryjeme pokličkou a dusíme na mírném ohni, než je zelenina měkká, asi 40 minut. Přidáme hrášek a vaříme posledních 5 minut. Posypeme čerstvě nasekanou petrželkou a podáváme.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kanadska-hovezi-stew/","summary":"\u003cp\u003eReceptů na úpravu hovězího masa už jsem vyzkoušela několik, ale nikdy mě výsledek neuchvátil natolik, abych měla chuť se k receptu ještě někdy vrátit. Tohle je historicky první opravdu povedený výsledek, který nám všem moc chutnal a nestydím se doporučit tento postup dál.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e0,5 kg libového hovězího masa\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžíce rostlinného oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce másla\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 nakrájená cibule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce hladké mouky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička soli\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ečerstvě namletý pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 bobkový list\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička drceného tymiánu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička majoránky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 hrnky hovězího vývaru nebo vody\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e6 středních brambor\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 cibule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e4 mrkve\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 petržele\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 plechovky rajčat\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 hrnek (mraženého) hrášku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ečerstvě nasekaná\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e \u003cstrong\u003e\u003cem\u003epetrželka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eMaso nakrájíme na kostičky. Ve velké pánvi/hrnci rozpálíme olej se lžící másla a osmažíme kostičky masa. Důležité je, aby se maso zatáhlo. Maso osmahlé dohněda odložíme stranou a do pánve přidáme další lžíci másla, na kterém osmahneme cibulku dozlatova. Pak přidáme hladkou mouku a osmažíme jíšku. Když je jíška světle hnědá, přidáme předem připravené maso, koření a zalijeme vývarem nebo vodou. Promícháme a vaříme na mírném ohni, než maso změkne, asi 1,5 hodiny. Poté přidáme oškrábané brambory překrojené na poloviny, mrkev a petržel na delší proužky a cibule vcelku, jen je lehce nařízneme u kořene do tvaru písmene X. Přidáme také pokrájená sterilovaná rajčata i s omáčkou. Přikryjeme pokličkou a dusíme na mírném ohni, než je zelenina měkká, asi 40 minut. Přidáme hrášek a vaříme posledních 5 minut. Posypeme čerstvě nasekanou petrželkou a podáváme.\u003c/p\u003e","title":"Kanadská hovězí stew"},{"content":"Losos je taková oblíbená stálice v našem jídelníčku, která se objevuje na našem stole prakticky každý týden. Peču ho ale stále na ten samý způsob, a tak jsem si řekla, že by bylo fajn vyzkoušet nějaký nový recept - a taky zužitkovat ten kopr ze Zelňáku\u0026hellip;\n100ml bílého jogurtu (řeckého typu) 2 lžíce (Dijonské) hořčice - já dala pro jistotu obyč, kvůli O. 2 lžíce nasekaného kopru + k podávání 2 lžíce nasekané hladkolisté petrželky sůl, pepř filet z lososa klínky citronu k podávání Troubu předehřejeme na 200°C. Jogurt smícháme s hořčicí, koprem a petrželkou, dochutíme solí a pepřem. Lososa položíme na plech vyložený pečicím papírem a potřeme ho ochuceným jogurtem. Pečeme asi 15-20 minut. Podáváme ozdobené snítkami kopru a s klínky citronu. Jako přílohu jsme zvolili batátové pyré.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/losos-peceny-v-jogurtu/","summary":"\u003cp\u003eLosos je taková oblíbená stálice v našem jídelníčku, která se objevuje na našem stole prakticky každý týden. Peču ho ale stále na ten samý způsob, a tak jsem si řekla, že by bylo fajn vyzkoušet nějaký nový recept - a taky zužitkovat ten kopr ze Zelňáku\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100ml bílého jogurtu (řeckého typu)\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce (Dijonské) hořčice - já dala pro jistotu obyč, kvůli O.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce nasekaného kopru + k podávání\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce nasekané hladkolisté petrželky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003efilet z lososa\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eklínky citronu k podávání\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eTroubu předehřejeme na 200°C. Jogurt smícháme s hořčicí, koprem a petrželkou, dochutíme solí a pepřem. Lososa položíme na plech vyložený pečicím papírem a potřeme ho ochuceným jogurtem. Pečeme asi 15-20 minut. Podáváme ozdobené snítkami kopru a s klínky citronu. Jako přílohu jsme zvolili batátové pyré.\u003c/p\u003e","title":"Losos pečený v jogurtu"},{"content":"Tento recept mám z mého oblíbeného blogu My cooking diary a protože quinou jsem si v poslední době v našem jídelníčku opravdu zamilovala, ukládám si ho sem, aby neupadl v zapomnění. Vynechala jsem pouze původně použité chilli, aby si se mnou mohl dát oběd i Oli.\n500 g nových brambor 400 ml kokosového mléka 400 g cizrny v plechovce 400 g krájených rajčat v plechovce 200 g quinoi 100 g baby špenátu cca 300 ml vroucí vody 3 stroužky česneku 1 lžička mletého koriandru 1 lžička mletého chilli 1 lžička sušeného chilli 1 lžička mletého zázvoru 2 lžičky mleté kurkumy sůl a čerstvě mletý pepř čerstvý koriandr Omyjeme brambory a dáme je i se slupkou vařit do osolené vody doměkka (cca 30 minut). Poté brambory rozkrojíme napůl a spolu s prolisovaným česnekem a vším kořením je lehce orestujeme ve větším hrnci/pánvi. Přidáme kokosové mléko, rajčata, quinou a zalejeme vroucí vodou. Promícháme, osolíme, opepříme a necháme cca 30 minut vařit (dokud není quinoa hotová). Na posledních 5 minut přidáme do směsi špenát a propláchnutou cizrnu. Jakmile špenát změkne, je hotovo. Podáváme posypané čerstvým koriandrem.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/veganske-kari-s-quinoou/","summary":"\u003cp\u003eTento recept mám z mého oblíbeného blogu \u003cem\u003eMy cooking diary\u003c/em\u003e a protože quinou jsem si v poslední době v našem jídelníčku opravdu zamilovala, ukládám si ho sem, aby neupadl v zapomnění. Vynechala jsem pouze původně použité chilli, aby si se mnou mohl dát oběd i Oli.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e500 g nových brambor\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e400 ml kokosového mléka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e400 g cizrny v plechovce\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e400 g krájených rajčat v plechovce\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200 g quinoi\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100 g baby špenátu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ecca 300 ml vroucí vody\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 stroužky česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička mletého koriandru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička mletého chilli\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička sušeného chilli\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička mletého zázvoru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžičky mleté kurkumy\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl a čerstvě mletý pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ečerstvý koriandr\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eOmyjeme brambory a dáme je i se slupkou vařit do osolené vody doměkka (cca 30 minut). Poté brambory rozkrojíme napůl a spolu s prolisovaným česnekem a vším kořením je lehce orestujeme ve větším hrnci/pánvi. Přidáme kokosové mléko, rajčata, quinou a zalejeme vroucí vodou. Promícháme, osolíme, opepříme a necháme cca 30 minut vařit (dokud není quinoa hotová). Na posledních 5 minut přidáme do směsi špenát a propláchnutou cizrnu. Jakmile špenát změkne, je hotovo. Podáváme posypané čerstvým koriandrem.\u003c/p\u003e","title":"Veganské kari s quinoou"},{"content":"Tolik jsem se těšila, až zase začne výletní sezona a my budeme s Olim vyrážet někam do přírody a poznávat nová místa! A pak přišla karanténa a naše každodenní procházky se smrskly na les, co máme za barákem. Díkybohu za něj! Ale o to víc jsem vyhlížela každý víkend, kdy jsme sbalili batůžky, svačiny, vzali auto a vyrazili pryč z města. Ideálně tam, kde člověk nepotká živou duši, kde jsme mohli sundat roušky a z plných plic se nadechnout jara. Proto dnes přináším shrnutí našich nejhezčích výletů \u0026ldquo;mimo civilizaci\u0026rdquo;\u0026hellip;\nSkatulova cesta\nPohodová půldenní procházka lesní cestou, která začíná na okraji Babic nad Svitavou, je ideální spíš pro sportovní kočárky, ale nakonec jsme ani my s našim Moonem neměli problém. Velký kus cesty Olí i ťapkal sám, házel kamínky, sbíral klacíky a zaujatě poslouchal, jak ťuká datel :-) Na Skatulově cestě jsme nepotkali za celou dobu téměř nikoho a zvuky jarem se probouzejícího lesa byly doslova balzám na duši. Až teprve na rozcestí, kde se Skatulova cesta střetává s okruhem Okolo Býčí skály, začal provoz zvolna houstnout. Tam jsme si u krmelce snědli svačinky a vydali se zpátky do Babic :-)\nÚdolí Rakoveckého potoka\nTato trasa byla už o poznání frekventovanější, ale zase vedla celou dobu podél vody (potoka Rakovce), což naše dítě, které aktuálně našlo zalíbení v házení kamínků, velmi ocenilo. Tentokrát jsme šli pěšky bez kočáru, čemuž jsme i museli přizpůsobit délku trasy. Vyrazili jsme z Ořešína, údajně nejmenší městské části, která byla k Brnu připojena v roce 1971. Po cestě jsme míjeli několik vodních tůní sloužících jako protipovodňová zařízení. Celá trasa, která končí v Mokré Hoře, má cca 3 km - my měli auto zaparkované v Ořešíně, takže jsme to u jedné z tůní pak otočili a šli opět stejnou cestou zpátky.\nKaprálův mlýn\nTuto procházku hodnotíme jako jeden z vůbec nejhezčích karanténových výletů. Kaprálův mlýn leží v malebném údolí potoka Říčky v nejjižní části Moravského krasu. Jedná se o původně vodní mlýn a zároveň skautskou základnu a středisko ekologické výchovy. K mlýnu se dostanete po asfaltce, která odbočuje z hlavní spojnice Brno – Ochoz asi 1 km před obcí. U silnice se dá bez problémů zaparkovat auto. Dolů do údolí k mlýnu je to také asi 1 km - ze silnice sem vede žlutá turistická značka. Celou cestu to je pěkně z kopečka, takže na zpáteční výšlap si připravte svaly ;-) Od mlýna jsme pak ještě pokračovali překrásnou krajinou k vývěru Říčky, kde se nachází malá jeskyně - a pak stejnou cestou zase zpátky.\nÚdolí říčky Bobravy\nDalším úžasným překvapením pro nás byl výlet na Bobravu. Bobrava je nevelká říčka o délce pouhých 35 km, která pramení na východním okraji Českomoravské vrchoviny poblíž dálničního odpočívadla Devět křížů. Autem jsme dojeli do Radostic, kde jsme zaparkovali a pěšky se vydali k Radostickému mlýnu a dále pokračovali po cyklostezce podél říčky až k našemu cíli, kterým byl Spálený mlýn a klenutý kamenný most, pocházející údajně z 18. století, který je nejznámějším symbolem bobravského údolí. Na toto krásné a klidné místo se určitě ještě někdy rádi vrátíme.\nZpětně si říkám, že jsme naše jarní víkendy využili opravdu na maximum (možná líp, než kdyby žádné karantény nebylo) a ty klidné procházky v přírodě bychom si měli ordinovat častěji. Co vy? Prozradíte v komentářích nějaká vaše \u0026ldquo;tajná\u0026rdquo; místa mimo civilizaci :-)?\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/s-kocarkem-po-brne-aneb-vylety-mimo-civilizaci/","summary":"\u003cp\u003eTolik jsem se těšila, až zase začne výletní sezona a my budeme s Olim vyrážet někam do přírody a poznávat nová místa! A pak přišla karanténa a naše každodenní procházky se smrskly na les, co máme za barákem. Díkybohu za něj! Ale o to víc jsem vyhlížela každý víkend, kdy jsme sbalili batůžky, svačiny, vzali auto a vyrazili pryč z města. Ideálně tam, kde člověk nepotká živou duši, kde jsme mohli sundat roušky a z plných plic se nadechnout jara. Proto dnes přináším shrnutí našich nejhezčích výletů \u0026ldquo;mimo civilizaci\u0026rdquo;\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"S kočárkem po Brně aneb Výlety mimo civilizaci"},{"content":"Minulý týden se nám život vrátil zdánlivě do normálu. Péťa začal zase chodit do kanceláře a já se po více než dvou měsících vypravila do centra. Jako první jsem samozřejmě vyrazila na Zelňák pro proviant, kde jsem od jedné sympatické babičky koupila čerstvý kopr a hned si vzpomněla na tenhle polévkový recept z časopisu Marianne, který jsem měla v plánu už dlouho vyzkoušet.\nolivový olej 2 oloupané cukety 1 větší cibule 2 větší brambory 50g opraných a okapaných biojáhel sůl a čerstvě mletý pepř 1,5l vody 3 lžíce umeocta velká hrst čerstvého kopru Očistíme si veškerou zeleninu a nakrájíme na větší kusy. Jáhly propereme a necháme okapat v cedníku. Na olivovém oleji na mírném ohni pomalu opékáme osolenou zeleninu cca 5-10 minut, přidáme jáhly a za stálého míchání je mírně osmahneme. Poté zalejeme horkou vodou a vaříme asi 15-20 minut, dokud nejsou zelenina a jáhly měkké. Rozmixujeme ponorným mixérem do hladkého krému, dochutíme umeoctem, kouskem másla, koprem, solí a pepřem. Můžeme přidat také na zjemnění trochu smetany. Servírujeme s vajíčkem natvrdo nebo s kostičkami opečeného tofu.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cuketova-koprovka-s-jahlami/","summary":"\u003cp\u003eMinulý týden se nám život vrátil zdánlivě do normálu. Péťa začal zase chodit do kanceláře a já se po více než dvou měsících vypravila do centra. Jako první jsem samozřejmě vyrazila na Zelňák pro proviant, kde jsem od jedné sympatické babičky koupila čerstvý kopr a hned si vzpomněla na tenhle polévkový recept z časopisu Marianne, který jsem měla v plánu už dlouho vyzkoušet.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eolivový olej\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 oloupané cukety\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 větší cibule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 větší brambory\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e50g opraných a okapaných biojáhel\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl a čerstvě mletý pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1,5l vody\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 lžíce umeocta\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003evelká hrst čerstvého kopru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eOčistíme si veškerou zeleninu a nakrájíme na větší kusy. Jáhly propereme a necháme okapat v cedníku. Na olivovém oleji na mírném ohni pomalu opékáme osolenou zeleninu cca 5-10 minut, přidáme jáhly a za stálého míchání je mírně osmahneme. Poté zalejeme horkou vodou a vaříme asi 15-20 minut, dokud nejsou zelenina a jáhly měkké. Rozmixujeme ponorným mixérem do hladkého krému, dochutíme umeoctem, kouskem másla, koprem, solí a pepřem. Můžeme přidat také na zjemnění trochu smetany. Servírujeme s vajíčkem natvrdo nebo s kostičkami opečeného tofu.\u003c/p\u003e","title":"Cuketová koprovka s jáhlami"},{"content":"Byť tohle jaro chvilkám s knížkou mimořádně přálo, brány knihoven zůstaly zavřené, a tak jsem musela sáhnout pro čtivo do naší domácí knihovničky. Naštěstí i v ní je stále co objevovat :-)\nJosef Škvorecký - Zbabělci\nTo všechno, co jsem prožil, bylo hezké a šťastné. To, co jsem zrovna žil, ta lítost a zoufalství, v němž jsem vězel, bylo blbé. Ale sotva jsem to prožil, už to bylo krásné. Takové to bylo vždycky. Věděl jsem to. Věděl jsem to zatraceně dobře, že člověk nemůže být nikdy šťastný, protože štěstí je skrz naskrz věcí minulosti.\nDalší dědictví po stěhování našich sousedů 8-) Od Škvoreckého mě ještě nikdy nic nezklamalo a Zbabělci jsou z mé dosavadní čtenářské zkušenosti absolutní top. Dokonale vykreslená atmosféra posledních dnů druhé světové války na maloměstě, jazz na pozadí, uvěřitelné charaktery a především odzbrojující upřímnost hlavního mladého hrdiny, který se stane účastníkem \u0026ldquo;revoluce\u0026rdquo; tak trochu z frajerství, náhody i nešťastné lásky, dělá ze Zbabělců mnohem víc než jen položku na seznamu povinné četby k maturitě. Myslím, že kdyby se mi tahle kniha dostala do rukou někdy v těch osmnácti, v mnohém bych se s Dannym ztotožnila. Geniální debut, který právem ve své době vzbudil u soudruhů pohoršení, a během let nezestárnul ani o píď. Moc doporučuji!\nIng. Iva Bastlová, DiS. - Tvoříme interiér s českou designérkou\nNe že by byl interiér právě na pořadu dne, ale přece jen už se pomalu posouváme na cestě za našim vysněným hnízdem. Touto knihou, kterou jsem dostala k Vánocům, se mě Péťa snažil namotivovat k samostudiu :)) Pro naprostého laika je tento průvodce myslím dobrou volbou, protože obsahuje skutečně ucelené praktické informace a konkrétní tipy při zařizování interiéru. Kniha je přehledně rozčleněna na několik kapitol dle typu místnosti a vždy ji prochází velmi zevrubně z hlediska vybavení, osvětlení, možných materiálů včetně jejich výhod či nevýhod i finanční náročnosti. Nedozvíte se zde žádné převratné tajné tipy ani nic, co by se nedalo zjistit někde na internetu, ale zase tu máte všechny ty informace v jedné publikaci, což je rozhodně plus. Jediné, z čeho jsem dost rozpačitá, je to, že na mě kniha působila jako reklamní katalog. Čekala bych, že když je autorka známou českou interiérovou designérkou, bude kniha obsahovat fotografie jejích realizovaných interiérů, místo toho je ale plná reklamních fotografií sponzorů knihy 8-) Proto na mě i různá doporučení nepůsobí úplně věrohodně a vnímám je víc jako reklamu. Kalkulace rekonstrukce s možností financování úvěrem od Buřinky už je jen taková trochu trapná tečka 8-) Nemůžu říct, že by Tvoříme interiér nebyla informačně přínosná publikace, nicméně pokud už máte o svém interiéru velmi konkrétní představu, asi si spíš informace pozjišťujete z jiných zdrojů.\nLadislav Zibura - Prázdniny v Evropě\nStejně jako má Sisyfos svůj kámen, já mám svou samotu. Není veselá ani smutná, vřelá ani chladná, náročná ani snadná. Je to jen stav věcí. Samota je však jediná jistota mého života, která není závislá na ostatních lidech. Zůstane se mnou až do smrti. Proto ji objevuji, abych zjistil, kdo vlastně jsem.\nA na závěr druhý knižní dárek od Ježíška a další publikace od prince Ládíka do mojí sbírky O:-) Četbu jsem si mimořádně užila už proto, že pro letošek asi bude cestování do většiny vysněných destinací naprosté tabu, a tak jsem s Láďou cestovala alespoň vduchu. Díky knize jsem si našla spoustu nových cílů a míst, kam bych se jednou ráda podívala. Dlužno říct, že i v Evropě je ještě celá řada turisty \u0026ldquo;neobjevených\u0026rdquo; pokladů a možná je chyba, že nás to často táhne někam do dálek spíš než na odlehlá místa našeho kontinentu. Co u pana Zibury nikdy nesmí chybět, je dobrý humor i trocha toho filosofování, díky němuž se s ním ráda vydám na stránkách jeho další knihy třeba světa kraj :D\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jarni-knihovnicka-3/","summary":"\u003cp\u003eByť tohle jaro chvilkám s knížkou mimořádně přálo, brány knihoven zůstaly zavřené, a tak jsem musela sáhnout pro čtivo do naší domácí knihovničky. Naštěstí i v ní je stále co objevovat :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eJosef Škvorecký - Zbabělci\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cblockquote\u003e\n\u003cp\u003eTo všechno, co jsem prožil, bylo hezké a šťastné. To, co jsem zrovna žil, ta lítost a zoufalství, v němž jsem vězel, bylo blbé. Ale sotva jsem to prožil, už to bylo krásné. Takové to bylo vždycky. Věděl jsem to. Věděl jsem to zatraceně dobře, že člověk nemůže být nikdy šťastný, protože štěstí je skrz naskrz věcí minulosti.\u003c/p\u003e\n\u003c/blockquote\u003e","title":"Jarní knihovnička"},{"content":"Dnes tu mám jen takové rychlé last minute tvoření, které jsme s O. zrealizovali k blížícímu se Dni matek a zrecyklovali přitom materiál, který by jinak skončil v koši.\nNěkdy v lednu jsem začala s Olim zkoušet lepení samolepek (díky tipu od Evy jsem objevila časopis Kutílek) a k mému překvapení ho to neuvěřitelně chytlo a od té doby pořád něco lepíme. Z různých samolepkových sešitů mi zbylo dost materiálu na vystřižení různobarevných kvítků (poslouží ale samozřejmě i samolepicí papír z papírnictví nebo klasicky papír barevný a tuhé lepidlo, s tím to ale zatím O. moc neumí). Vázu jsem vystřihla z Olim vlastnoručně pomalované čtvrtky - výslednou kompozici jsem pak už nechala na něm. Tak snad budou mít babičky radost :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/recyklovana-kytka-ke-dni-matek/","summary":"\u003cp\u003eDnes tu mám jen takové rychlé last minute tvoření, které jsme s O. zrealizovali k blížícímu se Dni matek a zrecyklovali přitom materiál, který by jinak skončil v koši.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNěkdy v lednu jsem začala s Olim zkoušet lepení samolepek (díky tipu od Evy jsem objevila časopis \u003cem\u003eKutílek\u003c/em\u003e) a k mému překvapení ho to neuvěřitelně chytlo a od té doby pořád něco lepíme. Z různých samolepkových sešitů mi zbylo dost materiálu na vystřižení různobarevných kvítků (poslouží ale samozřejmě i samolepicí papír z papírnictví nebo klasicky papír barevný a tuhé lepidlo, s tím to ale zatím O. moc neumí). Vázu jsem vystřihla z Olim vlastnoručně pomalované čtvrtky - výslednou kompozici jsem pak už nechala na něm. Tak snad budou mít babičky radost :-)\u003c/p\u003e","title":"Recyklovaná kytka ke Dni matek"},{"content":"Náš projektant nám doporučil provést inženýrskogeologický (IG), hydrogeologický (HG) a radonový průzkum. IG průzkum slouží k posouzení základových poměrů staveniště a HG průzkum k posouzení vsakovacích poměrů. Tato měření se budou projektantům hodit, aby dokázali dobře navrhnout základovou desku a vsakovací zařízení pro zasakování srážkových vod. Stanovení radonového indexu pozemku bude potřeba doložit stavebnímu úřadu při žádosti o povolení stavby. Radon ve skutečnosti není potřeba příliš řešit, protože v domě bude řízené větrání.\nHned po dokončení studie domu (srpen 2019) jsem se pustil do poptávání. Oslovil jsem celkem 4 firmy. Zástupce první firmy mi odpověděl, že jsou příliš vytížení, že bych musel čekat cca 2 měsíce a ať se zkusím obrátit na jinou konkurenční firmu. Další firma mi odpověděla, že IG průzkum a měření radonu nedělají. Třetí firma byla extrémě drahá a navíc ani nedělala HG průzkum. IG a měření radonu by vyšlo kolem 30k Kč. Rozumnou nabídku jsem dostal až od firmy AGS Hrubý s.r.o. z Boskovic, a tak jsme se domluvili na spolupráci.\nVše proběhlo hladce. Předal jsem panu Hrubému situační výkres a poprosil ho, aby mně dal dopředu vědět, že bych se rád měření zúčastnil. Před akcí jsem ještě nechal posekat a zmulčovat vysoký porost, který nám bují na pozemku. S tím nám už druhým rokem pomáhá pan Michal Pavelka, který je vybaven křovinořezem. Čekali jsme zhruba 2 týdny. Den před akcí se mi ozval geolog. Ráno pak proběhlo měření radonu, odpoledne IG a HG, které prováděl jiný pracovník. Výsledky jsme obrželi za pár dní ve 3 PDF dokumentech (každé měření zvlášť, celkem 14 stran). Celé to stálo necelých 10k Kč. Se spoluprací jsme byli spokojeni a pana Hrubého můžeme určitě doporučit.\nMěření radonového indexu probíhá následujícím způsobem. Vzorky půdního vzduchu jsou odebrány z hloubky 80 cm pomocí dutých tyčových sond metodou ztraceného hrotu a přeneseny pomocí velkokapacitní stříkačky Janette do předem vyčerpaných Lucasových komor. Lucasovy komory jsou následně v laboratoři analyzovány měřícím přístrojem LUK 4A. Celkem bylo odebráno 15 vzorků. Výsledný radonový index pozemku je: střední.\nInženýrskogeologický průzkum spočívá v archivní rešerši (archiv ČGS), odkryvných pracech (ručně vrtané sondy), posouzení místní ekologie (ochranná pásma) a interpretace výsledků (konfrontace s výsledky řešerše archivních dat). Zájmová oblast leží v geomorfologickém celku Drahanská vrchovina. Z archivu ČGS bylo zjištěno, že v okolí nebyly realizovány žádné inženýrskogeologické a geotechnické průzkumné práce. Na pozemku byla vyvrtána sonda o průměru 70 mm do hloubky 3 m. Dva návrty byly ukončeny v ručně nevrtatelných podmínkách – kamenitá frakce. Všechny vrty jsou v závěrečné zprávě vyznačeny na situačním výkresu. V hloubce 0.5 - 1 m se vyskytuje navážka, ve vyšší hloubce potom spraš (třída F6, geotechnický typ GT1). Jedná se o světle hnědou až nažloutlou, vápnitou, tuhou spraš s nízkou plasticitou. Stupeň konzistence a únosnost zastižené zeminy mírně narůstá s hloubkou. Ve vrchních částech se vyskytují spraše tuhé konzistence. Na bázi jsou přítomny spraše tuhé až pevné konzistence. Zeminy GT1 se vyznačují standardní únosností. Co se týče kvality půdy, dle našeho geologa je to na české poměry takový průměr. Hladina podzemní vody nebyla zastižena. Při průzkumu nebyly odebrány žádné vzorky - posouzení geologických poměrů proběhlo přímo na místě. Staveniště je vyhovující jak po stránce geologických a hydrogeologických poměrů, tak i z hlediska ekologie.\nPři hydrogeologickém průzkumu se provádí vsakovací zkouška a simuluje se činnost vsakovacího zařízení. Experiment spočívá v tom, že do vyvrtané jámy o hloubce 3 m se nalije voda a sleduje se pokles hladiny v čase. Cílem je stanovení koeficientu vsaku Kv. Závěrečná zpráva dále obsahuje výpočty pro odhad nutné vsakovací plochy, návrh vsakovacího zařízení s retencí pro úplné zasakování srážkových vod a další doporučení ohledně vybudování vsakovacího zařízení. Byla zjištěna poměrně dobrá vertikální propustost. Důležité je zamezit pronikání srážkové vody a vod z jarního tání do podzákladí.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/geologicky-pruzkum/","summary":"\u003cp\u003eNáš projektant nám doporučil provést inženýrskogeologický (IG), hydrogeologický (HG) a radonový průzkum. IG průzkum slouží k posouzení základových poměrů staveniště a HG průzkum k posouzení vsakovacích poměrů. Tato měření se budou projektantům hodit, aby dokázali dobře navrhnout základovou desku a vsakovací zařízení pro zasakování srážkových vod. Stanovení radonového indexu pozemku bude potřeba doložit stavebnímu úřadu při žádosti o povolení stavby. Radon ve skutečnosti není potřeba příliš řešit, protože v domě bude řízené větrání.\u003c/p\u003e","title":"Geologický průzkum"},{"content":"Tak jsem se zase téměř po roce dokopala k malému shrnujícímu příspěvku na téma O. a jeho pokroky. Od posledního článku je to naprosto neuvěřitelný skok v jeho mentálním vývoj, který mě prostě nepřestává bavit a fascinovat :-)\nOli ve dvou letech nosí oblečení velikosti 92. Měří cca 88 cm a váží něco mezi 12 a 13 kily. Běhá a jezdí na odrážedle Puky jako drak. Taky jsme mu pořídili sedátko na kolo a od loňského léta tak doprovází Péťu na vyjížďkách jako spolujezdec a náramně si to užívá. Samozřejmě je ale taky právě v období, kdy zcela postrádá pud sebezáchovy, takže musím mít oči na stopkách prakticky nonstop. Přes den spí cca 2 hodiny po obědě (+- od 1 do 3), večer teď usíná mezi půl 9 a 9 a probouzí se mezi 6 a 7. Na noční spánek si naštěstí většinou stěžovat nemůžeme - bez problémů už prospí celou noc v kuse. Když se v noci vzbudí, vezmeme si ho k sobě a okamžitě zase usíná. Na Olího \u0026ldquo;žravosti\u0026rdquo; se od minula nic moc nezměnilo :-) Už dávno je výhodnější ho šatit než živit :D! Aktuálně má nejradši jogurty, veškeré druhy ovoce (včetně sušeného a kompotů), zeleninové polévky, cottage sýr, vajíčka, rýži a domácí pečivo (ehm, nad jeho konzumací \u0026ldquo;buchtiček\u0026rdquo;, jak on je nazývá, už přivírám oko). Přišel už na chuť i šunce, masu nebo čočce. Teď má aktuálně období, kdy se mu úplně nechce kousat a větší kousky např. zeleniny nebo slupky, které dosud bez problémů jedl, vyplivuje. Asi vzdor 8-) Na pití má nejčastěji dětský čaj (med a citron mu do něj dávám jen v zimním období nebo když si vyloženě řekne), ale má rád i obyčejnou vodu. Batolecí mléko jsem mu nikdy nedávala a dávat ani nebudu. Pořád zbožňuje náš domácí kefír. Už se dokáže celkem obstojně najíst sám - a to včetně tekutějších pokrmů jako jsou polévky nebo jogurt. Baví ho tvoření, malování a lepení samolepek. Někdy v prosinci se O. nadchnul pro vlaky a mašiny. Od té doby je to u nás doma naprostý fenomén a odráží se to i na nejoblíbenějších hračkách. Vláčkodráha je u nás stále v provozu, z dupla se staví mosty a tunely a místo Štístka a Poupěnky na Youtube sjíždíme videa s železničními přejezdy (nevěřili byste, kolik toho na Youtubu je :-O!)\u0026hellip; A než vypukla karanténa, samozřejmě jsme stepovali každý týden na hlavním nádraží a mávali na vlaky :D. Docela by mě zajímalo, jak se tahle Olího záliba bude dál vyvíjet :D Naštěstí mu vydržela i vášeň pro knížky, které si spolu stále čteme každý den. Obrázková leporela teď už poměrně vytěsňují složitější příběhy (mimořádně oblíbená je např. knížka o Stephenu Hawkingovi od tety Terezky ;-) a velké oblibě se teď těší knihy na téma \u0026ldquo;barvy\u0026rdquo;. Když jsme u těch barev, O. už spolehlivě pozná jak všechny základní, tak nově i fialovou, růžovou, oranžovou nebo černou. Hodně k tomu přispělo podle mě i to, že jsme v únoru začali malovat prstovýma barvama, a pak taky tahle barevná škála s kolíčkama na prádlo, kterou jsem mu vyrobila. Obojí ho moc baví. Někdy na začátku roku začal sám od sebe zpívat i recitovat říkanky. Stejně jako když začal na podzim mluvit, i tohle přišlo ráz na ráz a jsem v šoku z toho, jak obrovský repertoár songů si pamatuje! Oli se výrazně rozmluvil někdy po 18. měsíci a osobně to považuju za vůbec největší milník v jeho vývoji - mnohem větší, než když třeba začal chodit. Od té doby, co se spolu dorozumíme, si mateřskou mnohem víc užívám. Jsem nadšená z toho, že mu něco vyprávím a on mi rozumí a zároveň už dokáže i reagovat. Všichni ho chválí, že na dvouleté dítě mluví opravdu mimořádně dobře a srozumitelně. Má bohatou slovní zásobu (aktivně používá třeba i slova jako \u0026ldquo;vodopád\u0026rdquo; nebo \u0026ldquo;cisterna\u0026rdquo;), používá synonyma (veliký, obrovský) a krásně skládá celé věty. Od začátku roku s ním zkouším čtení v angličtině, líbí se mu to a často si vybírá, jestli budeme číst \u0026ldquo;česky\u0026rdquo; nebo \u0026ldquo;anglicky\u0026rdquo; :-) Je to ovšem stále palice tvrdohlavá a v kombinaci s nastupujícím obdobím vzdoru je to někdy k zbláznění. Jakmile něco nemůže být po jeho nebo musíme z nějakého důvodu opustit činnost, do níž je aktuálně zapálený (házení kamínků do kanálu a podobně 8-), následuje hysterické válení po zemi a pláč. Je to každodenní zkouška mých nervů. Stejně tak nočník zarputile bojkotuje, úspěchy jsou minimální nebo se jedná o krátkodobé epizody a pak zase návrat k ignoraci. Nijak zvlášť to ale nehrotím a věřím, že brzo přijde správný čas k odplenkování. Život s Olím je mnohdy náročný, ale taky čím dál zábavnější. Baví mě pozorovat rozvoj jeho osobnosti a každý den se těším na jeho nové pokroky :-) ","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/25-mesicu/","summary":"\u003cp\u003eTak jsem se zase téměř po roce dokopala k malému shrnujícímu příspěvku na téma O. a jeho pokroky. Od posledního článku je to naprosto neuvěřitelný skok v jeho mentálním vývoj, který mě prostě nepřestává bavit a fascinovat :-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003eOli ve dvou letech nosí oblečení velikosti 92. Měří cca 88 cm a váží něco mezi 12 a 13 kily.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eBěhá a jezdí na odrážedle Puky jako drak. Taky jsme mu pořídili sedátko na kolo a od loňského léta tak doprovází Péťu na vyjížďkách jako spolujezdec a náramně si to užívá. Samozřejmě je ale taky právě v období, kdy zcela postrádá pud sebezáchovy, takže musím mít oči na stopkách prakticky nonstop.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003ePřes den spí cca 2 hodiny po obědě (+- od 1 do 3), večer teď usíná mezi půl 9 a 9 a probouzí se mezi 6 a 7. Na noční spánek si naštěstí většinou stěžovat nemůžeme - bez problémů už prospí celou noc v kuse. Když se v noci vzbudí, vezmeme si ho k sobě a okamžitě zase usíná.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eNa Olího \u0026ldquo;žravosti\u0026rdquo; se od minula nic moc nezměnilo :-) Už dávno je výhodnější ho šatit než živit :D! Aktuálně má nejradši jogurty, veškeré druhy ovoce (včetně sušeného a kompotů), zeleninové polévky, cottage sýr, vajíčka, rýži a domácí pečivo (ehm, nad jeho konzumací \u0026ldquo;buchtiček\u0026rdquo;, jak on je nazývá, už přivírám oko). Přišel už na chuť i šunce, masu nebo čočce. Teď má aktuálně období, kdy se mu úplně nechce kousat a větší kousky např. zeleniny nebo slupky, které dosud bez problémů jedl, vyplivuje. Asi vzdor 8-) Na pití má nejčastěji dětský čaj (med a citron mu do něj dávám jen v zimním období nebo když si vyloženě řekne), ale má rád i obyčejnou vodu. Batolecí mléko jsem mu nikdy nedávala a dávat ani nebudu. Pořád zbožňuje náš domácí kefír.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eUž se dokáže celkem obstojně najíst sám - a to včetně tekutějších pokrmů jako jsou polévky nebo jogurt.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eBaví ho tvoření, malování a lepení samolepek.\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"25-mesicu-01.jpg\"/\u003e \n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003eNěkdy v prosinci se O. nadchnul pro vlaky a mašiny. Od té doby je to u nás doma naprostý fenomén a odráží se to i na nejoblíbenějších hračkách. Vláčkodráha je u nás stále v provozu, z dupla se staví mosty a tunely a místo Štístka a Poupěnky na Youtube sjíždíme videa s železničními přejezdy (nevěřili byste, kolik toho na Youtubu je :-O!)\u0026hellip; A než vypukla karanténa, samozřejmě jsme stepovali každý týden na hlavním nádraží a mávali na vlaky :D. Docela by mě zajímalo, jak se tahle Olího záliba bude dál vyvíjet :D\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eNaštěstí mu vydržela i vášeň pro knížky, které si spolu stále čteme každý den. Obrázková leporela teď už poměrně vytěsňují složitější příběhy (mimořádně oblíbená je např. knížka o Stephenu Hawkingovi od tety Terezky ;-) a velké oblibě se teď těší knihy na téma \u0026ldquo;barvy\u0026rdquo;.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eKdyž jsme u těch barev, O. už spolehlivě pozná jak všechny základní, tak nově i fialovou, růžovou, oranžovou nebo černou. Hodně k tomu přispělo podle mě i to, že jsme v únoru začali malovat prstovýma barvama, a pak taky tahle barevná škála s kolíčkama na prádlo, kterou jsem mu vyrobila. Obojí ho moc baví.\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"25-mesicu-02.jpg\"/\u003e \n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003eNěkdy na začátku roku začal sám od sebe zpívat i recitovat říkanky. Stejně jako když začal na podzim mluvit, i tohle přišlo ráz na ráz a jsem v šoku z toho, jak obrovský repertoár songů si pamatuje!\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eOli se výrazně rozmluvil někdy po 18. měsíci a osobně to považuju za vůbec největší milník v jeho vývoji - mnohem větší, než když třeba začal chodit. Od té doby, co se spolu dorozumíme, si mateřskou mnohem víc užívám. Jsem nadšená z toho, že mu něco vyprávím a on mi rozumí a zároveň už dokáže i reagovat. Všichni ho chválí, že na dvouleté dítě mluví opravdu mimořádně dobře a srozumitelně. Má bohatou slovní zásobu (aktivně používá třeba i slova jako \u0026ldquo;vodopád\u0026rdquo; nebo \u0026ldquo;cisterna\u0026rdquo;), používá synonyma (veliký, obrovský) a krásně skládá celé věty.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eOd začátku roku s ním zkouším čtení v angličtině, líbí se mu to a často si vybírá, jestli budeme číst \u0026ldquo;česky\u0026rdquo; nebo \u0026ldquo;anglicky\u0026rdquo; :-)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eJe to ovšem stále palice tvrdohlavá a v kombinaci s nastupujícím obdobím vzdoru je to někdy k zbláznění. Jakmile něco nemůže být po jeho nebo musíme z nějakého důvodu opustit činnost, do níž je aktuálně zapálený (házení kamínků do kanálu a podobně 8-), následuje hysterické válení po zemi a pláč. Je to každodenní zkouška mých nervů.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eStejně tak nočník zarputile bojkotuje, úspěchy jsou minimální nebo se jedná o krátkodobé epizody a pak zase návrat k ignoraci. Nijak zvlášť to ale nehrotím a věřím, že brzo přijde správný čas k odplenkování.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eŽivot s Olím je mnohdy náročný, ale taky čím dál zábavnější. Baví mě pozorovat rozvoj jeho osobnosti a každý den se těším na jeho nové pokroky :-)\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e","title":"25 měsíců"},{"content":"Z návštěvy v Čechách jsme si přivezli čerstvého králíka, a to mě přivedlo na myšlenku, že jsem se s vámi ještě nepodělila o svůj oblíbený recept na tento klasický nedělní oběd, který mám z první kuchařky Dity P. Moji kluci by mi za něj utrhali ruce :D! Jak pravil Péťa, za tohohle králíka mi odpustí všechny ty čočky a bulgury, kterýma ho krmím celou karanténu :D\u0026hellip;\n1 králík, naporcovaný 125g másla 2 lžičky grilovacího koření 1 lžička mleté sladké papriky 3 lžíce plnotučné hořčice 2 lžíce dijonské hořčice 250ml smetany ke šlehání sůl Porce králíka osolíme a naskládáme do pekáče. V kastrůlku rozehřejeme máslo, přidáme do něj grilovací koření a mletou papriku, chvilku smažíme, aby se paprika rozvoněla, a pak přimícháme obě hořčice. Kastrůlek sundáme z plotny a ze všech stran králíka potřeme ještě teplou marinádou. Pekáč přetáhneme potravinářskou fólií a necháme do druhého dne v lednici, aby maso vsáklo vůni koření.\nV následujících krocích se s Ditou trochu rozcházím - Dita peče na 200°C hodinu a půl. Já radši nechávám králíka v troubě dýl a peču ho pomaleji - maso je pak mnohem křehčí a chuťově lepší. První dvě hodiny nechávám králíka péct třeba jen na 100-150°C přikrytého alobalem. Maso průběžně potírám výpekem. Poté teplotu trochu zvýším (na 180°C) a na posledních 45 minut sundám alobal a do pekáče přiliju mírně osolenou smetanu. Ideální přílohou je bramborová kaše.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kralik-na-smetane/","summary":"\u003cp\u003eZ návštěvy v Čechách jsme si přivezli čerstvého králíka, a to mě přivedlo na myšlenku, že jsem se s vámi ještě nepodělila o svůj oblíbený recept na tento klasický nedělní oběd, který mám z první kuchařky Dity P. Moji kluci by mi za něj utrhali ruce :D! Jak pravil Péťa, za tohohle králíka mi odpustí všechny ty čočky a bulgury, kterýma ho krmím celou karanténu :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 králík, naporcovaný\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e125g másla\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžičky grilovacího koření\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička mleté sladké papriky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 lžíce plnotučné hořčice\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce dijonské hořčice\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e250ml smetany ke šlehání\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003ePorce králíka osolíme a naskládáme do pekáče. V kastrůlku rozehřejeme máslo, přidáme do něj grilovací koření a mletou papriku, chvilku smažíme, aby se paprika rozvoněla, a pak přimícháme obě hořčice. Kastrůlek sundáme z plotny a ze všech stran králíka potřeme ještě teplou marinádou. Pekáč přetáhneme potravinářskou fólií a necháme do druhého dne v lednici, aby maso vsáklo vůni koření.\u003c/p\u003e","title":"Králík na smetaně"},{"content":"Psí knížka, o níž jste se tu mohli dočíst loni v létě, je u nás stále jedna z nejoblíbenějších dětských knih a jednou z mála, kterou mě pořád baví předčítat, a to i přesto, že už ji točíme třeba poněkolikáté za týden. A tak bylo jen otázkou času, kdy se v naší knihovničce objeví nějaký další autorský počin Terezy Říčanové.\nVzhledem k aktuálnímu ročnímu období tedy padla volba na Velikonoční knížku, která svérázným způsobem vypráví biblický příběh o ukřižování Ježíše, ale zároveň malé čtenáře seznamuje i s různými lidovými zvyky a tradicemi, které jsou s Velikonocemi spjaté.\nTentokrát mi, na rozdíl od Psí knížky, kniha přišla pro čtenáře-batole ještě moc složitá a to nejen tím, že zpracovává mnohem složitější téma, než jakým je psí život, ale i ve stylistické rovině. Místy je vyprávění až příliš zjednodušené a vyspělejší dětský čtenář, než je ten náš, by asi vyžadoval dovysvětlení souvislostí. Ilustrace jsou opět úžasné, ale z celé knihy našeho Oliho nejvíce zaujala vajíčka namalovaná na obálce a dál už o obsah nejevil příliš zájem :-D\nPřesto mám z Velikonoční knížky v naší knihovně radost, protože knih s podobnou tematikou (na rozdíl třeba od Vánoc) na trhu moc není a můžeme se k ní každý rok vracet. A já se do té doby můžu aspoň kochat tímhle dalším literárním pokladem z nakladatelství Baobab :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/tereza-ricanova-velikonocni-knizka/","summary":"\u003cp\u003e\u003cem\u003ePsí knížka\u003c/em\u003e, o níž jste se tu mohli dočíst loni v létě, je u nás stále jedna z nejoblíbenějších dětských knih a jednou z mála, kterou mě pořád baví předčítat, a to i přesto, že už ji točíme třeba poněkolikáté za týden. A tak bylo jen otázkou času, kdy se v naší knihovničce objeví nějaký další autorský počin Terezy Říčanové.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eVzhledem k aktuálnímu ročnímu období tedy padla volba na \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/historie-lidstvo/145944-velikonocni-knizka.html\"\u003eVelikonoční knížku\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e, která svérázným způsobem vypráví biblický příběh o ukřižování Ježíše, ale zároveň malé čtenáře seznamuje i s různými lidovými zvyky a tradicemi, které jsou s Velikonocemi spjaté.\u003c/p\u003e","title":"Tereza Říčanová - Velikonoční knížka"},{"content":"Tenhle recept inspirovaný Albert magazínem mám v plánu ještě trochu vymazlit, upravit poměry jednotlivých surovin (méně masa, více zeleniny) a podobně\u0026hellip; Ale Péťovi tak chutnalo, že si ho sem prostě musím uložit, ať vím, od čeho se příště odpíchnout. Tak můžete také vyzkoušet :-)\n2 lžíce olivového oleje 200g klobásy chorizo 3 stroužky česneku 1 cibule 1 červená paprika 1 rajče 300g kuřecích prsních řízků(příště dám tak 1 menší kuřecí prso) 300g rýže na rizoto (např. arborio) 900ml kuřecího vývaru 1 balení šafránu (0,12g) - neměla jsem, ale příště určitě seženu 400g krevet 1 hrst fazolových lusků 1 hrst hladkolisté petrželky(měla jsem jen pažitku) V pánvi rozehřejeme 1 lžíci oleje a opečeme na něm na kolečka nakrájenou klobásu. Vyjmeme, přidáme do pánve další lžíci oleje a krátce na něm opečeme nakrájený česnek a cibuli. Přidáme nakrájenou papriku a rajče, dále na proužky nakrájené kuřecí maso a opečeme. Přidáme rýži a promícháme. Do pánve vrátíme klobásku. Zalijeme vývarem, zasypeme šafránem a za stálého míchání 3 minuty zprudka dusíme. Plamen stáhneme a 10 minut vaříme bez míchání. K závěru přidáme krevety, fazolové lusky a povaříme 7 minut. Podáváme posypané nasekanou petrželkou.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/paella-s-krevetami/","summary":"\u003cp\u003eTenhle recept inspirovaný Albert magazínem mám v plánu ještě trochu vymazlit, upravit poměry jednotlivých surovin (méně masa, více zeleniny) a podobně\u0026hellip; Ale Péťovi tak chutnalo, že si ho sem prostě musím uložit, ať vím, od čeho se příště odpíchnout. Tak můžete také vyzkoušet :-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 lžíce olivového oleje\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e200g klobásy chorizo\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3 stroužky česneku\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 cibule\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 červená paprika\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 rajče\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e300g kuřecích prsních řízků\u003c/strong\u003e(příště dám tak 1 menší kuřecí prso)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e300g rýže na rizoto (např. arborio)\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e900ml kuřecího vývaru\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 balení šafránu (0,12g)\u003c/strong\u003e - neměla jsem, ale příště určitě seženu\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e400g krevet\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 hrst fazolových lusků\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 hrst hladkolisté petrželky\u003c/strong\u003e(měla jsem jen pažitku)\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eV pánvi rozehřejeme 1 lžíci oleje a opečeme na něm na kolečka nakrájenou klobásu. Vyjmeme, přidáme do pánve další lžíci oleje a krátce na něm opečeme nakrájený česnek a cibuli. Přidáme nakrájenou papriku a rajče, dále na proužky nakrájené kuřecí maso a opečeme. Přidáme rýži a promícháme. Do pánve vrátíme klobásku. Zalijeme vývarem, zasypeme šafránem a za stálého míchání 3 minuty zprudka dusíme. Plamen stáhneme a 10 minut vaříme bez míchání. K závěru přidáme krevety, fazolové lusky a povaříme 7 minut. Podáváme posypané nasekanou petrželkou.\u003c/p\u003e","title":"Paella s krevetami"},{"content":"Jaro už je v plném proudu, a tak je tohle tak trochu \u0026ldquo;prošlý\u0026rdquo; příspěvek, ale nějak dřív nebyla chuť k jeho sepsání. A je to ostuda, neb přes zimu jsem nepřečetla prakticky nic - všechny následující tituly mi dělaly společnost během mého zimního marodění, což bylo taky to jediné, co mě přimělo najít si čas na knihu. Stíhat se holt nedá vše :-)\nAmálie Kutinová - Farmaceutka\nHned na úvod jedna srdcovečka \u0026lt;3 Pro milovníky dětské knižní série o Gabře a Málince doslova nutnost, pokud chcete vědět, jak to s Málinkou bylo v životě dál a zda si splnila sen stát se lékárnicí. V dnešní neromantické době je to jako čtení z jiného světa. Asi i proto se k tomu příběhu tak ráda vracím\u0026hellip;\nAstrid Lindgrenová - Děti z Bullerbynu\nKaždého člověka, kdo mi řekne, že jako dítě nikdy nečetl Děti z Bullerbynu, mám chuť přivinout na svou hruď a politovat. O co všechno jste byli ochuzeni! Děti z Bullerbynu jsou moje nejmilovanější dětská knížka, poklad mezi všemi mými knihami :-) A baví mě číst i dnes, po letech, kdy už mi nad některými těmi dětskými vylomeninami coby matce vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Taky vám v dětství přišlo hrozně dobrodružné, že k sobě děti přelézaly po stromě oknem, stavěly si tunely v seníku nebo utíkaly před rozzuřeným býkem, ale dneska byste jim za to daly nejmíň týdenního zaracha :D?? Ale stejně, vždycky když to čtu, lituju, že jsem se nenarodila před lety na švédském venkově O:)\u0026hellip;\nMarie Doležalová, Eliška Podzimková - Jeden kopeček šmoulový\nŠtěstí totiž nikdy není vidět úplně zblízka. Když se na něj díváte moc upřeně, nikdy ho neuvidíte. Tváří se jako něco běžného, co je zadarmo a nemá to žádnou cenu. Teprve z nadhledu a odstupu vidíte, jak moc umí obyčejné chvíle zářit a kolik znamenají.\nTahle knížka je pro nás, děti devadesátek, tak krásnou a nostalgickou záležitostí! Byť je to vlastně taková malá rodinná kronika, při jejím čtení si zavzpomínáte na své vlastní dětství, tehdejší atmosféru, módní hity\u0026hellip; je to zkrátka takové milé retro v hezkém balení. Pokud jste zhruba stejný ročník jako autorka, zaručuju vám skvělou zábavu a místy i hlasitý smích. Kapitola o pánské jízdě na chalupě zcela jistě přispěla k mé rychlejší rekonvalescenci :D Marie Doležalová má mimo to úžasný talent dát krásnou formu úvahám, které se i mně často honí hlavou. A tak vznikla knížka nejen vtipná a hezky graficky zpracovaná, ale také plná vlídných a moudrých slov. Měla jsem ji vypůjčenou z knihovny, ale určitě bych neváhala udělat jí čestné místo i v mé domácí knihovničce.\nMám radši nenápadné věci. Malé náhody a neopakovatelné okamžiky. Mám ráda chyby, které nakonec zůstanou v příběhu. Takový je přece celý život. Život je to, co se doopravdy stane. Život je všechno to čekání a všechno to, co jsme nedostali. Život není to, co jsme si původně představovali. Spíš je to všechna ta improvizace okolo.\nBohumil Hrabal - Příliš hlučná samota\nA jedna klasika na závěr, aby se neřeklo :-) Útlý příběh o dělníkovi ze sběrny starého papíru, který z lisu zachraňuje vzácné knihy, je intenzivním a smutným čtením na pár zimních večerů.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zimni-knihovnicka-2/","summary":"\u003cp\u003eJaro už je v plném proudu, a tak je tohle tak trochu \u0026ldquo;prošlý\u0026rdquo; příspěvek, ale nějak dřív nebyla chuť k jeho sepsání. A je to ostuda, neb přes zimu jsem nepřečetla prakticky nic - všechny následující tituly mi dělaly společnost během mého zimního marodění, což bylo taky to jediné, co mě přimělo najít si čas na knihu. Stíhat se holt nedá vše :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eAmálie Kutinová - Farmaceutka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eHned na úvod jedna srdcovečka \u0026lt;3 Pro milovníky dětské knižní série o Gabře a Málince doslova nutnost, pokud chcete vědět, jak to s Málinkou bylo v životě dál a zda si splnila sen stát se lékárnicí. V dnešní neromantické době je to jako čtení z jiného světa. Asi i proto se k tomu příběhu tak ráda vracím\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Zimní knihovnička"},{"content":"Tolik nových polívkových receptů jako za ty skoro tři týdny karantény jsem nenasbírala pomalu za celý život :D A i tato květáková je mimořádně rychlá, jednoduchá a moc dobrá.\n2 lžíce olivového oleje 2 jarní cibulky 1 květák zeleninový vývar špetka muškátového oříšku sůl, pepř 200ml smetany na vaření 1 hrst rukoly parmazán k podávání Na oleji osmahneme nakrájenou cibulku. Přidáme květák a zalijeme vývarem, aby byla zelenina ponořena. Přivedeme k varu a vaříme 20 minut. Ochutíme muškátovým oříškem, osolíme a opepříme. Přidáme smetanu a rozmixujeme tyčovým mixérem. Podáváme ozdobené natrhanou rukolou a nastrouhaným parmazánem.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kvetakovy-krem-s-rukolou/","summary":"\u003cp\u003eTolik nových polívkových receptů jako za ty skoro tři týdny karantény jsem nenasbírala pomalu za celý život :D A i tato květáková je mimořádně rychlá, jednoduchá a moc dobrá.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce olivového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 jarní cibulky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 květák\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ezeleninový vývar\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ešpetka muškátového oříšku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200ml smetany na vaření\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 hrst rukoly\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eparmazán k podávání\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eNa oleji osmahneme nakrájenou cibulku. Přidáme květák a zalijeme vývarem, aby byla zelenina ponořena. Přivedeme k varu a vaříme 20 minut. Ochutíme muškátovým oříškem, osolíme a opepříme. Přidáme smetanu a rozmixujeme tyčovým mixérem. Podáváme ozdobené natrhanou rukolou a nastrouhaným parmazánem.\u003c/p\u003e","title":"Květákový krém s rukolou"},{"content":"Recept na další rychlý luštěninový pokrm je tu, tentokrát inspirovaný Albert magazínem :-) V původním receptu je použita červená čočka, ta je ale teď všude totálně nedostatkovým zbožím, takže jsem využila černou, kterou jsem nakoupila v bezobalovém obchůdku ještě poslední den před vyhlášením karantény. Teď si nadávám, že jsem jí nevzala víc, protože je opravdu lahodná\u0026hellip; nevěřila bych, že tohle někdy prohlásím zrovna o čočce, ale je to tak :-)\n2 lžíce olivového oleje 1 cibule, nakrájená najemno 3 lžičky koření garam masala 1 stroužek česneku, prolisovaný 800ml zeleninového vývaru 2 lžičky nastrouhaného zázvoru 1/2 čerstvé chilli papričky, bez semínek, nasekané 400g černé čočky 1 rajče, nasekané sůl 1 lžíce chia semínek 4 lžíce čerstvého koriandru, nasekaného rýže basmati k podávání Ve velké pánvi rozehřejeme olej a opečeme na něm dozlatova cibuli. Přidáme koření, česnek a ještě tak 2 minuty mícháme, aby se vše rozvonělo. Přilijeme vývar a vsypeme zázvor, chilli, čočku a rajče. Přivedeme k varu, pak stáhneme oheň a vaříme do změknutí čočky. Osolíme, vmícháme chia semínka a koriandr. Podáváme s rýží.\nFoodstyling mi nikdy moc nešel, ale ten výsledek stojí fakt za to!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cocka-s-chia-seminky/","summary":"\u003cp\u003eRecept na další rychlý luštěninový pokrm je tu, tentokrát inspirovaný Albert magazínem :-) V původním receptu je použita červená čočka, ta je ale teď všude totálně nedostatkovým zbožím, takže jsem využila černou, kterou jsem nakoupila v bezobalovém obchůdku ještě poslední den před vyhlášením karantény. Teď si nadávám, že jsem jí nevzala víc, protože je opravdu lahodná\u0026hellip; nevěřila bych, že tohle někdy prohlásím zrovna o čočce, ale je to tak :-)\u003c/p\u003e","title":"Čočka s chia semínky"},{"content":"V těchto dnech víc než kdy jindy oceňuji naši bohatou domácí knihovničku. Všechny hračky už jsou dost okoukané a na rozdíl od knížek většinou zabírají dost místa, takže si v našem malém bytě nemůžeme dovolit překročit jejich rozumné množství. U (nejen) dětské literatury to ale neplatí, dobrých knížek se vleze vždycky dost ;-) A já jsem moc ráda za nejnovější přírůstek, který k nám těsně před vypuknutím karantény doputoval z knihkupectví Megaknihy.cz!\nDobré ráno, žabko je kniha z edice Krátké příběhy z přírody, v níž najdete několik dalších publikací, vždy s jiným zvířátkem v hlavní roli. Já jsem zvolila vyprávění o žábě. Publikace mě i Oliho hned na první pohled zaujala krásným vizuálním zpracováním. Já prostě tyhlety knihy s efektními výkroji zbožňuju. Stejně tak i ilustrace lahodí mému vkusu - jsou nekýčovité, ale zároveň hezky barevné a pro dítě líbivé.\nKaždou stránku doplňuje minimum jednoduchého textu, popisujícího jednotlivá vývojová stádia žáby, při tom všem ale příběh nese i hezké poselství. Olimu se nejvíc líbí pasáž, kde žába klade do vody vajíčka (podezírám ho, že je to jen proto, že si vajíčka asociuje s jídlem :D), naopak se vždycky snaží přeskočit stránku, kde žabkám hrozí nebezpečí v podobě lovící volavky :-) Tak či tak si vyprávění o žabce na první pohled zamiloval a je to teď jedna z našich velice často čtených knih.\nJeště musím pochválit kvalitu zpracování samotné knihy - stránky mi přijdou dostatečně pevné a bytelné a ačkoliv O. často s knížkama nezachází zrovna v rukavičkách (kulantněji řečeno 8-), myslím, že životnost Žabky by mohla být oproti podobně zpracovaným knihám, které doma máme (např. má oblíbená Hello, Paris a Hello, New York, o nichž jsem tu psala pár měsíců zpátky) značně vyšší. Tak uvidíme :-)\nPevně věřím, že si ty aktuální nelehké dny zpříjemňujete taky nějakým hezkým čtením. Můžete se podělit v komentářích o to, co právě teď čtete vy :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/agnese-baruzzi-gabriele-clima-dobre-rano-zabko/","summary":"\u003cp\u003eV těchto dnech víc než kdy jindy oceňuji naši bohatou domácí knihovničku. Všechny hračky už jsou dost okoukané a na rozdíl od knížek většinou zabírají dost místa, takže si v našem malém bytě nemůžeme dovolit překročit jejich rozumné množství. U (nejen) dětské literatury to ale neplatí, dobrých knížek se vleze vždycky dost ;-) A já jsem moc ráda za nejnovější přírůstek, který k nám těsně před vypuknutím karantény doputoval z knihkupectví \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/\"\u003eMegaknihy.cz\u003c/a\u003e!\u003c/p\u003e","title":"Agnese Baruzzi, Gabriele Clima - Dobré ráno, žabko!"},{"content":"Snídaňových receptů tady na blogu moc nemám - taky u nás většinou probíhají dost na jedno brdo. Abychom si teď rána trochu zpříjemnili, zaimprovizovala jsem se surovinami, které se nám doma stále ještě vyskytují a vznikla tato lahodná kaše :-) Uvedené množství vystačí na dvě dospělé a jednu dětskou porci, tak si poměry případně upravte svým potřebám.\njemně mleté ovesné vločky (cca 10 polévkových lžic) 550ml mléka 3 lžíce kakaa ovoce, co dům dá (rybíz, lesní směs, banány\u0026hellip;) vlašské ořechy javorový sirup V hrnci smícháme vločky s mlékem a kakaem, necháme projít varem a nakonec ozdobíme ovocem, ořechy, javorovým sirupem a trochou vloček. Královská snídaně je na světě :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/ranni-ovesna-kase/","summary":"\u003cp\u003eSnídaňových receptů tady na blogu moc nemám - taky u nás většinou probíhají dost na jedno brdo. Abychom si teď rána trochu zpříjemnili, zaimprovizovala jsem se surovinami, které se nám doma stále ještě vyskytují a vznikla tato lahodná kaše :-) Uvedené množství vystačí na dvě dospělé a jednu dětskou porci, tak si poměry případně upravte svým potřebám.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ejemně mleté ovesné vločky (cca 10 polévkových lžic)\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e550ml mléka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 lžíce kakaa\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eovoce, co dům dá (rybíz, lesní směs, banány\u0026hellip;)\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003evlašské ořechy\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ejavorový sirup\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eV hrnci smícháme vločky s mlékem a kakaem, necháme projít varem a nakonec ozdobíme ovocem, ořechy, javorovým sirupem a trochou vloček. Královská snídaně je na světě :-)!\u003c/p\u003e","title":"Ranní ovesná kaše"},{"content":"Říkala jsem si, že se teď možná šikne nějaká inspirace, pokud jste taky doma s dětma v karanténě a už z toho lezete po zdi. My teď hodně malujeme, lepíme a všelijak tvoříme. Tyhle obtiskové ptáčky hravě zvládne i mrňousek mladší než Oli - pokud tedy bude spolupracovat a nechá si pomalovat ruku :D Co budete potřebovat?\nprstové barvičky(my máme od Maped, vhodné už od 1 roku) bílý nebo barevný karton štětec nalepovací očička(prodává např. Kik nebo Tiger) fixky na domalování Postup je jednoduchý. Stačí cca půl hodiny přemlouvat dítě, aby si nechalo pomalovat ruku zvolenou barvou. Když milostivě svolí, neotálejte a hned otiskněte do připraveného kartonu. Po zaschnutí dolepíte očičko, domalujete zobák a nohy a kocháte se, jaký je ten váš malý Picasso :D\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/ptaci-otisky/","summary":"\u003cp\u003eŘíkala jsem si, že se teď možná šikne nějaká inspirace, pokud jste taky doma s dětma v karanténě a už z toho lezete po zdi. My teď hodně malujeme, lepíme a všelijak tvoříme. Tyhle obtiskové ptáčky hravě zvládne i mrňousek mladší než Oli - pokud tedy bude spolupracovat a nechá si pomalovat ruku :D Co budete potřebovat?\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eprstové barvičky\u003c/strong\u003e(my máme od Maped, vhodné už od 1 roku)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ebílý nebo barevný karton\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eštětec\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003enalepovací očička\u003c/strong\u003e(prodává např. Kik nebo Tiger)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003efixky na domalování\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003ePostup je jednoduchý. Stačí cca půl hodiny přemlouvat dítě, aby si nechalo pomalovat ruku zvolenou barvou. Když milostivě svolí, neotálejte a hned otiskněte do připraveného kartonu. Po zaschnutí dolepíte očičko, domalujete zobák a nohy a kocháte se, jaký je ten váš malý Picasso :D\u003c/p\u003e","title":"Ptačí otisky"},{"content":"Polévka je grunt! Tak se neodbývejte a vařte si ji i v těchto těžkých časech.\n1 střední cibule 2 stonky řapíkatého celeru 1 brokolice 4 středně velké brambory 1 lžíce másla 1 lžíce oleje 800ml vývaru 200ml smetany na vaření sůl, pepř 150g krémového kozího sýra Cibuli oloupeme a nakrájíme na kostičky, brokolici rozebereme na růžičky, kousek košťálu překrojíme na špalíky. Brambory oloupeme, opláchneme a pokrájíme na kousky. V hrnci rozehřejeme máslo a olej, orestujeme na něm cibuli a řapíkatý celer, přidáme brambory a společně krátce opečeme. Do hrnce přilijeme vývar a přivedeme k varu. Do vroucího vývaru přidáme brokolici i špalíky košťálu a na mírném plameni pomalu vaříme, dokud nejsou brambory a brokolice měkké. Poté polévku stáhneme z plamene, rozmixujeme tyčovým mixérem, vmícháme smetanu a dochutíme solí a pepřem. Podáváme ozdobené kozím sýrem.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/brokolicova-polevka-s-kozim-syrem/","summary":"\u003cp\u003ePolévka je grunt! Tak se neodbývejte a vařte si ji i v těchto těžkých časech.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 střední cibule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 stonky řapíkatého celeru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 brokolice\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e4 středně velké brambory\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžíce másla\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžíce oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e800ml vývaru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200ml smetany na vaření\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e150g krémového kozího sýra\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eCibuli oloupeme a nakrájíme na kostičky, brokolici rozebereme na růžičky, kousek košťálu překrojíme na špalíky. Brambory oloupeme, opláchneme a pokrájíme na kousky. V hrnci rozehřejeme máslo a olej, orestujeme na něm cibuli a řapíkatý celer, přidáme brambory a společně krátce opečeme. Do hrnce přilijeme vývar a přivedeme k varu. Do vroucího vývaru přidáme brokolici i špalíky košťálu a na mírném plameni pomalu vaříme, dokud nejsou brambory a brokolice měkké. Poté polévku stáhneme z plamene, rozmixujeme tyčovým mixérem, vmícháme smetanu a dochutíme solí a pepřem. Podáváme ozdobené kozím sýrem.\u003c/p\u003e","title":"Brokolicová polévka s kozím sýrem"},{"content":"Něco mi říká, že na oběd do restaurace si v nejbližší době nikdo z nás jen tak nezajde\u0026hellip; A proto se teď možná víc než kdy jindy bude hodit zásoba rychlých a dobrých receptů. Vařím teď prakticky každý den a budu si tu postupně ukládat další a další pokrmy, které se mi osvědčily. Jedním z nich je třeba tento vydatný krém, který chutnal oběma mým strávníkům :-).\n200g brambor 1 menší pórek 2 lžíce oleje 1 lžíce másla 1 stroužek česneku 1l zeleninového vývaru 1/4 lžičky muškátového oříšku 1/4 lžičky bílého pepře 80ml smetany na vaření krutonky k podávání Oloupané brambory nakrájíme na menší kousky. Pórek podélně přepůlíme, omyjeme a nakrájíme na půlkolečka. Rozehřejeme olej s máslem. Vložíme brambory a restujeme, po třech minutách přidáme pórek, promícháme, prolisujeme česnek a opékáme. Podlijeme vývarem a okořeníme. Vaříme asi 15 minut. Nakonec dobře rozmixujeme a zjemníme smetanou. Podáváme s krutonky.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/bramborovo-porkovy-krem/","summary":"\u003cp\u003eNěco mi říká, že na oběd do restaurace si v nejbližší době nikdo z nás jen tak nezajde\u0026hellip; A proto se teď možná víc než kdy jindy bude hodit zásoba rychlých a dobrých receptů. Vařím teď prakticky každý den a budu si tu postupně ukládat další a další pokrmy, které se mi osvědčily. Jedním z nich je třeba tento vydatný krém, který chutnal oběma mým strávníkům :-).\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200g brambor\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 menší pórek\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžíce másla\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 stroužek česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1l zeleninového vývaru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1/4 lžičky muškátového oříšku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1/4 lžičky bílého pepře\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e80ml smetany na vaření\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ekrutonky k podávání\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eOloupané brambory nakrájíme na menší kousky. Pórek podélně přepůlíme, omyjeme a nakrájíme na půlkolečka. Rozehřejeme olej s máslem. Vložíme brambory a restujeme, po třech minutách přidáme pórek, promícháme, prolisujeme česnek a opékáme. Podlijeme vývarem a okořeníme. Vaříme asi 15 minut. Nakonec dobře rozmixujeme a zjemníme smetanou. Podáváme s krutonky.\u003c/p\u003e","title":"Bramborovo-pórkový krém"},{"content":"Musím říct, že jsem sama překvapená, s jakou lehkostí jsme oproti loňsku překonali tuhle zimu. A to navzdory našim nenaplněným plánům vycestovat někam do tepla. Navzdory tomu, že jsme se věčně potýkali s nějakýma bacilama. A že jsme ani toho hlídání moc neměli.\nMyslím, že velký podíl na tom má i to, jak mírná letošní zima byla. A že moje zimní výbavička se po loňském úlovku nejteplejších bot na světě rozrostla o nejteplejší péřový kabátek na světě (tímto děkuji tchýni :-)! A tak i ty procházky byly zase o něco radostnější. Přestože našim nejčastějším výletním cílem se stalo nádraží. Protože \u0026ldquo;mašina pojede\u0026rdquo; 8-).\nTyhle Vánoce jsem si, navzdory tomu, že nás neustále na střídačku atakovaly různé bacily, moc užila, hlavně co se týče sociálního života. Poprvé jsme s Peťou nechali Olího na hlídání i večer a vyrazili na firemní vánoční večírek. Jeli jsme nasát předvánoční atmosféru do Českých Budějovic. Procvičili jsme si angličtinu s návštěvou bráchy, Jennifer a její rodiny v Brně. A v KM jsem se zase po delší době setkala s vetší částí rodiny i mýma holkama. Všechna tahle setkání jsou tak vítaným osvěžením v mém aktuálně lehce rutinním životě mámy, že z nich vždycky žiju ještě dlouho poté. A samozřejmě jsme si ohromně užili i Olího radost ze stromečku (k němuž jsme se letos už odhodlali - a přežil!) a dárků.\nA letos jsem taky naprosto podlehla kouzlu zimy na horách. Já - zarytý letní člověk :-)! Svůj podíl na tom mělo i to, že Olí měl zrovna začátkem února jedno ze svých nejklidnějších období za poslední týdny, takže jsme si dovolenou v Orlických horách opravdu užili. O. se sice víc než na bobech líbilo ve vířivce (přece jen je to můj člověk), ale mezi partou vinařů z \u0026ldquo;Ratěk\u0026rdquo; se nám líbilo všem. Snad nás napřesrok vezmou s sebou zas :-)\nLoni jsme slavili kulaté desetileté výročí našeho seznámení s Péťou na kávičce v RebelBeanu, letos nám ale bohužel hlídání nevyšlo, a tak jsem aspoň udělala zamilované jednohubky. Česnekové. Anebo romantika po 11 letech :D. Servírováno na stole mezi mašinama a kolejema. Vítejte v mateřské realitě 8-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zima-v-obrazech-4/","summary":"\u003cp\u003eMusím říct, že jsem sama překvapená, s jakou lehkostí jsme oproti loňsku překonali tuhle zimu. A to navzdory našim nenaplněným plánům vycestovat někam do tepla. Navzdory tomu, že jsme se věčně potýkali s nějakýma bacilama. A že jsme ani toho hlídání moc neměli.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eMyslím, že velký podíl na tom má i to, jak mírná letošní zima byla. A že moje zimní výbavička se po loňském úlovku nejteplejších bot na světě rozrostla o nejteplejší péřový kabátek na světě (tímto děkuji tchýni :-)! A tak i ty procházky byly zase o něco radostnější. Přestože našim nejčastějším výletním cílem se stalo nádraží. Protože \u0026ldquo;mašina pojede\u0026rdquo; 8-).\u003c/p\u003e","title":"Zima v obrazech"},{"content":"Pro velký úspěch tu mám ještě jeden recept z Veganského jídelníčku a světě div se, tentokrát si mimořádně pošmáknul i Péťa :-)! Jestli vás má něco přesvědčit o tom, že rostlinná strava nemusí být nutně fádní a bez chuti, pak je to tenhle recept. Už teď se těším, až si tuhle dobrůtku znovu uvařím!\n2 větší batáty 2 lžíce rostlinného másla (dala jsem \u0026ldquo;obyč\u0026rdquo;) 1 menší cibule 150g žampionů 1 košíček cherry rajčat 6 lžic tomatového pyré 1 plechovka bílých máslových fazolí 2 stroužky česneku 1 lžička provensálského koření 1 lžička sekaného oregana 2 lžíce olivového oleje sůl a pepř dle chuti Cibuli oloupeme, nakrájíme na drobné kostičky a zpěníme na olivovém oleji. Přidáme žampiony nakrájené na osminky a opékáme 5-8 minut.\nDo pánve přimícháme tomatové pyré, které restujeme asi 1-2 minuty. Osolíme a opepříme. Přidám také pokrájená cherry rajčata, prolisovaný česnek, propláchnuté bílé fazole a provensálské koření. Dusíme několik minut. V případě potřeby podlijeme trochou zeleninového vývaru nebo bílého vína.\nOmyté a oloupané batáty vaříme v osolené vodě asi 20 minut doměkka. Rozšťoucháme je na kaši a přimícháme (rostlinné) máslo a sekané oregano. Servírujeme s fazolovo-žampionovou směsí.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/batatove-pyre-s-fazolovo-zampionovou-smesi/","summary":"\u003cp\u003ePro velký úspěch tu mám ještě jeden recept z Veganského jídelníčku a světě div se, tentokrát si mimořádně pošmáknul i Péťa :-)! Jestli vás má něco přesvědčit o tom, že rostlinná strava nemusí být nutně fádní a bez chuti, pak je to tenhle recept. Už teď se těším, až si tuhle dobrůtku znovu uvařím!\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 větší batáty\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce rostlinného másla (dala jsem \u0026ldquo;obyč\u0026rdquo;)\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 menší cibule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e150g žampionů\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 košíček cherry rajčat\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e6 lžic tomatového pyré\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 plechovka bílých máslových fazolí\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 stroužky česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička provensálského koření\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička sekaného oregana\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce olivového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl a pepř dle chuti\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eCibuli oloupeme, nakrájíme na drobné kostičky a zpěníme na olivovém oleji. Přidáme žampiony nakrájené na osminky a opékáme 5-8 minut.\u003cbr\u003e\nDo pánve přimícháme tomatové pyré, které restujeme asi 1-2 minuty. Osolíme a opepříme. Přidám také pokrájená cherry rajčata, prolisovaný česnek, propláchnuté bílé fazole a provensálské koření. Dusíme několik minut. V případě potřeby podlijeme trochou zeleninového vývaru nebo bílého vína.\u003cbr\u003e\nOmyté a oloupané batáty vaříme v osolené vodě asi 20 minut doměkka. Rozšťoucháme je na kaši a přimícháme (rostlinné) máslo a sekané oregano. Servírujeme s fazolovo-žampionovou směsí.\u003c/p\u003e","title":"Batátové pyré s fazolovo-žampionovou směsí"},{"content":"Dnes tu mám další polévkový recept do sbírky :-) Inspirací mi byla stránka veganskyjidelnicek.cz, kde najdete celou řadu lákavých receptů a ač se na dráhu vegana nechystám, ráda se k ní budu vracet. Musím říct, že tahle polévka nám doma velice zachutnala, takže si ji tady musím uložit pro chvíle, kdy zase nebudu honem vědět, co uvařit.\n1 velká cibule 2 lžíce olivového oleje 2 lžíce jemných ovesných vloček 1 brokolice (růžičky i stonek) 1 hrnek mraženého hrášku 1/2 hrnku ovesné smetany (já použila \u0026ldquo;neveganskou\u0026rdquo; klasickou smetanu na vaření) zeleninový vývar dle potřeby sůl, pepř a umeocet na dochucení Cibuli nakrájíme na drobné kostičky a několik minut opékáme v hrnci na olivovém oleji. Přidáme také ovesné vločky a brokolici nasekanou na menší kousky, osolíme. Zalijeme zeleninovým vývarem tak, aby byla zelenina akorát ponořená. Když je brokolice téměř měkká, přisypeme do polévky zelený hrášek, několik minut povaříme. Nakonec zjemníme (ovesnou) smetanou a polévku důkladně rozmixujeme tyčovým mixérem. Dochutíme solí a pepřem, popřípadě také umeoctem nebo rozetřeným stroužkem česneku.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/brokolicovo-hraskova-polevka/","summary":"\u003cp\u003eDnes tu mám další polévkový recept do sbírky :-) Inspirací mi byla stránka \u003ca href=\"https://veganskyjidelnicek.cz/recept/brokolicova-hraskova-kremova-polevka/\"\u003eveganskyjidelnicek.cz\u003c/a\u003e, kde najdete celou řadu lákavých receptů a ač se na dráhu vegana nechystám, ráda se k ní budu vracet. Musím říct, že tahle polévka nám doma velice zachutnala, takže si ji tady musím uložit pro chvíle, kdy zase nebudu honem vědět, co uvařit.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 velká cibule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce olivového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce jemných ovesných vloček\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 brokolice (růžičky i stonek)\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 hrnek mraženého hrášku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1/2 hrnku ovesné smetany (já použila \u0026ldquo;neveganskou\u0026rdquo; klasickou smetanu na vaření)\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ezeleninový vývar dle potřeby\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř a umeocet na dochucení\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eCibuli nakrájíme na drobné kostičky a několik minut opékáme v hrnci na olivovém oleji. Přidáme také ovesné vločky a brokolici nasekanou na menší kousky, osolíme. Zalijeme zeleninovým vývarem tak, aby byla zelenina akorát ponořená. Když je brokolice téměř měkká, přisypeme do polévky zelený hrášek, několik minut povaříme. Nakonec zjemníme (ovesnou) smetanou a polévku důkladně rozmixujeme tyčovým mixérem. Dochutíme solí a pepřem, popřípadě také umeoctem nebo rozetřeným stroužkem česneku.\u003c/p\u003e","title":"Brokolicovo-hrášková polévka"},{"content":"Abychom si dokázali lépe představit, jak bude náš dům vypadat, napadlo mě vytisknout si zjednodušený model na 3D tiskárně. V práci máme Průšu, tak jsem využil příležitosti a pustil se do toho. Ve SketchUp jsem prvně vytvořil jednoduchý model domu podle studie. Zabralo mi to asi 3 večery. Chtěl jsem, aby šel výsledný model rozkládat, aby bylo možné prohlédnout si vnitřní dispozice obou podlaží. Model domu má celkem 6 dílů: 1. NP, 2. NP, střecha, lodžie, sklad a přístřešek. Každý díl se tiskl samostatně. Podlaží a střecha drží pohromadě pomocí špejlí umístěných v rozích, kde jsou připraveny 3 mm otvory. Nejsložitější bylo vymyslet uchycení lodžie. Vymyslel jsem to tak, že se zavěsí na konec špejle. Dílky jsou tedy na špejlích připevněné zdola v tomto pořadí: 1. NP, 2. NP, střecha, lodžie. Přístřešek a sklad, stojící volně vedle domu, jsem slepil vteřinovým lepidlem. Tisk celého domu trval v součtu cca 32 hodin (v normální kvalitě). Např. 1. NP trvalo 10 hodin. Vytisknutý model je v měřítku 1:100 a je z materiálu PLA (polylactide).\nByla to moje první zkušenost s 3D tiskárnou. Trochu jsem se obával, že to bude komplikované, ale nakonec to byla celkem hračka. Připravený 3D model se jen nahraje do tzv. Sliceru, který vytvoří jednotlivé vrstvy a pro tiskárnu připraví instrukce, jak objekt vytisknout. Byl jsem překvapen kvalitou tisku a přesností. Dům jsem nakonec vytiskl dvakrát. Jednu kopii jsme dali architektům a druhou máme vystavenou doma na poličce.\nMožná vás napadne otázka, jak se na 3D tiskárně vytisknou překlady oken - tiskárna přeci nemůže tisknout \u0026ldquo;ve vzduchu\u0026rdquo;. K tomu slouží tzv. supporty, což je takové \u0026ldquo;lešení\u0026rdquo;, které podepře všechny vodorovné příčky. Supporty jsou velmi tenké, takže je lze potom snadno vylámat. Když jsem tisknul 2. NP, model se zespodu trochu zkroutil (tzv. warping). Je to poměrně častý problém, který vzniká kvůli velkým rozdílům teplot. Důležité je, aby objekt dobře přilnul k podložce, a proto je potřeba ji důkladně vyčistit. Kroucení může také zabránit brim, což je tenký zakulacený okraj okolo první vrstvy.\nVytisknuté objekty je ještě potřeba opracovat. Musí se vylámat supporty, odstranit brim, slepit díly a zapravit některé části pilníkem. Vylámání některých supportů bylo pracné. Např. \u0026ldquo;lešení\u0026rdquo; v dolní koupelně bylo těžce přístupné. Později jsem také zjistil, že jsem udělal chybu při modelování přístřešku - je moc dlouhý. Během tvorby projektové dokumentace jsme ale stejně dělali několik drobných úprav, takže až bude projekt hotový, mám v plánu vytisknout aktualizovaný dům znovu.\nNa závěr přikládám stručný návod, jak tisknout s Průšou:\nVytvoříme si 3D model ve SketchUp Exportujeme 3D model do STL formátu (ascii format, unit millimeters) Importujeme STL model do PrusaSlicer Opravíme STL, pokud se objeví varování (klik pravým tlačítkem myši na název modelu) Upravíme velikost (např. v poměru 1:100) Nastavíme míru detailu (např. 0.2 mm normal) Nastavíme filament (např. PLA) Zapneme supports (např. everywhere) Zapneme brim, abychom předešli warping problému Nastavíme infill (např. 25%) Provedeme slice a zkontrolujeme vrstvy Exportujeme G-code soubor Nahrajeme G-code soubor do tiskárny Pečlivě vyčistíme podložku, aby výtisk dobře přilnul Tiskneme Hotový výtisk opatrně sundáme za pomocí spreje s vodou a alkoholem (50:50) nebo dentální nití ","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/tiskneme-dum/","summary":"\u003cp\u003eAbychom si dokázali lépe představit, jak bude náš dům vypadat, napadlo mě vytisknout si zjednodušený model na 3D tiskárně. V práci máme \u003ca href=\"https://www.prusa3d.cz/\"\u003ePrůšu\u003c/a\u003e, tak jsem využil příležitosti a pustil se do toho. Ve \u003ca href=\"https://www.sketchup.com/\"\u003eSketchUp\u003c/a\u003e jsem prvně vytvořil jednoduchý model domu podle \u003ca href=\"/posts/architektonicka-studie/\"\u003estudie\u003c/a\u003e. Zabralo mi to asi 3 večery. Chtěl jsem, aby šel výsledný model rozkládat, aby bylo možné prohlédnout si vnitřní dispozice obou podlaží. Model domu má celkem 6 dílů: 1. NP, 2. NP, střecha, lodžie, sklad a přístřešek. Každý díl se tiskl samostatně. Podlaží a střecha drží pohromadě pomocí špejlí umístěných v rozích, kde jsou připraveny 3 mm otvory. Nejsložitější bylo vymyslet uchycení lodžie. Vymyslel jsem to tak, že se zavěsí na konec špejle. Dílky jsou tedy na špejlích připevněné zdola v tomto pořadí: 1. NP, 2. NP, střecha, lodžie. Přístřešek a sklad, stojící volně vedle domu, jsem slepil vteřinovým lepidlem. Tisk celého domu trval v součtu cca 32 hodin (v normální kvalitě). Např. 1. NP trvalo 10 hodin. Vytisknutý model je v měřítku 1:100 a je z materiálu PLA (polylactide).\u003c/p\u003e","title":"Tiskneme dům"},{"content":"Už delší dobu mám rozepsaný obsáhlejší článek o Olího nejoblíbenějších dětských knížkách, ale stále nemůžu najít čas k jeho dokončení. Dnes to tedy bude zatím o dvou knižních novinkách, které nám v rámci spolupráce zaslalo naše oblíbené knihkupectví Megaknihy.cz\nPrvní z nich se jmenuje Velké překvapení pro malého tučňáka od francouzské autorky Marie-Danielle Croteau. Kniha na první pohled zaujme svým formátem (myslím, že je to zatím největší publikace v naší dětské knihovničce :D) a půvabnými ilustracemi, jejichž autorem je France Brassard. Ty zde hrají jednoznačně prim, na každé stránce je jen minimum textu, což je pro mrňousky okolo dvou let, kteří ještě neudrží moc dlouho pozornost, ideální. Příběh samotný mě osobně příliš neoslovil, a to ani po obsahové ani po stylistické stránce. Méďa s tučňákem se během sněhové bouře ztratí svým rodičům a od té doby jsou nerozlučnými přáteli. Následuje zcela nesouvisející zápletka s lodí, která ve vodě zanechá bójku a dva kamarádi přemýšlí, k čemu by ten předmět mohl sloužit. Kniha nekončí žádnou zajímavou pointou a nedozvíme se z ní ani (jak by jeden očekával), zda kamarádi nakonec naleznou svoje ztracené rodiče. Celkově mi tam chybí nějaké rozuzlení nebo aspoň moudro, které by si z knihy mohl malý čtenář odnést. Krom toho mi přijde, že autorka volí jazyk a slovní obraty, které nejsou úplně přizpůsobeny dětskému čtenáři (např. výrazy jako \u0026ldquo;stvoření\u0026rdquo;, \u0026ldquo;uvrhnout do temnoty\u0026rdquo; a podobně). Netvrdím, že je to špatně a sama nerada malé čtenáře podceňuju, jen mě to zde trochu překvapilo.\nPříběh dvou kamarádů má pokračování v podobě knihy Velké překvapení pro malého méďu od stejné dvojice autorů. Těšila jsem se tedy, že se dozvíme, jak to s tučňákem a medvídkem bude dál. Druhá kniha má mnohem zajímavější zápletku i \u0026ldquo;morální přesah\u0026rdquo; - na ledovci ztroskotá letadlo s několikačlennou posádkou. Zvířátka se nejprve bojí, nicméně méďa se nakonec rozhodne lidem pomoci\u0026hellip; Přestože se ani z této knihy nedozvíme, zda medvídek s tučňákem naleznou své ztracené rodiče, příběh se mi líbil mnohem víc a Olího také více zaujal.\nByť mám k oběma publikacím jisté výhrady a nejsou úplně podle mého gusta, po grafické stránce jsou knihy opravdu krásné a Olí je poslední dobou často vytahuje z knihovničky a rád si v nich listuje. A to je nakonec to hlavní :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/novinky-v-nasi-detske-knihovnicce/","summary":"\u003cp\u003eUž delší dobu mám rozepsaný obsáhlejší článek o Olího nejoblíbenějších dětských knížkách, ale stále nemůžu najít čas k jeho dokončení. Dnes to tedy bude zatím o dvou knižních novinkách, které nám v rámci spolupráce zaslalo naše oblíbené knihkupectví \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/\"\u003eMegaknihy.cz\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePrvní z nich se jmenuje \u003cstrong\u003e\u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/romany-povidky-novely/436108-velke-prekvapeni-pro-maleho-tucnaka.html\"\u003eVelké překvapení pro malého tučňáka\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e od francouzské autorky Marie-Danielle Croteau. Kniha na první pohled zaujme svým formátem (myslím, že je to zatím největší publikace v naší dětské knihovničce :D) a půvabnými ilustracemi, jejichž autorem je France Brassard. Ty zde hrají jednoznačně prim, na každé stránce je jen minimum textu, což je pro mrňousky okolo dvou let, kteří ještě neudrží moc dlouho pozornost, ideální. Příběh samotný mě osobně příliš neoslovil, a to ani po obsahové ani po stylistické stránce. Méďa s tučňákem se během sněhové bouře ztratí svým rodičům a od té doby jsou nerozlučnými přáteli. Následuje zcela nesouvisející zápletka s lodí, která ve vodě zanechá bójku a dva kamarádi přemýšlí, k čemu by ten předmět mohl sloužit. Kniha nekončí žádnou zajímavou pointou a nedozvíme se z ní ani (jak by jeden očekával), zda kamarádi nakonec naleznou svoje ztracené rodiče. Celkově mi tam chybí nějaké rozuzlení nebo aspoň moudro, které by si z knihy mohl malý čtenář odnést. Krom toho mi přijde, že autorka volí jazyk a slovní obraty, které nejsou úplně přizpůsobeny dětskému čtenáři (např. výrazy jako \u0026ldquo;stvoření\u0026rdquo;, \u0026ldquo;uvrhnout do temnoty\u0026rdquo; a podobně). Netvrdím, že je to špatně a sama nerada malé čtenáře podceňuju, jen mě to zde trochu překvapilo.\u003c/p\u003e","title":"Novinky v naší dětské knihovničce"},{"content":"Dostala jsem chuť po nekonečné době trochu vzkřísit rubriku DROGa. Dobře vím, že tu měla své věrné fanoušky :D! Ten nadpis berte trochu s rezervou, ale co si budem - po dětech a desítkách bezesných nocí nikdo z nás neomládne 8-)\nS mateřstvím se v naší koupelně změnilo mnohé. Krom zámečků na skříních (které si to naše hádě už stejně umí otevřít) je tou největší změnou asi to, že mnohem víc přemýšlím nad složením kosmetiky a pokud to jde, snažím se volit raději přírodní cestu. A z nedostatku času už samozřejmě také používám jen to opravdu nejnutnější, takže mám doma produktů míň a míň. V dnešním článku bych vám ráda představila své aktuální oblíbence na poli pleťové kosmetiky.\nUpokojující čisticí gel \u0026ldquo;Čistá pleť\u0026rdquo;, Navia\nSlovenskou značku Navia jsem až donedávna vůbec neznala. Pak jsem ale na svých kočárkových procházkách objevila obchůdek Přírodno a od té doby už jsem tam utratila pěkný kus mateřské :-D Na mou obranu - povětšinou jsem nakupovala dárky. Pak jsem si ale řekla, že bych taky ráda něco otestovala a volba padla právě na tento čisticí gel pro citlivou/suchou pleť. Jedná se o čirý, 100% přírodní gel, který se na navlhčené pleti mění v bílou emulzi. Gel je na olejové bázi a můžu na vlastní kůži potvrdit, že pleť nevysušuje - naopak na pleti zanechává lehký ochranný film. A ta jemná bylinková vůně? Tu naprosto miluju a i díky ní se těším každý večer na tenhle malý čisticí rituál \u0026lt;3\nMicelární voda s organickou vodou z chrpy a organickou vodou z ječmene, Garnier BIO\nProtože poměrně často někam cestujeme, micelárka je takový můj věrný spolucestující, který nezabere moc místa v kufru a odlíčí všechno, co potřebuju. Teď aktuálně používám tuto od Garnier, která by měla vyhovovat všem typům pleti včetně citlivé. Mně osobně vyhovuje i na oční okolí, i když malinko vysušuje. Jediné, co mi tak úplně nesedí, je lehce nasládlá parfemace, byť se výrobce na obale prsí, že \u0026ldquo;svěží aromatická vůně je 100% přírodního původu\u0026rdquo;. Nu, nevím, ale když to porovnám s výše zmíněnou Navií, úplně se mi to nechce věřit. To už ale asi ponechám na vkusu každého z vás :-)\nNoční pleťová maska Drink Up Intensive, Origins\nCestovní sadu několika pleťových masek od Origins jsem dostala k Vánocům od bráchy a Jennifer a byť jsem tuto značku z doslechu znala, zatím jsem neměla příležitost nic vyzkoušet, takže jsem byla z dárku upřímně nadšená. Slogan \u0026quot; Mask and Go\u0026quot; na krabičce jsem pobaveně glosovala, že \u0026ldquo;to je přesně něco, co matka na mateřské potřebuje\u0026rdquo; 8-) Zatím jsem si nejvíc oblíbila právě tuto masku Drink Up, protože se nemusí hned smývat, ale necháte ji působit hezky přes noc. Maska by měla pleť intenzivně vyživit a hloubkově hydratovat, navíc moc hezky ovocně voní. Já osobně ten efekt na pleti i celkem vidím a jednou za týden se ráda takhle rozmazlím a zahrnu masku do své večerní pečující rutiny.\nDenní krém Tea Time, Earth to Skin\nKdyž Péťa cestuje na služební cestu někam do zahraničí a ptá se mě, co mi má dovézt, vždycky skromně říkám, že nic - jen nějakou místní kosmetiku :D Tak se v mé koupelně objevil tento pleťový krém a já si ho okamžitě oblíbila. Má lehkou, jakoby našlehanou texturu a byť na pleti zprvu zanechává \u0026ldquo;mokrý\u0026rdquo; efekt, velice rychle se vstřebá a výborně hydratuje. Je skvělý i jako podklad pod make-up a jako bonus příjemně voní.\nOční krém s plody goji, Alverde\nOční okolí je podle mě oblast, kde se mateřství podepíše nejznatelněji - ty chybějící hodiny spánku prostě už člověk nedožene a já osobně jsem v těchto partiích \u0026ldquo;zestárla\u0026rdquo; asi nejvíc. Naštěstí se o oblast kolem očí starám a oční krém mi v koupelně už nějaký ten pátek nesmí chybět. Abych byla upřímná, zrovna s tímto kouskem tak úplně spokojená nejsem, respektive nevidím při používání žádný výsledek. Nelepí, nedráždí, ale z mého pohledu ani očnímu okolí nijak neprospívá. Krém je lehoulinký a doporučuje se pro ročníky 30+, nicméně já bych ho spíš viděla pro mladší generaci, která zatím vrásky kolem očí řeší jen preventivně. Moje suchá pleť rozhodně potřebuje něco hutnějšího a výživnějšího, takže já osobně už bych si tento kousek podruhé nekoupila. Složení je každopádně jako vždy u Alverde na jedničku.\nBio balzám granátové jablko, Saloos\nCo se týče noční péče o pleť, už delší dobu jsem věrná české značce Saloos a jejich pleťovým olejům nebo teď aktuálně těmto víceúčelovým balzámům, které se dají použít jak na pleť, tak na celé tělo. Tento konkrétní obsahuje olej z granátového jablka a směsi éterických olejů v kombinaci s bio bambuckým máslem a přírodními vosky, které by měly zpomalovat proces přirozeného stárnutí pokožky, a tak je balzám přímo předurčen k péči o vrásky. Já jsem s ním velmi spokojená, pleť mám teď po probuzení opravdu mnohem vyživenější a hebčí. Jediné negativum je tužší konzistence balzámu - vždy je potřeba ho trochu rozehřát v ruce, aby se dal vpracovat do pleti - a nijak mě neokouzluje ani jeho vůně, ale to je čistě subjektivní.\nTakhle tedy teď aktuálně vypadá můj malý arzenál péče o pleť aneb kosmetický minimalismus v praxi :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kosmeticti-pomocnici-ztrhane-matky-dil-1-plet/","summary":"\u003cp\u003eDostala jsem chuť po nekonečné době trochu vzkřísit rubriku DROGa. Dobře vím, že tu měla své věrné fanoušky :D! Ten nadpis berte trochu s rezervou, ale co si budem - po dětech a desítkách bezesných nocí nikdo z nás neomládne 8-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eS mateřstvím se v naší koupelně změnilo mnohé. Krom zámečků na skříních (které si to naše hádě už stejně umí otevřít) je tou největší změnou asi to, že mnohem víc přemýšlím nad složením kosmetiky a pokud to jde, snažím se volit raději přírodní cestu. A z nedostatku času už samozřejmě také používám jen to opravdu nejnutnější, takže mám doma produktů míň a míň. V dnešním článku bych vám ráda představila své aktuální oblíbence na poli pleťové kosmetiky.\u003c/p\u003e","title":"Kosmetičtí pomocníci ztrhané matky (Díl 1. - PLEŤ)"},{"content":"Náš dům byl navržen v moderním neofunkcionalistickém stylu, který se nám líbí a který odkazuje na funkcionalistickou tradici města Brna.\nFunkcionalismus se řadí do moderní architektury 20. let 20. století. Charakterizuje ho jednoduchost, nadčasovost, strohost, čisté linie a geometrické tvary. Budovy jsou hranaté, mají plochou střechu, skeletovou konstrukci s nosnými sloupy, pásová okna, bílou fasádu a propojují interiér s exteriérem. Ostré linie střídají oblé tvary. Na prvním místě je vždy funkčnost a praktičnost, která má přednost před samotným designem. Skutečná krása spočívá ve funkčnosti budovy, nikoli v dekoracích. Pro funkcionalismus třicátých let byla typická nautická symbolika, připomínající architekturu zaoceánských lodí. Typickými motivy jsou kruhová okna, rampová schodiště, trubkové zábradlí nebo balkóny, napodobující kapitánský můstek.\nZdroj: Villa Savoye\nBrno ve své době patřilo mezi jedno z předních funkcionalistických center tehdejší Evropy. Mezi nejvýznamnější brněnské architekty patří Bohuslav Fuchs, Jindřich Kumpošt, Josef Polášek, Ernst Wiesner. Jejich velkým vzorem byl švýcarský architekt Le Corbusier, který svým dílem výrazně ovlivnil vývoj moderní architektury. Mezi nejzajímavější funkcionalistické stavby v Brně se řadí Zemanova kavárna, Hotel Avion, Kavárna Era, Moravská banka, První moravská spořitelna, Městské lázně a samozřejmě Vila Tugendhat, zapsaná na seznamu světového dědictví UNESCO.\nZdroj: Tesařova vila\nAmerický architekt Louis Sullivan definoval funkcionalismus jednoduchým heslem: \u0026ldquo;forma následuje funkci\u0026rdquo;. Náš dům má několik funkčních prvků, které dohromady utváří podobu domu. Mezi ty nejdůležitější považuji:\nZákladní hmotu domu ve tvaru jednoduchého kvádru pro efektivní využití místa na pozemku. Praktické dispoziční řešení s pokoji umístěnými na jih. Propojení domu se zahradou velkými okny ve všech pokojích. Lodžie tvořící přesahy v obou podlaží, které v létě zabrání přehřívání domu. Zastřešené parkovací stání a sklad. Při návrhu domu jsme se snažili soustředit primárně na funkčnost. Všechny naše základní požadavky se podařilo implementovat a použili jsme i některé prvky typické pro funkcionalismus. Najdete je ve vizualizaci?\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zaoceansky-funkcionalismus/","summary":"\u003cp\u003eNáš dům byl navržen v moderním neofunkcionalistickém stylu, který se nám líbí a který odkazuje na \u003ca href=\"https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_funkcionalistick%C3%BDch_staveb_v_Brn%C4%9B\"\u003efunkcionalistickou tradici\u003c/a\u003e města Brna.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eFunkcionalismus se řadí do moderní architektury 20. let 20. století. Charakterizuje ho jednoduchost, nadčasovost, strohost, čisté linie a geometrické tvary. Budovy jsou hranaté, mají plochou střechu, skeletovou konstrukci s nosnými sloupy, pásová okna, bílou fasádu a propojují interiér s exteriérem. Ostré linie střídají oblé tvary. Na prvním místě je vždy funkčnost a praktičnost, která má přednost před samotným designem. Skutečná krása spočívá ve funkčnosti budovy, nikoli v dekoracích. Pro funkcionalismus třicátých let byla typická nautická symbolika, připomínající architekturu zaoceánských lodí. Typickými motivy jsou kruhová okna, rampová schodiště, trubkové zábradlí nebo balkóny, napodobující kapitánský můstek.\u003c/p\u003e","title":"Zaoceánský funkcionalismus"},{"content":"Když se u nás doma peče, to už musí být nějaký svátek. A když se zkouší recept na nový koláč (kdy výsledek je vždycky trochu nejistý :D), to už se skoro rovná zázraku! Ovšem uplynulý víkend se spojilo hned několik příznivých faktorů - Olíčkův odpolední spánek, očekávaná návštěva a absence surovin na můj ozkoušený rychlý jablečný koláč. V lednici jsem ovšem měla spoustu mrkve\u0026hellip; Chvilka googlení, Péťova přiložená ruka k dílu - a rázem byl na světě tenhle báječný vláčný dezert, který vám sice štíhlou linii nevykouzlí, ale každopádně pohladí v těchto zimních plískanicích po duši :-)\n3 vejce 30dkg cukru moučka 30dkg polohrubé mouky 40dkg jemně nastrouhané mrkve (cca 6 větších mrkví) 1,5dcl oleje 1dcl vody 1 kypřící prášek 1 vanilkový cukr 1 lžička citronové kůry Vejce utřeme s oběma cukry, přidáme olej, vodu, mouku s kypřícím práškem, citronovou kůru a nakonec vmícháme nastrouhanou mrkev.\nNalijeme do vymazané a strouhankou vysypané formy a pečeme při 175°C asi 30-40 minut.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/mrkvovy-kolac/","summary":"\u003cp\u003eKdyž se u nás doma peče, to už musí být nějaký svátek. A když se zkouší recept na nový koláč (kdy výsledek je vždycky trochu nejistý :D), to už se skoro rovná zázraku! Ovšem uplynulý víkend se spojilo hned několik příznivých faktorů - Olíčkův odpolední spánek, očekávaná návštěva a absence surovin na můj ozkoušený rychlý jablečný koláč. V lednici jsem ovšem měla spoustu mrkve\u0026hellip; Chvilka googlení, Péťova přiložená ruka k dílu - a rázem byl na světě tenhle báječný vláčný dezert, který vám sice štíhlou linii nevykouzlí, ale každopádně pohladí v těchto zimních plískanicích po duši :-)\u003c/p\u003e","title":"Mrkvový koláč"},{"content":"Asi to teď vypadá, že jsem si dala jako novoroční předsevzetí trávit víc času v kuchyni :-D Pravdou je, že mě teď testování nových receptů neskutečně baví a mám radost, když mým strávníkům chutná, což byl případ i tohoto receptu z Albert magazínu, který jsem se rozhodla vyzkoušet tento víkend a po těstovinách se jen zaprášilo :-) Třeba zachutnají i vám.\n30g másla 2 lžíce strouhanky 300g těstovin fusilli 300g růžičkové kapusty sůl, pepř 80g Schwarzwaldské šunky 180g zakysané smetany špetka mletého muškátového oříšku 100ml mléka 200g Eidamu v celku Troubu předehřejeme na 200°C. Zapékací mísu vymažeme máslem a vysypeme strouhankou. Těstoviny uvaříme \u0026ldquo;na skus\u0026rdquo;. Kapustičky očistíme, podélně rozkrojíme a vaříme ve vroucí osolené vodě asi 2 minuty. Poté je scedíme a propláchneme pod studenou vodou.\nŠunku nakrájíme na proužky, smícháme s těstovinami a kapustičkami a vše osolíme a opepříme. Přesypeme směs do zapékací mísy, přelijeme ji zakysanou smetanou smíchanou s mlékem a muškátovým oříškem. Nakonec zasypeme strouhaným sýrem a pečeme 15 minut.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zapecene-testoviny-s-ruzickovou-kapustou/","summary":"\u003cp\u003eAsi to teď vypadá, že jsem si dala jako novoroční předsevzetí trávit víc času v kuchyni :-D Pravdou je, že mě teď testování nových receptů neskutečně baví a mám radost, když mým strávníkům chutná, což byl případ i tohoto receptu z Albert magazínu, který jsem se rozhodla vyzkoušet tento víkend a po těstovinách se jen zaprášilo :-) Třeba zachutnají i vám.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e30g másla\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 lžíce strouhanky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e300g těstovin fusilli\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e300g růžičkové kapusty\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl, pepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e80g Schwarzwaldské šunky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e180g zakysané smetany\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ešpetka mletého muškátového oříšku\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e100ml mléka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e200g Eidamu v celku\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eTroubu předehřejeme na 200°C. Zapékací mísu vymažeme máslem a vysypeme strouhankou. Těstoviny uvaříme \u0026ldquo;na skus\u0026rdquo;. Kapustičky očistíme, podélně rozkrojíme a vaříme ve vroucí osolené vodě asi 2 minuty. Poté je scedíme a propláchneme pod studenou vodou.\u003c/p\u003e","title":"Zapečené těstoviny s růžičkovou kapustou"},{"content":"Co jiného taky čekat takhle v novém roce v kulinářské rubrice, než čočku, že\u0026hellip; Pohled do zrcadla po Vánocích je neúprosný. Když jsem byla naposledy v mém oblíbeném brněnském bezobalovém obchůdku, rozhodla jsem se vyzkoušet černou čočku. A musím říct, že právě její použití v tomto receptu povýšilo celý pokrm o level výš, proto se jí určitě nebojte dát šanci. Myslím, že odteď budu čočku na kyselo vařit minimálně jednou do týdne - jen škoda, že O. ji nerad.\n250g černé čočky (ideálně předem namočené) 4 bobkové listy 2 lžíce olivového oleje 2 červené cibule, nadrobno nakrájené 4 lžíce hladké mouky sůl, pepř a ocet na dochucení kyselé okurky a volské oko k podávání Čočku uvaříme s bobkovým listem doměkka. Z oleje, cibule a mouky připravíme jíšku. Vodu slijeme kousek nad čočku, znovu přivedeme k varu a postupně vmícháme jíšku. Dochutíme, vaříme ještě 5 minut. Hotovo a hurá ke stolu :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cocka-na-kyselo/","summary":"\u003cp\u003eCo jiného taky čekat takhle v novém roce v kulinářské rubrice, než čočku, že\u0026hellip; Pohled do zrcadla po Vánocích je neúprosný. Když jsem byla naposledy v mém oblíbeném brněnském bezobalovém obchůdku, rozhodla jsem se vyzkoušet černou čočku. A musím říct, že právě její použití v tomto receptu povýšilo celý pokrm o level výš, proto se jí určitě nebojte dát šanci. Myslím, že odteď budu čočku na kyselo vařit minimálně jednou do týdne - jen škoda, že O. ji nerad.\u003c/p\u003e","title":"Čočka na kyselo"},{"content":"Trocha asijského závanu do jinak poměrně stojatých vod mojí kuchyně :D\u0026hellip; Pravdou ovšem je, že poslední dobou už zvládám něco málo uvařit i v týdnu (rozuměj s O. za zády) a dokonce tu a tam ozkoušet nějaký nový recept! Neuvěřitelný výkon po dvou letech strávených na pizze, těstovinách, lososovi a indickém jídle z restaurace za rohem 8-)\n200g rýže Basmati 400g sterilované cizrny 1 stroužek česneku kousek zázvoru (1-2 cm) 2 lžíce rostlinného oleje 1/2 lžíce kari koření 1 chilli paprička 70g čerstvého špenátu 1 smetana na vaření 1/2 citronu nebo limety čerstvý koriandr k podávání Rýži uvaříme dle návodu. Cizrnu slijeme a necháme okapat. Česnek i zázvor (doporučuji oloupaný) nakrájíme na tenké plátky. V hluboké pánvi rozehřejeme olej a zlehka v ní orestujeme pokrájený česnek, zázvor, kari a chilli papričku. Přidáme špenát, promícháme, přisypeme cizrnu a podlijeme smetanou. Vaříme deset minut. Zakápneme citronovou šťávou, ozdobíme lístky koriandru a podáváme s rýží.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cizrnove-kari/","summary":"\u003cp\u003eTrocha asijského závanu do jinak poměrně stojatých vod mojí kuchyně :D\u0026hellip; Pravdou ovšem je, že poslední dobou už zvládám něco málo uvařit i v týdnu (rozuměj s O. za zády) a dokonce tu a tam ozkoušet nějaký nový recept! Neuvěřitelný výkon po dvou letech strávených na pizze, těstovinách, lososovi a indickém jídle z restaurace za rohem 8-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200g rýže Basmati\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e400g sterilované cizrny\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 stroužek česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ekousek zázvoru (1-2 cm)\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce rostlinného oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1/2 lžíce kari koření\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 chilli paprička\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e70g čerstvého špenátu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 smetana na vaření\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1/2 citronu nebo limety\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ečerstvý koriandr k podávání\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eRýži uvaříme dle návodu. Cizrnu slijeme a necháme okapat. Česnek i zázvor (doporučuji oloupaný) nakrájíme na tenké plátky. V hluboké pánvi rozehřejeme olej a zlehka v ní orestujeme pokrájený česnek, zázvor, kari a chilli papričku. Přidáme špenát, promícháme, přisypeme cizrnu a podlijeme smetanou. Vaříme deset minut. Zakápneme citronovou šťávou, ozdobíme lístky koriandru a podáváme s rýží.\u003c/p\u003e","title":"Cizrnové karí"},{"content":"Vzpomínám si, že jako dítě jsem milovala tvoření všeho druhu. Bylo mi asi osm, když jsem k svátku dostala Velkou knihu pro malé mistry a naprosto mě uchvátila. Z \u0026ldquo;obyčejných\u0026rdquo; materiálů, které se většinou daly posbírat v domácnosti, se dalo vyrobit tolik báječných věcí od blahopřání k narozeninám až po loutkové divadlo! A když se nám narodil Oli, nemohla jsem se dočkat, až zase oživím kreativní rubriku tady na blogu a začnu něco tvořit společně s ním :-)\nProto mě také hned zaujala nabídka z knihkupectví Megaknihy.cz na zrecenzování knihy Umělecké projekty pro malé kutily. Pravda je, že na rozdíl od výše zmiňované Velké knihy pro malé mistry v této publikaci najdete složitější tvůrčí počiny (to slovo projekty zní možná trochu nadneseně, ale vlastně je v tomto případě poměrně výstižné), které dítě předškolního věku zcela jistě nezvládne a asi ho ani nebudou bavit. To ale nevnímám jako negativum - koneckonců hned v úvodu autorka zmiňuje, že projekty jsou určeny od prvňáčků až po středoškoláky.\nDůvody, proč mě tato tvůrčí knížka příliš nezaujala, jsou jiné. Především mi trochu vadí, že tu není ponecháno víc prostoru dětské fantazii. Pro někoho to bude zcela jistě plus, že návody jsou velmi konkrétní, včetně toho, jakou barvu máte kam použít, ale já mám ráda trochu víc tvůrčí svobody :D Na druhou stranu je samozřejmě na vás, jak budete s knihou pracovat a jak moc přesně se budete návodu držet.\nS tím souvisí i fakt, že projekty jsou na můj vkus někdy až moc složité, ledacos by se dalo udělat jednodušeji, byť za cenu toho, že výsledek nebude třeba úplně perfektní (ale to je přesně to, co mám na tvořivém procesu ráda). Ve většině případů také k výrobě potřebujete hodně materiálu či pomůcek, které se v domácnosti běžně nevyskytují (šicí stroj, magnetické lepicí pásky, samolepicí pěnová fólie\u0026hellip;) a ani nevím, kde bych je sehnala. Není nad to, když se tady a teď rozhodnete, že si něco vyrobíte, posbíráte kolem sebe materiál a můžete hned začít, dokud vás drží ten tvůrčí zápal :-)\nA v neposlední řadě - výsledné výrobky jsou sice hezké, ale nepřijdou mi nijak zvlášť originální (různé ozdobné krabičky, kapsáře, plechovky\u0026hellip;). Málokterý z nich ve mně vzbudil nutkání, abych si něco takového vyrobila i já, i když výjimky se našly - třeba partu dinosaurů z plstěné látky asi nutně budu muset Olímu spíchnout :-) Zaujaly mě také nápady na zabalení dárků, které nejspíš také příležitostně vyzkouším. Plusem knihy je navíc příloha šablon, které při tvorbě rozhodně oceníte.\nAč se může zdát, že v dnešní době, kdy Instagram či Pinterest překypují mraky inspirace, je vydávání podobných kreativních knih už pasé, jsem ráda, že se v knihkupectvích stále tyto publikace objevují a podněcují v dětech chuť a touhu tvořit. Věřím, že i pro naše děti se chvilky strávené společným kreslením, kutěním a vyráběním stanou těmi okamžiky dětství, na které budou jednou rády vzpomínat.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/margaret-etherington-umelecke-projekty-pro-male-kutily/","summary":"\u003cp\u003eVzpomínám si, že jako dítě jsem milovala tvoření všeho druhu. Bylo mi asi osm, když jsem k svátku dostala \u003cem\u003eVelkou knihu pro malé mistry\u003c/em\u003e a naprosto mě uchvátila. Z \u0026ldquo;obyčejných\u0026rdquo; materiálů, které se většinou daly posbírat v domácnosti, se dalo vyrobit tolik báječných věcí od blahopřání k narozeninám až po loutkové divadlo! A když se nám narodil Oli, nemohla jsem se dočkat, až zase oživím kreativní rubriku tady na blogu a začnu něco tvořit společně s ním :-)\u003c/p\u003e","title":"Margaret Etherington - Umělecké projekty pro malé kutily"},{"content":"Budeme stavět dvoupodlažní pasivní dům z vápenopískových cihel v neofunkcionalistickém stylu. V předchozím článku jsem popsal, jak vznikala studie. V tomto článku bych chtěl ukázat výsledek, zhodnotit co se povedlo a co by mohlo být lepší. Následuje průvodní zpráva studie doplněna půdorysy a pohledy.\nZákladní charakteristika Rodinný dům je navržený na pozemku investora v lokalitě s probíhající výstavbou samostatně stojících rodinných domů. Pozemek má rovinatý charakter s jen mírnou svažitostí směrem od severu k jihu a v současné době je porostlý trávou a je bez oplocení na Z a S straně a se stávajícím oplocením na J a V straně. Na západní straně pozemek sousedí s příjezdovou cestou, ze které vede na pozemek stávající sjezd a kde jsou i přípojná místa na inženýrské sítě. Jedná se o lokalitu bez památkové péče, která není v ochranném pásmu CHKO.\nHlavní vstup a vjezd na pozemek zůstává stávající s napojením na příjezdovou komunikaci. Navrženo je mírné rozšíření sjezdu, aby byl vstup a vjezd na pozemek bezpečnější a pohodlnější. Za bránou je navržená zpevněná plocha krytá střechou sloužící jako krytá cesta ke vstupním dveřím do domu a krytý prostor pro parkování dvou osobních automobilů. Východně od této zpevněné plochy je navržený dvoupodlažní rodinný dům doplněný na severní straně jednopodlažním objektem nevytápěného skladu. Umístění domu je zvoleno tak, že jeho uliční fasáda je 6 m od uliční hranice parcely a severní fasáda je 3,5 m od severní hranice parcely. Na jižní a východní straně domu je v návaznosti na obývací pokoj umístěná terasa krytá na jižní straně vysunutou lodžií a na východní straně pergolou. Oplocení pozemku směrem do ulice bude designové s brankou a bránou s el. otvíráním na dálkové ovládání, s podezdívkou z pohledového betonu a drátěnými výplněmi a s integrovaným přístřeškem pro nádoby na komunální odpad. Oplocení pozemku na jižní a východní straně je stávající drátěné na ocelových sloupcích. Na severní straně je navrženo drátěné oplocení na ocelových sloupcích po dohodě s vlastníkem sousedního pozemku.\nNavržený rodinný dům je samostatně stojící dvoupodlažní nepodsklepený dům s rovnou střechou. Dům je navržený tak, aby odpovídal požadavkům na životní styl investorů a na kvalitní soudobou architekturu. Zastavěná plocha (pouze rodinný dům) je 142,80 m2, včetně objektu skladu a krytého stání je 251,50 m2. Dům je navržený v energeticky pasivním standardu. Vzhledem k tomu bylo optimalizováno jeho natočení ke světovým stranám a umístění domu na pozemku, které navíc využívá i propojení domu s terasou a využívá výhledy do zahrady a do krajiny. Návrh domu se svým umístěním, tvarem i velikostí snaží harmonicky začlenit do okolního charakteru zástavby a svým charakterem navazuje na okolní styl bydlení v rodinných domech obklopených zahradami. Svým umístěním dodržuje předepsané odstupové vzdálenosti a sousední domy neomezuje zastíněním ani jiným způsobem.\nArchitektonické a výtvarné řešení Navržený rodinný dům je samostatně stojící dvoupodlažní nepodsklepený dům s rovnou střechou skrytou za nízkou atikou. Svojí architekturou navazuje na silnou tradici brněnského funkcionalismu. Tvar domu vychází ze základního tvaru kvádru, do kterého je vykrojená ve druhém podlaží uliční nárožní lodžie. Dále také jižní lodžie přes celou délku fasády a také v prvním podlaží volný prostor před velkoplošnou jižní prosklenou plochou. Dvoupodlažní hmotu domu doplňuje na severní a západní straně jednopodlažní objekt skladu a krytého stání. Kryté stání a sklad mají rovnou střechu s plechovou krytinou. Tato střecha na severním okraji obloukem plynule přechází do stěny tvořící hranici pozemku. Střecha krytého stání je v místě mezi bránou a vstupními dveřmi do domu perforovaná velkým kruhovým otvorem. Stejně velkým kruhovým otvorem je perforovaná také severní fasáda a tvoří okno do prostrou schodiště. Na východní straně dům doplňuje pergola se subtilní kovovou konstrukcí a překrytím vodě nepropustnou plachtou. Dům bude mít bílou omítku, se kterou budou v kontrastu rámy oken v tmavě šedé barvě antracitu, což bude i barva pro zábradlí, sloupy a kovové části oplocení. Třetí doplňkovou barvou je tmavě modrá použitá na vstupní dveře s kruhovým okénkem, na venkovní textilní screenové rolety a na plachtu kryjící pergolu. Zpevněné plochy jsou navržené dlážděné kamenem (žulové odseky) nebo eventuálně betonovými dlaždicemi. Terasa je navržená dřevěná např. z modřínových terasových prken. Do zelené plochy mezi dům a uliční oplocení je navržený dominantní strom např. Magnólie, jehož pozadí bude tvořit bílá plocha fasády bez oken.\nHlavní vstup do domu je krytý střechou nad krytým stáním pro dva automobily. Zpevněná plocha před domem navazuje na vjezd a vstup na pozemek a je z ní přístup do domu, dále vstup do skladu a také jižním směrem přístup na terasu kolem domu a dále do zahrady. Vnitřní prostory domu jsou navrženy v jednoduchém a účelném dispozičním členění na dvě základní části. Severní \u0026ldquo;nárazníkovou\u0026rdquo; zónu se zádveřím, technickou místností, koupelnou, schodištěm, skladem a spíží v prvním podlaží a s šatnou a dvěma koupelnami v druhém podlaží. Všechny obytné místnosti jsou umístěné v jižní části domu s okny umístěnými na jižní fasádě a na východní fasádě. Na vstup do domu a prostorné zádveří navazuje v přímé ose krátká chodba vedoucí do hlavního obytného prostoru s částí kuchyňskou, jídelní a obývací. Ze zádveří je přístupná technická místnost. Z chodby je přístupná pracovna/pokoj pro hosty, koupelna, hlavní obytný prostor a schodiště do druhého podlaží. Hlavní obytný prostor má půdorysně tvar písmene L a je bohatě prosklený jižním a východním směrem, kudy nabízí propojení se zahradou a výstupy na jižní i východní terasu. Větší část tohoto prostoru je věnovaná jižní obývací a jídelní části s krbovým tělesem umístěným v centrální poloze domu. Menší východní část obytného prostoru je věnovaná kuchyni, která je opticky oddělená jednak umístěním za rohem a jednak pultem s posezením navazujícím na pracovní plochu kuchyňské linky. Na východní fasádě, těsně navazuje na pracovní plochu kuchyňské linky velké okno nabízející výhled východním směrem do zahrady. Schodiště je dvouramenné s podestou nad níž je umístěné velké kruhové okno. V druhém podlaží je v páteřní poloze domu opět chodba. Je prosvětlená balkonovými dveřmi vedoucími na nárožní lodžii a je z ní přístup do tří pokojů na jižní straně domu. Jsou to dva dětské pokoje a ložnice rodičů. Všechny tyto pokoje mají velké prosklení jižním směrem s přístupem na prostornou jižní lodžii. Ložnice má navíc svoji vlastní šatnu a přes chodbu přístupnou hlavní koupelnu. Druhá menší koupelna bude sloužit především pro zbývající dva pokoje. Sklad přístupný z chodby bude sloužit pro potřeby celé domácnosti. Jižní lodžie je navržená tak, aby rozšiřovala obytný prostor pokojů ve druhém podlaží a současně svými přesahy účinně stínila velké jižní prosklené plochy v obou podlažích před silným letním sluncem. Nad všemi prosklenými plochami na jižní a východní fasádě budou také umístěné podomítkové boxy pro montáž venkovních textilních screenových rolet. Ty umožní účinně stínit i slunce v nižší poloze (mimo letní období, ranní a večerní čas).\nKonstrukční řešení Rodinný dům je navržený jako masivní zděná stavba (z vápenopískových bloků) se stropy ze železového betonu. Pro zateplení stěn i stropů budou použité přednostně difúzně otevřené tepelné izolace. Založení domu bude na železobetonové desce uložené na vrstvě z granulátu pěnoskla s respektováním hladiny spodní vody. Veškeré rozvody vzduchotechniky budou vedené ve snížených podhledech umístěných v páteřní poloze domu.\nEnergetické řešení Návrh rodinného domu počítá s realizací stavby v energeticky pasivním standardu. Pro dosažení tohoto vysokého standardu bude zapotřebí pečlivě provést následující projekční práce, dodržet požadavky na navržené konstrukce, materiály, detaily, vzduchotěsnost apod. Výsledná energetická bilance domu by se měla co nejvíce přiblížit 20 kWh/(m2a) potřeby tepla na vytápění. Pro maximalizování pasivních solárních zisků je nejvíce prosklených ploch orientováno na jižní stranu. Objekt bude kvalitně zateplen s eliminací tepelných mostů (součinitel prostupu tepla konstrukcí bude cca do 0,1 W/m2K), bude řešen vzduchotěsně s kvalitními okny s izolačními trojsky a s rekuperační jednotkou napojenou na systém řízeného větrání. Zdrojem tepla je uvažováno tepelné čerpadlo napojené na integrovaný zásobník tepla umístěný v technické místnosti. Vytápění bude řešeno nízkoteplotním systémem napojeným na podlahové topení. Dům bude vybavený centrálním vysavačem a změkčovačem vody umístěnými v technické místnosti. Ovládání motorků stínícího systému a dalších elektronických zařízení bude řešeno v další fázi projektu, pravděpodobně přes centrální řídící jednotku.\nTímto končí text průvodní zprávy studie.\nCo je jinak oproti zadání Místo klasických radiátorů bude dům vytápěn podlahovým topením. Měli jsme zbytečnou obavu, že podlahovka by nefungovala dobře s dřevěnou podlahou. Pokud se zvolí vhodná podlaha, mělo by to fungovat bez problému. To, že podlahovka způsobuje zdravotní komplikace, je také mýtus, pokud není teplota vody příliš vysoká. Místo žaluzií použijeme screenové rolety. V zadání jsme to přehnali s velikostí technické místnosti. Místo toho budeme mít sklad, kde bude dílenský ponk a úložné prostory. Podobně jsme to přehnali i s šatnou, která bude o poznání menší. Chtěli jsme rovné schodiště. Místo toho budeme mít dvouramenné schodiště s podestou a velkým kulatým oknem, které jsme si oblíbili. Spíž nebude mít posuvné dveře. Vstup do spíže bude zabudovaný v kuchyňské stěně. Koupelna v patře není propojena s ložnicí, ale nachází se přímo naproti přes chodbu. Ložnice sousedí s dětským pokojem, ale zeď bude zvukově zaizolována. Velká šatna nemá okno ani toaletní stolek s křesílkem - ty mohou být případně v ložnici. Co se nám nejvíc líbí Maximálně efektivní využití místa na pozemku, aby zahrada byla co největší. Praktické umístění skladu a parkovacího stání. Rovná střecha a plnohodnotné horní patro bez šikmin. Stínění celé jižní stěny pomocí přesahů, aby se dům v létě nepřehříval. Přesahy mohou sloužit i jako úkryt před nepříznivým počasím. Terasa s pergolou v blízkosti kuchyně, na východní straně, kde bude stín a soukromí. Praktické dispoziční řešení. Všechny pokoje umístěné na jižní straně, kde bude dostatek světla. Zázemí oddělené chodbou od obytných prostor. ZTI koncentrované v jednom místě blízko sebe. Prostorný obývák propojený se zahradou díky velkým oknům. V domě jsou všechna okna francouzská. Kuchyně součástí obýváku, ale zároveň \u0026ldquo;schovaná\u0026rdquo; za rohem. Spíž pod schody pro skladování potravin. Velká knihovna přes celou stěnu obýváku. Krb uprostřed domu. Krbová vložka na pelety je pro nás ideální, protože funguje na dálkové ovládání. Peletová kamna s nízkým výkonem jsou do pasivního domu ideální. Neměly by dům příliš přehřívat. Pracovna sloužící zároveň jako hostinský pokoj a ložnice na stáří. Ložnice s malou šatnou a lodžií, odkud bude pěkný výhled na zahradu a do krajiny. Velké dětské pokoje propojené posuvnými dveřmi. Velká rohová vana v koupelně. Dostatek úložných prostor. Co by mohlo být lepší Hodilo by se samostatné WC v přízemí. Chybí přirozené denní světlo ve dvou koupelnách. Uvítali bychom prostornější zádveří. Francouzská okna až do stropu. Balkonové dveře západní lodžie přes celou šířku chodby. ","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/architektonicka-studie/","summary":"\u003cp\u003eBudeme stavět dvoupodlažní pasivní dům z vápenopískových cihel v neofunkcionalistickém stylu. V předchozím článku jsem popsal, \u003ca href=\"/posts/jak-vznikala-studie/\"\u003ejak vznikala studie\u003c/a\u003e. V tomto článku bych chtěl ukázat výsledek, zhodnotit co se povedlo a co by mohlo být lepší. Následuje průvodní zpráva studie doplněna půdorysy a pohledy.\u003c/p\u003e\n\u003ch2 id=\"základní-charakteristika\"\u003eZákladní charakteristika\u003c/h2\u003e\n\u003cp\u003eRodinný dům je navržený na pozemku investora v lokalitě s probíhající výstavbou samostatně stojících rodinných domů. Pozemek má rovinatý charakter s jen mírnou svažitostí směrem od severu k jihu a v současné době je porostlý trávou a je bez oplocení na Z a S straně a se stávajícím oplocením na J a V straně. Na západní straně pozemek sousedí s příjezdovou cestou, ze které vede na pozemek stávající sjezd a kde jsou i přípojná místa na inženýrské sítě. Jedná se o lokalitu bez památkové péče, která není v ochranném pásmu CHKO.\u003c/p\u003e","title":"Architektonická studie"},{"content":"Už od začátku jsme měli jasno, že nechceme typový dům z katalogu. Dáváme přednost kvalitnímu individuálnímu projektu na míru, který vyhoví našim požadavkům a představám. Na architektonické studii domu jsme začali pracovat na konci března 2019. Vybrali jsme si Vize Ateliér z Brna - projekční a architektonický ateliér se specializací na komplexní řešení pasivních, nulových a plusových domů. Tvorba studie domu trvala celkem 4 měsíce a hlavními autory jsou Ing. arch. Petr Novák, Ph.D. a Ing. arch. Martin Krč. Návrh půdorysů probíhal celkem v 8 iteracích, než jsme dům doladili do finální podoby. Od prvního setkání po převzetí hotové studie proběhlo celkem 8 schůzek s architekty. Výsledkem celé práce je architektonická studie, obsahující fotorealistickou vizualizaci domu, průvodní zprávu, situaci širších vztahů, půdorysy, řez, pohledy ze všech světových stran, 3D model z různých stran a energetické hodnocení podle PHPP (Passive House Planning Package). Studii jsme dostali v tištěné i elektronické podobě.\nV tomto článku chci primárně popsat proces, jak studie vznikala, jaké jsme řešili problémy a ohodnotit spolupráci s architekty. Hotový výsledek, jak bude dům vypadat, ukážu v dalším článku.\nPrvní návrh Na první schůzce jsme architektům předložili zadání projektu, kde jsou popsány veškeré naše požadavky a představy, jak by měl dům vypadat. To, že dům nemůže být do L, jak jsme původně chtěli, mi docvaklo, ještě než jsme zkontaktovali architekty. SketchUp umožňuje simulovat sluneční svit a zastínění v různých ročních obdobích a různých časech. Zjistil jsem, že kdyby byl dům do L, stínil by v odpoledních hodinách jižní stranu, což by bylo nežádoucí. Velkou výhodou také bylo, že už od začátku jsme měli jasno, z jakého materiálu bude dům postaven. Zadání jsme si společně prošli a prodiskutovali různé možnosti. Dále jsme architektům předali podrobný situační výkres pozemku, geometrický plán a fotky pozemku z dronu a telefonu. Architekti navštívili náš pozemek, zaměřili si ho a zastavili se i na stavebním úřadě. Upozornili nás, že úřady by mohly mít problém s rovnou střechou, ačkoliv v územním plánu žádná podmínka stanovena není. Také budeme muset žádat o nové územní rozhodnutí, což se může táhnout až 1 rok, protože úřady nestíhají. O tom jsme vůbec nevěděli a trochu nás to vyděsilo, ale rozhodli jsme se pokračovat dál.\nNa další schůzce po 3 týdnech jsme dostali první návrh dispozičního řešení. Ten nám moc do oka nepadl, ale pomohl nám ujasnit si naše představy a uvědomit si, že splnit všechny požadavky ze zadání nebude reálné. Zamysleli jsme se nad návrhem půdorysů a sepsali feedback pro architekty. Navrhli jsme dům zmenšit a změnit uspořádání místností. Popsal jsem architektům naši představu a přiložil náčrtek, znázorňující zóny domu:\nPředstavovali bychom si celou jižní stranu domu (v přízemí i v patře) prosklenou francouzskými okny. Prosklení nemusí být po celé šíři. Můžou být např. 3 velká francouzská okna oddělená kusem zdi. Z tohoto důvodu nemůže být kuchyně v jižní části domu. Na jižní straně bychom chtěli přesah, nad kterým by byla lodžie v patře. Lodžie v patře by mohla být do tvaru L na jižní a západní straně, čímž by se vykompenzoval rozdíl podlahové plochy v přízemí a patře. Pracovna by mohla být umístěna v jihozápadní části (u příjezdové cesty), obývací pokoj v jihovýchodní části (do zahrady) a kuchyně v severovýchodní části. Terasa by mohla být orientována v jihovýchodním rohu, kde bude více soukromí a odpolední stín. Dům by mohl být obdélníkového tvaru.\nLadění půdorysů O měsíc později jsme dostali druhý kompletně přepracovaný návrh půdorysů, který se nám líbil už mnohem víc. Tento návrh vycházel z výše uvedené představy a byl značně inspirován dispozičním řešením pasivního domu v Hovorčovicích. Zóny domu byly navrženy přesně podle našeho schématu, pouze lodžie v patře nebyla ve tvaru L. Místo toho vznikly dvě samostatné lodžie - na jižní straně a v severo-západním rohu. U těchto půdorysů jsme už zůstali a dále jen ladili nejrůznější detaily a celkovou podobu domu. Architekti pro nás připravili i zjednodušený 3D model, abychom si mohli dům lépe představit v prostoru. Na modelování používají stejný software jako já - SketchUp. Vzali jsme si nějaký čas na rozmyšlenou a sepsali další feedback, ve kterém jsme zakomponovali převážně požadavky z původního zadání, které nebyly zapracovány. Navrhli jsme upravit některé rozměry místností, umístění dveří, zesílení zdi mezi ložnicí a pokojem kvůli zvukové izolaci, vstup do spíže maskovaný kuchyňskou stěnou, v obýváku velkou knihovnu přes celou stěnu, klavír, WC v patře přetvořit v malou koupelnu a další úpravy dle zadání. Co se týče exteriéru, architekti navrhli nechat parkovací stání před domem otevřené do ulice. Ačkoliv to vypadá dobře, navrhli jsme prostor uzavřít kvůli většímu pocitu bezpečí. Dále jsme navrhli zvětšit terasy, přidat pergolu na východní terasu a upravit rám lodžie na jižní straně, aby byl silnější, bez odsazení od krajů a v jedné rovině se střechou a západní/východní stěnou domu. Na následujícím obrázku je první návrh našeho domu (celkově druhá iterace) v podobě 3D modelu - pohled z jiho-západní strany.\nVe třetím návrhu byly všechny naše připomínky zapracovány a půdorysy se o dost přiblížily finální podobě. Architekti umístili na severní stranu domu, kde se nachází dvouramenné schodiště, velké kulaté okno. Rám jižní lodžie byl srovnán s fasádou domu a jako výplň mezi francouzskými okny byly navrženy fasádní desky Cetris nebo Cembrit. Na schůzce jsme řešili umístění stolu v pracovně tak, aby nebyl zády ke dveřím. Nemám totiž rád, když mám za sebou otevřený prostor. I v práci mám za svým pracovním stolem zeď. Dále jsem navrhl přemístit klavír z jiho-západního rohu obýváku na druhou stranu. Díky tomu vznikne velká 5 metrová knihovna přes celou stěnu obýváku. V půdorysech jsem si všiml, že velikost a umístění nájezdu na pozemek neodpovídá realitě. Byl jsem si to na pozemku přeměřit. Dobře mi posloužila fotka pozemku z dronu, do které jsem názorně zakreslil všechny rozměry, vzdálenosti a zaslal architektům.\nArchitektonický styl K poslednímu návrhu jsme bohužel nestihli dát dohromady feedback, takže čtvrtý návrh půdorysů obsahoval jen několik změn, které jsme konzultovali osobně na poslední schůzce. Architekti ovšem poměrně zásadně změnili vnější podobu domu do neofunkcionalistického stylu, který se nám líbí. Nechali se inspirovat rodinným domem významného českého architekta Bohuslava Fuchse. Použili zaoblené rohy u severo-západní lodžie a přístřešku parkovacího stání, který tak připomíná známou čekárnu pouliční dráhy na Obilním trhu v Brně. Použili také typické trubkové zábradlí, fasádní desky mezi okny nahradili světle modrou barvou a sklad s přístřeškem opatřili plechovou krytinou.\nNechali jsme si pár týdnů na rozmyšlenou a sepsali dlouhý seznam bezmála 50 připomínek a nápadů, který jsme poslali architektům a následně konzultovali na osobní schůzce. Tato schůzka byla zároveň poslední. V dalších fázích už jsme komunikovali jen přes e-mail a po telefonu. Chtěli jsme mít studii hotovou na začátku letních prázdnin, protože jsem měl letět pracovně do zahraničí a léto jsme měli celkově dost nabité. Feedback, který jsme dali dohromady, byl hodně detailní. Sepsali jsme úplně všechno, co nás napadlo. Chtěli jsme mít studii dobře vyladěnou, abychom později už nemuseli dělat mnoho změn.\nModulace zdiva a další úpravy Navrhl jsem upravit velikost domu tak, aby obvodové zdivo bylo \u0026ldquo;v modulu\u0026rdquo;, jak o tom píše pan Partika na svém blogu. Toto se většinou řeší až ve fázi projektování, ale chtěl jsem to mít už ve studii, aby se později nemusely měnit rozměry místností a umístění dveří/oken. Ideální je modulovat zdivo tak, aby se vápenopískové bloky poskládaly na plnou délku a nebylo potřeba tvárnice řezat. Rozměry domu v modulu jsem spočítal následovně:\nTloušťka zdiva: 200 mm Izolace: 300 mm Délka modulu: 250 mm Výpočet velikosti domu v modulu: A = X%250 + 300 + 300 B = Y%250 + 200 + 200 + 300 + 300 (X%250 je libovolné číslo X dělitelné 250) Aktuální velikost domu: 11800 x 10500 mm Aktuální velikost domu bez izolace: 11200 x 9900 mm Velikost domu v modulu: 12000 x 10600 mm Jsem perfekcionista a detailista. Všechno potřebuju mít konzistentní, vycentrované, symetrické a zarovnané v lajně. V tomto smyslu jsem navrhl několik dalších úprav. Např. vertikální zarovnání dveří západní lodžie s vchodovými dveřmi, vertikální zarovnání kuchyňského okna s koupelnovým v patře, bar v kuchyni v jedné linii se zdí chodby, posunutí příčky mezi ložnicí a dětským pokojem tak, aby dětské pokoje byly zrcadlově stejné a příčka mezi dětskými pokoji byla přesně v polovině zdi mezi okny atd. Abych mohl v půdorysech snadno poměřovat velikosti místností, dveří, oken a dalších prvků, využil jsem Photoshop, do kterého jsem importoval PDF a upravil velikost tak, aby 1 px na obrazovce odpovídal 1 cm ve skutečnosti. Abychom si dokázali lépe představit různé rozměry a posoudit, zda bude např. zádveří 6 m2 dostatečně prostorné, změřili jsme si doma a v bytech našich známých místnosti, chodby, schodiště, dveře atd. Díky tomu jsme si pak dokázali lépe představit, jak co bude velké, např. dolní koupelna bude podobně velká jako koupelna mojich rodičů.\nDětské pokoje byly ve studii původně vymyšleny tak, že se nechá jeden velký pokoj, který se může později rozdělit na dva příčkou. Hodně jsme o tomto přemýšleli a nakonec se rozhodli pokoje rozdělit zdí a propojit velkými dvoukřídlými posuvnými dveřmi uprostřed místnosti. Nechceme od sebe malé děti oddělovat, ale oceníme dvě samostatné místnosti, když k nám přijede naše početná rodina a bude chtít přenocovat. Takto můžeme mít o jeden hostinský pokoj navíc. Nebudeme muset dělat další dodatečné stavební úpravy a VPC zeď mezi pokoji bude lepší než sádroš.\nDále jsme navrhli zvětšit výšku stropu v prvním podlaží na 2,8 m. Velký obývák tak bude působit vzdušněji a příjemněji. V chodbách a koupelnách se plánuje podhled s výškou 2,6 m, kudy bude rozvedena vzduchotechnika. Malé WC v patře jsme navrhli umístit podél schodiště a vytvořit tak menší koupelnu pro děti s WC a standardním umyvadlem. Některé posuvné dveře jsme nahradili otevíravými. HS portál na východní straně domu jsme posunuli směrem ke kuchyni, kde bude jídelní stůl a vstup na zastřešenou terasu. Tím vznikla větší zeď v jiho-východním rohu, kde může stát klavír. Také se lépe využije jídelní prostor. Dále se touto úpravou vyřešil estetický problém, kdy střední sloupek pergoly rušil výhled z okna. Nyní je střední sloupek v lajně s okrajem okna. Americké lednice mají standardní šířku 91,2 cm. Navrhli jsme prodloužit zeď za lednicí na 100 cm, aby šla lednice zabudovat do kuchyňské stěny a vedle mohl být vchod do spíže. V dětských pokojích jsme navrhli postele 90 cm a vestavěnou skříň u severní stěny, aby maskovala komín. Navrhli jsme ještě další drobné úpravy a vylepšení, ale nebudu v článku vypisovat úplně vše.\nCo se týče exteriéru, architekti nám doporučili použít externí screenové rolety namísto žaluzií. Tento nápad se nám zalíbil, rolety vypadají lépe, a tak jsme se rozhodli je použít. Jediná nevýhoda screenů je, že v noci je přes ně vidět, pokud se v domě svítí. Bude tedy potřeba mít všude závěsy. Dále mě napadlo vytvořit v přístřešku před vchodem do domu kulatý otvor - jako designový prvek a zároveň průzor z lodžie na branku před domem. Kulaté tvary se k funkcionalismu hodí a navíc se tím prosvětlí vstupní prostor. Chtěl bych použít kulaté tvary i v interiéru - kulatý stůl, umyvadla, svítidla atd.\nRozmýšleli jsme i nad architektonickým stylem. Místo 3 samostatných francouzských oken v přízemí na jižní straně jsme navrhli vytvořit velkou jednolitou prosklenou plochu přes celou stěnu. Bude to lépe vypadat a krásně se tím propojí obývák se zahradou. Preferujeme jednoduchý, minimalistický a nadčasový styl. Zrušili jsme barevné výplně a navrhli použít neutrální barvy - bílou fasádu, antracitově šedé rámy oken, dveře, zábradlí, sloupky a pergolu. Aby to ale nebylo příliš fádní a nudné, napadlo nás použít výraznou modrou barvu na vchodové dveře a screenové rolety. Proč modrou? Architektonický styl domu vychází z funkcionalismu s nautickými motivy a k tomu nám ta modrá sedí.\nArchitekti rychle zapracovali všechny naše připomínky a zaslali nám pátou verzi půdorysů. Následoval další feedback. Nechali jsme ještě doladit rozměry či umístění různých prvků a navrhli několik drobných úprav. Sklad na severní straně měl po změně velikosti domu různé odstupy oproti stěnám domu. Navrhli jsme z obou stran zachovat odstup 1 m. Jelikož se změnila výška stropu a rozměry domu tak, aby byl \u0026ldquo;v modulu\u0026rdquo;, bylo potřeba půdorysy kompletně překreslit, změnit rozměry místností a u schodiště do patra přidat dva schody. Nové rozměry domu však architektům vyšly na 1197,5 cm x 1062,5 cm v modulu 125 mm. Došlo k menšímu nedorozumění, kdy architekti usoudili, že mnou navržený rozměr \u0026ldquo;v modulu\u0026rdquo; není. Fór ale spočívá v tom, že tvárnice lze poskládat dvěma způsoby, jak naznačuje následující schéma, které jsem pro názornost vytvořil. Pokud se to poskládá daným způsobem, vychází to v modulu 125 mm i 250 mm. Požádal jsem architekty, aby půdorysy znovu překreslili na požadované rozměry. Nechtěl jsem mít rozměry domu a místností na půl-centimetry, protože se potom všechno hůře vyměřuje. Chtěl jsem zachovat rozměry místností \u0026ldquo;v gridu\u0026rdquo; po 10 centimetrech, jako to bylo v předchozích návrzích. Díky tomu se pak bude vše lépe počítat při stavebních pracích, ale i při výrobě nábytku, vestavěných skříní, podlahy, dlažby atd. Zkrátka s rozměrem kuchyňské linky 310 cm se pracuje mnohem lépe než s 312,5 cm.\nDále jsme si všimli, že před dveřmi západní lodžie je schod. Chtěli jsme mít dům bezbariérový. Architekti nám následně vysvětlili, že schod tam vzniknul kvůli tomu, že lodžie, pod kterou se nachází zádveří, je nutné zaizolovat. Schod by se dal eliminovat použitím kvalitnější tepelné izolace (např. vakuová izolace), jen by to bylo dražší a náročnější na realizaci. Rozhodli jsme se jít cestou jednoduchého a spolehlivého řešení a schod jsme zachovali tak, jak architekti navrhli. Bude to jediný bariérový prvek v našem domě (nepočítám-li schody do patra), ale v tomto případně to nijak nevadí. Západní lodžie nejspíš nebude příliš využívaná, jedná se hlavně o designový prvek. Další věc, kterou jsme řešili byly dva přidané podpěrné sloupy u velké jižní lodžie. Architekti nám po konzultaci s projektantem potvrdili, že to půjde technicky vyřešit i bez sloupů (pomocí isokorbů), takže jsme je nechali odstranit.\nFinalizace studie a odhad ceny Studie už se finalizuje. Obdrželi jsme v pořadí již šestou verzi a po vyjasnění problému modulace zdiva ještě sedmou verzi půdorysů s rozměry domu 12 m x 10,6 m. Poslední věc, která mě trápila, byla velikost a provedení brány. Původní návrh počítal s bránou o šířce 4,2 m s integrovanou brankou 1 m. My bychom ale preferovali samonosnou bránu oproti pojezdové. Uvědomil jsem si, že samonosná brána se tam nevejde, protože vyžaduje prostor velikosti průjezdu + 1/3 navíc. Navrhl jsem použít dvoudílnou samonosnou teleskopickou bránu. Nebyl jsem si jistý, jak náročné by bylo vyrobit teleskopickou samonosnou bránu s integrovanou brankou bez prahu, a proto jsme nakonec rozhodli nechat branku napevno. Toto řešení by mělo být jednodušší, více spolehlivé a snadno půjde zaintegrovat elektrozámek s RFID. Měl jsem také obavu, že parkování a vytáčení se s autem do 90° bude dost náročné při velikosti brány 3,2 m. Zkusil jsem si dráhu vozidla nasimulovat ve SketchUp. Navrhl jsem bránu s nájezdem rozšířit ještě o 0,5 m tak, aby měla celkem 3,7 m. Na obrázku je rozšíření brány znázorněno zelenou barvou.\nArchitekti doladili v půdorysech poslední detaily a přidali ještě okrasný strom. Odsouhlasili jsme si finální verzi a architekti dopracovali další části studie. Na začátku srpna jsme převzali hotovou architektonickou studii našeho domu a tím uzavřeli první část naší spolupráce s Vize Ateliér.\nKolik to celé bude stát? Naši architekti tvrdí, že aktuální průměrná cena standardního domu je 7500 Kč/m3 obestavěného prostoru (včetně DPH), ale náš dům odhadují na 8500 - 9000 Kč/m3 kvůli některým nadstandardním prvkům. Cena se vztahuje pouze na samotný dům při stavbě na klíč (nepočítá se oplocení, terasy, pergola, sklad atd.). I tak to překračuje náš stanovený rozpočet. Doufáme, že se nám podaří výdaje optimalizovat, budeme-li stavět subdodavatelsky.\nHodnocení spolupráce Spolupráci s Vize Ateliér hodnotíme pozitivně. Celkově jsme spokojeni a firmu určitě můžeme doporučit všem, kdo chtějí stavět pasivní rodinný dům. Architekti zapracovali všechny naše požadavky a přišli s několika dobrými nápady - např. screenové rolety, velké kulaté okno u schodiště, sklad a přístřešek na hranici pozemku, spíž pod schody, malá šatna u ložnice atd. Toto je naše hodnocení dle jednotlivých kategorií:\nPůdorysy: ★★★★★\nArchitektura: ★★★★☆\nKomunikace: ★★★☆☆\nVýstupy: ★★★★★\nNávrh půdorysů je podle mého názoru velmi zdařilý a dobře promyšlený. Architekti i my jsme jim věnovali nemalé množství času. Půdorysy jsou poměrně detailní, zahrnují umístení nábytku, zařízení a nechybí ani rozloha a světlá výška místností. V rámci inspirace jsme viděli mnoho různých půdorysů a občas se děsíme, co lidi vymyslí. Myslíme si, že náš dům je dobře a prakticky uspořádán a doufáme, že se v něm bude skvěle bydlet. Čas ukáže, ale máme z toho zatím dobrý pocit. Co se týče architektonického návrhu, jsme také vcelku spokojeni. Dům svým tvarem dobře zapadá do okolní zástavby. Líbí se nám, že to není jen obyčejná kostka, je svým způsobem originální a má jednotící myšlenku - neofunkcionalistický styl s nautickými motivy, který se k Brnu hodí. Zpětně mě trochu mrzí, že jsme nevyzkoušeli více variant architektonické podoby domu. Po dokončení studie mi to vrtalo hlavou. Mohli jsme si s tím zkusit ještě více pohrát. Co se týče komunikace, měli jsme pocit, že jsme společně o věcech málo diskutovali a architekti se nás málo vyptávali co/jak by se nám líbilo. Nikdy se nás nezeptali, co je naše povolání, zda pracujeme z domova, jaké jsou naše koníčky, jaký máme denní režim, jak často přijímáme návštěvy, nebo jak máme velkou rodinu. Na schůzkách jsme většinou řešili jen naše připomínky k aktuální verzi studie. Dále jsme si museli zvyknout, že architekti příliš nepoužívají e-mail a preferují spíše telefonickou komunikaci, což zase moc nevyhovuje nám. Výstupy hodnotíme velmi dobře. Studie obsahuje vše potřebné, vizualizace vypadá moc pěkně, nechybí podrobná průvodní zpráva, řezy znázorňují svit letního/zimního slunce, v pohledech nechybí výška různých částí domu a energetické hodnocení pasivního domu (PHPP), kde je mimo jiné v grafech znázorněna potřeba tepla na vytápění. Také jsme ocenili, že architekti nám vždy zaslali aktuální verzi půdorysů a 3D modelu v PDF. Finální studii jsme dostali vytištěnou a svázanou ve formátu A3. Tímto architektům děkujeme, že to s námi vydrželi, protože jsme toho navymýšleli docela dost. Těšíme se na další spolupráci.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jak-vznikala-studie/","summary":"\u003cp\u003eUž od začátku jsme měli jasno, že nechceme typový dům z katalogu. Dáváme přednost kvalitnímu individuálnímu projektu na míru, který vyhoví našim požadavkům a představám. Na \u003ca href=\"/posts/architektonicka-studie/\"\u003earchitektonické studii\u003c/a\u003e domu jsme začali pracovat na konci března 2019. \u003ca href=\"/posts/hledame-architekta/\"\u003eVybrali jsme si Vize Ateliér\u003c/a\u003e z Brna - projekční a architektonický ateliér se specializací na komplexní řešení pasivních, nulových a plusových domů. Tvorba studie domu trvala celkem 4 měsíce a hlavními autory jsou Ing. arch. Petr Novák, Ph.D. a Ing. arch. Martin Krč. Návrh půdorysů probíhal celkem v 8 iteracích, než jsme dům doladili do finální podoby. Od prvního setkání po převzetí hotové studie proběhlo celkem 8 schůzek s architekty. Výsledkem celé práce je architektonická studie, obsahující fotorealistickou vizualizaci domu, průvodní zprávu, situaci širších vztahů, půdorysy, řez, pohledy ze všech světových stran, 3D model z různých stran a energetické hodnocení podle PHPP (Passive House Planning Package). Studii jsme dostali v tištěné i elektronické podobě.\u003c/p\u003e","title":"Jak vznikala studie"},{"content":"Hrozně ráda bych sem napsala, že to nejhorší, co nás tenhle podzim potkalo, bylo úmrtí Karla Gotta 8-) Bohužel se občas dějou věci, které vám ve vteřině obrátí život vzhůru nohama. Ty dva úrazy, které se během jednoho měsíce v naší rodině staly, naštěstí nebyly úplně fatální. Ale změnily nás asi už navždycky. Jak mi ale napsala L., která si v té samé době procházela taky těžkou životní zkouškou - jsou mnohem, mnohem horší věci, věci, co už nejdou vrátit. Ta slova povzbuzení právě od ní mě dojala. Věřím a vím, že každá taková zkouška nás má v životě posunout. Bez ní bychom si nikdy neuvědomili, kolik ohromné síly v sobě máme\u0026hellip;\nLetos jsme s Péťou oslavili neuvěřitelných 10 let od našeho seznámení a tři roky od svatby! To už je tedy skutečně pěkný kus života a společných zážitků :-)\nPodzimní procházky mají tak neskutečné kouzlo! Barevné stromy, brouzdání ve spadaném listí, řádění na hřištích až do večera\u0026hellip; A samozřejmě nesměl chybět ani výlet na Pálavu!\nVíkendy jsme se snažili trávit aktivně, pokud to počasí dovolilo. A co může k podzimu patřit víc než pouštění draka? Drakiáda na Kraví hoře se nám všem strašně líbila a napřesrok určitě vyrazíme zas!\nKvůli Olího rekonvalescenci jsme propásli tradiční \u0026ldquo;Penohory\u0026rdquo;. Hezkou útěchou nám ale bylo několik dnů strávených v milé společnosti Terky a její rodiny na Šumavě. Díky příznivému počasí jsme i v listopadu zažili Šumavu zalitou sluncem a ač bylo naše dítě mimořádně neposedné (což v kontrastu s kliďasem Davídkem o to víc vyniklo), pohled do zeleně/večerní sklenice vína vždycky uklidnil :-D\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/podzim-v-obrazech-5/","summary":"\u003cp\u003eHrozně ráda bych sem napsala, že to nejhorší, co nás tenhle podzim potkalo, bylo úmrtí Karla Gotta 8-) Bohužel se občas dějou věci, které vám ve vteřině obrátí život vzhůru nohama. Ty dva úrazy, které se během jednoho měsíce v naší rodině staly, naštěstí nebyly úplně fatální. Ale změnily nás asi už navždycky. Jak mi ale napsala L., která si v té samé době procházela taky těžkou životní zkouškou - jsou mnohem, mnohem horší věci, věci, co už nejdou vrátit. Ta slova povzbuzení právě od ní mě dojala. Věřím a vím, že každá taková zkouška nás má v životě posunout. Bez ní bychom si nikdy neuvědomili, kolik ohromné síly v sobě máme\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Podzim v obrazech"},{"content":"Dnes tu máme v literární rubrice tak trochu srdeční záležitost. Tato půvabně ilustrovaná knížka má totiž ještě sourozence Hello, New York! A právě ta mi přišla do rukou jako první - byl to dárek pro O., který mu děda koupil v New Yorku, když se brácha ženil. Dlouho u nás ležela bez povšimnutí, Olímu bylo sotva půl roku, a tak jsem si v ní listovala jen já. Někdy během letošního léta si ji ale začal sám brát, prohlížel si v ní auta a autobusy\u0026hellip; no a v říjnu už uměl na mapě suverénně ukázat, kde je Socha svobody, Brooklynský most nebo Central park :-D Dnes je to jedna z našich nejčtenějších knížek a když teta Terezka objevila, že na Megaknihách mají k mání Hello Paris!, bylo jasné, že naše domácí knihovnička si žádá rozšíření :-D!\nI pařížská verze drží stejný koncept - na začátku knihy naleznete přehlednou mapku s očíslovanými pamětihodnostmi, o nichž je dále na stránkách řeč. Mapa je z tenčího papíru, než zbytek knihy, ale u nás zatím přežila nenechavé dětské ruce bez natržení. A pak už následují jen překrásné ilustrace a stránky s efektními výkroji, které dělají z této dětské knížky takové malé umělecké dílo :-) Nechybí Vítězný oblouk, Louvre s Monou Lisou nebo Montmartre, ale mimo to je zde stejně jako u sestřičky o New Yorku třeba i stránka věnovaná speciálně metru. A to naše dítě, které má teď období aut, mašin a vůbec všeho, co jezdí, vždycky ocení :-D! No a na závěr veliká rozkládací Eiffelovka (analogicky s Freedom Tower u New Yorku).\nJen pro úplnost ještě dodávám, že kniha je v angličtině (o českém překladu nevím), ale na každé straně je stejně jen pár řádků textu a ilustrace zde jednoznačně hrají prim, takže to nepovažuji za žádný problém (spíš naopak).\nJá jsem z Hello Paris! zcela nekriticky nadšená. Zkrátka je to jedna z těch dětských knížek, kterými s nadšením listuje i dospělý. Věřím, že se u nás doma bude těšit stejné oblibě jako Hello, New York! Musím říct, že mě bude stát HODNĚ přemáhání, schovávat Olímu tenhle poklad až do Štědrého dne :-D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/christopher-franceschelli-hello-paris/","summary":"\u003cp\u003eDnes tu máme v literární rubrice tak trochu srdeční záležitost. Tato půvabně ilustrovaná knížka má totiž ještě sourozence \u003cem\u003eHello, New York!\u003c/em\u003e A právě ta mi přišla do rukou jako první - byl to dárek pro O., který mu děda koupil v New Yorku, když se brácha ženil. Dlouho u nás ležela bez povšimnutí, Olímu bylo sotva půl roku, a tak jsem si v ní listovala jen já. Někdy během letošního léta si ji ale začal sám brát, prohlížel si v ní auta a autobusy\u0026hellip; no a v říjnu už uměl na mapě suverénně ukázat, kde je Socha svobody, Brooklynský most nebo Central park :-D Dnes je to jedna z našich nejčtenějších knížek a když teta Terezka objevila, že na \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/\"\u003eMegaknihách\u003c/a\u003e mají k mání \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/naucne/20256603-hello-paris.html\"\u003eHello Paris!\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e, bylo jasné, že naše domácí knihovnička si žádá rozšíření :-D!\u003c/p\u003e","title":"Christopher Franceschelli - Hello Paris!"},{"content":"Konečně jsem se dokopala ke slibovanému druhému dílu tipů na kočárkové procházky po Brně. Se zkracujícími se dny bude toho času stráveného venku míň a míň, takže se teď snažíme využívat každý slunečný den na maximum. Jaké jsou naše aktuální oblíbené trasy se můžete dočíst níže :-)\nMariánské údolí\nPokud nejste zrovna z Líšně či blízkého okolí, vyrazíte si sem asi spíš o víkendu, protože cesta z centra zabere poměrně dost času a ten chceme samozřejmě trávit spíš venku než v MHD. Každopádně jestli potřebujete z města uprchnout někam do zeleně, určitě se sem vypravte. S většími dětmi se dá vyzkoušet i nová bobová dráha, ty nejmenší zase určitě ocení různá zvířátka, která můžete po cestě potkat. Pro nás rodiče divokých mláďat je tu i dost míst, kam můžete potomky bez obav \u0026ldquo;vypustit\u0026rdquo; a nechat je lítat a dovádět. A je tu prostě krásně :-)\nCyklostezka do Komárova a Modřic\nCyklostezka na Anthropos je naše vycházková stálice, ale stejně rádi vyrážíme podél řeky i opačným směrem. Teď, když Olí navíc \u0026ldquo;objevil\u0026rdquo; dopravní prostředky, sem vyrážíme i koukat na vláčky, protože se na několika místech potkává s železnicí, a na letadla, která přistávají v Tuřanech. Naší nejmilejší zastávkou na trase je \u0026ldquo;farma\u0026rdquo; v Komárově, kde rádi pozorujeme zvířátka. Mají tu oslíky, kozy, prasátka a všelijaký další zvěřinec a taky je tu hezké hřiště. Pokud je dost sil a dítě v náladě, ráda si procházku protáhnu až k Avionu (tam se dá O. uplatit ještě návštěvou dětského koutku s kuličkama :-)) a do IKEA, odkud zpravidla neodcházím s prázdnou :D A když mi náhodou dojdou síly na zpáteční cestu, nasednu na bus a svezu se zase hezky do centra.\nVeveří\nMísta, která mi jsou tak nějak souzená, protože je mám spojená se svou alma mater i s dnes již bývalým pracovištěm, ráda navštěvuju i nyní. A musím říct, že v uličkách okolo Veveří to jen kvete - spousta nových obchůdku (třeba knihkupectví Dlouhá punčocha \u0026lt;3) a \u0026ldquo;fancy\u0026rdquo; podniků přímo láká k návštěvě. Většinou začínáme procházku na Konečného náměstí, potažmo v Björnsonově sadu, kde je opět super dětské hřiště s pískovištěm i možnost občerstvit se v Piknik Boxu. Pamatuju časy, kdy byl tento park spíš ostudou Brna a dneska je to příjemné místo, kde se dá s klidem strávit půl dne. My ale obvykle pokračujeme s procházkou dál - podle nálady bloumáme Jiráskovou, Čápkovou, Jaselskou\u0026hellip; No a když tudy mám čirou náhodou cestu bez dítěte, jen stěží odolávám návštěvě mého oblíbeného obchůdku PlaceBaby na Čápkově O:-)\nObora Holedná\nMísto, které je obzvlášť teď na podzim naprosto kouzelné :-) Courat se ve spadaném listí, podívat se na divoká prasátka a číhat na srnky, které se zde volně pohybují\u0026hellip; To už pomalu patří k našemu podzimnímu koloritu. Loni jsme zde testovali naše nové nosítko, letos už si tu Olí běhal pěkně po svých. Hlavní pěšinky jsou sjízdné i s kočárkem, ačkoliv místy by se možná šikla ruční brzda, kterou náš kočár nedisponuje.\nNo a vzhledem k tomu, že už se pomalu blíží roční období, které objevování nových vycházkových tras zas tak moc nepřeje, na další pokračování kočárkové rubriky si asi budete muset počkat do jara. Snad nám ta zima rychle uteče :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/s-kocarkem-po-brne-aneb-nase-oblibene-prochazky-ii/","summary":"\u003cp\u003eKonečně jsem se dokopala ke slibovanému druhému dílu tipů na kočárkové procházky po Brně. Se zkracujícími se dny bude toho času stráveného venku míň a míň, takže se teď snažíme využívat každý slunečný den na maximum. Jaké jsou naše aktuální oblíbené trasy se můžete dočíst níže :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eMariánské údolí\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePokud nejste zrovna z Líšně či blízkého okolí, vyrazíte si sem asi spíš o víkendu, protože cesta z centra zabere poměrně dost času a ten chceme samozřejmě trávit spíš venku než v MHD. Každopádně jestli potřebujete z města uprchnout někam do zeleně, určitě se sem vypravte. S většími dětmi se dá vyzkoušet i nová bobová dráha, ty nejmenší zase určitě ocení různá zvířátka, která můžete po cestě potkat. Pro nás rodiče divokých mláďat je tu i dost míst, kam můžete potomky bez obav \u0026ldquo;vypustit\u0026rdquo; a nechat je lítat a dovádět. A je tu prostě krásně :-)\u003c/p\u003e","title":"S kočárkem po Brně aneb Naše oblíbené procházky II."},{"content":"Winter is coming, a tak nezbývá než zásobit se recepty na vydatná jídla, která vás zahřejí a zahubí potenciál k nachlazení hned z počátku. Tento recept na krémovou česnečku, objevený ve vskutku prehistorickém čísle Albert magazínu, je za mě rozhodně adeptem na polévku sezony :-)\n90g másla 4 stroužky česneku 2 cibule nakrájené na kostičky 250g brambor nakrájených na kostičky půl litru mléka půl litru vývaru sůl, čerstvě mletý pepř bylinky na ozdobu krutony V hrnci rozehřejeme třetinu másla a ze všech stran na něm opečeme tři celé oloupané stroužky česneku. Až zezlátnou, přidáme cibuli a opékáme dvě až tři minuty. Pak přidáme zbývající máslo a brambory a znova opékáme deset minut. Jakmile změkne cibule, přilijeme mléko s vývarem a vaříme tak dlouho, dokud nejsou měkké i brambory. Na závěr polévku rozmixujeme tyčovým mixérem, dochutíme solí, pepřem a prolisovaným posledním stroužkem česneku. Podáváme s krutony (které jsem neměla, tak třeba příště) a čerstvými bylinkami (poslední dosud zimě odolávající zbytek pažitky z balkonové zahrádky). Dobrou chuť!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kremova-cesnecka/","summary":"\u003cp\u003eWinter is coming, a tak nezbývá než zásobit se recepty na vydatná jídla, která vás zahřejí a zahubí potenciál k nachlazení hned z počátku. Tento recept na krémovou česnečku, objevený ve vskutku prehistorickém čísle Albert magazínu, je za mě rozhodně adeptem na polévku sezony :-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e90g másla\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e4 stroužky česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 cibule nakrájené na kostičky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e250g brambor nakrájených na kostičky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003epůl litru mléka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003epůl litru vývaru\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, čerstvě mletý pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ebylinky na ozdobu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ekrutony\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eV hrnci rozehřejeme třetinu másla a ze všech stran na něm opečeme tři celé oloupané stroužky česneku. Až zezlátnou, přidáme cibuli a opékáme dvě až tři minuty. Pak přidáme zbývající máslo a brambory a znova opékáme deset minut. Jakmile změkne cibule, přilijeme mléko s vývarem a vaříme tak dlouho, dokud nejsou měkké i brambory. Na závěr polévku rozmixujeme tyčovým mixérem, dochutíme solí, pepřem a prolisovaným posledním stroužkem česneku. Podáváme s krutony (které jsem neměla, tak třeba příště) a čerstvými bylinkami (poslední dosud zimě odolávající zbytek pažitky z balkonové zahrádky). Dobrou chuť!\u003c/p\u003e","title":"Krémová česnečka"},{"content":"Literární příspěvek jsme tu už dlouho neměli. Vlastně celý blog delší dobu trochu stagnoval. Číst jsem ale nepřestala. Je to teď asi jediný útěk z reality, který si pravidelně dopřávám a vlastně si nedokážu představit, jak bych bez něj ty uplynulé měsíce přežila\u0026hellip;\nKvěta Legátová - Jozova Hanule\nKnížka proslavená coby předloha pro film Želary je útlým dílem, které upoutá svou prostou poetikou a krásným jazykem. Byť jsem si na styl knihy musela chvíli zvykat, silný příběh o nepravděpodobné lásce na pozadí druhé světové války si mě získal.\nTomáš Poláček - Afrika (Poslední stop)\nZávěr \u0026ldquo;šílené\u0026rdquo; stopovací cesty kolem světa novináře Tomáše Poláčka je místy nervy drásající, ale ani na vteřinu nenudí. Pokud se vám nechce číst kniha, můžete si pustit rozhovor (nejen) o tom, jak se jezdí stopem po černém kontinentu, v pořadu DVTV. Možná vám pak Tomáš Poláček bude připadat jako ještě větší šílenec :) a taky si nejspíš pomyslíte, že je neuvěřitelné, jak může takovou výpravu vůbec člověk ve zdraví přežít. Tak či tak - klobouk dolů!\nKarel Čapek - Válka s mloky\nPo delší době zase jedna klasika ze školních lavic, aktuální dnes stejně jako v době, kdy vyšla poprvé. Kniha si ke mně našla cestu při stěhování sousedů od nás z baráku a ráda jsem se jí ujala :) Nadčasový alegorický román, který se vymyká všemu, co jsem dosud od Čapka četla. Místy mrazící, místy vyvolávající beznaděj nad nepoučitelností lidstva\u0026hellip;\nAlan Grün - Vyhoření (Jak rozproudit vlastní energii)\nKniha, v níž jsem vkládala jisté naděje během své prázdninové krize\u0026hellip; Nemůžu říct, že by pro mě byla nějak zlomová, naopak mi místy přišla až moc spirituální, ale našlo se v ní i pár praktických tipů a některé z nich mi aspoň částečně nebo krátkodobě pomohly.\nPatrick Kingsley - Nová Odyssea (Příběh uprchlické krize v Evropě)\nEvropa (\u0026hellip;) se bojí, že příliv cizinců naruší evropské hodnoty. Ale jaké hodnoty tu chceme udržovat, když se zřekneme povinnosti chránit ty, kteří neměli tolik štěstí jako my? Jak přimějeme uprchlíky, aby udržovali charakter naší společnosti, když je ten charakter tak nahlodaný?\nTuhle knížku bych doporučila přečíst opravdu každému! Žádná média vám nepodají tak objektivní, ucelená fakta, bez hysterie, bez rozjitřených emocí\u0026hellip; Pro mě uprchlická krize nebyla nijak velkým tématem k diskuzi, ale tato práce reportéra deníku The Guardian mi v mnohém otevřela oči. Nejen v tom, že popisuje pohnutky i všechno to, co předchází přílivu migrantů do Evropy, ale hlavně v tom, že přináší zcela konkrétní příběhy konkrétních lidí jako jsem já nebo vy. Kniha rozhodně není psaná stylem, který by hrál na city, přesto jsem se místy neubránila slzám. Nová Odyssea nabízí opravdu diametrálně jiný pohled na migrační krizi, než jaký nám dnes a denně předkládají média.\nMartin Janda - Pro dnešek a pro příště zavřeno (Příběh ze Sudet)\nTato knížka mi zpočátku svým jazykem nepřišla jako žádný literární skvost, ale brzy jsem se nechala pohltit jejím příběhem a nakonec si mě získala. Téma sudetských Němců za druhé světové války je samo o sobě tak silné a dramatické, že to asi ani jinak dopadnout nemohlo. A vlastně se mi ve výsledku na knize líbilo, že je psaná tak nějak \u0026ldquo;současně\u0026rdquo; a ten příběh by se mohl (samozřejmě až na ty historické okolnosti) odehrát i v dnešní době. Nezklamala mě ani milostná linie, u které mě nevímproč napadlo, že si do ní autor promítl svou vlastní trpkou zkušenost z nějakého nevydařeného vztahu 8-) Tak či tak se mi kniha opravdu líbila a ač jsem po ní v knihovně sáhla tak trochu náhodou, s klidným svědomím ji mohu doporučit dál.\nVanda Schreierová - Jak se zbavit plenek (Definitivně, bez stresu a \u0026ldquo;vysazování\u0026rdquo;)\nTéma, které u nás už začíná být pomalu aktuální, takže není od věci si k tomu nastudovat nějakou literaturu :D Tahle kniha mě naplnila optimismem, že to nemusí být zas až taková věda. S odplenkováním dle indiánské metody sympatizuju mnohem víc než se způsoby, jakými se to dělalo za našich mladých let, respektive dává mi mnohem větší smysl zbavit dítě plenky až v okamžiku, kdy si opravdu uvědomuje o co kráčí. Tak teď ještě uvidíme, co na to praxe :-D\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/knihovnicka-uplynulych-mesicu/","summary":"\u003cp\u003eLiterární příspěvek jsme tu už dlouho neměli. Vlastně celý blog delší dobu trochu stagnoval. Číst jsem ale nepřestala. Je to teď asi jediný útěk z reality, který si pravidelně dopřávám a vlastně si nedokážu představit, jak bych bez něj ty uplynulé měsíce přežila\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eKvěta Legátová - Jozova Hanule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eKnížka proslavená coby předloha pro film Želary je útlým dílem, které upoutá svou prostou poetikou a krásným jazykem. Byť jsem si na styl knihy musela chvíli zvykat, silný příběh o nepravděpodobné lásce na pozadí druhé světové války si mě získal.\u003c/p\u003e","title":"Knihovnička uplynulých měsíců"},{"content":"Když se snažím vybavit si nějaký pocit z uplynulého léta, v hlavě mi naskakuje: únava, vyhoření, vyčerpání, úzkost\u0026hellip; A pak se kouknu na všechny ty fotky a říkám si, že přes všechno to těžký a negativní jsme si užili spoustu krásných okamžiků. To špatné s odstupem vyšumí. Co zůstane a co bych si chtěla zapamatovat?\nLéto\u0026hellip; V té nejčistší podobě. Azuro na nebi, vlčí máky v obilí, naše procházky s vůní trávy ve vzduchu\u0026hellip;\nTěch chvilek, které jsme měli jeden na druhého, bylo sice žalostně málo, ale když už se nějaká našla, užili jsme si ji se vší parádou - třeba jako tady v naší oblíbené příbramské kavárně Smoo :-)\nStejně jako loni, ani letos jsme nevynechali naše oblíbené festivaly Kamenka Open a KrumLoveSka, které jsme si s Olím užili zase o něco víc než před rokem.\nKromě našich tradičních kočárkových výletů bych vypíchla také prémiovou návštěvu areálu \u0026ldquo;Živá voda\u0026rdquo; v Modré u Velehradu, kde se nám moc líbilo - hlavně podvodní tunel, kde Olí fascinovaně pozoroval svět pod hladinou, i venkovní procházka s výhledem na pratury. Určitě se rádi vrátíme a napřesrok třeba zkusíme i koupání v biotopu, jehož návštěva je v ceně vstupného.\nV srpnu nás také čekala rodinná dovolená se švagrama V. v Jeseníkách. Během pěti dnů jsme navštívili tolik krásných míst a dokonce jsme s Olíkem vylezli až na Praděd! Počasí nám přálo, penzion byl super baby friendly a Olí se dosyta vyřádil se svýma sestřenicema. Věřím, že máme založeno na novou rodinnou tradici :)\nKaždý volný víkend jsme vyráželi na výlety do blízkého i vzdálenějšího okolí a vůbec nejradši vzpomínám na jeden z těch posledních, kdy jsme se vypravili s Olím poprvé do zahraničí :), do malebné rakouské vesničky Hardegg. Cestou jsme úplnou náhodou narazili na úžasnou restauraci, jen pár dnů po výročí okupace stanuli u pozůstatků železné opony, překročili Dyji, objednali si v Rakousku český kafe, vylezli na hrad a na zpáteční cestě jen o fous utekli bouřce. Tak ráda na ten den vzpomínám :)\nTak si říkám, že bych ten první negativní odstavec možná měla smazat. Že jsme se měli opravdu báječně. Ale ono i to špatný patří k životu a bez něj by nebyl obraz našeho léta kompletní. Jen doufám, že pro letošní podzim (a ještě dlouho dopředu) jsme si to špatný už vybrali a máme se ještě na co těšit. Držte nám palce :)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/leto-v-obrazech-3/","summary":"\u003cp\u003eKdyž se snažím vybavit si nějaký pocit z uplynulého léta, v hlavě mi naskakuje: únava, vyhoření, vyčerpání, úzkost\u0026hellip; A pak se kouknu na všechny ty fotky a říkám si, že přes všechno to těžký a negativní jsme si užili spoustu krásných okamžiků. To špatné s odstupem vyšumí. Co zůstane a co bych si chtěla zapamatovat?\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eLéto\u0026hellip; V té nejčistší podobě. Azuro na nebi, vlčí máky v obilí, naše procházky s vůní trávy ve vzduchu\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Léto v obrazech"},{"content":"Je to sice fráze, ale stejně nemůžu uvěřit tomu, jak rychle ten čas letí. Ještě včera jsem Olího poprvé držela v náručí a najednou už je mu rok a půl! Je asi jasné, že tohle jaro patřilo především oslavě jeho prvních narozenin. Ale podnikali jsme i spoustu dalších skvělých akcí.\nMoc ráda vzpomínám na naši březnovou návštěvu u Terezky v Košířích. Zašly jsme si na oběd, který Olí celý prospal (zázrak!), udělaly si procházku po Cibulce a pak se už jen válely.\nMy dvě, děti a pes \u0026lt;3\nA ano, jarní procházky! Na ty jsem se těšila snad už od prvních zimních plískanic. Každý den naše zamilované trasy, každý den rozněžňování nad vším, co už rozkvetlo. Jaro já prostě miluju\u0026hellip;\nNaše jarní procházky\nDalším obrovským milníkem se pro nás staly Velikonoce, kdy Olí začal chodit. Asi máloco dojme mámu víc, než chvíle, kdy se ve vaší předsíni vedle velkých dospěláckých bot objeví jedny úplně mrňavoučké a vy si uvědomíte, že to dítě je zase o kus samostatnější.\nMalý krok pro lidstvo, velký krok pro O.\nS Olím se toho taky dalo podnikat zase o něco víc. Navštívili jsme tak spolu třeba poprvé program v dětské knihovně (byť ten jsme přežili jen díky přítomnosti dostatečného množství jídla), koncert Richarda Müllera na Palačáku v rámci výročních oslav VUT (překvapivě pohodová akce, kde s námi Olí vydržel až do pozdních nočních hodin) nebo třeba Street Food Festival za Lužánkami (odkud jsme odcházeli za Olího mohutného řevu poté, co spadl čelem na obrubník :-/\u0026hellip;)\nPotrava pro tělo, duši i uši :))\nJaro zkrátka přineslo spoustu zážitků a my už se nemohli dočkat, až na ně navážeme několika očekávanými letními akcemi. O těch ovšem až příště ;-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jaro-v-obrazech-3/","summary":"\u003cp\u003eJe to sice fráze, ale stejně nemůžu uvěřit tomu, jak rychle ten čas letí. Ještě včera jsem Olího poprvé držela v náručí a najednou už je mu rok a půl! Je asi jasné, že tohle jaro patřilo především oslavě jeho prvních narozenin. Ale podnikali jsme i spoustu dalších skvělých akcí.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eMoc ráda vzpomínám na naši březnovou návštěvu u Terezky v Košířích. Zašly jsme si na oběd, který Olí celý prospal (zázrak!), udělaly si procházku po Cibulce a pak se už jen válely.\u003c/p\u003e","title":"Jaro v obrazech"},{"content":"Nějakou dobu tu bylo ticho po pěšině, tak zase nastal čas trochu to na blogu rozproudit. A začít můžeme třeba mým oblíbeným letním receptem na pomazánku, který měl docela úspěch i u Olího. Pokud vám cottage sýr \u0026ldquo;jen tak\u0026rdquo; nechutná, můžete vyzkoušet tento svěží upgrade :-)\n4 rajčata 1 salátová okurka malý svazek pažitky sůl a čerstvý pepř 2 balení sýru Cottage Rajčata a okurku nakrájíme na drobné kostičky, pažitku najemno nasekáme. Osolíme, opepříme, smícháme se sýrem cottage a podáváme s čerstvým pečivem.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/pomazanka-z-cottage-syru/","summary":"\u003cp\u003eNějakou dobu tu bylo ticho po pěšině, tak zase nastal čas trochu to na blogu rozproudit. A začít můžeme třeba mým oblíbeným letním receptem na pomazánku, který měl docela úspěch i u Olího. Pokud vám cottage sýr \u0026ldquo;jen tak\u0026rdquo; nechutná, můžete vyzkoušet tento svěží upgrade :-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e4 rajčata\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 salátová okurka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003emalý svazek pažitky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl a čerstvý pepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 balení sýru Cottage\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eRajčata a okurku nakrájíme na drobné kostičky, pažitku najemno nasekáme. Osolíme, opepříme, smícháme se sýrem cottage a podáváme s čerstvým pečivem.\u003c/p\u003e","title":"Pomazánka z cottage sýru"},{"content":"Výběr architekta a projektanta je při stavbě domu klíčový. Nemáme v našem okolí nikoho známého, a tak jsme hledali hlavně na internetu. Chtěli jsme někoho z Brna či blízkého okolí, komu by byl blízký funkcionalistický styl, který se nám líbí. Na začátku roku 2019 jsem sepsal zadání projektu a v březnu jsem začal oslovovat vybrané architekty. Některé ateliéry jsem znal už z dřívějška, např. poměrně známá Europrojekta, která navrhuje převážně moderní funkcionalistické vily. V průběhu času jsem si do záložek uložil následující architekty. Pět z nich jsme oslovili. Pak jsme se poznali s pány z Vize Ateliér, se kterými jsme si hned sedli a už nebylo potřeba hledat dál.\nBorák Architekti EA Architekti Europrojekta - Kareš Rais Chládek Architekti Kaplan Architekti Knesl Kynčl Architekti Magion Architekti Master Design Ateliér Partika Ateliér RAW Vize Ateliér Zdroj: Vila Brno - Kociánka\nMagion Architekti nám odpověděli, že nepřijímají nové zakázky. Knesl Kynčl Architekti byli na půl roku vytížení. Pan Partika po několika vyměněných e-mailech přestal reagovat. To mě trochu zamrzelo, protože byl pro mě jedním z favoritů. Specializuje se na pasivní domy z VPC a několik lidí si ho velmi chválilo (dělal projekt např. pro Vodníky a Doubkovi).\nS panem Karešem z Europrojekty jsem měl tu čest sejít se osobně. Byla to nesmírně zajímavá a zábavná schůzka. Pan Kareš, žák slavného brněnského architekta Ivana Rullera, na mě zapůsobil jako trochu šílený umělec, samozřejmě v dobrém slova smyslu. Svým přístupem a zkušenostmi na mě rozhodně udělal dojem. Líbilo se mi, že se hodně zajímal o to kdo jsem, odkud pocházím, co dělám a co se mi líbí. Zajímají ho lidské příběhy, a proto se soustředí pouze na rodinné domy a vily. Je pro něj důležité, aby si s klientem lidsky sednul. Chce znát jeho vkus a klient musí projevit své emoce, aby mohl vzniknout ideální dům. Přístup \u0026ldquo;líbí se mi tento dům, navrhněte mi podobný\u0026rdquo; nebere. Ačkoliv se mi domy od Europrojekty velmi líbí a pan Kareš s panem Raisem mají mé uznání, došel jsem k závěru, že to není pro nás. Europrojekta se zaměřuje spíše na dražší rodinné vily za 10 milionů a více. Pan Kareš odhadl cenu studie našeho domu na 120000 Kč, což už mi přišlo poměrně hodně (je to dvojnásobná cena oproti tomu, co jsme nakonec zaplatili našim architektům). Potom mi ještě přišlo, že se více zaměřují na vizuální/uměleckou stránku, než na tu technickou/funkční. Moji otázku na pasivní standard pan Kareš tak nějak přešel, takže si nejsem jistý jejich zkušenostmi s pasivními domy.\nNaše architekty z Vize Ateliér jsem objevil uplně náhodou přes článek na Novinky.cz, kde byli představeni vítězové soutěže Pasivní dům roku 2018. Cenu poroty v kategorii rodinné domy získal pasivní dům ve Františkových Lázních. Ten dům se mi moc líbil, a tak jsem hledal, kdo ho navrhl. Dozvěděl jsem se, že autoři pochází z Brna a soustředí se výhradně na pasivní domy. Trefa do černého! Mimo jiné se proslavili také svým originálním domem Vějíř v Bystrci. Zjistil jsem, že mají přednášet na Stavebním veletrhu v Brně, který zrovna ten týden probíhal a který jsem se shodou okolností chystal také navštívit. Vydal jsem se tedy na stavební veletrh, abych se mohl s pány z Vize Ateliér potkat osobně. Pan Krč (architekt) přednášel o stavbě svého rodinného domu v Letovicích. Pan Kubíček (projektant) měl přednášku o domech budoucnosti. Měl jsem možnost si s oběma popovídat a přišlo mi, že svému oboru skutečně rozumí, mají zkušenosti a práce je baví. Vyměnili jsme si kontakty a domluvili schůzku. Na schůzce nám popsali, jak probíhá spolupráce s nimi a ukázali nám reference. Měli jsme z toho dobrý pocit, pan Krč s panem Kubíčkem nám byli sympatičtí, a tak jsme se rozhodli s nimi rozjet spolupráci.\nZdroj: Pasivní dům ve Františkových Lázních\nProč jsme si vybrali Vize Ateliér? Protože mají mnoho zkušeností s pasivními domy, mají dobré technické znalosti, soustředí se na kvalitu a tvoří velmi detailní projektovou dokumentaci, aby se předešlo chybám během realizace. Firma byla založena v roce 2007 a je členem Centra pasivního domu. Pan Krč s panem Kubíčkem se skvěle profesně doplňují. Jeden tvoří architekturu, druhý projektuje. Majitelé firmy nejsou jen teoretici, ale oba si postavili vlastní pasivní dům. Pan Kubíček byl dokonce první v ČR, kdo postavil energeticky plusový dům Chimney. Mají dobré reference. Ateliér získal ocenění Pasivní dům roku. Nabízí pomoc s vyřízením stavebního povolení, dotace Nová zelená úsporám a autorský dozor přímo na stavbě. Provedou nás celou stavbou od začátku až do konce - od studie až po kolaudaci. Myslím si, že dobrý architekt musí mít svou práci rád a být tak trochu fanatikem - dělat osvětu, účastnit se konferencí, přednášet, inovovat, sbírat zpětnou vazbu. Mám pocit, že Vize Ateliér toto splňuje.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/hledame-architekta/","summary":"\u003cp\u003eVýběr architekta a projektanta je při stavbě domu klíčový. Nemáme v našem okolí nikoho známého, a tak jsme hledali hlavně na internetu. Chtěli jsme někoho z Brna či blízkého okolí, komu by byl blízký funkcionalistický styl, který se nám líbí. Na začátku roku 2019 jsem sepsal \u003ca href=\"/posts/zadani-projektu/\"\u003ezadání projektu\u003c/a\u003e a v březnu jsem začal oslovovat vybrané architekty. Některé ateliéry jsem znal už z dřívějška, např. poměrně známá Europrojekta, která navrhuje převážně moderní funkcionalistické vily. V průběhu času jsem si do záložek uložil následující architekty. Pět z nich jsme oslovili. Pak jsme se poznali s pány z Vize Ateliér, se kterými jsme si hned sedli a už nebylo potřeba hledat dál.\u003c/p\u003e","title":"Hledáme architekta"},{"content":"O tom, co je to pasivní dům a co všechno to obnáší, jsem se dozvěděl poprvé na brněnském stavebním veletrhu několik let zpátky. Zúčastnil jsem se přednášky, kterou pořádalo Centrum pasivního domu. Líbilo se mi, že je možné postavit dům tak, že spotřebovává minimum energie na vytápění a zároveň poskytuje vysoký komfort.\nNechceme však stavět pasivní dům primárně jen proto, že je energeticky úsporný, ale taky proto, že všechny jeho vlastnosti nám vyhovují a koncept pasivního domu nám zkrátka dává smysl. Chceme mít dobře navržený dům a záleží nám na kvalitě bydlení. Líbí se nám velká francouzská okna, chceme mít neustále čerstvý vzduch, nechceme dýchat prach a škodliviny, nechceme mít v domě plísně kvůli vysoké vlhkosti, v létě se nechceme upéct a rádi šetříme přírodu. Líbí se nám i vlastnosti VPC zdiva, ze kterého se pasivní domy často staví. Vápenopískové cihly jsou pevné a odolné, výborně akumulují teplo, izolují zvuk, jsou nehořlavé, vyrábí se z přírodních materiálů a zdi mají malou tloušťku, takže místnosti mohou být větší.\nNavrhnout pasivní dům není jednoduché. Vyžaduje to promyšlený architektonický návrh šitý na míru a detailní projekt. Je potřeba použít kvalitní materiály a důležitá je i precizní řemeslná práce. V dnešní době nemá smysl stavět jiný dům než nízkoenergetický nebo pasivní a pokud v rámci programu Nová zelená úsporám můžeme získat dotaci až 450000 Kč, vyplatí se dům postavit v pasivním standardu. Náklady navíc už nejsou o tolik větší, než u nízkoenergetického domu. Mnoho lidí má nutkání řešit návratnost investice pasivních domů oproti běžným domům. To však pro nás není tak zásadní. Mnohem důležitější je kvalita a komfort bydlení. Je to podobné, jako když bych srovnával Škodu Fabia a Škodu Superb. Dražší auto si kupuji proto, že mi záleží na kvalitě vozu, jízdním komfortu, bezpečnosti a designu, nikoliv však kvůli nižší spotřebě paliva. Můžeme to brát i z pohledu investičního - pasivní dům bude mít vyšší tržní hodnotu, zvláště po roce 2020, kdy začne platit nová evropská směrnice o energetické náročnosti budov. Dá se předpokládat, že podmínky se budou dále zpřísňovat.\nZmíněná směrnice se týká snížení potřeb energie budov v zemích EU o 20% do roku 2020 oproti roku 1990. To však neznamená, že po roce 2020 se budou muset stavět výhradně jen pasivní domy, jak si mnoho lidí myslí. Budova s téměř nulovou spotřebou energie dosahuje měrné spotřeby tepla na vytápění od 40 do 80 kWh na m2 v závislosti na geometrii stavby, což zhruba odpovídá nízkoenergetickým domům.\nNízkoenergetický dům je definován tak, že potřeba tepla na vytápění je maximálně 50 kWh na m2 obytné plochy stavby za rok. Pasivní dům má roční potřebu tepla na vytápění \u0026lt; 15 kWh/(m2a), celkovou potřebu primární energie spojenou s provozem budovy \u0026lt; 120 kWh/(m2a) a zaručuje neprůvzdušnost obálky budovy, která se ověřuje blower-door testem. Požadovaná intenzita výměny vzduchu při přetlaku/podtlaku 50 Pa za 1 hodinu je n50 \u0026lt; 0.6 h^-1. Energeticky pasivní dům se nevytápí pouze čerpadlem či kotlem, ale velký vliv mají i pasivní tepelné zisky - solární zisky (okna), vnitřní tepelné zisky (spotřebiče) i lidské teplo.\nZdroj: Passive House Institute\nCharakteristiky pasivního domu:\nTvar domu - kompaktní tvar, ideálně kvádr, delší stranou obrácený k jihu. Zóny - oddělení vytápěných a nevytápěných prostor. Orientace - obytné místnosti směrem k jihu, zázemí na severní straně domu. Okna - velké prosklené plochy na jižní straně domu pro zajištění optimálních solárních zisků, ideálně trojskla. Stínění - stínící prvky (např. přesah střechy, rolety, pergola) proti přehřívání interiéru v létě. Tepelná izolace - zateplení základů, stěn a střechy domu pro snížení tepelných ztrát domu a redukce tepelných mostů. Řízené větrání - automatizovaný systém větrání s rekuperací tepla, který zajistí neustálý přívod čerstvého vzduchu a odvod vlhkosti při dodržení tepelné pohody. Pár lidí se mě ptalo, jestli budeme mít v domě klimatizaci. Klimatizace v pasivním domě dle mého názoru nemá co dělat. V českých klimatických podmínkách není potřeba, je-li dům správně navržen a okna jsou vhodně zastíněna. Studené proudění vzduchu je nepříjemné a může mít negativní vliv na zdraví člověka, a proto klimatizaci ani nechceme. Provoz a údržba taky něco stojí. Klimatizace v pasivním domě v podstatě poukazuje na to, že dům v letních měsících nefunguje správně. Existuje efektivnější způsob, jak zajistit v letních hicech příjemné klima - např. podlahové chlazení.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/proc-chceme-pasivni-dum/","summary":"\u003cp\u003eO tom, co je to pasivní dům a co všechno to obnáší, jsem se dozvěděl poprvé na brněnském stavebním veletrhu několik let zpátky. Zúčastnil jsem se přednášky, kterou pořádalo \u003ca href=\"https://www.pasivnidomy.cz/\"\u003eCentrum pasivního domu\u003c/a\u003e. Líbilo se mi, že je možné postavit dům tak, že spotřebovává minimum energie na vytápění a zároveň poskytuje vysoký komfort.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNechceme však stavět pasivní dům primárně jen proto, že je energeticky úsporný, ale taky proto, že všechny jeho vlastnosti nám vyhovují a koncept pasivního domu nám zkrátka dává smysl. Chceme mít dobře navržený dům a záleží nám na kvalitě bydlení. Líbí se nám velká francouzská okna, chceme mít neustále čerstvý vzduch, nechceme dýchat prach a škodliviny, nechceme mít v domě plísně kvůli vysoké vlhkosti, v létě se nechceme upéct a rádi šetříme přírodu. Líbí se nám i vlastnosti VPC zdiva, ze kterého se pasivní domy často staví. Vápenopískové cihly jsou pevné a odolné, výborně akumulují teplo, izolují zvuk, jsou nehořlavé, vyrábí se z přírodních materiálů a zdi mají malou tloušťku, takže místnosti mohou být větší.\u003c/p\u003e","title":"Proč chceme pasivní dům"},{"content":"Nejlepší způsob, jak se inspirovat, je vyrazit do terénu. My jsme se několikrát vydali na procházku do brněnské Masarykovy vilové čtvrti, která je charakteristická meziválečnou funkcionalistickou architekturou. Stojí za to vypravit se i na Kociánku, kde vzniká zcela nová čtvrť s domy ve funkcionalistickém stylu. No a návšteva vily Tugendhat je skoro povinností pro každého, kdo plánuje stavět moderní rodinný dům.\nZe všech nejvíc mě asi ovlivnil a inspiroval Martin Jaroš, který podrobně zdokumentoval stavbu rodinného domu na svém blogu nasdomek.cz. Blog jsem celý přečetl a líbí se mi Martinův přístup - důraz na kvalitu, jednoduchost, nadčasovost. Taky se mi líbí funkcionalistický styl. Od Martina jsem se poprvé dozvěděl o existenci VPC (vápenopískové cihly) a dřevohliníkových oknech. Objevil jsem díky němu program SketchUp, ve kterém se dá snadno vytvořit 3D model domu a následně třeba i vytisknout na 3D tiskárně. I když se s ním ve všem názorově neshodnu (pasivní dům, inteligentní elektroinstalace), rozhodně doporučuji všem budoucím stavebníkům jeho blog přečíst. Pan Jaroš mě vlastně také inspiroval k tomu psát tento blog.\nNechali jsme se inspirovat i několika praktickými nápady či designovými prvky konkrétních domů. Na našem domě budeme mít velké kulaté okno, které má např. Vila ve Slavkově u Brna od Europrojekty. Pasivní dům na Kociánce od Ing. arch. Pavla Jury má v krytém přístřešku před domem kulatý světlík. Podobný nápad využijeme i my u přístřešku parkovacího stání. Dům Piano od Magion Architekti má propojené dětské pokoje velkými dvoudílnými posuvnými dveřmi. Skvělý nápad! Chceme, aby si děti spolu hrály a rozhodně je nechceme separovat. Vodníci nás inspirovali peletami, které se do pasivního domu hodí více, než klasická kamna na dřevo. V domě budeme mít peletovou krbovou vložku.\nZdroj: Vila ve Slavkově u Brna\nZde uvádím několik stavebních blogů, které sleduji:\nBlog Doubkovi Jezerní království Náš domek Proč pasiv Sami sobě Stavíme pasivní dům Vodnický blog Zajímavý je i Instagramový profil Dva v domě o stavbě domu ve tvaru diamantu v Újezdu u Průhonic. Interiérová designérka Martina Pištěláková z Martina Design má na YouTube skvělý seriál Ladíme bydlení. Ještě bych doporučil YouTube kanál Pavla Šimka, který dělá nezávislý stavební dozor a točí o tom videa. Pan Šimek se zaměřuje pouze na dřevostavby, což jde mimo nás, ale i tak je to zajímavé. Mezi další zajímavé YouTube kanály patří: DřevoPortál, Svépomocí.cz, TZB-info.\nA na závěr inspirace v architektuře:\nArchiweb Architizer Archello Archdaily Archilovers ","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kde-bereme-inspiraci/","summary":"\u003cp\u003eNejlepší způsob, jak se inspirovat, je vyrazit do terénu. My jsme se několikrát vydali na procházku do brněnské Masarykovy vilové čtvrti, která je charakteristická meziválečnou funkcionalistickou architekturou. Stojí za to vypravit se i na Kociánku, kde vzniká zcela nová čtvrť s domy ve funkcionalistickém stylu. No a návšteva vily Tugendhat je skoro povinností pro každého, kdo plánuje stavět moderní rodinný dům.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eZe všech nejvíc mě asi ovlivnil a inspiroval Martin Jaroš, který podrobně zdokumentoval stavbu rodinného domu na svém blogu \u003ca href=\"https://nasdomek.cz/\"\u003enasdomek.cz\u003c/a\u003e. Blog jsem celý přečetl a líbí se mi Martinův přístup - důraz na kvalitu, jednoduchost, nadčasovost. Taky se mi líbí funkcionalistický styl. Od Martina jsem se poprvé dozvěděl o existenci VPC (vápenopískové cihly) a dřevohliníkových oknech. Objevil jsem díky němu program \u003ca href=\"https://www.sketchup.com/\"\u003eSketchUp\u003c/a\u003e, ve kterém se dá snadno vytvořit 3D model domu a následně třeba i \u003ca href=\"/posts/tiskneme-dum/\"\u003evytisknout na 3D tiskárně\u003c/a\u003e. I když se s ním ve všem názorově neshodnu (pasivní dům, inteligentní elektroinstalace), rozhodně doporučuji všem budoucím stavebníkům jeho blog přečíst. Pan Jaroš mě vlastně také inspiroval k tomu psát tento blog.\u003c/p\u003e","title":"Kde bereme inspiraci"},{"content":"Ještě než jsem začal oslovovat architekty, sepsal jsem podrobné zadání projektu - soupis našich požadavků a představ, jak by měl náš dům vypadat. Tomu předcházel rozsáhlý průzkum. Strávil jsem desítky hodin googlením a pročítáním blogů, webů a diskuzí o stavbě domu, abych měl alespoň nějaký základní přehled, co v dnešní době frčí. Finální studie, která už je v tuto chvíli hotová, se neshoduje se vším, co je v tomto zadání uvedeno, ale schválně zde dávám zadání v původní podobě, abychom později mohli porovnat naše původní představy s řešením od architekta. Zadání je hodně detailní. Sepsal jsem zkrátka vše, co mě napadlo. K tomu jsem zkusil vytvořit i jednoduchý model domu ve SketchUp. Dům nakonec bude vypadat úplně jinak, ale to ukážu až v některém z dalších článků.\nKdo jsme Jsme mladá 3-členná rodina. Aktuálně žijeme v malém bytě a rádi bychom postavili rodinný dům se zahradou.\nKoho hledáme Hledáme architekta a projektanta, který by nám vypracoval studii pasivního domu, návrh interiérů a následně projektovou dokumentaci, položkový rozpočet a dokumentaci pro provedení stavby. Ocenili bychom též pomoc při vyřizování stavebního povolení, žádosti o dotace, pomoc s výběrem dodavatelů, autorský dozor a podporu během realizace.\nČasový plán V roce 2017 jsme koupili stavební pozemek nedaleko Brna. V roce 2019 bychom chtěli začít plánovat projekt. V roce 2020 bychom rádi začali stavět. Na financování stavby bychom chtěli využít hypotéku.\nStavební pozemek Celkový obsah cca 700 m2 Pozemek je orientován na severo-východ od příjezdové cesty Pozemek je mírně svažitý směrem k jiho-východu Příjezdová cesta je slepá ulice, u pozemku jsou zbudována 2 parkovací stání Geografický sever je na tomto místě odchýlen od katastrálního severu (Křovákovo zobrazení) o 6,1° Základní představa Pasivní dům z vápenopískových cihel VPC se zateplením Optimalizace projektu v PHPP (Passive House Planning Package) Finanční rozpočet nemáme zatím pevně stanoven. Naším cílem je postavit dům, kde se nám bude skvěle bydlet a budeme se tam dobře cítit. Nepotrpíme si na zbytečný luxus, ale kvalita je pro nás velmi důležitá. Pokud máme v domě prožít půlku svého života, chceme, aby něco vydržel. Chtěli bychom využít dotaci Nová Zelená Úsporám. Přáli bychom si mít dostatečně velkou zahradu, a proto bychom chtěli dům situovat co nejvíce do severo-západního rohu a pokud možno snížit předepsaný odstup (6 m) domu od silnice na menší vzdálenost (4-5 m). To by se hodilo hlavně v případě, kdy by byl dům do tvaru L. Pokud by to bylo možné, chtěli bychom umístit přístřešek pro vozidlo přímo na hranici pozemku na severní straně. Některé domy v okolí to tak mají. Základní podoba domu Patrový dům, jelikož pozemek není dostatečně velký pro přízemní dům. Vzhledem k dispozicím pozemku by se nám líbil dům do tvaru L, čímž by vzniklo na terase a v zahradě více soukromí, případně dům ve tvaru kvádru. Líbí se nám funkcionalistický styl, jednoduché pravoúhlé linie a tvary (nikoliv šikmé linie a zaoblené tvary), minimalismus, nadčasový design, plochá střecha, bílá fasáda bez zbytečných dekorací. Nechceme sedlovou střechu kvůli sníženému stropu v místnostech v horním patře. Dům by měl být bezbariérový (pokud nepočítáme schody do patra). Celá podlahová plocha by měla být ve stejné výškové úrovni. Rádi bychom se vyvarovali i schodů u vstupních dveří či vstupu na terasu. Stropní podhled jako obyčejný rovný strop bez dekorací, hran, podsvícení apod. Líbil by se nám přesah poschodí či střechy nad terasou (příp. i hlavním vchodem), který by vytvořil stín a úkryt před nepříznivým počasím. Líbila by se nám lodžie v patře. V obytných místnostech bychom chtěli velká okna, která prosvětlí interiér. V obývacím pokoji francouzská okna a posuvné bezprahové dveře na terasu (HS portál). Celý pozemek bychom chtěli upravit do roviny a vyrovnat svah tak, aby byl dům položen co nejvýše to půjde pro zajištění hezkého výhledu do údolí. Co nejlepší využití plochy pozemku, aby zbyl dostatek místa pro zahradu, druhé patro domu ideálně po celé zastavené ploše. Zastavěnou plochu odhadujeme kolem 150 m2. Líbil by se nám nějaký decentní originální designový prvek, který by odlišil náš dům od ostatních. Materiály Kvalitní materiály jsou pro nás důležité Máme rádi dřevo a přírodní materiály Nemáme rádi lesklé materiály, sklo a plast Chtěli bychom ve všech místnostech světlou dřevěnou podlahu a dlažbu v: zádveří, technické místnosti, koupelnách, WC, spíži a komoře. V koupelnách a WC velkoformátová keramická dlažba nebo obklad z přírodního kamene Dřevohliníková okna, trojskla, možnost otevírání oken ve všech místnostech, závěsy nebo záclony Technické vybavení Inteligentní elektroinstalace Tepelné čerpadlo země-voda, zemní kolektor Nízkoteplotní designové radiátory s rozvody do zdi (nikoliv do podlahy), otopné žebříky v koupelnách a podlahové konvektory u francouzských oken Systém řízeného větrání s rekuperací tepla Peletová kamna, vložka na pelety nebo biokrb (na biolíh) Klasický komín (trubka na fasádě se nám moc nelíbí), nebo nerezový komín schovaný na severní straně domu Centrální vysavač Zabezpečovací systém Elektromechanický bezpečnostní zámek, otevírání pomocí NFC, RFID čipu, nebo klíče Změkčovač vody Nádrž na dešťovku s čerpadlem Přívod vody a elektřiny na terase, zahradě a u parkovacího stání (nezámrzný ventil) Venkovní žaluzie Sítě proti hmyzu v oknech, posuvná síť u HS portálu Hromosvod Žebřík na fasádě pro přístup na střechu Hasicí přístroj Vhodné vyvážení barev u světelných zdrojů (večerní žluté světlo) Místnosti a rozměry Přízemí Zádveří (~8 m2) Chodba a schodiště Technická místnost (14+ m2) Koupelna s WC v přízemí (~6 m2) Kuchyň (~25 m2) Spíž (~4 m2) Obývací pokoj (~30 m2) Pracovna (~17 m2) Patro Koupelna v patře (~9 m2) WC v patře (~2 m2) Ložnice (~16 m2) 2 dětské pokoje (2x ~16 m2) Šatna (~16 m2) Komora/sklad (8+ m2) Místnost: zádveří Bezpečnostní dveře s kukátkem Věšáky, velký botník, skříň se zrcadlem, lavice na obouvání Prostor pro parkování kočárku nebo kola Místnost: chodba a schodiště Schodiště preferujeme spíše rovné, než zalomené Schodiště bychom chtěli mít raději v chodbě, než v obývacím pokoji, nebo alespoň vizuálně oddělené. Otevřené schodiště může totiž v obývacím pokoji fungovat jako komín a odvádět teplý vzduch nahoru. Schodiště plné (nikoliv schodnice s dírami) Využití prostoru pod schodištěm (úložný prostor nebo komora) Místnost: technická místnost Dostatečně velká pro umístění všech technických prvků (tepelné čerpadlo, bojler, vzduchotechnika, centrální vysavač, změkčovač vody, elektroinstalační rozvaděč, rozvody vody, rozvody vytápění, rozvody vzduchotechniky) Velké nerezové víceúčelové umyvadlo/výlevka Pracovní deska nebo dílenský ponk Velké úložné prostory (místo garáže) Odtokový kanálek s protizápachovou klapkou Místnost: koupelna s WC v přízemí WC a bidet Velké umyvadlo, osvětlené zrcadlo Walk-In sprchový kout (bez vany) s dveřmi Podlahové topení Místo pro pračku a sušičku s rozvody vody a odpadu pro případné využití v budoucnu WC by mohlo být i odděleně, pokud to dovolí rozpočet a bude dost místa Místnost: kuchyň Kuchyň bychom chtěli mít spojenou s obývacím pokojem (žádné dveře), ale líbilo by se nám tyto dvě části oddělit alespoň opticky, např. uspořádáním do L tvaru, barem, nebo ostrůvkem Ostrůvek či bar jen jako pracovní plocha, bez spotřebičů, bez dřezu Ostrůvek či bar bez barových židliček Granitový dřez, baterie se sprchou Indukční vařič Trouba Mikrovlnka Zabudovaná myčka nádobí poblíž dřezu Velká americká lednice s mrazákem Nika pro americkou lednici, lícování s linkou Odvod teplého vzduchu za lednicí a troubou (rekuperace) Přívod vody k americké lednici Masivní dřevěná světlá pracovní deska ošetřená olejem Dolní skříňky v lince jako zásuvky s dojezdem pro lepší přístup Horní skříňky až do stropu (snížený strop) Vestavěný sodobar v lince napojený na baterii Vestavěný sklopný kráječ, ideálně mechanický Velké nerezové koše na směsný a tříděný odpad Rozkládací kulatý stůl Vhodné světlo nad kuchyňským stolem (nikoliv bodovky) Snadný přístup na terasu pro servírování pokrmů v létě Místnost: spíž Posuvné dveře Regály na potraviny Prostor pro uložení úklidových pomůcek (mop, koště) Místnost: obývací pokoj Velký obývací pokoj Kamna Sedačka, lenoška Křeslo, lampa TV, sound system Velká knihovna Místnost: pracovna Pracovna by měla být zároveň i pokojem pro hosty Měl by zde být pracovní stůl s počítačem, skříňky na dokumenty a elektroniku, pohodlný a prostorný rozkládací gauč nebo sklopná postel, šatní skříň Pracovna by měla jít přetvořit v ložnici pro rodiče na stáří Místnost: koupelna v patře Velké umyvadlo, osvětlené zrcadlo Walk-In sprchový kout (bez vany) s dveřmi Velká vana pro dva (rohová) Podlahové topení Umístění poblíž ložnice Vstup z ložnice a chodby Místnost: WC v patře WC Bidetová sprška s regulací teploty Umyvadlo Místnost: ložnice Postel, noční stolky Vypínače světla u postele Ložnice nesousedící s dětskými pokoji Místnost: 2 dětské pokoje Propojení obou pokojů s možností uzavření pomocí velkých posuvných zvukotěsných dveří Postel, skříň, stůl Místnost: šatna Dostatečně velká šatna s velkým úložným prostorem Rozvody vody a odpadu pro pračku a sušičku Pračka a sušička Odvětrávání, okno Velká protilehlá zrcadla s otočením 135° Toaletní stolek, křesílko, němý sluha Koše na prádlo Osvětlení vestavěných skříní Umístění poblíž ložnice Vstup z chodby, nikoliv ložnice Místnost: komora/sklad Úložný prostor Exteriér: vchod Vchodová branka Samonosná posuvná brána na dálkové ovládání Interkom s kamerou a zvonkem Poštovní schránka Krytý box na popelnice Exteriér: terasa Dřevěná terasa Pergola nebo markýza Orientace na východ Exteriér: parkovací stání Parkovací stání by mělo být kryté Mělo by se tam vejít velké rodinné auto typu SUV Zastřešení vchodu a stání pro přístup z auta do domu suchou nohou Exteriér: zahradní kůlna Dostatečný prostor pro skladování zahradního nábytku, nářadí, sekačky, jízdních kol, pneumatik, lyží atd. Feng Shui Vstupní dveře by neměly být naproti lampě, stromu, toaletě, kuchyni, schodišti Výplně otvorů (okna, dveře) by neměly být v jedné linii Tlumené osvětlení Kuchyně by se neměla nacházet pod ložnicí Sporák a dřez v kuchyni by neměly být naproti sobě, ani těsně vedle sebe Sporák by neměl být naproti dveřím ani pod oknem Sedačka v obýváku by neměla směřovat zády ke dveřím Stůl v pracovně be neměl směřovat zády ke dveřím, okno by mělo být vůči stolu po levé straně Postel v ložnici by neměla být v přímé linii s dveřmi, postel čelem u stěny, přístupná z obou stran Postel v dětském pokoji co nejdál od dveří Co nechceme Preferujeme kryté parkovací stání před garáží. Upřednostníme raději větší pokoje před garáží. Auto je pro nás jen věc a nevidíme potřebu mu obětovat tak velkou část prostoru domu. Podlahové vytápění nebude ideální pro dřevěné podlahy. Zvažovali jsme shoz prádla, ale nebude potřeba, bude-li pračka se sušičkou v šatně. Bazén nepotřebujeme, nejsme vodní bytosti. ","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zadani-projektu/","summary":"\u003cp\u003eJeště než jsem začal oslovovat architekty, sepsal jsem podrobné zadání projektu - soupis našich požadavků a představ, jak by měl náš dům vypadat. Tomu předcházel rozsáhlý průzkum. Strávil jsem desítky hodin googlením a pročítáním blogů, webů a diskuzí o stavbě domu, abych měl alespoň nějaký základní přehled, co v dnešní době frčí. Finální studie, která už je v tuto chvíli hotová, se neshoduje se vším, co je v tomto zadání uvedeno, ale schválně zde dávám zadání v původní podobě, abychom později mohli porovnat naše původní představy s řešením od architekta. Zadání je hodně detailní. Sepsal jsem zkrátka vše, co mě napadlo. K tomu jsem zkusil vytvořit i jednoduchý model domu ve \u003ca href=\"https://www.sketchup.com/\"\u003eSketchUp\u003c/a\u003e. Dům nakonec bude vypadat úplně jinak, ale to ukážu až v některém z dalších článků.\u003c/p\u003e","title":"Zadání projektu"},{"content":"Nápad na tento článek nosím v hlavě už strašně dlouho a před nějakým rokem bych si byla bývala ráda něco takového sama přečetla. Zřejmě se v něm nedozvíte nic vyloženě objevného, všechno jsou to poměrně známá a oblíbená místa navštěvovaná nejednou matkou, nicméně třeba sem zabloudí někdo, koho naše vycházky inspirují k vybočení ze svých zajetých tras :-)\nŠpilberk\n\u0026ldquo;Špilas\u0026rdquo; asi netřeba představovat. Vycházka k této brněnské dominantě je skoro povinnou záležitostí. Pro nás věčně vyčerpané matky je trochu nevýhoda, že je to do kopce, ale zase si pak snáze ospravedlníte tu tabulku čokolády, kterou jste snědly, zatímco dítě po obědě spalo 8-) Vyšplhat nahoru se dá z různých stran - já ráda volím výšlap z ulice Pellicova, která je sama o sobě pěkným a klidným místem na procházku a výstavkou architektonicky zajímavých budov. Další výhodou Špilasu, zejména teď v létě, je spousta laviček k odpočinku/nakojení/přebalení a stín stromů. A samozřejmě krásný výhled do širého okolí.\nCentrum\nKdyž se zrovna nepotřebuju uklidnit pohledem do zelené :D, ráda vyrážím na procházku centrem města. Obvykle zahajujeme naši trasu na České a odsud už se pak proplétáme uličkami dle nálady. Často takovou procházku spojujeme s nákupem nebo domluveným obědem s někým známým. V sezóně si zpříjemňujeme venčení zastávkou u Božského kopečku a nakupováním ovoce a zeleniny na Zelňáku, jehož atmosféru mám moc ráda. Bloumáním po centru jsem už objevila nejedno hezké místo, jehož existence mi byla dosud skryta - namátkou třeba Biskupský dvůr, nádvoří Nové radnice (které je průchozí až na Husovu - objev roku!) nebo prostranství vedle Moravské galerie. Tip pro kojící matky: Na všechna tato místa se také můžete uchýlit, pokud potřebujete dítě v centru v ústraní nakrmit ;-)\nBotanická zahrada Masarykovy univerzity\nCelkem fajn místem ke krátké procházce je i botanická zahrada, která patří k areálu přírodovědecké fakulty MUNI. Obvykle tu nebývá moc lidí a najde se i klidné posezení ve stínu stromů. No a když dítě spí, můžete se učit poznávat nové rostliny nebo třeba risknout nějakou tu výstavu, co se tu občas konají :D\nVila Stiassni\nToto není procházka na každý den, zejména z toho důvodu, že do zahrady se platí (byť symbolické) vstupné a hlavně bývá otevřeno jen párkrát do týdne, proto si raději pohlídejte otevírací dobu na internetu. Každopádně pokud jste zde ještě nebyli, návštěvu krásné zahrady obklopující vilu byste si neměli nechat ujít. Ovšem připravte si svaly, protože to bude tentokrát opět do pořádnýho kopce\u0026hellip; Menší zrada je, že byť to plánek, co obdržíte na pokladně, tvrdí, rozhodně není celá zahrada bezbariérová a do jedné její části se bez pomoci nedostanete. Ale i tak je toho spoustu k vidění, po celé zahradě jsou informační panely a pokud dítko dovolí (mně Olí jako zázrakem usnul), budete odcházet bohatší i o spoustu informací z historie vily.\nCyklostezkou přes Červený kopec k Anthroposu\nPo téhle trase jsem od Olího narození ušla už nesčetně kilometrů. Hlavně když byl ještě miminko, vyhledávala jsem s ním co nejzelenější místa, a tohle jsme měli rádi i proto, že přes pracovní týden, kdy nejezdívá tolik cyklistů, je tu relativně klid. Nádherná procházka v každou roční dobu ve stínu stromů, jen těch míst k posezení by tu mohlo být o něco více. Občas si trasu prodloužíme o odbočku k Riviéře, kde je okolo dopravního hřiště bruslařská dráha s několika lavičkami, které oceníte, když dítě usne. Bohužel tu taky docela chybí nějaká možnost občerstvení, takže svačinku a pití určitě s sebou :-)\nNo, a to by asi pro začátek stačilo\u0026hellip; O další tipy, které mám v záloze, se podělím třeba zase někdy příště :-) Kočárkům zdar!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/s-kocarkem-po-brne-aneb-nase-oblibene-prochazky-i/","summary":"\u003cp\u003eNápad na tento článek nosím v hlavě už strašně dlouho a před nějakým rokem bych si byla bývala ráda něco takového sama přečetla. Zřejmě se v něm nedozvíte nic vyloženě objevného, všechno jsou to poměrně známá a oblíbená místa navštěvovaná nejednou matkou, nicméně třeba sem zabloudí někdo, koho naše vycházky inspirují k vybočení ze svých zajetých tras :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003eŠpilberk\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u0026ldquo;Špilas\u0026rdquo; asi netřeba představovat. Vycházka k této brněnské dominantě je skoro povinnou záležitostí. Pro nás věčně vyčerpané matky je trochu nevýhoda, že je to do kopce, ale zase si pak snáze ospravedlníte tu tabulku čokolády, kterou jste snědly, zatímco dítě po obědě spalo 8-) Vyšplhat nahoru se dá z různých stran - já ráda volím výšlap z ulice Pellicova, která je sama o sobě pěkným a klidným místem na procházku a výstavkou architektonicky zajímavých budov. Další výhodou Špilasu, zejména teď v létě, je spousta laviček k odpočinku/nakojení/přebalení a stín stromů. A samozřejmě krásný výhled do širého okolí.\u003c/p\u003e","title":"S kočárkem po Brně aneb Naše oblíbené procházky I."},{"content":"Obědy z pekáčku u nás velmi frčí a protože ryby obvykle připravujeme na stále stejný způsob, už to chtělo nějakou změnu. Původně je v receptu použita treska, my jsme zkusili mořskou štiku a řekla bych, že tato úprava bude slušet i ledajaké jiné rybce\u0026hellip;\n2 větší mrkve 2 petržele 1 pórek 250 ml smetany na vaření 2 rybí filety sůl, pepř 1 lžička tymiánu 1 citron parmazán Troubu předehřejeme na 180°C. Mrkev s petrželí očistíme a nakrájíme na šikmá kolečka. Pórek dobře omyjeme, odkrojíme zelenou část a nakrájíme na tenká kolečka. Zeleninu vložíme do zapékací mísy, zalijeme polovinou smetany, přidáme rybu, osolíme, opepříme, posypeme tymiánem a pokapeme citronovou šťávou. Celé zalejeme zbylým množstvím smetany a vložíme na 20 minut do trouby. Pět minut před dopečením posypeme parmazánem. Podáváme s bramborovou kaší.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/pecena-ryba-se-zeleninou/","summary":"\u003cp\u003eObědy z pekáčku u nás velmi frčí a protože ryby obvykle připravujeme na stále stejný způsob, už to chtělo nějakou změnu. Původně je v receptu použita treska, my jsme zkusili mořskou štiku a řekla bych, že tato úprava bude slušet i ledajaké jiné rybce\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 větší mrkve\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 petržele\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 pórek\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e250 ml smetany na vaření\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 rybí filety\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička tymiánu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 citron\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eparmazán\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eTroubu předehřejeme na 180°C. Mrkev s petrželí očistíme a nakrájíme na šikmá kolečka. Pórek dobře omyjeme, odkrojíme zelenou část a nakrájíme na tenká kolečka. Zeleninu vložíme do zapékací mísy, zalijeme polovinou smetany, přidáme rybu, osolíme, opepříme, posypeme tymiánem a pokapeme citronovou šťávou. Celé zalejeme zbylým množstvím smetany a vložíme na 20 minut do trouby. Pět minut před dopečením posypeme parmazánem. Podáváme s bramborovou kaší.\u003c/p\u003e","title":"Pečená ryba se zeleninou"},{"content":"Poslední dobou zkouším obnovovat svůj kulinářský repertoár, protože se změnou mého životního stylu se změnily i mé požadavky na čas strávený v kuchyni a výživnost jídla. A v neposlední řadě taky potřebuju, aby si uvařený pokrm s námi mohl dát i Olí. Proto, ač byste to u mě asi nečekali, objevuje se tu dnes v hlavní roli červená čočka - potravina, kterou můj \u0026ldquo;výživový guru\u0026rdquo; Ondra vždycky vychvaluje až do nebes a slibuje, že když ji budu večeřet každý den, určitě brzo zhubnu :-D. No\u0026hellip; k tomuto pokusu jsem se zatím neodhodlala, nicméně vám můžu garantovat, že tento recept si získává pevné místo v našem domácím jídelníčku. A to je co říct!\n1 cibule 2 stonky řapíkatého celeru 2 mrkve olivový olej 400g červené čočky 1 lžička sušeného tymiánu vejce (dle počtu strávníků) sůl a pepř 1 hrst hladkolisté petržele či jiné oblíbené bylinky Cibuli, řapíkatý celer a mrkev očistíme a nakrájíme na drobné kostičky. V hrnci rozpálíme olej a zeleninu na středním plameni orestujeme, aby nám změkla. Asi po 5 minutách přisypeme čočku, promícháme ji se zeleninou, přidáme tymián a přilejeme vodu tak, aby tekutina sahala asi centimetr pod hladinu obsahu hrnce. Přiklopíme, stáhneme plamen a necháme asi 15 minut pomalu vařit. Občas čočku zkontrolujeme, případně doplníme trochu tekutiny.\nNo a to je celé kouzlo :-) Hotovou čočku dochutíme solí a pepřem, zasypeme nasekanou petrželí a podáváme s volským okem.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cockove-ragu-s-vejcem/","summary":"\u003cp\u003ePoslední dobou zkouším obnovovat svůj kulinářský repertoár, protože se změnou mého životního stylu se změnily i mé požadavky na čas strávený v kuchyni a výživnost jídla. A v neposlední řadě taky potřebuju, aby si uvařený pokrm s námi mohl dát i Olí. Proto, ač byste to u mě asi nečekali, objevuje se tu dnes v hlavní roli červená čočka - potravina, kterou můj \u0026ldquo;výživový guru\u0026rdquo; Ondra vždycky vychvaluje až do nebes a slibuje, že když ji budu večeřet každý den, určitě brzo zhubnu :-D. No\u0026hellip; k tomuto pokusu jsem se zatím neodhodlala, nicméně vám můžu garantovat, že tento recept si získává pevné místo v našem domácím jídelníčku. A to je co říct!\u003c/p\u003e","title":"Čočkové ragú s vejcem"},{"content":"Náš Olí naprosto zbožňuje psy. Už z dálky na ně při procházkách nadšeně ukazuje a nebojí se ani těch větších plemen. Proto jsem při výběru dalšího titulu ke zrecenzování od knihkupectví Megaknihy.cz myslela především na něj a volba tak padla na Psí knížku Terezy Říčanové.\nNení to vyloženě leporelo, ale kniha je tištěna na poměrně silném papíře, takže pevně věřím, že přežije i nenechavé batolecí ručičky. Navíc se jedná o formát do dětských rukou jako dělaný, jak si můžete povšimnout níže. Velikost knížky ji přímo předurčuje k tomu, aby se stala věrným společníkem na cestách, u doktora, ve frontě\u0026hellip; prostě všude tam, kde hrozí, že s dítkem budete muset čekat. A Oli čekání skutečně velmi nerad 8-) Psí knížka je maličká, a tak se hravě vleze do každé přebalovací tašky.\nJak je pro nakladatelství Baobab typické, i Psí knížku zdobí hravé a originální ilustrace, které vytvořila sama autorka. Vyprávění obsáhne většinu důležitých momentů ze života psa - návštěvu veterináře, venčení, narození štěňat\u0026hellip; Nebrání se však ani tématu smrti. Mně knížka přijde svou reálností půvabná, i když věřím, že nesedne každému a někdo dá pro své dítě spíš přednost prvoplánovému příběhu. Mně osobně se ale líbí, jak je zde psí život vylíčen bez příkras a je to přesně ten pohled, který bych chtěla Olímu předat - že pejsci občas i zlobí a neposlouchají, smrdí :) a až zestárnou, tak umřou, ale zároveň soužití s nimi přináší i radost a spoustu zábavy.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/tereza-ricanova-psi-knizka/","summary":"\u003cp\u003eNáš Olí naprosto zbožňuje psy. Už z dálky na ně při procházkách nadšeně ukazuje a nebojí se ani těch větších plemen. Proto jsem při výběru dalšího titulu ke zrecenzování od knihkupectví \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/\"\u003eMegaknihy.cz\u003c/a\u003e myslela především na něj a volba tak padla na \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/romany-beletrie/176812-psi-knizka.html?search_pos=5\"\u003ePsí knížku\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e Terezy Říčanové.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNení to vyloženě leporelo, ale kniha je tištěna na poměrně silném papíře, takže pevně věřím, že přežije i nenechavé batolecí ručičky. Navíc se jedná o formát do dětských rukou jako dělaný, jak si můžete povšimnout níže. Velikost knížky ji přímo předurčuje k tomu, aby se stala věrným společníkem na cestách, u doktora, ve frontě\u0026hellip; prostě všude tam, kde hrozí, že s dítkem budete muset čekat. A Oli čekání skutečně velmi nerad 8-) \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/romany-beletrie/176812-psi-knizka.html?search_pos=5\"\u003ePsí knížka\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e je maličká, a tak se hravě vleze do každé přebalovací tašky.\u003c/p\u003e","title":"Tereza Říčanová - Psí knížka"},{"content":"Tentokrát malinko hojnější, protože jsme trávili skoro celý červen u prarodičů, a tak bylo toho času na čtení o něco víc než obvykle.\nPetra Hřebíková - Mateřství jako z reklamy (na Lexaurin)\nNo, asi už jste se smířili s tím, že tu a tam se v literární rubrice něco na mateřskou notu objeví. Budiž však vám i mně útěchou, že se jedná o tragikomické čtivo, jako v tomto případě glosy Petry Hřebíkové, která v nich - věrna svému pseudonymu - uhodila hřebíček na hlavičku. Věřte, že každá máma se občas potřebuje utvrdit v tom, že existuje někdo, kdo je na tom minimálně stejně blbě jako ona. Nebo i hůř :D A kapitolu o chození s dětmi do restaurace bych tesala do kamene :D!!\nJaroslav Kmenta - Boss Babiš\nKniha z o poznání vážnějšího soudku. Kmentova rozsáhlá reportáž zaměřená na jednoho z nejmocnějších mužů této země přináší celou řadu dosud nepublikovaných informací o Babišově podnikatelském zrodu či jeho napojení na politickou scénu. Samozřejmě v knize nechybí ani mediálně provařené kauzy typu \u0026ldquo;Čapí hnízdo\u0026rdquo; či nákup Mafry, Kmenta ovšem vytahuje na světlo i mnoho jiných, neméně pobuřujících odhalení. Za tím vším je bezesporu obrovská spousta mravenčí práce, nad níž nezbývá než smeknout. Ač je těch informací na jednu publikaci možná až příliš a čtenář se musí celou dobu pečlivě soustředit, aby mu neutekly všechny souvislosti (což se mi, přiznávám, ne vždy dařilo), jedno je jisté - Kmenta odvedl skvělou novinářskou práci. Kéž by otevřela oči všem, kteří Babišovi a jeho hnutí skočili v uplynulých volbách na lep\u0026hellip;\nMartin Moravec, Gabriela Koukalová - JINÁ\nJeden čas byla tato biografie asi nejpopulárnější české biatlonistky skloňována ve všech médiích. Vzpomínám si, jak jsem seděla (ještě s obřím těhotenským pupkem) u našich, koukala na zahájení olympiády a listovala novinama, kde se nemluvilo o ničem jiném, než že na ní Gabriela Koukalová bude chybět. Když vyšla tato kniha, vyvolalo to možná ještě větší pozdvižení. A teď už chápu proč. Že svět vrcholového sportu není procházka růžovou zahradou, o tom asi nikdo nepochybuje. Pokud je nicméně pravda vše, co se v knize píše, realita je ještě o poznání děsivější. A to nemluvím jen o tlaku na váhu sportovců, o němž se v médiích psalo nejvíce, ale i o intrikách a vztazích v zákulisí biatlonu. Jak může někdo tak obrovský nápor přežít a ještě vyhrávat zlaté medaile, to je mi záhadou. Každopádně jsem tuto drtivě upřímnou zpověď zhltla téměř na posezení a nestačila jsem se divit, co všechno se může skrývat za úspěchem a popularitou naší biatlonové jedničky\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cervnova-knihovnicka-2/","summary":"\u003cp\u003eTentokrát malinko hojnější, protože jsme trávili skoro celý červen u prarodičů, a tak bylo toho času na čtení o něco víc než obvykle.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ePetra Hřebíková - Mateřství jako z reklamy (na Lexaurin)\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNo, asi už jste se smířili s tím, že tu a tam se v literární rubrice něco na mateřskou notu objeví. Budiž však vám i mně útěchou, že se jedná o tragikomické čtivo, jako v tomto případě glosy Petry Hřebíkové, která v nich - věrna svému pseudonymu - uhodila hřebíček na hlavičku. Věřte, že každá máma se občas potřebuje utvrdit v tom, že existuje někdo, kdo je na tom minimálně stejně blbě jako ona. Nebo i hůř :D A kapitolu o chození s dětmi do restaurace bych tesala do kamene :D!!\u003c/p\u003e","title":"Červnová knihovnička"},{"content":"Občas mám černé svědomí z toho, že nejsem vůbec důsledná v zapisování do Olího vzpomínkové knížky. Ty nejdůležitější milníky většinou zaznamenám, ale je toho tolik, co už zmizelo v nenávratnu\u0026hellip; A protože mám dneska trochu času a Olímu je teď 15 měsíců, řekla jsem si, že tady uchovám aspoň pár aktuálních postřehů.\nOlí ve svých 15 měsících nosí velikost 86-92. Už dva měsíce zdárně ťapá po svých. V prostředí, kde to zná, se nebojím nechat ho běhat samotného. Na chodníku nebo jiném tvrdším povrchu mám pořád tendenci ho \u0026ldquo;jistit\u0026rdquo;, protože už máme za sebou i pár ošklivých pádů. Vyleze sám na gauč a sleze sám z postele. Zhruba ve stejné době, kdy začal chodit, nám začal také spávat celou noc v kuse. Máloco mámě na mateřské zkvalitní život tolik, jako dosažení tohoto milníku :D! Ke spánku ho ukládáme stále okolo 8. hodiny a probouzí se většinou mezi 6. a 7. ráno. Ač jsem si plánovala, že touhle dobou už dávno kojit nebudu, opak je pravdou. Spíš než jakékoliv jiné důvody je to moje lenost a pohodlnost, co mi brání přestat. Olí je stále báječný jedlík. Miluje všechno možné ovoce, speciálně banány je schopný jíst fakt ve velkém. Nepohrdne ani zeleninou, ať už jako přílohu (rajčata, salátovou okurku) nebo i hlavní chod (zeleninová pyré). Maso se u nás doma moc nevaří, naštěstí se ale o jeho přísun starají prarodiče. Pečivo se mu taky snažím necpat každý den, ale má ho rád, stejně jako mléčné výrobky (bílý jogurt, cottage cheese, čerstvý sýr i náš domácí kefír). U žádné hračky moc dlouho nevydrží. Obecně má radši ty mluvící a blikající, které bych mu v životě nekoupila (a tak je máme různě povypůjčované :D), ale vyhraje si i s klasikami typu vkládačka tvarů nebo navlékání kroužků na tyčku. Duplo ho baví spíš rozkládat a komíny z kostek bořit :D Hodně si ale oblíbil Péťův hudební set (obzvlášť rád buší do tamburíny). Jo a miluje knížky!!! Období kramaření v šuplících a skříních už ho celkem opouští, ale pračka, myčka a sušička jsou stálice. Miluje je tak moc, že už jsem se je naučila vypojovat ze zásuvky, jinak by nám doma asi jely nonstop 8-) Slovní zásobu zatím Olí moc pestrou nemá. Spoustu věcí označuje slovem \u0026ldquo;BE\u0026rdquo; (většinou tak volá na psy), \u0026ldquo;MAM\u0026rdquo; používá, když po mě něco chce a slovem \u0026ldquo;BA\u0026rdquo; označuje balon, bác a spoustu dalších věcí. \u0026ldquo;TATA\u0026rdquo; říká velmi často, leč nahodile. Umí ale krásné \u0026ldquo;PAAA\u0026rdquo; a \u0026ldquo;MŇAM\u0026rdquo; - to by mu šlo :D. Každopádně jsem překvapená tím, že spoustě slov rozumí, ačkoliv je ještě neumí vyslovit. Rád si ťuká svým hrnečkem \u0026ldquo;na zdraví\u0026rdquo; a když mu po jídle zůstane prázdný talíř, roztomile rozkládá rukou, že už \u0026ldquo;néni\u0026rdquo; :D Venku ho fascinují především pejsci a zvířata obecně, na nebi ukazuje letadla a letící ptáky. Nejšťastnější je ve společnosti dětí. A obecně je velice společenský. Nebojí se ani cizích lidí - často se takhle s někým dává \u0026ldquo;do řeči\u0026rdquo;, což přináší spoustu komických situací :D Umí se už vztekat tak, že bych někdy vyletěla z kůže, ale stejně je to pořád moje malé roztomilé miminko \u0026lt;3 Jídlo vždy a všude - typickej Olí :-)))\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/15-mesicu/","summary":"\u003cp\u003eObčas mám černé svědomí z toho, že nejsem vůbec důsledná v zapisování do Olího vzpomínkové knížky. Ty nejdůležitější milníky většinou zaznamenám, ale je toho tolik, co už zmizelo v nenávratnu\u0026hellip; A protože mám dneska trochu času a Olímu je teď 15 měsíců, řekla jsem si, že tady uchovám aspoň pár aktuálních postřehů.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003eOlí ve svých 15 měsících nosí velikost 86-92.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eUž dva měsíce zdárně ťapá po svých. V prostředí, kde to zná, se nebojím nechat ho běhat samotného. Na chodníku nebo jiném tvrdším povrchu mám pořád tendenci ho \u0026ldquo;jistit\u0026rdquo;, protože už máme za sebou i pár ošklivých pádů.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eVyleze sám na gauč a sleze sám z postele.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eZhruba ve stejné době, kdy začal chodit, nám začal také spávat celou noc v kuse. Máloco mámě na mateřské zkvalitní život tolik, jako dosažení tohoto milníku :D!\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eKe spánku ho ukládáme stále okolo 8. hodiny a probouzí se většinou mezi 6. a 7. ráno.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eAč jsem si plánovala, že touhle dobou už dávno kojit nebudu, opak je pravdou. Spíš než jakékoliv jiné důvody je to moje lenost a pohodlnost, co mi brání přestat.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eOlí je stále báječný jedlík. Miluje všechno možné ovoce, speciálně banány je schopný jíst fakt ve velkém. Nepohrdne ani zeleninou, ať už jako přílohu (rajčata, salátovou okurku) nebo i hlavní chod (zeleninová pyré). Maso se u nás doma moc nevaří, naštěstí se ale o jeho přísun starají prarodiče. Pečivo se mu taky snažím necpat každý den, ale má ho rád, stejně jako mléčné výrobky (bílý jogurt, cottage cheese, čerstvý sýr i náš domácí kefír).\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eU žádné hračky moc dlouho nevydrží. Obecně má radši ty mluvící a blikající, které bych mu v životě nekoupila (a tak je máme různě povypůjčované :D), ale vyhraje si i s klasikami typu vkládačka tvarů nebo navlékání kroužků na tyčku. Duplo ho baví spíš rozkládat a komíny z kostek bořit :D Hodně si ale oblíbil Péťův hudební set (obzvlášť rád buší do tamburíny). Jo a miluje knížky!!!\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eObdobí kramaření v šuplících a skříních už ho celkem opouští, ale pračka, myčka a sušička jsou stálice. Miluje je tak moc, že už jsem se je naučila vypojovat ze zásuvky, jinak by nám doma asi jely nonstop 8-)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eSlovní zásobu zatím Olí moc pestrou nemá. Spoustu věcí označuje slovem \u0026ldquo;BE\u0026rdquo; (většinou tak volá na psy), \u0026ldquo;MAM\u0026rdquo; používá, když po mě něco chce a slovem \u0026ldquo;BA\u0026rdquo; označuje balon, bác a spoustu dalších věcí. \u0026ldquo;TATA\u0026rdquo; říká velmi často, leč nahodile. Umí ale krásné \u0026ldquo;PAAA\u0026rdquo; a \u0026ldquo;MŇAM\u0026rdquo; - to by mu šlo :D. Každopádně jsem překvapená tím, že spoustě slov rozumí, ačkoliv je ještě neumí vyslovit.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eRád si ťuká svým hrnečkem \u0026ldquo;na zdraví\u0026rdquo; a když mu po jídle zůstane prázdný talíř, roztomile rozkládá rukou, že už \u0026ldquo;néni\u0026rdquo; :D\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eVenku ho fascinují především pejsci a zvířata obecně, na nebi ukazuje letadla a letící ptáky.\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eNejšťastnější je ve společnosti dětí. A obecně je velice společenský. Nebojí se ani cizích lidí - často se takhle s někým dává \u0026ldquo;do řeči\u0026rdquo;, což přináší spoustu komických situací :D\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eUmí se už vztekat tak, že bych někdy vyletěla z kůže, ale stejně je to pořád moje malé roztomilé miminko \u0026lt;3\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"15-mesicu-01.jpg\"\n         alt=\"Jídlo vždy a všude - typickej Olí :-)))\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eJídlo vždy a všude - typickej Olí :-)))\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e","title":"15 měsíců"},{"content":"Toto jaro přineslo do mé literární rubriky pouhé dva tituly, ale i tak věřím, že vám třeba budou inspirací při balení čtiva na dovolenou :-)\nErik Tabery - Opuštěná společnost\nČím jsem starší, tím víc mě zajímá naše minulost. Právě v ní je třeba hledat odpovědi na řadu otázek, které nás pálí v současnosti. I to je důvod, proč je tato Taberyho esej v mých očích tak důležitým počinem. A mimo jiné shrnuje všechny důvody, proč jsem před rokem při prezidentských volbách nevhodila do urny hlasovací lístek našemu aktuálnímu prezidentovi\u0026hellip;\nKdyž prezident mluví vulgárně, je to stejné zneuctění státu, jako když někdo zapálí ústavu.\nErik Tabery v této skvělé analýze vývoje naší společnosti od první republiky až po současné dny přichází se spoustou trefných postřehů i důležitých politických souvislostí, které náš vývoj směrovaly. Sám autor ji velmi přiléhavě označil za \u0026ldquo;rozmluvu s minulostí o naší budoucnosti\u0026rdquo;. A já myslím, že abychom se vyvarovali starých chyb, není od věci čas od času pozvání na takovou rozmluvu přijmout. Lidé, čtěte\u0026hellip;\nPaul Auster - Collected prose\nNěkteré knížky syslím ve své knihovně roky, než se mi je podaří přečíst. To je i případ tohoto souboru tvorby amerického autora židovského původu, Paula Austera, kterou jsem dostala od bráchy\u0026hellip; ehm, k osmnáctinám (což je, přiznejme si, už hodně dávno :-) Bohužel mám u knih v angličtině ten problém, že je pro mě obtížnější se do nich začíst, a tak i tato dlouho čekala na svou chvíli. Austerova angličtina je naštěstí velice dobře \u0026ldquo;čitelná\u0026rdquo; a jeho styl psaní poměrně čtivý. Soubor \u0026ldquo;Collected prose\u0026rdquo; obsahuje nejen několik jeho autobiografických děl (z nichž mě zaujala především pilotní Invention of solitude, odhalující temnou rodinnou historii), kritických esejí či článků vytvořených k nejrůznějším příležitostem, ale také za mě asi nejzdařilejší kapitolu True stories, obsahující pestrou mozaiku drobných příběhů z každodenního života, v jejichž zachycení podle mě tkví hlavní Austerův talent.\nPaul Auster je autor, který pozornosti českého čtenáře k jeho škodě dosud uniká, proto po něm rozhodně neváhejte sáhnout - nemálo jeho knih už bylo přeloženo i do češtiny!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jarni-knihovnicka-2/","summary":"\u003cp\u003eToto jaro přineslo do mé literární rubriky pouhé dva tituly, ale i tak věřím, že vám třeba budou inspirací při balení čtiva na dovolenou :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eErik Tabery - Opuštěná společnost\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eČím jsem starší, tím víc mě zajímá naše minulost. Právě v ní je třeba hledat odpovědi na řadu otázek, které nás pálí v současnosti. I to je důvod, proč je tato Taberyho esej v mých očích tak důležitým počinem. A mimo jiné shrnuje všechny důvody, proč jsem před rokem při prezidentských volbách nevhodila do urny hlasovací lístek našemu aktuálnímu prezidentovi\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Jarní knihovnička"},{"content":"Představuji vám svůj nový nejoblíbenější zapékaný recept :-) Kombinace jednoduchých ingrediencí zde funguje naprosto skvěle a vzhledem k tomu, že jsme si v poslední době s Péťou oblíbili výrobu domácího kefíru, je víc než jasné, čím tuhle zapečenou dobrotu zapíjet. Recept pochází z jednoho archivního čísla Albert magazínu.\n250g slaniny v celku, nakrájené na kostičky 1 kg nových brambor 30g másla 300g brynzy 250ml smetany na šlehání 3 vejce sůl a čerstvě namletý pepř kefír a čerstvé bylinky k podávání Na středním plameni osmahneme slaninu. Mezitím si uvaříme brambory ve slupce (asi 10 minut), poté necháme trochu vychladnout a nakrájíme na plátky.\nTroubu předehřejeme na 180°C. Částí másla vymažeme zapékací mísu, do které vyskládáme vrstvu brambor, potřeme je brynzou, kterou jsme si předtím prošlehali s trochou smetany, a posypeme částí vypražené slaniny. Ve stejném duchu vrstvíme tak dlouho, dokud nám stačí suroviny. Skončit bychom měli vrstvou brambor.\nMísu vložíme do trouby, necháme 10 minut zapéct, poté vše rovnoměrně zalejeme smetanou prošlehanou s vejci, posypeme špetkou soli a pepřem, poklademe lupínky másla a ještě asi 25 minut zapékáme. Hotové brambory podáváme ozdobené čerstvými bylinkami (majoránka, pažitka\u0026hellip;) s domácím kefírem :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nove-brambory-s-brynzou/","summary":"\u003cp\u003ePředstavuji vám svůj nový nejoblíbenější zapékaný recept :-) Kombinace jednoduchých ingrediencí zde funguje naprosto skvěle a vzhledem k tomu, že jsme si v poslední době s Péťou oblíbili výrobu domácího kefíru, je víc než jasné, čím tuhle zapečenou dobrotu zapíjet. Recept pochází z jednoho archivního čísla Albert magazínu.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e250g slaniny v celku, nakrájené na kostičky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 kg nových brambor\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e30g másla\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e300g brynzy\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e250ml smetany na šlehání\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3 vejce\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl a čerstvě namletý pepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ekefír a čerstvé bylinky k podávání\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eNa středním plameni osmahneme slaninu. Mezitím si uvaříme brambory ve slupce (asi 10 minut), poté necháme trochu vychladnout a nakrájíme na plátky.\u003c/p\u003e","title":"Nové brambory s brynzou"},{"content":"Po dlouhé době se mi do rukou dostalo něco skutečně mrazivého a zatraceně napínavého! Thriller Nenechám tě odejít, který mi zaslalo k recenzi knihkupectví Megaknihy.cz, sází na silné téma domácího násilí.\nHlavní hrdinka Lindsey v minulosti utekla spolu se svou dcerou Sophie od despotického manžela Andrewa. Po letech se opět postavila na vlastní nohy, vybudovala si nový domov, našla přítele\u0026hellip; Život by běžel poklidně dál, kdyby se k ní nedonesla zpráva, že Andrew byl propuštěn z vězení a nezačaly se jí najednou dít děsivé věci. Vloupání do domu, otrávení psa, napadení přítele\u0026hellip; po všech těchto zážitcích je víc než jasné, že Lindsey má ve svém okolí někoho, kdo se jí chystá ublížit. Je to však skutečně Andrew, kterého k Lindsey táhnou nevyřízené účty z minulosti, nebo za tím vším stojí někdo docela jiný?\nMrazivou přítomnost popisovanou samotnou Lindsey prokládají flashbacky do minulosti (v nichž líčí neméně hororové věci, kterých se na ní Andrew dopouštěl) a také kapitoly vyprávěné Lindseynou dospívající dcerou Sophií. Kniha má skvělý spád a její autorka mimořádný dar udržet čtenáře v napětí a nejistotě téměř až do finále, které celý příběh rozuzlí.\nMně osobně se podařilo pravdu odhalit jen pár stránek před Lindsey a možná mě závěr knihy svou nepravděpodobností i maličko zklamal, ale silný čtenářský zážitek mi to ani tak nepokazilo. Pokud hledáte knížku, která vám i v letních vedrech navodí husí kůži, Nenechám tě odejít je můj žhavý tip! Stupňující se napětí bez zbytečné omáčky okolo je zárukou, že vás kniha přibije do křesla, dokud nezjistíte, jak to celé dopadne.\nSiesta, když dítě spí :)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/chevy-stevens-nenecham-te-odejit/","summary":"\u003cp\u003ePo dlouhé době se mi do rukou dostalo něco skutečně mrazivého a zatraceně napínavého! Thriller \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/thrillery/345634-nenecham-te-odejit.html\u0026amp;r=no\u0026amp;slider=1\"\u003eNenechám tě odejít\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e, který mi zaslalo k recenzi knihkupectví \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/\"\u003eMegaknihy.cz\u003c/a\u003e, sází na silné téma domácího násilí.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eHlavní hrdinka Lindsey v minulosti utekla spolu se svou dcerou Sophie od despotického manžela Andrewa. Po letech se opět postavila na vlastní nohy, vybudovala si nový domov, našla přítele\u0026hellip; Život by běžel poklidně dál, kdyby se k ní nedonesla zpráva, že Andrew byl propuštěn z vězení a nezačaly se jí najednou dít děsivé věci. Vloupání do domu, otrávení psa, napadení přítele\u0026hellip; po všech těchto zážitcích je víc než jasné, že Lindsey má ve svém okolí někoho, kdo se jí chystá ublížit. Je to však skutečně Andrew, kterého k Lindsey táhnou nevyřízené účty z minulosti, nebo za tím vším stojí někdo docela jiný?\u003c/p\u003e","title":"Chevy Stevens - Nenechám tě odejít"},{"content":"Tahle zima byla pro nás všechny dost náročným obdobím - hlavně z toho důvodu, že nás zastihla ve fázi, kdy Olík začal aktivně lozit, stavět se, zkrátka objevovat svět na vlastní pěst. Oč snadnější by bylo trávit s ním teď celé dny venku, než ho doma věčně odhánět od nebezpečných předmětů a situací! Do toho moje otravná angína jen pár dnů před Vánocemi a tradiční lednová deprese\u0026hellip; Ale aby se neřeklo, přineslo nám tohle temné období i pár highlightů, které stojí za zaznamenání :-)\nPředevším jsme do naší rodiny oficiálně přivítali Jennifer spolu s jejími rodiči, kteří v prosinci vůbec poprvé navštívili Českou republiku. Strávili jsme spolu jen pár dnů, ale věřím, že si místní předvánoční atmosféru užili a jednou se za nimi třeba vypravíme do Číny :-)\nNaše první Vánoce ve třech. Nebyly ve všem perfektní, ale byli jsme spolu - já i mí dva nejmilejší dárečci :-)\nSamozřejmě jsem i zimě navzdory vyrážela s Olím na naše oblíbené dlouhé procházky\u0026hellip;\n\u0026hellip;které byly o to radostnější, když jsem v povánočních výprodejích ulovila nejteplejší boty svého života! Jak by řekl táta Šebek: \u0026ldquo;Ty jsou, co?\u0026rdquo; :D\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zima-v-obrazech-3/","summary":"\u003cp\u003eTahle zima byla pro nás všechny dost náročným obdobím - hlavně z toho důvodu, že nás zastihla ve fázi, kdy Olík začal aktivně lozit, stavět se, zkrátka objevovat svět na vlastní pěst. Oč snadnější by bylo trávit s ním teď celé dny venku, než ho doma věčně odhánět od nebezpečných předmětů a situací! Do toho moje otravná angína jen pár dnů před Vánocemi a tradiční lednová deprese\u0026hellip; Ale aby se neřeklo, přineslo nám tohle temné období i pár highlightů, které stojí za zaznamenání :-)\u003c/p\u003e","title":"Zima v obrazech"},{"content":"Byť v kuchyni stále vyznávám rychlovky hotové do pár minut, když mám o víkendu čas, ráda otestuju nějaký \u0026ldquo;slavnostnější\u0026rdquo; recept. Tak jsem z jednoho staršího čísla Albert magazínu vytáhla návod na tohle kuře, které nám zachutnalo natolik, že ho asi zařadíme mezi naše kulinářské stálice.\n1 velká cibule, přepůlená, tence pokrájená 85 g krémového smetanového sýra 200 g nasekaného listového špenátu (mraženého) muškátový oříšek, sůl, pepř 4 kuřecí prsní řízky 4 větvičky cherry rajčat 550 g brambor, tence pokrájených na plátky 4 stroužky česneku, na plátky olivy bez pecky 1 lžíce olivového oleje Troubu předehřejeme na 200°C a plech vyložíme pečicím papírem. Cibulu dáme do mísy a přelijeme ji vroucí vodou, aby byla potopená. Necháme stát 15 minut. Mezitím smícháme sýr, špenát, větší špetku muškátového oříšku a hodně pepře v míse. Pak směsí zakryjeme vršky osoleného kuřecího masa a navrch posadíme po větvičce cherry rajčat.\nScedíme nakrájenou cibuli, důkladně ji osušíme a promícháme ji opatrně s plátky brambor, česnekem, olivami, olejem a pepřem. Ze směsi vytvoříme na pečicím papíře čtyři \u0026ldquo;ostrovy\u0026rdquo;, lehce je přimáčkneme a dáme na 25 minut péct. Poté na každý ostrov dáme po jednom kuřecím řízku a pečeme dalších 20-30 minut.\nA tady je výsledek :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kure-pecene-s-bramborami-spenatem-a-rajcaty/","summary":"\u003cp\u003eByť v kuchyni stále vyznávám rychlovky hotové do pár minut, když mám o víkendu čas, ráda otestuju nějaký \u0026ldquo;slavnostnější\u0026rdquo; recept. Tak jsem z jednoho staršího čísla Albert magazínu vytáhla návod na tohle kuře, které nám zachutnalo natolik, že ho asi zařadíme mezi naše kulinářské stálice.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 velká cibule, přepůlená, tence pokrájená\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e85 g krémového smetanového sýra\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e200 g nasekaného listového špenátu (mraženého)\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003emuškátový oříšek, sůl, pepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e4 kuřecí prsní řízky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e4 větvičky cherry rajčat\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e550 g brambor, tence pokrájených na plátky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e4 stroužky česneku, na plátky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eolivy bez pecky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 lžíce olivového oleje\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eTroubu předehřejeme na 200°C a plech vyložíme pečicím papírem. Cibulu dáme do mísy a přelijeme ji vroucí vodou, aby byla potopená. Necháme stát 15 minut. Mezitím smícháme sýr, špenát, větší špetku muškátového oříšku a hodně pepře v míse. Pak směsí zakryjeme vršky osoleného kuřecího masa a navrch posadíme po větvičce cherry rajčat.\u003c/p\u003e","title":"Kuře pečené s bramborami, špenátem a rajčaty"},{"content":"Je za námi. Ten dost možná nejnáročnější rok našeho dosavadního společného života. Za ten rok jsem se nesčetněkrát pokoušela dát dohromady aspoň jeden článek, ve kterém bych popsala, co život na mateřské obnáší. Vypsala se ze svých aktuálních frustrací. Vyplodila nějakou nekýčovitou ódu na téma, jak jsem vlastně i přes to všechno hrozně šťastná. Jenže časem jsem zjistila, že zformulovat tu směs pocitů, okamžiků a paradoxů do vět, je asi prostě mimo moje síly.\nV posledních dnech často vzpomínám na počáteční dny toho šíleného mateřského kolotoče. A přemítám, kam jsem se od té doby posunula. V práci jsem se nikdy nikam nehnala. Byla jsem ten nejmíň ambiciozní člověk široko daleko. Ale na mateřské se ze mě (zcela nechtěně) stal tak trochu workoholik :-D Někdy bych možná ráda vrátila čas, dala si nohy nahoru a hodinu jen tak koukala do prázdna. Nebo se vyspala třeba dvanáct hodin v kuse! Jenže dítě si žádá celého člověka :-D A i když jsem za ten rok určitě udělala spoustu chyb a ledacos bych s dnešním odstupem dělala jinak (to by ovšem bylo na úplně jiný článek), vím, že jsem Olímu věnovala maximum svého času, své energie, své lásky\u0026hellip; Nikdy o tom nejspíš nebudu schopná psát, ale navždy si to budu pamatovat.\nPro tuhle chvíli jsem ta nejsilnější žena na celé zeměkouli. Přivedla jsem na tenhle svět to nejcennější. Nový život. Olího.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/rok-psa/","summary":"\u003cp\u003eJe za námi. Ten dost možná nejnáročnější rok našeho dosavadního společného života. Za ten rok jsem se nesčetněkrát pokoušela dát dohromady aspoň jeden článek, ve kterém bych popsala, co život na mateřské obnáší. Vypsala se ze svých aktuálních frustrací. Vyplodila nějakou nekýčovitou ódu na téma, jak jsem vlastně i přes to všechno hrozně šťastná. Jenže časem jsem zjistila, že zformulovat tu směs pocitů, okamžiků a paradoxů do vět, je asi prostě mimo moje síly.\u003c/p\u003e","title":"Rok psa"},{"content":"Po dlooouhatánské pauze jsem tu zase s novým receptem. V poslední době se moje vaření omezilo na velmi skromný repertoár cca desítky jídel, která točím pořád dokola. Na experimenty není čas, potřebuju uvařit rychlostí blesku v době Olího dopoledního spánku. A právě tohle kritérium jednoduchosti splňuje nový recept z DM magazínu, s jehož přípravou se bez problému vlezete do 30 minut.\nSuroviny:\n2 lilky\nolivový olej\n200g kuskusu\n4 lžíce rajčatového protlaku\n4 rajčata\n1 cibule\n50g strouhaného parmezánu\nLilek omyjeme a nakrájíme na tenké plátky. Osolíme, necháme 20 minut odležet a poté osušíme. Opečeme na pánvi z obou stran. Troubu předehřejeme na 200°C.\nKuskus uvaříme podle návodu, poté do něj vmícháme rajčatový protlak. Rajčata nakrájíme na plátky, cibuli na kroužky.\nDo pekáčku vkládáme střídavě lilek, kuskus, nakrájená rajčata a cibulové kroužky. Zeleninu můžeme ještě posypat grilovacím kořením či oblíbenými bylinkami. Na závěr zasypeme strouhaným parmezánem a pečeme přibližně 15 minut.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zapeceny-lilek-s-kuskusem/","summary":"\u003cp\u003ePo dlooouhatánské pauze jsem tu zase s novým receptem. V poslední době se moje vaření omezilo na velmi skromný repertoár cca desítky jídel, která točím pořád dokola. Na experimenty není čas, potřebuju uvařit rychlostí blesku v době Olího dopoledního spánku. A právě tohle kritérium jednoduchosti splňuje nový recept z DM magazínu, s jehož přípravou se bez problému vlezete do 30 minut.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eSuroviny:\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e2 lilky\u003cbr\u003e\nolivový olej\u003cbr\u003e\n200g kuskusu\u003cbr\u003e\n4 lžíce rajčatového protlaku\u003cbr\u003e\n4 rajčata\u003cbr\u003e\n1 cibule\u003cbr\u003e\n50g strouhaného parmezánu\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e","title":"Zapečený lilek s kuskusem"},{"content":"Tento formát mě už kdysi dávno zaujal na několika sledovaných blozích. A tak jsem se jedno pondělí, jen tak pro zpestření jinak všedního dne, rozhodla zaznamenat také naše běžné aktivity - \u0026ldquo;minutu po minutě\u0026rdquo;\u0026hellip; Pro někoho to možná bude nudné čtení, ale pokud vás zajímá, jak vypadá takový obyčejný den na mateřské, čtěte směle dál\u0026hellip;\n5:55 Olík se budí. Péťa k němu vstává a přebaluje ho, zatímco já se loučím s vidinou delšího spánku. Náš den začíná. Jako každé ráno si beru Olího k sobě, kojím ho a pomalu se probouzím.\n6:20 Ve snaze oddálit nevyhnutelné - totiž opuštění vyhřáté postele - jako obvykle nanosím Olímu do postele různé hračky.\n6:45 Olí už je v posteli k neudržení. Vstávám s ním a nechám ho chvilku hrabošit po ložnici. Otvírá Péťovu prádelní skříň a rabuje ponožky, natahuje se po zácloně nebo vytahuje z proutěného koše časopisy. Že přitom nadělá spoustu bince asi nemusím zmiňovat, že.\n7:00 Jdu si do koupelny vyčistit zuby. Olí jde poslušně se mnou a mezitím si hraje s pračkou. Je dneska nějaký nešikovný, takže dvakrát za sebou upadne a já ho musím utěšovat. Z pyžama se stihnu převlíct jen tak napůl, Olího hlad je silnější :D\n7:15 Jdeme společně do kuchyně, chystám čaj a snídani. Olí mezitím kramaří v přebalovací tašce, což ho poslední dobou velmi baví, hraje si s magnetkama na lednici a následně jde rabovat do kuchyňských šuplíků, což také patří k našemu každodennímu koloritu :D\n7:25 Snídaně je hotová. Olí dostane rozmašírovaný banán, já chleba s chorizem. Dala bych si k němu i nějakou zeleninu a celkově ráda vymýšlím kreativnější snídaně, když O. dovolí - to dnes ale bohužel není ten případ, takže rychle ke stolu.\n7:45 Jsme po jídle a jdeme si hrát. Oblíbenou zábavou je teď aktuálně stavění komínů z kostek a hlavně honění se kolem našeho konferenčního stolku :D\n8:15 Jdu si uvařit další čaj. Olí hned běží za mnou. Péťa právě vstává.\n8:30 Kojím Olího. Uvědomuju si, že pro něj na dnešek nemám žádný oběd, tak honem vytahuju hotovou porci z mrazáku. Olí rejdí po bytě.\n9:10 Péťa odchází do práce. O. svačí přesnídávku od Hippu (kterou jsem důvěrně překřtila na \u0026ldquo;hipíka\u0026rdquo; :D). Pak je čas na přebalování. Po akci dávám Olího na chvíli do postýlky, odkud mě rád pozoruje, jak stelu postele. Chvíli si ještě hrajeme, ale O. už je evidentně unavený, tak s ním jdu do postele, nakojím ho a během chvilky je tuhej.\n10:15 Olí spinká. Já jdu žehlit a nahodit trochu make-upu, protože po obědě půjdeme ven.\n10:50 O. se budí. Ještě ho zkouším na chvilku uspat a jdu dožehlit zbývající prádlo a ohřát si cibulačku, co mi zbyla z víkendu. Stihnu se najíst a dokonce i vytáhnout čisté nádobí z myčky a naládovat do ní zase to špinavé. Olí spí dneska nezvykle dlouho, takže to teď bude vypadat, že mám doma těžkou pohodu, ale věřte, že to tak rozhodně není každý den :-D\n12:30 Po 2,5 hodině Olí konečně vstává a jdeme se spolu naobědvat. Moje menu tvoří zbytky z víkendu a Olí má rozmraženou domácí zeleninku.\n13:05 Jsme po obědě, venku prší :(\n14:15 Zdá se, že za oknem se konečně vyjasnilo, takže hned vyrážíme ven. Namířím si to k výstavišti, našemu oblíbenému vycházkovému cíli, ale než tam dorazíme, začne zase poprchávat. Napadne mě naskočit na trolej do Bohunic a projít se pěšky zpátky domů po cyklostezce - určitě nebude pršet dlouho. Od nápadu k činu je jen krok a za chvíli jsme v kampusu. Protože je pořád škaredě, jdu nakoupit do DMka nějaké drobnosti. V prodejně potkáme \u0026ldquo;zoubkovou vílu\u0026rdquo;, která mi dá pro Olího aktuálních 6 zubů kartáček a pastu. Tiše pomlčím, že zuby jsme zatím ještě vůbec čistit nezačali a zubaře pro něj ještě nemám ani vybraného, a zapluju mezi regály :D Venku se mezitím spustí brutální vichřice a vzduchem poletuje něco mezi kroupama a sněhem. Raduju se, že jsem pod střechou, a jdu ještě prohrabošit oddělení oblečení do Tesca. Samozřejmě nakupuju pro Olího, ne pro sebe :D. Vyberu mu ve slevách prima komplet bodýčka a tepláčků, a protože mezitím venku vysvitne slunce, honem zaplatím a frčíme ven. Procházíme se kolem nových budov, které v kampusu v poslední době vyrostly, ale nakonec usoudím, že je čas zamířit na cyklostezku. Než se k ni ovšem dostanu, aprílové počasí se přižene zpět a s ním i vánice s dešťo-sněho-kroupama.\n15:30 Jak už to tak bývá, dítě v tom nejhorším počasí poklidně usíná. Typické! Zpruzená a celá mokrá vlezu pod nejbližší krytou zastávku a čekám na trolej. Plán s příjemnou procházkou přírodou padá.\n16:00 Stojíme zase před domem, Olí spí, slunce svítí, a tak vytahuju z kočárku Nový prostor a jdu si číst, zatímco pomalu kroužím kolem bloku.\n16:45 Zima mě vyžene domů. Olí se tváří, že by ještě spal, ale na chodbě potkáváme sousedku a hlasy ho vzbudí. Nevadí, stejně už je čas na svačinu.\n17:30 Po jídle si voláme s dědou přes WhatsUp.\n18:00 Péťa se vrací z práce. Dostávám világoš za to, že Olí dopoledne urval ventil na topení 8-) Pouklízím všechny rozkrámované věci, které Olí porůznu roztrousil po bytě a kochám se dnešním úspěšným nákupem :D\n19:00 Koupeme společně Olího. Poté následuje kaše na dobrou noc a čtení pohádky, které se pokoušíme včlenit mezi jeho pravidelné uspávací rutiny, leč zatím neúspěšně. O. už je unavený a řve, takže rezignuju a jdu ho nakojit.\n20:00 Olí spí, jdu se navečeřet.\n20:30 Jediný čas dne, který na sebe s Péťou máme. Dneska ho trávíme zařazováním nové várky našich společných fotek, které každoročně Péťa vyvolává k našemu výročí, do alba. Prohlížíme si je, vzpomínáme\u0026hellip;\n20:50 Jdu spáchat večerní hygienu a pak se sklátím do postele :D\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/a-day-in-a-life/","summary":"\u003cp\u003eTento formát mě už kdysi dávno zaujal na několika sledovaných blozích. A tak jsem se jedno pondělí, jen tak pro zpestření jinak všedního dne, rozhodla zaznamenat také naše běžné aktivity - \u0026ldquo;minutu po minutě\u0026rdquo;\u0026hellip; Pro někoho to možná bude nudné čtení, ale pokud vás zajímá, jak vypadá takový obyčejný den na mateřské, čtěte směle dál\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e5:55 Olík se budí. Péťa k němu vstává a přebaluje ho, zatímco já se loučím s vidinou delšího spánku. Náš den začíná. Jako každé ráno si beru Olího k sobě, kojím ho a pomalu se probouzím.\u003c/p\u003e","title":"A day in a life"},{"content":"Přestože zima byla pro nás všechny dost náročným obdobím, několik titulů jsem za dlouhých zimních večerů postupně přelouskala. Dva z nich jsem recenzovala pro Megaknihy.cz - a o těch zbývajících vám své dojmy povím dnes.\nJan Hnízdil - Mým marodům\nO psychosomatiku se zajímám už mnoho let, a proto mi jméno asi nejznámějšího českého lékaře celostní medicíny rozhodně není cizí. Knížka nazvaná příznačně Mým marodům je plná článků z jeho lékařské praxe, ale i kritických fejetonů na různá témata z oblasti zdravotnictví a politiky. Z dnešního pohledu už je řada textů poněkud zastaralá, protože reagují na kauzy staré několik let, ale na druhou stranu je docela vtipné číst si je se znalostí, jak jejich hlavní aktéři nakonec dopadli (třeba takový David Rath). A mimořádně úsměvné jsou i texty věnované prezidentu Klausovi. Co se týče antipatií k jeho osobě, v tom bychom si s panem Hnízdilem vážně rozuměli :))\nTomáš Poláček - STOP\nNovináře Tomáše Poláčka jsem prvně zaregistrovala přes Terezku, pak mě zaujal rozhovor s ním v DVTV a teprve poté se mi do rukou dostaly jeho knihy. Jsem milovnice cestopisů všeho druhu a byť se tenhle svou formou žánru vymyká a nejedná se o typický cestopis, příběh o tom, jak se autorův vztah ke stopu postupně vyvíjel, je skoro stejně tak napínavý, jako vyprávění o jeho stopovací cestě kolem světa, které tyto vzpomínky prokládají. Musím říct, že místy jsem se o hlavního hrdinu docela bála, ale vzhledem k tomu, že po jeho jízdě z Prahy do Ohňové země následovala cesta do Afriky, o níž také vyšla kniha, čtenář odtuší, že to nakonec snad všechno dobře dopadne :)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zimni-knihovnicka/","summary":"\u003cp\u003ePřestože zima byla pro nás všechny dost náročným obdobím, několik titulů jsem za dlouhých zimních večerů postupně přelouskala. Dva z nich jsem recenzovala pro Megaknihy.cz - a o těch zbývajících vám své dojmy povím dnes.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eJan Hnízdil - Mým marodům\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eO psychosomatiku se zajímám už mnoho let, a proto mi jméno asi nejznámějšího českého lékaře celostní medicíny rozhodně není cizí. Knížka nazvaná příznačně \u003cem\u003eMým marodům\u003c/em\u003e je plná článků z jeho lékařské praxe, ale i kritických fejetonů na různá témata z oblasti zdravotnictví a politiky. Z dnešního pohledu už je řada textů poněkud zastaralá, protože reagují na kauzy staré několik let, ale na druhou stranu je docela vtipné číst si je se znalostí, jak jejich hlavní aktéři nakonec dopadli (třeba takový David Rath). A mimořádně úsměvné jsou i texty věnované prezidentu Klausovi. Co se týče antipatií k jeho osobě, v tom bychom si s panem Hnízdilem vážně rozuměli :))\u003c/p\u003e","title":"Zimní knihovnička"},{"content":"Nastal čas být po delší době zase trochu kreativní, a tak jsem pro Olíka zhruba v jeho 8 měsících připravila tuto aktivitu. Celé kouzlo spočívá v troše tempery vytlačené na tvrdém kartonu vloženém do uzavíratelného \u0026ldquo;zip-sáčku\u0026rdquo; (které prodává třeba IKEA, ale zcela jistě se vám jich bude i pár válet doma). Pak už jen stačí sáček nastražit, pozorovat kreativní řádění malého umělce a radovat se z toho, že dítě po akci není třeba umývat :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/malovani-v-sacku/","summary":"\u003cp\u003eNastal čas být po delší době zase trochu kreativní, a tak jsem pro Olíka zhruba v jeho 8 měsících připravila tuto aktivitu. Celé kouzlo spočívá v troše tempery vytlačené na tvrdém kartonu vloženém do uzavíratelného \u0026ldquo;zip-sáčku\u0026rdquo; (které prodává třeba IKEA, ale zcela jistě se vám jich bude i pár válet doma). Pak už jen stačí sáček nastražit, pozorovat kreativní řádění malého umělce a radovat se z toho, že dítě po akci není třeba umývat :-)\u003c/p\u003e","title":"Malování v sáčku"},{"content":"Když se řekne Valašské Meziříčí, vybaví se mi hned několik střípků. Gabra a Málinka - moje nejmilovanější dětská knížka! A pak přestupní stanice na trase tábor Jablůnka. Nádraží, kde z rozhlasu hrála znělka \u0026ldquo;My jsme Valaši\u0026rdquo; :-). Teď k těm střípkům přidávám jeden další, o poznání temnější. Právě do Valašského Meziříčí umístila zdejší rodačka Hana Mornštajnová děj svého románu Hana\u0026hellip;\nTuhle knihu předchází její pověst a musím říct, že zcela právem. Ač toho o holocaustu bylo už napsáno mnoho, Hana se skutečně vymyká. Možná tím, že více než na konkrétní popis hrůz a zrůdností války se zaměřuje na mezilidské vztahy hlavních postav. Možná tím, že je vyprávěna z pohledu dvou generací - válkou nepoznamenanou Mirou a posléze její podivnou tetou Hanou, která přežila Osvětim. Možná tím, že příběh jedné židovské rodiny se odhaluje postupně, kousek po kousku, aby do sebe v závěru všechny dílky zapadly a děj vygradoval hořkou pointou\u0026hellip;\nKdyž v 50. letech vypukne ve Valašském Meziříčí epidemie tyfu, na jejíž následky zemře několik lidí, devítiletá Mira se během pár dnů stane sirotkem. Její jedinou přeživší příbuznou, k níž se má nyní nastěhovat, je podivínská teta Hana. Mira v tu chvíli netuší nic o peklu, kterým si její teta za války prošla ani o tom, jak odlišným směrem se mohl život celé její rodiny ubírat, kdyby roku 1938 z Valašského Meziříčí odešel jeden dopis\u0026hellip;\nHana je jedna z těch knih, která vás zcela pohltí a vtáhne do děje takovým způsobem, že pokud jste nuceni v průběhu čtení knihu odložit (a dobrovolně ji rozhodně neodložíte, to mi můžete věřit), v mezičase se k ní budete v myšlenkách neustále vracet a přemítat, jak to asi s postavami bude dál. A ano, ačkoliv třeba patříte k těm lidem, které knížky obvykle nedojmou, tady si radši ty kapesníky připravte\u0026hellip;\nMusím říct, že tentokrát jsem měla při volbě recenzního výtisku od knihkupectví Megaknihy.cz opravdu šťastnou ruku. Byť se nejedná o čtení nijak veselé ani oddechové, čas strávený s takto hlubokou knížkou byl dobrou investicí. A protože na mateřské je volný čas skutečně nedostatkovým zbožím, můžete to brát jako to nejlepší doporučení :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/alena-mornstajnova-hana/","summary":"\u003cp\u003eKdyž se řekne Valašské Meziříčí, vybaví se mi hned několik střípků. Gabra a Málinka - moje nejmilovanější dětská knížka! A pak přestupní stanice na trase tábor Jablůnka. Nádraží, kde z rozhlasu hrála znělka \u0026ldquo;My jsme Valaši\u0026rdquo; :-). Teď k těm střípkům přidávám jeden další, o poznání temnější. Právě do Valašského Meziříčí umístila zdejší rodačka Hana Mornštajnová děj svého románu \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/spolecenske/306117-hana.html\"\u003e\u003cem\u003eHana\u003c/em\u003e\u003c/a\u003e\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTuhle knihu předchází její pověst a musím říct, že zcela právem. Ač toho o holocaustu bylo už napsáno mnoho, \u003cem\u003eHana\u003c/em\u003e se skutečně vymyká. Možná tím, že více než na konkrétní popis hrůz a zrůdností války se zaměřuje na mezilidské vztahy hlavních postav. Možná tím, že je vyprávěna z pohledu dvou generací - válkou nepoznamenanou Mirou a posléze její podivnou tetou Hanou, která přežila Osvětim. Možná tím, že příběh jedné židovské rodiny se odhaluje postupně, kousek po kousku, aby do sebe v závěru všechny dílky zapadly a děj vygradoval hořkou pointou\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Alena Mornštajnová - Hana"},{"content":"Musím říct, že podzim byl z mého pohledu zatím to nejpohodovější období od Olího narození. Vyhovoval mi režim, který jsme měli v té době nastavený i jeho lepší noční spánek. Pořídili jsme nosítko a tím se mi otevřely úplně nové možnosti a do té doby bariérové trasy :-D Oli ještě nelezl, ale zároveň už se dokázal na nějakou dobu sám zabavit předměty, které ho obklopovaly. A velkou část podzimu jsme si ještě užívali krásné teplé počasí\u0026hellip;\nOpět jsem nachodila desítky a desítky kilometrů\u0026hellip; S kočárem, s nosítkem, po lese, po městě, ráno i v podvečer, za slunečního svitu i v kupkách spadaného listí. A pořád mi procházky přijdou jako jedna z nejlepších aktivit na mateřské :-)\nVyrazili jsme na naši první dovolenou ve třech, do Orlických hor. Užili jsme si výhledy ze stezky v oblacích, viděli ty nejkrásnější a nejkrvavější západy slunce, navštívili klášter v Králíkách, působivý chrám s příběhem v Neratově, poměli se na zvěřinových hodech (Péťa na svého \u0026ldquo;pomalu taženého muflona\u0026rdquo; vzpomíná dodnes :-D) a celé to završili zmrzlinovým pohárem v Olomouci.\nUpekla jsem po dlouhé době koláč - jak jinak než jablečný a podzimní! Malý krok pro lidstvo, velký krok pro matku\u0026hellip;\nS přípravou na Vánoce jsem letos začala prozíravě brzo\u0026hellip; Jako bych tušila, že cca týden před Štědrým dnem skončím na antibiotikách, neschopná postarat se ani sama o sebe, natož o dítě. Naštěstí jsem zjistila, že Vánoce se dají přežít i bez stromečku, bez kapra, ba skoro i bez dárků :-D A těch pár záchvěvů vánočního ladění jsem si tentokrát docela užila.\nPrávě probíhající zima mě pravda už tak moc netěší. Ale kdoví, třeba na nás ještě do jejího konce pár fajn zážitků čeká. Uvidíme příště :)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/podzim-v-obrazech-4/","summary":"\u003cp\u003eMusím říct, že podzim byl z mého pohledu zatím to nejpohodovější období od Olího narození. Vyhovoval mi režim, který jsme měli v té době nastavený i jeho lepší noční spánek. Pořídili jsme nosítko a tím se mi otevřely úplně nové možnosti a do té doby bariérové trasy :-D Oli ještě nelezl, ale zároveň už se dokázal na nějakou dobu sám zabavit předměty, které ho obklopovaly. A velkou část podzimu jsme si ještě užívali krásné teplé počasí\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Podzim v obrazech"},{"content":"Tato knížka patří mezi žánry, které obvykle při čtení nevyhledávám, ale na druhou stranu občas s radostí sáhnu i po literatuře z jiného soudku. Proto jsem ráda kývla na nabídku knihkupectví Megaknihy.cz zrecenzovat román jedné z nejprodávanějších autorek v USA a rozšířit si tak zase trochu své literární obzory.\nHlavní \u0026ldquo;antihrdina\u0026rdquo; King, drsný umělecký tatér s kriminální minulostí, se ve vyprávění příběhu střídá s Doe, dívkou, která trpí amnézií - netuší jak se jmenuje, odkud pochází ani proč po ní policie či někdo z rodiny nevyhlásil pátrání\u0026hellip; Na první pohled dost nesourodá dvojice se setkává na večírku, kam se zoufalá Doe vydává nabídnout své tělo s vidinou vymanění se z nebezpečného života na ulici. King se ze zištných důvodů, které čtenáři zůstávají téměř až do konce knihy skryty, Doe ujímá, ale nakonec mezi nimi samozřejmě dochází k milostnému poměru\u0026hellip; Toliko k ději asi stačí, abych snad nevyzradila nějakou pointu ;-).\nNo a teď k mým dojmům\u0026hellip; Musím říct, že jsem byla knížkou dost překvapená. Od autorky jsem nikdy nic nečetla (vlastně jsem o ní ani nikdy neslyšela), ale tak nějak jsem podle popisku čekala napínavý thriller. Ve výsledku se ale jednalo spíš o takové drsnější a vlastně i zábavnější 50 Shades of Grey\u0026hellip; Krom množství erotických scén (které mi přišly o dost lepší než ty v 50 odstínech šedi :D) jsem byla zaskočená i všudypřítomnými vulgarismy na jedné straně, ale v některých pasážích zároveň i nepatřičně spisovnou mluvou postav na straně druhé. Tento kontrast mě občas vyloženě praštil do očí. Netuším, zda se nejedná spíš o chybu překladu, ale každopádně to působilo celkem zvláštně.\nCo se týče zápletky, ta mi přišla dost \u0026ldquo;mimo realitu\u0026rdquo;, stejně jako těžko uvěřitelné charaktery hlavních postav. A to je pro mě v tomto žánru (stále věřím, že se mělo jednat o thriller) docela problém. Drsňák a kriminálník King, který na jednu stranu neváhá provrtat kdekomu na potkání hlavu kulkou, aby postupně v knize odhalil svoji ušlechtilou a laskavou duši\u0026hellip;? To bylo prostě jak vystřižené z červené knihovny, nezlobte se na mě :-D\nJestli ono to nakonec nebude tím, že za poněkud temnějším obalem se skutečně skrývá spíš dívčí románek! Ve výsledku tedy pro mě byl King žánrovým zklamáním. Brakovou literaturu jako takovou neodsuzuju - naopak si na mateřské ráda přečtu něco oddechového a vlastně jsem byla až do konce celkem napjatá, jak se Kingova postava ve finále vyvrbí, ale na knihu od nejprodávanější autorky v USA je to za mě prostě trochu málo.\nNa závěr už jen dodám, že kniha měla místy strašně zvláštní typografii, která při čtení zpočátku, než si na to člověk zvykl, docela rušila. Dá se nad tím přivřít oko, ale celkový dojem to přesto kazí.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/t-m-frazier-king/","summary":"\u003cp\u003eTato knížka patří mezi žánry, které obvykle při čtení nevyhledávám, ale na druhou stranu občas s radostí sáhnu i po literatuře z jiného soudku. Proto jsem ráda kývla na nabídku knihkupectví \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/\"\u003eMegaknihy.cz\u003c/a\u003e zrecenzovat román jedné z nejprodávanějších autorek v USA a rozšířit si tak zase trochu své literární obzory.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eHlavní \u0026ldquo;antihrdina\u0026rdquo; King, drsný umělecký tatér s kriminální minulostí, se ve vyprávění příběhu střídá s Doe, dívkou, která trpí amnézií - netuší jak se jmenuje, odkud pochází ani proč po ní policie či někdo z rodiny nevyhlásil pátrání\u0026hellip; Na první pohled dost nesourodá dvojice se setkává na večírku, kam se zoufalá Doe vydává nabídnout své tělo s vidinou vymanění se z nebezpečného života na ulici. King se ze zištných důvodů, které čtenáři zůstávají téměř až do konce knihy skryty, Doe ujímá, ale nakonec mezi nimi samozřejmě dochází k milostnému poměru\u0026hellip; Toliko k ději asi stačí, abych snad nevyzradila nějakou pointu ;-).\u003c/p\u003e","title":"T. M. Frazier - King"},{"content":"Díky Péťově služební cestě jsme na podzim strávili s Olím docela dlouhé \u0026ldquo;prázdniny\u0026rdquo; v Kroměříži a během nich bylo i víc času na čtení. Tak to tady po dlouhé době zase trochu rozjedem :-D\nSophie Kinsella - Vzpomínáš si?\nNa úvod zase jedna oddechovka od mé oblíbené Sophie Kinselly. Hlavní hrdinka Lexi se probouzí po autonehodě v nemocnici a zjišťuje, že u ní došlo k amnézii - z posledních 3 let svého života si vůbec nic nepamatuje. Přitom se prý stalo tolik zlomových věcí - povýšili ji v práci, z dřívějšího outsidera se stala kráska v obleku od Armaniho a hlavně - na ruce se jí vyjímá překrásný snubní prsten\u0026hellip; Z nadějné zápletky se bohužel v půlce knihy stává trošku laciný románek, který postrádá aspoň špetku uvěřitelnosti. Za mě je to tedy asi to nejslabší, co jsem zatím od Sophie Kinselly četla, ale i tak jsem knížku s napětím zhltla, abych se co nejdřív dozvěděla, jak to celé dopadne :)\nVeronika Hurdová - Krkavčí matka?\nNojo, mateřská témata se holt dostávají už i do mé knihovničky, ač jsem se tomu zpočátku vyhýbala. \u0026ldquo;Krkavčí matka\u0026rdquo; je ale přecejen trochu jiná, jak už asi název napovídá. Nese v sobě jistou naději, že fakt nemusíte být dokonalým rodičem, aby vaše děti byly šťastné a spokojené. To samozřejmě každý z nás dobře ví, ale v dnešní době je tlak na výkon tak veliký, že není vůbec od věci nechat si od zasloužilé matky tří ratolestí zas a znovu vštípit do hlavy, že děti vlastně nepotřebují hračky a můžete je nechat skákat v kalužích nebo olizovat sousedovic plot, aniž by to zanechalo nesmazatelné šrámy na jejich dětských duších :)\nPetra Soukupová - Zmizet\nNo a na závěr taky jedno těžší sousto. Knížky Petry Soukupové rozhodně nepatří k těm nejveselejším. Vlastně je mi z nich vždycky dost těžko na duši, ale přesto je v nich něco, co mě nutí číst dál a dál. Zmizet je povídková kniha, jejímž stěžejním tématem jsou, jak už je u Petry Soukupové zvykem, komplikované rodinné vztahy. V tomto případě jsou popisované z pohledu dětí, což je činí ještě dramatičtějšími. Hned první povídka \u0026quot; Zmizel\u0026quot; má dost mrazivou zápletku a ze všech tří je nejdepresivnější. Druhá povídka \u0026quot; Na krátko\u0026quot; se mi líbila asi nejvíc, přestože její hlavní hrdina byl naprosto otřesnej nevychovanej fracek, kterej by si zasloužil akorát pár facek (a taky že jich v knize pár utrží :D), ale (můžu-li lehce spoilovat) jako jediná má vcelku pozitivní vyznění. A závěrečná povídka Věneček, retrospektivně líčící dávný konflikt mezi dvěma dnes už dospělými ženami, je sice ohromně napínavá, celou dobu graduje, ale to závěrečné finále je za mě tak nějak nepovedené. Tak či tak pro mě kniha Zmizet rozhodně nebyla zklamáním a můžu-li na základě svých dosavadních čtenářských zkušeností soudit, Petra Soukupová je za mě rozhodně jeden z největších talentů současné české literatury.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/listopadova-knihovnicka-2/","summary":"\u003cp\u003eDíky Péťově služební cestě jsme na podzim strávili s Olím docela dlouhé \u0026ldquo;prázdniny\u0026rdquo; v Kroměříži a během nich bylo i víc času na čtení. Tak to tady po dlouhé době zase trochu rozjedem :-D\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eSophie Kinsella - Vzpomínáš si?\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNa úvod zase jedna oddechovka od mé oblíbené Sophie Kinselly. Hlavní hrdinka Lexi se probouzí po autonehodě v nemocnici a zjišťuje, že u ní došlo k amnézii - z posledních 3 let svého života si vůbec nic nepamatuje. Přitom se prý stalo tolik zlomových věcí - povýšili ji v práci, z dřívějšího outsidera se stala kráska v obleku od Armaniho a hlavně - na ruce se jí vyjímá překrásný snubní prsten\u0026hellip; Z nadějné zápletky se bohužel v půlce knihy stává trošku laciný románek, který postrádá aspoň špetku uvěřitelnosti. Za mě je to tedy asi to nejslabší, co jsem zatím od Sophie Kinselly četla, ale i tak jsem knížku s napětím zhltla, abych se co nejdřív dozvěděla, jak to celé dopadne :)\u003c/p\u003e","title":"Listopadová knihovnička"},{"content":"Chvilka klidu před tím, než přijde další týdenní šichta na mateřské :-D\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nedelni-luxus/","summary":"\u003cp\u003eChvilka klidu před tím, než přijde další týdenní šichta na mateřské :-D\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"nedelni-luxus-01.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/nedelni-luxus/nedelni-luxus-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e","title":"Nedělní luxus"},{"content":"Je to už bezmála sedm měsíců, co se nám život obrátil naruby tím nejkrásnějším způsobem. A protože to řadu z vás zajímalo, rozhodla jsem se konečně sepsat tento článek a zavzpomínat na to, jak Oli přišel na svět. Zdá se mi to najednou strašně dávno :-)\nOd druhého ultrazvuku jsem měla stanovený termín porodu, tak trochu jsem ale počítala s tím, že jako prvorodička budu pár dnů přenášet. Pár dní před termínem jsem absolvovala poslední monitor v porodnici, kde vše vypadalo dobře nachystané, ale krom občasných poslíčků se zatím z mého pohledu vůbec nic nedělo.\nV den termínu jsem měla večer zase bolestivější poslíčky, Péťa mě jako obvykle káral, že skuhrám, pařil na počítači Slither.io, tak jsem šla uraženě spát snad o půl 10 :-D\u0026hellip; což se ukázalo být velmi prozíravé. Poslední noci před porodem bývaly krušné, kvůli nesnesitelnému pálení žáhy už jsem často nemohla spát, ale v den porodu jsem vstávala skutečně dobře odpočatá.\nJako ke konci těhotenství každé ráno mě i ten den vyhnal z postele hlad. Naložila jsem nádobí do myčky, ale to už mi zase začalo tvrdnout břicho, tak jsem se rozhodla vrátit se do postele a nasnídat se, až to přejde. Bolest ale tentokrát nějak nepřecházela. Když už se Péťovi mé skuhrání zdálo nějak podezřele časté, rozhodl se mi začít počítat kontrakce. Jako správný geek si na to hned stáhnul mobilní appku :D K našemu překvapení kontrakce přicházely pravidelně cca po 4 minutách. To Péťu vyděsilo a že musíme okamžitě jet do porodnice. Tak jsem se ho snažila uklidnit, že i kdyby už to porod byl, určitě není nutné tak chvátat, že prvorodičky rodí přece vždycky dlouho. Každopádně jsem si i já začala v tu chvíli připouštět, že už je to možná opravdu tady a v pauze mezi kontrakcemi jsem tedy postupně dobalila tašky do porodnice a oblékla se. Měla jsem dobrou vůli se ještě nasnídat, ale v tu chvíli už to nešlo. A tak jsme v pravé poledne vyrazili\u0026hellip;\nV porodnici nás v ambulanci přijala moc milá porodní asistentka. Vyšetřila mě, došla k závěru, že porod je teprve na začátku, ale k mé úlevě si mě už v porodnici nechají. To byla asi první pozitivní zpráva, která mi pomohla k tomu, abych se hodila do pohody. Ta druhá zpráva přišla hned vzápětí, když dorazila mladá lékařka, která mě měla u porodu doprovázet. Byla to totiž dcera naší rodinné známé. Věděla jsem, že v porodnici pracuje, ale bylo mi jasné, že by byla obrovská náhoda, kdyby se můj porod trefil právě do její služby. Náhody se ale dějí a mně to v tu chvíli přišlo jako dobré znamení. Byť se osobně neznáme, jakmile jsem uslyšela známé jméno, opadl ze mě velký kus strachu. Doktorka mě dokonce povzbudila, že nález je ještě lepší, než říkala porodní asistentka, a že teda můžeme jít na porodní box.\nI tady se na nás neuvěřitelně usmálo štěstí, protože porodní asistentka nás zavedla na box č. 1. Je to jediný box u Milosrdných, kde je vana. A jak nám kladli na srdce na předporodním kurzu, mít při porodu k dispozici vanu je výhra!\nCo se pak dělo na porodním boxu už mi trochu splývá. Zpočátku se vyřizovala administrativa. Musela jsem znovu podepsat papíry k porodu. Museli mi vzít krev, protože nebyli schopní v mojí těhotenské průkazce najít stránku, kde mám uvedenou krevní skupinu (věděla jsem, že ji tam uvedenou mám, ale v tu chvíli už jsem to nedokázala řešit). Na doporučení porodní asistentky jsem kývla na klystýr, byť jsem měla v porodním plánu uvedeno, že ho nechci. Zpětně jsem za to ale ráda, protože mi to asi opravdu pomohlo porod trochu rozjet. Vlastně jsem ohledně toho výkonu měla dost zbytečný předsudky a přitom se naprosto nebylo čeho bát. Pak mi porodní asistentka napustila vanu a v ní jsem strávila moře času. Kontrakce přicházely po celou dobu se stejnou pravidelností a začínaly mi dávat docela zabrat.\nCca po 4 hodinách od příjmu mě přišla zkontrolovat lékařka. K mému zděšení zkonstatovala, že se nám porod zatím nikam moc neposouvá a protože viděla (a asi hlavně i slyšela, hehe), že už mě to fakt hodně bolí, navrhla, že by mi dala něco od bolesti (ne zrovna epidural, ale nějaké alternativy). Chtěla jsem porod co nejpřirozenější, ale v tuhle chvíli jsem byla trochu nalomená si nechat dát nějaké ty drogy :D Vidina bůhvíkolika hodin v takových bolestech mě trochu děsila. Domluvili jsme se s doktorkou, že si vezmu chvíli na rozmyšlenou a uvidíme.\nOli se ale rozhodl, že mě v tomhle dilematu dlouho nenechá. Chvilku poté, co za doktorkou zaklaply dveře, mi praskla voda :) Od té chvíle začal můj porod z mého pohledu připomínat jízdu rychlovlakem. Kontrakce nabraly větší grády a začala jsem ztrácet pojem o čase. Nějakou dobu jsem trpěla na lůžku, pak se mi začalo chtít zvracet a od toho okamžiku už jsem do sebe nedokázala dostat vůbec nic - ani přeslazený nemocniční čaj (který mi při porodu zvrhle chutnal :D), ani vodu a už ani ten hroznový cukr ne.\nKdyž se mi udělalo trochu líp, šla jsem se znovu naložit do vany, v níž se zdály kontrakce skutečně o něco snesitelnější. Z téhle pasáže si vybavuju vtipný moment, kdy mě přišla zkontrolovat porodní asistentka a povzbuzovala mě, že už mám půlku za sebou. A já už celá zoufalá po ní loudila, aby mi slíbila, že porodím ještě dnes. \u0026ldquo;No to musíte, já už jsem vám zamluvila ten nadstandard!\u0026rdquo; na to ona :D.\nBylo asi něco kolem šesté, když už se mi absolutně nedařilo kontrakce prodýchávat a můj řev musel znít na celou porodnici :D (real story, hned druhou částí těla, která mě následující den po porodu bolela nejvíc, byly moje hlasivky). Na doporučení porodní asistentky jsem se přemístila do sprchy a houpala se na fitballu. Asi za půl hodiny se bohužel střídaly směny a \u0026ldquo;moje\u0026rdquo; PA se se mnou přišla rozloučit a povzbudit mě slovy, že zítra má noční a už mě tu na porodním boxu nechce vidět :D.\nNová porodní asistentka byla starší a bohužel už zdaleka ne tak milá a příjemná - přesto mi na ni utkvěla vzpomínka, jak mě, když už bylo po všem a doktorka mě šila, mateřsky hladí po noze a říká, jak jsem byla statečná. Tak či tak myslím, že mě vedla a radila do finiše moc dobře.\nTo už jsem se kolem sedmé přemístila s fakt nesnesitelnými bolestmi na porodní lehátko, všechno už bylo zdánlivě nachystáno, ale jak se ukázalo, Olí ještě nebyl dostatečně sestoupený dolů. Chudák Péťa, kterému jsem při každé kontrakci drtila ruku jako o život :D! Když už jsem opravdu myslela, že horší bolest už být ani nemůže, přišla porodní asistentka a že teda jdeme na to.\nJak mi všichni zkušení říkali, že závěrečné tlačení je rychlovka a za odměnu, tak pro mě ta nejtěžší část porodu měla teprve přijít. Jednak mi nějakou chvíli trvalo, než jsem pochopila, jak mám při kontrakci dýchat a tlačit, jednak mi celou dobu jely kontrakce po 3-5 minutách a ke konci se intenzita nijak nezrychlovala. To byl i důvod, proč jsem nakonec kývla na podání umělého oxytocinu, přestože jsem do porodního plánu napsala, že žádné umělé urychlování porodu nechci, stejně jako na nástřih. Ale za obojí jsem vlastně zpětně ráda, protože pak už to šlo opravdu ráz na ráz a 8 hodin po příjmu byl Olí konečně na světě :-).\nPřiložili mi ho jen na tak krátký okamžik, že si to skoro ani nepamatuju. Napil se už zkalené plodové vody, takže mu ji museli odsát z pusinky, ale jinak byl v pořádku, tak je mi zpětně trochu líto, že nám ten bonding nedopřáli. Ale jsem člověk, co ctí slovo lékaře, a hlavně jsem týmu, který nás u porodu doprovázel, vděčná, že všechno dobře dopadlo :-) Celkově jsem s přístupem během porodu v NMB byla moc spokojená - chovali se s respektem, všechny zákroky se mnou předem konzultovali, netrápili mě v průběhu monitorem a opravdu měli snahu o co nejpřirozenější porod. Oddělení šestinedělí už je pravda trochu jiná story\u0026hellip; ale to by bylo taky na jiný článek :-)\nTak doufám, že jsem ukojila vaši zvědavost či rozptýlila případné obavy :D Docela by mě zajímalo přečíst si podobný článek z pohledu Péti - protože to mám přecejen celé trochu v mlze, zato on byl \u0026ldquo;při smyslech\u0026rdquo; celou dobu. No, možná ho zkusím přemluvit k nějaké \u0026ldquo;otcovské\u0026rdquo; glose, co říkáte :D\u0026hellip;?\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jak-prisel-oli-na-svet-aneb-porod/","summary":"\u003cp\u003eJe to už bezmála sedm měsíců, co se nám život obrátil naruby tím nejkrásnějším způsobem. A protože to řadu z vás zajímalo, rozhodla jsem se konečně sepsat tento článek a zavzpomínat na to, jak Oli přišel na svět. Zdá se mi to najednou strašně dávno :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eOd druhého ultrazvuku jsem měla stanovený termín porodu, tak trochu jsem ale počítala s tím, že jako prvorodička budu pár dnů přenášet. Pár dní před termínem jsem absolvovala poslední monitor v porodnici, kde vše vypadalo dobře nachystané, ale krom občasných poslíčků se zatím z mého pohledu vůbec nic nedělo.\u003c/p\u003e","title":"Jak přišel Olí na svět aneb POROD"},{"content":"Konečně jsem si našla chvilku, abych zavzpomínala a zrekapitulovala naše letošní léto. Tolik zážitků! Tři svatby mých nejmilejších - jedna hezčí než druhá. Pár hudebních festivalů, absolvovaných dokonce i s Olím. Bezpočet krásných výletů a procházek zalitých sluncem. Aniččiny a Olího křtiny a jeho první setkání s tetou a strýcem z Ameriky. Moje třicetiny\u0026hellip; Na co vzpomínat dřív :-)?\nTohle léto procházkám s kočárkem opravdu přálo. Deštivé dny bych spočítala na prstech, byli jsme s Olím venku v jednom kuse. Tak jen na ukázku pár našich oblíbených vycházkových destinací :-)\u0026hellip;\nA co teprv letošní svatební sezóna! Abychom se měli neustále na co těšit, svatby našich přátel byly rovnoměrně rozvrženy, na každý měsíc jedna :-) Vzpomínáme rádi na každou z nich - Terezčin a Ottíkův \u0026ldquo;fesťák\u0026rdquo; pod širým nebem v Třebovli, rovněž open air svatbu Míšy a Evky na statku v Honěticích i na svatbu Chropyňáků Pavči s Mirou, kteří dojeli na obřad stylově na mašinách ;-)\nFesťák v Třebovli\nNa statku v Honěticích\nNa svatbě Chropyňáků\nPodnikali jsme celé léto spoustu výletů, ale snad ze všeho nejradši vzpomínám na vytoužený výlet na Karlštejn, kam mě Péťa vzal k mým třicetinám. A potkali jsme tam Pavla Zedníčka :-D\nMěli jsme to zkrátka nabité. Takže občas bylo moc fajn probudit se ráno s pocitem, že nemusíme vůbec nic :-)\u0026hellip;\nJak jste si léto užívali vy? Přestože na podzim a zimu jsem se nikdy moc netěšila, věřím, že si s Olím najdeme způsob, jak si to nadcházející období udělat co nejvíc pestré a za čtvrt roku (v častější intenzitu článků \u0026ldquo;v obrazech\u0026rdquo; už jsem přestala věřit :D) zase nebudu vědět, kterou fotku sem vybrat dřív\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/leto-v-obrazech-2/","summary":"\u003cp\u003eKonečně jsem si našla chvilku, abych zavzpomínala a zrekapitulovala naše letošní léto. Tolik zážitků! Tři svatby mých nejmilejších - jedna hezčí než druhá. Pár hudebních festivalů, absolvovaných dokonce i s Olím. Bezpočet krásných výletů a procházek zalitých sluncem. Aniččiny a Olího křtiny a jeho první setkání s tetou a strýcem z Ameriky. Moje třicetiny\u0026hellip; Na co vzpomínat dřív :-)?\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTohle léto procházkám s kočárkem opravdu přálo. Deštivé dny bych spočítala na prstech, byli jsme s Olím venku v jednom kuse. Tak jen na ukázku pár našich oblíbených vycházkových destinací :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Léto v obrazech"},{"content":"\u0026hellip;aneb vzpomínka na jeden z posledních teplých dnů toho letošního nekonečného léta. Škoda, že už je asi definitivně za námi, ale užili jsme si ho dosyta. Od těch prvních dnů, kdy najednou přes noc vykvetly šeříky a já kolem těch voňavých keřů kulhala za kočárem - jen okolo bloku a zpátky, dál jsem nedošla. Připadá mi, že léto bylo snad celou tu dobu, co je Olí na světě :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/bose-nohy-v-trave/","summary":"\u003cp\u003e\u0026hellip;aneb vzpomínka na jeden z posledních teplých dnů toho letošního nekonečného léta. Škoda, že už je asi definitivně za námi, ale užili jsme si ho dosyta. Od těch prvních dnů, kdy najednou přes noc vykvetly šeříky a já kolem těch voňavých keřů kulhala za kočárem - jen okolo bloku a zpátky, dál jsem nedošla. Připadá mi, že léto bylo snad celou tu dobu, co je Olí na světě :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"bose-nohy-v-trave-01.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/bose-nohy-v-trave/bose-nohy-v-trave-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e","title":"Bosé nohy v trávě"},{"content":"První pečení po porodu a ani se to nedá jíst :D\u0026hellip; Tak nějak bych charakterizovala tento počin, do něhož jsem se pustila, když byly Olímu cca 3 měsíce. Obtiskem jsem chtěla překvapit Péťu k jeho červnovému svátku a nakonec mi vzniklo tolik těsta, že otisků jsem mohla vyrobit hned sedm a ještě jsme je porozdávali po rodině u příležitosti Olího křtin.\nPostupovala jsem podle tohoto receptu:\n1 hrnek kuchyňské soli 1 hrnek hladké mouky 2 dc vody potravinářské barvivo S tou vodou bych ale byla opatrná\u0026hellip; Mně vzniklo opravdu hodně řídké těsto, takže jsem musela ve výsledku přidat mouky mnohem víc a těsta jsem pak měla nad hlavu. Ale jak říkám, aspoň zbylo pár otisků i na další rodinné příslušníky :D Hotové dílko se pak suší v troubě zhruba 4 hodiny.\nZvládnout obtiskávání v jednom člověku byla docela výzva, ale myslím, že výsledek nedopadl zas tak špatně. Bordel byl pak sice po celý kuchyni, nicméně pro mě to bylo skvělé vypadnutí ze stereotypu všedních dnů. Už se strašně těším na další tvoření, které mám s Olím v plánu :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/obtisky-ze-slaneho-testa/","summary":"\u003cp\u003ePrvní pečení po porodu a ani se to nedá jíst :D\u0026hellip; Tak nějak bych charakterizovala tento počin, do něhož jsem se pustila, když byly Olímu cca 3 měsíce. Obtiskem jsem chtěla překvapit Péťu k jeho červnovému svátku a nakonec mi vzniklo tolik těsta, že otisků jsem mohla vyrobit hned sedm a ještě jsme je porozdávali po rodině u příležitosti Olího křtin.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePostupovala jsem podle tohoto receptu:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 hrnek kuchyňské soli\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 hrnek hladké mouky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 dc vody\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003epotravinářské barvivo\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eS tou vodou bych ale byla opatrná\u0026hellip; Mně vzniklo opravdu hodně řídké těsto, takže jsem musela ve výsledku přidat mouky mnohem víc a těsta jsem pak měla nad hlavu. Ale jak říkám, aspoň zbylo pár otisků i na další rodinné příslušníky :D Hotové dílko se pak suší v troubě zhruba 4 hodiny.\u003c/p\u003e","title":"Obtisky ze slaného těsta"},{"content":"Mateřská, to je vlastně permanentní (a předem prohraný) boj s časem :-). Proto člověk vítá každý tip na rychlý oběd s otevřenou náručí - nejlíp když ho někdo přinese už uvařený! Pro dny, kdy takové štěstí není, a hlavně tehdy, když vám dítě přes den usíná pouze v jedoucím kočárku a čas na klidný oběd se tak scvrkává na několik málo okamžiků, je jako dělaná tato bageta, která je dostatečně vydatná a zároveň si ji s sebou můžete připravit na procházku, na výlet a nebo třeba na festival skáčka, jako my s Olím :-).\n2 čerstvé francouzské bagety máslo žervé nebo lučina 100g uzeného lososa šťáva z půlky citronu snítka kopru (nemusí být) 1 zralá hruška 2 hrsti rukoly čerstvě mletý pepř Bagety podélně rozkrojíme, horní polovinu pomažeme máslem, dolní lučinou. Poklademe plátky uzeného lososa, zakápneme ho citronem, posypeme pokrájeným čerstvým koprem a opepříme. Hrušku omyjeme a nakrájíme na plátky, které poklademe na lososa a posypeme hrstí rukoly. Přiklopíme horní polovinou bagety, zabalíme do potravinové fólie a hurá ven :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/lososova-bageta/","summary":"\u003cp\u003eMateřská, to je vlastně permanentní (a předem prohraný) boj s časem :-). Proto člověk vítá každý tip na rychlý oběd s otevřenou náručí - nejlíp když ho někdo přinese už uvařený! Pro dny, kdy takové štěstí není, a hlavně tehdy, když vám dítě přes den usíná pouze v jedoucím kočárku a čas na klidný oběd se tak scvrkává na několik málo okamžiků, je jako dělaná tato bageta, která je dostatečně vydatná a zároveň si ji s sebou můžete připravit na procházku, na výlet a nebo třeba na festival skáčka, jako my s Olím :-).\u003c/p\u003e","title":"Lososová bageta"},{"content":"Prvotní černé myšlenky, kterak s narozením dítěte už nikdy nepřečtu ani stránku z nové knihy, se naštěstí ukázaly být zbytečně pesimistické. Času na čtení sice mateřská moc neskýtá, nicméně pár chvilek na procházkách s kočárkem a hlavně při kojení se tu a tam najde. Co se mi tedy během léta podařilo přelouskat, o tom ve stručnosti níže\u0026hellip;\nPetr Jasinski - Rozšířená rodina dle vlastní volby\nÚtlý titul, který Péťa přinesl od svého \u0026ldquo;kouče\u0026rdquo;, mě svým obsahem příliš nezaujal. Kniha nabízí řešení pro rodiče dětí, kteří žijí daleko od prarodičů a nemají tak moc možností hlídání ani poskytnout svým dětem společnost jiných dospělých osob. Rozšířenou rodinu prakticky naplňuje situace, kdy se stýkáte s kamarády, kteří mají také děti. Vytvářet takovou pospolitost uměle mi proto přijde dost mimo mísu\u0026hellip;\nHarvey Karp - Nejšťastnější miminko v okolí\nKultovní \u0026ldquo;návod\u0026rdquo; na spokojené miminko se mi podařilo dočíst až v okamžiku, kdy už měl Oli 3 měsíce pryč a tedy to období, pro které je tato příručka rad aktuální, už měl zdárně za sebou. Možná bych knihu doporučila k přečtení prvorodičkám ještě před porodem. Pár zajímavých informací se v ní dá určitě najít.\nKateřina Tučková - Vyhnání Gerty Schnirch\nJedna z nejsilnějších knížek, které jsem tento rok četla. Byť fikce, nezbaví vás pocitu smutku z toho, kolik zmařených lidských osudů asi přinesl nechvalně proslulý odsun brněnských Němců, k němuž došlo na sklonku druhé světové války. Příběh, který asi ani nemůže mít dobrý konec, se čte jedním dechem. Tleskám Kateřině Tučkové!\nJiří Hájíček - Dešťová hůl\nTento autor je pro mě objevem letošního léta! Dešťovou hůl jsem nadělila našim onehdy k Vánocům a ze zvědavosti jsem po ní sáhla, když jsme s Olím trávili týden v Kroměříži. Román mě překvapil jak svým námětem, tak mimořádnou čtivostí. Přelouskala jsem ho téměř na posezení během několika dnů (hodně jsem kojila :-D). Hlavním hrdinou je životem lehce znavený Zbyněk, který trpí nespavostí a prochází manželskou krizí se svou ženou Terezou, s níž se marně snaží o dítě. Do jeho stereotypního života najednou vpadne dávná láska, s níž se pouští do postupně stále napínavějšího pátrání po jednom nevyjasněném dědictví\u0026hellip; No, asi se budu muset porozhlédnout po dalších titulech od tohoto autora!\nTak co jste pěkného za léto přelouskali vy? Máte pro mě nějaké další tipy na knihy ke kojení :)?\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/materska-knihovnicka/","summary":"\u003cp\u003ePrvotní černé myšlenky, kterak s narozením dítěte už nikdy nepřečtu ani stránku z nové knihy, se naštěstí ukázaly být zbytečně pesimistické. Času na čtení sice mateřská moc neskýtá, nicméně pár chvilek na procházkách s kočárkem a hlavně při kojení se tu a tam najde. Co se mi tedy během léta podařilo přelouskat, o tom ve stručnosti níže\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003ePetr Jasinski - Rozšířená rodina dle vlastní volby\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eÚtlý titul, který Péťa přinesl od svého \u0026ldquo;kouče\u0026rdquo;, mě svým obsahem příliš nezaujal. Kniha nabízí řešení pro rodiče dětí, kteří žijí daleko od prarodičů a nemají tak moc možností hlídání ani poskytnout svým dětem společnost jiných dospělých osob. Rozšířenou rodinu prakticky naplňuje situace, kdy se stýkáte s kamarády, kteří mají také děti. Vytvářet takovou pospolitost uměle mi proto přijde dost mimo mísu\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Mateřská knihovnička"},{"content":"Krom občasného klidu během kojení teď bohužel na čtení moc času nemám. Na co se ovšem těším už teď jsou chvilky, kdy budu předčítat Olímu ze svých nejmilejších dětských knížek. A samozřejmě se snažím sledovat i novinky na poli literatury pro děti. Tak jsem ostatně jednoho dne objevila i tuto knížku od dvojice autorů Marie Štumpfová (ilutrace) a Jiří Dvořák (texty) a na první pohled se do ní zamilovala.\nKniha s půvabnými ilustracemi dětským čtenářům ukazuje zajímavá fakta ohledně spánku domácích i exotických zvířat - na jejích stránkách se tak setkáte např. s krajtou, ledním medvědem, plameňákem či žirafou a dozvíte se, v čem se jejich spánek liší od toho lidského. Já třeba konečně zjistila, proč spící plameňáci stojí na jedné noze :-)\nMy s Olim už jsme si celou knížku společně přečetli. Olimu se na ní zatím nejvíc líbí ty překrásné veliké obrázky (které se marně snaží uchopit :-), ale časem určitě ocení i krátké povídání o jednotlivých zvířátkách, které si přímo říká o předčítání na dobrou noc.\nKnížku \u0026ldquo;Jak zvířata spí\u0026rdquo; vydalo nakladatelství Baobab a do naší knihovničky si našla cestu v rámci spolupráce s knihkupectvím Megaknihy.cz ","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/marie-stumpfova-jak-zvirata-spi/","summary":"\u003cp\u003eKrom občasného klidu během kojení teď bohužel na čtení moc času nemám. Na co se ovšem těším už teď jsou chvilky, kdy budu předčítat Olímu ze svých nejmilejších dětských knížek. A samozřejmě se snažím sledovat i novinky na poli literatury pro děti. Tak jsem ostatně jednoho dne objevila i tuto knížku od dvojice autorů Marie Štumpfová (ilutrace) a Jiří Dvořák (texty) a na první pohled se do ní zamilovala.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eKniha s půvabnými ilustracemi dětským čtenářům ukazuje zajímavá fakta ohledně spánku domácích i exotických zvířat - na jejích stránkách se tak setkáte např. s krajtou, ledním medvědem, plameňákem či žirafou a dozvíte se, v čem se jejich spánek liší od toho lidského. Já třeba konečně zjistila, proč spící plameňáci stojí na jedné noze :-)\u003c/p\u003e","title":"Marie Štumpfová, Jiří Dvořák - Jak zvířata spí"},{"content":"Trochu se zpožděním, jako poslední dobou všechno v mém životě :-) Vlastně bych to tady mohla celé vytapetovat fotkama Olího, protože tohle jaro se točilo jen kolem něj. Ale od toho tu máme jinou rubriku. Tak aspoň pár střípků i z jiného soudku\u0026hellip;\nTulipány, které jsem si koupila dva dny před porodem cestou z posledního monitoru, kde jsem byla svědkem něčeho, co mě hluboce zasáhlo. Chtěla jsem nám na Velikonoce udělat doma útulno. A věnovala jsem jim taky poslední pohled, když jsme v pátek ráno odjížděli do porodnice :-)\nProcházky s kočárkem mě kolikrát zavedly na místa, která jsem ještě nikdy předtím nenavštívila. A vlastně zjišťuju, že tady v Brně je pořád co nového objevovat. To je jedna z těch příjemných stránek mateřské dovolené, obzvlášť teď v létě :-)\nAle mateřská selfíčka, ty mi teda pořád vůbec nejdou :-D\u0026hellip;\nKvětin není nikdy dost, a proto bych to zde kytkou i uzavřela. Tady jedna sváteční, od Terezky, když jsme se zase po dlouhé době potkaly v Kroměříži. Doma usazena do lahve od kečupu, ale to je teď trendy, žejo :-D\nSnad jste měli taky hezké jaro (i když věřím že o poznání klidnější :) a teď si užíváte ještě hezčí léto. Pilně sbírám letní vzpomínky do svého mobilu. A ta selfíčka třeba do příště ještě vypiluju :-D\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jaro-v-obrazech-2/","summary":"\u003cp\u003eTrochu se zpožděním, jako poslední dobou všechno v mém životě :-) Vlastně bych to tady mohla celé vytapetovat fotkama Olího, protože tohle jaro se točilo jen kolem něj. Ale od toho tu máme jinou rubriku. Tak aspoň pár střípků i z jiného soudku\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTulipány, které jsem si koupila dva dny před porodem cestou z posledního monitoru, kde jsem byla svědkem něčeho, co mě hluboce zasáhlo. Chtěla jsem nám na Velikonoce udělat doma útulno. A věnovala jsem jim taky poslední pohled, když jsme v pátek ráno odjížděli do porodnice :-)\u003c/p\u003e","title":"Jaro v obrazech"},{"content":"Protože jsem založením tak trochu flákač, i tašku do porodnice jsem si balila celkem na poslední chvíli. Zdál se to být nelehký úkol. Na internetu jsem nacházela rozsáhlé seznamy a tipy, co si s sebou rozhodně vzít, co komu u porodu \u0026ldquo;zachránilo život\u0026rdquo; a co se osvědčilo. Není tedy divu, že s takovou přípravou jsem do porodnice odjížděla s jednou střední sportovní taškou (k porodu) a s kufrem kabinové velikosti (na oddělení šestinedělí). Dnes už s čistým svědomím můžu říct, že věcí, které jsem opravdu reálně potřebovala a využila, bylo tak málo, že by mi na ně stačila igelitka. A tak se o ně podělím pro ty z vás, kterým by se to třeba mohlo v budoucnu hodit :-)\nGumičky do vlasů Majitelkám dlouhých vlasů doporučuji všema deseti. Dlouho jsem měla při porodu vlasy rozpuštěné a vlastně mě to nijak neobtěžovalo\u0026hellip; do okamžiku, než jsem začala při kontrakcích zvracet. Pak jsem byla ráda, že mám gumičky hned po ruce. Tyhle spirálové jsou navíc taková moje srdeční záležitost - dostala jsem je totiž od Ilonky ve svůj svatební den \u0026ldquo;pro štěstí\u0026rdquo; a přišlo mi tedy symbolické, že jsem je poprvé vytáhla a použila právě u porodu Olího :-)\nHroznový cukr Vzhledem k tomu, že se mi porod rozběhl hned ráno, už jsem do sebe nedokázala natlačit ani snídani. Vím, že v některých porodnicích jídlo při porodu neradi vidí, ale za sebe musím říct, že jsem opravdu neměla ani pomyšlení, že bych mezi kontrakcema něco zakousla 8-) Ke konci už jsem pak v sobě neudržela ani tekutiny a všechno vyzvracela. Hroznový cukr se tak pro mě stal opravdu záchranou a krom nemocničního čaje taky jediným zdrojem energie, který jsem během porodu dokázala do sebe dostat.\nPapírové utěrky Jeden z nejužitečnějších tipů, který jsem vyčetla na internetu. Celou dobu, co jsem byla v porodnici, jsem místo ručníku/osušky používala na osušení po sprše papírové (kuchyňské) utěrky. Jednoduché, hygienické, praktické\u0026hellip; byť ne zrovna dvakrát ekologické, uznávám. Na spodní část těla jsem je využívala ještě i celé šestinedělí.\nHerbalon Další věcí, na kterou matky na internetu přísahaly, byl Herbalon. Jedná se o mycí emulzi s dubovou kůrou, která je ideální na mytí intimních partií po porodu a měla by urychlovat hojení hráze. Sprcháč nebo šampon jsem v porodnici upřímně ani nevytáhla z tašky - ale Herbalon jsem opravdu poctivě používala skoro při každé sprše hned od začátku. S hojením jsem neměla žádné problémy a cca 14 dní po porodu už jsem se cítila docela OK - tedy až na to, že jsem kulhala kvůli bolavé kyčli, ale to je jiná story 8-)\nDeodorant Měla jsem načteno a nastudováno docela hodně, ale nikdo mě nepřipravil na to, jak strašně se po porodu žena začne potit! Několik prvních dnů, možná i týdnů, jsem se v noci budila s oroseným čelem a noční košilí na ždímání. Takže bez deodorantu by to nešlo.\nPoporodní vložky Bez těch by to taky nešlo, to je asi jasný. Vyzkoušela jsem obě nejdostupnější značky - Batiste i Samu. Na prvních cca 14 dní po porodu bych určitě doporučila ty první.\nSíťované kalhotky Sexy záležitost, která nicméně ženu provází celým šestinedělím 8-) Já zvolila značku MoliCare ve velikosti L, jak nám doporučovali na předporodním kurzu, ale zpětně bych asi klidně vzala o číslo menší, protože častým praním se docela dost vytahaly. Jinak ale byly hodně elastické, pohodlné a po vyprání bleskurychle suché.\nBoty do sprchy \u0026ldquo;Crocsy\u0026rdquo;, který jsem kupovala snad tři dny před porodem v Kauflandu :-D Do porodnice určitě doporučuju, jsou praktické do sprchy. Akorát jsem počítala s tím, že mi po porodu moje nateklé nohy hned splasknou, což se nestalo. Takže byl občas boj je obout\u0026hellip; či vyzout 8-)\nBrčko na pití Docela užitečná věc, kterou jsem do porodnice původně vůbec nechtěla brát, ale nakonec jsem ji na doporučení přibalila. Měla jsem k porodu nachystanou vodu Rajec s \u0026ldquo;pítkem\u0026rdquo;, ale ve finále jsem radši dala přednost nemocničnímu čaji a pití brčkem. Neříkám, že je to úplně věc, bez které bych příště k porodu nešla, ale osvědčila se mi a zpětně jsem byla ráda, že ji mám s sebou.\nPartner No a na závěr asi to nejdůležitější - partner k porodu, psychická podpora :-) Pro mě byl Péťa obrovskou oporou a pomocí nejen při porodu, ale především a hlavně po něm! Ty první dny, kdy pro mě byl heroický výkon otočit se v posteli z jednoho boku na druhý a natáhnout si na nohy ponožky, byly hodně krušný. Jsem strašně ráda, že nám vyšel nadstandard a kdybych se dneska měla rozhodovat, neváhám ani minutu a jdu do něj zas. Mít možnost být od začátku spolu jako rodina bylo prostě k nezaplacení. Jsem moc vděčná, že jsme ten porod společně prožili a přežili\u0026hellip; ale o tom více snad zase někdy příště :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/10-veci-ktere-jsem-v-porodnici-opravdu-vyuzila/","summary":"\u003cp\u003eProtože jsem založením tak trochu flákač, i tašku do porodnice jsem si balila celkem na poslední chvíli. Zdál se to být nelehký úkol. Na internetu jsem nacházela rozsáhlé seznamy a tipy, co si s sebou rozhodně vzít, co komu u porodu \u0026ldquo;zachránilo život\u0026rdquo; a co se osvědčilo. Není tedy divu, že s takovou přípravou jsem do porodnice odjížděla s jednou střední sportovní taškou (k porodu) a s kufrem kabinové velikosti (na oddělení šestinedělí). Dnes už s čistým svědomím můžu říct, že věcí, které jsem opravdu reálně potřebovala a využila, bylo tak málo, že by mi na ně stačila igelitka. A tak se o ně podělím pro ty z vás, kterým by se to třeba mohlo v budoucnu hodit :-)\u003c/p\u003e","title":"10 věcí, které jsem v porodnici opravdu využila"},{"content":"Náš pozemek jsem objevil docela náhodou. Týden před naší dovolenou v USA nás byla navštívit sestra. Byli jsme s neteří na menším výletě na Prýglu a procházeli jsme se kolem rodinných domů. Večer mi to nedalo a šel jsem po delší pauze (demotivován předchozím nezdarem) omrknout Sreality. Narazil jsem na čerstvý inzerát, který nabízel prodej stavebních pozemků v naší vysněné lokalitě. Další den, v neděli 7.5.2017, jsem na ten inzerát odpověděl a projevil zájem o poskytnutí více info. To místo jsem znal, několikrát jsme jeli kolem, ale celou dobu jsem si myslel, dle billboardu u silnice, že tam bude stavět nějaký developer rodinné domky. Takový byl i původní záměr, ale majitel se později rozhodl, že domky stavět nebude a pozemky rozprodá.\nOdpověď na moji zprávu jsem dostal až v úterý. Realitka mi zaslala stručné info, seznam 10 parcel, které majitel prodává, jejich výměru a cenu. Všechny nabízené parcely byly bohužel příliš malé (okolo 500 m2) nebo naopak moc velké (1000 m2). Zavolal jsem tedy do realitky a zeptal se, zda by bylo možné některou z nabízených parcel rozdělit - ze 3 menších parcel udělat dvě větší. Shodou okolností jsem dostal pozitivní odpověď, protože realitka už jednala s dalšími zájemci, kteří by také chtěli rozdělit parcely.\nRezervace pozemku proběhla velmi rychle. Museli jsme to stihnout do konce týdne, protože následující týden jsme odlétali na dovolenou. O pozemky byl velký zájem, takže kdybychom to nechali až po dovolené, mohl by nám tu příležitost někdo vyfouknout. Na první pohled se nám pozemek líbil a měli jsme z toho dobrý pocit. Rozhodli jsme se tedy, že do toho půjdem. Další den ve středu jsme šli na prohlídku pozemku s realitní makléřkou. Ve čtvrtek jsme dostali návrh rezervační smlouvy. V pátek jsme smlouvu podepsali a realitka nám předložila geometrický plán pro rozdělení pozemků, který stihl majitel rychle zařídit. V sobotu jsme se sešli s majitelem a večer jsme složili kauci.\nVše proběhlo hladce a bez problémů. Rychlá rezervace však měla nevýhodu v tom, že jsme neměli žádný čas pokusit se vyjednat lepší cenu. Realitka měla o poznání lepší přístup než pan N. V rezervační smlouvě jsme dělali jen drobné úpravy. Provize RK činila 30k Kč. Po podepsání rezervace jsme dále jednali už jen s majitelem.\nMěli jsme štěstí, že jsme inzerát objevili hned po zveřejnění, takže jsme si mohli vybrat parcelu, která se nám nejvíc líbila. Nicméně pro přerozdělení 3 parcel na 2 větší pan majitel sám vybral ty nejmenší parcely, kde každá měla výměru cca 470 m2. Tím vznikly 2 stavební pozemky o výměře cca 700 m2. Původně jsem chtěl ještě o něco větší pozemek, ale to už by překračovalo náš rozpočet. Parcely, které majitel vybral pro přerozdělení, se nám i tak líbily nejvíc, protože byly daleko od hlavní silnice a zároveň nebyly na kraji. Z těchto dvou pozemků na nás připadnul ten horní, protože o ten dolní již projevili zájem jiní zájemci ještě před námi. Později se ukázalo, že ten horní pozemek je pro nás lepší, protože ten dolní nakonec koupili jiní lidé jako investici do budoucna a nebudou na něm zatím stavět. Tím nám vznikne v zahradě více optického prostoru a snad i lepší výhled do údolí.\nPozemek, který jsme koupili, splňuje všechny naše požadavky. Je dostatečně velký, má přivedeny všechny inženýrské sítě, nachází se v krásné lokalitě v blízkosti přírody, nabízí dostatek soukromí, má výbornou dopravní dostupnost, umožňuje mít zahradu orientovánu na jih, v okolí je dobrá občanská vybavenost. Jedinou nevýhodou může být čtvercový tvar (obdélník by byl zřejmě lepší) a předepsaná uliční čára 6m od hranice pozemku, což je zbytečně moc.\nKe konci června nám pan majitel zaslal návrh kupní smlouvy. Navrhli jsme několik úprav, které majitel bez problému akceptoval a v červenci jsme se s majitelem sešli, abychom probrali některé nejasnosti. Na pozemku bylo omezení zástavního práva banky, protože pan majitel si na vybudování sítí půjčil peníze. Zástavní právo mělo být zrušeno při převodu vlastnických práv. K samotnému přeparcelování dle geometrického plánu mělo také dojít při zápisu nových vlastníků do katastru nemovitostí. Dále jsme s majitelem řešili věcné břemeno k příjezdové cestě a protihlukovou stěnu u hlavní silnice, která by měla být postavena. Pan majitel nám rovněž na schůzce nasdílel podrobnou dokumentaci (výkresy) k pozemkům a protihlukové stěně.\nV srpnu jsem se s majitelem sešel ještě jednou, protože nám stále nebylo jasné, jak bude zřízeno věcné břemeno k příjezdové cestě. Majitel mi objasnil, že komunikace zůstane v jeho vlastnictví a služebnost stezky, cesty a inženýrských sítí bude ošetřena formou veřejného statku. Problém byl v tom, že veřejný statek měl být zřízen až po dokončení a zkolaudování protihlukové zdi, což mělo být až za několik měsíců. Pan majitel nám předložil smlouvu s obcí o převodu pozemků a smlouvu o smlouvě budoucí, která majiteli ukládá povinnost smlouvu o převodu pozemků uzavřít. Tyto smlouvy měly zaručit, že bude zřízen veřejný statek a že tedy budeme mít k našemu pozemku přístup. Celá tato situace s věcným břemenem se nám moc nelíbila, protože jsme neměli 100% jistotu, kdy a zda vůbec bude veřejný statek zřízen. Bohužel nám nezbylo nic, než na to přistoupit.\nKupní smlouvu jsme podepsali ke konci srpna. Pozemek jsme se rozhodli financovat bez hypotéky. Peníze jsme převáděli přímo na účet banky, kde měl majitel sjednán úvěr. Nevýhodou pro nás bylo, že od roku 2016 platí daň z nabytí věcí nemovitých kupující. Zápis do KN proběhl v září a my se konečně stali novými majiteli pozemku.\nJeště se nám přihodila zajímavá věc. Našim potenciálním sousedům se povedlo vypátrat na nás kontakt i přesto, že ho realitka ani pan majitel nechtěli sdělit. Dvakrát jsme se s nimi sešli a řešili jsme záležitosti ohledně kupní smlouvy apod. Nakonec se rozhodli od celé věci odstoupit, zřejmě kvůli onomu problému s věcným břemenem. Nicméně jsme jim vděčni, protože díky nim byl pan majitel ochotný pozemky přeparcelovat.\nBěhem podzimu 2017 pak byla vybudována protihluková stěna. V únoru 2018 byl zřízen veřejný statek, umožňující přístup na pozemek. Všechny pozemky v naší řadě byly nakonec přesně do roka rozprodány. První dům v ulici byl postaven už v létě 2017. To nám také dodalo před uzavřením kupní smlouvy jistotu, že by mělo být vše v pořádku. V únoru a květnu 2018 jsme pak získali nové sousedy.\nAktualizace #1: Po dvou letech (květen 2019) se prodávají zbylé pozemky na druhé straně ulice u hlavní silnice za cenu o 35% vyšší oproti naší původní ceně. Ceny pozemků jsou neuvěřitelně vysoko.\nAktualizace #2: V létě 2019 bylo vybudováno nástupiště u zastávky MHD.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/koupili-jsme-pozemek/","summary":"\u003cp\u003eNáš pozemek jsem objevil docela náhodou. Týden před naší dovolenou v USA nás byla navštívit sestra. Byli jsme s neteří na menším výletě na Prýglu a procházeli jsme se kolem rodinných domů. Večer mi to nedalo a šel jsem po delší pauze (demotivován předchozím \u003ca href=\"/posts/jak-jsme-nekoupili-pozemek-aneb-proc-uz-neverime-realitkam/\"\u003enezdarem\u003c/a\u003e) omrknout Sreality. Narazil jsem na čerstvý inzerát, který nabízel prodej stavebních pozemků v naší vysněné lokalitě. Další den, v neděli 7.5.2017, jsem na ten inzerát odpověděl a projevil zájem o poskytnutí více info. To místo jsem znal, několikrát jsme jeli kolem, ale celou dobu jsem si myslel, dle billboardu u silnice, že tam bude stavět nějaký developer rodinné domky. Takový byl i původní záměr, ale majitel se později rozhodl, že domky stavět nebude a pozemky rozprodá.\u003c/p\u003e","title":"Koupili jsme pozemek"},{"content":"Takový ten výraz, když jdete poprvé na návštěvu k tátovi do kanclu, poblejete tam parkety, ale tváříte se jakoby nic :-D \u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/that-face/","summary":"\u003cp\u003eTakový ten výraz, když jdete poprvé na návštěvu k tátovi do kanclu, poblejete tam parkety, ale tváříte se jakoby nic :-D \u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"that-face-01.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/that-face/that-face-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e","title":"THAT face"},{"content":"Narodil se nám Oli :-)) Můj svět se otočil vzhůru nohama. Mám pocit, že už nikdy nedočtu žádnou knihu, nezažiju pocit odpolední siesty a neuvařím jídlo podle nového receptu (natož abych si ho stihla teplý sníst). Ale přes to, jak těžký to chvílema je, věřím, že Oli je to nejlepší, co nás potkalo. Že spolu zažijeme velký věci. A to si žádá novou rubriku :-)!\nMoji dva kluci - můj celý svět\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jsme-tri/","summary":"\u003cp\u003eNarodil se nám Oli :-)) Můj svět se otočil vzhůru nohama. Mám pocit, že už nikdy nedočtu žádnou knihu, nezažiju pocit odpolední siesty a neuvařím jídlo podle nového receptu (natož abych si ho stihla teplý sníst). Ale přes to, jak těžký to chvílema je, věřím, že Oli je to nejlepší, co nás potkalo. Že spolu zažijeme velký věci. A to si žádá novou rubriku :-)!\u003c/p\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"jsme-tri-01.jpg\"\n         alt=\"Moji dva kluci - můj celý svět\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eMoji dva kluci - můj celý svět\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e","title":"Jsme tři"},{"content":"Tento článek tu mám už nějakou dobu předchystaný, ale dosud nebylo kdy ho uveřejnit. Pevně věřím, že se nejedná o na dlouhou dobu poslední příspěvek v literární rubrice\u0026hellip; Přestože za posledních pár týdnů jsem neměla čas v klidu si přečíst ani Brněnský zpravodaj :D\u0026hellip;\nAlexandr Brummer, Michal Konečný - Brno nacistické\nPoslední dobou moc ráda koukám na politické dokumenty o novodobých dějinách naší země a stejně tak čas od času ráda sáhnu po nějaké podobně laděné knize. Letos víc než kdy jindy je dobré si připomínat pohnuté události, které se odehrály za tu \u0026ldquo;krátkou\u0026rdquo; stoletou historii našeho samostatného státu. Útlá kniha Brno nacistické je vlastně jakýmsi průvodcem po městě z doby, kdy nad Špilberkem vlála vlajka s hákovým křížem. Každá kapitola je věnována jednomu brněnskému místu či budově, které mají nějakou spojitost s obdobím německé okupace. Krom těch notoricky známých, jakými jsou Kounicovy koleje nebo Právnická fakulta, se v publikaci dozvíte zajímavé informace třeba o hradě Veveří nebo Židovském gymnáziu na Hybešově. A možná stejně jako já konečně zjistíte, kdo jsou všichni ti pánové, po kterých je dnes pojmenováno několik ulic v blízkosti brněnské fildy\u0026hellip;\nAlexandr Brummer, Michal Konečný - Brno účtující\nVzhledem k tomu, že se mi v knihovně povedlo sehnat celou brněnskou trilogii, bylo nasnadě, po jaké knize sáhnu hned v zápětí :-) Tento díl se zabývá dějinami města v letech 1945-1946, kdy ve vzduchu visela pachuť z šesti dlouhých let německé okupace a hlavně touha po pomstě. Ta pak zákonitě musela vyústit v nechvalně proslulý odsun brněnských Němců i řadu dalších událostí, které si s nacistickou krutostí rozhodně nezadaly\u0026hellip;\nAlexandr Brummer, Michal Konečný - Brno stalinistické\nNo a abychom to měli kompletní, nesmí chybět ani průvodce nejobsáhlejší, zahrnující časové období let 1948-1953. Ze všech tří dílů mi právě tento přišel asi nejméně zajímavý, i když samozřejmě opět přináší spoustu pro mě nových informací a souvislostí tehdejšího života v Brně.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/breznova-knihovnicka-3/","summary":"\u003cp\u003eTento článek tu mám už nějakou dobu předchystaný, ale dosud nebylo kdy ho uveřejnit. Pevně věřím, že se nejedná o na dlouhou dobu poslední příspěvek v literární rubrice\u0026hellip; Přestože za posledních pár týdnů jsem neměla čas v klidu si přečíst ani Brněnský zpravodaj :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eAlexandr Brummer, Michal Konečný - Brno nacistické\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePoslední dobou moc ráda koukám na politické dokumenty o novodobých dějinách naší země a stejně tak čas od času ráda sáhnu po nějaké podobně laděné knize. Letos víc než kdy jindy je dobré si připomínat pohnuté události, které se odehrály za tu \u0026ldquo;krátkou\u0026rdquo; stoletou historii našeho samostatného státu. Útlá kniha \u003cem\u003eBrno nacistické\u003c/em\u003e je vlastně jakýmsi průvodcem po městě z doby, kdy nad Špilberkem vlála vlajka s hákovým křížem. Každá kapitola je věnována jednomu brněnskému místu či budově, které mají nějakou spojitost s obdobím německé okupace. Krom těch notoricky známých, jakými jsou Kounicovy koleje nebo Právnická fakulta, se v publikaci dozvíte zajímavé informace třeba o hradě Veveří nebo Židovském gymnáziu na Hybešově. A možná stejně jako já konečně zjistíte, kdo jsou všichni ti pánové, po kterých je dnes pojmenováno několik ulic v blízkosti brněnské fildy\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Březnová knihovnička"},{"content":"Famózní moučník, který bourá všechny předsudky o náročnosti pečení! K výrobě tohoto nebudete potřebovat ani kuchyňského robota ani žádné speciální suroviny. A jeho příprava vám zabere sotva dvacet minut. Jestli nevěříte, budete si ho prostě asi muset upéct a přesvědčit se sami.\n100 g másla 200 g cukru krystal 2 velká vejce 60 g hladké mouky 4 polévkové lžíce kakaa 1 lžička vanilkového cukru špetka soli cukr moučka na posypání čerstvě ušlehaná šlehačka k podávání Předehřejte troubu na 175 °C. V hrnci rozpusťte máslo, odstavte z plotny a nechte mírně vychladnout. Vmíchejte cukr, vejce a dobře zamíchejte. Přidejte ostatní ingredience a opět zamíchejte. Nalejte těsto do máslem vymazané dortové formy. Vložte do dobře vyhřáté trouby a pečte cca 20 minut. Dort by měl být upečený na okrajích a ne úplně propečený uprostřed. Po vychladnutí posypejte práškovým cukrem. Servírujte s čerstvě ušlehanou šlehačkou.\nRecept pochází z blogu Děvče u plotny, který je plný dalších lákavých receptů :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kladdkaka/","summary":"\u003cp\u003eFamózní moučník, který bourá všechny předsudky o náročnosti pečení! K výrobě tohoto nebudete potřebovat ani kuchyňského robota ani žádné speciální suroviny. A jeho příprava vám zabere sotva dvacet minut. Jestli nevěříte, budete si ho prostě asi muset upéct a přesvědčit se sami.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e100 g másla\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e200 g cukru krystal\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 velká vejce\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e60 g hladké mouky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e4 polévkové lžíce kakaa\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 lžička vanilkového cukru\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ešpetka soli\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ecukr moučka\u003c/strong\u003e na posypání\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003ečerstvě ušlehaná \u003cstrong\u003ešlehačka\u003c/strong\u003e k podávání\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003ePředehřejte troubu na 175 °C. V hrnci rozpusťte máslo, odstavte z plotny a nechte mírně vychladnout. Vmíchejte cukr, vejce a dobře zamíchejte. Přidejte ostatní ingredience a opět zamíchejte. Nalejte těsto do máslem vymazané dortové formy. Vložte do dobře vyhřáté trouby a pečte cca 20 minut. Dort by měl být upečený na okrajích a ne úplně propečený uprostřed. Po vychladnutí posypejte práškovým cukrem. Servírujte s čerstvě ušlehanou šlehačkou.\u003c/p\u003e","title":"Kladdkaka"},{"content":"Překrásné dětské knížky Miroslava Šaška z nakladatelství Baobab jsem měla v hledáčku už docela dlouho. Definitivně jsem se zamilovala, když jsem Šaška objevila ve vůbec největším knihkupectví, jaké jsem kdy navštívila - v newyorském Strand bookstore nedaleko Union Square. To jsem ještě odolala pokušení odvést si nějaký výtisk domů. Ale teď mám konečně důvod pořizovat do naší domácí knihovničky taky nějaké publikace pro děti! Proto jsem nelenila a požádala Megaknihy.cz o zaslání recenzního výtisku Šaškova cestopisu z Hong Kongu. To abychom jednou mohli vyprávět našemu mláďátku, kde jsme se s tátou zasnoubili :-D\nVzhledem k tomu, že původní vydání pochází z roku 1965, dnes už je samozřejmě spousta věcí v Hong Kongu trochu jinak a některé uvedené informace neplatí. V závěru knihy je každopádně shrnuto, co již není aktuální a co všechno se od Šaškových časů změnilo. Největší přidaná hodnota knížky je však samozřejmě v těch půvabných barevných ilustracích, které tak dokonale vystihují neméně pestrou atmosféru města!\nMiroslavu Šaškovi, od roku 1947 žijícímu v zahraničí a pracujícímu např. v redakci Svobodné Evropy, vyšlo v letech 1959-1974 celkem osmnáct autorských ilustrovaných průvodců po městech a státech světa. V českém překladu se ale zatím objevila pouze část z nich, a tak pevně věřím, že se to časem změní. Jeho knížky se totiž snadno můžou stát takovou malou sběratelskou závislostí - nejen pro děti, ale i pro dospělé ;-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/miroslav-sasek-to-je-hongkong/","summary":"\u003cp\u003ePřekrásné dětské knížky Miroslava Šaška z nakladatelství Baobab jsem měla v hledáčku už docela dlouho. Definitivně jsem se zamilovala, když jsem Šaška objevila ve vůbec největším knihkupectví, jaké jsem kdy navštívila - v newyorském Strand bookstore nedaleko Union Square. To jsem ještě odolala pokušení odvést si nějaký výtisk domů. Ale teď mám konečně důvod pořizovat do naší domácí knihovničky taky nějaké publikace pro děti! Proto jsem nelenila a požádala \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/\"\u003eMegaknihy.cz\u003c/a\u003e o zaslání recenzního výtisku Šaškova cestopisu z Hong Kongu. To abychom jednou mohli vyprávět našemu mláďátku, kde jsme se s tátou zasnoubili :-D\u003c/p\u003e","title":"Miroslav Šašek - To je Hongkong"},{"content":"Tento recept už jsem dělala několikrát, až se divím, že se tu objevuje teprve dnes. Inspirací mi byl opět blog My cooking diary, konkrétně recept na tabouleh z konopného semínka. Semínko jsem ale nesehnala, a tak jsem udělala klasičtější variantu s bulgurem. Pro milovníky koriandru (jako jsem já) je to naprosto dokonalá příloha k jakékoliv rybě (my měli tentokrát pstruha lososovitého).\nbulgur 4 rajčata 1 menší červená cibule dvě hrsti čerstvého koriandru jedna hrst čerstvé máty 50 ml extra panenského olivového oleje šťáva z půlky citronu 1/2 lžičky mletého římského kmínu 1/2 lžičky mletého koriandru 1/4 lžičky skořice sůl a čerstvě mletý pepř ryba dle vaší volby Začneme přípravou zálivky - olej smícháme s citronovou šťávou, kořením, solí a pepřem. Dobře promícháme a dáme stranou. Poté si nadrobno nakrájíme cibulku, rajčata a čerstvé bylinky a vše dáme do velké mísy. Přidáme uvařený bulgur, přelijeme připravenou zálivkou a pečlivě promícháme. Podáváme s upečenou rybkou :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zeleninovy-tabouleh/","summary":"\u003cp\u003eTento recept už jsem dělala několikrát, až se divím, že se tu objevuje teprve dnes. Inspirací mi byl opět blog \u003cem\u003eMy cooking diary\u003c/em\u003e, konkrétně recept na tabouleh z konopného semínka. Semínko jsem ale nesehnala, a tak jsem udělala klasičtější variantu s bulgurem. Pro milovníky koriandru (jako jsem já) je to naprosto dokonalá příloha k jakékoliv rybě (my měli tentokrát pstruha lososovitého).\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ebulgur\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e4 rajčata\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 menší červená cibule\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003edvě hrsti čerstvého koriandru\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ejedna hrst čerstvé máty\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e50 ml extra panenského olivového oleje\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ešťáva z půlky citronu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1/2 lžičky mletého římského kmínu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1/2 lžičky mletého koriandru\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1/4 lžičky skořice\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl a čerstvě mletý pepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eryba dle vaší volby\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eZačneme přípravou zálivky - olej smícháme s citronovou šťávou, kořením, solí a pepřem. Dobře promícháme a dáme stranou. Poté si nadrobno nakrájíme cibulku, rajčata a čerstvé bylinky a vše dáme do velké mísy. Přidáme uvařený bulgur, přelijeme připravenou zálivkou a pečlivě promícháme. Podáváme s upečenou rybkou :-)\u003c/p\u003e","title":"Zeleninový tabouleh"},{"content":"Únor je dost krátký měsíc, takže i jeho literární bilance bude poměrně stručná a skromná.\nDenisa Písaříková, Vanda Schreierová - Mámě\nByť jsem si další publikace s mateřskou tematikou zakázala, nakonec jsem v knihovně přibalila tenhle nový titul, na který mě nalákala líbivá grafická stránka. Ačkoliv mi styl, jakým je kniha psaná, úplně nesedí, nějaké nové informace jsem se při čtení dozvěděla a taky se mi líbilo, že se nejedná o publikaci, která vám předkládá svůj názor jako ten jediný správný. Stále sice považuju čas strávený na kvalitním předporodním kurzu za mnohem přínosnější než ten, který strávíte nad četbou téhle knihy, ale na druhou stranu těch pár kapitol přelouskáte za jedno odpoledne jako nic a pokud vás získané poznatky aspoň trochu uklidní nebo vám rozšíří obzory, asi to splnilo svůj účel.\nCharles Dickens - Oliver Twist\n\u0026ldquo;Raději bych neměla ten román, raději bych neměla ho číst,\u0026rdquo; proběhlo mi hlavou po pár úvodních kapitolách líčících zážitky krutým osudem zmítaného sirotka Olivera Twista, které u mě spustily vlnu soucitu znásobenou těhotenskými hormony. Nerada bych tu vyzradila nějakou pointu, nicméně když se v knize začalo vše konečně v dobré obracet, už jsem byla rozhodnuta, že román neodložím a dočtu až do konce. V množství postav jsem se sice místy trochu ztrácela a stejně tak konec, odhalující propletená \u0026ldquo;rodinná pouta\u0026rdquo;, mi přišel lehce zmatený, jinak ale Oliver Twist právem patří k literární klasice a pokud podrobnosti příběhu stejně jako já ze školních lavic neznáte, udrží vás román v napětí až do samého konce.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/unorova-knihovnicka-2/","summary":"\u003cp\u003eÚnor je dost krátký měsíc, takže i jeho literární bilance bude poměrně stručná a skromná.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eDenisa Písaříková, Vanda Schreierová - Mámě\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eByť jsem si další publikace s mateřskou tematikou zakázala, nakonec jsem v knihovně přibalila tenhle nový titul, na který mě nalákala líbivá grafická stránka. Ačkoliv mi styl, jakým je kniha psaná, úplně nesedí, nějaké nové informace jsem se při čtení dozvěděla a taky se mi líbilo, že se nejedná o publikaci, která vám předkládá svůj názor jako ten jediný správný. Stále sice považuju čas strávený na kvalitním předporodním kurzu za mnohem přínosnější než ten, který strávíte nad četbou téhle knihy, ale na druhou stranu těch pár kapitol přelouskáte za jedno odpoledne jako nic a pokud vás získané poznatky aspoň trochu uklidní nebo vám rozšíří obzory, asi to splnilo svůj účel.\u003c/p\u003e","title":"Únorová knihovnička"},{"content":"Ač to tak podle aktuálních teplot úplně nevypadá, konečně je tu oficiálně jaro! A tak je nejvyšší čas podívat se na malou rekapitulaci nejhezčích zážitků právě uplynulé zimy a zavzpomínat, co všechno mi tohle jinak ne příliš oblíbené období zpříjemňovalo\u0026hellip;\nTo nejlepší na začátek - předvánoční pátek, kdy jsme si vyrazili do Městského divadla na tradiční vánoční koncert Javorů. O tom, že to byl naprosto parádní hudební zážitek asi vůbec nemusím hovořit - jistě víte, jak Javory miluju. A nejsem sama - o koncert byl takový zájem, že tentokrát Ulrychovi museli ještě jeden koncert v ten samý den přidat :-) Místo abychom strávili hodiny v obchodním centru honbou za vánočními dárky na poslední chvíli, jako to v tomto čase řada lidí dělá, užili jsme si krásné rande, po koncertě zamířili na vánoční trhy pro něco na zahřátí a udělali si procházku osvíceným Brnem. Tenhle den pro mě byl zkrátka ztělesněním pravé podstaty Vánoc - klidné, radostné, bez stresu a shonu :-)\nA u Vánoc ještě chvíli zůstaneme. Vánoční hand made svícen od strýca je už takovou tradicí, na kterou se těšíme každý rok. Letos nás ale jeho kreativita opravdu dostala :-D!\nMůj poslední den v práci před odchodem na mateřskou a kytička od kolegů na rozloučenou\u0026hellip; Po více než čtyřech letech balím svůj profesní život do krabic a zamačkávám slzu. Byť to nebylo všechno vždycky jen růžový jako tyhle gerbery, já si pamatuju jenom to, co za to stálo. Tomovy tanečky v zasedačce na stole, Jančino \u0026quot; šúranie\u0026quot; :-D, nekonečné telefonáty s Míšou nebo naše každoroční \u0026ldquo;chození do Betléma\u0026rdquo; s Ondrou :-D Po tomhle se mi bude na mateřské opravdu stýskat\u0026hellip;\nObdobí po nástupu na mateřskou jsem se mimo jiné snažila využít taky k setkávání - s těmi, na které jsem v posledních týdnech neměla moc času nebo hrozí, že se teď nějakou dobu nebudeme mít možnost tolik vidět. A tak jsem strašně ráda, že jsme se ještě s holkama stihly potkat ve stavu 2v1, prodrbat jedno \u0026ldquo;babské\u0026rdquo; odpoledne a otestovat nový kroměřížský lokál. Nikdy mě nenapadne udělat nám nějakou společnou fotku, tak aspoň k ilustraci foto dárečků, které tety přinesly našemu mláďátku. Děkujeme :-)!!!\nNo, a teď už by tedy konečně mohlo přijít to jaro ;-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zima-v-obrazech-2/","summary":"\u003cp\u003eAč to tak podle aktuálních teplot úplně nevypadá, konečně je tu oficiálně jaro! A tak je nejvyšší čas podívat se na malou rekapitulaci nejhezčích zážitků právě uplynulé zimy a zavzpomínat, co všechno mi tohle jinak ne příliš oblíbené období zpříjemňovalo\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTo nejlepší na začátek - předvánoční pátek, kdy jsme si vyrazili do Městského divadla na tradiční vánoční koncert Javorů. O tom, že to byl naprosto parádní hudební zážitek asi vůbec nemusím hovořit - jistě víte, jak Javory miluju. A nejsem sama - o koncert byl takový zájem, že tentokrát Ulrychovi museli ještě jeden koncert v ten samý den přidat :-) Místo abychom strávili hodiny v obchodním centru honbou za vánočními dárky na poslední chvíli, jako to v tomto čase řada lidí dělá, užili jsme si krásné rande, po koncertě zamířili na vánoční trhy pro něco na zahřátí a udělali si procházku osvíceným Brnem. Tenhle den pro mě byl zkrátka ztělesněním pravé podstaty Vánoc - klidné, radostné, bez stresu a shonu :-)\u003c/p\u003e","title":"Zima v obrazech"},{"content":"Po delší době tu mám zase nějaký nový recept - tentokrát snídaňovou variaci podle OnaDnes. Lívanečky se dají různě obměňovat podle toho, co máte zrovna po ruce - základ je ale vždy stejný a tvoří ho následující suroviny:\n1 banán 2 vejce olej na smažení (používám kokosový) Vejce vyšleháme dohromady s rozmačkaným banánem v hustší směs. Dále můžeme dle chuti přidat:\nhrst lněných semínek dužinu z čerstvé vanilky hrst strouhaného kokosu Lívanečky pak osmažíme na pánvi na troše kokosového oleje. K této kombinaci doporučuji podávat ještě orestované plátky banánu. Pro další variace můžete přidat třeba ovesné vločky či různé druhy oříšků a zdobit čerstvým ovocem, zakysanou smetanou\u0026hellip; Lívanečky jsme si doma opravdu oblíbili a vždy připravuju rovnou dvojitou dávku :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/bananove-livanecky-bez-lepku/","summary":"\u003cp\u003ePo delší době tu mám zase nějaký nový recept - tentokrát snídaňovou variaci podle OnaDnes. Lívanečky se dají různě obměňovat podle toho, co máte zrovna po ruce - základ je ale vždy stejný a tvoří ho následující suroviny:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 banán\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 vejce\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eolej na smažení\u003c/strong\u003e (používám kokosový)\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eVejce vyšleháme dohromady s rozmačkaným banánem v hustší směs. Dále můžeme dle chuti přidat:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ehrst lněných semínek\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003edužinu z čerstvé vanilky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ehrst strouhaného kokosu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eLívanečky pak osmažíme na pánvi na troše kokosového oleje. K této kombinaci doporučuji podávat ještě orestované plátky banánu. Pro další variace můžete přidat třeba ovesné vločky či různé druhy oříšků a zdobit čerstvým ovocem, zakysanou smetanou\u0026hellip; Lívanečky jsme si doma opravdu oblíbili a vždy připravuju rovnou dvojitou dávku :-)\u003c/p\u003e","title":"Banánové lívanečky bez lepku"},{"content":"Přestože většinu času jsme během naší loňské návštěvy Itálie trávili v Bergamu, hlavním bodem našeho zájmu byl nedaleký Milán, kam jsme se vypravili na celodenní výlet hned následující den po příletu.\nCestovali jsme vlakem a zpočátku jsme z toho byli docela zmatení. Jízdenky se prodávaly na nádraží v automatu a v nabídce byly hned dvě možnosti, jak se do Milána dostat - lišily se v cílovém milánském nádraží a pravděpodobně také v trase, kterou do Milána přijížděly. Pokoušeli jsme se poradit s nádražním personálem, ale s angličtinou jsme tady moc nepochodili a já své základy italštiny před cestou dostatečně neoprášila :-D Nakonec jsme tedy jednu variantu naslepo zvolili a doufali, že dojedeme tam, kam zhruba potřebujeme.\nJízdenka z Bergama do Milána stojí 4, 80 EUR - jen pozor na to, že před nástupem do vlaku je potřeba si ji na peróně \u0026ldquo;cvaknout\u0026rdquo;. Cesta trvá zhruba hodinku a úroveň italských drah bych klidně přirovnala k těm českým - není to kdovíjaká hitparáda, ale nakonec jsme se šťastně dostali do naší cílové destinace a dokonce i na správné nádraží Porta Garibaldi :-)\nByl krásný slunečný den a my jsme si chtěli projít co největší část města pěšky, protože přesně takhle nová místa poznáváme nejradši. Nejprve jsme se propletli jakousi místní \u0026ldquo;čínskou čtvrtí\u0026rdquo;. Je to celkem překvapivé, ale čínská komunita má v Miláně hluboké kořeny. Najdete tu zajímavé obchůdky s módou, všelijaká vetešnictví i asijské restaurace, což nás za normálních okolností láká, ale tentokrát jsme chtěli zažít pravou Itálii, a tak jsme pokračovali dál směrem k Parco Sempione.\nTento romantický městský park je zelenou oázou klidu s jezírky a malebnými cestičkami. Na severozápadě parku tvoří jakousi vstupní bránu do parku Mírový oblouk. Jeho vrchol zdobí alegorické sochy a reliéfy s historickou tematikou. V samém srdci parku se pak nachází obrovský hrad z červených cihel, Castelo Sforzesco s impozantním cimbuřím. Hrad se stal domovem mocné dynastie Sforzů, která vládla renesančnímu Milánu. Obranu hradu navrhoval sám da Vinci. Dnes zde sídlí několik specializovaných muzejí.\nNež jsme prošli celým rozlehlým parkem směrem do centra, docela nám vytrávilo a začali jsme se poohlížet po něčem k snědku. Už jsme byli docela blízko katedrály Duomo, takže jsme se trochu obávali, že ceny tu budou závratné, ale kupodivu to nebylo vůbec tak zlé. Usadili jsme se na zahrádce jedné sympatické restaurace a dopřáli si pravou Itálii, za kterou jsme sem přijeli - naprosto úžasné ravioli a na uzobávání veliké zelené olivy. Tyhle gastro-vzpomínky mám nejradši :-)\nPo dobrém obědě jsme usoudili, že je nejvyšší čas vzít útokem ty nejtypičtější milánské památky. Začali jsme La Scalou, světoznámým operním domem, který z vnějšku vypadá vlastně docela skromně a přehlédnutelně. Vevnitř je to ale prý jiné kafe :-)\nKousíček od La Scaly už začíná neméně slavná a o mnoho pompéznější Galleria Vittorio Emanuele II, neoklasicistní nákupní pasáž s výlohami těch nejzvučnějších jmen světa módy. Pasáž byla pojmenována na počest prvního krále znovusjednocené Itálie. Střešní okna kupole jsou zdobena mozaikami znázorňujícími umění, vědu, zemědělství, průmysl a čtyři kontinenty. A jakmile minete luxusní výlohy, otevře se před vámi ten nejslavnější milánský pohled\u0026hellip;\n\u0026hellip;pohled na gotickou katedrálu Duomo, který vám prostě vyrazí dech. Stavba tohoto nadčasového symbolu Milána započala v roce 1386, ale jeho změť opěrných oblouků, věží a soch si vyžádala dalších 500 let na své dokončení. V různorodé fasádě se odrážejí všechny styly. Je osázená 135 fiálami ze zářícího mramoru a se svými rozměry je třetím největším kostelem Evropy.\nŘíká se, že za dobrého počasí je z přístupné střechy vidět až na Matterhorn. Fronta čekatelů na vstup nás ale od ověření této informace odradila a raději jsme se rozhodli využít zbývající čas k návštěvě nedaleké čtvrti Navigli.\nAž do poloviny minulého století to byla čtvrť dělnické třídy, starobylých doků, prádelen a skladů. Kanály byly autostrádami středověkého Milána, po kterých se do města přivážela sůl, olej, sýry a víno. Další kanály byly postaveny pro dopravu mramoru na stavbu katedrály Duomo. Později byly kanály zaplněny a vydlážděny. Dnes je to bohémská čtvrť umělců a hudebníků, plná příjemných kavárniček, restaurací a barů.\nPo cestě jsme ochutnali ještě poslední italské klišé, bez kterého by náš výlet nemohl být kompletní. A ano, je to stará známá pravda, že nikde neumí zmrzlinu tak dobře, jako právě v Itálii :-)\nCestou jsme se také krátce zastavili u baziliky San Lorenzo Maggiore, která patří mezi hlavní kostely pozdní antiky. Naproti ní se nachází Colonne di San Lorenzo, velkolepé sloupoví tvořené 16 korintskými sloupy o výšce 8,5 m pocházející z římské stavby z 2. století př. n. l.\nA pak už jsme se jen nechali okouzlit Navigli v záři pomalu zapadajícího slunce, procházeli se kolem kanál lemujících kavárniček a nad šálkem kávy si v jedné z nich užívali poslední chvíle v Miláně, protože den opět utekl rychleji, než bychom si přáli!\nProdloužený víkend na severu Itálie nás nadchnul a rádi na něj vzpomínáme, nejen díky nádhernému počasí, které nás na konci března překvapilo, ale také pro minimum turistů - vyrazit před sezonou má zkrátka spoustu výhod! Snad někomu z vás naše tipy přijdou vhod a necháte se jimi inspirovat. A příště už na viděnou zpoza velké louže :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/milan/","summary":"\u003cp\u003ePřestože většinu času jsme během naší loňské návštěvy Itálie trávili v Bergamu, hlavním bodem našeho zájmu byl nedaleký Milán, kam jsme se vypravili na celodenní výlet hned následující den po příletu.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eCestovali jsme vlakem a zpočátku jsme z toho byli docela zmatení. Jízdenky se prodávaly na nádraží v automatu a v nabídce byly hned dvě možnosti, jak se do Milána dostat - lišily se v cílovém milánském nádraží a pravděpodobně také v trase, kterou do Milána přijížděly. Pokoušeli jsme se poradit s nádražním personálem, ale s angličtinou jsme tady moc nepochodili a já své základy italštiny před cestou dostatečně neoprášila :-D Nakonec jsme tedy jednu variantu naslepo zvolili a doufali, že dojedeme tam, kam zhruba potřebujeme.\u003c/p\u003e","title":"Milán"},{"content":"Na lednovém příspěvku do literární rubriky je velice pozoruhodné to, že ho (podotýkám, že zcela neplánovaně!) tvoří z převážné části tituly, které jsem dostala jako vánoční dárek. Na tom by ještě nebylo nic tak divného, ale ve většině případů se jedná o různé Vánoce a navíc byla dárcem vždy jiná osoba :-) Zkrátka se to tak hezky sešlo.\nPaul Williams - Bob Dylan (Dívám se, jak teče řeka)\nSoubor esejí o Dylanovi od slavného amerického vydavatele a kritika Paula Williamse jsem dostala před více než deseti lety k Vánocům od bráchy. Texty mapují všechny významné okamžiky Dylanovy kariéry v rozmezí let 1966 - 1995. Byť nepatřím k až tak zaníceným Dylanovým fanouškům jako Williams, jeho písničky mám samozřejmě ráda a rozšíření svých hudebních obzorů se rozhodně nebráním. Na druhou stranu bych si asi osobně vybrala nějakou ucelenější biografii - recenze desek nebo dojmy z koncertů už vyžadují hlubší znalost tématu. Méně znalým, jako jsem já, tedy doporučuji četbu doplnit poslechem Youtube :-)\nPetr Ludwig - Konec prokrastinace\nTento titul tady asi nikomu nemusím představovat. Poprvé vyšel v roce 2013 a za tu dobu už se stal skutečným fenoménem. Péťa nedávno navštívil jednu z Ludwigových přednášek v Brně a vrátil se celkem nadšený a - jak jsem zjistila později pod stromečkem - s jedním podepsaným výtiskem Ludwigova bestselleru :-) Téma prokrastinace je stále aktuální a bojujeme s tím asi všichni. Na knížce mě zaujalo, že je překvapivě praktická a obsahuje spoustu konkrétních tipů. Není to tedy jen takové to mletí na prázdno, jak to nezřídka u podobných knížek zaměřených na osobní management bývá. Dalším plusem je pro mě to, že ty tipy jsou poměrně jednoduché a snadno začlenitelné do běžného života. Určite se tedy do budoucna hodlám ke Konci prokrastinace vracet a zkoušet, zda se mi používání obsažených rad osvědčí.\nJessica Knollová - Nejšťastnější dívka na světě\nTuto knížku jsem dostala k předloňským Vánocům od taťky, ale v Brně jsem ji uložila do knihovničky a nějak na ni pozapomněla. Znovuobjevena byla až letos při mé povánoční rekonvalescenci. A musím říct, že mě víc než mile překvapila! Přestože po prvních pár stránkách jsem nijak uchvácená nebyla a říkala jsem si, že to bude asi nějaký literární \u0026ldquo;Sex ve městě\u0026rdquo; a ne úplně můj šálek čaje. Hlavní hrdinkou příběhu je totiž osmadvacetiletá TifAni, která pracuje v redakci prestižního módního časopisu v New Yorku a brzy ji čeká svatba s mužem jejích snů. Na první pohled sebestředná a povrchní mrcha, se kterou nechcete strávit příštích bezmála 400 stran knihy. Jenže pak se to rozjede\u0026hellip; TifAni se ve svých vzpomínkách vrací do svých pubertálních let, kdy přestoupila na vysvěnou novou školu a ve snaze získat si popularitu mezi svými spolužáky se dostane do víru dramatických událostí, které vyústí až v tragédii, jež ji poznamená na zbytek života. Když opomenu fakt, že mi příběh nepřišel úplně reálný a uvěřitelný (byť se odehrává v USA a tam se může stát asi cokoliv 8-) a při líčení zmiňované tragédie mi v hlavě bůhvíproč naskočily Stopy hrůzy - léty prověřený brak, který jsme s holkama hltaly na gymplu, z knížky se nakonec vyklubal docela mrazivý thriller, po němž se mi neusínalo úplně lehce a ještě nějakou chvíli jsem ho nedokázala vyhnat z hlavy. A vzhledem k tomu, že to se mi zas tak často u knížek nestává, nemůžu, než doporučit Nejšťastnější dívku na světě k přečtení i vám.\nLadislav Zibura - Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii\nTak dobře, z letošních Vánoc tu mám knižní dárky od Péti rovnou dva :-) Láďovým příběhům se totiž nedá odolat, a přestože jsem si knížku chtěla \u0026ldquo;šetřit\u0026rdquo;, ani ne měsíc od Štědrého dne už jsem byla na poslední straně. Ladislav se opět vydává do Asie - tentokrát probádat Kavkaz - a jeho věrní čtenáři ani v tomto případě nebudou zklamáni, neboť se jim dostane všeho, nač jsou od Ládi z přechozích knih zvyklí - dobrodružného putování, veselých (tentokrát ve velké míře alkoholových) historek s místními, nadhledu i sebeironie. A také krásných ilustrací od Tomski\u0026amp;Polanski, které celé vyprávění báječně doplňují a knihu povyšují na chloubu každé knihovničky. Na závěr nezbývá, než politovat Ládíkova játra a těšit se na jeho další cesty, které na sebe jistě nenechají dlouho čekat :-)\nZdravé těhotenství\nTento titul jsme dostali s Péťou k Vánocům od Káti a na jeho tvorbě se podílel kolektiv autorů z webových stránek Babyonline. Publikace je rozdělena na 3 tematické části. První se věnuje obecně výživě v těhotenství, druhá část obsahuje konkrétní recepty (z nich mě ale zaujaly a nalákaly k vyzkoušení snad jen dva) a třetí je zaměřena na cvičení v průběhu jednotlivých trimestrů i po porodu. Co se týče výživových tipů, nedozvíte se zde nic moc překvapivého. Já navíc nejsem zastáncem toho stravovat se podle tabulek, ale dávat tělu v nějaké rozumné míře to, na co má samo chuť. Stravovala jsem se tak i před otěhotněním a krevní obraz jsem měla jak víno :-) Ale pokud v tomto směru nějaká těhule tápe, možná by jí to pomoci mohlo. Co se týče kapitoly o cvičení, je fajn, že jsou zde jednotlivé cviky dobře popsány a nafoceny, ale osobně dávám zase přednost spíše video tutoriálům, kterých je plné youtube, takže podle knihy cvičit ani neplánuju. Celkově nejsem tedy úplně cílovou skupinou této publikace a až se v mém okolí objeví nějaká těhotná kamarádka, ráda ji pošlu dál k někomu, komu třeba sedne a poslouží lépe.\nJana Doležalová, Ivana Königsmarková - Hovory s porodní bábou\nA ještě jednu \u0026ldquo;k tématu\u0026rdquo;\u0026hellip; Rozhovor Jany Doležalové s registrovanou porodní asistentkou Ivanou Königsmarkovou. Před pěti lety jsem měla tu čest se s Ivanou osobně setkat a vést s ní rozhovor pro projekt Hrdinou může být každý a už tehdy mě svým vyprávěním a zcela přirozeným postojem k porodu zaujala, přestože mi tenkrát toto téma bylo ještě dost vzdálené. Jak už to tak bývá, až vlastní zkušenost mě přivedla k docenění pravdivosti jejích slov.\nOnehdy, když jsem se na kurzu maminek ptala, jak často chodí do poradny pro těhotné, jedna z nich mi odpověděla, že nechodí. Ptala jsem se jí, zda chodí k lékaři. \u0026ldquo;Ano, chodím,\u0026rdquo; řekla, \u0026ldquo;tomu se říká poradna?\u0026rdquo; A dodala: \u0026ldquo;Že mi tam nikdy nic neporadili? Spíš by se to mělo nazývat zastrašovna!\u0026rdquo;\nTento úryvek naprosto přesně vystihuje problém dnešní lékařské péče v těhotenských \u0026ldquo;poradnách\u0026rdquo;, kde z do té doby naprosto zdravých žen dělají s pozitivním těhotenským testem pacientky, které je potřeba neustále sledovat a spoustu věcí řešit \u0026ldquo;preventivně\u0026rdquo;, kdyby náhodou. Oproti tomu je Ivanino vyprávění o přírodní podstatě těhotenství a porodu zajímavým a uklidňujícím informačním materiálem, kterého se vám v ordinacích gynekologů skutečně nedostane. V žádném případě tu nehodlám zpochybňovat přínos nejmodernějších poznatků medicíny. Tahle kniha je nicméně dalším důkazem toho, jak se ze zdravotnictví často vytrácí obyčejná lidskost, která je pro většinu prvorodiček možná mnohem důležitější, než hezká fotka z ultrazvuku.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/lednova-knihovnicka/","summary":"\u003cp\u003eNa lednovém příspěvku do literární rubriky je velice pozoruhodné to, že ho (podotýkám, že zcela neplánovaně!) tvoří z převážné části tituly, které jsem dostala jako vánoční dárek. Na tom by ještě nebylo nic tak divného, ale ve většině případů se jedná o různé Vánoce a navíc byla dárcem vždy jiná osoba :-) Zkrátka se to tak hezky sešlo.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003ePaul Williams - Bob Dylan (Dívám se, jak teče řeka)\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eSoubor esejí o Dylanovi od slavného amerického vydavatele a kritika Paula Williamse jsem dostala před více než deseti lety k Vánocům od bráchy. Texty mapují všechny významné okamžiky Dylanovy kariéry v rozmezí let 1966 - 1995. Byť nepatřím k až tak zaníceným Dylanovým fanouškům jako Williams, jeho písničky mám samozřejmě ráda a rozšíření svých hudebních obzorů se rozhodně nebráním. Na druhou stranu bych si asi osobně vybrala nějakou ucelenější biografii - recenze desek nebo dojmy z koncertů už vyžadují hlubší znalost tématu. Méně znalým, jako jsem já, tedy doporučuji četbu doplnit poslechem Youtube :-)\u003c/p\u003e","title":"Lednová knihovnička"},{"content":"Se zimou se mi vrátil opět elán do čtení a za dlouhých prosincových večerů jsem přelouskala hned několik zajímavých titulů.\nVladislav Vančura - Rozmarné léto\nTím prvním není nic menšího než tato literární klasika, útlá knížečka doplněná původními ilustracemi Josefa Čapka. Přestože se Rozmarné léto dnešnímu čtenáři nečte kdovíjak dobře, je to právě poetika Vančurova bohatého jazyka, která udělala toto dílo nesmrtelným.\nMonika Peetzová - Úterní ženy\nAneb příběh o putování po Svatojakubské cestě trochu jinak než od Coelha :-) Román vypráví o pětici žen, které před lety svedl dohromady kurz francouzštiny a od té doby se přátelí a pravidelně setkávají, ačkoliv se osudy každé z nich ubírají úplně jiným směrem. Kniha začíná v okamžiku, kdy se čerstvě ovdovělá Judith rozhodne na památku svého zesnulého manžela dokončit jeho putování do Lurd, které už nestihl uskutečnit. Její kamarádky ji v tom nechtějí nechat samotnou a na cestu se vydávají spolu s ní. Než však dospějí k jejímu cíli, čeká je jedno šokující prozření\u0026hellip; Byť se nejedná o žádné literární veledílo, příběh je celkem napínavý, rychle odsýpá a \u0026ldquo;nečtenáře\u0026rdquo; tato oddechovka určitě potěší i příjemně krátkými kapitolami.\nMiloš Urban - Sedmikostelí\nTak tohle byl docela oříšek. Knížku mi k přečtení doporučila a zapůjčila Terezka, což je pro mě vždy záruka kvality. Na začátku jsem se i celkem rychle ponořila do příběhu, ale zhruba v půlce jsem se jaksi kousla a nějak mě to celé přestalo bavit. Zpočátku napínavá detektivka se mi rozplynula ve spleť zamotaných scén, kde už se nedalo rozlišti, co je snové a co skutečností. Autorova znalost dějin a architektury, stejně jako talent vylíčit genia loci naší metropole, je samozřejmě obdivuhodná, pro mě jako čtenáře to ale přesto nestačilo. K hlavní postavě \u0026ldquo;lůzra\u0026rdquo; Květoslava, nedostudovaného historika a bývalého policajta, jsem si neutvořila žádný vztah a vlastně mi ke konci už bylo docela jedno, jak to s ním dopadne a kdo stojí za všemi těmi podivuhodnými vraždami. Možná jsme se jen nepotkali ve správný čas :-), možná by mi prospěla lepší znalost prostředí, kde se děj románu odehrává. Tak či tak je na Sedmikostelí cosi přitažlivého a originálního, pro co jsem svolná dát tomuto autorovi ještě další šanci.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/prosincova-knihovnicka-2/","summary":"\u003cp\u003eSe zimou se mi vrátil opět elán do čtení a za dlouhých prosincových večerů jsem přelouskala hned několik zajímavých titulů.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eVladislav Vančura - Rozmarné léto\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTím prvním není nic menšího než tato literární klasika, útlá knížečka doplněná původními ilustracemi Josefa Čapka. Přestože se \u003cem\u003eRozmarné léto\u003c/em\u003e dnešnímu čtenáři nečte kdovíjak dobře, je to právě poetika Vančurova bohatého jazyka, která udělala toto dílo nesmrtelným.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"prosincova-knihovnicka-2-01.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/prosincova-knihovnicka-2/prosincova-knihovnicka-2-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eMonika Peetzová - Úterní ženy\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eAneb příběh o putování po Svatojakubské cestě trochu jinak než od Coelha :-) Román vypráví o pětici žen, které před lety svedl dohromady kurz francouzštiny a od té doby se přátelí a pravidelně setkávají, ačkoliv se osudy každé z nich ubírají úplně jiným směrem. Kniha začíná v okamžiku, kdy se čerstvě ovdovělá Judith rozhodne na památku svého zesnulého manžela dokončit jeho putování  do Lurd, které už nestihl uskutečnit. Její kamarádky ji v tom nechtějí nechat samotnou a na cestu se vydávají spolu s ní. Než však dospějí k jejímu cíli, čeká je jedno šokující prozření\u0026hellip; Byť se nejedná o žádné literární veledílo, příběh je celkem napínavý, rychle odsýpá a \u0026ldquo;nečtenáře\u0026rdquo; tato oddechovka určitě potěší i příjemně krátkými kapitolami.\u003c/p\u003e","title":"Prosincová knihovnička"},{"content":"Říká se, že roky s osmičkou na konci bývají pro náš národ často osudové. Jeden takový rok nás právě čeká. Netuším, nakolik přelomový bude pro české dějiny, ale pevně věřím, že pro nás s Péťou přelomovým v tom dobrém slova smyslu bude, i když to určitě bude znamenat taky pěknej hukot :-)\nTen právě uplynulý 2017 nebyl zas tak úplně jednoduchý rok, ale když se za ním teď zpětně ohlížím, vidím jen ty hezký momenty. A že jich bylo! Velké organizační změny, ale i velký kopec srandy v práci, třítýdenní cesta po východě USA, dvě svatby a několik zásnub, strastiplné hledání (ale nakonec snad úspěšné nalezení!) našeho nového domova i všechny premiérové okamžiky spojené s našim miminkem. Kdybych ale měla vybrat jeden jediný, který mi za loňský rok uvíznul v hlavě, možná teď trochu překvapivě zmíním ten květnový večer, náš předposlední v New Yorku, kdy nám brácha sehnal lístky na Broadway na Fantoma opery. Zatajený dech od úvodní scény až do závěrečného aplausu! Byl to jeden z mých největších hudebních zážitků a doteď mám husí kůži, když na něj vzpomínám\u0026hellip;\nA tak nám všem přeju do nového roku 2018 co nejvíc takových okamžiků. Krásných a silných okamžiků, které se nám zaryjí hluboko do srdce a ještě dlouho poté v něm budou rezonovat. Protože jestli má smysl něco v životě hromadit a schraňovat jako poklad, jsou to přesně tyhle chvíle.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/2018-2/","summary":"\u003cp\u003eŘíká se, že roky s osmičkou na konci bývají pro náš národ často osudové. Jeden takový rok nás právě čeká. Netuším, nakolik přelomový bude pro české dějiny, ale pevně věřím, že pro nás s Péťou přelomovým v tom dobrém slova smyslu bude, i když to určitě bude znamenat taky pěknej hukot :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTen právě uplynulý 2017 nebyl zas tak úplně jednoduchý rok, ale když se za ním teď zpětně ohlížím, vidím jen ty hezký momenty. A že jich bylo! Velké organizační změny, ale i velký kopec srandy v práci, třítýdenní cesta po východě USA, dvě svatby a několik zásnub, strastiplné hledání (ale nakonec snad úspěšné nalezení!) našeho nového domova i všechny premiérové okamžiky spojené s našim miminkem. Kdybych ale měla vybrat jeden jediný, který mi za loňský rok uvíznul v hlavě, možná teď trochu překvapivě zmíním ten květnový večer, náš předposlední v New Yorku, kdy nám brácha sehnal lístky na Broadway na Fantoma opery. Zatajený dech od úvodní scény až do závěrečného aplausu! Byl to jeden z mých největších hudebních zážitků a doteď mám husí kůži, když na něj vzpomínám\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"2018"},{"content":"Je všeobecně známo, že vyrazit na dovolenou je nejvýhodnější během prvního kvartálu nového roku, po vánočních odměnách :-) Jenomže v únoru se hodí jet tak akorát někam do Karibiku, všude jinde je tou dobou ještě hnusně\u0026hellip; Letos jsme si ale řekli, že bychom tomu mohli dát přecejen šanci v nějaké evropské destinaci.\nNeměli jsme dopředu naplánováno nic konkrétního a zároveň jsme si představovali jen nějaký finančně nenáročný prodloužený víkend, abychom se moc nerozjížděli před naší velkou květnovou cestou do USA. Vyhlíželi jsme tedy cenově výhodné letenky po jižní Evropě a čekali, až osud vybere za nás. Nakonec volba padla na italské Bergamo a my na konci března vyrazili :-)\nLetěli jsme jako již tradičně po Evropě s Ryanairem, premiérově ovšem z letiště Ostrava - Mošnov. Cesta byla vyloženě rychlovka - než jsme se stačili pokochat zasněženými vrcholky Alp, už jsme přistávali v sluncem zalitém Bergamu.\nPočasí nás tedy opravdu příjemně překvapilo! Byť koncem března a ještě v podhůří, nakonec jsme se do Itálie skutečně přijeli docela ohřát :-) Letiště v Bergamu je poměrně malé, zato s celkem hustým provozem. Velkou výhodou je ale to, že není příliš vzdálené od centra města (přirovnala bych to prakticky k letišti v Brně), takže během půl hodinky se místní městskou pohodlně dostanete k hlavnímu nádraží a odsud pak kamkoliv potřebujete.\nMy se nejprve vydali hledat naše ubytování. Přes Booking jsme si zamluvili pokojík u Alexe - jednalo se o velký mezonetový byt (pravděpodobně vzniklý spojením dvou bytů na jednom patře) se dvěma sdílenými koupelnami a terasou s úžasným výhledem na celé Bergamo! S ubytováním jsme byli moc spokojení - ačkoliv byt by si zasloužil v některých ohledech rekonstrukci, působil čistě a útulně a v ceně byla i snídaně, kterou nám Alex každé ráno vlastnoručně připravoval :-D\nDlouho jsme se na pokoji nezdržovali - přiletěli jsme už odpoledne, takže jsme chtěli co nejdříve vyrazit do ulic, abychom si stihli ještě něco prohlédnout, než se setmí. Bergamo je malebné městečko na úpatí Alp, které se skládá ze dvou hlavních částí - historického Horního města a moderního Dolního města. My jsme byli ubytováni v Dolním městě, takže logicky naše první kroky vedly sem.\nVzhledem k pozdnímu odpoledni Péťa už potřeboval svou pravidelnou dávku kávy, a tak jsme se nechali zlákat sympatickou kavárnou Balzer, která nám padla cestou do oka a usadili jsme se na zahrádce přímo uprostřed promenády :-)\nPo občerstvovací pauze jsme se šli ještě projít po okolí a nakoupit si nějaké dobroty na večeři. Tu jsme si pak vychutnali na našem pidibalkónku, ze kterého nás jímala mírná závrať :-) Vylezli jsme také na společnou terasu, abychom si udělali pár nočních fotek města na kopci, kam pozítří vyrazíme. Následující den jsme totiž chtěli strávit celý v Miláně - tomu ale budu věnovat samostatný článek, a tak můžeme rovnou pokročit k dalšímu objevování Bergama - tentokrát jeho historické části.\nPro cestu do historické části města na kopci je nejlepší využít autobus a následně lanovku (na níž se rovněž vztahuje MHD lístek), která vás vyveze přímo do epicentra nejzajímavějších památek. Zde jsme naše putování započali návštěvou nedalekého infocentra a pak už hurá do ulic Horního města, které nás překvapily svou malebností a jedinečným seskupením středověkých a renesančních budov.\nSrdcem této historické části je Piazza Vecchia s dominantní věží Torre del Campanone, která na vás opravdu dýchne atmosférou starých časů. Na dohled je také zdobná renesanční kaple Colleoni, přilehlá bazilika Santa Maria Maggiore i poslední z majestátních chrámů, katedrála Duomo.\nVšechny památky leží kousek od sebe a až si je prohlédnete, můžete se jen tak procházet přilehlými uličkami, kochat se zdejší architekturou a hledat, kam se usadíte na oběd :-) My jsme samozřejmě nemohli jinak, než si dát pravou nefalšovanou pizzu - jsme přece v Itálii!\nPo vydatném obědě jsme s prohlídkou rozhodně ještě neskončili. Lanovka nespojuje pouze Horní a Dolní město, ale také Horní město s vrcholkem San Vigilio, který je korunován hradem. Už pro tu fantastickou vyhlídku se vyplatí vydrápat ještě o něco výš - a díky lanovce to není zas tak náročný výstup ;-)\nPo sestupu z kopce zpátky dolů nás čekala cukrárna se sladkou odměnou. Nejznámější sladkou specialitou, na kterou narazíte v Bergamu na každém kroku, je Polenta e Osei - \u0026ldquo;bábovička\u0026rdquo; vyrobená z piškotového dortu, čokolády, másla, lískových oříšků a rumu. Korpus dortu je posypaný žlutým marcipánem a cukrem, díky nimž získá dezert své charakteristické zbarvení. A vůbec nepochybujte o tom, že chutná stejně báječně, jako vypadá :-)!\nNež jsme se definitivně vrátili zpět do Dolního města, vyrazili jsme se ještě podívat na zbytky opevnění s majestátní vstupní branou z 16. století - právě díky neproniknutelným hradbám prý Bergamo nikdy nebylo dobyto.\nA můj výčet toho nejzajímavějšího, co hlavní město provincie Lombardie nabízí, je u konce. Na viděnou příště v Miláně ;-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/bergamo/","summary":"\u003cp\u003eJe všeobecně známo, že vyrazit na dovolenou je nejvýhodnější během prvního kvartálu nového roku, po vánočních odměnách :-) Jenomže v únoru se hodí jet tak akorát někam do Karibiku, všude jinde je tou dobou ještě hnusně\u0026hellip; Letos jsme si ale řekli, že bychom tomu mohli dát přecejen šanci v nějaké evropské destinaci.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNeměli jsme dopředu naplánováno nic konkrétního a zároveň jsme si představovali jen nějaký finančně nenáročný prodloužený víkend, abychom se moc nerozjížděli před naší velkou květnovou cestou do USA. Vyhlíželi jsme tedy cenově výhodné letenky po jižní Evropě a čekali, až osud vybere za nás. Nakonec volba padla na italské Bergamo a my na konci března vyrazili :-)\u003c/p\u003e","title":"Bergamo"},{"content":"Povím vám příběh o tom, jak jsme po zdlouhavém vyjednávání odstoupili od koupě pozemku. Neuvěříte do jak absurdní situace se člověk může dostat. Budu vám vyprávět o značně neprofesionálním přístupu jedné nejmenované realitní kanceláře a o tom, že ne všichni lidé jednají férově a klidně vám podrazí nohy, když to nejmíň čekáte. Ale začněme hezky od začátku\u0026hellip;\nV hlavních rolích:\nPan N (N jako neschopný) jako realitní makléř Pan K (K jako kápo) jako majitel pozemku Pan S (S jako soused) jako soused Screening pozemku Loni v prosinci 2016 jsem po dlouhém hledání konečně narazil na docela pěkný pozemek. Nacházel se v obci nedaleko Brna a splňoval všechny naše požadavky. Inzerát jsem objevil na Sreality.cz. Ihned jsem odepsal na inzerát a domluvili jsme si s realitním makléřem prohlídku. Nejmenovanou realitní kancelář představovala jediná osoba - soukromý podnikatel zapsaný v živnostenském rejstříku. Nechci zde zmiňovat jeho jméno, proto ho budu nazývat \u0026ldquo;pan N\u0026rdquo;. Realitka jakožto podnikající fyzická osoba - to je poměrně netypické, ale bral jsem to jako výhodu. Ostatně sám pan N uvádí na svém webu:\nJsme poměrně malá realitní kancelář a chtěli bychom, aby to tak i zůstalo, abychom mohli každému z Vás nabídnout opravdu osobní a individuální přístup. To vše samozřejmě podporují naše rozsáhlé zkušenosti i kvalitní právní servis. Smyslem naší práce není jen zprostředkovat prodej či pronájem, ale zajistit Vám abyste v co největším pohodlí a klidu získali svůj nový domov.\nTo zní skvěle! V té době jsem však ještě netušil, jak to s těmi \u0026ldquo;rozsáhlými zkušenostmi\u0026rdquo; a \u0026ldquo;kvalitním servisem\u0026rdquo; doopravdy je. Neměl jsem tucha, že při následujících 4 měsících jednání budu místo \u0026ldquo;největšího pohodlí\u0026rdquo; žít v napětí, stresu a nejistotě, jak to nakonec všechno dopadne.\nProhlídka pozemku proběhla docela v pohodě, ale bylo poznat, že pan N ví o pozemku jen ty nejzákladnější informace a některé z nich, jak jsme později zjistili, byly dokonce chybné. Například nám tvrdil, že podmínkou budoucí stavby je sedlová střecha, což nebyla pravda, jak jsme se posléze dozvěděli na stavebním úřadě. Na prohlídkách bývá obvyklé, že makléř předloží výpis z katastrální mapy, případně i výpis z katastru nemovitostí. Nic takového jsme bohužel nedostali. U kvalitní realitní kanceláře by to měla být samozřejmost.\nPo několika dnech zvažování jsme se s manželkou usnesli, že se nám pozemek líbí a že ho chceme. Nicméně celková cena investice při započtení provize RK a daně z nabytí překročila náš limit, který jsme si předem stanovili. Napsal jsem panu N, že bychom měli o pozemek zájem, ale za podmínky, že by provizi RK platil prodávající, resp. za cenu sníženou o provizi RK. Na to jsme dostali od makléře přímou odpověď:\nBohužel tato varianta nepřichází v úvahu.\nTato odpověď mi nedává moc smysl. Koupě pozemku je přeci obchod mezi 2 stranami, kdy kupující a prodávající se snaží vzájemně dohodnout na ceně, kterou jsou schopni oba akceptovat. Já jako kupující jsem navrhl nějakou cenu, ale zprostředkovatel (realitní kancelář) ani není ochotný moji nabídku předat prodávajícímu? Zprostředkovateli přeci nepřísluší, aby ovlivňoval či rozhodoval o tom, zda prodávající akceptuje nabídku druhé strany! Zprostředkovatel je tu od toho, aby pomohl obou stranám uzavřít vzájemný obchod. Pokud se o to nesnaží, není dobrým zprostředkovatelem.\nOdepsal jsem panu N, že daná kupní cena je pro nás příliš vysoká a že se domnívám, že o ceně za nemovitost lze s panem majitelem jednat. Také jsem pana N požádal o osobní schůzku, abychom vše mohli probrat osobně. Po několika vyměněných mailech jsme získali překvapivě pozitivní odpověď. Majitel pozemku je ochotný snížit původní cenu. A pak že to nepřichází v úvahu!\nSchůzka proběhla v lednu, v kanceláři pana N. Řešili jsme hlavně kupní cenu a provizi RK. Majitel pozemku snížil cenu cca o 250 Kč / m2 a k tomu pan N zaokrouhlil původní provizi 5% mírně dolů na rovných 200000 Kč. Výše provize nám i tak přišla nepřiměřeně vysoká. V ČR se provize RK pohybují mezi 3% - 5%, přičemž se zvyšující se cenou nemovitosti výše provize klesá. Je logické, že např. garáž za sto tisíc bude mít nastavenu vyšší provizi, než vila s bazénem za miliony. Necelých 5% za nemovitost v hodnotě několika milionů Kč je však stále poměrně hodně. Právní služby rozhodně nebudou stát tolik a čas, který do nás makléř investuje, nebude nijak závratný v porovnání s tak vysokou odměnou. S výší provize ale bohužel nic nenaděláme, nicméně za tak šílenou cenu budeme očekávat nadstandardní servis. Na schůzce jsme dále zjišťovali nejrůznější informace. Žádali jsme o vzor smluvní dokumentace, avšak pan N nás ujistil, že žádné vzory ani šablony nemá a všechny smlouvy se píší na míru klientovi. To nám přišlo podivné a dost neefektivní. Později jsme zjistili, že nám makléř lhal a šablonu samozřejmě používá. Ostatně sám později při řešení rezervační smlouvy přiznal, že zapomněl v šabloně něco doplnit.\nPo pár dnech rozmýšlení jsme se rozhodli, že za daných podmínek máme o pozemek závazný zájem a budeme pokračovat v jednání. Dosud jsme neměli o panu majiteli téměř žádné informace. Od pana N jsme se dozvěděli jen to, že se jedná o staršího pána v penzi, který vlastnil v obci velké pozemky, na kterých vybudoval sítě a postupně vše rozprodal. Jedná se o místního milionáře. Nechci zde uvádět jeho jméno, proto ho budu nazývat \u0026ldquo;pan K\u0026rdquo;.\nPožádal jsem pana makléře, zda by nám mohl poskytnout potřebné podklady - zejména list vlastnictví, výpis z katastrální mapy a nabývací titul prodávajícího. Dostal jsem však pouze screenshoty z nahlizenidokn.cuzk.cz a odpověď:\nCo se dokumentů týče, tak si nejsem jist, jestli opravdu chcete, co píšete. Vzhledem k výpisu z katastru mi není úplně jasné k čemu chcete nabývací titul.\nCo není jasné? Mělo by být pochopitelné, že pokud kupuji nemovitost za několik milionů Kč, chci mít k dispozici veškeré podklady a informace, abych se ujistil, že pozemek nemá žádné právní vady. Od kvalitní realitní kanceláře bych očekával, že poskytne úplný výpis z KN. Pokud platím realitce provizi 200000 Kč, tak očekávám špičkový a nadstandardní servis. Zajít na úřad a získat dané podklady, které klient žádá, přeci není pro makléře taková zátěž, kor když je za to bohatě odměněn. To co jsem však od pana N dostal si můžu najít na internetu sám. Nakonec jsem si musel úplný výpis zařídit sám.\nJe docela smutné, že realitní makléř neví, proč je vhodné při koupi nemovitosti ověřit nabývací titul. Musel jsem to sám panu N vysvětlit. Nabývací titul jednoznačně dosvědčuje, že prodávající je právoplatným vlastníkem. Mohlo by se například stát, že sám prodávající koupil nemovitost od někoho, kdo nebyl vlastníkem. Ve skutečnosti je třeba prověřit nabývací tituly za posledních deset let, abychom si byli jisti, že nikdo nebude moci naše vlastnictví u soudu napadnout. Deset let je totiž zákonná lhůta pro vydržení, kdy majetek přechází na toho, kdo ho v dobré víře užívá, přestože není vlastníkem. Ověřit nabývací titul doporučuje například i portál realcity.cz. Dostal jsem následující odpověď:\nJá samozřejmě vím, k čemu slouží nabývací titul. Můj údiv spíše spočíval v tom, že již tuto práci dělám opravdu mnoho let a zatím nikdo nikdy nic takového nechtěl.\nTakový postoj mi přijde dost neprofesionální. Jedná se o legitimní požadavek, který by měl být zcela pochopitelný. To že po panu N nikdo nikdy nechtěl nabývací titul je podivné, ale i tak to přeci neznamená, že o něj nemůžu žádat já.\nDále jsem pana makléře požádal, zda by nám mohl zajistit potvrzení od všech správců inženýrských sítí, že je možné se připojit a že kapacita je dostačující. Pozemek totiž nemá zřízeny žádné přípojky. Veškeré inženýrské sítě se nachází v přilehlé komunikaci a přípojky je potřeba vybudovat. V obci je navíc problém s nedostatečnou kapacitou ČOV a my neměli dosud žádnou záruku, že bude možné se v budoucnu na sítě připojit - zvláště na kanalizaci. Na to mi pan N odpověděl, že toto po něm také nikdo nikdy nežádal, ale že se pokusí vyzjistit více info. Potvrzení nám pan N nezařídil, nicméně alespoň nám zaslal kontakty na místní správce sítí. Kontakt na správce elektrické energie však nebyl správný - není to EON, nýbrž místní distributor. Nakonec jsem si vše musel opět vyřídit sám. Během toho jsme také zjistili, že pan N nám původně poskytl nesprávnou informaci - přípojka na kanalizaci totiž již existuje, což jsme nevěděli.\nJe velmi smutné, že realitce zaplatíte provizi 200000 Kč a ona ani není schopna vám poskytnout základní servis. Všechno jsem si musel zjišťovat sám. Opravdu nechápu, za co máme platit tak nesmyslně vysokou provizi. Nedělám si iluze, že všechny realitky na světě jsou seriózní a poskytují kvalitní servis. Zvláště v dnešní době, kdy poptávka značně převyšuje nabídku. Realitky jsou v takové pozici, že nemusí dělat nic extra navíc, protože když nekoupím já, koupí kdokoliv jiný z mnoha dalších zájemců. Na druhou stranu si nemyslím, že bychom po panu N požadovali něco extra. Jen jsme chtěli využít námi placenou provizi na maximum a nechat realitku, aby pro nás vše bez starostí vyřídila. To bohužel nezafungovalo. Z vyššího principu mravního mě štve, jak některé realitky fungují - ne jako služba zákazníkům, ale spíše jako \u0026ldquo;vydělat si co nejvíc peněz za co nejmíň námahy\u0026rdquo;.\nRezervační smlouva Nastal únor, od první prohlídky pozemku uplynul měsíc a půl. Po několika vyměněných mailech jsem pana makléře požádal, zda můžeme přistoupit k rezervační smlouvě. Zaslal jsem mu naše osobní údaje a do druhého dne jsme obdrželi návrh smlouvy (že by šablona?) a informace pro spotřebitele.\nK našemu zděšení jsme zjistili, že smlouva není standardní rezervační smlouvou, ale smlouvou o zprostředkování příležitosti k uzavření obchodu. Jedná se o obvyklý trik méně seriózních realitek. Hezky o tom pojednává článek Proč si asi nikdy nekoupíme byt, který mi úplně mluví z duše (doporučuji přečíst). Více tento problém rozeberu níže. Rezervační smlouva byla celkově napsána pro nás velmi nevýhodně a obsahovala chyby faktické i formální (překlepy, chybějící interpunkční znaménka, chybné formátování a číslování odstavců). Realitka měla dokonce ve smlouvě uvedenou starou adresu. Mnoho odstavců jsme museli upravovat.\nPojďme se podívat na jednotlivé nedostatky nám předložené rezervační smlouvy. Budu uvádět reálné části textu ze smlouvy.\nZprostředkovatel se zavazuje, že zájemci zprostředkuje obstarání příležitosti k uzavření smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi.\nTato věta v podstatě znamená, že realitka nás spojí s majitelem nemovitosti a předloží nám nějaký návrh kupní smlouvy. Za to zinkasuje provizi 200000 Kč bez ohledu na to, jestli obchod proběhne či nikoliv. Realitka má svoji odměnu jistou a kupující se musí modlit, aby vše dopadlo dobře. \u0026ldquo;Obstarání uzavření smlouvy\u0026rdquo; vs. \u0026ldquo;Obstarání příležitosti k uzavření smlouvy\u0026rdquo; je rozdíl v jednom slově, ale ve skutečnosti vás může připravit o nemalé množství peněz v případě, že k uzavření obchodu nedojde.\nObstaráním příležitosti se myslí předložení návrhu kupní smlouvy. Nikde už se však neřeší, co bude daná kupní smlouva obsahovat, jak bude výhodná/nevýhodná, jaké bude mít náležitosti. Kupující nemá žádnou jistotu, zda bude ochoten podmínky předložené smlouvy vůbec akceptovat. K rezervační smlouvě by proto měl být přiložen i návrh smlouvy kupní. Ten jsme samozřejmě nedostali.\nZájemce sdělil zprostředkovateli vše, co pro něho má rozhodný význam pro uzavření zprostředkovávané smlouvy a potvrzuje, že nemovitost jeho požadavkům odpovídá.\nTato věta je příliš obecná a nic neříkající. Realitka se tím pouze jistí, že se vším souhlasíme. Navrhli jsme zde přidat alespoň 3 základní záruky:\n1) Vlastník nemovitosti je jejím výlučným vlastníkem. 2) Na nemovitosti neváznou žádné právní ani faktické vady, zejména jakákoliv jiná práva třetích osob, dluhy, věcná břemena, zástavní práva, předkupní práva, nájemní a jiná užívací práva ani jiné právní povinnosti. 3) Nemovitost je v územním plánu obce vedena jako stavební parcela a je určena k výstavbě rodinného domu.\nNa důkaz zájmu o nemovitost zájemce složí do tří dnů od data podpisu na účet zprostředkovatele rezervační kauci rovnající se svou výší provizi účtované zprostředkovatelem v souvislosti s uzavřením zprostředkovávané smlouvy.\nKauce by měla být složena do advokátní úschovy, nikoliv přímo na účet realitce. Kauce by měla být vyplacena až v momentě, kdy dojde k zápisu nových vlastníků do KN. Jakou máme záruku, že nám budou peníze vráceny, pokud k uzavření kupní smlouvy nedojde?\nProvize je splatná dnem obstarání příležitosti k uzavření zprostředkovávané smlouvy k nemovitosti tzn. dnem, kdy zájemce dostane příležitost uzavřít zprostředkovávanou smlouvu, se rezervační kauce započte na provizi.\nTak toto je vrchol! Jak si někdo vůbec může dovolit toto napsat do smlouvy a čekat, že to podepíšu? Zájemce tímto podstupuje obrovský risk, zatímco zprostředkovatel má svou odměnu jistou, ať se děje co se dějě. Takto si jednání seriózní realitní kanceláře rozhodně nepředstavuji. Navrhli jsme tuto větu upravit tak, že provize je splatná dnem uzavření zprostředkovávané kupní smlouvy.\nDále jsme přidali následující větu: V případě, že k uzavření kupní smlouvy nedojde z důvodů na straně vlastníka nemovitosti nebo na straně zprostředkovatele, je zprostředkovatel povinen kauci zájemci bez zbytečného odkladu vrátit na bankovní účet, ze kterého byla kauce uhrazena.\nPokud bychom ihned přistoupili na předloženou rezervační smlouvu, byli bychom dnes o 200000 Kč chudší, jak později uvidíte. Výše uvedená věta, kterou jsme do smlouvy přidali, nás zachránila.\nProvize zahrnuje náklady na zprostředkování. V provizi nejsou zahrnuty případné výpisy z katastru nemovitostí.\nPůvodně jsme se s panem N domlouvali, že veškeré další náklady bude hradit zprostředkovatel. Proč je tedy ve smlouvě něco jiného? Větu jsme upravili tak, že provize zahrnuje: náklady na zprostředkování, výpisy z katastru nemovitostí, náklady na sepsání kupní smlouvy a návrhu na vklad vlastnického práva, úschovu peněz u advokáta, poplatek za vklad do katastru nemovitostí a znalecký posudek pro výpočet daně z převodu nemovitosti.\nJen pro zajímavost, toto je rozdíl mezi první a finální podobou rezervační smlouvy. Jak je vidět, museli jsme udělat mnoho úprav, abychom dostali smlouvu do přijatelné podoby.\nK našemu překvapení, pan N na většinu našich připomínek přistoupil. Slíbil, že nám předloží návrh kupní smlouvy ještě před podpisem rezervace. Jediný bod, na kterém jsme se nedohodli, byla advokátní úschova kauce.\nNa začátku března jsme si s panem N domluvili schůzku, kde jsme měli rezervační smlouvu podepsat. Schůzka proběhla, ale smlouvu jsme nepodepsali, protože slíbený návrh kupní smlouvy nám byl zaslán až večer den předem, takže jsme ani neměli čas si ji prostudovat. Rezervaci jsme tedy podepsali až týden na to. Následně jsme panu N odeslali rezervační kauci 200000 Kč.\nKupní smlouva Od pana N jsme na začátku března dostali 2 dokumenty: návrh kupní smlouvy a smlouvu o zřízení věcného břemene (k příjezdové cestě). Obě smlouvy opět obsahovaly chyby a různé nedostatky. Kromě pravopisných chyb zde byly i velmi závažné chyby - špatné rodné číslo a chybná kupní cena s jednou nulou navíc na konci. Smlouvy jsem dal ke kontrole i mojí mámě, která má s touto problematikou bohaté zkušenosti, jelikož celý život pracovala v bance jako úvěrový specialista. Ta konstatovala:\nChyb tam má pan N jako máků, to člověk musí větu přečíst alespoň 2x, aby pochopil, co má znamenat.\nSmlouvy opravdu nebyly kvalitně napsané a chyběly nám v nich některé náležitosti. Navrhli jsme tedy několik úprav.\nDo kupní smlouvy jsme přidali odstavec o tom, že prodávající se zavazuje předat pozemek kupujícím řádně vyklizený. Vyklizením pozemku se rozumí, že prodávající na vlastní náklady uvede pozemek do způsobilého stavu, zejména odstraní zbytky starého oplocení, plevel a jiné volně ležící předměty. Pozemek byl totiž tou dobou v poměrně zanedbaném stavu.\nDále jsme přidali odstavec, který zaručuje, že pokud katastrální úřad zamítne návrh na vklad věcného břemene k příjezdové cestě, která je ve vlastnictví pana K, kupní cena bude vrácena zpět a k danému převodu vlastnických práv nedojde. Bez příjezdové cesty je totiž pozemek zcela k ničemu.\nKupní smlouva neobsahovala téměř žádné záruky prodávajícího. Přidali jsme tedy několik záruk a prohlášení, které nám doporučil náš známý právník a které se do kupních smluv běžně dávají. Uvádím záruky ve zkrácené podobě:\nPozemek je ve výlučném vlastnictví prodávajícího. Prodávající platně nabyl vlastnické právo k pozemku a nabývací titul k němu je platný a účinný. Na pozemku neváznou žádné právní ani faktické vady, zejména jakákoliv jiná práva třetích osob, dluhy, věcná břemena, zástavní práva, předkupní práva, nájemní a jiná užívací práva ani jiné právní povinnosti. Neexistují žádná zatížení pozemku, pro jejichž vznik není třeba zápisu do katastru nemovitostí, ani nebyla zřízena žádná práva k pozemku ve prospěch třetích osob, jež by doposud nebyla do katastru nemovitostí zapsána. V okamžiku uzavření této smlouvy nejsou projednávány žádné právní spory s třetími osobami jakéhokoli druhu, žádná soudní a/nebo správní řízení, která se bezprostředně nebo nepřímo vztahují k pozemku. Prodávajícímu není známa žádná skutečnost, na základě které by mohlo být k pozemku zřízeno soudcovské/exekutorské zástavní právo. Prodávající neuzavřel žádné písemné či ústní smlouvy zřizující jakékoli právo koupě nebo zatížení pozemku ve prospěch jakékoli třetí osoby. Prohlášení prodávajícího:\nProdávající řádně a včas plnil veškeré smluvní a zákonné povinnosti ve vztahu k pozemku, zejména hradil daně, poplatky či jiné povinné platby. Uzavřením této smlouvy neporuší smluvní či zákonný závazek vůči třetím osobám. Není v úpadku, a jeho majetkové poměry neopodstatňují podání insolvenčního návrhu. Není jakkoliv omezen v nakládání s pozemkem, ani mu není známa žádná okolnost, která by bránila uzavření této smlouvy, ani provedení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch kupujících. Na jeho majetek není vedena exekuce nebo nucený výkon rozhodnutí. Veškeré informace ohledně pozemku, které kupujícím poskytl, jsou pravdivé, správné a úplné. Dále jsme ve smlouvě upravili odstavec, který pojednával o tom, kdo bude co hradit. Bylo zde mylně uvedeno, že kupující hradí úschovu peněz a poplatek za podání návrhu na vklad vlastnických práv. Toto je opět v rozporu s tím, na čem jsme se předtím s panem N domluvili. Chyba zřejmě vznikla kopírováním obsahu smlouvy ze šablony či jiné smlouvy.\nDo smlouvy o zřízení věcného břemene jsme přidali, že se věcné břemeno zřizuje na dobu neurčitou a odstranili jsme slovíčko \u0026ldquo;bezplatně\u0026rdquo;. Praxe finančních úřadů je dle našeho právníka taková, že každé bezplatně nabyté plnění by mohlo být předmětem daně z příjmů za bezúplatné nabytí majetku (v tomto případě práv). Poplatníkem by byli oprávnění. Cena za zřízení věcného břemene je součástí kupní ceny pozemku.\nNávrh kupní smlouvy jsme s výše uvedenými úpravami zaslali panu makléřovi a požádali ho, zda by jej předal panu K. Vyjádření pana majitele nám pan N zaslal až po 3 týdnech čekání, na začátku dubna.\nPan K dle zprostředkované odpovědi v mailu nevypadal, že by byl ochotný přijmout jakékoliv změny ve smlouvě a chtěl od nás vysvětlení k jednotlivým bodům původní smlouvy, kde chceme změnu a proč. Uvedl, že od nás dostal \u0026ldquo;novou kupní smlouvu\u0026rdquo; - asi narážka na velké množství úprav. Dále napsal, že pozemek se prodává \u0026ldquo;jak stojí a leží\u0026rdquo; a že tedy žádné vyklízení pozemku dělat nebude.\nPan N k tomu ještě přidal několik slov:\nNa kontrolu smluv si vezměte případně někoho, kdo s tím má zkušenost a ví co dělá. Neberte to prosím ode mne nějak zle. Je to doporučení, které míním ve vašem zájmu. Nevím, kdo Vám to dělal, ale už jsem viděl hodně připomínkovaných smluv a toto je řekněme poněkud \u0026ldquo;nestandardní\u0026rdquo;.\nCo je nestandardní? Když je ta smlouva napsaná nekvalitně a pro nás nevýhodně, tak ji nepodepíšu a budu ji muset upravit do přijatelné podoby. Předloženou smlouvu jsme samozřejmě konzultovali i s právníkem. Pan N pokračuje ve svých rozumech:\nJeden příklad za všechny, abyste věděli proč o tom mluvím. Ta osoba co, vám dělal korekci smlouvy navrhuje upravit článek VI., kde tam přidává moji osobu. Fakticky s tím problém není, nicméně pokud toto přidá do KS a já nebudu účastníkem smlouvy, tak katastr téměř s jistotou přeruší řízení a takto smlouva neprojde (samozřejmě, že náhodou to projít může). A to ani nemluvě o tom, že právní dopad tohoto bodu ve smlouvě za daných okolností je naprosto mizivý. Mám-li to nějak shrnout, jestli se budete řídit podle mé rady je čistě vaše věc a mně do toho v podstatě nic není.\nPro upřesnění, článek VI. právě pojednává o tom, že veškeré další náklady/poplatky budou hrazeny z provize, kterou kupující uhradili zprostředkovateli. Původní obsah článku VI., který nám pan makléř předložil, byl chybný a odporoval obsahu rezervační smlouvy. Na osobní schůzce jsme makléře na tuto chybu upozorňovali, ale nezaslal nám opravenou verzi. Z tohoto důvodu jsme článek sami upravili. Pan N píše, že \u0026ldquo;právní dopad tohoto bodu ve smlouvě za daných okolností je naprosto mizivý\u0026rdquo; - proč tedy tento bod jím předložená smlouva obsahuje?\nPan N může mít pravdu v tom, že daná úprava asi není ideální a že smlouva kvůli tomu může být zamítnuta. Mě však udivuje, jak se k tomu pan N vyjadřuje - místo aby nám pomohl v klidu získat náš nový domov (jak píše na svém webu), dělá z nás jen hlupáky. Měl by být konkrétní a vysvětlit, které body jsou v našich navrhovaných úpravách nestandardní/chybné (krom zmíněného problému v článku VI.). Kvalitní RK by měla umět zajistit dobrý právní servis a dohlédnout na to, aby byla kupní smlouva po všech stránkách v pořádku, bez právních nedostatků a výhodná pro obě smluvní strany. Pan N nás upozornil na chybu ve smlouvě, ale nenabídnul nám pomoc s jejím řešením. Vrcholem všeho je ještě napsat: \u0026ldquo;mně do toho v podstatě nic není\u0026rdquo;. Pan N už má svých 200000 Kč na svém účtě, tak co by se staral, že áno?\nPoprosil jsem tedy pana N o kontrolu námi navrhovaných změn, aby byly právně i obsahově v pořádku, opravu chybných bodů v obou smlouvách a případně domluvení konzultace s právníkem, který původní návrh smlouvy připravoval. Opravenou smlouvu bychom pak zaslali panu K a domluvili s ním osobní setkání, kde bychom jednotlivé úpravy probrali.\nPřišla odpověď od pana makléře, která mě velmi pobavila:\nJá jsem Vám dodal smlouvu, která byla v pořádku.\nCo prosím? Špatné rodné číslo, chybná kupní cena, chyby v tom, kdo co bude hradit, pravopis\u0026hellip;\nVíce - méně s touto smlouvou (změna zákonů v průběhu doby, malé úpravy jednotlivých kupujících apod.) byla prodána podstatná část pozemků v dané lokalitě, na velké části už stojí domy a vše bylo bez problémů.\nA vida, takže nám pan N skutečně lhal, když tvrdil, že vzor smluv nemá a že se vše píše na míru klientovi. Toto je navíc zcela zcestný argument - to, že stejnou smlouvu již podepsalo X lidí před námi, neznamená, že ji podepíšeme i my. Pro nás tato smlouva v pořádku rozhodně nebyla!\nJá se Vám snažil poradit co nejlépe. Vzít si advokáta, který věci rozumí a vy mu věříte, aby Vám pomohl vše vysvětlit a případně pomoci s připomínkami ke smlouvě. Nicméně je to vztah, který se mne netýká. Nemohu vás k Takové věci nutit, ale vřele bych vám to doporučil.\nAha, takže já zaplatím realitce 200000 Kč za přípravu dvou otřesných smluv a pak si ještě budu platit vlastního právníka, aby mi ty smlouvy dal do pucu? Neměla by právě realitka zajistit kvalitní právní servis a pomoci klientovi? Pana N se právní pomoc netýká? K čemu pak tedy realitky jsou? A když si mám najít právníka, kterému věřím, mám tedy tomu jeho právníkovi nevěřit? Tohle už je na mě trochu moc!\nV další části e-mailu pan N komentuje naše \u0026ldquo;nestandardní\u0026rdquo; úpravy a ve všech bodech v podstatě uvádí, že se změnami není problém, jen je to zbytečné či redundantní. K naší prosbě o kontrolu právníkem se vyjadřuje:\nNicméně potom bych již musel smlouvu nechat kontrolovat právníkem. Nemám s tím problém, ale nejsem si jist, jestli to opravdu chcete. Předpokládám, že v tomto směru raději využijete někoho, ke komu máte 100% důvěru a znáte ho osobně. Nehledě na to, že znovu opakuji, doporučoval bych Vám udělat revizi u někoho zkušeného. Pokud vám však revize a opravy bude dělat někdo bez zkušeností, hrozí tak že vás jimi poškodí.\nNeuvěřitelné! Realitka zinkasuje tučnou provizi za právní servis a pak mi ještě radí, abych si raději našel jiného právníka. Sama tedy ušetří za právníka, kterého by beztak musela najímat externě. Pokud byly navíc smlouvy zkopírovány, realitka má na tento deal téměř nulové náklady. Takhle se vydělává!\nPan N nás dále žádal, abychom mu zaslali původní verzi smlouvy s poznámkami, jaké úpravy chceme udělat a proč, aby je mohl přeposlat panu K. Nevím, jaké další poznámky bych k tomu měl psát. Úpravy, které jsme dělali, jsou snad jasné a pochopitelné. Navíc jsme panu N zasílali všechny úpravy ve formě revizí. Navrhli jsme tedy panu N osobní setkání, kde by měl být i pan K, abychom vše mohli osobně zkonzultovat a domluvit se.\nSchůzka s majitelem Setkání bylo domluveno na 19.4.2017 v jedné místní restauraci. Den předtím mi přišla od pana N tato zpráva:\nDnes jsem mluvil s panem majitelem. Vzhledem k zítřejší schůzce si znovu procházel vaše připomínky ke smlouvě. V podstatě mi sdělil, že vaše požadavky jsou natolik přemrštěné, že se rozhodl, že trvá na ceně XXXX Kč za metr. Budu tedy čekat na vaše vyjádření, jestli zítřejší schůzka platí, nebo ne.\nPěkný podraz! Co je přemrštěné? A proč by schůzka najednou neměla platit? Pan N to konstatoval hezky narovinu, bez jediného náznaku omluvy, že jako zprostředkovatel de facto zcela selhal. A vůbec, může majitel jen tak z ničeho nic navýšit cenu, když už máme podepsanou rezervaci a smluvenou cenu? Realitka přeci musí mít smlouvu s prodávajícím, ve které se proti takovým situacím pojišťuje, např. smluvní pokutou. Doteď si pamatuji, jak jsem byl vytočený a jaká je to zrada ze strany majitele, kterého jsme vlastně ani za celou dobu neměli možnost osobně potkat. Celá smlouva navíc byla jen návrhem. V našem zájmu bylo se společně domluvit ke spokojenosti obou stran. Proto jsme se také chtěli osobně sejít, abychom to mohli prodiskutovat a posunout se dále.\nDoma jsme se s manželkou domluvili na strategii. Na schůzku půjdeme, vyslechneme si pana K a jeho důvod, proč nám těsně před podpisem smlouvy náhle navýšil cenu. Uvidíme, jak to dopadne a na čem se domluvíme. Necháme tomu volný průběh. Budeme raději pasivní a nebudeme vyvolávat žádnou hádku. To by situaci akorát zhoršilo a mohli bychom si definitivně zavřít dveře k tak pěknému pozemku.\nNa schůzku jsme jeli autem. Při startování na mě vyskočila červená kontrolka chladící kapaliny. Že by nějaké znamení? Auto mi asi naznačovalo, že budu potřebovat pořádné chlazení, až na nás pan majitel vybalí své nesmyslné argumenty. Dorazili jsme s drobným zpožděním (8 minut) kvůli zácpě ve městě. Pan N a pan K už seděli u stolu vedle sebe a s nimi tam byl i další neznámý pán - doteď nevíme, kdo přesně to byl, možná syn pana majitele? Pozdravili jsme se, omluvili se za zpoždění a zasedli na volné židle vedle neznámého pána, takže naproti nám seděli pan N a pan K. Necítil jsem se takto úplně komfortně. Asi to nebyl úplně ideální zasedací pořádek. Makléř by měl být nestranný a měl by diskuzi nějak moderovat. Ujal jsem se slova jako první a vysvětlil, proč jsme se vlastně chtěli sejít - abychom mohli společně probrat návrh kupní smlouvy a námi navrhované změny. Zdůraznil jsem, že to co jsme předkládali je pouze návrh, nikoliv finální podoba smlouvy a že je na nás obou, abychom se společně domluvili, co ve smlouvě bude. Dále jsem uvedl, že je pro nás důležité hlavně ošetřit věcné břemeno, jelikož pozemek bez příjezdové cesty je bezcenný. Ostatní návrhy nejsou pro nás až tak prioritní.\nPo nějaké chvíli se dostal ke slovu pan K. Poměrně arogantním tónem konstatoval, že všechny naše připomínky jsou naprosté nesmysly, původní návrh smlouvy má vše velmi dobře ošetřeno a že jen vymýšlíme \u0026ldquo;pojistku k pojistce pojistky\u0026rdquo;. Ano, uznávám, že to možná příliš hrotíme a jsme opatrní, ale mělo by být přeci pochopitelné, že když kupujeme nemovitost za tak vysokou částku (několik milionů Kč), chceme mít 100% jistotu, že vše klapne a chceme kvalitní smlouvu. \u0026ldquo;Pojistka pojistky\u0026rdquo; přeci není nic na škodu. Je známo mnoho a mnoho případů, kdy koupě nemovitosti nedopadla dobře a kupující přišli o nemalé peníze. Dále pan K řekl, že ono ošetření věcného břemene je v článku XY a že na věcné břemeno je samostatná smlouva. V článku XY ani v oné smlouvě však není jediná zmínka o dané věci (kupní smlouva neplatí, pokud břemeno neplatí). Přišlo nám, že pan K ani pořádně neví, co se v těch smlouvách píše. Dále se pan K zeptal, proč jsme do smlouvy přidali článek VI., že je to úplná blbost to tam mít. Na to jsme odpověděli, že jsme to tam nedali my, ale pan N a ještě ke všemu zcela chybně. Pan N jen tiše mlčel jako oukropeček, ani se nás nezastal, že tu chybu vlastně udělal on. Dále pan K zmínil, že článek V. také vůbec nedává smysl. Tento odstavec jsme přitom vůbec neupravovali a byl tam už původně. Pan N opět mlčí, žádná omluva ani zastání. Spíše byl na straně pana K a přitakával mu. Potom pan K řekl něco, co nás úplně odrovnalo - že je prý naprostý vrchol drzosti, že ho podezříváme z toho, že by mohl být v insolvenci. Tohle je totální absurdita! Nikdo přeci pana K z ničeho nepodezřívá. Ve smlouvě je pouze uvedeno prohlášení prodávajícího, že jeho \u0026ldquo;majetkové poměry neopodstatňují podání insolvenčního návrhu\u0026rdquo;. To je zcela legitimní záruka, která se do smluv běžně dává. Pana majitele neznáme, nikdy předtím jsme se s ním neviděli, tak musí být přeci pochopitelné, proč jsme do smlouvy toto prohlášení přidali. Mimochodem obdobné prohlášení obsahovala (již v základu) i kupní smlouva k jinému pozemku, který jsme později koupili a majitel s tím žádný problém neměl. Když jsme se ohradili, že dané prohlášení je běžnou zárukou, kterou náš právník navrhl do smlouvy přidat, pan K jen zpupně odvětil, že s takovým právníkem, který navrhuje podobné věci, by okamžitě vyrazil dveře. Nakonec pan K ještě dodal, že podobnou smlouvu už předtím podepsalo 12 lidí a vše proběhlo v pořádku, takže není důvod ji jakkoliv upravovat. Opět nesmyslný argument. Dle definice je smlouva určité ustanovení mezi 2 stranami spočívající ve vzájemných a obsahově shodných projevech vůle smluvních stran směřujících ke vzniku, změně či zániku práv a povinností. To, že někdo souhlasí s obsahem nějaké smlouvy přeci neimplikuje, že s ním bude souhlasit i kdokoliv jiný. Je to subjektivní záležitost. Obě smluvní strany se musí společně domluvit a shodnout na obsahu smlouvy. Já přeci nepodepíšu nějakou smlouvu jen proto, že ji podepsalo už X lidí přede mnou. Pokud s něčím nesouhlasím, mám právo navrhnout změnu. Co může být pro někoho OK, může být pro jiného člověka problém a naopak. Co na tom pan K nechápe?\nDále jsme začali řešit cenu pozemku. Zde za celou dobu asi poprvé promluvil pan N a zmínil, že jak již včera avizoval v e-mailu, pan K změnil svůj názor a nyní trvá na ceně XXXX / m2. Zeptal jsem se, jaké jsou pro to důvody. Pan K začal vysvětlovat, že má nějaké problémy domluvit se se sousedem předmětného pozemku. Opět zde nebudu zmiňovat jméno souseda, budu ho nazývat \u0026ldquo;pan S\u0026rdquo;. Pan S totiž staví na vedlejších pozemcích dům a už se 4 roky domlouvá s panem K, že od něj odkoupí zbývající kus parcely, kde by měla být zahrada k domu. Pan S však odkoupení pozemku stále odkládá a zkrátka se nemůžou dohodnout. Panu K už kvůli tomu dochází trpělivost a dal panu S ultimátum, že pokud to neodkoupí do konce dubna, prodá ten pozemek někomu jinému. Ve skutečnosti by to ale nikdo stejně nekoupil kvůli dispozicím. Této zvláštnosti, že pan S staví dům se zahradou na 3 parcelách, přičemž jedna není jeho, jsem si všiml už mnohem dřív v katastru. Přišlo mi to hodně podivné. Pan K dále dodal, že hlavním důvodem pro zvýšení ceny jsou naše připomínky v kupní smlouvě, zejména pak to, že jsme ho urazili tím, že může být v insolvenci. Neuvěřitelné! Ten člověk je úplně mimo a vůbec nepochopil, že to mělo být jen právní prohlášení! Vysvětlil jsem mu, že to rozhodně nebylo myšleno jako urážka a že se omlouváme, pokud to tak vzal. Nakonec pan K řekl, že pokud pozemek nekoupíme, že ho dál už prodávat nebude, že už toho má dost, že ty peníze nepotřebuje a stejně neví, co by s nima dělal.\nPan K řekl, že pokud máme o pozemek zájem, tak podepíšeme původní smlouvu, která nám byla předložena a zaplatíme vyšší cenu. Pan K nás vůbec nebral jako rovnocenné smluvní partnery. Takové chování se mi nezamlouvalo. Nebyl ochotný se vzájemně domluvit a povyšoval se nad námi. Jeho postoj byl takový, že on určuje pravidla hry a my se mu musíme přizpůsobit, jinak máme smůlu. Neměli jsme žádnou možnost se ke smlouvě vyjádřit a navrhnout jakékoliv úpravy. S takto arogantním člověkem jsme nechtěli dále jednat.\nNakonec jsem se pana N zeptal, jaký navrhuje další postup. Řekl, že rezervační smlouva se tímto ruší a je potřeba podepsat smlouvu novou. Na to jsme odpověděli, že kvůli navýšení ceny nyní nemáme dostatek finančních prostředků, že novou rezervaci nyní nepodepíšeme a necháme si projít hlavou, zda budeme mít o pozemek nadále zájem. Pan N nám ještě nabídl slevu na provizi 50000 Kč, ale víc už prý slevit nemůže. Domluvili jsme si s panem N schůzku na další týden, kde probereme, co dál. Pan K nám dal 3 měsíce na rozmyšlenou a zajištění finančních prostředků. Na závěr jsme poděkovali za schůzku, pan K zaplatil za všechny útratu a rozešli jsme se.\nZávěrečná schůzka Další týden, na konci dubna, jsme se naposledy sešli s panem N a sdělili mu naše dojmy z předchozího setkání. Pan majitel nás dost zaskočil a vůbec jsme nečekali, že by se takto mohl zachovat. Jeho jednání je nepředvídatelné a ztratili jsme v něj důvěru. Požádali jsme pana N o vysvětlení, proč pan majitel navýšil cenu těsně před podpisem smlouvy. Jestli je skutečným důvodem jen to, že jsme ho \u0026ldquo;urazili\u0026rdquo;, když pan K tvrdí, že ty peníze stejně nepotřebuje a neví co s nima. Přišlo nám, že pan majitel nás hodil do jednoho pytle s panem S a vybíjí si na nás svou zlost kvůli neshodám, které s ním má.\nVztahy s panem S nám vůbec přijdou nějaké podezřelé. Už jen proto, že pan S začal stavět svůj dům vedle parcely, která je jedinou přístupovou cestou k jeho domu a přitom mu nepatří. Proč pan S nebyl schopný za 4 roky odkoupit od pana K zbývající parcelu? Peníze na to evidentně má, když staví tak honosnou vilu a jezdí v Mercedesu. Mimochodem, pana S jsme měli tu čest náhodou potkat osobně, když jsme našim rodičům ukazovali pozemek. Při prvním pozdravení na nás vůbec nezapůsobil příjemně a nejsme si jisti, zda bychom takového člověka chtěli mít za souseda. Později, někdy v červnu, jsem se ze zvědavosti díval do KN a pan S parcelu nakonec odkoupil, resp. nechal ji zapsat na jiného rodinného příslušníka stejně jako ostatní jeho pozemky. Pan N nám k této věci nebyl schopen poskytnout více informací.\nZeptal jsem se makléře, zda má s panem majitelem podepsanou smlouvu. Majitel přeci nemůže jen tak z ničeho nic měnit podmínky, když už je podepsaná rezervační smlouva. Profesionální realitka by měla mít ve smlouvách ošetřenu situaci, kdy prodávající či kupující po podepsání rezervace změní podmínky obchodu. Může se to řešit například smluvní pokutou. Jedná se o ochranu všech zúčastněných stran. Co kdybychom měli například vyjednanou hypotéku? Museli bychom zaplatit bance pokutu. Pokud má klient banky již sepsanou úvěrovou smlouvu a z nějakého důvodu úvěr nezačne čerpat, dle sazebníku banky může následovat sankce za nečerpání hypotečního úvěru. Tato sankce se obvykle pohybuje okolo 5% z nečerpané výše úvěru. Rozhodně tedy nejde o zanedbatelný poplatek. Jednalo by se o částku v řádu několika stovek tisíc Kč. Pan N přiznal, že žádnou smlouvu s majitelem nemá, že většinou lidem důvěřuje. Co prosím?! To nemůže myslet vážně! Toto je fatální selhání realitky, která nám svým nezodpovědným jednáním způsobila přímé škody. Nejen že jsme ztratili spoustu času a nervů, pan N nám svou neschopností způsobil i finanční újmu. Kupní smlouva se měla co nevidět podepsat a my už měli kvůli pozemku nachystané peníze, což nás stálo nemalé poplatky. Můžeme jen děkovat andělům strážným, že jsme si nebrali hypotéku.\nDále z pana N vypadla docela podstatná informace. Oznámil nám, že je s panem majitelem v příbuzenském vztahu. Proč nám to celou dobu tajil? Toto je poměrně důležitý fakt, jelikož pan N pak bude přirozeně hájit zájmy spíše pana K, než naše. Ve skutečnosti jsme tušili, že by mohli být příbuzní. Pan N má kancelář v budově, která patří panu K a v ní sedí s jistou paní právničkou, která má stejné příjmení jako pan K. Navíc se oba často stýkají a tykají si, což jsme vypozorovali na schůzce s majitelem.\nDost nás zamrzelo, že se nás pan N na schůzce s majitelem ani jednou nezastal i když nám pan K několikrát ukřivdil. Zastával se majitele a dával mu ve všem za pravdu svým pokyvováním. Působilo to na nás, jako by pan N ani neměl svůj názor. Co řekne pan K je svaté a pan N je jen loutka, která skáče, jak pan majitel píská. Vysvětlil jsem panu N, že pana majitele neznáme, viděli jsme ho poprvé v životě a že tedy musí být naprosto pochopitelné, proč jsme ony připomínky a záruky do smlouvy přidali. Byla to naprosto standardní prohlášení, která se do smluv běžně dávají, což potvrdila i moje máma, které za život pod rukama prošlo tisíce kupních smluv. Chtěli jsme mít pouze jistotu, že nenastane žádný problém a nepřijdeme tak o velké množství peněz. Jsme zkrátka opatrní a to je jedině dobře. Uvedl jsem panu N krásný příklad s rezervační smlouvou - kdybychom nebyli opatrní a podepsali jeho původní rezervačku, neměli bychom nyní nárok na vrácení kauce 200000 Kč.\nNa celé věci je ale nejvíc smutné to, že se někdo může \u0026ldquo;urazit\u0026rdquo; za obyčejné prohlášení ve smlouvě. A vůbec bych to nečekal u staršího člověka, který by už měl mít nějaké zkušenosti, být rozumný a mít pochopení. Vysvětlil jsem to panu N na hezkém příkladu s ESTA. Když cestuji do USA, jsem povinen vyplnit ESTA dokument, ve kterém mimo jiné prohlašuji, že nejsem drogově závislý, nespáchal jsem žádný zločin a nejsem zapojen do žádných teroristických aktivit. Měl bych se snad urazit, že mě americké úřady podezřívají z toho, že jsem feťák, kriminálník a terorista? Ne, je to jen obyčejné prohlášení úplně stejně jako ono prohlášení o solventnosti v naší smlouvě.\nNakonec jsme panu N navrhli pozastavit celý proces a požádali ho o navrácení kauce 200000 Kč, na které naštěstí máme nárok díky našim úpravám v rezervační smlouvě. Ačkoliv se nám pozemek velmi líbil, rozhodli jsme se, že od koupi odstoupíme. Nebylo to však primárně kvůli vyšší ceně, ale spíše z principu. K majiteli jsme ztratili důvěru, realitní kancelář jedná velmi neprofesionálně a co je asi největší problém, nelíbí se nám soused.\nEpilog Celá záležitost nás stála spoustu času, nervů, stresu a také peněz. Kdyby ten pozemek nebyl tak super, na krásném místě, asi bych se na to už dávno vykašlal, hned při prvním větším přešlapu realitky. Zvláštní je, že jsem už v průběhu jednání měl takovou předtuchu, že to nedopadne dobře. Realitka ve své roli zprostředkovatele naprosto selhala, jednala velmi neprofesionálně a nebyla nestranná. Makléř měl slušné vystupování, ale jeho pracovní výkon byl podprůměrný. Majitel pozemku byl pyšný páv, sebestředný, povýšený a neochotný se domluvit. Nezachoval se férově a úmyslně nás poškodil. Nakonec jsem rád, že jsme do toho nešli, i když mě to zezačátku hodně mrzelo. Tato kauza je pro mě obrovským ponaučením.\nBonus: 30 failů pana N Pro zajímavost uvádím seznam všech přešlapů, kterých se realitní makléř dopustil:\nNa prohlídce jsme nedostali vůbec žádné podklady, ani výpis z katastrální mapy. Uvedl nás v omyl, že podmínkou stavby je sedlová střecha. Odmítl zaslat majiteli naši nabídku (cenu). Nepřiměřeně vysoká provize, která neopodstatňuje cenu za služby, které dostaneme. Lhal nám, že pro smlouvy nepoužívá šablony. Neschopnost zajistit úplný výpis z KN. Nepochopení, k čemu slouží nabývací titul. Neschopnost zajistit potvrzení od správců sítí, že je možné se připojit. Zaslal nám nesprávný kontakt na správce elektrické energie. Uvedl nás v omyl, že přípojka na kanalizaci není vybudována. Otřesná rezervační smlouva s řadou chyb a překlepů. Chybná adresa RK v rezervační smlouvě. Rezervační smlouva jako \u0026ldquo;obstarání příležitosti k uzavření smlouvy\u0026rdquo; - nekalý trik. Nezaslal nám k rezervační smlouvě návrh smlouvy kupní, na kterou se rezervačka odkazuje. Rezervační kauce není nijak chráněna, např. advokátní úschovou. Rezervační smlouva odporuje naší vzájemné domluvě, kdo co bude hradit. Poskytl návrh kupní smlouvy až těsně před podpisem rezervace. Nebyl čas smlouvu přečíst. Chybné rodné číslo v kupní smlouvě. Chybná kupní cena v kupní smlouvě. Kupní smlouva opět odporuje vzájemné dohodě, kdo co bude hradit. Smlouva o věcném břemeni uvádí \u0026ldquo;bezplatně\u0026rdquo;, což by mohlo vést ke zbytečnému danění. Svým projevem z nás dělá hlupáky, místo aby pomohl opravit nedostatky ve smlouvě. Nezaslal nám opravenou verzi smlouvy po tom, co jsme ho upozornili na chybu. Kupní smlouva zbytečně obsahuje odstavec, jehož právní dopad je naprosto mizivý. Neschopnost zajistit konzultaci s právníkem. Nezastal se nás, když nám majitel křivdil při osobním setkání. Nebyl nestranný a hájil jen zájmy majitele. Neschopný domluvit s majitelem obchod. Zatajil nám spory se sousedem. Nemá žádnou smlouvu s prodávajícím. Není nijak chráněn vůči změnám podmínek koupě. Zatajil nám, že je s majitelem v příbuzenském vztahu. Na závěr jedna zajímavá statistika: s panem N jsme si vyměnili okolo 80 mailů, 0 telefonátů a 6x jsme se setkali osobně.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jak-jsme-nekoupili-pozemek-aneb-proc-uz-neverime-realitkam/","summary":"\u003cp\u003ePovím vám příběh o tom, jak jsme po zdlouhavém vyjednávání odstoupili od koupě pozemku. Neuvěříte do jak absurdní situace se člověk může dostat. Budu vám vyprávět o značně neprofesionálním přístupu jedné nejmenované realitní kanceláře a o tom, že ne všichni lidé jednají férově a klidně vám podrazí nohy, když to nejmíň čekáte. Ale začněme hezky od začátku\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eV hlavních rolích:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003ePan N (N jako neschopný) jako realitní makléř\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003ePan K (K jako kápo) jako majitel pozemku\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003ePan S (S jako soused) jako soused\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003ch2 id=\"screening-pozemku\"\u003eScreening pozemku\u003c/h2\u003e\n\u003cp\u003eLoni v prosinci 2016 jsem po \u003ca href=\"/posts/hledame-pozemek/\"\u003edlouhém hledání\u003c/a\u003e konečně narazil na docela pěkný pozemek. Nacházel se v obci nedaleko Brna a splňoval všechny naše požadavky. Inzerát jsem objevil na \u003ca href=\"https://www.sreality.cz/\"\u003eSreality.cz\u003c/a\u003e. Ihned jsem odepsal na inzerát a domluvili jsme si s realitním makléřem prohlídku. Nejmenovanou realitní kancelář představovala jediná osoba - soukromý podnikatel zapsaný v živnostenském rejstříku. Nechci zde zmiňovat jeho jméno, proto ho budu nazývat \u0026ldquo;pan N\u0026rdquo;. Realitka jakožto podnikající fyzická osoba - to je poměrně netypické, ale bral jsem to jako výhodu. Ostatně sám pan N uvádí na svém webu:\u003c/p\u003e","title":"Jak jsme nekoupili pozemek aneb proč už nevěříme realitkám"},{"content":"Na jednu stranu mi příjde, že ten letošní podzim byl strašně dlouhý, že se toho spoustu dělo\u0026hellip; ale zároveň čas letí tak rychle a já pořád nic nestíhám :-)!\nHlavní událostí tohoto podzimu bylo rozšíření našeho malého \u0026ldquo;tajemství\u0026rdquo; mezi rodinu, kolegy v práci a přátele. Pohlaví miminka si ale necháváme pro sebe - minimálně do okamžiku, než to nechtěně prokecneme, jako se nám to koneckonců už oběma před některými podařilo :-D Zároveň se mi po prvním trimestru i postupně začala vracet energie, takže jsem opět začala fungovat v práci i běžném životě.\nV září, když jsem na tom ještě nebyla zdravotně nejlíp, jsem skončila na neschopence. Naše první svatební výročí jsme s Péťou promarodili oba :( Když jsme se ale dali trochu do kupy, využili jsme pošmurných podzimních večerů k oprášení našich deskových her. A dvakrát jsem svého \u0026ldquo;neporazitelného\u0026rdquo; muže porazila v Agricole - a to je teda co říct!\nCo by to bylo za obrazový článek bez nějakého toho kusu žvance, že\u0026hellip; Aby nám nebylo líto, že jsme si naše první výročí moc neužili, vyrazili jsme v říjnu na slavnostní oběd do Monte Bu. Přestože nejsem vyloženě masožravec, nad tímhle steakem z australské krávy můj žaludek vskutku zaplesal :-)\nPo dlouhé době zase v přírodě a v horách - to byl balzám pro tělo i pro duši. Takhle krásně bylo na Slovensku na konci října, s první letošní sněhovou nadílkou :-).\nJen tak, od mých nejmilejších kolegů. Ještě že je mám :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/podzim-v-obrazech-3/","summary":"\u003cp\u003eNa jednu stranu mi příjde, že ten letošní podzim byl strašně dlouhý, že se toho spoustu dělo\u0026hellip; ale zároveň čas letí tak rychle a já pořád nic nestíhám :-)!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eHlavní událostí tohoto podzimu bylo rozšíření našeho malého \u0026ldquo;tajemství\u0026rdquo; mezi rodinu, kolegy v práci a přátele. Pohlaví miminka si ale necháváme pro sebe - minimálně do okamžiku, než to nechtěně prokecneme, jako se nám to koneckonců už oběma před některými podařilo :-D Zároveň se mi po prvním trimestru i postupně začala vracet energie, takže jsem opět začala fungovat v práci i běžném životě.\u003c/p\u003e","title":"Podzim v obrazech"},{"content":"Z naší svatební cesty už zbývalo jen několik posledních hodin. I tak jsme ten zbytek času chtěli využít na maximum, a proto jsme hned po snídani (která byla jako vždy naprosto skvělá) vyrazili na poslední výlet za hranice Yogyakarty - k hinduistickému chrámovému komplexu s roztomilým názvem Prambanan.\nV oblasti Prambananské planiny najdete jak hinduistické, tak buddhistické památky - často stavěné jen kousek od sebe. Tyto chrámy byly budovány v době, kdy o nadvládu nad centrální Jávou mezi sebou soupeřily dva královské rody - buddhističtí Saliendrové a hinduistická dynastie Sandžaja.\nPrambanan je největším hinduistickým chrámovým komplexem na Jávě a se svými ohromnými věžemi zdobenými na povrchu složitými narativními plastikami vám skutečně vyrazí dech. Dech vám vyrazí nejspíš taky davy turistů, které k Prambananu proudí - je to evidentně jedna z nejnavštěvovanějších památek široko daleko :-).\nDynastie Sandžajů začala s budováním Prambananu někdy kolem roku 832 a stavba trvala 24 let. Budovat se začalo jen pár set metrů od buddhistické svatyně Candi Sewu - Sandžajové tím projevili svou toleranci k buddhistické víře. V 17. století byly po několika zemětřeseních poškozeny základy chrámu a po dvou stoletích z celého komplexu zbyly jen ruiny. Tady se osud Prambananu začíná velmi podobat osudu Borobuduru. Ve 30. letech 20. století, kdy Jávu kolonizovali Holanďané, se začalo s obnovou památky a teprve v roce 1994 byla dokončena oprava vnitřního nádvoří.\nChrámový komplex sestává celkem ze šesti chrámů, které stojí na vnitřním nádvoří, obklopeném dalšími 224 menšími chrámky. Z těch jsou dnes většinou už jen rozvaliny. Tři největší chrámy jsou zasvěceny třem hlavním hinduistickým božstvům - Šivovi, Brahmovi a Višnuovi. Chrámy jsou zdobeny fascinujícími plastikami a ornamentální výzdobou, vevnitř svatyní najdete povětšinou sochy božstev.\nI když ostatní historické památky v okolí Prambananu nejsou tak grandiozní, přesto stojí zato udělat si k některým z nich procházku - už jen z toho důvodu, že díky tomu utečete od turistických davů a budete si moct užít neméně zajímavé chrámy jen sami pro sebe.\nMy vyrazili k buddhistickému komplexu Candi Sewu, který kdysi sestával z 240 svatyněk kolem velkého centrálního chrámu. Dnes je chrám v poněkud rozpadlém stavu a mnoho jeho částí bylo rozkradeno. Přesto zůstává i to \u0026ldquo;málo\u0026rdquo;, co z něj zbylo, fascinující podívanou. Ohromné masy kamene, buddhistické stúpy i zbytky nádherné ornamentální výzdoby dávají tušit dřívější nádheru tohoto chrámového komplexu.\nPo prohlídce Candi Sewu už jsme usoudili, že je čas vyrazit zpátky do Yogyakarty, abychom pohodlně stihli náš let. To jsme ovšem ještě netušili, že se v Yogyakartě dostaneme do ohromné dopravní zácpy, která nás neplánovaně zdrží. I přes časový pres jsme ale chtěli nakoupit ještě pár posledních dárků domů, a tak jsme to vzali ještě na hlavní promenádu u sultánského paláce, kde zrovna procházel nějaký barevný průvod :) Protože \u0026ldquo;speed shopping\u0026rdquo; už se pomalu stává takovou naší dovolenkovou tradicí, zkušeně jsme oběhali několik obchodů (já si dokonce stihla koupit v batik obchodě krásnou zelenou halenku) a za pět minut dvanáct vyrazili zpět do hotelu. Naštěstí jsme měli všechno zabaleno a víceméně ready k odbavení, ochotný hotelový personál nám rychle sehnal taxi a cesta na letiště nakonec nebyla tak zasekaná, jak jsme si mysleli, ale i tak to byl docela stres, jestli nám spoj do Jakarty neuletí. Naštěstí ale všechno dobře dopadlo a my se po neuvěřitelných třech týdnech plných zážitků vraceli zpátky do Evropy.\nIndonésie si mě nezískala hned na první pohled jako třeba Taiwan, ale když dnes zpětně vzpomínám na všechna místa, která jsme navštívili, vlastně chápu lidi, kteří se třeba na Bali opakovaně vracejí. Jsou kouty, které si zaslouží stále znovu objevovat a pohledy, které se nikdy neomrzí. Věčně zelené rýžové terasy, ohromné vlny mořského příboje na Ulu Watu, dechberoucí vulkány\u0026hellip; kolik fascinujících tváří má místní příroda! Jestli se jednou do Indonésie vrátíme, bude to právě kvůli ní.\nMoje vyprávění je u konce a s ním i na dlouhý roky (tuším) konec našim dobrodružnějším dovoleným. Nicméně věřím, že se můžete na stránkách blogu těšit na dobrodružství zase jiného charakteru :-D. A z cestovatelského okénka minimálně ještě na reporty z Milána a USA. Takže zdaleka nekončíme - dovoleným zdar :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/sbohem-indonesie/","summary":"\u003cp\u003eZ naší svatební cesty už zbývalo jen několik posledních hodin. I tak jsme ten zbytek času chtěli využít na maximum, a proto jsme hned po snídani (která byla jako vždy naprosto skvělá) vyrazili na poslední výlet za hranice Yogyakarty - k hinduistickému chrámovému komplexu s roztomilým názvem Prambanan.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"sbohem-indonesie-01.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/sbohem-indonesie/sbohem-indonesie-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eV oblasti Prambananské planiny najdete jak hinduistické, tak buddhistické památky - často stavěné jen kousek od sebe. Tyto chrámy byly budovány v době, kdy o nadvládu nad centrální Jávou mezi sebou soupeřily dva královské rody - buddhističtí Saliendrové a hinduistická dynastie Sandžaja.\u003c/p\u003e","title":"Sbohem, Indonésie"},{"content":"Knih s návody na tu pravou a zaručenou cestu ke zdraví se na našem trhu pohybuje obrovské množství, takže už z toho důvodu jsem k jakýmkoliv novinkám z této oblasti poněkud skeptická. Nejinak tomu bylo v případě titulu Oprawme se, který pochází z pera českého autora a byl mi nabídnut ke zrecenzování v rámci spolupráce s e-shopem Megaknihy.cz. Cesta, kterou propaguje, je patrná už z názvu knihy a byť mi bylo hned jasné, že to není úplně ten směr, s nímž bych sympatizovala, se zájmem jsem se pročetla celou publikací.\nCo mi na knížce od začátku docela vadilo byla její nepřehlednost - často mi přišlo, že autor skáče z tématu na téma bez nějaké větší návaznosti a občas se v textu objevovaly poznámky úplně mimo mísu. Bylo pak těžké si udělat z přečteného nějaký ucelený závěr - hodilo by se např. na konci každé kapitoly nějaké stručné shrnutí těch nejdůležitějších informací. Textu by podle mě také prospěly stylistické úpravy.\nDalší věc, která se mi nelíbila a v mých očích knížce ubírala na důvěryhodnosti, byla absence použitých zdrojů, z nichž autor čerpal. Místy se objevovaly informace, které mi přišly jako ničím nepodložené výkřiky do prázdna. Jeden příklad za všechny: \u0026quot; Poslední výzkumy dokazují, že pro plod je nebezpečný ultrazvuk. Ten by se měl omezit na nejnutnější případy.\u0026quot; Jaké výzkumy, kdo je prováděl a vyhodnocoval, už zde uvedeno není.\nByť je knížka zaměřena zejména na výživu, mě osobně snad vůbec nejvíce zaujala kapitola o bydlení a vůbec bych se nezlobila, kdyby jí bylo věnováno více prostoru. Rozhodně se všemi uvedenými myšlenkami nesympatizuji, ale stejně jako u rad ohledně stravování, i tady se dá navybírat několik zajímavých tipů a informací, které bych ráda začlenila do svého života.\nNa závěr už jen povrchní, nicméně nezanedbatelná věc, a sice vzhled knihy. Musím přiznat, že ani v tomto ohledu nemůžu pronést nic moc pochvalného - grafika se mi nelíbila a ilustrace tohoto typu bych čekala v lecjaké dětské encyklopedii, ale rozhodně ne v seriozní publikaci o zdravém životním stylu. To je ale spíš věc vkusu každého z nás :-)\nNa knihu jsem četla celou řadu kladných ohlasů, takže je mi trochu líto, že jsem k ní ve výsledku tak kritická, ale zkrátka mi moc nesedla. Přesto si myslím, že stojí zato se k některým jejím pasážím časem vrátit. A kdoví, třeba dám enzymatické stravě ve svém jídelníčku přecejen větší prostor\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/stanislav-skricka-oprawme-se/","summary":"\u003cp\u003eKnih s návody na tu pravou a zaručenou cestu ke zdraví se na našem trhu pohybuje obrovské množství, takže už z toho důvodu jsem k jakýmkoliv novinkám z této oblasti poněkud skeptická. Nejinak tomu bylo v případě titulu \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/zdravi-diety/272562-oprawme-se.html?search_pos=1\"\u003e\u003cem\u003eOprawme se\u003c/em\u003e\u003c/a\u003e, který pochází z pera českého autora a byl mi nabídnut ke zrecenzování v rámci spolupráce s e-shopem \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/\"\u003eMegaknihy.cz\u003c/a\u003e. Cesta, kterou propaguje, je patrná už z názvu knihy a byť mi bylo hned jasné, že to není úplně ten směr, s nímž bych sympatizovala, se zájmem jsem se pročetla celou publikací.\u003c/p\u003e","title":"Stanislav Skřička - Oprawme se"},{"content":"Yogyakarta je centrem jávanské kultury - patří k nejkrásnějším a historicky nejlépe dochovaným městům na Jávě. Je zajímavá sama o sobě, zároveň se z ní ale dají podnikat výlety i k mnoha památkám v okolí. Proto žádné vyspávání a hurá ven!\nNáš první pohled po probuzení v hotelu byl ohromující - z balkonu se přímo před námi rýsovaly na obzoru obrysy sopky Merapi (v příznačném překladu \u0026ldquo;Chrlící oheň\u0026rdquo; :-)), jejíž vrchol se tyčí do úctyhodné výšky 2911 metrů nad hladinou moře. Je to nejmocnější indonéský vulkán, šestý nejaktivnější na světě. Jávanci uctívají horu jako dárkyni života, protože láva zúrodňuje místní zemědělskou půdu. V minulosti však bohužel připravila o život spoustu zdejších obyvatel při svých ničivých erupcích.\nPo lahodné snídani jsme zaběhli do půjčovny skútrů, která se nacházela hned naproti hotelu, a vyjednali si tam zapůjčení naší nové mašiny :-). Proběhlo to velmi rychle a bez problémů, a tak už nám nic nebránilo v tom, abychom mohli vyrazit na náš první výlet k největšímu budhistickému chrámu na světě - Borobuduru.\nBorobudur, kolosální, mnohastupňová buddhistická stúpa sahá do výše 34,5 metrů. Ve skutečnosti stojí na základech hinduistického chrámu z roku 775. Celý chrám se však časem začal kvůli nestabilnímu podloží propadat, a tak byl asi po sto letech opuštěn a dobrých tisíc let jen chátral. Zašlou slávu Borobuduru se rozhodli oprášit Angličané v roce 1815 - samotná rekonstrukce působivé stavby, poškozené mnohačetnými zemětřeseními, však započala teprve roku 1907. V 70. letech byl pak pod záštitou UNESCO celý chrám kvádr po kvádru rozebrán a podmáčené podloží bylo nahrazeno betonovými základy. Díky rozsáhlým restaurátorským pracím tak byl Borobudur zachráněn a uchován pro budoucí generace :-)\nBorobudur je orientován tak, že jeho strany jsou obráceny přesně do čtyř světových stran. Když poutník dospěl k chrámu, nejprve obešel jeho základnu po směru hodinových ručiček a pak vstoupil východním schodištěm na první ochoz. Takto pokračoval v každé úrovni \u0026ldquo;pyramidy\u0026rdquo;, až došel na samý vrchol.\nHlavní stúpu obklopuje 72 menších zvonovitých stúp a v každé je ukryta socha Buddhy. Buddhovy sochy se vyskytují i v ostatních částech Borobuduru - celkem jich je tu prý 432.\nPři prohlídce chrámu se nám opět několikrát stalo, že jsme byli zastaveni skupinkami Asiatů s prosbou, zda se s námi můžou vyfotit. Na každém kroku tu bylo znát, že místní nejsou na návštěvy evropských turistů zvyklí tak, jako na Bali. Když nás Borobudur unavil, vydali jsme se ještě ulovit si k nějakému stánku oběd a suvenýry na naši turitickou výstavku a pak už bylo načase vrátit se zpátky do Yogyakarty, abychom si ji stihli prohlédnout, než se setmí.\nNa zpáteční cestě nás chytnul strašný slejvák, takže jsme museli asi dvakrát během jízdy na chvíli zastavit a schovat se pod nejbližší přístřešek, než ten nejhorší déšť přejde. Naštěstí se nečas brzy přehnal a v Yogge už bylo opět příjemně. Zaparkovali jsme motorku nedaleko historického centra zvaného Kraton a šli se podívat k sultánskému paláci. Ten mě příliš nezaujal, nicméně nalepil se tam na nás jakýsi dědula obstojně hovořící anglicky a nabídl nám své průvodcovské služby. Měla jsem na paměti výstrahy z Lonely Planet, že podobná individua většinou chtějí turisty zatáhnout do nějaké rádoby umělecké galerie a vymámit z nich nějaké rupie, takže jsem byla skeptická jako vždy :-D. Nakonec jsme se ale rozhodli vzít dědulu na milost - respektive neměli jsme moc síly ho odehnat, tak jsme jen čekali, co se z toho vyvine.\nDědula nás skutečně provedl křivolakými uličkami pradávné historické čtvrti, za což jsme byli nakonec rádi, protože Kraton je skutečným bludištěm. A pochopitelně došlo i na návštěvu galerie :-D, nicméně nikdo na nás nevyvíjel nátlak, abychom si něco koupili, takže jsme brzy zase vypluli ven. To už se venku mezitím setmělo a my jsme dorazili zpět k branám sultánského paláce. Tady jsme se s dědulou rozloučili, věnovali mu nějaké rupie a pohled Brna :-D a už celkem slušně vyhladovělí se vydali hledat něco k snědku.\nPéťa nám našel báječnou restauraci, v níž jsme si opět nacpali pupíky lahodnými plněnými knedlíčky a ledovým čajem a posilněni jsme ještě chvíli procházeli hlavní promenádu lemovanou obchody všeho druhu a dívali se po suvenýrech a dárcích domů.\nNakonec nás ale únava z nabitého dne přemohla, a tak jsme nakopli naši mašinu a vydali se na cestu zpátky do hotelu. Ještě na mě ale čekalo jedno překvapení, když Péťa nečekaně zastavil motorku před Beatles pubem, který se nacházel přímo za rohem od našeho hotýlku a zaznamenala jsem ho už včera v noci cestou z taxíku. Nepočítala jsem ale, že budeme mít vůbec čas si sem zajít, takže jsem byla únava neúnava naprosto nadšená a radost byla o to větší, když jsme vešli dovnitř, objednali si pivo a místní živá kapela se sympatickou zpěvačkou nám k tomu hrála nesmrtelné hity Brouků. Poslední večer naší dovolené se zkrátka vydařil na jedničku :-)\nZdá se to neuvěřitelné, ale po více než roce, který uplynul od návratu z naší svatební cesty, moje vyprávění konečně míří do finiše. Tu úplně poslední, závěrečnou kapitolu si ale nechávám na příště ;-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/yogyakarta/","summary":"\u003cp\u003eYogyakarta je centrem jávanské kultury - patří k nejkrásnějším a historicky nejlépe dochovaným městům na Jávě. Je zajímavá sama o sobě, zároveň se z ní ale dají podnikat výlety i k mnoha památkám v okolí. Proto žádné vyspávání a hurá ven!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNáš první pohled po probuzení v hotelu byl ohromující - z balkonu se přímo před námi rýsovaly na obzoru obrysy sopky Merapi (v příznačném překladu \u0026ldquo;Chrlící oheň\u0026rdquo; :-)), jejíž vrchol se tyčí do úctyhodné výšky 2911 metrů nad hladinou moře. Je to nejmocnější indonéský vulkán, šestý nejaktivnější na světě. Jávanci uctívají horu jako dárkyni života, protože láva zúrodňuje místní zemědělskou půdu. V minulosti však bohužel připravila o život spoustu zdejších obyvatel při svých ničivých erupcích.\u003c/p\u003e","title":"Yogyakarta"},{"content":"Mé dnešní literární tipy asi nebudou užitečné úplně pro každého, i když vlastně co já vím :-D \u0026hellip;\nGiovanni Boccaccio - Dekameron\nTuhle knížku jsem četla z velké míry během svého podzimního marodění a asi bych v té době byla bývala raději sáhla po něčem jiném, nicméně zrovna jsem tady v Brně neměla nic lepšího po ruce :-D. Je to samozřejmě klasika povinné četby, ale na druhou stranu si myslím, že není úplně určená k tomu, aby ji čtenář zhltnul naráz. Už proto, že ty příběhy mají dost podobné zápletky a postavy a po čase vám všechny začnou připadat na jedno brdo. Co mě na Dekameronu poněkud překvapilo je to, že v některých povídkách jsou místama docela prasečinky :-D - a to mám vydání po své pratetě z roku 1959! Kdyby se tohle na hodinách středoškolské literatury trochu zpropagovalo, myslím, že Dekameron by se rázem četl ve velkém :-D\nEmily Oster - Těhotenství bez strašáků\nVěřím, že všichni pravidelní čtenáři blogu už jsou s mým stavem obeznámeni, a tak tu tímto titulem nezpůsobím nikomu šok :-D\u0026hellip; Jakmile jsem se trochu oklepala po prvním trimestru, rozhodla jsem se vrhnout na četbu nějaké literatury k tématu. Hodlala jsem ale sáhnout po něčem, co mě ideálně nebude strašit ve snech. Výběr v KM knihovně nebyl kdovíjaký, ale z těch novějších publikací mi právě tato padla do oka, že by snad mohla mít kýžený efekt. Napsala ji americká profesorka ekonomie, která svým lehce hnidopišským přístupem, kdy každé obecně zažité doporučení adresované těhotným ženám podrobuje přísné ekonomické analýze :-D, zjišťuje, že spousta hlásaných pravd jsou vlastně nepodložené informace. V tom množství úzkostlivých doporučení a rad je hrozně osvěžující přečíst si o těhotenství něco takto střízlivého. Kniha je navíc psaná zábavnou a čtivou formou a je přehledně rozdělena podle jednotlivých trimestrů. Nebudu tvrdit, že jsem si hned po dočtení šla objednat sushi a nalít sklenici vína, ale v určitém směru mě tahle publikace opravdu uklidnila.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/rijnova-knihovnicka-3/","summary":"\u003cp\u003eMé dnešní literární tipy asi nebudou užitečné úplně pro každého, i když vlastně co já vím :-D \u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003eGiovanni Boccaccio - Dekameron\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTuhle knížku jsem četla z velké míry během svého podzimního marodění a asi bych v té době byla bývala raději sáhla po něčem jiném, nicméně zrovna jsem tady v Brně neměla nic lepšího po ruce :-D. Je to samozřejmě klasika povinné četby, ale na druhou stranu si myslím, že není úplně určená k tomu, aby ji čtenář zhltnul naráz. Už proto, že ty příběhy mají dost podobné zápletky a postavy a po čase vám všechny začnou připadat na jedno brdo. Co mě na \u003cem\u003eDekameronu\u003c/em\u003e poněkud překvapilo je to, že v některých povídkách jsou místama docela prasečinky :-D - a to mám vydání po své pratetě z roku 1959! Kdyby se tohle na hodinách středoškolské literatury trochu zpropagovalo, myslím, že \u003cem\u003eDekameron\u003c/em\u003e by se rázem četl ve velkém :-D\u003c/p\u003e","title":"Říjnová knihovnička"},{"content":"Když jsem si teď na podzim vybírala na Megaknihy.cz knížku ke zrecenzování, nemusela jsem se moc dlouho rozmýšlet a volba padla velice záhy na Hygge. Publikace s podtitulem \u0026quot; Prostě šťastný způsob života\u0026quot; je ideálním společníkem na pochmurné podzimní večery, kdy si zapálíte svíčku, uvaříte horký čaj a zachumláte se pod deku. Protože přesně tohle všechno je ztělesněním \u0026ldquo;hygge\u0026rdquo;.\nO tomto tajemnem obestřeném dánském slůvku jsem poprvé zaslechla někdy před rokem, kdy česká knihkupectví zaplnily první publikace na toto téma. Celá ta filosofie mi přišla na první pohled natolik blízká, že jsem zatoužila zjistit o hygge něco víc. O co se tedy vlastně jedná?\nHygge představuje jakýsi návod na navození pocitu útulna, štěstí a bezpečí za pomoci určitých věcí (a lidí), kterými se obklopíte. Typicky k hygge patří tlumené světlo (zejména svíčky), horké nápoje a dobré domácí jídlo (milovníci sladkého jistě ocení, že čokoládový dortík je velmi hygge :-D!) či pohodlné oblečení z příjemných a huňatých materiálů a (knihomol ve mně jásá) knížky. V domácím prostředí je pak dobré obklopit se přírodními a na dotek příjemnými materiály jako je dřevo a nezapomenout v interiéru na dekorace v podobě měkkých polštářků a dek.\nKdyž se nad tím tak zpětně zamýšlím, zjišťuju, že se vlastně jedná o věci, které mám ráda odjakživa a kterými jsem se podvědomě snažila obklopovat ještě předtím, než jsem vůbec zaregistrovala nějaké \u0026ldquo;hygge\u0026rdquo;. Celý koncept pochází z Dánska, které je prohlašováno za nejšťastnější zemi na světě a pravděpodobně se rozvinul jako jakási znouzectnost - když je venku většinu roku ošklivo, tma a zima, prostě se automaticky více zaměříte na svůj domov a na to, aby vám v něm bylo co nejpříjemněji. Svou podstatou se tedy určitě nejedná o nic objevného, přesto je zkrátka radost si v knížce listovat a číst - a to mimo jiné proto, že je opravdu mimořádně hezky graficky zpracovaná. Krom krásných fotek či obrázků v ní najdete také řadu zajímavých grafů (třeba jak často si Dánové zapalují svíčky :D)\u0026hellip;\nZkrátka a dobře jsem ráda, že jsem si s Hygge zpříjemnila pár sychravých dnů a večerů a ráda si knížkou zase někdy zalistuji, pokochám se a připomenu, že strávit celý den v peřinách ve flanelovém pyžamu popíjením kakaa a čtením knížek není nic špatného. Naopak, je to strašně hygge :-)!!!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/meik-wiking-hygge/","summary":"\u003cp\u003eKdyž jsem si teď na podzim vybírala na \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/\"\u003eMegaknihy.cz\u003c/a\u003e knížku ke zrecenzování, nemusela jsem se moc dlouho rozmýšlet a volba padla velice záhy na \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/zdravi-diety/268593-hygge.html?search_pos=17\"\u003e\u003cem\u003eHygge\u003c/em\u003e\u003c/a\u003e. Publikace s podtitulem \u0026quot; \u003cem\u003eProstě šťastný způsob života\u003c/em\u003e\u0026quot; je ideálním společníkem na pochmurné podzimní večery, kdy si zapálíte svíčku, uvaříte horký čaj a zachumláte se pod deku. Protože přesně tohle všechno je ztělesněním \u0026ldquo;hygge\u0026rdquo;.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eO tomto tajemnem obestřeném dánském slůvku jsem poprvé zaslechla někdy před rokem, kdy česká knihkupectví zaplnily první publikace na toto téma. Celá ta filosofie mi přišla na první pohled natolik blízká, že jsem zatoužila zjistit o hygge něco víc. O co se tedy vlastně jedná?\u003c/p\u003e","title":"Meik Wiking - Hygge"},{"content":"Tak je asi definitivně za námi, poslední záchvěv babího léta. To letošní bylo pěkně nabité - plné toulání, svateb, slavení, slunce, ovoce a také důležitých životních rozhodnutí.\nKonečně jsme se rozhoupali k velkému kroku v naší kuchyni - pořízení myčky. Raději pomlčím o tom, že hlavním impulzem k činu se stalo to, že jsem si pořezala ruku a mytí nádobí tak na nějakou dobu zůstalo na Péťovi. Zaplatila jsem tak sice vlastní krví, ale věci se záhy daly rychle do pohybu :-D Přestože se jednalo o náročnější operaci, díky zkušenému týmu chlapců z VUT se dílo podařilo a mohu potvrdit, že myčka na nádobí zkvalitnila náš život o 120%. Velký dík patří Míšovi a jeho vercajku :-)!\nV červnu jsme oslavovali kulatiny Péti V. na Kamenka festu. Konečně tak byla příležitost využít svatební dar od mých kolegů z práce - stylový piknikový koš. Pojedli jsme, popili a na závěr zhlédli poslední z ohňostrojů letošního festivalu Ignis Brunensis nad Špilberkem.\nToulali jsme se Moravou a užívali si léto. Poprvé jsme byli u Jurkovičovy vily, konečně jsem vzala Péťu na Hostýnek, již tradičně jsme vyrazili na jih, kde to máme nejradši - tentokrát na znojemské okurkové slavnosti - a s Phyllis jsme si po dlouhé době prohlédli Brno z ptačí perspektivy. A taky hledali za obzorem náš nový domov :-)\nPřivítala jsem ve strýcově zvěřinci dva nové přírůstky - ježka a zatoulaného kocourka Ronnieho :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/leto-v-obrazech/","summary":"\u003cp\u003eTak je asi definitivně za námi, poslední záchvěv babího léta. To letošní bylo pěkně nabité - plné toulání, svateb, slavení, slunce, ovoce a také důležitých životních rozhodnutí.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eKonečně jsme se rozhoupali k velkému kroku v naší kuchyni - pořízení myčky. Raději pomlčím o tom, že hlavním impulzem k činu se stalo to, že jsem si pořezala ruku a mytí nádobí tak na nějakou dobu zůstalo na Péťovi. Zaplatila jsem tak sice vlastní krví, ale věci se záhy daly rychle do pohybu :-D Přestože se jednalo o náročnější operaci, díky zkušenému týmu chlapců z VUT se dílo podařilo a mohu potvrdit, že myčka na nádobí zkvalitnila náš život o 120%. Velký dík patří Míšovi a jeho vercajku :-)!\u003c/p\u003e","title":"Léto v obrazech"},{"content":"Pro velký úspěch tu mám ještě jeden recept na meruňkový džem, tentokrát podle Albert magazínu. A tuhle várku jsem dělala z naší kroměřížské meruňky, takže je to 100% bio a handmade, včetně toho, že jsem si ty meruňky vlastnoručně otrhala a vlastnoručně odtáhnula až do Brna, abych je mohla proměnit v tento skvostný džem :-D\n1 kg meruněk 3 svitky skořice 1 Gelfix 3:1 350 g cukru krupice Meruňky dobře omyjeme, vypeckujeme, nakrájíme na kousky a dáme do hrnce. Přidáme skořici, Gelfix a zvolna přivedeme k varu. Vmícháme cukr a vaříme asi 10 minut, až džem zhoustne. Pokud je džem stále řídký, vaříme ještě dalších 5-10 minut. Džem naplníme do čistých sklenic, pevně je uzavřeme a na 10 minut otočíme dnem vzhůru. A máme hotovo!\nKdyby vás zajímalo, odkud mám ty rozkošné nálepky na skleničky, jsou z Tigera - mého oblíbeného obchodu se zbytečnostmi :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/merunkovy-dzem-se-skorici/","summary":"\u003cp\u003ePro velký úspěch tu mám ještě jeden recept na meruňkový džem, tentokrát podle Albert magazínu. A tuhle várku jsem dělala z naší kroměřížské meruňky, takže je to 100% bio a handmade, včetně toho, že jsem si ty meruňky vlastnoručně otrhala a vlastnoručně odtáhnula až do Brna, abych je mohla proměnit v tento skvostný džem :-D\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 kg meruněk\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3 svitky skořice\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 Gelfix 3:1\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e350 g cukru krupice\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eMeruňky dobře omyjeme, vypeckujeme, nakrájíme na kousky a dáme do hrnce. Přidáme skořici, Gelfix a zvolna přivedeme k varu. Vmícháme cukr a vaříme asi 10 minut, až džem zhoustne. Pokud je džem stále řídký, vaříme ještě dalších 5-10 minut. Džem naplníme do čistých sklenic, pevně je uzavřeme a na 10 minut otočíme dnem vzhůru. A máme hotovo!\u003c/p\u003e","title":"Meruňkový džem se skořicí"},{"content":"Pokud už vás nudí klasické přílohy k masu a rádi čas od času v kuchyni oslníte něčím neotřelým, tento recept, který mám z magazínu Ona Dnes, určitě musíte vyzkoušet. Stačí přidat několik dalších surovin a z \u0026ldquo;nudných\u0026rdquo; brambor je rázem královská pochoutka!\n800 g drobných nových brambor sůl 2 jarní cibulky 2 malé červené cibule 1 stroužek česneku 1 lžíce sádla pepř Troubu předehřejeme na 200 °C, plech vyložíme pečícím papírem. Brambory omyjeme, ale neloupeme - povaříme je v osolené vodě do poloměkka. Jarní cibulku očistíme, cibuli a česnek oloupeme. Bílou část cibulky nadrobno pokrájíme, zelenou nakrájíme na kolečka. Cibuli nakrájíme na tenčí klínky, česnek na tenké plátky. Uvařené brambory přepůlíme, promícháme se solí a rozložíme na plech. Přidáme cibuli a pečeme 35 - 40 minut ve vyhřáté troubě. V malém rendlíku si mezitím rozehřejeme sádlo, orestujeme na něm bílou část jarní cibulky, ke konci opékání přihodíme česnek. Opečené brambory s červenou cibulí vsypeme do mísy, zalijeme sádlem s cibulkou a česnekem, osolíme, opepříme, přisypeme zelenou část jarní cibulky a promícháme.\nBrambory se skvěle hodí jako příloha třeba k rybě :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/brambory-s-cervenou-cibuli/","summary":"\u003cp\u003ePokud už vás nudí klasické přílohy k masu a rádi čas od času v kuchyni oslníte něčím neotřelým, tento recept, který mám z magazínu \u003cem\u003eOna Dnes\u003c/em\u003e, určitě musíte vyzkoušet. Stačí přidat několik dalších surovin a z \u0026ldquo;nudných\u0026rdquo; brambor je rázem královská pochoutka!\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e800 g drobných nových brambor\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 jarní cibulky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 malé červené cibule\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 stroužek česneku\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 lžíce sádla\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003epepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eTroubu předehřejeme na 200 °C, plech vyložíme pečícím papírem. Brambory omyjeme, ale neloupeme - povaříme je v osolené vodě do poloměkka. Jarní cibulku očistíme, cibuli a česnek oloupeme. Bílou část cibulky nadrobno pokrájíme, zelenou nakrájíme na kolečka. Cibuli nakrájíme na tenčí klínky, česnek na tenké plátky. Uvařené brambory přepůlíme, promícháme se solí a rozložíme na plech. Přidáme cibuli a pečeme 35 - 40 minut ve vyhřáté troubě. V malém rendlíku si mezitím rozehřejeme sádlo, orestujeme na něm bílou část jarní cibulky, ke konci opékání přihodíme česnek. Opečené brambory s červenou cibulí vsypeme do mísy, zalijeme sádlem s cibulkou a česnekem, osolíme, opepříme, přisypeme zelenou část jarní cibulky a promícháme.\u003c/p\u003e","title":"Brambory s červenou cibulí"},{"content":"Před koupí pozemku je vhodné prověřit řadu věcí a ujistit se, že na dané parcele neváznou žádné právní ani faktické vady. Některé informace lze ověřit přímo na internetu, jiné zase na stavebním úřadě, katastrálním úřadě či u poskytovatelů inženýrských sítí.\nÚzemní plán lze dohledat na internetu včetně příslušných dokumentů a výkresů. V územním plánu můžeme ověřit, že je daný pozemek skutečně stavební a jaký druh stavby je zde povolen (rodinný dům, bytový dům atd.). Dále můžeme prověřit sousední parcely a budoucí výstavbu v okolí. Důležité je zjistit, zda neexistuje nějaká překážka, která by bránila získání stavebního povolení. Dobré je zjistit si také informace o ochranných pásmech, záplavových oblastech, spodních vodách, půdě či geologickém a radonovém průzkumu. Ideální je navštívit místní stavební úřad a na vše se zeptat osobně. Místní úředníci mají velmi dobrý přehled a všechny nejasnosti zodpoví.\nV územním plánu lze najít mnoho užitečných informací. Doporučuji vyhledat a přečíst všechny informace, které se přímo týkají dané plochy územního plánu, které pozemek náleží. Já jsem například při zkoumání územního plánu jedné obce zjistil, že obyvatelé na kopci u vodárny mají problém s nedostatečným tlakem vodovodu. Dále jsem se dozvěděl, že k některým pozemkům u vodárny vede velmi úzká příjezdová cesta, která nesplňuje jisté požární předpisy, což značně komplikuje získání stavebního povolení. Představte si, kdybych si tuto informaci neověřil a pozemek koupil. Měl bych sice krásný pozemek na super místě za relativně slušnou cenu, ale nemohl bych na něm stavět. Mimochodem tento pozemek se skutečně prodával na realitkách. Jevil jsem o něm zájem, než jsem zjistil, jaká je situace.\nRegulační plán stanovuje podrobné podmínky pro využití pozemku, pro umístění a prostorové uspořádání budoucí stavby. Určuje například architektonickou podobu domu, typ střechy, výšku stavby, odstupy od hranice pozemku a míru zastavitelnosti. V téže obci bylo v regulačním plánu podmínkou mít sedlovou střechu. Nyní již tato podmínka neplatí. Plochy pro bydlení v rodinných domech tam připouští objekty o výšce do 2 nadzemních podlaží, u objektů v souvislé uliční zástavbě musí výška objektů (římsy) zohlednit výšku okolních staveb, aby nebyla narušena architektonická jednota ulice jako celku.\nVýpis z katastru nemovitostí je možné dohledat zdarma na internetu, ale pouze ve zjednodušené verzi. Pro podrobnější informace je nutné zakoupit elektronickou listinu na internetu nebo navštívit katastrální úřad a zažádat si o podrobný výpis. Z výpisu lze zjistit informace o parcele, vlastnická práva (list vlastnictví), omezení vlastnického práva, nabývací tituly, plomby a informace o změnách právního vztahu. Z výpisu KN můžeme zjistit, zda na pozemku není nějaký právní problém. Důležité je ověřit zejména omezení vlastnického práva (věcné břemeno, zástavní právo, zákaz zcizení a zatížení atd.). Nabývací titul prokazuje, že majitel pozemku je jeho skutečný právoplatný vlastník. Nabývacím titulem může být například kupní či darovací smlouva.\nVýpis z katastrální mapy lze také najít na internetu. Doporučuji aplikaci iKatastr. Na mapě je dobré zkontrolovat rozměry parcely, uliční šíři, příjezdovou cestu a sousední pozemky.\nInženýrské sítě a přípojky je vhodné prověřit přímo u poskytovatelů sítí. Kontakty na jednotlivé správce sítí vám poskytnou na místním stavebním úřadě. Důležité je ověřit, zda je možné se bez problému připojit na elektrickou síť, kanalizaci, vodovod a plynovod. V některých obcích je například problém s kapacitou místní čističky odpadních vod. Nové stavební parcely tak nemusí získat stavební povolení kvůli nedostatečné kapacitě. Vhodné je též zjistit, zda je místní zdroj elektrické energie dostatečně silný a zda nebude potřeba vybudovat novou trafostanici. Poskytovatelé sítí či přímo vlastník komunikace by měli být schopni též předložit dokumentaci k daným sítím, abychom věděli, kudy co vede. Zjistěte si, zda jsou přípojky vyvedeny přímo na pozemek nebo se nachází v přilehlé komunikaci. Vyvedení sítí na pozemek je spojeno s dalšími náklady. Není od věci si také zjistit možnosti připojení k internetu a otestovat mobilní signál.\nPříjezdová cesta k pozemku je velmi důležitá. Pokud je komunikace obecní, je to ideální. Pokud ji vlastní soukromá osoba, je nutné zajistit si právo (služebnost stezky, služebnost cesty a služebnost inženýrských sítí) přístupu na pozemek. Většinou se to řeší věcným břemenem nebo veřejným statkem. Zřízení věcného břemene by se mělo řešit zároveň s kupní smlouvou.\nV neposlední řadě je dobré si prověřit vlastníka nemovitosti, zjistit důvod prodeje, co je součástí kupní ceny a co naopak ne a případně se seznamit s budoucími sousedy, kteří také můžou leccos užitečného prozradit. Při jednání s realitní kanceláří si vyžádejte vzor smluvní dokumentace (rezervační smlouvu, smlouvu o smlouvě budoucí kupní a kupní smlouvu). Zjistěte, jaká se hradí provize, zda je započteno i případné DPH a jaké další poplatky budete/nebudete hradit.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/co-proverit-pred-koupi-pozemku/","summary":"\u003cp\u003ePřed koupí pozemku je vhodné prověřit řadu věcí a ujistit se, že na dané parcele neváznou žádné právní ani faktické vady. Některé informace lze ověřit přímo na internetu, jiné zase na stavebním úřadě, katastrálním úřadě či u poskytovatelů inženýrských sítí.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003eÚzemní plán\u003c/strong\u003e lze dohledat na internetu včetně příslušných dokumentů a výkresů. V územním plánu můžeme ověřit, že je daný pozemek skutečně stavební a jaký druh stavby je zde povolen (rodinný dům, bytový dům atd.). Dále můžeme prověřit sousední parcely a budoucí výstavbu v okolí. Důležité je zjistit, zda neexistuje nějaká překážka, která by bránila získání stavebního povolení. Dobré je zjistit si také informace o ochranných pásmech, záplavových oblastech, spodních vodách, půdě či geologickém a radonovém průzkumu. Ideální je navštívit místní stavební úřad a na vše se zeptat osobně. Místní úředníci mají velmi dobrý přehled a všechny nejasnosti zodpoví.\u003c/p\u003e","title":"Co prověřit před koupí pozemku"},{"content":"Na tento titul jsem se chystala už hrozně dlouho a nebýt mého marodění, kdoví, kdy bych si na něj udělala čas. A přitom se jedná o tak čtivý a napínavý příběh, že jsem ho zhltla prakticky během víkendu. Co dělá tuto knihu pro mě navíc tak speciální je místo, kde se odehrává, a fakt, že je napsaná podle skutečné události a vystupuje v ní část mé rodiny, respektive rodiče mého strýce :-) Děj knihy je zasazen do období konce druhé světové války, kdy oblastí jižního Valašska přechází fronta. Vypravěči příběhu jsou sourozenci Pavelkovi, kteří na sklonku války prožívají dramatické okamžiky při střetu s ustupujícími německými vojáky. Kniha se vrací i do minulosti a její hrdinové vzpomínají na časy před válkou a uplynulá válečná léta. Na své si při čtení přijdou i romantické duše - nechybí zde totiž ani napínavá milostná zápletka, u které nezůstane jediné oko suché :-) Za mě jsou Oči války mimořádným titulem, cenným o to víc, že zachycuje události, které se skutečně staly. Více takových knih!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/miroslav-beno-oci-valky/","summary":"\u003cp\u003eNa tento titul jsem se chystala už hrozně dlouho a nebýt mého marodění, kdoví, kdy bych si na něj udělala čas. A přitom se jedná o tak čtivý a napínavý příběh, že jsem ho zhltla prakticky během víkendu. Co dělá tuto knihu pro mě navíc tak speciální je místo, kde se odehrává, a fakt, že je napsaná podle skutečné události a vystupuje v ní část mé rodiny, respektive rodiče mého strýce :-) Děj knihy je zasazen do období konce druhé světové války, kdy oblastí jižního Valašska přechází fronta. Vypravěči příběhu jsou sourozenci Pavelkovi, kteří na sklonku války prožívají dramatické okamžiky při střetu s ustupujícími německými vojáky. Kniha se vrací i do minulosti a její hrdinové vzpomínají na časy před válkou a uplynulá válečná léta. Na své si při čtení přijdou i romantické duše - nechybí zde totiž ani napínavá milostná zápletka, u které nezůstane jediné oko suché :-) Za mě jsou \u003cem\u003eOči války\u003c/em\u003e mimořádným titulem, cenným o to víc, že zachycuje události, které se skutečně staly. Více takových knih!\u003c/p\u003e","title":"Miroslav Beňo - Oči války"},{"content":"Docela se divím, že se tady tento recept objevuje až teď. Carbonary totiž naprosto miluju a mám dobře zmapované, ve které z okolních restaurací je umí nejlíp :-) Přestože jejich příprava není nijak složitá, dlouho jsem se odhodlávala k tomu uvařit si je doma. Dopadlo to ale výborně, a tak se s vámi můžu podělit o svůj osvědčený recept:\n200 g anglické slaniny v celku špagety sůl 150 g parmazánu 6 žloutků čerstvě mletý pepř Slaninu pokrájíme na kostičky a dáme vypéct na rozpálenou pánev. Špagety uvaříme klasicky v osolené vodě. Parmazán najemno nastouháme a většinu smícháme ve větší míse se žloutky. Scedíme uvařené špagety, ale trochu vody, v níž se vařily, si dáme stranou. Špagety vmícháme do vaječné směsi, aby se důkladně obalily. Přidáme vypečenou slaninu a podle potřeby i trochu vody ze špaget, aby byla omáčka krémovější. Vše dobře promícháme. Carbonara servírujeme posypané zbytkem parmazánu a čerstvě mletým pepřem.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/spagety-carbonara/","summary":"\u003cp\u003eDocela se divím, že se tady tento recept objevuje až teď. Carbonary totiž naprosto miluju a mám dobře zmapované, ve které z okolních restaurací je umí nejlíp :-) Přestože jejich příprava není nijak složitá, dlouho jsem se odhodlávala k tomu uvařit si je doma. Dopadlo to ale výborně, a tak se s vámi můžu podělit o svůj osvědčený recept:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e200 g anglické slaniny v celku\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ešpagety\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e150 g parmazánu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e6 žloutků\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ečerstvě mletý pepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eSlaninu pokrájíme na kostičky a dáme vypéct na rozpálenou pánev. Špagety uvaříme klasicky v osolené vodě. Parmazán najemno nastouháme a většinu smícháme ve větší míse se žloutky. Scedíme uvařené špagety, ale trochu vody, v níž se vařily, si dáme stranou. Špagety vmícháme do vaječné směsi, aby se důkladně obalily. Přidáme vypečenou slaninu a podle potřeby i trochu vody ze špaget, aby byla omáčka krémovější. Vše dobře promícháme. Carbonara servírujeme posypané zbytkem parmazánu a čerstvě mletým pepřem.\u003c/p\u003e","title":"Špagety carbonara"},{"content":"Pomlčme o aktuálním datu v kalendáři a pojďme se podívat na literární \u0026ldquo;úlovky\u0026rdquo; uplynulého léta\u0026hellip;\nIlona Kleníková - Julie Červená: Je mi třicet a jsem singl\nTuto knihu jsem poprvé zahlédla u jedné své nejmenované kamarádky, jejíž životní situaci titul dobře vystihuje :-) Stejně jako její autorka píšící pod pseudonymem Julie Červená to však nebere zas tak tragicky, a proto jsem také po útlé knížečce v knihovně sáhla s vidinou pohodového prázdninového počtení. Jednotlivé historky původně vycházely jako sloupky v deníku Metro, takže jsou krátké a svižné a přesně splňují můj požadavek oddechového čtení pro chvíle, kdy prostě potřebujete vypnout.\nKateřina Šedá - BRNOX (Průvodce brněnským Bronxem)\nTuto srandu jsem dostala od Péti k narozeninám. Poprvé jsem ji zaregistrovala, když jsme byli ve Washingtonu a před spaním si pouštěli díl DVTV s iniciátorkou celého projektu Kateřinou Šedou. Už tehdy mě myšlenka průvodce po nechvalně proslulé brněnské čtvrti docela nadchla. Ráda objevuju v Brně \u0026ldquo;nová\u0026rdquo; zákoutí a příběhy, které se k nim vážou. Zatoulat se ale zrovna do oblasti Cejlu by mě asi samu od sebe zrovna nenapadlo\u0026hellip; BRNOX je knížka, která chce tento postoj, který zaujímá asi většina lidí, změnit. Nabízí lidský a nezkreslený pohled na brněnský \u0026ldquo;Bronx\u0026rdquo;, místní obyvatele a jejich specifika, přehledně seřazený do desítky \u0026ldquo;barevných\u0026rdquo; kapitol, zaměřených vždy na určité téma (gastronomie, kultura, holocaust a další). V průvodci najdete rozhovory s místními, dialogy z ulice i další bohaté výsledky autorčina ročního terénního výzkumu. Průvodce zaujme a pobaví i svým grafickým zpracováním a bohatou fotografickou přílohou (pouze grafická stránka kapitoly \u0026ldquo;Holocaust\u0026rdquo; se mi vůbec nelíbila). Součástí knihy je rovněž mapa s vyznačenými trasami, která \u0026ldquo;turisty\u0026rdquo; láká k návštěvě. Tak asi taky co nevidět vyrazíme :-). Originálně zpracovaný průvodce byl právěm oceněn cenou Magnesia Litera.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/srpnova-knihovnicka-3/","summary":"\u003cp\u003ePomlčme o aktuálním datu v kalendáři a pojďme se podívat na literární \u0026ldquo;úlovky\u0026rdquo; uplynulého léta\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eIlona Kleníková - Julie Červená: Je mi třicet a jsem singl\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTuto knihu jsem poprvé zahlédla u jedné své nejmenované kamarádky, jejíž životní situaci titul dobře vystihuje :-) Stejně jako její autorka píšící pod pseudonymem \u003cem\u003eJulie Červená\u003c/em\u003e to však nebere zas tak tragicky, a proto jsem také po útlé knížečce v knihovně sáhla s vidinou pohodového prázdninového počtení. Jednotlivé historky původně vycházely jako sloupky v deníku Metro, takže jsou krátké a svižné a přesně splňují můj požadavek oddechového čtení pro chvíle, kdy prostě potřebujete vypnout.\u003c/p\u003e","title":"Srpnová knihovnička"},{"content":"Léto už je pro letošek asi definitivně pryč. Zůstalo mi tu po něm jen spoustu blogových restů :-). A protože zase po dlouhé době marodím, nastal konečně čas s těmi resty trochu pohnout. Na rozehřátí tu mám recept na meruňkový džem podle Dity P., který jsem otestovala na sousedovic úrodě. Dita ho sice označuje jako \u0026ldquo;legendární\u0026rdquo;, ale popravdě řečeno je to úplně klasický meruňkový džem. Ale dobrej, to zas jo!\n1 kg zralých meruněk 600 - 700 g krystalového cukru kyselina citronová, na špičku nože Meruňky omyjeme, vypeckujeme a rozkrájíme na čtvrtky. Dáme do hrnce, prosypeme cukrem, přidáme kyselinu citronovou a promícháme. Necháme přes noc odležet v lednici, aby meruňky pustily šťávu.\nNa druhý den přesuneme hrnec na plotnu, obsah dobře promícháme a přivedeme k varu. Za stálého míchání zvolna vaříme asi 10 minut. Meruňky by se měly trochu rozvařit, ale zůstat i tak v kusech. Hrnec sundáme z plotny a necháme 5 minut vystydnout. Ještě horký džem plníme do čistých skleniček a ihned zavíčkujeme.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/merunkovy-dzem/","summary":"\u003cp\u003eLéto už je pro letošek asi definitivně pryč. Zůstalo mi tu po něm jen spoustu blogových restů :-). A protože zase po dlouhé době marodím, nastal konečně čas s těmi resty trochu pohnout. Na rozehřátí tu mám recept na meruňkový džem podle Dity P., který jsem otestovala na sousedovic úrodě. Dita ho sice označuje jako \u0026ldquo;legendární\u0026rdquo;, ale popravdě řečeno je to úplně klasický meruňkový džem. Ale dobrej, to zas jo!\u003c/p\u003e","title":"Meruňkový džem"},{"content":"Dobrá dopravní dostupnost je pro nás nesmírně důležitá a je podstatným kritériem při výběru vhodného pozemku. Velkou roli u nás hraje doba dojíždění do práce či do školy. Preferujeme jízdu vlakem či autobusem oproti dojíždění autem. Silnice v Brně bývají často ucpané a MHD je rychlejší. V centru Brna je také problém s parkováním.\nSamozřejmě platí přímá úměra: čím blíže do Brna, tím vyšší cena pozemku, ale kratší doba dojíždění. Jsem ochotný zaplatit vyšší cenu za pozemek, pokud splňuje všechny moje požadavky a je blízko do města. Jeden známý se podivoval nad tím, kolik chci zaplatit za pozemek v bezprostřední blízkosti Brna, když můžu koupit pozemek např. na Jižní Moravě za několikanásobně nižší cenu. To je sice pravda, ale my opravdu nechceme trávit každý den 2 hodiny dojížděním do práce a z práce. Pro zajímavost jsem si to spočítal.\nZkusím porovnat 2 situace na následujícím příkladu: dojezdová vzdálenost do práce 30 min vs. 60 min.\nInput: 4 členná rodina Rodiče okolo 30 let Otec bude dojíždět do práce ještě 30 let Matka bude dojíždět do práce ještě 25 let (mateřská) Dcera bude dojíždět do školy 13 let (8letá střední + VŠ) Syn bude dojíždět do školy 9 let (4letá střední + VŠ) Rodiče budou celkem dojíždět 55 let Děti budou celkem dojíždět 22 let Průměrný počet pracovních dnů v roce je 250 Po odečtení dovolené 220 Rodiče budou dojíždět do práce ještě 12100 dnů Průměrný počet školních dnů v roce je 190 Děti budou dojíždět do školy 4180 dnů Rodina bude celkem dojíždět 16280 dnů Situace A: Dojezdová vzdálenost 30 min Rodina stráví dojížděním tam a zpět: 16280 x 60 = 976800 minut = 16280 hodin Situace B: Dojezdová vzdálenost 60 min Rodina stráví dojížděním tam a zpět: 16280 x 120 = 1953600 minut = 32560 hodin Rodina s dojezdovou vzdáleností A ušetří za život 16280 hodin dojížděním oproti rodině B. To je 678 celých dnů strávených jen v dopravních prostředcích! Jen pro názornost zkusíme přepočítat čas na peníze. Pokud by rodiče A v ušetřeném čase (12100 hodin) pracovali za aktuální průměrnou mzdu 170 Kč/h, vydělali by oba dohromady přes 2 miliony Kč. Samozřejmě je to jen hloupý příklad a čísla budou značně zkreslená, ale i tak je to velký rozdíl a obrovská úspora času, která je k nezaplacení.\nVe vlaku či autobusu se dá trávit čas i efektivně - čtením, poslechem podcastů, sledováním videí, programováním apod., ale to nijak nevynahradí ztracený čas, který bych mohl trávit lépe - například s rodinou.\nDelší dojezdová vzdálenost do města má ještě jednu velkou nevýhodu - psychologický efekt. Když budu bydlet blíž, spíš se \u0026ldquo;vyhrabu\u0026rdquo; s manželkou do divadla, na koncert, na párty či návštěvu známých.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/doba-dojizdeni/","summary":"\u003cp\u003eDobrá dopravní dostupnost je pro nás nesmírně důležitá a je podstatným kritériem při výběru vhodného pozemku. Velkou roli u nás hraje doba dojíždění do práce či do školy. Preferujeme jízdu vlakem či autobusem oproti dojíždění autem. Silnice v Brně bývají často ucpané a MHD je rychlejší. V centru Brna je také problém s parkováním.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eSamozřejmě platí přímá úměra: čím blíže do Brna, tím vyšší cena pozemku, ale kratší doba dojíždění. Jsem ochotný zaplatit vyšší cenu za pozemek, pokud splňuje všechny moje \u003ca href=\"/posts/hledame-pozemek/\"\u003epožadavky\u003c/a\u003e a je blízko do města. Jeden známý se podivoval nad tím, kolik chci zaplatit za pozemek v bezprostřední blízkosti Brna, když můžu koupit pozemek např. na Jižní Moravě za několikanásobně nižší cenu. To je sice pravda, ale my opravdu nechceme trávit každý den 2 hodiny dojížděním do práce a z práce. Pro zajímavost jsem si to spočítal.\u003c/p\u003e","title":"Doba dojíždění"},{"content":"Stavební pozemek jsem začal hledat asi před 2 roky. Hledal jsem hlavně na internetu. Postupně jsem zjišťoval, že najít pěkný pozemek za dobrou cenu nebude snadné. Když už něco vypadalo dobře, byl tam většinou nějaký zádrhel. Měl jsem následující požadavky.\nRozloha alespoň 600 m2. Ideálně okolo 800 m2 obdélníkového tvaru. Minimální šířka pozemku alespoň 20 m. Stačí nám menší pozemek pro samostatně stojící dům se zahradou a s dostatkem soukromí. Příliš velký pozemek by bylo náročné udržovat.\nVšechny inženýrské sítě dostupné na pozemku. Elektřina, plyn, voda a kanalizace. Voda se dá řešit vlastní studnou a odpady zase vlastní ČOV či jímkou, ale jsou s tím spojené různé problémy. Mnoho nabízených pozemků nemá inženýrské sítě, ale jsou v blízkém dosahu. Tomu jsme se také raději chtěli vyhnout, protože vybudování sítí je poměrně nákladné a mohou s tím být spojeny další problémy.\nPěkná lokalita. Ideálně v blízkosti přírody a lesa na klidném místě s dostatečným soukromím (slepá ulice). V dostatečné vzdálenosti od rušné silnice, vlakové trati, letiště, průmyslových budov a dalších rušivých elementů. Důležitý je také územní plán, aby poblíž pozemku v budoucnu nevyrostla například dálnice.\nDobrá dopravní dostupnost. MHD, vlak a noční rozjezdy. Dobrá dostupnost do Brna je pro nás velmi důležitá. Nechceme trávit každý den hodiny dojížděním do práce nebo do školy. Preferujeme jízdu vlakem či autobusem oproti dojíždění autem. V centru Brna je problém s parkováním a ve špičce jsou silnice ucpané. Také bychom ocenili nějaké noční spojení (rozjezd).\nVhodná orientace parcely. Ideálně s příjezdovou cestou na severu, aby obývák a zahrada byly orientovány na jih či západ. Raději rovina, než svah.\nObčanská vybavenost. Obchod, škola a školka, restaurace, pošta, bankomat, sportovní vyžití, občanské sdružení a zájmové aktivity.\nNeriziková oblast. Vyvarovat se záplavovým oblastem, nadměrné vlhkosti, radioaktivitě, kontaminaci půdy, oblastem s nadměrným hlukem apod.\nLíbí se mi spíše sever a západ Brna, kde je krásná příroda. Na jihu je průmyslová oblast, dálnice, letiště a žádné lesy. Hledali jsme převážně v těchto lokalitách: Ivanovice, Lelekovice, Mokrá hora, Řečkovice, Soběšice, Kníničky, Bystrc, Líšeň, Komín, Žebětín. Tyto lokality mají relativně dobré dopravní spojení, hezké okolí a jsou blízko Brnu. Líbí se mi i lokality jako Rozdrojovice, Jinačovice, Útěchov, Řícmanice, Ochoz u Brna či Mokrá Horákov, ale tam už je spojení MHD o něco horší. Střelice mají super spojení, v okolí je hezká příroda, ale když jsem se tam byl podívat na kole, přišlo mi, že tam není žádná občanská vybavenost.\nAktuální situace na trhu s nemovitostmi není úplně růžová. Dobře to shrnuje přednáška Realita brněnských realit Jaroslava Kováče z Barcampu Brno 2017. Ceny nemovitostí v ČR jsou velmi vysoko, jelikož je vysoká poptávka a nízká nabídka. To zapříčinilo několik faktorů. Po krizi 2009 se postupně začalo dařit ekonomice. V roce 2014 se obrátil trend s cenami a ty začaly stoupat. Ekonomika roste, je nízká nezaměstnanost a stoupá poptávka po nemovitostech, protože lidé chtějí mít vlastní bydlení. Úrokové sazby klesly pod 3%, hypotéky jsou výhodné. Nabídka je nízká a prodává většinou jen ten, kdo musí. Zároveň není kde stavět. Územní plán města Brna je velmi zastaralý (1994) a nový územní plán má být nejdříve až v roce 2022. Už nyní se však ví, že se to nestihne a nový plán může být až okolo roku 2025. V některých případech došlo k nárůstu cen až o 50% za pouhé 2 roky. Kováč uvádí příklad, kdy v roce 2014 prodal se svojí realitkou byt 3+1 v Lískovci za 2.1M Kč. Podobný byt se stejnými parametry prodal v roce 2016 za 3.1M Kč. Ke konci roku 2016 se však začíná trh s nemovitostmi ochlazovat. Daň z nabytí věcí nemovitých 4% hradí od listopadu 2016 kupující. ČNB začíná regulovat hypotéky a bankám je doporučováno již nedávat 100% úvěr, ale 80% až 90%. Dosud klesající úrokové sazby začínají obracet směr. Poptávka začíná klesat. Co bude dál nikdo neví, ale Kováč se domnívá, že velký propad nehrozí a trh bude spíše stagnovat.\nZdroj: HB index Hypoteční banky\nSituace s pozemky je stejná, ne-li ještě horší než s byty. Najít dobrý pozemek je velice těžké. Ceny jsou vysoké a nabídka žalostně nízká. Stavební pozemky v Brně a blízkém okolí zkrátka nejsou a hned tak nebudou. Ceny v námi hledaných lokalitách se obvykle pohybují v rozmezí 5k-8k Kč/m2. Není však výjimkou ani cena 12k. Cena pozemku mnohdy převyšuje předpokládanou cenu samotného domu.\nDlouho se mi nedařilo nic najít. Vždycky tam byl nějaký vroubek. Ke konci už jsem byl tak zoufalý, že jsem chtěl začít poštou obepisovat majitele (adresu majitele lze snadno najít v KN) pěkných pozemků, zda by náhodou ten jejich nechtěli prodat. Naštěstí to nakonec nebylo potřeba. Za celou dobu jsme byli asi na 10 prohlídkách a našli jsme celkem 3 pozemky, které jsme byli ochotni koupit. Dvakrát to nevyšlo a až napotřetí jsme uspěli.\nPrvní byl v Brně Ivanovicích. Majitelka prodávala 2 samostatné stavební parcely a nakonec dala přednost jinému zájemci, který projevil zájem o obě parcely. Druhý pozemek jsme však nakonec nekoupili, protože nám majitel těsně před podpisem kupní smlouvy navýšil cenu. K tomu se objevily další problémy a my ztratili důvěru v majitele i realitní kancelář. O tomto bude na blogu samostatný článek. Náš vysněný pozemek jsme našli až na třetí pokus.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/hledame-pozemek/","summary":"\u003cp\u003eStavební pozemek jsem začal hledat asi před 2 roky. Hledal jsem hlavně na internetu. Postupně jsem zjišťoval, že najít pěkný pozemek za dobrou cenu nebude snadné. Když už něco vypadalo dobře, byl tam většinou nějaký zádrhel. Měl jsem následující požadavky.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003eRozloha alespoň 600 m2.\u003c/strong\u003e Ideálně okolo 800 m2 obdélníkového tvaru. Minimální šířka pozemku alespoň 20 m. Stačí nám menší pozemek pro samostatně stojící dům se zahradou a s dostatkem soukromí. Příliš velký pozemek by bylo náročné udržovat.\u003c/p\u003e","title":"Hledáme pozemek"},{"content":"Vždy jsem si přál mít vlastní dům se zahradou. Vyrůstal jsem v malém bytě 2+1 na sídlišti spolu se 2 sourozenci. Neměli jsme vlastní dětský pokoj a náš byt byl pro pěti člennou rodinu docela malý. Nikterak zvlášť mi to nevadilo, byl jsem na to zvyklý a také jsme hodně času trávili u babičky s dědou. Přesto jsem vždycky toužil mít vlastní pokoj a bydlet na hezkém místě.\nPo střední škole jsem se přestěhoval ze středních Čech do Brna kvůli studiu VŠ a postavil jsem se na vlastní nohy. Čtyři roky jsem bydlel na Kolejích pod Palackého vrchem. Během studií jsem potkal svou osudovou ženu a později jsme spolu začali bydlet v podnájmu. Po dokončení VŠ studia jsme se přestěhovali do družstevního bytu 2+kk, ve kterém bydlíme dodnes. V bytě se nám bydlí velmi dobře, ale bohužel není dostatečně velký pro rodinu. Z tohoto důvodu jsme začali uvažovat o novém bydlení.\nChtěl bych, aby naše děti vyrůstaly v rodinném domě na hezkém místě, aby měly vlastní pokoj a mohly si hrát na zahradě. Chtěl bych si dům postavit podle našich vlastních představ, využít moderní technologie současnosti a maximálně snížit provozní náklady. Nechci řadovku, ale samostatně stojící dům, který nám poskytne více soukromí. Možnost koupit již hotový dům v rámci developerského projektu jsme zavrhli, protože to většinou vyjde cenově nastejno a člověk se musí podřídit představám někoho jiného. Developeři navíc obvykle šetří na materiálech. Koupit starší dům a zrekonstruovat jej jsme také zavrhli, jelikož rekonstrukce bývá často stejně finančně či časově náročná jako stavba nového domu. Starší domy nejsou ani příliš úsporné na provoz. Preferujeme tedy novostavbu dle vlastního projektu na míru.\nPo stavebních pozemcích v Brně a blízkém okolí jsem začal pokukovat cca před 2 roky. Později jsem si začal čím dál více uvědomovat, že najít pěkný pozemek nebude vůbec jednoduché.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/hledame-nove-bydleni/","summary":"\u003cp\u003eVždy jsem si přál mít vlastní dům se zahradou. Vyrůstal jsem v malém bytě 2+1 na sídlišti spolu se 2 sourozenci. Neměli jsme vlastní dětský pokoj a náš byt byl pro pěti člennou rodinu docela malý. Nikterak zvlášť mi to nevadilo, byl jsem na to zvyklý a také jsme hodně času trávili u babičky s dědou. Přesto jsem vždycky toužil mít vlastní pokoj a bydlet na hezkém místě.\u003c/p\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"hledame-nove-bydleni-01.jpg\"\n         alt=\"Panelák\"/\u003e \n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cp\u003ePo střední škole jsem se přestěhoval ze středních Čech do Brna kvůli studiu VŠ a postavil jsem se na vlastní nohy. Čtyři roky jsem bydlel na Kolejích pod Palackého vrchem. Během studií jsem potkal svou osudovou ženu a později jsme spolu začali bydlet v podnájmu. Po dokončení VŠ studia jsme se přestěhovali do družstevního bytu 2+kk, ve kterém bydlíme dodnes. V bytě se nám bydlí velmi dobře, ale bohužel není dostatečně velký pro rodinu. Z tohoto důvodu jsme začali uvažovat o novém bydlení.\u003c/p\u003e","title":"Hledáme nové bydlení"},{"content":"Metropole Surabaya je poměrně chudá na historické památky, ale vzhledem k tomu, že jsme si ji vybrali pouze jako přestupní stanici, příliš nás to netrápilo. Co nás však trápilo více byly ceny letenek do Yogyakarty, které nebyly tak příznivé, jak jsme si představovali, a navíc nám z nějakého záhadného důvodu nešly koupit online. Nakonec nás však napadlo spásné řešení - vypravit se do Yoggy vlakem! Cesta měla trvat asi 5 hodin a usoudili jsme, že i s čekáním na letištích by nás to časově nakonec vyšlo nastejno. A navíc byly jízdenky za hubičku! Nápad by tedy byl. Po lahodné snídani, složené z všelijakých druhů teplého jídla, toustů, ovoce, zeleniny a sladkých waflí, jsme si zašli ještě do hotelové kavárny na kávičku a všechno řádně naplánovali.\nDo odjezdu vlaku nám zbývalo ještě dost času, a tak jsme se rozhodli porozhlédnout po okolí. Hlučná a špinavá Surabaya je hlavním přístavem východní Jávy a moc kulturních zajímavostí se zde nenachází. Čeho se však Surabayi nedostává na kultuře, to si vynahrazuje možnostmi nákupů. Ve městě najdete údajně ta nejlepší nákupní centra hned po Jakartě. A protože jsme se už dlouho nevěnovali shánění suvenýrů, s radostí jsme se chytli doporučení z průvodce a do jednoho nedalekého nákupního střediska zamířili :-)\nLákalo nás především nepřeberné množství barevných košil a halenek s tradičním indonéským potiskem, které tu v turisty nepolíbeném městě prodávali za mnohem lepší ceny než na Bali. A jako Evropani jsme tu opět sklízeli nemalý zájem jak ze strany prodavaček, tak běžných kolemjdoucích :-D\nO pár hodin později jsme se obtěžkáni novými hadříky a pečivem do vlaku vydali na zpáteční cestu do našeho hotelu. Nebe se ovšem mezitím děsivě zatáhlo a tropický slejvák na sebe také nenechal dlouho čekat. Přestože jsme byli od hotelu vzdálení s bídou čtvrt hodiny chůze, řádila taková průtrž, že bylo nemyslitelné, abychom pokračovali v cestě. Už tak jsme měli od včerejška pěknou kupu nedosušeného oblečení z lijáku na Ijenu. Ukryli jsme se pod nějakou stříškou na ulici, zároveň nás už ovšem začínal i pěkně tlačit čas, protože odjezd našeho vlaku se blížil, netušili jsme, jak daleko je to odsud na vlakové nádraží ani kde se tam kupují jízdenky.\nV tom nás napadlo, že jsme před chvílí míjeli několik řidičů rikšy, kteří na nás vesele mávali, že nás svezou. To ovšem ještě nepršelo a my jejich snahu vydělat na evropských turistech vesele bojkotovali. Pokorně jsme se tedy vrátili a požádali o svezení :-). Jízda krytou rikšou byla docela vtipným zážitkem - možná bychom byli v hotelu rychlejc i pěšky, ale za tu srandu to stálo a aspoň jsme nezmokli.\nPak už následovala honička - vyzvednout na hotelu naše zavazadla, nechat si zavolat Bluebird taxi a pak už se jen modlit v dopravní zácpě, abychom na naše vlakové nádraží Gubeng dorazili včas. Štěstí ale stálo ten den při nás, a tak nejen že jsme zvládli v rekordním čase a bez zádrhelů nákup jízdenek, ale hravě jsme našli i náš perón a vlak. Jízdenky se zde kontrolují pracovníky místních drah ještě před nástupem do vlaku, takže jsme to měli celkem posichrované :-)\nCo nás hodně příjemně překvapilo byla čistota i moderní vybavení našeho vlaku. Pohodlné sedačky, čisté toalety, televize a dokonce \u0026ldquo;stevardi\u0026rdquo;, kteří nám na cestu klimatizovaným vozem rozdali deky\u0026hellip; to bych v Indonésii popravdě moc nečekala! Jestli ono to nebude tím, že jsme si sedli do vagonu vyšší třídy, jak nám při obcházení průvodčího záhy docvaklo :-D Naštěstí se nic tak strašného nestalo a na našich místech jsme mohli zůstat až do Yogyakarty. Cesta utekla velice rychle a příjemně - ani mi to nepřišlo jako 5 hodin. Čas jsem si krátila čtením Zelené míle (u níž mi Péťa nechtěně prozradil pointu :-D\u0026hellip;).\nNěkdy mezi devátou a desátou večer jsme dorazili do Yogyakarty. Rychle jsme se zorientovali a zamířili ven, abychom si chytili nějaké taxi. V Yogge už jsou místní na turisty zvyklí, takže následovalo tradiční divoké smlouvání, z něhož jsme stejně nevyšli jako vítězové, protože už bylo pozdě a my se do našeho hotelu prostě potřebovali dostat. Při vystupování z taxi před hotelem jsme si nezapomněli hlasitě česky postěžovat, jak nás ten taxikář \u0026ldquo;nechutně vojebal\u0026rdquo;. Jak už to tak bývá, právě v tom okamžiku jsme narazili na první kolemjdoucí Čechy za celou naši dovolenou, klasika :D\u0026hellip;\nRadši jsme se honem pakovali ubytovat do našeho malého, leč útulného pokojíčku. A pak už hurá na kutě! Měli jsme před sebou už pouhé dva dny dovolené, ale Yogaykarta toho nabízela tolik k vidění, že jsme byli odhodlaní užít si je na maximum!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/surabaya/","summary":"\u003cp\u003eMetropole Surabaya je poměrně chudá na historické památky, ale vzhledem k tomu, že jsme si ji vybrali pouze jako přestupní stanici, příliš nás to netrápilo. Co nás však trápilo více byly ceny letenek do Yogyakarty, které nebyly tak příznivé, jak jsme si představovali, a navíc nám z nějakého záhadného důvodu nešly koupit online. Nakonec nás však napadlo spásné řešení - vypravit se do Yoggy vlakem! Cesta měla trvat asi 5 hodin a usoudili jsme, že i s čekáním na letištích by nás to časově nakonec vyšlo nastejno. A navíc byly jízdenky za hubičku! Nápad by tedy byl. Po lahodné snídani, složené z všelijakých druhů teplého jídla, toustů, ovoce, zeleniny a sladkých waflí, jsme si zašli ještě do hotelové kavárny na kávičku a všechno řádně naplánovali.\u003c/p\u003e","title":"Surabaya"},{"content":"Den našeho rozloučení s ostrovy Gili a vlastně i s celým Bali byl tu. Po snídani jsme se přesunuli i s našimi zavazadly do přístaviště na rychloloď a než jsme se nadáli, už jsme byli zase zpátky v Padang Bai, kde nás již vyhlížel domluvený šofér Antok :-D.\nNa tomto dnu vlastně není moc co líčit, protože nás čekala celodenní jízda autem napříč celým Bali, zpestřená snad jen Antokovou zálibou v reggae music, kterou nás oblažoval celou cestu z reproduktorů, a zastávkou na večeři ve warungu pro místňáky, která nás díky přítomnosti Antoka vyšla na nějakých 60 Kč za oba :-D!\nNěkdy okolo desáté večer jsme konečně dorazili do přístaviště a nalodili se i s autem na trajekt, který nás během hodiny převezl na Jávu do přístavu Ketapang. Pak už to bylo coby kamenem do Banyuwangi, městečka, kde jsme se rozhodli přenocovat. Díky příznivým cenám jsme si na Jávě mohli za srovnatelné peníze dopřát nesrovnatelně luxusnější ubytování. Právě tady v Banyuwangi jsme také zažili pravděpodobně naši nejlepší indonéskou snídani. To nepřeberné množství ovoce, džusů, dezertů\u0026hellip;\nPosilněni vydatnou snídaní jsme sbalili našich pár švestek a vydali se spolu s vždy dochvilným Antokem :-D na náš dnešní trip - výstup na sopku Ijen. Hlavním turistickým lákadlem této náhorní plošiny je jezero Kawah Ijen v kráteru vyhaslé sopky, na jehož březích se dodnes primitivním způsobem těží síra.\nVýchozím bodem pro tříkilometrovou výpravu k jezeru je obec Pal Tuding, kde se nachází kancelář národního parku, kde je potřeba zaplatit vstupní poplatek. Počasí nám zpočátku úplně nepřálo, a tak jsme výlet zahájili v místním stánku zakoupením pláštěnek. Déšť naštěstí časem ustal, takže jsme se mohli soustředit na výstup. Trasa vedla zpočátku lesem do prudkého kopce a postupně se stávala příkřejší a v deštěm rozbahněném terénu hůře schůdná.\nBěhem cesty jsme míjeli těžaře síry svážející na svých vozících žlutý náklad. Za peníze jsou velice ochotní zapózovat na fotku :-D. Hornící sestupují k jezeru Kawah Ijen každý den - na břehu si naloží 50-70 kg síry a s tímto nákladem se vydávají zase zpět. Je to nebezpečná a velice špatně placená práce - sirné výpary kolem jezera jsou jedovaté a několik horníků už zde prý zahynulo.\nVýstup byl poměrně náročný, takže jsme přivítali s povděkem občerstvovací zastávku a nechali si od místní babi uvařit nudlovou polévku do hrnečku. Posilněni jsme se vydali na poslední etapu výstupu. Cesta nás dovedla až k okraji kráteru a najednou končila na holém skalisku asi dvě stě metrů nad jezerem. K našemu zklamání však široko daleko nebylo vidět nic než hustá mlha. Už to vypadalo, že jsme se celou tu cestu sem nahoru táhli úplně zbytečně. Péťa to ale nechtěl vzdát a rozhodl, že zkusíme sestoupit trochu níž k sirnému jezeru. Neměli jsme s sebou masky, takže jsme si obličej alespoň zakryli šátky, abychom nevdechovali dusivé sirné výpary. A v tom se mlha skutečně na chvíli rozestoupila a my jsme spatřili to, co nám dosud zůstalo skryto - nepopsatelně modro-zelené sirné jezero! Strávili jsme tam tak asi půl hodiny, číhající na několik dalších okamžiků, kdy nám valící se oblaka mlhy a páry znovu odkryjí tu krásnou podívanou.\nKdyž už jsme se pomalu chystali k odchodu, strhnul se liják. Ohromný tropický liják, který nás během chvilky zalil takovou sprchou, že ani pláštěnky a deštníky nás nezachránily. Měla jsem promočené kompletně všechno - minimálně tři vrstvy oblečení včetně spodního prádla a v kožených botách nad kotníky mi taky pěkně čvachtalo. A to jsme před sebou měli ještě celou minimálně dvou hodinovou cestu zpátky! Prokletý sirou smrdící Ijen nás takhle vytrestal!\nNedalo se ale nic dělat - promočení na kost jsme museli jít dál. Jak to ale bývá, po dešti obvykle vysvitne slunce - a my jsme se najednou, když se mraky a mlhy rozplynuly, nestačili divit, jak je tu nahoře krásně v záři slunečních paprsků. Celkově mi příroda na Jávě přišla o něco barevnější a bujnější než na Bali, i když možná je to jen můj pocit.\nNašemu návratu ala mokré slepice se Antok, čekající a pokuřující dole na parkovišti u infocentra, nepokrytě vysmál. V autě jsme se, promoklí a navzdory slunci prokřehlí, kompletně převlékli do suchého. To blaho, když jsem si na nohy poprvé za celou dovolenou natáhla huňaté vlněné ponožky - já věděla, že přijdou vhod i v tropech :-)!!\nHorší ovšem bylo, že teplého oblečení jsme si s sebou opravdu nebrali moc - prakticky veškeré trekové oblečení a obuv jsme teď měli komplet mokré a v místním klimatu nebylo moc pravděpodobné, že se nám je podaří do rána vysušit, abychom mohli pokračovat na další trek. Museli jsme tedy přehodnotit naše plány a rozhodnout se, co dál.\nNakonec jsme usmlouvali s Antokem, aby nás zavezl do Surabaya, druhého největšího města v Indonésii, kde je letiště a odkud tedy budeme moci rovnou přeletět do Yogyakarty, kam jsme stejně měli namířeno v následujících dnech. Přišlo nám to jako nejlepší řešení a Antok taky moc neprotestoval, i když nás za tuto změnu plánu neváhal oškubat na kost 8-)\nVtipnou tečkou dne byla večeře, kterou jsme si opět rozhodli dopřát v Antokově režii v nějakém lokálním podniku. Zavezl nás tedy k jakémusi \u0026ldquo;fast foodu\u0026rdquo; pod širým nebem, kde jsme si vybrali klasické nudle a kuře se zeleninou a rýží. Už během jídla jsme si všimli, že po nás stydlivě pokukuje parta místních puberťaček a nakonec se odvážili oslovit Antoka, zda by se s námi mohly vyfotografovat :-D\nV Surabaya nás Antok vysadil u našeho hotelu The Alana a tady jsme se spolu také rozloučili. Přestože mi k srdci moc nepřirostl, na cestách se nám osvědčil jako spolehlivý průvodce. Teď už nás čekalo zase putování na vlastní pěst\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vystup-na-ijen/","summary":"\u003cp\u003eDen našeho rozloučení s ostrovy Gili a vlastně i s celým Bali byl tu. Po snídani jsme se přesunuli i s našimi zavazadly do přístaviště na rychloloď a než jsme se nadáli, už jsme byli zase zpátky v Padang Bai, kde nás již vyhlížel domluvený šofér Antok :-D.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"vystup-na-ijen-01.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/vystup-na-ijen/vystup-na-ijen-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNa tomto dnu vlastně není moc co líčit, protože nás čekala celodenní jízda autem napříč celým Bali, zpestřená snad jen Antokovou zálibou v reggae music, kterou nás oblažoval celou cestu z reproduktorů, a zastávkou na večeři ve warungu pro místňáky, která nás díky přítomnosti Antoka vyšla na nějakých 60 Kč za oba :-D!\u003c/p\u003e","title":"Výstup na Ijen"},{"content":"Náš poslední celý den na ostrovech Gili jsme zasvětili opět povalování na pláži. Ono se tady upřímně řečeno nic moc jinýho dělat ani nedá. Dneska to s odstupem hodnotím tak, že ačkoliv jsou Gili Islands v průvodcích vychvalované do nebes, Bali nabízí mnohem zajímavější místa k navštívení. Zdaleka to tu není tak čisté a panenské, jak jsem si to představovala. I když\u0026hellip; jak se dočtete níže, západy slunce na místní pláži vás chytnou za srdíčko, to zas jo :-)\nPéťa už byl zase celý nedočkavý šnorchlovat a ani spálená záda z předchozího dne ho nemohla odradit. To já jsem se zase nemohla dočkat, až se zavrtám do písku (z něhož čas od času vyhloubili díru a vylezli na povrch legrační malí krabíci) a otevřu Ziburu :-D. Dopoledne byl ohromný odliv, obrovské vlny se na čas změnily v malé vlnky, takže se dalo i koupat a v průzračně čisté vodě pozorovat hemžící se barevné rybičky. Kvůli ostrým korálům bylo každopádně nutné lézt do moře v botách, a to obzvlášť dnes, kdy člověk ušel od pláže půl světa a voda mu byla pořád po kolena.\nKdyž nás dostihl hlad, vyrazili jsme do warungu Natys na lahodný oběd, skládající se z rybí polévky se zeleninou, několika druhů masa a dezertu z hnědé rýže poněkud rozporuplné chuti :-D.\nNa podvečer jsme si usmysleli procházku podél pláže na jižní stranu ostrova, odkud budeme moct pozorovat západ slunce. Tato strana, byť působila na první pohled mnohem opuštěněji, se mi moc líbila. Pláž lemovaly stylové kavárničky a warungy přímo pod širým nebem a my neodolali a usadili se s vychlazeným pivem Bintang přímo na písku. Romantika na ntou :-)\nKdyž se setmělo, vydali jsme se stejnou cestou zpátky na sever do naší \u0026ldquo;čtvrti\u0026rdquo; a s vidinou zopakování včerejší rybí večeře jsme vyrazili opět na tržiště. Tentokrát jsme si tam dali barakudu a místo zbylo i na dezert v podobě brownies.\nVečerní program jsme ale museli předčasně ukončit, protože Péťu začala hrozně pálit jeho spálená záda. Bohužel nedal na moje doporučení, aby dnes šnorchloval v tričku. V noci mu pak bylo moc zle a asi měl i úžeh :(. (Málem bych taky zapomněla zmínit, že mně konečně zabral Ercefuryl a po dnech utrpení se mé zažívání opět dostalo do formy!). Původní myšlenku, že bychom si pobyt na Gili prodloužili, jsme šmahem zamítli. Strávit tu víc než 3 dny, asi se ukoušeme nudou. Už jsme se nemohli dočkat druhého dne, kdy jsme se měli přesunout na Jávu.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zapad-slunce-na-konci-sveta/","summary":"\u003cp\u003eNáš poslední celý den na ostrovech Gili jsme zasvětili opět povalování na pláži. Ono se tady upřímně řečeno nic moc jinýho dělat ani nedá. Dneska to s odstupem hodnotím tak, že ačkoliv jsou Gili Islands v průvodcích vychvalované do nebes, Bali nabízí mnohem zajímavější místa k navštívení. Zdaleka to tu není tak čisté a panenské, jak jsem si to představovala. I když\u0026hellip; jak se dočtete níže, západy slunce na místní pláži vás chytnou za srdíčko, to zas jo :-)\u003c/p\u003e","title":"Západ slunce na konci světa"},{"content":"Péťu na Gili naprosto pohltilo šnorchlování a objevování světa pod mořskou hladinou! Veškeré vybavení se tu dá vypůjčit za hubičku a na každém kroku tu narážíte na společnosti organizující šnorchlovací výlety po ostrovech. Nakonec jsme se tedy rozhodli na jeden takový výlet se také vypravit.\nVyráželo se hned po snídani ze severní strany ostrova. Musím říct, že v první chvíli, když jsem viděla, jakou bárkou pojedeme, nevzbudilo to ve mně úplně důvěru. Když jsme hned na začátku měli problém nastartovat jeden z motorů a loďka se začala na mohutných vlnách příboje povážlivě kymácet, zmocnila se mě lehká panika. Nezbývalo, než se modlit, aby v lodi byly aspoň záchranné vesty. Ostatní osazenstvo naší bárky, čítající asi 15 lidí včetně posádky pod vedením kapitána Linga :-), se ale tvářilo natěšeně na šnorchlovací dobrodružství a nikdo se příliš neznepokojoval.\nPrvní zastávku jsme udělali u ostrova Meno, nejmenšího a údajně také nejpoklidnějšího z Gili ostrovů. Po šnorchlovací přestávce jsme pokračovali na sever k tzv. \u0026ldquo;turtle point\u0026rdquo; - místu, kde se často vyskytují mořské želvy. Moře tu ale bylo natolik rozbouřené a vlny tak obrovské, že náš kapitán rozhodl pokračovat rovnou na další zastávku k ostrovu Air a že snad při zpáteční cestě budeme mít větší štěstí na počasí. Ulevilo se mi, že odsud jedeme pryč, protože jestli jsem nás někde viděla překlopený i s lodí, bylo to právě tady na širém moři.\nGili Air leží nejblíže Lomboku a je to dobrý kompromis mezi zalidněným Trawanganem a \u0026ldquo;trosečnickým\u0026rdquo; ostrovem Meno. Zpětně jsme trošku litovali, že jsme se neubytovali právě na Airu - mně osobně se líbil ze všech tří ostrovů nejvíc. Vlnky zde byly naštěstí o mnoho mírnější a hlavně jsme tu všichni dostali chleba na krmení rybiček. Během chvilky se jich tady seběhla hotová pestrobarevná hejna a proháněly se v průzračně čisté vodě přímo pod námi.\nNa ostrově Air jsme zakotvili a udělali si tu delší přestávku. Té jsme hned využili k obědu, protože po dopoledním adrenalinu na vlnách nám docela vytrávilo. Vyrazili jsme do nejbližšího warungu s poetickým názvem Neverland a objednali si grilované krevetky se zeleninou a rybí steak s hranolkama.\nPo dobrém obědě jsme měli ještě dost času, a tak jsme si s Péťou udělali procházku po pláži. K mému nadšení tu byly vlny tak mírné, že se tu dalo bez problémů koupat. Poprvé za celou naši dovolenou koupání v moři - konečně se mi tenhle výlet začínal líbit :-)!! Pro Péťův mobil se stal bohužel osudným. Pochopitelně jsme si s sebou na potápění vzali náš vypůjčený podvodní foťák. Nachystali jsme si ho na samospoušť, že si uděláme fotku, jak se válíme na pláži a omývají nás vlnky. Péťa si bohužel při pořizování tohoto snímku zapomněl vyndat mobil z kapsy :-( a tak snímek vstoupil do dějin jako \u0026ldquo;fotka za všechny prachy\u0026rdquo; :-D. Mobil strávil ve vodě opravdu asi vteřinu - jedno ošplouchnutí vlnkou - ale dalším osudovým omylem bylo to, že se ho Péťa okamžitě pokusil zapnout, což se nedoporučuje. Nezbývalo nic jiného, než pokusit se ho doma v bungalovu vysušit a doufat, že za pár dnů zase naskočí.\nPo zastávce na Airu jsme pokračovali opět na turtle point. Moře nyní bylo o poznání klidnější, ale ani tak bych si netroufla skočit do vody - pod námi byla jen temná hlubina a široko daleko žádná pevnina. Byla jsem zvědavá, jestli skutečně na nějaké želvy narazíme, ale měli jsme štěstí. Viděla jsem je dokonce i z lodi - jak se vynořují na vodní hladině, aby se mohly nadechnout a zase klesnout dolů do hloubky oceánu. Péťa je neohroženě pronásledoval, ale stejně se mu nepovedlo pořídit snímek z takové blízkosti, jako předchozí den na Trawanganu.\nPoslední zastávku jsme udělali přímo na zapádním pobřeží ostrova Meno, kde jsme opět ukotvili loď a šlo se k nedalekému slanému jezeru. My s Péťou jsme se ale rozhodli zůstat na opuštěné pláži a udělat si ještě nějaké fotky. Poté už jsme se vraceli zpátky na Trawangan. Výlet to byl skutečně vzrušující, i když bych se bez adrenalinu tohoto typu zřejmě obešla 8-). Byla jsem ale ráda, že Péťa byl z podmořského světa nadšený a fotky, které pořídil, jsou prostě úžasné :-)\nVečer jsme vyrazili projít se na hlavní promenádu, která nás dovedla až k obrovskému tržišti pod širým nebem, kde se upravovaly ryby a mořské plody na všechny možné způsoby. O večeři včetně dezertu jsme tedy měli postaráno.\nNa zpáteční cestě jsme se ještě zastavili v jednom z barů, lemujících pobřeží, podívat se na koncert nějaké místní kapely, ale únava nás brzo přemohla, a tak jsme nakonec zamířili zpátky do našeho bungalovu čerpat síly na náš poslední den na Trawanganu.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/na-vlnach/","summary":"\u003cp\u003ePéťu na Gili naprosto pohltilo šnorchlování a objevování světa pod mořskou hladinou! Veškeré vybavení se tu dá vypůjčit za hubičku a na každém kroku tu narážíte na společnosti organizující šnorchlovací výlety po ostrovech. Nakonec jsme se tedy rozhodli na jeden takový výlet se také vypravit.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"na-vlnach-01.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/na-vlnach/na-vlnach-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eVyráželo se hned po snídani ze severní strany ostrova. Musím říct, že v první chvíli, když jsem viděla, jakou bárkou pojedeme, nevzbudilo to ve mně úplně důvěru. Když jsme hned na začátku měli problém nastartovat jeden z motorů a loďka se začala na mohutných vlnách příboje povážlivě kymácet, zmocnila se mě lehká panika. Nezbývalo, než se modlit, aby v lodi byly aspoň záchranné vesty. Ostatní osazenstvo naší bárky, čítající asi 15 lidí včetně posádky pod vedením kapitána Linga :-), se ale tvářilo natěšeně na šnorchlovací dobrodružství a nikdo se příliš neznepokojoval.\u003c/p\u003e","title":"Na vlnách"},{"content":"Na sobotu jsme si naplánovali náš přesun rychlo-lodí z Padangbai na ostrovy Gili. Jedná se o tři maličké pusté ostrůvky, lemované plážemi s bělostným pískem a kokosovými palmami, usazené v tyrkysovém moři. Na ostrovech nejsou žádné motorky a nenajdete tu ani psy (hurá!). Každý ostrov má svůj vlastní charakter. Trawangan, který jsme si vybrali pro svůj pobyt my, je zdaleka nejkosmopolitnější. Kulturně jsou však ostrovy Gili velmi odlišné od Bali - prakticky všichni místní jsou muslimové.\nSamotnému přesunu předcházelo velmi pečlivé vybírání lodní společnosti, do jejíchž rukou svěříme své životy - a to doslova, protože právě lodě nedostatečně vybavené záchrannými vestami, přetěžované množstvím turistů s vidinou co největšího zisku a se špatnými bezpečnostními prvky, jsou častou příčinou nehod s tragickými následky. Dbajíce varování jsme tedy spíš než na cenu palubních lístků koukali na recenze dopravních společností. K našemu zděšení na tom byly téměř všechny společnosti podobně\u0026hellip; bídně. Dokonce jsme zjistili, že společnost, která byla v našem průvodci uváděna jako jedna z těch prověřených a doporučovaných, zhruba před měsícem pozastavila činnost, protože jedna z jejích turistických lodí explodovala. A to vám na klidu skutečně nepřidá\u0026hellip; Nakonec jsme se rozhodli pro společnost Sindex, a vzhledem k tomu, že tu dnes sedím a píšu tento článek, evidentně to byla dobrá volba :-).\nVtipný byl i náš přesun z vily do přístaviště. Požádali jsme Niluh, aby nám zajistila nějaký odvoz, protože to bylo pěkný kus cesty a loď odjížděla brzo ráno. Jaké bylo naše překvapení, když nás ráno přišli vyzvednout dva Balijci na motorkách. Evidentně si nějak neuvědomili, že s sebou budeme mít i zavazadla :-D. Se vzniklou situací si však poradili s lehkostí sobě vlastní - pohotově zavolali třetího Balijce, který přijel taky na motorce :-D. Kupodivu se jim ale nějak podařilo nás i se všemi našimi kufry naskládat na své stroje a do přístaviště celkem bez problémů dopravit. Tomu říkám překonání výzvy :-D!\nNaše rychlo-loď zastavovala na Lomboku a ostrově Air, který patří do trojice ostrovů Gili. My ale jeli až na konečnou - Trawangan. Nutno říct, že se nám dostalo přivítání jak se patří. Jen co jsme vylezli z lodi a pobrali svou batožinu, spustil se takový slejvák, že se ulice během chvilky proměnily v benátské kanály. Nebyl čas se rozkoukávat - rovnou jsme zamířili pod nejbližší stříšku a doufali, že se déšť brzy přežene. Mezitím jsme se aspoň mohli trochu zorientovat a nasměrovat se k naší zdejší ubikaci Trawangan Cottages.\nPočasí se naštěstí skutečně brzy umoudřilo, nicméně voda v ulicích odtékala jen velice pomalu. Místy se už dalo projít suchou nohou, ale jinde se po celé šířce ulice vytvořila nepřekonatelná jezera. Nezbývalo než rezignovat na sucho v botech a vydat se vstříc lepším zítřkům :-)\nNáš bungalow jsme našli celkem bez problémů. Sotva jsme se ubytovali, jali jsme se sčítat škody. Jak dopadl náš obraz z Tegalalang, zabalený pouze do papíru, jsme radši nechtěli hádat. Jeden celý kufr byl promáčený, takže jsme mokré svršky rozvěsili po pokoji. Druhé zavazadlo dopadlo kupodivu dobře - veškerý jeho obsah zůstal suchý (doporučujeme kufry z Lidlu :D!).\nPo tomhle náročném entré nás dohnal hlad - zamířili jsme tedy do jednoho z warungů, které byly rozesety po celém pobřeží. Objednali jsme si kalamáry, ale moc nás ve zdejší úpravě nenadchly. Každopádně účel zaplnění žaludku celkem splnily, a my se tak mohli konečně jít vyvalit na pláž.\nKonečně ten pravý dovolenkový zevling s knihou! Zatímco já jsem se ponořila do dobroružného vyprávění o pouti Ládi Zibury do Jeruzaléma, Péťa se ponořil pod mořskou hladinu se šnorchlem a pronásledoval místní živočichy :-). Dokonce se mu podařilo spatřit i karetu obrovskou! Ty sice žijí v hloubce, ale jednou za čas vždy vystoupají k mořské hladině, aby se mohly nadechnout. Díky zapůjčenému podvodnímu foťáku se Péťovi podařilo udělat spoustu krásných fotek. Člověku se ani nechce věřit, jak pestrý je život pod vodní hladinou\u0026hellip;\nTrawangan je potápěčskou Mekkou - na školy potápění a půjčovny vybavení zde narazíte na každém kroku. My jsme se usadili na severovýchodní pláži. Korály jsou zde sice od turistů celkem dost poničené, ale je tu spousta ryb :-).\nPo odpolední pohodičce jsme se vrátili zpátky do bungalowu, abychom ze sebe smyli sůl. Zatímco byl Péťa v koupelně, já jsem kontrolovala, jak nám usychá rozvěšené prádlo. A v tom jsem ho uviděla. Podél stěny našeho pokoje běžel ten největší a nejodpornější šváb všech dob. Zburcovala jsem Péťu, aby ho šel zabít, ale než se k tomuto činu odhodlal, šváb zmizel ve škvíře pod vestavěnou skříní. Bylo myslím dost jasný, že tahle místnost není dost velká pro nás oba - buď já nebo šváb XXL! A navíc, kdoví, kolik se jich pod tou skříní ještě skrývá. A bůhví odkud sem vlastně přilezl!\nŠli jsme tedy na recepci, vysvětlili jim situaci a požádali o lepší pokoj. Zdálo se, že to nebude problém. Zatímco jsme stáli uprostřed našeho pokoje a rokovali o vyřešení švábího problému, náš nevítaný host se rozhodl opustit svůj úkryt. Jeden z kluků - recepčních ho bez rozpaků sebral do ruky a udělal s ním rychlý proces. Prý jsme měli smůlu, že po dlouhém období sucha přišel zrovna tak velký slejvák a švábi vylezli ze svých děr. No super. I tak jsme se rozhodli pro změnu pokoje - v tom druhém se žádná podezřelá škvíra nenacházela a krizovou oblast okolo prahu dveří jsme se rozhodli vystříkat sprejem proti hmyzu, který nám personál ochotně zapůjčil. Náš český postřik jsme propašovali přes ostře střežená letiště v Praze i v Dubaji, aby nám byl potupně zabaven v cílové rovince v Jakartě. Pech :-)\nPo tomto adrenalinovém zážitku jsme skutečně potřebovali něco, co pro změnu pohladí po duši. A romantická večeře při svíčkách na pláži tuhle potřebu beze zbytku naplnila :-). Trauma ze švába jsme utopili ve sklenici piňa colády a prázdné žaludky zaplnily úžasným grilovaným steakem z tuňáka. Fajnové bolestné :-).\nPak už jsme se jen šli projít po hlavní promenádě, okukovali noční život na Trawanganu odehrávající se ve všudypřítomných barech a u stánků nabízejících výlety lodí se rozhodli pro program na následující den - šnorchlovací výlet okolo ostrovů Gili. To aby toho adrenalinu na naší dovolené nebylo málo ;-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/slejvak-na-trawanganu/","summary":"\u003cp\u003eNa sobotu jsme si naplánovali náš přesun rychlo-lodí z Padangbai na ostrovy Gili. Jedná se o tři maličké pusté ostrůvky, lemované plážemi s bělostným pískem a kokosovými palmami, usazené v tyrkysovém moři. Na ostrovech nejsou žádné motorky a nenajdete tu ani psy (hurá!). Každý ostrov má svůj vlastní charakter. Trawangan, který jsme si vybrali pro svůj pobyt my, je zdaleka nejkosmopolitnější. Kulturně jsou však ostrovy Gili velmi odlišné od Bali - prakticky všichni místní jsou muslimové.\u003c/p\u003e","title":"Slejvák na Trawanganu"},{"content":"Petra Dvořáková - Sítě\nJediné, na co jsem se po dočtení téhle knížky vzmohla, bylo \u0026ldquo;WOW!\u0026rdquo;. Jak je možné, že se o autorce Petře Dvořákové víc nemluví a nepíše? Její kniha Sítě je prostě síla a v současné české literatuře něco zcela mimořádného. Hlavním poselstvím, které spojuje všechny tři povídky obsažené v knize, je fakt, jak snadno jsou lidé s nízkým sebevědomím manipulovatelní.\nV první povídce to autorka demonstruje na příběhu zakřiknuté Kristýny, která po rozpadlém manželství skončí ve vztahu s úspěšným a na první pohled dokonalým Jáchymem. \u0026ldquo;Dokonalost\u0026rdquo; však brzy získává první trhliny, když Jáchym Kristýnu začíná izolovat od přátel a od rodiny a zároveň si bedlivě střeží tajemství své vlastní minulosti\u0026hellip; Nebudu prozrazovat mrazivou pointu, každopádně jen dodám, že na tomhle příběhu mě nejvíc dostala propracovaná psychologie hlavních postav a hlavně věrohodné vylíčení pocitů, s kterými se lidé s nízkým sebevědomím potýkají.\nHrdinkou druhé \u0026ldquo;povídky v dopisech\u0026rdquo; je Karolína, čerstvá maminka čtyř dětí, která, jak se postupně ukazuje, si své několikanásobné mateřství nevybrala tak zcela dobrovolně. V korespondenci se starým knězem se postupně vyznává ze svého komplikovaného manželství se Standou, který po svatbě prožil obrácení na víru a stal se až dogmatickým katolíkem. S tím je samozřejmě spojeno jeho odmítání antikoncepce, ale i další kroky, kterými postupně dělá Karolíně ze života peklo. Tato povídka mě dostala jak zajímavým tématem, tak dialogem o konfliktu mezi katolickou vírou a lidskou svobodou, přestože pro mě byla ze všech tří příběhů asi nejméně uvěřitelná a neumím si moc představit, že by se něco takového reálně stalo.\nTřetí, nejkratší příběh je naopak svou reálností nejmrazivější ze všech. Hlavní hrdinka Naďa v něm vypráví svůj životní příběh, na němž demonstruje, jak se lidé s nízkým sebevědomím často uplatňují v \u0026ldquo;pomáhajících\u0026rdquo; profesích, zejména ve zdravotnictví, protože je to naplňuje pocitem moci. Z původně \u0026ldquo;hodné holky\u0026rdquo; a vzorné zdravotní sestřičky se v otupujícím prostředí nemocnice stává cynická bytost, která se neváhá pro peníze sama zaprodat a zapojuje se do eticky sporného obchodování s pupečníkovou krví. Naďa má se svým životem zcela přesné plány, osud si pro ni ale přichystá ráznou facku, která ji srazí nohama zpátky na zem\u0026hellip;\nDaniel Goleman - Emoční inteligence\nPřiznám se, že četba téhle knížky, byť jsem si od ní hodně slibovala, mi ve výsledku nic moc nedala a vlastně se docela divím, že jsem ji neodložila nedočtenou. Téma knihy je přitom tak zajímavé! Poznání, že je to právě schopnost empatie, umění vycházet s lidmi a další sociální dovednosti, které rozhodují o tom, jak budete v životě šťastní a úspěšní, otřáslo světem, v němž byla dosavadním měřítkem inteligence výška IQ. Kniha je ale bohužel zbytečně moc obsáhlá a naplněná teorií a když už dojde na nějaké příběhy z praxe, bohužel nejsou vždycky podány tak čtivě a zajímavě, jak bych si představovala. Za mě tedy trochu zklamání z hlediska zpracování - o emoční inteligenci jako takové bych si ale určitě ještě ráda v budoucnu něco přečetla.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cervencova-knihovnicka-3/","summary":"\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003ePetra Dvořáková - Sítě\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eJediné, na co jsem se po dočtení téhle knížky vzmohla, bylo \u0026ldquo;WOW!\u0026rdquo;. Jak je možné, že se o autorce Petře Dvořákové víc nemluví a nepíše? Její kniha \u003cem\u003eSítě\u003c/em\u003e je prostě síla a v současné české literatuře něco zcela mimořádného. Hlavním poselstvím, které spojuje všechny tři povídky obsažené v knize, je fakt, jak snadno jsou lidé s nízkým sebevědomím manipulovatelní.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eV první povídce to autorka demonstruje na příběhu zakřiknuté Kristýny, která po rozpadlém manželství skončí ve vztahu s úspěšným a na první pohled dokonalým Jáchymem. \u0026ldquo;Dokonalost\u0026rdquo; však brzy získává první trhliny, když Jáchym Kristýnu začíná izolovat od přátel a od rodiny a zároveň si bedlivě střeží tajemství své vlastní minulosti\u0026hellip; Nebudu prozrazovat mrazivou pointu, každopádně jen dodám, že na tomhle příběhu mě nejvíc dostala propracovaná psychologie hlavních postav a hlavně věrohodné vylíčení pocitů, s kterými se lidé s nízkým sebevědomím potýkají.\u003c/p\u003e","title":"Červencová knihovnička"},{"content":"Rybízová sezóna stále vrcholí a zásoby od babičky se netenčí - rozhodla jsem se tedy krom zavařování a zamrazování vyzkoušet i nějaký rybízový dezert. Tento recept mám z Kuchařky z farmářského trhu a původně jsou v něm použity třešně, mohu ale potvrdit, že rybíz funguje taky výborně!\n450 g zralého rybízu 100 g hnědého cukru 50 g polohrubé mouky máslo na vymazání formy 250 ml mléka 3 vejce 1 lžička vanilkového extraktu špetka soli moučkový cukr, příp. zakysaná smetana na ozdobení Troubu předehřejeme na 190 °C. Kulatou zapékací formu vymažeme máslem a vysypeme moukou. V míse dohladka ušleháme vejce, cukr, vanilkový extrakt, sůl a prosátou mouku. Na závěr přidáme mléko a opět prošleháme. Do zapékací formy nalijeme asi 1 cm těsta, v další vrstvě rozprostřeme očištěný rybíz a navrch nalijeme zbytek těsta. Pečeme ve vyhřáté troubě asi 40 minut dozlatova. Podáváme poprášené moučkovým cukrem nebo ozdobené lžičkou zakysané smetany :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/rybizovy-klafutis/","summary":"\u003cp\u003eRybízová sezóna stále vrcholí a zásoby od babičky se netenčí - rozhodla jsem se tedy krom zavařování a zamrazování vyzkoušet i nějaký rybízový dezert. Tento recept mám z \u003cem\u003eKuchařky z farmářského trhu\u003c/em\u003e a původně jsou v něm použity třešně, mohu ale potvrdit, že rybíz funguje taky výborně!\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e450 g zralého rybízu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e100 g hnědého cukru\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e50 g polohrubé mouky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003emáslo na vymazání formy\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e250 ml mléka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3 vejce\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 lžička vanilkového extraktu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ešpetka soli\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003emoučkový cukr, příp. zakysaná smetana na ozdobení\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eTroubu předehřejeme na 190 °C. Kulatou zapékací formu vymažeme máslem a vysypeme moukou. V míse dohladka ušleháme vejce, cukr, vanilkový extrakt, sůl a prosátou mouku. Na závěr přidáme mléko a opět prošleháme. Do zapékací formy nalijeme asi 1 cm těsta, v další vrstvě rozprostřeme očištěný rybíz a navrch nalijeme zbytek těsta. Pečeme ve vyhřáté troubě asi 40 minut dozlatova. Podáváme poprášené moučkovým cukrem nebo ozdobené lžičkou zakysané smetany :-)\u003c/p\u003e","title":"Rybízový klafutis"},{"content":"Léto už je sice v plném proudu, ale tady na blogu, jak jste si už jistě mohli povšimnout, všechno přibývá se zpožděním :-D\u0026hellip; Tak či tak by byla velká škoda, kdyby všechny ty fotky a krásné zážitky zůstaly zapomenuty v propadlišti dějin, a proto je dnes oprášíme.\nZačátkem března jsme uplatnili náš svatební dar od bratrance Ládi - lístky na pražský koncert americké houslistky Lindsey Stirling ve Fóru Karlín. Díky tomu, že termín koncertu se zrovna trefil do mých přednášek na ÚPV, spojili jsme příjemné s užitečným - koncert se služební cestou :-). Poprvé jsem také navštívila luxusní pražské kanceláře Péťova zaměstnavatele a stihli jsme dokonce i předkoncertové pivko s Žánkem!\nPéťa slavil narozeniny! Oslav proběhlo hned několik - rodinná v Příbrami s dortama a brněnská v čajovně Utopia s celým Penoclanem. A já jsem si pro Péťu připravila překvapení v podobě návštěvy brněnského VIDA centra - to aby nezapomněl, že ještě není tak starý, aby si nemohl hrát :-)!\nZa jeden z nejlepších gastrozážitků tohoto jara bych určitě označila vynikající sushi v brněnské restauraci Umami, kam jsme si s Péťou vyrazili na velikonoční oběd. Pro milovníky sushi můžeme jedině doporučit!\nNaše první \u0026ldquo;manželské\u0026rdquo; Velikonoce a zároveň také první Velikonoce, které jsme společně strávili v Brně - tož jsem dokonce i vajíčka nabarvila :-D! Trocha stresu s beránkem, který mi nešel vyklopit z formy\u0026hellip; nakonec si ale dal říct a oblíbila jsem si i jeho lehce nepovedený výraz s ulomeným čumáčkem :-)\nBěhem jara jsme také vyrazili hned na dvě dovolené - nejprve na prodloužený víkend do Milána a pak na tři dlouhé týdny za bráchou a Jennifer za velkou louži. Ale o to všechno se podělím zase jindy - vzhledem k tomu, že ještě pořád dopisuju sérii z naší svatební cesty, netroufám si úplně odhadovat, kdy přesně to bude, proto stay tuned O:-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jaro-v-obrazech/","summary":"\u003cp\u003eLéto už je sice v plném proudu, ale tady na blogu, jak jste si už jistě mohli povšimnout, všechno přibývá se zpožděním :-D\u0026hellip; Tak či tak by byla velká škoda, kdyby všechny ty fotky a krásné zážitky zůstaly zapomenuty v propadlišti dějin, a proto je dnes oprášíme.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eZačátkem března jsme uplatnili náš svatební dar od bratrance Ládi - lístky na pražský koncert americké houslistky Lindsey Stirling ve Fóru Karlín. Díky tomu, že termín koncertu se zrovna trefil do mých přednášek na ÚPV, spojili jsme příjemné s užitečným - koncert se služební cestou :-). Poprvé jsem také navštívila luxusní pražské kanceláře Péťova zaměstnavatele a stihli jsme dokonce i předkoncertové pivko s Žánkem!\u003c/p\u003e","title":"Jaro v obrazech"},{"content":"Za poslední dobu se příspěvky v literární rubrice objevují dost poskrovnu a ještě s minimálně měsíčním zpožděním :-D. Kde jsou ty časy, kdy jsem neměla problém přelouskat třeba čtyři tituly za měsíc! Teď jsem ráda, že s bídou zvládnu jeden\u0026hellip; Ale dosti nářků!\nV dubnu se do mého hledáčku dostala autorka Petra Dvořáková. Na její knihu Sítě, vydanou v loňském roce, jsem se v knihkupectví už několikrát dívala a nakonec jsem ji jako obvykle objevila v kroměřížské knihovně. A rovnou jsem přibrala i její knižní prvotinu Proměněné sny.\nJedná se vlastně o desítku interview s lidmi, které spojuje jakási deziluze ze života v církvi, v křesťanské komunitě. Co rozhovor, to jiný osud - prostřednictvím mimořádně otevřených výpovědí se čtenář setkává s bývalým knězem, řeholní sestrou s drogovou minulostí a jednou ze zpovídaných osob je dokonce i sama autorka, která jako velmi mladá vstoupila do kláštera. Většina příběhů mi přišla strašně depresivní, spojená bezútěšným rodinným zázemím a emoční labilitou jejich hrdinů - přesto jsem knížku přečetla prakticky na posezení, protože jsem od ní nebyla schopná odejít. Spíše než za obecnou kritiku zkostnatělosti a přetvářky v církvi bych knihu označila za mimořádně čtivou výpověď o víře, o lidskosti a chybování, o úloze duchovního rozměru v našem životě\u0026hellip;\nV květnu jsme jeli na dovolenou, ale jak už to tak bývá, knížky zůstaly celé tři týdny v kufru prakticky netknuté (včetně studijních materiálů na mé červnové zkoušky, ehm). Jedinou knihu tohoto měsíce jsem stihla přelouskat ještě večer před odjezdem - Fabriku od Kateřiny Tučkové.\nPublikace byla vydána u příležitosti výstavy Brno – moravský Manchester, uspořádané na přelomu let 2014 a 2015 v Moravské galerii v Brně. Zpočátku jsem si nebyla úplně jistá, jestli mě příběh brněnských textilních baronů bude bavit, ale pochyby se rozplynuly hned, jakmile se v příběhu začaly objevovat reálie naší jihomoravské metropole. Celkově je ta textilní historie Brna ohromně zajímavá a dnes se o ní moc neví a nemluví. Vždyť právě v dobách největšího průmyslového rozmachu tu vznikly dodnes slavné vily, ulice a industriální objekty! Autorka v knize představuje osudy několika generací rodu Offermanů, významných brněnských textilních magnátů. Poutavě líčený příběh báječně doplňuje i bohatá příloha fotografií z brněnských archivů. Přestože se jedná o literaturu faktu, příběh je podán tak čtivou a napínavou formou, že můžu před autorkou jedině smeknout.\nNo a po mých červnových zkouškách (které jsem - až se to stydím napsat - zvládla na výbornou O:-) jsem se konečně opět mohla ponořit také do čtení nějaké klasické beletrie. A nezvolila jsem nic méně klasického, než Choderlose de Laclose a jeho Nebezpečné známosti.\nKultovní román v dopisech mám po své pratetě a ač bylo kvůli komplikovanému jazyku a poněkud rozvláčnému rozjezdu zpočátku těžší se do knihy začíst, brzy jsem intrikářským hrám vypočítavých šlěchticů propadla a čím víc jsem se blížila závěru, tím těžší bylo knihu odložit. Byť jsem kdysi dávno viděla její zfilmovanou verzi, děj už jsem si prakticky nepamatovala, a tak pro mě bylo vyústění příběhu docela překvapivé (ačkoliv třeba Formanův Valmont se knižní předlohy zas až tak přesně nedrží). Jedná se sice o dílko historické, ale při jeho čtení nepochybně usoudíte, že co se týče pokleslosti lidských mravů, od konce 18. století se toho zas až tak moc bohužel nezměnilo\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jarni-knihovnicka/","summary":"\u003cp\u003eZa poslední dobu se příspěvky v literární rubrice objevují dost poskrovnu a ještě s minimálně měsíčním zpožděním :-D. Kde jsou ty časy, kdy jsem neměla problém přelouskat třeba čtyři tituly za měsíc! Teď jsem ráda, že s bídou zvládnu jeden\u0026hellip; Ale dosti nářků!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eV dubnu se do mého hledáčku dostala autorka \u003cstrong\u003ePetra Dvořáková\u003c/strong\u003e. Na její knihu \u003cem\u003eSítě\u003c/em\u003e, vydanou v loňském roce, jsem se v knihkupectví už několikrát dívala a nakonec jsem ji jako obvykle objevila v kroměřížské knihovně. A rovnou jsem přibrala i její knižní prvotinu \u003cstrong\u003e\u003cem\u003eProměněné sny\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e.\u003c/p\u003e","title":"Jarní knihovnička"},{"content":"S letošní mimořádnou úrodou babiččina skvělého rybízu jsem se vypořádala po svém. Zavařila jsem ho na způsob brusinek - do bílého jogurtu nebo třeba jako příloha k hermelínu bude určitě super.\n1 kg rybízu 80 g třtinového cukru 1 vanilkový cukr 1-2 kousky celé skořice 2 lžíce rumu 1 lžička kyseliny citronové Lehčí už to snad ani být nemůže. Otrhaný a očištěný rybíz proláchneme a vložíme do kastrolu. Přivedeme jej k varu a necháme na mírném ohni, dokud nepustí šťávu. Poté přidáme oba cukry a skořici a vaříme asi 8 minut, dokud se cukr úplně nerozpustí. Nakonec přidáme rum a kyselinu citronovou. Hotovou směsí plníme připravené sklenice, které pevně uzavřeme víčky. Skladujeme v chladu.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/rybiz-v-rumu/","summary":"\u003cp\u003eS letošní mimořádnou úrodou babiččina skvělého rybízu jsem se vypořádala po svém. Zavařila jsem ho na způsob brusinek - do bílého jogurtu nebo třeba jako příloha k hermelínu bude určitě super.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 kg rybízu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e80 g třtinového cukru\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 vanilkový cukr\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1-2 kousky celé skořice\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 lžíce rumu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 lžička kyseliny citronové\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eLehčí už to snad ani být nemůže. Otrhaný a očištěný rybíz proláchneme a vložíme do kastrolu. Přivedeme jej k varu a necháme na mírném ohni, dokud nepustí šťávu. Poté přidáme oba cukry a skořici a vaříme asi 8 minut, dokud se cukr úplně nerozpustí. Nakonec přidáme rum a kyselinu citronovou. Hotovou směsí plníme připravené sklenice, které pevně uzavřeme víčky. Skladujeme v chladu.\u003c/p\u003e","title":"Rybíz v rumu"},{"content":"K tomuto nepečenému dortu mě inspirovala Terezka během mé poslední návštěvy v Košířích. Něco tak jednoduchého a přitom tak dobrého si rozhodně zaslouží své místo v mé kuchařce! A do aktuálních tropických dnů je tenhle osvěžující dezert jako dělaný\u0026hellip;\n200 g máslových celozrnných sušenek 100 g másla 2 balení mascarpone po 250 g 2 balení tvarohu po 250 g cukr moučka dle chuti šťáva z půlky citronu 1 želatinový ztužovač za studena Dr. Oetker lemon curd 1 dortové želé Dr. Oetker (čiré) Připravíme si klasické cheesecakeové těsto - sušenky nadrtíme v robotu, drť zalijeme rozpuštěným máslem a propracujeme. Vzniklou směs upěchujeme na dno dortové formy a necháme chladnout v lednici. Mezitím si v míse smícháme mascarpone, tvaroh, cukr a citronovou šťávu, až nám vznikne nadýchaný krém. Do něj podle návodu přidáme želatinový ztužovač (asi 4-5 lžiček). Hmotu nalejeme na sušenkový základ, uhladíme a opět vložíme do lednice.\nPodle návodu na obalu si připravíme dortové želé, přičemž asi polovinu požadovaného množství tekutiny nahradíme lemon curd a zbytek doplníme vodou. Želé necháme trochu vychladnout a pak ho nalijeme na tvarohovou směs, rozprostřeme po celém povrchu a opět dáme chladit, dokud není želatina krásně ztuhlá a dort připraven k ochutnání :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/citronovy-cheesecake-s-lemon-curd/","summary":"\u003cp\u003eK tomuto nepečenému dortu mě inspirovala Terezka během mé poslední návštěvy v Košířích. Něco tak jednoduchého a přitom tak dobrého si rozhodně zaslouží své místo v mé kuchařce! A do aktuálních tropických dnů je tenhle osvěžující dezert jako dělaný\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e200 g máslových celozrnných sušenek\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e100 g másla\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 balení mascarpone po 250 g\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 balení tvarohu po 250 g\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ecukr moučka dle chuti\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ešťáva z půlky citronu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 želatinový ztužovač za studena Dr. Oetker\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003elemon curd\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 dortové želé Dr. Oetker (čiré)\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003ePřipravíme si klasické cheesecakeové těsto - sušenky nadrtíme v robotu, drť zalijeme rozpuštěným máslem a propracujeme. Vzniklou směs upěchujeme na dno dortové formy a necháme chladnout v lednici. Mezitím si v míse smícháme mascarpone, tvaroh, cukr a citronovou šťávu, až nám vznikne nadýchaný krém. Do něj podle návodu přidáme želatinový ztužovač (asi 4-5 lžiček). Hmotu nalejeme na sušenkový základ, uhladíme a opět vložíme do lednice.\u003c/p\u003e","title":"Citronový cheesecake s lemon curd"},{"content":"Původně jsem zamýšlela nechat si Bábovky až na dovolenou, ale samozřejmě jsem to nevydržela a dočetla jsem je ještě dřív, než jsem vůbec vytáhla ze skříně kufr :-D\u0026hellip; Tím, jak se tato kniha skloňovala ve všech pádech, její barevná obálka vykukovala z výloh všech knihkupectví a jeden čas byly zkrátka všude jen samé Bábovky, jsem se radši oprostila od jakýchkoliv velkých očekávání. Ale nakonec musím přiznat, že byť se nejedná o žádné literární veledílo, kniha se mi moc líbila, byla opravdu čtivá a nešlo od ní jen tak odejít. Vlastně si myslím, že v tomto případě je přímo žádoucí, abyste Bábovky zhltli v krátkém časovém úseku. Jen tak vám totiž neuniknou souvislosti mezi jednotlivými postavami (kterých je tu dost na to, abyste se v nich brzy začali ztrácet) a jejich propletenými osudy.\nKniha je tvořena dvanácti povídkami a každá z nich má jinou hrdinku - jak už jsem ale naznačila výše, postupně se v povídkách objevují již dříve zmiňované postavy a jejich cesty se začínají na různých místech protínat. Byť to není nijak objevná forma, dodává to Bábovkám na zajímavosti. Na druhou stranu pak bylo těch náhod a spletenců už tolik, že pro mě celá knížka přestala být uvěřitelná a to je škoda.\nSamotnou mě překvapilo, jak se mi líbily Bábovky po stylistické stránce. Radka Třeštíková si libuje v dlouhých souvětích, která mě obvykle v textu ruší, ale tady mi paradoxně přišla vhodná, protože podtrhovala dynamiku děje. Naopak bych Bábovkám vytkla, že po dočtení zůstalo až moc nezodpovězených otázek, a pak taky strašně tragické a smutné vyznění knihy. Přecejen jsem doufala v nějaké odlehčení na konci, alespoň malý happy end :-)\nPřestože jsem ve výsledku k Bábovkám celkem kritická, přečetla jsem je téměř na posezení a udržely mě v neustálém napětí z toho, \u0026ldquo;jak to bude dál\u0026rdquo;. A to je myslím dost dobrá deviza na to, abych Bábovky mohla povýšit na top dovolenkovou knihu tohoto roku\u0026hellip; kterou bych pro jistotu doporučila zakoupit až těsně před odjezdem :-D\nZa poskytnutí knihy k recenzi děkuji knihkupectví Megaknihy.cz.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/radka-trestikova-babovky/","summary":"\u003cp\u003ePůvodně jsem zamýšlela nechat si \u003cem\u003eBábovky\u003c/em\u003e až na dovolenou, ale samozřejmě jsem to nevydržela a dočetla jsem je ještě dřív, než jsem vůbec vytáhla ze skříně kufr :-D\u0026hellip; Tím, jak se tato kniha skloňovala ve všech pádech, její barevná obálka vykukovala z výloh všech knihkupectví a jeden čas byly zkrátka všude jen samé \u003cem\u003eBábovky\u003c/em\u003e, jsem se radši oprostila od jakýchkoliv velkých očekávání. Ale nakonec musím přiznat, že byť se nejedná o žádné literární veledílo, kniha se mi moc líbila, byla opravdu čtivá a nešlo od ní jen tak odejít. Vlastně si myslím, že v tomto případě je přímo žádoucí, abyste \u003cem\u003eBábovky\u003c/em\u003e zhltli v krátkém časovém úseku. Jen tak vám totiž neuniknou souvislosti mezi jednotlivými postavami (kterých je tu dost na to, abyste se v nich brzy začali ztrácet) a jejich propletenými osudy.\u003c/p\u003e","title":"Radka Třeštíková - Bábovky"},{"content":"Naše druhé ráno v Padangbai započalo opět snídani od Niluh. V knize hostů všichni po zásluze chválili její palačinky :-). Den byl jako malovaný a nás čekal další výlet na motorce.\nVodní palác Tirta Gangga suverénně prohlašuji za jedno z nejhezčích míst, která jsme na Bali navštívili. Jedná se o velmi uvolňující místo s několika bazény a zdobenými nádržemi plnými obrovských kaprů koi a lotosových květů. Vodní palác byl původně postaven v roce 1948 a byl poškozen v roce 1963 při erupci sopky Gunung Agung a o dva roky později během politických nepokojů, které otřásaly Indonésií.\nProcházka po kamenných chodníčcích uprostřed bazénků, kde se proháněly okrasné ryby, a nádherný udržovaný park, který to celé obklopoval, nás opravdu okouzlil. Místo navíc sálalo poklidnou atmosférou a ani my dnes neměli důvod nikam spěchat.\nUsadili jsme se na oběd v lákavé restauraci přímo v parku a já zde zase po dlouhé době ukojila své evropské chutě špagetama carbonara :-D. To nejlepší ovšem teprve přišlo - sladkou tečku za výborným obědem udělala nejlepší vanilková vídeňská káva mého života. Nikdy by mě nenapadlo, že takhle dobrý kafe si dáme právě na Bali!\nPři obědě jsme naplánovali odpolední program. Na zpáteční cestě do Padangbai jsme měli míjet několik doporučovaných míst ke koupání. Volba padla na Virgin beach - kouzelné místo s jemným bílým pískem. Tady se mi vlny nezdály tak silné, takže jsem se na chvíli odhodlala vlézt i do hlubší vody. Nadšení mi vydrželo do té doby, než se mnou jedna větší vlna třískla o dno a já si zadělala na další krásnou modřinu přes půl pozadí (tu první jsem si přivodila ještě doma před cestou, když jsem běžela z koupelny zvednout vyzvánějící mobil a uklouzla jsem v ložnici na podlaze :-D). Sotva měsíc po svatbě a já už vypadala jako ukázková oběť domácího násilí :-D!\nDo Padangbai jsme dojeli už za soumraku, ale rozhodli jsme se udělat si ještě malou zajížďku k další místní pláži, Blue Lagoon Beach. Jednalo se o docela mrňavou pláž, k níž se scházelo po dlouhých kamenných schodech. Po západu slunce už tu nebylo ani živáčka. Zdálo se, že směrem od moře se sem žene bouře, a tak jsme se tu dlouho nezdrželi ani my.\nDen jsme zakončili stejně jako ten předchozí - ve warungu Surf \u0026amp; Turf. Péťa nad talířem satay a já nad miskou nudlové polévky, znovu s břichobolem :-(. Usoudila jsem, že je asi definitivně na čase nasadit silnější kalibr než Loperon. Na druhý den ráno jsme totiž vyráželi rychlo-lodí na panenské ostrovy Gili. A ty jsem si tedy hodlala náležitě užít :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/ve-vodnim-palaci/","summary":"\u003cp\u003eNaše druhé ráno v Padangbai započalo opět snídani od Niluh. V knize hostů všichni po zásluze chválili její palačinky :-). Den byl jako malovaný a nás čekal další výlet na motorce.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"ve-vodnim-palaci-01.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/ve-vodnim-palaci/ve-vodnim-palaci-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eVodní palác Tirta Gangga suverénně prohlašuji za jedno z nejhezčích míst, která jsme na Bali navštívili. Jedná se o velmi uvolňující místo s několika bazény a zdobenými nádržemi plnými obrovských kaprů koi a lotosových květů. Vodní palác byl původně postaven v roce 1948 a byl poškozen v roce 1963 při erupci sopky Gunung Agung a o dva roky později během politických nepokojů, které otřásaly Indonésií.\u003c/p\u003e","title":"Ve vodním paláci"},{"content":"Ani po prvním adrenalinovém večeru v Padangbai nám nebylo dopřáno poklidné ráno. Niluh nám sice přichystala výbornou snídani, dobré zažívání nám však zkazil majitel motorky, kterého s sebou přivedla. Motorku nám hodlal vydat pouze oproti našemu cestovnímu pasu - a opravdu mu nestačilo pořídit si kopii, hodlal ho u sebe držet až dokud mu jeho zdroj obživy zase v pořádku nevrátíme. Řekla jsem mu, ať na to rovnou zapomene - že pas je náš jediný doklad, který tu máme, a kdyby nám s ním něco provedl, je to pro nás dost velkej problém. Chlapík si ale pořád vedl svou a tvrdil, že to tak dělá běžně. I Niluh nás ujišťovala, že by se nemělo nic stát a můžeme mu věřit. Nakonec jsme tedy kapitulovali, ale na klidu nám to teda nepřidalo.\nMně bylo navíc po snídani zase strašně zle. Se všemi těmi vzrůstajícími stresy a problémy jsem začínala Padangbai pomalu nenávidět a nejradši bych odsud jela pryč, ale Péťa už měl naplánováno několik výletů po okolí a navíc jsme konečně měli motorku, s níž zuřiví psi v okolí rázem přestali být hrozbou. Nezbývalo než doufat, že se mi na čerstvém vzduchu udělá líp, a vydat se na první výlet.\nNejprve jsme zamířili do chrámu Pura Goa Lawah neboli Chrámu netopýří jeskyně. Opět se jednalo o posvátnou půdu a oproti jiným chrámům na Bali jsem si zde musela dokonce i zahalit ramena. Svůj název toto místo nezískalo jen tak pro nic za nic a skutečně tu návštěvníci mohou spatřit početnou partu netopýrů žijící v přilehlé jeskyni ve skalní stěně. Chrám je velmi starý a pro Balijce má nesmírný význam. Jeskyně podle legendy vede až k chrámu Pura Besakih ležícímu 19 km odsud, k němuž jsme ten den také měli namířeno.\nGoa Lawah se nachází přímo u pobřeží, a tak jsme jen přeběhli silnici a šli se podívat na nedalekou pláž. Když jsme přišli blíž, odradilo nás, jak je špinavá a moře plné odpadků. Zastávku jsme aspoň využili k tomu, abychom si dali čerstvou kokosovou vodu, a vydali jsme se dál k hlavnímu cíli naší cesty.\nTím byl již zmiňovaný Pura Besakih - největší a nejdůležitější chrám na Bali ležící přímo pod sopkou Gunung Agung. Ta má prozměnu jiné \u0026ldquo;nej\u0026rdquo; - se svými 3142 m se jedná o nejvyšší horu na ostrově. Je často zahalena v mracích a ani my jsme dnes neměli štěstí, aby se nám odhalila.\nK Pura Besakih jsme se dostali po slavné Sidemenské silnici. Sidemen leží v úžasné krajině a silnice vedoucí vsí je prý jednou z nejkrásnějších na Bali. Po cestě míjíte mnoho pěšinek vedoucích mezi rýžovými políčky a podél potůčků mezi údolími s mnoha odstíny zelené. Občas jsme si museli zastavit, abychom se těmi scenériemi mohli pokochat.\nMusím říct, že Pura Besakih mě nijak zvlášť neohromil. Připisuju to zčásti i svému aktuálnímu zdravotnímu rozpoložení a taky všudypřítomné snaze oškubat turisty, kterou v tomto případě ztělesňovala údajná nutnost najmout si průvodce, protože bez něj bychom do chrámu prý nemohli jít. Byla to celkem paradoxní situace - zaplatili jsme klasické vstupné do chrámu, ale oni nás teď nutili zaplatit si k tomu navíc ještě místního člověka, který dovnitř půjde s námi. Byla jsem zásadně proti, aby s náma takhle vyjebávali, ale měla jsem dost starostí sama se sebou a nezbyla mi síla se s nima hádat.\nNáš průvodce - mladý klučina - uměl velice obstojně anglicky, takže to skýtalo možnost dozvědět se od něj alespoň nějaké zajímavé informace o chrámu. Dobrý dojem si pokazil až na konci, kdy jsme mu dávali odměnu za jeho služby, a ten drzoun se vůbec nestyděl říct si o víc peněz. Skandální :-D!\nPura Besakih je ve skutečnosti rozsáhlý komplex 23 samostatných, avšak navzájem souvisejících chrámů. Přesné podrobnosti o původu Pura Besakih nejsou známy, avšak zcela jistě pochází z prehistorické doby. Kamenné základy chrámu Pura Penataran Agung a několika dalších připomínají megaliatické stupňovité pyramidy a jsou staré nejméně 2000 let.\nJeště jedna kuriozitka z Pura Besakih - potkali jsme zde balijskou celebritu, malou holčičku, která hovoří 23 světovými jazyky (prý s tím vystupuje i v televizi). Byli jsme tak konsternovaní z toho, že na nás po bezmála dvou týdnech někdo promluvil českým jazykem, že jsme si od holčičky s radostí koupili její předražené pohlednice. Doufáme, že utržené peníze investuje do svého dalšího vzdělávání :-D!\nProtože jsme nikde v okolí Pura Besakih nenarazili na žádné příhodné místo, kde bychom se mohli najíst, koupili jsme si ve stánku u silnice alespoň trs banánů a rozhodli se denní dávku živin sehnat až doma v Padangbai. A dobře jsme udělali, protože jsme zde objevili báječný warung Surf \u0026amp; Turf, kde přímo před restaurací grilovali čerstvé ryby - takové, jaké se ten den zrovna podařilo ulovit. Každý jsme spořádali jednu, zapili ji luxusním mangovým džusem a získali blažený pocit, že v Padangbai se nám zase začíná blýskat na lepší časy :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/netopyri-jeskyne/","summary":"\u003cp\u003eAni po prvním adrenalinovém večeru v Padangbai nám nebylo dopřáno poklidné ráno. Niluh nám sice přichystala výbornou snídani, dobré zažívání nám však zkazil majitel motorky, kterého s sebou přivedla. Motorku nám hodlal vydat pouze oproti našemu cestovnímu pasu - a opravdu mu nestačilo pořídit si kopii, hodlal ho u sebe držet až dokud mu jeho zdroj obživy zase v pořádku nevrátíme. Řekla jsem mu, ať na to rovnou zapomene - že pas je náš jediný doklad, který tu máme, a kdyby nám s ním něco provedl, je to pro nás dost velkej problém. Chlapík si ale pořád vedl svou a tvrdil, že to tak dělá běžně. I Niluh nás ujišťovala, že by se nemělo nic stát a můžeme mu věřit. Nakonec jsme tedy kapitulovali, ale na klidu nám to teda nepřidalo.\u003c/p\u003e","title":"Netopýří jeskyně"},{"content":"Den našeho přesunu z vnitrozemí Bali zpátky na pobřeží byl tu. Nasnídali jsme se a nechali si personálem hotelu zavolat Bluebird taxi. Jedná se o místní taxi službu, na kterou jsou nejlepší reference a máte tak jistotu, že vás nenatáhnou. Kdykoliv jsme měli možnost, přesouvali jsme se na našich cestách po Indonésii jen s nimi a můžeme je vřele doporučit.\nČasu, který nám zbýval do odjezdu taxíku, jsme využili k poslední návštěvě našeho oblíbeného obchůdku s dřevěnými maskami. Péťa už několik dnů básnil o masce bohyně Cili a tady se nám ji nakonec podařilo (s úplatkem v podobě oplatků Kolonáda :-D) usmlouvat na 300 000 rupií. Bylo to i tak hodně peněz, ale pan prodejce byl moc sympatický a ještě nám masku nabarvil a nalakoval, aby nám barevně ladila do páru k masce bájné postavy baronga, kterou jsme si koupili v uplynulých dnech v jiném krámku.\nZ Ubudu se nám odjíždělo těžce. Na rozloučenou jsme se aspoň ještě vyfotili s našimi oblíbenými Balijkami z hotelu a pak už vstříc novým dobrodružstvím! Namířeno jsme měli do východobalijského přístavního města Padangbai, které bylo v průvodcích doporučováno jako dobrá základna k dalším výletům a zároveň nabízelo i spoustu krásných pláží ke koupání. Po moři už se mi opravdu stýskalo - byla to ta jediná věc, která nám v Ubudu chyběla. Z Padangbai vyplouvají trajekty spojující Bali s Lombokem i s turisty vyhledávanými ostrovy Gili, které byly hned další v pořadí v našem cestovatelském itineráři. V Padangbai jsme se nicméně chtěli zdržet déle a navštívit několik zajímavých památek, k nimž se odsud dá pohodlně dojet na motorce. A samozřejmě zase na chvíli zvolnit a strávit pár příjemných chvil povalováním se na pláži :-)\nPéťa nám vybral vskutku romantické ubytování ve Ville Mimba. Jednalo se o tak těžkou romantiku ve stylu na samotě u lesa, že dostat se až k vile taxíkem byl téměř nadlidský výkon - náš taxikář se však pochybnou úzkou polňačkou nenechal odradit a v okamžiku, kdy český řidič už by chrlil jednu nadávku za druhou, se jenom smál. Klobouk dolů!\nVila ležela už vlastně zcela mimo město, uprostřed přírody a nedaleko oceánu. Nedá se říct, že by byla úplně na samotě - pár dalších vilek v okolí rozeseto bylo, nicméně rozhodně se nejednalo o žádnou hustou zástavbu. Teď mě asi spousta z vás ukamenuje, ale já nejspíš v tomto směru nejsem úplně romantička. Na mě totiž tahle vila v Padangbai svou odlehlou polohou působila mnohem spíš jako dům hrůzy než jako ideální místo pro líbánky. Fakt jsem se tu každou noc bála. Zvuky oceánu, které se přes den člověku jeví jako rajská hudba, v noci dosahovaly děsivé intenzity a já si s každým zaduněním příboje představovala přinejmenším vlny tsunami. Zvuky zvířat, které za denního světla působily nevinně jako u nás švitoření ptáčků, mi přes noc naháněly husí kůži. A to už vůbec nemluvím o nočním vytí divokých psů, kteří se potulovali všude kolem. O nich ostatně ještě bude řeč\u0026hellip;\nCo mě na našem na první pohled tak luxusním apartmánu ještě lehce znepokojilo, byla absence skla v oknech naší ložnice. Byly tu pouze dřevěné žaluzie, které se sice daly pootočit tak, aby dovnitř nešlo světlo, ale mezi jednotlivými dřívky byly samozřejmě škvíry a nad postelí nebyla moskytiéra. Naše sympatická bytná Niluh nás sice uklidnila, že si tu na komáry ještě nikdo nestěžoval, ale čert tomu věř.\nDomluvili jsme se, v kolik si zítra budeme přát snídani, Niluh nám slíbila zajistit na ráno vypůjčenou motorku a pak už si to odfrčela pryč a zanechala nás svému osudu. No a my na sebe honem natáhli plavky a vyrazili na nejbližší pláž - White sand beach :-)\nByli jsme zatím bez motorky, takže jsme museli po svých, ale za nějakých 20 minut chůze už jsme stáli na místě. Maličká pláž ukrytá v zátoce nás na první pohled okouzlila. Na druhý pohled mi hned bylo jasné, že ani tady to na plavání díky obrovským vlnám tak úplně nebude. Začínala jsem mít pocit, že jediné místo, kde se tady na Bali dá bezpečně plavat, je bazén :-D Ale ani velké vlny nezchladily naše nadšení - tím spíš, když jsme se ujistili, že voda je jako kafe! A přímo na pláži se nachází sympatický warung. A my od snídaně nic nejedli :-D!\nOdpoledne jsme tedy strávili slastným nicneděláním, blbnutím na mělčině, vysedáváním ve warungu a masáží, kterou přímo na pláži nabízelo několik Balijek a ke které mě nemusely moc dlouho přemlouvat :-D\nKdyž se začal blížit večer, pobalili jsme si svých pár švestek a vyrazili na zpáteční cestu do naší vilky. A tahle cesta se záhy proměnila v cestu hrůzy. Už cestou na pláž jsem si všimla, že se okolím potuluje několik toulavých psů, kteří zjevně nikomu nepatří. To je ostatně na Bali celkem normální. Většinou jsou ale neškodní a nijak si vás nevšímají. Tady nám bohužel na úzké opuštěné pěšině k naší vile zkřížil cestu pes, který na nás začal dost agresivně štěkat. A nebylo moc možností, kudy ho obejít. Pokoušeli jsme se dostat k naší vile z druhé strany, směrem od pláže, jenže tam jsme narazili na několik dalších toulavých psů, kteří se spojili do tlupy a začali nás se štěkotem pronásledovat. Zařadili jsme tedy honem zpátečku a vraceli se na původní silnici, kde na nás zatím čekal pes jenom jeden. Abych to zkrátila, neměli jsme jinou možnost, jak se dostat k naší vilce, než kolem toho zuřivě štěkajícího psa prostě projít. Ale ještě teď se klepu hrůzou, když si na to vzpomenu.\nPo tomhle zážitku bylo jasné, že mě ven z vily bez motorky už nikdo nedostane. Byli jsme ale bohužel bez jídla. Naštěstí nás napadlo napsat na messenger Niluh, jestli by nám mohla objednat nějaké jídlo s dovážkovou službou. Večeři nám tak přivezly dvě holčičky, které snad ani nemohly mít ještě řidičák - ikdyž na to se tady na Bali nejspíš moc nehraje :-D. Já jsem byla ale pořád v takovým stresu, že jsem do sebe dostala sotva pár soust. Moc dobře nám to tady v Padangbai teda nezačalo. Když jsem se v noci převalovala na posteli v marné snaze usnout, s láskou jsem vzpomínala na dny strávené v Ubudu\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zpatky-na-pobrezi/","summary":"\u003cp\u003eDen našeho přesunu z vnitrozemí Bali zpátky na pobřeží byl tu. Nasnídali jsme se a nechali si personálem hotelu zavolat Bluebird taxi. Jedná se o místní taxi službu, na kterou jsou nejlepší reference a máte tak jistotu, že vás nenatáhnou. Kdykoliv jsme měli možnost, přesouvali jsme se na našich cestách po Indonésii jen s nimi a můžeme je vřele doporučit.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eČasu, který nám zbýval do odjezdu taxíku, jsme využili k poslední návštěvě našeho oblíbeného obchůdku s dřevěnými maskami. Péťa už několik dnů básnil o masce bohyně Cili a tady se nám ji nakonec podařilo (s úplatkem v podobě oplatků Kolonáda :-D) usmlouvat na 300 000 rupií. Bylo to i tak hodně peněz, ale pan prodejce byl moc sympatický a ještě nám masku nabarvil a nalakoval, aby nám barevně ladila do páru k masce bájné postavy baronga, kterou jsme si koupili v uplynulých dnech v jiném krámku.\u003c/p\u003e","title":"Zpátky na pobřeží"},{"content":"Inspirací k hledání nových receptů z červené čočky mi tentokrát bylo otevření \u0026ldquo;bezobalového\u0026rdquo; obchůdku naproti mé oblíbené jídelny. Nejen že odnést si z nákupu čočku, rýži nebo mandle v papírovém pytlíku má své nezaměnitelné kouzlo, ale hlavně na tom člověk i dost ušetří. A o nový čočkový recept se tentokrát postaral můj oblíbený kulinářský blog My cooking diary, z něhož poslední dobou ráda čerpám nové nápady na vaření. Tak si nechte chutnat :-)!\n1 malá červená cibule 1 malá mrkev 1 stroužek česneku 1/2 lžičky mleté kurkumy 1/2 lžičky mletého chilli 1 lžička mletého římského kmínu 1 lžíce rajčatového protlaku 1 plechovka krájených rajčat 180g červené čočky 800ml zeleninového vývaru olivový olej cukr sůl čerstvé bylinky parmazán Očištěnou mrkev nastrouháme nahrubo, cibulku nakrájíme najemno a oloupeme si česnek. Rozpálíme olej v hrnci a opečeme na něm dozlatova cibulku s mrkví. Přidáme prolisovaný česnek, kurkumu, kmín, chilli a protlak. Koření necháme chvilku rozvonět a poté přidáme plechovku krájených rajčat, propláchnutou čočku a vývar. Promícháme, osolíme a necháme asi 20 minut vařit. Nakonec dochutíme trochou cukru nebo javorovým sirupem. Podáváme posypané nastrouhaným parmazánem a čerstvými bylinkami dle chuti.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/polevka-z-cervene-cocky/","summary":"\u003cp\u003eInspirací k hledání nových receptů z červené čočky mi tentokrát bylo otevření \u0026ldquo;bezobalového\u0026rdquo; obchůdku naproti mé oblíbené jídelny. Nejen že odnést si z nákupu čočku, rýži nebo mandle v papírovém pytlíku má své nezaměnitelné kouzlo, ale hlavně na tom člověk i dost ušetří. A o nový čočkový recept se tentokrát postaral můj oblíbený kulinářský blog \u003cem\u003e\u003ca href=\"http://www.mycookingdiary.cz/\"\u003eMy cooking diary\u003c/a\u003e,\u003c/em\u003e z něhož poslední dobou ráda čerpám nové nápady na vaření. Tak si nechte chutnat :-)!\u003c/p\u003e","title":"Polévka z červené čočky"},{"content":"Náš poslední den a noc v Ubudu! Uteklo to tak rychle\u0026hellip; Od začátku jsme věděli, že s Ubudem se nám bude těžko loučit. Čekal nás ještě poslední velký výlet hloub do vnitrozemí Bali - k vulkánu Gunung Batur ležícímu v centrálním pohoří.\nVyrazili jsme co nejdříve po snídani, protože ještě ten večer jsme museli vrátit naši vypůjčenou motorku. Po cestě jsme opět míjeli rýžové terasy v oblasti Tegalalang. Tentokrát jsme využili denního světla a udělali si tu první velkou přestávku. Zelená rýžová pole představují jednu z vůbec nejkrásnějších scenérií na Bali. Voda neustále protéká z jednoho políčka na druhé, a tak tento typicky balijský systém zaručuje, že každému se dostane podíl vody.\nPodél silnice vinoucí se nad terasami bylo rozeseto několik obchůdků. Ne že bychom těch suvenýrů za včerejší den neměli ještě dost :-D. To by ovšem jeden z těch obchodů nemohl být zaměřený na rasta zboží. Takhle jsme dovnitř samozřejmě museli vlézt a Péťa si tam nakonec vybral pletenou čepici v rasta barvách. Nadšený svým úlovkem se několik minut pokoušel sympatickou bábinku, která v obchodě prodávala, naučit českou frázi \u0026ldquo;Péťa má krásný kulíšek.\u0026rdquo; :-D\nPoté už jsme pokračovali v cestě až k našemu cíli. Gunung Batur je vlastně sopkou, v jejímž kráteru se nachází ještě jedna sopka a jezero Danau Batur. Za jasného dne je z okraje sopky fantastický pohled do kráteru a my měli na počasí opět ohromné štěstí.\nCo je na téhle oblasti Bali nicméně dost ubíjející jsou zástupy mimořádně vtěrných prodejců korálků, ovoce a všelijakých cetek, na něž tu narazíte na každém kroku. V žádné jiné části Bali mi to nepřišlo tak otravné jako právě tady. Proto jsme si honem koupili maracuju a pár banánů na svačinu a dekovali se pryč - dolů do kráteru.\nDíky sopečné aktivitě je zdejší půda mimořádně úrodná, takže silnice je lemována plantážemi zelí, cibule nebo třeba chilli papriček. Odvrácenou stranou života v sopce je nicméně fakt, že nikdy nevíte, kdy se probudí k aktivitě. K poslední velké erupci tu došlo v 60. letech a následky sopečného výbuchu jsou místy ještě dobře patrné. Po cestě jsme míjeli hromady lávového kamení a projížděli jsme také jakýmsi \u0026ldquo;městem duchů\u0026rdquo;, které tvořily opuštěné ruiny domů, z nichž tu zůstaly už jen kamenné základy.\nKrajina kolem jezera se postupem času stávala stále opuštěnější, a tak jsme se rozhodli, že motorku otočíme a zkusíme najít nějaký warung, kde bychom si mohli dát oběd. Nakonec jsme naslepo zamířili na sympatickou zahrádku. Zřejmě jsme byli prvními a možná i jedinými turisty, kteří sem dnes zabloudili. Protože v průvodci doporučovali dát si v oblasti Danau Batur čerstvou rybu vylovenou přímo z jezera, rovnou jsme se obsluhující Balijky zeptali, zda nám může připravit nějakou \u0026ldquo;fish\u0026rdquo;. Odpovědí nám byla naprosto vynikající ryba podávaná s rýži, sójovou omáčkou, cibulí a česnekem. Na první pohled totálně jednoduché, ale o to úžasnější jídlo jsme slupli s ohromnou chutí a já ho ještě zapila lahví Coca Coly na svůj věčně rozbouřený žaludek. Ani po třech dnech na Loperonu se nedalo hovořit o nějakém zlepšení a během dne se u mě střídaly stavy, kdy mi bylo líp a měla jsem chuť k jídlu, se stavy, kdy mi bylo prostě jen šoufl.\nNaší poslední zastávkou v oblasti Gunung Batur se stal zdejší chrám. Zde jsme se dopustili omylu. Po zaparkování motorky k nám hned přiběhla nějaká balijská bábi s tím, že nám prodá lístky do \u0026ldquo;Batur temple\u0026rdquo;. Viděli jsme, že vstup je skutečně zpoplatněn, tak jsme si od ní vstupenky koupili, abychom od ní měli pokoj, protože už se na nás vrhala, aby nám prodala ještě sarong. Argument, že máme svoje vlastní sarongy, ji totiž od jejího úsilí rozhodně neodradil. Když jsme vešli do chrámu, zjistili jsme, že v něm není vlastně nic zajímavého. Jestli ono to nebude tím, že se nacházíme ve špatném chrámu\u0026hellip;:-D\nA skutečně! Bába nám prodala lístky a poslala nás do chrámu Pura Tuluk Biyu Batur, ale ten \u0026ldquo;pravý\u0026rdquo; Batur temple - celým jménem Pura Ulun Danu Batur - se nachází o kousek dál. I do něj se platilo vstupné, a dokonce ještě dražší. Viděli jsme ale, že u vchodu nikdo nehlídá, tak jsme se vydali dovnitř. Lístek jsme si koneckonců v dobré víře koupili :-D. A představte si, že vevnitř jsme potkali naši babku podvodnici, která ještě měla tu drzost zeptat se nás, jestli jsme zaplatili vstupné. Tak jsme řekli, že jo, a ona na to, jestli by mohla vidět naše vstupenky. To nás teda pěkně nakrklo a rozhodli jsme se ji ignorovat. Milá babka zmizela, ale jen proto, aby nás mohla běžet zatepla nabonzovat hlídači chrámu. U něj už jsme to s lístkama bohužel neukecali, byť jsme se to snažili uhrát na to, jak nás babka sprostě podvedla, a osobně nás vyprovodil z chrámu ven - což byl fakt pech, protože tenhle chrám byl mnohem zajímavější než Pura Tuluk Biyu Batur.\nTotálně znechucení babčinou vychytralostí i protivnými nadháněči všude kolem jsme se rozhodli, že pojedeme zpátky do našeho milého Ubudu, protože tady už nechceme být ani minutu. Náladu jsme si zlepšili hned v Tegalalang, kde jsme si zase udělali zastávku na rýžových terasách, pozdravili naši rasta prodavačku a hlavně si odsud odvezli ten největší suvenýr ze všech - obrovské plátno s obrazem balijské krajiny, které nám dnes visí v ložnici nad postelí. Než se tam ovšem dostalo, dost toho s námi zažilo. A to ani nemluvím o průtrži mračen na Gili, kterou, jak jsme si mysleli, zabalené pouze v roli papíru nemůže přežít. O tom tu ale ještě bude časem řeč :-)\nV Ubudu jsme si pak prošli několik obchůdků s krásnými vyřezávanými maskami, dřevěnými sochami a dalším tradičním uměním a říkala jsem si, kdyby to tak viděl strýc. Navíc tu všechno tohle zboží ani nebylo nijak drahé. Ještě že v bytě nemáme tolik místa (sochy i kusy nábytku z masivního tropického dřeva se dají do Evropy celkem bez problémů poslat lodí)!\nDen jsme zakončili večeří v úžasné thajské restauraci Siam. Můj žaludek měl jednu ze svých světlých chvilek, takže jsem se rozhodla využít příležitosti a dopřát mu lahodné pad thai s krevetama. Péťa si poručil poměrně pálivé, ale prý taky výborné vepřové s rýží a sea food omáčkou.\nPo večeři už jsme měli nejvyšší čas zavézt motorku, která nám věrně sloužila po celý pobyt v Ubudu, zpátky do půjčovny a začít balit kufry. Už zítra znovu uvidíme moře!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/v-krateru-sopky/","summary":"\u003cp\u003eNáš poslední den a noc v Ubudu! Uteklo to tak rychle\u0026hellip; Od začátku jsme věděli, že s Ubudem se nám bude těžko loučit. Čekal nás ještě poslední velký výlet hloub do vnitrozemí Bali - k vulkánu Gunung Batur ležícímu v centrálním pohoří.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"v-krateru-sopky-01.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/v-krateru-sopky/v-krateru-sopky-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eVyrazili jsme co nejdříve po snídani, protože ještě ten večer jsme museli vrátit naši vypůjčenou motorku. Po cestě jsme opět míjeli rýžové terasy v oblasti Tegalalang. Tentokrát jsme využili denního světla a udělali si tu první velkou přestávku. Zelená rýžová pole představují jednu z vůbec nejkrásnějších scenérií na Bali. Voda neustále protéká z jednoho políčka na druhé, a tak tento typicky balijský systém zaručuje, že každému se dostane podíl vody.\u003c/p\u003e","title":"V kráteru sopky"},{"content":" První čínská dynastie vznikla už v době bronzové, ještě před vydáním první desky Heleny Vondráčkové.\nTento literární rest mi tu visí už od minulého měsíce, ale nějak poslední dobou nestíhám nic číst, natož pak to zaznamenávat. Nová knížka o Láďově putování po Nepálu a Číně mému hledáčku samozřejmě neunikla a neunikla ani Ježíškovi, který mi ji nadělil loni pod stromeček spolu s lístky na Láďovu březnovou přednášku v brněnském divadle Scala (děkuju :))!\nKnížka mě zaujala hned při prvním setkání v knihkupectví - svou grafickou stránkou s půvabnými ilustracemi od Tomski\u0026amp;Polanski skutečně vyčnívá z davu ostatních cestopisů. Po obsahové stránce je však vydařená neméně - opět přináší spoustu nečekaných zážitků, kuriozních momentů i zajímavých faktů o navštívených zemích i zdejších obyvatelích. A pochopitelně nechybí ani Láďův specifický humor. Jeden ukázkový příklad za všechny :-D\u0026hellip;\nTentokrát jsem spal v zapadlém guest housu, který vlastní Tibeťan. Zatímco mi jeho milá manželka vařila večeři, povídali jsme si o světě. \u0026ldquo;Znáš Beatles?\u0026rdquo; zeptal jsem se ho, když si zvědavě prohlížel má sluchátka. Odvětil, že nezná. A tak jsem mu Beatles pustil. \u0026ldquo;She\u0026rsquo;s got a ticket to ride but she don\u0026rsquo;t care,\u0026rdquo; ozývalo se z reproduktorů a Tibeťan pohupoval nohou do rytmu. Nebyl jsem o nic méně nadšený než on. Nikdy by mě nenapadlo, že uvidím někoho, jak ve svých pětatřiceti poprvé v životě poslouchá Beatles. Začal jsem mu pouštět i další klenoty světové hudby. \u0026ldquo;Tohle se mi tolik nelíbí. Ale ty Beatles byli super\u0026hellip; Mohl bys mi nějaké stáhnout do telefonu?\u0026rdquo; skočil do zpěvu Elvisi Presleymu. Připojil jsem jeho telefon k počítači, ale v paměti nebyl dostatek místa ani na jednu skladbu. \u0026ldquo;To nevadí, smaž tu hudbu, co tam je,\u0026rdquo; řekl mi Tibeťan. A tak jsem začal mazat písničky s názvy v tradičním písmu a nahrazoval je Beatles. Myslím, že podobná situace definuje proces postupného zániku původních kultur. Co na tom. Kdo jsem, abych někomu bránil poslouchat Beatles? Je to jako šířit evangelium. Jen Beatles zná víc lidí.\nOproti první knize o putování do Jeruzaléma jsem zde trochu postrádala formu deníkových zápisků den po dni, přestože děj je vyprávěn klasicky chronologicky. Taky tu chybí zábavné \u0026ldquo;komiksové\u0026rdquo; vsuvky, ale to je prostě tím, že tato kniha je postavena graficky jinak než ta předchozí. Všem, co rádi cestují, byť by to mělo být jen prstem po mapě, se Láďovo druhé asijské dobrodružství určitě bude líbit.\nA jaká byla přednáška? Vtipným převyprávěním knihy spojeným s promítáním fotek, z něhož jsem si odnesla svůj výtisk s Láďovým vlastnoručním podpisem O:) Už hořím nedočkavostí, na jaký kontinent povedou kroky pana Zibury příště a jaké zajímavé dílko z toho zase vznikne!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/ladislav-zibura-pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty/","summary":"\u003cblockquote\u003e\n\u003cp\u003ePrvní čínská dynastie vznikla už v době bronzové, ještě před vydáním první desky Heleny Vondráčkové.\u003c/p\u003e\n\u003c/blockquote\u003e\n\u003cp\u003eTento literární rest mi tu visí už od minulého měsíce, ale nějak poslední dobou nestíhám nic číst, natož pak to zaznamenávat. Nová knížka o Láďově putování po Nepálu a Číně mému hledáčku samozřejmě neunikla a neunikla ani Ježíškovi, který mi ji nadělil loni pod stromeček spolu s lístky na Láďovu březnovou přednášku v brněnském divadle Scala (děkuju :))!\u003c/p\u003e","title":"Ladislav Zibura - Pěšky mezi buddhisty a komunisty"},{"content":"Po náročném výletování v horách jsme se rozhodli vzít si následující den k srdci radu z průvodce \u0026ldquo;Bali do kapsy\u0026rdquo;, v němž se píše, že zlatým hřebem pobytu v Ubudu může být mimo jiné \u0026ldquo;jednoduché nicnedělání\u0026rdquo;. A přesně tomu jsme se dnes rozhodli věnovat :-)!\nJako každé ráno jsme posnídali v klidné zahradě naší ubikace za zvuků místní relaxační hudby. Snídaně v Ubudu byly rozhodně jedny z nejlepších, které jsme na naší svatební cestě zažili a navíc nám je vždy servírovaly roztomilé Balijky, kterým jsme přišli stejně exotičtí jako ony nám :-D.\nPo snídani jsme se vrhli do bazénu, který jsme měli hned naproti vchodu do našeho bungalowu. Péťa se rozhodnul otestovat šnorchl a vypůjčený podvodní foťák. Užívali jsme si, že je krásný slunečný den, bazén máme sami pro sebe a prostě si jen můžeme vychutnávat tu pravou dovolenkovou pohodičku.\nDopoledne jsme strávili blbnutím v bazénu a kolem poledne jsme sedli na motorku a vyrazili ke královskému paláci, kde jsme si chtěli dát něco dobrého k obědu. Péťa vygůglil doporučení na zajímavý warung Boga Sari, a tak jsme se tam vydali. Warung vypadal trochu jako galerie, ale zároveň jsme si připadali, jako bychom přišli na oběd k někomu domů :-D. Jídlo bylo jedním slovem vynikající. Rozhodli jsme se vyzkoušet sea food curry s rýží a thai sea food salad, a protože nám tentokrát zbylo místo ještě i na dezert, objednali jsme si grilovaný banán s vanilkovou zmrzlinou a melounem, který naše hodování završil.\nPo obědě jsme se šli ještě projít ke královskému paláci. Palác je postaven v čistě balijském stylu, má několik ozdobných prvků a řezeb, ale nejedná se o žádné velkolepé sídlo.\nNaše další kroky vedly do nedaleké tržnice, v jejíchž uličkách jsme se ztratili po zbytek dne. Za hojného smlouvání jsme zde nakoupili spoustu krásných suvenýrů - \u0026ldquo;100% pravou\u0026rdquo; cibetkovou kávu, hudební nástroj z kokosu, tunu vonných tyčinek, několik tradičních masek vyřezávaných ze dřeva a hromadu levného oblečení.\nDocela se vyplatilo, že jsme na tržnici zůstali až do zavíračky - ke konci dne už byli prodejci mnohdy ochotní prodat nám zboží za lepší peníz než přes den. Péťa divoce smlouval (mně se smlouvací styl nakupování příčí a hlavně mi v tom naprosto chybí inspirace), a tak jsme si museli v jednom stánku koupit ještě nákupní tašku, abysme to vůbec všechno odnesli domů :D.\nPo cestě na hotýlek jsme se ještě stavili v Coco marketu, kolem kterého jsme každý den jezdili, abychom si tam koupili něco na večeři, a zjistili jsme, že je to také skvělé místo k nákupu suvenýrů! Vonné tyčinky tu měli ještě levnější než na tržnici a pravosti místní kávy luwak bych tu věřila mnohem spíš než u pochybných prodejců venku. Pro milovníky drogerie podotýkám, že jsem tu také objevila poměrně rozsáhlý sortiment místní kosmetiky, který mě nenechal chladnou ;-)\nVolný den nás příjemně zrelaxoval (ovšem nenechte se zmást, po nákupech jsme se vraceli totálně vyčerpaní) a připravil na další z náročnějších výletů - přímo do kráteru sopky Gunung Batur\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/volny-den/","summary":"\u003cp\u003ePo náročném výletování v horách jsme se rozhodli vzít si následující den k srdci radu z průvodce \u0026ldquo;Bali do kapsy\u0026rdquo;, v němž se píše, že zlatým hřebem pobytu v Ubudu může být mimo jiné \u0026ldquo;jednoduché nicnedělání\u0026rdquo;. A přesně tomu jsme se dnes rozhodli věnovat :-)!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eJako každé ráno jsme posnídali v klidné zahradě naší ubikace za zvuků místní relaxační hudby. Snídaně v Ubudu byly rozhodně jedny z nejlepších, které jsme na naší svatební cestě zažili a navíc nám je vždy servírovaly roztomilé Balijky, kterým jsme přišli stejně exotičtí jako ony nám :-D.\u003c/p\u003e","title":"Volný den"},{"content":"Jak už jsem zmínila v některém z předchozích příspěvků, Ubud je skvělým strategickým místem, protože se z něj dá podnikat řada výletů k zajímavým památkám. Během našeho pobytu jsme si naplánovali dva náročnější výlety do vzdálenější horské oblasti a jeden z nich připadnul právě na dnešní den. Moje zažívání se bohužel stále nechtělo umoudřit, ale Péťa už se na výlet moc těšil, takže jsem se pokusila nějak dát dohromady a hned po snídani jsme vyrazili na cestu.\nNašim cílem se stal působivý chrám Pura Ulun Danu Bratan vybudovaný na jezeře. Chrám leží v často mlžné horské krajině a dbajíce rad z průvodce jsme se připravovali na chladnější podnebí. Vyráželi jsme nicméně za krásného slunečného počasí. Během stoupání do hor se před námi často otevřely úchvatné výhledy na svěže zelenou krajinu s obrysem posvátné hory Gunung Agung na pozadí.\nNa jedné takové krásné vyhlídce nám Péťa zastavil. Sešel ze silnice dolů na jakousi louku a za chvilku na mě volal, že na něj mává pán z domku opodál, abychom šli za ním. Váhavě jsem se vydala dolů a čekala, co z toho bude.\nV malém domečku bydlel pán středního věku, jeho žena a jejich postižená holčička. Očividně byli dost chudí, i když jejich domeček vypadal moc pěkně a navíc na tak krásném místě - s výhledem do údolí a přímo na Gunung Agung. Pán uměl trochu anglicky, a tak jsme z jeho vyprávění pochopili, že je dotuje nějaká holandská rodina, která jim zaplatila ten dům i nějakou zdravotní péči pro jejich holčičku, kterou by si jinak nemohli dovolit.\nNakonec nám každému přinesl voňavý lusk pravé vanilky - vlastní výpěstek :-). Říkali jsme si, že bychom se mu rádi nějak odvděčili a zároveň přispěli na léčbu té holčičky, která z naší návštěvy byla evidentně nadšená. Vanilka by navíc byla i krásným suvenýrem pro příbuzné, a tak jsme se pána zeptali, jestli bychom si od něj mohli vzít těch lusků víc, že mu za ně samozřejmě zaplatíme. Nakonec jsme odjížděli s celým sáčkem omamně voňavé vanilky, která se opravdu stala jedním z vůbec nejlepších jedlých dárků, a hlavně konečně zase s pozitivním pocitem z místních lidí :-).\nTo už jsme byli nedaleko našeho cíle. I přes strmě stoupající cestu teplota vzduchu zůstávala stále příjemná a hlavně jsme měli ohromné štěstí, že dnes se Pura Ulun Danu Bratan do mlhy rozhodně nehalil!\nTento hinduisticko-budhistický chrám byl založen v 17. století. Je zasvěcen Dewi Danu, bohyni vod, stojí na malých ostrůvcích a je tedy zcela obklopen vodou. Chrám je cílem poutí a konají se u něj obřady, jež mají zemědělcům na celém Bali zajistit dostatek vody.\nUmístění na vodě dělá z chrámu opravdu unikátní záležitost a asi bych ho označila za vůbec nejkrásnější chrám, který jsme na Bali navštívili. Nevím, zda to bylo tím, že jsme sem zavítali v neděli, nebo se jedná prostě o tak populární místo, ale park, který chrám obklopuje, byl toho dne plný turistů. A poprvé jsme zde zažili onu kuriozní situaci, která se nicméně během naší dovolené ještě několikrát opakovala - houfy dětí nás žádaly o společnou fotografii. Na dračku jsem šla tentokrát hlavně já - za obzvlášť rafinovanou považuji skupinku roztomilých indonéských holčiček, které si na mě počíhaly před dámskými záchodky a pak se na mě sesypaly jako paparazzi na Angelinu Jolie. Doteď se tomu musím smát :-D!\nPřestože mi bylo střídavě blbě, jíst se musí, a tak jsme po obhlídce chrámu zavítali do sympatické restaurace, ležící přímo v parku nedaleko jezera. Za super cenu jsme tu mohli využít akce \u0026ldquo;all you can eat\u0026rdquo; a nabrat si všeho, čeho hrdlo ráčilo. Moje hrdlo by toho času dalo nevímco za suchej rohlík s jogurtem, ale statečně jsem si nabrala poctivou porci silného vývaru, který mému žaludku udělal tak dobře, že jsem se odvážila záhy otestovat i další pokrmy z nabídky, kterou tvořily především nudle, zelenina, kuřecí satay, rýže, arašídová omáčka - no zkrátka místní klasika.\nPo obědě jsme měli ještě dost času na návštěvu nedaleké Balijské botanické zahrady. Zahrada byla založena v roce 1959 a rozkládá se na ploše více než 154 hektarů na dolních svazích hory Gunung Pohen. Roste zde rozsáhlá sbírka stromů a květin a na rozdíl od turisty obléhaného Pura Ulun Danu Bratan představuje hotovou oázu klidu.\nU pokladny jsme nafasovali mapku a pak už se jen procházeli v udržovaných sklenících nebo venkovních areálech s gigantickými cypřiši a kapradinami, barevnými orchidejemi nebo různými sukulenty. V zahradě se nám moc líbilo a strávili jsme zde celý zbytek odpoledne.\nPo návratu zpátky do Ubudu jsme si ještě vyrazili na večeři do nedalekého warungu. Protože mně už všudypřítomná rýže, nudle, tofu i arašídová omáčka, po které jsem se ještě nedávno mohla utlouct, začaly pomalu lézt krkem, objednala jsem si trapně evropský řecký salát a indické lassi na zklidnění žaludku, zatímco Péťa si pochutnal na nasi campur, což je typický balijský pokrm z rýže, který se warung od warungu liší, ale nejčastěji ho tvoří kombinace různých druhů masa, zeleniny, tofu a ochucených rýžových krekrů.\nPrvní týden naší dovolené se oficiálně chýlil k závěru. Ale nebyl důvod ke smutku - celé dva další ještě ležely před námi. A my už se nemohli dočkat, jaké zážitky nám přinesou :)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/chram-na-jezere/","summary":"\u003cp\u003eJak už jsem zmínila v některém z předchozích příspěvků, Ubud je skvělým strategickým místem, protože se z něj dá podnikat řada výletů k zajímavým památkám. Během našeho pobytu jsme si naplánovali dva náročnější výlety do vzdálenější horské oblasti a jeden z nich připadnul právě na dnešní den. Moje zažívání se bohužel stále nechtělo umoudřit, ale Péťa už se na výlet moc těšil, takže jsem se pokusila nějak dát dohromady a hned po snídani jsme vyrazili na cestu.\u003c/p\u003e","title":"Chrám na jezeře"},{"content":"Sobota byla asi prvním dnem, kdy jsem si uvědomila, že s mým zažíváním něco není tak úplně v pořádku. Nepřikládala jsem tomu ale zatím moc velkou důležitost, slupla jsem Loperon a utěšovala se tím, že jsem vyčerpaná spíš z našeho nabitého programu než z nějakých svých zdravotních trablů.\nTentokrát jsme chtěli náš den pojmout zase trošku oddechověji. Po snídani jsme vyrazili do Gunung Kawi, kde se nachází jedna z největších a nejvýznamnějších památek na Bali - deset svatyní vytesaných do skalní stěny. Každá z nich je údajně památníkem člena balijské šlechty z 11. století.\nGunung Kawi leží v údolí mezi terasovými rýžovými poli a schází se k němu dlouhým schodištěm, které je lemováno stánky s výrobky všeho druhu. Po cestě dolů jsme se tu osvěžili čerstvou kokosovou šťávou a při návratu zpět k naší zaparkované motorce jsme tu pro změnu nakoupili Péťovi novou košili s tradičním potiskem a mně černé šatičky (usmlouváno na 60 000 rupií za kus :-)).\nNedaleko chrámu Kawi se nachází Tirta Empul - oblíbený posvátný pramen, objevený v roce 962, o němž se věří, že má posvátnou moc. Pramen probublává do velkého, průzračně čistého jezírka u chrámu, odkud chrliči prýští do (o poznání méně průzračného 8-) koupacího bazénu.\nChrám Pura Tirta Empul, stojící vedle pramenů, je jedním z nejdůležitějších chrámů na Bali. O jeho oblíbenosti svědčí i početné davy návštěvníků, které do chrámu proudí. Setkali jsme se tu s mladým párem z Německa, se kterým jsme evidentně měli podobný plán cesty - předchozí den jsme se s nimi totiž potkali v Goa Gajah a dopoledne v Kawi. Bylo jen otázkou času, kdy se naše cesty znovu střetnou :-D.\nV chrámu zrovna probíhala ceremonie a jako u většiny hinduistických svatyní na Bali, i tady jsme měli do vnitřních prostor coby turisté vstup zakázán. Nakonec se nám nicméně dovnitř podařilo zcela náhodně zabloudit, když jsme se šli projít okolo chrámu. Mimochodem jsme tu také zahlédli scénu, kterou bych radši z paměti vymazala. U hinduistických chrámů se celkem běžně setkáte s výjevy, jak balijské ženy připravují různé pokrmy a další druhy obětin. Takže zatímco opodál Pura Tirta Empul se na rožni opékalo sele, za zdmi chrámu jsme byli svědky toho, jak skupina balijců kuchá nádhernou velikou karetu\u0026hellip;\nPřestože karety jsou chráněné, na Bali je jejich maso tradiční a velmi oblíbenou pochoutkou. Bali prý bohužel patří mezi nejkrvavější jatka karet obrovských na světě. Ačkoliv situace už se oproti dřívějšku, kdy se odhadovalo, že ročně je na Bali zabito více než 30 000 karet, údajně lepší, nelegální obchod zde stále funguje.\nPůlka dne se přehoupla jako nic a byl zase čas na trochu toho odpočinku. Bohužel jsme se ocitli v oblasti, kde nebylo moc možností se najíst a vzhledem ke svým nevolnostem jsem si nechtěla dávat cokoliv pochybné kvality ze stánku. Naštěstí jsme na kopci nad chrámem našli celkem sympatický warung, kde jsme si dali mie goreng a tofu se zeleninou. Porce byly sice na náš vkus trochu malé, ale spokojili jsme se s tím a odpočatí jsme vyrazili za dalším dobrodružstvím.\nBali je celkem proslulé produkcí tzv. cibetkové kávy, která se vyrábí z kávových zrn, která prošla zažívacím traktem cibetky, nebo spíše kočky luwak, která je cibetce podobná a dala místní kávě název - kopi luwak.\nMy jsme za cibetkami vyrazili na kávové plantáže Satria. Hned po zaparkování motorky se tam na nás opět nalepil nějaký \u0026ldquo;průvodce\u0026rdquo;, a protože jsme měli obavy, že nás za své služby bude chtít zkasírovat, rovnou jsme mu na férovku řekli, že se tu chceme procházet radši sami. Kluk se ale nedal odradit a začal nám vyprávět o místních plantážích a chovu cibetek, tak jsme ho váhavě následovali. Nakonec se ukázalo, že to (výjimečně) nebyla žádná léčka na turisty, ale skutečně tu mladí balijci provádí výklad a nabízí degustaci kávy (ovšem ne té cibetkové) a čaje pro návštěvníky zdarma. Samozřejmě se čeká, že si tu cibetkovou kávu koupíte, ale s tím záměrem jsme sem stejně jeli.\nŠálek pravé (údajně :-)) cibetkové kávy vás vyjde na 50 000 rupií. Za ten zážitek to určitě stojí, nicméně jinak musím říct, že chuťově není cibetková káva rozhodně ničím mimořádným. A hlavně mi bylo cibetek, chovaných v klecích, docela líto :(.\nNež jsme dopili kávu, začalo se pomalu smrákat, a tak byl nejvyšší čas vydat se na cestu zpátky do Ubudu. Po cestě jsme projížděli kolem krásných rýžových teras Tegalalang, ale protože už bylo šero a nemohli jsme si je pořádně prohlédnout, rozhodli jsme se, že se sem ještě některý den vrátíme.\nProtože to ani tentokrát nebylo tak úplně odpočinkové, i když jsem byla ráda, že jsme viděli tolik zajímavých míst, na večer jsme si naplánovali sladkou a skutečně relaxační odměnu. Ubud je vyhlášený svými spa a masážními salony, a tak jsme náš den zakončili ve spa Widjane párovou masáží zad za neuvěřitelných 110 000 rupií za hodinu. Za tyhle peníze bych si v Čechách dopřávala masáž každý týden :-)!!! Masáž byla naprosto skvělá a dokonale mě zrelaxovala. Prvních deset minut jsem pravda strávila v křeči z potlačovaného smíchu - ne snad proto, že by mě masáž tolik lechtala. Otvorem v masážním lehátku jsem však zahlédla růžově nalakované nehty na nohách své masérky a vzpomněla jsem si na díl Přátel, ve kterém se Phoebe při masáži Monicy vydává za švédskou masérku Ikeu :-D\u0026hellip;\nVečer už mi nicméně zase bylo špatně, a tak mou večeři suplovalo pouze chlazené pivo Bintang. Stále jsem věřila v léčivou sílu Loperonu a litr domácí slivovice propašované v kufru. Jak jsem byla naivní!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/na-kavove-plantazi/","summary":"\u003cp\u003eSobota byla asi prvním dnem, kdy jsem si uvědomila, že s mým zažíváním něco není tak úplně v pořádku. Nepřikládala jsem tomu ale zatím moc velkou důležitost, slupla jsem Loperon a utěšovala se tím, že jsem vyčerpaná spíš z našeho nabitého programu než z nějakých svých zdravotních trablů.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTentokrát jsme chtěli náš den pojmout zase trošku oddechověji. Po snídani jsme vyrazili do Gunung Kawi, kde se nachází jedna z největších a nejvýznamnějších památek na Bali - deset svatyní vytesaných do skalní stěny. Každá z nich je údajně památníkem člena balijské šlechty z 11. století.\u003c/p\u003e","title":"Na kávové plantáži"},{"content":"Po delší době tu mám další kousek od Simona Mawera, který se odehrává v brněnských reáliích a jehož příběh vás udrží v napětí až do poslední strany!\nKniha má tentokrát hned dva hlavní hrdiny, jejichž životní osudy se do sebe prolínají. Tím prvním je samozřejmě sám otec genetiky - Johann Gregor Mendel - a tím druhým jeho vzdálený příbuzný (fiktivní postava) - profesor Benedict Lambert, trpící dědičnou poruchou. Ben, který sám sebe vidí jako oběť zlomyslné hříčky matky přírody, se rozhodne svůj život zasvětit vědě zkoumající zákonitosti, které ho od malička ovlivňují. Mimo přednáškové sály a laboratoře prožívá zahořklý sarkastický muž milostný románek se svou dávnou platonickou láskou, aniž by tušil, že si to vyžádá své následky\u0026hellip;\nKniha mi přišla skvělá hned v několika aspektech - především se z ní český čtenář dozvídá, jak významnou a ve své době nedoceněnou osobností našich dějin Gregor Mendel byl a s jakými životními osudy se potýkal. To vše je podané velmi poutavě a ne jako nudný životopis z učebnice biologie. Výborné je také propojení dvou časových rovin a dvou životních příběhů - tak odlišných a přesto plných paralel! A do toho všeho samozřejmě důvěrně známé kulisy naší moravské metropole :-) Zároveň ale autor v knize otevírá i řadu morálních a etických otázek, na které není jednoznačná odpověď. Tímhle filosofickým přesahem a nečekanou pointou si mě Mawer opět získal a přestože mám jeho Skleněný pokoj pořád asi malinko radši, Mendelův trpaslík s ním statečně drží krok.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/simon-mawer-mendeluv-trpaslik/","summary":"\u003cp\u003ePo delší době tu mám další kousek od Simona Mawera, který se odehrává v brněnských reáliích a jehož příběh vás udrží v napětí až do poslední strany!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eKniha má tentokrát hned dva hlavní hrdiny, jejichž životní osudy se do sebe prolínají. Tím prvním je samozřejmě sám otec genetiky - Johann Gregor Mendel - a tím druhým jeho vzdálený příbuzný (fiktivní postava) - profesor Benedict Lambert, trpící dědičnou poruchou. Ben, který sám sebe vidí jako oběť zlomyslné hříčky matky přírody, se rozhodne svůj život zasvětit vědě zkoumající zákonitosti, které ho od malička ovlivňují. Mimo přednáškové sály a laboratoře prožívá zahořklý sarkastický muž milostný románek se svou dávnou platonickou láskou, aniž by tušil, že si to vyžádá své následky\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Simon Mawer - Mendelův trpaslík"},{"content":"Jaro už nezadržitelně klepe na dveře, a tak je čas probrat snímky, které se mi podařilo zachytit foťákem mého telefonu a naposledy se ohlédnout za ročním obdobím, které je pro mě tím nejméně oblíbeným. A přitom byl tentokrát fakt problém navybírat těch pár nejhezčích vzpomínek, dělo se toho totiž strašně moc!\nPředevším jsme slavili naše první opravdové Vánoce, se stromečkem a sami dva. Stromeček jsme chtěli co nejvíc jednoduchý, nepřezdobený a v kombinaci dvou barev a z minimalistického výsledku jsem byla moc nadšená :-).\nSlavili jsme taťkovy narozeniny. Největším překvapením, ze kterého byla unešená (a posléze i nasycena :-D) celá široká rodina, byl tenhle obří ovocný koš z Příbrami.\nMůj aktuálně nejoblíbenější koutek na nočním stolku - svatební fotka s rodinou, kočičí stojánek na šperky od Jennifer, kaštánek pro štěstí od Péti a nový Láďa Zibura od Ježíška :-)!\nProtože jsme s Péťou fanoušci projektu #prsakoule, neváhali jsme ani minutu, když jsme zjistili, že koncem února se bude v Brně konat jejich workshop zaměřený na včasné odhalení rakoviny. Vše bylo podáno odlehčenou a zábavnou formou, dostali jsme manuál s důležitýmu informacemi a na závěr jsme si samozřejmě mohli modely prsou i koulí vlastnoručně prohmatat :-)\nMá největší pěstitelská pýcha - introvertní bílá orchidej, která se tu na blogu čas od času objeví, když se zrovna rozhodne vykvést. Introvertní proto, že zpravidla vyhodí šlahouny vždycky, když jsme na delší čas z domova pryč :-). Letos však s rekordním počtem sedmi květů!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zima-v-obrazech/","summary":"\u003cp\u003eJaro už nezadržitelně klepe na dveře, a tak je čas probrat snímky, které se mi podařilo zachytit foťákem mého telefonu a naposledy se ohlédnout za ročním obdobím, které je pro mě tím nejméně oblíbeným. A přitom byl tentokrát fakt problém navybírat těch pár nejhezčích vzpomínek, dělo se toho totiž strašně moc!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePředevším jsme slavili naše první opravdové Vánoce, se stromečkem a sami dva. Stromeček jsme chtěli co nejvíc jednoduchý, nepřezdobený a v kombinaci dvou barev a z minimalistického výsledku jsem byla moc nadšená :-).\u003c/p\u003e","title":"Zima v obrazech"},{"content":"Náš druhý den v Ubudu započal královskou snídaní - oproti celkem chudé nabídce v Kutě jsme v našem hotýlku Gana Villa měli na výběr dokonce ze tří variant snídaňového menu, které vždy zahrnovalo nějaké sladké pečivo, vajíčka, toasty na sladko nebo palačinky a džusy z čerstvého ovoce. Zkrátka ideální start nového dne.\nPo snidani jsme hned nakopli naši mašinu a vyrazili směr Lesní svatyně posvátných opic. V této husté džungli stojí tři posvátné chrámy a zároveň je i domovem početné tlupy balijských makaků, kteří jsou vždy připraveni ukrást turistům jídlo nebo rovnou celou tašku (toho jsme byli také svědky).\nNa ceduli u hlavního vstupu jsme si přečetli řadu varování a rozhodli jsme se mít se před opicemi raději na pozoru. Ve svatyni jich žijí stovky a narážíte na ně skutečně na každém kroku. Moje největší obava samozřejmě byla, aby mi neskočila některá na záda a neukradla něco důležitého z batohu.\nDžunglí jsme došli až k zajímavému chrámu Pura Dalem Agung, u něhož byla koncentrace turistů i opic velmi vysoká. Záhy jsme pochopili, proč asi. Před chrámem se pohybovalo několik prodavačů malých banánů, které jste si mohli za pár rupií koupit a opičky jimi nakrmit. Krmení dravé zvěře jsme si samozřejmě nenechali ujít ani my :-D\nV džungli jsme strávili docela dost času, ale protože jsme měli ten den naplánováno ještě několik dalších míst, která bychom chtěli navštívit, po poledni byl nejvyšší čas na přesun. Naší další zastávkou se stala tzv. \u0026ldquo;Sloní jeskyně\u0026rdquo; Goa Gajah, ležící asi 2 km jihovýchodně od Ubudu. Starobylá jeskyně je nazvaná podle sochy Šivova syna Ganéši - božstva se sloní hlavou - která se nachází uvnitř. Naleznete zde také nejstarší kamenné řezby na Bali, údajně pocházející z 11. století.\nJeskyni objevili holandští archeologové v roce 1923. Je vytesaná do skalní stěny a vchází se do ní rozměrnými ústy démona. V nádvoří před jeskyní jsou dvě obdélníkové nádrže, do kterých voda přitéká z chrličů, jež drží šest ženských postav.\nPro vstup do chrámu je nezbytný sarong. Většinou bývá u vchodu k zapůjčení, ale na Bali prodávají tolik krásných pestrobarevných vzorů, že by byla škoda neodvézt si domů nějaký jako suvenýr. Proto jsme si v jednom stánku u parkoviště před vstupem do Goa Gajah každý jeden vybrali - já krásně zelený s motivem pávů a Péťa modro-zlatý. Usmlouvali jsme je na 130 000 rupií, což nám přišlo jako celkem výhodná cena za tak univerzální kus látky :-).\nProtože už jsme byli v odpoledním vedru celkem zmožení a zatoužili jsme po nějakém osvěžení, vydali jsme se z Goa Gajah zpátky do našeho hotelu, kde jsme natáhli plavky a rovnou skočili do bazénu, kde jsme si relaxovali až dokud nás nevyhnal hlad. Zjistili jsme, že jsme mezi všemi těmi zážitky úplně zapomněli na oběd a vydali jsme se to napravit.\nPéťa vygůglil nedaleký warung Laba Laba, který nás příjemně překvapil sympatickým personálem i mimořádně dobrou kuchyní. Péťa zvolil balijskou klasiku nasi goreng (smaženou rýži) a já krevetky ve sladkokyselé omáčce a opět jsme si moc pochutnali. Den ale ještě stále nebyl u konce - naplánovali jsme si strávit podvečer v Campuanské oblasti a pozorovat západ slunce mezi rýžovými poli.\nMíst k pěším procházkám kolem rýžových teras je v Ubudu a okolí řada, ne vždy jsou ale cesty dobře značené. Při našem bloudění na motorce nás odchytil nějaký domorodec a nabídnul nám, že nám ukáže skvělé místo bez davů turistů. Celkem váhavě jsme se ho odhodlali následovat - mou důvěru si získal hlavně tím, že měl na nohou žabky značky Baťa :-D\nSkutečně nás zavedl k odlehlému políčku, ale jak se záhy ukázalo, jeho zájmy nebyly tak zcela nezištné. Jeho nadšení jsme tedy utnuli hned zkraje a sdělili mu, že o jeho doprovod nemáme zájem, protože nemáme u sebe peníze (což byla skoro pravda - směněná hotovost už nám pomalu ale jistě docházela). Týpek to vzal celkem sportovně, rozloučil se s námi a vzdálil se pryč a my se jen modlili, aby nám nepropíchnul pneumatiky u naší Hondy zaparkované v keřích opodál.\nBrzy se ukázalo, že domorodec nám sice dobře poradil místo, kde o turistu skutečně nezakopneme, ale krásné výhledy nikde. Na chvilku jsme zalitovali, že jsme jeho služby průvodce odmítli, ale protože jsme měli do západu slunce stále ještě dost času, obkroužili jsme políčka, doplnili jsme zásoby pitné vody v obchůdku u silnice a vydali se zpět k naší motorce. Všechny pneumatiky měla naštěstí v pořádku :-), a tak jsme mohli vesele vyrazit k dalším rýžovým polím a terasám Sambahan.\nZde už se nám otevřely ty pravé výhledy ze svěže zelených balijských pohlednic. Palmy, zapadající slunce, vycházející měsíc a šedomodré siluety sopek na pozadí\u0026hellip; Idylu narušovala jen má schíza z kokosových palem lemujících chodníček mezi poli, kterou trpím od té doby, co mi někdo řekl, že je větší pravděpodobnost, že mi na hlavu spadne kokosový ořech, než že mě v moři napadne žralok :-D\nProcházku jsme si zpestřili posezením v sympatické kavárně s výhledem na rýžové terasy, kde si Péťa dopřál svou pravidelnou dávku kávy a já zázvorový drink. Mezitím nám sluníčko zapadlo a já už se viděla na pokoji u láhve chlazeného Bintangu, ale Péťa ještě stále překypoval energií a naléhal, že by si přál vidět nějaké tradiční balijské představení, která se každý večer hrají u Ubudského královského paláce.\nNechala jsem se tedy přemluvit a vydali jsme se zpátky do centra, kde jsme si koupili vstupenky na klasické tance legong a barong, předváděné doporučovaným tanečním souborem Sadha Budaya a doprovázené hudebním vystoupením tradičního balijského gamelanového orchestru.\nKrásné tanečnice legongu prý stráví roky učením na minutu přesně sestavených pohybů všech částí těla, od očí po prsty na nohou. Každý pohyb má svůj význam. Vystoupení jsou potěchou pro uši i pro oči a zaujmou vás nejen precizními sehranými pohyby tanečnic, ale také typickými barevnými kostýmy, kterým vévodí postava baronga - mytické bytosti v podobě napůl lva a napůl psa.\nPředstavení trvalo asi hodinu a půl a po něm už nám opravdu nezbyla energie na nic víc, než rychlou večeři ve warungu. A pak už honem zpátky na hotýlek, vstřebávat zážitky a čerpat síly na další nabitý den\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/opici-kralovstvi/","summary":"\u003cp\u003eNáš druhý den v Ubudu započal královskou snídaní - oproti celkem chudé nabídce v Kutě jsme v našem hotýlku Gana Villa měli na výběr dokonce ze tří variant snídaňového menu, které vždy zahrnovalo nějaké sladké pečivo, vajíčka, toasty na sladko nebo palačinky a džusy z čerstvého ovoce. Zkrátka ideální start nového dne.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePo snidani jsme hned nakopli naši mašinu a vyrazili směr Lesní svatyně posvátných opic. V této husté džungli stojí tři posvátné chrámy a zároveň je i domovem početné tlupy balijských makaků, kteří jsou vždy připraveni ukrást turistům jídlo nebo rovnou celou tašku (toho jsme byli také svědky).\u003c/p\u003e","title":"Opičí království"},{"content":"Mám teď takové období, že buď nečtu vůbec, nebo se naopak do nějaké knížky úplně ponořím a nedokážu se od ní odtrhnout, dokud nenalistuju poslední stranu. A přesně to byl i případ románu Pod sněhem, který jsem přečetla během jediného mrazivého víkendu.\nJméno Petry Soukupové se tu v literární rubrice objevilo už před nějakou dobou a Pod sněhem má k jejímu románu K moři, o němž jsem tu psala někdy loni na jaře, v určitém směru hodně blízko. Opět je to příběh o ne zrovna idylických rodinných vztazích, které se vyhrotí v okamžiku, kdy se spolu rodinní příslušníci octnou na místě, z něhož nemohou nikam utéct. V tomto případě se jedná o oslavu otcových narozenin, na níž se sjedou jeho tři dcery. Každá si v sobě řeší své vlastní frustrace, staré křivdy a nenaplněné ideály a snaží se samy před sebou omlouvat své \u0026ldquo;zpackané\u0026rdquo; životy. Oslava se záhy zvrtne v depresivní přehlídku nefungujících rodinných vztahů a to mladé ženy ještě zdaleka netuší, jaké \u0026ldquo;překvapení\u0026rdquo; si pro ně přichystali jejich rodiče\u0026hellip;\nPetra Soukupová má mimořádný talent dokonale vylíčit na malém prostoru charaktery jednotlivých postav tak, aby přitom působily uvěřitelně a dokonce se v nich čtenář chvílemi dokázal i poznat. Ta autentičnost se mi strašně líbila už v její knize K moři a i zde ji vnímám jako hlavní plus. Veselé čtení ovšem moc nečekejte, Pod sněhem na vás padne jako těžká deka. Není to rozhodně knížka, ke které bych se chtěla vracet. Po dočtení ve mně příběh ještě nějaký čas rezonoval a díky autorčinu stylu vyprávění jsem se s postavami ztotožnila natolik, že mě jejich osudy zasáhly skoro až v osobní rovině. Život ale není vždycky jen růžový, a tak mi nezbývá, než Pod sněhem doporučit - věřím, že na vás svou originalitou zpracování i dramatičností příběhu udělá stejný dojem\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/petra-soukupova-pod-snehem/","summary":"\u003cp\u003eMám teď takové období, že buď nečtu vůbec, nebo se naopak do nějaké knížky úplně ponořím a nedokážu se od ní odtrhnout, dokud nenalistuju poslední stranu. A přesně to byl i případ románu \u003cem\u003ePod sněhem\u003c/em\u003e, který jsem přečetla během jediného mrazivého víkendu.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eJméno Petry Soukupové se tu v literární rubrice objevilo už před nějakou dobou a \u003cem\u003ePod sněhem\u003c/em\u003e má k jejímu románu \u003cem\u003eK moři,\u003c/em\u003e o němž jsem tu psala někdy loni na jaře, v určitém směru hodně blízko. Opět je to příběh o ne zrovna idylických rodinných vztazích, které se vyhrotí v okamžiku, kdy se spolu rodinní příslušníci octnou na místě, z něhož nemohou nikam utéct. V tomto případě se jedná o oslavu otcových narozenin, na níž se sjedou jeho tři dcery. Každá si v sobě řeší své vlastní frustrace, staré křivdy a nenaplněné ideály a snaží se samy před sebou omlouvat své \u0026ldquo;zpackané\u0026rdquo; životy. Oslava se záhy zvrtne v depresivní přehlídku nefungujících rodinných vztahů a to mladé ženy ještě zdaleka netuší, jaké \u0026ldquo;překvapení\u0026rdquo; si pro ně přichystali jejich rodiče\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Petra Soukupová - Pod sněhem"},{"content":"Po zážitky nabitém dnu stráveném na nejjižnějším cípu Bali jsme se rozhodli následující den pojmout víc odpočinkově. Po snídaní jsme si udělali hezkou procházku k proslulé pláži v Kutě, o které se ve všech průvodcích píše jako o té nejlepší pláži na Bali. Na každém rohu tu narazíte na surfařské školy nebo prodavače kokosů. Mě ale jako obvykle nejvíc nadchlo sbírání mušliček :-)\nOkolo poledne jsme se vydali zpátky do hotýlku sbalit si věci, protože už jsme měli domluvený odvoz do Ubudu. Přes Peťového kolegu z práce jsme dostali ještě doma v Čechách kontakt na taxikáře Antoka. O Antokovi zde neslyšíte naposledy - jeho služeb jsme využili hlavně ke konci dovolené, kdy jsme se potřebovali přesunout z Bali na Jávu. Upřít se mu nedá, že na něho byl stoprocentní spoleh a na čemkoliv jsme se domluvili, to platilo. Jinak mi ovšem Antok k srdci moc nepřirostl. Navzdory všem našim očekáváním ohledně obyvatel Indonésie na nás působil dost rezervovaně a hlavně jsme s ním museli neúnavně smlouvat, jinak by z nás sedřel kůži :-D\nCesta do Ubudu nám hezky utekla a než jsme se nadáli, už jsme vystupovali před hotýlkem Gana Villa, který se měl na následující týden stát našim novým domovem. Gana Villa je místo jako stvořené pro líbánky! Krásná zelená zahrada s venkovní restaurací a moderními bungalowy, venkovní bazén, welcome drink a hlavně mimořádně milý personál - to všechno nás okamžitě naplnilo jistotou, že v Ubudu se nám bude hodně líbit :-)\nUbud je vyhlášeným kulturním centrem Bali a díky své poloze také dobrým výchozím bodem pro řadu výletů. Nabízí neuvěřitelné množství dobrých restaurací a obchůdků s všemožnými výrobky regionálních řemeslníků, se suvenýry či oblečením. O tom, že Ubud je město, z nehož se turistům nechce odjíždět, svědčí i početná komunita zde žijících cizinců. Je to zkrátka po všech směrech zajímavé místo a my už se nemohli dočkat, až začneme s jeho objevováním.\nRychle jsme se osvěžili v bazénu a vyrazili nejprve najít něco dobrého na zub a hned poté na první obhlídku města. Po cestě do centra jsme narazili na nepřehlédnutelný warung Enak, který doporučovali v průvodci, tak jsme se tu zastavili na polévku s mořskými plody, která sice byla pekelně pálivá, ale přesto strašně dobrá.\nNa Monkey Forest Road jsme poprvé narazili na obyvatele zdejšího lesa - opice. O těch ale více až příště - procházku fascinující i trochu strašidelnou Lesní svatyní posvátných opic jsme si naplánovali hned na následující den. Pokračovali jsme tedy po hlavní třídě až do samotného srdce Ubudu, kde stojí Ubudský palác. Místní královská rodina zde stále žije a je významnou součástí ubudského života - pomáha např. financovat kulturní a náboženské události. V prostředí královského paláce se navíc každý večer konají tradiční taneční představení. Procházku po Ubudu jsme zakončili večeří v italské restauraci, kde jsme si pochutnali na tofu s tempehem a rybce s rýží a zeleninou.\nNa zpáteční cestě do hotelu jsme se ještě zastavili v půjčovně a zajistili si na náš pobyt v Ubudu nové přibližovadlo. Naši Hondu jsme zkušeně usmlouvali na 200 000 rupií na 5 dnů. Jako profíci :-D! Nutno dodat, že pěší pohyb po Ubudu se tu a tam stával adrenalinovou záležitostí. Chodníky tu sice občas i jsou, ale jejich kvalita je nevalná. Hned první večer jsem málem zahučela do díry - nebýt Péti, který mě pohotově zachytil, asi bych tam skončila celá, takhle to schytal jenom podřenej nárt.\nPoslední zajímavostí o Ubudu, o kterou se s vámi dnes podělím, je fakt, že Ubud se stal kulisou děje známé knihy Jíst, meditovat, milovat. Sama jsem ji nečetla, takže její kvality nemůžu soudit, co je ale nezpochybnitelné je to, že kniha k popularitě Ubudu značnou měrou přispěla a dodnes sem kvůli ní přijíždí spousta jejích fanoušků. My jsme si Ubud zamilovali od první chvíle i bez knížky. A všeho, co nám nabízel, jsme užívali plnými doušky. O tom víc zase příště :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jist-meditovat-milovat-ubud/","summary":"\u003cp\u003ePo zážitky nabitém dnu stráveném na nejjižnějším cípu Bali jsme se rozhodli následující den pojmout víc odpočinkově. Po snídaní jsme si udělali hezkou procházku k proslulé pláži v Kutě, o které se ve všech průvodcích píše jako o té nejlepší pláži na Bali. Na každém rohu tu narazíte na surfařské školy nebo prodavače kokosů. Mě ale jako obvykle nejvíc nadchlo sbírání mušliček :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"jist-meditovat-milovat-ubud-01.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/jist-meditovat-milovat-ubud/jist-meditovat-milovat-ubud-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eOkolo poledne jsme se vydali zpátky do hotýlku sbalit si věci, protože už jsme měli domluvený odvoz do Ubudu. Přes Peťového kolegu z práce jsme dostali ještě doma v Čechách kontakt na taxikáře Antoka. O Antokovi zde neslyšíte naposledy - jeho služeb jsme využili hlavně ke konci dovolené, kdy jsme se potřebovali přesunout z Bali na Jávu. Upřít se mu nedá, že na něho byl stoprocentní spoleh a na čemkoliv jsme se domluvili, to platilo. Jinak mi ovšem Antok k srdci moc nepřirostl. Navzdory všem našim očekáváním ohledně obyvatel Indonésie na nás působil dost rezervovaně a hlavně jsme s ním museli neúnavně smlouvat, jinak by z nás sedřel kůži :-D\u003c/p\u003e","title":"Jíst, meditovat, milovat Ubud"},{"content":"Bali bylo prvním místem v Asii, kde se začalo sufrovat, a dodnes nabízí desítky vyhlášených surfařských oblastí. A právě do jedné z nich jsme se rozhodli vypravit během našeho druhého výletu z výchozího bodu Legianu.\nNaše cesta tentokrát vedla na poloostrov Bukit - nejjižnější cíp Bali - až do oblasti Ulu Watu, nejslavnějšího surfařského zlomu s proslulými vlnami. Po zaparkování naší káry na parkovišti se nám naskytnul pohled na dramatický útes, od něhož vedou schody dolů k legendárnímu příboji. Při sestupu dolů k pláži jsme míjeli spousty lákavě vyhlížejících kavárniček a warungů a samozřejmě také celou řadu surfařských obchůdků a půjčoven. Na surfaře tu narazíte opravdu na každém kroku (a je to hezká podívaná :)). A co teprve ty výhledy na moře!\nSestoupali jsme po kamenných schodech až k \u0026ldquo;tajné\u0026rdquo; pláži Blue Point Beach, která leží v romantické zátoce mezi útesy, a nemohli se dočkat, až se konečně vrhneme do vln. Takhle teplé moře jsem ještě nikdy nikde nezažila. Zároveň jsem ale měla i obrovský respekt z gigantických vln, které nás svou silou vytrvale vytlačovaly zpátky na břeh. Spíš jsme se teda jen tak cachtali při pobřeží, než že bychom si šli zaplavat.\nPo nějaké době nás hlad vyhnal do jednoho z místních stylových warungů s překrásným výhledem na moře a surfaře prohánějící se v jeho vlnách. K této fascinující podívané jsme si objednali polévku s mořskými plody a směs mořských plodů s rýží a posilněni a odpočatí jsme pak pokračovali k chrámu Pura Luhur Ulu Watu.\nTento významný chrám je usazen na jihozápadním cípu poloostrova na kolmém srázu, který spadá přímo do ustavičného příboje. Do chrámu bohužel mohou vstoupit pouze hinduisté, nicméně pro turisty toto místo nabízí spoustu jiných atrakcí. Tou první, před kterou je třeba mít se na pozoru, jsou všudypřítomné opice, které se zde volně pohybují a sami jsme byli svědky toho, že turistům neváhají ukradnout sluneční brýle z hlavy nebo třeba láhev na pití z batohu.\nV Ulu Watu se na nás nalepil místní \u0026ldquo;průvodce\u0026rdquo;, který vycítil příležitost k přivýdělku. Nechali jsme si od něj udělat pár fotek a povyprávět něco o místních opicích. Nicméně poté, co nám sdělil, kolik od nás bude chtít peněz, pokud nám bude dělat doprovod až nahoru k chrámu, jsme se ho razantně zbavili. A za peníze, co jsme mu za jeho služby dali, nám ani nepoděkoval a zmizel! Pak že jsou všichni na Bali pozitivní a milí! Dál jsme tedy pokračovali sami a užívali si překrásný výhled na nekonečný příboj Indického oceánu.\nPři západu slunce se v areálu chrámu pořádá představení tradičního tance kecak, který jsme si rozhodně nechtěli nechat ujít. Zakoupili jsme si tedy lístky a vydali se do amfiteátru, abychom ukořistili nějaká dobrá místa. Představení s kulisou oceánu a zapadajícího slunce mělo úžasnou atmosféru, ale přiznám se, že hlavně v první polovině jsem tam trochu pospávala - nějak na mě asi dolehl časový posun a vstřebávání všech nových zážitků.\nTanec kecak předvádí sbor mužů a chlapců, sedících v soustředných kruzích a během zpěvu několika slabik, napodobujících tlupu opic, upadají do transu. Je to jediná hudba, jež doprovází ztvárnění hinduistického eposu Rámájana, slavného milostného příběhu o princi Rámovi a princezně Sítě. K představení dostanete prospekt s převyprávěným dějem, aby vám něco neuniklo :)\nPo kecaku, který trval asi dvě hodiny, už byl nejvyšší čas vyrazit zpátky do Kuty. Na zpáteční cestě jsme se ale ještě chtěli zastavit na večeři ve vyhlášené oblasti zálivu Jimbaran. Zdejší pláž s bílým pískem lemuje řada warungů připravujících čerstvé plody moře a různé rybí speciality. Stoly jsou rozestavěné přímo na pláži a tak můžete za světla svíček a šumění moře vychutnávat ryby na sto způsobů. Je to romantika jak blázen, ale zároveň má Jimbaran takovou poklidnou a nekýčovitou atmosféru, na hony vzdálenou živé a turistické Kutě.\nNa večeři jsme se pěkně rozšoupli, ale bylo to vynikající do posledního sousta. Zvolili jsme si menu pro dva, které zahrnovalo od každého něco - mušle, královské krevety, rybu, chobotnici a humra, který byl naší gastro premiérou. K tomu všemu ohromná porce rýže, která mi na Bali moc chutnala, úžasné čerstvé džusy a ovoce jako dezert. Zpětně to hodnotím jako jeden z vůbec nejlepších gurmánských zážitků na této dovolené.\nOdcházeli jsme sytí a spokojení - lepší zakončení dne jsme si ani nemohli přát :-). Ještě honem vyráchat nožky v moři a pak už jen nakopnout mašinu a vydat se na cestu zpátky do Kuty, kde nás čekala poslední noc před našim přesunem do Ubudu\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/v-raji-surfaru/","summary":"\u003cp\u003eBali bylo prvním místem v Asii, kde se začalo sufrovat, a dodnes nabízí desítky vyhlášených surfařských oblastí. A právě do jedné z nich jsme se rozhodli vypravit během našeho druhého výletu z výchozího bodu Legianu.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNaše cesta tentokrát vedla na poloostrov Bukit - nejjižnější cíp Bali - až do oblasti Ulu Watu, nejslavnějšího surfařského zlomu s proslulými vlnami. Po zaparkování naší káry na parkovišti se nám naskytnul pohled na dramatický útes, od něhož vedou schody dolů k legendárnímu příboji. Při sestupu dolů k pláži jsme míjeli spousty lákavě vyhlížejících kavárniček a warungů a samozřejmě také celou řadu surfařských obchůdků a půjčoven. Na surfaře tu narazíte opravdu na každém kroku (a je to hezká podívaná :)). A co teprve ty výhledy na moře!\u003c/p\u003e","title":"V ráji surfařů"},{"content":"S prvním článkem rekapitulujícím naši svatební cestu jsem si dala celkem načas, já vím. Zažili jsme toho tolik, že bylo třeba to napřed trochu vstřebat. Jako obvykle to bude na několik pokračování a těšit se můžete na krásné fotky, které Péťa postupně upravuje (je jich přes tisíc!).\nPo předchozí vynikající zkušenosti s Emirates jsme se rozhodli letět do dálek opět s nimi a znovu musím potvrdit, že jejich servis je prostě bezkonkurenční. Kvůli asi čtyřhodinové pauze na přestup, kterou jsme měli v Dubaji, jsme od nich dokonce dostali vouchery na občerstvení v několika letištních fast foodech, čehož jsme rádi využili. Letenky jsme si koupili pouze do Jakarty - vyšlo to mnohem levněji, než přímo do balijského centra Denpasaru a z Jakarty už nebyl problém sehnat let s nějakou místní společností za pár kaček. My si zvolili Air Asia a byla to celkem fajn volba, ikdyž měl náš let z Jakarty asi hodinové zpoždění. Ale doletěli jsme ve zdraví a to je hlavní :-)!\nNa letišti v Denpasaru nás vzali místní taxikáři útokem. Věděli jsme z různých zdrojů, že to nastane, ale stejně nás to svým způsobem šokovalo. Nezbývalo nic jiného, než se naučit velice rychle smlouvat :D. Cestu z letiště až na Legian - hlavní třídu v Kutě, poblíž které ležel náš první hotýlek - jsme usmlouvali na 90 000 rupií, což byla dost začátečnická cena, ale uvidíte sami, že časem jsme se ve smlouvání dost zlepšovali :D!\nNáš hotýlek Mangga Bali Inn jsme našli celkem bez problémů. Jednalo se o typické místní ubytování v podobě jednoduchých bungalowů. Interiér velice prostý, ale bylo tam čisto a dokonce i klimatizace, což nám po náročné cestě naprosto stačilo ke štěstí. Ani jsme se moc nevybalovali a rovnou padli do postele.\nNa druhý den už nás budilo sluníčko a vůně tropického vzduchu. Poprvé pod rovníkem! Teprve za bílého dne jsme se mohli pokochat krásnou zahradou, která bungalowy obklopovala a k našemu nadšení se vzadu v zahradě dokonce nacházel bazén. Na ubytování na Bali bylo fajn, že vždy v ceně zahrnovalo i snídani. Snídaně byly (stejně jako většina jídla na Bali, jak jsme časem zjistili) víceméně všude ve stejném repertoáru - toast, vajíčka, palačinka, ovoce a džus. Ale hlavně se tu podávaly pod velikánským slunečníkem přímo v rozkvetlé zahradě a to byla nádhera. Jestli si nějak představuju ideální začátek dovolené, tak přesně takhle :-)!\nPo snídani vedly naše první kroky na Legian, hlavní třídu lemovanou desítkami hotelů, restaurací a surfařských obchůdků. Kuta a Legian jsou centry turismu na Bali a běloch tu samozřejmě pro místní představuje hlavní zdroj jejich obživy. Proto je třeba připravit se na neustále odhánění všelijakých pouličních prodejců, připravených nabídnout vám cokoliv. Abych byla upřímná, tohle je něco, co mě na Bali opravdu strašně štvalo a za celou dobu jsem si na to nezvykla. Přestože jsem viděla, jaká je na Bali chudoba, nedokázala jsem se smířit s představou, že pro většinu místních tu představujeme jen chodící peněženky.\nZatím ovšem byly naše peněženky prázdné :-D, krom malého obnosu, který jsme si směnili už na letišti v Jakartě - proto jsme rovnou zamířili do banky. Samozřejmě je celý Legian posetý směnárnami s podezřele výhodnými kurzy, ale to jsme riskovat raději nechtěli a navíc kurz v bance byl taky dost příznivý. Vybaveni balíkem rupií, požádali jsme našeho \u0026ldquo;domácího\u0026rdquo;, aby nám zajistil nějakou motorku, na které jsme se hodlali po Kutě a okolí dopravovat. Pan domácí nám skutečně sehnal lehce zrezlou modrou Yamahu - ale byl to náš první skůtr, a tak na něj vzpomínáme prostě s láskou :-).\nJestli je na Bali něco fakt levné, tak je to benzín. Za cca 40 Kč jsme natankovali plnou nádrž a vyrazili na náš první výlet - k mořskému chrámu Tanah Lot, který je nejnavštěvovanějším a nejfotografovanějším chrámem na Bali.\nVíce než třetina skály, na které chrám stojí, je prý umělá. Za odlivu se dá dojít až ke skalnímu ostrovu, dovnitř chrámu však mohou vstoupit pouze Balijci. Ovšem i z pobřeží je na chrám krásná podívaná - minimálně do okamžiku, než přijedou autobusy s davy turistů, dychtivých vyfotit si chrám při západu slunce :-D\u0026hellip;\nU chrámu nás zastihnul hlad, a tak jsme s chutí vyzkoušeli první místní restauraci. Péťa si poručil mie goreng - smažené nudle, které jsou prakticky národním jídlem. Já jsem si dala vaječnou omeletu se sladkokyselou omáčkou a první setkání s balijskou kuchyní jsem ohodnotila velmi kladně.\nPo obědě už jsme se vydali na zpáteční cestu zpět do Legianu. Měli jsme totiž ještě v plánu okusit trochu toho nočního života v proslulém Apache reggae baru. Hodili jsme se do gala a vyrazli nejprve na véču do warungu Totemo, kde jsme si pochutnali na salátu s krevetami a ananasem a na tuňákovi v kokosové omáčce. A k tomu samozřejmě místní pivo Bintang, které je až překvapivě dobré! Jinak jsme ovšem do Totema rádi chodili i na místní džusy z čerstvého ovoce, které byly naprosto bezkonkurenční.\nA pak už hurá do Apache! Jestli mě atmosféra hlavní třídy Legianu s opilými australskými surfaři a hlučnými podniky nijak nenadchla, Apache mě svou atmosférou naopak naprosto pohltil.\nPřestože bar byl prakticky poloprázdný (přišli jsme tam relativně brzo), místní kapela tam rozjela takovou reggae party, během které se sřídaly nesmrtelné hity od Boba, UB40 a dalších reggae legend, že jsem nestačila zírat. Tady a teď, za rytmů reggae, na parketě ve světle červených, žlutých a zelených reflektorů, započala naše dobrodružná dovolená\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/v-rytmu-reggae/","summary":"\u003cp\u003eS prvním článkem rekapitulujícím naši svatební cestu jsem si dala celkem načas, já vím. Zažili jsme toho tolik, že bylo třeba to napřed trochu vstřebat. Jako obvykle to bude na několik pokračování a těšit se můžete na krásné fotky, které Péťa postupně upravuje (je jich přes tisíc!).\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"v-rytmu-reggae-01.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/v-rytmu-reggae/v-rytmu-reggae-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePo předchozí vynikající zkušenosti s Emirates jsme se rozhodli letět do dálek opět s nimi a znovu musím potvrdit, že jejich servis je prostě bezkonkurenční. Kvůli asi čtyřhodinové pauze na přestup, kterou jsme měli v Dubaji, jsme od nich dokonce dostali vouchery na občerstvení v několika letištních fast foodech, čehož jsme rádi využili. Letenky jsme si koupili pouze do Jakarty - vyšlo to mnohem levněji, než přímo do balijského centra Denpasaru a z Jakarty už nebyl problém sehnat let s nějakou místní společností za pár kaček. My si zvolili Air Asia a byla to celkem fajn volba, ikdyž měl náš let z Jakarty asi hodinové zpoždění. Ale doletěli jsme ve zdraví a to je hlavní :-)!\u003c/p\u003e","title":"V rytmu reggae"},{"content":"Vítám vás na svém blogu v novém roce 2017! A čím jiným to tady \u0026ldquo;otevřít\u0026rdquo; než knižní recenzí :)?\nJako věrná divačka pořadu Herbář, který běží pravidelně každý podzim na České televizi, jsem se tentokrát rozhodla vybrat k recenzi první vydanou kuchařku nazvanou příznačně Vaříme podle Herbáře. V knize ovšem nenajdete pouze recepty. Zajímavým bonusem je několik stran věnovaných různým bylinám a rostlinám, doporučením pro jejich sběr i popisům léčivých účinků. V úvodu se také dočtete o historii bylinářství a pro úplné začátečníky je zde k dispozici také seznam pojmů v bylinářství používaných.\nRecepty tu ale samozřejmě hrají prim. Spousta z nich je velice snadná, postavená především na čerstvých a lokálních surovinách a jednoduchých chutích. Některé jsou ovšem pro změnu až moc pracné a přiznejme si, že na lisování šťáv přes pláténko nemá moderní žena prostě čas :-). Káča s Lindou si taky dost libují ve vaření s hlívou ustřičnou, což je pro mě kvůli mé alergii rovněž zapovězené území. Najdete zde ale třeba také kapitolu věnovanou výrobě přírodní kosmetiky či léčivých sirupů a mastí.\nCelkově se mi koncept knihy i myšlenka návratu k přírodě nejen v kuchyni moc líbí a už se moc těším, až nějaké recepty vyzkouším (zatím kvůli mému marodění a Vánocům nebyl moc prostor) - fotky totiž vypadají více než lákavě!\nZa poskytnutí knihy k recenzi děkuji knihkupectví Megaknihy.cz.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/katerina-winterova-linda-rybova-varime-podle-herbare/","summary":"\u003cp\u003eVítám vás na svém blogu v novém roce 2017! A čím jiným to tady \u0026ldquo;otevřít\u0026rdquo; než knižní recenzí :)?\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eJako věrná divačka pořadu Herbář, který běží pravidelně každý podzim na České televizi, jsem se tentokrát rozhodla vybrat k recenzi první vydanou kuchařku nazvanou příznačně \u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/kucharky/167472-varime-podle-herbare-200-receptu-a-rad-pro-zdravi-a-inspiraci.html\"\u003e\u003cem\u003eVaříme podle Herbáře\u003c/em\u003e\u003c/a\u003e. V knize ovšem nenajdete pouze recepty. Zajímavým bonusem je několik stran věnovaných různým bylinám a rostlinám, doporučením pro jejich sběr i popisům léčivých účinků. V úvodu se také dočtete o historii bylinářství a pro úplné začátečníky je zde k dispozici také seznam pojmů v bylinářství používaných.\u003c/p\u003e","title":"Kateřina Winterová, Linda Rybová - Vaříme podle Herbáře"},{"content":"Co k němu dodat? Asi se nezařadí k nejlepším rokům mýho života. Z nejrůznějších důvodů bolel a jistým způsobem bolí pořád. Ale ať už byl ten letošní rok jakýkoliv, jsem ráda, že ten jedinej den, na kterým záleželo ze všech nejvíc, se nám vyvedl tak, jako by se opravdu najednou celý vesmír spojil a všechno špatný mi chtěl vynahradit. A za tenhle jedinej den to stálo. Proto chci na sklonku roku 2016 hlavně poděkovat všem, kteří ho pro nás udělali tak speciální. Terezce – za její krásný čtení při obřadu a její svatební dárky, který pro mě mají nevyčíslitelnou hodnotu. Bráchovi – za jeho přípitkovej proslov a za to, že se tak rád ujal role mého svědka. Jardovi – za fotky, o kterých jsem s jistotou věděla, že budou překrásný, ještě předtím, než vůbec vznikly. Míšovi – za skvělou zábavnou vložku, protože na organizaci těchhle věcí jsme už neměli sílu ani čas. Ilonce – za to, že mi nevnucovala žádné drdoly a vykouzlila mi účes, ve kterém jsem se poprvé v životě cítila jako bohyně. Ondrovi – za překrásný svatební oznámení (ale hlavně a nejvíc za jeho psychickou podporu po celej rok). Celé naší báječné rodině, která se tak ochotně zapojila do všech příprav od zajišťování cukroví, vína i slivovice, střelení kance na guláš :-), zapůjčení hudební aparatury, výroby dekorací a vůbec za jejich lásku a podporu a nejvíc za skvělou atmosféru, kterou pro nás svou přítomností vytvořili. A především mému teď již manželovi, který to se mnou letos taky neměl zrovna nejlehčí, ale přesto si mě vzal a já jsem tak ráda, že kráčí po mém boku právě on!\nA plány do novýho roku? Ty letošní stresy a zklamání nechat daleko za sebou a vykašlat se na věci, který nemají hlubší smysl. Neničit si zdraví kvůli práci ani kvůli lidem, který za to nestojí. Nenechat si ze života zmizet ty, kteří za to stojí. Ale mým hlavním plánem nadále zůstává nic neplánovat :-). A nechat se překvapit tím, co život sám přinese\u0026hellip; Tak šťastný nový rok!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/2016-2/","summary":"\u003cp\u003eCo k němu dodat? Asi se nezařadí k nejlepším rokům mýho života. Z nejrůznějších důvodů bolel a jistým způsobem bolí pořád. Ale ať už byl ten letošní rok jakýkoliv, jsem ráda, že ten jedinej den, na kterým záleželo ze všech nejvíc, se nám vyvedl tak, jako by se opravdu najednou celý vesmír spojil a všechno špatný mi chtěl vynahradit. A za tenhle jedinej den to stálo. Proto chci na sklonku roku 2016 hlavně poděkovat všem, kteří ho pro nás udělali tak speciální. Terezce – za její krásný čtení při obřadu a její svatební dárky, který pro mě mají nevyčíslitelnou hodnotu. Bráchovi – za jeho přípitkovej proslov a za to, že se tak rád ujal role mého svědka. Jardovi – za fotky, o kterých jsem s jistotou věděla, že budou překrásný, ještě předtím, než vůbec vznikly. Míšovi – za skvělou zábavnou vložku, protože na organizaci těchhle věcí jsme už neměli sílu ani čas. Ilonce – za to, že mi nevnucovala žádné drdoly a vykouzlila mi účes, ve kterém jsem se poprvé v životě cítila jako bohyně. Ondrovi – za překrásný svatební oznámení (ale hlavně a nejvíc za jeho psychickou podporu po celej rok). Celé naší báječné rodině, která se tak ochotně zapojila do všech příprav od zajišťování cukroví, vína i slivovice, střelení kance na guláš :-), zapůjčení hudební aparatury, výroby dekorací a vůbec za jejich lásku a podporu a nejvíc za skvělou atmosféru, kterou pro nás svou přítomností vytvořili. A především mému teď již manželovi, který to se mnou letos taky neměl zrovna nejlehčí, ale přesto si mě vzal a já jsem tak ráda, že kráčí po mém boku právě on!\u003c/p\u003e","title":"2016"},{"content":"Jako obvykle jsem měla s intenzitou článků v této rubrice velké oči, a tak je najednou čtvrt roku pryč a podzim téměř za námi. Dělo se toho dost a řada akcí si rozhodně zaslouží samostatný článek. Dnes tedy jen několik malých podzimních střípků\u0026hellip;\nZáří, to byla jedna velká párty :D. Tou úplně první, na které jsme se s Péťou ocitli zcela neplánovaně, byla oslava sestřenčiných padesátin na Starém pivovaře. Krom skvělé kapely, na kterou si všichni mladí i staří zařádili, se nám moc líbil zábavný program\u0026hellip; a dokonce přišel i kouzelník! Během své show vyčaroval dvě holoubátka (doteď vůbec nechápu, jak to udělal), která nechal následně kolovat v publiku. Tato fotka byla pořízena těsně předtím, než se mi holoubátko vykakalo na nohu :-D. Zkrátka super akce, na kterou moc rádi vzpomínáme!\nZáří - to znamená taky začátek školy. Ačkoliv jsem doufala, že tohle se mě už nikdy týkat nebude, nakonec jsem letos po dlouhé době do školních lavic usedla znovu. Po prvním zkouškovém si povíme, zda to byl omyl či ne :-D\u0026hellip;\nJeště jsme se ani nestihli vzpamatovat z naší svatby a už jsme seděli na další akci - tentokrát to byly křtiny Maruš a Baruš. Povšimněte si prosím vystajlované dekorace - kočárkových jmenovek na stůl a jedlých miminek :-D!\nDostali jsme celou krabici překrásných svatebních gratulací. Největší překvapení na nás ale čekalo až po návratu ze svatební cesty - tak tak jsme si stihli na poště balíček vyzvednout. Bylo v něm tohle krásný handmade blahopřání. Od Moniky. Děkujeme :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/podzim-v-obrazech-2/","summary":"\u003cp\u003eJako obvykle jsem měla s intenzitou článků v této rubrice velké oči, a tak je najednou čtvrt roku pryč a podzim téměř za námi. Dělo se toho dost a řada akcí si rozhodně zaslouží samostatný článek. Dnes tedy jen několik malých podzimních střípků\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eZáří, to byla jedna velká párty :D. Tou úplně první, na které jsme se s Péťou ocitli zcela neplánovaně, byla oslava sestřenčiných padesátin na Starém pivovaře. Krom skvělé kapely, na kterou si všichni mladí i staří zařádili, se nám moc líbil zábavný program\u0026hellip; a dokonce přišel i kouzelník! Během své show vyčaroval dvě holoubátka (doteď vůbec nechápu, jak to udělal), která nechal následně kolovat v publiku. Tato fotka byla pořízena těsně předtím, než se mi holoubátko vykakalo na nohu :-D. Zkrátka super akce, na kterou moc rádi vzpomínáme!\u003c/p\u003e","title":"Podzim v obrazech"},{"content":"O letošní dovolené byl konečně chvilkama čas i energie na trochu té hodnotné literatury - nevídané :)!\nPavol Rankov - Matky\nKdyž listuju zpátky literární rubrikou, říkám si, že tato knížka patří určitě mezi to nejlepší, co mi v tomto ruce přišlo pod ruku. Tím spíš, že pochází ze slovenských luhů a hájů. Hlavní hrdinkou příběhu je Slovenka Zuzana, která na sklonku války prožije románek a následně otěhotní s ruským partyzánem. Po osvobození je na základě křivého obvinění z jeho udání Němcům poslána do ruského gulagu, kterému velí fanatická důstojnice. Kniha líčí dramatické události sedmi let, které Zuzana v gulagu stráví. Navzdory naprosto otřesným podmínkám se jí zde podaří (mnohdy dílem šťastné náhody) donosit a následně i porodit zdravé dítě. Jaký bude jeho další osud nemůžu prozrazovat. Matky mají i pár slabších momentů - to když se do Zuzanina příběhu chvilkami promítá dle mého názoru zcela zbytečná dějová linie ze současnosti, v níž vystupuje studentka Lucia, která o Zuzaniných osudech píše diplomovou práci a do toho řeší svá vlastní vztahová dilemata. Všechno je ale odpuštěno, jakmile se kniha začne chýlit k závěru, který popisuje Zuzanin návrat z gulagu, a totálně vás odbourá silnou pointou\u0026hellip;\nLadislav Zibura - 40 dní pěšky do Jeruzaléma\nDruhý titul je o poznání méně tragický a určitě vaší pozornosti také neunikl. Ladislav Zibura je blázen v tom dobrém slova smyslu, který našel zalíbení v pěším putování a navíc má ten dar, že o svých zážitcích z cest dovede poutavě psát. A protože to není typický dobrodruh, cestuje po rozpálené Turecké krajině bez mapy i bez orientačního smyslu, což ho leckdy zavádí do kuriózních situací.\nSnad ani není ostuda nesnažit se změnit k lepšímu životy ostatních, ale rozhodně je ostuda promarnit ten svůj.\nMůžu říct, že lepší četbu jsem si do Indonésie snad vzít ani nemohla. Vždycky, když mi zrovna bylo špatně z požití kdovíčeho nebo jsem seděla v pochybné rybářské bárce houpající se na proslulých vlnách okolo Bali bez záchranné vesty nebo jsem zmoklá až na kost sestupovala z vrcholu sopky Ijen (jen počkejte na ty zážitky :D!), myšlenka na Ladislavovy všudypřítomné puchýře a izraelskou krajinu plnou obrovských pavouků ve mně vykřesala poslední špetky síly, abych to všechno přežila. Kniha je doplněna kreslenými vtipy, u kterých jsem kolikrát brečela smíchy. Aktuálně už se na pultech knihkupectví objevuje Ziburova nová knížka o cestě po Číně a Nepálu a já prosebně mrkám na Ježíška ;-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/rijnova-knihovnicka-2/","summary":"\u003cp\u003eO letošní dovolené byl konečně chvilkama čas i energie na trochu té hodnotné literatury - nevídané :)!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003ePavol Rankov - Matky\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eKdyž listuju zpátky literární rubrikou, říkám si, že tato knížka patří určitě mezi to nejlepší, co mi v tomto ruce přišlo pod ruku. Tím spíš, že pochází ze slovenských luhů a hájů. Hlavní hrdinkou příběhu je Slovenka Zuzana, která na sklonku války prožije románek a následně otěhotní s ruským partyzánem. Po osvobození je na základě křivého obvinění z jeho udání Němcům poslána do ruského gulagu, kterému velí fanatická důstojnice. Kniha líčí dramatické události sedmi let, které Zuzana v gulagu stráví. Navzdory naprosto otřesným podmínkám se jí zde podaří (mnohdy dílem šťastné náhody) donosit a následně i porodit zdravé dítě. Jaký bude jeho další osud nemůžu prozrazovat. \u003cem\u003eMatky\u003c/em\u003e mají i pár slabších momentů - to když se do Zuzanina příběhu chvilkami promítá dle mého názoru zcela zbytečná dějová linie ze současnosti, v níž vystupuje studentka Lucia, která o Zuzaniných osudech píše diplomovou práci a do toho řeší svá vlastní vztahová dilemata. Všechno je ale odpuštěno, jakmile se kniha začne chýlit k závěru, který popisuje Zuzanin návrat z gulagu, a totálně vás odbourá silnou pointou\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Říjnová knihovnička"},{"content":"Někdy je fajn místo vymýšlení složitých receptů vzít pár surovin a zjistit, že to ve výsledku vlastně úplně stačí :-)\n1-2 chilli papričky 2-3 stroužky česneku 4 lžíce olivového oleje 1 plechovka drcených rajčat 400g špaget sůl hrst čerstvé bazalky 4 lžíce strouhaného parmazánu Chilli papričky podélně rozřízneme, vydlabeme z nich semínka a odřízneme stopku. Nadrobno nakrájíme. Česnek oloupeme a nasekáme. Na pánvi rozehřejeme olej, orestujeme na něm krátce česnek s nasekanými papričkami, přidáme drcená rajčata a směs společně prohříváme na mírném plameni asi 10-15 minut. Hotovou rajčatovou směs promícháme s uvařenými špagetami a podáváme ozdobené bazalkou a sýrem.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/spagety-arrabiata/","summary":"\u003cp\u003eNěkdy je fajn místo vymýšlení složitých receptů vzít pár surovin a zjistit, že to ve výsledku vlastně úplně stačí :-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1-2 chilli papričky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2-3 stroužky česneku\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e4 lžíce olivového oleje\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 plechovka drcených rajčat\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e400g špaget\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ehrst čerstvé bazalky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e4 lžíce strouhaného parmazánu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eChilli papričky podélně rozřízneme, vydlabeme z nich semínka a odřízneme stopku. Nadrobno nakrájíme. Česnek oloupeme a nasekáme. Na pánvi rozehřejeme olej, orestujeme na něm krátce česnek s nasekanými papričkami, přidáme drcená rajčata a směs společně prohříváme na mírném plameni asi 10-15 minut. Hotovou rajčatovou směs promícháme s uvařenými špagetami a podáváme ozdobené bazalkou a sýrem.\u003c/p\u003e","title":"Špagety arrabiata"},{"content":"Se značným zpožděním, ale přece, Péťa konečně zpracoval fotky z naší červnové minidovolené. A tak tu dnes budeme vzpomínat na léto, na prázdniny a na staré \u0026ldquo;svobodné\u0026rdquo; časy :-D\u0026hellip;\nVzhledem k všelijakým událostem, které nás koncem roku s Péťou čekaly, jsme toto léto dovolenou docela šetřili. O naše tradiční toulky po krásách Čech a Moravy jsme se ale ochudit nechtěli, a tak jsme i letos vyrazili na malý prodloužený víkend - tentokrát do Beskyd.\nNašli jsme si hezký hotýlek v Horní Bečvě, která se ukázala být strategickým výchozím bodem pro naše další výlety. První den našeho pobytu jsme navštívili skanzen v Rožnově pod Radhoštěm, který nabízí hned 3 turistické okruhy. Pro začátek jsme se rozhodli zvolit \u0026ldquo;Dřevěné městečko\u0026rdquo;, jehož areál prezentuje charakter malého venkovského městečka v období 19. a na počátku 20. století.\nFojtství z Velkých Karlovic\nNajdete tu jak originální přenesené stavby, tak i kopie objektů včetně expozic, které návštěvníky seznamují s podobou tehdejšího bydlení i každodenního života. Jedná se o nejstarší areál rožnovského Valašského muzea v přírodě, které bylo otevřeno v roce 1925. V \u0026ldquo;městečku\u0026rdquo; nechybí budova radnice, poštovna, hospoda, tradiční hospodářské stavby či kostel.\nKostel sv. Anny\nOkolo kostela sv. Anny se rozprostírá symbolický hřbitov, v jehož areálu je umístěn tzv. Valašský Slavín s hroby významných rodáků i lidí spojených s historií skanzenu.\nJan Karafiát\nVe Skanzenu jsme zůstali skoro až do zavíračky. Pak už jsme si jen koupili na večer poctivý valašský frgál a vyrazili čerpat síly do nového dne.\nNa pátek jsme si naplánovali povinnou beskydskou túru - výšlap na Radhošť. Dobrá zpráva je, že auto se dá zaparkovat na Pustevnách, odkud vede k vrcholu 4 km dlouhá hřebenová trasa, takže vystoupat až nahoru ke kapličce odsud zvládne i méně fyzicky zdatný jedinec ;-).\nCesta vzhůru\nPustevny - horské sídlo s dřevěnými secesními stavbami lidového architekta Dušana Jurkoviče - se bohužel zatím stále zotavují z požáru, který zde vypukl a způsobil obrovské škody v březnu 2014. Teprve nyní se rozbíhá rekonstrukce a počítám, že ještě nějakou chvíli potrvá, než toto místo získá zpět svůj původní ráz.\nPustevny\nPři stoupání na Radhošť není možné jen tak minout proslulou sochu pohanského boha Radegasta a nedat si u vedle stojícího stánku jedno pívo na osvěžení :-).\nŽivot je hořký :-)\nK Radegastovi jsem se poprvé vydrápala už jako dítě, ale výstup ke kapličce Cyrila a Metoděje byl pro mě turistickou premiérou. Kolem poledne už začalo sluníčko docela slušně připékat, ale měli jsme radost, že nám vyšlo tak krásné počasí, a ta panoramata za to stála!\nKrása\u0026hellip;\nNavíc jsme se mohli v krizových chvilkách osvěžit čerstvýma borůvkama, které rostly všude široko daleko. Před posledním cílovým stoupáním jsme si pak dali jako motivaci pořádný kus langoše :-).\nPoslední posilnění před zdoláním vrcholu\nA to už jsme byli v cíli - na vrcholku Radhoště, kde stojí kaple sv. Cyrila a Metoděje z roku 1896 a také sousoší těchto věrozvěstů.\nCyril s Metodějem\nSobotu jsme zahájili dalším, i když o poznání méně náročným, výstupem - a sice na Jurkovičovu rozhlednu. Pokud si vzpomínáte na mé články z projektu \u0026ldquo;Hrdinou může být každý\u0026rdquo;, asi se vám vybaví, že otevření této rozhledny před pár lety bylo lehce kontroverzní záležitostí. Rozhledna stojící na Karlově kopci je tak nízká, že se kvůli ní bohužel muselo hojně kácet, aby se zbavila své nálepky \u0026ldquo;Jurkovičova hvězdárna\u0026rdquo; ;-)\u0026hellip; Dnes už je z rozhledny krásný výhled do okolí, a tak usuzuji, že místní aktivisté ve svém boji asi nebyli příliš úspěšní :(.\nJurkovičova rozhledna\nPo sestupu dolů jsme se opět vrátili do rožnovského skanzenu, tentokrát do areálu \u0026ldquo;Mlýnská dolina\u0026rdquo;, kde právě probíhaly Sklářské slavnosti. Mlýnská dolina je nejmladší částí skanzenu, která byla otevřena v roce 1982. Najdete zde dodnes funkční technické stavby převážně na vodní pohon - mlýn, pilu či hamr. Krom ukázek tradičních řemesel v areálu ten den probíhal také kulturní program v podobě lidových tanečních vystoupení a koncertů.\nMlýnská dolina\nZe skanzenu jsme vyrazili rovnou do informačního centra, kde jsme si nechali poradit, jaká místa bychom mohli tady v Rožnově nebo okolí ještě navštívit a nad obědem jsme vymysleli plán. Nakonec jsme se rozhodli přesunout do Frenštátu pod Radhoštěm a vydat se na doporučenou 3 kilometry dlouhou naučnou stezku \u0026ldquo;Beskydské nebe\u0026rdquo;, která vede okolo známých skokanských můstků i korunami stromů :-)\nAreál Jiřího Rašky ve Frenštátě\nPoslední den naší dovolené počasí bohužel už úplně nepřálo, takže jsme z Horní Bečvy odjížděli za deště a náš původní plán na túru na vrch Soláň jsme pozměnili na výlet do Valašského Meziříčí. Z města jako takového jsme ale byli docela zklamaní. Nejvíc nás dojalo to, že bylo prakticky nemožné najít tu nějakou slušně vypadající a zároveň v neděli otevřenou restauraci, kde bychom se mohli naobědvat. Naše rozhořčení naštěstí utlumila koupě frgálů - nejlepšího lokálního suvenýru, který se nikdy nepřejí :).\nA to už byl pomalu čas vydat se na cestu domů. V Beskydech je krásně. Tolik let jsem tam nebyla, že jsem na to úplně zapomněla. Asi budeme do hor vyrážet častěji :)\u0026hellip;\nBeskyde, Beskyde :)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/beskyde-beskyde/","summary":"\u003cp\u003eSe značným zpožděním, ale přece, Péťa konečně zpracoval fotky z naší červnové minidovolené. A tak tu dnes budeme vzpomínat na léto, na prázdniny a na staré \u0026ldquo;svobodné\u0026rdquo; časy :-D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eVzhledem k všelijakým událostem, které nás koncem roku s Péťou čekaly, jsme toto léto dovolenou docela šetřili. O naše tradiční toulky po krásách Čech a Moravy jsme se ale ochudit nechtěli, a tak jsme i letos vyrazili na malý prodloužený víkend - tentokrát do Beskyd.\u003c/p\u003e","title":"Beskyde, Beskyde"},{"content":"Vím, že dýňových receptů už je tady na blogu několik, ale tahle polévka je zase malinko jiná a navíc jsem tentokrát poprvé vyzkoušela dýni máslovou. A opečená dýňová semínka jsou výborná i jen tak na zobání třeba k filmu ;-)\n1 kg máslové dýně 1 menší cibule 1 malý pórek 1 stroužek česneku 1 hrnek zelených dýňových semínek 1/2 lžičky mletého chilli špetka mletého pepře 1/2 lžičky soli 2 lžičky citronové šťávy 2 lžíce másla 2 lžíce oleje 1 lžička kari pasty 1 l zeleninového nebo kuřecího vývaru 1 plechovka kokosového mléka krutony Dýni zbavíme semen, oloupeme a pokrájíme na kousky. Oloupanou cibuli nakrájíme na kostičky, pórek na kolečka (trochu odložíme na ozdobu). Česnek oloupeme a nakrájíme na plátky. Troubu předehřejeme na 180°C. V misce promícháme dýňová semínka s chilli, pepřem, solí a citronovou šťávou, rozložíme je na plech vyložený pečicím papírem a pečeme asi 8 minut ve vyhřáté troubě. V hrnci mezitím rozehřejeme máslo a olej a opečeme na něm cibuli, pórek a česnek. Přidáme kari pastu a nakonec přisypeme kousky dýně. Zalijeme vývarem a vaříme asi 15 minut. Do hrnce přilijeme kokosové mléko a vaříme dalších 10-15 minut, dokud není dýně měkká. Polévku dochutíme solí a pepřem a rozmixujeme tyčovým mixérem.\nJednotlivé porce polévky dozdobíme dýňovými semínky, krutony a pórkem.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/dynova-polevka-s-porkem/","summary":"\u003cp\u003eVím, že dýňových receptů už je tady na blogu několik, ale tahle polévka je zase malinko jiná a navíc jsem tentokrát poprvé vyzkoušela dýni máslovou. A opečená dýňová semínka jsou výborná i jen tak na zobání třeba k filmu ;-)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 kg máslové dýně\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 menší cibule\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 malý pórek\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 stroužek česneku\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 hrnek zelených dýňových semínek\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1/2 lžičky mletého chilli\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ešpetka mletého pepře\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1/2 lžičky soli\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 lžičky citronové šťávy\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 lžíce másla\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 lžíce oleje\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 lžička kari pasty\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 l zeleninového nebo kuřecího vývaru\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 plechovka kokosového mléka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ekrutony\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eDýni zbavíme semen, oloupeme a pokrájíme na kousky. Oloupanou cibuli nakrájíme na kostičky, pórek na kolečka (trochu odložíme na ozdobu). Česnek oloupeme a nakrájíme na plátky. Troubu předehřejeme na 180°C. V misce promícháme dýňová semínka s chilli, pepřem, solí a citronovou šťávou, rozložíme je na plech vyložený pečicím papírem a pečeme asi 8 minut ve vyhřáté troubě. V hrnci mezitím rozehřejeme máslo a olej a opečeme na něm cibuli, pórek a česnek. Přidáme kari pastu a nakonec přisypeme kousky dýně. Zalijeme vývarem a vaříme asi 15 minut. Do hrnce přilijeme kokosové mléko a vaříme dalších 10-15 minut, dokud není dýně měkká. Polévku dochutíme solí a pepřem a rozmixujeme tyčovým mixérem.\u003c/p\u003e","title":"Dýňová polévka s pórkem"},{"content":"V posledních týdnech se můj život odehrával buď na cestách nebo mezi věčně nevybalenými kufry. Jak jsem teď vděčná, že si můžu zase na nějakou dobu užívat domova, pečovat o kytky, zkoušet nové recepty a vůbec věnovat se všem těm \u0026ldquo;nudným\u0026rdquo; věcem :-)! Včera ráno jsem vybalila kufr na dlouhou dobu naposledy.\nPro svou letošní účast na nějaké mezinárodní IP konferenci jsem měla jasná kritéria - musí to být blízko a nesmí mi to kolidovat se svatebníma přípravama, s líbankama ani se studiem. Už to spolu s finančním limitem značně zúžilo výběr. První konference, která splňovala všechny moje požadavky, se konala v Bonnu. A tak jsem minulou středu vyrazila do Německa.\nSvou první cestu do Německa jsem zahájila \u0026ldquo;vyhlídkovým letem\u0026rdquo; přes Berlín a z výšky jsem koukla i na kousek Kolína, kde jsem přistávala, protože přímo v Bonnu bohužel není letiště.\nNebe nad Berlínem\nPočasí mé cestě úplně nepřálo - v Praze i v Berlíně krásně svítilo sluníčko, Bonn mě ale vítal nepříjemným mrholením. I tak mi ale padnul do oka na první pohled svými čistými ulicemi i zajímavou architekturou.\nPři procházce kolem Rýna\nJak je obecně známo, Bonn se stal v roce 1949 \u0026ldquo;dočasným\u0026rdquo; hlavním městem západního Německa. Co pro mě osobně však bylo překvapením, Bonn je významný mimo jiné i tím, že se zde narodil skladatel Ludwig van Beethoven. Jeho nepřehlédnutelný památník na náměstí Münsterplatz byl jedním z prvních turisticky zajímavých objektů, ke kterým jsem se během tří dnů, které jsem v Bonnu strávila, zatoulala.\nBeethovenův památník\nNáměstí Münsterplatz krom Beethovena vévodí také překrásná, původně románská katedrála Münster Basilica, která byla postavena na hrobech dvou umučených římských vojáků, kteří byli později prohlášeni za svaté a stali se patrony města. Svůj gotický vzhled získala ve 13. století a v roce 1346 zde byl korunován na římského krále náš Karel IV.\nChrám Münster\nAni se mi nevešel do objektivu :)\nDalší zajímavou budovou na tomto náměstí, která stojí za zmínku, je žlutý barokní palác - dnes pošta, která tvoří fotogenické pozadí pro Beethovenův památník :-).\nPošta\nHistorické centrum je překvapivě malé a dá se v poklidném tempu prochodit během jednoho dopoledne a ještě při tom stihnete oběhat pár obchodů a nakoupit suvenýry :-). V pauze mezi přednáškami jsem stihla zavítat k rokokové budově Staré radnice z druhé poloviny 18. století, která se nachází na náměstí Marktplatz.\nStará radnice\nHned za rohem stojí nepřehlédnutelný rezidenční palác s jasně žlutou fasádou - právě zde sídlí bonnská univerzita, na níž dnes studuje přes třicet tisíc studentů a patří k nejprestižnějším univerzitám v Německu. Měla jsem možnost prohlédnout si její hlavní budovu i zevnitř, protože právě zde konference probíhala.\nUniverzita Bonn\nNa poslední den jsem si nechala procházku ke břehům Rýna, který za nevlídného počasí nepůsobí zrovna dvakrát fotogenicky, ale přesto je svým způsobem fascinující.\nNa břehu Rýna\nOdjet z Bonnu bez návštěvy Beethovenova rodného domu je naprosto nemyslitelné! A tak jsem se na závěr vydala do ulice Bonngasse, kde tento hudební velikán v roce 1770 (přesné datum narození není známo) poprvé spatřil světlo světa. Dnes uvnitř naleznete muzeum věnované skladateli.\nPo menším hledání v dešti\u0026hellip;\n\u0026hellip;nalezeno! Beethovenův rodný dům!\nA víc už jsem toho bohužel v Bonnu nestihla :-). Celkově mám z tohoto města velice hezký pocit, všichni mi tu přišli moc milí a přátelští (ne jako v Rakousku!), cítila jsem se tam bezpečně i po setmění a zamilovala jsem si zdejší pečivo. Myslím, že i z těch mých pochmurných podzimních fotek je vidět, jak je Bonn krásné město. A já bych se vůbec nebránila se do něj zase někdy (nepracovně :-)) vrátit\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/bonn/","summary":"\u003cp\u003eV posledních týdnech se můj život odehrával buď na cestách nebo mezi věčně nevybalenými kufry. Jak jsem teď vděčná, že si můžu zase na nějakou dobu užívat domova, pečovat o kytky, zkoušet nové recepty a vůbec věnovat se všem těm \u0026ldquo;nudným\u0026rdquo; věcem :-)! Včera ráno jsem vybalila kufr na dlouhou dobu naposledy.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePro svou letošní účast na nějaké mezinárodní IP konferenci jsem měla jasná kritéria - musí to být blízko a nesmí mi to kolidovat se svatebníma přípravama, s líbankama ani se studiem. Už to spolu s finančním limitem značně zúžilo výběr. První konference, která splňovala všechny moje požadavky, se konala v Bonnu. A tak jsem minulou středu vyrazila do Německa.\u003c/p\u003e","title":"Bonn"},{"content":"Náš velký Den je konečně za námi a to znamená mimo jiné i to, že zase budu mít čas soustředit svou energii na spoustu jiných věcí - jako třeba blog, který jsem poslední dobou ostudně zanedbávala :-)!\nAsi nejvíc zanedbanou rubrikou je tato literární, do které nicméně za poslední dobu skoro ani nebylo čím přispět. Že se mi tu sešly alespoň dva knižní tituly považuji za malý zázrak a osobní výhru, že jsem si i v posledních svatebními přípravami našlapaných týdnech našla chvilku na svůj nejmilejší koníček.\nSteven D. Levitt, Stephen J. Dubner - Freakonomie\nTato kniha s podtitulem \u0026quot; Skrytá ekonomie všeho\u0026quot; už je vcelku starou záležitostí. Prvně jsem se setkala s jejím americkým originálem, který kdysi do Čech přivezl brácha, ale nepřišla mi hodná bližšího ohledání. Později jsem četla příznivé ohlasy už na její české vydání a nakonec jsem si ji jednoho dne odnesla z knihovny. Autoři knihy za pomoci ekonomie hledají příčiny různých fenoménů běžného života a odpovědi na zapeklité otázky. Některé jevy jsou docela zajímavé (např. fakt, že u srovnávacích testů amerických školáků se pravděpodobně nedopouštěli podvodů pouze studenti, ale také učitelé + vysvětlení, co je k tomu vedlo a jak byly jejich podvody odhaleny), jiné méně. Celkově bych Freakonomii asi neoznačila za takovou pecku, za jakou ji mnozí vydávají a asi se bez jejího přečtení v pohodě objedete, pokud zrovna nepatříte k těm jedincům, kteří ve společnosti rádi ohromují různými statistickými perličkami a podobně :-)\nIzzeldin Abuelaish - Nebudu nenávidět\nKniha z úplně jiného soudku, kterou jsem přečetla prakticky na dva zátahy - při cestě do školy do Prahy a zase zpátky. Nabízí pohled na izraelsko-palestinský konflikt očima palestinského lékaře a mírového aktivisty z Gazy, který přišel při bombovém útoku v roce 2009 o své dcery. Přesto se dokázal s životní tragédií vyrovnat obdivuhodným způsobem. Kniha je autobiografická a doktor Abuelaish v ní vypráví svůj příběh od úplného začátku, kdy vzpomíná na své dětství v uprchlickém táboře v pásmu Gazy, přes události, které ho nasměrovaly ke kariéře lékaře, v něhož se vypracoval především svou pílí a vytrvalostí. Už to by samo o sobě vystačilo na fascinující příběh. Když Abuelaish popisuje každodenní těžkosti, které musí překonávat coby Palestinec pracující v Izraeli, zdá se to až neuvěřitelné. Kolik překážek je házeno pod nohy člověku, který se jen snaží co nejlépe dělat svou práci! Přes všechny nesnáze, které ho v životě potkaly, však nezahořknul a nadále se snaží veřejně propagovat mírové řešení konfliktu, který se vleče už od roku 1948, kdy vzniknul samostatný izraelský stát a tisíce Palestinců byly nuceny odejít do stísněného uprchlického tábora v Pásmu Gazy.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/srpnova-a-zarijova-knihovnicka/","summary":"\u003cp\u003eNáš velký Den je konečně za námi a to znamená mimo jiné i to, že zase budu mít čas soustředit svou energii na spoustu jiných věcí - jako třeba blog, který jsem poslední dobou ostudně zanedbávala :-)!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eAsi nejvíc zanedbanou rubrikou je tato literární, do které nicméně za poslední dobu skoro ani nebylo čím přispět. Že se mi tu sešly alespoň dva knižní tituly považuji za malý zázrak a osobní výhru, že jsem si i v posledních svatebními přípravami našlapaných týdnech našla chvilku na svůj nejmilejší koníček.\u003c/p\u003e","title":"Srpnová a záříjová knihovnička"},{"content":"S menším zpožděním, ale přece\u0026hellip; Zamáčknětě slzu, poslední kosmetický příspěvek na hodně dlouhou dobu ;-)!\nDenní hydratační ochranný krém, L\u0026rsquo;Oreal\nSadu denního a nočního krému z řady Triple Active jsem dostala loni od Péti k svátku. Denní krém je určený pro hydrataci a ochranu suché a citlivé pleti. Obsahuje glycerol, vitamín E a UV filtr. Celkové složení je poměrně obsáhlé a bohužel ne zrovna přírodní, přesto mi krém přijde fajn. Na pleti je hrozně příjemný, výborně hydratuje a pleť je po něm taková osvěžená a vyživená :-). Bohužel se mi na některých místech tváře, jako na spáncích, na čele či pod očima, drolí pod make-upem, za což mu strhávám nějaké body. Na můj vkus má také trochu výraznější nasládlou parfemaci, ale není to nic tragického. Nedá se říct, že by pro mě byl tento kousek zrovna krémem roku, ale pokud hledáte pro svou pleť výživu a hydrataci a make-up používáte spíš výjimečně, můžu jeho vyzkoušení doporučit.\nCukrový peeling \u0026ldquo;Chocomania\u0026rdquo;, The Body Shop\nPři koupeli s tímto peelingem se zcela jistě v jednu chvíli dostaví nutkání skočit si do kuchyně pro lžičku a obsah kulatého kelímku přemístit rovnou do vašeho žaludku. Ta božská sladce kakaová vůně!! A konzistence ala Nutella, která vaši chuť na tento výrobek ještě zvýší\u0026hellip; Jen na to myslím a musím si běžet pro něco sladkého. Peeling je celkem jemný a navíc se cukrová zrníčka při kontaktu s mokrou pokožkou postupně rozpouští, takže zůstává jen úžasně hlaďoučká a jemná pokožka. Naprosto skvělý výrobek, který i v 50 ml balení vydrží celou věčnost!\nHydratační gel na den a noc, Yves Rocher\nTento krém jsem pořídila v YR akci s 50% slevou a i tak mi přišel celkem drahý, stál cca 170 Kč. Obvykle si vystačím s naprosto obyčejnými drogérkovými krémy, ale tentokrát jsem asi měla chuť pleti trochu přilepšit, takže jsem se rozhodla ho vyzkoušet. Krém slibuje 24 h intenzivní hydrataci pleti a měl by vyhovovat jak normální, tak smíšené pleti. Obsahuje výtažky z javorové mízy a z bio modré agáve, více než 85% složení je přírodního původu. Neobsahuje barviva, minerální oleje ani parabeny, zato jsem ve složení objevila silikon a PEG. Co se týče účinků na pleti, krém je příjemný, ne moc hutný, takže se výborně vstřebává a není potřeba ho na pleť dávat moc - vystačí tedy na opravdu dlouhou dobu. S hydratačním účinky jsem moc spokojená a dobře mi sednul i jako podklad pod make-up. Jediné, co se mi moc nelíbí, je parfemace - je taková chemická, nic moc přírodního. Suma sumárum: ráda jsem vyzkoušela, nemám moc co vytknout, ale přesto tam \u0026ldquo;nepřeskočila jiskra\u0026rdquo; a podruhé už bych asi radši sáhla pro změnu po něčem přírodnějším.\nOční stín, L\u0026rsquo;Oreal Color Infaillible (odstín 004 Forever Pink)\nKdo čtete DROGu pravidelně, určitě víte, že tyto stíny od L\u0026rsquo;Orealu mám strašně ráda. Proto jsem se rozhodla pořídit si nějaký nový odstín. Nakonec volba padla na tuto starorůžovou barvičku a upřímně řečeno nevím, jestli to byla volba úplně šťastná, protože k těm mým zrzavým vlasům mi to ve výsledku nějak nejde. Obecně je růžová k zeleným očím vždycky fajn kombinace - navíc v té krabičce zas tak úplně růžový stín nevypadá - je to něco mezi růžovou, béžovou a zlatou. Na víčku ale ta růžová prostě převládá. I tak mám ale tyhle stíny moc ráda - jsou krásně pigmentované, zářivé\u0026hellip; malinko víc práší, ale to jim odpustíte. Kdyby o ně měl někdo z mých věrných čtenářů zájem, ráda podaruju ;-).\nLak na nehty, NYC (odstín 235 Fine Red Wine)\nLak z dlouhotrvající řady NYC mě upoutal hlavně svou krásnou vínovou barvičkou, která podle mě k mému barevnému typu a zrzavým vlasům krásně ladí. Pěkně kryje už v jedné vrstvě, což u laků nebývá zrovna samozřejmost. Dále slibuje výdrž po dobu až deseti dní, čemuž tedy rozhodně nevěřte. Kdyby se mi podařilo tak hezký odstín sehnat u nějaké jiné značky s lepší trvanlivostí, určitě neváhám. Tahle klasická barva se bude nosit vždycky. Na druhou stranu cena NYC laků se pohybuje do 50 Kč a za ty peníze jsou víc než fajn.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/srpnova-kosmetika-3/","summary":"\u003cp\u003eS menším zpožděním, ale přece\u0026hellip; Zamáčknětě slzu, poslední kosmetický příspěvek na hodně dlouhou dobu ;-)!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003eDenní hydratační ochranný krém, L\u0026rsquo;Oreal\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eSadu denního a nočního krému z řady Triple Active jsem dostala loni od Péti k svátku. Denní krém je určený pro hydrataci a ochranu suché a citlivé pleti. Obsahuje glycerol, vitamín E a UV filtr. Celkové složení je poměrně obsáhlé a bohužel ne zrovna přírodní, přesto mi krém přijde fajn. Na pleti je hrozně příjemný, výborně hydratuje a pleť je po něm taková osvěžená a vyživená :-). Bohužel se mi na některých místech tváře, jako na spáncích, na čele či pod očima, drolí pod make-upem, za což mu strhávám nějaké body. Na můj vkus má také trochu výraznější nasládlou parfemaci, ale není to nic tragického. Nedá se říct, že by pro mě byl tento kousek zrovna krémem roku, ale pokud hledáte pro svou pleť výživu a hydrataci a make-up používáte spíš výjimečně, můžu jeho vyzkoušení doporučit.\u003c/p\u003e","title":"Srpnová kosmetika"},{"content":"S pořízením \u0026ldquo;chytrého\u0026rdquo; telefonu mě napadlo dělit se s vámi každý měsíc o hezké okamžiky uplynulých týdnů, které se mi podařilo zachytit fotoaparátem. Hlavní impuls byl asi ten, že mi přes všechny snahy a plány letošní rok připadá tak nějak \u0026ldquo;marnej\u0026rdquo; - od jeho samého začátku mě provází stresy jak v práci, tak v soukromí, a protože jsem člověk, co nesnáší změny a kotrmelce, ta dlouhodobá zátěž už se na mě začíná podepisovat. A tak vítám každou možnost, jak si připomenout, že zas tak marný ten můj život určitě není. I když se v posledních měsících nevyvíjí úplně tím směrem, kterým bych si přála\u0026hellip;\nTahle krásná kytka mě potěšila v den, který jsem sice zcela neplánovaně strávila skoro celý v práci, ale večerní \u0026ldquo;rande\u0026rdquo; s Péťou v Monte Bu bylo krásnou náplastí a závěrem dne :-)!\nAle kohopak to tady máme? Vítané zpestření závěru pracovního týdne - Jančino štěňátko Bodíka, kterého jsme s Ondrou dostali na dvě hodiny na hlídání. Po nezbytném venčení jsme usoudili, že k navazování vztahů s cizími lidmi není lepší prostředník než pes. Nechali bysme si ho i na dýl, kdyby nám netrhal obložení v kanclu a neokusoval věšák :D\u0026hellip;\nNaše ptačí svatební oznámení letěla na všechny světové strany\u0026hellip; Brzy mi došlo, že jsme to s těmi sty kusy možná maličko přepískli, ale co už. Nechcete taky jedno :-D?\nNení naše, aby bylo jasno :-D! Dvojnásobná teta se strýcem si přijeli pochovat sotva týdenní neteř Baruš a dovezli jí prasátko Knorriga - hračku, kterou musí mít povinně v posteli každé dítě (ehm, i dospělý\u0026hellip;).\nTak zase za měsíc!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/srpen-v-obrazech/","summary":"\u003cp\u003eS pořízením \u0026ldquo;chytrého\u0026rdquo; telefonu mě napadlo dělit se s vámi každý měsíc o hezké okamžiky uplynulých týdnů, které se mi podařilo zachytit fotoaparátem. Hlavní impuls byl asi ten, že mi přes všechny snahy a plány letošní rok připadá tak nějak \u0026ldquo;marnej\u0026rdquo; - od jeho samého začátku mě provází stresy jak v práci, tak v soukromí, a protože jsem člověk, co nesnáší změny a kotrmelce, ta dlouhodobá zátěž už se na mě začíná podepisovat. A tak vítám každou možnost, jak si připomenout, že zas tak marný ten můj život určitě není. I když se v posledních měsících nevyvíjí úplně tím směrem, kterým bych si přála\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Srpen v obrazech"},{"content":"Přiznávám, že na nového Roberta Fulghuma jsem byla nesmírně zvědavá. A když má člověk velká očekávání, občas se zkrátka dostaví zklamání\u0026hellip; Bohužel musím říct, že v tomto případě jsem malinko zklamaná skutečně byla.\nTím nechci hned na úvod Poprask v sýrové uličce zhanět - v knize stále najdete toho starého dobrého Fulghuma a jeho historky, při kterých vás zahřeje u srdce. Zároveň ale místy získáte pocit, že něco podobného už jste od něj četli, že té sentimentality je v útlém svazku knížky trochu moc a že už se možná vůbec tak nějak\u0026hellip; vyčerpal. Kniha má stejný \u0026ldquo;vyprávěcí\u0026rdquo; koncept, na který jste ve Fulghumových knížkách zvyklí, i milý humor, s nímž se autor dívá na svět. Opět v ní najdete neobyčejně obyčejné příběhy všedního dne - a přesto zde něco tak úplně nefunguje. Už pilotní povídka, která dala název celé knize, je jakousi předzvěstí toho, že Poprask v sýrové uličce je jen slabým odvarem Fulghumových předcházejících knih.\nJediné, v čem tato kniha vyčnívá nad svými předchůdci, je grafická stránka, kterou nakladatelství Argo Fulghumovy knížky značně vylepšilo. Poprask v sýrové uličce krásně doplňují ilustrace Kateřiny Sechovcové. Sympatické je také to, že autor sestavil ze svých textů knížku speciálně pro české čtenáře. Tak či tak je toho, co tato dlouho očekávaná sbírka povídek a esejů nabízí, pro mě osobně nějak málo. Možná jsem ji jen zrovna nečetla ve správném rozpoložení. Možná by stálo za to se k ní po čase vrátit. Ale tady a teď to rozhodně nevidím na literární událost tohoto roku\u0026hellip; bohužel.\nČerstvě vybalená knížka :)\nZa poskytnutí knihy ke zrecenzování děkuji internetovému knihkupectví Megaknihy.cz\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/robert-fulghum-poprask-v-syrove-ulicce/","summary":"\u003cp\u003ePřiznávám, že na nového Roberta Fulghuma jsem byla nesmírně zvědavá. A když má člověk velká očekávání, občas se zkrátka dostaví zklamání\u0026hellip; Bohužel musím říct, že v tomto případě jsem malinko zklamaná skutečně byla.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTím nechci hned na úvod \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/zaliby/248231-poprask-v-syrove-ulicce.html\"\u003ePoprask v sýrové uličce\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e zhanět - v knize stále najdete toho starého dobrého Fulghuma a jeho historky, při kterých vás zahřeje u srdce. Zároveň ale místy získáte pocit, že něco podobného už jste od něj četli, že té sentimentality je v útlém svazku knížky trochu moc a že už se možná vůbec tak nějak\u0026hellip; vyčerpal. Kniha má stejný \u0026ldquo;vyprávěcí\u0026rdquo; koncept, na který jste ve Fulghumových knížkách zvyklí, i milý humor, s nímž se autor dívá na svět. Opět v ní najdete neobyčejně obyčejné příběhy všedního dne - a přesto zde něco tak úplně nefunguje. Už pilotní povídka, která dala název celé knize, je jakousi předzvěstí toho, že \u003cem\u003e\u003ca href=\"https://www.megaknihy.cz/zaliby/248231-poprask-v-syrove-ulicce.html\"\u003ePoprask v sýrové uličce\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e je jen slabým odvarem Fulghumových předcházejících knih.\u003c/p\u003e","title":"Robert Fulghum - Poprask v sýrové uličce"},{"content":"Měsíc se s měsícem sešel a jeden z posledních článků s mými kosmetickými mini-recenzemi je opět tu.\nTělové máslo Chocomania, The Body Shop\nJestli existuje kosmetický ráj, voní jako tohle tělové máslo! A všechny ostatní kosmetické výrobky, které si říkají \u0026ldquo;másla\u0026rdquo;, by se od tohoto mohly učit - zejména co se týče konzistence. Tohle je ta pravá, na první pohled tuhá, ale při doteku s pokožkou se krásně rozpouštějící hmota, která úžasně hydratuje a kůži na dlouho zjemní i provoní. Složení mě na začátku dost navnadilo - znělo to jako příroda sama. Pak se sem tam objevil nějaký PEG či silikon, ale tomuto výrobku jsem to schopná odpustit. Jestli se vám zdá, že je těch superlativů nějak moc, vězte, že tohle máslo je prostě dokonalé!\nSprchový gel \u0026ldquo;Ostružina\u0026rdquo;, Yves Rocher\nTento sprcháč byl dárek k nákupu a mám z něj celkem neutrální pocity. Lahvička hezká, složení ne až tak přírodní, jak by člověk podle prezentace téhle značky očekával, ovšem to mě nepřekvapuje, ale hlavně - strašně sladká parfemace. Chápu, že se má jednat o ovocnou vůni, ale tohle už je na mě prostě moc velká slaďárna. No a poslední minusový bod uděluji za hrozně nepraktické a široké dávkovací hrdlo, které způsobuje, že člověk vypotřebuju produktu víc, než ve skutečnosti potřebuje. Ale to je přece to, o co kosmetickým firmám jde, že 8-). Za mě teda tento výrobek spíš ne-e a pokud bych mu ještě dala šanci, tak leda s jinou parfemací.\nRegenerační šampon, Schwarzkopf\nTenhle šampon jsem si neplánovaně přivezla z Taiwanu, protože se prodával v double-packu spolu s kondicionérem, který jsem nutně potřebovala na rozčesání svého dredu (a který bohužel stejně nezabral :-D). Viděla jsem ho pak později i v českých drogeriích. Jedná se o regenerační šampon s tekutým keratinem na poškozené vlasy, což by mi teoreticky mohlo vyhovovat, když mám teď vlasy dost polámané a dehydratované. No, že by dokázal nějaké zázraky, to si rozhodně nemyslím. Naopak jsem pojala podezření, jestli vlasy náhodou dokonce spíš nevysušuje, protože od té doby, co jsem ho začala používat, se mi míň mastily a obvykle jim v pohodě stačila frekvence mytí tak jednou za 4 dny. Šampon má docela zajímavou nasládle kořeněnou parfemaci, jinak se však podle mě nijak nevymyká ostatním drogérkovým šamponům.\nObnovující maska na vlasy, Toni\u0026amp;Guy\nPo všech mých vlasových patáliích spojených s pobytem na Taiwanu jsem se definitivně rozhodla, že moje vlasy si zaslouží mnohem lepší péči, než jakou jsem je doposud zahrnovala. Dlouho jsem hřešila na to, že byly krásně zdravé, a nechávala jsem je žít svým vlastním životem, takže jsem teď najednou nevěděla, jak se o ně starat a jaké výrobky používat. Prvním krokem bylo pořídit jim nějakou výživnou masku. Po vyhlášené britské značce Toni\u0026amp;Guy jsem pošihlávala už delší čas, ale nelíbilo se mi složení jejich výrobků. Pak jsem ale zaslechla chválu na jejich obnovující masku na vlasy a v kombinaci se slevovým kuponkem z DM to už pak byla jasná volba. Maska by měla pronikat hluboko do poškozených vlasů, napravovat je a dodávat ztracenou vlhkost - podle popisku přesně něco pro mě. Složení bohužel opravdu není žádná sláva - silikony ani PEGy nechybí. Tentokrát však pro mě byl mnohem důležitější výsledný efekt - a ten mě tedy příjemně překvapil. Masku jsem používala přibližně 2x týdně při mytí vlasů. Malé množství jsem vetřela do délek, nechala 3-5 minut působit a poté opláchla. Vlasy byly na dotek okamžitě mnohem hebčí a i po vysušení vypadaly mnohem zdravěji. Trochu jsem se bála, aby pak nebyly mastné, neplihly nebo se nenarovnávaly, ale opak byl pravdou - naopak se mi kolikrát zdálo, že se mi po masce vlasy vlní ještě víc. A hlavně se mi po cca 14 dnech pravidelného používání přestaly tolik cuchat a dredovatět! Za mě tedy maska splnila všechna má očekávání a investice (cca 230 Kč po slevě) se vyplatila. Balení o objemu 200 ml mi vydrželo i při pravidelném používání celou věčnost! Pokud máte rádi voňavé masky, tak tato vás možná trochu zklame - parfemace není nijak výrazná. Mně připomíná takové ty klasické závěrečné péče, které se přikládají k barvám na vlasy. Kvůli vůni jsem si ji ale samozřejmě nekupovala, takže ani tato drobná vada na kráse mě neodradí od jejího používání.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cervencova-kosmetika-3/","summary":"\u003cp\u003eMěsíc se s měsícem sešel a jeden z posledních článků s mými kosmetickými mini-recenzemi je opět tu.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eTělové máslo Chocomania, The Body Shop\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eJestli existuje kosmetický ráj, voní jako tohle tělové máslo! A všechny ostatní kosmetické výrobky, které si říkají \u0026ldquo;másla\u0026rdquo;, by se od tohoto mohly učit - zejména co se týče konzistence. Tohle je ta pravá, na první pohled tuhá, ale při doteku s pokožkou se krásně rozpouštějící hmota, která úžasně hydratuje a kůži na dlouho zjemní i provoní. Složení mě na začátku dost navnadilo - znělo to jako příroda sama. Pak se sem tam objevil nějaký PEG či silikon, ale tomuto výrobku jsem to schopná odpustit. Jestli se vám zdá, že je těch superlativů nějak moc, vězte, že tohle máslo je prostě dokonalé!\u003c/p\u003e","title":"Červencová kosmetika"},{"content":"Tento měsíc jsem přečetla sice jen dva tituly, zato se v obou případech jednalo o velice silné příběhy na základě skutečných událostí. Příště tu zase najdete něco veselého k pohlazení po duši, slibuju.\nKatherine Boo - Krásné zítřky\nDokumentárně-beletristická kniha s podtitulem \u0026quot; Život, smrt a naděje v indickém slumu\u0026quot; přináší přesně ten typ příběhu, který vás zasáhne svou syrovostí, s jakou vykresluje pro nás jen stěží představitelnou každodenní realitu jednoho z nejchudších míst na světě. Krom absence takových \u0026ldquo;samozřejmostí\u0026rdquo;, jako je čistá voda či dostupné léky, musí obyvatelé slumu v Annávádí neustále bojovat s všudypřítomnou korupcí a nespravedlností. Když si uvědomíme, v jakém nadbytku si tady v Evropě žijeme, je pro nás skoro až nepochopitelné to neutuchající snažení obyvatel Annávádí vzepřít se osudu a zajistit pro sebe i pro své děti lepší život. A pak se v knize začnete dočítat o prohnilosti celého indického státního systému a ve vzduchu najednou visí otázka, zda má tohle snažení vlastně vůbec nějaký smysl\u0026hellip; Krásné zítřky čtenáře zasáhnou tím více, když se na konci dozví, že autorka, která prožila dlouhý čas v Indii, své vyprávění založila na skutečných osudech reálných postav.\nRomana Křenková - Peřiny a chléb\nTato kniha je pro změnu z českých luhů a hájů a čtenáře vrací v čase do dob minulého režimu, kdy o přijetí na vysokou školu nerozhodovaly studijní předpoklady, ale kádrový profil, a kdy nepohodlné osoby žily pod neustálým dohledem StB. Autorka v knize vzpomíná na celý svůj dosavadní život. Vrací se do dětství, které prožívala na začátku 60. let, a později i do období tuhé normalizace, kdy zatkli jejího manžela. Děj se nezastavuje ani sametovou revolucí, pokračuje až do současnosti a ani na ni nenahlíží autorka růžovými brýlemi, ale naopak vyjadřuje svou deziluzi nad polistopadovým vývojem, převlékáním kabátů a celkovou atmosférou ve společnosti. Kniha nevelkého rozsahu překvapivě neotřelou formou vypráví příběh, jakých už se čtenářům dostalo do rukou mnoho, a přesto je v něm cosi jedinečného. Peřiny a chléb vynikají především krásným poetickým jazykem, v současné české literatuře zcela unikátním, a také faktem, že se jedná o autorčin románový debut. Z této nenápadné knížky se pro mě vyklubalo jedno z největších literárních překvapení za poslední dobu.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cervencova-knihovnicka-2/","summary":"\u003cp\u003eTento měsíc jsem přečetla sice jen dva tituly, zato se v obou případech jednalo o velice silné příběhy na základě skutečných událostí. Příště tu zase najdete něco veselého k pohlazení po duši, slibuju.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eKatherine Boo - Krásné zítřky\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eDokumentárně-beletristická kniha s podtitulem \u0026quot; \u003cem\u003eŽivot, smrt a naděje v indickém slumu\u003c/em\u003e\u0026quot; přináší přesně ten typ příběhu, který vás zasáhne svou syrovostí, s jakou vykresluje pro nás jen stěží představitelnou každodenní realitu jednoho z nejchudších míst na světě. Krom absence takových \u0026ldquo;samozřejmostí\u0026rdquo;, jako je čistá voda či dostupné léky, musí obyvatelé slumu v Annávádí neustále bojovat s všudypřítomnou korupcí a nespravedlností. Když si uvědomíme, v jakém nadbytku si tady v Evropě žijeme, je pro nás skoro až nepochopitelné to neutuchající snažení obyvatel Annávádí vzepřít se osudu a zajistit pro sebe i pro své děti lepší život. A pak se v knize začnete dočítat o prohnilosti celého indického státního systému a ve vzduchu najednou visí otázka, zda má tohle snažení vlastně vůbec nějaký smysl\u0026hellip; \u003cem\u003eKrásné zítřky\u003c/em\u003e čtenáře zasáhnou tím více, když se na konci dozví, že autorka, která prožila dlouhý čas v Indii, své vyprávění založila na skutečných osudech reálných postav.\u003c/p\u003e","title":"Červencová knihovnička"},{"content":"Opět jedna z akcí, od níž už uběhlo pár měsíců, ale nedá mi to nezavzpomínat a nepodělit se. K posledním Vánocům jsme s Péťou dostali vstupenky na muzikál Mýdlový princ, který se hraje v Praze v divadle Broadway, a tak nás hned napadlo, že bychom si mohli udělat v hlavním městě hezký víkend, protože do Prahy vždycky jezdíme spíš pracovně a za povinnostma než za zábavou.\nVýlet do Prahy jsme spojili s návštěvou Káti a Vaška v Pečkách, odkud je to do Prahy cca hodinka vlakem. Vyrazili jsme hned ráno a představení nám začínalo až někdy ve dvě hodiny, takže jsme měli relativně dost času na procházku okolo Staromáku i na plánovaný oběd v restauraci Pasta Fresca v Celetné. Loni dostal Péťa v práci k narozeninám poukaz do sítě restaurací Ambiente a my jsme se rozhodli vyzkoušet právě Pastu, která se zaměřuje na italskou kuchyni a navíc se nachází hned kousek od divadla.\nA můžu říct, že to byl fakt prima zážitek. Já si dala polévku minestrone a lasagne s neapolským ragů, které jsou v jídelním lístku doporučované coby \u0026ldquo;Hvězda Ambiente\u0026rdquo;. Můžu říct, že tak dobré maso jsem v životě nejedla! A to jsem teda na maso zatraceně náročná :-D! Navíc se ta porce skoro ani nedala sníst, takže jsem byla ráda, že si Péťa objednal jen malý tataráček z mušlí svatého Jakuba (taky moc dobrý), takže jsme se o jídlo hezky podělili. Obsluha byla moc milá a ke každému jídlu mi přišla nastrouhat čerstvý parmazán :-). Ceny tu pravda nejsou nejnižší, takže voucher přišel vhod, ale i tak můžu tuto restauraci moc doporučit a na ty lasagne si tam rozhodně někdy zajděte!\nPo dobrém obědě jsme měli ještě pořád dost času, a tak Péťa zatoužil po své pravidelné dávce kávy. Naslepo jsme zamířili do Grand Café Orient, stylové kubistické kavárny umístěné v 1. patře domu U Černé Matky Boží. Tady už, pravda, obsluha tak pozorná není (jenom na objednání jsme čekali snad 20 minut), ale zato ty prostory jsou prostě krásné a unikátní.\nPak už byl nejvyšší čas přemístit se do divadla na Mýdlového prince. Neckáře mám moc ráda, ale k představením poskládaným z hitů jednoho interpreta, se kterými se poslední dobou vyloženě roztrhl pytel, jsem mírně skeptická. Naštěstí je muzikál dostatečně zábavný na to, aby se člověk přenesl přes poněkud pochybnou zápletku :-D A měli jsme určitě štěstí i na výborné alternace, které skutečně umí zpívat (viz Martin Písařík v hlavní roli - jinak ho prý alternuje Martin Dejdar a Sagvan Toffi 8-)\u0026hellip; Představení jsme si tedy moc užili, nicméně jinak je divadlo Broadway skutečně tragická záležitost, alespoň co se prostoru týče. Při východu ven jsme uvízli v naprosto neprůchozím a hlavně nehýbajícím se davu, takže cesta ven nám trvala tak čtvrt hodiny. Jak má divadlo vyřešena bezpečnostní opatření, kdyby tam nedejbože někdy vznikl požár, je mi vážně záhadou. Nemluvě o tom, že kvůli naprosto nedostatečnému množství toalet návštěvníci divadla stráví celou přestávku ve frontě na záchod\u0026hellip; Ale co už :-)\nPo divadle jsme si udělali procházku přes Karlův most, kde jsem nebyla už ani nepamatuju, a pokračovali dál po Kampě, kde se zrovna odehrával nějaký hudební festival v rámci pálení čarodějnic. A protože nám už od oběda docela vyhládlo a lákavě to tam vonělo, koupili jsme si grilovanou klobásu a hezky na stojáka ji tam zbodli :-)\nPo nábřeží jsme pak došli až k mostu Legií, chvíli koukali na šlapadla na Vltavě a nakonec jsme vyrazili do naší poslední zastávky - pěkně stylově do kavárny Slávie, kde dýchá historie a hraje pianista :-). Na kávičku, limonádu a na zákusky, které tu podávají v nečekaně nadměrných velikostech :-D.\nA pak už byl nejvyšší čas sednout na vlak a vrátit se zpět do Peček, kde jsme prožili také většinu neděle.\nNa zpáteční cestě do Brna jsme se pak ještě zastavili v nedaleké Kutné Hoře a prošli se historickým centrem, které mi trochu připomínalo Znojmo, až k působivému gotickému chrámu sv. Barbory. Škoda, že jsme neměli na návštěvu víc času. Centrum Kutné Hory se nám moc líbilo a určitě si sem ještě někdy zajedeme na delší výlet.\nMyslím, že to byl dost vydařený a zážitky nabitý víkend, který by určitě stálo zato zopakovat. A na dlouhou dobu byl taky naším posledním výletovacím, než mi Péťa zmizel na měsíc do Ameriky.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/na-skok-v-praze/","summary":"\u003cp\u003eOpět jedna z akcí, od níž už uběhlo pár měsíců, ale nedá mi to nezavzpomínat a nepodělit se. K posledním Vánocům jsme s Péťou dostali vstupenky na muzikál Mýdlový princ, který se hraje v Praze v divadle Broadway, a tak nás hned napadlo, že bychom si mohli udělat v hlavním městě hezký víkend, protože do Prahy vždycky jezdíme spíš pracovně a za povinnostma než za zábavou.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eVýlet do Prahy jsme spojili s návštěvou Káti a Vaška v Pečkách, odkud je to do Prahy cca hodinka vlakem. Vyrazili jsme hned ráno a představení nám začínalo až někdy ve dvě hodiny, takže jsme měli relativně dost času na procházku okolo Staromáku i na plánovaný oběd v restauraci Pasta Fresca v Celetné. Loni dostal Péťa v práci k narozeninám poukaz do sítě restaurací Ambiente a my jsme se rozhodli vyzkoušet právě Pastu, která se zaměřuje na italskou kuchyni a navíc se nachází hned kousek od divadla.\u003c/p\u003e","title":"Na skok v Praze"},{"content":"Poslední dobou v kuchyni moc neexperimentuju a sázím spíš na staré osvědčené recepty, takže se v této rubrice už dlouho neobjevil žádný příspěvek. Čas od času ale ráda opráším oba díly kuchařky od Dity P., vyberu si podle lákavých fotek a pustím se do díla\u0026hellip; Když jsem tento recept zkoušela poprvé, zapomněla jsem do noků přimíchat špenát, ale musím říct, že bez něj byly možná ještě lepší než s ním :-)\n200 g čerstvých špenátových listů 140 g ricotty 85 g hladké mouky 2 vejce, mírně prošlehaná 100 g parmazánu, nastrouhaného 2 lžíce olivového oleje 1 stroužek česneku, nakrájený na tenké plátky 400 g konzerva rajčat špetka cukru 2 hrsti lístků čerstvé bazalky sůl a čerstvě mletý pepř 125 g mozzarelly, natrhané Špenát umyjeme studenou vodou, dáme do hrnce jen s vodou, která ulpěla na listech, osolíme, přiklopíme a na mírném plameni vaříme asi 5 minut. Poté špenát scedíme a až vychladne, vymačkáme z něj většinu tekutiny a nakrájíme nahrubo.\nVe velké míse smícháme špenát, ricottu, mouku, vejce, parmazán a sůl. Namočenýma rukama tvoříme oválné noky, které poté dáme na půl hodiny chladit do lednice.\nNa rajčatovou omáčku v hlubší pánvi rozehřejeme olivový olej a na středním plameni lehce osmahneme česnek. Přidáme rajčata, špetku cukru, bazalku a špetku soli a za občasného míchání vaříme asi 10 minut, dokud omáčka nezhoustne.\nNoky hážeme do vroucí osolené vody a vaříme tak dlouho, dokud nevyplavou na povrch (ideálně ještě o něco déle). Podáváme polité rajčatovou omáčkou a ozdobené mozzarellou, čerstvou bazalkou a pepřem.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/spenatovo-ricottove-gnocchi-s-rajcatovou-omackou/","summary":"\u003cp\u003ePoslední dobou v kuchyni moc neexperimentuju a sázím spíš na staré osvědčené recepty, takže se v této rubrice už dlouho neobjevil žádný příspěvek. Čas od času ale ráda opráším oba díly kuchařky od Dity P., vyberu si podle lákavých fotek a pustím se do díla\u0026hellip; Když jsem tento recept zkoušela poprvé, zapomněla jsem do noků přimíchat špenát, ale musím říct, že bez něj byly možná ještě lepší než s ním :-)\u003c/p\u003e","title":"Špenátovo-ricottové gnocchi s rajčatovou omáčkou"},{"content":"Literárního příspěvku za uplynulý měsíc se tu bohužel tentokrát opět nedočkáte a nedočkáte se ani žádné výmluvy, neb žádnou nemám :D. Zato se můžete už teď těšit na krátký report z naší mini-dovolené v Beskydech, který chystám. A pro zájemce dnes již tradičně přináším pár svých kosmetických recenzí, které jsem na blogu dosud nepublikovala.\nOsvěžující tělové mléko s vůní malin a citronové trávy, Balea\nPřestože si u kosmetiky úplně nelibuju v sladkých ovocných parfemacích, rozhodla jsem se vyzkoušet toto malinové tělové mléko od Baley. Jako letní výrobek získalo v mých očích víc bodů, protože se jedná o lehkou emulzi, která pokožku příjemně ochladí a lehce provoní. Na zimu bych ovšem uvítala spíš nějaký hutnější výživný krém. Složení se mi zdálo nezávadné. Na vyzkoušení mi tělové mléko špatné nepřišlo a používala jsem ho ráda, ale s cenově srovnatelnými výrobky od Bione prohrává na plné čáře.\nLak na nehty, H\u0026amp;M (odstín Orange)\nTohoto rozkošného oranžového drobečka jsem dostala od Nezdař k narozeninám. No nemáte chuť udělat na něj \u0026ldquo;ťuťuťu\u0026rdquo; :D?! Na fotce asi tak úplně nevynikne jeho velikost, ale ujišťuju vás, že vidět ho v reálu, tak se neudržíte :D! Balení je fakt roztomilé a lak je jako dělaný na léto. Už ta jeho barva zapadajícího slunce jej prostě předurčuje k letní manikúře. Obsahuje taky drobné třpytky, které hážou krásné odlesky. Sama bych si tento lak určitě nevybrala - v mém lakovacím arzenálu nenajdete ani jeden jediný třpytivý kousek, protože si potrpím spíš na matné barvy. Ale teď jsem tak ráda, že tohohle drobečka mám! S výdrží je na tom tak nějak průměrně - vydrží mi hezký a neporušený cca 3 dny, poté se začne na koncích odlupovat.\nOční linky v peru, Catrice (odstín 010 Black)\nS očním linkama pořád celkem bojuju. A pravdou je, že poslední dobou moc poctivě ani netrénuju. Aktuálně se v mé koupelně usadily tyto oční linky od Catrice, které podle mě pro (věčného) začátečníka, jako jsem já, nejsou moc vhodné. Hrot pera je poměrně tlustý, takže se mi s ním nedaří vykreslit precizní tenoučkou linku - většinou tak skončím u mnohem výraznějšího líčení, než jsem měla původně v úmyslu. Jinak pero maluje celkem hezky - barva je intenzivní a linky na oku úspěšně vydrží po celý den. Jen je potřeba dávat si pozor na obtiskávání na víčku, protože linky dlouho zasychají.\nČistící pleťová voda pro suchou a citlivou pleť, Cien\nTak tento výrobek mě o svých kvalitách bohužel tak úplně nepřesvědčil. Začnu balením: na první pohled designově hezké a hlavně má dnes tak velmi moderní pumpičkový systém\u0026hellip; ten je ovšem, jak jsem brzy zjistila, pěkně na houby! Voda vám stříká nejen na přiložený odličovací tamponek, ale taky všude okolo. Připouštím, že jsem na tyhle věci trochu levá, takže tento způsob dávkování zkrátka asi nebude nic pro mě. Na cestování to ovšem může být fajn, protože z balení vám rozhodně pleťovka nemá šanci vytéct. Co se týče výrobku jako takového, jedná se o celkem normální pleťovou vodu, která nenadchne ani neurazí. Mám pocit, že pokožka po ní zůstává trochu ulepená a ne zcela dokonale vyčištěná. Složení je celkem ok, až na přítomnost jednoho PEGu, a výrobek je bez alkoholu. Co říct závěrem? Asi to, že kvalita v tomto případě odpovídá ceně a přestože se nejedná o žádný propadák, určitě tuto pleťovou vodu nezařadím mezi produkty, které nutně potřebujete vyzkoušet.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cervnova-kosmetika-3/","summary":"\u003cp\u003eLiterárního příspěvku za uplynulý měsíc se tu bohužel tentokrát opět nedočkáte a nedočkáte se ani žádné výmluvy, neb žádnou nemám :D. Zato se můžete už teď těšit na krátký report z naší mini-dovolené v Beskydech, který chystám. A pro zájemce dnes již tradičně přináším pár svých kosmetických recenzí, které jsem na blogu dosud nepublikovala.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eOsvěžující tělové mléko s vůní malin a citronové trávy, Balea\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePřestože si u kosmetiky úplně nelibuju v sladkých ovocných parfemacích, rozhodla jsem se vyzkoušet toto malinové tělové mléko od Baley. Jako letní výrobek získalo v mých očích víc bodů, protože se jedná o lehkou emulzi, která pokožku příjemně ochladí a lehce provoní. Na zimu bych ovšem uvítala spíš nějaký hutnější výživný krém. Složení se mi zdálo nezávadné. Na vyzkoušení mi tělové mléko špatné nepřišlo a používala jsem ho ráda, ale s cenově srovnatelnými výrobky od Bione prohrává na plné čáře.\u003c/p\u003e","title":"Červnová kosmetika"},{"content":"Od naší cesty na Taiwan už uplynulo více než půl roku, ale stále mi tu na blogu visí jeden rest, a sice zmínka o tom, že krátce před naším odjezdem se v České republice objevila na malou chvíli Mendy. Brno navštívila v rámci své dovolené, kdy cestovala za přítelem Julienem do Paříže, a strávila s námi jeden říjnový víkend.\nMy všichni u brněnské dominanty :-D\nPřestože v Brně Mendy strávila celý rok svého života, vzpomínky už vybledly, a tak jsme ji i s Julienem, pro něhož to byla první návštěva Brna, vzali na naše oblíbená místa jako Petrov, Špilberk, Svoboďák, letohrádek Mitrovských nebo do Kamenné kolonie, kam povinně vláčíme všechny naše hosty :-D.\nA počasí nám přálo.\nNávštěva řady míst ovšem byla premiérová i pro nás - třeba výstup na věž katedrály sv. Petra a Pavla nebo do tajemných špilberských kasemat. Na Špilberku se také zrovna konala zajímavá výstava \u0026ldquo;Žít pivo\u0026rdquo; o historii pivovarnictví v Brně, kterou jsme si nemohli nechat ujít.\nKolik lidí se vejde do jedné budky?\nA samozřejmě nesměla chybět ani gastronomická vložka! Halušky ve Skanzenu, velkolepý oběd v Potrefené huse, nejlepší domácí wafle v Kafecu, pečená žebra ve Starobrněnském pivovaru nebo čajový dýchánek v Utopii :-).\nNa jídle jsme se fakt nešidili ;-)\nZkrátka a dobře to byl zážitky nabitý víkend, který nám opět připomněl, že Brno je fajn město, zvlášť když ho můžete znovu \u0026ldquo;objevovat\u0026rdquo; s fajn lidma :-)\nNa blbosti nás užije :)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/mendy-v-brne/","summary":"\u003cp\u003eOd naší cesty na Taiwan už uplynulo více než půl roku, ale stále mi tu na blogu visí jeden rest, a sice zmínka o tom, že krátce před naším odjezdem se v České republice objevila na malou chvíli Mendy. Brno navštívila v rámci své dovolené, kdy cestovala za přítelem Julienem do Paříže, a strávila s námi jeden říjnový víkend.\u003c/p\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"mendy-v-brne-01.jpg\"\n         alt=\"mendy\\_v\\_brne\\_1\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eMy všichni u brněnské dominanty :-D\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cp\u003ePřestože v Brně Mendy strávila celý rok svého života, vzpomínky už vybledly, a tak jsme ji i s Julienem, pro něhož to byla první návštěva Brna, vzali na naše oblíbená místa jako Petrov, Špilberk, Svoboďák, letohrádek Mitrovských nebo do Kamenné kolonie, kam povinně vláčíme všechny naše hosty :-D.\u003c/p\u003e","title":"Mendy v Brně"},{"content":"Tři týdny utekly jako voda a před námi byl poslední den naší dovolené. Zbývalo nám už jen navštívit několik místních památek, které jsme během dne stráveného s Phyllis nestihli, utratit zbývající dolary za poslední suvenýry, a pak už jen sbalit kufry a hurá domů do Evropy\u0026hellip;\nHned po ránu jsme se vydali pěšky z našeho bytu na pobřeží Tsim Sha Tsui, kde jsme nasedli na trajekt Star Ferry a nechali se převézt na ostrov Hong Kong. Plavba na trajektu stojí neuvěřitelné 2 hongkongské dolary a v Hong Kongu má svou tradici - vždyť první trajekt na této trase vyplul již v roce 1888! Plavba trvá asi deset minut a lodě vyjíždějí prakticky jedna za druhou.\nNa druhém břehu jsme se opět prošli okolo finančního srdce Hong Kongu a pokračovali do čtvrti Soho, kde měl Péťa vytipované nějaké restaurace, kde bychom si mohli dát oběd. Díky řadě pouličních stánků se zde také hojně chodí za nákupy. Skončili jsme opět u jídla v podobě \u0026ldquo;dim sum\u0026rdquo;, které bylo naprosto vynikající a podávalo se s lahodným čajem.\nPo obědě jsme se rozhodli vyjet na tzv. Peak, což je nejvyšší bod ostrova Hong Kong, odkud je za jasného dne úžasný výhled na město. Právěm je to jedna z povinných atrakcí, kterou doporučují ve všech turistických průvodcích. Říká se, že neudělat si v Hong Kongu výlet na Peak je jako navštívit Paříž a nevystoupat na Eiffelovku :-).\nNa Peak se dostanete zubačkou Peak Tram, která bohužel nemá moc velkou kapacitu, takže se na ni stojí dlouhé fronty. Jakmile se vydá na svou příkrou trasu směrem vzhůru, pochopíte, proč jsou místa na stání kapacitně omezena :-). Naštěstí jsme vychytali docela dobrý čas a nemuseli na Peak Tram čekat zas tak dlouho.\nNa vrcholku stojí sedmipatrová budova Peak Tower ve tvaru kovadliny, v níž jsou obchody, restaurace, obchody s oblečením pro turisty a vyhlídková terasa, která byla v době naší návštěvy z neznámého důvodu částečně uzavřena, takže se nás na malé ploše mačkalo mraky. Péťa si každopádně vychytal hezké místo pro foťák a pořídil i hezké snímky pomalu se rozsvěcujícího Hong Kongu.\nPeak byl prestižním rezidenčním místem už od okamžiku, kdy sem v 19. století přijeli Britové. Dnes je to nejdražší čtvrť v Hong Kongu. Ceny nemovitostí zde dosahují závratných výšek a zároveň zde v tomto směru najdete také druhou nejdražší ulici na zeměkouli - ta úplně nejdražší je prý monacká Ave Princess Grace.\nKdyž jsme se dostatečně pokochali, čekalo nás docela šokující zjištění v podobě šíleně dlouhé fronty na zubačku zpátky dolů. Ale protože už byla tma a cesta zubačkou nám pořád přišla jako nejrychlejší varianta, holt jsme se postavili na konec řady a čekali a čekali.\nJakmile jsme se dostali z Peaku dolů a poté metrem zpátky do Cowloonu, naše poslední kroky vedly na Temple Street, stejně jako prvního večera, kde jsme si na tržišti koupili ještě nějaké drobné suvenýry na památku. Byli jsme poučení, že na těchto tržištích se zuřivě smlouvá, a tak jsme se tím řídili. Takhle jsem třeba pro strýce vyhandlovala roztomilou Buddhovu hlavičku ze dřeva za pouhé 3 HK dolary - no nekupte to! Pořídili jsme si také jeden obrázek Hong Kongu do sbírky, kovovou sošku Buddhy a Péťa turistické tričko :-).\nNa zastávce metra jsme se ještě na chviličku sešli s Phyllis, poděkovali jsme jí ještě jednou za všechno a rozloučili jsme se. Kdoví, kdy se zase uvidíme\u0026hellip;?\nA pak už nás čekalo jen balení, které nebralo konce. Důkladné obalování všech suvenýrů do kousků oblečení a vyhazování nepotřebného - takhle jsem třeba nechala v Hong Kongu své rozpadlé tenisky :-).\nLet do Taipeie utekl jako nic, a protože jsme měli na přestup dost času, přišlo konečně na řadu také psaní pohledů. Překvapilo nás, jak jsou na Taiwanu levné poštovní známky! Tohle vědět dřív, tak posíláme pohledy asi častěji a ve větším objemu :-).\nZpáteční let do Dubaje zpočátku nebyl tak klidný, jak bych si přála, takže spíš než víno a dobré jídlo, co Emirates podávali, mě uklidnila až jejich bohatá filmotéka. S Pretty Woman mi to uteklo skutečně mnohem líp :-).\nV Dubaji nás zastihl krásný východ slunce. Naposledy jsme se potěšili letními teplotami, než se vrátíme do sychravého českého listopadu, a vyrazili na poslední etapu naší cesty\u0026hellip;\nA to už je konec naší pohádky. V Asii se nám strašně líbilo. A už teď víme jistě, že se tam chceme vrátit. Přestože je to tak strašně daleko. Přestože je tam kolikrát potíž domluvit se i s angličtinou. Okouzlila nás místní kultura, kuchyně, architektura i vstřícní lidé, mezi nimiž jsme coby Evropani často vzbuzovali rozruch a zájem. Každý den přinášel spoustu nových zážitků, na které budeme dlouho vzpomínat. Snad jste si prostřednictvím mých článků tenhle výlet užili spolu s námi :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/louceni-s-hong-kongem/","summary":"\u003cp\u003eTři týdny utekly jako voda a před námi byl poslední den naší dovolené. Zbývalo nám už jen navštívit několik místních památek, které jsme během dne stráveného s Phyllis nestihli, utratit zbývající dolary za poslední suvenýry, a pak už jen sbalit kufry a hurá domů do Evropy\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"louceni-s-hong-kongem-01.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"louceni_s_hongkongem_1\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/louceni-s-hong-kongem/louceni-s-hong-kongem-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eHned po ránu jsme se vydali pěšky z našeho bytu na pobřeží Tsim Sha Tsui, kde jsme nasedli na trajekt Star Ferry a nechali se převézt na ostrov Hong Kong. Plavba na trajektu stojí neuvěřitelné 2 hongkongské dolary a v Hong Kongu má svou tradici - vždyť první trajekt na této trase vyplul již v roce 1888! Plavba trvá asi deset minut a lodě vyjíždějí prakticky jedna za druhou.\u003c/p\u003e","title":"Loučení s Hong Kongem"},{"content":"Připouštím, že si s líčením zbylých dní naší dovolené v Hong Kongu dávám docela na čas :-). K vyprávění už toho ale mnoho nezbývá\u0026hellip;\nNa předposlední den jsme si naplánovali výlet do bývalé portugalská kolonie Macao, která je unikátní směsicí asijské a středomořské kultury, kombinující zbrusu novou a několik staletí starou zástavbu. Dnes má Macao pověst megacentra hazardních her a hovoří se o něm coby o \u0026ldquo;čínském Las Vegas\u0026rdquo;. Od Hong Kongu je dělí asi hodina cesty vysokorychlostním trajektem.\nJízda trajektem je docela adrenalinovým zážitkem, ale pro mě osobně mnohem příjemnějším než třeba létání :-). Pokud si libujete v houpání na vlnách, určitě se vám jízda bude líbit a při zpáteční cestě vás dost možná i ukolébá ke spánku, jako se to stalo mě :-).\nPro začátek pár praktických tipů: Do Macaa je rozhodně potřeba přibalit si pas, protože před nástupem na trajekt procházíte klasickou pasovou kontrolou a stejně tak i po výstupu v Macau si jdete nejprve na imigrační pro povolení k pobytu, a to i tehdy, pokud sem jedete jen \u0026ldquo;na otočku\u0026rdquo; jako my. V Macau mají zavedeno také své vlastní speciální platidlo, patacu, nicméně kvůli jednodennímu výletu není třeba hledat směnárnu. Hongkongské dolary zde přijímají prakticky všude.\nMacao bývalou portugalskou kolonii rozhodně nezapře - 450 let portugalské nadvlády, která trvala až do roku 1999, kdy byla kolonie vrácena Číně, na vás stále dýchá na každém kroku. Architektura zde má svůj specifický ráz a při procházce historickými uličkami si chvíli opravdu připadáte jako v jihoevropském městě. V Macau jsme také poprvé za naši dovolenou viděli klasické evropské kostely. Mezi \u0026ldquo;evropskými\u0026rdquo; památkami se však mísí i typicky asijské chrámy.\nNaše putování po Macau jsme zahájili rovnou u toho nejstaršího, který zde můžete najít - chrámu A-Ma z roku 1488, který je zasvěcen bohyní moří Mazu.\nDalší zajímavou místní památkou po cestě do historického centra je Mandarin\u0026rsquo;s House - rozlehlý komplex se zhruba šedesáti pokoji, který pochází z roku 1869 a je krásnou ukázkou tradiční čínské architektury.\nZ typické Asie zase na skok do Evropy - St. Lawrence\u0026rsquo;s church patří mezi trojici nejstarších kostelů na Macau. Původně byl postaven v polovině 17. století, jeho dnešní podoba však pochází z roku 1846.\nNeméně zajímavá je i budova barokního kostela sv. Dominika ze 17. století s nádherným oltářem a trámovou střechou. Nachází se zde pokladnice církevního umění, která zahrnuje přes tři stovky katolických artefaktů, soch a obřadních předmětů, a k vidění je zcela zdarma.\nMístní dominantou jsou však každopádně rozvaliny kostela sv. Pavla. Omšelá fasáda a majestátní schodiště jsou vším, co zbylo z tohoto kostela, který byl navržen italským jezuitou a postaven japonskými křesťanskými emigranty počátkem 17. století. Mnozí ho považují za největší památník křesťanství v Asii. Kostel býval součástí St. Paul\u0026rsquo;s College, která byla první univerzitou v \u0026ldquo;západním\u0026rdquo; stylu na Dálném východě. Univerzita a kostel byly bohužel zničeny požárem roku 1835.\nPo tomto okruhu historickým centrem jsme ještě vyšplhali nahoru na kopec, kde se nachází bývalá pevnost, zbudovaná na obranu Portugalci v 17. století. Později fungovala například také jako vězení, dnes zde najdete muzeum Macaa, které ale bývá v pondělky zavřené, takže jsme se dovnitř nepodívali. Místo toho jsme si užili hezkou vyhlídku na město, kvůli které se procházka k pevnosti rozhodně také vyplatí.\nNávštěvu Macca rozhodně doporučuji protáhnout do večerních hodin, kdy na město padne tma a začnou se rozsvěcet a ožívat luxusní kasína. Ani my jsme neodolali a zkusili jsme se také do jednoho podívat a koupit si jeden hrací žeton na památku. Do hazardu jsme se ale nepouštěli :-D.\nV Macau se nám moc líbilo - je to místo s úplně jinou atmosférou než Hong Kong, se spoustou památek a navíc z Hong Kongu velice dobře dopravně dostupné\u0026hellip; No, a příště už nás čeká poslední den naší dovolené, kterým tuto rozsáhlou asijskou sérii uzavřu. Alespoň pro tentokrát. Už teď máme totiž chuť se vrátit :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/macao/","summary":"\u003cp\u003ePřipouštím, že si s líčením zbylých dní naší dovolené v Hong Kongu dávám docela na čas :-). K vyprávění už toho ale mnoho nezbývá\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNa předposlední den jsme si naplánovali výlet do bývalé portugalská kolonie Macao, která je unikátní směsicí asijské a středomořské kultury, kombinující zbrusu novou a několik staletí starou zástavbu. Dnes má Macao pověst megacentra hazardních her a hovoří se o něm coby o \u0026ldquo;čínském Las Vegas\u0026rdquo;. Od Hong Kongu je dělí asi hodina cesty vysokorychlostním trajektem.\u003c/p\u003e","title":"Macao"},{"content":"Mám radost, že po všech mých předsevzetích se tu tento měsíc konečně objevuje pořádná literární nálož. Nojo, dovolená :-)\nGuy Gilbert - Partnerství\nPro začátek bych tu měla tento malý útlý svazeček s podtitulem \u0026quot; Jak uspět ve velkém dobrodružství lásky\u0026quot;, který jsme dostali s Péťou od našeho oddávajícího k předsvatebnímu studiu :-). Autorem je francouzský vychovatel delikventní mládeže a kněz Guy Gilbert, který si klade otázku, jaký má v dnešní době smysl závazek \u0026ldquo;na celý život\u0026rdquo;. Nemůžu říct, že by mě četba nějak výrazněji zasáhla, ne se vším, co se v ní píše, můžu souhlasit, nickémě knížečku jsem si přečetla se zájmem a některé postřehy o partnerském vztahu jsou prostě trefné a stojí zato si je čas od času připomínat.\nKatherine Crowleyová \u0026amp; Kathi Elsterová - Mrcha v práci\nMé blízké zasvěcené tady tenhle titul asi úplně nepřekvapí :-D. Tak trochu z recese, tak trochu navážno jsem si v knihovně vypůjčila tuto knížku, která se trefně zaměřuje na problematické vztahy mezi ženami na jednom pracovišti. Popisuje různé situace, které mohou s kolegyní-mrchou nastat, a snaží se poskytnout rady, jak nejlépe reagovat a zároveň se zachovat profesionálně. Tyto rady jsou dost obecné a z mého pohledu víceméně k ničemu, protože ze své zkušenosti vím, že pokyny jako \u0026ldquo;neberte si to osobně\u0026rdquo;, \u0026ldquo;snažte se nereagovat\u0026rdquo; nebo \u0026ldquo;pochopte, že je se sebou nespokojená a závidí vám\u0026rdquo; člověku prostě moc nepomůžou. Na druhou stranu, autorky prokládají knihu i několika příklady \u0026ldquo;ze života\u0026rdquo; a vědomí, že jsou ženy, které na pracovišti předvádí ještě horší věci než vaše protivná kolegyně, je docela utěšující :-D.\nJohn Green - Příliš mnoho Kateřin\nNemůžu si pomoct, ale John Green je pro mě takový nový David Nicholls. Umí vyprávět jak romantickou lovestory, která vás dojme k slzám, tak komický příběh o ne příliš úspěšném milostném životě mladého intelektuála. Kniha Příliš mnoho Kateřin spadá do toho druhého žánrového proudu. John Green v ní vypráví příběh čerstvého maturanta Colina, který je od malička považován za zázračné dítě a má nepochopitelnou slabost pro dívky se jménem Kateřina. Jeho v pořadí již devatenáctá Kateřina mu právě dala kopačky. Colin je zhrzený a má pocit, že jeho život právě skončil. Naštěstí ho jeho kamarád Hassan vyláká na prázdninovou jízdu bez cíle, během které Colin možná objeví mnohem víc, než jen geniální matematickou rovnici\u0026hellip;\nČlověk může hrozně moc milovat, myslel si, ale nikdy nemůže nikoho milovat tolik, jako se mu po něm může stýskat.\nDavid Nicholls je možná lepší vypravěč, ale Greenovi se nedá upřít vtip i talent pro originální mystifikaci - sama jsem málem skočila na špek historce o \u0026ldquo;prodaném\u0026rdquo; těle arcivévody Františka Ferdinanda a po dočtení jsem si pro jistotu vygůglila, zda arcivévoda náhodou přecejen není pohřbený někde v Tennessee :-D. Vědecké nadšence pak jistě pobaví celá řada \u0026ldquo;vzdělávacích\u0026rdquo; poznámek pod čarou i matematický dodatek.\nZdeňka Pohlreich - Zprávy z nitra\nOd strýca jsem letos k svátku dostala tuto zajímavou knihu, jejíž autorkou je žena slavného pražského šéfkuchaře, která v ní popisuje svůj boj s rakovinou. Protože si strýc libuje v nadpřirozenu, duchovnu a různých alternativních směrech, měla jsem hned jasno, že se bude jednat o mimořádné počtení. Přestože místy na mě byla knížka alternativní až moc, ve spoustě věcí nelze než přitakat. Texty nutí čtenáře k zamyšlení i k přehodnocení vlastního stylu života. A neodpustím si také pochvalu grafického zpracování knihy včetně krásných černobílých fotografií.\nJan Skácel - Doteky\nVůně jarních večerů. Požáry ze čtyř stran. Morava. Domov. Hvězdy. Sny, které se jich dotýkaly. Vzpomínka na jaro, kdy jsem objevila verše Jana Skácela\u0026hellip;\nNesnadné léto\nNa stromech usychají hnízda\nkdo nenašel ten neztrácí\na světlo zní a v jeřabinách\nnesnadné léto krvácí\nA dlouho uléhají stíny\ndo trav a karmínová krev\nskropila větve vyšel měsíc\nvyplašila se koroptev\nDo ticha zasouvá se ticho\na marně ptáš se co je tvé\nkdyž zbýváš sám a stromy u cest\nhaluze mají od krve\nDojemně krásná antologie z celoživotního díla jednoho z našich největších básníků, jehož prvotina z roku 1957 se stala meteorem v bídě tehdejší české poezie\u0026hellip;\nPetra Soukupová - K moři\nPrvní pokus o sblížení s dílem Petry Soukupové skončil neúspěchem a knížku jsem vrátila zpátky do knihovny. Krátce nato jsem si ale vypůjčila K moři a ta už mě chytla hned napoprvé. Jedná se o rodinné drama, u kterého je vám už od začátku jasné, že nemá naději na happy end, přesto se kniha nedá odložit až do poslední stránky. Autorka příběh vypráví poměrně strohým, popisným jazykem - o to silněji vyznívá vzájemné odcizení mezi hlavními hrdiny knihy, kterými je několik osob vzájemně propojených rodinnými vztahy. Jejich životní osudy se výrazněji protnou pouze jednou, při náhodné prázdninové cestě k moři\u0026hellip; Protože nemám úplně v oblibě otevřené konce, autorka mě potěšila závěrem, ve kterém je pečlivě dovyprávěno, jak to s jednotlivými postavami \u0026ldquo;bylo dál\u0026rdquo;. K moři je skutečně zajímavé a zpracováním poměrně originální dílko, které můžu doporučit všem milovníkům vztahových dramat.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kvetnova-knihovnicka-2/","summary":"\u003cp\u003eMám radost, že po všech mých předsevzetích se tu tento měsíc konečně objevuje pořádná literární nálož. Nojo, dovolená :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eGuy Gilbert - Partnerství\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePro začátek bych tu měla tento malý útlý svazeček s podtitulem \u0026quot; \u003cem\u003eJak uspět ve velkém dobrodružství lásky\u003c/em\u003e\u0026quot;, který jsme dostali s Péťou od našeho oddávajícího k předsvatebnímu studiu :-). Autorem je francouzský vychovatel delikventní mládeže a kněz Guy Gilbert, který si klade otázku, jaký má v dnešní době smysl závazek \u0026ldquo;na celý život\u0026rdquo;. Nemůžu říct, že by mě četba nějak výrazněji zasáhla, ne se vším, co se v ní píše, můžu souhlasit, nickémě knížečku jsem si přečetla se zájmem a některé postřehy o partnerském vztahu jsou prostě trefné a stojí zato si je čas od času připomínat.\u003c/p\u003e","title":"Květnová knihovnička"},{"content":"I tento měsíc jsem \u0026ldquo;zrecyklovala\u0026rdquo; několik předchystaných minirecenzí do DROGa rubriky, snad vám přijdou vhod :-)\u0026hellip;\nLak na nehty, L\u0026rsquo;Oreal Paris (odstín Eva\u0026rsquo;s Pure Red)\nLimitovaná kolekce rudých laků \u0026ldquo;Color riche\u0026rdquo; se vyprodávala v DMku za báječných 49 Kč, takže asi správně hádáte, že za ty peníze jsem tam tenhle kousek nemohla nechat. Jednak normálně stojí laky od L\u0026rsquo;Orealu mnohem víc a navíc červená je klasika, která nikdy nevyjde z módy. Lak krásně kryje už v jedné vrstvě, ale ze zvyku dávám dvě. Hodně mi vyhovuje i široký zakulacený štěteček, se kterým se snadno manipuluje. Schnutí je celkem rychlé, výdrž bohužel spíš podprůměrná. Rozhodně nedoporučuju lakovat např. před koupelí - při delším kontaktu s vodou se hned odlupují konečky. Podle lahvičky se může zdát, že má lak trochu schimmer, ale nalakovaný na nehtech vypadá matně. Barva je vínová s teplým červeným podtónem - zkrátka krásná klasika pro každou příležitost. Až na tu slabší výdrž můžu tenhle kousek od L\u0026rsquo;Orealu určitě doporučit!\nJemné čistící mléko, Cien\nUž tu zase dlouho nebyla žádná kosmetika z Lidlu :-). Tentokrát jsem se rozhodla vyzkoušet odličovací mléko v pumpičkovém balení, které mi v obchodě přišlo hrozně praktické. Doma jsem zjistila, že jsem buď já tak nešikovná (což je dost možný, přiznávám), nebo je to balení vážně blbý a při zmáčknutí stříká pumpička klidně i dva metry daleko, jen ne na odličovací tamponek :D\u0026hellip; Ale to se asi dá s trochou opatrnosti a šikovnějšíma rukama vychytat. Teď už k výrobku jako takovému. Mléko je určeno pro všechny typy pleti a obsahuje zvlhčující komplex napomáhající hydrataci. Upřímně, za mě mléko spíš malinko vysušuje\u0026hellip; Odličuje se mi s ním ale dobře. Úspěšně odstraní kompletní make-up, jen očnímu okolí bych se s ním radši vyhnula. Výrobek má nenápadnou jemnou parfemaci, ovšem ve složení na můj vkus až moc alkoholu. Celkově si myslím, že v této cenové kategorii patří odličovač od Cienu k těm lepším kouskům, osobně ale dávám u pleťové kosmetiky přednost výrobkům s přírodnějším složením.\nSprchový gel \u0026ldquo;Belgická čokoláda\u0026rdquo;, Dermacol\nTímto rozmazlovacím sprcháčem mě obdarovala předloni k Vánocům Pavča a byla to skutečně trefa do černého, protože vůni této Dermacol řady naprosto zbožňuju :-)!! Jestli znáte pomerančovou čokoládu Lindt, tak si ji představte v tekuté podobě jako obsah této tubičky. Řekla bych, že třeba na rozdíl od tělového másla ze stejné řady tady ve sprcháči víc dominuje ten pomeranč a celkově je v tomto případě parfemace o něco intenzivnější. Mně to ale vůůůůbec nevadí, ta vůně je jednoduše božská :D! Vždycky se díky ní příjemně zrelaxuju. Pokud hledáte sprcháč, který potěší vaše čichové buňky, s tímto rozhodně vedle nešlápnete.\nSprchový gel s peelingem \u0026ldquo;Žlutá broskev\u0026rdquo;, Yves Rocher\nNa rovinu musím říct, že tento sprcháč je pro mě asi zatím největším zklamáním od Yves Rocher. Jeho parfemace je naprosto \u0026ldquo;vyčpělá\u0026rdquo;. Peeling je velice jemný, zrníčka nejsou při mytí na pokožce prakticky vůbec cítit - zato ve vaně nadělají pěknej binec :-D. O nějakém peelingovém efektu tedy podle mě taky nemůže být řeč. Složení jsem nicméně shledala celkem nezávadným - 97% složek by mělo být rostlinného původu a výrobek neobsahuje parabeny. Tak či tak - čekala jsem víc a kdybych tento sprcháč nedostala jako vánoční dárek, bylo by mi líto vyhozených peněz.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kvetnova-kosmetika-3/","summary":"\u003cp\u003eI tento měsíc jsem \u0026ldquo;zrecyklovala\u0026rdquo; několik předchystaných minirecenzí do DROGa rubriky, snad vám přijdou vhod :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eLak na nehty, L\u0026rsquo;Oreal Paris (odstín Eva\u0026rsquo;s Pure Red)\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eLimitovaná kolekce rudých laků \u0026ldquo;Color riche\u0026rdquo; se vyprodávala v DMku za báječných 49 Kč, takže asi správně hádáte, že za ty peníze jsem tam tenhle kousek nemohla nechat. Jednak normálně stojí laky od L\u0026rsquo;Orealu mnohem víc a navíc červená je klasika, která nikdy nevyjde z módy. Lak krásně kryje už v jedné vrstvě, ale ze zvyku dávám dvě. Hodně mi vyhovuje i široký zakulacený štěteček, se kterým se snadno manipuluje. Schnutí je celkem rychlé, výdrž bohužel spíš podprůměrná. Rozhodně nedoporučuju lakovat např. před koupelí - při delším kontaktu s vodou se hned odlupují konečky. Podle lahvičky se může zdát, že má lak trochu schimmer, ale nalakovaný na nehtech vypadá matně. Barva je vínová s teplým červeným podtónem - zkrátka krásná klasika pro každou příležitost. Až na tu slabší výdrž můžu tenhle kousek od L\u0026rsquo;Orealu určitě doporučit!\u003c/p\u003e","title":"Květnová kosmetika"},{"content":"S časem a chutí na čtení to poslední dobou stále není valné, ale tento měsíc si konečně hodlám vzít na chvíli dovolenou a napravit všechny odložené literární resty. Tak snad začne být v literární rubrice zase trochu živo :)! Pro dnešek tedy bohužel jen dva tituly\u0026hellip;\nZbyněk Zeman - Edvard Beneš (Politický životopis)\nSeriál České století ve mně znovu vzbudil zájem o moderní české dějiny a potažmo i osudy politiků té které doby. Benešův životopis jsem u bráchy v knihovně objevila už před několika lety, ale teprve nyní jsem ho vytáhla s odhodláním, že si ho i přečtu. Beneš je velice záhadnou a rozporuplnou postavou v našich dějinách - na jedné straně je oslavován jako spoluzakladatel našeho státu a zkušený evropský politik, na straně druhé je mu vytýkána jeho opatrnost v období kolem mnichovské dohody i zaslepenost (či naivita) jeho představ o mezinárodní politice po skončení druhé světové války.\n\u0026ldquo;\u0026hellip;Sovětský svaz se nebude vměšovat do vnitřních záležitostí svých spojenců. Já vím, že i mezi vámi jsou takoví, kteří mají o tom pochybnosti. Snad i Vy (tj. Beneš) trochu pochybujete. Ale já ujišťuji, že se nikdy nebudeme vměšovat do vnitřních záležitostí svých spojenců\u0026hellip;\u0026rdquo;\n(Stalin, březen 1945)\nKniha mapuje celý Benešův politický život a já osobně jsem se díky ní dozvěděla celou řadu zajímavých historických souvislostí zejména z období Benešova působení v exilu za druhé světové války a z únorového převratu, který jsme ve škole nikdy neprobírali, takže veškeré mé znalosti této historické etapy jsou omezeny na samostudium. Přestože mě některé detailnější politické pasáže úplně nebavily, stálo zato se jimi prokousat. Benešův životopis svým způsobem vyvolává víc otázek než odpovědí, ale to je nejspíš i dobře. Bouřlivé dějiny uplynulého století jen těžko můžou mít jediný správný výklad\u0026hellip;\nMichal Viewegh - Výchova dívek v Čechách\nTak jsem dala po delší době zase šanci Vieweghovi, kterého normálně moc nemusím, ale Výchova dívek v Čechách je přece jen taková klasika a určitě patří k tomu lepšímu, co kdy Viewegh napsal 8-). Jako oddechovka je tenhle příběh o doučování \u0026ldquo;na objednávku\u0026rdquo;, které posléze přeroste v milostné drama, určitě fajn - čtenářovi se to dobře konzumuje a místama je to i vtipný. Pokud k ukrácení dlouhé chvíle zrovna nepotřebujete nějaké intelektuálně povznášející čtení, tenhle Viewegh by mohl být docela dobrá volba.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/dubnova-knihovnicka-2/","summary":"\u003cp\u003eS časem a chutí na čtení to poslední dobou stále není valné, ale tento měsíc si konečně hodlám vzít na chvíli dovolenou a napravit všechny odložené literární resty. Tak snad začne být v literární rubrice zase trochu živo :)! Pro dnešek tedy bohužel jen dva tituly\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eZbyněk Zeman - Edvard Beneš (Politický životopis)\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eSeriál \u003cem\u003eČeské století\u003c/em\u003e ve mně znovu vzbudil zájem o moderní české dějiny a potažmo i osudy politiků té které doby. Benešův životopis jsem u bráchy v knihovně objevila už před několika lety, ale teprve nyní jsem ho vytáhla s odhodláním, že si ho i přečtu. Beneš je velice záhadnou a rozporuplnou postavou v našich dějinách - na jedné straně je oslavován jako spoluzakladatel našeho státu a zkušený evropský politik, na straně druhé je mu vytýkána jeho opatrnost v období kolem mnichovské dohody i zaslepenost (či naivita) jeho představ o mezinárodní politice po skončení druhé světové války.\u003c/p\u003e","title":"Dubnová knihovnička"},{"content":"Pro všechny příznivce kosmetické rubriky (pokud sem ještě někdo občas zabloudíte :) mám dnes špatnou zprávu. Rozhodla jsem se totiž rubriku DROGa uzavřít - minimálně v té podobě, v jaké existuje dnes. Hlavním důvodem je to, že mám různé plány, co se týče obsahu blogu, ale nestíhám je realizovat. Vyškrtnutím pravidelného měsíčního příspěvku bych mohla vyšetřit nějaký čas, který bych věnovala novým nápadům. Příspěvky se tu ještě nějaký čas objevovat budou, protože řadu \u0026ldquo;recenzí\u0026rdquo; mám už hotovou nebo rozpracovanou a bylo by mi líto je nepoužít, ale nové už připravovat nebudu. Snad jsem vás moc nezarmoutila a zachováte mému blogu přízeň i nadále O:-) A teď už tedy pár slibovaných recenzí\u0026hellip;\nŘasenka Infinitize, Avon (odstín \u0026ldquo;Black\u0026rdquo;)\nTato řasenka mě dost překvapila svým atypickým kartáčkem, který je jednak zahnutý a ještě se na něm navíc několikrát střídá užší a širší část. Zpočátku jsem nemohla pochopit, jak by tohle mohlo na něčí řasy fungovat. Než jsem se s řasenkou naučila pracovat, řasy mi dost slepovala. Díky kartáčku se ale paradoxně dobře dostanete i k drobným spodním řasám nebo do záhybu oka, který se většinou líčí dost obtížně. Ve výsledku pak umí řasenka vyčarovat mimořádně dlouhé a výrazné řasy. Přestože jsem se s ní nakonec naučila celkem manipulovat, asi to není úplně kousek, který bych musela vlastnit znovu - Super Shock mi při líčení vyhovovala mnohem víc a její efekt na oku bych označila za stejně dobrý.\nRtěnka Heidi Klum, Astor (odstín 002 Sweety)\nNa první pohled mi tato rtěnka hned připomenula sérii od Kate Moss, kterou prodává Rimmel. Astor má o něco elegantnější a bytelnější obal a kolekci rtěnek propůjčila své jméno jiná modelka, Heidi Klum. Ovšem podpis na víčku i téměř totožný světle hnědý odstín\u0026hellip; no nevím nevím, kdo tady od koho opisoval :-). Rtěnka má moc krásnou světle hnědou barvu - asi můj vůbec nejoblíbenější odstín. Myslím, že je o malinko víc do oranžova než Kate (odstín 03), ale jinak si jsou oba odstíny opravdu velice podobné. Rtěnka je krémová a docela obstojně rty hydratuje. V zimě se ale rozhodně hodí použít pod ni i balzám na rty. Výdrž není kdovíjaká, ale to od ní ani nečekám. Tenhle hezký a klasický kousek se vám v rtěnkovém arzenálu určitě neztratí.\nLak na nehty, Miss Sporty (odstín 480)\nTento lak pro mě byl velkým zklamáním. Na první pohled má v lahvičce nádhernou sladce růžovou barvu, která na nehtech vypadá dobře za všech okolností. Při lakování ale zjistíte, že tenhle lak prostě absolutně nekryje. Nanesete dvě vrstvy a vypadá to blbě. Po třetí vrstvě už se to nosit dá, ale pořád to není ono. A na čtyři bych se fakt mohla vybodnout. Takže doporučuji nenechat se zmást lahvičkou a radši se po růžovém odstínu poohlédnout u jiných značek. Moc mi nevyhovuje ani větší štěteček. Výdrž laku na nehtech je průměrná - 3 až 4 dny by vám měl zůstat celkem neporušený, pak se začne ošoupávat.\nMake-up Skin Luminizer, Max Factor (odstín 50 Natural)\nTestovala jsem nový make-up. Na první pohled mě zaujal hezkým balením, které je navíc i velice praktické - díky pumpičkovému systému je obsah lahvičky postupně vytlačován nahoru, takže máte jistotu, že spotřebujete maximální množství výrobku a ne jako u jiných balení, kde zbytek make-upu zůstává na dně skleničky, odkud už ho nemáte šanci dostat. Je trochu hutnější konzistence, takže si musíte dát pozor a roztírat rychle. Jinak je ale výsledný efekt na pleti přirozený a opravdu vám dodá takový zdravý zářivý vzhled. Na druhou stranu nijak extra nekryje, takže pokud máte problematickou pleť, tohle asi nebude úplně výrobek pro vás. Výdrž taky není nijak závratná - do večera se mi make-up z mastnějších míst na obličeji víceméně vytratí. A teď asi to nejhorší na celém make-upu a to je jeho barva. I ten nejsvětlejší drogérkový odstín, který se mi podařilo sehnat, je strašná oranžáda, přestože to tak na první pohled možná nevypadá. Za mě tedy celkově docela zklamání - i když opomenu nevyhovující odstín, vadí mi hutnější konzistence a s tím související náročnější aplikace make-upu, kterou bych byla schopná odpustit, pokud by výsledné krytí bylo vyšší, ale ono bohužel není. Jsem holt náročný zákazník :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/dubnova-kosmetika-3/","summary":"\u003cp\u003ePro všechny příznivce kosmetické rubriky (pokud sem ještě někdo občas  zabloudíte :) mám dnes špatnou zprávu. Rozhodla jsem se totiž rubriku DROGa uzavřít - minimálně v té podobě, v jaké existuje dnes. Hlavním důvodem je to, že mám různé plány, co se týče obsahu blogu, ale nestíhám je realizovat. Vyškrtnutím pravidelného měsíčního příspěvku bych mohla vyšetřit nějaký čas, který bych věnovala novým nápadům. Příspěvky se tu ještě nějaký čas objevovat budou, protože řadu \u0026ldquo;recenzí\u0026rdquo; mám už hotovou nebo rozpracovanou a bylo by mi líto je nepoužít, ale nové už připravovat nebudu. Snad jsem vás moc nezarmoutila a zachováte mému blogu přízeň i nadále O:-) A teď už tedy pár slibovaných recenzí\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Dubnová kosmetika"},{"content":"Po dnu stráveném v srdci zalidněného Hong Kongu jsme zatoužili vrátit se na chvíli zase někam do přírody a okusit jeho klidnější stránku. Proto jsme v neděli vyrazili na největší z vnějších ostrovů Hong Kongu - Lantau.\nLantau má téměř dvojnásobnou rozlohu než ostrov Hong Kong, přesto je řídce osídlen. Najdete zde oblasti krásné nedotčené přírody - více než polovina povrchu ostrova je chráněným krajinným parkem. Lantau je zpravidla také tím prvním, co turisté z Hong Kongu vidí - nachází se zde totiž obrovské letiště.\nLanovkou na Lantau\nZ centra se sem dopravíte poměrně pohodlně - nejprve na konečnou metra Tung Chung a odsud už vás vzhůru do kopců vyveze lanovka. Výhled je to opravdu překrásný - a co teprve když v dálce spatříte působivou sochu Tian Tam Buddhy, která je se svou výškou 23 metrů nejslavnější dominantou ostrova!\nBuddha nás vítá už z dálky.\nNaše první kroky však vedly směrem k místnímu duchovnímu útulku, klášteru Po Lin.\nKlášter Po Lin\nNa výstup schodů ke gigantické soše Buddhy jsme se pochopitelně museli posilnit. K tomuto účelu jsme vyhledali sympatickou restauraci/cukrárnu vedle kláštera, kde jsme si dali naše oblíbené sojové mléko a několik lákavě vyhlážejících zákusků s ovocem a agarovým želé.\nDezerty po asijsku\nA pak už jsme se tedy vydali zdolat tu pěknou řádku schodů, které nás dělily od Buddhy\u0026hellip;\nTian Tam Buddha\nNa vrcholku\nNa Lantau vede také řada hezkých turistických stezek, a tak jsme se po sestupu dolů rozhodli vydat ještě na krátkou procházku k \u0026ldquo;Path of wisdom\u0026rdquo;, což je cesta lemovaná dřevěnými kůly s vytesanými moudry. A na jedné z okolních opuštěných stezek se odehrál ten významný moment, kdy mě Péťa požádal o ruku. A já řekla\u0026hellip;\nTak tady se to celé seběhlo\u0026hellip;\n\u0026hellip;ANO :)!! Dozvěděla jsem se, na kolika dalších místech, které jsme během dovolené navštívili, to původně mělo proběhnout (pagoda Tsen nebo při západu slunce na pobřeží v Lukangu), ale z různých dovodů to krachlo (neočekávaná přítomnost Mendy či mimořádně hnusné pobřeží plné odpadků :D). A taky že zásnubní prsten byl přede mnou velmi důmyslně ukryt v brašně od foťáku :-D!\nJust engaged :)\nPo návratu z Lantau jsme si chvíli odpočinuli \u0026ldquo;na hotýlku\u0026rdquo; a v podvečer zamířili na pobřeží do čtvrti Tsim Sha Tsui, odkud jsme chtěli sledovat světelnou show, která každý večer za doprovodu hudby rozsvítí mrakodrapy ostrova Hong Kong.\nPodvečer v Tsim Sha Tsui\nNěkolikaminutová light show je působivá a turisty přitahuje natolik, že už dlouho před jejím začátkem je pobřěží v Tsim Sha Tsui obsypáno fotoaparáty. Na druhou stranu to ale podle mě není nic, co byste si v Hong Kongu nemohli nechat ujít.\nHong Kong se rozsvěcuje\u0026hellip;\nPo skončení light show jsme se rozhodli oslavit naše zasnoubení nějakou dobrou večeří. Chvilku jsme hledali a bloudili, ale nakonec jsme objevili příjemný podnik se sympatickým názvem \u0026quot; Relax for a while\u0026quot;, který se nacházel nedaleko našeho bytečku v Kowloonu. Naše \u0026ldquo;zásnubní menu\u0026rdquo; tvořila vynikající smažená rýže s chobotnicí a ještě lepší, byť trochu pikantní polévka :). Nad večeří jsme pak plánovali naše dva zbývající dny dovolené, které měly přinést ještě spoustu zážitků\u0026hellip; ;-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zasnuby-na-lantau/","summary":"\u003cp\u003ePo dnu stráveném v srdci zalidněného Hong Kongu jsme zatoužili vrátit se na chvíli zase někam do přírody a okusit jeho klidnější stránku. Proto jsme v neděli vyrazili na největší z vnějších ostrovů Hong Kongu - Lantau.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eLantau má téměř dvojnásobnou rozlohu než ostrov Hong Kong, přesto je řídce osídlen. Najdete zde oblasti krásné nedotčené přírody - více než polovina povrchu ostrova je chráněným krajinným parkem. Lantau je zpravidla také tím prvním, co turisté z Hong Kongu vidí - nachází se zde totiž obrovské letiště.\u003c/p\u003e","title":"Zásnuby na Lantau"},{"content":"Naše první dojmy z Hong Kongu by se daly shrnout stručně: je to takový asijský Londýn :-). Bývalá britská kolonie nezapře podobnost s evropskou metropolí, od které převzala řadu typických znaků - jezdí se tu vlevo, krom typických double deckerů tu mají dokonce i dvoupatrové šaliny a celkově je systém městské hromadné dopravy velice podobný s tím londýnským. A je tu spousta lidí. Všude.\nHong Kongský double decker\nV sobotu ráno jsme se sešli s Phyllis, která nám představila svého přítele Longa, a všichni společně jsme se vydali na královskou snídani. A to slovo \u0026ldquo;královská\u0026rdquo; je naprosto na místě - naše snídaně se totiž nesla v duchu dim sum. Dim sum je speciální kantonské \u0026ldquo;jídlo\u0026rdquo;, které se jí jako snídaně, brunch či oběd. Skládá se z mnoha různých pokrmů, o něž se mají spolustolovníci podělit, a je to společenská událost. Pochutiny z dim sum se většinou vaří v páře v malých bambusových košíčcích a nejčastěji se jedná o různé sladké či slané knedlíčky nebo závitky.\nDim sum jsme zahájili čajem, jak je zvykem, a pak už se jen slastně cpali všema těma dobrotama, které Phyllis s Longem navybírali. Mým osobním favoritem se staly sladké knedlíčky se žloutkovou náplní, ale výborné byly i krevetové \u0026ldquo;sea food balls\u0026rdquo; nebo \u0026ldquo;klasické\u0026rdquo; knedlíčky plněné mletým vepřovým masem.\nDim sum dobroty\nSlušně přecpaní jsme pokračovali směrem na Exchange square. V komplexu sídlí hongkongská burza, množství různých firem a také Mezinárodní finanční centrum (IFC).\nExchange square\nOdtud jsme se vydali double deckerem k Hong Kongské zoologické a botanické zahradě, která je otevřená veřejnosti již od roku 1864! Je to opravdu krásné a klidné místo, které by v přelidněné metropoli člověk nečekal. Žijí zde stovky druhů ptáků, z nichž některé jsem viděla poprvé v životě. Zdejší zoo patří ve světě mezi hlavní chovná centra pro záchranu ohrožených druhů. A co je moc fajn bonus - neplatí se zde vůbec žádné vstupné.\nV zoo\nZe zoo jsme plynule pokračovali k přilehlému Hong Kong Parku, který je jedním z nejneobvyklejších parků na světě. Byl totiž úmyslně navržen tak, aby vůbec nevypadal přírodně.\nDžungle v džungli\nZdaleka nejlepší zdejší atrakcí je voliéra Edwarda Youda, pojmenovaná po někdejším oblíbeném guvernérovi Hong Kongu. Obří voliéra je domovem stovek ptáků a je přesvědčivým, uměle vytvořeným tropickým pralesem. Návštěvníci tudy procházejí po dřevěných lávkách zavěšených ve výšce 10 m nad zemí a mohou pozorovat pestře zbarvené opeřence docela zblízka.\nŽivot v korunách stromů\nMezitím už se nám podařilo vytrávit bohatou snídani, a tak nás Phyllis s Longem vzali do své oblíbené fast food restaurace, abychom si zase trochu nacpali pupíky, než se vydáme na procházku po čtvrti Sheung Wan, která si prý dodnes místy zachovala nádech \u0026ldquo;starého\u0026rdquo; Hong Kongu.\nUž máme zase hlad!\nV Sheung Wan, které tvoří staré čínské jádro ostrova Hong Kong, najdete spoustu tradičních uměleckých obchůdku i pouličních stánků s všelijakou veteší :-). A také jeden z nejstarších chrámu v Hong Kongu - Man Mo Temple.\nMan Mo Temple - chrám mezi mrakodrapy\nPo návštěvě chrámu s námi ještě Phyllis a Long prošli přilehlý \u0026ldquo;wet market\u0026rdquo; - typické asijské tržiště, kde se prodávají krom čerstvého masa a zeleniny také živá zvířata. Takhle navečer už ale většinou stánky i samotný trh zejí prázdnotou, což pro nás bylo možná dobře. Wet market není místem pro útlocitné povahy a pohled na hromadu živých žab nacpaných v klecích je asi něco, co si rádi odpustíte. No, ale to jsem ještě netušila, co si na nás Phyllis na završení tohoto dne přichystala :-D!\nK naší cílové stanici - hot pot restauraci - jsme se tentokrát přesunuli v double decker tramvaji. Tyto vysoké, úzké tramvaje jsou jedinými dvoupatrovými tramvajemi na světě a jízda v nich je opravdu retro záležitost.\nMístní rarita - dvoupatrové \u0026ldquo;šaliny\u0026rdquo;\nTramvaj nás vyplivla nedaleko restaurace. Její prostory byly jedním slovem obrovské a i přesto bylo vevnitř narváno. To nás utěšilo jako záruka kvality, protože jinak to v interiéru opět nevypadalo úplně vábně :-D! S jídlem jsme ale byli moc spokojeni. Phyllis s Longem objednali klasický hot pot a ochutnali jsme opět všechno možné od zeleniny přes rybu až po\u0026hellip;\nVečeře z hot potu\nKdyž Phyllis na naše lehce zděšené dotazy na wet marketu ohledně konzumace žab odvětila, že její máma je doma občas vaří a že jestli chceme, můžeme je ochutnat, myslela jsem, že si dělá srandu. Ale pak nám přinesli na talíři tohle\u0026hellip;\nŽába? To nesním!\nO čerstvosti masa jsme pochybovat vůbec nemuseli - ještě se totiž na talíři hýbalo! Máme to dokonce i natočené na videu, protože jinak by nám to snad nikdo ani nevěřil. V první chvíli jsem si samozřejmě říkala, že žábu v žádném případě nesním. Rozhodně ne tuhle, která se přede mnou ještě zmítá v posmrtné křeči! Ale pak ji Phyllis povařila v hot potu a povzbudivě mi nabídla :-D\u0026hellip; A tak jsem vyměkla a zkusila ji (přiznávám, že z velké části proto, abych o tom pak mohla doma vyprávět :-D). Chuťově bych ji přirovnala asi ke králíkovi a určitě bych ji neoznačila za top gastro zážitek. Jako gastro historka to však myslím nemá konkurenci :D!\nPo večeři už byl čas se s Phyllis a s Longem rozloučit a poděkovat jim za to, jak báječný den nám v Hong Kongu připravili. Opět se nám potvrdilo, že poznávat cizí město s místními je prostě zábava a člověk toho mnohem víc zažije. Následující den už jsme zase měli vyrazit prozkoumávat Hong Kong na vlastní pěst. Tentokrát to ovšem bylo docela žádoucí, protože Péťa si návštěvu ostrova Lantau vyhradil pro okamžik, u kterého žádné další svědky nepotřeboval ;-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jak-jsem-snedla-zabu/","summary":"\u003cp\u003eNaše první dojmy z Hong Kongu by se daly shrnout stručně: je to takový asijský Londýn :-). Bývalá britská kolonie nezapře podobnost s evropskou metropolí, od které převzala řadu typických znaků - jezdí se tu vlevo, krom typických double deckerů tu mají dokonce i dvoupatrové šaliny a celkově je systém městské hromadné dopravy velice podobný s tím londýnským. A je tu spousta lidí. Všude.\u003c/p\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"jak-jsem-snedla-zabu-01.jpg\"\n         alt=\"hong\\_kong\\_2\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eHong Kongský double decker\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cp\u003eV sobotu ráno jsme se sešli s Phyllis, která nám představila svého přítele Longa, a všichni společně jsme se vydali na královskou snídani. A to slovo \u0026ldquo;královská\u0026rdquo; je naprosto na místě - naše snídaně se totiž nesla v duchu dim sum. Dim sum je speciální kantonské \u0026ldquo;jídlo\u0026rdquo;, které se jí jako snídaně, brunch či oběd. Skládá se z mnoha různých pokrmů, o něž se mají spolustolovníci podělit, a je to společenská událost. Pochutiny z dim sum se většinou vaří v páře v malých bambusových košíčcích a nejčastěji se jedná o různé sladké či slané knedlíčky nebo závitky.\u003c/p\u003e","title":"Jak jsem snědla žábu"},{"content":"A bylo to tu! Náš poslední den na Taiwanu\u0026hellip; Po všech těch neuvěřitelných zážitcích a krásných místech jsme měli naše putování zakončit v Lukangu. Ráno jsme si přivstali a ještě před snídaní se vydali k chrámu Longshan, který patří k největším místním zajímavostem.\nLongshan Temple\nChrám byl postavený již koncem 18. století a je ukázkou taiwanského jižního chrámového stylu. Hned na první pohled se vymyká - není tak pestrý a zmodernizovaný, naopak si zachovává svůj svérázný zastaralý vzhled. Longshan tvoří rozsáhlý komplex, pokrývající 10.000 m². K nejvýraznějším zajímavostem patří přední horská brána, široké prohnuté střechy či jeden z nejhezčích štukových stropů na Taiwanu.\nUvnitř chrámu\nČas nás ale tlačil, a tak jsme se po prohlídce chrámu vydali zpátky do hotelu, kde nás čekala naše poslední taiwanská snídaně. Nic lepšího jsme si na rozloučenou ani nemohli přát. Bohatý stůl plný oříšků, sušeného masa, pikantních rybiček a čerstvého ovoce byl poslední sladkou tečkou za našim pobytem na ostrově a shodli jsme se, že to byla zároveň naše nejlepší asijská snídaně.\nSnídaně na rozloučenou\nPak už nezbývalo než naložit kufry a vydat se na poslední etapu naší cesty - směr letiště v Taipei. Měli jsme štěstí, že nedaleko letiště se nacházela zároveň i pobočka naší autopůjčovny. Auto jsme tedy bez jediného škrábnutí vrátili a ještě nás odvezli i se zavazadly až k našemu terminálu. Vše jsme zvládli v dobrém čase, takže jsme se nemuseli moc stresovat, jestli nám náhodou neuletí letadlo. Nechali jsme si odbavit zavazadla a s napětím se vydali za dalším dobrodružstvím\u0026hellip;\nLet utekl přímo bleskově. Než jsem se stačila začíst do novin a sníst rozdávanou svačinku, už jsme přistávali v Hong Kongu. Na letišti, které leží na ostrově Lantau, jsme vyfasovali mapku, nechali si vysvětlit cestu do centra a pak už jen stačilo nasednout na ten správný autobus a počítat zastávky :-).\nNáš airbnb byteček ležel na poměrně rušné nákupní třídě ve čtvrti Cowloon. Jeho majitelka Kelly mluvila naprosto šíleným jazykem, který se při nejlepší vůli nedal nazvat angličtinou, takže jsme se dorozumívali dost vtipně :D. Jinak jsme ale byli s našim ubytováním spokojení, takže jsme se honem převlékli a vyrazili metrem na Temple Street, kde jsme se měli setkat s Phyllis. Měli jsme trochu obavy, jestli ji po těch letech vůbec ještě poznáme, ale já ji teda poznala hned :-).\nPhyllis je prostě anděl - celou dobu, kterou s námi strávila, se o nás moc hezky starala a snažila se nám ukázat co nejvíc zajímavostí, které Hong Kong nabízí. Hned první večer nás vzala na večeři do malé, ale naprosto přeplněné restaurace, kde nám představila svého kamaráda a spolužáka ze školy - Ivana. Ochutnali jsme hong kongské pivo a nad večeří, sestávající z mušlí, různé zeleniny, netypicky sladké klobásky a kuřecího masa s rýží, probrali naše dosavadní zážitky. Na stole se objevil i pověstný slepičí pařátek, ale nějak jsme na něj s Péťou neměli dost odvahy :D.\nVečeře s Phyllis a Ivanem\nPo večeři nám Phyllis ukázala slavný noční trh na Temple street, který je označován za nejživější noční trh v Hong Kongu. Od taiwanských nočních trhů se lišil hned na první pohled. Zatímco na Taiwanu se prodávalo převážně jídlo, tento trh byl zaměřený spíš na suvenýry - oblečení, sošky, čajové soupravy nebo hračky. Usoudili jsme, že tady asi budeme před odjezdem utrácet naše zbylé dolary :D. Na Temple Street jsme taky potkali první a poslední Čechy za celou dovolenou.\nSmlouvání na Temple Street :)\nDalší zajímavé specifikum trhu na Temple street je ulička plná věšteckých krámků. A k našemu překvapení se tu věštci mají co ohánět - zvědavců toužících znát svůj osud je tu víc než dost. Typickým zákazníkem jsou mladé dívky, které si chodí pro svou věštbu i ve skupinkách. Hned opodál se nachází prozměnu karaoke stánky. Zpěváci se tu sice trochu přeřvávají, ale nikomu to evidentně moc nevadí :D.\nNa trhu se od nás Ivan odpojil. My už jsme byli po dlouhém dni plném cestování taky celkem utahaní, ale Phyllis nám chtěla ještě ukázat svou oblíbenou cukrárnu. Na sladký já slyším vždycky a v kteroukoliv denní hodinu, takže jsme ji poslušně následovali :D. Musím vám ale říct, že to, co následovalo, byl suverénně nejhorší gastro zážitek za celou dovolenou :D! Že si v Asii zvrhle libují v želatinových kuličkách ve všem sladkém, to už jsme tak nějak vypozorovali na Taiwanu. Ovšem tekutý dezert z prášku z mořské trávy byl o dost silnějším kalibrem. Chuťově bych to přirovnala k polévce z mletého živočišného uhlí a to fakt ani moc nepřeháním :D. Ale statečně jsme to do sebe s Péťou soukali, abychom udělali Phyllis radost, protože nám chtěla dopřát něco echt asijského (a v duchu jsme jí záviděli její \u0026ldquo;evropskou\u0026rdquo; zmrzlinu, kterou si objednala :D).\nNa druhý den nás čekala další spousta zážitků s Phyllis a s jejím přítelem Longem, kteří se stali našimi průvodci, ale o tom budu vyprávět zase jindy ;-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/prelet-do-hong-kongu/","summary":"\u003cp\u003eA bylo to tu! Náš poslední den na Taiwanu\u0026hellip; Po všech těch neuvěřitelných zážitcích a krásných místech jsme měli naše putování zakončit v Lukangu. Ráno jsme si přivstali a ještě před snídaní se vydali k chrámu Longshan, který patří k největším místním zajímavostem.\u003c/p\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"prelet-do-hong-kongu-01.jpg\"\n         alt=\"prelet\\_do\\_hongkongu\\_3\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eLongshan Temple\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cp\u003eChrám byl postavený již koncem 18. století a je ukázkou taiwanského jižního chrámového stylu. Hned na první pohled se vymyká - není tak pestrý a zmodernizovaný, naopak si zachovává svůj svérázný zastaralý vzhled. Longshan tvoří rozsáhlý komplex, pokrývající 10.000 m². K nejvýraznějším zajímavostem patří přední horská brána, široké prohnuté střechy či jeden z nejhezčích štukových stropů na Taiwanu.\u003c/p\u003e","title":"Přelet do Hong Kongu"},{"content":"Jsou dny tak mizerný, že to jediné, co ve vás dokáže vyvolat pocit štěstí, je vůně nové knížky. Když jsem Divočinu jednoho deštivého pondělí vybalila z bublinkové folie a prolistovala její stránky, na chvilku se mě zmocnil pocit, že je svět zase v naprostém pořádku, lidé okolo mě milí a féroví a moje práce smysluplná 8-).\nCheryl se však ve svých šestadvaceti letech ocitá v o dost větším háji, než v jakém se zrovna nacházím já. Matka jí zemřela během několika týdnů na rakovinu a zbytek rodiny se jí rozpadl, svými nevěrami zničila vztah s milujícím manželem a na pokraji zoufalství začala experimentovat s heroinem. Ale protože ze dna může vést jedině cesta vzhůru, Cheryl se rozhodne svůj život jednou provždy vyřešit a vydá se na americkou hřebenovku Pacific Crest Trail. Cestu dlouhou 1770 km podniká úplně sama. Je pro ni tou nejlepší terapií a zároveň tou nejtěžší zkouškou. Přestože si připadá relativně připravená, věcí, které ji mohou překvapit a zaskočit, je víc než dost. Tváří v tvář divočině překonává svůj vlastní strach, fyzickou bolest i nepřízeň počasí.\nDivočina mě pohltila už od první stránky. Celou první kapitolu, ve které Cheryl líčí, jak jí matka umírá na rakovinu, jsem protrpěla společně s ní. A pak už jsem se prostě jen nechala strhnout vyprávěním, které ani na chvíli nenudí. Pasáže popisující samotnou cestu po PCT Cheryl v ten pravý moment vždy prokládá vzpomínáním na svou minulost, která ji zavedla až sem. Kráčet s ní po PCT je jedno velké, napínavé i dojímavé dobrodružství, které vás pohltí natolik, že okamžitě začnete uvažovat o tom, že si taky sbalíte batoh, obujete pohorky a vydáte se na cestu, která vede jen dopředu\u0026hellip;\nDivočina je určitě jedna z nejsilnějších knížek, která se mi za poslední dobu dostala do rukou. Za zaslání knihy k recenzi děkuji internetovému knihkupectví MegaKnihy.cz\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cheryl-strayed-divocina/","summary":"\u003cp\u003eJsou dny tak mizerný, že to jediné, co ve vás dokáže vyvolat pocit štěstí, je vůně nové knížky. Když jsem \u003cem\u003e\u003ca href=\"http://www.megaknihy.cz/romany-beletrie/162734-divocina.html\"\u003eDivočinu\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e jednoho deštivého pondělí vybalila z bublinkové folie a prolistovala její stránky, na chvilku se mě zmocnil pocit, že je svět zase v naprostém pořádku, lidé okolo mě milí a féroví a moje práce smysluplná 8-).\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eCheryl se však ve svých šestadvaceti letech ocitá v o dost větším háji, než v jakém se zrovna nacházím já. Matka jí zemřela během několika týdnů na rakovinu a zbytek rodiny se jí rozpadl, svými nevěrami zničila vztah s milujícím manželem a na pokraji zoufalství začala experimentovat s heroinem. Ale protože ze dna může vést jedině cesta vzhůru, Cheryl se rozhodne svůj život jednou provždy vyřešit a vydá se na americkou hřebenovku Pacific Crest Trail. Cestu dlouhou 1770 km podniká úplně sama. Je pro ni tou nejlepší terapií a zároveň tou nejtěžší zkouškou. Přestože si připadá relativně připravená, věcí, které ji mohou překvapit a zaskočit, je víc než dost. Tváří v tvář divočině překonává svůj vlastní strach, fyzickou bolest i nepřízeň počasí.\u003c/p\u003e","title":"Cheryl Strayed - Divočina"},{"content":"Jaro je konečně tady, a tak je načase rozloučit se se zimními kosmetickými pomocníky. Sbohem, hutné hydratační krémy! Vítej, sluníčko :-)!\nAntiperspirant \u0026ldquo;Original\u0026rdquo;, Dove\nTroufám si tvrdit, že ve světě kosmetiky neexistuje krásnější \u0026ldquo;čistá\u0026rdquo; vůně, než ta klasická \u0026ldquo;mýdlová\u0026rdquo; od Dove. Stejnou parfemaci má i tento antiperspirant. Nedokážu si představit nikoho, kdo by ji nemiloval. Okamžitě katapultovala tento výrobek na můj pomyslný stupeň vítězů - krom báječné vůně je však navíc i účinný. Samozřejmě ne vždy a na sto procent, ale v konkurenci ostatních drogérkových antiperspirantů se rozhodně vymyká. Byť nemá přírodní složení, chci se k němu vracet i nadále. Nechápu, jak mi tento výrobek mohl tak dlouho unikat :-)!!\nRozjasňující pleťová voda Sublime Glow, L\u0026rsquo;Oreal\nPřed časem se tato pleťovka, určená pro unavenou pleť bez jasu, vyprodávala v DMku asi za 50 Kč a vzhledem k její původní asi dvojnásobné ceně jsem po ní hned chňapla. S micelárkou od L\u0026rsquo;Orealu jsem byla opravdu spokojená, takže jsem doufala, že ani v tomto případě nepůjde o zklamání. Bohužel ale musím konstatovat, že mě tento výrobek vůbec nenadchnul. Už jen ta parfemace - na prvním místě spooousta alkoholu a až pak někde v pozadí svěží ovocná vůně. S tím alkoholem jde ruku v ruce fakt, že pleťovka strašně vysušuje. Nějak nechápu, v čem tkví to rozjasnění, a po pleťové vodě něco takového snad ani nechci. Pleť ale vyčistila vždycky dobře. Jak už jsem předeslala, složení není žádná velká příroda, ale aspoň je bez parabenů. Trochu mě štvalo balení, které má dost nepraktický a zbytečně velký dávkovací otvor. Už u dříve zmiňované micelárky jsem na něj vždycky nadávala, nicméně dá se na to zvyknout a dávkování vychytat. Suma sumárum se jedná o dost průměrný výrobek, který už podruhé určitě nepotřebuju.\nHydratační lanýžový make-up, Dermacol (odstín 1)\nDermacol prostě make-upy umí, o tom žádná. A hlavně je to jedna z mála značek, které skutečně myslí s odstíny i na nás bledule. Na tento make-up jsem četla a slyšela samou chválu - byla jsem tedy dost zvědavá, co je na těch chvalozpěvech pravdy. Určitě můžu potvrdit, že make-up dokáže vyčarovat moc hezkou \u0026ldquo;bezchybnou\u0026rdquo; pleť. Umí pěkně vyhladit, sjednotit a hlavně opravdu skvěle kryje! Při tom všem mi přijde i celkem přirozený, takže i ten slib \u0026ldquo;splyne s pletí\u0026rdquo; se mi zdá celkem trefný. Po nanesení mám skutečně chvilku pocit, jakoby make-up pleť hydratoval - stejně jako když se např. natřu krémem. Body navíc! A ani s výdrží na tom není vůbec špatně - rozhodně se mi s ním ještě nestalo, že by se přes den z mastnějších míst pleti vytratil. SPF 10 je příjemný bonus. Když nad tím tak přemýšlím, asi je to za dlouhou dobu opravdu nejlepší make-up, jaký jsem měla. Jediné, co mi ten dojem trochu kazí, je naprosto děsivé složení plné silikonů, ale nedělám si iluze, že by to u jiných make-upů bylo lepší. Pouze Dermacol se to nestydí napsat i na obal :D.\nBalzám na rty \u0026ldquo;Peach Shine\u0026rdquo;, Labello\nVěrným ochráncem mých vysušených rtů byl po celou zimu tento tónovací balzám s broskvovým aroma a barevnými pigmenty. Řadí se mezi ty dostatečně hydratační kousky, rty příjemně zvláční a jako bonus jim i dodá lehké broskvové zabarvení. A navíc hezky a sladce voní.\nZklidňující hydratační krém, Mixa\nTenhle lehký hydratační krémík od Mixy jsem si původně pořídila na Taiwan, ale nakonec skvěle fungoval i po návratu domů v zimních podmínkách. Krém není vůbec mastný, rychle se vstřebává a oblíbila jsem si ho i jako podklad pod make-up. Při tom všem pleť taky vyživí a zklidní. Složení je hypoalergenní, bez parabenů a alkoholu, takže ideální výrobek pro suchou a citlivou pleť se sklonem k podráždění. Cena: 139 Kč\nKrém na ruce \u0026ldquo;Levandule\u0026rdquo;, Bione\nDalší miláček od Bione, na kterého nedám dopustit, je tento krém na ruce s nádhernou levandulovo-bylinkovou vůní. Je středně hutný, ne moc mastný a vstřebává se bleskurychle. Ruce hezky zjemní a navíc neobsahuje silikony, parabeny ani ropné produkty.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/breznova-kosmetika-2/","summary":"\u003cp\u003eJaro je konečně tady, a tak je načase rozloučit se se zimními kosmetickými pomocníky. Sbohem, hutné hydratační krémy! Vítej, sluníčko :-)!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eAntiperspirant \u0026ldquo;Original\u0026rdquo;, Dove\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTroufám si tvrdit, že ve světě kosmetiky neexistuje krásnější \u0026ldquo;čistá\u0026rdquo; vůně, než ta klasická \u0026ldquo;mýdlová\u0026rdquo; od Dove. Stejnou parfemaci má i tento antiperspirant. Nedokážu si představit nikoho, kdo by ji nemiloval. Okamžitě katapultovala tento výrobek na můj pomyslný stupeň vítězů - krom báječné vůně je však navíc i účinný. Samozřejmě ne vždy a na sto procent, ale v konkurenci ostatních drogérkových antiperspirantů se rozhodně vymyká. Byť nemá přírodní složení, chci se k němu vracet i nadále. Nechápu, jak mi tento výrobek mohl tak dlouho unikat :-)!!\u003c/p\u003e","title":"Březnová kosmetika"},{"content":"Možná jste si všimli, že v minulém měsíci se tu neobjevil článek s mými čtenářskými tipy. Důvod je prostý a ostudný - v únoru jsem prostě nenašla čas na přečtení jedné jediné knihy :(. Ani tento měsíc jsem skóre příliš nevylepšila. Spousta starostí, které mě poslední dobou pronásledují, mi nedovoluje zabřednout do čtenářské nálady, přestože čtení je paradoxně jedna z mála radostí, která mě vždycky dokáže alespoň na chvíli vytáhnout z jakékoliv depky. Nezbývá než doufat, že bude brzy líp - i co se týče téhle rubriky a blogu vůbec :-)!\nPaolo Coelho - Jedenáct minut\nHned na úvod tu mám jedno literární zklamání. Na tuto knížku, vyprávějící příběh brazilské prostitutky, jsem se opravdu těšila. Spousta lidí ji chválila a doporučovala, ale bohužel ji zpětně hodnotím jako to nejslabší, co jsem zatím od Coelha četla :(. Jednak jsem nedokázala sympatizovat s hlavní hrdinkou Mariou, a pochopit její pohnutky, jednak mě trochu zklamal neoriginální happy end, který mi k tématu knihy prostě nesedl\u0026hellip; Tentokrát se mi Coelho zkrátka vůbec netrefil do vkusu, bohužel.\nJennifer L. Scottová - Madame Chic aneb Co všechno jsem se naučila v Paříži\nOproti filosofickému Coelhovi je Madame Chic odpočinkové dílko bez větších literárních ambicí, o to víc ale překvapí. Američanka Jennifer Scottová v knize popisuje své zážitky ze studijního pobytu v Paříži a vtipně a s nadhledem srovnává život na druhé straně oceánu s tím, který žila do té doby v Kalifornii. Knihy s \u0026ldquo;francouzskou tematikou\u0026rdquo; jsou v posledních pár letech hrozně módní, ale většina, kterými jsem listovala, mi přišla víceméně o ničem. Madame Chic ve dvaceti kapitolách, z nichž každá se věnuje jinému tématu a jiné oblasti \u0026ldquo;umění žít\u0026rdquo;, přináší mnohdy překvapivě užitečné tipy, kterými se člověk rád nechá inspirovat. A hlavně knize nechybí lehkost a vtip.\nTo by bylo pro dnešek vše, ale už brzy se z literární rubriky ozvu znovu. Na nočním stolku se mi totiž povaluje jeden parádní kousek k recenzi ;-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/breznova-knihovnicka-2/","summary":"\u003cp\u003eMožná jste si všimli, že v minulém měsíci se tu neobjevil článek s mými čtenářskými tipy. Důvod je prostý a ostudný - v únoru jsem prostě nenašla čas na přečtení jedné jediné knihy :(. Ani tento měsíc jsem skóre příliš nevylepšila. Spousta starostí, které mě poslední dobou pronásledují, mi nedovoluje zabřednout do čtenářské nálady, přestože čtení je paradoxně jedna z mála radostí, která mě vždycky dokáže alespoň na chvíli vytáhnout z jakékoliv depky. Nezbývá než doufat, že bude brzy líp - i co se týče téhle rubriky a blogu vůbec :-)!\u003c/p\u003e","title":"Březnová knihovnička"},{"content":"Od naší cesty na Taiwan uplynulo už čtvrt roku a já mám stále co vyprávět. Snad to tedy někoho z vás ještě baví číst :-)\nRáno v Lushanu bylo krásné a slunečné. Před námi byl prakticky náš poslední den na Taiwanu - zítra už nás totiž měla čekat pouze dlouhá cesta zpět do Taipei a pak honem na letiště, odkud jsme odlétali za Phyllis do Hong Kongu. Den jsme zahájili hotelovou snídaní, kterou nám zpestřilo opětovné setkání s našimi známými z lázní :-). Požádali nás o společnou fotku, a tak na ně máme i nějakou hmatatelnou vzpomínku.\nSetkání u snídaně :)\nPo snídani jsme hned vyrazili na procházku po Lushanu, abychom si ho mohli prohlédnout i za denního světla. Lushan před pár lety bohužel postihlo poměrně silné zemětřesení, při kterém byla řada budov zničena. Stopy po této katastrofě jsou zde místy ještě patrné. Přesto tato vesnička, ukrytá mezi horami, stojí za pozornost. Místní atrakcí je především pramen, jehož přirozená teplota je tak vysoká, že se v něm dají uvařit vajíčka natvrdo :-D! Právě na toto místo jsme se vydali a opět jsme tam coby Evropani vzbudili nemalý rozruch.\nProcházka po Lushanu\nU pramene si zrovna vařila svá vajíčka skupina taiwanských důchodkyň, které nám hned začaly nabízet, ať si dáme s nimi. Bohužel neuměly ani slovo anglicky a my na tom se znalostí jejich jazyka nebyli o nic líp. Pozvání na vajíčko jsme ale přijali a rovněž jsme bez problémů porozuměli, když babči vytáhly svoje chytré telefony, aby si se mnou udělaly selfíčko :-D\nPokus o selfie :)\nPo tomto vtipném setkání jsme se vydali zpátky do hotelu - po cestě jsme mimochodem potkali opět naše známé od snídaně :D - abychom vyrazili za dalším dobrodružstvím. Péťa byl zklamaný, že jsme za tu dobu, co jsme na Taiwanu, ještě neviděli žádné divoké opice. Občas jsme sice zavítali do míst, kde se běžně vyskytují, ale neměli jsme štěstí. Já osobně jsem předpokládala, že už se nám to ani nepodaří - opičky totiž podle všeho bývají aktivní spíše po ránu a my se do formozské přírodní rezervace makaků v Ershui vydávali až k poledni.\nPark má rozlohu 94 ha a pokrývá svahy Songboského hřebenu. Jsou zde dobře zachovalé lesy středních výšek, které jsou oblíbené mezi makaky formozskými, výhradně ostrovním opičím druhem. V přilehlém městečku najdete turistické centrum, kde vám velmi ochotně poradí vhodnou trasu a přesně vysvětlí, jak se do rezervace dostanete. My jsme se do městečka vydali také s cílem koupit si tam nějakou svačinku. Ershui nás naprosto nadchlo. Vzhledem k tomu, že se jedná o méně provařenou turistickou oblast, všechno je tu velmi levné. A tak jsme tu zcela neplánovaně pořídili roztomilý čajový set, který nás v přepočtu vyšel asi na tři stovky a ještě jsme místním připravili zajímavé povyražení - Evropani přijeli :D! Nakoupili jsme si taky svačinku na cestu - lákavé \u0026ldquo;dragon fruit\u0026rdquo;, které jsme za náš pobyt na Taiwanu ještě nestihli vyzkoušet.\nNaše cesta za opičkama ovšem začala docela nepředvídatelným problémem. Sotva jsme zaparkovali auto a vydali se směrem, který nám doporučili v turistickém centru, Péťa si všiml, že se nám vybil foťák! Byl z toho dost nešťastný a přemítal co budeme dělat - a v ten samý moment jsem si všimla, že se na chodníku jen několik metrů od nás objevila opička! Byla jsem z toho úplně v šoku. Vždyť jsme sotva přijeli - přece nemůžeme mít tak obrovské štěstí\u0026hellip; Ale ukázalo se, že můžeme, protože během několika vteřin opičku obklopila tlupa asi dvaceti dalších makaků. A všichni se po chodníku blížili směrem k nám!!\nOpičí parta\nByla to neuvěřitelná podívaná. Dvě opice se zastavily přímo u nás a začaly si navzájem vybírat blechy :-D. Krom dospělých makaků, kteří dosahují velikosti menšího psa, jsme viděli taky několik malých opičích miminek.\nMakak formozský\nJá měla zpočátku hrůzu v očích a skoro jsem ani nedýchala. Je to přece jen dost odlišný zážitek, když člověk vidí opici v zoo a pak ve volné přírodě. A taky jsem se bála, že se na mě opice vrhnou, protože jsem v ruce svírala sáček s naší svačinou :D! Ale makakové se tvářili, jako bychom tam ani nebyli. Nezaujatě prošli kolem nás a po chvíli zmizeli v lese.\nMy jsme pak pokračovali po stezce nahoru až k chrámu a celou cestu jsme vstřebávali ten neuvěřitelný zážitek. Také jsme neustále byli v pozoru, když něco zapraskalo ve větvích, jestli se makakové náhodou nevracejí. Říkali jsme si ale, že to už by byla opravdu veliká náhoda.\nCíl cesty\nNa zpáteční cestě k autu jsme ale na opice narazili znovu! Tentokrát nebyly přímo na pěšině, ale bavily se hopsáním ve větvích nad námi. Pro jistotu jsme si kryli hlavy, to kdyby na nás chtěly něco hodit nebo vypustit :-D. Podařilo se nám na mobil natočit i nějaká videa.\nA stejně se jí bojim :)!\nKdyž nám opičky definitivně zmizely v džungli, vydali jsme se i my na naši poslední štaci, do města Lukang, které se stalo naší finální zastávkou na Taiwanu. Do centra jsme dorazili až po západu slunce, takže už jsme sebrali síly jen na nalezení hotelu a večeři v malé hot pot restauraci. Zbytek večera jsme strávili systematickým balením kufrů. Zatímco při letu s Emirates jsme měli velmi benevolentní váhový limit, na cestu do Hong Kongu jsme se potřebovali připravit a věci rovnoměrně rozložit. Navíc už jsme tou dobou měli nakoupeno i hodně suvenýrů. Nakonec jsme to ale všechno zvládli a na ráno si nastavili budíček - to abychom z Lukangu také ještě něco málo užili.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/opicky-v-ershui/","summary":"\u003cp\u003eOd naší cesty na Taiwan uplynulo už čtvrt roku a já mám stále co vyprávět. Snad to tedy někoho z vás ještě baví číst :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eRáno v Lushanu bylo krásné a slunečné. Před námi byl prakticky náš poslední den na Taiwanu - zítra už nás totiž měla čekat pouze dlouhá cesta zpět do Taipei a pak honem na letiště, odkud jsme odlétali za Phyllis do Hong Kongu. Den jsme zahájili hotelovou snídaní, kterou nám zpestřilo opětovné setkání s našimi známými z lázní :-). Požádali nás o společnou fotku, a tak na ně máme i nějakou hmatatelnou vzpomínku.\u003c/p\u003e","title":"Opičky v Ershui"},{"content":"Na to, jak je únor krátký měsíc (i když má letos 29 dnů), se mi tu tentokrát nakupilo docela dost věcí. Některé výrobky celkem příjemně překvapily, ale mám tu i pár takových, které už si podruhé nekoupím.\nVýživné zpevňující tělové mléko, Nivea\nCo si budem povídat - i přes vypětí sil ve squat challenge (kterou jsem tentokrát dotáhla až na 21. den!!) není od věci zpevnění stehýnek trochu pomoct. Ne že bych na něco takového jako zpevňující krémy věřila - ještě jsem nepotkala žádný, který by skutečně fungoval, ale co kdyby ;-)\u0026hellip; Tento krém jsem používala dostatečně dlouho a dostatečně pravidelně, a tak můžu s klidným svědomím říct: zázraky nečekejte. Přesto je výrobek velmi příjemný. Má gelovou konzistenci, skvěle se roztírá, celkem rychle vstřebává a pokožku hezky zjemní a vyhladí. Vůní je to úplně klasická Nivea - jemná, čistá parfemace, kterou zbožňuju. Stejně klasicky ve složení nenajdete žádnou velkou přírodu, ale silikony, parabeny a spol. Pochválila bych ale za praktické pumpičkové balení, kterým si napumpujete přesně tolik krému, kolik potřebujete.\nHydratační oční krém, Garnier\nJednoho krásného dne jsem usoudila, že už nejsem úplně nejmladší\u0026hellip; a že ve svém věku už bych mohla konečně začít používat oční krém, alespoň na noc 8-). Rozhodla jsem se začít zlehka a sáhla jsem po této hydratační péči s výtažky z hroznového vína od Garnieru. Krém je určený pro všechny typy pleti, slibuje ochranu proti vnějším nepříznivým vlivům a hloubkovou hydrataci po dobu 24 hodin. Složení je tak 50 na 50 - nenašla jsem v něm vyloženě žádné chemické hrůzy, parabeny a podobně, ale čistá příroda to pravda taky není. Každopádně účinky krému mi přijdou celkem fajn. Oční okolí je s ním opravdu hezky hydratované a jemnější. Krém nijak výrazně nevoní, je středně hutný, ale nezanechává pleť ulepenou, protože se celkem rychle vstřebává. Super je podle mě i praktické balení s úzkým aplikátorem. Na první pokus to myslím nebyla vůbec špatná volba a prozatím si s očním krémem tohoto typu naprosto vystačím.\nTělové mléko \u0026ldquo;Exclusive\u0026rdquo;, Bione\nTělová mléka od Bione už jsou u mě v koupelně stálicí. Tohle pro mě ztělesňuje retro ve všech jeho podobách - balení, název i vůně jsou skutečně dost oldschoolové :-D. Jinak si ale nemůžu stěžovat - lehká krémová emulze výborně hydratuje i teď v zimě a je vyrobena v bio formulaci.\nKompaktní pudr, Dermacol (odstín 1)\nKrásný krajkový design a naprosto úžasná vůně tohoto pudru mě dostaly hned na první pohled. Používám ho k lehké fixaci make-upu a na zmatnění čela a dalších mastnějších částí pleti. Trochu práší, ale není to nic tragického. Balení je poněkud fórové, nicméně vzhledem k tomu, že pudr používám jen doma a nikam ho s sebou nevláčím, přežilo až do vypotřebování produktu bez větší újmy. Fajn produkt za fajn cenu, takže určitě můžu doporučit.\nNoční krém Triple Active, L\u0026rsquo;Oreal\nVýjimečně jsem pleťové oleje na nějaký čas vyměnila za tento hydratační noční krém, který jsem dostala v sadě ještě s jeho kolegou na den. Krém má na první pohled lehčí gelovitou konzistenci, ale zdání klame - při roztírání po pleti zjistíte, že je docela hutný a výživný. V zásadě nemám nic, co bych mu mohla vythnout, krom na můj vkus poněkud nasládlejší parfemace a obsáhlého složení se silikonem či PEG. Měl by vyhovovat všem typům pleti. Mně přišel celkem příjemný, ale stejně jsem si po jeho vypotřebování hned běžela pro další olej od Saloosu :-)\nLak na nehty Colorama, Maybelline (odstín 150)\nLaky Colorama bývají většinou sázkou na jistotu a zpravidla jejich kvalita převyšuje cenu. Tento červený kousek je kvality spíše průměrné. Pochválit můžu jak šikovný štěteček, se kterým se dá nehet nalakovat jedním tahem, tak klasický červený odstín, který je v mé lakovací sbírce stálicí. S výdrží už je to o něco horší. Při manipulaci s vodou (umývání nádobí, koupání atd.) je lak bohužel schopný ošoupat se na koncích už první den :(.\nŠampon pro dlouhé a namáhané vlasy, Balea\nCo jsem se vrátila z Taiwanu, kde mé vlasy dostaly vysokou vlhkostí docela zabrat, věnuju jejich péči mnohem víc pozornosti než předtím. Ještě před odjezdem jsem v DMku pořídila tento šampon pro dlouhé a namáhané vlasy. Je fakt, že za ty roky, co jsem nosila kratší sestřih, jsem už docela zapomněla, jaká je to fuška starat se o dlouhé vlasy. Teď jsem tedy ve stádiu hledání pečujících výrobků, které budou mým vlnám nejvíc vyhovovat. Tento šampon není úplně špatný, ale připadá mi, že se mi po něm víc mastí vlasy a přitom jsou pořád takové zacuchané a ne moc vyživené. Zkrátka úplně neřeší ten problém, který se svými vlasy v současné době mám.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/unorova-kosmetika-2/","summary":"\u003cp\u003eNa to, jak je únor krátký měsíc (i když má letos 29 dnů), se mi tu tentokrát nakupilo docela dost věcí. Některé výrobky celkem příjemně překvapily, ale mám tu i pár takových, které už si podruhé nekoupím.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eVýživné zpevňující tělové mléko, Nivea\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eCo si budem povídat - i přes vypětí sil ve squat challenge (kterou jsem tentokrát dotáhla až na 21. den!!) není od věci zpevnění stehýnek trochu pomoct. Ne že bych na něco takového jako zpevňující krémy věřila - ještě jsem nepotkala žádný, který by skutečně fungoval, ale co kdyby ;-)\u0026hellip; Tento krém jsem používala dostatečně dlouho a dostatečně pravidelně, a tak můžu s klidným svědomím říct: zázraky nečekejte. Přesto je výrobek velmi příjemný. Má gelovou konzistenci, skvěle se roztírá, celkem rychle vstřebává a pokožku hezky zjemní a vyhladí. Vůní je to úplně klasická Nivea - jemná, čistá parfemace, kterou zbožňuju. Stejně klasicky ve složení nenajdete žádnou velkou přírodu, ale silikony, parabeny a spol. Pochválila bych ale za praktické pumpičkové balení, kterým si napumpujete přesně tolik krému, kolik potřebujete.\u003c/p\u003e","title":"Únorová kosmetika"},{"content":"Náš poslední den s Mendy jsme zahájili hned po snídani návštěvou domorodé vesničky kmene Thao, původního obyvatelstva oblasti kolem Sun Moon Lake.\nDomorodá vesnička\nPo cestě jsme se bavili pozorováním tropických stromů, na kterých rostly pravé nefalšované banány nebo plody papáji. Poprvé v životě jsem taky viděla, jak vypadá bavlník. Nejhojněji využívanou plodinou na ostrově je však… betel :-D.\nBavlník\nŽvýkání této drogy patří k oblíbeným kratochvílím místního obyvatelstva. Nejedná se o halucinogen, spíše o stimulant. Alkaloid arekolin obsažený v ořechu má snižovat pocit únavy a navozovat dobrou náladu. Člověka, který holduje betelu, poznáte na první pohled podle zčernalých zubů, na kterých žvýkání betele zanechává své stopy. Vzhledem k tomu, že mě ještě úplně neopustila alishanská závrať, ráda jsem si tento zážitek nechala ujít. Péťa však chtěl betel vyzkoušet, a tak mu Mendy vyjednala u stánku (ano, prodává se to normálně na ulici :-D) jeden vzorek na ochutnávku :D. Dojmy? Pálení v krku a pocit lehké opilosti. Nic vzrušujícího, takže jsme chvíli čekali, než Péťa „vystřízliví“ a mezitím procházeli několik obchůdků se suvenýry.\nBetel - kvalitní matroš :)\nProtože jsme stále měli pocit, že si musíme z Taiwanu odvést hodně čaje, zamířili jsme neomylně do sympatické čajového krámku, kde nám Mendy domluvila čajovou degustaci :-). Příprava čaje je hotová věda! První výluh se vylévá a pije se až ten druhý – to vše samozřejmě z malinkatých šálků jako v našich čajovnách.\nNa čajové degustaci\nMajitelé obchodu byli ohromně milí – poprosili nás o společnou fotku a na památku jsme od nich dostali malý dřevěný přívěšek ve tvaru Taiwanu. S novými zážitky a balíčkem čaje jsme se vydali na naši poslední zastávku u Jezera Slunce a Měsíce…\nPagoda Tsen\nPagodu Tsen nechal postavit Čankajšek na počest své matky. Je to místo s překrásnou vyhlídkou na celé jezero, kvůli které se sice musíte vydrápat na kopec a poté ještě vystoupat spoustu schodů, ale stojí to zato. Mendy jsme však museli chvíli přemlouvat – hrozně se bojí výšek :-).\nNahoře\nDo městečka Puli, kde jsme se s Mendy měli rozloučit, jsme dorazili někdy odpoledne a bylo mi zrovna hrozně a nedefinovatelně špatně. Tak jsme si tam jen koupili něco malého k jídlu a já čokoládové tyčinky, abych nezkolabovala, a pokračovali rovnou do naší poslední společné zastávky – nedalekého kláštera Chung Tai Chan.\nChung Tai Chan Monastery\nTento chrám se 43 patry je jedna z nejpodivnějších staveb na Taiwanu. Přirovnáván je často ke kombinaci kachlové mešity a kosmické lodi :-). Jedná se o světové centrum buddhistického akademického výzkumu, kultury a umění. Otevřen byl v roce 2001 a navržen architektem CY Lee - autorem Taipei 101. Získal mnohá ocenění za osvětlení a design. Na všechnu práci, od vstupních dveří s obrovskými dřevěnými strážci po 18 nádherných lohanských reliéfů, byli najati jen nejlepší umělci a na stavbu chrámu byly použity prvotřídní materiály. Je to opravdu něco úplně jiného, než všechny ostatní chrámy, které jsme na Taiwanu viděli, ale musím přiznat, že mně se ta stará tradiční architektura líbí prostě mnohem víc :-)\nInteriér chrámu\nNež jsme si stihli vše prohlédnout, venku už se mezitím setmělo, a byl nejvyšší čas rozloučit se s Mendy a zavést ji na autobus do Puli. Mendy nám byla opravdu neocenitelným průvodcem a překladatelem. Bez ní bychom spoustu věcí vůbec nezažili! Bylo nám líto, že se zase na dlouhou dobu loučíme, ale zároveň jsme se těšili, jak si dnes místo low-costových ubytování, které nám Mendy vybírala, dopřejeme zase něco lepšího. A že jsme se teda ještě měli na co těšit!\nO Taiwanu je známo, že na jeho malé ploše vyvěrá obrovské množství horkých pramenů. Doteď jsme se jim úspěšně „vyhýbali“, ale nyní už nám zbývaly pouhé dva dny a abychom opustili Taiwan a nenavštívili žádné „hot springs“, to prostě nepřicházelo v úvahu. Péťa vygůglil nedaleké městečko Lushan, ležící v horách. Čekala nás tedy opět asi hodinová cesta v serpentinách, což v kombinaci s mou celodenní nevolností nevypadalo zrovna jako předzvěst relaxačního večera.\nOvšem jakmile jsem uviděla ten krásný pokoj v krásném hotelu, který pro nás Péťa našel, nevěřili byste, jak se mi z ničeho nic udělalo úplně dobře :-D! Hotýlek ležel u řeky hned na kraji vesnice a byl opravdu za hubičku – se snídaní a se vstupem do lázní v ceně. Takže jsme si jen z auta honem vytáhli plavky a běželi vyzkoušet tu hlavní místní atrakci. Lázně byly dvoupatrové – v horní části byly různé masážní trysky a lehátka a v dolní několik bazénků s různou teplotou vody. Některé byly tedy až moc horké – a že to říkám zrovna já, které žádná voda není dost teplá :-D! Navíc bylo báječné, že ačkoliv byly bazény shora kryté, terasa byla otevřené, takže jsme byli na čerstvém horském vzduchu. Po všech těch vyčerpávajících dnech věčně na cestách to byl hotový balzám na tělo i na duši. No co vám budu povídat – je mnoho pravdy na tom, že bez návštěvy hot springs se z Taiwanu nesmí odjet :-).\nRelax v Lushanu\nLushan byl pro nás mimořádný i v tom, jak tam byli všichni přátelští a komunikativní. Jen za ty dvě hodinky v bazénu jsme si popovídali se spoustou lidí – mě oslovily třeba roztomilé důchodkyně z Hong Kongu, které se zvědavě vyptávaly na Českou republiku (jedna z nich byla dokonce v Praze). Skamarádili jsme se tam taky se dvěma Taiwanci, kterým jsme vyprávěli o našem cestování po ostrově a při odchodu nás lákali do baru na skleničku :-D.\nLushan byl zkrátka báječná tečka za celým dnem. A to jsme ještě vůbec netušili, že den následující tohle všecko ještě stokrát trumfne :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/lushan/","summary":"\u003cp\u003eNáš poslední den s Mendy jsme zahájili hned po snídani návštěvou domorodé vesničky kmene Thao, původního obyvatelstva oblasti kolem Sun Moon Lake.\u003c/p\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"lushan-01.jpg\"\n         alt=\"Domorodá vesnička\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eDomorodá vesnička\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cp\u003ePo cestě jsme se bavili pozorováním tropických stromů, na kterých rostly pravé nefalšované banány nebo plody papáji. Poprvé v životě jsem taky viděla, jak vypadá bavlník. Nejhojněji využívanou plodinou na ostrově je však… betel :-D.\u003c/p\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"lushan-02.jpg\"\n         alt=\"Bavlník\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eBavlník\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cp\u003eŽvýkání této drogy patří k oblíbeným kratochvílím místního obyvatelstva. Nejedná se o halucinogen, spíše o stimulant. Alkaloid arekolin obsažený v ořechu má snižovat pocit únavy a navozovat dobrou náladu. Člověka, který holduje betelu, poznáte na první pohled podle zčernalých zubů, na kterých žvýkání betele zanechává své stopy. Vzhledem k tomu, že mě ještě úplně neopustila alishanská závrať, ráda jsem si tento zážitek nechala ujít. Péťa však chtěl betel vyzkoušet, a tak mu Mendy vyjednala u stánku (ano, prodává se to normálně na ulici :-D) jeden vzorek na ochutnávku :D. Dojmy? Pálení v krku a pocit lehké opilosti. Nic vzrušujícího, takže jsme chvíli čekali, než Péťa „vystřízliví“ a mezitím procházeli několik obchůdků se suvenýry.\u003c/p\u003e","title":"Lushan"},{"content":"Zažili jsme na Taiwanu už i lepší probuzení - dneska nám budík zvonil asi o půl páté ráno\u0026hellip; Ale když jste v Alishanu, přivstat si na východ slunce je zde prostě povinností. A jak se brzy ukázalo, nebyli jsme zdaleka jediní, kdo si na dnešní ráno nařídil budík. Na nádraží hotové davové šílenství! Na místo, odkud je možné východ slunce pozorovat, je samozřejmě možné dojít i pěšky, ale to by znamenalo posunout budík minimálně o další hodinu dopředu - a tak většina turistů využívá úzkokolejku. Většinou vypravují takhle brzo jenom jeden vlak, ale že nás bylo tolik, nakonec jely vlaky dva - což bylo naše jediné štěstí, protože do toho prvního jsme se taktak nevlezli!\nNa místo jsme ještě v polospánku dorazili asi za 25 minut. To už se začalo pomalu rozednívat. Teď ještě rychle najít volné místo pro stativ a pak už nezbývalo, než čekat, až za vrcholem Chushanu začnou vylézat první sluneční paprsky.\nChvíle, kdy se noc mění v den\nPřed východem slunce byla opravdu strašná zima, a to jsem na sobě měla veškeré své nejteplejší oblečení (celkem asi 5 vrstev včetně softshellové bundy). Jakmile se sluníčko vyhouplo nahoru a všechno zalilo svými paprsky, bylo to, jako by vás někdo zabalil do huňaté deky - tak moc se najednou příroda proměnila.\nKonečně sluníčko\nA když jsme zjistili, že tady nahoře prodávají horkou čokoládu, bylo ještě líp :-). Čekala nás ovšem ještě asi hodinová cesta chladným lesem zpátky do turistického centra.\nNaší další zastávkou se mělo stát Jezero Slunce a Měsíce. Jedná se o největší sladkovodní jezero na Taiwanu, ležící ve výšce 762 m, které nabízí jedny z nejhezčích přírodních pohledů.\nSun Moon Lake\nUž jen cesta k němu byla mimořádným zážitkem. Jakmile jsme začali zase klesat z hor Alishanu o něco níž, otevíraly se nám nádherné výhledy na hluboká údolí a čajové plantáže. Čas od času jsme vždycky zastavili na nějaké pěkné vyhlídce, abychom si mohli tu nádhernou krajinu vychutnat i jinak, než jen přes sklo auta.\nNáš bourák :-D\nPři jedné takové zastávce u malé rodinné výrobny čaje jsme se setkali s místními \u0026ldquo;aboriginals\u0026rdquo; - domorodci. Rozeznáte je na první pohled - nemají tak výrazné asijské rysy, naopak trochu připomínají americké indiány. Mendy se s nimi hned dala do řeči. Napadlo nás, že bychom si od nich mohli koupit nějaký čaj - bohužel ale nebyl zrovna čas sklizně (sklízí se dvakrát do roka) a zásoby z předchozí sklizně už měli vyprodané. Naprosto nás ale dojali, když donesli z domu svůj vlastní načatý balíček s tím, že to je poslední vzorek jejich čaje, který nám dnes můžou nabídnout. Jako poděkování jsme jim dali aspoň pohlednici Brna a lázeňské oplatky, kterých jsme si pro tato \u0026ldquo;náhodná setkání\u0026rdquo; doma v ČR prozřetelně nakoupili do zásoby. Tenhle červený balíček byl jeden z nejcennějších suvenýrů, které jsme si z Taiwanu přivezli. Jeho skutečnou hodnotu jsme odhalili až doma, když jsme si ho poprvé připravili - je skutečně vynikající!\nJeště foto na památku :)\nPo tomto zajímavém intermezzu, které bychom nebýt Mendy, která nám dělala překladatelku, určitě nezažili, jsme pokračovali dál k Jezeru Slunce a Měsíce. Kolem jezera je celá řada zajímavých památek a turistických stezek. My jsme zaparkovali u přístaviště Shueishe, kde byla velká šance, že najdeme něco dobrého k jídlu - po cestě už nám totiž pěkně vytrávilo. Asi jsem se o tom během svého vyprávění ještě nezmiňovala, ale stolování v Asii se od toho, které známe my, docela zásadně liší. Zatímco u nás si každý objedná své vlastní jídlo, tady je zvykem objednat chodů hned několik a v menším množství, o něž se pak strávníci podělí. Při tom všem nám ale většinou nehrozilo, že bychom se přejedli k prasknutí. Už asi chápu, proč jsou Asiaté tak hubení :-D\nOriginální způsob servírování :)\nPo obědě jsme se vypravili na procházku po břehu jezera, která se brzy změnila ve stezku odvahy. To když jsem se rozhlédla kolem sebe a zjistila, jaké krásné osminohé poklady úctyhodné velikosti zdejší bujná vegetace skrývá\u0026hellip;\nTo nechcete potkat!\nNavečer jsme se přemístili k chrámu Wenwu, který se dominantně tyčí nad jezerem. Než jsme si ho pořádně prohlédli, už se setmělo a byl nejvyšší čas najít si nějakou střechu nad hlavou. Příjemný hotýlek jsme nakonec objevili nedaleko domorodé vesničky Ita Thao. Měli jsme to od něj navíc blízko na noční trh :-).\nChrám Wenwu\nNa večeři jsme si zašli do malé restaurace, kde nás opět čekaly pořádné gastro-orgie. Dodneška vlastně pořádně nevím, co jsme to tam jedli, ale bylo to prostě božské :-D. Mendy říkala, že je to něco na způsob zvěřiny. Vyzkoušeli jsme taky nějakou rybu, kterou nám servírovali přímo v hrnci, a poprvé jsme se tu setkali s \u0026ldquo;bambusovou rýží\u0026rdquo;, která se skutečně vaří a podává v bambusu.\nNejlepší \u0026ldquo;zvěřina\u0026rdquo; a bambusová rýže\nPo večeři už byla většina pouličních obchůdků zavřená, a tak jsme se vydali zpátky do hotelu a na kutě. Čekal nás poslední den s Mendy a dlouho očekávaná návštěva termálních pramenů. Náš pobyt na Taiwanu se začínal pomalu, ale jistě krátit\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jezero-slunce-a-mesice/","summary":"\u003cp\u003eZažili jsme na Taiwanu už i lepší probuzení - dneska nám budík zvonil asi o půl páté ráno\u0026hellip; Ale když jste v Alishanu, přivstat si na východ slunce je zde prostě povinností. A jak se brzy ukázalo, nebyli jsme zdaleka jediní, kdo si na dnešní ráno nařídil budík. Na nádraží hotové davové šílenství! Na místo, odkud je možné východ slunce pozorovat, je samozřejmě možné dojít i pěšky, ale to by znamenalo posunout budík minimálně o další hodinu dopředu - a tak většina turistů využívá úzkokolejku. Většinou vypravují takhle brzo jenom jeden vlak, ale že nás bylo tolik, nakonec jely vlaky dva - což bylo naše jediné štěstí, protože do toho prvního jsme se taktak nevlezli!\u003c/p\u003e","title":"Jezero Slunce a Měsíce"},{"content":"Ráno v Xinjingu nás čekalo překvapení - Mendy dorazila na naši smluvenou společnou snídani i se sbaleným batohem :-D! Zbývalo jí ještě několik dnů dovolené, a tak nás mohla doprovodit na naší cestě až do Puli, odkud se pak chtěla vrátit do Taipei, kde pracuje v divadle. Vyrazili jsme tedy nejprve trochu se posilnit. Xinjing je menší město, o které turista (natož Evropan) asi běžně nezakopne, takže jsme tu právem způsobili menší pozdvižení :-D. Mendy nás vzala do své oblíbené snídaňové restaurace, kde jsme si dali čaj se sójovým mlékem (které jsem si na Taiwanu opravdu zamilovala), vajíčka a další druh plněných knedlíčků. Personál z nás byl docela paf a na cestu nám ještě vnutili polívku a požádali o společné foto. Prostě sranda :D!\nPozdvižení v Xinjing\nPo snídani jsme vyrazili na cestu do národní krajinné oblasti Alishan. Čekalo nás opět stoupání do hor a silnice plná serpentin. Z výchozí nadmořské výšky 300 m malebná krajina o rozloze 327 km2 rychle vystoupá do výšek přes 2600 m! Nebylo divu, že se nám během dne postupně všem udělalo špatně - to převýšení sice není tak dramatické, ale zato k němu dojde dost prudce. Obrovská rozdílnost klimatu, půdy a krajiny zde umožňuje pěstování čehokoliv od wasabi až po vysokohorský čaj oolong, který prý patří k nejlepším na světě.\nAlishan\nKolem poledne jsme dorazili do cíle naší cesty - lesní rezervace Alishan. Vysokohorské středisko Alishan je předním turistickým tahákem už od 20. let minulého století. K místním raritám patří třeba kouzelná úzkokolejná železnice, ale také překrásné východy a západy slunce a úkaz, kterému se říká \u0026ldquo;moře mraků\u0026rdquo;. O tom ale později.\nLesní rezervace\nVzhledem k tomu, že Péťovi s Mendy bylo po cestě celkem špatně, oběd jsme pořešili jen lehkým snackem v místním Family Marketu. V turistickém centru jsme si nechali poradit trasu, převlékli se do teplejšího oblečení, protože na teplotě vzduchu bylo znát, že rána a večery tu budou pěkně chladné, a rovnou vyrazili na železniční stanici.\nAlishanský lesní vlak se pohybuje po úzkokolejné trati, na které je použit jedinečný systém serpentin, který umožňuje zdolat svahy, které jsou normálně pro vlaky příliš prudké.\nNaše mašinka\nÚzkokolejkou jsme se tedy vypravili na asi 20 minut vzdálenou Stezku obrovských stromů. Na této túře můžete obdivovat kouzelné majestátní cypřiše, z nichž spousta je stará více než 2000 let!! Uniknout na chvíli z věčně přelidněných asijských ulic do ticha a zeleně lesa je to nejlepší, co můžete tady v Alishanu udělat.\nA nikde ani živáček\nPřestože túra nebyla nijak náročná, k večeru dolehla \u0026ldquo;vysokohorská\u0026rdquo; nemoc i na mě. To už jsme naštěstí byli skoro v cíli cesty a v záři zapadajícího slunce jsme uviděli \u0026ldquo;moře mraků\u0026rdquo; - nepopsatelný fascinující úkaz, pro který stálo zato dojet až sem!\nMoře mraků\nPo návratu do turistického střediska jsme se nejprve vydali hledat hotel, kde dnes přenocujeme, a vzápětí i nějakou příjemnou restauraci. Tady jsme objevili naši novou gastro-závislost: maličké říční krevetky, které se nemusí loupat. Ty jsme si pak nakoupili i jako suvenýry domů do ČR. Vyzkoušeli jsme tu také rybu ve sladkokyselé omáčce nebo třeba mořskou trávu.\nMňamka!\nA po večeři rovnou do postele! To abychom na druhý den nezaspali to, za čím do Alishanu přijíždí turisté z celého světa - překrásný východ slunce nad vrcholem Chushanu.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/pisen-starych-stromu/","summary":"\u003cp\u003eRáno v Xinjingu nás čekalo překvapení - Mendy dorazila na naši smluvenou společnou snídani i se sbaleným batohem :-D! Zbývalo jí ještě několik dnů dovolené, a tak nás mohla doprovodit na naší cestě až do Puli, odkud se pak chtěla vrátit do Taipei, kde pracuje v divadle. Vyrazili jsme tedy nejprve trochu se posilnit. Xinjing je menší město, o které turista (natož Evropan) asi běžně nezakopne, takže jsme tu právem způsobili menší pozdvižení :-D. Mendy nás vzala do své oblíbené snídaňové restaurace, kde jsme si dali čaj se sójovým mlékem (které jsem si na Taiwanu opravdu zamilovala), vajíčka a další druh plněných knedlíčků. Personál z nás byl docela paf a na cestu nám ještě vnutili polívku a požádali o společné foto. Prostě sranda :D!\u003c/p\u003e","title":"Píseň starých stromů"},{"content":"Od našeho návratu z Asie uplynuly už dva měsíce a já jsem s našim vyprávěním teprve někde v polovině, ostudné\u0026hellip; Naposledy jsem skončila naši cestu v Tainanu, kde nás čekalo setkání s Mendy a s její mladší sestrou Luffy. Bylo hodně osvěžující setkat se zase po nějaké době s někým, kdo ovládá místní jazyk :D\nTainan je bývalé hlavní město ostrova a také nejstarší město na Taiwanu, kde stále vzkvétá tradiční kultura. Nachází se zde řada krásných starých chrámů a památek z dob, kdy byla tato oblast kolonizována Holanďany. A říká se, že i zdejší kuchyně je hodně specifická a odlišná od zbytku ostrova.\nV Tainanu\nHned po snídani jsme se tedy vydali k nedalekému nádraží, kde jsme měli sraz s Mendy a Luffy. Jejich rodina nežije přímo v Tainanu, ale v menším městečku vzdáleném asi hodinu cesty. Mendy přiletěla na Taiwan teprve před pár dny - do té doby byla na návštěvě u svého přítele Juliena v Paříži. Teprve od ní jsme se dozvěděli o tom, co se děje v Evropě, když na naši otázku, jak bylo ve Francii, Mendy odpověděla: \u0026ldquo;Vy jste asi nečetli noviny, že?\u0026rdquo; V době útoků byl prý Julien dokonce na fotbalovém stadioně, který byl jedním z cílů sebevražedných atentátníků, naštěstí se mu nic nestalo\u0026hellip;\nNaše první společné kroky vedly do Národního muzea taiwanské literatury, které nám doporučila Luffy. Toto muzeum zdůrazňuje rozkvět taiwanské literatury od dob předchanských domorodců až do moderní doby a - jak nám ostatně potvrdil i náš průvodce od Lonely Planet - je velmi nezajímavé :-). Brzy jsme tedy pokračovali dále, do Konfuciova chrámu. Konfuciánské chrámy většinou vyzařují klid, vznešenost a důstojnou krásu tradiční čínské kultury a ani tento chrám (první svého druhu na Taiwanu) není výjimkou.\nKonfuciův chrám\nDalší naší zastávkou se staly věže staré pevnosti Chihkan. Od té doby, co roku 1653 Holanďané položili základní kámen, přečkaly věže Chihkan mnoho vládců - dynastie Ming a Čching, Japonce i Kuomintang. V té době moře dosahovalo až k vnějším zdem pevnosti. Věže jsou obklopeny hezkým parčíkem s rybníkem plným zlatých rybek a zdejší zajímavostí jsou také kamenné želvy z období dynastie Čching.\nVěže Chihkan\nDalší chrám, který jsme navštívili, byl zasvěcen (pro změnu :-) bohyni Ma-cu. Tento rušný chrám kdysi sloužil jako palác pro posledního krále dynastie Ming. Těsně před královou smrtí byl podle jeho posledního přání palác přetvořen na chrám bohyně Ma-cu, jejíž socha, kterou zde můžete spatřit, je stará 300 let!\nMa-cu\nTainan má prakticky dvě hlavní centra - to první jsme právě prošli, takže jsme se rozhodli vrátit se do hotelu pro auto a přemístit se k pobřeží do západního centra Taiwanu, které nese název Anping. Když Holanďané založili na Taiwanu svou kolonii, postavili první pevnost a komerční centrum právě zde.\nA protože byl právě čas oběda, nechali jsme se holkama zavést na něco dobrého k snědku. Zakotvili jsme v příjemné a přeplněné restauraci, kde následovaly již tradiční hody: polévka s rybíma knedlíčkama, krevetové závitky a naše další gastro premiéra: ústřice O:-)!\nPo dobrém obědě jsme opět pokračovali po památkách. Také Anping má svůj chrám zasvěcený bohyni Ma-cu - tento chrám je jedním z mnoha, o kterých se tvrdí, že jsou nejstarší na Taiwanu.\nNaše znamení čínského zvěrokruhu :)\nJeho interiér je propracovaněji zdobený než interiéry většiny chrámů v centru Tainanu. Najdete tu bohatou výzdobu a hluboký ozdobný strop nad hlavní svatyní.\nPatroni jednotlivých znamení\nNedaleko chrámu stojí také pevnost Anping, která byla v držení Holanďanů až do jejich kapitulace v roce 1661. Z velké části byla přestavěna, ale stále jde o velmi působivé místo. Malé muzeum ukazuje nejvýznamnější okamžiky z historie holandské okupace Taiwanu.\nZbytek odpoledne jsme strávili touláním starými uličkami Anpingu - vpravo od vchodu do pevnosti se totiž nachází jedny z nejstarších ulic na Taiwanu. Ty nejstarší domy poznáte podle kamenných lvích masek s meči přes tlamu, které kdysi měly za úkol chránit domy před ďábly.\nStarobylé uličky Anpingu\nOchutnali jsme různé dobroty z pouličních stánků od zmrzliny ve tvaru vajíčka přes ústřicové chipsy a navečer jsme se autem přemístili do Xinjingu - Mendyina rodného města, kde nám zarezervovala hotel. Ještě než jsme si popřáli dobrou noc, holky nás vzaly na tradiční sushi do zdejší restaurace. To aby těch gastro zážitků pro dnešek nebylo málo :)!\nSushi!\nNa druhý den jsme se s Mendy ještě domluvili na společnou snídani a dál se měla naše cesta ubírat opět do hor - do oblasti Alishan proslulé pěstováním čaje a překrásnými východy slunce.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/v-tainanu/","summary":"\u003cp\u003eOd našeho návratu z Asie uplynuly už dva měsíce a já jsem s našim vyprávěním teprve někde v polovině, ostudné\u0026hellip; Naposledy jsem skončila naši cestu v Tainanu, kde nás čekalo setkání s Mendy a s její mladší sestrou Luffy. Bylo hodně osvěžující setkat se zase po nějaké době s někým, kdo ovládá místní jazyk :D\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTainan je bývalé hlavní město ostrova a také nejstarší město na Taiwanu, kde stále vzkvétá tradiční kultura. Nachází se zde řada krásných starých chrámů a památek z dob, kdy byla tato oblast kolonizována Holanďany. A říká se, že i zdejší kuchyně je hodně specifická a odlišná od zbytku ostrova.\u003c/p\u003e","title":"V Tainanu"},{"content":"Než se pustím do sepisování dalších taiwanských zážitků, přináším tentokrát poněkud obsáhlejší sbírečku kosmetiky, která mě více či méně nadchla v průběhu měsíce ledna. A k tomu veselou historku, jak se mi na Taiwanu udělaly na hlavě dredy :D\nAntiperspirant Invisi Protect, Garnier\nVelké zklamání! Antiperspirant skoro vůbec neúčinkuje, natož 48 hodin. Složení je sice bez alkoholu a parabenů, zato je v něm spousta jiných hrůz (PEG, silikon, hliník\u0026hellip;). Neměl by dělat bílé skvrny na oblečení, což asi celkem funguje, nicméně vzhledem k tomu, že konzistencí je tento výrobek trochu mastný, dělá na oblečení pro změnu jinou neplechu. Vůně je jemná a klasická, což je sice fajn, ale trochu málo na to, abych mohla dát tomuto kousku kladné hodnocení.\nBalzám na rty Blood Orange, HaM\nTento balzám jsem dostala od Nezdař k Vánocům. Má hezkou citrusovou vůni a lehkou máslovitou konzistenci. Po nanesení vytváří efekt lesku na rty, což může být pro někoho možná mínus, ale mně to nijak nevadilo. Nejedná se o nic extra výživného, spíš rty jen trochu zvláční a provoní. Pokud je máte bolavé a popraskané, tento balzám vás asi nezachrání. Přestože to není zrovna dvakrát hygienické, pro tato roztomilá kalíšková balení mám slabost. Zároveň jsem ale z tohoto důvodu používala balzám pouze doma - měla jsem ho položený na nočním stolku a nanášela většinou před spaním.\nOdličovač očního make-upu, Mixa\nDalší bod pro Mixu! Na rovinu říkám, že lepší odličovač na oči, než je tento, jsem dosud neměla. Odličovač je dvousložkový - s vodou a olejem - a hodí se i pro odličování voděodolného make-upu. Stačí jen protřepat, nanést trochu na tamponek, nechat působit a najednou jsou všechna líčidla z očí dole. Bez nutnosti drhnutí, bez štípání v očích nebo \u0026ldquo;zamlženého\u0026rdquo; pohledu. Zázrak, který můžu jen a jen doporučit!\nKrém na ruce Aloe Vera \u0026amp; Karité, Bione\nTentokrát tu mám výjimečně jeden kousek od Bione, ze kterého jsem tak úplně unešená nebyla. Přišlo mi, že krém ruce sice na pohled hydratuje, ale pocitově mě po jeho nanesení pokožka pnula, jako bych ji měla vysušenou ještě víc než předtím, což bylo dost nepříjemné. Krém je dost mastný, takže bylo vždy potřeba chvilku počkat, než se vstřebá. A ani parfemací mě tento výrobek příliš nezaujal. Samozřejmě co se týče složení, nemůžu vytknout naprosto nic - jak je ostatně u Bione zvykem. Přesto bohužel musím konstatovat, že tento krém na ruce mi nesednul a podruhé už bych si ho nekoupila.\nKondicionér Hair Refill, Schwarzkopf\nTento kondicionér jsem si koupila v kombu ještě s šamponem ze stejné řady, když jsme byli na Taiwanu a já už byla ze svých vlasů úplně zoufalá. Důsledkem vysoké vlhkosti prostě začaly strašně dredovatět a jejich rozčesávání se pro mě stalo každodenním předem prohraným bojem. Kondicionér byla moje poslední naděje. V domácích podmínkách mi po něm vlasy vždycky hrozně těžkly a plihly. Na Taiwanu jsem do nich lila tento přípravek po hektolitrech a ony se vesele kroutily a vlnily víc než kdy dřív. Za sebe tedy nemůžu říct, že by kondicionér nějak extra fungoval. Primárně je určený na vlasy suché a poškozené a obsahuje tekutý keratin, který by měl škody zahladit. Moje vlasy po něm sice možná byly na dotek hebčí a voňavé, ale nepřišly mi nijak vyživené a cuchaly se pořád dál. Možná jsem nevybrala úplně vhodný přípravek na svůj problém, ale ono je docela těžký nakupovat v taiwanské drogerii, kde máte všechny nápisy v mandarinštině :D. Když jsem projela očima složení, nenašla jsem v něm žádný silikon - což možná vysvětluje, proč mi tento kondicionér vlasy moc nevyhladil, přestože bych to tentokrát byla bývala uvítala.\nMicelární voda pro suchou a citlivou pleť, L\u0026rsquo;Oreal\nTato micelárka byla jediným odličovačem, který jsem si s sebou brala na dovolenou na Taiwan. Chtěla jsem něco maximálně univerzálního, co se bude hodit i na odličování očí, a tento produkt mě rozhodně nezklamal. Micelárka je hypoalergenní, absolutně bez parfemace i bez alkoholu. Z pleti spolehlivě vytáhne všechny nečistoty i odstraní make-up. Docela dobře si poradí i s odlíčením očí, pokud zrovna nemáte po ruce dvousložkové odličovadlo. Kdybych si měla vybrat, tak samozřejmě radši zvolím výše zmiňovanou Mixu, která obsahuje olej, ale na dovolené se počítá každé deko v kufru :-). V očích každopádně micelárka vůbec neštípe, nepálí ani nedráždí. Složení je příjemně stručné a z mého pohledu nezávadné. Je pravda, že micelárka maličko vysušuje, ale to je jen drobná vada na kráse. Na základě své zkušenosti můžu říct, že je to naprosto skvělý univerzální odličovač nejen na cesty. Cenově se pohybuje okolo 100 Kč.\nKrém na ruce \u0026ldquo;Oliva\u0026rdquo;, Balea\nSpíš než o výživný krém se v tomto případě jedná o lehkou emulzi, která výborně poslouží třeba do práce, kde nechcete mít ruce po namazání dlouho mastné. I přes lehoučkou konzistenci krém docela dobře hydratuje. Ve složení najdete olivový olej, olivové máslo nebo panthenol. Žádné \u0026ldquo;zakázané\u0026rdquo; látky jsem neobjevila. Vůně je neutrální a příjemná. Jediné, co můžu vytknout, je malé (100 ml) balení, které mi nikdy nevystačí na dlouhou dobu.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/lednova-kosmetika-2/","summary":"\u003cp\u003eNež se pustím do sepisování dalších taiwanských zážitků, přináším tentokrát poněkud obsáhlejší sbírečku kosmetiky, která mě více či méně nadchla v průběhu měsíce ledna. A k tomu veselou historku, jak se mi na Taiwanu udělaly na hlavě dredy :D\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eAntiperspirant Invisi Protect, Garnier\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eVelké zklamání! Antiperspirant skoro vůbec neúčinkuje, natož 48 hodin. Složení je sice bez alkoholu a parabenů, zato je v něm spousta jiných hrůz (PEG, silikon, hliník\u0026hellip;). Neměl by dělat bílé skvrny na oblečení, což asi celkem funguje, nicméně vzhledem k tomu, že konzistencí je tento výrobek trochu mastný, dělá na oblečení pro změnu jinou neplechu. Vůně je jemná a klasická, což je sice fajn, ale trochu málo na to, abych mohla dát tomuto kousku kladné hodnocení.\u003c/p\u003e","title":"Lednová kosmetika"},{"content":"Leden byl na poli literárním ve znamení hororu a poezie. Neznám lepší kombinaci :)\nJoseph Sheridan Le Fanu - Zelený děs\nKonečně jsem se přes Vánoce dostala k literárnímu dárku od Terky, který mě v knihovně čekal už nějaký ten pátek. Jedná se o sbírku pěti hororových povídek anglického spisovatele irského původu Josepha Sheridana Le Fanu. Většina jeho strašidelných povídek nese prvky nadpřirozena, nechybí trocha duchařiny, ale také detektivní zápletka či téma upírů\u0026hellip; huuu, bojíte se?? No, já se tedy při čtení docela bála! Příběhy nejsou příliš rozvláčné, mají spád a i v omezeném prostoru povídky dokáže autor pěkně vystupňovat napětí! Sbírka vznikla ve druhé polovině 19. století, takže se sice jedná o poněkud retro záležitost, ale o to víc vás překvapí, jak dobře se to čte.\nJaroslav Seifert - Město v slzách\nSeifertova prvotina, kterou vydal v pouhých dvaceti letech, patří do proletářské linie naší literatury 20. let minulého století. Člověk by čekal, že dnešnímu čtenáři, který se už nehodlá vrhat na barikády, nemá moc co říct. Ale opak je pravdou. Tam, kde se jiní básníci utápějí v patosu, Seifert přichází sice s podobnými tématy, ale zároveň s tak krásnými a originálními obraty, které už tehdy musely být předzvěstí toho, že se zrodil mimořádný básník.\n\u0026hellip;jsme dav.\nKdybychom chtěli a plivli na slunce,\nzhasne.\u0026quot;\n(Řeč davu)\nDruhá část výboru obsahuje Seifertovu v pořadí druhou sbírku Samá láska, která svou proletářskou poezií navazuje na jeho prvotinu, ale již se zde objevují také první náznaky poetismu.\n\u0026hellip;nebe je plné hvězd\na pod hvězdami na všechny rány, na všechny rány nějaký balzám jest\u0026hellip;\u0026quot;\n(Večer na pavlači)\nEdgar Allan Poe - Černý kocour\nA nakonec tu mám svého starého oblíbence, jehož hororové příběhy mi nikdy nepřestanou nahánět husí kůži. V této sbírce najdete skutečné perly Poeovy tvorby - nechybí nesmrtelné povídky jako Jáma a kyvadlo, Černý kocour, nebo Skokan. Krom hororové klasiky v knize najdete také několik detektivních či fantastických příběhů. Pokud se stejně jako já rádi bojíte a navazujete pocit mrazení v zádech, vězte, že nestárnoucí Poe vás v tomto směru rozhodně nezklame!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/z-lednove-knihovnicky/","summary":"\u003cp\u003eLeden byl na poli literárním ve znamení hororu a poezie. Neznám lepší kombinaci :)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eJoseph Sheridan Le Fanu - Zelený děs\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eKonečně jsem se přes Vánoce dostala k literárnímu dárku od Terky, který mě v knihovně čekal už nějaký ten pátek. Jedná se o sbírku pěti hororových povídek anglického spisovatele irského původu Josepha Sheridana Le Fanu. Většina jeho strašidelných povídek nese prvky nadpřirozena, nechybí trocha duchařiny, ale také detektivní zápletka či téma upírů\u0026hellip; huuu, bojíte se?? No, já se tedy při čtení docela bála! Příběhy nejsou příliš rozvláčné, mají spád a i v omezeném prostoru povídky dokáže autor pěkně vystupňovat napětí! Sbírka vznikla ve druhé polovině 19. století, takže se sice jedná o poněkud retro záležitost, ale o to víc vás překvapí, jak dobře se to čte.\u003c/p\u003e","title":"Z lednové knihovničky"},{"content":"Ráno v Dulanu nás přivítalo sluncem - po nočním slejváku ani památky. Rychle jsme zabalili kufry, rozloučili se s našimi \u0026ldquo;spoluvězni\u0026rdquo; a vydali se hledat nějaké místo, kde bychom se mohli nasnídat.\nJail House hotel\nPoté už jsme vyrazili směrem k Dulan Sugar Factory - budově cukrovaru, který byl kdysi plný průmyslového života a představoval zdroj příjmů pro místní lidi. Cukrovar zavřel své brány v devadesátých letech dvacátého století. Místní umělci a řemeslníci však začali brzy znovu oživovat opuštěné sklady tím, že si tu otevírali improvizovaná studia a ateliéry. Vyvinula se tak unikátní umělecké scéna, která prý získává čím dál větší věhlas. O víkendech se tu konají koncerty a další kulturní akce. Bohužel to tu začíná žít až v odpoledních hodinách, takže jsme neměli možnost vychutnat si tu pravou atmosféru. Večer už jsme potřebovali být v Tainanu, a tak jsme se nemohli v Dulanu tak dlouho zdržovat.\nDulan Sugar Factory\nNavštívili jsme zde ale ještě jedno místo, tzv. Moonlight Inn - starobylé lesnické stavení z japonských dob, které leží v kopcích nad Dulanem. Konají se tu četné výstavy místních umělců a je odsud krásný výhled až k oceánu.\nMoonlight Inn\nOkolí Dulanu nabízí také jednu geologickou zvláštnost - vodu tekoucí vzhůru. Fakt bych tomu nevěřila, kdybych to na vlastní oči neviděla. Parkem protéká malý potůček, který v určitém úseku cesty zcela zjevně teče do kopce! Doteď se nám nepodařilo jednoznačně zjistit, čím je tento jev způsobený. Možná je mezi čtenáři nějaký fyzik, který by nám to mohl vysvětlit v komentáři :D\nFakt teče vzhůru!\nKaždopádně jsme si tu udělali hezkou zastávku a ochutnali zde u stánku dosud neznámý druh ovoce - sugar apple, které mi chutí trochu připomínalo sladký meloun. Posilnění jsme se vydali zase na cestu. Čekal nás teď poměrně dlouhý přejezd. Našim nejbližším cílem byl Foguangshan.\nSugar apple\nVeliký chrámový komplex Foguangshan je považován za buddhistické centrum jižního Taiwanu. My jsme navštívili \u0026ldquo;pouze\u0026rdquo; Buddhovo pamětní centrum - působivý muzejní komplex, který zahrnuje 12 symetricky rozestavených pagod a obrovského Buddhu sedícího na vrcholku hlavní budovy.\nFoguangshan\nJe to mimořádně působivé místo. Svatyně jsou krásné a v moderním stylu - centrum bylo postaveno teprve před několika málo lety. Byli jsme nadšení z ochotného personálu, který uměl výborně anglicky a vysvětlil nám všechno, co nás zajímalo. A dokonce jsme si tu i vyzkoušeli kaligrafii!\nDocela nám to šlo!\nNechali jsme si tu také vylosovat \u0026ldquo;words of wisdom\u0026rdquo; - jakousi věštbu, se kterou se často můžete setkat v buddhistických chrámech. Buddha nikdy nedává jednoznačné odpovědi, ale slova, která člověka můžou navést. Po vylosování čísla nám naše \u0026ldquo;asistentka\u0026rdquo; Judy vyhledala příslušné moudro a vysvětlila nám, jak si ho máme vyložit. A přišlo mi, že s mým \u0026ldquo;moudrem\u0026rdquo; se hodně trefila, takže na tom asi něco bude ;-)\nVětší než obvykle :)\nPo prohlídce svatyní jsme ještě oběhali pár všudypřítomných šopíků. Strýcovi jsem slíbila přivést z Taiwanu vonné tyčinky a tady měli přímo ty chrámové a ještě v megabalení po sto kusech :-) A opět jsme neodolali sladkým mocchi. Pak už byl ale nejvyšší čas přesunout se do Tainanu.\nFoguangshan po setmění\nV Tainanu jsme si nejprve našli hotel a potom hned vyrazili na večeři, protože jsme za celý den ani neměli čas se pořádně najíst. Teď jsme si to docela vynahradili. Péťa našel na TripAdvisoru tip na jednu malou restauraci, kam chodí místní. Interiér opět nic moc, ale to jídlo! Jako předkrm jsme si dali chobotnici s omáčkou a každý jednu velkou nudlovou polívku s mořskými plody, která se skoro ani nedala sníst. A navrch ještě taiwanské pivo!\nJídlo - nejlepší závěr dne :)\nNásledující den jsme se měli setkat s Mendy, s níž naše cesta začala nabírat hodně zajímavý směr ;-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/v-buddhistickem-centru/","summary":"\u003cp\u003eRáno v Dulanu nás přivítalo sluncem - po nočním slejváku ani památky. Rychle jsme zabalili kufry, rozloučili se s našimi \u0026ldquo;spoluvězni\u0026rdquo; a vydali se hledat nějaké místo, kde bychom se mohli nasnídat.\u003c/p\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"v-buddhistickem-centru-01.jpg\"\n         alt=\"Jail House hotel\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eJail House hotel\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cp\u003ePoté už jsme vyrazili směrem k Dulan Sugar Factory -  budově cukrovaru, který byl kdysi plný průmyslového života a představoval zdroj příjmů pro místní lidi. Cukrovar zavřel své brány v devadesátých letech dvacátého století. Místní umělci a řemeslníci však začali brzy znovu oživovat opuštěné sklady tím, že si tu otevírali improvizovaná studia a ateliéry. Vyvinula se tak unikátní umělecké scéna, která prý získává čím dál větší věhlas. O víkendech se tu konají koncerty a další kulturní akce. Bohužel to tu začíná žít až v odpoledních hodinách, takže jsme neměli možnost vychutnat si tu pravou atmosféru. Večer už jsme potřebovali být v Tainanu, a tak jsme se nemohli v Dulanu tak dlouho zdržovat.\u003c/p\u003e","title":"V buddhistickém centru"},{"content":"Vím, že s tímto receptem přicházím trochu s křížkem po funuse, ale přestože bramborový salát chutná nejlíp na Vánoce, i přes rok se najde spousta příležitostí, kdy si ho můžete připravit. Já se tentokrát rozhodla vyzkoušet nějakou inovovanou variantu a zvítězil tento recept z kuchařky Dity P. Množství odpovídá zhruba porci pro 2-3 osoby.\n0,5 kg salátových brambor, uvařených ve slupce a oloupaných 1 cibule, nakrájená nadrobno 1 sladší jablko, nakrájené na kousky 5 znojemských okurek, nakrájených nadrobno 3 vařená vejce, nakrájená na kousky sůl a čerstvě namletý pepř 100 g majonézy 3 lžíce citronové šťávy 1 lžíce dijonské hořčice Brambory nakrájíme na větší kostky a dáme do velké mísy. Přidáme k nim cibuli, jablko, okurky a vejce. Osolíme, opepříme, přidáme majonézu , citronovou šťávu a hořčici. Vše promícháme, dochutíme a dáme alespoň na hodinu odležet do lednice.\nJablko je v bramborovém salátu zajímavým ozvláštněním. Pokud fandíte sladkokyselé chutí, určitě pro příště zkuste svůj tradiční recept takto vylepšit. My jsme si na něm moc pochutnali!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/bramborovy-salat-s-jablkem/","summary":"\u003cp\u003eVím, že s tímto receptem přicházím trochu s křížkem po funuse, ale přestože bramborový salát chutná nejlíp na Vánoce, i přes rok se najde spousta příležitostí, kdy si ho můžete připravit. Já se tentokrát rozhodla vyzkoušet nějakou inovovanou variantu a zvítězil tento recept z kuchařky Dity P. Množství odpovídá zhruba porci pro 2-3 osoby.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e0,5 kg salátových brambor, uvařených ve slupce a oloupaných\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 cibule, nakrájená nadrobno\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 sladší jablko, nakrájené na kousky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e5 znojemských okurek, nakrájených nadrobno\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3 vařená vejce, nakrájená na kousky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl a čerstvě namletý pepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e100 g majonézy\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3 lžíce citronové šťávy\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 lžíce dijonské hořčice\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eBrambory nakrájíme na větší kostky a dáme do velké mísy. Přidáme k nim cibuli, jablko, okurky a vejce. Osolíme, opepříme, přidáme majonézu , citronovou šťávu a hořčici. Vše promícháme, dochutíme a dáme alespoň na hodinu odležet do lednice.\u003c/p\u003e","title":"Bramborový salát s jablkem"},{"content":"V listopadu jsem příspěvek do DROGa rubriky nestihla připravit, a tak toho dnes bude trochu víc než obvykle. Snad to přežijete :-)\nLak na vlasy pro sílu a plnost vlasů, Taft\nSnažím se poslední dobou vlasy příliš nezatěžovat stylingem, ale na používání laku jsem si spolu s delším sestřihem zase nějak navykla. Tentokrát jsem zvolila opět řadu Taft - a sice lak pro sílu a plnost vlasů, který slibuje krom mega silné fixace také zhušťující efekt. Popravdě jsem s ním ale nijak zvlášť spokojená nebyla. Připadá mi, že vlasy slepoval a ty pak těžknuly. A s tou fixací to taky nebyla žádná velká sláva. Venku trochu zafoukalo a přišlo mi, jako bych si žádný lak na vlasy ani nedala :/\u0026hellip;\nMake-up Match Perfection, Rimmel (odstín 100 Ivory)\nMake-upy od Rimmelu jsou téměř vždycky sázka na jistotu a ani tento nebyl přešlapem. Na první pohled mě okouzlil hrozně příjemnou a těžko definovatelnou vůní, což je sice u make-upu poněkud druhořadé, ale potěší to :). Make-up má spíš tekutější konzistenci, nevytváří na pleti masku, je lehoučký. Pravdou je, že taky tím pádem moc nekryje - spíš pleť trochu barevně sjednotí a dodá jí zdravý rozzářený vzhled. O celodenní výdrži by se taky dalo polemizovat, ale používala jsem ho převážně v létě, kdy je to v tomto ohledu holt těžší a obstojí málokterý make-up. Nejsvětlejší odstín 100 Ivory má podtón trochu do oranžova, což by mi na zimu asi úplně nesvědčilo, ale k letnímu opálenému tělu sednul celkem pěkně. U make-upu vždycky ocením i ochranu před slunečním zářením a v tomto případě se make-up může pochlubit SPF 18. Suma sumárum: asi už jsem měla od Rimmelu i lepší kousky, ale určitě můžu tento make-up doporučit k vyzkoušení, zvlášť pokud nepotřebujete nějaké velké krytí a jde vám hlavně o přirozený vzhled.\nTělový krém SOFT, Cien\nDle mého skromného názoru je toto jeden z nejlepších kosmetických produktů z Lidlu vůbec. Co na tomto krému zbožňuju? Jak vůní, tak konzistencí se pohybuje někde mezi klasickou modrou Niveou a Niveou Soft. Není přehnaně mastný, výborně se roztírá a stejně tak i vstřebává\u0026hellip; A hlavně opravdu dobře hydratuje. Krabička o objemu 250 ml vás vyjde na 49 Kč, takže ještě ke všemu kvalitka za lidovou cenu. A balení mi mimochodem také velmi vyhovuje - tyhle šroubovací krabičky jsou super třeba na cesty. Jediné, co vytýkám, je složení, v němž bohužel nechybí PEG, silikon ani parabeny. Veliká škoda, jinak by to bylo na jedničku!\nTělový krém, Cellina\nA máme tu i jeden zahraniční kousek! Když mi na Taiwanu došel výše zmiňovaný tělový krém od Cienu, vyrazila jsem na lov do drogerie v Hualienu. Musím říct, že taiwanské drogerie nemají v tomto ohledu příliš široký výběr, a tak jsem vzala zavděk touto modrou krabičkou, na jejímž obale jsem si moc nepočetla, ale intuitivně jsem vycítila, že by se mohlo jednat o jakousi asijskou Niveu :D. A taky že jo! Krém byl dost hutný a výživný, v krabičce voněl celkem neutrálně, ale po rozetření na kůži jsem z něj cítila trochu kořeněnou vůni. Složení, které bylo jako jediné na obale psané \u0026ldquo;našim\u0026rdquo; písmem, odhalilo PEG a paraben. Ale jinak velká spokojenost - na cestách mi posloužil více než dobře. Cenově se pohyboval okolo 70 taiwanských dolarů.\nŠampon s jablkem a papayou, Alverde\nKdyž jsem si všimla, že drogerie DM konečně začala prodávat šampony od Alverde ve větší velikosti (300 ml) a navíc za skvělou cenu (55 Kč), velmi jsem se zaradovala a hned jsem se rozhodla vyzkoušet tento kousek s extrakty z ovoce. Šampon by měl být vhodný pro všechny typy vlasů a opravdu hezky voní po jablíčkách s kapkou tropického ovoce. Na to, že je přírodní, docela dobře pění. Neobsahuje syntetické, vonné, barvící ani konzervační látky a ve složení nenajdete ani žádné silikony. Vlasy nijak nezatěžuje ani nemastí, vypadají po něm zdravě, takže můžu tento šampon s klidným srdcem doporučit.\nAntiperspirant \u0026ldquo;Aloe\u0026rdquo;, Lady Speed Stick\nGelový Lady Speed Stick je asi ten nejúčinnější ze všech antiperspirantů, které jsem kdy vyzkoušela. V parných dnech nebo při stresových situacích mi nikdy nic proti pocení nezabralo lépe. Parfemace je sice na můj vkus moc nasládlá, ale jinak ok. Od dokonalosti tento výrobek dělí pouze jeho fatálně hrozné složení - že tam je hliník, to asi nikoho nepřekvapí, ale pak to pokračuje spoustou silikonů a PEG\u0026hellip; Takže vyvstává opět moje klasické antiperspirantové dilema: je pro mě v tomto případě důležitější funkčnost nebo složení?\nKrém na ruce Wunderschön, Isana\nLimitovaná edice krému na ruce od Isany s panthenolem a bambuckým máslem pro suchou pokožku mě ani tentokrát nezklamala. Krém má sice trochu nasládlejší květinovou vůni, ale v tomto případě jsem jí i celkem přišla na chuť, ačkoliv normálně slaďárny moc nemusím. Krém je trochu mastnější, což se na zimu hodí, ale je třeba počítat s tím, že tím pádem i déle trvá, než se vstřebá do pokožky. Výsledkem jsou ale hezky zjemněné a hydratované ruce. Ve složení výrobku jsem tentokrát nenašla nic závadného, takže jej mohu s klidným srdcem doporučit :-). Regenerační denní krém s heřmánkem, Alverde\nKrém je určen pro citlivou pokožku, obsahuje heřmánek a vitamín E. Má celkem lehkou a ne příliš mastnou konzistenci, přesto se ale docela špatně po pleti roztírá. Na některých místech obličeje - zejména na spáncích - se mi drolil pod make-upem. Taky mám pocit, že pleť nijak intenzivně nehydratoval - někdy mě i přes nakrémování pleť na tvářích trochu pnula. Vůně není příliš heřmánková, spíš trochu nasládlá, ale přesto příjemná. Složení je bez zbytečné chemie, jak bývá u Alverde zvykem. V době, kdy jsem ho začala používat, se mi strašně osypala pleť. Nebylo to nijak viditelné, ale na dotek jsem měla celý obličej strašně hrubý. Těžko říct, co to způsobilo, ale krom tohoto krému jsem žádnou \u0026ldquo;neozkoušenou\u0026rdquo; kosmetiku v té době nepoužívala. Pro všechny případy jsem tedy tento Alverde krém v té době vysadila a používala místo něj osvědčenou Niveu. Pleť se dala asi během týdne zase do pořádku. Když jsem se pak ke krému Alverde vrátila, dlouho se na pleti žádná reakce neobjevila\u0026hellip; dokud jsem si s sebou krém nevzala do Istanbulu, kde jsem ho používala nepřetržitě - na den i na noc. Po několika dnech jsem měla pleť zase osypanou, ikdyž ne v takové míře jako poprvé. Za sebe tedy bohužel nemůžu tento výrobek doporučit :(.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/listopadova-a-prosincova-kosmetika/","summary":"\u003cp\u003eV listopadu jsem příspěvek do DROGa rubriky nestihla připravit, a tak toho dnes bude trochu víc než obvykle. Snad to přežijete :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eLak na vlasy pro sílu a plnost vlasů, Taft\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eSnažím se poslední dobou vlasy příliš nezatěžovat stylingem, ale na používání laku jsem si spolu s delším sestřihem zase nějak navykla. Tentokrát jsem zvolila opět řadu Taft - a sice lak pro sílu a plnost vlasů, který slibuje krom mega silné fixace také zhušťující efekt. Popravdě jsem s ním ale nijak zvlášť spokojená nebyla. Připadá mi, že vlasy slepoval a ty pak těžknuly. A s tou fixací to taky nebyla žádná velká sláva. Venku trochu zafoukalo a přišlo mi, jako bych si žádný lak na vlasy ani nedala :/\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Listopadová a prosincová kosmetika"},{"content":"Je pátek třináctého. Zatímco celý svět bude už za pár hodin sledovat nepochopitelnou tragédii, která se odehraje v centru Paříže, před námi je vůbec nejkrásnější den naší dovolené\u0026hellip;\nJen neradi jsme opouštěli náš rozkošný soví hotýlek v Hualienu, ale čekalo nás spoustu dalších dobrodružství a za oknem horce pálící slunce. Tentokrát jsme plán dne vymýšleli víceméně za pochodu. V průvodci nás nalákala návštěva Cow Mountain Beach, malé pláže asi 27 km jižně od Hualienu, kde se prý vyhneme turistickým davům. Velmi strmá silnička, která k pláži vede, je myslím jasným vysvětlením, proč tam na turistu člověk nenarazí :D\nTichý oceán! Poprvé v životě na jeho břehu a v jeho vlnách! Koupat se na tomhle místě moc nedá - silné vlnobití a strmý sráz pod vodní hladinou budí respekt. A mně úplně stačilo ráchat si nohy ve vlnách, sbírat barevné oblázky a fascinovaně koukat na tu krásu. Tichý oceán! Wow!\nA pokračovali jsme rovnou další velkou premiérou, překročením obratníku Raka jsme se poprvé ocitli v tropech. Krajina okolo nás se opravdu začala měnit, přibylo palmových stromů a příroda najednou začala být mnohem bujnější a zelenější. U památníku naznačujícího průběh obratníku jsme se museli proboxovat davem čínských turistů, takže honem pár rychlých fotek a zase pryč, směrem na jih.\nFrčeli jsme si to po Highway 11, která vede úzkým pásem nížinného pobřeží mezi mořem a pobřežními horami, které tvoří strmé sopečné útesy. Mít po levé straně průzračný oceán a po pravé zelené hory zalité sluncem je ta nejkrásnější podívaná, která se snad nikdy nemůže omrzet.\nDalší zastávku jsme si udělali u Jeskyně osmi nesmrtelných. Je to místo nejstaršího nalezeného lidského osídlení na Taiwanu, dnes je bohužel většina jeskyní přeměněna v poněkud křiklavé buddhistické svatyně. V této oblasti je prý také možné pozorovat ve volné přírodě makaky, na ty jsme ovšem neměli štěstí. Zato se tu na mě ve velkém slétala tropická komáří hejna :D\nPřed soumrakem jsme dorazili na další fascinující místo - most Sansiantai, někdy také označovaný jako Dragon Bridge. Obloukový most svým tvarem z dálky skutečně připomíná dračí tělo a spojuje pevninu s malým korálovým ostrůvkem.\nPřed západem slunce už tu ani nebylo moc turistů, a tak jsme si mohli užít klidnou atmosféru tohoto krásného a romantického koutu světa.\nV podvečer jsme přijeli do Dulanu, rázovité menší vesnice, která je domovem řadě umělců, hudebníků, cizinců i mladých taiwanců, kteří sem unikli před ruchem velkoměsta. Jeho krásy jsme se rozhodli prozkoumat až následující den, večer se totiž spustil strašný liják. V Dulanu jsme docela dlouho hledali hotel - ten první se nám zdál moc drahý, ve druhém už neměli volný pokoj a ten třetí jsme pro změnu podle GPSky vůbec nenašli :D Až na čtvrtý pokus jsme měli štěstí a sehnali jsme rozkošnou \u0026ldquo;celu\u0026rdquo; v hotelu s příznačným názvem Jail House, který byl skutečně celý zařízen ve vězeňském stylu. Dokonce i dveře od pokoje byly zašoupávací a na visací zámek :D\nLepší ubytování jsme si v alternativním Dulanu ani nemohli přát. Po nezbytné večerní hygieně (sociální zařízení bylo také poněkud strohé a vězeňské :D) jsme zavřeli naši celu a s nadějí, že vytrvalý déšť do rána přejde, jsme šli na kutě.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/na-obratniku-raka/","summary":"\u003cp\u003eJe pátek třináctého. Zatímco celý svět bude už za pár hodin sledovat nepochopitelnou tragédii, která se odehraje v centru Paříže, před námi je vůbec nejkrásnější den naší dovolené\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"na-obratniku-raka-01.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"na_obratniku_raka_2\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/na-obratniku-raka/na-obratniku-raka-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eJen neradi jsme opouštěli náš rozkošný soví hotýlek v Hualienu, ale čekalo nás spoustu dalších dobrodružství a za oknem horce pálící slunce. Tentokrát jsme plán dne vymýšleli víceméně za pochodu. V průvodci nás nalákala návštěva Cow Mountain Beach, malé pláže asi 27 km jižně od Hualienu, kde se prý vyhneme turistickým davům. Velmi strmá silnička, která k pláži vede, je myslím jasným vysvětlením, proč tam na turistu člověk nenarazí :D\u003c/p\u003e","title":"Na obratníku Raka"},{"content":"Brzy ráno jsme pokračovali v naší cestě do národního parku Taroko, kterou nám předchozího večera zablokoval sesuv půdy. Nyní už byla silnice zase průjezdná, ale přesto se místy jelo jenom v jednom pruhu, a tak nám cesta trvala o něco déle, než jsme předpokládali.\nJeště před vjezdem do národního parku jsme si udělali krátkou zastávku na vyhlídce na útesy Qingshui. Strmé pobřežní útesy jsou na východním pobřeží Taiwanu běžnou záležitostí. Qingshui cliffs jsou toho nejkrásnější ukázkou. Útes se skládá z tvrdých břidlicových a mramorových skalních stěn, které vystupují do výšky 200 až 1000 m nad hladinu moře. Tvoří nejvýchodnější část Centrálního pohoří a patří prý k nejstarším skalním útvarům na celém Taiwanu.\nQingshui cliffs\nPoté už jsme pokračovali rovnou do turistického centra národního parku, kde jsme si vyzvedli mapu a nechali si poradit zajímavá místa, která stojí za návštěvu. K vidění je toho tolik, že se samozřejmě nedá za jediný den stihnout vše a navíc je spousta turistických stezek otevřená v závislosti na aktuálním počasí. Určitě je proto nezbytné informovat se na začátku cesty v turistickém centru na aktuální stav.\nNárodní park Taroko je se svými mramorovými stěnami, bujnou vegetací a horskou krajinou jedním z největších turistických lákadel na celém Taiwanu. Park má rozlohu 1200 km2 a stoupá od mořské hladiny do výšek kolem 3700 m.\nTaroko v celé své kráse\nNajdete tu téměř všechny biogeografické zóny zastoupené na Taiwanu, díky čemuž je Taroko domovem více než poloviny druhů rostlin i živočichů ostrova. Středem parku protéká řeka Liwu, která cestou vyhlodává hluboká údolí a kaňony, než se dostane dolů k moři. V jednom úseku své trasy vytváří soutěsku Taroko, 18 km dlouhý kaňon s mramorovými stěnami, který mnozí lidé řadí k nejkrásnějším asijským krajinným zajímavostem.\nŘeka Liwu\nMy jsme začali naše putování po národním parku u tzv. Eternal Spring Shrine. Nedaleko od administrativního centra parku stojí na útesu nad řekou Liwu památník věnovaný 450 dělníkům, kteří přišli o život při stavbě silnice. Malý potůček, který nikdy nevysychá, prýští na skály pod památníkem a dodává mu vzhled, jako by měl vznešený šedý vous.\nEternal Spring Shrine\nPoté už jsme pokračovali směrem ke Swallow Grotto - jedné z nejužších a také nejslavnějších částí mramorové soutěsky.\nSwallow Grotto\nPřed vstupem do kaňonu jsme si v turistickém stánku vyzvedli helmy. Jejich nošení není povinné, ale faktem je, že už tady několik turistů zemřelo v důsledku padajícího kamení, takže opatrnosti není nazbyt. Zapůjčení helmy je zcela zdarma - vydají vám ji oproti uvedení jména a telefonního čísla - a navíc to na fotkách vypadá, jako by jsme byli na nějaké fakt drsné horské expedici :D\nÚčastnící expedice\nNěkteré turistické stezky byly zpřístupněny pouze do určitého úseku. To byl třeba případ Baiyang Trail - cesta k vodopádu Baiyang byla uzavřena kvůli následkům tajfunu. První úsek stezky byl ale krásný - vedl po břehu řeky a hrozně mi připomínal malebné údolí Salzy v Rakousku.\nTudy cesta nepovede\u0026hellip;\nNež jsme se nadáli, den utekl jako voda a začalo se stmívat, což pro nás bylo znamení, že se musíme přesunout do Hualienu a najít si hotel, kde dnes přenocujeme. Hualien je druhým největším městem na východním pobřeží a údajně také jedním z nejpříjemnějších měst na Taiwanu. A já bych doplnila, že se tam taky nachází jeden z nejpříjemnějších hotelů na Taiwanu - Owl Castle :-).\nOwl Castle\nByli jsme rádi, že nás osud zavál právě sem. Hotýlek byl hrozně levný, stylově vyzdobený soví dekorací (na Taiwanu jsou sovy považovány za symbol štěstí) a zvenčí vypadal díky desítce svítících sovích soch jako z Harryho Pottera :D! A personál byl moc příjemný a ochotný.\nNaše soví hnízdo\nJeště ten večer jsme vyrazili podívat se do centra a\u0026hellip; na noční trh, už zase :D! Konečně jsme tu ochutnali vyhlášenou taiwanskou specialitu - \u0026ldquo;stinky tofu\u0026rdquo;. Smrdí sice jako bolavá noha, ale chuťově je vynikající. Péťu teda moc neohromilo, ale já jsem si moc pochutnala, protože tofu zbožňuju!\nPoté už byl nejvyšší čas vydat se zpátky do hotýlku. Ten večer jsme neměli ani sílu naplánovat itinerář na další den - Taroko nás totálně vyčerpalo a nad čtením průvodce jsme doslova odpadli. Nakonec bylo ale nesmírně osvěžující nechat následující den náhodě\u0026hellip;\nUlice Hualienu\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/taroko/","summary":"\u003cp\u003eBrzy ráno jsme pokračovali v naší cestě do národního parku Taroko, kterou nám předchozího večera zablokoval sesuv půdy. Nyní už byla silnice zase průjezdná, ale přesto se místy jelo jenom v jednom pruhu, a tak nám cesta trvala o něco déle, než jsme předpokládali.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eJeště před vjezdem do národního parku jsme si udělali krátkou zastávku na vyhlídce na útesy Qingshui. Strmé pobřežní útesy jsou na východním pobřeží Taiwanu běžnou záležitostí. Qingshui cliffs jsou toho nejkrásnější ukázkou. Útes se skládá z tvrdých břidlicových a mramorových skalních stěn, které vystupují do výšky 200 až 1000 m nad hladinu moře. Tvoří nejvýchodnější část Centrálního pohoří a patří prý k nejstarším skalním útvarům na celém Taiwanu.\u003c/p\u003e","title":"Taroko"},{"content":"Bývalé zlatokopecké městečko Jiufen, schoulené v horách a z druhé strany izolované mořským pobřežím, bylo v japonském koloniálním období historickým centrem a do 30. let minulého století prosperovalo natolik, že si vysloužilo přezdívku \u0026ldquo;Malá Šanghaj\u0026rdquo;. Dnes představuje turisticky zajímavou zastávku při cestě po severovýchodním pobřeží.\nNás Jiufen překvapil především příznivými cenami suvenýrů. Nakoupili jsme tu nějaké čaje i směšně levnou dřevěnou sošku Buddhy. Nejlepším výchozím bodem pro nákupy je dlouhá úzká ulice Jishan Street. Naleznete tu spoustu krámků s jídlem, pitím a různými rukodělnými výrobky, čajovny i restaurace.\nBohužel i druhý den v Jiufenu nám propršel, ale aspoň jsem na dovolené využila svou fešnou žlutou pláštěnku, kterou jsem si koupila v Taipei na nočním trhu v Raohe. Nakonec se ukázalo, že zrovna v Jiufenu ten déšť až tolik nevadí, protože jsme stejně většinu času strávili v obchodech, v restauraci a nakonec v chrámě.\nPřed čtvrtou odpoledne jsme se s Jiufenem rozloučili - čekal nás totiž poměrně dlouhý a náročný přejezd do městečka Hualien, které jsme si zvolili jako výchozí bod pro cestu do národního parku Taroko následující den. Tady získala naše dovolená ty pravé adrenalinové grády\u0026hellip; Po východním pobřeží Taiwanu vede směrem na jih de facto jen jedna silnice. Po levé ruce máte hlubokou propast klesající do moře a po pravé skaliska a hory. Když k tomu připočtete úzké horské serpentiny, brzké stmívání, vytrvalý déšť a fakt, že místní řidiči jezdí jako prasata, asi z toho máte taky hrůzu v očích. Kolem šesté večer už jsme byli od Hualienu vzdálení asi jen půl hodiny cesty, když jsme se znenadání dostali do kolony. Okolo bylo několik policajtů, a tak jsme si mysleli, že se možná jen stala nějaká nehoda a za chvíli se auta zase rozjedou. Snažili jsme se s jedním z policistů zapříst rozhovor, abychom zjistili, co se stalo, ale ukázalo se, že ani jeden z cca šesti příslušníků anglicky vůbec neumí :-O. Vytrvale se nám ale snažili něco vysvětlovat a ukazovali při tom sedm prstů na ruce. Jak si to přebrat? Že silnice bude zase průjezdná v sedm večer? Za 7 hodin?? Nebo snad za sedm dní???\nNaštěstí žijeme v době moderních technologií, a tak Péťa i policajt vytáhli své chytré telefony a za pomoci gůgl překladače jsme se konečně dozvěděli, že v důsledku deště došlo na silnici k sesuvu půdy a cesta bude volná až zítra v 7 ráno. Byli jsme rádi, že jsme se nakonec tak dobře domluvili :) a hlavně že nás sesuv nezastihl na nějakém horším místě, kde bychom třeba ani neměli možnost auto obrátit. Nedejbože kdyby to spadlo na nás.\nNezbývalo nám nic jiného, než se vrátit zpět do nejbližší vesnice Su\u0026rsquo;ao Township, kde jsme zastavili u prvního hotýlku, abychom přenocovali a brzy ráno mohli pokračovat v cestě.\nV horských serpentinách u Hualienu se poprvé ukázalo, že je to příroda, kdo má tady na Taiwanu vždycky poslední slovo, a my se jí chtě nechtě musíme podřídit. Od té doby už nám bylo jasné, že náš den po dni rozepsaný plán\u0026hellip; je prostě jenom plánem :)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/mesto-zlatokopu/","summary":"\u003cp\u003eBývalé zlatokopecké městečko Jiufen, schoulené v horách a z druhé strany izolované mořským pobřežím, bylo v japonském koloniálním období historickým centrem a do 30. let minulého století prosperovalo natolik, že si vysloužilo přezdívku \u0026ldquo;Malá Šanghaj\u0026rdquo;. Dnes představuje turisticky zajímavou zastávku při cestě po severovýchodním pobřeží.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"mesto-zlatokopu-01.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"mesto_zlatokopu_1\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/mesto-zlatokopu/mesto-zlatokopu-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNás Jiufen překvapil především příznivými cenami suvenýrů. Nakoupili jsme tu nějaké čaje i směšně levnou dřevěnou sošku Buddhy. Nejlepším výchozím bodem pro nákupy je dlouhá úzká ulice Jishan Street. Naleznete tu spoustu krámků s jídlem, pitím a různými rukodělnými výrobky, čajovny i restaurace.\u003c/p\u003e","title":"Město zlatokopů"},{"content":"V úterý ráno jsme se rozloučili s našim útulným taipeiským bytečkem i hostitelkou Anny, která byla tak hodná, že nám nabídla odvoz vlastním autem až k autopůjčovně. Byli jsme jí za to hrozně vděční - navíc nám udělila i několik rad ohledně dopravy na Taiwanu a neustále nám kladla na srdce, abychom na sebe dávali pozor :-)\nV autopůjčovně všechno proběhlo bez problémů a za chvíli už jsme seděli v naší luxusní stříbrné Toyotě Altis s automatickou převodovkou a vyrazili na desetidenní cestu po ostrově. Naší první zastávkou se stalo historické město Tamsui, respektive pobřežní oblast Fisherman\u0026rsquo;s Wharf s dlouhým molem, odkud jsme poprvé zahlédli vlny Čínského moře.\nProšli jsme se po promenádě, kde jsme si koupili rybí (jak jinak) oběd a pokračovali jsme po \u0026ldquo;Mostě lásky\u0026rdquo; až k tržišti. Na místní tržiště moc turistů takhle přes den asi nezabloudí, a tak si nás prodávající předcházeli, aby nám nabídli k ochutnání své produkty :D. Koupili jsme si tu na zahřátí vynikající zázvorový čaj a pro rodinu jako suvenýr sušené maso z mečouna.\nTaké jsme se tu seznámili s docela unikátním systémem parkování. Zaparkovat auto můžete na Taiwanu prakticky kdekoliv - pokud se jedná o placené parkoviště, najdete po návratu k autu za stěračem účtenku. Na její zaplacení máte asi 14 dnů a můžete ji uhradit v kterémkoliv obchodě sítě 7Eleven. My jsme se s placeným parkovištěm setkali pouze na několika málo místech (krom Tamsui třeba později v Jiufenu) - jinak se všude dalo parkovat zdarma.\nNaše další cesta vedla do geoparku Yeliu. Tento vápencový mys vybíhající daleko do Východočínského moře je specifický svými zvláštně tvarovanými skalními formacemi. Miliony let zde vítr a moře nahlodávaly a ohlazovaly stovky skal a propůjčily jim tak bizarní tvary.\nNejslavnějším útvarem, který zde můžete vidět, je Královnina hlava, která připomíná bustu královny Nefertiti. Yeliu je rozhodně jedno z nejpůsobivějších míst na Taiwanu a my jsme zde strávili spoustu času, až dokud se nesetmělo.\nPak už jsme museli pokračovat do městečka Jiufen, kde jsme se chystali přenocovat. V Jiufenu nás bohužel zastihl docela silný slejvák a navíc jsme byli zklamaní tím, že tu nepanuje čilý noční život, jak jsme si představovali.\nPo ubytování a krátké procházce po okolí jsme se vrátili zpátky do hotelu a rozhodli se trochu přehodnotit naše další plány. V Jiufenu jsme nakonec strávili ještě většinu následujícího dne - o tom ale více zase v příštím článku\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/na-ceste/","summary":"\u003cp\u003eV úterý ráno jsme se rozloučili s našim útulným taipeiským bytečkem i hostitelkou Anny, která byla tak hodná, že nám nabídla odvoz vlastním autem až k autopůjčovně. Byli jsme jí za to hrozně vděční - navíc nám udělila i několik rad ohledně dopravy na Taiwanu a neustále nám kladla na srdce, abychom na sebe dávali pozor :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eV autopůjčovně všechno proběhlo bez problémů a za chvíli už jsme seděli v naší luxusní stříbrné Toyotě Altis s automatickou převodovkou a vyrazili na desetidenní cestu po ostrově. Naší první zastávkou se stalo historické město Tamsui, respektive pobřežní oblast Fisherman\u0026rsquo;s Wharf s dlouhým molem, odkud jsme poprvé zahlédli vlny Čínského moře.\u003c/p\u003e","title":"Na cestě"},{"content":"Možná jste si všimli, že minulý měsíc jsem pravidelný příspěvek do čtenářské rubriky vynechala. Ano, je to ostudné, ale v listopadu jsem vůbec nic nepřečetla! Ne že bych se na dovolené nesnažila, ale času přece jen moc nebylo. A teď přes Vánoce to taky nebyla žádná sláva. Takže tentokrát jenom skromně pár titulů a od Nového roku (jako obvykle) předsevzetí trochu se v tom čtení polepšit ;-)!\nKathryn Lambová - Klíč k určování kluků\nZ recese jsem oprášila Klíč, který mi kdysi dávno nadělily holky k Vánocům :D. Je to taková hezká obdoba klíče botanického, pouze zaměřená na osoby rodu mužského, které jsou v knize přehledně rozděleny na několik čeledí. U každé je pak uvedeno charakteristické chování příslušníka čeledi, místa výskytu a několik dalších užitečných informací a tipů :D. Musím říct, že se jedná o knížku, která skutečně nestárne a taky o báječné antidepresivum. Doporučuji jako četbu na dobrou noc po náročném dni ;-).\nRobert Fulghum - Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce\nKdysi jsem si myslel, že záleží na tom, aby slova přesně pasovala. Dnes vím, že slova nikdy nebudou úplně pasovat. Kvalitní život nikdy nepřestáváme stavět. Ve svých pětapadesáti rozhodně nemám chuť s někým diskutovat o jeho syntaxu a metaforách. Co děláme, je důležitější než to, co máme na jazyku. Na krédech nezáleží - ukaž mi jak žiješ\u0026hellip; \u0026hellip;Chci - a moc doufám, že tomu tak je -, aby život, o němž píšu, se nelišil od toho, který žiju.\u0026quot;\nKnížka, kterou to všechno začalo. Fulghumova prvotina :). Pravdivá, lidská a laskavá, plná humoru a příběhů z \u0026ldquo;obyčejného\u0026rdquo; života. Je zbytečné dodávat něco víc.\nDon Miguel Ruiz - Čtyři dohody\nTak už se tento bestseller dostal i ke mně. A musím říct, že mě knížka docela mile překvapila. Samozřejmě místy je až moc filosofická a asi by nebylo na škodu, kdyby se ta toltécká moudrost čtenáři podala víc věcně. Ale v zásadě musím s myšlenkami knihy souhlasit! Oč by byl svět jednodušší, kdybychom v sobě od dětství nenesli staré křivdy a přijali se takoví, jací skutečně jsme. Kdybychom přestali řešit, co si o nás kdo myslí a netrápili se domněnkami, které často ani nejsou založené ne realitě\u0026hellip; I přesto si myslím, že existují lepší a návodnější knížky zaobírající se podobným tématem. Čtyři dohody jsou až moc stručné a zajímavé myšlenky příliš nerozvádí.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/z-prosincove-knihovnicky/","summary":"\u003cp\u003eMožná jste si všimli, že minulý měsíc jsem pravidelný příspěvek do čtenářské rubriky vynechala. Ano, je to ostudné, ale v listopadu jsem vůbec nic nepřečetla! Ne že bych se na dovolené nesnažila, ale času přece jen moc nebylo. A teď přes Vánoce to taky nebyla žádná sláva. Takže tentokrát jenom skromně pár titulů a od Nového roku (jako obvykle) předsevzetí trochu se v tom čtení polepšit ;-)!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eKathryn Lambová - Klíč k určování kluků\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e","title":"Z prosincové knihovničky"},{"content":"Pobyt v (sub) tropické zemi jsem si opravdu užívala. Nejen že jsme za sebou v Čechách nechali sychravé listopadové počasí, ale vyhovovala mi i místní vysoká vlhkost, díky níž se mi na Taiwanu velice dobře dýchalo. Místní klima mělo ovšem i své stinné stránky\u0026hellip; Třeba tu, že jsem se po první noci vzbudila s dredem na hlavě. A zaboha se nedal rozčesat, byť jsem si na hlavu lila hektolitry kondicionéru. (O mých útrapách s vlasy si asi brzy počtete v rubrice DROGa.) Tím to ale nekončilo. Dalším následkem vysoké vlhkosti bylo třeba to, že se nám zkroutily cestovní pasy nebo rozlepily papírové krabičky. A vyprané oblečení tady usušíte až v okamžiku, kdy si ho vezmete na sebe :D\nV pondělí jsme se každopádně museli připravit na lehkou změnu počasí - vyrazili jsme totiž do národního parku Yangminshan, který se sice nachází hned za branami Taipei, nicméně leží v zalesněných horách, které sahají do nadmořské výšky 1120 m. Park vznikl vulkanickou aktivitou, což vysvětluje obrovskou koncentraci horkých (sirných) pramenů v této oblasti. Nejen, že to tady hezky bublá, ale taky to tu pěkně smrdí po síře :D Každopádně když vás ovane horký výpar, je to moc příjemné - obzvlášť pokud vás tu také zastihne déšť a mlha jako nás.\nBublající prameny\nV Yangminshanu nám počasí opravdu nepřálo - přestože dole v Taipei bylo příjemně, sotva jsme vyjeli nahoru, všechno se zahalilo do husté mlhy a nebylo vidět na krok.\nMlha přede mnou, mlha za mnou\nZ původního plánu jít túru na vrchol Mt Qixing tedy nakonec sešlo, protože bychom se slibovanými panoramaty stejně nepokochali. Rozhodli jsme se tedy vrátit zpátky do města a zpravit si náladu na nejstarším nočním trhu v Taipei na Raohe Street.\nNoční trh na Raohe Street\nRaohe mě naprosto nadchlo! Tolik různých jídel a nápojů na jednom místě, že jsme nevěděli, co zkusit dřív. A protože jsme sem dorazili docela hladoví, zkusili jsme toho skutečně dost :D!\nLampiony\nJá začala naprosto neasijsky waflí, po které následovala grilovaná chobotnice, mangový džus, neuvěřitelně dobrá a neuvěřitelně zmrzlá mangová zmrzlina, polévka z vepřových žeber, která je prý specialitou tohoto trhu, nebo nápoj ze třtinového cukru. Nakoupili jsme tu také několik suvenýrů, třeba typické taiwanské sladkosti mochi, které se vyrábí z rýžového těsta. A těch krásných ethno obchůdků se soškami, kterých tu měli!\nPéťova chobotnička\nNa nočních trzích jsme si opravdu pochutnávali. Musím ale dodat, že jsme byli od prvního okamžiku také moc nadšení z místních pekárniček, které nabízí velice pestrý sortiment sladkého i slaného pečiva všemožných příchutí. A všechno vypadá tak lákavě a skoro až francouzsky :D! Taky jsme si moc oblíbili sushi trojhránky z obchodů 7Eleven, které jsme si kupovali jako svačinku na cesty. Vyzkoušeli jsme snad všechny místní druhy :D\nNaše první snídaně na Taiwanu\nNásledující den už nás čekalo rozloučení s Taipei, vyzvednutí auta v půjčovně a naše dobrodružná cesta po ostrově mohla začít\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/mlha-prede-mnou-mlha-za-mnou/","summary":"\u003cp\u003ePobyt v (sub) tropické zemi jsem si opravdu užívala. Nejen že jsme za sebou v Čechách nechali sychravé listopadové počasí, ale vyhovovala mi i místní vysoká vlhkost, díky níž se mi na Taiwanu velice dobře dýchalo. Místní klima mělo ovšem i své stinné stránky\u0026hellip; Třeba tu, že jsem se po první noci vzbudila s dredem na hlavě. A zaboha se nedal rozčesat, byť jsem si na hlavu lila hektolitry kondicionéru. (O mých útrapách s vlasy si asi brzy počtete v rubrice DROGa.) Tím to ale nekončilo. Dalším následkem vysoké vlhkosti bylo třeba to, že se nám zkroutily cestovní pasy nebo rozlepily papírové krabičky. A vyprané oblečení tady usušíte až v okamžiku, kdy si ho vezmete na sebe :D\u003c/p\u003e","title":"Mlha přede mnou, mlha za mnou"},{"content":"Na neděli jsme si naplánovali prohlídku Národního palácového muzea, které ukrývá naprosto unikátní sbírku čínského umění. Najdete zde poklady malířství, kaligrafie, sochařství, keramiku či náboženské předměty, v řadě případů velice staré - některé dokonce až z neolitu! Sbírka je natolik rozsáhlá, že vystavované předměty se často střídají. Stálé místo zde mají pouze ty nejzajímavější exponáty, jako např. slavné nefritové zelí. V muzeu se nesmí fotografovat a nepustí vás tam ani s batohem - ten si musíte odložit do skříňky.\nNárodní palácové muzeum\nV muzeu jsme strávili celé dopoledne, pak už nás vyhnal hlad - jak typické :-) Vydali jsme se tedy do japonské restaurace, kterou nám doporučil Julien, přítel Mendy. Jedná se o restauraci, která se specializuje na pokrmy ve stylu \u0026ldquo;hot pot\u0026rdquo;, což v praxi znamená, že každý stoleček tu má svou vlastní plotýnku, ve které se vaří hrnec s vývarem a v něm si hosté sami připravují objednané jídlo, které je\u0026hellip; ano, syrové. Takže než Péťa vygůglil, co to ten hot pot vlastně znamená, už jsem měla polovinu ovoce a zeleniny snědenou a hladově jsem se vrhala i na plátky syrového masa, které vypadaly jako sušená šunka :D. Naštěstí včas zakročil sympatický pár u vedlejšího stolu, který už se na náš amaterismus asi nemohl koukat a ochotně nám začali vysvětlovat, jak hot pot vlastně funguje a jak dlouho máme jednotlivé položky ve vývaru vařit, případně co se kombinuje s jakou omáčkou. Po tomto úvodním trapasu už jsme tedy zhruba věděli co a jak a mohli jsme si vychutnat vynikající vývar spolu s dalšími ingrediencemi. Co mi ale jednoznačně chutnalo víc než celý hotpot, bylo osvěžující mangové smoothie, které jsme si objednali k jídlu - nikdy jsem nic tak dobrého nepila!\nHot pot amatéři :D\nPo obědě jsme pokračovali k Čankajškově pamětní síni. Tento grandiózní památník je dokonalým příkladem palácového stylu a k jeho hlavní síni musíte vystoupat po 88 schodech, které reprezentují věk, v němž tento autoritářský vůdce zemřel.\nČankajškův památník\nKaždou hodinu zde probíhá střídání stráže, které je zajímavou podívanou. Uvnitř památníku se pak nachází expozice věnovaná Čankajškovi. Z vrcholku památníku je krásný výhled na Náměstí svobody, Národní divadlo a koncertní síň.\nNárodní divadlo\nDalší kulturu jsme se rovněž rozhodli proložit gastronomií, a tak jsme se vydali do kavárny, která se specializuje na pokrmy z čaje matcha. Výroba tohoto čaje je prý jednou z nejnáročnějších metod produkce čajů na světě. Čtyři týdny před sklizní se pole, kde se čaj pěstuje, úplně zastíní. Rostlina, která je v té chvíli téměř v úplné tmě, kompenzuje nedostatek světla intenzivní produkcí chlorofylu. To činí listy bohatší na aminokyseliny a typická je pro ně smaragdově zelená barva. Z prášku matcha se pak vyrábí různé dezerty, pudingy nebo třeba zmrzlina, která je skutečně vynikající. Ochutnali jsme hned několik dobrot a všechny byly moc dobré. Jediné, co mi na asijských dezertech přijde šílené, je záliba místních přidávat do všeho želatinu a podobné měkké věci (viz bubble tea) nebo\u0026hellip; červené fazole. Ano, čtete správně, luštěnina v kombinaci se sladkým, je fakt zlo. Matcha samotná je ale vynikající a můžete se s ní setkat i v českých čajovnách.\nMatcha!\nPo občerstvení jsme pokračovali znovu k budově Taipei 101, tentokrát s cílem podívat se až nahoru do 89. patra, kde je vyhlídková plošina. Nahoru jsme se nechali vyvézt unikátním tlakem řízeným výtahem. Ten jede rychlostí 1010 m/min a cesta z přízemí tak trvá pouhých 40 sekund! Je to naprosto neuvěřitelná rychlost - mně během té chvilky docela zalehly uši jako v letadle.\nSchody do nekonečna\u0026hellip;\nTeprve při pohledu z vyhlídky jsem si uvědomila, jak je Taipei 101 vysoký. Bostonská Prudential Tower se svými 228 metry by vedle něj vypadala trapně malinká. A na rozdíl od Prudential Tower mi pohled z 101 nedělal úplně dobře :D. Přesto jsme se odvážili vylézt ještě o 2 patra výš, kde se nachází venkovní plošina. Z důvodu obrovského smogu jsme ale stejně neviděli o moc víc, než co nám nabízela prosklená vyhlídka v 89. patře. Vydali jsme se tedy raději prozkoumat obrovskou zatěžovací kouli zavěšenou na mohutných lanech, která zajišťuje stabilitu budovy při zemětřeseních.\nZatěžovací koule\nMusím podotknout, že se nám velmi osvědčilo vyrazit na vyhlídku až cca hodinu před zavíračkou. Stihli jsme si všechno v klidu prohlídnout, ale hlavně už tam nebyli skoro žádní turisti, což bylo skvělé. Po tomto zážitku už nás čekala jen cesta zpátky do našeho bytečku a čerpání síly na následující den. Než jsme se nadáli, byl před námi náš poslední den v Taipei. Jak jsme ho strávili se dozvíte v příštím článku :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/40-sekund/","summary":"\u003cp\u003eNa neděli jsme si naplánovali prohlídku Národního palácového muzea, které ukrývá naprosto unikátní sbírku čínského umění. Najdete zde poklady malířství, kaligrafie, sochařství, keramiku či náboženské předměty, v řadě případů velice staré - některé dokonce až z neolitu! Sbírka je natolik rozsáhlá, že vystavované předměty se často střídají. Stálé místo zde mají pouze ty nejzajímavější exponáty, jako např. slavné nefritové zelí. V muzeu se nesmí fotografovat a nepustí vás tam ani s batohem - ten si musíte odložit do skříňky.\u003c/p\u003e","title":"40 sekund"},{"content":"Maokong je hornatý region v jižní části Taipeie, který je známý svými čajovými plantážemi. Vlastně to byla po určitou dobu největší čajová pěstitelská oblast na Taiwanu. Nachází se na okraji města, takže nejprve je potřeba dojet na konečnou metra k taipeiské zoo, a poté se jede nahoru ještě asi 20 minut lanovkou. Některé kabinky mají prosklenou podlahu, takže pokud trpíte závratí, dobře si vyberte, do které si sednete :D. Výhled je to ale každopádně dechberoucí. My vyjížděli celkem brzy ráno, kdy bylo město ještě trochu zahalené v oparu, ale i tak to byla moc krásná (žaludek trochu rozhoupávající :-)) podívaná.\nNež jsme dojeli nahoru, už jsme měli samozřejmě zase hlad, takže jsme si u jednoho z mnoha místních stánků koupili smažené chobotnicové kuličky na špejli a vyrazili na procházku okolo čajových plantáží.\nDo oblasti Maokong město v poslední době investovalo hodně peněz za účelem posílení cestovního ruchu a je to znát. Turistické stezky jsou hezké a upravené. My jsme ale zatoužili vydat se trochu hlouběji \u0026ldquo;do džungle\u0026rdquo;, a tak jsme zvolili o něco náročnější trail ke skalnímu chrámu a vodopádu Silver Stream Waterfall.\nTady jsme poprvé pocítili, jak odlišná je místní fauna a flora. Krom husté bujné vegetace a komářích náletů jsme tu spatřili taky největšího pavouka našeho života. A to jsme ještě netušili, že tenhle kousek je docela malej oproti tomu, co uvidíme o pár dnů později u jezera Sun Moon Like :-D\u0026hellip;\nNa procházce nám pěkně vytrávilo, takže jen co jsme se dostali z divočiny zpět na hlavní silnici, kterou lemují stánky s jídlem a restaurace, zatoužili jsme dát si nějaký dobrý oběd. Vybrali jsme si jednu vychvalovanou restauraci s krásným výhledem do údolí (a poté, co opadl opar, zjistili jsme, že nabízí dokonce krásný výhled na mrakodrap Taipei 101) a objednali si menu podle obrázku. Asi nemusím vůbec zdůrazňovat, že následovala královská hostina :D.\nPolévku, v níž plavaly nějaké neznáme houby, jsem z opatrnosti přeskočila, ale vyřádila jsem se na dalších chodech. Kuřecí roláda, zeleninový salát, tofu ve sladkokyselé omáčce, krevety a hlavně nejlepší rýže mého života s jasmínovými květy\u0026hellip; Rozhodně to byl jeden z top gastro zážitků naší dovolené. Jako dezert jsme ještě dostali nanuk, jak jinak, než s příchutí čaje, a odkulili jsme se zpátky ke stanici lanovky.\nProtože na lanovku se stála hrooozně dlouhá fronta a my chtěli ten večer ještě stihnout fotku Taipei 101 v západu slunce, zvolili jsme rychlejší dopravní prostředek, a sice minibus. Jízda narvaným minibusem v horských serpentinách si co do dobrodružnosti vůbec nezadala s ranní adrenalinovou cestou lanovkou. Každopádně jsme tím ušetřili dost času a mohli jsme pokračovat rovnou na Sloní horu - místo, odkud jsou foceny snad všechny záběry Taipei 101 na pohlednicích :-). A že to je záběr, který chce zachytit skutečně každý, nás přesvědčily davy převážně mladých lidí, které proudily na horu společně s námi. Naštěstí jsme si ještě zvládli ukořistit poměrně slušné místo pro náš fotoaparát, a pak už nezbývalo než čekat, až slunce zapadne a Taipei 101 se rozsvítí. (Každý den v týdnu svítí jinou barvou.)\nPřestože už jsme byli po celém dni docela dost utrmácení, rozhodli jsme se, že když už jsme mrakodrapu tak blízko, půjdeme se k němu podívat. Taipei 101 je 508 metrů vysoká a svým tvarem připomíná bambusový stonek. Po mnoho let držela titul nejvyšší budovy světa. Hlavním vchodem dovnitř turisty nepustí, pokud tedy chcete jít na vyhlídku, musíte projít nákupním centrem, které stojí hned vedle a patří prý k těm nejluxusnějším v Taipei. My už byli docela unavení, a tak jsme se rozhodli nechat vyhlídku na jindy.\nNáš den jsme zakončili v nenápadné knedlíčkové restauraci, kde jsme poprvé ochutnali místní klasické knedlíčky plněné směsí mletého vepřového masa a pórku, které tu servírují v tradičních bambusových podnosech spolu se sójovou omáčkou a strouhaným zázvorem. Za pár peněz naprosto skvělý gastronomický zážitek! A já začínala pomalu chápat, proč na Taiwan spousta turistů jezdí hlavně kvůli jídlu :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/v-regionu-caje/","summary":"\u003cp\u003eMaokong je hornatý region v jižní části Taipeie, který je známý svými čajovými plantážemi. Vlastně to byla po určitou dobu největší čajová pěstitelská oblast na Taiwanu. Nachází se na okraji města, takže nejprve je potřeba dojet na konečnou metra k taipeiské zoo, a poté se jede nahoru ještě asi 20 minut lanovkou. Některé kabinky mají prosklenou podlahu, takže pokud trpíte závratí, dobře si vyberte, do které si sednete :D. Výhled je to ale každopádně dechberoucí. My vyjížděli celkem brzy ráno, kdy bylo město ještě trochu zahalené v oparu, ale i tak to byla moc krásná (žaludek trochu rozhoupávající :-)) podívaná.\u003c/p\u003e","title":"V regionu čaje"},{"content":"Ráno po probuzení vedly naše první kroky k metru, kde jsme si potřebovali vyřídit Easy Card - kartu na městskou hromadnou dopravu, která funguje na stejném principu, jako třeba Oyster Card v Londýně. Nabijete penízky a vesele jezdíte, až dokud nedojdou :) Při svém odjezdu kartu vrátíte v metru a dostanete zpátky svou zálohu ve výši 100 taiwanských dolarů.\nCo se týče kurzu a obecně cen na Taiwanu: 1 TWD odpovídá cca 0,7 Kč. Ceny se pohybují v dost podobných hladinách jako tady v Čechách, o něco dražší je jen balená voda. Obecně si ale myslím, že Taiwan patří mezi vůbec nejlevnější země, jaké jsem kdy navštívila. Co může být trošku problém, je placení kartou. V sámoškách typu 7 Eleven je většinou neberou, v restauracích a hotelech jak kde, v obchodech se suvenýry např. až od určité sumy\u0026hellip; No nebylo to úplně lehké a radši jsme si s sebou brali víc hotovosti. Vždy se dá ale platit kartou na benzínkách a naopak na noční trhy bez hotovosti ani nechoďte :)\nTo jsem ale trochu odbočila. S Julií jsme si dali sraz u buddhistického chrámu Longshan, který patří k nejvýznamnějším náboženským místům ve městě. Najdete zde několik síní, z nichž každá je zasvěcena jinému božstvu. Vzadu můžete například uctít Macu, bohyni moří, která je nejoblíbenějším božstvem na ostrově. Vdavekchtivé dívky se pro změnu modlí u Starého muže pod Měsícem a za pomoci věšteckých kamenů se pokouší zjistit, zda brzy potkají toho pravého :D. A na boha literatury zase stojí frontu studenti ve zkouškovém.\nLongshan temple\nChrám jsme prošli zatím jen tak v rychlosti a radši jsme se vrátili zpět k hlavnímu vchodu, abychom se neminuli s Julií. Setkání s ní bylo hrozně milé a přestože jsme s ní strávili jen několik hodin, bylo to moc fajn. Julia nás nejprve provedla chrámem a vysvětlila nám všechny rituály, které se tu odehrávají. A protože je velice starostlivá a mrzelo ji, že se nám kvůli svému stěhování do USA nebude moct věnovat déle, pořídila nám v chrámovém obchůdku dva amulety pro štěstí :-) A už teď můžu říct, že fungovaly skvěle, protože trable se nám na téhle dovolené skutečně vyhýbaly.\nPoté, co jsme si prošli chrám, zavedla nás Julia na nedaleký trh a do historické čtvrti Bopiliao plné cihlových budov z období dynastie Čching, která často slouží jako kulisa při natáčení filmů. Sami jsme byli svědky natáčení nějakého záběru a Julia tam dokonce zahlédla jednoho známého herce :D.\nBopiliao\nPoté jsme nasměrovali naše kroky k restauraci, kterou pro nás Julia vybrala. Cestou jsme se ještě zastavili v několika obchodech - zajímalo nás hlavně lokální ovoce, takže jsme si na ochutnání koupili třeba guavu (něco mezi naší hruškou a jablkem) nebo zelené mandarinky.\nTak co ochutnáme?\nRestaurace zaměřená na plody moře vypadala na první pohled tak všelijak, ale jídlo bylo vynikající. Objednali jsme si nějaké polévky a ústřicovou omeletu se sladkokyselou omáčkou. Zatím jsem se ještě úplně nepřepnula z režimu evropského stravování, takže v polévce, kde plavaly všemožné mořské potvory, jsem se jen tak nimrala, zato ta omeleta byla úplně úžasná.\nPrvotní rozpaky z asijské kuchyně\nTaky jsme využili příležitosti a předali tu Julii nějaké dárky, které jsme jí přivezli - hlavně plyšového krtečka pro jejího půlročního Nathana, kterého nechala u rodičů v Taichungu. Během oběda jsme si povyprávěli všechny novinky a pak už jsme museli běžet do půjčovny aut, ve které pracuje Juliin kamarád a díky němuž jsme dostali na auto obrovskou slevu. Julia tu s námi prošla všechny formality a smlouvu. Její přítomnost pro nás byla k nezaplacení, protože personál v půjčovně neuměl moc anglicky (ano, divné, ale brzy jsme zjistili, že s angličtinou to na Taiwanu prostě vždycky nevyhrajeme).\nNež jsme se nadáli, půlka dne byla fuč a Julia se musela vrátit rychlovlakem zpátky do Taichungu a pokračovat v balení kufrů. Bylo nám líto, že spolu nemůžeme strávit víc času, ale i těch pár hodin bylo lepší než nic a byli jsme jí moc vděční, že si našla čas přijet za námi až do Taipei, i když ji za pár dnů čekalo stěhování na druhý konec světa. Šli jsme Julii vyprovodit na metro, a protože jsme ještě nebyli tak moc unavení, rozhodli jsme se navštívit další chrámy, které se nacházely nedaleko.\nNejprve jsme zavítali do Konfuciova chrámu, který je krásným příkladem jižního stylu a taiwanského jemného zdobného umění. Konfuciánské chrámy obecně působí oproti až kýčovité přezdobenosti chrámů budhistických a taoistických trochu stroze, ale jejich atmosféra je mnohem klidnější.\nKonfuciův chrám\nNaprostým chrámovým skvostem, který při návštěvě Taipei rozhodně nesmíte vynechat, je opodál stojící taoistický Bao\u0026rsquo;an Temple. Tento chrám je plný vytříbených ukázek tradičního zdobného umění. Chrám byl založen už roku 1760 a v 90. letech prošel rozsáhlou renovací. Dnes je zařazen na seznam kulturního dědictví UNESCO.\nChrám Bao\u0026rsquo;an\nJak si můžete všimnout z fotky, na tomto místě nás zastihla tma. Překvapivě ale v době jejího pořízení bylo teprve okolo šesté hodiny večer. Na Taiwanu se zkrátka stmívá brzy a je potřeba s tím počítat. Není to ovšem jen aktuální roční dobou - i v létě tu slunce zapadá třeba jen o hodinu později než v listopadu.\nA protože už nám samozřejmě od oběda vytrávilo, rozhodli jsme se vydat za dalšími nejen gastronomickými zážitky na nedaleký noční trh v Shilinu. Shilin je trh spíš pro turisty, místní sem už prý moc nechodí, každopádně pokud chcete poznávat místní kuchyni, nasávat atmosféru a zjistit, jak moc smrdí \u0026ldquo;stinky tofu\u0026rdquo; - lokální gastrospecialita, není lepšího místa, kde s tím začít.\nMy jsme si tu pěkně nacpali pupíky. Ochutnali jsme čerstvé ovocné džusy, smažená křepelčí vejce, jablka ve slanině, rajčata v cukrové polevě a ano, došlo i na bubble tea, které vymysleli právě tady na Taiwanu. A ano, bylo to hnusný a nedopili jsme to. Ale nemůžu říct, že bych Péťu nevarovala :-D! (Mou historicky první zkušenost s bubble tea si můžete připomenout v mém článku o návštěvě New Yorku.)\nRajčátka a švestky v polevě můžeme doporučit!\nNa trhy se ovšem nechodí jenom jíst, ale třeba i za zábavou. Jakmile minete stánky s jídlem, ocitnete se na takové malé asijské pouti plné různých atrakcí a her. Neodolali jsme a zaplatili si jednu partičku Binga s kameny Mahiong O:).\nBude z toho Bingo?\nPřímo uprostřed Shilinského trhu se nachází chrám Cixian zasvěcený bohyni Macu, v němž můžete obdivovat výjimečné kamenné a dřevěné rytiny. Současná podoba chrámu pochází z rekonstrukce v roce 1927.\nPéťa a Macu\nPřestože trh v Shilinu je mimořádně zajímavé místo, ze všech těch pouličních smradů nás po čase začala pěkně bolet hlava, takže jsme usoudili, že nových vjemů už pro dnešek bylo dost, a nasměrovali jsme to zase zpátky do našeho útulného Airbnb pokojíčku načerpat síly na další den. Rozhodli jsme se zajet se podívat do míst, kde tady v Taipei pěstují čaj. A o tom zas příště :)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/den-s-julii/","summary":"\u003cp\u003eRáno po probuzení vedly naše první kroky k metru, kde jsme si potřebovali vyřídit Easy Card - kartu na městskou hromadnou dopravu, která funguje na stejném principu, jako třeba Oyster Card v Londýně. Nabijete penízky a vesele jezdíte, až dokud nedojdou :) Při svém odjezdu kartu vrátíte v metru a dostanete zpátky svou zálohu ve výši 100 taiwanských dolarů.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eCo se týče kurzu a obecně cen na Taiwanu: 1 TWD odpovídá cca 0,7 Kč. Ceny se pohybují v dost podobných hladinách jako tady v Čechách, o něco dražší je jen balená voda. Obecně si ale myslím, že Taiwan patří mezi vůbec nejlevnější země, jaké jsem kdy navštívila. Co může být trošku problém, je placení kartou. V sámoškách typu 7 Eleven je většinou neberou, v restauracích a hotelech jak kde, v obchodech se suvenýry např. až od určité sumy\u0026hellip; No nebylo to úplně lehké a radši jsme si s sebou brali víc hotovosti. Vždy se dá ale platit kartou na benzínkách a naopak na noční trhy bez hotovosti ani nechoďte :)\u003c/p\u003e","title":"Den s Julií"},{"content":"Když jsem letos v květnu koukala z Bosporské úžiny poprvé na Asii, v hlavě už jsme s Péťou v té době nosili plán splnit si sen a konečně se podívat za Julií a Mendy na Taiwan. Přesnější obrysy tento plán dostal někdy na začátku září, kdy jsme u Emirates koupili letenky a vypůjčili v knihovně průvodce. O dva měsíce později jsme se ocitli v úplně novém světě. Ta pravá Asie, kterou jsme během tří neuvěřitelně krásných, ale vyčerpávajících týdnů poznali, nám toho nabídla tolik, že ještě dnes nejsem schopná všechny zážitky vstřebat. Budu se o ně s vámi dělit postupně. A myslím, že se opravdu máte na co těšit :-)\nNaše dlouhá cesta začala ve středu 4. listopadu, kdy jsme se SA busem vydali do Prahy. Z Ruzyně jsem letěla jenom jedinkrát v životě, když mi bylo šest. Od té doby tu to předpokládám dost zmodernizovali :-). Přestože se mi většinou na letištích čas děsně vleče, na této dovolené jsem nikdy neměla pocit, že bysme kdovíjak dlouho čekali. Buď šlo všechno velmi rychle nebo jsme dokázali čas efektivně vyplnit. Očekávanou premiérou pro nás byl let s Emirates, leteckou společností, která se těší velmi dobré pověsti, což byl také jeden z důvodů, proč jsme si je nakonec vybrali. A můžu říct, že to byla rozhodně skvělá volba. Emirates mají velice milé letušky (s rozkošnými kostýmky :)) a po dobu letu jsme nikdy netrpěli hladem, žízní ani zimou. V letadlech je navíc k dispozici bohatá filmotéka plná klasických filmových pokladů, která se mi zejména na zpáteční cestě postarala o příjemný let. Jen sluchátka doporučuju vzít si vlastní, ta jejich za moc nestojí ;-)\nPrvní úsek naší cesty trval necelých šest hodin, poté nás čekalo mezipřistání v Dubaji. Tady na nás padla celkem velká únava. Odlétat jsme měli až za 4 hodiny, což mi přišlo nekonečné. Zdejší letiště má ovšem jednu super vychytávku! Kromě klasických míst k sezení je po letišti roztroušena i řada lehátek, což je něco, co mezi dvěma dlouhými lety věru potřebujete. Dubajské letiště je taky vyhlášené svou mrazivou klimatizací, takže budete ještě rádi za to, že s sebou do tropů taháte zimní bundu :) Tak či tak jsme si tu nakonec dobře odpočinuli a než jsme se nadáli, seděli jsme v letadle, které už směřovalo rovnou do Taipei.\nCesta z Dubaje do Taipei mi ze všech letů, které jsme celkem absolvovali, utíkala asi nejpomaleji. Na jednu stranu jsem byla strašně unavená, na druhou jsem nedokázala udržet oči zavřené, jakmile začalo svítat a později, když se pod námi objevila Indie a pak Čína, jsem jen fascinovaně hleděla dolů. Okolo čtvrté hodiny odpoledne se z oblaků vyloupl hornatý ostrov, kterému portugalští mořeplavci dali název Ilha Formosa (Nádherný ostrov). Pilot nás ale svým kroužením ještě celkem dlouho napínal, než dostal povolení k přistání a my se po osmihodinovém letu konečně zase mohli dotknout pevné země. Teploměr ukazoval 29°C a naše radost neznala mezí :)\nKonečně na Taiwanu!\nK mému překvapení nás čekalo imigrační kolečko, snímání otisků prstů a dotazy, kde přesně budeme bydlet. Poté, co jsme úředníkům ukázali naši Airbnb rezervaci (o Airbnb tam asi nikdy nikdo neslyšel), se vyptávali, jestli je ta Anny (naše hostitelka) naše kamarádka a pořád se z nás snažili vytáhnout jméno hotelu. Nojo, já zapomněla, že jsme vlastně jednou nohou v Číně :D Ale pak nás konečně propustili, u pásů už na nás osamoceně čekaly naše dva kufry a za branami letiště večerní Taipei.\nNa letišti jsme ještě stačili směnit nějaké penízky, koupit si taiwanskou simkartu a nechat si poradit cestu do centra, kde jsme se měli setkat s naší hostitelkou Anny. Bydlení u Anny ve východní čtvrti Zhongshan bylo moc fajn. Byteček byl útulný a Anny, která se živí jako turistická průvodkyně, pro nás připravila i spoustu tipů, co bychom mohli v Taipei navštívit. Bohužel už jsem byla ten večer natolik unavená, že jsem její povídání pouštěla jedním uchem tam a druhým ven :D Jediným, na co jsme se ještě zmohli, byla sprcha a rychlý nákup v obchodě 7 Eleven na rohu. Těmito sámoškami jsou města na Taiwanu posetá, najdete je na každém rohu a sortiment je všude prakticky stejný. Každopádně pro nás byly vždy jistotou, když jsme potřebovali zahnat akutní hlad nebo žízeň. Voda z kohoutku na Taiwanu totiž není pitná (Taiwanci jsou zvyklí si ji filtrovat).\nI přes únavu po dlouhé cestě se první noc ozval jet lag. Někdy ve dvě ráno jsme se probudili ve stavu \u0026ldquo;jsem fresh, hurá do města\u0026rdquo;, což se opakovalo ještě následujících pár nocí. Jinak mě ale celkem překvapilo, že jsem na sobě časový posun nijak výrazně nepocítila. Pro mě jsou prostě mnohem bolestivější ty cesty na západ :)\nNa druhý den nás čekalo setkání s Julií, na kterou jsem se těšila ze všech holek Erasmaček nejvíc. O tom ale zase příště :)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zpatky-do-leta/","summary":"\u003cp\u003eKdyž jsem letos v květnu koukala z Bosporské úžiny poprvé na Asii, v hlavě už jsme s Péťou v té době nosili plán splnit si sen a konečně se podívat za Julií a Mendy na Taiwan. Přesnější obrysy tento plán dostal někdy na začátku září, kdy jsme u Emirates koupili letenky a vypůjčili v knihovně průvodce. O dva měsíce později jsme se ocitli v úplně novém světě. Ta pravá Asie, kterou jsme během tří neuvěřitelně krásných, ale vyčerpávajících týdnů poznali, nám toho nabídla tolik, že ještě dnes nejsem schopná všechny zážitky vstřebat. Budu se o ně s vámi dělit postupně. A myslím, že se opravdu máte na co těšit :-)\u003c/p\u003e","title":"Zpátky do léta"},{"content":"Přestože kosmetika je poslední dobou to poslední, na co mám čas a pomyšlení, o pravidelný měsíční přehled na vlastním těle otestovaných výrobků vás samozřejmě nemůžu ochudit :-)!\nSprchový gel Grapefruit z Floridy, Yves Rocher\nTyto sprcháče od Yves Rocher si kupuju každé léto, když na ně bývá akce 2+1 zdarma. Většinu jich rozdám blízkým, kteří mají zrovna narozeniny, ale občas u mě nějaký ten voňavý kousek i zůstane. A z tohoto sprcháče mám tedy mimořádnou radost! Myslím, že je to asi vůbec ten nejlepší, jaký jsem zatím od YR měla. Ta vůně je prostě úplně úžasná, svěží, letní, grepfruitová\u0026hellip; Pokud jste na ovocné citrusové vůně, tak téhle neodoláte! Tentokrát nemám výhrady ani ke složení, nenajdete v něm žádné parabeny. Prostě objev léta!\nKrém na ruce \u0026ldquo;Nechejte se hýčkat\u0026rdquo;, Isana\nHehe, tak už jen pro ten název jsem tuhle péči na ruce z rossmannovské limitované edice prostě musela vyzkoušet :-)! Oblíbené pumpičkové balení je už klasika. Ve složení výrobku najdete panthenol, bambucké máslo, avokádový olej nebo glycerin. Krém je určený na suchou pokožku, a přestože má celkem tekutou konzistenci, ruce velice dobře promastí a zhydratuje. Vůně není úplně přesně podle mého gusta, je dost nasládlá, ale zase ne úplně intenzivní. Na obale je charakterizována jako \u0026ldquo;smyslná květinová a dřevitá vůně s nádechem vanilky\u0026rdquo;. Krém trochu lepí - v tomto mi asi více vyhovují tekutější krémy třeba od značky Balea, ale Isana má zase podle mě lepší složení. Finální verdikt: druhé balení už asi nepotřebuju, ale na pracovním stole nebo v domácnosti se tenhle krémík určitě neztratí. A vůně je holt otázka preferencí.\nOsvěžující pleťová voda s růží, Avon\nPo hooodně dlouhé době se ke mně dostal katalog Avonu, tak jsem se rozhodla si z nostalgie něco málo objednat. A k mému překvapení tato pleťová voda není vůbec špatná. Docela obstojně pleť vyčistí, osvěží a navíc ani nevysušuje! Má poměrně nevýraznou parfemaci, což je taky plus. Jen škoda toho složení, v němž figuruje PEG i paraben. A bohužel mě dost zklamal i fakt, že Avon si ponechal poměrně příznivé ceny, ale zároveň zmenšil obaly. Když jsem tedy viděla reálnou velikost tohoto výrobku (150 ml), byť stál asi 50 Kč, docela mě to vytočilo. Nebyla jsem moc spokojená ani s nešikovným dávkovačem - z otvoru pleťová voda vytéká vyloženě po kapkách, takže aby tomu člověk trochu pomohl, musí obal zmáčknout - a vzhledem k tomu, že ten je z poměrně tvrdého plastu, není to úplně snadné a nedá se to moc korigovat. Když to shrnu, na vyzkoušení tahle pleťovka špatná nebyla, ale podruhé už ji mít asi nemusím.\nTělové mléko s arganovým olejem a bambuckým máslem, Bione\nToto léto bylo mimořádně bohaté na slunečné tropické dny a s tím spojené koupání a slunění u vody, což mojí suché pokožce nedělá vždycky úplně dobře, a tak dost dbám na následnou péči a hydrataci. Za tímto účelem jsem si pořídila toto výživné tělové mléko od Bione, které obsahuje zvláčňující a regenerační složky jako bambucké máslo či panthenol. Mléko má gelovou konzistenci, výborně se roztírá a velmi rychle se i vstřebává. Má lehce nasládlou vůni, typickou pro bambucké máslo, která sice v kosmetice nepatří mezi mé favoritky, ale zároveň mi ani nijak nevadí. Pokožka je po namazání krásně hebká, jen ta hydratace by za mě mohla být malinko lepší. Jinak je ale tělové mléko moc příjemné a za cenu cca 70 Kč je ho mooooc (500 ml). Pro ty, co DROGu nesledují pravidelně a o Bione ještě neslyšeli, jen zopakuji, že se jedná o šetrnou českou kosmetiku, která neobsahuje parabeny, silikony, ropné produkty, barviva ani další složky, které si na tělo nechceme mazat :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/rijnova-kosmetika-2/","summary":"\u003cp\u003ePřestože kosmetika je poslední dobou to poslední, na co mám čas a pomyšlení, o pravidelný měsíční přehled na vlastním těle otestovaných výrobků vás samozřejmě nemůžu ochudit :-)!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eSprchový gel Grapefruit z Floridy, Yves Rocher\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTyto sprcháče od Yves Rocher si kupuju každé léto, když na ně bývá akce 2+1 zdarma. Většinu jich rozdám blízkým, kteří mají zrovna narozeniny, ale občas u mě nějaký ten voňavý kousek i zůstane. A z tohoto sprcháče mám tedy mimořádnou radost! Myslím, že je to asi vůbec ten nejlepší, jaký jsem zatím od YR měla. Ta vůně je prostě úplně úžasná, svěží, letní, grepfruitová\u0026hellip; Pokud jste na ovocné citrusové vůně, tak téhle neodoláte! Tentokrát nemám výhrady ani ke složení, nenajdete v něm žádné parabeny. Prostě objev léta!\u003c/p\u003e","title":"Říjnová kosmetika"},{"content":"Ve čtenářské rubrice se mi tento měsíc sešla taková hezká stylová dvojice - King a Gott :-)).\nStephen King - Osvícení\nLetos v létě jsem se konečně odhodlala ke zhlédnutí slavného Kubrickova hororu, a tak bylo setkání s literární předlohou Stephena Kinga jen otázkou času. Sama teď nevím, jestli prohlásit, že Kubrickovo Osvícení je jednou z mála světlých výjimek, kdy filmové zpracování překonalo svou knižní předlohu. Kniha je podrobnější, více se zaobírá dětstvím a obecně minulostí hlavních hrdinů a činí z nich tak zajímavější postavy, než jakými jsou ve filmu. Takové pocity hrůzy jako Kubrickův snímek ve mně ale nevyvolala. Kingův závěr je pak na rozdíl od filmu trochu \u0026ldquo;happy endový\u0026rdquo;. Ať už se rozhodnete seznámit se s tajemným příběhem hotelu Overlook v jakékoliv podobě, můžu vám Osvícení jen doporučit. Je to pravá hororová klasika, která vám za ponurých podzimních večerů přivodí pořádné mrazení v zádech. A pro jistotu doporučuju dopřávat si tento zážitek tehdy, když zrovna nejste sami doma ;-)!\nRostislav Sarvaš - Jak to vidí Gott\nMálokdy se mi stane, že bych v naší domácí knihovničce objevila nějakou perlu, ovšem tuto knihu s podtitulem Rozhovor na lodi jsem si přečetla skutečně se zájmem. Jednak mám pocit, že s Karlem Gottem už dneska interview nikdo moc nedělá a navíc tento rozhovor pochází z počátku 90. let, a je tak zároveň zajímavým svědectvím o duchu té doby. Kniha je rozdělena do několika kapitol (dnů), z nichž každá volně krouží kolem určitého tématu. Krom překvapení, jak dobře se Gott orientuje ve světové politice, interview přináší i několik velice vtipných pasáží, např. když Kája vypráví o tom, jak zkusil poprvé LSD nebo nevybíravě kritizuje módní vkus Phila Collinse :-D. Fanoušky jistě potěší i bohatá fotografická příloha. Osobně jsem se o našem Zlatém Slavíkovi dočetla spoustu nových informací, a přestože se nejedná o klasickou biografii, můžu knihu doporučit každému, koho život a názory Karla Gotta zajímají. No a pro Kájovy fanoušky je to samozřejmě \u0026ldquo;must read\u0026rdquo; záležitost ;-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/z-rijnove-knihovnicky/","summary":"\u003cp\u003eVe čtenářské rubrice se mi tento měsíc sešla taková hezká stylová dvojice - King a Gott :-)).\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eStephen King - Osvícení\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eLetos v létě jsem se konečně odhodlala ke zhlédnutí slavného Kubrickova hororu, a tak bylo setkání s literární předlohou Stephena Kinga jen otázkou času. Sama teď nevím, jestli prohlásit, že Kubrickovo \u003cem\u003eOsvícení\u003c/em\u003e je jednou z mála světlých výjimek, kdy filmové zpracování překonalo svou knižní předlohu. Kniha je podrobnější, více se zaobírá dětstvím a obecně minulostí hlavních hrdinů a činí z nich tak zajímavější postavy, než jakými jsou ve filmu. Takové pocity hrůzy jako Kubrickův snímek ve mně ale nevyvolala. Kingův závěr je pak na rozdíl od filmu trochu \u0026ldquo;happy endový\u0026rdquo;. Ať už se rozhodnete seznámit se s tajemným příběhem hotelu Overlook v jakékoliv podobě, můžu vám \u003cem\u003eOsvícení\u003c/em\u003e jen doporučit. Je to pravá hororová klasika, která vám za ponurých podzimních večerů přivodí pořádné mrazení v zádech. A pro jistotu doporučuju dopřávat si tento zážitek tehdy, když zrovna nejste sami doma ;-)!\u003c/p\u003e","title":"Z říjnové knihovničky"},{"content":"No to je zase nadělení! Nějak se toho za měsíc září sešlo víc, než jsem čekala. Ovšem plácám se uznale po rameni za to, jak jsem letos úspěšně odolala svodům Dnů Marianne :D!\nAntiperspirant Sensitive, Cien\nTyhle antiperspiranty z Lidlu mám celkem ráda pro jejich mini-velikost - jsou super na cesty. Neúčinkují úplně na sto procent, ale když to porovnám s mnohdy dražšími a \u0026ldquo;značkovějšími\u0026rdquo; kousky z drogerií, za ty peníze jsou víc než fajn. Tento antiperspirant má celkem nenápadnou mýdlovou vůni, takovou trochu retro :D. Hliník ve složení nepřekvapí, ale ani nepotěší\u0026hellip;\nSprej na vlasy \u0026ldquo;Mass Maker\u0026rdquo;, Garnier\nV oblasti vlasové kosmetiky mě málokdy něco dokáže skutečně nadchnout, ale tento výrobek si myslím zaslouží trochu pozornosti. Jedná se o sprej pro vytvoření rozsuchaného vzhledu, který se aplikuje ke kořínkům vlasů. Povrch vlasů poté jakoby \u0026ldquo;zhrubne\u0026rdquo; a účes působí objemnějším dojmem. Efekt je dlouhodobý, sprej vlasy nemastí ani nezatěžuje. Navíc pěkně ovocně voní. Není ani nijak drahý - dá se sehnat už za 60-70 Kč. Pokud máte chuť vyzkoušet nějaký nový stylingový produkt, který dodá vašemu účesu dlouhodobý objem, za sebe můžu tento kousek určitě doporučit.\nBalzám na rty Karité, Yves Rocher\nYves Rocher před nějakým časem inovovali svou řadu balzámů na rty, a tak jsem se rozhodla vyzkoušet také jeden vzorek. Vybrala jsem si ten s obsahem bambuckého másla, který by měl okamžitě vyživit a zklidnit poškozené rty. Balzám typicky sladce voní, docela hezky rty zjemní, ale v oblasti hydratace to žádný velký zázrak zase není - na poškozené rty je podle mě krátký a když jsem třeba seděla v klimatizovaném prostoru, od nepříjemného vysušení rtů mě rozhodně nezachránil. Za mě je to tedy spíš takový průměr, který můžete nosit jako nouzovku v kabelce, ale nic extra od něj nečekejte. Každopádně chválím YR za vylepšení obalu, který je teď mnohem bytelnější a praktičtější, než byl ten předtím.\nOční linky Scandal Eyes, Rimmel (odstín 001 Black/Noir)\nZ tohoto výrobku jsem upřímně dost zklamaná. Linky jsem totiž použila jenom párkrát a pak prostě vyschly :(. Nevím, jestli to bylo jen vadným kouskem, ale přišlo mi, že už od začátku malují slaběji, než bych si představovala, a černočerné rozhodně nebyly. Co mi na nich přišlo docela fajn, je velice tenký hrot, se kterým by se dala vyčarovat přesná linka - kdyby ten hrot tedy maloval, že. Linky by měly být dokonce i voděodolné, ale to už jsem vůbec neměla možnost otestovat. No, za sebe je bohužel doporučit fakt nemůžu, ale jestli s nima máte lepší zkušenost a měla bych jim dát ještě šanci, podělte se v komentáři.\nPleťový olej Avenia, Saloos\nPleťové olejíčky od Saloos jsem si vážně oblíbila. V drogeriích ale bohužel nenabízí moc široký sortiment, začala jsem tedy pátrat na internetu, až jsem objevila web Parfums.cz. Krom toho, že tu naleznete výrobky Saloos za příznivější ceny než třeba v DMku, máte na výběr z opravdu široké škály produktů pro všechny druhy pleti. Tento olejíček Avenia je vhodný zejména pro pleť se sklonem k rozšířeným žilkám a začervenání. Pleť by měl zklidnit a zmírnit pocity pnutí. Musím říct, že je opravdu báječný. Nemá sice tak líbivou vůni, jako levandule, kterou jsem používala předtím, zato mi však příjde mnohem výživnější, mastnější. Pleť krásně zvláční, ale neucpává. Olej Avenia je vyrobený z bio olejů lisovaných za studena a 100% přírodních esenciálních olejů. Neobsahuje konzervační ani syntetické vonné látky. Jsem z něj opravdu nadšená a můžu ho jen doporučit. Cena na Parfums.cz: 136 Kč.\nZjemňující pleťová voda, Garnier\nV oblasti pleťové kosmetiky podle mě značka Garnier nepatří k žádným velkým zázrakům, ale z nějakého záhadného důvodu u mě skončil tento kousek určený pro suchou pleť. Pleťová voda s ochranným výtažkem z růže slibuje tonizaci a zjemnění pleti. Z mého pohledu toho moc nedělá a pleť akorát vysušuje. Má celkem nenápadnou, lehce nasládlou parfemaci. Složení je poměrně stručné, ale ani tak v něm nechybí paraben nebo PEG. Nejvíce tristní je na tomto výrobku ovšem jeho obal - to šíleně nepraktické Garnier balení a konkrétně uzávěr, který má tak blbej otvor, že vám z něj půlka produktu vždycky vyteče úplně mimo. A tyhle obaly se vyrábí co pamatuju a ještě stále je bohužel nijak neinovovali :(! No, myslím, že tohle byl zase na nějakou dobu poslední Garnier výrobek v mé koupelně.\nBalzám na ruce Rakytník řešetlákový, Bione\nČas od času ráda zavítám do drogerie Teta, kterou sice jinak nijak zvlášť v oblibě nemám, nicméně zatím jsem ještě nikde jinde nenarazila na tak bohatý výběr výrobků české kosmetiky značky Bione. Pokud vám dosud tato značka unikala, doporučuju jí věnovat pozornost! Za fajn ceny vyrábí zajímavou kosmetiku, která neobsahuje silikony, parabeny ani ropné produkty, zato v ní najdete přírodní složky. Na každém obale je navíc o výrobku uvedeno i vyčerpávající povídání. Tento balzám na ruce s rakytníkem je velmi lehký, ale zároveň dostatečně zvláčňující krém. Vstřebává se celkem rychle, i když lehký pocit mastnoty na rukou zůstává, to zas ne že ne. Příjde mi, že je bez parfemace - voní velice jemně a čistě, jako klasické mýdlo. Krom extraktu z plodů rakytníku obsahuje např. bambucké máslo, vitamín E, panthenol a celou řadu dalších prospěšných látek. Balení o velikosti 200 ml vás vyjde na cca 60 Kč, což je více než příjemná cena.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zarijova-kosmetika-2/","summary":"\u003cp\u003eNo to je zase nadělení! Nějak se toho za měsíc září sešlo víc, než jsem čekala. Ovšem plácám se uznale po rameni za to, jak jsem letos úspěšně odolala svodům Dnů Marianne :D!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eAntiperspirant Sensitive, Cien\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTyhle antiperspiranty z Lidlu mám celkem ráda pro jejich mini-velikost - jsou super na cesty. Neúčinkují úplně na sto procent, ale když to porovnám s mnohdy dražšími a \u0026ldquo;značkovějšími\u0026rdquo; kousky z drogerií, za ty peníze jsou víc než fajn. Tento antiperspirant má celkem nenápadnou mýdlovou vůni, takovou trochu retro :D. Hliník ve složení nepřekvapí, ale ani nepotěší\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Zářijová kosmetika"},{"content":"Za uplynulý měsíc tu mám naprosto nesourodou čtveřici knížek, ale třeba si z ní aspoň každý vybere něco.\nGeorge R. R. Martin - Hostina pro vrány 2\nA jdeme do finále :)! S odchýlením od seriálu pro mě série Hry o trůny konečně zase vzbudila pořádné emoce a napětí. Hostina pro vrány se zaobírá těmi z mého pohledu zajímavějšími postavami, ale na druhou stranu už se těším i na dění na Zdi a na další dějové linie.\nErich Kästner - Luisa a Lotka\nLuisa a Lotka je jednou z mých vůbec nejmilovanějších dětských knížek. Dá se jen žasnout nad tím, jak je ten příběh o rozdělených dvojčatech zábavný a nestárnoucí - a to jak pro dětského, tak vlastně i pro dospělého čtenáře. A tohle vydání s ilustracemi Josefa Žemličky prostě zbožňuju!\nRomain Rolland - Petr a Lucie\nStejně krásná a nestárnoucí je i tato krátká romantická novela. První světová válka a Paříž společně vytvořily kulisy nezapomenutelnému příběhu tragické lásky studenta Petra a malířky Lucie.\nIvan Klíma - Milenci na jednu noc\nSoubor tří krátkých povídek spojuje společné téma, naznačené v samotném názvu knihy. Osobně mě kniha nijak zvlášť nezaujala - v omezeném prostoru povídky se nedalo hrdiny a jejich pohnutky příliš poznat a rozklíčovat, většina postav mi byla dost nesympatická a celkově mi přišlo, že v tom všem chyběl nějaký hlubší smysl nebo pointa. Možná kdyby se příběhy trochu více rozvinuly, mohlo by se z toho něco vykřesat. Téma jako takové mi přijde zajímavé a inspirativní, ale Klímovo zpracování se mi zdá bohužel dneska už dost neaktuální\u0026hellip;\nZhasne a posadí se do houpací židle a tu ji napadne, že láska je vlastně jako život, člověk ví, že skončí špatně, že se skončí příliš brzy, že není naděje v jeho trvání, a přece jej žije; a člověk tedy miluje - jako žije - s touhou po trvání a bez naděje na trvání, miluje se zavřenýma očima a s úzkostí, která prolíná štěstí, a nemyslí a nechce myslet.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/ze-zarijove-knihovnicky/","summary":"\u003cp\u003eZa uplynulý měsíc tu mám naprosto nesourodou čtveřici knížek, ale třeba si z ní aspoň každý vybere něco.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eGeorge R. R. Martin - Hostina pro vrány 2\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eA jdeme do finále :)! S odchýlením od seriálu pro mě série \u003cem\u003eHry o trůny\u003c/em\u003e konečně zase vzbudila pořádné emoce a napětí. \u003cem\u003eHostina pro vrány\u003c/em\u003e se zaobírá těmi z mého pohledu zajímavějšími postavami, ale na druhou stranu už se těším i na dění na Zdi a na další dějové linie.\u003c/p\u003e","title":"Ze zářijové knihovničky"},{"content":"O pořízení sady kosmetických štětců jsem uvažovala už pěkně dlouho, ale nakonec jsem vždycky přinesla nějaký aktuálně chybějící kousek z drogerie a nákup sady zase odložila. Drogérkové štětce mi celkem dobře sloužily (a některé ještě stále slouží, takže to s tou jejich kvalitou tak špatné nebude), ale zkrátka jsem si řekla, že je na čase pořídit si něco \u0026ldquo;lepšího\u0026rdquo; - koneckonců je používám téměř každý den. Nakonec jsem se po pročtení několika recenzí rozhodla objednat si štětce, navržené od české beauty blogerky, kterou asi čtenáři mé DROGa rubriky budou dobře znát. Jednak Pétin kanál na Youtube ráda sleduju, takže mi přijde super trochu ji podpořit v tom, co dělá, a navíc si myslím, že člověk, který se v takové míře zajímá o kosmetiku a líčení, by špatný štětce nenavrhnul :-). Nakonec jsem se rozhodla pro Basic sadu, která zahrnuje 5 různých štětců ke kompletnímu nalíčení obličeje.\nFlat top štětec B01\nŠtětce jako takové mě hned na začátku trochu překvapily svou velikostí - byla jsem do té doby zvyklá spíš na mini cestovní štětce. Musím ale říct, že se mi s nimi pracuje moc dobře, dřevěná rukojeť se dobře drží a neklouže v ruce. Flat top je mimořádně hustý a make-up se s ním dá do pleti krásně a rychle zapracovat. Nehrozí žádné šmouhy - výsledkem je jen krásný přirozený finish. Snad jedinou nevýhodou, kterou jsem na tomto štětci objevila, je fakt, že s ním spotřebuju větší množství make-upu - hodně se ho vstřebá v těch hustých štětinách. To mi ale přijde jako celkem malá daň za to, jak hezký výsledek umí na tváři vytvořit. Rozhodně nejlepší způsob nanášení make-upu, jaký jsem dosud vyzkoušela!\nŠtětec na pudr B02\nI tento štětec je úžasně hustý a navíc má i velmi jemné štětiny. Díky své velikosti pokryje naráz poměrně velkou plochu a nanášení pudru je tak opravdu rychlé. Prý se dá také použít na bronzer či na tvářenku.\nŠtetec na blending B03\nJe to vůbec můj první blending brush, takže nemám s čím srovnávat. Každopádně můžu říct, že i začátečníkovi, jako jsem já, se s ním pracuje dobře a stíny dokáže krásně zjemnit až do ztracena. Původně jsem si představovala, že bude štětec ještě hustší, ale nakonec si myslím, že množství štětin je k preciznímu zjemnění barevných přechodů úplně ideální - dobře se s ním dostanete i do očního koutku. Je to rozhodně štětec, který mi v mé kosmetické sbírce moc chyběl!\nŠtětec na stíny B04\nTento štětec je určený na nanášení očních stínů na celé víčko či na větší plochy, ale měl by být vhodný i na korektor. Mně osobně se při nanášení korektoru úplně neosvědčil. Ne že by se nedal použít, ale přišlo mi, že nedokáže zapracovat korektor do pleti tak dobře a přirozeně jako můj štětec z Rossmanna. Používám ho tedy k jeho primárnímu účelu - pro nanášení stínů. V tomto směru mu nemám co vytknout - opět velejemné štětinky a příjemná manipulace.\nTužkový štetec B05\nTento poslední kousek, přiznám se, moc nepoužívám. Je určený pro přesné nanášení stínů např. do ohybu víčka. Málokdy mám čas nebo chuť si s líčením takhle hrát, ale rozhodně se u mě tenhle štětec neztratí a třeba na kouřové líčení jednou za čas bude určitě skvělý.\nZa celou sadu jsem dala 549 Kč (poštovné bylo zdarma), což je podle mě skvělá cena za tak fajn štětce. Komunikace s e-shopem byla naprosto bezproblémová a štětce jsem měla doma mnohem dřív, než jsem čekala. Za sebe můžu rozhodně jen doporučit :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kosmeticke-stetce-petra-lovely-hair/","summary":"\u003cp\u003eO pořízení sady kosmetických štětců jsem uvažovala už pěkně dlouho, ale nakonec jsem vždycky přinesla nějaký aktuálně chybějící kousek z drogerie a nákup sady zase odložila. Drogérkové štětce mi celkem dobře sloužily (a některé ještě stále slouží, takže to s tou jejich kvalitou tak špatné nebude), ale zkrátka jsem si řekla, že je na čase pořídit si něco \u0026ldquo;lepšího\u0026rdquo; - koneckonců je používám téměř každý den. Nakonec jsem se po pročtení několika recenzí rozhodla objednat si štětce, navržené od české beauty blogerky, kterou asi čtenáři mé DROGa rubriky budou dobře znát. Jednak Pétin kanál na Youtube ráda sleduju, takže mi přijde super trochu ji podpořit v tom, co dělá, a navíc si myslím, že člověk, který se v takové míře zajímá o kosmetiku a líčení, by špatný štětce nenavrhnul :-). Nakonec jsem se rozhodla pro Basic sadu, která zahrnuje 5 různých štětců ke kompletnímu nalíčení obličeje.\u003c/p\u003e","title":"Kosmetické štětce Petra Lovely Hair"},{"content":"Jedna výborná zeleninová polévka, která se skvěle hodí ke konci léta a můžete si ji stejně jako my ještě vychutnat na zahradě nebo na balkoně spolu s posledními opravdu teplými slunečními paprsky.\n1 - 2 brambory kostka zeleninového bujonu 1 cuketa 1 jarní cibulka 100g čedaru muškátový oříšek, sůl a pepř Oloupané a nakrájené brambory dáme do hrnce, zalejeme vodou, aby byly zcela ponořené, přidáme kostku zeleninového bujonu a přivedeme k varu. Vaříme 5 minut, poté přidáme cuketu nakrájenou na kostičky. Dalších 5 minut vaříme pod pokličkou a poté přidáme nasekanou bílou část jarní cibulky. Povaříme posledních 5 minut, poté vmícháme nastrouhaný sýr a polévku dochutíme muškátovým oříškem, solí a pepřem. Nakonec ji rozmixujeme ponorným mixérem. Servírujeme posypané čedarem a zelenou jarní cibulkou.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cuketova-polevka/","summary":"\u003cp\u003eJedna výborná zeleninová polévka, která se skvěle hodí ke konci léta a můžete si ji stejně jako my ještě vychutnat na zahradě nebo na balkoně spolu s posledními opravdu teplými slunečními paprsky.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 - 2 brambory\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ekostka zeleninového bujonu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 cuketa\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 jarní cibulka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e100g čedaru\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003emuškátový oříšek, sůl a pepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eOloupané a nakrájené brambory dáme do hrnce, zalejeme vodou, aby byly zcela ponořené, přidáme kostku zeleninového bujonu a přivedeme k varu. Vaříme 5 minut, poté přidáme cuketu nakrájenou na kostičky. Dalších 5 minut vaříme pod pokličkou a poté přidáme nasekanou bílou část jarní cibulky. Povaříme posledních 5 minut, poté vmícháme nastrouhaný sýr a polévku dochutíme muškátovým oříškem, solí a pepřem. Nakonec ji rozmixujeme ponorným mixérem. Servírujeme posypané čedarem a zelenou jarní cibulkou.\u003c/p\u003e","title":"Cuketová polévka"},{"content":"Uplynulý víkend byl nejen bohatý na kulinářské pokusy, ale navíc přinesl i jeden milý zážitek - autogramiádu Dity P. v Knihcentru. A tak jsem si nechala podepsat krásný druhý díl Ditiny kuchařky, kterou jsem dostala od Péti k narozeninám. Snad mi teď ty recepty půjdou samy :-D! Hned v neděli jsem se rozhodla vyzkoušet nový recept na jablečný koláč. Není sice podle Dity, ale z Ona Dnes, každopádně je hrozně dobrý a určitě se zařadí do sbírky mých oblíbených jablečných receptů. Jestli něco miluju na podzimu, tak je to vůně všech těch báječných jablečných dezertů čerstvě vytažených z trouby!\nlžíce strouhanky 4 jablka 150g másla 1 hrnek mouky 1 hrnek cukru krupice 2 velká vejce kešu oříšky 2 lžičky skořice špetka muškátového oříšku sůl Troubu si předehřejeme na 180°C. Koláčovou formu vymažeme máslem a vysypeme strouhankou. Jablka omyjeme, rozčtvrtíme, vykrájíme jádřince a oloupeme. Nakrájíme na slabší plátky a poklademe jimi dno koláčové formy. Já jsem ještě recept vylepšila a jablíčka posypala nasekanými kešu oříšky. Na těsto smícháme cukr s rozpuštěným máslem, přilijeme rozšlehaná vejce, mouku, skořici, muškátový oříšek a sůl. Těsto přelijeme přes jablka a formu vložíme do trouby. Pečeme 45-50 minut.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/svedsky-kolac-naruby/","summary":"\u003cp\u003eUplynulý víkend byl nejen bohatý na kulinářské pokusy, ale navíc přinesl i jeden milý zážitek - autogramiádu Dity P. v Knihcentru. A tak jsem si nechala podepsat krásný druhý díl Ditiny kuchařky, kterou jsem dostala od Péti k narozeninám. Snad mi teď ty recepty půjdou samy :-D! Hned v neděli jsem se rozhodla vyzkoušet nový recept na jablečný koláč. Není sice podle Dity, ale z Ona Dnes, každopádně je hrozně dobrý a určitě se zařadí do sbírky mých oblíbených jablečných receptů. Jestli něco miluju na podzimu, tak je to vůně všech těch báječných jablečných dezertů čerstvě vytažených z trouby!\u003c/p\u003e","title":"Švédský koláč naruby"},{"content":"Díky letošnímu mimořádně horkému létu se dokonce i na naší zahradě letos urodilo nebývalé množství meruněk. Bohužel sezóna vrcholila právě v době, kdy jsem zůstala na neschopence se střevní chřipkou. Ale přece to sladké nadělení nenechám shnít, žejo! A tak nezbylo nic jiného, než to všechno uchovat na časy budoucí, kdy se mé zažívání dá do pořádku\u0026hellip; a prostě to zavařit. Sladko-kysele!\n4 lžíce olivového oleje 500g žlutých paprik 200g červené cibule 1kg meruněk 2 lžičky nasekaného či sušeného tymiánu 100ml octa 1 balení želírovacího cukru Extra 2:1 (Dr. Oetker) 2 a 1/2 lžíce soli pepř 1 balíček pomůcky ke konzervování (Dr. Oetker) Ve větším hrnci rozpálíme olivový olej, přidáme očištěné a nakrájené papriky, nasekanou cibuli a podusíme. Přidáme vypeckované nakrájené meruňky, tymián, ocet a dobře promícháme s želírovacím cukrem. Vše za stálého míchání přivedeme k varu a důkladně povaříme minimálně 5 minut. Směs osolíme, opepříme a vmícháme pomůcku ke konzervování. Plníme do připravených sklenic až po okraj. Uzavřeme víčky, sklenice obrátíme dnem vzhůru a asi 5 minut necháme stát na víčku. Výše uvedená dávka mi vyšla na 6 nebo 7 marmeládových skleniček.\nČatní je vynikající ke grilovanému masu, ale dá se použít jako dip ke všemu, co vás právě napadne. A klidně i jen tak k bagetě - variant je milion :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/merunkovo-paprikove-catni/","summary":"\u003cp\u003eDíky letošnímu mimořádně horkému létu se dokonce i na naší zahradě letos urodilo nebývalé množství meruněk. Bohužel sezóna vrcholila právě v době, kdy jsem zůstala na neschopence se střevní chřipkou. Ale přece to sladké nadělení nenechám shnít, žejo! A tak nezbylo nic jiného, než to všechno uchovat na časy budoucí, kdy se mé zažívání dá do pořádku\u0026hellip; a prostě to zavařit. Sladko-kysele!\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e4 lžíce olivového oleje\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e500g žlutých paprik\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e200g červené cibule\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1kg meruněk\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 lžičky nasekaného či sušeného tymiánu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e100ml octa\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 balení želírovacího cukru Extra 2:1 (Dr. Oetker)\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 a 1/2 lžíce soli\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003epepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 balíček pomůcky ke konzervování (Dr. Oetker)\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eVe větším hrnci rozpálíme olivový olej, přidáme očištěné a nakrájené papriky, nasekanou cibuli a podusíme. Přidáme vypeckované nakrájené meruňky, tymián, ocet a dobře promícháme s želírovacím cukrem. Vše za stálého míchání přivedeme k varu a důkladně povaříme minimálně 5 minut. Směs osolíme, opepříme a vmícháme pomůcku ke konzervování. Plníme do připravených sklenic až po okraj. Uzavřeme víčky, sklenice obrátíme dnem vzhůru a asi 5 minut necháme stát na víčku. Výše uvedená dávka mi vyšla na 6 nebo 7 marmeládových skleniček.\u003c/p\u003e","title":"Meruňkovo-paprikové čatní"},{"content":"Původně jsem tento příspěvek chtěla věnovat festivalu České Hrady, na které jsme letos po několika letech opět zavítali. Ale než jsem ho stačila dokončit, vyjeli jsme na další festival, bratislavský Uprising. A tak jsem se rozhodla oba zážitky spojit do jednoho článku.\nNa Českých Hradech se letos krom několika festivalových stálic typu Skyline nebo Sto zvířat objevila i celá řada interpretů, které jsem dosud naživo neviděla. První mou koncertní premiérou byli Čechomoři. V době jejich vysoupení se po areálu začalo trousit docela povážlivé množství lidí, kteří dorazili na večerní \u0026ldquo;hvězdné\u0026rdquo; koncerty. Horko vrcholilo (Hrady se letos na Veveří konaly o druhém srpnovém víkendu, na který meteorologové předpovídali padání teplotních rekordů), takže mi zpočátku koncert přišel trošičku chcíplý, ale možná to bylo i tím, že Čechomoři moc nekomunikovali s publikem. Navíc se na všechny lidovky pařit nedá :D. Ale postupně se to rozjelo, lidi začali zpívat a když zahráli moji nejmilejší, Hrušku, propadla jsem té atmosféře taky :-).\nPo Čechomorech vystoupila Anna K., kterou jsem zatím naživo taky nezažila. Ze všech interpretů na Hradech působila nejsympatičtěji a i přes počáteční technické problémy to byl super koncert. Já jsem teda dost mainstreamový posluchač, takže se mi zavděčila spíš svými rádiovými hity. A nijak se za to nestydím :D.\nLetní pohodička na Veveří\nKoncert kapely Chinaski by se dal nejlépe charakterizovat slovy \u0026ldquo;davové šílenství\u0026rdquo;. Doteďka jsem si asi nikdy pořádně neuvědomila, jak jsou Chinaski u nás populární. Dostat se do kotle bylo naprosto nereálné, ale uvízli jsme na celkem fajnovém místě někde veprostřed, odkud byl dobrý výhled na kapelu a atmosféra více než hustá :D. To nadšení davu mě úplně strhlo. První půlka koncertu byly spíš věci z nejnovějšího alba - některé jsem měla naposlouchané a ten zbytek mi přišel taky dost dobrý. A pak už přišly starší pecky. Ale těch opravdu archivních mi tam dost chybělo. Zazněly jen Drobná paralela, Stejně jako já\u0026hellip; a Punčocháče :D. Závěrečný přídavek Víno mi přišel v kontextu vystoupení u nás na Moravě trochu podbízivý, ale možná by mě ve výsledku zklamalo, kdyby to nezahráli, takže asi nakonec cajk 8-).\nNaprostým vrcholem Hradů ale pro mě bylo závěrečné vystoupení kapely Wanastowi Vjecy. Zažít na vlastní oči a uši legendu Roberta Kodyma byl prostě jedinečný zážitek a i kdybych viděla z celých Hradů jen jeho koncert, stálo by to za to! Dneska už Wanastovky vlastně ani neposlouchám, ale i tak jsem skoro všechny songy znala a celý koncert prozpívala. Andělé, Vlkodlak, Nahá\u0026hellip; všechny ty starý pecky, který se hrály v Esu, když jsem byla ještě malá. A Sbírka zvadlejch růží, která dodneška dostává fanynky do kolen. Jestli jsem si na něco šetřila hlasivky celej den, tak to bylo přesně na ten moment, kdy Robert Kodym spustil \u0026quot; Netvař se tak na mě že jsi úplně zlá\u0026hellip;\u0026quot;.\nTo bratislavský reggae festival Uprising byl celý jedna velká koncertní premiéra. Že tam letos prostě musíme mi došlo někdy v květnu, když jsem cestou na Zvonařku zahlídla obrovský plakát a na něm 2 jména: Anthony B a Matysiahu. Kdo tam bude hrát dál už nám bylo vlastně celkem fuk :).\nNaše festivalová parta :)\nNaši koncertní plavbu zahájil svým koncertem Jah Sun, jedna z největších reggae hvězd Kalifornie a za mě určitě jeden z nejlepších koncertů na Uprisingu. Hudební objev léta :-)!\nHlavním lákadlem festivalu a nejspíš také největší vystupující reggae legendou byl Bunny Wailer, jeden ze zakládajících členů kapely The Wailers, se kterými hrál Bob Marley! Vzhledem k tomu, že Bunnymu už táhne skoro na sedmdesát, byli jsme na jeho koncert dost zvědaví a docela nás překvapilo, jak to na pódiu ještě rozbalil :D!\nNa festivale byla hojně zastoupena také česká a slovenská reggae a dancehall scéna. Kromě roztančeného koncertu slovenských Medial Banana jsme si nejvíc užili vystoupení Mr. Rolla, který patří k našim oblíbencům už od časů Žízníkova. Bohužel k nám na Moravu na koncerty moc nejezdí :(. Byli jsme tedy rádi, že si na něho můžeme zapařit alespoň tady. Jen škoda, že vynechal pár našich oblíbených letních hitů, které by se podle mě k atmosféře festivalu skvěle hodily.\nA teď už k tomu, na co jsme se těšili úplně nejvííííc! Hvězda z Jamajky, Anthony B,rozhodně nezklamal - jeho vystoupení bylo skvělé, nabité energií a zaznělo všechno, na co jsem se těšila. Nejvíc fascinující bylo ale to, jak si totálně snadno podmanil publikum. Po téhle, ale i po všech ostatních stránkách jednoduše nepřekonatelné vystoupení.\nOproti tomu, ač to nerada přiznávám, pro mě byl koncert Matysiahu docela zklamáním. Těšila jsem se na podobně nabitou show, silný hity, kterých má v repertoáru celou řadu\u0026hellip; místo toho nás čekalo poněkud pesimisticky laděné komorní vystoupení. Teprve později jsem se dozvěděla, že moje očekávání byla trochu mimo a většina koncetů Matysiahu se nese právě v tomto duchu. Trošku jsem roztála, až když zazněla One Day, ale i tak jsem se nemohla zbavit pocitu, že bych šla na Matysiahu příště raději někam do klubu. Na festival se mi tohle prostě nějak nehodilo.\nCelý festival uzavíralo vystoupení UB40. Proč to nepřiznat - že se název této doposud tajemnem obestřené kapely \u0026ldquo;úbé čtyřicet\u0026rdquo; rovná už o mnoho povědomější britské kapele \u0026ldquo;júbí forty\u0026rdquo; mi došlo asi až hodinu před jejich koncertem. Bylo to vskutku šokující prozření :D! O to víc jsem se na ně těšila. Jednalo se o nejdelší vystoupení festivalu, trvající neuvěřitelné dvě hodiny. Ty nejlepší hity si staroušci samozřejmě šetřili až na úplný konec, což nás dost znervóznilo. Byli jednou z mála kapel festivalu, která se vrátila na přídavek. A teprve v tu chvíli konečně vystřihli \u0026quot; Red red wine\u0026quot; a taky tu pecku od Elvise a dav měl zase proč šílet :-D. Dokonalá festivalová tečka.\nNo, co dodat závěrem? Letošní hudební léto prohlašuji za více než vydařené - tolik úžasných a rozmanitých koncertů jsem ani nečekala! Na obou festivalech jsme měli výbornou společnost, počasí nám přálo a ani po organizační stránce nebylo moc co vytknout. Tak snad zase někdy někde v kotli na viděnou :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/hudebni-leto-2015/","summary":"\u003cp\u003ePůvodně jsem tento příspěvek chtěla věnovat festivalu České Hrady, na které jsme letos po několika letech opět zavítali. Ale než jsem ho stačila dokončit, vyjeli jsme na další festival, bratislavský Uprising. A tak jsem se rozhodla oba zážitky spojit do jednoho článku.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNa Českých Hradech se letos krom několika festivalových stálic typu Skyline nebo Sto zvířat objevila i celá řada interpretů, které jsem dosud naživo neviděla. První mou koncertní premiérou byli \u003cstrong\u003eČechomoři\u003c/strong\u003e. V době jejich vysoupení se po areálu začalo trousit docela povážlivé množství lidí, kteří dorazili na večerní \u0026ldquo;hvězdné\u0026rdquo; koncerty. Horko vrcholilo (Hrady se letos na Veveří konaly o druhém srpnovém víkendu, na který meteorologové předpovídali padání teplotních rekordů), takže mi zpočátku koncert přišel trošičku chcíplý, ale možná to bylo i tím, že Čechomoři moc nekomunikovali s publikem. Navíc se na všechny lidovky pařit nedá :D. Ale postupně se to rozjelo, lidi začali zpívat a když zahráli moji nejmilejší, \u003cem\u003eHrušku\u003c/em\u003e, propadla jsem té atmosféře taky :-).\u003c/p\u003e","title":"Hudební léto 2015"},{"content":"Jak už víte z předchozího příspěvku, na knížky v měsíci srpnu moc času nebylo. Zato spotřebované kosmetiky tady mám pomalu na román\u0026hellip;\nTuhý šampon \u0026ldquo;Braziliant\u0026rdquo;, Lush\nTak tady mám konečně ten dlouho slibovaný úlovek z Lushe :-)! Jejich obchůdek v pražském Palladiu je jedním slovem úžasný - tedy především ta omamná vůně, která se z něj line. Od začátku jsem měla jasno v tom, že chci vyzkoušet nějaký z jejich tuhých šamponů, tzv. \u0026ldquo;šampuků\u0026rdquo;. Nechala jsem si tedy od slečny prodavačky poradit nějaký, který by se hodil na moje suché vlasy. Z asi čtyř či pěti kousků, které mi doporučila, mi nejvíce voněl právě Braziliant, takže bylo jasno.\nVe složení najdete čerstvé bio pomeranče či silice z ylang ylang, které stojí za naprosto úchvatnou vůní tohoto šampuku. Vůbec ji nedokážu popsat - je trochu mýdlová a má v sobě trochu sladkosti a citrusů\u0026hellip; nejvíc je z ní cítit asi ten pomeranč. Prvních pár dnů jsem si k tomu papírovému sáčku se šampukem pořád chodila čuchat :D. Když jsem jej zrovna nepoužívala, skladovala jsem ho ve skříni mezi prádlem, kterou taky nádherně provoněl. Z vlasů ale upřímně řečeno moc cítit není. Jeho hlavní předností je to, že suchým vlasům by měl dodat lesk. To nějak nedokážu posoudit a asi to ani není efekt, který bych nutně vyžadovala. Každopádně ale vlasy zanechává hezké a zdravé.\nŠampuk se používá přibližně jako mýdlo - vlasy si navlhčíte a poté po nich přejedete šampukem. Ten vytvoří klasickou pěnu, kterou vlásky umyjete a je to. Jeden kousek vás vyjde na 265 Kč. Může se to zdát jako celkem vysoká investice, ale na druhou stranu si Lush hodně potrpí na kvalitní přírodní suroviny. Navíc se mi moc líbí jejich filosofie recyklovatelných obalů nebo ideálně vůbec žádných obalů. I proto jsem chtěla tuhý šampon vyzkoušet. Mně šampuk vydržel přibližně půl roku, což mi příjde super. Mimo to je i velice praktický na cestování. Když to shrnu, šampuk mě rozhodně nezklamal a při nejbližší cestě do Prahy se v Lushi asi zase budu muset zastavit O:-).\nČistící pleťové tonikum s levandulí, Bione\nLevandulovou kosmetiku mám obecně moc ráda pro její příjemnou parfemaci. U tohoto tonika od Bione vás ale čeká trochu chyták - podle mě totiž vůbec nevoní jako levandule. Až se to stydím říct, ale mně prostě ta jeho parfemace připomíná\u0026hellip; Pepsi colu :D. Vážně nevím, kde se stala chyba, ale je to tak. To ovšem neznamená, že by mi nevonělo! Dobrá zpráva navíc: parfemace by měla být hypoalergenní. Stejně jako jiné kosmetické výrobky od Bione mě ani tento nezklamal. Tonikum je příjemné, nedráždí, výborně pleť vyčistí. Celkem vysušuje (ač je určen pro normální a suchou pleť), ale není to nic, co by nespravil dobrý pleťový krém. Výrobek má sympaticky krátké složení bez silikonů a parabenů, jak je u Bione samozřejmostí. Provence se sice úplně nekoná, ale i tak si toto tonikum rozhodně zaslouží vaši pozornost. Cena 255 ml balení se pohybuje okolo 70 Kč.\nTělové máslo \u0026ldquo;Vintage Rose\u0026rdquo;, Alverde\nStále ráda experimentuju s přírodní kosmetikou, takže když jsem v DMku objevila tuto limitovanou edici tělových máslíček ve výprodeji za 70 Kč, nebylo moc nad čím přemýšlet. Jak je u Alverde zvykem, ani tento kousek neobsahuje žádné syntetické vonné, barvící či konzervační látky. Navíc má tu nejpraktičtější možnou šroubovací krabičku, která je super na cesty a taky je moc hezká. Samotné máslo má trochu řidší konzistenci, než bych očekávala, ale když překlopíte krabičku vzhůru nohama, tak nevyteče - označila bych ho tedy spíš za hutnější krém. Pokud si libujete ve vůni růžového oleje, budete naprosto nadšení. Mně se sice popravdě po čase už trochu zprotivila, protože na ty sladké květinky tak úplně nejsem, ale to je opravdu otázka vkusu. Trochu problém jsem měla s aplikací másla na tělo - špatně se roztírá, je potřeba si s tím trochu pohrát a do kůže ho vyloženě zapracovat. Pokud pro vás není pokoupelové mazání pokožky příjemným rituálem, asi na to nebudete mít úplně nervy :-D. Mně to zas až tak nevadilo - beru to tak, že je to přírodní kosmetika, která se prostě chová trochu jinak a je to daň za to \u0026ldquo;bio\u0026rdquo; (snad). Co mě ale zklamalo, je mizerná hydratace. Jakmile se krém vstřebá, pokožka je najednou taková napjatá, vysušená\u0026hellip; skoro jako kdybych se ničím nenamazala. A to je bohužel věc, kterou u krému určeného pro velmi suchou pokožku, tolerovat nemůžu. Vyloženě špatný výrobek to není, ale k tomu, abych vám ho mohla s klidným svědomím doporučit, je těch \u0026ldquo;ale\u0026rdquo; docela dost.\nAloe vera mycí krém, LR\nI příbramský Ježíšek ví, že kosmetické věcičky si u mě na poličce vždycky najdou čestné místo :-). Tento dětský mycí krém, který báječně funguje jako odličovač, byl pro mě příjemným překvapením. Krém má poměrně řídkou konzistenci a velice jemnou a nenápadnou vůni. Nanášela jsem ho jako klasický čistící gel na navlhčený obličej, lehce vmasírovala a poté smyla vodou. Pleť po něm zůstala nádherně čistá a jemňoučká. A hlavně - vůbec nevysušoval! Výrobek by měl obsahovat 30% aloe vera - na tom je ostatně postavena veškerá kosmetika německé firmy LR. Co se mi na mycím krému velmi líbí, je praktické pumpičkové balení (a ano, přiznejme si to, i ten dinosaurus na obalu :D). Naopak mě trochu zarazilo docela obsáhlé složení, což podle mě u dětské kosmetiky není moc na místě - nějaký ten paraben a PEGy ve složení ve mě důvěru také příliš nevzbuzují. Stejně tak si myslím, že mycí krém pro děti by po zasažení očí rozhodně neměl štípat jak čert, což se tady bohužel děje. Kdybych se ale měla rozhodovat čistě pocitově, podle toho, jak na výrobek reagovala má pleť, jednoznačně bych ho mohla doporučit. Opět se mi potvrdilo, že dětská kosmetika to té \u0026ldquo;dospělácké\u0026rdquo; může pěkně natřít.\nZklidňující denní krém, Nivea\nPravidelní čtenáři DROGa rubriky už vědí, že značka Nivea je moje srdeční záležitost, a tak se dnes bude zase jen a jen chválit. Tento výrobek je ukázkovým příkladem toho, jak by měl vypadat zklidňující krém pro citlivou pleť. Bez parfemace, bez parabenů, bez barviv, ale přesto hydratační. Pokud nemáte rádi hutné krémy, tento by vám měl vyhovovat, protože je spíš tekutější a opravdu lehoučký. Navíc se vstřebává velmi rychle do pokožky. Ta si z něj vcucne všechno potřebné a vypadá pak opravdu vyživeně a zdravě. Krém by měl dále redukovat začervenání, pocit napjaté pleti a vysušování. SPF 15 rovněž potěší - ještě stále to pro řadu krémů není samozřejmost. A především musím tento výrobek pochválit za to, že mi pomohl při vyrážce, kterou mi s největší pravděpodobností způsobil pleťový krém od Alverde (ano, přírodní kosmetika!). Do pár dnů byla pokožka zase ve své kůži. Takže za mě má tento krém jedno velké ANO a určitě se k němu v budoucnu budu vracet!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/srpnova-kosmetika-2/","summary":"\u003cp\u003eJak už víte z předchozího příspěvku, na knížky v měsíci srpnu moc času nebylo. Zato spotřebované kosmetiky tady mám pomalu na román\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eTuhý šampon \u0026ldquo;Braziliant\u0026rdquo;, Lush\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTak tady mám konečně ten dlouho slibovaný úlovek z Lushe :-)! Jejich obchůdek v pražském Palladiu je jedním slovem úžasný - tedy především ta omamná vůně, která se z něj line. Od začátku jsem měla jasno v tom, že chci vyzkoušet nějaký z jejich tuhých šamponů, tzv. \u0026ldquo;šampuků\u0026rdquo;. Nechala jsem si tedy od slečny prodavačky poradit nějaký, který by se hodil na moje suché vlasy. Z asi čtyř či pěti kousků, které mi doporučila, mi nejvíce voněl právě Braziliant, takže bylo jasno.\u003c/p\u003e","title":"Srpnová kosmetika"},{"content":"Jenom dvě knížky za celý srpen? No, taky to nechápu\u0026hellip; Ale bylo moc kulturních i jiných akcí, což se jistě dozvíte z některého následujícího příspěvku. A u knížek platí dvojnásob, že není důležitá kvantita, ale kvalita!\nStephen King - Carrie\nKingova hororová prvotina mě opravdu dostala. Krátká novela vypráví z několika střípků postupně seskládaný životní příběh sedmnáctileté Carrie, dívky, která je ve škole šikanována spolužačkami a doma utiskována svou fanatickou matkou. Zároveň je nadána nadpřirozenou schopností, které jednoho krásného dne, kdy dojde k závěru, že už těch nespravedlností bylo v jejím životě trochu moc, malinko popuzdí uzdu\u0026hellip; Carrie mě opravdu pohltila - je to jedna z těch knížek, které se nedají odložit až do poslední stránky. A bude vám při ní běhat mráz po zádech (což se v letních vedrech vždycky hodí).\nC. D. Payne - Nestydaté plavky\nA máme tu vážného adepta na titul \u0026ldquo;nejzábavnější kniha tohoto léta\u0026rdquo; :-)! Aby ne, když pochází přímo od autora kultovní série Mládí v hajzlu. Píše se rok 1957 a mladý floutek Colm Moran, který právě absolvoval na Yale, má v plánu rozjet kariéru holywoodského producenta. Jeho otec má však se svým nezdárným synkem trochu jiné plány - pošle ho \u0026ldquo;na zkušenou\u0026rdquo; do rodinného podniku na západním pobřeží, kde má prokázat své podnikatelské nadání. Firma se zabývá výrobou plavek pro dámy při těle a nijak zvlášť neprosperuje. To se má ale už brzy změnit s příchodem prvních bikin, které v 50. letech vyvolaly hotové pozdvižení\u0026hellip; Pokud hledáte pohodové a nenuceně vtipné počtení na dovolenou nebo k vodě, Nestydaté plavky vám můžu rozhodně jen a jen doporučit!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/srpnova-knihovnicka-2/","summary":"\u003cp\u003eJenom dvě knížky za celý srpen? No, taky to nechápu\u0026hellip; Ale bylo moc kulturních i jiných akcí, což se jistě dozvíte z některého následujícího příspěvku. A u knížek platí dvojnásob, že není důležitá kvantita, ale kvalita!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eStephen King - Carrie\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eKingova hororová prvotina mě opravdu dostala. Krátká novela vypráví z několika střípků postupně seskládaný životní příběh sedmnáctileté Carrie, dívky, která je ve škole šikanována spolužačkami a doma utiskována svou fanatickou matkou. Zároveň je nadána nadpřirozenou schopností, které jednoho krásného dne, kdy dojde k závěru, že už těch nespravedlností bylo v jejím životě trochu moc, malinko popuzdí uzdu\u0026hellip; \u003cem\u003eCarrie\u003c/em\u003e mě opravdu pohltila - je to jedna z těch knížek, které se nedají odložit až do poslední stránky. A bude vám při ní běhat mráz po zádech (což se v letních vedrech vždycky hodí).\u003c/p\u003e","title":"Ze srpnové knihovničky"},{"content":"Už zase nás to tam táhne. Na jih, za vínem, za Pálavou na obzoru. Vzpomínka na tropický víkend, o kterém jsme si mysleli, že bude v tomto létě raritou a místo toho se protáhnul na celý tropický měsíc :-). Od nápadu k činu tentokrát chybělo velmi málo - během chvilky jsme se rozhodli, zavolali do prvního penzionu a když nám řekli, že mají volno, okamžitě jsme kývli. A jelo se do Znojma!\nZnojmo je překrásné. Pokud jste tam, stejně jako já, dosud nebyli, určitě to napravte. Pyšní se půvabným historickým centrem, výhledem na údolí řeky Dyje i unikátní románskou rotundou svaté Kateřiny. U ní jsme také zahájili náš turistický okruh. Rotunda je jedinou zcela dochovanou památkou přemyslovského knížecího hradu ve Znojmě a je veřejnosti přístupná pouze v závislosti na aktuálním stavu mikroklimatu v interiéru. My bohužel neměli štěstí a za naší návštěvy byla zavřená. I tak ale stojí za podívání, už kvůli tomu překrásnému výhledu do okolí! Rotunda je součástí komplexu znojemského hradu a v jejím těsném sousedství se nachází také pivovar, který momentálně prochází rekonstrukcí.\nK další významné znojemské dominantě patří kostel svatého Mikuláše, který zaujme svým interiérem - především originální barokní kazatelnou ve tvaru zeměkoule.\nAž vás procházky malebnými křivolakými uličkami centra unaví, posaďte se do stínu radniční věže. Nejen že budete mít přímý výhled na další místní zajímavost, ale navíc se tu nachází výborná kavárnička, kde dělají lahodnou domácí limonádu. Pozdně gotická radniční věž má velmi zajímavou věžičkovou střechu, která byla původně kryta břidlicí. Většina nosných trámů pod střechou věže je dosud původních – starých přes 500 let!\nNaprosto unikátní atrakcí, kterou jen tak někde neuvidíte, je tajemné znojemské podzemí. Labyrint podzemních chodeb je dlouhý cca 25 km a byl vybudován opravdu důmyslně - včetně kouřovodů, studní a větracích šachet. Vznikal už od 14. století a v dobách válek a obléhání představoval pro místní obyvatele důležité útočiště. Můžete si vybrat rovnou ze tří tras, kterými se do podzemí můžete vydat. My jsme šli trasu č. 1, která je zakončena degustací vína O:-). Nově se teď ale otevřely také dvě adrenalinové trasy, které absolvujete už se speciálním vybavením a v poněkud stísněnějším prostoru - zkrátka nic pro klaustrofobiky. Trasu č. 1 ale můžeme doporučit každému a rozhodně si při návštěvě Znojma nenechte tyto podzemní prostory ujít!\nVe Znojmě bylo prostě báječně a už teď se těšíme, že se tam zase vrátíme. Možná hned na podzim, na burčákové slavnosti ;-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/znovu-na-jihu/","summary":"\u003cp\u003eUž zase nás to tam táhne. Na jih, za vínem, za Pálavou na obzoru. Vzpomínka na tropický víkend, o kterém jsme si mysleli, že bude v tomto létě raritou a místo toho se protáhnul na celý tropický měsíc :-). Od nápadu k činu tentokrát chybělo velmi málo - během chvilky jsme se rozhodli, zavolali do prvního penzionu a když nám řekli, že mají volno, okamžitě jsme kývli. A jelo se do Znojma!\u003c/p\u003e","title":"Znovu na jihu"},{"content":"Za neobvykle vysokým počtem přírůstků v mé prázdninové knihovničce byla opět má neplánovaná zdravotní indispozice :(. Ale předtím jsem četla taky hodně po koupalištích, na cestách a v trolejbusech. Tato literární variabilita je na létě prostě skvělá :D!\nAgatha Christie - Vražda v Orient-expresu\nPo dlouhé době jsem zase zatoužila po nějaké kvalitní detektívce a Vražda v Orient-expresu je prostě klasika. K napsání tohoto kusu Agathu prý inspirovala nezvykle krutá zima, která v roce 1929 způsobila, že legendární Orient-expres uvízl na své pravidelné cestě Balkánem ve sněhových závějích. Do těchto kulis Agatha zasadila ještě Hercula Poirota a samozřejmě záhadnou vraždu. Kdopak ze skupinky spolucestujících mohl mít důvod sprovodit bohatého Američana Ratchetta ze světa? Nebude úplně snadné to uhodnout ;-)\nJostein Gaarder - Sofiin svět\nKultovní knížka s podtitulem \u0026quot; Světově nejžádanější dějiny filosofie\u0026quot;, ke které jsem si ani přes upřímnou snahu nikdy cestu nenašla. Popravdě řečeno mě ani samotná filosofie nikdy příliš nezajímala - výklady na gymplu mi přišly o ničem a později už jsem se nesetkala s nikým, kdo by mi filosofii přiblížil nějakou mně blízkou formou. Ani Gaarderovi se to bohužel nepodařilo. Na jedné straně je určitě zajímavé, jakou metodou se pokouší v dětském čtenáři vzbudit zájem o filosofii. Na straně druhé mi knížka přijde velice nevyrovnaná v tom smyslu, že filosofické pasáže jsou místy docela náročné na soustředění, což se s knížkou pro děti tak docela neslučuje, a příběhová linie je zase až moc naivní a plochá. Z toho vzniká i pochybnost, jakému čtenáři je tedy vlastně Sofiin svět určený.\nGeorge R. R. Martin - Hostina pro vrány 1\nAčkoliv do práce nedojíždím nijak daleko, přišlo mi i těch pár minut denně poněkud nevyužitých, a tak jsem teď začala tahat čtečku všude s sebou. Myslím, že tímto tempem se brzo dostanu na poslední strany knižní série a připojím se k davu nedočkavých čekatelů na pokračování. Hostina pro vrány mi na začátku přišla trochu chaotická velkým množstvím nových postav, ty se ale brzy nějakým způsobem propojily s těmi starými a zase jsem se v ději zorientovala. Tady už je znát, jak moc jde knížka do hloubky a naopak jak povrchně to bere seriál. Tento díl mi nepřišel ani tak rozvláčný jako ty předešlé - pokud se nepletu, jedná se o \u0026ldquo;nejtenčí\u0026rdquo; díl knižní série, což mnohé vysvětluje :D.\nSergej Jesenin - Oheň jeřabin\nNač tě volat, litovat a plakat,\npřejde vše, jak z bílých stromů dým\u0026hellip;\nK Jeseninovi mě přivedla docela kuriozní zápletka (přestože jeho verše jsem četla už na gymplu). Na jedné pracovní akci jsem se seznámila s člověkem, který se zabývá socionikou. Pokud je vám tato věda stejně neznámá, jako byla mně, vězte, že se jedná o teorii psychologické slučitelnosti mezi lidmi, které rozděluje podle jejich povahy a vloh do několika kategorií. Klasifikaci vytvořil Carl Gustav Jung. Existencí takové teorie jsem byla docela fascinovaná, zejména poté, co na základě asi dvou setkání zcela neznámý člověk až děsivě přesně odhadl mou povahu :-D. A pokud už jste zavolali na pomoc Google, asi správně tušíte, že jsem byla vyhodnocena jako typ \u0026ldquo;Jesenin\u0026rdquo;.\n\u0026hellip;Směšná ztráta, duše přeubohá!\nV životě je tolik směšných ztrát\u0026hellip;\nJesenin je typický svými sugestivními obrazy, originálními metaforami a citlivými lyrickými verši. Stěžejními tématy jeho poezie jsou láska a příroda. Pokud pominu kuriozní pasáž s básněmi o Leninovi, celá sbírka se mi velmi líbila, byť na vás z úryvků asi zapůsobí dost melancholicky. V kontextu veršů pak nepřekvapí, že Jesenin ukončil svůj život předčasně a dobrovolně.\n\u0026hellip;Tak málo jsem stih projít cest,\ntak mnoho chyb udělat na nich\u0026hellip;\nRobert Fulghum - Od začátku do konce\nOpět jedna knížka, která mě přesvědčila o tom, že Robert Fulghum je naprosto geniální autor a hlavně úžasný člověk a jestli už vás ty moje chvalozpěvy na něj nebaví, nedá se nic dělat, protože já toho jen tak nenechám :D! Ve své knize s podtitulem Naše životní rituály vypráví o důležité úloze rituálů v lidském životě, přičemž vychází ze své několikaleté zkušenosti, kdy působil jako unitářský pastor. Nevypráví pouze příběhy, které vypozoroval ve svém okolí, jak u něj bývá zvykem, ale sám odhaluje část svého soukromí např. v kapitole, kde líčí, jak dal před mnoha lety své dítě k adopci nebo vypráví o komplikovaném vztahu se svými rodiči. Naprosto geniální je pasáž o svatbách a manželství. Porce zábavy, dojetí i vytržení z toho, že někdo má tak úžasný dar vyprávění, který vás nedokáže odtrhnout od čtení\u0026hellip; od začátku do konce! Tleskám Robertu Fulghumovi, ostatně jako vždy!\nCharlie Lovett - Dobrodružství milovníka knih\nTento titul s lákavým názvem (alespoň pro mě) mi zapůjčil Franta. Jedná se o dobrodružný román, jehož hlavním hrdinou je Peter Byerly, zabývající se sbíráním a restaurováním vzácných tisků. V depresích z náhlého úmrtí své ženy utíká na anglický venkov, kde se dostává na stopu tajemství shakespearovských podvrhů i dosud nepoznané minulosti předků Peterovy zesnulé ženy. Vyprávění probíhá hned ve třech dějových liniích, což mi zpočátku přišlo dost matoucí a znesnadňovalo mi to začtení se do příběhu. Když už jsem se začetla, zase mi to celé začalo připadat takové nepravděpodobné, vztah Petera s jeho přítelkyní/později ženou byl strašně idylický a harmonický a co se týče shakespearovské linie, zdálo se mi vyústění docela předvídatelné\u0026hellip; zkrátka mi to nesedlo ani jako love-story, ani po té dobrodružně-historické stránce. Bestseller deníku New York Times si přecejen představuju trochu jinak.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/z-cervencove-knihovnicky/","summary":"\u003cp\u003eZa neobvykle vysokým počtem přírůstků v mé prázdninové knihovničce byla opět má neplánovaná zdravotní indispozice :(. Ale předtím jsem četla taky hodně po koupalištích, na cestách a v trolejbusech. Tato literární variabilita je na létě prostě skvělá :D!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eAgatha Christie - Vražda v Orient-expresu\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePo dlouhé době jsem zase zatoužila po nějaké kvalitní detektívce a \u003cem\u003eVražda v Orient-expresu\u003c/em\u003e je prostě klasika. K napsání tohoto kusu Agathu prý inspirovala nezvykle krutá zima, která v roce 1929 způsobila, že legendární Orient-expres uvízl na své pravidelné cestě Balkánem ve sněhových závějích. Do těchto kulis Agatha zasadila ještě Hercula Poirota a samozřejmě záhadnou vraždu. Kdopak ze skupinky spolucestujících mohl mít důvod sprovodit bohatého Američana Ratchetta ze světa? Nebude úplně snadné to uhodnout ;-)\u003c/p\u003e","title":"Z červencové knihovničky"},{"content":"Tak jsem si říkala, kolik nebudu mít za léto spotřebovaných produktů, ale asi poslední dobou víc nakupuju, než spotřebovávám :D. A tak přidávám ke třem letním nezbytnostem ještě krátkou recenzi na výrobek, který sice asi jen tak nespotřebuju, ale jsem z něj nadšená do té míry, že vám o něm musím napsat už teď!\nOsvěžující pleťová voda, Balea\nPokud je vám obal tohoto výrobku povědomý, pak vězte, že už se tu v DROGa rubrice kdysi objevila jeho růžová varianta pro citlivou pleť. Tato pleťová voda je určena pro pleť normální a smíšenou, ale v mnoha ohledech se své růžové kolegyni podobá - především příjemnou květinovou vůní, stručným složením a samozřejmě i příznivou cenou. A bohužel taky tím, že trochu vysušuje pokožku. Pleťová voda obsahuje výtažek z lotosových květů a provitamín B5. Můžu ji s klidným svědomím doporučit použít i na oční okolí, nijak nedráždí. Ráda se k ní vracím, když zrovna nemám náladu za kosmetiku moc utrácet nebo si ji kupuju na příležitostné odlíčení do KM.\nKrém na suché ruce Fruit Harmony, Balea\nKdyž jsem v DMku u regálu krémů na ruce uviděla tuhle novinku, skončila v mém košíku velmi rychle :-). Zběžným pohledem jsem ve složení odhalila pouze závadný propylen glycol, což jsem v tu chvíli asi zrovna měla náladu tolerovat, a s vidinou slibované tropické vůně kokosového mléka a plodů pitaya jsem si krém odnesla domů. Na první pohled vás krém skutečně ohromí krásnou tropickou vůní, ale na druhé přivonění tam cítím nějaký chemický podtón připomínající\u0026hellip; lepidlo?? Hmm, rozhodně nic, co bych si chtěla patlat na ruce. Opět se mi potvrdilo mnohokrát ověřené, že baleácké krémy mají sice líbivé obaly a lákavou parfemaci, ale ve výsledku se za ty peníze nedá očekávat nic extra. Na suché ruce podle mě krém vůbec nestačí - možná tak ještě teď v létě, ale i přesto nemůžete očekávat, že by vám pokožku nějak extra vyživil. Za sebe tento kup moc nedoporučuji.\nMléko na opalování SPF 30, Sun Ozon\nI toto léto se snažím poctivě chránit před sluníčkem a tohle opalovací mléko z Rossmanna určené pro citlivou neopálenou pokožku se sklony k alergii mi při tom bylo dobrým pomocníkem. Mléko je voděodolné, bez barviv a vonných či konzervačních látek. Ve složení jsem si všimla pouze závadného silikonu. Má tekutější konzistenci, s roztíráním je ale třeba dát si trochu práci.V tomto ohledu mi výrobek bohužel úplně nevyhovoval - mléko se špatně vsakuje a pokožku zanechává dost nepříjemně ulepenou. Faktor 30 mě ale celkem spolehlivě ochránil před spálením, takže ten základní požadavek mléko splnilo.\nKorektor Camouflage Cream, Catrice (odstín 010 Ivory)\nO úžasných vlastnostech tohoto korektoru jsem se doslechla na internetu. Když jsem tedy takhle jednou bloumala Rossmannem a ve stojanu Catrice našla tento kousek v nejsvětlejším odstínu, rozhodla jsem se to risknout a přesvědčit se, co je na všech těch chvalozpěvech pravdy. Z korektoru jsem jedním slovem NADŠENÁ! Rozhodně ho pasuji na dosud nejlepší korektor mého života. Ano, Dermacol Make-up Cover vám sice zakryje skutečně všechno, ale bohužel na pleti bývá taky dost vidět. Camouflage Cream kryje téměř stejně dobře, ale ten efekt je prostě nesrovnatelně přirozenější. Navíc odstín 010 Ivory je pro mě jako stvořený! Korektor není úplně krémový, ale za pomoci štětečku se nanáší bez problémů. Na rozdíl od Dermacolu také mnohem lépe odolává otěru. Balení je moc hezké a praktické - jen doufám, že mi ho nepřestanou vyrábět. Každopádně ty 3 gramy asi jen tak brzo nespotřebuju, takže zatím si s tím hlavu nedělám :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cervencova-kosmetika-2/","summary":"\u003cp\u003eTak jsem si říkala, kolik nebudu mít za léto spotřebovaných produktů, ale asi poslední dobou víc nakupuju, než spotřebovávám :D. A tak přidávám ke třem letním nezbytnostem ještě krátkou recenzi na výrobek, který sice asi jen tak nespotřebuju, ale jsem z něj nadšená do té míry, že vám o něm musím napsat už teď!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eOsvěžující pleťová voda, Balea\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePokud je vám obal tohoto výrobku povědomý, pak vězte, že už se tu v DROGa rubrice kdysi objevila jeho růžová varianta pro citlivou pleť. Tato pleťová voda je určena pro pleť normální a smíšenou, ale v mnoha ohledech se své růžové kolegyni podobá - především příjemnou květinovou vůní, stručným složením a samozřejmě i příznivou cenou. A bohužel taky tím, že trochu vysušuje pokožku. Pleťová voda obsahuje výtažek z lotosových květů a provitamín B5. Můžu ji s klidným svědomím doporučit použít i na oční okolí, nijak nedráždí. Ráda se k ní vracím, když zrovna nemám náladu za kosmetiku moc utrácet nebo si ji kupuju na příležitostné odlíčení do KM.\u003c/p\u003e","title":"Červencová kosmetika"},{"content":"Přestože kulturu teď poslední dobou moc nestíhám, jeden červnový večer jsme se s Péťou vydali do Café Atlas na krátký koncert skupiny Korajunglejazz, v níž hraje Péťův učitel na djembe. Korajunglejazz ve svých skladbách mísí prvky hudby africké tradice a současné world music. Tento večer na koncertě hostoval také Djakali Kone, mistr západoafrické hudby z Burkiny Faso. Nástroj kora, který v kapele hraje prim, má velice příjemný a uklidňující zvuk, podobný harfě. Ostatně posuďte sami\u0026hellip;\nProstředí Café Atlas mi sice přijde jako takový chladný vestibul a koncert by se líp vyjímal v nějakém útulnějším prostoru, ale aspoň tu točí dobrý pivo :). A hudba byla neskutečně pohodová, takže to jednoznačně stálo za to a určitě rádi na Korajunglejazz zajdem zas.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/korajunglejazz-11-6-2015-cafe-atlas/","summary":"\u003cp\u003ePřestože kulturu teď poslední dobou moc nestíhám, jeden červnový večer jsme se s Péťou vydali do Café Atlas na krátký koncert skupiny Korajunglejazz, v níž hraje Péťův učitel na djembe. Korajunglejazz ve svých skladbách mísí prvky hudby africké tradice a současné world music. Tento večer na koncertě hostoval také Djakali Kone, mistr západoafrické hudby z Burkiny Faso. Nástroj kora, který v kapele hraje prim, má velice příjemný a uklidňující zvuk, podobný harfě. Ostatně posuďte sami\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Korajunglejazz, 11.6.2015, Café Atlas"},{"content":"Dlouho tu nebyl žádný tip na nějaký výlet po Čechách, a tak vás dnes vezmu s sebou do Moravského Krumlova, kam jsme se vydali poslední květnový víkend, zlákáni hezkým počasím.\nCestou jsme se zastavili ještě v Ivančicích, malebném městečku, které proslavili jeho významní rodáci Vladimír Menšík a Alfons Mucha. Zdejší muzeum, kde bychom se o nich dozvěděli víc, však bylo v neděli dopoledne zavřené a navíc jsme v okolí náměstí nenašli žádnou slušně vypadající restauraci, kde bychom se mohli naobědvat, a tak jsme si jen prošli náměstíčko, podívali se do kostela Nanebevzetí panny Marie a na židovský hřbitov (prý jeden z nejstarších v republice), kde jsme si odlovili kešku a pokračovali směrem do Moravského Krumlova.\nIvančice\nStejně jako známější Český Krumlov, i Moravský Krumlov téměř ze všech stran obtéká řeka - Rokytná. Historické centrum města bylo bohužel na konci druhé světové války fatálně vybombardováno. Jednou z památek, která bombardování jen zázrakem přežila, je zdejší zámek. Bohužel i ten už dnes zoufale volá po opravě. Pokud vás k prohlídce nenaláká zámek, můžete alespoň zavítat do přilehlého zámeckého parku, který je příjemným místem k poobědovému odpočinku.\nZámek\nDominantou městečka je kaple svatého Floriána, který je patronem Moravského Krumlova. Kaple je postavena z tesaného kamene, má tři vchody a čtyři vížky v rozích. Pro veřejnost se otevírá pouze několikrát ročně - my měli to štěstí, že se zde zrovna konala nějaká slavnost a mohli jsme se podívat dovnitř i vyslechnout krátkou přednášku o její historii.\nFloriánek\nV okolí Moravského Krumlova je spousta možností pro pěší výlety. Můžete se vydat naučnou stezkou, která vás zavede do Národní přírodní rezervace Krumlovsko-rokytenské slepence. My jsme ale bohužel už tolik času neměli, a tak jsme u Floriánka náš výlet zakončili.\nMáte nějaký tip na další zajímavé místo k výletování? Léto bude ještě dlouhé :-) \u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vylet-do-moravskeho-krumlova/","summary":"\u003cp\u003eDlouho tu nebyl žádný tip na nějaký výlet po Čechách, a tak vás dnes vezmu s sebou do Moravského Krumlova, kam jsme se vydali poslední květnový víkend, zlákáni hezkým počasím.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eCestou jsme se zastavili ještě v Ivančicích, malebném městečku, které proslavili jeho významní rodáci Vladimír Menšík a Alfons Mucha. Zdejší muzeum, kde bychom se o nich dozvěděli víc, však bylo v neděli dopoledne zavřené a navíc jsme v okolí náměstí nenašli žádnou slušně vypadající restauraci, kde bychom se mohli naobědvat, a tak jsme si jen prošli náměstíčko, podívali se do kostela Nanebevzetí panny Marie a na židovský hřbitov (prý jeden z nejstarších v republice), kde jsme si odlovili kešku a pokračovali směrem do Moravského Krumlova.\u003c/p\u003e","title":"Výlet do Moravského Krumlova"},{"content":"Jak jste si už jistě stačili všimnout, blog má od minulého týdne zbrusu nový design. Ten starý ptačí už byl přece jen trochu out, i když jsem ho měla moc ráda. Za nový kabátek vděčím Péťovi, který mi prakticky přes noc přichystal toto báječné překvapení. (Děkujuuu!) Snad se vám tu bude i nadále líbit :-). A teď už se od zkrášleného blogu přesuneme k těm mým kosmetickým \u0026ldquo;zkrášlovadlům\u0026rdquo;\u0026hellip;\nŘasenka Super Shock, Avon (odstín Black)\nJak jsem již kdysi psala, u řasenek moc nejsem schopná posoudit jejich kvalitu - ať použiju jakoukoliv, moje řasy vypadají vždycky víceméně stejně dobře. Tuto řasenku jsem dostala nějaký ten rok zpátky k Vánocům - můžete si povšimnout rozkošného obalu se stromečkem z limitované vánoční edice. Řasenka má poměrně bytelný kulatý kartáček s hustými štětinkami. Mně osobně se asi lépe pracuje s těmi menšími kartáčky, které dokáží nabarvit i každou miniřasu, nicméně výsledný efekt je opravdu moc hezký a výrazný. Řasenka se odličuje naprosto bez problémů - voděodolnost nepatří k jejím silným stránkám. Celkově tento kousek hodnotím pozitivně a klidně bych mu ve své výbavě dekorativní kosmetiky udělala zase místo.\nTekuté linky, Miss Sporty (odstín 001 Miaowww Black)\nTyto oční linky v roztomilém kočičím obalu mě ve výsledku celkem zklamaly. Především mi dělal problém příliš tlustý hrot tužky - pokud si chcete namalovat opravdu tenké jemné linky, s touto tužkou se vám to s největší pravděpodobností nepodaří. Ani s barvou jsem nebyla moc spokojená - od očních linek očekávám intenzivní černočernou, tohle byla ale spíš taková světlá šedočerná. Pochválit můžu alespoň výdrž - linky se za celý den na oku ani nehnou. Ale to je pro mě prostě trochu málo. Lov nejlepších očních linek tedy pokračuje dál\u0026hellip;\nTělové mléko \u0026ldquo;Happy Shape\u0026rdquo;, Synergen\nHned na úvod můžu říct, že největším plusem tohoto výrobku je jeho veliké ekonomické balení a nízká cena. V ostatních ohledech je to spíše průměr. Mléko má tekutější konzistenci, docela lepí a nijak zvlášť intenzivně nehydratuje. Upřímně řečeno mi ani moc nevoní - má takovou nasládlou nevýraznou parfemaci. Výrobek obsahuje bambucké máslo a kofein a slibuje vypnutí a zpevnění pokožky. Tyhle sliby vždycky beru spíš s rezervou - poctivému pohybu se nic nevyrovná :-). Každopádně abychom to zakončili něčím pozitivím - složení je celkem nezávadné a hlavně bez parabenů. Za 50 Kč dostanete celkem adekvátní kvalitu, ale určitě existují mnohem lepší tělová mléka v podobné cenové hladině.\nSprchový gel, Playboy\nDárek od Luc. Jedná se o sprcháč s líbivou nasládlou, ale jinak víceméně unisexovou vůní. Pění jako blázen. A to je asi tak to nejzásadnější, co byste o něm měli vědět :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cervnova-kosmetika-2/","summary":"\u003cp\u003eJak jste si už jistě stačili všimnout, blog má od minulého týdne zbrusu nový design. Ten starý ptačí už byl přece jen trochu out, i když jsem ho měla moc ráda. Za nový kabátek vděčím Péťovi, který mi prakticky přes noc přichystal toto báječné překvapení. (Děkujuuu!) Snad se vám tu bude i nadále líbit :-). A teď už se od zkrášleného blogu přesuneme k těm mým kosmetickým \u0026ldquo;zkrášlovadlům\u0026rdquo;\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eŘasenka Super Shock, Avon (odstín Black)\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e","title":"Červnová kosmetika"},{"content":"Tento měsíc nepřicházím do literární rubriky s ničím, co byste dobře neznali ze školních lavic. Někdy je ovšem fajn si v záplavě knižních novinek připomenout, že jsou tituly, které prostě nestárnou\u0026hellip;\nOta Pavel - Zlatí úhoři\nOpět jsem sáhla po staré dobré klasice, která před nějakým časem vyšla v krásném novém vydání s půvabnými ilustracemi Františka Nového. Místy idylické, místy mrazivé vzpomínání autora na jeho dětství u řeky Berounky a rodinnou vášeň pro rybaření je uspořádáno do několika krátkých povídek. Ty odehrávající se za války vás dojmou, jiné pro změnu pobaví. Řadu z nich možná budete znát v jejich filmové podobě od Karla Kachyni. Otu Pavla coby autora rozhodně doporučuji, už pro jeho mimořádný dar dokonale si čtenáře podmanit poetickým vylíčením přírody a tím, jak dokáže i o obyčejných věcech neobyčejně vyprávět.\nBohumil Hrabal - Postřižiny\nStejným darem vyprávění oplývá i Bohumil Hrabal, který navíc ještě umí do každé situace vnést bohatou dávku humoru. Filmové Postřižiny jsou mou srdeční záležitostí a chce se mi skoro říct, že knížku předčí - na druhou stranu by ale bez Hrabalovy předlohy tak dobrý film asi nikdy nevznikl. A tak to nechám na tom, že je to fifty fifty :-) a kdo knížku ještě nečetl, měl by to rychle napravit. K létu zkrátka patří atmosféra pivovaru, strýc Pepin a paní sládková na komíně :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/z-cervnove-knihovnicky/","summary":"\u003cp\u003eTento měsíc nepřicházím do literární rubriky s ničím, co byste dobře neznali ze školních lavic. Někdy je ovšem fajn si v záplavě knižních novinek připomenout, že jsou tituly, které prostě nestárnou\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eOta Pavel - Zlatí úhoři\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eOpět jsem sáhla po staré dobré klasice, která před nějakým časem vyšla v krásném novém vydání s půvabnými ilustracemi Františka Nového. Místy idylické, místy mrazivé vzpomínání autora na jeho dětství u řeky Berounky a rodinnou vášeň pro rybaření je uspořádáno do několika krátkých povídek. Ty odehrávající se za války vás dojmou, jiné pro změnu pobaví. Řadu z nich možná budete znát v jejich filmové podobě od Karla Kachyni. Otu Pavla coby autora rozhodně doporučuji, už pro jeho mimořádný dar dokonale si čtenáře podmanit poetickým vylíčením přírody a tím, jak dokáže i o obyčejných věcech neobyčejně vyprávět.\u003c/p\u003e","title":"Z červnové knihovničky"},{"content":"Tato kniha se v poslední době stala v naší rodině trhákem, a tak bylo jen otázkou času, kdy se k ní dopracuju i já. Život bez pšenice jsem si nechala zaslat z knihkupectví Megaknihy.cz, kterému tímto děkuji za poskytnutí knihy k recenzi.\nO nepříznivých dopadech pšenice na lidské zdraví se poslední dobou hodně mluví i píše. V čem je ale pšenice tak nebezpečná a proč bychom ji měli chtít vyřadit z našeho jídelníčku? Preventivní kardiolog William Davis ve své knize přináší celkem obsáhlou odpověď na tyto otázky. Především čtenářům na úvod vysvětluje, že dnešní geneticky modifikovaná pšenice má s tou původní, kterou jedli naši předkové, jen pramálo společného. A pak už následuje vyčerpávající výčet negativních dopadů konzumace pšenice a z ní vyrobených potravin na naše zdraví. Není to jen obezita a celiakie - pšenice negativně ovlivňuje i náchylnost k cukrovce či k nemocem srdce. A možností, jakými může způsobovat v našem těle potíže, je bohužel ještě mnohem více. Kniha je doplněna řadou příkladů z Davisovy praxe, kdy vysazení pšeničných výrobků z jídelníčku vedlo k nečekanému zlepšení stavu jeho pacientů. Najdete v ní také několik bezpšeničných receptů, které mi nicméně nepřišly natolik zajímavé, abych je měla chuť vyzkoušet.\nA teď jak se na to dívám já: především jsem si uvědomila, jak závažnou změnou musí pro každého celiaka být stanovení jeho diagnózy a přechod na bezlepkovou dietu. Lepek se dnes vyskytuje skoro všude, i tam, kde by ho člověk opravdu nečekal! Dle doktora Davise se bohužel nedá stoprocentně věřit ani bezlepkovým výrobkům či menu, které restaurace označí za bezlepková. Zkrátka co si sami neuvaříte, to nemáte. Na druhou stranu mi té hysterie v této knize přišlo trochu moc a nedokážu prostě uvěřit, že na některá (zejména neurologická) onemocnění může mít (ne)konzumace pšenice až takový vliv. Život bez pšenice se mi místy zdál až moc odborný a když to porovnám s tituly s obdobnou tematikou (např. Jídlo na prvním místě, Bláznivá sexy dieta), nebyl až tak čtivý a zajímavě podaný.\nNicméně se už přes dva týdny pokouším obejít bez pečiva (zdůrazňuju, že bez pečiva, NE bez pšenice). To v praxi znamená, že místo chleba jím knäckebroty a místo croissantů, loupáčků a cereálií si na snídani či na svačinu kupuju ovoce a zeleninu. Mou hlavní motivací je pochopitelně zbavit se \u0026ldquo;pšeničného břicha\u0026rdquo; před plavkovou sezonou :D! Tak uvidíme, zda i toto drobné omezení ve stravě přinese nějaké ovoce. Obecně mi přijde, že se mi trochu upravilo zažívání a možná, že ty džíny už mi taky nejsou tak těsný\u0026hellip; ale na nějaké hodnocení je ještě moc brzy.\nI navzdory pár pochybnostem si myslím, že Život bez pšenice otevírá velice zajímavé téma a vnáší řadu otazníků do \u0026ldquo;západního\u0026rdquo; stylu stravování. Už jen uvědomění si faktu, jak těžké je najít v obchodě výrobky, které neobsahují (byť jen stopové) množství pšenice, nutí k zamyšlení. Co vy a pšenice? Myslíte, že je to až takové zlo nebo ji s klidem baštíte ve velkém ;-)?\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/william-davis-md-zivot-bez-psenice/","summary":"\u003cp\u003eTato kniha se v poslední době stala v naší rodině trhákem, a tak bylo jen otázkou času, kdy se k ní dopracuju i já. \u003cem\u003e\u003ca href=\"http://www.megaknihy.cz/romany-beletrie/156443-zivot-bez-psenice.html\"\u003eŽivot bez pšenice\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e jsem si nechala zaslat z knihkupectví \u003ca href=\"http://www.megaknihy.cz/\"\u003eMegaknihy.cz\u003c/a\u003e, kterému tímto děkuji za poskytnutí knihy k recenzi.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eO nepříznivých dopadech pšenice na lidské zdraví se poslední dobou hodně mluví i píše. V čem je ale pšenice tak nebezpečná a proč bychom ji měli chtít vyřadit z našeho jídelníčku? Preventivní kardiolog William Davis ve své knize přináší celkem obsáhlou odpověď na tyto otázky. Především čtenářům na úvod vysvětluje, že dnešní geneticky modifikovaná pšenice má s tou původní, kterou jedli naši předkové, jen pramálo společného. A pak už následuje vyčerpávající výčet negativních dopadů konzumace pšenice a z ní vyrobených potravin na naše zdraví. Není to jen obezita a celiakie - pšenice negativně ovlivňuje i náchylnost k cukrovce či k nemocem srdce. A možností, jakými může způsobovat v našem těle potíže, je bohužel ještě mnohem více. Kniha je doplněna řadou příkladů z Davisovy praxe, kdy vysazení pšeničných výrobků z jídelníčku vedlo k nečekanému zlepšení stavu jeho pacientů. Najdete v ní také několik bezpšeničných receptů, které mi nicméně nepřišly natolik zajímavé, abych je měla chuť vyzkoušet.\u003c/p\u003e","title":"William Davis, MD - Život bez pšenice"},{"content":"V dnešním příspěvku se ještě jednou vrátím do dalekého Istanbulu, abych vám ukázala další krásná místa, než mé vzpomínky na ně vyblednou.\nZa nejkrásnější mešitu, kterou jsme v Istanbulu navštívili, bych označila tzv. Novou mešitu, která je navzdory svému názvu stará už 400 let. Interiér je bohatě vyzdoben zlatem, barevnými keramickými dlaždicemi a mramorovými reliéfy. Mešita leží na pobřeží s výhledem na Bosporskou úžinu a oproti ostatním mešitám přeplněným turisty byla tato velice klidná, poloprázdná, a možná právě proto ve mně zanechala tak příjemný dojem.\nNová mešita\nInteriér\nCo by to ale bylo za návštěvu Istanbulu, kdybychom nezavítali také na některou z proslavených tržnic! Prvním a nejznámějším nákupním střediskem Istanbulu je tzv. Velký bazar a ujišťuju vás, že jestli se dá někde v Istanbulu báječně ztratit, je to právě tady :D. Jakmile zaplujete do jeho uliček a necháte se unášet davem i vystaveným zbožím, zbývá už jen doufat, že se někdy ještě dostanete ven :D. Není proto divu, že jsem v průvodci od Lonely Planet objevila mezi přiloženými mapami také přímo mapu Velkého Bazaru. Najdete tu více než 4000 obchodů a obvykle se u sebe nachází krámky s podobnou tematikou, např. zlato, oděvy, kožené zboží apod. To je ostatně pro Istanbul celkem specifické - všimla jsem si toho v celé řadě čtvrtí. Procházeli jsme ulicí a najednou kolem nás byly jen samé obchody s hudebními nástroji. Nebo jen s lampami a osvětlením. Nebo jen se svatebními šaty. Zpočátku mě to překvapilo, ale nakonec jsem usoudila, že to musí být velice praktické. Pokud sháníte konkrétní věc, prostě jen jdete do jedné ulice, tu projdete od začátku až na konec, obhlídnete nabídku a ceny a pak si vyberete :D. Taky jsem už dlouho nikde neviděla tak vysokou koncentraci krámků s fejky značkových kabelek, bot a oděvů :D. Při procházení tureckým trhem je potřeba obrnit se mimořádně velkou dávkou trpělivosti na odhánění vtíravých prodavačů - to už ale tak nějak patří ke zdejšímu koloritu. Pokud si libujete ve smlouvání, bude to tu pro vás učiněný ráj :D.\nVelký bazar - shopaholikův ráj\nMně se atmosférou více než Velký bazar zalíbila tržnice s kořením, nazývaná také někdy Egyptský trh. Nachází se hned vedle Nové mešity a jak již název napovídá, spíš než oblečení tady seženete něco dobrého k jídlu - a na to mě na cestách užije :D! Nekonečné množství lokumů všech možných druhů, pestrobarevné koření, voňavé čaje, káva, kosmetika\u0026hellip;\nEgyptský trh\nJednou z dominant Zlatého rohu a symbolů celého města je velkolepá Süleymanova mešita. Byť nepatří k těm největším v Istanbulu, díky své poloze je prakticky nepřehlédnutelná. Údajně je také jednou z neoblíbenějších a spolu s Modrou mešitou soupeří v počtu věřících, kteří se sem chodí modlit.\nSüleymanova mešita\nFešný hábitek :)\nFanoušci detektivek Agathy Christie si v Istanbulu rozhodně nesmí nechat ujít návštěvu železničního nádraží Sirkeci, které bylo vybudováno jako konečná stanice evropských drah v roce 1881.\nVražda v Orient Expresu?\nPoslední den našeho pobytu jsme se rozhodli opustit Sultanahmet a vydat se lodí do vzdálenější Západní čtvrti, kde se nachází také několik zajímavých památek. My jsme navštívili dvě. Tou první byla Eyüpova mešita. Jedná se o čtvrté nejposvátnější místo muslimů - hned po Mekce, Medině a Jeruzalémě. Komplex budov této mešity totiž údajně stojí na místě, kde byl pohřben přítel proroka Mohameda a uctívaný náboženský vůdce v dobách počátku islámu, Ajjúb al-Ansari. Západní čtvrť patří v Istanbulu k těm nejortodoxnějším a potkáte zde nejvíce zahalených žen. Já budu mít toto místo spojeno s docela kuriozním zážitkem, kdy si mě u východu z mešity odchytly tři asi desetileté muslimské holčičky a poprosily mě, zda by se se mnou mohly vyfotografovat :D. To asi ty před cestou čerstvě nabarvené zrzavé vlasy :D\u0026hellip;\nEyüpova mešita\nPokud už se octnete v Západní čtvrti, určitě byste si neměli nechat ujít návštěvu kláštera Chora. Veškerá vnitřní výzdoba této pozoruhodné budovy (proslulé mozaiky a fresky) pochází z roku 1312. Ne všechny se zachovaly v dobrém stavu, ale i tak jsou velmi působivé.\nKlášter Chora\nMozaiky\nPosledním zastavením mého vyprávění je Galatská věž vybudovaná v roce 1384. Musíme se za ní vrátit do severní části Zlatého rohu. Věž přežila celou řadu zemětřesení a přesto je v tak dobrém stavu, že by člověka ani nenapadlo, že už je tak stará. V horní části věže je (poněkud úzký) ochoz, z něhož je nádherná vyhlídka na město i jeho okolí. Jaké lepší místo si vybrat pro rozloučení s Istanbulem?\nGalatská věž\nPřestože těch pět dnů v zalidněné metropoli bylo dost vyčerpávajících, jsem ráda, že jsem měla možnost toho za tak krátkou dobu tolik vidět. I ty uchozené nohy na konci každého dne za to stály. Doma je ale přece jen doma, a tak jsem ráda, že po hektickém květnu si teď můžu zase užívat chvilku klidu a pohody\u0026hellip; než zase nazuju toulavý boty :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/posledni-stripky-z-istanbulu/","summary":"\u003cp\u003eV dnešním příspěvku se ještě jednou vrátím do dalekého Istanbulu, abych vám ukázala další krásná místa, než mé vzpomínky na ně vyblednou.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eZa nejkrásnější mešitu, kterou jsme v Istanbulu navštívili, bych označila tzv. Novou mešitu, která je navzdory svému názvu stará už 400 let. Interiér je bohatě vyzdoben zlatem, barevnými keramickými dlaždicemi a mramorovými reliéfy. Mešita leží na pobřeží s výhledem na Bosporskou úžinu a oproti ostatním mešitám přeplněným turisty byla tato velice klidná, poloprázdná, a možná právě proto ve mně zanechala tak příjemný dojem.\u003c/p\u003e","title":"Poslední střípky z Istanbulu"},{"content":"V dnešním příspěvku bych ráda zmínila několik míst, která jsem za těch pár dní v Istanbulu stačila navštívit. Vzhledem k tomu, že jsme byli ubytováni v turisticky vyhledávané čtvrti Sultanahmet, měli jsme téměř všechny významné istanbulské památky v dosahu pěší chůze. Právě zde se nacházelo srdce byzantské a osmanské říše, budovaly paláce, chrámy a další významné budovy. Ve středu této čtvrti leží byzantský hipodrom, kde se v minulosti odehrála řada politických a mocenských dramat. Za pozornost zde stojí Hadí sloup, který byl vztyčen již v roce 478 př.n.l. v Delfách - okolo roku 330 našeho letopočtu ho pak na toto místo přepravil císař Konstantin Veliký. Ze sloupu pravda nezbylo mnoho - přesto je fascinující vidět tak starou památku! Část jedné hadí hlavy, která se dochovala, je uložena v Istanbulském archeologickém muzeu.\nHadí sloup\nŽulový Theodosiův obelisk, který se nachází opodál, už rovněž něco pamatuje - byl vytesán v Egyptě zhruba v roce 1450 před našim letopočtem. Do tehdejší Konstantinopole byl převezen v roce 390 našeho letopočtu císařem Theodosiem.\nTheodosiův obelisk\nNakonec dojdete po hipodromu až ke kašně císaře Viléma, která byla darem německého císaře Turecku jako projev přátelství.\nKašna císaře Viléma\nPřímo z hipodromu se dostanete k jedné z nejznámějších istanbulských mešit - Modré mešitě, která měla ve své době svou majestátností předčit nedaleký chrám Aya Sofya. Má více minaretů, než kterákoliv jiná mešita ve městě. Stejně jako většina ostatních mešit v Istanbulu, i tato je turistům volně přístupná. Pro ženy je zde k zapůjčení nějaké to roucho či šátek na zahalení.\nModrá mešita\nInteriér\nOd Modré mešity už je to jen coby kamenem k hlavní istanbulské ikoně - chrámu Aya Sofya, který nechal postavit císař Justinián na místě bývalé byzantské akropole a byl dokončen roku 537. Po dobytí Cařihradu v roce 1453 byl křesťanský chrám přebudován na mešitu. Dnes už svému původnímu účelu neslouží - v roce 1934 byla Aya Sofya prohlášena za muzeum.\nAya Sofya\nMojí osobní istanbulskou srdcovkou, kterou by bylo škoda nechat si ujít, je Vodní nádrž baziliky. Tato podivuhodná podúrovňová stavba, kterou nechal vybudovat císař Justinián v roce 532, je největší byzantskou cisternou v Istanbulu. Zdejší chladivé podzemní prostory oceníte zejména v parném letním počasí :-). Střechu nádrže podpírá 336 sloupů, uspořádaných ve 12 řadách. Vaší pozornosti by neměly uniknout zejména sloupy v severozápadním rohu, které jsou podepřené bloky ve tvaru hlav Medúz. A nezapomeňte si s sebou vzít nějaké pečivo od snídaně, ať můžete nakrmit rybičky v nádrži :-)!\nVodní nádrž baziliky\nMedúza\nI přes mou upřímnou snahu o stručnost se mi sem dnes asi nevejde úplně všechno, co bych chtěla zmínit, takže na další istanbulské památky a zajímavá místa se můžete těšit zase příště ;-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/istanbul-a-jeho-pamatky/","summary":"\u003cp\u003eV dnešním příspěvku bych ráda zmínila několik míst, která jsem za těch pár dní v Istanbulu stačila navštívit. Vzhledem k tomu, že jsme byli ubytováni v turisticky vyhledávané čtvrti Sultanahmet, měli jsme téměř všechny významné istanbulské památky v dosahu pěší chůze. Právě zde se nacházelo srdce byzantské a osmanské říše, budovaly paláce, chrámy a další významné budovy. Ve středu této čtvrti leží byzantský hipodrom, kde se v minulosti odehrála řada politických a mocenských dramat. Za pozornost zde stojí Hadí sloup, který byl vztyčen již v roce 478 př.n.l. v Delfách - okolo roku 330 našeho letopočtu ho pak na toto místo přepravil císař Konstantin Veliký. Ze sloupu pravda nezbylo mnoho - přesto je fascinující vidět tak starou památku! Část jedné hadí hlavy, která se dochovala, je uložena v Istanbulském archeologickém muzeu.\u003c/p\u003e","title":"Istanbul a jeho památky"},{"content":"Mojí nejděsivější noční můrou je dlouhá cesta, během které nemám nic ke čtení. A tak je jasné, že jsem s sebou v květnu všude vláčela čtečku a hromadu hodnotné literatury\u0026hellip; na kterou ve výsledku stejně nebyl vůbec čas. Takže tento měsíc jen velmi skromně pár titulů :-).\nGeorge R. R. Martin - Bouře mečů 2\nKnihu jsem dočetla ve vlaku cestou z Budapešti. A jako obvykle mě hodně bavila. Po dočtení poslední kapitoly jsem byla dost v šoku, protože se v ní událo něco, co dosud v seriálu nebylo ani naznačeno :O. Hmm, začínám být hodně zvědavá, jak moc se do budoucna seriálová Hra o trůny odchýlí od své literární předlohy. A taky by mě zajímalo, co mě pak bude bavit víc, protože zatím mi z toho vychází remíza :-)\u0026hellip;\nBoris Vian - Pěna dní\nSurrealistický román Pěna dní mi zapůjčil Franta s upozorněním, že je to celkem psycho :). Nakonec mě překvapila čtivost knihy a rychlost, s jakou jsem vplula do děje, ačkoliv ze začátku jsem měla obavy, zda to bude můj šálek čaje. Brzy jsem příběhu, který se z původních snivých obrazů stává až krutě realistickým, úplně podlehla. Postavy jsou těžce čitelné, víme o nich celkem málo - jen kolik Vian naznačí - takže se obtížně zamýšlí nad tím, zda jsou sympatické nebo nesympatické, dobré nebo zlé. Myslím, že spousta věcí zůstává při prvním čtení nepovšimnuta či nepochopena, ale zároveň si nejsem jistá, jestli mám chuť Pěnu dní číst i podruhé. Nechám tento literární zážitek prozatím uležet a uvidíme. Knížka mě každopádně zaujala také zajímavým grafickým zpracováním - o krásné vydání se postaralo nakladatelství Argo.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/z-kvetnove-knihovnicky/","summary":"\u003cp\u003eMojí nejděsivější noční můrou je dlouhá cesta, během které nemám nic ke čtení. A tak je jasné, že jsem s sebou v květnu všude vláčela čtečku a hromadu hodnotné literatury\u0026hellip; na kterou ve výsledku stejně nebyl vůbec čas. Takže tento měsíc jen velmi skromně pár titulů :-).\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eGeorge R. R. Martin - Bouře mečů 2\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eKnihu jsem dočetla ve vlaku cestou z Budapešti. A jako obvykle mě hodně bavila. Po dočtení poslední kapitoly jsem byla dost v šoku, protože se v ní událo něco, co dosud v seriálu nebylo ani naznačeno :O. Hmm, začínám být hodně zvědavá, jak moc se do budoucna seriálová \u003cem\u003eHra o trůny\u003c/em\u003e odchýlí od své literární předlohy. A taky by mě zajímalo, co mě pak bude bavit víc, protože zatím mi z toho vychází remíza :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Z květnové knihovničky"},{"content":"Přestože moje loňská služební cesta do Alicante nasadila laťku pěkně vysoko, letošní konference v Istanbulu jí měla být nemalou konkurencí - vždyť poprvé v životě uvidím na vlastní oči Asii!!! O dojmy z této krátké cesty bych se s vámi ráda podělila v několika následujících článcích. A rovnou asi začnu tím, na co se všichni nejčastěji ptají a co by vám mohlo být užitečnou informací, pokud byste se chtěli do Istanbulu také vypravit.\nMost mezi Evropou a Asií\nCesta Letěli jsme tam i zpět s Turkish Airlines a můžu říct, že to byly po všech směrech asi nejlepší lety v mém životě. Svůj podíl na tom jistě mělo i krásné počasí. Servis během letu byl také perfektní a hlavně jsem snad poprvé dostala v letadle opravdu moc dobré jídlo :D! Letěli jsme z Vídně a cesta trvala necelé 2 a půl hodiny. Pozor na to, že Istanbul leží v jiném časovém pásmu - je potřeba si přeřídit hodinky o 1 hodinu dopředu.\nDoprava První dojem: totální chaos. Cestou z letiště do hotelu jsme přestupovali pouze jednou, nicméně nám trvalo pěkně dlouho, než jsme se zorientovali, kterým směrem vlastně máme jet. Tramvaje i metro byly téměř neustále přeplněné lidmi a cesta se zavazadly v tom parném horku byla docela boj. Městská hromadná navíc zdaleka nepokrývá celé město a jsou místa, kam je prostě nejlepší dojít pěšky. Další perličkou je to, že v Istanbulu neexistují papírové jízdenky. Jezdí se na žetony, které vás pustí přes turniket. Navíc nejsou přestupní, což činí z místní městské hromadné celkem drahou záležitost – 1 žeton vás vyjde na 4 turecké liry, čili asi 40 Kč. Každopádně si na začátku cesty člověk připadá trochu jako v kasínu, se všemi těmi žetony v kapse :D. Nicméně super na městské hromadné v Istanbulu je to, že se vztahuje i na cestování po moři a plavba okolo pobřeží, která je rozhodně super zážitkem, vás tak přijde na hubičku.\nPlavba Bosporem\nGastro Na lokální kuchyni jsem se docela těšila a až na jednu extra pálivou tortillu (která vysloveně neměla být „spicy“!) byly všechny mé gastro-zkušenosti jen pozitivní. Hotelové snídaně, které všichni na Booking.com hrozně chválili, mi teda zas až tak úžasné nepřišly, i když naložené olivy a různé druhy sýrů byly super. Ovšem konferenční rautíky, to byla má zhouba! Ochutnala jsem všechno možné od baklavy přes crème brûlée až po vyloženě lokální speciality. Taky mi tu moc chutnala úprava kuskusu a losos.\nA když jsme u těch ryb, na večeři jsme chodívali do jednoho nedalekého podniku s otevřenou kuchyní, kde jsme si mohli vybrat rybu, kterou přímo před námi připravili a podávali jen s citronem, cibulí a pečivem. I když jsem vůbec nerozuměla tomu, co vlastně jím, bylo to vynikající :-)! Další super vychytávkou, kterou jsme si v Istanbulu zamilovali, byli „pojízdní odšťavňovači“, kteří přímo na ulici (zpravidla jste na ně mohli narazit na tržišti) prodávali čerstvě vylisovanou ovocnou šťávu. Dala se sehnat už za 1 liru a byla vážně osvěžující! Vyzkoušeli jsme třeba i granátové jablko, ale mně osobně nejvíc chutnala pomerančová klasika. A pochopitelně nemůžu opomenout lokum, tureckou specialitu, bez které prostě nemůžete odjet domů. Jedná se o sladké želé kostičky, zpravidla obalené v cukru nebo kokosu s různými příchutěmi a náplní, třeba s pistáciovými oříšky. Na tržišti jsme ochutnali všemožné druhy a bylo fakt těžké rozhodnout se, které jsou nejlepší.\nTurecké sladkosti - má zhouba!\nA ještě malá perlička na závěr – kvůli hojně zastoupené populaci muslimů tu na alkohol člověk narazí jen zřídka. Ve spoustě restaurací ho vůbec nemají v nabídce. A hlavně ho k našemu nemalému zklamání vůbec nenabízeli na konferenci. Skandální :-)!\nCeny Pokud jsme v Maďarsku z cen umazávali jednu nulu, tady v Turecku je potřeba si jednu nulu doplnit, aby Vám vyšla přibližná suma v českých korunách. I tak je to velice levná země. Místním platidlem jsou turecké liry. Najíst se dá v různých cenových hladinách, jako všude jinde, ale fajn večeři nebo oběd pořídíte i do 10 lir. A na každém istanbulském rohu narazíte na prodavače slaných preclíků, které stojí 1 liru a zaženou akutní hlad naprosto vždy :). Velice levně se tu dá pořídit i kožená obuv (naštěstí už jsem neměla místo v kufru o:-)…) a samozřejmě veškeré oblečení. V sousedství hotelu, kde se konference konala, se nachází obrovský obchoďák, kde jsme se den před odjezdem pěkně rozšouply :D…\nPřed obchoďákem, obtěžkána nákupními taškami :D\nTo by myslím na úvod jako shrnutí základních informací stačilo. Pokud by vás zajímalo ještě něco, klidně se ptejte v komentářích. A příště už vám ukážu i nějaké ty památky a istanbulské zajímavosti :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/istanbul/","summary":"\u003cp\u003ePřestože moje loňská služební cesta do Alicante nasadila laťku pěkně vysoko, letošní konference v Istanbulu jí měla být nemalou konkurencí - vždyť poprvé v životě uvidím na vlastní oči Asii!!! O dojmy z této krátké cesty bych se s vámi ráda podělila v několika následujících článcích. A rovnou asi začnu tím, na co se všichni nejčastěji ptají a co by vám mohlo být užitečnou informací, pokud byste se chtěli do Istanbulu také vypravit.\u003c/p\u003e","title":"Istanbul"},{"content":"Ačkoliv to nebylo záměrem, sešlo se mi tentokrát v rubrice spotřebované kosmetiky několik kousků, které jsou z různých důvodů ideální na cesty. A protože v květnu jsem doma moc nepobyla, můžu vám potvrdit, že jsem je otestovala velmi důkladně :-)!\nModelovací voda na vlasy, Balea\nUpřímně řečeno tento přípravek jsem používala spíš jen tak pro dobrý pocit, než že by skutečně měl nějaký dlouhodobější efekt. Jedná se o stylingovou vodu určenou pro jemné vlasy, která by je neměla zatěžovat a měla by pomoci udržet požadovaný tvar účesu. Většinou jsem ji nastříkala v předklonu ke kořínkům vlasů a lehce promačkala až ke konečkům. Nějaký ten objem to dodalo, to zas jó. Složení je sympaticky krátké a bez silikonů. Až na poněkud alkoholovou vůni nemám výrobku víceméně co vytknout. Díky jednoduché aplikaci a praktickému balení je modelovací voda ideálním společníkem na cesty.\nTělové máslo s makadamovým oříškem a bambuckým máslem, Alverde\nToto minibalení (50 ml) tělového másla jsem si rovněž koupila na cestách, abych měla nějaký fajn krém do kabelky. Vystačila jsem si s ním i navzdory malému obsahu na docela dlouhou dobu. Celkem mě překvapila konzistence výrobku - avizované máslo tak úplně nečekejte. Jedná se o klasický krém, který bych dokonce označila spíš za tekutější než za hutný. I přesto je naprosto super - sice se celkem špatně roztírá, ale do pokožky se vsakuje téměř okamžitě. Pokud tedy nemáte rádi pocit mastnoty po použití krému, tohle je výrobek přesně pro vás! Máslo je určeno pro suchou pleť, takže ani s hydratací na tom není špatně. Voní klasicky \u0026ldquo;kakaově\u0026rdquo; po bambuckém másle, což mám v kosmetice moc ráda. Celkově tedy hodnotím tento šikovný víceúčelový krémík pozitivně a určitě si ráda pořídím i jeho větší balení.\nOdličovač + tonikum 2v1, Yves Rocher\nAsi poslední produkt z YR heřmánkové řady, který se tu na blogu dosud neobjevil. I pro něj je charakteristická naprosto úžasná nasládlá vůně. Jedná se o tekutější emulzi, která bez problému vyčistí pleť. Malé mínus je to, že ji zanechává mírně lepkavou - ale to je holt daň za výrobek 2v1. Co už ovšem není taková sláva, je složení - proplyne glycol hned na druhém místě, k tomu nějaký ten paraben\u0026hellip; a heřmánek samozřejmě až někde docela na konci, klasika. Krom ne zcela košér složení vnímám jako další problém fakt, že přestože je výrobek mimo jiné určen k odlíčení očí, neradila bych vám se s ním k očnímu okolí byť jen přibližovat, je-li vám život milý. Štípe to jak čert a to nemám kdovíjak citlivé oči! Odličovač jsem kupovala v akci za 111 Kč. Vzhledem k velikosti balení (200 ml) mi to přijde jako docela adekvátní cena. Mně osobně toto množství vydrží přibližně na čtvrt roku. Výrobek 2v1 je docela fajn na cesty, ale vzhledem k výše uvedeným negativům si nejsem jistá, jestli ho ještě toužím někdy mít v koupelně (či v kufru).\nKrém na ruce s heřmánkem, Balea\nA u heřmánku ještě zůstaneme. Na první pohled přírodně se tvářící krém pro citlivé ruce ve složení ukrývá PEG i silikon. Nepotěší ani konzistencí - přestože není úplně hutný, je dost mastný a vstřebává se do pokožky docela dlouho. Hydratační účinky hodnotím jako takový dobrý průměr. Sladká květinová vůně neurazí, ale ani nijak zvlášť neohromí. Zkrátka nemastný neslaný výrobek, který vaší pozornosti spíše nedoporučuji.\nS jakou kosmetikou nejradši cestujete vy :-)?\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kvetnova-kosmetika-2/","summary":"\u003cp\u003eAčkoliv to nebylo záměrem, sešlo se mi tentokrát v rubrice spotřebované kosmetiky několik kousků, které jsou z různých důvodů ideální na cesty. A protože v květnu jsem doma moc nepobyla, můžu vám potvrdit, že jsem je otestovala velmi důkladně :-)!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eModelovací voda na vlasy, Balea\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eUpřímně řečeno tento přípravek jsem používala spíš jen tak pro dobrý pocit, než že by skutečně měl nějaký dlouhodobější efekt. Jedná se o stylingovou vodu určenou pro jemné vlasy, která by je neměla zatěžovat a měla by pomoci udržet požadovaný tvar účesu. Většinou jsem ji nastříkala v předklonu ke kořínkům vlasů a lehce promačkala až ke konečkům. Nějaký ten objem to dodalo, to zas jó. Složení je sympaticky krátké a bez silikonů. Až na poněkud alkoholovou vůni nemám výrobku víceméně co vytknout. Díky jednoduché aplikaci a praktickému balení je modelovací voda ideálním společníkem na cesty.\u003c/p\u003e","title":"Květnová kosmetika"},{"content":"Ani v sobotu nás počasí nezklamalo a bylo krásně slunečno (a došlo i na spálená ramena, jojo). Celkově mi přišlo, že v Maďarsku bylo mnohem tepleji než u nás, a to přitom předpověď počasí nevypadala úplně růžově. Sobotu jsme se rozhodli zasvětit protějšímu břehu Dunaje, kde se nachází kopec Budín a na něm spousta zajímavých památek. Začali jsme na zastávce metra Batthyány Tér, u farního kostela Szent Anna Templom s barokním portálem a malbou ráje na stropě. Z nábřeží jsme si užili krásný výhled přímo na budovu Parlamentu, a poté už začala cesta stoupat prudce vzhůru.\nBudova maďarského archivu\nPo výstupu nás čekala procházka historickými uličkami čtvrti Vár, které nás dovedly až ke kostelu Mátyás templom a hlavně k Rybářské baště. Ta byla postavena roku 1905 na místě středověkého rybího trhu. Z teras a ochozu se nabízí překrásný pohled na město - ten den nás ovšem čekaly ještě o něco lepší vyhlídky :-).\nMátyás templom\nRybářská bašta\nNa baště\nVýhled na parlament\nPo odpočinku na Rybářské baště jsme pokračovali směrem ke královskému paláci Királyi vár, v jehož křídlech naleznete významná muzea - Muzeum historie Budapešti a Národní maďarskou galerii. Na nádvoří pak můžete obdivovat působivou Matyášovu fontánu, která znázorňuje lov, kdy se Krásná Helena zamilovala do krále Matyáše Korvína.\nMatyášova fontána\nNa tomto místě už nás definitivně dostihl hlad, a tak jsme se rozhodli sejít z kopce dolů a najít nějakou příjemnou restauraci. Nakonec jsme zakotvili v Lánchíd Söröző, sympatickém podniku vyzdobeném hudebními retro plakáty a stylovými fotkami. Opět jsme nepohrdli všudypřítomnou gulášovkou, která se tu podává v poctivém hrnci :D, a maďarským pivem.\nPřejezení jsme se pomalu odkulili na cestu k poslednímu cíli našeho putování - hoře Gellért. Při drápání se nahoru budete určitě míjet památník sv. Gerarda, který je patronem Budapešti. Památník se nachází na místě Gerardova umučení. Chudák Gerard nedopadl moc dobře - po smrti svatého Štěpána, zaníceného křesťana, svrhli revoltující pohani biskupa z vršku kopce, který pak dostal jeho jméno. Dnes se zde nachází obrovská Gerardova socha vztyčená před polokruhovou kolonádou. Bohužel je tak velká, že se nám nevlezla do objektivu :-D!\nPamátník sv. Gerarda\nA to už jsme se pomalu blížili do finiše - k Citadelle. Na samém vrcholku kopce se vám naskytne ohromující výhled na celé město na Dunaji. Nad Budapeští bdí kromě Gerarda také 14 metrová socha Svobody, kterou vztyčila Rudá armáda roku 1945 na oslavu vítězství nad Němci. Po \u0026ldquo;boku\u0026rdquo; jí stojí sochy \u0026ldquo;Pokroku\u0026rdquo; a \u0026ldquo;Boje proti zlu\u0026rdquo;. Tento památník je podle mě jedno z nejpůsobivějších míst v Budapešti a rozhodně za ten náročný výstup nahoru stojí.\nMaďarská socha Svobody\nA protože nám začalo zapadat slunce, byl nejvyšší čas vydat se na sestup dolů. Lepší zakončení našeho pobytu v Budapešti jsme si ani nemohli přát. Naposled jsme měli jako na dlani všechna místa, která jsme během těch pár dnů stačili navštívit.\nRozloučení s Budapeští\nSnad se vám putování po Budapešti líbilo stejně jako nám a už teď můžu slíbit další vlnu cestovatelských příspěvků - tentokrát z trochu exotičtější destinace ;-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/buda/","summary":"\u003cp\u003eAni v sobotu nás počasí nezklamalo a bylo krásně slunečno (a došlo i na spálená ramena, jojo). Celkově mi přišlo, že v Maďarsku bylo mnohem tepleji než u nás, a to přitom předpověď počasí nevypadala úplně růžově. Sobotu jsme se rozhodli zasvětit protějšímu břehu Dunaje, kde se nachází kopec Budín a na něm spousta zajímavých památek. Začali jsme na zastávce metra Batthyány Tér, u farního kostela Szent Anna Templom s barokním portálem a malbou ráje na stropě. Z nábřeží jsme si užili krásný výhled přímo na budovu Parlamentu, a poté už začala cesta stoupat prudce vzhůru.\u003c/p\u003e","title":"Buda"},{"content":"Sotva jsem stačila vybalit kufr z Budapešti a už se zase chystám na cesty\u0026hellip; A tak by bylo záhodno shrnout naše dojmy z překrásné maďarské metropole. Z nedostatku času asi tentokrát sáhnu po nějaké stručnější formě (i když víte, že já být stručná moc neumím) a pokusím se podat vám best of Budapešť v kostce. Nedá mi to ale nepodělit se o historku, kterak jsme málem nikam neodjeli :D.\nPřestože to do Budapešti není nijak zvlášť daleko autem, rozhodli jsme se cestovat tentokrát se Student Agency. Vyhlídli jsme si bus v 10:00 a v pohodičce si vyšli s předstihem, abysme si ještě stihli směnit maďarské forinty. Čtvrt hodinu před předpokládaným odjezdem jsme už stepovali u Grandu, načež ohlásili na tabuli odjezdů 15 minutové zpoždění našeho spoje, který jel z Prahy. Čekali jsme do 10:00 a když se v tu chvíli změnilo očekávané zpoždění na 30 minut, šli jsme si sednou do čekárny. Průběžně jsme kontrolovali na tabuli i pohledem z okna, jestli se náš bus už neobjevil. Asi v 10:20 jsme vylezli z čekárny\u0026hellip; načež jsme viděli náš bus vesele ujíždět z nádraží na Budapešť :D. U zákaznického okýnka nám nijak zvlášť nápomocní nebyli. Nedokázali nám vysvětlit, proč autobus odjel dřív, aniž by se změnily údaje na tabuli a nakonec nám nabídli, že nám vrátí peníze za jízdenky nebo nám zarezervují místa v autobuse, který jede ve 13:00. Zvolili jsme tedy nakonec druhou možnost a vyrazili do Veselé čajovny uklidnit se čajem a banánem s matcha pudinkem, kde jsme také nafotili toto mimořádně smutné selfíčko :D.\nSmutek ve Veselé čajovně\nPo tomto strastiplném startu už pak ale bylo všechno jenom pohádkové. Budapešť jsme si zamilovali hned na první pohled při přejíždění Dunaje, kdy se před námi objevila v celé své kráse a (navzdory předpovědi počasí) zalitá sluncem. Z nádraží Népliget jsme to měli přímým metrem přesně 10 zastávek k našemu Airbnb ubytování u paní Szuszy.\nMaďarské metro je vážně retro a líp bych to neřekla, ani kdyby se to nerýmovalo :D. Jezdí tady soupravy, které jste mohli vidět v Praze tak naposled někdy v osmdesátkách. Setkali jsme se s nimi hlavně na modré lince M3 - na červené M2 už jezdí lepší a modernější kousky. Tak či tak nás rychle a bezpečně dopravilo až na naši zastávku Dózsa György út, odkud jsme to měli jen coby kamenem k našemu bytečku. Paní Szusza nás hrozně mile přivítala společně se svým přítelem Andrewem, který nám dal spoustu tipů, co v Budapešti navštívit a kam se podívat. Nakoupili pro nás dokonce nějaké pečivo a nechali nám v lednici obložený talíř, maďarské pivo a spoustu dalších dobrot a na uvítanou si s námi připili maďarskou \u0026ldquo;pálinkou\u0026rdquo;. Byteček byl úplně úžasný, čistý a prakticky vybavený a celkově to hodnotím jako naši nejlepší Airbnb zkušenost ever :-). Navečer jsme se šli projít k Dunaji a trochu prozkoumat okolí, ale nakonec jsme samozřejmě skončili u té obložené mísy, piva a nového dílu Hry o trůny :D.\nNa uvítanou\nDalší den už byl o poznání zajímavější. Hned po snídani jsme se vydali k bazilice svatého Štěpána, která je jednou ze zdejších dominant. Stavba je zasvěcena svatému králi Ištvánovi a v kapli dokonce můžete nalézt relikvii - jeho mumifikovanou ruku :-O. Obdivovat můžete překrásné mozaiky na kupoli nebo deskové obrazy za oltářem, které ilustrují život krále Ištvána.\nInteriér baziliky\nNaše další kroky vedly směrem k Dunaji k působivému mostu Széchenyi Lánchíd, odkud je krásný výhled nejen na komplex národní maďarské galerie a muzea historie Budapešti, ale prakticky na celý protější břeh plný dalších zajímavých památek.\nPohled na Mátyás templom\nPo nábřeží jsme došli až k budově ze všech nejznámější - k Parlamentu. Naživo je opravdu monumentální, obklopený krásným zeleným parčíkem a samozřejmě turisty.\nParlament\nU Parlamentu nás dostihl hlad a žízeň, a tak jsme usoudili, že je nejvyšší čas ochutnat maďarskou kuchyni. Péťa přes Trip Advisor objevil úžasnou restauraci Hungarikum Bisztró, která nabízí tradiční maďarské dobroty, nachází se jen malý kousek do Parlamentu a ceny jsou také slušné. Ochutnali jsme maďarský chleba s něčím, co se podobalo naší zakysané smetaně, gulášovou polévku, já rybu, Péťa kachničku, jablečný koláč, maďarské pivo a samozřejmě pálinku. Ke každému jídlu tu také servírují k dochucení papričky o různém stupni pálivosti. Obsluha byla hrozně milá a pozorná a po každém chodu se zajímali, zda nám chutnalo :-). Prostě naprosto skvělý a nepřekonatelný gastronomický zážitek, který si nesmíte nechat v Budapešti ujít!\nGastronebe v Hungarikum Bisztró\nProtože jsme ještě měli v zásobě dost sil, vydali jsme se do židovské čtvrti. V průvodci mi přišla trochu opomenutá, ale její atmosféra plná úzkých uliček a stylových obchůdků byla úžasná. Hodně se nám líbila i pasáž se spoustou všemožných barů, hospůdek, kavárniček a restaurací. Každá byla vyladěna do jiného vizuálního stylu a všechny vypadaly úplně úžasně. Protože byl právě čas na odpolední kávu, do jednoho z těchto podniků jsme zapluli a já jsem využila happy hours na koktejly O:-). Poté už jsme se vydali k nedaleké židovské synagoze - největší v Evropě. Dovnitř se prý vejde až 3000 lidí!\nSynagoga\nPodvečer jsme vyplnili procházkou zpět k Dunaji, kde se nachází celá řada architektonicky zajímavých budov, paláců a kostelů a nakonec jsme to stočili zpět do židovské čtvrti, kde jsme chtěli vyzkoušet jeden z tipů, které nám dal Andrew. V žádném průvodci ani na internetu jsem se o něm nedočetla, ale prý sem za tímto unikátem jezdí turisté z celé Evropy. Jedná se o tzv. \u0026ldquo;ruin bars\u0026rdquo; nebo \u0026ldquo;ruin pubs\u0026rdquo; - opuštěné vybydlené budovy, z nichž nějací nadšenci vytvořili originální prostor ke společenskému setkávání, koncertům či výstavám.\nRuin bar\nRuin bar Szimpla, který jsme navštívili my, je obrovský. Najdete tu několik barů a stánků s občerstvením a to vše v naprosto unikátní atmosféře, kterou asi ani fotky nedokážou věrně vystihnout. Interiér doplňuje neuvěřitelné množství sesbírané veteše - kadeřnické sedačky i se \u0026ldquo;sušákama\u0026rdquo;, vana, vyřazené televizory a počítače, \u0026ldquo;kůň\u0026rdquo; z tělocvičny\u0026hellip; zkrátka cokoliv, na co si jen vzpomenete. Nám se poštěstilo, že ten večer se zrovna konal i jeden z pravidelných jazzových koncertů. Ruin bar je něco, co jen tak někde jinde neuvidíte, takže při návštěvě Budapešti tuto atrakci určitě nevynechejte ;-)!\nSzimpla\nProtože nás čtvrteční program docela vyčerpal, rozhodli jsme se naplánovat si na pátek trochu víc relax. Dopoledne jsme se pěšky vydali do městského parku Városliget, kde najdete spoustu atrakcí od zoologické zahrady přes zábavní park a cirkus až po proslulé lázně Széchenyi. Tyto překrásné barokní lázně jsou vystavěny na jednom z nejteplejších pramenů ve městě (75 °C) a určitě patří také k těm nejhojněji navštěvovaným. Andrew nám je velmi doporučoval, takže jsme jejich návštěvu zvažovali. Nakonec jsme ale dali přednost jiným, méně turisticky provařeným - o tom však až později.\nLázně Széchenyi\nCo zde rozhodně nesmíte vynechat, je velkolepé náměstí Hrdinů se sochami hrdinů vlasti a náčelníků sedmi maďarských kmenů. Po stranách náměstí se také nachází Muzeum výtvarných umění a Palác umění.\nNáměstí Hrdinů\nKdyž vás odpočinek v krásně zeleném parku unaví, můžete se stejně jako my (poháněni hladem) vydat navštívit jedno z budapešťských tržišť. Samozřejmě je tu Vásárcsarnok - centrální tržiště vyhledávané turisty. My jsme ale nakonec dali přednost menšímu tržišti přímo nad zastávkou metra Lehel tér, kam chodí místní. Najdete tu podle mě všechno, co při návštěvě maďarské tržnice potřebujete vidět - koření, uzeniny, ovoce a zeleninu a samozřejmě nějaký ten langoš :-)! Že jsme tu pokoupili superlevné maďarské klobásy, o tom asi vůbec mluvit nemusím. A jedla jsem tady asi největší langoš svého života jen za 50 korun :D\u0026hellip;\nSuperlangoš\nZde by se možná hodila malá odbočka o cenách v Budapešti. Mně osobně přišly úplně super - malá pomůcka pro přepočítávání z forintů na naše koruny: Od aktuální ceny ve forintech si škrtněte jednu nulu a máte plus mínus českou cenu (reálně je to ale ještě o něco méně). I když tak třeba za oběd nebo nákup platíte dvoutisícovou bankovkou, je to vlastně za hubičku :D. Pozor ovšem na to, že ve spoustě obchodů neberou platební karty! Určitě doporučuju vzít si s sebou dostatek hotovosti a nespoléhat se na to, že budete hodně platit kartou. V obchodech se suvenýry mě požadavek na keš docela překvapil - v restauracích nebo třeba v lázních by platit kartou problém být neměl. Městská doprava je o trochu dražší než v Čechách - nepřestupní jednorázová jízdenka vás přijde na 350 forintů. Pokud se v Budapešti zdržíte déle, určitě se vám vyplatí výhodnější balíček po 10 jízdenkách za 3000 forintů. A pozor - vstup do lázní na 3 hodiny (včetně možnosti využít saunu apod.) asi za 2800 forintů. Neuvěřitelné ceny :D!\nA když jsme tedy u těch lázní, rozhodli jsme se odpoledne navštívit lázně Veli Bej, nacházející se na protějším břehu Dunaje. Přestože si na Trip Advisoru kdosi stěžoval na nepříjemný personál, my měli na lidi štěstí a dát přednost méně známým a méně historickým lázním byla jednoznačně dobrá volba. Ve Veli Bej bylo strašně málo turistů, takže jsme se s nikým nemuseli přetahovat o jakuzzi a v sauně jsme byli úplně sami. Mně osobně se nejvíc líbily turecké lázně s úžasně teplou vodou (něco přesně pro mě), ale vyzkoušeli jsme si i plavecký bazén, Kneippův chodník, již zmiňovanou jakuzzi a parní saunu. Péťa propadnul saunovému světu, takže já se pak šla jen natáhnout na lehátko a číst si a relaxovat. Užili jsme si to úplně maximálně, takže má další rada ohledně Budapešti zní: Lázně v žádném případě nevynechat :-)!!\nFoto z internetu, ale přesně takhle krásné to tam je :)\nNo a abych vás moc neunavila, tady to pro dnešek asi zakončím. Na pokračování se můžete těšit zase příště :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/pest/","summary":"\u003cp\u003eSotva jsem stačila vybalit kufr z Budapešti a už se zase chystám na cesty\u0026hellip; A tak by bylo záhodno shrnout naše dojmy z překrásné maďarské metropole. Z nedostatku času asi tentokrát sáhnu po nějaké stručnější formě (i když víte, že já být stručná moc neumím) a pokusím se podat vám best of Budapešť v kostce. Nedá mi to ale nepodělit se o historku, kterak jsme málem nikam neodjeli :D.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePřestože to do Budapešti není nijak zvlášť daleko autem, rozhodli jsme se cestovat tentokrát se Student Agency. Vyhlídli jsme si bus v 10:00 a v pohodičce si vyšli s předstihem, abysme si ještě stihli směnit maďarské forinty. Čtvrt hodinu před předpokládaným odjezdem jsme už stepovali u Grandu, načež ohlásili na tabuli odjezdů 15 minutové zpoždění našeho spoje, který jel z Prahy. Čekali jsme do 10:00 a když se v tu chvíli změnilo očekávané zpoždění na 30 minut, šli jsme si sednou do čekárny. Průběžně jsme kontrolovali na tabuli i pohledem z okna, jestli se náš bus už neobjevil. Asi v 10:20 jsme vylezli z čekárny\u0026hellip; načež jsme viděli náš bus vesele ujíždět z nádraží na Budapešť :D. U zákaznického okýnka nám nijak zvlášť nápomocní nebyli. Nedokázali nám vysvětlit, proč autobus odjel dřív, aniž by se změnily údaje na tabuli a nakonec nám nabídli, že nám vrátí peníze za jízdenky nebo nám zarezervují místa v autobuse, který jede ve 13:00. Zvolili jsme tedy nakonec druhou možnost a vyrazili do Veselé čajovny uklidnit se čajem a banánem s matcha pudinkem, kde jsme také nafotili toto mimořádně smutné selfíčko :D.\u003c/p\u003e","title":"Pešť"},{"content":"Duben jsem sama pro sebe vyhlásila neoficiálním měsícem zdravějšího životního stylu. Krom toho, že jsem se snažila minimálně čtyřikrát do týdne cvičit alespoň 10 minut denně jógu, zkusila jsem zase malinko vylepšit i svůj jídelníček. Samozřejmě ne vždy se to daří na sto procent a někdy člověk z nedostatku času/lenosti sáhne po té méně zdravé variantě. I proto jsem si tentokrát vybrala k recenzi knihu s trochu zavádějícím názvem - Bláznivá sexy dieta - která nabízí zajímavý pohled na to, jak funguje naše tělo a jak se k němu chovat tak, aby nám co nejdéle vydrželo :-).\nKris před několika lety lékaři diagnostikovali velice vzácný druh rakoviny jater, který označili za nevyléčitelný. Kris se místo rezignace pustila do boje. Razantně změnila svůj jídelníček i životní styl. Ve své Bláznivé sexy dietě velice srozumitelnou a čtivou formou popisuje, jak na různé typy potravin naše tělo reaguje, jaká jsou rizika \u0026ldquo;západního\u0026rdquo; životního stylu a zmiňuje se také o zákulisí potravinářského průmyslu v Americe. Hodně mě zaujala pasáž o lepku a téměř mě přesvědčila pokusit se alespoň na měsíc jej vyřadit ze stravy. Zatím jsem se k tomu neodhodlala, protože budu v květnu hodně cestovat a to se pak předsevzetí ohledně stravování velmi špatně dodržují, ale do budoucna chci bezlepkovou dietu určitě vyzkoušet.\nKris bere svou \u0026ldquo;dietu\u0026rdquo; hodně důsledně a stravuje se v podstatě vegansky. Je mi to sice asi bližší než paleo, ale ani tak tento životní styl nejspíš nepřijmu za svůj. Každopádně je kniha nabitá spoustou zajímavých informací a tipů na zlepšení životosprávy a z těch jsem si hodně odnesla s úmyslem zapojit je do svého života. Kris věnuje pozornost nejen stravování, ale také psychické stránce věci - meditování, správné technice dýchání či spánku. V úplném závěru knihy pak najdete 21denní očistný program a několik receptů.\nBláznivá sexy dieta je moc hezky graficky zpracovaná. Každá kapitola obsahuje na konci stručné shrnutí těch nejdůležitějších informací, takže se v knize i velice dobře orientuje, pokud se např. chcete k nějaké problematice vrátit. Bála jsem se, že kniha bude napsaná až moc \u0026ldquo;americky\u0026rdquo;, ale nakonec jsem byla docela příjemně překvapená, jak dobře se mi Bláznivá sexy dieta četla. Jen musíte Kris prominout, že oslovuje své čtenářky \u0026ldquo;andílci\u0026rdquo;, \u0026ldquo;krasavice\u0026rdquo; a podobně :D\u0026hellip; Krom toho mě taky při čtení rušilo to, že v tisku (zejména v první polovině) jsem našla docela dost překlepů. Kvality knihy to ale v mých očích nijak nesnižuje.\nPokud na vás s jarem - stejně jako na mě - přicházejí tendence stravovat se a vůbec žít lépe a zdravěji, Bláznivá sexy dieta je určitě fajn titulem, se kterým můžete začít. Za zaslání knížky moc děkuji knihkupectví Megaknihy.cz.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kris-carr-blazniva-sexy-dieta/","summary":"\u003cp\u003eDuben jsem sama pro sebe vyhlásila neoficiálním měsícem zdravějšího životního stylu. Krom toho, že jsem se snažila minimálně čtyřikrát do týdne cvičit alespoň 10 minut denně jógu, zkusila jsem zase malinko vylepšit i svůj jídelníček. Samozřejmě ne vždy se to daří na sto procent a někdy člověk z nedostatku času/lenosti sáhne po té méně zdravé variantě. I proto jsem si tentokrát vybrala k recenzi knihu s trochu zavádějícím názvem - \u003ca href=\"http://www.megaknihy.cz/romany-beletrie/170981-blazniva-sexy-dieta.html\"\u003e\u003cem\u003eBláznivá sexy dieta\u003c/em\u003e\u003c/a\u003e - která nabízí zajímavý pohled na to, jak funguje naše tělo a jak se k němu chovat tak, aby nám co nejdéle vydrželo :-).\u003c/p\u003e","title":"Kris Carr - Bláznivá sexy dieta"},{"content":"Když se dívám na seznam četby uplynulého měsíce, cítím se znovu jako před maturitou :).\nArnošt Lustig - Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou\nMé první literární setkání s Lustigem. A musím bohužel konstatovat, že mě docela zklamalo - jeho styl vyprávění mi prostě moc nesedí. Přestože jako osobnost má všechen můj obdiv a respekt, ke svým oblíbeným autorům ho nejspíš nezařadím. Novela je poměrně krátká a nečte se úplně špatně. Přesto mám pocit, že v textu je ukryto mnohem více, než je na první pohled patrné, a to je asi i důvod, proč je na začátku obtížné se do knížky začíst. Hlavní zápletka líčí past na bohaté židovské obchodníky, kteří se nechávají vydírat skupinou nacistů s vidinou, že si tím zachrání holý život. Kateřina Horovitzová se k nim připlete prakticky náhodou a ve chvíli, kdy nacistickou léčku prohlédne, sebere poslední síly, aby pomstila sebe i zbytek své rodiny. Čtenář celkem brzy odhalí, k jakému konci celý příběh směřuje. To ale nepovažuji za velkou chybu. Spíš než šokovat čtenáře závěrem chtěl Lustig demonstrovat lidskou přirozenost \u0026ldquo;chytat se stébla\u0026rdquo;, živit v sobě i v těch nejtěžších situacích alespoň malou jiskru naděje. Nám se to z dnešního pohledu může jevit jako naivita, ale v kontextu nejhrůznější války, jakou tato země zažila, to vlastně není nic nepochopitelného. Zápletkou knihy jsem tedy nadšená, zpracování mi však nesedlo. Zatím nechávám tento literární zážitek uležet a časem snad dostanu chuť přečíst si od Lustiga něco jiného.\nGeorge Orwell - Farma zvířat\nDalším titulem ze seznamu povinné četby, který jsem tento měsíc přečetla, je všeobecně známá Farma zvířat. Slavná Orwellova alegorie zachycující klíčové okamžiky v dějinách Sovětského svazu je nadčasovou záležitostí. Působivá \u0026ldquo;pohádka pro dospělé\u0026rdquo; dokonale zobrazuje proměnu chování vládnoucí elity. Z toho, jak snadné je zmanipulovat dav a vnutit mu své \u0026ldquo;pravdy\u0026rdquo;, mrazí v zádech. Jednoznačně jedna z nejdůležitějších knížek minulého století, která by se nikdy neměla přestat číst.\nJostein Gaarder - Hrad v Pyrenejích\nTak dlouho jsem odkládala sepsání recenze na tuto knihu, až jsem zapomněla, o čem vlastně byla :D. Proto jsem si ji přes Velikonoce přečetla znovu a tady jsou mé dojmy. Příběh je vyprávěn formou dopisů (respektive e-mailů), které si mezi sebou vyměňují Solrun a Steinn. On vyznává přísnou racionalitu, ona věří v osud, duchovní síly a nadpřirozeno. Odlišnější dvojici světonázorů aby člověk pohledal. Přesto kdysi byli mileneckým párem. Dnes, 30 let po rozchodu, se jejich cesty znovu sbíhají. Jak se s odstupem času dívají na tehdejší události, které vedly k jejich rozchodu? Je možné najít společnou řeč s člověkem s naprosto odlišnou životní filosofií? No\u0026hellip; popravdě řečeno jsem se nějak nedokázala najít ani v jedné postavě. Obě měly názory příliš vyhraněné a já to takhle prostě necítím - pravda je podle mě vždycky někde uprostřed. Z toho důvodu mi Solrun ani Steinn nebyli příliš sympatičtí. A k tomu závěru mám taky jisté výhrady. Čekala jsem na konci právě nějaké smíření, setkání obou odlišných pohledů, kompromis\u0026hellip; místo toho přišly docela bolestivé pochybnosti jedné z postav a dramatický střih. Jsem ráda, že ke mně knížka přišla jako putovní a můžu ji tak bez výčitek poslat dál. Četba Hradu v Pyrenejích mi nepřinesla žádné potěšení a potřetí už se do ní pouštět určitě nebudu.\nTomáš Halík - Úvahy na prahu tisíciletí\n\u0026ldquo;Sebevrah pohrdá životem, zatímco mučedník pohrdá smrtí. Palach nepohrdl životem, nýbrž svou obětí jako plamenem v šerosvitu kompromisů osvítil ty hodnoty, které dávají životu cenu: svobodu a věrnost.\u0026rdquo;\nÚtlá knížečka plná zajímavých úvah - původně rozhlasových fejetonů pro stanici BBC - teologa a kněze Tomáše Halíka, mě velice příjemně překvapila. Každá kapitola je věnována svátku (Vánoce, Velikonoce) či výročí nějaké významné historické události (11. září, upálení Jana Palacha). Právě posledně zmiňovaná událost zůstává podle mě v očích české veřejnosti stále dost nepochopená a pod Halíkova slova výše bych se mohla podepsat. Texty jsou velice krátké a není problém přečíst je \u0026ldquo;na posezení\u0026rdquo; za jedno odpoledne. Určitě si ale zaslouží mnohem více pozornosti a dá se k nim s odstupem času vracet. Krásné grafické zpracování s působivými ilustracemi vytvořil Jáchym Šerých.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/z-dubnove-knihovnicky/","summary":"\u003cp\u003eKdyž se dívám na seznam četby uplynulého měsíce, cítím se znovu jako před maturitou :).\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eArnošt Lustig - Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eMé první literární setkání s Lustigem. A musím bohužel konstatovat, že mě docela zklamalo - jeho styl vyprávění mi prostě moc nesedí. Přestože jako osobnost má všechen můj obdiv a respekt, ke svým oblíbeným autorům ho nejspíš nezařadím. Novela je poměrně krátká a nečte se úplně špatně. Přesto mám pocit, že v textu je ukryto mnohem více, než je na první pohled patrné, a to je asi i důvod, proč je na začátku obtížné se do knížky začíst. Hlavní zápletka líčí past na bohaté židovské obchodníky, kteří se nechávají vydírat skupinou nacistů s vidinou, že si tím zachrání holý život. Kateřina Horovitzová se k nim připlete prakticky náhodou a ve chvíli, kdy nacistickou léčku prohlédne, sebere poslední síly, aby pomstila sebe i zbytek své rodiny. Čtenář celkem brzy odhalí, k jakému konci celý příběh směřuje. To ale nepovažuji za velkou chybu. Spíš než šokovat čtenáře závěrem chtěl Lustig demonstrovat lidskou přirozenost \u0026ldquo;chytat se stébla\u0026rdquo;, živit v sobě i v těch nejtěžších situacích alespoň malou jiskru naděje. Nám se to z dnešního pohledu může jevit jako naivita, ale v kontextu nejhrůznější války, jakou tato země zažila, to vlastně není nic nepochopitelného. Zápletkou knihy jsem tedy nadšená, zpracování mi však nesedlo. Zatím nechávám tento literární zážitek uležet a časem snad dostanu chuť přečíst si od Lustiga něco jiného.\u003c/p\u003e","title":"Z dubnové knihovničky"},{"content":"Kousky, které prošly mou koupelnou či kosmetickou taštičkou v průběhu měsíce dubna\u0026hellip;\nDeodorant Go fresh, Dove\nKonečně, po opravdu dlouhé době, jsem kápla na deodorant, který mi vyhovuje a hlavně skutečně funguje proti pocení! A jeho vůně je jedním slovem úžasná - svěží a sladce citrusová! Vyzkoušela jsem variantu s grepfruitem a citronovou trávou. Balení má příjemný design, deodorant je bez alkoholu a nezanechává stopy na oblečení.\nKrém na ruce Anti Age, Cien\nPo delší době jsem zase zabrousila do Lidlu a odnesla si tento krém na ruce. Chrání před předčasným stárnutím pokožky způsobeným slunečním zářením a zabraňuje tvorbě pigmenotvých skvrn, což je problém, který mě zatím netrápí a tak trochu i pochybuju, že by na něco takového mohl krém vůbec fungovat. Mně každopádně velmi vyhovuje tím, jak se příjemně nanáší, rychle vstřebává a zanechává ruce hezky hladké a vyživené. Není ani moc hutný, což je super. Voní celkem neutrálně, lehce nasládle. Krom nějakého toho silikonu jsem ve složení nic moc závadného nenašla. Až půjdete nakupovat do Lidlu, určitě se po něm mrkněte. Stojí něco okolo 30 Kč.\nSprchový gel Garden of Eden, Avon\nNa tomto sprcháči, který jsem dostala před nějakým časem od Luc, mě nejprve upoutala vůně. Je opravdu výrazná a HODNĚ sladká. Za normálních okolností by na mě asi byla sladká až moc\u0026hellip; kdybych neměla pocit, že ji odněkud znám. Připomíná mi něco z dětství - možná voňavé fixky, možná parfém naší paní učitelky v první třídě, možná něco úplně jiného. Nedokážu to přesně definovat, ale sprchovat se s tímhle sprcháčem je jako vracet se do dětských let :-).\nTužka na oči, Miss Sporty (odstín 002 Solid)\nPo celoživotní věrnosti černým tužkám jsem jednou zatoužila po změně a pořídila si tužku hnědou, která by bleduli mého typu měla lépe barevně sedět. Ačkoliv vlastně žádný rozdíl nepozoruju, nejspíš už u hnědé zůstanu :-). Co se týče tužky samotné, není ničím speciální - přiměřeně měkká s průměrnou výdrží. Nenadchne ani neurazí, ale maluje se s ní celkem dobře. Už teď jsem si ale jistá, že příště se v drogerii porozhlédnu po nějakém jiném kousku.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/dubnova-kosmetika-2/","summary":"\u003cp\u003eKousky, které prošly mou koupelnou či kosmetickou taštičkou v průběhu měsíce dubna\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eDeodorant Go fresh, Dove\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eKonečně, po opravdu dlouhé době, jsem kápla na deodorant, který mi vyhovuje a hlavně skutečně funguje proti pocení! A jeho vůně je jedním slovem úžasná - svěží a sladce citrusová! Vyzkoušela jsem variantu s grepfruitem a citronovou trávou. Balení má příjemný design, deodorant je bez alkoholu a nezanechává stopy na oblečení.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"dubnova-kosmetika-2-01.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"unorova_kosmetika_7\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/dubnova-kosmetika-2/dubnova-kosmetika-2-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eKrém na ruce Anti Age, Cien\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e","title":"Dubnová kosmetika"},{"content":"Do slibně se rozrůstající sbírky mých oblíbených polévek dnes přidávám jednu novou. Zeleninové krémy jsem si opravdu zamilovala.\n1 lžíce olivového oleje 1 cibule 1 brambora 1 petržel 7 středně velkých mrkví kousek čerstvého zázvoru koriandr (ideálně čerstvý) Olej rozpálíme v polévkovém hrnci a osmahneme na něm nadrobno nakrájenou cibuli. Přidáme bramboru, petržel a mrkve nasekané na kostičky a chvíli opékáme. Zalijeme asi 2 litry vody a vaříme zhruba 10 minut. Poté přidáme kousek nastrouhaného zázvoru a koriandr a vaříme ještě 5 minut. Nakonec rozmixujeme tyčovým mixérem. Dochutíme solí, pepřem a čerstvým koriandrem a můžeme podávat.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/mrkvovy-krem-s-koriandrem/","summary":"\u003cp\u003eDo slibně se rozrůstající sbírky mých oblíbených polévek dnes přidávám jednu novou. Zeleninové krémy jsem si opravdu zamilovala.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 lžíce olivového oleje\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 cibule\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 brambora\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 petržel\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e7 středně velkých mrkví\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ekousek čerstvého zázvoru\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ekoriandr\u003c/strong\u003e (ideálně čerstvý)\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eOlej rozpálíme v polévkovém hrnci a osmahneme na něm nadrobno nakrájenou cibuli. Přidáme bramboru, petržel a mrkve nasekané na kostičky a chvíli opékáme. Zalijeme asi 2 litry vody a vaříme zhruba 10 minut. Poté přidáme kousek nastrouhaného zázvoru a koriandr a vaříme ještě 5 minut. Nakonec rozmixujeme tyčovým mixérem. Dochutíme solí, pepřem a čerstvým koriandrem a můžeme podávat.\u003c/p\u003e","title":"Mrkvový krém s koriandrem"},{"content":"Tento víkend jsme oficiálně zahájili balkonovou sezónu a na počest první letošní snídaně na balkoně jsem vyrobila vitamínovou bombu z tropického ovoce :-). Na porci pro 2 osoby budete potřebovat:\n2 banány 2 kiwi 200 ml ananasové šťávy Banán a kiwi zbavíme slupky, nakrájíme na kousky a dobře rozmixujeme s ananasovou šťávou. Nápoj můžeme doplnit kostkami ledu a ozdobit plátkem kiwi. Místo ananasové šťávy se dá také použít třeba podmáslí nebo kefír. Jakým nápojem jste přivítali jaro vy? (A ne že se tu dočtu něco o oroseném pivu :D\u0026hellip;)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/bananovy-fresh-s-kiwi/","summary":"\u003cp\u003eTento víkend jsme oficiálně zahájili balkonovou sezónu a na počest první letošní snídaně na balkoně jsem vyrobila vitamínovou bombu z tropického ovoce :-). Na porci pro 2 osoby budete potřebovat:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 banány\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 kiwi\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e200 ml ananasové šťávy\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eBanán a kiwi zbavíme slupky, nakrájíme na kousky a dobře rozmixujeme s ananasovou šťávou. Nápoj můžeme doplnit kostkami ledu a ozdobit plátkem kiwi. Místo ananasové šťávy se dá také použít třeba podmáslí nebo kefír. Jakým nápojem jste přivítali jaro vy? (A ne že se tu dočtu něco o oroseném pivu :D\u0026hellip;)\u003c/p\u003e","title":"Banánový fresh s kiwi"},{"content":"Po shlédnutí Scorseseho snímku Living in the material world, o kterém jsem tu nedávno psala, jsem zase po dlouhé době dostala chuť na nějakou Beatles biografii. A když jsem objevila v knihkupectví Megaknihy.cz tento životopis George Harrisona s podtitulem Za zamčenými dveřmi, měla jsem jasno. Publikace je poměrně nová - vyšla teprve před dvěma lety u příležitosti Georgových nedožitých sedmdesátin. Je docela obsáhlá (488 stran!) a nechybí v ní ani tři přílohy černobílých fotek.\nBiografie chronologicky mapuje zásadní momenty v životě George Harrisona. Popisuje, jak těžce nesl všechno to šílenství kolem beatlemánie v polovině šedesátých let (prakticky až do konce života v něm vzpomínky na roky v kapele vzbuzovaly trauma) i nedostatek příležitostí projevit se jakou autor na albech Beatles. Možná trochu překvapí, že Georgově působení ve skupině je věnováno poměrně málo prostoru - na druhou stranu s Beatles strávil jen malý zlomek svého života a je tak alespoň lépe zdůrazněno, že dokázal na hudebním poli fungovat (byť se střídavými úspěchy) i po rozpadu kapely.\nNemalá část knihy se zabývá Georgovou sólovou dráhou, které vévodí jeho nepřekonatelná prvotina - trojalbum All things must pass. Za pozornost stojí i kapitola o prvním benefičním koncertu v dějinách rockové hudby - Koncertu pro Bangladéš, který George dokázal zorganizovat v rekordním čase. Soudní spory kvůli údajnému plagiátorství v písni My sweet lord, rozpad manželství s Pattie, divoké vztahové kotrmelce v polovině 70. let i veleúspěšný comeback na sklonku let 80. - to je jen malý výčet témat, kterým se Graeme Thomson na stránkách této bohaté publikace věnuje.\nJako celá řada jiných hudebních hvězd, i George Harrison je ve výsledku vylíčen jako rozporuplná osobnost, celý život oscilující mezi duchovní cestou a materiálním světem plným požitků, kterých se nikdy nedokázal vzdát\u0026hellip;\nKe čtení rozhodně doporučuji naladit Youtube a pustit si pár songů, o nichž je v textu řeč. Možná stejně jako já objevíte parádní hity z Georgovy sólové kariéry, které jste doteď neznali. Mým osobním favoritem je song When we was fab, v němž se George vrací ke vzpomínkám na Beatles. Natočil k němu i super klip, ve kterém hostuje Ringo Starr.\nDěkuji knihkupectví Megaknihy.cz za zaslání této krásné publikace, která zaručeně potěší každého fanouška skupiny Beatles. U mě už má rezervováno čestné místo v knihovničce :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/graeme-thomson-george-harrison-za-zamcenymi-dvermi/","summary":"\u003cp\u003ePo shlédnutí Scorseseho snímku \u003cem\u003eLiving in the material world\u003c/em\u003e, o kterém jsem tu nedávno psala, jsem zase po dlouhé době dostala chuť na nějakou Beatles biografii. A když jsem objevila v knihkupectví \u003ca href=\"http://www.megaknihy.cz/\"\u003eMegaknihy.cz\u003c/a\u003e tento životopis George Harrisona s podtitulem \u003ca href=\"http://www.megaknihy.cz/biografie/177980-george-harrison.html\"\u003e\u003cem\u003eZa zamčenými dveřmi\u003c/em\u003e\u003c/a\u003e, měla jsem jasno. Publikace je poměrně nová - vyšla teprve před dvěma lety u příležitosti Georgových nedožitých sedmdesátin. Je docela obsáhlá (488 stran!) a nechybí v ní ani tři přílohy černobílých fotek.\u003c/p\u003e","title":"Graeme Thomson - George Harrison: Za zamčenými dveřmi"},{"content":"Strávit po dlouhé době skoro dva týdny bez make-upu a pouze se spoooustou balzámu na rty bylo docela osvěžující, minimálně pro mou pleť :D. Myslím, že bych jí tuhle \u0026ldquo;očistnou kúru\u0026rdquo; měla dopřát každé jaro. Jen si nejsem úplně jistá, jestli chci taky svému okolí dopřát pohled na moje mrtvolkové nenalíčené \u0026ldquo;já\u0026rdquo; :D\u0026hellip; No, raději se vrhněme na březnové tipy z kosmetické taštičky\u0026hellip;\nPomáda na rty Soft Rosé, Labello\nKlasická pomáda, která zanechává na rtech přirozený, lehce narůžovělý nádech. Teď v zimě mi její schopnosti úplně nedostačují, potřebuji něco ještě o trochu víc hydratačního. Na běžné vyživení rtů během dne mi ale vyhovuje.\nPleťový olej Levandule, Saloos\nTento výrobek způsobil malou revoluci v mé péči o pleť. S myšlenkou vyměnit klasický noční krém za pleťový olej jsem koketovala už delší čas, ale definitivně jsem se rozhodla až v důsledku podzimní akce v DM, kdy na všechny produkty přírodní kosmetiky nabízeli 15% slevu. Tento kousek mě tak přišel na 120 Kč, což se mi zpočátku zdálo i tak hodně, ale když jsem se na vlastní oči přesvědčila, že stačí každý večer jen 3 kapky na vyčištěnou pleť a obsah lahvičky vám vydrží minimálně čtvrt roku, musela jsem to přehodnotit. Navíc se jedná o 100% přírodní výrobek. Moje obavy, abych po oleji neměla pleť moc umaštěnou nebo naopak nedostatečně hydratovanou, se brzo rozplynuly. Olej se do pokožky po chvíli zcela vstřebá a ráno se jen budíte s krásně jemnou pletí. Levandule má navíc hrozně příjemnou a uklidňující vůni, při které se dobře usíná. Mám takový pocit, že s nočními krémy jsem nadobro skoncovala :-).\nTělové mléko Smooth Sensation, Nivea\nPříjemně vonící tělové mléko s bambuckým máslem je určeno pro dlouhodobou hloubkovou hydrataci suché pokožky. Jeho velkou výhodou je to, že přestože má spíš tekutější konzistenci, hydratuje opravdu výborně a pokožka je po jeho použití krásně hebká a vyživená. Vzhledem ke konzistenci se zároveň výborně roztírá i rychle vsakuje. Velmi praktické je i pumpičkové balení, i když ke konci se z něj obsah docela špatně dostává. Složení už taková výhra není - najdete v něm jak silikony, tak parabeny.\nPudr Smooth Skin, NYC (odstín 702A Naturally Beige)\nPo dlouhé době jsem byla nevěrná svému milovanému pudru Stay Matte od Rimmel a podvedla jsem ho s tímto kouskem. Byl za hodně příznivou akční cenu, tak jsem si řekla, že to prostě risknu. Začnu tím, co se mi na něm líbí, a to je balení. Vevnitř najdete malé praktické zrcátko a pidi labutěnku, kterou ale popravdě řečeno vůbec nepoužívám, protože mi přijde k ničemu. Balení je z plastu, ale přesto celkem bytelné a hlavně se vám v kosmetické tašce určitě samo neotevře. Hezkým detailem je i vyražený nápis NYC. Odstínem mi pudr také pěkně sednul. Pleť dokáže opravdu hezky zmatnit, ačkoliv tento efekt rozhodně nevydrží celý den. A teď přejdu k negativům: pudr strašně, strašně moc práší a celkem rychle také ubývá. Složením samý silikon a paraben. A jak už jsem zmínila výše, je potřeba se přes den občas přepudrovat, protože pleť matná moc dlouho nevydrží. Pudr rozhodně špatný není a klidně bych si ho i koupila znovu, protože je fakt levný (cena okolo 60 - 70 Kč), ale Stay Matte mám pořád tak nějak radši :-).\nTělový olej \u0026ldquo;Citronová tráva a bambus\u0026rdquo;, Wellness \u0026amp; Beauty\nTento báječný tělový olej jsem koupila ve výprodeji v Rossmannovi asi za pade, takže si nejsem jistá, jestli se ještě prodává, ale pokud ano, můžu ho doporučit všemi deseti! Jednak na pokožce nádherně a dlouhodobě voní, což je pro milovníky citrusových vůní skvělá zpráva, a navíc kůži krásně zjemní a zhydratuje. Není ale mastný přespříliš, takže se s ním skvěle pracuje, lehce se roztírá a celkem rychle se do pokožky vsákne. Úplně nejlepší je podle mě vetřít ho do ještě mokré pokožky hned poté, co vylezete z vany nebo ze sprchy. Praktické plastové balení se hodí i na cesty. Úzavěr drží dobře, takže se nemusíte bát, že se vám olej třeba vyleje do batohu. Samozřejmě se dá použít také na masáž nebo můžete přidat pár kapek do koupele. Vůně citronové trávy je opravdu svěží a po náročném dni vás příjemně nakopne.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/breznova-kosmetika/","summary":"\u003cp\u003eStrávit po dlouhé době skoro dva týdny bez make-upu a pouze se spoooustou balzámu na rty bylo docela osvěžující, minimálně pro mou pleť :D. Myslím, že bych jí tuhle \u0026ldquo;očistnou kúru\u0026rdquo; měla dopřát každé jaro. Jen si nejsem úplně jistá, jestli chci taky svému okolí dopřát pohled na moje mrtvolkové nenalíčené \u0026ldquo;já\u0026rdquo; :D\u0026hellip; No, raději se vrhněme na březnové tipy z kosmetické taštičky\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003ePomáda na rty Soft Rosé, Labello\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eKlasická pomáda, která zanechává na rtech přirozený, lehce narůžovělý nádech. Teď v zimě mi její schopnosti úplně nedostačují, potřebuji něco ještě o trochu víc hydratačního. Na běžné vyživení rtů během dne mi ale vyhovuje.\u003c/p\u003e","title":"Březnová kosmetika"},{"content":"Stejně jako loni, i toto jaro jsme navštívili filmový festival Jeden svět s podtitulem \u0026ldquo;Prasknětě své bubliny\u0026rdquo;. Jaké projekce nás letos zaujaly a s jakými dojmy jsme odcházeli z kina?\nDanielův svět Hned na úvod jsme zvolili mimořádně kontroverzní téma - vypravěčem a zároveň hlavní postavou dokumentu je student Daniel, který se vyznává ze své pedofilní orientace a lásky k malému chlapci. Na první pohled vede celkem normální studentský život - dá se ale vůbec žít s vidinou toho, že s největší pravděpodobností nikdy nebudete mít klasický partnerský a rodinný vztah se vším, co k tomu patří? K jakým perspektivám se lidé z pedofilní komunity upínají? Na tyto a mnohé další otázky, které vás napadnou, se pokouší tento dokument odpovědět. Za sebe můžu říct, že jsem po jeho shlédnutí odhodila některé předsudky, které o pedofilech ve společnosti panují. Jediné, co jsem nebyla schopná lidsky pochopit bylo Danielovo přiznání své orientace vůči rodičům dítěte, do něhož je zamilovaný - a to, že rodiče mu přesto nezabránili se s jejich dítětem vídat. Tady se docela silně projevily moje dosud utlumené mateřské pudy. Jinak si ovšem myslím, že tento dokument naše společnost plná předsudků potřebovala jako sůl a je jen dobře, že někdo dokázal o tématu pedofilie promluvit tak otevřeným způsobem. Po projekci jsme se zúčastnili také diskuze se zástupcem České pedofilní komunity a jak trefně prohlásil kdosi z publika, bylo fakt hustý \u0026ldquo;vidět na vlastní oči opravdového živého pedofila\u0026rdquo;\u0026hellip;\nStále spolu Pokud předchozí snímek vyvolal rozjitřené emoce, tak tedy popravdě ani nevím, jak bych se vyjádřila k dokumentu Stále spolu. Při jeho sledování vám bude neodbytně vířit hlavou otázka, co vede vysokoškolsky vzdělané lidi spolu s jejich devíti dětmi k alternativnímu živoření na šumavských stráních, k opuštěnému životu bez jakýchkoliv výdobytků moderní doby\u0026hellip; Já osobně jsem v mnoha situacích jen třeštila oči na plátno a vůbec nechápala\u0026hellip; Aby bylo jasno, považuju se za maximálně tolerantního člověka a nikomu jeho životní filosofii neberu. Co mě ale celou dobu sledování projekce strašně žralo, byla ta bezmoc devíti dětí, které si tuhle naoko \u0026ldquo;svobodnou\u0026rdquo; cestu nevybraly - jejich rodiče rozhodli za ně a řekla bych, že v mnoha případech tím zabili jejich talent. Na kameru se sice tvářily, že jsou s tímhle způsobem života spokojení a do budoucna ho měnit nehodlají, ale jejich tragický verbální projev a to, že se za celou dobu skoro ani neusmály, mě moc nepřesvědčilo o tom, že se takhle skutečně cítí šťastné. A to ani nemluvím o tom, že jejich otec - nekorunováná hlava rodiny - se prezentoval jako šílený panovačný despota, kterému se prostě neodporuje. Jestli někde končí hranice mé tolerance, pak je to přesně v průběhu tohoto snímku.\nBojovníci ze severu Závěrečná projekce mě bohužel zklamala - jednak se promítalo v kavárně Trojka, což je dle mého názoru možná super prostor pro koncerty, nicméně na promítání je naprosto nevhodný. Film byl navíc v originálním znění s anglickými titulky, takže pohodlné dohlédnutí na nevelké plátno bylo pro dobrý zážitek z filmu stěžejní. Nesedlo mi ale bohužel ani zpracování tématu. Příběhy mladých evropanů, kteří se přidávají k radikálním islamistickým skupinám, nepřinesly nic překvapivého.\nJaké snímky na Jednom světě letos oslovily vás?\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/festival-jeden-svet-16-24-3-2015-brno/","summary":"\u003cp\u003eStejně jako loni, i toto jaro jsme navštívili filmový festival Jeden svět s podtitulem \u0026ldquo;Prasknětě své bubliny\u0026rdquo;. Jaké projekce nás letos zaujaly a s jakými dojmy jsme odcházeli z kina?\u003c/p\u003e\n\u003ch2 id=\"danielův-svět\"\u003eDanielův svět\u003c/h2\u003e\n\u003cp\u003eHned na úvod jsme zvolili mimořádně kontroverzní téma - vypravěčem a zároveň hlavní postavou dokumentu je student Daniel, který se vyznává ze své pedofilní orientace a lásky k malému chlapci. Na první pohled vede celkem normální studentský život - dá se ale vůbec žít s vidinou toho, že s největší pravděpodobností nikdy nebudete mít klasický partnerský a rodinný vztah se vším, co k tomu patří? K jakým perspektivám se lidé z pedofilní komunity upínají? Na tyto a mnohé další otázky, které vás napadnou, se pokouší tento dokument odpovědět. Za sebe můžu říct, že jsem po jeho shlédnutí odhodila některé předsudky, které o pedofilech ve společnosti panují. Jediné, co jsem nebyla schopná lidsky pochopit bylo Danielovo přiznání své orientace vůči rodičům dítěte, do něhož je zamilovaný - a to, že rodiče mu přesto nezabránili se s jejich dítětem vídat. Tady se docela silně projevily moje dosud utlumené mateřské pudy. Jinak si ovšem myslím, že tento dokument naše společnost plná předsudků potřebovala jako sůl a je jen dobře, že někdo dokázal o tématu pedofilie promluvit tak otevřeným způsobem. Po projekci jsme se zúčastnili také diskuze se zástupcem České pedofilní komunity a jak trefně prohlásil kdosi z publika, bylo fakt hustý \u0026ldquo;vidět na vlastní oči opravdového živého pedofila\u0026rdquo;\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Festival JEDEN SVĚT, 16. - 24.3.2015, Brno"},{"content":"Dobrou půlku měsíce jsem promarodila s chřipkou - po prvních protrpěných dnech jsem si tedy mohla dopřát váleníčko v posteli v obležení knížek :-).\nIvona Březinová - Panenka z ebenového dřeva\nJeden víkend v KM jsem zrovna měla náladu na nějaké milé nenáročné čtení. Pro tyto případy je vždycky dobré mít v knihovně nachystánu menší zásobičku ověřeného braku\u0026hellip; nebo pár knížek pro děti! Tentokrát jsem tedy zvolila tu druhou variantu a oprášila jednu ze svých nejmilejších dětských knížek. Popisuje jeden rok v životě desetileté Reginy, který musí strávit kvůli svému tatínkovi - lékaři - v rovníkové Africe. Kapitoly jsou krátké, aby dětského čtenáře moc neunavily, a nechybí jim zajímavé zápletky ani humor.\nGeorge R. R. Martin - Bouře mečů 1\nZatím asi nejvíc akční knížka ze série. Spousta děje, rychlý spád, šokující momenty\u0026hellip; tedy pro ty, co už shlédli seriál, se samozřejmě překvapení nekoná, ale i tak. U tohoto dílu mi navíc poprvé přišlo, že v řadě situací došlo k lehčímu odchýlení od seriálu. Přečtena v rekordním čase, nedá se odložit.\nAndreas Cervenka - Peníze\nMusím říct, že o ekonomii se nijak zvlášť nezajímám a ani jí pořádně nerozumím. Když se mi ale dostala do rukou tato útlá knížečka od švédského novináře Andrease Cervenky, docela mě zaujala svými krátkými texty a na první pohled celkem \u0026ldquo;lidským\u0026rdquo; jazykem. Mimo to se podobou krátkých fejetonů zaměřuje na aktuální ekonomická témata - jakým způsobem dnes k penězům přistupovat, čemu věřit a v čem nás naopak stát a banky tahají za nos\u0026hellip; Nad spoustou otázek, se kterými Cervenka přichází, mně ani dosud nenapadlo se zamýšlet. V tomto směru tedy pro mě byla knížka určitě jakýmsi \u0026ldquo;prozřením\u0026rdquo; a to i přesto, že jsem laik a ne všechno pro mě bylo vysvětleno dostatečně srozumitelně.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/breznova-knihovnicka/","summary":"\u003cp\u003eDobrou půlku měsíce jsem promarodila s chřipkou - po prvních protrpěných dnech jsem si tedy mohla dopřát váleníčko v posteli v obležení knížek :-).\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eIvona Březinová - Panenka z ebenového dřeva\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eJeden víkend v KM jsem zrovna měla náladu na nějaké milé nenáročné čtení. Pro tyto případy je vždycky dobré mít v knihovně nachystánu menší zásobičku ověřeného braku\u0026hellip; nebo pár knížek pro děti! Tentokrát jsem tedy zvolila tu druhou variantu a oprášila jednu ze svých nejmilejších dětských knížek. Popisuje jeden rok v životě desetileté Reginy, který musí strávit kvůli svému tatínkovi - lékaři - v rovníkové Africe. Kapitoly jsou krátké, aby dětského čtenáře moc neunavily, a nechybí jim zajímavé zápletky ani humor.\u003c/p\u003e","title":"Březnová knihovnička"},{"content":"Ačkoliv titulek dnešního literárního příspěvku nezní příliš optimisticky, musím se vám hned na úvod svěřit s velikou radostí. Dostala jsem možnost spolupracovat s internetovým knihkupectvím MegaKnihy.cz a vybrat si u nich knížky ke zrecenzování. Moc se na tuto novou zkušenost těším a věřím, že díky ní vám budu moct přiblížit spoustu zajímavých titulů, které stojí za přečtení. Ten, o kterém píšu dnes, je opravdu mimořádný.\n\u0026ldquo;Nacisté jsou knihami posedlí, slídí po nich, pořádají na ně štvanice a zakazují je, kde mohou. Všichni diktátoři, tyrani a utlačovatelé v dějinách, ať už byli té či oné barvy pleti, Árijci, černoši, orientálci, Arabové anebo Slované, všichni měli jedno společné - zuřivě pronásledovali knihy. A bylo lhostejné, jménem jaké víry to dělali, jestli na obranu lidové revoluce nebo k hájení výsad patricijských tříd, na obranu božího přikázání anebo na obranu tupé vojenské poslušnosti. Knihy jsou velmi nebezpečné, nutí přemýšlet.\u0026rdquo;\nObdobí druhé světové války a holocaust\u0026hellip; naše generace zná tuto smutnou historii novodobých dějin pouze ze školních lavic a pak také z řady filmů a knih. Zní nám to jako dávná minulost. Minulost natolik děsivá a neuvěřitelná, až máme pocit, že to musel být opravdu jen nějaký špatný film. Jenže ono se to skutečně stalo a neměli bychom na to zapomínat. Právě proto jsem si k recenzi zvolila knihu Osvětimská knihovnice - příběh postavený na skutečné události.\nJak už název napovídá, děj je zasazen do koncentračního tábora Osvětim - Březinka, kam v září 1943 přijíždí transport vězňů z Terezína, který však neabsolvuje klasickou selekci. Místo toho jsou všichni (včetně starých lidí a dětí) umístěni do prvního, výhradně českého rodinného tábora. Tam se jim dostává \u0026ldquo;výjimečného zacházení\u0026rdquo;. Důvod, proč byl tento tábor nacisty zřízen, se čtenář posléze dozvídá (pro mě hodně šokující moment).\nV bloku 31 se dokonce podaří zřídit jakousi provizorní knihovnu, čítající asi 8 tajně propašovaných knížek, o které se stará \u0026ldquo;osvětimská knihovnice\u0026rdquo; - čtrnáctiletá Dita Adlerová, hlavní hrdinka příběhu. Její úkol je nelehký a velice riskantní. Nacisté knihy zakazují a kdyby je u ní objevili, neminul by ji trest, možná i ten nejpřísnější. Přesto nebo možná právě proto bere Dita svou roli velmi vážně. O knihy se stará s láskou a opatruje je jako ten nejcennější poklad, kterým v kontextu událostí literatura skutečně je.\nPrávě to krásné vyjádření lásky ke knížkám a k literatuře je něco, co se mi na Osvětimské knihovnici mimořádně líbilo. Za situace, kdy člověk trpí hladem a jeho největší starostí je dožít se dalšího dne, se mohou knihy zdát zbytečným přepychem, ale pro Ditu a spoustu dalších vězňů z bloku 31 spočívala jejich moc v možnosti chvilkového úniku ze strašlivé reality.\n\u0026ldquo;Možná že válka skončí už napřesrok,\u0026rdquo; tvrdívali jí a tvářili se přitom, jako by to byla bůhvíjak skvělá zpráva. Pro dospělé nebyl rok víc než měsíček pomeranče. Rodiče se na ni usmívali a ona se dusila vzteky, protože nic nechápali - v mládí je jeden jediný rok téměř celým životem.\nPřestože Dita navenek působí, jako by se ničeho nebála, vevnitř ji trápí řada pochybnosti. Zažívá rozčarování z toho, jak je obtížné najít v táboře člověka, který by nesledoval jen své vlastní zájmy a kterému by mohla důvěřovat. Často zažívá také bezmoc nad situacemi, které nemůže ovlivnit. Denodenně se setkává s válečnými hrůzami, které si dnes už vůbec nedokážeme představit.\n\u0026quot;\u0026hellip;Je hřích ptát se, proč Bůh dělá věci, které dělá.\u0026quot;\n\u0026ldquo;V tom případě jsem hříšnice.\u0026rdquo;\n\u0026ldquo;Nemluv tak! Bůh tě potrestá!\u0026rdquo;\n\u0026ldquo;Ještě víc?\u0026rdquo;\n\u0026ldquo;Dostaneš se do pekla.\u0026rdquo;\n\u0026ldquo;Nebuď naivní, Margit. V pekle už jsme dávno.\u0026rdquo;\nKrom Dity se v knize vyskytuje ještě celá řada dalších reálných postav - za ty nejznámější třeba Rudolf Vrba (muž, kterému se podařilo z Osvětimi uprchnout) či doktor Mengele. Část, v níž je vylíčen útěk Rudolfa Vrby, je mimořádně napínavá a to i přesto, že člověk ví, jak to dopadne. Příběhem se krátce \u0026ldquo;mihne\u0026rdquo; dokonce i Anna Franková. Velice oceňuji, že v závěrečných kapitolách je pak dovyprávěno, jak to s těmito postavami dopadlo po válce.\nOsvětimskou knihovnici je po pár stránkách opravdu těžké odložit. I když to není čtení jednoduché, jakmile do příběhu jednou zabřednete, musíte na něj stále myslet - mně se o událostech v knize pak dokonce i zdálo. I tak nemůžu jinak, než Osvětimskou knihovnici doporučit. Je strhující, napínavá, dojímavá i krutá. A hlavně si při jejím čtení člověk uvědomí, jak velkým bohatstvím je listovat knihou, aniž by vám za to hrozila smrt\u0026hellip;\nMoc děkuji knihkupectví MegaKnihy.cz za zaslání knížky, která mi pomáhala krátit dlouhé chvíle při marodění, a těším se na další spolupráci.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/antonio-g-iturbe-osvetimska-knihovnice/","summary":"\u003cp\u003eAčkoliv titulek dnešního literárního příspěvku nezní příliš optimisticky, musím se vám hned na úvod svěřit s velikou radostí. Dostala jsem možnost spolupracovat s internetovým knihkupectvím \u003ca href=\"http://www.megaknihy.cz/\"\u003eMegaKnihy.cz\u003c/a\u003e a vybrat si u nich knížky ke zrecenzování. Moc se na tuto novou zkušenost těším a věřím, že díky ní vám budu moct přiblížit spoustu zajímavých titulů, které stojí za přečtení. Ten, o kterém píšu dnes, je opravdu mimořádný.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e\u0026ldquo;Nacisté jsou knihami posedlí, slídí po nich, pořádají na ně štvanice a zakazují je, kde mohou. Všichni diktátoři, tyrani a utlačovatelé v dějinách, ať už byli té či oné barvy pleti, Árijci, černoši, orientálci, Arabové anebo Slované, všichni měli jedno společné - zuřivě pronásledovali knihy. A bylo lhostejné, jménem jaké víry to dělali, jestli na obranu lidové revoluce nebo k hájení výsad patricijských tříd, na obranu božího přikázání anebo na obranu tupé vojenské poslušnosti. Knihy jsou velmi nebezpečné, nutí přemýšlet.\u0026rdquo;\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e","title":"Antonio G. Iturbe - Osvětimská knihovnice"},{"content":"Jen tak v rychlosti - několik kosmetických drobností měsíce února\u0026hellip;\nJahodový krém na ruce s pumpičkou, Balea\nJahůdku jsem si pořídila do práce, aby mi její slaďoučká vůně zpříjemňovala pracovní dny. Krém je lehoučký, ne příliš mastný a rychle se vstřebává, takže pro tento účel naprostý ideál. A samozřejmě za hubičku :-)!\nKrém na ruce Aloe vera, Isana\nA ještě jeden kousek ze sekce krémů na ruce - v zimě mívám opravdu velkou spotřebu! Tento výrobek má rovněž spíše tekutější konzistenci a příjemnou svěží vůni. Složení není sice úplně přírodní, ale nenašla jsem v něm ani nic vyloženě závadného.Vadí mi, že ruce zanechává trochu umaštěné a hydratace je spíše průměrná. Určitě jsem už měla od Isany lepší produkty - z tohoto mám takové neutrální pocity.\nŠampon Sensitiv, Alterra\nDalším mým úlovkem z řad přírodní kosmetiky je tento šampon pro citlivou a podrážděnou pokožku hlavy. Obsahuje jojobu, bio mandlový olej a výtažek z bio klíčků. Má hodně zajímavou, ale těžko popsatelnou vůni - je taková sladká, cukrová\u0026hellip; Složení je skutečně přírodní, bez obsahu silikonů, konzervačních látek, syntetických barviv\u0026hellip; Výrobek je vegan-friendly. Na přírodní šampon pění překvapivě docela dobře - má takovou řidší gelovitou konzistenci, se kterou se dobře pracuje. Teď v zimě mívám pokožku hlavy poměrně vysušenou, takže Sensitiv šampon je určitě dobrá volba, jak těmto stavům předejít. Za mě je to jednička - jediná vada na kráse těchto šamponů od Alterry je to, že je nedělají ve větších baleních. Tahleta pidi po 200 ml bývají hnedka pryč.\nZpevňující odličovací mléko, Lirene\n\u0026ldquo;Zpevňující\u0026rdquo; je trochu zavádějící název - básník tím chtěl říci, že obsahuje složky, které by měly mít pozitivní účinky na zpevnění stěny krevních vlásečnic a tím předcházet vzniku rozšířených žilek v obličeji, což je problém, který moji průsvitnou pleť trápí už roky. Moc nevěřím, že by to mohlo mít nějaký reálný efekt, ale člověk nikdy neví. Každopádně je odličovací mléko příjemné - je docela mastné, takže se s ním dobře pracuje a pleť nevysušuje. Je jen lehce parfemované a dá se celkem bez obav použít i k odlíčení očního make-upu. Ke složení výrobku mám sice spoustu výhrad (PEG, parabeny\u0026hellip;), ale obecně mi kosmetika Lirene svými účinky vždycky velmi vyhovovala. Bohužel mám pocit, že ji Rossmann v poslední době stahuje z prodeje.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/unorova-kosmetika/","summary":"\u003cp\u003eJen tak v rychlosti - několik kosmetických drobností měsíce února\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eJahodový krém na ruce s pumpičkou, Balea\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eJahůdku jsem si pořídila do práce, aby mi její slaďoučká vůně zpříjemňovala pracovní dny. Krém je lehoučký, ne příliš mastný a rychle se vstřebává, takže pro tento účel naprostý ideál. A samozřejmě za hubičku :-)!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"unorova-kosmetika-01.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"rijnova_kosmetika_3\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/unorova-kosmetika/unorova-kosmetika-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eKrém na ruce Aloe vera, Isana\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eA ještě jeden kousek ze sekce krémů na ruce - v zimě mívám opravdu velkou spotřebu! Tento výrobek má rovněž spíše tekutější konzistenci a příjemnou svěží vůni. Složení není sice úplně přírodní, ale nenašla jsem v něm ani nic vyloženě závadného.Vadí mi, že ruce zanechává trochu umaštěné a hydratace je spíše průměrná. Určitě jsem už měla od Isany lepší produkty - z tohoto mám takové neutrální pocity.\u003c/p\u003e","title":"Únorová kosmetika"},{"content":"Uplynulý měsíc přinesl na poli literárním nejedno milé překvapení. To největší vám ale svěřím až v příštím článku - napovím jen tolik, že se týká navázání spolupráce, a protože všichni dobře víte, jak zbožňuju psaní a literaturu, asi nebude úplně těžké uhodnout, o co se jedná. Oukej, přiznávám se, že některým už jsem to vyžvanila :D - ti ostatní se ale nechají překvapit a zatím si třeba přečtou něco málo o mých únorových knižních tipech\u0026hellip;\nArthur Rimbaud - Opilý koráb\nPo delší době jsem se zase vrátila k jednomu z prokletých básníků, k buřiči a bohémovi, jehož dílo se stalo základem moderní francouzské poezie. V překladu Vítězslava Nezvala naleznete hezký průřez Rimbaudovou tvorbou. Sbírku doplnila lehce depresivními, ale působivými ilustracemi Kateřina Hosnedlová.\n\u0026quot;\u0026hellip;V ten den se vracíte zas k lustrům jako květ,\nzas rádi pijete pivo a limonádu\u0026hellip;\nJaký je člověk bloud, když je mu šestnáct let\na lípy zaplaví svou vůní promenádu\u0026hellip;\u0026quot;\n(Román)\nGeorge R. R. Martin - Střet králů 2\nPřiznávám se, že u tohoto dílu jsem měla trochu čtecí krizi a nějak mě to v půlce úplně přestalo bavit. Po půl roce jsem se ale ke Hře o trůny zase vrátila a připomněla si některá místa a souvislosti, které jsem sice znala ze seriálu, ale za tu dobu zapomněla. A teď už se od série zase pro změnu nemůžu odtrhnout.\nGary Chapman - Pět jazyků lásky\nO tomto populárním díle manželského poradce Dr. Chapmana jste už nejspíš slyšeli. Já se o něm poprvé doslechla na přednáškách předmětu \u0026ldquo;Psychologie v manželství a v rodině\u0026rdquo; na FSS. Gary Chapman je autorem teorie o pěti jazycích lásky - pěti způsobech, kterými si lidé navzájem mohou projevovat lásku. Vzhledem k tomu, že každý z nás je v tomto ohledu nastaven trochu jinak, je užitečné naučit se porozumět, jakým jazykem mluví partner nebo vaši blízcí. Rozklíčování není úplně jednoduché - na první pohled se vám možná při čtení bude zdát, že na vás sedí charakteristiky všech pěti jazyků, mějte ale na paměti, že jeden by měl být vždy dominující. Nejlépe jej prý rozpoznáte tak, že se zamyslíte nad tím, čím je možné vás nejvíce zranit. Mně osobně i hodně pomohla kapitola o vztazích rodiče-děti, kde jsou jednotlivé jazyky popsány na dětských projevech. Kniha je doplněna také celou řadou reálných případů z Chapmanovy praxe manželského poradce. Povinná četba nejen pro všechny milovníky populárně naučné psychologie.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/unorova-knihovnicka/","summary":"\u003cp\u003eUplynulý měsíc přinesl na poli literárním nejedno milé překvapení. To největší vám ale svěřím až v příštím článku - napovím jen tolik, že se týká navázání spolupráce, a protože všichni dobře víte, jak zbožňuju psaní a literaturu, asi nebude úplně těžké uhodnout, o co se jedná. Oukej, přiznávám se, že některým už jsem to vyžvanila :D - ti ostatní se ale nechají překvapit a zatím si třeba přečtou něco málo o mých únorových knižních tipech\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Únorová knihovnička"},{"content":"A do třetice další kulinářská premiéra uplynulého víkendu - polévka gazpacho. V létě samozřejmě podávaná vychlazená s kostkou ledu, teď v únoru ale doporučuju radši její teplou variantu.\nplechovka cherry rajčat 1 salátová okurka 1 malá cibule 1 paprika 2 stroužky česneku 50 ml olivového oleje 2 lžíce červeného vinného octa 200 ml vody nebo zeleninového vývaru sůl, pepř, cukr a worchester k dochucení Na troše oleje necháme zesklovatět nasekanou cibuli a česnek, přidáme plechovku rajčat, na kostičky nakrájenou okurku a papriku. Zalejeme olivovým olejem, promícháme a přidáme vývar. Necháme chvilku vařit a nakonec rozmixujeme tyčovým mixérem - ale ne úplně dohladka. Dochutíme solí, pepřem, cukrem a kapkou worchesteru. Ozdobit můžeme kostičkami syrové zeleniny. Pokud stejně jako já zbožňujete polévky, kde hrají prim rajčata, určitě si zamilujete i tuto.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/gazpacho/","summary":"\u003cp\u003eA do třetice další kulinářská premiéra uplynulého víkendu - polévka gazpacho. V létě samozřejmě podávaná vychlazená s kostkou ledu, teď v únoru ale doporučuju radši její teplou variantu.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eplechovka cherry rajčat\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 salátová okurka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 malá cibule\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 paprika\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 stroužky česneku\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e50 ml olivového oleje\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 lžíce červeného vinného octa\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e200 ml vody nebo zeleninového vývaru\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl, pepř, cukr a worchester\u003c/strong\u003e k dochucení\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eNa troše oleje necháme zesklovatět nasekanou cibuli a česnek, přidáme plechovku rajčat, na kostičky nakrájenou okurku a papriku. Zalejeme olivovým olejem, promícháme a přidáme vývar. Necháme chvilku vařit a nakonec rozmixujeme tyčovým mixérem - ale ne úplně dohladka. Dochutíme solí, pepřem, cukrem a kapkou worchesteru. Ozdobit můžeme kostičkami syrové zeleniny. Pokud stejně jako já zbožňujete polévky, kde hrají prim rajčata, určitě si zamilujete i tuto.\u003c/p\u003e","title":"Gazpacho"},{"content":"S blížícím se jarem jsem se zase obula do 30 days squat challenge - a tentokrát mám chuť vytrvat! O víkendu však šla všechna předsevzetí ohledně zdravé stravy stranou. Péťa dnes slaví svátek a já ho chtěla překvapit cheescakem podle Dity P. Vzhledem k tomu, že to byla má cheescakeová premiéra, měla jsem trochu obavy. Ty se ale hned po prvním soustu rozplynuly\u0026hellip; Díky, Dito! Díky, že se díky tobě cítím v kuchyni jako bohyně :)!\n400 g smetanového sýra (např. lučina) 1 balení mascarpone 200 g cukru krupice (já použila třtinový) 2 sáčky vanilkového cukru 4 velká vejce 2 žloutky 1 lžíce citronové šťávy 120 ml smetany na šlehání 180 g máslových sušenek (např. Bebe) 2 lžíce cukru krupice 2 lžičky mleté skořice 60 g rozpuštěného másla Troubu si předehřejeme na 190 °C. Sušenky nadrtíme - např. tak, že je nasypeme do sáčku a \u0026ldquo;rozválíme\u0026rdquo; válečkem na těsto - je to velmi rychlé a efektní! Drcené sušenky zpracujeme se 2 lžícemi cukru, skořicí a máslem, aby se vše spojilo. Hmotu natlačíme do vymazané dortové formy a dáme na 10-15 minut zapéct. Mezitím si přichystáme náplň. V míse promícháme ručním šlehačem smetanový sýr, mascarpone a oba cukry, až se vše spojí. Poté postupně vmícháváme vejce a žloutky a nakonec ještě citronovou šťávu a smetanu. Hotový krém nalejeme na čerstvě upečený korpus. Teplotu v troubě snížíme na 180 °C, poté vložíme cheescake a pečeme ještě asi 40 minut. Náplň by měla být po okrajích pevná a uprostřed se ještě malinko chvět - podle toho poznáte, že je cheescake hotový.\nCheescake je jedním slovem vynikající - přesně takový, jaký by měl cheescake být. Příprava je přitom opravdu rychlá a jednoduchá. Jen mám takové podezření, že zmizí ze stolu dřív, než si ho stihnete pořádně užít ;-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cheescake/","summary":"\u003cp\u003eS blížícím se jarem jsem se zase obula do 30 days squat challenge - a tentokrát mám chuť vytrvat! O víkendu však šla všechna předsevzetí ohledně zdravé stravy stranou. Péťa dnes slaví svátek a já ho chtěla překvapit cheescakem podle Dity P. Vzhledem k tomu, že to byla má cheescakeová premiéra, měla jsem trochu obavy. Ty se ale hned po prvním soustu rozplynuly\u0026hellip; Díky, Dito! Díky, že se díky tobě cítím v kuchyni jako bohyně :)!\u003c/p\u003e","title":"Cheescake"},{"content":"Krom Péťového zítřejšího svátku tento víkend slavíme také naše šesté výročí. Při té příležitosti jsem chtěla uvařit nějakou specialitu a Dita P. mě opět zachránila. V kuchařce mě zaujal recept na pečená žebra, která Péťa přímo zbožňuje. Takže o menu bylo rozhodnuto - teď ještě zbývalo sehnat ta žebra, což není vůbec jednoduchá věc! Oběhala jsem tři řeznictví a teprve v tom posledním jsem byla úspěšná (myslela jsem, že po revoluci už se něco takového nemůže stát :D!). Bylo nakoupeno a mise \u0026ldquo;Žebra\u0026rdquo; mohla začít\u0026hellip;\n0,5 kg vepřových žeber sůl a pepř 1 lžíce zelené kari pasty 1/2 lžíce sójové omáčky 1 lžíce kečupu 2 lžíce olivového oleje 1 lžíce medu 4 nadrcené stroužky česneku 1 nadrobno nakrájená cibule První problém se objevil velmi záhy - žebra jsem nakoupila vcelku, ale doma samozřejmě neměla sekáček, kterým bych je mohla naporcovat. Nakonec to ale nijak zvlášť nevadilo. Žebra jsem si tedy nejprve omyla, osušila, nasolila a opepřila. V misce jsem si smíchala všechny ostatní ingredience do marinády, kterou jsem žebra pěkně ze všech stran potřela. Žebra jsem vložila do pekáče, podlila trochou vody, přikryla pokličkou a vložila do trouby rozehřáté na 200 °C. Takto pruce se pekla 30 minut - poté jsem troubu ztlumila na 150 °C a nechala péct další cca 2,5 hodiny. Občas jsem je zkontrolovala a podlila, ale jinak se žebra pekla docela sama bez mé asistence :-). Ke konci pečení je dobré poklici z pekáče oddělat, aby se vám na žebrech vytvořila hezká kůrka. No a po té 2 a půl hodince bylo hotovo, maso bylo krásně měkoučké a vonělo po celé kuchyni.\nVůbec jsem nevěřila, že se mi žebra hned napoprvé takhle povedou! Maso nebylo vůbec vysušené. Podávala jsem je s čerstvou zeleninou, domácíma okurkama od tetičky a samozřejmě s hořčicí.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kari-zebra/","summary":"\u003cp\u003eKrom Péťového zítřejšího svátku tento víkend slavíme také naše šesté výročí. Při té příležitosti jsem chtěla uvařit nějakou specialitu a Dita P. mě opět zachránila. V kuchařce mě zaujal recept na pečená žebra, která Péťa přímo zbožňuje. Takže o menu bylo rozhodnuto - teď ještě zbývalo sehnat ta žebra, což není vůbec jednoduchá věc! Oběhala jsem tři řeznictví a teprve v tom posledním jsem byla úspěšná (myslela jsem, že po revoluci už se něco takového nemůže stát :D!). Bylo nakoupeno a mise \u0026ldquo;Žebra\u0026rdquo; mohla začít\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Kari žebra"},{"content":"Je to už hodně dávno, co jsem byla naposledy v Městkém divadle\u0026hellip; Je to tak ostudně dávno, že se ke mně musely docela náhodou dostat dva volňásky na jeden klasický kus, abych si uvědomila, že to byla veliká chyba se MDB tak dlouho vyhýbat. Na Noc na Karlštějně jsem vytáhla Verunku a myslím, že jsme si to hodně užily :-) Zpracování se docela věrně drželo dnes již kultovního filmu z roku 1973, což nás obě potěšilo.\nSamozřejmě bylo místy těžké ubránit se srovnání s filmovým zpracováním, protože některé postavy, jako třeba Alenu, mám neodmyslitelně spojenou s úžasnou Danielou Kolářovou - včetně jejích pěveckých partů. A takový Matuška taky postavil laťku pěkně vysoko :-). Ale celková atmosféra spolu s živou muzikou a nesmrtelnými hity Karla Svobody mě prostě strhla a myslím, že se tohoto klasického kusu MDB chopilo s citem. Naše představení bylo vyprodané do posledního místa. Pokud se do Městského také chystáte, Noc na Karlštejně můžu jen a jen doporučit. Zařadila se mezi moje oblíbené nestárnoucí klasiky West Side Story nebo Jesus Christ Superstar, které MDB vždycky umělo a umí pořád.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/noc-na-karlstejne-12-2-2015-mestske-divadlo-brno/","summary":"\u003cp\u003eJe to už hodně dávno, co jsem byla naposledy v Městkém divadle\u0026hellip; Je to tak ostudně dávno, že se ke mně musely docela náhodou dostat dva volňásky na jeden klasický kus, abych si uvědomila, že to byla veliká chyba se MDB tak dlouho vyhýbat. Na \u003cem\u003eNoc na Karlštějně\u003c/em\u003e jsem vytáhla Verunku a myslím, že jsme si to hodně užily :-) Zpracování se docela věrně drželo dnes již kultovního filmu z roku 1973, což nás obě potěšilo.\u003c/p\u003e","title":"Noc na Karlštejně, 12.2.2015, Městské divadlo Brno"},{"content":"Tento měsíc se mi moc zajímavých kosmetických úlovků do cesty nepřipletlo, a tak budu velmi stručná. Už teď se ale můžete těšit na dny budoucí, které přinesou recenze na vánoční kosmetické dárky a taky jednu voňavou maličkost z LUSHe, kam jsem před 14 dny poprvé zavítala\u0026hellip; a asi mám jediný štěstí, že v Brně ještě neotevřeli pobočku :D!\nŠampon Diamond Volume, Nivea\nÚlovek z akce \u0026ldquo;vše od Nivea za polovic\u0026rdquo; :-). Poslední dobou se snažím používat přírodní šampony, ale protože mi ten od Alverde zrovna došel, přihodila jsem do košíku na zkoušku tento. Je určený pro jemné vlasy bez lesku, kterým by měl dodat oslňující objem. Opravdu mi přijde, že vlasy moc nezatěžuje, jsou po umytí takové lehké, takže na jemné vlasy by to možná mohlo fungovat. Složení ale není nic moc - najdete v něm jak SLS, tak PEG. Pokud ovšem na přírodní kosmetice vyloženě netrváte, třeba vám bude vyhovovat.\nSprchový gel a šampon 2v1 \u0026ldquo;Eukalyptus a citrusové oleje\u0026rdquo;, Radox\nSprcháč jsem dostala loni k Vánocům a původně jsem od něj očekávala svěží citrusovou vůni, nakonec se ale parfemací blíží spíš mentolu. Každopádně vás taková sprcha docela úspěšně probudí :-). Dá se použít i jako šampon na vlasy, což se hodí hlavně na cestách.\nZklidňující micelární voda 3 v 1, Nivea\nDocela příjemná a funkční micelárka - odličuje, čistí a sundáte s ní i řasenku, takže ideální víceúčelový výrobek třeba na cesty. Dokonce ani nevysušuje. Je bez parfemace, takže by neměla ublížit ani citlivé pleti. V akci jsem ji sehnala za 60-70 korun, takže za ty peníze super. Na druhou stranu ale asi ničím nepřesahuje ostatní micelárky, které jsem doposud vyzkoušela.\nAntiperspirant \u0026ldquo;Cool \u0026amp; Care\u0026rdquo;, Adidas\nZ tohoto výrobku jsem byla dost zklamaná - na to, že na obale proklamují, že byl vyvinut ve spolupráci s vrcholovými sportovci, jako ochrana proti pocení naprosto selhal. Přišlo mi, že nefunguje ani jako deodorant. Moc se mi neosvědčil ani v dalším ohledu, který slibuje - a sice v minimalizaci bílých a žlutých skvrn na oblečení. Jeho nasládlá vůně mi vlastně taky nebyla nijak zvlášť příjemná. A hliník na jednom z prvních míst ve složení mě už vůbec nepřesvědčil. Takže vlastně nemám jeden jediný důvod, proč vám tento výrobek doporučit :(.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/lednova-kosmetika/","summary":"\u003cp\u003eTento měsíc se mi moc zajímavých kosmetických úlovků do cesty nepřipletlo, a tak budu velmi stručná. Už teď se ale můžete těšit na dny budoucí, které přinesou recenze na vánoční kosmetické dárky a taky jednu voňavou maličkost z LUSHe, kam jsem před 14 dny poprvé zavítala\u0026hellip; a asi mám jediný štěstí, že v Brně ještě neotevřeli pobočku :D!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eŠampon Diamond Volume, Nivea\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eÚlovek z akce \u0026ldquo;vše od Nivea za polovic\u0026rdquo; :-). Poslední dobou se snažím používat přírodní šampony, ale protože mi ten od Alverde zrovna došel, přihodila jsem do košíku na zkoušku tento. Je určený pro jemné vlasy bez lesku, kterým by měl dodat oslňující objem. Opravdu mi přijde, že vlasy moc nezatěžuje, jsou po umytí takové lehké, takže na jemné vlasy by to možná mohlo fungovat. Složení ale není nic moc - najdete v něm jak SLS, tak PEG. Pokud ovšem na přírodní kosmetice vyloženě netrváte, třeba vám bude vyhovovat.\u003c/p\u003e","title":"Lednová kosmetika"},{"content":"Jako ve všech Kunderových dílech, ani ve Valčíku na rozloučenou sympatické postavy nečekejte. Všechny ty zvrácené vztahy, nelogické zaplétání se do vlastních lží, přetvářka\u0026hellip; vždycky když to čtu, tak si říkám, co je to ten Kundera vlastně za člověka a proč jednou nemůže vymyslet normální postavu, se kterou by se jeden mohl ztotožnit.\n\u0026quot;\u0026hellip;V této zemi jsou děti trestány za neposlušnost rodičů a rodiče za neposlušnost dětí. Kolik mladých lidí bylo vyhozeno ze studia, protože jejich rodiče upadli v nemilost! A kolik rodičů se smířilo s doživotní zbabělostí, jen aby neuškodili svým dětem! Kdo si tu chce uchovat alespoň jistou svobodu, nesmí mít děti\u0026hellip;\u0026quot;\nTéma knihy je každopádně velice zajímavé a u Kundery pro mě tak trochu nečekané. Děj je zasazen do malého lázeňského městečka, kam se jezdí ženy léčit s neplodností. Na tom samém místě se zároveň odehrává \u0026ldquo;boj o život\u0026rdquo; dosud nenarozeného dítěte, kterým si chce zdravotní sestra Růžena připoutat slavného hudebníka, kterého označuje za otce. Od tohoto vztahu se odvíjí několik dalších dílčích epizod, které ústí v dramatický závěr. Kundera prostřednictvím svých postav rozvíjí úvahy o právu člověka na život i na smrt, o (ne)zodpovědnosti za zplození dítěte do nesvobody, o křehké hranici mezi odsuzujícími a odsouzenými. Skoro bych se odvážila říct, že Valčík na rozloučenou je po této stránce vůbec to nejlepší, co jsem dosud od Kundery přečetla.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/milan-kundera-valcik-na-rozloucenou/","summary":"\u003cp\u003eJako ve všech Kunderových dílech, ani ve \u003cem\u003eValčíku na rozloučenou\u003c/em\u003e sympatické postavy nečekejte. Všechny ty zvrácené vztahy, nelogické zaplétání se do vlastních lží, přetvářka\u0026hellip; vždycky když to čtu, tak si říkám, co je to ten Kundera vlastně za člověka a proč jednou nemůže vymyslet normální postavu, se kterou by se jeden mohl ztotožnit.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e\u0026quot;\u0026hellip;V této zemi jsou děti trestány za neposlušnost rodičů a rodiče za neposlušnost dětí. Kolik mladých lidí bylo vyhozeno ze studia, protože jejich rodiče upadli v nemilost! A kolik rodičů se smířilo s doživotní zbabělostí, jen aby neuškodili svým dětem! Kdo si tu chce uchovat alespoň jistou svobodu, nesmí mít děti\u0026hellip;\u0026quot;\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e","title":"Milan Kundera - Valčík na rozloučenou"},{"content":"Můj úplně první jablečný koláč. První, který se opravdu povedl a chutnal. Časem ho vytlačily jiné o trochu náročnější moučníky, ale k tomuto se vždycky ráda vracím - už proto, že je opravdu snadný, rychlý a hlavně velice dobrý. Recept jsem objevila na tomto blogu, díky němuž jsem se pečení přestala bát. Znělo to prostě tak jednoduše, že jsem si řekla, že to musím zvládnout i já!\n180 g hladké mouky 180 g rozpuštěného másla 130 g cukru krupice 3 vejce mletá skořice 1 prášek do pečiva 5-6 nahrubo nastouhaných jablek rozinky nasekané oříšky dle chuti (nejčastěji dávám mandle či lískáče) Cukr prošleháme s vejci a rozpuštěným vlažným máslem. Přidáme mouku s práškem do pečiva a skořici (v původním receptu je jen lžička, ale já dávám skořice víc). Důkladně promícháme a poté přidáme do těsta nahrubo nastrouhaná jablíčka, rozinky a oříšky. Dobře zamíchané těsto vlijeme do vymazané formy a pečeme při 175 °C asi 40 minut, dozlatova.\nKoláč je díky jablíčkům krásně šťavnatý a skočicově voňavý. Až ho vyzkoušíte, určitě si ho taky zamilujete :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jablecny-kolac-snadno-a-rychle/","summary":"\u003cp\u003eMůj úplně první jablečný koláč. První, který se opravdu povedl a chutnal. Časem ho vytlačily jiné o trochu náročnější moučníky, ale k tomuto se vždycky ráda vracím - už proto, že je opravdu snadný, rychlý a hlavně velice dobrý. Recept jsem objevila na \u003ca href=\"http://syroovka.blogspot.cz/2013/10/fofr-jablecny.html\"\u003etomto blogu\u003c/a\u003e, díky němuž jsem se pečení přestala bát. Znělo to prostě tak jednoduše, že jsem si řekla, že to musím zvládnout i já!\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e180 g hladké mouky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e180 g rozpuštěného másla\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e130 g cukru krupice\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3 vejce\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003emletá skořice\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 prášek do pečiva\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e5-6 nahrubo nastouhaných jablek\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003erozinky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003enasekané oříšky\u003c/strong\u003e dle chuti (nejčastěji dávám mandle či lískáče)\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eCukr prošleháme s vejci a rozpuštěným vlažným máslem. Přidáme mouku s práškem do pečiva a skořici (v původním receptu je jen lžička, ale já dávám skořice víc). Důkladně promícháme a poté přidáme do těsta nahrubo nastrouhaná jablíčka, rozinky a oříšky. Dobře zamíchané těsto vlijeme do vymazané formy a pečeme při 175 °C asi 40 minut, dozlatova.\u003c/p\u003e","title":"Jablečný koláč snadno a rychle"},{"content":"Ó, to bylo radosti, když jsem pod stromečkem objevila kuchařku Dity P. plnou lákavých fotek a ještě lákavějších receptů! Vůbec jsem nevěděla, co vyzkoušet dřív. Nakonec to vyhrály bramborové muffiny se slaninou z úplně poslední kapitoly \u0026ldquo;Vlakem\u0026rdquo;.\nNa 12 muffinů budete potřebovat:\n100 g slaniny 550 g brambor 225 g hladké mouky 3 lžičky kypřícího prášku do pečiva 120 g tvrdého sýra, nastrouhaného 1 svazek pažitky + 1/2 svazku petrželky 2 vejce 80 ml olivového oleje 100 ml mléka sůl, pepř Slaninu nakrájíme na kostičky a opečeme na pánvi. Oloupáme a nahrubo nastrouháme brambory a spolu se slaninou je přidáme do mouky smíchané s kypřícím práškem. Postupně přimícháme také 3/4 nastouhaného sýra, nasekané bylinky a nakonec vejce ušlehaná s olejem a s mlékem. Osolíme, opepříme a dobře promícháme. Troubu předehřejeme na 180 °C. Mezitím těsto rozdělíme na plech na muffiny, posypeme zbylým sýrem a dáme na 35 minut péct.\nZ Ditiny kuchařky jsem naprosto nadšená a prý už se dokonce chystá její pokračování. Pokud chcete některé Ditiny recepty vyzkoušet na vlastní kůži, určitě si nenechte ujít její kulinářskou show, která cca před rokem běžela na ČT1.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/bramborove-muffiny-podle-dity-p/","summary":"\u003cp\u003eÓ, to bylo radosti, když jsem pod stromečkem objevila kuchařku Dity P. plnou lákavých fotek  a ještě lákavějších receptů! Vůbec jsem nevěděla, co vyzkoušet dřív. Nakonec to vyhrály bramborové muffiny se slaninou z úplně poslední kapitoly \u0026ldquo;Vlakem\u0026rdquo;.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"bramborove-muffiny-podle-dity-p-01.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"bramborove_muffiny_dity_p\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/bramborove-muffiny-podle-dity-p/bramborove-muffiny-podle-dity-p-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNa 12 muffinů budete potřebovat:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e100 g slaniny\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e550 g brambor\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e225 g hladké mouky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3 lžičky kypřícího prášku do pečiva\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e120 g tvrdého sýra, nastrouhaného\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 svazek pažitky + 1/2 svazku petrželky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 vejce\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e80 ml olivového oleje\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e100 ml mléka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl, pepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eSlaninu nakrájíme na kostičky a opečeme na pánvi. Oloupáme a nahrubo nastrouháme brambory a spolu se slaninou je přidáme do mouky smíchané s kypřícím práškem. Postupně přimícháme také 3/4 nastouhaného sýra, nasekané bylinky a nakonec vejce ušlehaná s olejem a s mlékem. Osolíme, opepříme a dobře promícháme. Troubu předehřejeme na 180 °C. Mezitím těsto rozdělíme na plech na muffiny, posypeme zbylým sýrem a dáme na 35 minut péct.\u003c/p\u003e","title":"Bramborové muffiny podle Dity P."},{"content":"Vždycky si říkám, jak je skvělé, že na Beatles je i po těch letech pořád co objevovat. Tento dokument, který má na svědomí Martin Scorsese, je unikátní především spoustou dosud nezveřejněných fotek a záběrů, které poskytla spoluproducentka filmu - Georgova žena Olivia - ze soukromého archivu.\nDokument je postaven jako retrospektiva Georgova života, ale nečekejte úplně klasický životopis. Spousta věcí je zmíněna jen v náznacích a předpokládá už jistou znalost tématu :-). Jedná se spíš o hezky seskládané útržky z Georgova života - od dětství přes období Beatles až po jeho orientaci na východní filosofii, sólovou dráhu, spolčení s Monthy Pythonem, seskupení Traveling Wilburys\u0026hellip; A nechybí samozřejmě ani střípky z osobního života - přátelství s Ericem Claptonem, které neohrozila ani láska ke stejné ženě, atentát, ke kterému došlo v Georgově vlastním domě v roce 1999 i jeho poslední roky, kdy bojoval s rakovinou. A i přesto se do 208 minutového snímku zdaleko nevešlo vše, co bych tam chtěla mít.\nNa George vzpomínají mimo jiné Yoko, Pattie, Dhani (sexy ;-), Phil Spector (ne moc sexy), Olivia, Klaus, Astrid, Eric Clapton\u0026hellip; zkrátka postavy, které znalcům Beatles jistě nemusím představovat. A pochopitelně nechybí ani Paul s Ringem.\nVypíchnout to nejzajímavější z dokumentu je docela těžké - myslím, že každý si z něj odnese něco jiného - stejně jako Georgův život je velice pestrý a nabitý. Mně osobně celkem zasáhlo Oliviino vyprávění, ve kterém popisuje tu noc, kdy došlo ke vloupání do jejich domu a napadení George. A moment, při kterém se vám Beatles-srdce vskutku na chvíli zastaví, následuje úplně na konci snímku - tehdy, když Ringo vzpomíná na poslední setkání s Georgem a neubrání se slzám.\nLiving In the Material World se Scorsesemu skutečně povedl a pro mě je to jeden z nejkrásnějších Beatles dokumentů vůbec. Už proto, že si vybral právě toho nejtiššího z Beatlů - geniálního skladatele ve stínu nedostižného dua Lennon/McCartney. Dodneška mám v paměti ten páteční večer, kdy v Událostech zazněla zpráva o Georgově smrti. Scorseseho snímek mi znovu připomněl, jak velká a nenahraditelná ztráta to pro tenhle svět byla\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/george-harrison-living-in-the-material-world/","summary":"\u003cp\u003eVždycky si říkám, jak je skvělé, že na Beatles je i po těch letech pořád co objevovat. Tento dokument, který má na svědomí Martin Scorsese, je unikátní především spoustou dosud nezveřejněných fotek a záběrů, které poskytla spoluproducentka filmu - Georgova žena Olivia - ze soukromého archivu.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eDokument je postaven jako retrospektiva Georgova života, ale nečekejte úplně klasický životopis. Spousta věcí je zmíněna jen v náznacích a předpokládá už jistou znalost tématu :-). Jedná se spíš o hezky seskládané útržky z Georgova života - od dětství přes období Beatles až po jeho orientaci na východní filosofii, sólovou dráhu, spolčení s Monthy Pythonem, seskupení Traveling Wilburys\u0026hellip; A nechybí samozřejmě ani střípky z osobního života - přátelství s Ericem Claptonem, které neohrozila ani láska ke stejné ženě, atentát, ke kterému došlo v Georgově vlastním domě v roce 1999 i jeho poslední roky, kdy bojoval s rakovinou. A i přesto se do 208 minutového snímku zdaleko nevešlo vše, co bych tam chtěla mít.\u003c/p\u003e","title":"George Harrison: Living in the Material World"},{"content":"Pokud stejně jako já zrovna marodíte (což je k vzteku, když je leden, venku je 14°C a za oknem skoro jaro), můžete si zpříjemnit dlouhé chvíle v posteli pokoukáním na nějaký hezký film. A protože jsem za poslední dobu pár mimořádných filmů viděla a jsem dobrá duše, podělím se s vámi o své tipy\u0026hellip;\nBožské děti Tento íránský film jsem měla v budíčku na ČSFD už opravdu dlouho a pokud si dobře vzpomínám, doporučila mi ho Zdeňka. Rodina malé Zahry a Aliho je tak chudá, že děti mají každý pouze po jednom páru bot. Zahřiny střevíce jsou už sešlapané a musejí se nechat opravit u ševce. Ali sestřiny botičky sice vyzvedne, jenže cestou je nešťastnou náhodou ztratí. Rodičům se však přiznat neodváží, a tak musí sám vymyslet způsob, jak situaci zachránit\u0026hellip; Pokud máte pochybnosti, zda z takového materiálu může vzniknout celovečerní film, budete asi dost překvapení :-). Já už se dlouho u žádného snímku tak příjemně nedojala a opět mě to jen utvrdilo v tom, že na první pohled nenápadné filmy se člověku často vryjí velice hluboko pod kůži. Krásná a v závěru až infarktově napínavá podívaná!\nRivalové Ani ve snu by mě nenapadlo, že by mě mohl snímek ze sportovního prostředí zaujmout natolik, aby si u mě vysloužil pětihvězdičkové hodnocení! Ale je to tak - za celé ty dvě hodiny jsem se ani na chvíli nenudila. A jestli jsem u výše zmiňovaného filmu hovořila o infarktovém závěru, pak mi naprosto dochází slova pro to, co se dělo ke konci snímku Rivalové\u0026hellip; Vzhledem k tomu, že jsem skutečný sportovní laik, jméno Nikiho Laudy jsem ještě tak dokázala zařadit k Formulím 1, ale tím mé znalosti končily. Přitom je jeho životní příběh tak bohatým námětem na zpracování, až se divím, že se toho filmaři chopili teprve teď. Můžete se těšit na napínavý souboj dvou rivalů - Nikiho a Jamese Hunta - o titul mistra světa na dráze, kde se jezdci ocitají tak blízko smrti\u0026hellip;\nHříšný tanec Bejby nebude sedět v koutě, žejo! A tak došlo i na tuto nestárnoucí klasiku, která, ač v mnoha ohledech naivní, se za těch pár let stala kultovní záležitostí. A protože česky už ji znám nazpaměť, dala jsem si ji tentokrát v angličtině.\nHodiny Po prvním shlédnutí jsem měla trochu rozporuplné pocity, ale přesto musím říct, že film se kvalitám knížky zcela vyrovnal a v některých ohledech ji vlastně až přesáhnul. Minimálně mělo filmové plátno výhodu v možnostech lepšího prolnutí a propojení všech tří příběhů. A samozřejmě byly pro hlavní role vybrány naprosto excelentní herečky. Krásný příběh o tom, že chvíle absolutního štěstí poznáme až tehdy, když jsou za námi\u0026hellip;\nA protože zimní večery jsou dlouhé, uvítám i vaše tipy na snímky, které bych si neměla nechat ujít!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zimni-filmove-tipy/","summary":"\u003cp\u003ePokud stejně jako já zrovna marodíte (což je k vzteku, když je leden, venku je 14°C a za oknem skoro jaro), můžete si zpříjemnit dlouhé chvíle v posteli pokoukáním na nějaký hezký film. A protože jsem za poslední dobu pár mimořádných filmů viděla a jsem dobrá duše, podělím se s vámi o své tipy\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003ch2 id=\"božské-děti\"\u003eBožské děti\u003c/h2\u003e\n\u003cp\u003eTento íránský film jsem měla v budíčku na ČSFD  už opravdu dlouho a pokud si dobře vzpomínám, doporučila mi ho Zdeňka. Rodina malé Zahry a Aliho je tak chudá, že děti mají každý pouze po jednom páru bot. Zahřiny střevíce jsou už sešlapané a musejí se nechat opravit u ševce. Ali sestřiny botičky sice vyzvedne, jenže cestou je nešťastnou náhodou ztratí. Rodičům se však přiznat neodváží, a tak musí sám vymyslet způsob, jak situaci zachránit\u0026hellip; Pokud máte pochybnosti, zda z takového materiálu může vzniknout celovečerní film, budete asi dost překvapení :-). Já už se dlouho u žádného snímku tak příjemně nedojala a opět mě to jen utvrdilo v tom, že na první pohled nenápadné filmy se člověku často vryjí velice hluboko pod kůži. Krásná a v závěru až infarktově napínavá podívaná!\u003c/p\u003e","title":"Zimní filmové tipy"},{"content":"Vítám vás na svém blogu v novém roce 2015! A čím jiným začít, než právě knížkami. S politováním musím konstatovat, že jedinou knížkou, kterou mi tentokrát Ježíšek přinesl, byla kuchařka Dity P. - což, jak jistě sami uznáte, nejde zařadit mezi beletrii :D Ale ono je to možná dobře. Aspoň se třeba letos konečně dostanu ke spoustě těch nepřečtených restů doma i v Brně nebo se vrátím ke svým starým oblíbeným knížkám a přečtu si je ještě jednou. Nebylo by to hezké novoroční předsevzetí ;-)?\nMichael Třeštík, Helena Třeštíková - Manželské etudy\nSonda do života šesti manželských párů, zpracovaná původně jako dokumentární seriál, je mimořádně zajímavá především z pohledu různorodých problémů a konfliktů v jednotlivých manželstvích. Funguje také jako jakási srovnávací studie - kam se jednotlivé páry v průběhu 20 let posunuly a v čem byla jejich manželství jiná, než jsou manželství dnešní doby. V neposlední řadě jde také o zajímavý náhled na různé sociální skupiny, z nichž hlavní aktéři pochází; náhled na jejich hodnoty, zájmy, názory\u0026hellip; Určitě se ráda při nejbližší příležitosti podívám i na dokument.\nKateřina Tučková - Žítkovské bohyně\nOpět jedna knížka, na níž jsem měla už dlouho políčeno a v KM knihovně je téměř neulovitelná :-). Žítkovské bohyně mě docela překvapily svým obsahem - měla jsem představu, že příběh se bude ubírat jiným směrem. Děj knihy je zasazen do kopců Bílých Karpat - kraje odříznutého od moderního světa, kde si lidé uchovali řadu tradic i vědomostí o lidovém léčitelství. Hlavní hrdinkou příběhu je Dora Idesová - potomek rodu žítkovských bohyní - žen obdařených mimořádnými schopnostmi a zároveň často stíhaných krutým osudem. Po revoluci se Dora dovídá, že její teta - bohyně Surmena - byla pronásledována StB. Pouští se do pátrání v archivech a z dostupných pramenů se jí postupně daří rozplétat skutečný příběh její rodiny. Přestože jsem se občas v tom množství postav a vzájemných vztahů ztrácela, stejně jako mě místy mátly skoky v čase, Kateřina Tučková přišla s originálním a skvěle zpracovaným tématem. Skoro až hororové vyústění příběhu mi ještě dlouho po dočtení vířilo v hlavě a znovu jsem si musela skládat všechny souvislosti, aby mi to celé dalo smysl. Pár nezodpovězených otázek mi po dočtení zůstalo a to u knížek nemám ráda. Ale ten příběh je natolik magický a silný, že tentokrát se s tím asi nějak srovnám ;-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/prosincova-knihovnicka/","summary":"\u003cp\u003eVítám vás na svém blogu v novém roce 2015! A čím jiným začít, než právě knížkami. S politováním musím konstatovat, že jedinou knížkou, kterou mi tentokrát Ježíšek přinesl, byla kuchařka Dity P. - což, jak jistě sami uznáte, nejde zařadit mezi beletrii :D Ale ono je to možná dobře. Aspoň se třeba letos konečně dostanu ke spoustě těch nepřečtených restů doma i v Brně nebo se vrátím ke svým starým oblíbeným knížkám a přečtu si je ještě jednou. Nebylo by to hezké novoroční předsevzetí ;-)?\u003c/p\u003e","title":"Prosincová knihovnička"},{"content":"\u0026hellip; vaše asociální kočka se ze strachu před vánočníma návštěvama schovává za sedačkou a odmítá vylézt.\n\u0026hellip; po patnácti letech, kdy je vás u štědrovečerní večeře o jednoho víc, zjistíte, že ten jídelní stůl je rozkládací.\n\u0026hellip; je 7 večer a vy si uvědomíte, že jediné nealko, které jste za celej den vypili, byl váš čaj od snídaně.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vanoce-jsou-kdyz/","summary":"\u003cp\u003e\u0026hellip; vaše asociální kočka se ze strachu před vánočníma návštěvama schovává za sedačkou a odmítá vylézt.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u0026hellip; po patnácti letech, kdy je vás u štědrovečerní večeře o jednoho víc, zjistíte, že ten jídelní stůl je rozkládací.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u0026hellip; je 7 večer a vy si uvědomíte, že jediné nealko, které jste za celej den vypili, byl váš čaj od snídaně.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"vanoce-jsou-kdyz-01.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"vanoce_jsou_kdyz_1\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/vanoce-jsou-kdyz/vanoce-jsou-kdyz-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003ca href=\"vanoce-jsou-kdyz-02.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"vanoce_jsou_kdyz_2\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/vanoce-jsou-kdyz/vanoce-jsou-kdyz-02.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e","title":"Vánoce jsou, když..."},{"content":"Jak můžete vidět níže, tento měsíc jsem jela na low-costové a české kosmetice ;-)\nTělové mléko Růže, Bione\nPokud toužíte vonět jako koš čerstvě vypraného prádla, pořiďte si tohle tělové mléko. Dlouho jsem přemýšlela, k čemu bych tu krásnou čistou parfemaci přirovnala a tohle mi přišlo jako nejvýstižnější příměr. Mléko má spíš tekutější konzistenci, takže se velice dobře roztírá a rychle vsakuje. Neobsahuje parabeny ani silikony a celkově je složení velmi sympatické. Na zimu bych snesla možná trochu lepší hydrataci, ale to je jen maličká piha na kráse. Bohužel se jedná pouze o limitovanou edici a tak mám obavy, jestli ho ještě někde seženu :(\nOsvěžující pleťová voda, Rival de Loop\nTuto pleťovku jsem si koupila do KM. S low-costovou značkou Rival de Loop mám víceméně dobré zkušenosti - za ty peníze odvádí kvalitní práci, pleť nijak nepodráždí a má celkem příjemnou parfemaci. Tento kousek je určený pro normální a smíšenou pleť. Mě tedy dost vysušuje, protože obsahuje alkohol, ale to je asi jediná větší vada tohoto výrobku. Neobsahuje silikony ani parabeny a vůbec je složení docela sympaticky stručné. Najdete v něm také extrakt z ginkga a okurky, který pleťovce dodává opravdu osvěžující vůni (pokud si odmyslíte ten alkohol :D). Pleťovou vodu z růžové řady pro citlivou pleť mám sice radši, ale tato na občasné odlíčení také dobře poslouží.\nZpevňující lifting krém, Astrid\nKosmetika Astrid je celkem low-costová záležitost, která nijak neurazí, ale ani nenadchne. Na druhou stranu je dobré podpořit taky občas českou kosmetickou výrobu - a Astrid je značka s opravdu dlouholetou tradicí, jejíž historie sahá až do roku 1847. Ve stručnosti něco málo k výrobku: krém má takovou tu klasickou vůni oldschoolové kosmetiky a koneckonců i ty obaly vypadají pořád tak trochu retro. Čekala jsem hutnější výrobek, ale konzistence krému je lehoučká. I přesto je hodně mastný a vyživující a v tom možná tkví kámen úrazu. Pleť po něm zůstává sice hydratovaná, ale zároveň i taková \u0026ldquo;mokrá\u0026rdquo;. Prostě se do pleti špatně vsakuje. Vzhledem k tomu, že od té doby, co ho používám, obličej se mi více mastí, podezřívám ho z toho, že mi pleť ucpává. Po zběžném pohledu na složení hned uvidíte, že se nejedná o moc přírodní záležitost, přestože krém by měl obsahovat komplex přírodních látek z listů olivovníku a olivového oleje, vitamín E, beta karoten a D - panthenol. Z pozitiv bych vyzdvihla určitě OF 10 UVA a UVB. Krém se dá použít na den i na noc. Výrobce dále slibuje vyhlazení drobných linek a zredukování vrásek, což bych brala opravdu s rezervou - liftingové krémy si představuju trochu jinak :D. Osobně tedy spíš nedoporučuju - v této cenové kategorii určitě seženete mnohem lepší pleťové krémy.\nKrém na ruce s vůní papáji a podmáslí, Balea\nTrochu obskurní kombinace v názvu tohoto krému na ruce ještě není důvod k obavám :D. Voní sladce po ovoci, ruce hezky zjemní a není ani moc lepkavý. Složením je to spíše chemie, ale na občasné používání u dřezu docela dobrý pomocník.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/prosincova-kosmetika/","summary":"\u003cp\u003eJak můžete vidět níže, tento měsíc jsem jela na low-costové a české kosmetice ;-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eTělové mléko Růže, Bione\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePokud toužíte vonět jako koš čerstvě vypraného prádla, pořiďte si tohle tělové mléko. Dlouho jsem přemýšlela, k čemu bych tu krásnou čistou parfemaci přirovnala a tohle mi přišlo jako nejvýstižnější příměr. Mléko má spíš tekutější konzistenci, takže se velice dobře roztírá a rychle vsakuje. Neobsahuje parabeny ani silikony a celkově je složení velmi sympatické. Na zimu bych snesla možná trochu lepší hydrataci, ale to je jen maličká piha na kráse. Bohužel se jedná pouze o limitovanou edici a tak mám obavy, jestli ho ještě někde seženu :(\u003c/p\u003e","title":"Prosincová kosmetika"},{"content":"Vánoce se nezadržitelně blíží a jak všichni dobře víte, nejlíp cukroví chutná tak týden až dva před svátkama :D takže neleňte a upečte si tyhle báječné čokoládové sušenky ještě dnes. Jsou naprosto jednoduché, jedna dávka vám vyjde až na 5 plechů (!) a všichni okolo vás za ně budou zbožňovat. Fakt!\n260g hladké mouky 60g kakaa 1 lžička prášku do pečiva špetka soli 1-2 tabulky hořké čokolády 250g másla 200g hnědého cukru 100g cukru krupice 2 velká vejce 1 lžička vanilkového extraktu Troubu si předehřejeme na 170°C a plech si vyložíme pečicím papírem. Mouku prosijeme s kakaem, práškem do pečiva a solí. Čokoládu nasekáme na menší kousky. Změklé máslo a oba cukry šleháme asi 5 minut, poté přišleháme vejce a vanilkový extrakt. Postupně přidáváme mouku s kakaem a úplně nazávěr už ručně přimícháme nasekanou čokoládu. Dvěma lžičkami klademe kousky těsta v cca pěticentimetrovém rozestupu na plech. Každou várku pečeme 8-10 minut a necháme na pečicím papíře vychladnout.\nNejlepší jsou sušenky samozřejmě čerstvé, ale vydrží hezky měkké až týden a poté se stanou stále příjemně křupavými. Ale ony vám doma asi dýl jak týden stejně nezůstanou\u0026hellip; ;-)\nSušenky a tradiční vánoční svícen od strýca\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vanocni-cokoladove-susenky/","summary":"\u003cp\u003eVánoce se nezadržitelně blíží a jak všichni dobře víte, nejlíp cukroví chutná tak týden až dva před svátkama :D takže neleňte a upečte si tyhle báječné čokoládové sušenky ještě dnes. Jsou naprosto jednoduché, jedna dávka vám vyjde až na 5 plechů (!) a všichni okolo vás za ně budou zbožňovat. Fakt!\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e260g hladké mouky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e60g kakaa\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 lžička prášku do pečiva\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ešpetka soli\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1-2 tabulky hořké čokolády\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e250g másla\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e200g hnědého cukru\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e100g cukru krupice\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 velká vejce\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 lžička vanilkového extraktu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eTroubu si předehřejeme na 170°C a plech si vyložíme pečicím papírem. Mouku prosijeme s kakaem, práškem do pečiva a solí. Čokoládu nasekáme na menší kousky. Změklé máslo a oba cukry šleháme asi 5 minut, poté přišleháme vejce a vanilkový extrakt. Postupně přidáváme mouku s kakaem a úplně nazávěr už ručně přimícháme nasekanou čokoládu. Dvěma lžičkami klademe kousky těsta v cca pěticentimetrovém rozestupu na plech. Každou várku pečeme 8-10 minut a necháme na pečicím papíře vychladnout.\u003c/p\u003e","title":"Vánoční čokoládové sušenky"},{"content":"Ovocné omáčky čatní hrozně zbožňuju ke kuřecímu masu. Obzvlášť těžko odolávám těm z Marks \u0026amp; Spencera. Když jsem ale uviděla v Albert magazínu recept na tohle domácí čatní ze švestek, bylo jasné, že to musím zkusit. Vytáhla jsem z mrazáku letní zásoby a pustila se do toho. Pro 2 osoby budete potřebovat:\n450g švestek 2 šalotky, nakrájené najemno 5cm čerstvého zázvoru, nastrouhaného 1 pomeranč rozinky dle chuti 1 kousek celé skořice 50g třtinového cukru trocha tymiánu 2 hermelíny strouhanka sezamová semínka 1 vejce slunečnicový olej na smažení Všechny přísady na čatní vložíme do kastrolku nebo hlubší pánve. Přivedeme k varu a na mírném ohni vaříme 40-45 minut, až švestky změknou. Ke konci je potřeba to více hlídat a míchat, aby se vám nepřipalovalo. Čatní je hotové ve chvíli, kdy mírně zhoustne, ale přitom je stále tekuté. Můžete ho buď rovnou servírovat nebo přelít do teplých sterilizovaných sklenic a uzavřít. V lednici by vám mělo vydržet 2-3 měsíce. Hermelíny nakrájíme na 4 trojúhelníčky a každý z nich obalíme ve vajíčku a směsi strouhanky a sezamových semínek. Celý postup můžete ještě jednou zopakovat a pak už s nimi honem na pánev. Osmažené trojhránky podávejte s ještě teplým čatní.\nBála jsem se, že se bude jednat jen o takovou chuťovku, která moc nezasytí, ale opak byl pravdou. Bohatě nám to stačilo i jako nedělní oběd. A čatní bylo fakt vynikající, takže se k tomuto receptu určitě zase někdy vrátím. Snad se příští rok urodí dost švestek O:-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/svestkove-catni-se-smazenym-hermelinem/","summary":"\u003cp\u003eOvocné omáčky čatní hrozně zbožňuju ke kuřecímu masu. Obzvlášť těžko odolávám těm z Marks \u0026amp; Spencera. Když jsem ale uviděla v Albert magazínu recept na tohle domácí čatní ze švestek, bylo jasné, že to musím zkusit. Vytáhla jsem z mrazáku letní zásoby a pustila se do toho. Pro 2 osoby budete potřebovat:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e450g švestek\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 šalotky\u003c/strong\u003e, nakrájené najemno\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e5cm čerstvého zázvoru\u003c/strong\u003e, nastrouhaného\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 pomeranč\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003erozinky\u003c/strong\u003e dle chuti\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 kousek celé skořice\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e50g třtinového cukru\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003etrocha \u003cstrong\u003etymiánu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 hermelíny\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003estrouhanka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esezamová semínka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 vejce\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eslunečnicový olej\u003c/strong\u003e na smažení\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eVšechny přísady na čatní vložíme do kastrolku nebo hlubší pánve. Přivedeme k varu a na mírném ohni vaříme 40-45 minut, až švestky změknou. Ke konci je potřeba to více hlídat a míchat, aby se vám nepřipalovalo. Čatní je hotové ve chvíli, kdy mírně zhoustne, ale přitom je stále tekuté. Můžete ho buď rovnou servírovat nebo přelít do teplých sterilizovaných sklenic a uzavřít. V lednici by vám mělo vydržet 2-3 měsíce. Hermelíny nakrájíme na 4 trojúhelníčky a každý z nich obalíme ve vajíčku a směsi strouhanky a sezamových semínek. Celý postup můžete ještě jednou zopakovat a pak už s nimi honem na pánev. Osmažené trojhránky podávejte s ještě teplým čatní.\u003c/p\u003e","title":"Švestkové čatní se smaženým hermelínem"},{"content":"Na začátku tohoto týdne nás po dlouhé době opět zaskočilo počasí. Krom poeticky zamrzlých stromů to přineslo taky trable s kolabujícíma šalinama DPMB. Naštěstí tu máme v Brně taky Metro, které 2. prosince díkybohu zůstalo v provozu. A konal se tam koncert Švihadla. Sluníčkovej :-).\nNa Švihadle už jsem byla víckrát, ovšem pokaždé ve větší grupě lidí. Tentokrát s náma nikdo jít nechtěl, a tak jsme se vypravili s Péťou na koncert sami dva. Bylo to romantické jako za starých studentských časů - k večeři jsme si koupili v hladovým okýnku párek v rohlíku a ráno poté jsem nemusela vstávat, protože jsem si vzala v práci volno. (Následující den jsme dokonce jeli na Palačák a obědvali jsme v kolejní menze - a to bylo teprve retro :D!) Nicméně přízrak našeho stáří nás neomylně pronásledoval, protože nám chvilku trvalo, než jsme ten vchod do Metra vůbec našli.\nO Metru se vypráví všelijaké děsivé historky. On to opravdu není úplně vhodný lokál pro koncerty a když se nevelký prostor zaplní po strop, nepochybuju o tom, že se tam nedá moc dýchat. Proto jsem byla docela nadšená, když jsme ještě o půl deváté našli klub poloprázdný a dokonce i nějaké to volné místo k sezení. Během koncertu se parket před pódiem sice zaplnil, ale pořád zbývalo dost místa k pohybu i k odvážnějším tanečním kreacím.\nKoncert jsem si hrozně užila. Švihadlo je přesně ta kapela, která vás svými songy vytrhne ze smutné zimní šedi a na konci už se přistihnete se širokým úsměvem na rtu a sluncem v duši. Zahráli víceméně samé známé hitovky, takže jsem si s nima i docela zazpívala. A u závěrečného songu zavzpomínala na to, že je znám vlastně už straaašně dlouho (není divu, na české reggae scéně působí už 30 let!). Pusťte si ho a zavzpomínejte taky - ten klip vážně stojí zato ;-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/svihadlo-2-12-2014-brno/","summary":"\u003cp\u003eNa začátku tohoto týdne nás po dlouhé době opět zaskočilo počasí. Krom poeticky zamrzlých stromů to přineslo taky trable s kolabujícíma šalinama DPMB. Naštěstí tu máme v Brně taky Metro, které 2. prosince díkybohu zůstalo v provozu. A konal se tam koncert Švihadla. Sluníčkovej :-).\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNa Švihadle už jsem byla víckrát, ovšem pokaždé ve větší grupě lidí. Tentokrát s náma nikdo jít nechtěl, a tak jsme se vypravili s Péťou na koncert sami dva. Bylo to romantické jako za starých studentských časů - k večeři jsme si koupili v hladovým okýnku párek v rohlíku a ráno poté jsem nemusela vstávat, protože jsem si vzala v práci volno. (Následující den jsme dokonce jeli na Palačák a obědvali jsme v kolejní menze - a to bylo teprve retro :D!) Nicméně přízrak našeho stáří nás neomylně pronásledoval, protože nám chvilku trvalo, než jsme ten vchod do Metra vůbec našli.\u003c/p\u003e","title":"Švihadlo, 2.12.2014, Brno"},{"content":"Ani na poli literárním to tentokrát nebyla žádná sláva. Spoustu knížek jsem takzvaně \u0026ldquo;nakousla\u0026rdquo;, ale už nebyl čas dobrat se konce. Letošní vánoční \u0026ldquo;prázdniny\u0026rdquo; ale budou opět pohádkově dlouhé, tak snad to během prosince všecko dohoním :-).\nJan Trachta - Tichý dech\nHned na úvod začnu silným zážitkem - knížkou Tichý dech, kterou mi doporučila Terka a nakonec mi ji nadělili moji nejmilejší kolegové jako dárek (ještě spolu se Škvoreckého Hříchama, mojí srdcovkou - jsou prostě nejzlatější :-)!). Terčino doporučení pro mě bylo dostatečnou zárukou kvality, takže jsem čekala něco mimořádného - a taky že jo! Tichý dech je upřímnou výpovědí mladého českého chirurga, působícího v organizaci Lékaři bez hranic, o jeho absolvovaných misích ve válkou sužovaném Kongu a na Haiti těsně po ničivém zemětřesení. Vyprávění je mnohdy až neuvěřitelné. Trachta se snaží demytizovat představu lékaře coby všemouhoucího odborníka. Mnohdy se ocitá v bezvýchodné situace, kdy pro své pacienty nemůže udělat vůbec nic. Po přečtení ve vás zůstane hluboký obdiv nad lidskou solidaritou a vděk za naši středoevropskou lékařskou péči (nad kterou by sice občas člověk zaplakal, ale\u0026hellip;). Vyprávění dobře ilustruje také série autentických fotografií z Konga i Haiti. Rovněž jsem ocenila kapitolu, vysvětlující prapůvod současných ozbrojených konfliktů v Kongu a v okolních afrických státech. Kniha si právem vysloužila ocenění Magnesia Litera v kategorii \u0026ldquo;objev roku\u0026rdquo;.\nStacy Malkanová - Doba jedová 3, Kosmetika\nPřestože se zdá, že se jedná o titul navazující na první dva díly Doby jedové, je to tak trochu podraz, těžící z popularity obou českých bestsellerů. Autorkou knihy je americká aktivistka a spíš než na praktické informace pro spotřebitele se zaměřuje na popis průběhu kampaní za bezpečnější kosmetiku v USA. Z tohoto pohledu to tedy pro mě bylo celkem velké zklamání. Na druhou stranu mi přišlo docela zajímavé zjištění, že v Americe zdaleka nefungují tak přísné regule pro výrobu kosmetických potřeb, jako tomu je u nás v Evropské unii. Světové špičky kosmetického průmyslu vyrábí totožné produkty v odlišném složení pro USA a pro EU - které z nich jsou \u0026ldquo;toxičtější\u0026rdquo; asi netřeba zdůrazňovat. K zamyšlení vybízí rovněž kapitola o kosmetických firmách typu Avon, které se prezentují jako velcí aktivisté a bojovníci proti rakovině prsu, ale přitom vytrvale odmítají odstranit ze svých produktů látky, které jsou podezřelé z karcinogenity! Kosmetika je jedním z velkých a aktuálních témat a internet je informacemi přímo zahlcen, takže si myslím, že tato knížka je celkem zbytečná investice (já ji sehnala v knihovně). Tím spíš, že shrnuje situaci v USA a ne tady v Evropě. Každopádně každý takový titul člověka přiměje minimálně k zamyšlení a přehodnocení svých dosavadních návyků. Za poslední dobu jsem vyzkoušela několik přírodních kosmetických výrobků a musím říct, že jsem s nimi tak spokojená, že k chemii se v nejbližší době rozhodně vracet nebudu. Kosmetika je ale bohužel pouhou špičkou ledovce chemikálií, kterými jsme každý den obklopeni\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/listopadova-knihovnicka/","summary":"\u003cp\u003eAni na poli literárním to tentokrát nebyla žádná sláva. Spoustu knížek jsem takzvaně \u0026ldquo;nakousla\u0026rdquo;, ale už nebyl čas dobrat se konce. Letošní vánoční \u0026ldquo;prázdniny\u0026rdquo; ale budou opět pohádkově dlouhé, tak snad to během prosince všecko dohoním :-).\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003eJan Trachta - Tichý dech\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eHned na úvod začnu silným zážitkem - knížkou \u003cem\u003eTichý dech\u003c/em\u003e, kterou mi doporučila Terka a nakonec mi ji nadělili moji nejmilejší kolegové jako dárek (ještě spolu se Škvoreckého \u003cem\u003eHříchama\u003c/em\u003e, mojí srdcovkou - jsou prostě nejzlatější :-)!). Terčino doporučení pro mě bylo dostatečnou zárukou kvality, takže jsem čekala něco mimořádného - a taky že jo! \u003cem\u003eTichý dech\u003c/em\u003e je upřímnou výpovědí mladého českého chirurga, působícího v organizaci Lékaři bez hranic, o jeho absolvovaných misích ve válkou sužovaném Kongu a na Haiti těsně po ničivém zemětřesení. Vyprávění je mnohdy až neuvěřitelné. Trachta se snaží demytizovat představu lékaře coby všemouhoucího odborníka. Mnohdy se ocitá v bezvýchodné situace, kdy pro své pacienty nemůže udělat vůbec nic. Po přečtení ve vás zůstane hluboký obdiv nad lidskou solidaritou a vděk za naši středoevropskou lékařskou péči (nad kterou by sice občas člověk zaplakal, ale\u0026hellip;). Vyprávění dobře ilustruje také série autentických fotografií z Konga i Haiti. Rovněž jsem ocenila kapitolu, vysvětlující prapůvod současných ozbrojených konfliktů v Kongu a v okolních afrických státech. Kniha si právem vysloužila ocenění Magnesia Litera v kategorii \u0026ldquo;objev roku\u0026rdquo;.\u003c/p\u003e","title":"Listopadová knihovnička"},{"content":"Tento měsíc jsem žila v pracovním poklusu, a tak se spotřebovaných výrobků v koupelně (stejně jako nových článků na blogu) bohužel moc neurodilo. Protože jsem vám však posledně zapomněla ukázat voňavou nadílku z Body Shopu, kterou mi přivezl Péťa ze San Francisca, máte se dnes přecejen na co těšit :-).\nAntiperspirant Energy Fresh, Nivea Zpočátku mi přišla jeho vůně dost nepříjemná a dusivá, žádná avizovaná citronová tráva, spíš pořádná dávka chemie. Pak jsem si nicméně nějak zvykla. Proti pocení chránil tak nějak průměrně - ne vždy to bylo na sto procent, ale kdyby aspoň takto fungovaly deodoranty od přírodních značek, byla bych asi spokojená. Tento aspoň neobsahuje alkohol, konzervanty a barviva. Jinak je to složení ovšem vcelku bída jako obvykle.\nGel na vlasy pro okamžité zvětšení objemu vlasů, Wella Tato novinka přibyla v mém vlasovém arzenálu někdy na jaře. Pochvaluji si zejména její balení - praktické na cesty - a snadnou aplikaci pomocí spreje. Ovšem chvilku mi trvalo, než jsem se naučila s pumpičkou pracovat. Gel je pak potřeba ve vlasech ještě trochu rozprostřít, aby se vám nevytvořily místo žádoucího objemu nežádoucí slepené pramínky. Má příjemnou ovocnou parfemaci a z vlasů jde celkem v pohodě vyčesat.\nPleťová voda Šípková růže, Alverde Další zástupce z řady přírodní kosmetiky v mé koupelně je tato pleťovka z růžové řady od Alverde. Stejně jako pleťový krém i tento výrobek nádherně voní po růžovém oleji. Obsahuje extrakt z šípkové růže a další suroviny z kontrolovaného biologického zemědělství a je určený pro suchou a citlivou pleť. Na můj vkus je docela dost cítit alkoholem, což mi s citlivou pletí zrovna nejde moc dohromady. Na okolí očí bych tento výrobek určitě nedoporučila a pro suchou pleť se podle mě taky úplně nehodí, protože celkem vysušuje. Na kosmetiku Alverde určitě nezanevřu, ale pro svou pleť bych si představovala přecejen něco trochu šetrnějšího. Pleťovku seženete za cenu okolo 80 Kč.\nA teď už ta voňavá nadílka\u0026hellip; :-) Na první pohled vypadá jako čokoládová bonboniéra a krabička skutečně ukrývá samé sladkosti - sprchový gel, tělový scrub, tělové máslo a balzám na rty - vše s čokoládovou příchutí, tedy vlastně pardon, s čokoládovou parfemací. Na jednotlivé výrobky určitě ještě napíšu samostatné recenze. Zatím jsem vyzkoušela jen scrub a máslo a z obojího jsem naprosto nadšená. Radost mám i z malých krabiček, které si určitě schovám a do budoucna využiju na cesty. To bude ale nejspíš až za moooc dlouho, protože si budu (jak se znám) tyhle poklady z Body Shopu syslit jen na speciální příležitosti. Děkuju, miláčku :*!!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/listopadova-kosmetika/","summary":"\u003cp\u003eTento měsíc jsem žila v pracovním poklusu, a tak se spotřebovaných výrobků v koupelně (stejně jako nových článků na blogu) bohužel moc neurodilo. Protože jsem vám však posledně zapomněla ukázat voňavou nadílku z Body Shopu, kterou mi přivezl Péťa ze San Francisca, máte se dnes přecejen na co těšit :-).\u003c/p\u003e\n\u003ch3 id=\"antiperspirant-energy-fresh-nivea\"\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eAntiperspirant Energy Fresh, Nivea\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/h3\u003e\n\u003cp\u003eZpočátku mi přišla jeho vůně dost nepříjemná a dusivá, žádná avizovaná citronová tráva, spíš pořádná dávka chemie. Pak jsem si nicméně nějak zvykla. Proti pocení chránil tak nějak průměrně - ne vždy to bylo na sto procent, ale kdyby aspoň takto fungovaly deodoranty od přírodních značek, byla bych asi spokojená. Tento aspoň neobsahuje alkohol, konzervanty a barviva. Jinak je to složení ovšem vcelku bída jako obvykle.\u003c/p\u003e","title":"Listopadová kosmetika"},{"content":"Během podzimní dovolené jsem měla krom literatury dostatek času také na svůj druhý koníček - kosmetiku ;-)\nLak na nehty Colorama, Maybelline (odstín č. 160 a č. 91)\nTento hnědý kousek (č. 160) jsem původně vůbec neměla v plánu kupovat, jenže\u0026hellip; Když jsem si k pokladně přinesla jeho růžového kolegu, paní prodavačka na mě: \u0026ldquo;A víte, že zrovna máme na značku Maybelline akci 1+1 zdarma? Nechcete si k tomu laku ještě něco vybrat?\u0026rdquo; No, to víte že mě nemusela moc dlouho přemlouvat :D! Protože laky Colorama mají krom nového designu taky spoustu nových odstínů, byla jsem postavena před vskutku náročný úkol vybrat si v té rychlosti tu nejlepší barvu. Všechny byly totiž moc krásné. Nakonec jsem usoudila, že mi poslední dobou chybí v lakovacím arzenálu nějaká decentní hnědá a sáhla jsem tedy po tomto zlato-hnědém odstínu. A myslím, že to nebyla špatná volba. Já mám sice radši matné barvy bez shimmeru, ale tato vypadá na nehtech opravdu hezky a elegantně. V první vrstvě vypadá lak spíš bronzově, ale se dvěma už je vyloženě hnědý s lehkými zlatými odlesky. Zkrátka barva, kterou se nedá nic zkazit a hodí se ke všemu. Nejvíc zvědavá jsem ovšem byla na to, zda se s novými obaly nezměnila také kvalita Colorama laků. Předtím jsem si je totiž nemohla vynachválit. Připadají mi teď trochu tekutější než dřív, což pro mě není úplně plus. Na druhou stranu ale usychají rychle a to i ve více vrstvách. A co se týče výdrže? Hnědý lak mi na nehtech vydrží bez porušení tak 3-4 dny, pak už se většinou začne na konečcích trochu ošoupávat.\nTmavě korálový odstín č. 91 má výdrž mnohem lepší. Bez jakéhokoliv nadlaku ho můžu nosit na rukou klidně i víc než týden a pořád vypadá hezky. Za mě je to tedy z této dvojice jasný vítěz.\nKrém \u0026ldquo;Suntime Plus\u0026rdquo;, Fin Club\nKrém jsem dostala od našich k svátku. Je vhodný zejména po slunění - pokožku by měl ochraňovat a regenerovat. Obsahuje mandlový olej, rostlinné karotenoidy a výtažky z violky trojbarevné a měsíčku a podle popisu by se měl hodit prakticky pro jakoukoliv pokožku, snad jen s výjimkou té mastné. Přestože mi zpočátku tak úplně nevoněl, na pleti je skutečně příjemný. Používala jsem ho přes léto jako noční krém a ráno jsem se vždycky budila s opravdu jemnou pletí. Má polomastnou konzistenci, ale bez obav se hodí i jako podklad pod make-up, jak jsem mohla otestovat v průběhu prvních podzimních dnů. Celkem příjemně mě překvapil a na to, že je to Fin Club, mi ani ta cena nepřišla nějak přemrštěná. Jediným slabším místem je složení, ve kterém najdete všechno možné od parabenů až po PEG, za což dávám body dolů.\nOční linky ve fixe Super Fine, Essence (odstín 01 deep black)\nRozhodla jsem se, že se naučím konečně tvořit hezké oční linky. Po letech linkování s klasickou tužkou jsem zatoužila po něčem \u0026ldquo;profesionálnějším\u0026rdquo;. Protože jsem ale nevěděla, jak mi to půjde, sáhla jsem pro začátek po těchto linkách od Essence, které seženete za příjemnou cenu okolo 60 Kč. Na první pohled mi nepřišly špatné - mají opravdu tenoučký hrot, díky němuž se vám snadno podaří vytvořit takový ten pěkný \u0026ldquo;ocásek\u0026rdquo; na konci :-). S kreslením jsem však zpočátku měla trochu problém - přišlo mi, že tužka kreslí strašně slabě\u0026hellip; do té doby, než mě napadlo skladovat ji ve svislé poloze hrotem dolů, aby do něj natekla barva :-). Když už se mi podařilo linku na víčku vytvořit, tak držela opravdu jako přibitá až do večera a nerozmazala se, což je oproti klasické tužce určitě velké plus. Manipuluje se s ní poměrně dobře, hrot není příliš tvrdý, ale zároveň se při vykreslování ani moc neohýbá. Bohužel ale nemám s čím srovnávat. Pracovat jsem se s linkama nakonec docela naučila, i když to chtělo cvik. Teď už bych si určitě troufla na nějaký dražší a profesionálnější kousek, tak uvidíme, co v drogerii příště ulovím ;-).\nŠtětec na korektor, For your beauty\nPořídila jsem si do sady ještě jeden štětec na korektor, protože ten z levnější řady začal strašně pelíchat a celkově mi přišel jako dost nekvalitní kus. K mému překvapení mi u pokladny naúčtovali cenu právě této nižší řady, takže štětec mě stál nějakých dvacet nebo třicet korun. No nezlobila jsem se :-). Pracuje se mi s ním dobře, rukojeť je pevná a štětinky jemné - zatím ani jedna nevypadla. Kdo sleduje DROGa rubriku pravidelně, ten jistě ví, že tyto štětce seženet v drogeriích Rossmann :-).\nKrém na ruce \u0026ldquo;Diamant\u0026rdquo;, Balea\nKlasický baleácký krém na ruce tekutější konzistence, přiměřené hydratace a příjemně nasládlé vůně. S panthenolem, rychle se vstřebávající. Ideální doplněk na váš pracovní stůl či kuchyňskou linku vedle dřezu ;-).\nŠampon s aloe a ibiškem, Alverde\nKonečně jsem se rozhodla začít plnit své předsevzetí ohledně přírodní kosmetiky a nakoupila jsem si v DMku menší výbavičku :-). Tento šampon je určený pro suché a poškozené vlasy a stojí okolo 60 Kč. Vydržel mi cca na 2 měsíce, což není úplně špatný, i když mi to množství zpočátku nepřišlo úplně úměrné ceně. Musím říct, že jsem si ho fakt zamilovala. Voní opravdu nádherně - jako květinový olejíček do aromalampy O:-). Samozřejmě moc nepění, ale to mi nevadí. Vlasy mi po něm přišly hezky hebké, i když se pravda dost cuchaly. Aspoň mě to ale donutilo vzít do ruky hřeben častěji než obvykle 8-). Šampon je bez silikonů, syntetických konzervačních látek, barviv a parfému. Moc mi vyhovoval - jako zatím snad všechno od Alverde - a určitě ho můžu doporučit.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/rijnova-kosmetika/","summary":"\u003cp\u003eBěhem podzimní dovolené jsem měla krom literatury dostatek času také na svůj druhý koníček - kosmetiku ;-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eLak na nehty Colorama, Maybelline (odstín č. 160 a č. 91)\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTento hnědý kousek (č. 160) jsem původně vůbec neměla v plánu kupovat, jenže\u0026hellip; Když jsem si k pokladně přinesla jeho růžového kolegu, paní prodavačka na mě: \u0026ldquo;A víte, že zrovna máme na značku Maybelline akci 1+1 zdarma? Nechcete si k tomu laku ještě něco vybrat?\u0026rdquo; No, to víte že mě nemusela moc dlouho přemlouvat :D! Protože laky Colorama mají krom nového designu taky spoustu nových odstínů, byla jsem postavena před vskutku náročný úkol vybrat si v té rychlosti tu nejlepší barvu. Všechny byly totiž moc krásné. Nakonec jsem usoudila, že mi poslední dobou chybí v lakovacím arzenálu nějaká decentní hnědá a sáhla jsem tedy po tomto zlato-hnědém odstínu. A myslím, že to nebyla špatná volba. Já mám sice radši matné barvy bez shimmeru, ale tato vypadá na nehtech opravdu hezky a elegantně. V první vrstvě vypadá lak spíš bronzově, ale se dvěma už je vyloženě hnědý s lehkými zlatými odlesky. Zkrátka barva, kterou se nedá nic zkazit a hodí se ke všemu. Nejvíc zvědavá jsem ovšem byla na to, zda se s novými obaly nezměnila také kvalita Colorama laků. Předtím jsem si je totiž nemohla vynachválit. Připadají mi teď trochu tekutější než dřív, což pro mě není úplně plus. Na druhou stranu ale usychají rychle a to i ve více vrstvách. A co se týče výdrže? Hnědý lak mi na nehtech vydrží bez porušení tak 3-4 dny, pak už se většinou začne na konečcích trochu ošoupávat.\u003c/p\u003e","title":"Říjnová kosmetika"},{"content":"Jestli se vám zdá, že tento měsíc praská literární rubrika ve švech, zdá se vám to zcela správně. Aneb dejte knihomolovi týden dovolené bez jasného programu a takhle to dopadne :D\u0026hellip;\nJosef Škvorecký - Sedmiramenný svícen\nÚtlá kniha obsahuje sedm krátkých povídek s židovskou tematikou, které se odehrávají v období druhé světové války. Povídky na sebe sice navazují, ale zároveň funguje i každá sama o sobě. Za zmínku stojí i působivé ilustrace. Josefa Škvoreckého musím jako obvykle jen a jen doporučit!\nJohannes Mario Simmel - Plakat přísně zakázáno\nUpřímně řečeno - Simmel mi přijde jako trochu přeceňovaný autor\u0026hellip; Jeho tvorba pro děti se mi ale vždycky moc líbila. Ze zvědavosti, jak budu hodnotit jeho dílo s odstupem času, jsem sáhla po dětské knížce s detektivní zápletkou Plakat přísně zakázáno, ve které skupinka dětí pátrá po zločinci, který lstí vymámil z jejich spolužačky peníze určené na lyžařský zájezd. Příběhu přidává na originalitě jeho zasazení do období krátce po druhé světové válce. Jinak je však zápletka i celé rozuzlení velmi naivní a to i s ohledem na fakt, že je kniha určena dětskému čtenáři.\nCorinne Hofmannová - Bílá Masajka\nTentokrát jsem se výjimečně nejprve seznámila s filmem a až pak jsem se dostala ke knížce. Nicméně je to už tak dávno, že jsem si z filmového zpracování pamatovala skutečně jen útržky. Zpočátku jsem měla obavy, že kniha bude jen klasickou na city hrající romancí, ale spolu s prvními řádky, popisujícími život v africké Keni, se všechny obavy rozplynuly. Bílá Masajka potěší jak čtenářky červené knihovny, tak milovníky cestopisů. Celý příběh je vlastně autobiografickým vyprávěním Švýcarky Corinne, která se na dovolené osudově zamiluje do masajského válečníka Lketingu a prakticky ze dne na den se rozhodne vyměnit svůj pohodlný život doma za dobrodružství uprostřed Afriky. Po prvotním šoku z kulturních rozdílů se se svým Masajem zpočátku cítí šťastná. Po svatbě se však vztahy poněkud vyostřují a Corinne ze zamilované zaslepenosti zvolna procitá\u0026hellip; Samozřejmě vás při čtení několikrát napadne, že hlavní hrdince muselo fakt přeskočit, když se vydala do Afriky za mužem, o kterém toho věděla tak málo, a ještě si s ním pořídila dítě. Na druhou stranu je až obdivuhodné, kde v sobě mladá žena z tak vyspělé evropské země našla tolik dobrodružné povahy, aby kvůli lásce obětovala veškeré pohodlí a odstěhovala se daleko od celé své rodiny. Ten příběh je neuvěřitelný a fascinující. Nečekejte literární veledílo - po stylistické stránce je kniha spíš podprůměrná. Očekávejte ale příběh, který vás přilepí na židli a nebudete se moct odtrhnout, dokud nepřijde poslední stránka.\nAimee Benderová - Zvláštní smutek citronového koláče\nTuto knížku jsem v knihkupectví okukovala už mockrát. Vždycky mě upoutala ta zářivě žlutá obálka s koláčem, který vypadal fakt lahodně :D! I zápletka knihy mi přišla poměrně originální a zajímavá. Přesto chvilku trvalo, než si ke mně Zvláštní smutek citronového koláče našel cestu. Na první pohled se může čtenář mylně domnívat, že se jedná o knížku pro děti. Hlavní hrdinkou a vypravěčkou je devítiletá Rose, která po ochutnání koláče, který pro ni upekla její matka, zjistí, že má zvláštní schopnost - z kousku jídla dokáže vycítit pocity a emoce lidí, kteří jídlo připravili. Na první pohled zajímavá dovednost se pro Rose brzy stává utrpením, se kterým se musí naučit žít - při jídle totiž odhaluje věci, které by radši ani nevěděla. Příběh je psaný velice poutavým a zároveň originálním poetickým jazykem a název knihy snad ani nemohl být trefnější - při čtení na vás opravdu padne takový zvláštní, těžko popsatelný smutek a dojetí. Mimořádná knížka, která ve mně i přes svou melancholickou náladu zanechala krásný pocit.\nJan Zvelebil - Na vandru s Reflexem II.\nPo emocionálně vypjatých knížkách jsem pro změnu potřebovala zase něco, po čem se mi bude hezky usínat. A Vandr prostě nikdy nezklame :-)! Ve druhém díle se můžete těšit třeba na zážitky z Jihoafrické republiky, Rumunska nebo Itálie. Se zaujetím jsem četla také kapitolu o Číně, oblíbené turistické destinaci Srí Lance nebo Novém Zélandu. A už se zase nemůžu dočkat, až se někam podívám :-)!\nPaul McCartney - Černý pták\nTuto hezkou sbírku Paulových básní a písňových textů jsem dostala kdysi k narozeninám od Pavči. Pro mě je unikátní hlavně v tom, že se někdo pokusil přebásnit známé hity od Beatles (a samozřejmě nejen je) do českého jazyka. U některých textů mi to přišlo velmi trefné a hezké (Lady Madonna, Ob-La-Di Ob-La-Da, The long and winding road\u0026hellip;), jindy mi texty i přes veškerou snahu překladatele přišly banální a ztrácely své původní kouzlo (čímž nechci tvrdit, že některé Paulovy veršíky nezní banálně i v angličtině).\n\u0026quot;\u0026hellip;Však přede mnou je dál nekonečná pouť,\nty necháváš mě stát před branou zavřenou.\nProsím, pusť mě dál, já chci jít za tebou\u0026hellip;\u0026quot;\nPaulovou doménou je bezpochyby hudba, nicméně některé jeho texty fungují dobře i samy o sobě a podnítily mě k znovuobjevování jeho sólové tvorby.\nHaruki Murakami - Kafka na pobřeží\n\u0026quot; Kafku\u0026quot; mi Franta půjčil už před víc než rokem, ale já se do něj pořád ne a ne začíst. Snad že na mě Murakamiho styl vyprávění působil od začátku tak nějak depresivně a pesimisticky. Jednou jsem se však ocitla v té správné melancholické náladě, která mi napomohla v zabřednutí do příběhu. Kniha má dvě dějové linie - tou první nás provází Kafka, patnáctiletý kluk, který uteče z domu, aniž by čtenáře seznámil s přesnými důvody jeho počínání. Víme jen, že \u0026ldquo;prostě musí pryč\u0026rdquo; a až postupně se dovídáme, před čím to vlastně utíká. Druhým hlavním hrdinou je asi šedesátiletý pan Nakata, kterému se stala v dětství zvláštní \u0026ldquo;nehoda\u0026rdquo; a od té doby to nemá v hlavě úplně v pořádku, umí mluvit s kočkami a kamením a děje se mu spousta dalších šílených věcí. Myslím, že už z mého stručného popisu si domyslíte, že tato knížka je tak trochu psycho :D. Když jsem se později dívala na mimořádně vysoké hodnocení na ČBDB, došla jsem k závěru, že jsem ji asi prostě nepochopila. Celé to na mě bylo až moc šílené, moc surrealistické. Po dočtení zůstalo mnoho nezodpovězených otázek a pocit zklamání, že do sebe řada věcí na konci nezapadla tak, jak jsem si představovala. Murakami zřejmě asi nebude můj šálek čaje, ale tím vás od něj nechci odrazovat. Jeho styl je dost specifický, takže je potřeba vlastní čtenářskou zkušeností zhodnotit, zda zrovna vám sedne či ne.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/rijnova-knihovnicka/","summary":"\u003cp\u003eJestli se vám zdá, že tento měsíc praská literární rubrika ve švech, zdá se vám to zcela správně. Aneb dejte knihomolovi týden dovolené bez jasného programu a takhle to dopadne :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eJosef Škvorecký - Sedmiramenný svícen\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eÚtlá kniha obsahuje sedm krátkých povídek s židovskou tematikou, které se odehrávají v období druhé světové války. Povídky na sebe sice navazují, ale zároveň funguje i každá sama o sobě. Za zmínku stojí i působivé ilustrace. Josefa Škvoreckého musím jako obvykle jen a jen doporučit!\u003c/p\u003e","title":"Říjnová knihovnička"},{"content":"Můj blog tento měsíc slaví neuvěřitelné 5. narozeniny a zároveň dnes publikuji v pořádí již 400. příspěvek!! A to už je docela důvod k oslavě, ne :-)? Tak jsem si řekla - protože mám dnes volno a užívám si prodloužený víkend - že upeču dort. Ne že bych toho pečení po nedávné oslavě s kolegy z práce neměla dost. Ale všem moc chutnalo (dokonce jsem musela i rozdat pár receptů na drobenkový koláč :D) a to mě vždycky nakopne k dalším kulinářským pokusům. Proto jsem zalistovala v Albert magazínu a objevila tento skvělý podzimní recept na čokoládový dort s červenou řepou.\n250 g vařené červené řepy(je to 1 kousek střední velikosti) 100 g hořké čokolády(= 1 tabulka) 280 g (třtinového) cukru 3 vejce 225 g polohrubé mouky 1 lžička prášku do pečiva 1/4 lžičky jedlé sody 50 g kakaa 1/4 lžičky soli 200 ml (slunečnicového) oleje máslo na vymazání formy Uvařenou řepu nahrubo nastrouháme. Nalámanou čokoládu dáme do misky a nad hrncem s vroucí vodou ji necháme rozpustit. Mezitím cukr a vejce ušleháme do světlé nadýchané pěny. Poté k ní přidáme čokoládu, směs mouky, prášku do pečiva, sody, kakaa a soli. Nakonec do těsta vmícháme řepu a olej. Těsto nalejeme do máslem vymazané dortové formy a pečeme asi 50 minut při 180°C.\nNež se nám dort upeče, přichystáme si ještě polevu.\ncca 1 tabulka hořké čokolády 140 ml zakysané smetany 5 lžic moučkového cukru Všechny ingredience dáme do misky a nad hrncem s vroucí vodou je vymícháme dohladka. Necháme zchladit a poté navrstvíme na upečený dort.\nPokud červené řepě moc nefandíte, nemusíte se bát, že by z těsta byla cítit. Každopádně je díky ní dortík hezky vláčný. A asi nemusím zdůrazňovat, že čím víc polevy, tím líp :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cokoladovy-dort-s-cervenou-repou/","summary":"\u003cp\u003eMůj blog tento měsíc slaví neuvěřitelné 5. narozeniny a zároveň dnes publikuji v pořádí již 400. příspěvek!! A to už je docela důvod k oslavě, ne :-)? Tak jsem si řekla - protože mám dnes volno a užívám si prodloužený víkend - že upeču dort. Ne že bych toho pečení po nedávné oslavě s kolegy z práce neměla dost. Ale všem moc chutnalo (dokonce jsem musela i rozdat pár receptů na drobenkový koláč :D) a to mě vždycky nakopne k dalším kulinářským pokusům. Proto jsem zalistovala v Albert magazínu a objevila tento skvělý podzimní recept na čokoládový dort s červenou řepou.\u003c/p\u003e","title":"Čokoládový dort s červenou řepou"},{"content":"Kdy jindy, než právě teď na podzim, vyzkoušet sto a jeden způsob, jak připravit něco dobrého z dýně. I nám se letos na zahrádce urodilo, a tak jsem oprášila recept na dýňovou polévku a posbírala a vyzkoušela pár dalších dýňových receptů :-).\nNa dýňovou polévku, jak ji děláme v KM, si přichystejte:\njednu menší dýni hokaido koření podle chutí (pepř, kurkuma) vývar kokosové mléko zakysanou smetanu olivový (či jiný) olej Nejprve si očistíme dýni a nakrájíme si ji na menší kousky. (Hokaido se nemusí loupat.) Dýni hodíme do pekáčku, zakápneme olejem a přidáme oblíbené koření. Necháme péct na 150° asi půl hodiny, až je dýně měkká. Poté ji přendáme do hrnce, zalejeme vývarem a prohřejeme. Úplně na závěr dochutíme kokosovým mlékem. Hotovou polévku rozmixujeme tyčovým mixérem a podáváme se lžící zakysané smetany :-)! Záměrně neuvádím množství, protože každý má rád polévku jinak hustou - chce to prostě vyzkoušet. Každopádně můžu zaručit, že si na ní pochutnáte!\nDruhým mým oblíbeným receptem na dýňovou polévku je tento, volně inspirovaný kulinářským magazínem FOOD:\n1 dýně hokkaido 1 mrkev 2 lžíce másla 1 lžíce oleje 1 lžíce hladké mouky vývar sůl a bílý pepř na dochucení Omytou dýni rozpůlíme, zbavíme semínek a nakrájíme na menší kousky. Mrkev očistíme a nakrájíme na kolečka. V hrnci si rozehřejeme máslo s olejem, přidáme kousky zeleniny a krátce osmažíme. Zasypeme moukou, promícháme a zalijeme vývarem. Vaříme cca 20 minut. Hotovou polévku rozmixujeme tyčovým mixérem a dochutíme kořením.\nZkoušela jsem také dýňové muffiny (udělala jsem si radost formou od Tescomy :-)), které bych chtěla ještě trochu vytunit, aby byly dokonalé, takže recept až někdy příště. Ale chutnaly dokonce i naší kočce - a ta jen tak něco nesežere :D! Co dobrého z dýně děláváte vy?\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cas-dyni/","summary":"\u003cp\u003eKdy jindy, než právě teď na podzim, vyzkoušet sto a jeden způsob, jak připravit něco dobrého z dýně. I nám se letos na zahrádce urodilo, a tak jsem oprášila recept na dýňovou polévku a posbírala a vyzkoušela pár dalších dýňových receptů :-).\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNa dýňovou polévku, jak ji děláme v KM, si přichystejte:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ejednu menší dýni hokaido\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ekoření podle chutí (pepř, kurkuma)\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003evývar\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ekokosové mléko\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ezakysanou smetanu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eolivový (či jiný) olej\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eNejprve si očistíme dýni a nakrájíme si ji na menší kousky. (Hokaido se nemusí loupat.) Dýni hodíme do pekáčku, zakápneme olejem a přidáme oblíbené koření. Necháme péct na 150° asi půl hodiny, až je dýně měkká. Poté ji přendáme do hrnce, zalejeme vývarem a prohřejeme. Úplně na závěr dochutíme kokosovým mlékem. Hotovou polévku rozmixujeme tyčovým mixérem a podáváme se lžící zakysané smetany :-)! Záměrně neuvádím množství, protože každý má rád polévku jinak hustou - chce to prostě vyzkoušet. Každopádně můžu zaručit, že si na ní pochutnáte!\u003c/p\u003e","title":"Čas dýní"},{"content":"Nejlepší chvíle v životě bývají často ty úplně nejobyčejnější\u0026hellip; Když zapadá slunce a barví nebe do nepopsatelných odstínů. Když zjistíte, že ještě pořád pracuje v českém zdravotnictví dost lidí, kteří dělají svou práci rádi a s nadšením - třeba ta milá sestřička z JIPky na Žluťáku. Když se vydaří počasí na poslední letošní grilovačku. Nebo když sedíte s panákem v ruce s těma nejlepšíma kolegama na světě a každý problém má najednou svoje řešení :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jen-tak/","summary":"\u003cp\u003eNejlepší chvíle v životě bývají často ty úplně nejobyčejnější\u0026hellip; Když zapadá slunce a barví nebe do nepopsatelných odstínů. Když zjistíte, že ještě pořád pracuje v českém zdravotnictví dost lidí, kteří dělají svou práci rádi a s nadšením - třeba ta milá sestřička z JIPky na Žluťáku. Když se vydaří počasí na poslední letošní grilovačku. Nebo když sedíte s panákem v ruce s těma nejlepšíma kolegama na světě a každý problém má najednou svoje řešení :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Jen tak"},{"content":"Po víkendové akci na všechny Nivea výrobky s 50% slevou mám do drogerií na pěkně dlouhou dobu vstup zakázán :D\u0026hellip;\nKrém na ruce s olivovým olejem, Helios Herb\nTento krém na ruce byl opravdu přešlap a jsem velmi ráda, že ho můžu konečně zahrnout do spotřebovaných výrobků. Ne že by byl až tak tragicky nepoužitelný, ale jeho parfemace byla jedním slovem PŘÍŠERNÁ. Tak moc, že ani nevím, k čemu bych ji přirovnala. Navíc na rukou zanechává takový lehce oslizlý povlak :P. Je ovšem pravda, že ruce hezky zjemní a docela slušně i hydratuje. Pokud bych opomenula parfemaci a v nějakém zatmění mysli si chtěla pořídit tento výrobek znovu, stačí jediný pohled na seznam složení a je mi jasné, že \u0026ldquo;nikdy víc\u0026rdquo;\u0026hellip;\nTělové mléko Granátové jablko, Bione Cosmetics\nNa českou kosmetiku Bione už tu jednou byla pochvalná recenze a dnes se ve chvále bude pokračovat :-). Na první pohled vás obalem asi příliš neupoutá (přiznejme si, že působí dost oldschoolově a pokud si nelibujete v retru, nejspíš ji v drogerii bez zájmu přejdete - což by bylo v případě tohoto tělového mléka opravdu škoda. Balení je skutečně poctivé, celých 500 ml, takže vám vydrží fakt dlouho. Na cestování se pravda moc nehodí\u0026hellip; Tělové mléko voní nádherně sladce po granátovém jablku, ale zároveň je to vůně, která se vám nezprotiví. Na zadní straně obalu si můžete přečíst velmi podrobné povídání o výrobku i sympaticky krátké složení, kterému snad ani není co vytknout. Žádné parabeny, žádné silikony, ropné produkty ani barviva. Mléko má tekutější konzistenci, takže se lehce roztírá a dobře vstřebává. Hydrataci hodnotím taky na jedničku. Co dodat - sympatický výrobek, který nemůžu než doporučit :-)!!\nŠampon pro lesklé vlasy, Yves Rocher\nTento šampon jsem ulovila v nějaké YR akci, takže mě vyšel snad ani ne na pade. Pocitově mi nepřipadá v ničem lepší, než klasické šampony z drogerie. Má docela příjemnou květinovou vůni a vlasům by měl dodat lesk. Většího lesku jsem si tedy opravdu nevšimla, každopádně vlasy působily zdravě a hebce. Obsahuje extrakt z bio měsíčku a slibuje absenci silikonů, parabenů a barviv. Složení stoprocentně přírodní sice není, ale šampon jako takový je docela fajn a pokud se zase vyskytne v nějaké příjemné akci, klidně po něm sáhnu znovu.\nDeodorant Romantic Moments, Fa\nZa běžného provozu není tenhle deodorant úplně špatnou záležitostí, ale ve stresových situacích opět těžce selhává, a to znamená, že už mu druhou šanci rozhodně nedám. Voní sladce květinově, což taky úplně nevyhledávám, ale byla bych ochotná mu to odpustit, kdyby aspoň fungoval tak, jak má. Slíbená 48h deo ochrana je vyloženě výsměchem do tváře spotřebiteli\u0026hellip;\nTělové mléko Delicacy, Oriflame\nKosmetické dárky od Pepy vždy potěší :-). Tohle tělové mléko se mi velice hodilo na dovolenou, protože má krásně praktickou velikost a navíc velmi skladnou krabičku. Krém má máslovitou konzistenci, takže se s ním výborně pracuje, snadno se roztírá a výborně hydratuje. Voní dost sladce, ale musím říct, že ta vůně mi celkem sedla a ani se mi po čase nezprotivila, jak se mi u podobných vůni nezřídka stává. Složení není tak špatné, jak jsem čekala, i když nějaký ten silikon a paraben se tam vyskytne. Celkově ale docela příjemné překvapení od značky, kterou jsem už roky v koupelně neměla.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zarijova-kosmetika/","summary":"\u003cp\u003ePo víkendové akci na všechny Nivea výrobky s 50% slevou mám do drogerií na pěkně dlouhou dobu vstup zakázán :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eKrém na ruce s olivovým olejem, Helios Herb\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTento krém na ruce byl opravdu přešlap a jsem velmi ráda, že ho můžu konečně zahrnout do spotřebovaných výrobků. Ne že by byl až tak tragicky nepoužitelný, ale jeho parfemace byla jedním slovem PŘÍŠERNÁ. Tak moc, že ani nevím, k čemu bych ji přirovnala. Navíc na rukou zanechává takový lehce oslizlý povlak :P. Je ovšem pravda, že ruce hezky zjemní a docela slušně i hydratuje. Pokud bych opomenula parfemaci a v nějakém zatmění mysli si chtěla pořídit tento výrobek znovu, stačí jediný pohled na seznam složení a je mi jasné, že \u0026ldquo;nikdy víc\u0026rdquo;\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Záříjová kosmetika"},{"content":"Září se chýlí k závěru, a tak je čas na pravidelné ohlédnutí za zajímavými tituly tohoto měsíce.\nProsper Mérimée - Carmen\nKratičká novela francouzského spisovatele na několika málo stranách líčí silný a tragický příběh lásky pašeráka Josého Maríi ke krásné, ale nestálé cikánce Carmen. Dnes je Carmen známá více z operního ztvárnění Georgesem Bizetem, ačkoli se prý operní libreto v mnohém liší od literární Carmen, která je mnohem propracovanější a zároveň krutější. Tento klasický příběh se dá číst stále dokola, aniž by ztratil své kouzlo.\nAnna Strunecká, Jiří Patočka - Doba jedová 2\nDruhý díl Doby jedové víceméně rozvíjí témata, která byla nakousnuta v díle prvním. Významná část textu je věnována hojně diskutované problematice očkování, zajímavé jsou i články o škodlivosti cukru a sladidel. V závěru knihy pak můžete k jednotlivým kapitolám najít vyjádření lékaře, který se nebojí s některými vyslovenými názory polemizovat. Čtenář si pak opět může sám vybrat, na kterou stranu se přikloní a která doporučení si vezme k srdci.\nChristiane V. Felscherinow, Sonja Vukovic - Christiane F., Můj druhý život\nKaždý, kdo někdy četl bestseller My děti ze stanice Zoo si zákonitě musel položit otázku, jak to asi bylo s Christianou dál - jestli se jí podařilo dostat se z kolotoče drog ven a jaký asi dnes vede život\u0026hellip; O připravovaném literárním pokračování se dlouho mluvilo, a přestože všichni dobře víme, jak to bývá s pokračováními po letech, když jsem tuhle knížku objevila v knihovně, neváhala jsem ani minutu. Začetla jsem se do ní ještě ten večer a nedokázala jsem ji odložit. Zpočátku mi vyprávění přišlo trochu chaotické, skákající z jedné události na druhou. Christiane se stala po vydání knížky My děti ze stanice Zoo takřka celebritou. Její popularitu ještě více umocnilo uvedení stejnojmenného filmu s Davidem Bowiem, který nikdy neopomenu vychválit coby nejpovedenější knižní adaptaci :-). V následujících letech se Christiane pohybovala ve světě hudebníků a setkala se s řadou známých osobností od zmiňovaného Bowieho až třeba po Genesis. Po pěti letech opět spadla do závislosti na heroinu, která ji přivedla až do vězení. Z jednoho z mnoha nevydařených vztahů se Christiane narodil syn, který dal konečně jejímu životu jakýsi řád a smysl, ale ani tato šťastná etapa netrvala věčně. Víc už asi nemá smysl prozrazovat - kultovní kniha se dočkala velice vydařeného pokračování.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zarijova-knihovnicka/","summary":"\u003cp\u003eZáří se chýlí k závěru, a tak je čas na pravidelné ohlédnutí za zajímavými tituly tohoto měsíce.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eProsper Mérimée - Carmen\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eKratičká novela francouzského spisovatele na několika málo stranách líčí silný a tragický příběh lásky pašeráka Josého Maríi ke krásné, ale nestálé cikánce Carmen. Dnes je Carmen známá více z operního ztvárnění Georgesem Bizetem, ačkoli se prý operní libreto v mnohém liší od literární Carmen, která je mnohem propracovanější a zároveň krutější. Tento klasický příběh se dá číst stále dokola, aniž by ztratil své kouzlo.\u003c/p\u003e","title":"Záříjová knihovnička"},{"content":"Filmová rubrika mi tu už delší čas stagnuje a to rozhodně nemůžu říct, že bych v poslední době neviděla dost zajímavých filmů, které by stály za řeč. Protože podzim je asi vůbec nejlepším obdobím pro dohánění filmových restů z budíčku na ČSFD, možná se vám mé tipy budou hodit coby inspirace pro příjemně strávený deštivý večer.\nStoletí Miroslava Zikmunda A dovolím si začít hned tím nejlepším :-)! Tento dokument je jednoznačně TOP film za poslední rok. Už dlouho jsem neměla při odchodu z kina pocit stoprocentně spokojeného diváka. Cestopisy Hanzelky a Zikmunda jsou velikou chloubou mé knihovničky a při jejich čtení nepochybuju o tom, proč se staly ve své době bestsellerem. Když jsem se tedy o filmu Století Miroslava Zikmunda poprvé doslechla, bylo mi jasné, že tohle musím vidět, jen co se to dostane do kin. A tak jsme s Péťou jedno hezké popracovní odpoledne spontánně vyrazili do Artu. Životní příběh Miroslava Zikmunda je bezesporu bohatým materiálem pro filmové zpracování. Petr Horký se toho úkolu zhostil s grácií a připravil divákům velice otevřený, ale zároveň vkusně natočený náhled na osobnost, která na vlastní kůži zažila několik historických etap českých dějin, dobrodružství, o kterém se mnohým z nás ani nesnilo, nečekanou popularitu, ale i ústrky ze strany režimu a problémy v osobním životě. Co mě opravdu dojalo, byl příběh silného přátelství s Jiřím Hanzelkou, které trvalo až do jeho posledních dnů. Úžasná kamera a ještě úžasnější hudba už jen dovedly film k naprosté dokonalosti. Při odchodu z kina mi blesklo hlavou, že Století Miroslava Zikmunda chci vidět ještě jednou. A pak ještě mockrát.\nRay Hudební životopisné filmy jsou snad můj neoblíbenější filmový žánr (což mě přivádí na myšlenku, že bych někdy mohla sepsat článek o mých TOP 5). Často mi ani nevadí, že danou hudební hvězdu vůbec neznám - přesto mě dokáže film naprosto strhnout, třeba jako v případě The Runaways. U Raye Charlese to však bylo ještě o něčem jiném - jeho jméno zná sice skoro každý, kdekdo ví, že měl problémy s drogama, ale kolik z nás zná jeho skutečný životní příběh? Přiznávám se dobrovolně, že já o něm nevěděla skoro nic a tento film mě v mnohém dovzdělal. Pravdou je, že mohl být o něco kratší, ale vynikající hudba tento nedostatek vyvážila. Snímek není nijak moralizující, naopak se nebojí ukazovat Raye především z jeho špatných stránek. Ale jako každý správný hudební životopis, i tento si žádá svůj happy end ;-)\u0026hellip;\nBláznivá, zatracená láska No a co by to bylo za podzimní biják bez nějaké té romantické komedie, že. U tohoto žánru je to vždycky trochu risk, ale pokud nečekáte žádnou přehnaně intelektuální zábavu, ale oddechovou podívanou s pohlednými herci, Bláznivá, zatracená láska, jejíž ústřední zápletkou je krize postaršího manželského páru a milostné trable jejich dětí, vás nejspíš nezklame.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/2075/","summary":"\u003cp\u003eFilmová rubrika mi tu už delší čas stagnuje a to rozhodně nemůžu říct, že bych v poslední době neviděla dost zajímavých filmů, které by stály za řeč. Protože podzim je asi vůbec nejlepším obdobím pro dohánění filmových restů z budíčku na ČSFD, možná se vám mé tipy budou hodit coby inspirace pro příjemně strávený deštivý večer.\u003c/p\u003e\n\u003ch2 id=\"století-miroslava-zikmunda\"\u003eStoletí Miroslava Zikmunda\u003c/h2\u003e\n\u003cp\u003eA dovolím si začít hned tím nejlepším :-)! Tento dokument je jednoznačně TOP film za poslední rok. Už dlouho jsem neměla při odchodu z kina pocit stoprocentně spokojeného diváka. Cestopisy Hanzelky a Zikmunda jsou velikou chloubou mé knihovničky a při jejich čtení nepochybuju o tom, proč se staly ve své době bestsellerem. Když jsem se tedy o filmu \u003cem\u003eStoletí Miroslava Zikmunda\u003c/em\u003e poprvé doslechla, bylo mi jasné, že tohle musím vidět, jen co se to dostane do kin. A tak jsme s Péťou jedno hezké popracovní odpoledne spontánně vyrazili do Artu. Životní příběh Miroslava Zikmunda je bezesporu bohatým materiálem pro filmové zpracování. Petr Horký se toho úkolu zhostil s grácií a připravil divákům velice otevřený, ale zároveň vkusně natočený náhled na osobnost, která na vlastní kůži zažila několik historických etap českých dějin, dobrodružství, o kterém se mnohým z nás ani nesnilo, nečekanou popularitu, ale i ústrky ze strany režimu a problémy v osobním životě. Co mě opravdu dojalo, byl příběh silného přátelství s Jiřím Hanzelkou, které trvalo až do jeho posledních dnů. Úžasná kamera a ještě úžasnější hudba už jen dovedly film k naprosté dokonalosti. Při odchodu z kina mi blesklo hlavou, že \u003cem\u003eStoletí Miroslava Zikmunda\u003c/em\u003e chci vidět ještě jednou. A pak ještě mockrát.\u003c/p\u003e","title":"Filmový podzim"},{"content":"Tahle dovolená nám jen tak spadla do klína - jednoho hezkého dne jsem se vracela z Prahy do Brna a na sedadle SA busu jsem si všimla reklamního letáčku se soutěží, kterou pořádal web Kudy z nudy. Každý účastník soutěže prý získá knihu s tipy na výlety. A protože mě znáte a víte, jakej jsem knižní hraboš, je vám asi jasné, že jsem neodolala a zúčastnila se. Na podzim mi poštou přišla krásná knížka, ze které k mému překvapení vypadnul voucher na dvě noci pro dvě osoby v luxusním hotelu v Českém Krumlově. A tak jsme jeli :-).\nCestou jsme navštívili České Budějovice s jejich krásným náměstíčkem, zašli si na oběd do Masných krámů, na Budwárek a pak ještě na kafíčko a banánový shake. A vůbec to byla hrozně žravá dovolená, to vám povím :D! Oběd jsme pak spálili výšlapem 225 schodů na Černou věž, odkud je krásný výhled široko daleko.\nPobyt v Krumlově jsme si moc užili. Jednak byl hotýlek opravdu nóbl, velice příjemný personál a kufr nám na pokoj dokonce odnesl \u0026ldquo;panoš\u0026rdquo;, z čehož jsme byli dost vedle :D. Navíc jsme v Krumlově vždycky spali v kempu, takže tentokrát jsme se konečně cítili jako turisti a ne jako vodáci (a nenapršelo nám do stanu). Voucher zahrnoval i bohaté snídaně, takže o nás zkrátka bylo po všech směrech dobře postaráno.\nKrumlov je krásný za každého počasí, což se potvrdilo i tentokrát a i když nám občas trochu poprchalo, stálo to zato. Navštívili jsme zámecké barokní divadlo, ateliér Seidel (což byl mimochodem právě jeden z doporučovaných tipů na Kudy z nudy), zašli jsme si na prohlídku i do pivovaru Eggenberg a když už jsme nevěděli coby, také do Muzea tortury :D\u0026hellip;\nLíbilo se nám všude, ale kdybych měla jedno místo vyzdvihnout, byl by to určitě pivovar, jehož prohlídka byla velmi vtipná a zajímavá, navíc za hubičku a mohli jste si k ní zaplatit i ochutnávku, což jsme bohužel nevyužili, protože jsme ten den odjížděli autem do Třeboně. Nakoupili jsme si ale aspoň nějaké lahváčky s sebou a musím říct, že byly fakt vynikající. Eggenberg je pro mě rozhodně jedno z top českých piv :-)!\nOproti tomu pro nás byl vychvalovaný Fotoateliér Seidel trochu zklamáním. Expozice je velice rozsáhlá a zajímavá, ale výklad byl bohužel velmi rychlý a tempo prohlídky nám neumožnilo všechno si důkladně prohlédnout a pročíst. I tak jsme si ale celý Krumlov moc užili a když došlo i na slibovaný oběd Na Louži, odjížděli jsme naprosto spokojení O:-)!\nProtože 3 dny nám na dovolenou na druhé straně republiky přišly málo, zarezervovali jsme si následně ještě ubytování na 2 noci v Třeboni. Cestou jsme se rozhodli navštívit také Trhové Sviny, kde se nachází Buškův hamr. K našemu velkému překvapení se tam ten víkend právě odehrávaly Kovářské dny, což zahrnovalo staročeský jarmark, ukázky kovářských řemesel a další kulturní program. Ujít jsme si nenechali ani prohlídku hamru, kvůli které jsme sem původně přijeli. Buškův hamr se řadí k posledním funkčním hamrům, které můžete v Čechách najít a jedná se o kovářskou dílnu poháněnou vodním kolem. Expozice je velice zajímavá a určitě toto místo doporučuji k návštěv. Už kvůli těm báječným domácím klobáskám, kterým jsme samozřejmě nemohli odolat O:-)!\nNavečer jsme dorazili do Třeboně, kde jsme měli zajištěno ubytování přes Airbnb v krásném jihočeském stavení. Jen co jsme si po cestě trochu odpočinuli, vyrazili jsme na procházku do města a taky na večeři do vyhlášené rybí restaurace Šupinka. (Jestli máte pocit, že jsme na dovolené pořád jenom jedli, je to celkem správná představa :D.) Je to velice příjemný podnik s pozorným personálem a hlavně samýma rybíma dobrotama na jídelním lístku. My jsme si vybrali z týdenní nabídky \u0026ldquo;kapra podle Petra Voka\u0026rdquo; a můžeme jen doporučit!\nNa druhý den už jsme se vydali do centra ulovit kešku, která nás měla provést po všech třeboňských zajímavých místech. Při procházce známými zákoutími jsem zavzpomínala na naši dámskou jízdu, od které uběhlo už tolik let, že to sem ani nebudu psát :-)! Třeboň je pořád stejně krásná, jako si ji pamatuju. A před infocentrem mají teď novou atrakci - tabuli, která vás vyfotí a snímek pak najdete na webu města, takže můžete místo pohlednice poslat domů svou fotku nebo ji rovnou nasdílet na fejsbuk. Doba prostě pokročila :D!\nNa překrásném třeboňském náměstí jsme si pak zašli na dobrý oběd (opět rybí) a na kávičku. Domů jsme taky nakoupili nějaké ty lázeňské oplatky, které tu prodávají v hrozně hezkých malovaných krabičkách.\nDva dny v Třeboni utekly jak voda a už byl čas vydat se domů. Na zpáteční cestě jsme si ještě udělali zastávku v Jindřichově Hradci. Na hrad už jsme zajít nestihli, ale aspoň jsme vystoupali na městskou věž a porozhlédli se po okolí, abychom si vryli do paměti, jak je tady v jižních Čechách krásně :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/v-jiznich-cechach/","summary":"\u003cp\u003eTahle dovolená nám jen tak spadla do klína - jednoho hezkého dne jsem se vracela z Prahy do Brna a na sedadle SA busu jsem si všimla reklamního letáčku se soutěží, kterou pořádal web Kudy z nudy. Každý účastník soutěže prý získá knihu s tipy na výlety. A protože mě znáte a víte, jakej jsem knižní hraboš, je vám asi jasné, že jsem neodolala a zúčastnila se. Na podzim mi poštou přišla krásná knížka, ze které k mému překvapení vypadnul voucher na dvě noci pro dvě osoby v luxusním hotelu v Českém Krumlově. A tak jsme jeli :-).\u003c/p\u003e","title":"V jižních Čechách"},{"content":"Po lenivém létě se zase ráda vracím k vaření a pečení - také díky bohatým surovinám ze zahrádky. Jablečných koláčů jsem za poslední rok vyzkoušela celou řadu a tento je asi můj nejmilejší, který peču nejčastěji. Je fakt, že je v něm hrooozně moc cukru, ale až ho jednou ochutnáte O:-) \u0026hellip;! Jablka samozřejmě můžete nahradit i jiným ovocem, které máte zrovna po ruce. Recept pochází z www.michopulu.cz, ale narazila jsem na něj na jiném webu, který mě vlastně celkově nakopnul k pečícím experimentům a možná tady o něm někdy napíšu víc. Teď už ale k samotnému receptu.\nNa drobenku si přichystejte:\n300g polohrubé mouky 150g másla 150g cukru 1 balíček vanilkového cukru Dále budete potřebovat:\n700-800g jablek(mám ozkoušeno, že je to tak 6 kusů) 150g másla 125g cukru krystalu 1 balíček vanilkového cukru 500g tvarohu(odkapaného, tj. v alobalu) 2 vejce 1 balíček vanilkového pudinku A teď jak na to. Nejprve si přichystáme drobenku. Máslo by nemělo být moc změklé, aby se vám s ním dobře pracovalo. Já si všechny suroviny sesypám do větší misky a drobenku dělám klasicky rukama - jde to ale i v robotu. Koláčovou formu si pak vymažu máslem a zhruba 2/3 drobenky vysypu na dno a za pomoci sklenice Pokal :D upěchuju do rovnoměrné vrstvy. Poté si připravím jablka - oloupu, zbavím jadřinců a nakrájím na plátky. Pak už se pustím do náplně. V robotu utřu změklé máslo s cukrem (vanilkovým i krystalovým), poté přidám tvaroh, vejce a puding. Drobenkové dno koláče pokryju připravenými jablky, na ně navrším hotovou tvarohovou směs a vše zasypu zbytkem drobenky. Peču v troubě na 200° doporučených 40-45 minut. A je vážně báječný! Ještě vlažný s kafíčkem venku na balkoně úplně nejlepší :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/drobenkovy-kolac/","summary":"\u003cp\u003ePo lenivém létě se zase ráda vracím k vaření a pečení - také díky bohatým surovinám ze zahrádky. Jablečných koláčů jsem za poslední rok vyzkoušela celou řadu a tento je asi můj nejmilejší, který peču nejčastěji. Je fakt, že je v něm hrooozně moc cukru, ale až ho jednou ochutnáte O:-) \u0026hellip;! Jablka samozřejmě můžete nahradit i jiným ovocem, které máte zrovna po ruce. Recept pochází z \u003ca href=\"http://www.michopulu.cz/cz/recepty/16-drobenkov-kol-s-jablky-a-tvarohem\"\u003ewww.michopulu.cz\u003c/a\u003e, ale narazila jsem na něj na jiném webu, který mě vlastně celkově nakopnul k pečícím experimentům a možná tady o něm někdy napíšu víc. Teď už ale k samotnému receptu.\u003c/p\u003e","title":"Drobenkový koláč"},{"content":"Jak všichni dobře víte, srpen byl, co se týče počasí, dost hnusnej měsíc, ale pro nás knihomoly to mělo to i pár výhod. Aspoň bylo spooooustu času na čtení báječných knížek O:-). Se značným zpožděním, ale přece, přináším pár tipů na ty nejlepší z nich.\nDallas a Melissa Hartwigovi - Jídlo na prvním místě\nPo delší době jsem si zase pořídila jeden kousek do knihovničky :-), a sice na Pavčin popud. Už předtím mě recenze na tuto knihu zaujala v magazínu Svět potravin. Když jsem navíc slyšela (a viděla), jakých výsledků Pavča díky Whole30 dosáhla, začala jsem se o paleo trošku víc zajímat. Knížka je napsaná populárně naučnou formou a všechno je v ní dobře a pochopitelně vysvětleno. Zároveň je i poměrně obsáhlá, takže v ní najdete spoustu zajímavých informací i materiálů - včetně řady receptů nebo odkazů na české webové stránky k tématu. Musím říct, že jestli jsem měla nějaké choutky s paleem zaexperimentovat, po přečtení knihy mě docela přešly :D. Toho, co musíte omezit nebo zcela vyřadit z jídelníčku, je pro mě prostě moc - cukr, alkohol, pečivo, mléčné výrobky, luštěniny\u0026hellip; Jsem si jistá, že bych se takhle celý život stravovat prostě nedokázala - už proto, že nejsem moc masožravec a dám si maximálně tak kuřecí nebo rybu. Na druhou stranu, k Whole30 bych se ráda odhodlala a stejně tak bych neváhala jídelníček omezit, kdybych měla nějaký zdravotní problém. I z toho důvodu jsem ráda, že jsem na tuto knížku narazila, jsem zase o něco moudřejší a můžu se k ní kdykoliv vrátit :-). (A některé ty paleo recepty rozhodně budu muset vyzkoušet, protože vypadají skvěle O:-)!)\nJohn Greene - Hvězdy nám nepřály\nKdyž jsem se letos v knihkupectví rozmýšlela nad svou \u0026ldquo;narozeninovou\u0026rdquo; knížkou, měla jsem hned několik favoritů. Nakonec však kdovíproč vyhrál tento útlý, zato silný příběh.\n\u0026ldquo;Já si nemyslím, že umíráš,\u0026rdquo; prohlásila jsem. \u0026ldquo;Jenom máš prostě trošku rakovinu.\u0026rdquo;\nHvězdy nám nepřály je přesně ten typ knihy, kterou je těžké nebrat si osobně. Nad jejími postavami budete přemýšlet ještě dlouho poté, co ji dočtete\u0026hellip; což u příběhu s tak tragickým tématem asi není úplně žádoucí. Hlavními hrdiny jsou Hazel a Augustus - ona má rakovinu v posledním stadiu, on ze souboje s rakovinou vyšel s amputovanou nohou. Přestože se jedná o lovestory, kde byste mohli děj snadno předvídat, autorovi se povedlo mě překvapit. Jak vyústěním příběhu, tak úžasným vypravěčským talentem, s jakým dokázal vylíčit rakovinu se všemi jejími aspekty - třeba tím, jak zasáhne do běžného života v rodině - ale zároveň i hezkou dávkou černého humoru, kterou obdaří hlavní hrdinku. V určitých místech mě ten odzbrojující \u0026ldquo;humor\u0026rdquo; úplně dostal. Hvězdy nám nepřály je opravdu mimořádná knížka a pevně věřím, že až se s ní trochu srovnám, sáhnu po ní někdy znovu.\nGeorge R. R. Martin – Střet králů 1\nProtože Péťa dokoukal (prý) šokující čtvrtou sérii, musela jsem taky trochu popojet s četbou, abych snížila riziko, že mi náhodou něco vyspoiluje :D! Je fakt, že místy je vyprávění až moc rozvláčné a šlo by zestručnit, ale i tak jsem knížku zhltla jako nic a už úspěšně pokračuju dalším dílem. V seriálu jsem ale napřed, čekat jsem bohužel nevydržela a po infarktovém zakončení třetí série jsem hnedka naběhla na čtvrtou. I tak jsou pro mě knížky pořád zajímavé a pokud mé nadšení vydrží, dočtu je všechny :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/srpnova-knihovnicka/","summary":"\u003cp\u003eJak všichni dobře víte, srpen byl, co se týče počasí, dost hnusnej měsíc, ale pro nás knihomoly to mělo to i pár výhod. Aspoň bylo spooooustu času na čtení báječných knížek O:-). Se značným zpožděním, ale přece, přináším pár tipů na ty nejlepší z nich.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eDallas a Melissa Hartwigovi - Jídlo na prvním místě\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePo delší době jsem si zase pořídila jeden kousek do knihovničky :-), a sice na Pavčin popud. Už předtím mě recenze na tuto knihu zaujala v magazínu \u003cem\u003eSvět potravin\u003c/em\u003e. Když jsem navíc slyšela (a viděla), jakých výsledků Pavča díky Whole30 dosáhla, začala jsem se o paleo trošku víc zajímat. Knížka je napsaná populárně naučnou formou a všechno je v ní dobře a pochopitelně vysvětleno. Zároveň je i poměrně obsáhlá, takže v ní najdete spoustu zajímavých informací i materiálů - včetně řady receptů nebo odkazů na české webové stránky k tématu. Musím říct, že jestli jsem měla nějaké choutky s paleem zaexperimentovat, po přečtení knihy mě docela přešly :D. Toho, co musíte omezit nebo zcela vyřadit z jídelníčku, je pro mě prostě moc - cukr, alkohol, pečivo, mléčné výrobky, luštěniny\u0026hellip; Jsem si jistá, že bych se takhle celý život stravovat prostě nedokázala - už proto, že nejsem moc masožravec a dám si maximálně tak kuřecí nebo rybu. Na druhou stranu, k Whole30 bych se ráda odhodlala a stejně tak bych neváhala jídelníček omezit, kdybych měla nějaký zdravotní problém. I z toho důvodu jsem ráda, že jsem na tuto knížku narazila, jsem zase o něco moudřejší a můžu se k ní kdykoliv vrátit :-). (A některé ty paleo recepty rozhodně budu muset vyzkoušet, protože vypadají skvěle O:-)!)\u003c/p\u003e","title":"Srpnová knihovnička"},{"content":"Je to více než ostudné - od dovolené uběhly už dva měsíce a mně tu pořád visí poslední rozepsaný článek. Abych tedy kapitolu \u0026ldquo;Barcelona\u0026rdquo; konečně uzavřela, povyprávím vám dnes o Barri Gótic, historické části Barcelony plné tradiční architektury a krásných bazilik.\nMy jsme své putování zahájili u nádherně zdobené secesní budovy Palau de la Música Catalana, která představuje koncertní sál, kde kromě hudby můžete obdivovat také neobyčejnou architekturu.\nBarri Gótic je unikátní také spoustou křivolakých uliček plných různorodých obchůdků a krámků s jedinečnou atmosférou. Skvostem je i katedrála na Placa del Rei.\nJedním z největších turistických lákadel v Gotické čtvrti je samozřejmě také Picassovo muzeum, které jsme ovšem tentokrát vynechali. Minout jsme ovšem nemohli místo, kde se \u0026ldquo;stará\u0026rdquo; Barcelona setkává s tou novodobou, nejrušnější barcelonské náměstí Placa Catalunya. Jedná se zároveň o nejrušnější dopravní křižovatku a výchozí bod, odkud můžete zahájit nákupní horečku - krom obchodních domů věhlasných značek na ni navazuje La Rambla. Na to my jsme ovšem neměli čas :D!\nProtože jsme si chtěli z Barcelony odvézt i nějaký hezký suvenýr do bytu, vydali jsme se poslední den naší dovolené na burzu obrazů, která se odehrávala nedaleko Rambly za kostelem Santa Maria del Pi. Z atmosféry této akce jsme byli naprosto nadšení a nakonec jsme si vybrali dva obrázky od sympatického malíře, který se s námi nechal i vyfotografovat :D! Byl velice komunikativní, ale bohužel jsme mu moc nerozuměli :D. I tak to byl pro nás ohromný zážitek a z našich \u0026ldquo;úlovků\u0026rdquo; jsme měli velikou radost.\nA protože jsme byli v Barceloně poslední den a ještě jsme neviděli moře, rozhodli jsme se tento nedostatek napravit a jít si aspoň vyráchat nožky. Pláž v Barceloně je neskutečně přeplněná, přesně jak se o ní říká, ale musím říct, že moře mi přišlo celkem čisté a navíc jsem tam našla v písku krásnou mušli :-).\nKdyž na to teď vzpomínám a za oknem to vypadá přinejlepším na babí léto, mám hroznou chuť vrátit se zpátky\u0026hellip; Letos už to bohužel asi nestihneme, ale už teď můžu říct, že jsem si Katalánsko hrozně zamilovala a ráda se tam zase někdy podívám. Snad vás série článků o tomto krásném koutě země také nalákala k návštěvě\u0026hellip; :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/katalansko-historicke/","summary":"\u003cp\u003eJe to více než ostudné - od dovolené uběhly už dva měsíce a mně tu pořád visí poslední rozepsaný článek. Abych tedy kapitolu \u0026ldquo;Barcelona\u0026rdquo; konečně uzavřela, povyprávím vám dnes o Barri Gótic, historické části Barcelony plné tradiční architektury a krásných bazilik.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"katalansko-historicke-01.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"katalansko_historicke_3\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/katalansko-historicke/katalansko-historicke-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eMy jsme své putování zahájili u nádherně zdobené secesní budovy Palau de la Música Catalana, která představuje koncertní sál, kde kromě hudby můžete obdivovat také neobyčejnou architekturu.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"katalansko-historicke-02.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"katalansko_historicke_1\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/katalansko-historicke/katalansko-historicke-02.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e","title":"Katalánsko historické"},{"content":"Další měsíc máme u konce a s ním i přehled kosmetiky, která se mi přes léto urodila v koupelně, respektive byla zlikvidována :-). A protože toho tentokrát zase moc není (nějak jsem to přes ty prázdniny asi flákala), přidávám stejně jako minulý měsíc opět jednu recenzi na dosud nespotřebovaný, ale zároveň dostatečně prověřený výrobek z dekorativní kosmetiky. A tím taky rovnou začneme\u0026hellip;\nOční stín, Essence (odstín 22, Blockbuster) Už dlouho jsem sháněla neutrální matný stín na zjemnění barevných přechodů, protože přesně takovýto odstín jsem v obou mých paletkách už vypotřebovala. Říkala jsem si, že by mohl postačit i nějaký levnější, protože na něj nebudu mít přehnané nároky ohledně pigmentace a samostatně jej používat stejně asi nebudu. Volba tedy nakonec padla na law-cost značku Essence. Nečekala jsem od toho mnoho, ale můžu říct, že zklamaná jsem nebyla. (Přestože u Essence stínů to prý s kvalitou kolísá kus od kusu.) Odstín je přesně takový, jaký jsem potřebovala, dobře se nanáší a práší tak průměrně. Výdrž hodnotit nemůžu, protože ho, jak jsem už nastínila výše, nepoužívám samostatně na celé víčko, ale vždycky jen na zjemňování barevných přechodů. V kombu s Avon stíny ovšem vydrží bez problémů celý den. Samotné stíny tedy musím pochválit a určitě bych do nich neváhala investovat těch pár kaček znovu. Co mě ovšem těžce rozladilo bylo balení. Od laciného kusu plastu samozřejmě nejdou čekat zázraky. Ale už po několika dnech používání se mi zcela rozpadlo víčko. Upozorňuju, že mi stíny ani jednou neupadly na zem a nestal se mi s nimi ani žádný jiný karambol. Jednoho dne se víčko prostě rozhodlo pro samostatnou existenci a odpadlo :D\u0026hellip; Až na toto extempóre nemám nic, co bych stínům vytknula. Třeba se i s tím balením časem Essence polepší\u0026hellip;\nKrém proti začervenání pleti, Mixa Nikdy bych nevěřila, že by mohlo něco jako krém proti začervenání pleti skutečně fungovat, ale mám takový pocit, že pokud v tomto směru skutečně něco aspoň trochu funguje, je to právě Mixa. Značka Mixa se zaměřuje na dětskou kosmetiku a výrobky pro citlivou pleť, které jsou hypoalergenní, bez alkoholu i bez parabenů. Tento pleťový krém má SPF 15, obsahuje výtažek z květu arniky a měl by zklidňovat a zmírňovat zarudnutí pleti. Pochvalu si zaslouží praktické a hygienické balení. Krém je lehoučký, dobře se roztírá a je vhodný i jako podklad pod make-up. Voní tak trochu lékárensky :-). A hlavně mám opravdu pocit, že barva mojí náladové pleti je najednou nějak jednotnější a pokožka je krásně zklidněná. Výrobek stojí tuším okolo 150 Kč, což je víc, než za pleťový krém běžně dávám, ale dostala jsem k tomu ještě odličovač na oči zdarma ;-). A mám takový pocit, že tenhle krém za ty peníze opravdu stojí a rozhodně si ho ráda pořídím znovu.\nOchranný krém Winter Protect proti chladu, větru a slunci, Balea Loni sice žádná pořádní zima nepřišla, ale to jsem ještě v prosinci, kdy jsem si tento pleťový krém kupovala, nemohla vědět, že :). Hned na úvod musím říct, že mě hrozně zklamal. Krém je strašně mastný, hutný a špatně se rozmazává. O nějakém pořádném vsáknutí do pleti snad ani nemůže být řeč. Pokud jsem ho použila ve dny, kdy jsem nikam nešla a tudíž jsem se ani nelíčila, lesknul se mi obličej skutečně až do večera. Na pleti zanechával takový nepříjemný lepivý pocit a celkově to prostě bylo fuj. Ve složení naleznete mnoho olejů, takže se není ani moc čemu divit, že je výsledný efekt tak ucpávající. Přesto jsem doufala, že v zimě by mé suché pleti vadit nemusel. Když mě po pár dnech přestalo bavit lesknout se jak diskokoule, změnila jsem názor 8-). Jako jediné pozitivum shledávám příjemnou, lehce nasládlou vůni (to asi ta avizovaná brusinka ve složení) a OF 15.\nSprchový gel s peelingem \u0026ldquo;Gommage de Reve\u0026rdquo;, Bourjois Sprcháč byl přílohou k červnovému vydání Elle, které jsem si s sebou loni vzala na krácení dlouhých chvil do Londýna. Protože však vlastním stabilně slušnou zásobu sprcháčů, došlo na něj teprve teď, a tak s námi místo do Londýna putoval až letos do Barcelony :-). Jedná se o vyživující sprchový gel s peelingem. Voní zajímavě, trochu sladce a trochu kořeněně - je to taková orientální vůně :-). Obsahuje jojobový olej a přírodní vlákna používaná k výrobě peelingových rukavic, díky kterým jsou z pokožky odstraněny drobné nečistoty a odumřelé buňky. Slibuje hladkou a vyživenou pleť. Upřímně - pro mě je to celkem obyčejný sprcháč. Peelingy na tělo normálně vůbec nepoužívám. Je sice pravda, že pokožku jsem po sprchování mělo hlaďoučkou, ale čert ví, jestli to připsat spíš sprcháči nebo pravidelnému používání tělového mléka :-). Značka Bourjois na mě nicméně působí docela sympaticky a určitě ráda vyzkouším i další jejich výrobky.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/srpnova-kosmetika/","summary":"\u003cp\u003eDalší měsíc máme u konce a s ním i přehled kosmetiky, která se mi přes léto urodila v koupelně, respektive byla zlikvidována :-). A protože toho tentokrát zase moc není (nějak jsem to přes ty prázdniny asi flákala), přidávám stejně jako minulý měsíc opět jednu recenzi na dosud nespotřebovaný, ale zároveň dostatečně prověřený výrobek z dekorativní kosmetiky. A tím taky rovnou začneme\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003ch3 id=\"oční-stín-essence-odstín-22-blockbuster\"\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eOční stín, Essence (odstín 22, Blockbuster)\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/h3\u003e\n\u003cp\u003eUž dlouho jsem sháněla neutrální matný stín na zjemnění barevných přechodů, protože přesně takovýto odstín jsem v obou mých paletkách už vypotřebovala. Říkala jsem si, že by mohl postačit i nějaký levnější, protože na něj nebudu mít přehnané nároky ohledně pigmentace a samostatně jej používat stejně asi nebudu. Volba tedy nakonec padla na law-cost značku Essence. Nečekala jsem od toho mnoho, ale můžu říct, že zklamaná jsem nebyla. (Přestože u Essence stínů to prý s kvalitou kolísá kus od kusu.) Odstín je přesně takový, jaký jsem potřebovala, dobře se nanáší a práší tak průměrně. Výdrž hodnotit nemůžu, protože ho, jak jsem už nastínila výše, nepoužívám samostatně na celé víčko, ale vždycky jen na zjemňování barevných přechodů. V kombu s Avon stíny ovšem vydrží bez problémů celý den. Samotné stíny tedy musím pochválit a určitě bych do nich neváhala investovat těch pár kaček znovu. Co mě ovšem těžce rozladilo bylo balení. Od laciného kusu plastu samozřejmě nejdou čekat zázraky. Ale už po několika dnech používání se mi zcela rozpadlo víčko. Upozorňuju, že mi stíny ani jednou neupadly na zem a nestal se mi s nimi ani žádný jiný karambol. Jednoho dne se víčko prostě rozhodlo pro samostatnou existenci a odpadlo :D\u0026hellip; Až na toto extempóre nemám nic, co bych stínům vytknula. Třeba se i s tím balením časem Essence polepší\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Srpnová kosmetika"},{"content":"K zážitkům z dovolené se hodí zmínit i něco málo o ubytování. Letos jsme se poprvé rozhodli vyzkoušet něco nového, a sice Airbnb. Jedná se o americkou službu, která zprostředkovává ubytování v soukromí. Můžete si tak pronajmout celý byt třeba i s kuchyňkou a často vás to vyjde dokonce i levněji než hotel – záleží však samozřejmě na konkrétní destinaci i vašich požadavcích. Vzhledem k tomu, že mám ke všem alternativnějším způsobům cestování dost nedůvěru, nebyla jsem o Airbnb zpočátku tak úplně přesvědčená, přestože jsem na ně slyšela jen chválu. Zkusit se má ale všechno a navíc jsme si chtěli na dovolené hodně vařit z čerstvých surovin, a tak jsme se rozhodli zarezervovat tři byty s kuchyňkou.\nPrvní ubytování jsme si našli u paní Pilar v Gironě. Jednalo se pouze o jednu noc, a tak nám bylo celkem jedno, kde přespíme. Byt paní Pilar se nacházel nedaleko nádraží, což pro nás byla ideální lokalita. Pilar byla jednoduše skvělá :-)! Dorazili jsme někdy v deset večer, byli jsme očekáváni a byteček vypadal prima. Pilar obývala spodní patro a naše ložnice i koupelna byly v tom horním. Ještě večer jsme se dozvěděli spoustu informací o Gironě, dostali k zapůjčení mapku města a jako bonus pár tipů, co bychom měli navštívit nebo kde bychom se mohli najíst. Ložnice byla malá, ale bylo v ní všechno, co jsme mohli potřebovat, připojení k internetu fungovalo bez problémů a na druhý den jsme navíc mohli zůstat tak dlouho, jak jsme chtěli, protože Pilar další hosty neměla.\nV bohaté knihovně paní Pilar najdete i Milana Kunderu ;-)\nNaladěni touto příjemnou zkušeností jsme se těšili na byt číslo 2 v Blanes. Tady nás měla ubytovat paní Chiara. Byt jsme opět celkem bez problémů našli, ale když jsme zazvonili, nikdo nám neotvíral :(. Vzhledem k tomu, že dům se nacházel v docela prudkém kopci a měli jsme s sebou dva kufry, nebylo moc příjemné postávat na ulici. Na naše zvonění nám posléze přišel otevřít Chiařin soused, sympatický pán, který se nám snažil pomoct a dal nám telefon na manžela Chiary, který pracoval v restauraci na pláži. Nakonec se nám podařilo spojit přímo s Chiarou a museli jsme si pro klíče od bytu dojít za jejím manželem. Kufry jsme se rozhodli nechat u souseda – byť sympatického, ale naprosto cizího člověka. Nakonec však všechno dobře dopadlo a z bytečku jsme byli hrozně nadšení :-)!\nUbytování u Chiary\nByl opravdu krásný, útulný a výborně vybavený. Hlavně kuchyňka byla perfektní. Nádobí tam sice bylo poskrovnu, ale toustovač a kávovar i s kávou se docela hodily, stejně jako pár základních surovin k vaření ;-). V bytě se mi také moc líbilo několik hezkých dekoračních detailů, kterými se rozhodně nechám inspirovat i u nás doma. Celkově hodnotím bydlení v Blanes jako jednoznačně nejlepší z celého pobytu.\nNože zapíchnuté v misce s rýží\nObrázky ze starých knížek + barevné rámečky z IKEA = dekorace za pár kaček\nPo ne zcela stoprocentní druhé zkušenosti jsem z bydlení v Barceloně měla už předem obavy (které se posléze ukázaly být oprávněné 8-)…). Přecejen jsme tu měli strávit 7 dní, nejdelší časový úsek. Byt pronajímala nějaká Ruska jménem Ksenia – ta nám ale pár dnů dopředu psala, že v době našeho příjezdu v Barceloně nebude a klíče nám nechá ve schránce v domě. Zpočátku šlo všechno celkem hladce – klíče jsme našli, byt v podkroví také, ale na první pohled to tedy nebyla žádná sláva. Oproti fotkám na Airbnb působilo všechno vybavení dost ošuntěle a špinavě. Miniaturní koupelna se sprchovým koutem vypadala taky dost nechutně, ale když jsem v kuchyni otevřela šuplíky, čímž jsem vyrušila nějaké milé černé broučky, veškerá sranda skončila.\nS nepoužitelnou kuchyňkou bychom se asi byli schopní ještě jakž takž smířit – z večerní procházky k nedalekému chrámu Sagrada Familia jsme si přinesli flašku vína a byli jsme rozhodnutí opít se a brouky ignorovat. Bohužel jsme v noci zjistili, že broučci vylézají i ze spár v koupelně a tento fakt nemohlo utlumit ani (mimochodem pěkně hnusné) španělské víno. Abych story zkrátila – rozhodli jsme se rezervaci zrušit a hned na druhý den se přestěhovat jinam. Ksenia s námi do té doby jakžtakž komunikovala přes Whatsup, poté se ale odmlčela a už jsme od ní nedostali prakticky žádné zprávy. Kontaktovali jsme také Airbnb, ale reakce jsme se nedočkali. Začali jsme tedy ještě v noci shánět jinou střechu nad hlavou. Zachránil nás ubytovací komplex Super Tetuan, který se nacházel hned za rohem. Finančně vyšel dokonce ještě výhodněji než naše současné ubytování u Ksenie, takže jsme se dlouho nerozmýšleli a zarezervovali si pokoj.\nSUPER Tetuan\nPo zkušenosti z bytu Ksenie jsme byli ochotní vzít cokoliv, kde bude čisto. Tetuan nás ale naprosto ohromil – asi tam nahoře dostali pokyn vynahradit nám příkoří z předchozí noci :-D. Dostali jsme krásný prostorný pokoj s balkonem – zařízený velmi jednoduše, ale vkusně. Překrásný secesní interiér domu a stylový výtah můžete zhodnotit na fotkách. Kuchyně i několik koupelen byly společné pro několik pokojů, ale všude bylo čisto a hlavně žádní brouci :D! Byli jsme prostě nadšení.\nVýtah, co už se jen tak nevidí\nJako z filmu :)\nAsi vás bude zajímat vyústění celého příběhu. Po několika urgencích na Airbnb už jsme byli smířeni s tím, že Ksenia se nám nikdy neozve a peníze za ubytování samozřejmě už taky nikdy neuvidíme. Po návratu z dovolené jsme si začali stěžovat na Airbnb Twitteru a situace se najednou dala do pohybu. Cca po měsíci jsme měli celou sumu (včetně manipulačního poplatku Airbnb) zpátky na účtu a k tomu kredit nějakých 6000Kč jako omluvu za dlouhé čekání. Airbnb toho má teď přes léto prý prostě moc…\nNakonec tedy všechno dobře dopadlo. I tak si ale myslím, že služba, která se ohání „prvotřídním zákaznickým servisem“ (cituji z jejich webu) by měla vědět, že v hlavní sezóně dovolených je potřeba posílit stavy. Z Airbnb mám proto trochu smíšené pocity. Může to být velmi v pohodě a můžete si to stoprocentně užít. Zároveň se ale může stát, že něco v pohodě nebude a vy pak budete muset ve čtyři ráno řešit, kde sehnat nové ubytování. Airbnb vám s tím bohužel nepomůže. Nás nechali dlouho v nejistotě a ozvali se ve chvíli, kdy už jsme v to prostě vůbec nedoufali. Právě proto, že jsme zažili obě zkušenosti - jak pozitivní, tak negativní, nebudu tvrdit, že už Airbnb nikdy nevyzkouším. Ale pokud budu mít možnost se za stejné peníze ubytovat v hotelu, vyberu si radši hotel.\nCo vy a Airbnb? Máte s nimi nějakou (lepší) zkušenost :)? Můžete se podělit v komentářích\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/katalansko-a-zkusenosti-s-airbnb/","summary":"\u003cp\u003eK zážitkům z dovolené se hodí zmínit i něco málo o ubytování. Letos jsme se poprvé rozhodli vyzkoušet něco nového, a sice Airbnb. Jedná se o americkou službu, která zprostředkovává ubytování v soukromí. Můžete si tak pronajmout celý byt třeba i s kuchyňkou a často vás to vyjde dokonce i levněji než hotel – záleží však samozřejmě na konkrétní destinaci i vašich požadavcích. Vzhledem k tomu, že mám ke všem alternativnějším způsobům cestování dost nedůvěru, nebyla jsem o Airbnb zpočátku tak úplně přesvědčená, přestože jsem na ně slyšela jen chválu. Zkusit se má ale všechno a navíc jsme si chtěli na dovolené hodně vařit z čerstvých surovin, a tak jsme se rozhodli zarezervovat tři byty s kuchyňkou.\u003c/p\u003e","title":"Katalánsko a zkušenosti s Airbnb"},{"content":"Když jsem přiletěla do Alicante, jako první mě do očí udeřilo to, že krajina je tu strašně pustá a vyprahlá, nikde ani strom, natož kousek trávy. Girona mě proto později velmi překvapila tou spoustou zeleně. Co se však flóry týče, jednoznačným vítězem soutěže se stalo Blanes se svou překrásnou botanickou zahradou Mar i Murtra.\nNaleznete zde snad všechny možné druhy rostlin - všechno to, co doma horko těžko pěstujete a pipláte v malé velikosti, tady divoce bují a zelená se :-).\nBotanická zahrada leží na pobřeží - přímo na skále nad mořem - a tak je odsud také překrásný výhled na skryté pláže v zálivu s průzračně čistou vodou.\nV Mar i Murtra naleznete tematické části s rostlinami různých geografických oblastí i stinná místa s lavičkami, kde můžete odpočívat a kochat se. Některá prostranství jsou pojmenovaná po slavných botanicích, a tak se nedivte, až zjistíte, že v Blanes mají taky takový malý \u0026ldquo;Mendlák\u0026rdquo; :D\u0026hellip;\nZ Blanes se teď přesuneme do Barcelony a překrásného parku Ciutadella, který je nejstarším městským parkem v Barceloně. Nachází se na severovýchodě města, kde navazuje na nejstarší zástavbu gotické čtvrti (Barri Gòtic – o té více později). Jeho jméno odkazuje na pevnost, kterou zde nechal postavit roku 1714 král Filip V. Poté, co byla pevnost v roce 1848 stržena, bylo rozhodnuto zde vytvořit první veřejně přístupný park. V roce 1888 se park stal dějištěm Světové výstavy, pro kterou zde bylo postaveno několik budov. Středem parku je jezírko a obrovská kašna s mnoha alegorickými postavami. Uvnitř je grota, která je raným dílem Antoni Gaudího. Část parku slouží od roku 1892 jako zoologická zahrada.\nNa zoologickou zahradu už jsme bohužel neměli čas, pokud však toužíte vidět v Barceloně nějaká zvířátka, rozhodně byste neměli vynechat návštěvu slavného Aquaria. Vstupné je sice poměrně drahé, ale stojí to za to a pokud vám právě nepřeje počasí, v Aquariu se dá bez problémů strávit celé odpoledne :-).\nAquarium bylo otevřeno roku 1995 a je největším akváriem v Evropě s více než 11 tisíci živočichů. Nejzajímavější atrakcí je podvodní tunel, kterým projíždíte na pohyblivém pásu a můžete tak sledovat život pod hladinou (včetně několika žraloků) opravdu zblízka.\nNajdete tu na 450 různých živočišných druhů - možná i takové, o kterých jste v životě neslyšeli, třeba legrační \u0026ldquo;Moon fish\u0026rdquo;, která má opravdu kuriozní zjev. Asi ji na obrázcích níže snadno poznáte :-)\u0026hellip;\nA když se z hlubin moře vynoříme zase nahoru, k vyprávění už nám toho moc nezbývá. Poslední místo, které navštívíme, bude stará gotická čtvrť a pláž v Barcelonetě ;-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/katalansko-zelene/","summary":"\u003cp\u003eKdyž jsem přiletěla do Alicante, jako první mě do očí udeřilo to, že krajina je tu strašně pustá a vyprahlá, nikde ani strom, natož kousek trávy. Girona mě proto později velmi překvapila tou spoustou zeleně. Co se však flóry týče, jednoznačným vítězem soutěže se stalo Blanes se svou překrásnou botanickou zahradou Mar i Murtra.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"katalansko-zelene-01.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"katalansko_zelene_2\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/katalansko-zelene/katalansko-zelene-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNaleznete zde snad všechny možné druhy rostlin - všechno to, co doma horko těžko pěstujete a pipláte v malé velikosti, tady divoce bují a zelená se :-).\u003c/p\u003e","title":"Katalánsko zelené"},{"content":"Velmi se kaju, že tento článek píšu až teď, ale znáte to\u0026hellip; Protože mám ovšem povídavou, na řadu dnes přichází všechny ty slavné barcelonské ikony. Ani nevím, kterou začít dřív :-)!\nSagrada Familia Chrám, jehož stavba ještě dlouho nebude dokončena (i když se snad plánuje finiš na rok 2020, ale když si představím, kolik se toho má ještě dostavět, připadá mi to nereálné). Už teď je však bezpochyby nejslavnějším symbolem Barcelony.\nGaudí převzal řízení stavby v roce 1883 a dohlížel na ni téměř 40 let, až do své smrti v roce 1926. Definitivní projekt stavby neexistuje, sám Gaudí prý hodně improvizoval :-). Přímo dovnitř jsme nešli - platit za návštěvu kostela se nám zdálo fakt nekřesťanské :D - ale krypta, kde je Gaudí pohřben, je naštěstí volně přístupná.\nCasa Batlló Gaudího mistrovské dílo na objednávku textilního průmyslníka Josepa Batllóa je fascinující svou barevností, křivkami i šupinovitou fasádou. Interiér domu prý rovněž stojí za vidění.\nNedaleko Casa Batlló, přímo na Passeig de Grácia se nachází další Gaudího klenot - Casa Milá, zvaná též La Pedrera. U té nám však štěstí nepřálo, protože se momentálně rekonstruuje, a tak jsme slavnou vlnovitou kamennou fasádu zahlédli jen přes lešení.\nPark Güell Do Güellu jsme se těšili asi úplně nejvíc, všichni nám říkali, že ten rozhodně nesmíme vynechat, už kvůli tomu překrásnému výhledu na Barcelonu. Lákadel ale bylo samozřejmě víc, třeba slavná pestrobarevná \u0026ldquo;salamandra\u0026rdquo;, kterou jsme si v malé velikosti odvezli domů jako suvenýr :-).\nPark Güell byl zařazen na seznam světových kulturních památek UNESCO a je to opravdu asi to nejlepší, co můžete v Barceloně vidět. Na počátku minulého století byl Gaudí osloven bohatým průmyslníkem Güellem, aby na ploše dnešního parku vytvořil do přírody zasazené sídliště. Protože však město Barcelona projekt neschválilo, zůstalo jen u parku.\nNejnápadnějším rysem parku, pominu-li vstupní prostory, je pestrobarevná dlouhá lavice zdobená barevnými keramickými střepy. Gaudí a jeho kolegové si obstarávali u keramických firem levné kazové zboží a barevné úlomky a střepy pak využívali jako stylovou dekoraci. K parku patří také Gaudího dům a muzeum, kde mistr mnoho let žil a pracoval.\nPark Miró U mozaiky ještě chvíli zůstaneme, přestože tato už není Gaudího dílem. Při naší cestě z Montserrat jsme se zastavili v parku Miró, který se nachází nedaleko Placa Espanya. Jak už jeho název napovídá, dominantou parku se stala 22 metrů vysoká socha Joana Miróa \u0026ldquo;Dona i ocell\u0026rdquo;. Park je ale výjimečný i tím, že v něm naleznete výhradně palmový porost a je to rozhodně příjemné místo k odpočinku po náročném dni.\nDoufám, že se vám dnešní procházka po nejzajímavějších místech Barcelony líbila a přijmete mé pozvání do katalánských parků a zahrad - zase někdy příště :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/gaudiho-barcelona/","summary":"\u003cp\u003eVelmi se kaju, že tento článek píšu až teď, ale znáte to\u0026hellip; Protože mám ovšem povídavou, na řadu dnes přichází všechny ty slavné barcelonské ikony. Ani nevím, kterou začít dřív :-)!\u003c/p\u003e\n\u003ch2 id=\"sagrada-familia\"\u003eSagrada Familia\u003c/h2\u003e\n\u003cp\u003eChrám, jehož stavba ještě dlouho nebude dokončena (i když se snad plánuje finiš na rok 2020, ale když si představím, kolik se toho má ještě dostavět, připadá mi to nereálné). Už teď je však bezpochyby nejslavnějším symbolem Barcelony.\u003c/p\u003e","title":"Gaudího Barcelona"},{"content":"Ačkoliv je léto jedním z nejideálnějších období pro válení se s knížkou, červencová literární bilance je tentokrát poměrně skromná 0:-). A co hůř - oddechové počteníčko k vodě tady dneska vůbec nečekejte!\nJan Otčenášek – Když v ráji pršelo\nPoetická tragikomedie o nezdolné vůli bojovat za své sny a nevzdávat se ani navzdory nepřízni osudu. I tak by se dal stručně shrnout příběh dvojice pražských intelektuálů, která se rozhodne vrhnout po hlavě do dobrodružství už předem odsouzeného k nezdaru – koupit a opravit polorozpadlou barabiznu na konci světa a přebudovat ji v penzion. Jejich snažení je občas úsměvné, občas na vás přenese pocit naprostého zoufalství a bezvýchodnosti a jindy se zas budete muset nahlas smát. Přestože jazyk vyprávění působí místy dost zastarale a samotný příběh v řadě momentů z dnešního pohledu až neuvěřitelně, nalézám v něm chtě nechtě i cosi aktuálního. Možná myšlenku nenechat se v životě zlomit prvním neúspěchem, hledat na všem špatném i kapku toho pozitivního…\nMichael Cunningham - Hodiny\nPozoruhodné dílko, jehož výborně hodnocené filmové zpracování hodlám co nejdříve shlédnout. Tři ženy, tři časové i dějové linie a jeden jediný den - to celé vysloužilo autorovi knihy Pulitzerovu cenu. Přestože každý z příběhů se odehrává ve zcela jiné době, hrdinky jistým způsobem spojuje prožívání jejich osobních dramat. V závěru knihy pak Cunningham překvapí tím, jak trojici osudů nečekaně protne. O Hodinách je asi zbytečné psát něco víc - přestože je to poměrně depresivní kniha, je velmi těžké se od ni odtrhnout. Ještě těžší však je přiznat si, že se autor v řadě věcí vlastně nemýlí\u0026hellip;\n\u0026quot;\u0026hellip;Útěchu nám může poskytnout jediné: tu a tam nějaká hodina, během níž náš život propukne naplno a poskytne nám všechno, o čem jsme kdy snili, ačkoliv všichni víme, že po těchto šťastných hodinách nevyhnutelně přijdou docela jiné, mnohem temnější a obtížnější\u0026hellip;\u0026quot;\nBlaine Harden - Útěk z tábora 14\nO knize s podtitulem Autentické svědectví z pracovních táborů v Severní Koreji se hodně mluvilo i psalo, takže bylo jen otázkou času, kdy ji někdo z mých blízkých dostane pod stromeček :-). Opět se nejedná o dvakrát oddechovou záležitost, ale mám pocit, že o Severní Koreji se stále ví tak málo, že každá knížka, která může svým obsahem přispět k rozšíření informací, by se měla stát povinnou četbou. Sin Tong-Hjok je jedním z mála \u0026ldquo;šťastlivců\u0026rdquo;, kterým se podařilo uprchnout z pracovního tábora pro politické vězně v Severní Koreji. V knize je popsán jak drsný život v táboře, tak průběh jeho útěku, při kterém mu mnohokrát pomohla neuvěřitelná náhoda. Ačkoliv se Sinovi útěk zdařil a podařilo se mu dostat se z Číny až do Jižní Koreje, happy end se tak úplně nekonal. Chlapec, který prožil víc než dvacet let v naprosté izolaci od okolního světa, měl problémy při konfrontaci s řadou věcí, které nám připadají zcela běžné. Kniha je v mnoha ohledech šokující a nutí k zamyšlení nad tím, kde se stala chyba, že se ještě dnes mohou někde na světě dít tak brutální zločiny proti lidskosti.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cervencova-knihovnicka/","summary":"\u003cp\u003eAčkoliv je léto jedním z nejideálnějších období pro válení se s knížkou, červencová literární bilance je tentokrát poměrně skromná 0:-). A co hůř - oddechové počteníčko k vodě tady dneska vůbec nečekejte!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003eJan Otčenášek – Když v ráji pršelo\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePoetická tragikomedie o nezdolné vůli bojovat za své sny a nevzdávat se ani navzdory nepřízni osudu. I tak by se dal stručně shrnout příběh dvojice pražských intelektuálů, která se rozhodne vrhnout po hlavě do dobrodružství už předem odsouzeného k nezdaru – koupit a opravit polorozpadlou barabiznu na konci světa a přebudovat ji v penzion. Jejich snažení je občas úsměvné, občas na vás přenese pocit naprostého zoufalství a bezvýchodnosti a jindy se zas budete muset nahlas smát. Přestože jazyk vyprávění působí místy dost zastarale a samotný příběh v řadě momentů z dnešního pohledu až neuvěřitelně, nalézám v něm chtě nechtě i cosi aktuálního. Možná myšlenku nenechat se v životě zlomit prvním neúspěchem, hledat na všem špatném i kapku toho pozitivního…\u003c/p\u003e","title":"Červencová knihovnička"},{"content":"Byť se to zdá téměř nemožné, měsíc červenec nepřinesl na poli kosmetickém téměř žádné spotřebované výrobky. Od moře jsem se vrátila s krásně čisťounkou pletí, takže se snažím toho na sebe teď moc nepatlat :-). Ukážu vám dnes teda alespoň to málo a jako bonus jeden výrobek, který určitě hned tak nespotřebuju, ale mám ho natolik ozkoušený, že vám ho musím stůj co stůj doporučit :-)!\nRtěnka Ultimate Shine, Catrice (odstín č. 190 Gentle Nude Is Back)\nTuto báječnou rtěnku jsem ulovila ve výprodeji v Rossmannovi za pouhých 50 korun! Na rtěnky Catrice se všude pěje chvála, takže výprodeje byly posledním ponouknutím, abych zjistila, co je na tomto tvrzení pravdy. Vybrala jsem si starorůžový odstín, který je decentní a hodí se snad k jakémukoliv líčení. Na světle má rtěnka spíš studený podtón, ale myslím, že ve vhodné kombinaci může být slušivá i pro bleduli mého typu :-). Balení je kvalitní, bytelné a jednoduché - přesně podle mého vkusu. Rtěnka je krémová, zanechává na rtech lesklý finish, což mě docela překvapilo. Je i poměrně hydratační, většinou pod ni už nepoužívám ani balzám. Co se týče výdrže, není to zrovna dlouhotrvající záležitost. Jídlo ani pití rtěnka rozhodně nepřežije, ale já jí to nevyčítám :-). Jediné, co bych mohla vytknout (ovšem spíše sama sobě), je fakt, že není dobré ji vystavovat tropickým teplotám, které nás překvapily uplynulé léto. Rtěnka se mi v kabelce trochu roztekla a přestože jsem ji po zbytek prázdnin uchovávala v ledničce, už nikdy mi neztuhla do výchozího stavu. Tak či tak myslím, že značka Catrice stojí za pozornost i vyzkoušení a u stojanu s jejich dekorativkou se vždycky ráda zastavím :-).\nHydratační pomáda na rty s výtažkem z hroznů, Yves Rocher\nCelkem průměrná pomáda na rty, která sice hydratuje celkem dobře, ale přišlo mi, že ne moc dlouhodobě. Má jemně nasládlou vůni, která mi hrozny teda moc nepřipomínala. Docela mě zklamal i systém zavírání, který se mi celkem brzy pokazil a tyčinka už nikdy nešla zatáhnout úplně dolů. Žádné velké nadšení se tedy nekonalo - pomádu bych pochválila snad jen za absenci parabenů.\nAntiperspirant Lady Speed Stick, Fruity Splash\nNa poli antiperspirantů poslední dobou trochu experimentuju a nějak se mi pořád nedaří najít takový, který by mi po všech stránkách vyhovoval. Tento k tomu měl ovšem celkem našlápnuto - kdyby se ke konci používání z tuhé tyčinky nezačaly drolit a odpadávat kousky a zbytek výrobku se tak nestal nepoužitelný :(\u0026hellip; Oceňuju, že antiperspirant nedělal bílé šmouhy na oblečení a sladce ovocně voněl. Výdrží byl celkem průměrný, úplně stoprocentní to vždycky nebylo, ale oproti Garnieru, který používám teď, fungoval na jedničku. Hliníky a PEGy ve složení nepřekvapí, nicméně ani nepotěší\u0026hellip;\nOsvěžující tělové mléko Aloe \u0026amp; Okurka, Himalaya\nNeuvěřitelně výhodný nákup z Rossmanna za 29 Kč :-)!!! Vědět, že je tohle tělové mléko tak super, tak jich za ty prachy asi koupím hned několik kusů. Vezmu to ve stručnosti: nádherně svěží okurková vůně, chladivý efekt na kůži (mléko jsem si vezla do Španělska a na ochlazení pokožky po opalování byl úplně úžasný), díky řídké konzistenci se lehce a rychle roztírá a vstřebá se raz dva. Zkrátka ideální kousek do letní kosmetické výbavičky. Vypadá to, že v Rossmannech značku Himalaya likvidují, jinak si tu cenu nedovedu vysvětlit. Jestli máte nějakou prodejnu po ruce, určitě si tam pro něj ještě zaběhněte. Až na ty parabeny a silikon ve složení jsem z něj nadšená.\nNo, vidím, že nakonec tak úplně malá ta červencová spotřeba nebyla :-). Ale ani tak vás neochudím o bonusovou recenzi na oční stíny roku!\nOční stín, Loreal Infaillible (odstín 021 Sahara Treasure)\nO těchto stínech jsem slyšela samé superlativy, takže není divu, že jsem také brzy podlehla - zvlášť když jsem je našla v Rossmannovi v akci za nějakých 170 Kč. Problém jsem měla jen s výběrem odstínu - nedokázala jsem moc odhadnout, který by mi slušel a výběr zas tak široký přecejen není. Nakonec si však myslím, že jsem zvolila dobře - Sahara Treasure je opravdu nádherný pískovo-zlatý odstín, který se dá bez obav použít na večer i na denní líčení. Nepotřebujete ani žádný další odstín na vystínování víčka - tento je sám o sobě tak krásný tím, jak háže různé odlesky a mění se na víčku podle úhlu pohledu! Jsem z něj opravdu nadšená a používám ho téměř každý den. To balení je přitom tak obrovské, že vám musí vydržet věčnost! Stíny jsou uzavřeny v bytelném, ač plastovém balení, a chráněné ještě jedním víčkem navíc. Jako jedinou nevýhodu musím zmínit to, že trochu práší, ale ukažte mi stíny, které to nedělají. Loreal Infaillible jsou rozhodně těmi nejlepšími stíny, které můžete u nás v drogerii sehnat. A já mám takový pocit, že tu máme adepta na nákup roku :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cervencova-kosmetika/","summary":"\u003cp\u003eByť se to zdá téměř nemožné, měsíc červenec nepřinesl na poli kosmetickém téměř žádné spotřebované výrobky. Od moře jsem se vrátila s krásně čisťounkou pletí, takže se snažím toho na sebe teď moc nepatlat :-). Ukážu vám dnes teda alespoň to málo a jako bonus jeden výrobek, který určitě hned tak nespotřebuju, ale mám ho natolik ozkoušený, že vám ho musím stůj co stůj doporučit :-)!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eRtěnka Ultimate Shine, Catrice (odstín č. 190 Gentle Nude Is Back)\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e","title":"Červencová kosmetika"},{"content":"V Barceloně jsem byla poprvé v roce 1994, pouhé dva roky po olympiádě. Z toho si však, vzhledem k mému tehdejšímu věku, pamatuju jen Kryštofa Kolumba a pouliční umělce na Ramble :-). Přestože nejsem velký sportovní fanoušek, návštěvu olympijského parku na hoře Montjuic jsem tentokrát, o celých dvacet let později, vynechat nechtěla.\nPoprvé jsme se k této části Barcelony přiblížili už při návratu z Montserratu, odkud jsme přijeli vlakem na Placa Espanya a rozhodli se vydat do nedalekého parku Miró.\nJakmile jsme vylezli z metra, ocitli jsme se na širokém prostranství s hlavní dominantou - překrásnou kaskádovitou fontánou.\nŽe v noci krásně zpívá a svítí, to už jsem věděla od Pavči z videa, které kdysi dávala na Facebook. Ale teprve teď, když jsem tam stála, jsem si uvědomila, že celé tohle místo přece už dávno dobře znám\u0026hellip; odkud asi :-)! Těžko pro něj mohli vybrat lepší název než Fontana Magica\u0026hellip;\nA tak jsem si po návštěvě Dakota House a Abbey Road nečekaně připsala na seznam splněných snů další místo s úžasnou atmosférou a hudební historií. Hned na druhý den jsme se k fontáně vrátili a tentokrát už jsme pokračovali až nahoru k Národnímu muzeu katalánského umění, odkud si opět můžete užít jeden z překrásných výhledů na město.\nMontjuic mě samotnou překvapil především svými překrásnými udržovanými parky, kde o turistu nezakopnete. Je to asi hlavně proto, že tato část Barcelony už je lehce z ruky a hlavně na kopci. Jak jsme zjistili, Španělé asi na pěší výšlapy moc nebudou, protože kde se dalo a bylo to do kopce, všude se nacházely eskalátory - ano, skutečně i v parcích nebo třeba v ulici vedoucí do parku Güel :D!\nOlympijské stadiony a sportoviště vypadají i dvacet let po olympiádě v dobrém stavu. Ten hlavní Estadi Olímpic de Montjuïc je dokonce volně přístupný. Bylo to právě zde, kde proběhla otevírací ceremonie v roce 1992 a dodnes si můžete všimnout místa, kde tehdy zaplápolal olympijský oheň :-).\nPro dobré zabezpečení přenosů z olympiády byla v Olympijském parku Montjuïc postavena působivá 136 metrů vysoká Telecommunications Tower.\nKousek od stadionu vede \u0026ldquo;chodník slávy\u0026rdquo;, kde najdete nejedno slavné jméno ze světa sportu, dokonce i z českých luhů a hájů ;-)!\nA když vás olympijská atmosféra unaví, můžete se přesunout do některého z mnoha přilehlých parků, usednout do stínu stromů a přemýšlet, kam se vydat dál. My měli před sebou úplně poslední barcelonský den a tak jsme měli jasno\u0026hellip; ale na loučení je zatím čas, je toho ještě tolik co vyprávět :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/katalansko-olympijske/","summary":"\u003cp\u003eV Barceloně jsem byla poprvé v roce 1994, pouhé dva roky po olympiádě. Z toho si však, vzhledem k mému tehdejšímu věku, pamatuju jen Kryštofa Kolumba a pouliční umělce na Ramble :-). Přestože nejsem velký sportovní fanoušek, návštěvu olympijského parku na hoře Montjuic jsem tentokrát, o celých dvacet let později, vynechat nechtěla.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePoprvé jsme se k této části Barcelony přiblížili už při návratu z Montserratu, odkud jsme přijeli vlakem na Placa Espanya a rozhodli se vydat do nedalekého parku Miró.\u003c/p\u003e","title":"Katalánsko olympijské"},{"content":"Na našich červnových cestách jsme navštívili celou řadu zajímavých míst. Ta \u0026ldquo;top\u0026rdquo; bych vám dnes ráda představila. A dopředu předesílám, že tentokrát to ještě nebude o Gaudím a jeho stavbách - ty si určitě zaslouží samostatný článek :-).\nGirona Girona nás opravdu příjemné překvapila. Nečekali jsme od ní mnoho - většina turistů, která přilétá na Costa Brava, ji bez zájmu míjí. Je to poměrně malé městečko, avšak s překvapivě krásným historickým centrem.\nZa návštěvu rozhodně stojí náměstí se sochou Gironského lva, ke které se váže poněkud kuriozní pověst - pokud lvíčkovi políbíte zadek, jednoho dne se do Girony zase vrátíte :D.\nIdeální pro procházku je také bývalá židovská čtvrť El Call plná úzkých spletitých uliček.\nA co rozhodně nesmíte vynechat, to jsou starobylé městské hradby, které obkružují historické centrum. Přístup na ně je volný a nabízí opravdu překrásný výhled na celé město i přilehlé okolí.\nNa Placa de la Catedral pak najdete dominantní gotickou katedrálu, která vznikla někdy mezi 14. a 16. stoletím.\nMontserrat Pokud už se vydáte do Barcelony, určitě stojí zato udělat si malý výlet na nejvýznamnější poutní místo Katalánska - klášter Montserrat. Z Barcelony můžete jet vlakem, který vás doveze až k dolní stanici lanovky. Nahoru do skal pak jedete malou žlutou kabinkou s nosností asi 35 osob. Pokud netrpíte závratí, užijete si překrásný rozhled do okolí.\nVe výšce 750 metrů pak naleznete rozlehlý klášterní komplex ležící uprostřed horského masivu. Benediktinský klášter zde byl založen v 9. století. Během své historie byl několikrát téměř zničen a velká rekonstrukce zde proběhla v polovině 19. století.\nCílem poutníků je černá Madona, která se stala oficiální patronkou Katalánska. Stojí se na ni oooobrovská fronta snad v kteroukoliv denní hodinu. My se na ni proto podívali pouze z dálky (nachází se v chrámu nahoře nad oltářem) - k naší velké radosti se ji Péťovi podařilo na foťák krásně nazůmovat :D!\nMontserrat je vyhledáván i horolezci či pěšími turisty - pokud vám zbude dost sil, můžete se vydat na cca půlhodinovou procházku na vyhlídku, odkud si můžete celý klášterní komplex prohlédnout či vyfotografovat.\nA pokud máte žízeň, nezapomeňte si načepovat vodu do zásoby - v Montserrat teče z kohoutků jedna z nejčistších vod široko daleko (ta v Barceloně není pitná)!\nBlanes Pokud se rozhodnete navštívit Costa Brava a prožít dovolenou ve stylu \u0026ldquo;moře, váleníčko na pláži a dobré jídlo\u0026rdquo;, Blanes je podle mě ta nejlepší možná volba.\nBěhem naší cesty na jih do Barcelony jsme si mohli z okna prohlédnout ostatní letoviska na pobřeží a žádné se nám na pohled nelíbilo tolik jako právě Blanes. Průzračně modré moře, asi nejkrásnější, jaké jsem ve svém životě viděla, rozeklané útesy a spousta zeleně\u0026hellip;\nPláže zde nejsou obsypané turisty jako třeba v Barceloně, a přestože moře je dost studené, koupání v něm určitě neodoláte. Ceny v restauracích tu nejsou tak příznivé jako v Alicante, ale výborně nakoupíte na již zmiňovaných tržnicích. A co se nám na Blanes líbilo především - máte tu i spoustu jiných možností než se jen válet na pláži. Krom historického jádra si můžete prohlédnout dominantní zříceninu hradu San Juan. Při výstupu si máknete, ale úžasný výhled je zaručen.\nHezkým tipem na výlet je také návštěva botanické zahrady Mar i Murtra, kde naleznete snad všechny možné druhy rostlin. O tom ale napíšu více v samostatném článku :-).\nBarcelona A konečně katalánská metropole, která nabízí tolik zajímavých míst k návštěvě, že nevíte, které si vybrat dřív. Opomenu-li tedy místa spojená s Gaudím, ke kterým se vrátím v samostatném článku, začnu s památkou, u které jsme naše toulání po Barceloně zahájili i my - a sice Vítězný oblouk. Nenechte se zmást, neupomíná na žádné slavné vítězství - byl postaven jako vstupní brána pro mezinárodní výstavu v roce 1888. Na první pohled upoutá obložením z červených cihel, které evokuje inspiraci arabskou architekturou.\nCo se prý v Barceloně nesmí vynechat, to je proslulá promenáda La Rambla. Na mě však byla příliš přeplněná a sama o sobě mě moc nezaujala. Když už po ní ale půjdete, určitě se vyplatí udělat si tu a tam malou odbočku - třeba na zmiňovaný trh La Boquería nebo na rušné historické náměstí Placa Reial. Na samém konci Rambly (u pobřeží) naleznete slavný památník na počest Kryštofa Kolumba, který vyplul z barcelonského přístavu za objevením Ameriky.\nCo bych doporučila si v Barceloně raději odpustit je návštěva nechvalně proslulé čtvrti El Raval (tzv. \u0026ldquo;temná čtvrť\u0026rdquo;), která se nachází nedaleko Rambly. Mísí se tu různá etnika, což poznáte na první pohled. El Raval žije především nočním životem, ale i ve dne tady narazíte na nejednu lehkou děvu nebo pochybná individua honící se s kuchyňským nožem po ulici (true story). Ještě fotku s tlustým Ravalským kocourem od kolumbijského výtvarníka Fernanda Boterose a rychle pryč!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/katalansko-kulturni/","summary":"\u003cp\u003eNa našich červnových cestách jsme navštívili celou řadu zajímavých míst. Ta \u0026ldquo;top\u0026rdquo; bych vám dnes ráda představila. A dopředu předesílám, že tentokrát to ještě nebude o Gaudím a jeho stavbách - ty si určitě zaslouží samostatný článek :-).\u003c/p\u003e\n\u003ch2 id=\"girona\"\u003eGirona\u003c/h2\u003e\n\u003cp\u003eGirona nás opravdu příjemné překvapila. Nečekali jsme od ní mnoho - většina turistů, která přilétá na Costa Brava, ji bez zájmu míjí. Je to poměrně malé městečko, avšak s překvapivě krásným historickým centrem.\u003c/p\u003e","title":"Katalánsko turistické"},{"content":"Tuhle kapitolu jsem si chtěla nechat jako to nejlepší na konec a je mi jasný, že vás asi budou zajímat víc památky, než moje hladové okénko, ale prostě jsem nemohla odolat O:-). Do španělské kuchyně jsem se zamilovala už v Alicante a na naší dovolené jsme měli tu nejlepší příležitost vyzkoušet spoustu dalších dobrot.\nNa úvod musím zmínit, že všechna ubytování, která jsme si zarezervovali, měla kuchyňku. Od začátku jsme plánovali, že si budeme hodně vařit z lokálních surovin. A díky všudypřítomným trhům to bylo nejen chutné, ale taky neuvěřitelně levné řešení. Nejvíc nadšená jsem byla jednoznačně z tržnice v Blanes, která se nacházela malý kousek od našeho apartmánu. Prodávali tam nejen krásnou zeleninu, ale i maso, ryby a všelijaké jiné mořské potvory nebo sýry. Z toho všeho jsme si pak dělali báječné obědy či večeře :-)\u0026hellip;\nZa velké gastronomické zklamání však musím označit španělské víno. Už v Alicante nám přišlo naprosto odporný, ale utěšovaly jsme se s Marťou tím, že na nás na konferenci šetřili nějakým krabicákem :D. Bohužel ani lahvová vína z obchodu, která jsme vyzkoušeli, nebyla o moc lepší. Všechna do jednoho strašně kyselá se zárukou pálení žáhy. Zato mě velice překvapilo španělské pivo, které špatné rozhodně nebylo! V Barceloně jsme pak narazili na jeden čínský obchůdek, kde jsme sehnali vynikající pivo zázvorové :-)!\nA když už jsme u těch nápojů, rozhodně nemůžu nezmínit báječné a osvěžující ovocné šťávy, které jsme si kupovali na trhu La Boqueria v Barceloně. Nejen že byly vynikající, ale když jste na trh přišli před zavírací dobou, mohli jste je sehnat za bezkonkurenční cenu - my jsme takto byli obdarováni rovnou třemi kelímky za neuvěřitelné 1 euro :-)!!\nCo jsme si opravdu užívali, to bylo čerstvé ovoce. Ochutnali jsme všechno možné - od žlutých melounů přes višně až po nektarinky. Snídaně pak vždycky stály zato\u0026hellip;\nTroufli jsme si ale i na větší kulinářské experimenty - třeba mušle, první v mém životě O:-). A když se nám zrovna vařit nechtělo, samozřejmě jsme si i zašli na něco dobrého do restaurace. Poprvé jsem ochutnala proslulou studenou polévku gazpacho, která nás během parného dne v Gironě příjemné osvěžila. Zašli jsme si i na tapas a ochutnali barcelonskou paellu s mořskými plody. A jako sladká tečka\u0026hellip; správně, zmrzlinka O:-)!\nDoufám, že jste z dnešního článku nedostali moc velký hlad. A na příště už fakt slibuju nějaké ty památky :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/katalansko-jedle/","summary":"\u003cp\u003eTuhle kapitolu jsem si chtěla nechat jako to nejlepší na konec a je mi jasný, že vás asi budou zajímat víc památky, než moje hladové okénko, ale prostě jsem nemohla odolat O:-). Do španělské kuchyně jsem se zamilovala už v Alicante a na naší dovolené jsme měli tu nejlepší příležitost vyzkoušet spoustu dalších dobrot.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"katalansko-jedle-01.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"katalansko_jedle_7\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/katalansko-jedle/katalansko-jedle-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNa úvod musím zmínit, že všechna ubytování, která jsme si zarezervovali, měla kuchyňku. Od začátku jsme plánovali, že si budeme hodně vařit z lokálních surovin. A díky všudypřítomným trhům to bylo nejen chutné, ale taky neuvěřitelně levné řešení. Nejvíc nadšená jsem byla jednoznačně z tržnice v Blanes, která se nacházela malý kousek od našeho apartmánu. Prodávali tam nejen krásnou zeleninu, ale i maso, ryby a všelijaké jiné mořské potvory nebo sýry. Z toho všeho jsme si pak dělali báječné obědy či večeře :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Katalánsko jedlé"},{"content":"Konečně jsem našla špetku času, abych rozjela sérii vyprávění o naší letošní dovolené. Zatím jsem se vždycky snažila vyprávět naše příběhy den po dni, pro tentokrát jsem se ovšem rozhodla zaměřit články spíše tematicky. Třeba to tak pro vás bude přehlednější a přinese to osvěžující změnu :-).\nDnešní článek bych tedy ráda věnovala tématu cestování. Jak už asi víte, cílem naší letošní dovolené se stala Barcelona, ale rozhodli jsme se navštívit také Gironu a Blanes. Bylo tedy jasné, že se budeme tentokrát trochu víc přemisťovat a museli jsme se rozhodnout, v jakém pořadí jaké místo navštívíme. Jako nejrozumnější řešení se nám nakonec jevila trasa Girona-\u0026gt;Blanes-\u0026gt;Barcelona.\nI přes mé dobré předsevzetí bojkotovat Ryanair jsme nakonec opět letěli s nimi. Výhodným letenkám za 2500 a navíc v super termínu se prostě nedalo odolat O:-). Letět jsme sice museli z Bratislavy, ale to nebyl žádný problém a klidně bych tak letěla zas. Letiště v Bratislavě je hezké, moderní a velice přehledné. Cesta do Girony utekla rychle - počasí bylo báječné a navíc jsme vychytali sedadlo u okýnka. Girona nás přivítala deštíčkem, ale s tím jsme podle předpovědi počítali. Naší hlavní starostí po příletu bylo, jak se dostaneme do města - letiště je totiž od centra ještě celkem vzdálené. Naštěstí tu funguje síť autobusů Barcelona Bus, která odváží turisty jak do Barcelony, tak do Girony, kam vás cesta vyjde asi na 2,50 EUR.\nCestování z Girony do Blanes už bylo komplikovanější. Jednak na vás na nádražních informacích anglicky nepromluví :D a jízdní řády mají umístěny neznámo kde. Jako dopravní prostředek jsme zvolili bus a prostě jsme se vždycky nahrnuli k odjíždějícímu autobusu, který vypadal, že by mohl jet našim směrem, a zeptali se řidiče, jestli jede přes Blanes (mimochodem se název tohoto města vyslovuje přesně tak, jak se to píše, což pro nás bylo trochu matoucí :-). Asi po hodině čekání přijel konečně ten správný spoj, který nás odvezl až do Blanes. Cesta trvala přibližně hodinu a půl a za jednu jízdenku jsme dali okolo 6 EUR. Autobus byl pohodlný a čistý, ale to jejich libování si v klimatizaci mě přivádělo k šílenství.\nOproti tomu cesta z Blanes do Barcelony proběhla překvapivě hladce. Tentokrát jsme se rozhodli vyzkoušet španělské dráhy :-). Jízdenka byla levná a dala se koupit v automatu kartou. A hlavně ten luxusní vláček! Trať navíc vede přímo po pobřeží, takže skoro celou cestu si můžete užívat nádherný výhled na moře a pláže. Je pravda, že jsme jeli skoro dvě hodiny, ale nikam jsme nespěchali a moc jsme si to užili.\nA nyní už pár slov k barcelonskému metru :-). Dá se říct, že žádným směrem nevybočuje ze standardu ostatních evropských metropolí - je vcelku čisté, má hustou síť, ale značení je barevně odlišené a proto i poměrně přehledné. Menší problém jsme měli jen s hledáním přestupu na vlakové spoje do Montserrat, kam jsme jeli na výlet, ale ani tehdy jsme moc dlouho nebloudili.\nVlakové soupravy se vyskytují v různé kvalitě - najdete tam jak ty omšelé zastaralé, tak i hezké moderní. Všechny vás však spolehlivě a hlavně rychle dopraví tam, kam zrovna potřebujete. Snad jen jediným opravdu velkým vopruzem na barcelonském metru byly přestupy na některých stanicích, které se zdály nekonečné. Dlouhý tunel bez urychlovacích pásů nám aspoň pravidelně zpříjemňovali místní umělci :-). A když už jsme u toho metra, rozhodně musím zmínit možnost koupit si cenově výhodnou jízdenku T10 (jak již název napovídá - na 10 jízd), která je přenosná, takže nám s Péťou vždy stačila jen jedna. Pokud budete metro hodně využívat, dost na tom i ušetříte (T10 stojí okolo 10 EUR).\nKdyž už tady vzpomínám všechny možné dopravní prostředky, nesmím opomenout ani lanovku, kterou jsme se nechali vyvést do kláštera Montserrat, který leží ve skalách asi 60 km za Barcelonou. Rovnou ale taky upozorňuju, že kdo trpí závratí, měl by si radši koupit lístek na zubačku :D!\nCesta z Barcelony na letiště v Gironě už byla úplně v pohodě. Lístky se dají koupit dopředu na nádraží. Báli jsme se, že budou autobusy strašně nacpané, tak jsme radši jeli o hodinu dřív a sedli jsme si bez problémů. Ani ne za dvě hodiny už jsme stáli v Gironě v odbavovací hale. Gironské letiště je celkem malé a lítají z něj, co jsem tak vypozorovala, hlavně nízkonákladovky. Musím přiznat, že zpáteční let byl asi vůbec nejhorší, jaký pamatuju - obrovská oblačnost nad Bratislavou dost znepříjemnila závěrečné klesání. Naštěstí jsme to zvládli a chvilku poté, co jsme doletěli, se spustila obrovská průtrž mračen, za které by bylo přistání jistě ještě mnohem horší. No, na letošek mám myslím už dolítáno :-).\nDoufám, že vám článek přinesl nějaké užitečné informace a příště už se rozhodně vrhneme na něco zábavnějšího :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/katalansko-na-cestach/","summary":"\u003cp\u003eKonečně jsem našla špetku času, abych rozjela sérii vyprávění o naší letošní dovolené. Zatím jsem se vždycky snažila vyprávět naše příběhy den po dni, pro tentokrát jsem se ovšem rozhodla zaměřit články spíše tematicky. Třeba to tak pro vás bude přehlednější a přinese to osvěžující změnu :-).\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eDnešní článek bych tedy ráda věnovala tématu cestování. Jak už asi víte, cílem naší letošní dovolené se stala Barcelona, ale rozhodli jsme se navštívit také Gironu a Blanes. Bylo tedy jasné, že se budeme tentokrát trochu víc přemisťovat a museli jsme se rozhodnout, v jakém pořadí jaké místo navštívíme. Jako nejrozumnější řešení se nám nakonec jevila trasa Girona-\u0026gt;Blanes-\u0026gt;Barcelona.\u003c/p\u003e","title":"Katalánsko na cestách"},{"content":"Červnová knihovnička na sebe nechala tak dlouho čekat a ještě to skoro ani nestojí za řeč. Ale času moc nebylo a\u0026hellip; však to znáte :-).\nDavid Nicholls - Otázka za deset\nMůj druhý úlovek ze Dne knih bez DPH. Moc jsem nad koupí neváhala, protože Jeden den se mi moc líbil a tohle mělo být podle popisu něco z veselejšího soudku. Franta mě s četbou opět předběhnul a avizoval, že pokud jsem četla Mládí v hajzlu, budu se dobře bavit i u tohoto :-D. A musím říct, že jsem se bavila ještě o něco víc! Retro román je zasazený do poloviny 80. let a jeho hlavním hrdinou je na první pohled dost nemožný mladík Brian, který právě nastupuje na vysokou se stejnými očekáváními, jaká měla většina z nás - tedy že se jeho život diametrálně změní k lepšímu. Že v reálu dopadne všechno trochu jinak asi netřeba zdůrazňovat ;-)\u0026hellip;\nGeorge R. R. Martin - Hra o trůny 2\nPoté, co jsem Game of thrones definitivně podlehla a přelouskala první díl, pokračování na sebe samozřejmě nenechalo dlouho čekat. Hru o trůny 2 jsem si s sebou vzala na dovču a četla jsem opravdu poctivě, až se mi čtečka vybila. Ještě že s sebou Péťa vždycky vláčí všechny ty dobíjecí kabely :-D! Díky Game of thrones se mi podařilo úspěšně přežít celkem 6 letů, které jsem musela v uplynulém měsíci absolvovat.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cervnova-knihovnicka/","summary":"\u003cp\u003eČervnová knihovnička na sebe nechala tak dlouho čekat a ještě to skoro ani nestojí za řeč. Ale času moc nebylo a\u0026hellip; však to znáte :-).\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eDavid Nicholls - Otázka za deset\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eMůj druhý úlovek ze Dne knih bez DPH. Moc jsem nad koupí neváhala, protože \u003cem\u003eJeden den\u003c/em\u003e se mi moc líbil a tohle mělo být podle popisu něco z veselejšího soudku. Franta mě s četbou opět předběhnul a avizoval, že pokud jsem četla \u003cem\u003eMládí v hajzlu\u003c/em\u003e, budu se dobře bavit i u tohoto :-D. A musím říct, že jsem se bavila ještě o něco víc! Retro román je zasazený do poloviny 80. let a jeho hlavním hrdinou je na první pohled dost nemožný mladík Brian, který právě nastupuje na vysokou se stejnými očekáváními, jaká měla většina z nás - tedy že se jeho život diametrálně změní k lepšímu. Že v reálu dopadne všechno trochu jinak asi netřeba zdůrazňovat ;-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Červnová knihovnička"},{"content":"Do mého repertoáru polévek přibyla jedna nová. Pokud taky máte pocit, že vaříte pořád ty samé polívky dokola, možná by vám mohla posloužit jako prima inspirace pro víkendový oběd :-).\n1 lžíce olivového oleje 25 g másla 1 pórek, nakrájený na tenké plátky 1 lžíce tymiánu 400 g žampionů, nasekaných 10 g sušených hub, namočených na 15 minut v 80 ml vroucí vody 750 ml zeleninového vývaru 2 lžíce sójové omáčky 150-200 ml smetany ke šlehání sůl, pepř Na česnekovou bagetu si připravte:\n1-2 bagety, záleží na počtu strávníků 150 g změklého másla 4 stroužky česneku hrst nasekané petrželky Olej a polovinu másla rozpálíme v hrnci na nízkém plameni. Přidáme pórek a tymián a za stálého míchání opékáme 3-5 minut. Poté přidáme nasekané houby, namočené sušené houby (včetně vody), vývar a sójovou omáčku a přivedeme k varu. Snížíme plamen a necháme 5-8 minut probublávat. Poté sejmeme hrnec z ohně, necháme chvilku zchladnout a tyčovým mixérem rozmixujeme do hladka. Vrátíme zpět na sporák, přidáme smetanu, prohřejeme a dochutíme solí a pepřem.\nMezitím si připravíme bagetu, kterou pokrájíme na plátky. Máslo utřeme s prolisovaný česnekem a podle chuti osolíme a opepříme, případně přidáme bylinky. Pak máslem namažeme plátky pečiva a přikryté alobalem je dáme na 10 minut péct do trouby předehřáté na 160°C. Pak odklopíme a dopékáme ještě 2 minuty.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/houbova-polevka-s-cesnekovou-bagetou/","summary":"\u003cp\u003eDo mého repertoáru polévek přibyla jedna nová. Pokud taky máte pocit, že vaříte pořád ty samé polívky dokola, možná by vám mohla posloužit jako prima inspirace pro víkendový oběd :-).\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 lžíce olivového oleje\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e25 g másla\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 pórek, nakrájený na tenké plátky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 lžíce tymiánu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e400 g žampionů, nasekaných\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e10 g sušených hub, namočených na 15 minut v 80 ml vroucí vody\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e750 ml zeleninového vývaru\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 lžíce sójové omáčky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e150-200 ml smetany ke šlehání\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl, pepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eNa česnekovou bagetu si připravte:\u003c/p\u003e","title":"Houbová polévka s česnekovou bagetou"},{"content":"Ještě než se tu objeví příval prvních článků o našich cestách po Katalánsku (a že se máte na co těšit, teda pokud to tu ještě někdo čtete :D\u0026hellip;), nesmím opomenout pravidelnou kosmetickou rubriku. Spoustu jsem toho tentokrát spotřebovala právě při cestování a nakonec se tak těch úlovků sešlo i docela dost.\nKrém na ruce na popraskanou a suchou pokožku, Isana\nDalším mým úlovkem z oblasti krémů na ruce za poslední dobu byl tento kousek. Oproti červenému kolegovi z květnového kosmetického příspěvku má tento mnohem řidší konzistenci. Hydratuje ale podle mě stejně dobře, i když asi ne s tak dlouhodobým efektem. Vůně je opět dost neutrální a ne moc výrazná. Jedinou nevýhodou, kterou jsem u tohoto výrobku zaznamenala, je to, že zanechává na rukou lehký lepivý film, který se vstřebá až po chvíli. Jinak ale samá pozitiva - absence parabenů i barviv a velmi příjemná cena. Přesto je pro mě krém Intensiv s ureou v tomto duelu jasný vítěz.\nMake-up Mattitude, Astor (odstín 001 Ivory)\nNevím, čím to je, ale přestože zmatnění je asi to poslední, co moje suchá pleť potřebuje, většinou mi v drogeriích sedí odstíny právě od matujících make-upů, takže u nich nějakým záhadným způsobem vždycky skončím. Tento ale náhodou není vůbec špatný. Na pleti vypadá celkem přirozeně a těší mě hlavně SPF 22. Balení je ohromně lehoučké, skladné a praktické. Mám jen trochu problém s pumpičkou, která toho většinou na mě vyplivne víc, než zrovna potřebuju - nedá se to moc korigovat. S vlastnostmi make-upu jsem ale celkem spokojená. Poskytne vám sice jen lehčí až střední krytí, ale zdá se mi, že celkem vydrží a je odolný proti otěru. I když je pravda, že v květnových tropických dnech to bylo s jeho stavem na konci dne o něco horší. Určitě by se našly i lepší make-upy, ale proti tomuto vlastně nemůžu dohromady nic říct. Matuje opravdu dobře, takže pro majitelky mastnější pleti bude určitě výborný - já ho zas tak moc nedocením.\nTělové mléko s vitamínem E, Palmer\u0026rsquo;s\nTento výrobek si podle mě zaslouží titul \u0026ldquo;Nákup roku\u0026rdquo; a musím se za tento výborný tah uznale poplácat po rameni :). Sehnala jsem jej cca před rokem a něco ve výprodeji v Rossmannovi a měli už poslední dva kusy (každý za necelých 40Kč!!!). Jeden jsem vzala mamce k Vánocům a druhý si nechala pro sebe - a jak vidíte, dost jsem si ho šetřila, když mi vydržel až dosud :D! Palmer\u0026rsquo;s je oblíbená americká značka a není zrovna nejlevnější, takže jsem měla z nákupu dvojnásobnou radost a byla zvědavá na první dojmy. A musím říct, že zavládlo zcela nekritické nadšení! První dojem: vůně! Ale jaká vůně! Vůně hořké čokolády nebo holandského kakaa. Kakao je ve složení hned na druhém místě, takže se není čemu divit. Tělové mléko obsahuje vitamín E a slibuje zjemnění, vyhlazení a ochranu pokožky před vysušováním. Hydratace je úžasná. Mléko se roztírá jedna radost, bleskurychle se vstřebává a zůstane jen báječně provoněná a jemňoučká pokožka. Mazat se tímhle je prostě nekonečné blaho :-)! Tělové mléko by mělo údajně také pomáhat při vyhlazování flíčků a jizviček a doporučuje se jako prevence strií či po opalování. Jestli ho ještě někde seženete, určitě ho vyzkoušejte - garantuju vám, že se zamilujete na první pohled - nebo spíš přivonění :-)? Jedinou pihou na kráse je tentokrát složení, ve kterém najdete PEG, nějaký ten paraben i silikon - no zkrátka nic moc přírodního. Ale v tomto případě nad tím přivírám oči a podléhám té omamné vůni O:-)\u0026hellip;\nRegenerační pleťový krém, Yves Rocher\nSlevy a výhodné akce u Yves Rocher už mě většinou nechávají chladnou, ale kupónek na 1+1 krém zdarma od O2 už mi přišel jako hodně výhodný kup - tím spíš, že se mi ty jejich krémy zdají strašně předražený a normálně bych do nich asi peníze neinvestovala. Takto mě ale jeden krém vyšel cca na stovku a to už mi přišlo celkem v cajku. Jeden krém jsem si vzala pro sebe a druhý schovala pro mamku k svátku. Krém je z mé oblíbené heřmánkové řady a krom toho, že přenádherně voní, je taky strašně příjemný na pleti. Do rána mi vyčaroval tak heboučký tvářičky, jaké jsem už dlouho neměla O:-)\u0026hellip; Na první pohled se tak možná netváří, ale je docela dost mastný, přesto mi pleť neucpával. Viděla bych to zkrátka na samá pozitiva, až na to složení (opět propylene glycol a parabeny :(). Trochu to zachraňuje výtažek z bio měsíčku lékařského, který ovšem najdete na jednom z posledních míst ve složení, takže rozpaky jsou na místě\u0026hellip; Mám-li dát na své čistě subjektivní pocity, je tohle jeden z nejlepších pleťových krémů, které jsem za poslední dobu vyzkoušela. Ale výčet složení mi výsledný dojem docela kazí. Tak či tak, nevylučuju že se někdy ještě setkáme v koupelně O:-).\nTělový krém Indian Chai, Balea\nTato baleácká limitovaná edice mě celkem příjemně překvapila. Krém má docela hezkou kořeněnou vůni a hlavně bezvadné balení s praktickou pevnou krabičkou. Vzhledem k tomu, že výrobek má velice řídkou konzistenci, hydratace není bůhvíjaká, ale aspoň se dobře roztírá a rychle vstřebává. Ve složení jsem nenašla krom jednoho silikonu nic moc závadného. Jedná se o krém, jakých produkuje Balea stovky a asi už ho stejně neseženete, když se jedná o limitku z výprodeje, nicméně kdyby náhodou ano, můžu ho na léto doporučit.\nOpalovací mléko SPF 20, Sun Dance\nPřestože vůni kokosu v kosmetice nijak zvlášť nevyhledávám, podlehla jsem mocné propagandě na kosmetických blozích a pořídila tento opalovací krém. Na prázdniny je prostě jako dělaný a jeho vůně ve vás fakt evokuje dovolenou v tropech, chybí už jen piňa coláda :-)\u0026hellip; Emulze obsahuje glycerin, vitamín E a provitamín B5. Tento koktejl by mě podpořit hydrataci pokožky a zabránit jejímu vysoušení. Mléko není příliš hutné, takže se dobře roztírá po těle a celkem rychle se i vstřebává. Mám s ním dobrou zkušenost a určitě bych si ho neváhala pořídit znovu. Pro milovníky kokosové vůně je to pak naprosto nezbytný kousek do letní výbavy :D!\nZhušťující řasenka Plump Out, Avon (odstín Brown/Black)\nTuto řasenka jsem dostala od Pepy k Vánocům. Řasy až do nebe vám zrovna nevyčaruje, ale jestli sháníte něco decentního na lehké zvýraznění očí, určitě to není špatná volba. Přišlo mi, že celkem brzy po otevření začala řasenka vysychat, ale paradoxně se mi s ní v sušším stavu pracovalo lépe (ze začátku totiž řasy dost slepovala :() a vydržela mi dobře půl roku. Oceňuji i odstín, který není úplně černočerný, ale přesně jak název napovídá, něco mezi hnědou a černou.\nMicelární voda, Bourjois\nMicelárka byla přílohou jednoho jarního čísla Elle, takže ve výsledku vyšla opravdu na hubičku. Značku Bourjois jsem ještě nikdy nezkoušela, přišlo mi to tedy jako dobrá příležitost k probádání dosud nepoznaného. Balení s kuličkou nahoře mi vždycky přišla strašně roztomilá, ale v praxi jsem se brzy přesvědčila, že kdovíjak praktické to zase není. Uzávěr také není řešený zrovna moudře, takže se mi kolikrát podařilo vylít víc, než bylo nutné. Micelárka sama o sobě ale rozhodně není špatná - v očích neštípe a odličuje výborně, i když se mi zdá, že ta od Lirene dokáže z pleti vytahat těch nečistot víc. Je neparfémovaná a hlavně na rozdíl od Lirene pleť vůbec nevysušuje. Složení opět trochu kazí celkový dojem - z diskutabilních složek obsahuje především propylene glycol a nějaký ten paraben. Jinak se mi s ní však odličovalo výborně a můžu ji doporučit.\nŠampon \u0026ldquo;Pure\u0026rdquo;, Timotei\nTento šampon byl pro mě překvapivě příjemnou záležitostí. Za super peníze docela fajn kvalita. A hlavně jemná vůně zeleného čaje, kterou naprosto zbožňuju :-)! Výrobek je určen pro normální a mastné vlasy. Šampon je bez parabenů, bez silikonů i bez barviv. I tak by se ve složení ovšem našla nějaká slabší místa. Lahvička potěší svou skladností i praktickým zatlačovacím uzávěrem. Plně recyklovatelný obal je příjemné plus na závěr. Určitě někdy zase vyzkouším.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cervnova-kosmetika/","summary":"\u003cp\u003eJeště než se tu objeví příval prvních článků o našich cestách po Katalánsku (a že se máte na co těšit, teda pokud to tu ještě někdo čtete :D\u0026hellip;), nesmím opomenout pravidelnou kosmetickou rubriku. Spoustu jsem toho tentokrát spotřebovala právě při cestování a nakonec se tak těch úlovků sešlo i docela dost.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eKrém na ruce na popraskanou a suchou pokožku, Isana\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eDalším mým úlovkem z oblasti krémů na ruce za poslední dobu byl tento kousek. Oproti červenému kolegovi z květnového kosmetického příspěvku má tento mnohem řidší konzistenci. Hydratuje ale podle mě stejně dobře, i když asi ne s tak dlouhodobým efektem. Vůně je opět dost neutrální a ne moc výrazná. Jedinou nevýhodou, kterou jsem u tohoto výrobku zaznamenala, je to, že zanechává na rukou lehký lepivý film, který se vstřebá až po chvíli. Jinak ale samá pozitiva - absence parabenů i barviv a velmi příjemná cena. Přesto je pro mě krém Intensiv s ureou v tomto duelu jasný vítěz.\u003c/p\u003e","title":"Červnová kosmetika"},{"content":"Už se tu dlouho nevařilo ani nepeklo, tak si dnes dáme jeden aktuální recept z Albert magazínu. Pokud máte zásobu jahod ze zahrádky, jistě ho oceníte. A když na to příjde, jahody pochopitelně můžete zaměnit za jakékoliv jiné ovoce, kterého máte právě přebytek :-).\n180-200 g dětských piškotů 80 g másla 100 ml mléka + 4 lžíce navíc 15 g práškové želatiny 500 ml kefíru 100 g polotučného tvarohu 1/2 limety 150 g moučkového cukru 1 sáček vanilkového cukru 300 g jahod + nějaké na ozdobu Dětské piškoty nadrtíme rukama do mísy, promícháme je se změklým máslem a 4 lžícemi mléka. Směs natlačíme na dno dortové formy o průměru 26 cm a necháme v lednici chladit. Mezitím si rozmícháme želatinu v mléce a zahřejeme jej, aby se želatina rozpustila. Kefír našleháme s tvarohem a šťávou z poloviny limetky, přidáme moučkový i vanilkový cukr. Poté přimícháme zchladlé mléko se želatinou a na kousky nakrájené jahody. Směs nalijeme na piškotový základ a necháme přes noc chladit v lednici. Podáváme ozdobené čerstvými jahodami.\nDortík je opravdu osvěžující a do uplynulých tropických dnů byl jako dělaný :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kefirovy-dort/","summary":"\u003cp\u003eUž se tu dlouho nevařilo ani nepeklo, tak si dnes dáme jeden aktuální recept z Albert magazínu. Pokud máte zásobu jahod ze zahrádky, jistě ho oceníte. A když na to příjde, jahody pochopitelně můžete zaměnit za jakékoliv jiné ovoce, kterého máte právě přebytek :-).\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e180-200 g dětských piškotů\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e80 g másla\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e100 ml mléka + 4 lžíce navíc\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e15 g práškové želatiny\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e500 ml kefíru\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e100 g polotučného tvarohu\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e1/2 limety\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e150 g moučkového cukru\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e1 sáček vanilkového cukru\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e300 g jahod + nějaké na ozdobu\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eDětské piškoty nadrtíme rukama do mísy, promícháme je se změklým máslem a 4 lžícemi mléka. Směs natlačíme na dno dortové formy o průměru 26 cm a necháme v lednici chladit. Mezitím si rozmícháme želatinu v mléce a zahřejeme jej, aby se želatina rozpustila. Kefír našleháme s tvarohem a šťávou z poloviny limetky, přidáme moučkový i vanilkový cukr. Poté přimícháme zchladlé mléko se želatinou a na kousky nakrájené jahody. Směs nalijeme na piškotový základ a necháme přes noc chladit v lednici. Podáváme ozdobené čerstvými jahodami.\u003c/p\u003e","title":"Kefírový dort"},{"content":"Krom toho, že vám dnes přiblížím jeden ze svých báječných úlovků ze Dne knih bez DPH, musím se vám ještě svěřit s jednou věcí. V práci jsem dostala Kindla - ano, já, zapřísáhlý literární konzervativec\u0026hellip; Přiznejme si na rovinu, že mi dobré 3 týdny ležel zavřený v šuplíku. Pak mě ale něco nahlodalo a řekla jsem si, že když už ho tedy mám, mohla bych to s ním aspoň zkusit. Nabila jsem ho, Péťa mi do něj nahrál kompletní Game of Thrones a já se pustila do čtení. I nadále hodlám zůstat u klasických papírových knih, ale musím říct, že na cestách jsem výhody Kindlu naplno docenila. Je malý, skladný, velice snadno se s ním manipuluje a hlavně se toho do něj TOLIK vleze - pokud jste stejný knižní hraboš jako já, tuhle nespornou výhodu jistě oceníte. Velice pohodlný je i pro čtení v posteli - a vlastně i kdekoliv jinde. Musím přiznat, že mě samotnou překvapilo, jak snadno jsem si Kindla zamilovala :-D\u0026hellip;\nAnna Strunecká, Jiří Patočka - Doba jedová\nTuto knížku jsem dala tatínkovi k Vánocům, a protože téma nebezpečných látek, které nás v dnešní době obklopují, mě taky zaujalo, pustila jsem se přes Velikonoce do čtení i já. V několika kapitolách přijde na přetřes téma očkování, aditiv v potravinách nebo ne zcela prověřených látek používaných v kosmetickém průmyslu. Sympatické je, že autoři vám nepodsouvají své názory, v řadě případů jen nabízejí různé teorie a úhly pohledu. Čtenář si tak může sám vybrat, ke kterému výsledku se přikloní. Co mě naopak lehce zklamalo je místy až příliš odborná terminologie (a to si myslím, že jsem na tom jako bývalý biolog se znalostmi ještě celkem dobře :D). Kniha by měla být určena široké veřejnosti a věřím, že by se dala napsat i jazykem laikovi bližším. To je však jen taková malá piha na kráse, jinak mi přišla Doba jedová jako velmi zajímavé počtení, které se určitě neztratí v žádné domácí knihovničce. A co jsem si z četby do svého života odnesla já? Asi nepřekvapí, že nejvíce mě zaujala kapitola o kosmetice, které mě definitivně přiměla začít pečlivě číst složení na etiketách. A začnu zase užívat chlorellu, která je skvělá na detox :-).\nGeorge Orwell - 1984\nAbsurdní a přitom tak vizionářské\u0026hellip; to je asi to první, co vás napadne, když se vám dostane do ruky slavný Orwellův román. Když jsem se v rámci Dne knih bez DPH rozmýšlela, jakou knížku si od Dobrovského odnesu, měla jsem představu o něčem nadčasovém a klasickém. 1984 se nakonec ukázalo být jasnou volbou, která vyplní mé literární mezery (a prázdné místo v mé brněnské knihovně :D). Měla jsem trochu obavy, jestli mě téma knihy chytne, ale nakonec jsem dílko zhltla velmi rychle a u posledního dílu málem ani nedýchala. V duchu jsem doufala v trochu optimističtější konec\u0026hellip; přesto je pro mě 1984 naprosto nadčasovou záležitostí, kterou si není špatné čas od času připomenout. Už proto, že její děj bohužel není tak úplně sci-fi\u0026hellip;\nGeorge R. R. Martin - Hra o trůny 1\nNikdy bych nevěřila, že mě fantasy takhle chytne, ale Hra o trůny je skutečně dost návyková záležitost. Sice se ještě pořád trochu ztrácím v tom množství postav, ale doufám, že se to srovná, protože souběžně chci koukat i na seriál. Je pravda, že děj je místy až moc rozvláčný, ale přesto se knížka čte velice dobře. Víc už asi není třeba dodávat - pokud jste nečetli, jistě znáte alespoň seriálovou podobu, protože jsem nepochybně poslední člověk široko daleko, který Game of Thrones dosud nesledoval :-D\u0026hellip;\nE. L. James - 50 odstínů šedi\nA na závěr tu mám takovou perličku, kterou mám už od podzimu staženou v počítači, ale dosud na ni nebyl čas. Samozřejmě jsem i já zaznamenala všechen ten humbuk kolem této knihy a chtěla jsem zjistit, co že je na ní tak převratného. Přiznejme si na rovinu, že je to děsnej brak, který by po stylistické stránce dokázal napsat kdekdo z nás minimálně stejně a dost pravděpodobně i líp :D. Četla jsem v češtině, takže si nejsem jistá. do jaké míry je to vina překladu, ale ve výsledku je to nakonec asi jedno. Příběh je vystavěn na klasickém vzorci - obyčejná nenápadná studentka s minimem milostných zkušeností a úspěšný bohatý businessman, který by mohl mít na každém prstě deset holek. Pak už následuje jen osudové setkání, přeskočení jiskry a explicitní erotika, která pravděpodobně stojí za vysokým prodejem této knihy. Pokud jste dosud neučinili tu osudovou chybu a nepřečetli si 50 shades of Grey, doporučuju neztrácet s tím čas a věnovat ho něčemu užitečnějšímu :-D! Recenzi na tuto knihu si můžete přečíst rovněž na BlogHýsku.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kvetnova-knihovnicka/","summary":"\u003cp\u003eKrom toho, že vám dnes přiblížím jeden ze svých báječných úlovků ze Dne knih bez DPH, musím se vám ještě svěřit s jednou věcí. V práci jsem dostala Kindla - ano, já, zapřísáhlý literární konzervativec\u0026hellip; Přiznejme si na rovinu, že mi dobré 3 týdny ležel zavřený v šuplíku. Pak mě ale něco nahlodalo a řekla jsem si, že když už ho tedy mám, mohla bych to s ním aspoň zkusit. Nabila jsem ho, Péťa mi do něj nahrál kompletní \u003cem\u003eGame of Thrones\u003c/em\u003e a já se pustila do čtení. I nadále hodlám zůstat u klasických papírových knih, ale musím říct, že na cestách jsem výhody Kindlu naplno docenila. Je malý, skladný, velice snadno se s ním manipuluje a hlavně se toho do něj TOLIK vleze - pokud jste stejný knižní hraboš jako já, tuhle nespornou výhodu jistě oceníte. Velice pohodlný je i pro čtení v posteli - a vlastně i kdekoliv jinde. Musím přiznat, že mě samotnou překvapilo, jak snadno jsem si Kindla zamilovala :-D\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Květnová knihovnička"},{"content":"Moje první opravdová služební cesta vedla rovnou ke břehům Středozemního moře, do Alicante na jihu Španělska, kde sídlí Úřad pro harmonizaci vnitřního trhu (OHIM). Ten také zaštiťoval celou konferenci o mediaci v oblasti práv duševního vlastnictví, které jsme se spolu s kolegyní Marťou zúčastnily. Detaily z konference vás tu nehodlám zatěžovat, takže vám rovnou ukážu nějaké ty fotky z naší cesty :-).\nLetecké spojení není bohužel úplně ideální, takže jsme kvůli příletu musely odjíždět z Brna ve 3 ráno a kvůli odletu jsme pro změnu musely strávit noc na vídeňském letišti. Obě cesty jsme také absolvovaly s přestupem, nejprve v Madridu a na zpáteční cestě na Mallorce. Vzhledem k tomu, že si v létání nijak zvlášť nelibuju, brala jsem to jako nutné zlo, ale lety utekly celkem rychle a bez komplikací.\nDo Alicante jsme dorazily ve středu po obědě, a protože konference začínala až následující den, měly jsme celý zbytek dne pro sebe. Vyhladovělé po cestě jsme se nejprve vydaly hledat něco k snědku. Na promenádě za hotelem jsme zapluly do jedné z prvních restaurací a za neuvěřitelných 8 euro se přecpaly 4 chodového menu :D. Cheescake, který nám donesli úplně na závěr, jsem už naprosto neměla kam dát, ale byl tak úžasný, že jsem prostě neodolala. Konečně jsem také ochutnala španělskou paellu.\nPřestože to záhy poté vypadalo tak, že zapadneme do hotelu a dáme si šlofíka, nakonec jsme se s Marťou hecly a šly jsme si vyráchat nožky do moře. Na můj vkus bylo strašně studené, takže jsem prohlásila, že do něj v žádném případě celá nevlezu\u0026hellip; za dva dny jsem změnila názor :D.\nMoře tedy zklamalo, a tak jsme vyrazily zkusit další alicantské lákadlo - monumentální Castillo de Santa Bárbara, pevnost tyčící se přímo nad našim hotelem. Krom spousty kešek po cestě nabízí taky překrásný výhled na město. Musím říct, že na první pohled se mi Alicante moc nelíbilo - působí strašně vyprahle, není tam žádná zeleň, ale jakmile zabloudíte do úzkých uliček starého města, zamilujete si ho.\nVýstup nahoru nás celkem zmohl, takže po zbytek dne už jsme se jen věnovaly procházce centrem, nakukováním do krámků a korzováním po promenádě :-).\nVe čtvrtek jsme strávily prakticky celý den na konferenci - jen o polední pauze jsme daly přednost procházce před lunchem :-D.\nNeodpočinuly jsme si ani poté, co první den konference skončil, protože nás čekala ještě gala večeře. Té jsme se s Marťou dost obávaly, protože ani jedna z nás nejsme zrovna dvakrát družnej typ 8-). Strategicky jsme se hned zkraje večera přiopily vínem (mimochodem pěkně hnusným) a doufaly jsme, že to rychle uteče.\nNaštěstí si k nám pak přisednul jeden celkem sympatický německý právník a španělky přímo z OHIM. Jedna z nich nám přesvědčeně tvrdila, že v Alicante téměř nikdy neprší. Nevím, kde se tedy stala chyba, protože my jsme tam během čtyř dnů zažily déšť dohromady třikrát :D\u0026hellip;\nPočasí, to byla kapitola sama pro sebe. Bylo dost aprílové, přesto ani mně, věčně klepající kosu, tam zima nebyla, i když chvílema dost foukalo. Když vylezlo zpoza mraků sluníčko, hřálo opravdu fest. V pátek konference končila už brzy odpoledne, což bylo super, protože počasí mělo zrovna jednu ze svých lepších chvilek, a tak jsme se z lunche vytratily proklatě brzy a utíkaly na pláž. Původně jsem se koupat nechtěla, ale když jsem se při hledání mušliček chvíli brouzdala u břehu, najednou jsem si uvědomila, že to moře je opravdu teplý a s chutí jsem se do něj vrhla :-). Městská pláž v Alicante je moc hezká, s jemným bílým pískem, a nebyla ani nijak přecpaná.\nNavečer jsme se s Marťou rozhodly vydat za kulturou. Těch několik muzejí, co v Alicante je, má otevřeno zdarma až do večerních hodin. Navštívily jsme muzeum MUBAG, kde vystavují díla španělských umělců z 19. a 20. století, a muzeum moderního umění MACA, k jehož lákadlům patří třeba Picasso, Miró či Dalí. Den jsme zakončily nákupem jedlých suvenýrů, které nám pěkně zatížily naše skromná zavazadla :D.\nV sobotu, v den našeho odjezdu, jsme se vydaly do tržnice, kde Marťa svedla nelítostný boj se španělskými důchodkyněmi, aby pro nás uzmula pytlík těch nejsladších třešní :-)!\nAlicante se rozhodlo rozloučit se s námi deštěm, naštěstí jsme ale zrovna zahnuly do ulice plné muchomůrek\u0026hellip; najít zde útočiště nebylo nijak složité\u0026hellip; jen jsme musely odehnat pár dětí, muhehe :D\u0026hellip;\nA to už byl konec naší krásné pracovní dovolené. Dovezly jsme si spoustu zážitků, suvenýrů, fotek i kešek, já osobně si zamilovala španělské jídlo a asi ve 3 ráno jsem ve Vídni na letišti dočetla první díl Hry o trůny. Na 4 dny to myslím není úplně špatná bilance ;-).\nNa závěr už zbývá jen písnička, která mi hrála do uší, když naše letadlo pomalu klesalo k zemi a pod námi svítil ostrov jménem Vídeň. Konečně doma, na pevné zemi\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/alicante/","summary":"\u003cp\u003eMoje první opravdová služební cesta vedla rovnou ke břehům Středozemního moře, do Alicante na jihu Španělska, kde sídlí Úřad pro harmonizaci vnitřního trhu (OHIM). Ten také zaštiťoval celou konferenci o mediaci v oblasti práv duševního vlastnictví, které jsme se spolu s kolegyní Marťou zúčastnily. Detaily z konference vás tu nehodlám zatěžovat, takže vám rovnou ukážu nějaké ty fotky z naší cesty :-).\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"alicante-01.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"alicante_1\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/alicante/alicante-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eLetecké spojení není bohužel úplně ideální, takže jsme kvůli příletu musely odjíždět z Brna ve 3 ráno a kvůli odletu jsme pro změnu musely strávit noc na vídeňském letišti. Obě cesty jsme také absolvovaly s přestupem, nejprve v Madridu a na zpáteční cestě na Mallorce. Vzhledem k tomu, že si v létání nijak zvlášť nelibuju, brala jsem to jako nutné zlo, ale lety utekly celkem rychle a bez komplikací.\u003c/p\u003e","title":"Alicante"},{"content":"Tento měsíc šla kosmetika tak trochu mimo mě - byla jsem hodně na cestách, takže jsem sázela na staré osvědčené výrobky. Pár spotřebovaných novinek jsem pro vás ale nakonec navybírala :-)\u0026hellip;\nZklidňující tělové mléko \u0026ldquo;Tibetský jasmín\u0026rdquo;, Dermacol\nTělová mléka od Dermacolu z řady Aroma Ritual se těší veliké oblibě, takže jsem neváhala a když se v Rossmannovi objevila ve výhodné akci za pade, vydala jsem se také pro jeden kousek. Bohužel už bylo zboží dost rozebrané, a tak na mě zbyl jen \u0026ldquo;Jasmín\u0026rdquo;. První dojem mě docela zklamal, protože vůní mi mléko jasmín nepřipomínalo ani náhodou. Posléze jsem si na vůni celkem zvykla, ale příjemná mi stejně nebyla. Díky tekutější konzistenci se mléko dobře roztírá a rychle vstřebává. Hydrataci hodnotím jako dobrý průměr - v zimě by mi ale asi nestačila. Ani složení výrobku mě úplně nepřesvědčilo, protože obsahuje snad všechny možné parabeny. Nemám tedy moc co vyzdvihnout a za co tento kousek od Dermacolu pochválit - sama už bych po něm příště nesáhla.\nSprchový gel Květ bavlníku z Indie, Yves Rocher\nČistá, lehce nasládlá vůně - tak bych charakterizovala tento sprcháč, který je, stejně jako všechny ostatní od Yves Rocher velmi příjemným a voňavým společníkem do koupelny. Poslední dobou si však více všímám také složení na obalech a zrovna u Yves Rocher jsem docela zklamaná z toho, že na to, jak se tato firma tváří eko a přírodně, obsahuje ve svých výrobcích docela dost sporných látek jako třeba rakovinotvorný propylene glycol, což je právě případ tohoto sprcháče. Hezká vůně holt není všechno\u0026hellip; :(\nTužka na oči I \u0026lt;3 Rock, Essence\nÚlovek z výprodeje za dvacku ;-). Tužka je černá, lesklá, hezky měkká, takže se na ni při malování nemusí tlačit. S tím jde ovšem ruku v ruce i fakt, že se poměrně snadno a lehce rozmazává či obtiskává na víčko. Měkké tužky mám obecně ráda, ale obávám se, že tady už je to spíš kontraproduktivní vlastnost. S výdrží na tom není zas tak špatně, ale myslím, že v tomto případě je cena celkem úměrná kvalitě a já si tedy příště raději připlatím ;-).\nKrém na ruce Intensiv, Isana\nKrémů značky Isana už jsem vyzkoušela celou řadu a tento bych označila asi za jeden z vůbec nejlepších. Je určený pro velmi suché ruce, obsahuje ureu, bambucké máslo, panthenol a včelí vosk a má poměrně hutnou konzistenci. Hydratuje opravdu výborně a okamžitě. Chviličku sice trvá, než se zcela vstřebá, ale ruce moc hezky zjemní a vyhladí. Voní lehce a neutrálně. Dokonce jsem svým laickým okem ani nenašla nic závadného ve složení. Za mě má tento krém jedničku a určitě bude super hlavně na zimu.\nHluboce čistící pleťová maska s olivovým olejem, H\u0026amp;M\nPo delší době jsem zase zavítala do H\u0026amp;M obhlídnout jejich nové masky a s prázdnou jsem neodcházela :-). Konzistencí se jedná o typické nazelenalé bahýnko nepříliš vábné vůně - mně připomíná nějaké bylinky. Čistící účinky jsou však opravdu dobré a to ani nemusíte masku nechávat na pleti bůhvíjak dlouho. Bahýnko na pleti rychle zasychá a smývá se asi po čtvrt hodině, ale podle mě klidně můžete i dřív. Balíček vám klasicky vydrží na nějaká 3-4 použití a za ty prachy je to podle mě super věc.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kvetnova-kosmetika/","summary":"\u003cp\u003eTento měsíc šla kosmetika tak trochu mimo mě - byla jsem hodně na cestách, takže jsem sázela na staré osvědčené výrobky. Pár spotřebovaných novinek jsem pro vás ale nakonec navybírala :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eZklidňující tělové mléko \u0026ldquo;Tibetský jasmín\u0026rdquo;, Dermacol\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTělová mléka od Dermacolu z řady Aroma Ritual se těší veliké oblibě, takže jsem neváhala a když se v Rossmannovi objevila ve výhodné akci za pade, vydala jsem se také pro jeden kousek. Bohužel už bylo zboží dost rozebrané, a tak na mě zbyl jen \u0026ldquo;Jasmín\u0026rdquo;. První dojem mě docela zklamal, protože vůní mi mléko jasmín nepřipomínalo ani náhodou. Posléze jsem si na vůni celkem zvykla, ale příjemná mi stejně nebyla. Díky tekutější konzistenci se mléko dobře roztírá a rychle vstřebává. Hydrataci hodnotím jako dobrý průměr - v zimě by mi ale asi nestačila. Ani složení výrobku mě úplně nepřesvědčilo, protože obsahuje snad všechny možné parabeny. Nemám tedy moc co vyzdvihnout a za co tento kousek od Dermacolu pochválit - sama už bych po něm příště nesáhla.\u003c/p\u003e","title":"Květnová kosmetika"},{"content":"Tohle jaro bylo nabité. A to nás toho ještě spoustu čeká. Ale to si povíme zas jindy :-). Dneska o jarních radovánkách uplynulého měsíce\u0026hellip;\n23. duben byl vyhlášen \u0026ldquo;Dnem knih bez DPH\u0026rdquo; - a protože dobré nápady je potřeba podporovat, samozřejmě jsem i já ten den navštívila své oblíbené knihkupectví. A řeknu vám, že byl ten svět hned krásnější, když jsem viděla, kolik lidí se rozhodlo do akce zapojit. Knihomolové prostě jen tak nevymřou, DPH neDPH :-)! O 2 dny později jsme se zúčastnili otevření nového brněnského klubu Sono na koncertě kapely Goldfish z JAR. Hudebně mě to popravdě trochu zklamalo, čekala jsem víc jazzu než elektra. Přitom z nahrávek znějí Goldfish tak výborně! Pár organizačně nedomyšlených věcí, které nás rozladily, nakonec zachránila atmosféra samotného klubu, který prý ve střední Evropě nemá obdoby. Můj první dojem, který mi blesknul hlavou, byl ten, že je to tady \u0026ldquo;tak západní\u0026rdquo; :D\u0026hellip; A navíc je klub nekuřácký, což ráno poté člověk vždycky ocení. Letošní tradiční piknik byl bohatý na počet účastníků, leč chudý na počet pruhů :D! Tentokrát se nesl ve znamení Bakiho šrámů, čekání na slečnu Evu a do historie vstoupí, ehm\u0026hellip; požárem Míšovýho grilu :D\u0026hellip; O druhém prodlouženém víkendu jsme vyrazili s Péťovýma ségrama lodičkou na hrad Veveří\u0026hellip; \u0026hellip;a taky do Holedné, kde se ten den vyskytovala spousta divoké zvěře :D! Snad jste si jarní dny taky hezky užili!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nekulturni-jaro/","summary":"\u003cp\u003eTohle jaro bylo nabité. A to nás toho ještě spoustu čeká. Ale to si povíme zas jindy :-). Dneska o jarních radovánkách uplynulého měsíce\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e23. duben byl vyhlášen \u0026ldquo;Dnem knih bez DPH\u0026rdquo; - a protože dobré nápady je potřeba podporovat, samozřejmě jsem i já ten den navštívila své oblíbené knihkupectví. A řeknu vám, že byl ten svět hned krásnější, když jsem viděla, kolik lidí se rozhodlo do akce zapojit. Knihomolové prostě jen tak nevymřou, DPH neDPH :-)!\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"nekulturni-jaro-01.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"nekulturni_jaro_5\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/nekulturni-jaro/nekulturni-jaro-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e","title":"(Ne)kulturní jaro"},{"content":"Na mimořádnou spotřebu měsíce března navazujeme i v dubnu :-). A protože rok se opět s rokem sešel, rubriku čeká změna názvu i malá kosmetická bilance\u0026hellip; Při jejím přepočítávání jsem si zpočátku myslela, že jsem někde musela udělat chybu, protože má spotřeba některých položek od loňska docela poklesla :-D! Pokud si nějaký výrobek koupím opakovaně, samozřejmě o něm nepíšu dvakrát, což může výsledek trochu zkreslit, ale vhledem k tomu, že v kosmetice jsem až na výjimky holka nevěrná, moc dlouho u jednoho výrobku nikdy nevydržím a potřebuju stále zkoušet něco nového. Jak to tedy se spotřebou dopadlo letos?\nzcela nepřekvapivě 7 kusů mazadel na tělo 6 kusů pleťových krémů a 6 krémů na ruce 5 kusů pleťových vod a 5 balení odličovacích ubrousků 3 kusy sprchových gelů, 2 kusy šamponů, 2 odličovače, 2 pleťové masky, 2 make-upy a 2 deodoranty 1 opalovací mléko a 1 lak na nehty Mé předsevzetí ohledně používání přírodní kosmetiky se zcvrklo na dva tři přírodní výrobky, budiž mi ale omluvou, že na složení poslední dobou více myslí i sami výrobci a dá se tak najít celá řada výrobků bez sporných látek. Ale polepšit bych se měla i tak, to jo. A teď už se tedy můžeme vrhnout na kosmetickou spotřebu uplynulého měsíce :-)\u0026hellip;\n24h make-up Super Stay, Maybelline (odstín 005 Light Beige) Nákup make-upu, to je vždycky trochu dobrodružství. Ale já jsem nepoučitelná milovnice adrenalinu a místo abych vzala už několikrát ozkoušený kousek, u kterého mám jistotu, že mi sedí, lovím v kosmetických vodách dál :-). Dnes tedy o tomto dlouhotrvajícím make-upu od Maybelline. Začala bych asi pozitivy - jedničku s hvězdičkou dávám za pumpičkové balení, to mě vždycky potěší. Velice dobré jsou i zmatňující vlastnosti make-upu. Přestože je dost tekutý, kryje docela obstojně. Na druhou stranu je potřeba pohrát si s jeho rozmazáváním - má trochu tendenci dělat mapy. Trochu mě mrzí, že nevypadá přirozeněji - prostě je na pleti vidět a všichni vědí, že \u0026ldquo;jste se tak nenarodila, ale je to Maybelline\u0026rdquo;, mám-li trochu poopravit jejich proslulý slogan 8-). Nejvíc mi na něm však vadí 2 věci - jednak dost špatná výdrž a pak také oranžový podtón. Po celém dnu v práci už se prostě make-up na mastnějších místech vytrácí. Barva mi prvních pár týdnů přišla dobře sedící, ale po čase buď zoxidoval nebo jsem já vybledla :D. Prostě se u něj začal víc projevovat oranžový podtón, který mi už tolik nesedí, i když to není tak výrazné, abych ho musela přestat používat. Velkým kladem je rozhodně SPF 19 a majitele mastnější pleti by mohla potěšit také absence olejů. Suma sumárum mám tedy z tohoto make-upu dost smíšené pocity a asi už se k němu v budoucnu nevrátím.\nKrém na ruce \u0026ldquo;Aloe vera \u0026amp; olivový olej\u0026rdquo;, Fin Club Filosofie Fin Clubu \u0026ldquo;hlavně do toho navezte co nejvíc lidí a budete to mít levnější\u0026rdquo; je mi opravdu protivná a jedna návštěva v tomto obchodě mi bohatě stačila. Krém byl dárkem k objednávce, kterou jsem tam vyzvedávala pro taťku a jeho prodejní cena je (podržte se) 399 Kč za 100 ml. Jakou oukej, věřím tomu, že suroviny opravdu pochází z ekologického zemědělství, ale i tak je to nehorázně předražené. O cenách jejich potravinových doplňků ani nemluvím. Za ty peníze jsem prostě čekala kdovíjaký zázrak. A víte co? Krém za 30 korun z drogérky mi prokáže nesrovnatelně lepší službu. Tohleto totiž vůbec nehydratuje. Možná to hezky voní, možná se to bleskurychle vstřebává a na chvilku to tlapky vyhladí, ale ten efekt je tak krátkodobý, že za chvilku se potřebuju namazat znova. Upřímně by mě zajímalo, jestli někdo tuhletu předraženou kosmetiku skutečně kupuje. Co myslíte vy? Máte s Fin Clubem nějakou zkušenost?\nŠampon \u0026ldquo;Meruňka \u0026amp; Mandle\u0026rdquo;, Garnier Šampony Garnier nejsou z mého pohledu žádná velká hitparáda, ale mají moc příjemný design a hezky voní, takže nějakým nedopatřením u mě čas od času vždycky skončí :-). Tento meruňkový je určený pro vlasy se sklonem k vysušování, což ty moje momentálně jsou. Nemyslím si, že by jim v tomto ohledu šampon nějak výrazně pomohl, ale pravdou je, že jakési zlepšení jsem skutečně zpozorovala a pokožku na hlavě už nemám tak vysušenou jako dřív. Dalším jednoznačným plusem je absence parabenů a silikonů. Složení je sice i tak pořád dost chemické, ale za ty peníze to asi lepší být nemůže. Vůně je hodně sladká a strašně mi připomíná meruňkovou aromatickou svíčku od Briese :D. Parfemace je na můj vkus dost výrazná, ale z vlasů pak už cítit není, takže cajk.\nČokoládový krém s univerzálním použitím, Bione Cosmetics Bione Cosmetics jsem objevila v jedné zapadlé Teta Drogerii a docela mě tato ne příliš profláknutá značka zaujala. BC má poměrně široký sortiment výrobků z oblasti tělové kosmetiky a navíc se jedná o českou značku, což je po všech těch německých Baleách a Cienech docela příjemné osvěžení. Jak je psáno na víčku, jedná se o krém s univerzálním použitím. Zkoušela jsem ho i na obličej, ale protože je velmi silně parfemovaný, využívala jsem ho především jako tělový krém. Složení mi přišlo celkem přírodní, i když nějaký ten silikon se tam také vyskytl. Líbilo se mi také poměrně obsáhlé povídání o obsažených látkách, které si můžete přečíst na krabičce. Co se týče samotných vlastností výrobku, na úvod musím zmínit, že vůně krému je opravdu velmi, velmi pronikavá - skoro až dráždivá. Kakaovo-čokoládové vůně mám v kosmetice obecně ráda, ale tohle už je na mě moc. Když se krém vstřebá, je to lepší než bezprostředně po namazání. Taky se připravte na to, že vám krémem dost načuchne oblečení :D\u0026hellip; Jinak ale musím říct, že v ostatních směrech si tento výrobek stál velmi dobře. Překvapila mě jeho konzistence - jedná se o těžce uchopitelnou hmotu (přirovnala bych ji k našlehanému jogurtu), která se velice dobře rozmazává a velmi rychle vsakuje. Výborně zjemní pokožku a opravdu ji vyživí. Po této zkušenosti mám určitě chuť od Bione ještě něco vyzkoušet, i když po čokoládové řadě z důvodu bolehlavové vůně už asi nesáhnu. Poslední maličkost: krabička s šroubovacím víčkem je z velmi tenkého a fórového plastu. Při aplikaci mi to nijak nevadí, ale když to porovnám s takovou Baleou, působí proti tomu krabička Bione dost lacině. Ale jak všichni víme, důležitější je obsah, že :)!\nAntiperspirant Pearl\u0026amp;Beauty, Nivea Přestože Nivea výrobky mám obecně velmi ráda, tento deodorant pro mě byl spíš zklamáním. Ačkoliv jsem ho používala na podzim a v zimě, kdy se nijak zvlášť nepotím, svůj základní úkol na jedničku rozhodně nesplnil. 48 hodinový účinek, který je deklarován na obale, je jeden velký výsměch - pocení zabrání v průměru tak na půl dne, jestli vůbec. Fajn je na něm alespoň to, že se dá bez obav použít i na citlivou pokožku, třeba po depilaci. Vůně je velmi jemná a neutrální. Antiperspirant neobsahuje ani alkohol či barviva. Tak či tak ale nemůžu výrobek pochválit, když nesplní to hlavní, co slibuje na obale.\nŠtětec na make-up, For your beauty Upřímně řečeno jsem si původně chtěla pořídit nějaký věhlasnější štětec. Jenže pak jsem stála v Sephoře a moje ještě pořád trochu studentské já se zděsilo, že chtějí za takovýho mrňouska (byť krásně heboučkýho) několik set. Tak jsem se pokorně vrátila do Rossmanna a pořídila tam tento kus s dřevěnou rukojetí za celkovou cenu 80 káčé :D. Je z té \u0026ldquo;lepší\u0026rdquo; řady For your beauty, ale stále je to cenová kategorie, která vás nezruinuje. Navíc jsem si říkala, že mi třeba nanášení make-upu štětcem nebude sedět a ještě se ráda vrátím ke klasické houbičce. Už teď vám ale můžu říct, že houbičku odhazuji v dál :-) - štětec líčení opravdu povýší na úplně jinou úroveň. I tento má štětinky krásně heboučké, takže nanášení make-upu je příjemné a jednoduché. Samozřejmě je potřeba si s tím trochu vyhrát a zapracování do pleti dá o něco víc práce než v případě houbičky, ale výsledek je podle mě mnohem přirozenější a pleť působí krásně zmatněně. Kvalitou podle mě tento štětec svou cenu převyšuje - za celou dobu z něj neupadl jediný chlup a i rukojeť působí kvalitně a bytelně. Nakonec tedy nelituji, že jsem v Sephoře odolala :-). Máte někdo zkušenost s dražšími štětci? A opravdu jsou o tolik lepší než neznačkové štětce z drogerie?\nMicelární voda 3v1, Lirene Jedna z nejdiskutovanějších micelárek v kosmetickém světě se jednoho krásného dne usadila i v mé koupelně. A hned na úvod musím říct, že svého nákupu rozhodně nelituji. Její čistící účinky mě přesvědčily - to, co dokáže tahle micelárka vytáhnout z pleti, je prostě neuvěřitelné. Po málokteré pleťové vodě jsem měla pocit tak dokonale vyčištěné pleti. Navíc při odličování nemusíte nijak tlačit, veškeré líčidlo jde snadno a naprosto bez námahy dolů. Odličování očí je taky úplná pohádka - žádné štípání ani slzení se nekoná. Musím říct, že za tu cenu mě tahle micelárka opravdu mile překvapila. Ano, je pravda, že lepí - to je asi ten nejčastější z argumentů proti ní, ale upřímně řečeno, já se po odlíčení stejně vždycky ještě namažu krémem, takže tahle vada na kráse mě zas tak netrápí. Někteří jí vyčítají i parfemaci, ale ta mně osobně taky nijak nevadí. Ubývá na můj vkus poněkud rychle, ale to přičítám tomu, že odličuju tak dlouho, dokud není tamponek pokudmožno úplně čistý. A vzhledem k tomu, že toho tahle micelárka umí vytáhnout z pleti fakt dost, spotřeba se tím trošku navýší\u0026hellip; Tak či tak bych si ji neváhala pořídit znovu a určitě bych vám ji doporučila minimálně k vyzkoušení - hodí se pro všechny typy pleti.\nTělové mléko Sensual \u0026amp; Oil, Fa Jedno tělové mléko od Fa už jsem tu kdysi podrobila zničující kritice a dnes to nebude jiné. Fa stále nevylepšilo svá velmi nepraktická balení, z nichž vám toho vyteče buď zbytečně moc anebo pro změnu nic :D\u0026hellip; Nebýt to super výhodný nákup z Rossmanna za 40 kaček, tak se po tomhle výrobku ani neohlídnu. Mléko je určeno pro velmi suchou pokožku a slibuje hydrataci po dobu 48h, ale když se podíváte na jeho řídkou konzistenci, hned vám dojde, že to s tou hydratací moc slavné být nemůže - a taky že jo! Vsakuje se sice rychle, ale o dlouhodobé hydrataci vůbec nemůže být řeč. Ani nasládlá vůně mi příliš nesedla. Ve složení najdete nějaké ty pečující oleje, ale taky parabeny. Našli jste v této recenzi nějaká pozitiva? Já ne, takže propříště zase budu vědět, čemu se v drogerii vyhnout - byť by to bylo za sebelepší peníz 8-)\u0026hellip;\nOlivový krém na ruce, Isana Další z řady rossmannovských krémů na ruce s klasickou vůní a klasicky příznivou cenou. Obsahuje olivový olej a kakaové máslo, je bez minerálních olejů i bez silikonů. Vysušené ruce rychle zavlaží, vstřebá se raz dva a nelepí. Jediný problém se tentokrát vyskytnul s balením - víčko se otvíralo strašně ztuha. Osobně si ale myslím, že to byla vada konkrétního kusu, jinak můžu tento výrobek jen doporučit!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/dubnova-kosmetika/","summary":"\u003cp\u003eNa mimořádnou spotřebu měsíce března navazujeme i v dubnu :-). A protože rok se opět s rokem sešel, rubriku čeká změna názvu i malá kosmetická bilance\u0026hellip; Při jejím přepočítávání jsem si zpočátku myslela, že jsem někde musela udělat chybu, protože má spotřeba některých položek od loňska docela poklesla :-D! Pokud si nějaký výrobek koupím opakovaně, samozřejmě o něm nepíšu dvakrát, což může výsledek trochu zkreslit, ale vhledem k tomu, že v kosmetice jsem až na výjimky holka nevěrná, moc dlouho u jednoho výrobku nikdy nevydržím a potřebuju stále zkoušet něco nového. Jak to tedy se spotřebou dopadlo letos?\u003c/p\u003e","title":"Dubnová kosmetika"},{"content":"Knihomolové oslavili přesně před týdnem Den knih bez DPH. Ani já jsem se knihkupectví nevyhnula a odnesla si několik hezkých úlovků. Ty si tady ale ukážeme zase někdy příště :-)\u0026hellip;\nSophie Kinsella - Báječné nakupování před svatbou\nMá oblíbená literární hrdinka Becky Bloomwoodová opět na scéně :-). Napsala jsem toho o ní až dost, takže pro osvěžení mysli zkuste zapátrat v archivu literární rubriky. Jak již název napovídá, ve třetím díle série je Becky konečně požádána o ruku. Poté, co se s Lukem zasnoubí, vyvstává před ní jedno důležité dilema: zda se svatba uskuteční v její rodné Anglii nebo současném domově, New Yorku. Varianta v NYC s sebou sice přináší možnost zrealizovat pompézní a pohádkovou svatbu snů, za její přípravou by však stála Beckyina ne příliš vřelá tchýně. Ani svatba podle scénáře Rebecciny matky však nezní úplně ideálně\u0026hellip; Přestože mi tento díl přišel trochu slabší než oba dva předchozí, i tak jsem se při čtení moc dobře bavila a perfektně se u knížky odreagovala. Na víkendové zevlení je Sophie Kinsella prostě jako dělaná :-). A žádný strach, do příběhu se bez problémů vžijete i v případě, že zrovna svatbu v nejbližší době nechystáte :D.\nDavid Nicholls - Jeden den\nTahle knížka si mě našla docela zajímavým způsobem. Jednou jsem si s Terkou povídala na Facebooku a zmínila se mi o filmu Jeden den, který ji v poslední době zaujal. O pár dnů později mi Franta po cestě z jógy začal vyprávět pro změnu o zajímavé knížce, kterou četl\u0026hellip; a já si záhy uvědomila, že děj se shoduje s filmem, o kterém mluvila Terka! Vzhledem k tomu, že mi dva kamarádi nezávisle na sobě doporučili stejnou věc, nešlo četbu déle odkládat :-). Za pár dnů mi Franta knížku přinesl. Dlouhý čas mi Jeden den jen tak ležel na nočním stolku (a přiznám se, že teprve po několika týdnech jsem najednou procitla ze \u0026ldquo;slepoty\u0026rdquo; a všimla si, že na obálce nejsou 2 červené fleky, ale profily muže a ženy :D). Několikrát jsem ji rozečetla a neponořila se do ní spíš z důvodu nedostatku času, než že by mě nezaujala. Po pár kapitolách ale došlo k obratu a já se začetla tak, že jsem ji naopak nebyla vůbec schopná odložit.\nHlavními hrdiny příběhu jsou Emma a Dexter, kteří se náhodně potkají na promočním večírku a od té doby sledujeme jejich příběh vyprávěný vždy pouze jediný den v roce po dobu dvaceti let. Tyto významné časové skoky dobře ilustrují vývoj jejich vzájemného vztahu i důležité mezníky v jejich životech. Jestli čekáte klasickou lovestory, budete závěrem knihy dost překvapení. Na druhou stranu na mě příběh Emmy a Dextera působil po celou dobu strašně smutně a beznadějně a konec se mi paradoxně líbil. Jeden den je rozhodně mimořádný a originální román, který stojí za přečtení. Nejedná se o oddechovou záležitost, a přesto se velice dobře čte. Těším se, až svou čtenářskou zkušenost zkonfrontuju s filmem :-)\u0026hellip;\nJiří Wolker - Jitřní píseň\n\u0026quot;\u0026hellip;Snad plakali jsme, - ale teď chcem žít!\u0026quot;\n(Jitřní píseň)\nO Velikonocích jsem dostala chuť na trochu poezie, sáhla jsem tedy výjimečně do domácích zásob po této útlé sbírečce, která obsahuje to zásadní z Wolkerovy tvorby, ať už se jedná o poezii milostnou či sociální balady.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/dubnova-knihovnicka/","summary":"\u003cp\u003eKnihomolové oslavili přesně před týdnem Den knih bez DPH. Ani já jsem se knihkupectví nevyhnula a odnesla si několik hezkých úlovků. Ty si tady ale ukážeme zase někdy příště :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eSophie Kinsella - Báječné nakupování před svatbou\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eMá oblíbená literární hrdinka Becky Bloomwoodová opět na scéně :-). Napsala jsem toho o ní až dost, takže pro osvěžení mysli zkuste zapátrat v archivu literární rubriky. Jak již název napovídá, ve třetím díle série je Becky konečně požádána o ruku. Poté, co se s Lukem zasnoubí, vyvstává před ní jedno důležité dilema: zda se svatba uskuteční v její rodné Anglii nebo současném domově, New Yorku. Varianta v NYC s sebou sice přináší možnost zrealizovat pompézní a pohádkovou svatbu snů, za její přípravou by však stála Beckyina ne příliš vřelá tchýně. Ani svatba podle scénáře Rebecciny matky však nezní úplně ideálně\u0026hellip; Přestože mi tento díl přišel trochu slabší než oba dva předchozí, i tak jsem se při čtení moc dobře bavila a perfektně se u knížky odreagovala. Na víkendové zevlení je Sophie Kinsella prostě jako dělaná :-). A žádný strach, do příběhu se bez problémů vžijete i v případě, že zrovna svatbu v nejbližší době nechystáte :D.\u003c/p\u003e","title":"Dubnová knihovnička"},{"content":"Na to, jak byl březen dlouhý měsíc, jsem během něj skoro nic nepřečetla. Snad se do příště polepším a hlavně přelouskám všechny ty popůjčované knížky, na které mi tu padá už půl roku prach o:-)\u0026hellip;\nHenry Gidel - Coco Chanel\nPokud máte, stejně jako já, v oblibě životopisné knihy o známých osobnostech, doporučuji vaší pozornosti toto poměrně obsáhlé dílo o jedné z nejslavnějších módních návrhářek všech dob. Vzhledem k tomu, že jsem o Coco a jejím životě nevěděla, krom těch nejznámějších faktů, prakticky nic, kniha pro mě byla informačně velmi přínosná. Líbilo se mi, že postupuje chronologicky (nebývá to u životopisů vždycky pravidlo), ale zároveň nezabíhá do příliš velkých detailů, takže se o životě Coco čtenář dozvídá to skutečně podstatné. Co bych naopak knize vytkla, je příliš literární styl. Osobně mám u životopisných děl raději věcné vyprávění. Trochu mě zklamala také poměrně chudá obrazová příloha knihy - život Coco Chanel byl natolik zajímavý na setkání s lidmi, že by si řada z těch nejdůležitějších zasloužila mít v knize alespoň svou fotku. Já osobně bych to jako čtenář uvítala.\nŽivotní příběh Coco Chanel je skutečně pozoruhodný - poznamenaný ne příliš radostným dětstvím a později v dospělosti několika zásadními setkáními. I přes její strmě stoupající kariéru a finanční nezávislost se jí nevyhnula celá řada osobních tragédií, od nemožnosti otěhotnět až po nečekané úmrtí dvou jejích životních partnerů. Mnozí jí vyčítali také její rozporuplný postoj během druhé světové války, přestože Coco byla jednou z mála, která na ženách německých papalášů nevydělávala. Můj celkový dojem z knihy je takový, že postava Coco Chanel byla možná až moc zmytizovaná. Pod slupkou módní ikony, která určila nový trend jednoduchosti a funkčnosti, se skrývala také přísná perfekcionistka, která musela vždy za každou cenu prosadit svou. S použitím dosud neznámých pramenů a rozhovorů s významnými svědky, kteří Coco Chanel znali, sepsal Henry Gidel věrnou biografii ženy, jež prožila v plném lesku tři čtvrtiny 20 století.\nKarel Kryl - Pochyby\nJeho ponurá hudba mě nikdy příliš neoslovila, ale řada jeho textů je mimořádná. Sbírka Pochyby vytváří průřez Krylovou tvorbou z let 1966 až 1991. Krom politického kritika se tu Kryl představuje také v roli skutečného poety, jehož pozdní básně (či texty, chcete-li) jsou plné lásky i melancholie. Bez hudby podle mě fungují mnohem lépe než s ní.\n\u0026quot;\u0026hellip;tak neskonale sami, tak nekonečně spolu,\ndva u jednoho stolu, dvě lodi mezi krami,\nje předaleko k molu a temno nad vodami\u0026hellip;\u0026quot;\n(Monology)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/breznove-pocteni/","summary":"\u003cp\u003eNa to, jak byl březen dlouhý měsíc, jsem během něj skoro nic nepřečetla. Snad se do příště polepším a hlavně přelouskám všechny ty popůjčované knížky, na které mi tu padá už půl roku prach o:-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eHenry Gidel - Coco Chanel\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePokud máte, stejně jako já, v oblibě životopisné knihy o známých osobnostech, doporučuji vaší pozornosti toto poměrně obsáhlé dílo o jedné z nejslavnějších módních návrhářek všech dob. Vzhledem k tomu, že jsem o Coco a jejím životě nevěděla, krom těch nejznámějších faktů, prakticky nic, kniha pro mě byla informačně velmi přínosná. Líbilo se mi, že postupuje chronologicky (nebývá to u životopisů vždycky pravidlo), ale zároveň nezabíhá do příliš velkých detailů, takže se o životě Coco čtenář dozvídá to skutečně podstatné. Co bych naopak knize vytkla, je příliš literární styl. Osobně mám u životopisných děl raději věcné vyprávění. Trochu mě zklamala také poměrně chudá obrazová příloha knihy - život Coco Chanel byl natolik zajímavý na setkání s lidmi, že by si řada z těch nejdůležitějších zasloužila mít v knize alespoň svou fotku. Já osobně bych to jako čtenář uvítala.\u003c/p\u003e","title":"Březnové počtení"},{"content":"Tento měsíc mi v koupelně došlo snad úplně všechno :D, proto bude dnešní článek poněkud rozsáhlejší. Kosmetickým fanouškům radím udělat si k němu minimálně šálek čaje - a zbytek z vás může tento příspěvek bez obav přeskočit :-)\u0026hellip;\nTělové mléko Kokos, Balea Tělovým mlékem od Baley mě překvapil Péťa pod stromečkem :-). Trochu alibisticky vybral vůni, která se líbí jemu, ale protože vždycky tvrdím, že všechny ty krémy a kosmetické serepetičky si kupuju stejně jen kvůli němu, vlastně to byl dobrý tah :-D! S těmito mléky od Baley mám velice dobrou zkušenost - vyhovují mi zejména kulaté krabičky, které nabízí dobrý přehled o zbývajícím obsahu a aplikaci velmi usnadní. A nakonec jsem celkem přišla na chuť i té sladké kokosové vůni. Mléko je na první pohled poměrně řídké, ale zdání klame a i přes svou tekutější konzistenci pokožku hezky zhydratuje i vyživí. Obsahuje totiž kokosový olej a bambucké máslo. Navíc vám vydrží opravdu celou věčnost. Beztak už ho všichni máte doma v koupelně na poličce, žejo :)?\nOlejový sprchový gel Meloun \u0026amp; Hruška, Isana Tento sprcháč jsem dostala jako dárek k nákupu, když se otevírala nová drogerie Rossmann na Náměstí svornosti. Po přičichnutí k lahvičce mi přišla vůně ještě celkem ok, ale jakmile jsem se odhodlala sprcháč použít a vymačkala ho na houbu, začal se linout příšerný smrad. Nevím, k čemu to přirovnat - prostě jedna velká chemie říznutá pachem zatuchlého prádla :D. Hrušku s melounem to tedy připomínalo opravdu jen se značnou dávkou fantazie. Běžná cena výrobku je cca 30 korun, takže je jasné, že nemůžete čekat nějaký zázrak a darovanému koni na zuby nekoukej, že\u0026hellip; Každopádně to byl pro mě dost odstrašující zážitek a už bych po sprcháči od Isany asi jen tak nesáhla. Jako jediné plus hodnotím absenci parabenů.\nDětské vlhčené ubrousky, Linteo Výbavička, která mi posloužila během prodlouženého víkendu v PB i na našem báječném školení v pivovárku v Černé Hoře O:-). Ubrousky by měly být vhodné pro suchou pokožku. Jsou napuštěné pečujícím mlékem s obsahem extraktu z měsíčku lékařského a neobsahují alkohol, parabeny ani PEG emulgátory. V balení naleznete celkem 24 kusů. Ubrousky jsou lehce parfemované, přiměřeně navlhčené a poměrně jemné. Každopádně dost vysušují. Vyčištění pleti samozřejmě není úplně dokonalé, ale v zásadě jsem s ubrousky byla celkem spokojená a asi bych je mohla doporučit.\nRegenerační krém na popraskané ruce, Garnier Dalším spotřebovaným produktem tohoto měsíce byl tento klasický krém na ruce od Garnieru, který jsem kdysi dávno měla ve velké oblibě, protože dokázal na rukách vytvořit úžasně hlaďoučký efekt\u0026hellip; tenkrát jsem ještě nevěděla, co jsou to silikony :D. Krém ruce sice moc hezky vyhladí, ale nepřipadá mi, že by je zároveň i vyživil, takže efekt je spíš krátkodobý. Na druhou stranu jsou krémy, které nedokážou ani to. Vstřebává se velmi rychle. Voní moc příjemně - tak trochu sladce a květinově. Není to sice výrobek, kterému bych chtěla zůstat věrná po zbytek života, ale čas od času mu asi na svém pracovním stole místo udělám.\nŠtěteček na korektor, For your beauty Už nějaký čas koketuji s myšlenkou pořídit si pořádnou sadu kosmetických štětců, ale protože jsem na tomto poli zatím stále amatérem, chtěla jsem si jejich funkčnost vyzkoušet na pár levnějších kouscích. Tento štětec mám dokonce hned dvakrát - jeden používám k nanášení očních stínů, ale nedávno mě napadlo, že by nemusel být špatný ani na korektor, a tak jsem si skočila do Rossmanna ještě pro jeden. Cenově vás štětec opravdu nezruinuje - vyjde cca na 30 Kč. Musím přiznat, že nanášení korektoru štětcem jsem si velice rychle oblíbila a už to ani jinak nedělám. Aplikace je mnohem přesnější a korektor se dá do pleti lépe zapracovat. Na druhou stranu mám k tomuto konkrétnímu štětci řadu výhrad. Především: je poněkud hrubý, což při nanášení korektoru na citlivou pleť např. pod očima není zrovna žádoucí. Také z něj celkem dost vypadávají štětiny - u jeho kolegy, se kterým si nanáším oční stíny, jsem však takový problém nezaznamenala, takže to nejspíš bude záležet kus od kusu. Jinak se mi ale se štětcem pracuje dobře a určitě mu v brzké době pořídím nějakého chlupatého kamaráda :D!\nČistící gel Wash Off, Nivea Visage Rozhodla jsem se na čas vyměnit odličovací mléka za jejich gelové kolegy a zatím jsem docela spokojená. Pleť mám mnohem čistší a případné pupínky se hojí rychleji. Navíc člověk hodně ušetří na odličovacích tamponcích :D! Svěží nasládlou vůni řady Nivea Visage navíc strašně zbožňuju :-)! Čistící gel Wash Off slibuje účinné vyčištění pletí, odstranění nečistot, kožního mazu i make-upu, aniž by pleť vysušoval. Obsahuje výtažky z magnolie, která je známá svými antibakteriálními účinky. Upozorňuju, že s tím odstraněním make-upu to není zas taková hitparáda. Velkou část sice gel skutečně odstraní, ale následně je ještě vždycky co dočišťovat za pomoci pleťové vody. S tím nevysušováním pleti ovšem musím stoprocentně souhlasit! Gel má světle modrou barvu a k očištění obličeje není potřeba použít příliš velké množství, takže balení vám celkem dlouho vydrží. Moc nepění, i po rozetření po vlhkém obličeji nezůstává ničím jiným než gelem, takže se docela špatně smývá. Není to ale tak tragické, aby mě to odradilo od dalšího používání. Na závěr už jen poslední dvě plus: lahvička má praktický uzávěr a příjemný design. Mám-li to shrnout, čištění pleti gelem mi hodně vyhovuje a tento pomocník mi i přes těch pár nedostatků výborně sednul, takže doporučuji i vám :-).\nRegenerační noční krém, Nivea Pleťová kosmetika Nivea je na mé kosmetické poličce již stálicí. Jejich řada Pure\u0026amp;Natural nikdy nezklame a ani tento krém nebyl výjimkou. Je určený pro všechny typy pleti včetně té citlivé a 95% ingrediencí by prý mělo být přírodního původu. To vám teda nevím - sice už dávno nejsem chemik, ale ten výčet složení, kde je to samý alkohol, na mě tak úplně přírodně nepůsobí. Každopádně se výrobek obejde bez parabenů, silikonů, barviv a bez minerálních olejů. Obsahuje ekologicky pěstovaný arganiový olej a aloe vera. Noční krém má opět tu zvláštní k ničemu nepřirovnatelnou vůni, jako všechny výrobky z této řady. Na pleti je moc příjemný, má lehkou konzistenci a velice rychle se vstřebává. Představuje tu nejlepší možnou tečku za mým večerním odličovacím rituálem :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/breznova-spotreba/","summary":"\u003cp\u003eTento měsíc mi v koupelně došlo snad úplně všechno :D, proto bude dnešní článek poněkud rozsáhlejší. Kosmetickým fanouškům radím udělat si k němu minimálně šálek čaje -  a zbytek z vás může tento příspěvek bez obav přeskočit :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003ch3 id=\"tělové-mléko-kokos-balea\"\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eTělové mléko Kokos, Balea\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/h3\u003e\n\u003cp\u003eTělovým mlékem od Baley mě překvapil Péťa pod stromečkem :-). Trochu alibisticky vybral vůni, která se líbí jemu, ale protože vždycky tvrdím, že všechny ty krémy a kosmetické serepetičky si kupuju stejně jen kvůli němu, vlastně to byl dobrý tah :-D! S těmito mléky od Baley mám velice dobrou zkušenost - vyhovují mi zejména kulaté krabičky, které nabízí dobrý přehled o zbývajícím obsahu a aplikaci velmi usnadní. A nakonec jsem celkem přišla na chuť i té sladké kokosové vůni. Mléko je na první pohled poměrně řídké, ale zdání klame a i přes svou tekutější konzistenci pokožku hezky zhydratuje i vyživí. Obsahuje totiž kokosový olej a bambucké máslo. Navíc vám vydrží opravdu celou věčnost. Beztak už ho všichni máte doma v koupelně na poličce, žejo :)?\u003c/p\u003e","title":"Březnová spotřeba"},{"content":"Tento víkend se nesl ve znamení filmů - do Brna totiž dorazil festival Jeden svět, jehož letošním tématem byla \u0026ldquo;Práce\u0026rdquo;. Původně jsem návštěvu projekcí moc neplánovala, ale holky z práce mě nalákaly na pár snímků, takže hned na druhý den jsme s Péťou běželi do města pro lístky. O festival byl obrovský zájem, a tak jsme byli rádi, že jsme se dostali alespoň na pár filmů, které nás zaujaly nejvíc.\nDoba slevová Snímek, na který jsem byla opravdu hodně zvědavá a který mě prakticky přesvědčil k návštěvě festivalu. V Lidlu nakupujeme asi všichni a letecký zážitek se společností Ryanair už mám taky za sebou. Obě firmy drtí svou konkurenci mimořádně nízkými cenami. Každá sleva však musí být něčím vykoupena - a v tomto případě jsou to právě zaměstnanci obou společností, kteří na jejich obchodní strategii nejvíc doplácí. Režisér Frédéric Brunnquell hovoří ve svém dokumentárním road movie jak s majiteli firem, tak s jejich bývalými zaměstnanci a odkrývá v mnoha směrech docela šokující realitu. Co se týče Lidlu, chování vůči zaměstnancům mi přišlo jako poměrně velká buzerace, na druhou stranu mě to ale příliš nepřekvapilo, protože u těchto řetězcových prodejen bych jiný přístup ani nečekala. Výpověď bývalé letušky Ryanairu pro mě však byla opravdu velkým rozčarováním. Příšerné pracovní podmínky hraničící s vykořisťováním, neosobní přístup a neustálý tlak vyvíjený na letušky i piloty\u0026hellip; po tomhle filmu si nejsem úplně jistá, jestli chci s Ryanairem ještě někdy někam letět\u0026hellip;\nProjekt Příroda Pomalu nám vyrůstá generace dětí, které tráví své dětství obklopeny televizí, počítači a další běžně dostupnou technikou. Britský filmař David Bond se rozhodne odtrhnout své dvě děti od obrazovky a ukázat jim, že venku v přírodě můžou zažít mnohem lepší věci. A jde na to rozhodně profesionálně. Jmenuje se marketingovým ředitelem projektu „Příroda\u0026quot; a přizve na pomoc světové experty z oboru PR, reklamy a tým kreativců, kteří mají za úkol vytvořit atraktivní návrh kampaně, která se pokusí změnit zažité stereotypy u dětí i přístup jejich rodičů. Film jako takový na mě působil velmi profesionálně, i když místama byl možná až moc podbízivý. A možná taky zbytečně dlouhý. Každopádně je úžasné, že se v dnešní době najde někdo, kdo se dokáže nadchnout pro myšlenku už předem odsouzenou k nezdaru. Tím mě David Bond asi oslovil nejvíc - přestože by ho řada lidí nejspíš označila za blázna :-).\nFarídulláh má dnes volno Pro mě jednoznačně nejsilnější projekce festivalu. Přestože má snímek pouhých 17 minut, zanechá ve vás hluboký dojem. Během války v Afghánistánu přišla rodina jedenáctiletého Farídulláha o dům a již několik let je nucena bydlet v utečeneckém táboře. Aby Farídulláh a jeho rodiče měli z čeho žít, půjčují si peníze od majitele malé cihelny a ty pak splácejí každodenní tvrdou dřinou. Přestože vyhlídky na zlepšení situace nejsou nijak růžové, Farídulláh má v sobě obrovskou víru a naději, že jednoho dne bude chodit do školy nebo si otevře restauraci. Právě Farídulláhův optimismus v kontrastu s bezvýchodností situace, kterou sleduje divák, činí z tohoto snímku mimořádnou podívanou.\nPodezřelá čokoláda Tématem dětské práce se zabýval rovněž další dokument - Podezřelá čokoláda. Tentokrát se vydáváme na Pobřeží Slonoviny, kde jsou na kakaových plantážích nelegálně zaměstnávány tisíce dětí. Čokoládové velkofirmy jako Nestlé přislíbily v této záležitosti sjednání nápravy prostřednictvím několika projektů. Když se však režisér Mistrati vydává do Afriky na vlastní pěst, zjišťuje, že situace je stále dost alarmující. Téma mě velmi zaujalo, ale bohužel mi úplně nesednul způsob zpracování tohoto dokumentu. Režisér otevírá řadu témat, děj působí místy trochu chaoticky a ve výsledku člověk tak úplně neví, co si z filmu odnést\u0026hellip;\nCo vy a Jeden svět? Viděli jste některé projekce? Nebo máte tip na nějaký další snímek s lidsko-právní tematikou?\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/festival-jeden-svet-17-25-3-2014-brno/","summary":"\u003cp\u003eTento víkend se nesl ve znamení filmů - do Brna totiž dorazil festival Jeden svět, jehož letošním tématem byla \u0026ldquo;Práce\u0026rdquo;. Původně jsem návštěvu projekcí moc neplánovala, ale holky z práce mě nalákaly na pár snímků, takže hned na druhý den jsme s Péťou běželi do města pro lístky. O festival byl obrovský zájem, a tak jsme byli rádi, že jsme se dostali alespoň na pár filmů, které nás zaujaly nejvíc.\u003c/p\u003e","title":"Festival JEDEN SVĚT, 17. - 25.3.2014, Brno"},{"content":"Podle blogu by se mohlo zdát, že už poslední dobou nic zajímavého nepodnikám (tedy krom nákupů kosmetiky a četby knížek :D)\u0026hellip; Opak je pravdou, jen jsem teď to zaznamenávání zajímavých událostí trochu flákala. Proto jsem se rozhodla vytvořit tento malý shrnující článek, v němž bych zrekapitulovala pár zážitků týdnů minulých\u0026hellip;\nVykvetla mi orchidej! Pro většinu z vás to asi není nic vzrušujícího, ale pro mě je to můj dosud největší botanický úspěch, protože tuto orchidej jsem dostala od tety ke státnicím a poslední rok a půl vypadala, že každou chvíli chcípne. Tak či tak jsem nad ní nezlomila hůl a dál se o ni starala. Někdy v prosinci vyhodila šlahouny a krátce po Novém roce mi poprvé vykvetla. Obrovská radost :-)!\nV únoru jsme s Péťou oslavili 5. výročí našeho seznámení. A pořád jsme nejšťastnější :-) \u0026hellip;\nV práci jsem už pátý měsíc, a přestože to nechci zakřiknout, jsem tam snad čím dál spokojenější. V lednu jsem se svými kolegy vyrazila na školení do Černé Hory, kde jsem poprvé absolvovala exkurzi v pivovaru (i s ochutnávkou samozřejmě ;-)). Přestože jsem za svých studentských let brala černohorské pivo jako z nouze ctnost (v překladu \u0026ldquo;o něco lepší než Starobrno\u0026rdquo;), musím uznat, že černý mají pořád stejně dobrý jako kdysi a ze všech ochutnaných vzorků mi přišlo suverénně nejlepší.\nV únoru jsme také s děvčaty z práce konečně zorganizovaly dlouho avizovanou dámskou jízdu. Poprvé jsem zavítala do proslulého Baru, který neexistuje. Je tam velmi příjemná obsluha, vynikající drinky (prý - já pila víno :-)) a úžasný hamburgry! Určitě to je jeden z místních podniků, který stojí za vyzkoušení a já sama se tam rozhodně ráda vrátím. Pro někoho možná na první pohled děsnej babinec, ale věřte, že to byl fakt báječný večer, završený tanečky v Livinu O:-)\u0026hellip;\nA pak se dělo taky spoustu věcí, k nimž bohužel žádné fotky nemám\u0026hellip; kafe se Zdeňkou, po dlouhé době Míša D. v Brně, oslava Franty a jeho čerstvého Mgr. titulu, sportovní workshop, který mě po vesměs proflákané zimě zase nakopnul k tomu vrátit se ke sportu a ke cvičení, nebo natáčení svatebního videa pro Julii, která se tento víkend na Taiwanu vdávala\u0026hellip; Už se moc těším na jaro a další akce, které snad přinese :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/ohlednuti-za-uplynulymi-tydny/","summary":"\u003cp\u003ePodle blogu by se mohlo zdát, že už poslední dobou nic zajímavého nepodnikám (tedy krom nákupů kosmetiky a četby knížek :D)\u0026hellip; Opak je pravdou, jen jsem teď to zaznamenávání zajímavých událostí trochu flákala. Proto jsem se rozhodla vytvořit tento malý shrnující článek, v němž bych zrekapitulovala pár zážitků týdnů minulých\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eVykvetla mi orchidej! Pro většinu z vás to asi není nic vzrušujícího, ale pro mě je to můj dosud největší botanický úspěch, protože tuto orchidej jsem dostala od tety ke státnicím a poslední rok a půl vypadala, že každou chvíli chcípne. Tak či tak jsem nad ní nezlomila hůl a dál se o ni starala. Někdy v prosinci vyhodila šlahouny a krátce po Novém roce mi poprvé vykvetla. Obrovská radost :-)!\u003c/p\u003e","title":"Ohlédnutí za uplynulými týdny"},{"content":"Mým jediným štěstím za poslední dobu je to, že vůbec nestíhám chodit do drogerií :D\u0026hellip; Jinak mám ovšem v hlavě spoustu plánů a produktů, které \u0026ldquo;nutně potřebuju\u0026rdquo;. Rozšířit bych chtěla především řady své dekorativní kosmetiky a pořídit si nějakou pořádnou sadu štětců. No, máte se tu ještě asi na co těšit :D\u0026hellip;\nHeřmánkový krém na ruce, Isana Pro dnešek ovšem začneme trochu skromněji. V zimě má spotřeba krémů na ruce vzrůstá a používám je skutečně každý den. Krém na ruce byl dokonce jednou z prvních věcí, které jsem si přinesla do práce, abych se tam cítila víc \u0026ldquo;jako doma\u0026rdquo;. (Jen pro úplnost - papuče a vlastní hrneček jsem si tam nebyla schopná donést dodneška :D\u0026hellip;) Ale zpátky k věci. Tento krém od Isany není na první pohled vůbec špatný. Má příjemnou květinovou vůni, je tak akorát hutný a vstřebává se vcelku rychle. Ruce bez problémů zhydratuje a vyhladí. Potud byl můj první dojem dobrý. Jakmile ale zabrousíte ke složení, kde spatříte spoustu parabenů a jiné chemie, která heřmánek viděla jen z rychlíku, nadšení poněkud opadne. Pokud ovšem na přírodním složení příliš netrváte, není důvod tento výrobek nevyzkoušet. To hlavní, co by měl krém na ruce umět, beze zbytku splňuje. Já osobně jsem však už dost zhýčkaná tím, že spousta kosmetiky se bez parabenů a silikonů dokáže obejít, a dávám pak takovým produktům přednost.\nPleťová voda pro suchou a citlivou pleť, Balea Tuhle pleťovou vodu mám už poněkolikáté. Nedá se říct, že by to byl kdovíjaký zázrak, alespoň co se čistících účinků týče, ale oblíbila jsem si její vůni a navíc stojí pár korun. Voda obsahuje výtažek z vilínu a medu, podporující údajně hydrataci pleti. Hmm\u0026hellip;přestože výrobek neobsahuje alkohol, připadá mi, že docela vysušuje, takže v tomto ohledu si dovoluji nesouhlasit. Ale co by člověk za tu cenu nechtěl. Myslím, že pokud nemáte na pleťovou vodu nějaké přehnané nároky, tahle vám dobře poslouží a obličej nepodráždí.\nDětský krém na obličej, Babylove Pokud také fandíte dětské kosmetice na dospělé pleti, doporučuji vaší pozornosti tento pleťový krém s avokádinem a slunečnicovým olejem. Testovala jsem ho v rakouské divočině a i v následujících chladných týdnech tady v Čechách a obstál velmi dobře. Je tak akorát mastný, obličej se po něm neleskne ani neucpává, ale zároveň má ideální hydratační schopnosti a pleť krásně zjemní. Krom toho také velice příjemně nasládle voní, ale je to celkem decentní vůně, takže pokud právě nefandíte výrazné parfemaci v kosmetice, nemusíte se toho bát. Složení mi připadá také poměrně dobré - žádná barviva, žádné konzervační látky ani látky na bázi minerálních olejů. Určitě bych se nebála použít krém i na citlivější pleť. Za sebe mohu jen a jen doporučit :-)!! A abych nezapomněla: značka Babylove se prodává v drogeriích DM a cena tohoto krému je rozhodně příznivá - seženete ho do 50Kč a vydrží vám celou věčnost.\nDětské vlhčené ubrousky s aloe vera a výtažkem z heřmánku, Babylove Tyto vlhčené ubrousky mě doprovázely od říjnové dovolené v Rakousku celého čtvrt roku. Musím jim přičíst k dobu, že za celou tu dobu vůbec nevyschly a lepítko překrývající otvor na vytahování ubrousků drželo jako přibité. Opět jsem vyzkoušela jejich všestranné využití a ani v jednom ohledu vyloženě nezklamaly, i když musím říct, že zrovna za odličování bych jim dala asi nejmíň bodů :D . Jejich vůně je vcelku neutrální a netrhají se, nicméně přišly mi na pleť trochu hrubé a hlavně vysušující. A rozhodně nevyčistí pleť úplně dokonale. Jako nouzovka sice posloužily, ale na odličování už bych si je znovu nepořídila.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/unorova-spotreba/","summary":"\u003cp\u003eMým jediným štěstím za poslední dobu je to, že vůbec nestíhám chodit do drogerií :D\u0026hellip; Jinak mám ovšem v hlavě spoustu plánů a produktů, které \u0026ldquo;nutně potřebuju\u0026rdquo;. Rozšířit bych chtěla především řady své dekorativní kosmetiky a pořídit si nějakou pořádnou sadu štětců. No, máte se tu ještě asi na co těšit :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003ch3 id=\"heřmánkový-krém-na-ruce-isana\"\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eHeřmánkový krém na ruce, Isana\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/h3\u003e\n\u003cp\u003ePro dnešek ovšem začneme trochu skromněji. V zimě má spotřeba krémů na ruce vzrůstá a používám je skutečně každý den. Krém na ruce byl dokonce jednou z prvních věcí, které jsem si přinesla do práce, abych se tam cítila víc \u0026ldquo;jako doma\u0026rdquo;. (Jen pro úplnost - papuče a vlastní hrneček jsem si tam nebyla schopná donést dodneška :D\u0026hellip;) Ale zpátky k věci. Tento krém od Isany není na první pohled vůbec špatný. Má příjemnou květinovou vůni, je tak akorát hutný a vstřebává se vcelku rychle. Ruce bez problémů zhydratuje a vyhladí. Potud byl můj první dojem dobrý. Jakmile ale zabrousíte ke složení, kde spatříte spoustu parabenů a jiné chemie, která heřmánek viděla jen z rychlíku, nadšení poněkud opadne. Pokud ovšem na přírodním složení příliš netrváte, není důvod tento výrobek nevyzkoušet. To hlavní, co by měl krém na ruce umět, beze zbytku splňuje. Já osobně jsem však už dost zhýčkaná tím, že spousta kosmetiky se bez parabenů a silikonů dokáže obejít, a dávám pak takovým produktům přednost.\u003c/p\u003e","title":"Únorová spotřeba"},{"content":"Únorová knižní nabídka sice mohla být bohatší, ale na to, jak krátký měsíc to byl a kolik se toho v něm dělo, to myslím není špatná bilance :-)\u0026hellip;\nLope de Vega - Proč unikáš mi\nSbírka milostných sonetů, jejímž hlavním tématem je pochopitelně láska a vše, co k ní patří, ať už je šťastná či neopětovaná. Sonety Lope de Vegy patří k vrcholům poezie své doby - koneckonců posuďte sami\u0026hellip;\nJen nezoufej, nechtěj, co bylo vloni\nJen nezoufej, nechtěj, co bylo vloni,\nloňský sníh roztál, zhas včerejší den,\nco na tom, že jsi zdáním podveden,\njde nová láska, zamiluj se do ní,\npřes všecko dál, cválej na jejím koni,\nta nejdražší je nejkrásnější z žen,\nVenuše věčně rodící se z pěn,\njen milovat a potom svět ti voní.\nSpleťte se, jak splétají se prsty,\nbuď jejím stínem, jenž si na tě zvyk,\njak dřevo s ohněm prostupte se ústy,\ndelší než pláč může být jeden vzlyk,\nbez lásky by byl svět tak strašně pustý,\njen v ní je věčnost každý okamžik.\nRobert Fulghum - Vzpomínky na jedno dobrodružství\nOpět mě dostal! Robertu Fulghumovi, který ve svých 70 letech propadl kouzlu tanga, se prostě nedá odolat, a tak mu snadno uvěříte, že jeho tříměsíční pobyt v Argentině nebyl ničím jiným, než jedním velkým dobrodružstvím. A možná taky trochu životním restartem\u0026hellip;\n\u0026ldquo;Nejblíže čemukoliv souvisejícímu s pólem jsem se ve svém životě ocitl v jednom z obchodů s oděvy Ralpha Laurena.\u0026rdquo; :D\nZávěr knihy je naprosto famózní a ztělesňuje všechny důvody, pro něž mám Roberta Fulghuma tak ráda. Ani v této knize nechybí překrásné ilustrace Willow Baderové, které pro vás po dočtení Vzpomínek rázem získají zcela nový rozměr. Necelých dvě stě stránek jsem přelouskala ani ne za 24 hodin jako nic. A to je jen dalším důkazem toho, že s Robertem Fulghumem nemůžete nikdy šlápnout vedle.\nZdeněk Mahler - Spirituál bílého muže aneb Dvořák v Americe\nJak píše sám autor na obálce knihy, o Antonínu Dvořákovi se traduje, že jeho život byl nedramatický a fádní. Zdeněk Mahler se snaží tento mýtus vyvrátit a předkládá nám neobyčejný příběh, vyprávěný Dvořákovým žákem, Josefem Kováříkem. Jak již název napovídá, zaměřuje se přitom na kapitolu ze skladatelova života, která se odehrává v \u0026ldquo;Novém světě\u0026rdquo;. Příběh je sloučeninou faktů a fikce a doplňuje jej spousta zajímavých poznámek z dob, kdy Mahler pátral po Dvořákových stopách v New Yorku na vlastní pěst.\n\u0026quot;\u0026hellip;V noci si povídal s drozdem: \u0026ldquo;Josefe, jsem jako ty - nemůžu z klece: Amerika je uhrančivá - smolná doba přejde - neměl bych vytrvat?\u0026hellip;\u0026rdquo; Otevřel ptáku dvířka: \u0026ldquo;Jsi kus mý duše: zůstaň tu za mne\u0026hellip;\u0026rdquo; Pustil drozda na svobodu\u0026hellip;\u0026quot;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/unorove-pocteni/","summary":"\u003cp\u003eÚnorová knižní nabídka sice mohla být bohatší, ale na to, jak krátký měsíc to byl a kolik se toho v něm dělo, to myslím není špatná bilance :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eLope de Vega - Proč unikáš mi\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eSbírka milostných sonetů, jejímž hlavním tématem je pochopitelně láska a vše, co k ní patří, ať už je šťastná či neopětovaná. Sonety Lope de Vegy patří k vrcholům poezie své doby - koneckonců posuďte sami\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Únorové počtení"},{"content":"Jeden vánoční dárek, jedna stará klasika a jeden přeceňovaný bestseller - toť má literární bilance za měsíc leden. Co vy jste četli zajímavého :)?\nAdresát Ladislav Verecký - Dopisy Svatavy Antošové, Ivana Jelínka a Ivana Diviše\nLetošní \u0026ldquo;hand-made\u0026rdquo; dárek od T. mě mimořádně potěšil :-)! Také jsem se hned na druhý den s radostí pustila do čtení (první pokus asi o půlnoci doma po návratu z hospody nepočítám :D). Cesta se Student Agency mi s knížkou příjemně uběhla a není divu, že během nějakých tří dnů jsem byla s četbou u konce. Dílko obsahuje korespondenci adresovanou Ladislavu Vereckému, jehož jméno možná budete znát z magazínu MF Dnes. Dopisy však pochází ještě z doby, kdy Verecký působil jako redaktor poezie v nakladatelství Československý spisovatel, tedy z 80. a počátku 90. let. Tehdy se na Vereckého obraceli začínající i zavedení autoři - mezi nimi básnířka Svatava Antošová a exiloví básníci Ivan Jelínek a Ivan Diviš. Dopisy zachycují proměnu původně pracovních vztahů ve vztahy neformální až přátelské, ale také atmosféru tehdejší doby - nejen na poli literárním. Mě osobně nejvíc zaujaly dopisy první jmenované, Svatavy Antošové. Ráda bych si od ní v budoucnu něco přečetla. U Ivana Jelínka mě pro změnu upoutala pasáž, kde líčí, že pro rukopis své autobiografie pošle k Vereckému svou neteř, která učí na universitě v Brně\u0026hellip; a nebyl to nikdo jiný, než námi právníky milovaná \u0026ldquo;krvavá Marta\u0026rdquo;, postrach zkoušky z československých právních dějin (jak je ten svět malý!) :D. Oproti tomu mě Diviš, na kterého jsem se těšila, trochu zklamal, a jeho styl psaní mi moc nesednul. Celkově se mi ale korespondence líbila a určitě se u mě v knihovničce neztratí. Takže, Teri, ještě jednou díky za dárek a už se těším, co vydáš (a nadělíš nám) příští Vánoce :-)!!!\nKarel Čapek - Hovory s TGM\nExistuje hned několik důvodů, proč jsem sáhla po tomto, možná trochu pozapomenutém, literárním skvostu. Jednak mi Hovory s TGM už před nějakým časem doporučil k přečtení Franta (a k literárním tipům svých přátel, jak už jistě dávno víte, nezůstávám nikdy hluchá :D!). Definitivním popudem pak bylo shlédnutí nového seriálu ČT - České století, které jste možná na obrazovkách v průběhu podzimu také zaznamenali. Hned první díl se zabýval působením našeho prvního prezidenta za války, a protože jsem zjistila, že toho paradoxně o této důležité historické etapě našich dějin mnoho nevím, s chutí jsem se pustila do čtení. Hovory s TGM mají samozřejmě mnohem širší záběr - Masaryk v nich rekapituluje prakticky celý život, vzpomíná na dětství, mládí, seznámení se svou ženou, na počátky svého politického působení\u0026hellip; Své vzpomínky navíc prokládá zajímavými myšlenkami, v nichž i dnes můžeme nalézt mnoho pravdy.\n\u0026ldquo;Státníky jsou jen ti politikové a veřejní činitelé, kteří ve všem, co dělají, mají doopravdy na mysli zájem státu; těm je pravá politika jen jedna: harmonizovat v jeden celek menší celky, organizovat organizace, sjednocovat všecka úsilí; taková politika překračuje i hranice státu. Takové politiky vyžaduje naše doba\u0026hellip;\u0026rdquo;\nDruhá část Hovorů je pak (na rozdíl od té první, která je v podstatě Masarykovým monologem) vedena částečně jako diskuze s Čapkem. Masaryk v ní probírá různá témata od filosofie přes náboženství až po politiku. Musím se přiznat, že přestože jsem se na tuto část velmi těšila, nepřišla mi ve výsledku až tak záživná. I tak si ale myslím, že Masarykovy myšlenky mají co říct i dnešní mladé generaci. Minimálně to, že bývaly doby, kdy se naše země nemusela za své hlavní politické představitele stydět\u0026hellip;\nRobert T. Kiyosaki, Sharon L. Lechter - Bohatý táta, chudý táta\nSlavný bestseller s podtitulem \u0026quot; Co bohatí učí svoje děti a chudí a střední vrstvy ne\u0026quot; na mě kouká každé Vánoce ze všech knihkupectví. Nakonec však kupodivu nebyl žádný problém sehnat ho v naší KM knihovně, kde si ho pravděpodobně nikdo moc nepůjčuje. Na knížku jsem četla hodně chvály, ale ve výsledku mi zas až tak revoluční nepřišla. Nabízí prostě jen jiný pohled na hospodaření se svými financemi. Ve spoustě aspektů má autor jistě pravdu - škola člověka finanční inteligencí skutečně nevybaví a bylo by záslužné věnovat této oblasti více pozornosti a vštěpovat dětem už odmalička principy správného hospodaření. Na druhou stranu si myslím, že kniha je zbytečně ukecaná a to, co je podáno na 200 stranách by se v pohodě dalo zkrátit na polovinu. Čtivost se jí však upřít nedá. Našim se tahle \u0026ldquo;kuchařka\u0026rdquo; moc líbila, já z ní ve výsledku až tak odvázaná nebyla - pokud vás však téma financí zajímá a chcete znát recept, jak zbohatnout a po zbytek života jen hongat nohama, směle do čtení ;-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/lednove-pocteni/","summary":"\u003cp\u003eJeden vánoční dárek, jedna stará klasika a jeden přeceňovaný bestseller - toť má literární bilance za měsíc leden. Co vy jste četli zajímavého :)?\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eAdresát Ladislav Verecký - Dopisy Svatavy Antošové, Ivana Jelínka a Ivana Diviše\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eLetošní \u0026ldquo;hand-made\u0026rdquo; dárek od T. mě mimořádně potěšil :-)! Také jsem se hned na druhý den s radostí pustila do čtení (první pokus asi o půlnoci doma po návratu z hospody nepočítám :D). Cesta se Student Agency mi s knížkou příjemně uběhla a není divu, že během nějakých tří dnů jsem byla s četbou u konce. Dílko obsahuje korespondenci adresovanou Ladislavu Vereckému, jehož jméno možná budete znát z magazínu MF Dnes. Dopisy však pochází ještě z doby, kdy Verecký působil jako redaktor poezie v nakladatelství Československý spisovatel, tedy z 80. a počátku 90. let. Tehdy se na Vereckého obraceli začínající i zavedení autoři - mezi nimi básnířka Svatava Antošová a exiloví básníci Ivan Jelínek a Ivan Diviš. Dopisy zachycují proměnu původně pracovních vztahů ve vztahy neformální až přátelské, ale také atmosféru tehdejší doby - nejen na poli literárním. Mě osobně nejvíc zaujaly dopisy první jmenované, Svatavy Antošové. Ráda bych si od ní v budoucnu něco přečetla. U Ivana Jelínka mě pro změnu upoutala pasáž, kde líčí, že pro rukopis své autobiografie pošle k Vereckému svou neteř, která učí na universitě v Brně\u0026hellip; a nebyl to nikdo jiný, než námi právníky milovaná \u0026ldquo;krvavá Marta\u0026rdquo;, postrach zkoušky z československých právních dějin (jak je ten svět malý!) :D. Oproti tomu mě Diviš, na kterého jsem se těšila, trochu zklamal, a jeho styl psaní mi moc nesednul. Celkově se mi ale korespondence líbila a určitě se u mě v knihovničce neztratí. Takže, Teri, ještě jednou díky za dárek a už se těším, co vydáš (a nadělíš nám) příští Vánoce :-)!!!\u003c/p\u003e","title":"Lednové počtení"},{"content":"Abyste si nemysleli, že na blog v novém roce úplně kašlu, mám tu po dlouhé době jeden kosmetický příspěvek. A koho krémíky moc netankujou, ten se může brzy těšit na článek o lednovém počtení :-) \u0026hellip;\nIntenzivní tělové mléko pro suchou pleť, Synergen Mazadel teď v zimě není nikdy dost. Toto tělové mléko rossmanovské značky Synergen mě zaujalo tím, že slibuje 24 hodinovou hydrataci a obsahuje kvalitní oleje a bambucké máslo. Můj první dojem byl takový, že jsem měla pocit, jako bych se namazala zpevňujícím mlékem od značky Balea. Vůně i konzistence byla naprosto totožná! Shodou okolností jsem zrovna měla tento výrobek doma, takže jsem mohla porovnat složení a zjistit, že se docela značně liší. Na rozdíl od parabeny nadupané Baley, mléko od Synergenu žádné parabeny neobsahuje. Co se týče aplikace, krém je dost hutný, mastný a špatně se rozmazává. Také docela trvá, než se vsákne do pokožky. Výsledkem je ale skutečně hodně vyživená, zjemněná a hydratovaná kůže, takže za ten efekt to rozhodně stojí. Sliby z obalu, že se mléko vsakuje do 1 minuty a nezanechává mastný film jsou sice báchorky z říše fantazie, ale tyhle nedostatky jsem ochotná výrobku odpustit, protože v boji se suchou pokožkou vítězí na celé čáře.\nSprchový gel Levandule z Provence, Yves Rocher Pokud toužíte, aby vám váš milý zpíval \u0026ldquo;Ty jsi má levandulovááááá\u0026rdquo;, tenhle sprcháč je nezbytnost :D. Levandulové kosmetiky se podle mě zas tak moc nevyrábí a je to chyba. Já mám vůni levandule moc ráda, je příjemná a uklidňující a ke koupeli se bezvadně hodí. Opět jeden bezkonkurenčně voňavý Yves Rocher sprcháč, kterým se někdy v budoucnu zase ráda nechám rozmazlit.\nŠampon s kofeinem, Balea Professional Vlasy mě poslední dobou tuze zlobí. Důvod je prostý: přechod z barvení hennou na chemii si evidentně nechtějí nechat jen tak líbit. Celý podzim mě trápilo ve větší míře vypadávání vlasů a také suchá a svědící pokožka hlavy s lupy. Ale nemůžu si pomoct - s chemickou barvou ta moje hříva přecejen vypadá dobře :D. Používání stylingových prostředků jsem omezila na naprosté minimum a při umývání si vlasy šamponuju jen jednou (zjistila jsem, že to ušetří spoustu času :D!). Abych pro své vlasy udělala ještě něco navíc, pořídila jsem jim tento šampon s kofeinem. Je určený pro jemné vlasy bez lesku, což sice není vyloženě můj problém, ale ke koupi mě nalákalo to, že by měl vlasy chránit právě před vysoušením a vypadáváním. Účinná látka s kofeinem slibuje posílení vlasových kořínků a složení s biotinem a extraktem z granátového jablka prý zesiluje vlasová vlákna. Navíc neobsahuje žádné silikony, což je pro zdraví vlasů určitě také plus. Nemůžu říct, že by šampon mým vlasům nějak výrazně pomohl, ale určitě jim neublížil :). Vypadávání se postupně zase vrátilo do normálu, ale co se týče suché pokožky na hlavě, zatím jsem pořád nedosáhla ideálního stavu - aktuální chladné počasí k tomu také příliš nepřispívá. Boj s neposlušnou hřívou ale nevzdávám a pro příště se poohlédnu pro změnu zase ve vodách přírodní kosmetiky.\nKrém na ruce Pomerančový květ, Isana Tento krém je z limitované edice rossmannovské značky Isana a docela mě nalákal na svou slibovanou vůni. Bohužel po prvním namazání se konalo velké zklamání - parfemace je strašně chemická a pomeranče neviděla ani z rychlíku :(. Krom tohoto nedostatku bych mohla být i celkem spokojená. Krém je bez minerálních olejů, silikonů i parabenů (přesto je složení na můj vkus poměrně obsáhlé a nijak zvlášť přírodní, byť popis na obale slibuje hydratační péči za pomoci kakaového másla, panthenolu, glycerinu a oleje z meruňkových jader). Vsakuje se opravdu rychle a ruce hezky zvláční, aniž by je zanechal moc ulepené. Mé sympatie si však tento krém ani přes poměrně dobré hydratační účinky nakonec nezískal.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/lednova-spotreba/","summary":"\u003cp\u003eAbyste si nemysleli, že na blog v novém roce úplně kašlu, mám tu po dlouhé době jeden kosmetický příspěvek. A koho krémíky moc netankujou, ten se může brzy těšit na článek o lednovém počtení :-) \u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003ch3 id=\"intenzivní-tělové-mléko-pro-suchou-pleť-synergen\"\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eIntenzivní tělové mléko pro suchou pleť, Synergen\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/h3\u003e\n\u003cp\u003eMazadel teď v zimě není nikdy dost. Toto tělové mléko rossmanovské značky Synergen mě zaujalo tím, že slibuje 24 hodinovou hydrataci a obsahuje kvalitní oleje a bambucké máslo. Můj první dojem byl takový, že jsem měla pocit, jako bych se namazala zpevňujícím mlékem od značky Balea. Vůně i konzistence byla naprosto totožná! Shodou okolností jsem zrovna měla tento výrobek doma, takže jsem mohla porovnat složení a zjistit, že se docela značně liší. Na rozdíl od parabeny nadupané Baley, mléko od Synergenu žádné parabeny neobsahuje. Co se týče aplikace, krém je dost hutný, mastný a špatně se rozmazává. Také docela trvá, než se vsákne do pokožky. Výsledkem je ale skutečně hodně vyživená, zjemněná a hydratovaná kůže, takže za ten efekt to rozhodně stojí. Sliby z obalu, že se mléko vsakuje do 1 minuty a nezanechává mastný film jsou sice báchorky z říše fantazie, ale tyhle nedostatky jsem ochotná výrobku odpustit, protože v boji se suchou pokožkou vítězí na celé čáře.\u003c/p\u003e","title":"Lednová spotřeba"},{"content":"Je skoro za námi, ten rok s třináctkou na konci\u0026hellip; Už teď jsem si jistá, že na něj budu ráda vzpomínat. Na rok, kdy jsem si našla první opravdovou seriozní práci. Na rok, kdy jsem se spoustou pochybností, ale přesto pevně rozhodnutá, tu práci opustila. Na rok, kdy mě podruhé v životě okouzlil Londýn. Na rok, kdy jsem si splnila jeden ze svých největších snů a prošla se po přechodě před nahrávacími studii na Abbey Road! Na rok, kdy jsem shlédla (skoro) všechny Bondovky :-)! Na rok, kdy jsem po dlouhé době zase viděla svýho bráchu v Čechách. Na rok, kdy přišlo tropické léto. Na rok, kdy mi vyšel můj první článek v novinách. Na rok, kdy jsem si našla novou práci\u0026hellip;\nByl to víc než povedený rok. Snad nás (i vás) čeká v tom novém, který začne už za pár hodin, jen to nejlepší. Myslete na to, že každý den můžeme prožít jen jednou ;-). Tak střemhlav vstříc roku 2014!!!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/rok-s-trinactkou-na-konci/","summary":"\u003cp\u003eJe skoro za námi, ten rok s třináctkou na konci\u0026hellip; Už teď jsem si jistá, že na něj budu ráda vzpomínat. Na rok, kdy jsem si našla první opravdovou seriozní práci. Na rok, kdy jsem se spoustou pochybností, ale přesto pevně rozhodnutá, tu práci opustila. Na rok, kdy mě podruhé v životě okouzlil Londýn. Na rok, kdy jsem si splnila jeden ze svých největších snů a prošla se po přechodě před nahrávacími studii na Abbey Road! Na rok, kdy jsem shlédla (skoro) všechny Bondovky :-)! Na rok, kdy jsem po dlouhé době zase viděla svýho bráchu v Čechách. Na rok, kdy přišlo tropické léto. Na rok, kdy mi vyšel můj první článek v novinách. Na rok, kdy jsem si našla novou práci\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Rok s třináctkou na konci"},{"content":"Tak jsem se těšila, kolik toho přes Vánoce přečtu, a zatím skutek utek :D. Svátky sice ještě nejsou u konce, ale už teď vidím, že společenské povinnosti mi nedovolí dobrat se alespoň u některé z mých rozečtených knížek ke zdárnému konci. Budete si tedy muset vystačit s tituly, které jsem přelouskala ještě před Vánocemi :-).\nGeorge Bernard Shaw - Pygmalión\nPo delší době u mě zakotvila také jedna divadelní hra. Musím ale říct, že mě slavný Pygmalión příliš nevzal za srdce. Hra nese název podle pověsti o řeckém sochaři, jenž vytvořil sochu tak krásnou, že se do ní zamiloval a na bohyni Afrodité jí vyprosil řeč a život. Těžko říct, proč si vybral dramatik zrovna tento název, protože mně přišel profesor Higgins jako příšernej protiva bez kapky citu a úcty :D. Tak či tak Pygmalión určitě patří mezi divadelní hry, které je lepší vidět přímo na prknech - psaná podoba nedokáže nahradit komiku mluveného slova, na které pravděpodobně celý příběh stojí.\nCynthia Lennonová - John\nOpět jeden Beatles memoár, tentokrát ovšem mimořádně zajímavý tím, že byl napsán Lennonovou první manželkou Cynthií. Obecně mi připadá, že se toho o Beatles-ženách mnoho neví a moc se o nich nepíše. O to více mě tato publikace zaujala. Těžko říct, na kolik jsou Cynthiiny vzpomínky zidealizované, ale z jejího vyprávění je cítit úcta a láska ke člověku, s nímž byla nucena sdílet první bouřlivé roky Beatlemánie. V jiných publikacích bývá obvykle Cynthia prezentována jako nenápadná osůbka stojící v pozadí veškerého dění (což je do jisté míry pravda), ale tato kniha ji ukazuje ve zcela jiném světle - jako Johnovu osudovou ženu. Cyn nechává čtenáře nahlížet hluboko do minulosti, kdy se s Johnem seznámili na výtvarné škole, popisuje komplikovaný vztah s jeho tetou Mimi i okamžiky počínající slávy kapely. Přestože o Johnovi mluví v celé knize velice hezky, i tak z toho vyleze jako pěknej hajzl, zejména co se jeho vztahu k prvorozenému synovi Julianovi týče.\n\u0026quot;\u0026hellip;John právě vydal Imagine, píseň, která se měla stát mezinárodní hymnou míru, nabádající svět, aby žil v jednotě, a přitom neuměl zvednout telefon, uzavřít mír se mnou a zařídit si, aby se mohl vídat s vlastním synem\u0026hellip;\u0026quot;\nVelice zajímavé mi přišlo také vyprávění o osobách, které se světem Beatles občas mihly - zejména přítelkyně jednotlivých Beatlů, Johnův otec a jeho nevlastní sestry nebo již zmiňovaná teta Mimi, která z Cynthiina vyprávění vyznívá jako podivínská věčně nabručená bába :D.\n\u0026hellip;Později mi Julia vyprávěla, že když se Mimi setkala s Johnem a s Yoko po vydání jejich alba Two Virgins, řekla jim: \u0026ldquo;Když už jste na tom obalu museli mít nahotiny, proč jste si nenašli někoho pohledného?\u0026quot; Upřímná jako vždycky\u0026hellip;\nJak už jsem řekla, Cynthiiny vzpomínky na mě místy působí až příliš idylicky a zaujatě, ale pokud se přes to přenesete, čeká vás skutečně zajímavé čtení a několik Beatles historek, které jste určitě ještě neslyšeli :-)!\nFrantišek Gellner - Vášeň, co do rána zchladne\nI zatoužila jsem za dlouhých zimních večerů zase po troše kvalitní poezie :-). Gellner je sázka na jistotu, byť už mě spousta jeho básní neoslovuje tak, jako kdysi. Některé už jsou dneska na mě až moc cynické :-).\n\u0026rdquo;\u0026hellip;Můj život bez tebe je k smrti pustý,\na v lásku nevěřím, jež uzdraví.\nVšak aspoň krev, jež řine se ti ústy,\nv přilnutí dlouhém ret můj zastaví.\u0026quot;\n(Nic vyčítat ti nechci, moje milá\u0026hellip;)\nVýbor obsahuje texty z Gellnerových sbírek Po nás ať přijde potopa! a Radosti života i několik básní z posmrtně vydané sbírky Nové verše a z pozůstalosti. Jako ilustrace posloužilo několik Gellnerových vydařených kresbiček.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/prosincove-pocteni/","summary":"\u003cp\u003eTak jsem se těšila, kolik toho přes Vánoce přečtu, a zatím skutek utek :D. Svátky sice ještě nejsou u konce, ale už teď vidím, že společenské povinnosti mi nedovolí dobrat se alespoň u některé z mých rozečtených knížek ke zdárnému konci. Budete si tedy muset vystačit s tituly, které jsem přelouskala ještě před Vánocemi :-).\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003eGeorge Bernard Shaw - Pygmalión\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePo delší době u mě zakotvila také jedna divadelní hra. Musím ale říct, že mě slavný Pygmalión příliš nevzal za srdce. Hra nese název podle pověsti o řeckém sochaři, jenž vytvořil sochu tak krásnou, že se do ní zamiloval a na bohyni Afrodité jí vyprosil řeč a život. Těžko říct, proč si vybral dramatik zrovna tento název, protože mně přišel profesor Higgins jako příšernej protiva bez kapky citu a úcty :D. Tak či tak Pygmalión určitě patří mezi divadelní hry, které je lepší vidět přímo na prknech - psaná podoba nedokáže nahradit komiku mluveného slova, na které pravděpodobně celý příběh stojí.\u003c/p\u003e","title":"Prosincové počtení"},{"content":"Tak co vám letos Ježíšek donesl za kosmetiku :)?\nDeodorant \u0026ldquo;Květ bavlníku z Indie\u0026rdquo;, Yves Rocher Ve snaze dopřát svému tělu zase nějakou přírodnější kosmetiku zakoupila jsem v YR tento deodorant. Příjemně a čistě voní a přestože je na můj vkus dost tekutý a pomalu se vstřebává, nedělá fleky na oblečení. Složení je skutečně přírodní - nenajdete v něm žádné živočišné složky, alkohol, parabeny a hlavně žádné hliníkové soli. A právě absence hliníku je asi tím hlavním důvodem, proč tento deodorant moc dobře nefunguje. V červencových tropických hicech naprosto fatálně selhal - nejen že pocení ani trochu nezabránil, ale navíc ani nedokázal přebít zápach potu a takový výrobek je prostě k ničemu, ať je přírodní sebevíc. V chladnějších dnech jsem ho vzala na milost, ale celkově mám z tohoto deodorantu dost rozpačité pocity. Hliník nebo příroda? Toť otázka :-)\u0026hellip;\nLak na nehty, Care Romels Z fotky to tak možná nevypadá, ale barva tohoto laku na nehty, to je jedna velká nádhera. Tekuté zlato v lahvičce, které mi evokuje bondovku \u0026ldquo;Goldfinger\u0026rdquo; :D! Báječně se hodí pro sváteční chvíle a na Vánoce je jako dělaný. Přesto jsem se cca po roce rozhodla nevypotřebovanou lahvičku vyhodit. Co mě k tomu vedlo? Příšerný zápach, který se při lakování prostě nedal vydržet. Vzhledem k tomu, že se jedná o no name značku, dokážu si představit, jaká svinstva může lak obsahovat - o složení se na obale pochopitelně nedočtete. Je mi to dost líto, tím spíš, že jsem lak na nehty dostala jako dárek, ale zdraví je mi holt milejší :-). Krom krásné barvy produkt bohužel příliš dalších pozitiv nemá - schne pomalu a odlakovává se dost mizerně.\nPleťový krém Juicy\u0026amp;Beauty, Dermacol \u0026ldquo;Krém za 30Kč? To tu přece nemůžu nechat!\u0026rdquo; Zhruba taková byla má pohnutka ke koupi tohoto krému s extraktem z květů třešně, který jsem tak úplně nepotřebovala :-). Jedná se o zvláčňující krém, který by se měl hodit pro všechny typy pleti, a slibuje vysoce regenerační, zpevňující a hydratační účinky. Obsahuje vitamín E, působící protizánětlivě, a máslo karité, které podporuje ochranu pleti před UV zářením. Všechno mi to příjde jen jako takové marketingové řečičky, protože krém je z mého pohledu úplně obyčejný a nijak zvlášť hydratační. Pleť je po jeho nanesení heboučká, to zas jo, ale tím to podle mě končí. A hlavně se mi vůbec nelíbí parfemace - je opravdu hodně sladká a hodně nepříjemná. Za 30 Kč je to fajn krém, který určitě spotřebuju, ale za plnou cenu bych po něm už nesáhla.\nImperial make-up, Dermacol (odstín 1, Pale) Rozhodla jsem se vyzkoušet zase nějaký make-up od Dermacolu, protože ty tahle značka podle mě umí. A hlavně mi většinou hezky sedí jejich odstíny. I v tomto případě jsem nebyla zklamaná - nejsvětlejší odstín Pale má hezky růžový podtón a krásně splyne s pletí. Konzistencí je spíše tekutější - i díky tomu se s ním velice dobře pracuje a výsledný efekt je přirozený. Pleť působí sametově jemným dojmem, což je samozřejmě zásluha silikonů. Složení výrobku tím pádem ovšem není nic moc. Make-up slibuje hydrataci, projasnění a sjednocení pleti. S tím rozhodně můžu souhlasit a určitě bude sedět všem majitelkám sušší pleti. Co se týče krytí, není to úplně nejhorší, ale v jedné vrstvě (a já si víc nikdy nedávám) určitě nezakryje všechno, takže korektor to jistí. Celkově ale musím říct, že až na to složení je mi tento make-up velice sympatický a myslím, že rozhodně stojí za vyzkoušení. Navíc to roztomilé holčičí balení O:-)\u0026hellip; Sehnala jsem ho v nějaké akci a stál určitě do 150 Kč, což mi přijde jako víc než slušná cena na to, jak hezkou pleť umí vyčarovat. Mírným zklamáním pro mě bylo pouze to, že mi při běžné denní spotřebě vydržel sotva čtvrt roku (většinou mi lahvička make-upu vydrží i třikrát dýl). Ale já mu odpouštím :-)!\nOšetřující pleťová voda, Rival de Loop Opět tu mám jeden ukázkový příklad, toho, že i kosmetika za pár korun nemusí být nekvalitní a nadupaná jedy. Tato pleťová voda je skutečně z kategorie těch nejlevnějších, jaké v drogerii Rossmann vůbec můžete sehnat. Je určena pro suchou a citlivou pleť a je naprosto bez parfemace. Neobsahuje samozřejmě ani alkohol, silikony či parabeny. Co mě však velmi překvapilo - na obale se pyšní dokonce značkou vegan-friendly kosmetiky! Složení je velmi prosté a sympatické. K čistícím účinkům také nemám výhrady, pleť se mi teď moc neucpává, i když to připisuji spíše dalšímu kosmetickému pomocníkovi od Nivea, o kterém se tu jistě brzy dočtete. Pleťovka pokožku příliš nevysušuje a celkem bez problémů si poradí i s odličováním citlivějšího očního okolí. Pokud vám nevadí \u0026ldquo;nevonící\u0026rdquo; kosmetika, určitě tento výrobek alespoň vyzkoušejte - za těch pár peněz to rozhodně stojí!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/prosincova-spotreba/","summary":"\u003cp\u003eTak co vám letos Ježíšek donesl za kosmetiku :)?\u003c/p\u003e\n\u003ch3 id=\"deodorant\"\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eDeodorant \u0026ldquo;Květ bavlníku z Indie\u0026rdquo;, Yves Rocher\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/h3\u003e\n\u003cp\u003eVe snaze dopřát svému tělu zase nějakou přírodnější kosmetiku zakoupila jsem v YR tento deodorant. Příjemně a čistě voní a přestože je na můj vkus dost tekutý a pomalu se vstřebává, nedělá fleky na oblečení. Složení je skutečně přírodní - nenajdete v něm žádné živočišné složky, alkohol, parabeny a hlavně žádné hliníkové soli. A právě absence hliníku je asi tím hlavním důvodem, proč tento deodorant moc dobře nefunguje. V červencových tropických hicech naprosto fatálně selhal - nejen že pocení ani trochu nezabránil, ale navíc ani nedokázal přebít zápach potu a takový výrobek je prostě k ničemu, ať je přírodní sebevíc. V chladnějších dnech jsem ho vzala na milost, ale celkově mám z tohoto deodorantu dost rozpačité pocity. Hliník nebo příroda? Toť otázka :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Prosincová spotřeba "},{"content":"Tento recept mi poněkud pozvednul mé nízké pekařské sebevědomí. Abyste rozuměli - peču mnohem častěji, než by se z příspěvků ve Studentské kuchařce mohlo zdát. Většinou však své dílo nepovažuju za dostatečně reprezentativní (a kolikrát ani ne za dostatečně poživatelné :D), abych ho mohla vystavit vašim zrakům. Tentokrát mi však štěstí přálo a já vytáhla z trouby skvost. Pojďte si ho upéct se mnou ;-)!\n180g změklého másla 1 hrnek hnědého cukru 2 malá vejce 50ml mléka 2 hrnky hladké mouky 2 lžičky prášku do pečiva 1/2 lžičky skořice špetka soli 1/2 hrnku nahrubo nasekaných oříšků (lískových, arašídů, pistácií\u0026hellip;) 1/2 hrnku rozinek 8 kostiček hořké čokolády Troubu si předehřejeme na 190°C a plech si vyložíme pečícím papírem. Změklé máslo utřeme s cukrem, vejci a mlékem, přimícháme mouku, prášek do pečiva, sůl a skořici. Do těsta přidáme oříšky a hrozinky a pro gurmány také nahrubo nasekanou čokoládu. Na plech lžící naneseme kopečky těsta ve vzdálenosti 4-5 cm (jinak by se nám cookies slepily k sobě). Dávka těsta mi vyšla přesně na 3 plechy po 12 sušenkách. Samozřejmě můžete dělat cookies i menší a budete jich pak mít víc :-). Pečeme ve vyhřáté troubě do zlatohněda cca 10-12 minut.\nVánoční cookies a v pozadí nejkrásnější handmade svícen (od strýca)\nNa závěr snad jen malé upozornění - sušenky jsou tak dobré, že budete mít tendenci zbašit minimálně celý jeden plech na posezení. Tak bacha na to :-D!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/oriskovo-cokoladove-cookies/","summary":"\u003cp\u003eTento recept mi poněkud pozvednul mé nízké pekařské sebevědomí. Abyste rozuměli - peču mnohem častěji, než by se z příspěvků ve Studentské kuchařce mohlo zdát. Většinou však své dílo nepovažuju za dostatečně reprezentativní (a kolikrát ani ne za dostatečně poživatelné :D), abych ho mohla vystavit vašim zrakům. Tentokrát mi však štěstí přálo a já vytáhla z trouby skvost. Pojďte si ho upéct se mnou ;-)!\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e180g změklého másla\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 hrnek hnědého cukru\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 malá vejce\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e50ml mléka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 hrnky hladké mouky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 lžičky prášku do pečiva\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1/2 lžičky skořice\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ešpetka soli\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1/2 hrnku nahrubo nasekaných oříšků (lískových, arašídů, pistácií\u0026hellip;)\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1/2 hrnku rozinek\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e8 kostiček hořké čokolády\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eTroubu si předehřejeme na 190°C a plech si vyložíme pečícím papírem. Změklé máslo utřeme s cukrem, vejci a mlékem, přimícháme mouku, prášek do pečiva, sůl a skořici. Do těsta přidáme oříšky a hrozinky a pro gurmány také nahrubo nasekanou čokoládu. Na plech lžící naneseme kopečky těsta ve vzdálenosti 4-5 cm (jinak by se nám cookies slepily k sobě). Dávka těsta mi vyšla přesně na 3 plechy po 12 sušenkách. Samozřejmě můžete dělat cookies i menší a budete jich pak mít víc :-). Pečeme ve vyhřáté troubě do zlatohněda cca 10-12 minut.\u003c/p\u003e","title":"Oříškovo-čokoládové cookies"},{"content":"Recept inspirovaný magazínem Ona Dnes (s mými lehkými úpravami). Rychlý, zdravý a výborný :-)!\ncibule/jarní cibulka 4 rajčata 1 lilek olivový olej balsamikový ocet čerstvé bylinky dle chuti brambory sůl a pepř 2 lžíce sezamových semínek Nejprve si předvaříme brambory nakrájené na měsíčky. Mezitím si připravíme zeleninovou salsu - cibuli nakrájíme na kostičky, rajčata a lilek na drobné kousky. Cibulku orestujeme na lžíci oleje, přidáme rajčata a lilek a společně s trochou balsamikového octa povaříme asi 3-5 minut, aby se odpařila část tekutiny. Necháme vychladnout a přimícháme nasekané bylinky. Předvařené brambory vyskládáme do zapékací misky, promícháme se 4 lžícemi olivového oleje, solí, pepřem a posypeme sezamovými semínky. Pečeme v troubě vyhřáté na 200°C asi 30-40 minut. Podáváme se zeleninovou salsou.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/bramborove-mesicky-se-zeleninovou-salsou/","summary":"\u003cp\u003eRecept inspirovaný magazínem Ona Dnes (s mými lehkými úpravami). Rychlý, zdravý a výborný :-)!\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ecibule/jarní cibulka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e4 rajčata\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 lilek\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eolivový olej\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ebalsamikový ocet\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ečerstvé bylinky dle chuti\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ebrambory\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl a pepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 lžíce sezamových semínek\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eNejprve si předvaříme brambory nakrájené na měsíčky. Mezitím si připravíme zeleninovou salsu - cibuli nakrájíme na kostičky, rajčata a lilek na drobné kousky. Cibulku orestujeme na lžíci oleje, přidáme rajčata a lilek a společně s trochou balsamikového octa povaříme asi 3-5 minut, aby se odpařila část tekutiny. Necháme vychladnout a přimícháme nasekané bylinky. Předvařené brambory vyskládáme do zapékací misky, promícháme se 4 lžícemi olivového oleje, solí, pepřem a posypeme sezamovými semínky. Pečeme v troubě vyhřáté na 200°C asi 30-40 minut. Podáváme se zeleninovou salsou.\u003c/p\u003e","title":"Bramborové měsíčky se zeleninovou salsou"},{"content":"Příznivci kosmetických příspěvků - jásejte! Tentokrát to bude docela nálož :D!\nČistící pleťová voda, Amica Nastal čas dopřát si zase trochu retra od Alpy :D. Ani v této pleťovce pochopitelně nechybí alkohol, ale navzdory tomu se tentokrát typický odér nekonal. Celkově mi přijde tato modrá řada rozhodně nejméně \u0026ldquo;agresivní\u0026rdquo;, i když očnímu okolí se s ní i nadále vyhýbám jako čert kříži. Čistící účinky jsou ovšem jako obvykle výborné.\nSprchový gel Waterfall, Avon Toto mega balení sprcháče \u0026ldquo;s příchutí\u0026rdquo; citronu, limetky a zázvoru jsem dostala loni na Vánoce od Pepy. Zná můj vkus a vybrala klasickou \u0026ldquo;záchodovou\u0026rdquo; vůni - a k tomu ten vodopád na obalu :D! Řada Senses je většinou sázka na jistotu, takže mě ani nenapadá, co bych sprcháči mohla vytknout.\nRegenerační noční krém pro citlivou pleť, Alverde Pořídila jsem si další přípravek z řady kontrolované přírodní kosmetiky Alverde. Opět bez obsahu jak syntetických vonných, barvících a konzervačních látek, tak i živočišných látek (s výjimkou hedvábí). Neobsahuje ani látky na bázi minerálních olejů. Tento noční krém jsem si úplně zamilovala. Jednak pro jeho krásnou vůni, kterou nedokážu k ničemu přirovnat - je trochu citrusová, ale není to úplně vystihující popis. Krém má lehoulinkou konzistenci, krásně se roztírá a bleskově vsakuje. Mohlo by se zdát, že nebude vůbec hydratační, ale divili byste se, jak dokáže krásně zjemnit pleť, aniž by ji zmastil do vzhledu diskokoule. Je pravda, že mám pocit, jako by pleť malinko stahoval, ale nepřipadá mi, že by to mělo za následek nedostatek hydratace. Přírodní kosmetice Alverde dávám velký palec nahoru a tento krém určitě nemám na poličce v koupelně naposledy!\nHydratační krém na ruce s vůní borůvky, Balea Novou limitovanou edici mých oblíbených krémů na ruce od Baley jsem si pochopitelně nemohla nechat ujít. Vůně borůvky mi strašně připomíná malinový krém, který jsem měla předtím. Ruku do ohně bych za to nedala, ale skoro bych řekla, že ta vůně je identická a krému natiskli jen jinou etiketu :D. Nijak mě to ale nepohoršuje, neboť voní skutečně moc hezky. Z účinků mazadla tentokrát nejsem zas až tak odvařená. Konzistencí je výrobek spíš tekutý a zanechává na rukou nepříjemný mokrý film. Ale co mě štve především: často mám i po několikátém namazání pocit, že jsou ruce stále vysušené! Možná je to i tím chladným počasím, které suchou pokožku podporuje. Každopádně se budu muset do příště porozhlédnout po nějakém hutnějším výrobku.\nTělové krémy Aroma Ritual, Dermacol (Belgická čokoláda \u0026amp; Vodní meloun) Na řadu konečně přišly taky dva krémy, které jsem si objednala v rámci akce e-shopu Dermacol. Jako první jsem testovala krém \u0026ldquo;Belgická čokoláda\u0026rdquo; s podtitulem \u0026ldquo;harmonizující\u0026rdquo;. Má naprosto omamnou vůni. Mně osobně evokuje atmosféru Vánoc, voní totiž úplně stejně jako Arabesky - oblíbené to vánoční mlsání naší babi :-). Já mu sice nikdy na chuť moc nepřišla, ale ta vůně mě naprosto dostala. Říkala jsem si, že je tak silná a typická, že se mi určitě brzo zhnusí, ale musím přiznat, že i po několika týdnech používání jsem se vždycky těšila, až se s krémem večer zase namažu. Na léto se tato parfemace moc nehodí, ale teď v zimě je podle mě úplně ideální a po koupeli vás příjemně \u0026ldquo;zahřeje\u0026rdquo;. Krém má skoro až máslovou konzistenci a báječně hydratuje.\nTo druhý kousek \u0026ldquo;Vodní meloun\u0026rdquo; má parfemaci mnohem svěžejší, každopádně neméně návykovou. Voní sladce melounově, a přestože na první pohled působí tekutějším dojmem, hydratuje opět na jedničku a navíc dlouhodobě! Lehce se roztírá a poměrně rychle se vsákne do pokožky, takže se nemusíte bát zmaštěného oblečení. Díky parfemaci bych tento krém volila spíše na léto, ale jinak mě v žádném ohledu nezklamal a jsem z něj zcela nekriticky nadšená :). Řada Aroma Ritual je pro mě za poslední dobu jeden z nejlepších objevů v oblasti tělové kosmetiky. A \u0026ldquo;Belgická čokoláda\u0026rdquo; žhavým kandidátem do vánočního kosmetického balíčku pro rodinu ;-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/listopadova-spotreba/","summary":"\u003cp\u003ePříznivci kosmetických příspěvků - jásejte! Tentokrát to bude docela nálož :D!\u003c/p\u003e\n\u003ch3 id=\"čistící-pleťová-voda-amica\"\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eČistící pleťová voda, Amica\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/h3\u003e\n\u003cp\u003eNastal čas dopřát si zase trochu retra od Alpy :D. Ani v této pleťovce pochopitelně nechybí alkohol, ale navzdory tomu se tentokrát typický odér nekonal. Celkově mi přijde tato modrá řada rozhodně nejméně \u0026ldquo;agresivní\u0026rdquo;, i když očnímu okolí se s ní i nadále vyhýbám jako čert kříži. Čistící účinky jsou ovšem jako obvykle výborné.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e\u003ca href=\"listopadova-spotreba-01.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"listopadova_spotreba_1\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/listopadova-spotreba/listopadova-spotreba-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e","title":"Listopadová spotřeba"},{"content":"Listopad už se nám pomalu chýlí k závěru, a tak je čas na pravidelný souhrn mého čtiva za uplynulý měsíc. Knih se mi tu poslední dobou kupí víc než dost a já je vůbec nestíhám číst. Tak se aspoň máte na co těšit do budoucna :-)\u0026hellip;\nIva Pekárková - Láska v New Yorku\nSedm povídek souboru Láska v New Yorku spojují kulisy americké metropole i poněkud pochmurná témata a leckdy také tragické vyústění. Přestože Iva Pekárková píše čtivě a její příběhy většinou někam směřují, řadí se u mě k početné skupině současných českých autorů, s nimiž se dá celkem obstojně ukrátit dlouhá chvíle v tramvaji, ale po dočtení jejich knížek ve vás nic zvláštního nezůstane.\nPaulo Coelho - Vítěz je sám\nTato kniha mi dlouho nebyla souzená - sháněla jsem ji v knihovně několik let a teprve nedávno se na mě konečně usmálo štěstí. A hned na úvod musím říct, že je to pro mě zatím jednoznačně nejlepší dílo tohoto brazilského autora. V knize vystupuje několik hlavních hrdinů, jejichž životní cesty se střetávají během Filmového festivalu v Cannes. Na první pohled spolu nemají vůbec nic společného - úspěšný podnikatel, nadějná modelka, módní návrhář, americká herečka\u0026hellip; Všichni se však pohybují v blýskavém světě, kde peníze a úspěch znamenají všechno. Ti, kteří už dosáhli té nejvyšší mety, se bojí pádu. A ti, co se na svůj výstup na vrchol teprve chystají, by pro svůj sen obětovali úplně cokoliv\u0026hellip;\n\u0026ldquo;Lidé nejsou nikdy s ničím spokojeni. Když mají málo, chtějí hodně. Když mají hodně, chtějí ještě víc. Když mají ještě víc, přejí si být šťastní s málem, ale nedokáží v tomhle směru vyvinout sebemenší úsilí.\u0026rdquo;\nPaolo Coelho ve svém románu upozorňuje na nejeden paradox dnešní doby - zvrácené hodnoty, pozlátko světa showbusinessu, snahu jít za svým cílem i \u0026ldquo;přes mrtvoly\u0026rdquo;. Nedělá to ale nijak mravokárně - dominantní je zde příběh, který je skutečně napínavý až do konce a nezklame ani milovníky thrilleru. Jsem ráda, že jsem si na knížku počkala a že mě nakonec nezklamala :). A rozhodně ji doporučuju k přečtení i vám!\nZdeněk Mahler - Muž, který přežil Lidice\nJsou knížky, které se mi líbí tak moc, že bych si je přála sama napsat. Muž, který přežil Lidice k nim jednoznačně patří. Silný příběh, vycházející ze skutečné události, jazyková dokonalost, téma, které je bolestivou kapitolou našich dějin\u0026hellip;\n\u0026ldquo;Pořád vás ten pahejl bolí?\u0026rdquo;\n\u0026ldquo;Velebnosti, já podle toho můžu předpovídat počasí.\u0026rdquo;\n\u0026ldquo;A jaký bude?\u0026rdquo;\n\u0026ldquo;Budou padat parašutisti.\u0026rdquo;\nLidice jsem si rozečetla na školení o ochraně duševního vlastnictví - samozřejmě v polední pauze, původně určené k obědu, na který jsme ovšem s kolegou nešli, protože jsme se přejedli obložených chlebíčků :D\u0026hellip; V četbě jsem úspěšně pokračovala i na zpáteční cestě v šalině a knihu jsem neodložila ani doma. Zhltla jsem ji prostě na posezení během pár hodin, což nebylo zas tak těžké, neboť se jedná o dílko nevelkého rozsahu. Je to jen dalším důkazem autorovy geniality a jeho schopnosti na několika málo stránkách čtenáře doslova strhnout. Příběh výborně doplňují působivé ilustrace Aleše Čumy, laděné do červeno-černých barev. Na závěr už zbývá jen dodat to, co pravděpodobně všichni víte - kniha se stala předlohou pro český film Lidice z roku 2011, k němuž Zdeněk Mahler vytvořil scénář.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/listopadove-pocteni/","summary":"\u003cp\u003eListopad už se nám pomalu chýlí k závěru, a tak je čas na pravidelný souhrn mého čtiva za uplynulý měsíc. Knih se mi tu poslední dobou kupí víc než dost a já je vůbec nestíhám číst. Tak se aspoň máte na co těšit do budoucna :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eIva Pekárková - Láska v New Yorku\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eSedm povídek souboru \u003cem\u003eLáska v New Yorku\u003c/em\u003e spojují kulisy americké metropole i poněkud pochmurná témata a leckdy také tragické vyústění. Přestože Iva Pekárková píše čtivě a její příběhy většinou někam směřují, řadí se u mě k početné skupině současných českých autorů, s nimiž se dá celkem obstojně ukrátit dlouhá chvíle v tramvaji, ale po dočtení jejich knížek ve vás nic zvláštního nezůstane.\u003c/p\u003e","title":"Listopadové počtení"},{"content":"Náš poslední den dovolené byl tu! Plán zněl jasně: musíme vidět Naschmarkt! Kulturní památky, kostely, radnice, zámky\u0026hellip; to je ve všech městech tak trochu stejné, ale my se těšili na místo s atmosférou, kterou jen tak někde nezažijete. Oba průvodci, které jsem ulovila v knihovně, nám návštěvu Naschmarktu vřele doporučovali. Jedná se o obrovský pruh stánků a restaurací, který se rozkládá v dálce přes 500 metrů nedaleko Karlsplatzu. Je to na první pohled gurmánský ráj :-). Najdete tu všechny možné druhy ovoce i zeleniny (i takové, o kterých jste nikdy neslyšeli a o kterých jste si mysleli, že vůbec neexistují :D), koření všech možných i nemožných druhů, maso, ryby, mraky různých sýrů, lahůdek, pomazánek, sladkého i slaného\u0026hellip; všude tolik lákadel - a to máme rádi :D! Je to místo, kde se dá bez problémů strávit celý den.\nNakonec to bylo i jediné místo, kde jsme nakoupili nějaké suvenýry\u0026hellip; tedy gastronomické suvenýry :D. V jednom indickém krámku jsme vybrali pár vánočních dárků pro rodinu, několik čajů s originálními příchutěmi a pro nás domů pytlík kardamonu. Je to aromatické koření, které se používá k přípravě masaly a u nás jsem ho zatím nikde nesehnala. Už ho mám i otestované a tímto všechny své věrné čtenáře zvu na šálek výborné masaly podle starého indického receptu ;-)!\nU stánků jsme ochutnali taky vynikající falafel a místo zákusku jsme si koupili pytlík tureckého medu. Ach, to blaho! Gastroturistika je stejně nejlepší :D! Pokud vás okukování stánků a ochutnávání dobrot omrzí, můžete se vydat na procházku k nedalekému Karlskirche, který prý patří k nejkrásnějším barokním kostelům ve Vídni. Na mohutných sloupech v průčelí jsou vyobrazeny výjevy ze života svatého Karla Boromejského.\nDalší památkou v blízkosti Naschmarktu, kterou byste neměli minout, je zámek Belveder s překrásnými zahradami, odkud je hezký výhled na město.\nPosledním místem, které stojí za povšimnutí a nachází se od Naschmarktu coby kamenem dohodil, je Majolikahaus, dílo Otto Wagnera s nepřehlédnutelnou fasádou.\nNo, a to je téměř konec rakouské pohádky :-). Na závěr jsme si dali už jen trochu toho konzumu v podobě návštěvy vídeňského Primarku, obchodu, kolem kterého je příliš mnoho povyku. Ale za ty peníze jsme si tam něco málo pokoupili, tak jsem zvědavá, jestli to vydrží aspoň do prvního oprání :D.\nNa závěr už bych snad jen dodala pár malých postřehů. Rakousko je opravdu nebývale čistá země - v přírodě se s pohozeným odpadkem skutečně nesetkáte. I města a vesnice působí upraveným a čistým dojmem. Kvalitu rakouských silnic tady asi zmiňovat vůbec nemusím - co mě však překvapilo je absence billboardů kolem cest. Kdybychom tohle zavedli i u nás, krajina by najednou taky byla mnohem čistší! Jinak mi ale tyhlety německý národy přijdou jako takoví psí čumáci :D\u0026hellip; no asi jako my Češi - nemáme si moc co vyčítat, ty roky strávený ve společným státě se nezapřou 8-). Příště asi budeme muset jet někam do tepla, kde se všichni mají sluníčkově :-). Tak se taky mějte a zase někdy příště na toulkách ;-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/naschmarkt/","summary":"\u003cp\u003eNáš poslední den dovolené byl tu! Plán zněl jasně: musíme vidět Naschmarkt! Kulturní památky, kostely, radnice, zámky\u0026hellip; to je ve všech městech tak trochu stejné, ale my se těšili na místo s atmosférou, kterou jen tak někde nezažijete. Oba průvodci, které jsem ulovila v knihovně, nám návštěvu Naschmarktu vřele doporučovali. Jedná se o obrovský pruh stánků a restaurací, který se rozkládá v dálce přes 500 metrů nedaleko Karlsplatzu. Je to na první pohled gurmánský ráj :-). Najdete tu všechny možné druhy ovoce i zeleniny (i takové, o kterých jste nikdy neslyšeli a o kterých jste si mysleli, že vůbec neexistují :D), koření všech možných i nemožných druhů, maso, ryby, mraky různých sýrů, lahůdek, pomazánek, sladkého i slaného\u0026hellip; všude tolik lákadel - a to máme rádi :D! Je to místo, kde se dá bez problémů strávit celý den.\u003c/p\u003e","title":"Naschmarkt"},{"content":"V neděli ráno se naplnila předpověď počasí věštící déšť. Museli jsme tedy uznat, že v tomto ohledu jsme měli velkou kliku - v nepříjemném dešti bychom si jen stěží mohli užít všechna místa, která jsme tu navštívili, snad jen s výjimkou termálních lázní ;-). Dnes už nám ale upršené počasí náladu pokazit nemohlo. Těšili jsme se na návrat do civilizace. Nechali jsme si od \u0026ldquo;domácích\u0026rdquo; ještě poradit nějaké zajímavé místo, kde bychom se mohli zastavit po cestě do Vídně, a po desáté hodině jsme vyrazili.\nNěco málo před polednem jsme dorazili do Melku, kde se nachází známý benediktinský klášter, který nám byl doporučen k návštěvě. Impozantní budova ční na kopci nad Dunajem a nedá se přehlédnout. Kdysi býval sídlem rodu Babenberků, ale v roce 1089 ho benediktinští mniši proměnili v klášter, kterým zůstal dodnes.\nOd 70.let prošel klášter rozsáhlou rekonstrukcí a dnes je opravdu \u0026ldquo;jako nový\u0026rdquo;. Fotografie \u0026ldquo;před a po\u0026rdquo; můžete obdivovat před vchodem do obchůdku se suvenýry. V areálu najdete také honosně zdobenou kapli, kam se můžete dostat i bez vstupenky.\nA protože jsme zvědaví a nahlédli jsme do kdejakých otevřených dveří :D, objevili jsme také volně přístupnou výstavu působivých obrazů Heinze Knappa. V klášterní zahradě můžete nalézt také několik soch vytvořených stejným autorem.\nPočasí se pořád ne a ne umoudřit, a tak jsme se nakonec rozhodli jít se do auta najíst a pak už vyrazit rovnou směr Vídeň. Náš pobyt ve Vídni, to byla vůbec kapitola sama pro sebe. Byť je to možná ostudné, do rakouské metropole jsem zamířila poprvé, nepočítám-li dvě mé návštěvy na zdejším letišti. Ubytování jsme si rezervovali přes osvědčený Booking.com, každopádně moje pocity z něj byly poněkud rozpačité. Když jsme dorazili na stanovenou adresu, nenašli jsme ani stopy po nějakém hotelu. Jednalo se o ubytování v soukromí, což z webu vůbec nevyplynulo. Kdybychom se s majitelem nesrazili ve dveřích, fakt nevím, na koho bychom se obrátili. Dalším zádrhelem bylo to, že podle Bookingu si měl hotel peníze strhnout předem z účtu, nicméně tady po nás peníze chtěli na ruku, což nás zpočátku dost zmátlo. Nakonec se to celé nějak vysvětlilo, ale osobně bych vám ubytování v Apartment Uni asi nedoporučila, protože takovýhle zmatky a stresy prostě na dovolenou nepatří, žejo. Na druhou stranu jsme bydleli kousek od centra a za velmi dobré peníze. A ten apartmán byl teda fakt luxusní. Osobně bych se ale spokojila s něčím mnohem obyčejnějším, zato s minimem starostí.\nVe Vídni nás překvapila docela vlezlá zima - na horách bylo oproti tomu krásně teploučko. Nenechali jsme se ale odradit a vydali se na první procházku do centra. Měla jsem s sebou zase toho báječného průvodce s mapou od Computer Press, který se nám tak osvědčil v Londýně, takže s ním vůbec nebyl problém se zorientovat. Prošli jsme se kolem krásně osvícené radnice, před níž už se pilně pracovalo na přípravě vánočních trhů a pokračovali dál směrem k Burgtheater a velkolepé budově parlamentu.\nPo dlouhé cestě už nám docela vyhládlo, a tak jsme si koupili u nejbližšího stánku porci čínských nudlí s kuřecím masem a výbornou omáčkou a zamířili do parku před Hofburg na naši luxusní večeři :-).\nA samozřejmě jsme nemohli vynechat ani povinnou návštěvu Stephansdomu.\nV chrámu jsme se chvilku ohřáli, prohlédli si slavnou gotickou kazatelnu Antona Pilgrama z roku 1515 a usoudili, že pro dnešek už by té kultury mohlo být dost a je čas zase na jinou kulturu - s naší poslední lahvinkou vína a plechovkou oliv :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zpatky-v-civilizaci/","summary":"\u003cp\u003eV neděli ráno se naplnila předpověď počasí věštící déšť. Museli jsme tedy uznat, že v tomto ohledu jsme měli velkou kliku - v nepříjemném dešti bychom si jen stěží mohli užít všechna místa, která jsme tu navštívili, snad jen s výjimkou termálních lázní ;-). Dnes už nám ale upršené počasí náladu pokazit nemohlo. Těšili jsme se na návrat do civilizace. Nechali jsme si od \u0026ldquo;domácích\u0026rdquo; ještě poradit nějaké zajímavé místo, kde bychom se mohli zastavit po cestě do Vídně, a po desáté hodině jsme vyrazili.\u003c/p\u003e","title":"Zpátky v civilizaci"},{"content":"Soutěska Wasserlochklamm je prý jednou z nejúchvatnějších hříček přírody v Rakousku. Přesto se na ni v průvodcích na internetu docela zapomíná a kdybychom na její návštěvu nedostali tip od naší \u0026ldquo;domácí\u0026rdquo;, asi bychom se ochudili o vůbec nejkrásnější zážitek naší dovolené. Vodopády najdete kousek od údolí, kterým se vine průzračná modrozelená voda řeky Salzy.\nZaparkovat můžete ve vesnici Palfau přímo u restaurace a pokladny. Tím se dostáváme k další výhodě cestování po sezóně :) - Wasserlochklamm je oficiálně přístupný pouze do října. Když jsme přijeli my, pokladna už byla zavřená, nicméně turniket se dá celkem bez problému přelézt a vzhledem k tomu, že směrem od vodopádu se trousily skupinky lidí, usoudili jsme, že to můžeme risknout a následovat jejich příkladu ;-). Odpoledne se nám opět hezky vyčasilo a vysvitlo sluníčko, i když to na fotkách asi není moc poznat (v soutěsce bylo poměrně šero). Turistická značka vás nejprve chvíli vede po břehu Salzy, poté zabočí do lesa a přivede vás k potůčku, u něhož už začínáte stoupat soutěskou vzhůru k vodopádům.\nLávky, které vedou nad vodopády, jsou poměrně dobře schůdné, nicméně kvůli vlhkosti, která se zde drží, to občas docela klouže, a tak je opatrnost na místě. Pohled na valící se proudy vody je však fascinující. Na tomto místě poznáte pravou tvář vodního živlu, která vyvolává respekt.\nPokud budete mít dostatek sil, můžete vystoupat až docela nahoru k místu, kde voda vyvěrá ze skály. Výhled odsud není až tak fascinující, jak by se po náročném výstupu mohlo zdát, ale za pěkného počasí vás určitě nezklame. Někde u pramene by se měla nacházet odbočka na turistickou stezku, která vás lesem dovede zpátky na břeh Salzy, nám se ji však najít nepodařilo, a tak jsme se na parkoviště vraceli stejnou cestou. Opět nás zastihla tma, tentokrát v mnohem horším terénu než předchozího dne, a sestup po kluzkých dřevěných trámech nebyl moc příjemný.\nZa namáhavý den jsme se však odměnili velmi záhy :-). Na zpáteční cestě do Lunzu jsme se zastavili v nedalekých solných lázních v Göstlingu. Po šesté hodině večer nabízí zvýhodněné vstupné na 3 hodiny, které vás vyjde do 10 euro. A hlavně se tam parádně zrelaxujete a vyřádíte :-). V areálu se nachází 3 bazény - 2 vnitřní (sportovní a relaxační) a 1 venkovní, který se nám líbil nejvíc. Byl parádně vyhřátý, zajímavě nasvícený a nabízel spoustu atrakcí v podobě podvodních trysek, masážních lehátek nebo sedaček. Nejvíc se nám ovšem líbil \u0026ldquo;kolotoč\u0026rdquo; - kruhový bazének, do něhož byly vpouštěny proudy vody, které vás nutily točit se v bazénku pořád dokola a skoro se odsud nedalo odejít. Vždycky jsem tam dostala strašný záchvat smíchu :D. Po vodním řádění už nás čekala poslední noc v Lunzu a na druhý den přesun do Vídně.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/wasserlochklamm/","summary":"\u003cp\u003eSoutěska Wasserlochklamm je prý jednou z nejúchvatnějších hříček přírody v Rakousku. Přesto se na ni v průvodcích na internetu docela zapomíná a kdybychom na její návštěvu nedostali tip od naší \u0026ldquo;domácí\u0026rdquo;, asi bychom se ochudili o vůbec nejkrásnější zážitek naší dovolené. Vodopády najdete kousek od údolí, kterým se vine průzračná modrozelená voda řeky Salzy.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"wasserlochklamm-01.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"wasserlochklamm_1\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/wasserlochklamm/wasserlochklamm-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eZaparkovat můžete ve vesnici Palfau přímo u restaurace a pokladny. Tím se dostáváme k další výhodě cestování po sezóně :) - Wasserlochklamm je oficiálně přístupný pouze do října. Když jsme přijeli my, pokladna už byla zavřená, nicméně turniket se dá celkem bez problému přelézt a vzhledem k tomu, že směrem od vodopádu se trousily skupinky lidí, usoudili jsme, že to můžeme risknout a následovat jejich příkladu ;-). Odpoledne se nám opět hezky vyčasilo a vysvitlo sluníčko, i když to na fotkách asi není moc poznat (v soutěsce bylo poměrně šero). Turistická značka vás nejprve chvíli vede po břehu Salzy, poté zabočí do lesa a přivede vás k potůčku, u něhož už začínáte stoupat soutěskou vzhůru k vodopádům.\u003c/p\u003e","title":"Wasserlochklamm"},{"content":"Plán na následující den byl dlouho nejasný. Nakonec jsme se ale rozhodli pokořit alespoň jeden z místních vrcholů a prohlédnout si ta překrásná panoramata. Našim cílem se stal Hochkar - nachází se zde největší lyžařské středisko v Dolním Rakousku, v tuto dobu pochopitelně ještě opuštěné. Hned na úvod nás čekal pořádný výšlap. Vrcholek se dá zdolat opět různými cestami - my jsme si zvolili tu zcela přímočarou, přímo po sjezdovce (a že to nebyl žádný kopeček pro děti, to asi nemusím vysvětlovat). Výstup byl skutečně poměrně náročný, a tak nám přišlo vhod odpočívadlo v půli cesty, kde jsme doplnili energii tyčinkou a na chvíli si odpočinuli. Zde nás překvapil jakýsi rakouský páreček, který se znenadání vynořil přímo za našimi zády (pod převisem vedla ferrata) :-). Alespoň jsme je mohli hned zneužít a nechali si od nich vyrobit společné foto :-).\nPřestože lyžařské středisko zatím nebylo v provozu, trocha toho sněhu už na vrcholcích a dokonce i okolo turistické stezky ležela.\nNa alpskou zvěř jsme za celý náš pobyt moc štěstí neměli, ale na jedno rozkošné zvířátko jsme přece jen narazili. Nyní přichází čas na malý kvíz. Kdopak z vás najde dotyčného drobečka na následující fotce :-)???\nTak jo, nebudu vás napínat - je to tato krásná lasička (kterou jsme nicméně překřtili na \u0026ldquo;sněžnou kunu\u0026rdquo; :D\u0026hellip;). Foto je z internetu - nám se bohužel nepodařilo dostat se do takové blízkosti. Lasička navíc zdrhala jako o život :-).\nV tuto chvíli už jsme měli vrcholek na dohled a nejhorší stoupání bylo za námi. Po cca 1,5 hodině drápání vzhůru jsme Hochkar (1808 m) konečně dobyli a byli odměnění překrásným výhledem na zasněžené kopce!\nZanechali jsme zápis v turistické knize, naobědvali se a pomalu se vydali na sestup. Ten den nás ještě čekala návštěva nedalekých kaskádovitých vodopádů, ale protože by to bylo ještě na delší povídání, necháme si to zase na příště :).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vystup-na-hochkar/","summary":"\u003cp\u003ePlán na následující den byl dlouho nejasný. Nakonec jsme se ale rozhodli pokořit alespoň jeden z místních vrcholů a prohlédnout si ta překrásná panoramata. Našim cílem se stal Hochkar - nachází se zde největší lyžařské středisko v Dolním Rakousku, v tuto dobu pochopitelně ještě opuštěné. Hned na úvod nás čekal pořádný výšlap. Vrcholek se dá zdolat opět různými cestami - my jsme si zvolili tu zcela přímočarou, přímo po sjezdovce (a že to nebyl žádný kopeček pro děti, to asi nemusím vysvětlovat). Výstup byl skutečně poměrně náročný, a tak nám přišlo vhod odpočívadlo v půli cesty, kde jsme doplnili energii tyčinkou a na chvíli si odpočinuli. Zde nás překvapil jakýsi rakouský páreček, který se znenadání vynořil přímo za našimi zády (pod převisem vedla ferrata) :-). Alespoň jsme je mohli hned zneužít a nechali si od nich vyrobit společné foto :-).\u003c/p\u003e","title":"Výstup na Hochkar"},{"content":"Hned na první den jsme si naplánovali docela velkou túru po rakouském přírodním parku Ötscher-Tormäuer, který je pro svou překrásnou krajinu přirovnáván k americkému Grand Canyonu. Jedná se o největší přírodní park Dolního Rakouska. Za výchozí bod jsme si zvolili Erlaufboden, kde se dá pohodlně zaparkovat a rovnou zaplout do přírody. Trasa se dá ale samozřejmě jít z různých stran.\nPůvodně jsme měli v plánu ujít okruh okolo vrcholku Ötscher, nakonec jsme to ale z časových důvodů přehodnotili, abychom se nemuseli vracet za tmy (což se nám stejně tak úplně nepodařilo :D). Cesta kaňonem totiž není zas tak úplně bezpečná - často vede po dřevěných mostech, které nejsou jištěny žádným zábradlím. Pokud vám tedy nedělají dobře výšky, raději moc nekoukejte dolů, kde si cestu klestí říčka Erlauf . Její voda je však tak neuvěřitelně průzračná, že se nedá tou krásou nepokochat (raději z nějakého bezpečnějšího zpevněného místa ;-)).\nPřestože ráno v Lunzu bylo ošklivě mlhavé, už po cestě se neuvěřitelně vyčasilo a bylo víc než jisté, že nám bude dopřán další krásný slunečný den.\nNaší první větší zastávkou se stal vodopád Lassingfall. Je potřeba sejít (respektive vystoupat) k němu z původní cesty, ale zacházka trvá ani ne hodinu a pokud máte dost času, určitě stojí za vidění. Můžu však prozradit, že na žluté turistické trase vás čekají ještě mnohem hezčí vodopády.\nPo další cca hodině chůze narazíte na výletní hostinec Ötscherhias. Ten už byl v tuto roční dobu pochopitelně zavřený, ale aspoň nám nikdo nebránil vytáhnout si naše domácí obložené bagety a na jeho terase nerušeně poobědvat :-).\nCesta nás zavedla až k překrásnému vodopádu Mirafall, který byl skutečným zlatým hřebem naší túry. Na fotce bohužel vůbec nevynikne, ale pohled na něj doslova bere dech. Nachází se přímo vedle turistické stezky, takže můžete dojít až docela blízko k němu a nerušeně se kochat.\nZa Mirafallem jsme si spočítali, že přechod okolo Ötscheru už bohužel asi nestíháme. Rozhodli jsme se tedy, že to otočíme a vydáme se zpátky do Erlaufbodenu. Bylo to rozhodně moudré rozhodnutí, protože i tak nás čekala ještě docela dlouhá cesta zpět a bylo víc než jisté, že nás na ní zastihne tma. Naštěstí jsme s sebou měli čelovku, ale ani ta není samospasitelná a nevím jak vy, ale já si v nočních procházkách v kaňonu nijak zvlášť nelibuju. Když jsme před sebou uprostřed hluboké tmy zahlédli červené světýlko, krve by se ve mně nedořezal. Když přijdete blíž a zjistíte, že je to svíčka u pomníčku nějakýho týpka, který se tu zabil, taky vám to zrovna nepřidá 8-). Naštěstí jsme zvládli zpáteční cestu v rekordním tempu a o půl 6 už jsme seděli v bezpečí auta :-). (Ještě jsem si předtím stačila vylovit v říčce červený kámen domů na výstavku.)\nVzhledem k tomu, že ještě nebylo tak pozdě a nacházeli jsme se pouhých pár kilometrů od významného poutního místa Mariazellu, rozhodli jsme se, že se tam zajedeme podívat. Bazilika je skutečně nepřehlédnutelná - dnešní podoba chrámu pochází z doby mohutné přestavby v barokním slohu, která probíhala v letech 1644-1683.\nV Mariazellu jsme putování také zakončili - tou dobou už jsme za sebou koneckonců měli dobrých 15km. Pak už nás čekala pouze cesta domů, těstovinový salát na večeři, lahev vína a spoustu dílu HIMYMU :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/po-rakouskem-grand-canyonu/","summary":"\u003cp\u003eHned na první den jsme si naplánovali docela velkou túru po rakouském přírodním parku \u003cstrong\u003eÖtscher-Tormäuer\u003c/strong\u003e, který je pro svou překrásnou krajinu přirovnáván k americkému Grand Canyonu. Jedná se o největší přírodní park Dolního Rakouska. Za výchozí bod jsme si zvolili Erlaufboden, kde se dá pohodlně zaparkovat a rovnou zaplout do přírody. Trasa se dá ale samozřejmě jít z různých stran.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"po-rakouskem-grand-canyonu-01.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"grand_canyon_1\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/po-rakouskem-grand-canyonu/po-rakouskem-grand-canyonu-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePůvodně jsme měli v plánu ujít okruh okolo vrcholku \u003cstrong\u003eÖtscher\u003c/strong\u003e, nakonec jsme to ale z časových důvodů přehodnotili, abychom se nemuseli vracet za tmy (což se nám stejně tak úplně nepodařilo :D). Cesta kaňonem totiž není zas tak úplně bezpečná - často vede po dřevěných mostech, které nejsou jištěny žádným zábradlím. Pokud vám tedy nedělají dobře výšky, raději moc nekoukejte dolů, kde si cestu klestí říčka Erlauf \u003cstrong\u003e.\u003c/strong\u003e Její voda je však tak neuvěřitelně průzračná, že se nedá tou krásou nepokochat (raději z nějakého bezpečnějšího zpevněného místa ;-)).\u003c/p\u003e","title":"Po rakouském Grand Canyonu"},{"content":"Vy, co mě znáte a víte, jak si potrpím na teplo, asi správně tušíte, že (pod)zimní dovolená není zrovna můj styl. Voucher do Rakouska jsme zakoupili na Slevomatu už na konci léta, ale jak to tak bývá, než jsme se stačili rozhoupat, všechny slušné termíny byly rozebrané a nám nezbylo nic jiného, než si rezervovat ten na přelomu října a listopadu. Radost jsme z toho zprvu moc neměli, ale nakonec se ukázalo, že vyrazit na dovolenou po sezoně má hned několik výhod. A v případě, že vyjde počasí, už vůbec není důvod se rmoutit :-)!\nAle začnu pěkně popořadě. Směr Lunz am See jsme nabrali 31. října - se zpožděním, jako obvykle, ale o to natěšenější :D. Navíc nám na cestu krásně svítilo sluníčko, což nás plnilo optimismem, že by to s tím počasím nemuselo být zas tak špatné. Dálniční známku jsme si nezakoupili, ale rakouské silnice jsou přecejen trochu jiné kafe :D, takže cesta byla rychlá a příjemná. Několikrát jsme také zastavovali, abychom si vyfotili krásné rakouské vinice zabarvené do podzimu.\n\u0026ldquo;Brousek\u0026rdquo; (naše navigace) nás zavedl na scestí (rozuměj pochybnou lesní cestu pochybné kvality) pouze jednou - následně jsem si na ceduli přečetla, že o týden později se na této trase pojede rallye, což vysvětluje mnohé :D. V tom lese ovšem bylo tak krásně, že jsme to Brouskovi rázem odpustili.\nDalší velkou zastávku jsme udělali v Kremsu, městečku našeho partnerského gymnázia BORG 8-). Krems se mi na první pohled moc líbil - zastavili a nasvačili jsme se přímo na břehu Dunaje. (Mimochodem - kdyby vás to někoho zajímalo - v Kunsthalle právě vystavuje Yoko Ono ;-)\u0026hellip;)\nNásledující trasa probíhala skutečně malebnou krajinou - po levé straně Dunaj, po pravé vinice a před námi už se začaly zvolna vlnit Alpy. Nakonec jsme přejeli na protější břeh řeky a než jsme se nadáli, už jsme byli v Lunzu. Penzionek, ve kterém jsme byli ubytovaní, vlastní Češi, což bylo fajn hlavně kvůli tomu, že jsme se jich mohli bez obav poptat na všechno, co nás zajímalo. Nechali jsme si do mapy zakreslit zajímavosti, které bychom neměli minout, a hned po zabydlení jsme se vypravili k místnímu Lunzer See na obhlídku a na kešku. Ta byla důmyslně ukryta v blízkosti tohoto zajímavého mlýnku.\nNevýhodou podzimní dovolené je fakt, že dny jsou krátké a brzy se stmívá. Přestože jsme dělali, co jsme mohli, vraceli jsme se bez výjimky každý den za tmy. Co se tedy rozhodně vyplatí přibalit si s sebou do batohu, je baterka ;-).\nHodně jsme ocenili vlastní kuchyňku na pokoji - mohli jsme si tak večer vždycky uvařit něco teplého a horký čaj s citronem taky přišel vhod. První den jsme šli spát velice brzo, abychom načerpali síly na následující velkou túru po rakouském Grand Canyonu. O té vám povyprávím zase příště :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/prvni-obrazky-z-rakouska/","summary":"\u003cp\u003eVy, co mě znáte a víte, jak si potrpím na teplo, asi správně tušíte, že (pod)zimní dovolená není zrovna můj styl. Voucher do Rakouska jsme zakoupili na Slevomatu už na konci léta, ale jak to tak bývá, než jsme se stačili rozhoupat, všechny slušné termíny byly rozebrané a nám nezbylo nic jiného, než si rezervovat ten na přelomu října a listopadu. Radost jsme z toho zprvu moc neměli, ale nakonec se ukázalo, že vyrazit na dovolenou po sezoně má hned několik výhod. A v případě, že vyjde počasí, už vůbec není důvod se rmoutit :-)!\u003c/p\u003e","title":"První obrázky z Rakouska"},{"content":"Dnešní recept vznikl zcela neplánovaně. Po delší době nás cesta zavála do naší oblíbené rybárny u pana Šopíka. Neodolala jsem tedy a ulovila nám hezkého sumečka :-). Otázkou však bylo, jak ho upravit. Nakonec jsem někde na internetu našla recept, který mi přišel celkem snadný a zajímavý. A navíc jsem měla v mrazáku domácí špenát, takže bylo rozhodnuto!\nfilet ze sumečka(množství dle počtu strávníků)\nsekaný špenát\ntvrdý sýr (já použila uzený eidam)\nčesnek\nmáslo\nkoření: sůl, majoránka, paprika, kmín\ncibule\nkousek špeku\n2 polévkové lžíce polohrubé mouky\ncitronová šťáva\nFilety ze sumce si omyjeme, osolíme, pomažeme prolisovaným česnekem, posypeme majoránkou a pokapeme citronem. Takto připravenou rybku dáme odpočinout do lednice. Mezitím si na pánvi osmahneme na malé kousky nakrájený špek (doporučuji to s množstvím nepřehánět). Přidáme cibulku nakrájenou na měsíčky, orestujeme a poté doplníme ještě špenátem. Všechno necháme hezky prohřát a poté dáme stranou. Vymažeme si zapékací misku a vložíme do ní sumečka. Rybu posypeme směsí z polohrubé mouky, papriky a drceného kmínu a poklademe kousky másla. Já použila zapékací misky, které se dají rovnou použít i k servírování, takže jsem k rybě přidala už předvařené a nakořeněné brambory a dala to celé péct na 200°C do trouby. Rozpouštějící se máslo by mělo vytvořit spolu s moukou na povrchu filet křupavou krustu. Přibližně po 20ti minutách poklademe rybu špenátovou směsí, posypeme nahrubo nastrouhaným sýrem a necháme ještě chvíli zapékat. A je to hotovo :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/sumec-pod-spenatovou-dekou/","summary":"\u003cp\u003eDnešní recept vznikl zcela neplánovaně. Po delší době nás cesta zavála do naší oblíbené \u003ca href=\"http://www.rybarna.cz/\"\u003erybárny u pana Šopíka\u003c/a\u003e. Neodolala jsem tedy a ulovila nám hezkého sumečka :-). Otázkou však bylo, jak ho upravit. Nakonec jsem někde na internetu našla recept, který mi přišel celkem snadný a zajímavý. A navíc jsem měla v mrazáku domácí špenát, takže bylo rozhodnuto!\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003efilet ze sumečka\u003c/strong\u003e(množství dle počtu strávníků)\u003c/p\u003e\n\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003esekaný špenát\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003etvrdý sýr\u003c/strong\u003e (já použila uzený eidam)\u003c/p\u003e\n\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003ečesnek\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003emáslo\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\n\u003cp\u003ekoření: \u003cstrong\u003esůl, majoránka, paprika, kmín\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003ecibule\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\n\u003cp\u003ekousek \u003cstrong\u003ešpeku\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\n\u003cp\u003e2 polévkové lžíce \u003cstrong\u003epolohrubé mouky\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003ecitronová šťáva\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e","title":"Sumec pod špenátovou dekou"},{"content":"Říjen byl, alespoň na kosmetickém poli, měsícem minimalismu.\nZpevňující tělové mléko, Himalaya Po pozitivní zkušenosti s pleťovým krémem značky Himalaya jsem se rozhodla vyzkoušet nějaký další výrobek. Do oka mi padlo toto zpevňující mléko, které slibuje zlepšit pevnost, strukturu a elasticitu pleti. Obsahuje jakési přírodní oleje (z vlašských ořechů a světlice barvířské), které by tomuto efektu měly napomáhat. Vůni nemám moc k čemu přirovnat, ale působí na mě spíš přírodně než chemicky. Upřímně řečeno mi nepřipadá, že by došlo po dlouhodobějším použití k nějakému viditelnému zpevnění. Každopádně je však pokožka na dotek hezky vyhlazená a to taky není k zahození, že :).\nPleťová voda pro suchou a citlivou pleť, Lilien Tento výrobek jsem zakoupila v hypermarketu Albert a stál pár korun, takže jsem nečekala žádné zázraky. Přesto jsem z něj byla nakonec v mnoha ohledech nadšená. Jsou pleťovky, které za stejnou cenu nabízejí mnohem míň. Především mě potěšilo balení. Konečně někdo vymyslel praktické balení s dávkovačem na pleťovou vodu - lahvička má uzoučké hrdlo, takže stačí jen trošku zmáčknout a aplikujete si na tamponek přesně takové množství, jaké zrovna potřebujete. Geniální! Mít tohle všechny pleťové vody, ušetří mi to spoustu nervů :D. Dalším příjemným zjištěním bylo to, že se jedná o výrobek český. Tím lépe! (Jen tedy nevím, proč je většina potisku na lahvičce v angličtině - to je trochu \u0026ldquo;fail\u0026rdquo; :D\u0026hellip;) Výčet složení je překvapivě krátký, což už dneska taky není úplně běžné. Co se týče samotného výrobku, opět musím chválit. Voda má příjemnou svěží parfemaci (aloe vera?) a pleť hezky dočistí. Dá se dokonce použít i na odlíčení očí, a to moje oči nejsou z těch, které by snesly úplně všechno :D! Pravda, trošku vysušuje, ale jinak nemám, co bych vytkla. Vůbec bych se nebála tuhle pleťovku zařadit mezi své kosmetické stálice.\nHydratační krém proti volným radikálům, Lirene Krém Lirene jsem ukořistila ve výprodeji v Rossmanovi asi za pade a od té doby je z nás nerozlučná dvojka. Má světle modrou barvu a vůní mi strašně připomíná řadu Nivea Visage, což je paráda, protože tu jejich svěží parfemaci odjakživa zbožňuju. Krém je lehoučký, dobře se roztírá a rychle vstřebává. Přestože není příliš mastný, hezky hydratuje. Mám ráda ten lehce chladivý pocit, když se jím namažu a vsakuje se do pleti :-). Složení není zrovna přírodní, ale najdete v něm třeba modrou řasu, která váže a efektivně udržuje vodu hluboko v pokožce, extrakt z asijské trávy nebo vitamín B5. Krém má SPF 5 a výrobce jej doporučuje pro dehydratovanou, suchou či normální pleť. Myslím, že na léto, kdy chcete pleti dodat trochu vláhy, je to ideální volba. (Teď v zimě už určitě budu potřebovat něco mastnějšího.) Krém se výborně hodí i jako podklad pod make-up.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/rijnova-spotreba/","summary":"\u003cp\u003eŘíjen byl, alespoň na kosmetickém poli, měsícem minimalismu.\u003c/p\u003e\n\u003ch3 id=\"zpevňující-tělové-mléko-himalaya\"\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eZpevňující tělové mléko, Himalaya\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/h3\u003e\n\u003cp\u003ePo pozitivní zkušenosti s pleťovým krémem značky Himalaya jsem se rozhodla vyzkoušet nějaký další výrobek. Do oka mi padlo toto zpevňující mléko, které slibuje zlepšit pevnost, strukturu a elasticitu pleti. Obsahuje jakési přírodní oleje (z vlašských ořechů a světlice barvířské), které by tomuto efektu měly napomáhat. Vůni nemám moc k čemu přirovnat, ale působí na mě spíš přírodně než chemicky. Upřímně řečeno mi nepřipadá, že by došlo po dlouhodobějším použití k nějakému viditelnému zpevnění. Každopádně je však pokožka na dotek hezky vyhlazená a to taky není k zahození, že :).\u003c/p\u003e","title":"Říjnová spotřeba"},{"content":"Zatímco většina z nás netrpělivě čeká na výsledky letošních voleb, já si zavzpomínám na zajímavé tituly měsíce října. A možná nebude náhoda, že jsou téměř všechny tak trochu k tématu\u0026hellip;\nAnne Franková - Deník\nTuto knihu asi netřeba představovat. Přesto musím říct, že obsahově mě překvapila. Deník je jednoznačným svědectvím o tom, že i na pozadí válečných událostí mají všichni lidé stejné problémy, stejné starosti a pochybnosti jako my všichni. Přestože jsem viděla spoustu válečných filmů, nic nemůže být autentičtější než skutečná výpověď někoho, kdo všechny ty hrůzy na vlastní kůži zažil. Ač kniha nepůsobí depresivně, Anne je optimistická a doufá v dobrý konec, člověk se neubrání pocitu mrazu v zádech. Kolik \u0026ldquo;obyčejných\u0026rdquo; věcí nám dnes připadá zcela samozřejmých! Knížka je jistým políčkem do obličeje v tom smyslu, že vám dojde, jak si dnes skutečně všichni žijeme v hojnosti a přepychu a máme mnohem víc, než kolik potřebujeme.\nV tom do značné míry spočívá rozdíl mezi matkou a mnou. Její rada při těžkomyslnosti zní: \u0026ldquo;Mysli na všechnu bídu ve světě a raduj se, že ji nezažíváš.\u0026rdquo; Moje rada zní: \u0026quot; Vyjdi ven do polí, do přírody a na slunce. Vyjdi ven a snaž se najít štěstí v sobě. Mysli na všechno krásné, co je ještě v tobě a kolem tebe, a buď šťastná!\u0026quot;\nSpíš než o událostech války je však Deník náhledem do složitého vztahu Anne ke svým rodičům. Vzhledem k tomu, že Deník shrnuje období válečných let 1942-1944, kdy se Frankovi spolu s dalšími čtyřmi osobami ukrývali před nacisty a Anne bylo mezi třinácti a patnácti lety, vystihuje také jakýsi přerod a vývoj Anniny osobnosti, ztrátu dětských iluzí\u0026hellip; Je velmi zajímavé pozorovat, jak v prvním roce válečného ukrývání působí Anne ještě jako dítě a jak se postupně vyvíjí její názory až do srpna 1944, kdy je jejich úkryt prozrazen a Židé odvlečení do koncentračních táborů. Jak možná víte, ze všech ukrývajících osob přežil pouze Annin otec. Ten byl také tím, kdo se postaral o knižní vydání Annina deníku.\nJosef Škvorecký - Tankový prapor\nK četbě mě tentokrát inspiroval zajímavý dokument o Josefu Škvoreckém, který jsem shlédla někdy před dvěma měsíci, marodíce v peřinách. Zpočátku jsem moc nevěřila, že by mě mohla knížka z vojenského prostředí minulého režimu bavit, ale Škvorecký to prostě umí podat. U některých scén, mezi nimiž bych vyzdvihla především zkoušky Fučíkova odznaku či pohádku O tajemné prdeli, jsem se musela smát nahlas :D. Kritizované vulgarismy mě nijak nepohoršují - podle mě to k vyprávění z takovéhoto prostředí patří a bez nich by spousta scén ztratila \u0026ldquo;šťávu\u0026rdquo; a vtip. Na druhou stranu - přijde mi, že knížka postrádá jakési hlubší poselství. Prostě jen popisuje absurdnost tehdejší doby a \u0026ldquo;služby vlasti\u0026rdquo; a vysmívá se nadřízeným. I tak si ale myslím, že tahle klasika stojí za přečtení, zvlášť pro nás mladší ročníky, vojnou (díkybohu) netknuté ;-). A pokud mohu trochu spoilovat\u0026hellip; počkejte si na docela překvapivý konec, za který by se nemusel stydět ani Roald Dahl :D!\nJ. Hanzelka \u0026amp; M. Zikmund - Afrika snů a skutečnosti 2\nOpět jsem propadla kouzlu tohoto dobrodružného cestopisu a vydala se s oběma pány přímo do rovníkové Afriky. Ve druhém díle se můžete těšit na zdolávání Kilimandžára, překročení rovníku, setkání s kmenem Masajů, probuzení sopky a mnoho dalších epizod. A pozor, tento díl je ještě mnohem napínavější než kniha první :-)!\nPaolo Hewitt - LOVE ME DO (50 osudových dnů ze života Beatles)\nDo této překrásné publikace jsem se nedávno zamilovala v Luxoru při nakupování prvních vánočních dárků. O to větší bylo mé nadšení, když se mi ještě ten samý týden poštěstilo ulovit Love Me Do v KM knihovně! Knížka je pojata poměrně originálně - skládá se z 50ti kapitol, z nichž každá je věnována jednomu významnému dni z historie Beatles. Kapitoly jsou uspořádané chronologicky, takže vyprávění začíná seznámením Johna a Paula a končí úmrtím George Harrisona. Moc se mi líbí také grafické zpracování knihy a veliké černobílé fotografie, kterými je publikace doplněna. Jedná se přitom často o zajímavé, méně známé snímky. Už kvůli těm fotkám bych si tuhle knížku moc přála mít doma v knihovničce O:)\u0026hellip; Ani na obsahovou stránku si nemůžu stěžovat. Přestože kniha přibližuje notoricky známá fakta, dává jim nový kontext a často nabízí i nový úhel pohledu. Nikdy mě nepřestane fascinovat, že i po tolika letech je na Beatles stále co objevovat! No, řeknu vám, že tenhle poklad budu do knihovny vracet jen s těžkým srdcem :D! Ježíšku O:)\u0026hellip;???\nJulius Fučík - Reportáž psaná na oprátce\nDílko, které už naše generace naštěstí nemusela řadit k povinné četbě :D\u0026hellip; Možná právě proto jsem po něm ze zvědavosti sáhla. Hlavním impulzem byla ovšem má rozprava s Terkou, která mi prozradila, že Reportáž je považována za nejpřekládanější českou knihu, což mi přišlo dost překvapivé :O. Už proto jsem cítila potřebu doplnit si mezery o tento slavný počin Juldy Fuldy. O čem to celé je, stejně jako okolnosti vzniku tohoto ne příliš rozsáhlého díla, asi všichni tak nějak víte a znáte. Julius Fučík, novinář a nadšený komunista, byl za války jako účastník odboje zadržen nacisty a vězněn na Pankráci, odkud se jeho Reportáž podařilo za pomoci dozorců propašovat ven a uchovat pro budoucí generace. Přestože pravost rukopisu byla několikrát zpochybňována, nikdy se neprokázalo, že by jejím autorem Fučík nebyl. Fučíkův příběh i samotný vznik Reportáže je bezpochyby zajímavý - ke své škodě však bylo jeho dílo komunisty zneužito a této nálepky se asi Reportáž už nikdy zcela nezbaví. Sama mám z četby poněkud rozporuplné pocity, nicméně pominu-li několik \u0026ldquo;zapálených\u0026rdquo; pasáží, nemůžu popřít, že se mě Fučíkův příběh skutečně dotknul. Bohužel jsem však sehnala v knihovně pouze verzi vydanou před revolucí. Kompletní kritické vydání vyšlo teprve roku 1995.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/rijnove-pocteni/","summary":"\u003cp\u003eZatímco většina z nás netrpělivě čeká na výsledky letošních voleb, já si zavzpomínám na zajímavé tituly měsíce října. A možná nebude náhoda, že jsou téměř všechny tak trochu k tématu\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eAnne Franková - Deník\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTuto knihu asi netřeba představovat. Přesto musím říct, že obsahově mě překvapila. \u003cem\u003eDeník\u003c/em\u003e je jednoznačným svědectvím o tom, že i na pozadí válečných událostí mají všichni lidé stejné problémy, stejné starosti a pochybnosti jako my všichni. Přestože jsem viděla spoustu válečných filmů, nic nemůže být autentičtější než skutečná výpověď někoho, kdo všechny ty hrůzy na vlastní kůži zažil. Ač kniha nepůsobí depresivně, Anne je optimistická a doufá v dobrý konec, člověk se neubrání pocitu mrazu v zádech. Kolik \u0026ldquo;obyčejných\u0026rdquo; věcí nám dnes připadá zcela samozřejmých! Knížka je jistým políčkem do obličeje v tom smyslu, že vám dojde, jak si dnes skutečně všichni žijeme v hojnosti a přepychu a máme mnohem víc, než kolik potřebujeme.\u003c/p\u003e","title":"Říjnové počtení"},{"content":"\u0026quot;\u0026hellip;just in time\nwhile I was searching for a rhyme\nyou came along\u0026hellip;\u0026quot;\nVážně nevím, jak to dělá, ale jeho songy si můžu přehrávat celý den dokola za sebou a pořád jich nemám dost. Stejně jako v případě \u0026ldquo;New\u0026rdquo; - ochutnávkového hitu ze zbrusu nového stejnojmenného alba, které Paul McCartney včera představil světu. Je v něm tolik energie, že vůbec nechápu, kde se to v Paulovi (v jeho věku!) bere. Co ale vím naprosto bezpečně, je fakt, že s jeho muzikou se zdá svět vždycky mnohem hezčí :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/old-new-paul/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u0026quot;\u0026hellip;just in time\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003ewhile I was searching for a rhyme\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003eyou came along\u0026hellip;\u0026quot;\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eVážně nevím, jak to dělá, ale jeho songy si můžu přehrávat celý den dokola za sebou a pořád jich nemám dost. Stejně jako v případě \u0026ldquo;New\u0026rdquo; - ochutnávkového hitu ze zbrusu nového stejnojmenného alba, které Paul McCartney včera představil světu. Je v něm tolik energie, že vůbec nechápu, kde se to v Paulovi (v jeho věku!) bere. Co ale vím naprosto bezpečně, je fakt, že s jeho muzikou se zdá svět vždycky mnohem hezčí :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Old NEW Paul"},{"content":"Mohla bych vám povykládat, kde měli nejlepší burčák, kde mazali chleba se sádlem nejtlustší vrstvou a kde prodávali XXL langoše. Ale je mi jasný, že vás stejně nejvíc zajímá, kdo se opil a jaké tropil nepřístojnosti :D. A tak vám to ulehčím: opili jsme se všichni, motali jsme se mezi vinicema s kalíškama, fotili se \u0026ldquo;na instagram\u0026rdquo; a hlavně si hladili ta nejkrásnější prasečí miminka (měla teprve 1 den!) s roztomile zakroucenýma ocáskama! Burčákové putování s Dankou a jejíma kamarádama v kulisách podzimu zkrátka nemělo chybu :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/burcakovy-pochod-v-mutenicich/","summary":"\u003cp\u003eMohla bych vám povykládat, kde měli nejlepší burčák, kde mazali chleba se sádlem nejtlustší vrstvou a kde prodávali XXL langoše. Ale je mi jasný, že vás stejně nejvíc zajímá, kdo se opil a jaké tropil nepřístojnosti :D. A tak vám to ulehčím: opili jsme se všichni, motali jsme se mezi vinicema s kalíškama, fotili se \u0026ldquo;na instagram\u0026rdquo; a hlavně si hladili ta nejkrásnější prasečí miminka (měla teprve 1 den!) s roztomile zakroucenýma ocáskama! Burčákové putování s Dankou a jejíma kamarádama v kulisách podzimu zkrátka nemělo chybu :-)!\u003c/p\u003e","title":"Burčákový pochod v Mutěnicích"},{"content":"Ráda bych vám něco napsala, ale protože nemám zrovna žádný nápad na článek, rozhodla jsem se podělit se s vámi alespoň o jeden tip na hand-made pokojovou fontánku, kterou sestrojil můj šikovný muž :-). K nápadu na výrobu fontány jsme přišli v létě v Příbrami a hned jsme se začali zaobírat sháněním vhodného materiálu:\nhliněné květináče různé velikosti (2 malé a 1 střední) hliněné misky pod květináč (1 velikou a hlubokou, 2 střední a 3 malé) čerpadlo kousek gumové hadice pilníky různých velikostí vrtačku nějakou rostlinku na dekoraci kamínky na dekoraci Většinu potřebného materiálu se nám podařilo sehnat v Hornbachu - mají tam opravdu velký výběr květináčů různých velikostí a misky jsou zevnitř už naglazované. Postupovali jsme přibližně podle návodu v tomto videu:\nNenechte se zmást - všechno to vypadá tak trapně jednoduše, ale pravda je, že především provrtávání otvorů a pilování květináčů nebyla žádná sranda a nešlo to zas tak snadno. Docela složité bylo také odhadnout správnou velikost a hloubku otvoru, aby voda stékala plynule. A jak celé naše snažení nakonec dopadlo?\nFontánka vyluzuje úžasně uklidňující zvuk (alespoň já to bublání prostě miluju :D)\u0026hellip; Nicméně po tom víkendu plném lopocení (dvě návštěvy Hornbachu, sbírání kamínků v lomu pod Klajdovkou a večerní nekonečné kutění) jsme upustili od našeho původního plánu vyrobit podobnou fontánu všem okolo nás k Vánocům :D. Každopádně sklízí nadšené ohlasy ze všech stran, takže pokud se toho nebojíte, směle do práce! Výsledek stojí za to :-)!!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/fontana-z-kvetinacu/","summary":"\u003cp\u003eRáda bych vám něco napsala, ale protože nemám zrovna žádný nápad na článek, rozhodla jsem se podělit se s vámi alespoň o jeden tip na hand-made pokojovou fontánku, kterou sestrojil můj šikovný muž :-). K nápadu na výrobu fontány jsme přišli v létě v Příbrami a hned jsme se začali zaobírat sháněním vhodného materiálu:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ehliněné květináče různé velikosti (2 malé a 1 střední)\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ehliněné misky pod květináč (1 velikou a hlubokou, 2 střední a 3 malé)\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ečerpadlo\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ekousek gumové hadice\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003epilníky různých velikostí\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003evrtačku\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003enějakou rostlinku na dekoraci\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ekamínky na dekoraci\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eVětšinu potřebného materiálu se nám podařilo sehnat v Hornbachu - mají tam opravdu velký výběr květináčů různých velikostí a misky jsou zevnitř už naglazované. Postupovali jsme přibližně podle návodu v tomto videu:\u003c/p\u003e","title":"Fontána z květináčů"},{"content":"Léto za námi, zima na krku\u0026hellip; A protože to letos tak rychle uteklo a já na naši červencovou dovolenou ráda vzpomínám, rozhodla jsem se věnovat jí ještě jeden malý článek a vecpat do něj to, co se nikam jinam nevešlo.\nLondýnské metro Moc jsem se o něm nerozepisovala, ale určitě stojí za zmínku. Přestože jeho síť je ještě hustší, než v případě toho pařížského, orientace nám nedělala vůbec žádný problém. Všechno bylo perfektně značené, takže se skoro nedalo zabloudit. A ačkoliv je doprava v Londýně mnohem dražší než ta v Paříži, čistota vagonů i stanic je nesrovnatelná. Francouzi holt asi budou větší čuňátka :D\u0026hellip; A s prehistorickými vagony jsme se tu také nesetkali. 1:0 pro Londýn :-)\nZastávka metra na Piccadilly\nLondýňané Možná jsme měli jen štěstí na fajn lidi, ale v podstatě v nás obyvatelé Londýna zanechali ty nejlepší dojmy. Od milé obsluhy v bance přes personál našeho hotelu až po prodavače v obchodech. Všichni byli zdvořilí a usměvaví. V nádražce, kde jsme si poprvé dali fish \u0026amp; chips se s námi dokonce dal do řeči sympatický pán od sousedního stolu a pochválil Péťovi, že mu ladí peněženka ke kraťasům :D. Další milá příhoda se nám stala v metru, kde nám jeden mladík uvolnil místo, abychom si s Péťou mohli sednout vedle sebe - jen tak. Tohle by se v Čechách stát opravdu nemohlo :D\u0026hellip;\nMůžeme doporučit :)\nAnglická kuchyně \u0026hellip; nemá ve světě příliš dobrou pověst, ale já si nemůžu pomoct - mně v Londýně chutnalo :-). Zamilovala jsem si jejich pomazánky ze Sainsbury\u0026rsquo;s - na tu s kari kuřetem nebo z cizrny dodneška s láskou vzpomínám. Taky tousťák mají moc dobrej, fakt :D! Je tedy pravda, že ta jejich strava nepůsobí zrovna dvakrát zdravě - v obchodech regály přetékají spoustou polotovarů, které stačí jen ohřát v mikrovlnce, a také hromadou sladkého (a výborného!) pečiva. Co mě neokouzlilo? Jednoznačně fish \u0026amp; chips. Co mi nechutnalo? To jejich pivo - ale to víte, jsme holt zhýčkaní :D! A co je hřích neochutnat? Cokoliv ze stánků v Camdenu :-)\u0026hellip;\nStylovka\nKde se nám nejvíc líbilo Nebude to žádné překvapení, když řeknu, že v Camdenu. Nepopsatelná atmosféra a tolik věcí k vidění i k ochutnání! Z parků nás nejvíc okouzlil rozkvetlý Regent\u0026rsquo;s Park a z muzejí určitě Science museum. A jedním z největších zážitků pro mě pochopitelně byla návštěva Abbey Road a Beatlesáckého shopu. Svou atmosférou nás okouzlil také Borough Market a hrozně ráda vzpomínám i na jízdu v červeném autobuse :-).\nOldschool bus\nCo jsme nestihli Mít ještě pár dnů navíc, určitě si uděláme výlet do Notting Hillu, Soho, Covent Garden a projdeme si všechna zbývající patra v londýnských muzejích - hlavně v tom vědeckém! \u0026ldquo;Na příště\u0026rdquo; jsme si nechali také interiéry Westminster Abbey a St. Paul\u0026rsquo;s Cathedral. Nestihli jsme ani nádraží King\u0026rsquo;s Cross, kde se můžete vyfotit na nástupišti 9 a 3/4 jako Harry Potter (prý tam bývají strašný fronty :D). A taky Garden Lodge v Kensingtonu - sídlo, ve kterém žil v posledních letech Freddie Mercury, povinné místo návštěvy pro každého fanouška. No, napadlo mě to, až už jsme byli doma, sorry, Freddie :-)\u0026hellip;\nTak příště ;-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/londynsky-bonus/","summary":"\u003cp\u003eLéto za námi, zima na krku\u0026hellip; A protože to letos tak rychle uteklo a já na naši červencovou dovolenou ráda vzpomínám, rozhodla jsem se věnovat jí ještě jeden malý článek a vecpat do něj to, co se nikam jinam nevešlo.\u003c/p\u003e\n\u003ch3 id=\"londýnské-metro\"\u003eLondýnské metro\u003c/h3\u003e\n\u003cp\u003eMoc jsem se o něm nerozepisovala, ale určitě stojí za zmínku. Přestože jeho síť je ještě hustší, než v případě toho pařížského, orientace nám nedělala vůbec žádný problém. Všechno bylo perfektně značené, takže se skoro nedalo zabloudit. A ačkoliv je doprava v Londýně mnohem dražší než ta v Paříži, čistota vagonů i stanic je nesrovnatelná. Francouzi holt asi budou větší čuňátka :D\u0026hellip; A s prehistorickými vagony jsme se tu také nesetkali. 1:0 pro Londýn :-)\u003c/p\u003e","title":"Londýnský bonus"},{"content":"Poslední dobou mi přijde, že v drogeriích stále probíhají nějaké super akce, vnucují mi slevové kupónky a jinými způsoby mě povzbuzují v utrácení. Tak si říkám, že je nejvyšší čas začít s nakupováním vánočních dárků :D\u0026hellip;\nKrém na ruce s bambuckým máslem, Balea Toto pumpičkové balení krému na ruce je pro mě jeden z nejlepších drogérkových objevů ever. Opravdu jsem si nevšimla, že by něco podobného vyráběly ještě nějaké jiné značky (kdyžtak mě vyveďte z omylu). Jedná se spíš o tekutější emulzi, ale musím říct, že s nedostatečnou hydratací nemám problém. Ruce hezky zjemní a navíc se rychle vsákne bez toho, že by je zanechala ulepené. Krém obsahuje bambucké máslo, panthenol a arganový olej a mám takový dojem, že se jedná v podstatě o totožný výrobek, jako hydratační tělový krém z březnové DROGy. Složení je prakticky stejné a vůně jakbysmet.\nOdličovací mléko pro normální a smíšenou pleť, Dermacol Za značky Dermacol mám pořád tak trochu smíšené pocity. Hodně lidí si ji nemůže vynachválit, ale to, co jsem kdy vyzkoušela já, mi přišlo víceméně průměrné. Stejné je to i v tomto případě. Odličovací mléko pro normální a smíšenou pleť má klasickou vůni a obsahuje panthenol a vitamín E, které pleť regenerují a působí protizánětlivě. Mléko je dost hutné, takže ho při odličování spotřebuji víc a rychleji mi tak ubývá. Odlíčí ale všechno, i řasenku, když ji příležitostně použiji. Mám-li to nějak shrnout, žádné nadšení se tentokrát nekonalo a přestože výrobek není špatný, myslím že stejnou službu vám prokáží i odličovače od levnějších značek. Já osobně se k tomuto mléku už vracet asi nebudu.\nHydratační tělový krém, Balea Na své letní cestování jsem si pořídila tento univerzální krém s vitamínem E. Je hodně řídký, takže ta hydratace je podle mě zavádějící a nedostatečná - ale na cestách se to přežije. Dá se použít na tělo, ruce i obličej a to je jeho hlavní plus. Voní celkem neutrálně - není to sice nic okouzlujícího, ale ani rušivého. Krém se vstřebává na můj vkus dost pomalu, člověk je po něm takový mokrý a ulepený\u0026hellip; no když nad tím tak přemýšlím, asi bych na výrobku našla víc mínusů než plusů. Za sebe tedy bohužel moc nedoporučuju. Jistě v drogeriích objevíte lepší univerzální krémy, byť asi ne za tak příjemný peníz :-)\u0026hellip;\nVzorek make-upu Pure Light, Yves Rocher (odstín Beige 200 TEINT CLAIR) Tento vzoreček jsem dostala od Yves Rocher k narozeninám :D. Make-up mě potěšil (možná i víc než loňská bižu, kterou jsem nakonec stejně poslala dál), protože jsem zrovna vypotřebovala svůj Lasting Finish a těšila jsem se, že zase vyzkouším něco nového. Maličké 7ml balení je praktické a ideální na cesty. Teď už neodhadnu, na kolik použití mi vystačil, ale rozhodně mi vydržel déle, než jsem očekávala.\nPodle popisu z oficiálních YR stránek se má jednat o lehký rozjasňující make-up. Obsahuje výtažek z rýže, který zlepšuje buněčné dýchání pleti. Co se týče mých dojmů: make-up je poměrně řídký a tím pádem také ne příliš krycí. Pleť trochu sjednotí, ale že by něco skutečně zakryl, s tím moc nepočítejte. Obličej skutečně trochu projasní, ale to je z pozitivních efektů asi tak vše. Přestože se nejedná o ten úplně nejsvětlejší odstín, teď na konci léta mi make-up docela pěkně sednul - respektive trochu vyrovnal poměr bílý obličej : opálené tělo ;-). V akci se dá Pure Light sehnat cca za 300Kč, což mi přijde jako naprosto nekřesťanská cena na to, že make-up nic zvláštního s pletí nedělá a už vůbec nic nezakryje.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zarijova-spotreba/","summary":"\u003cp\u003ePoslední dobou mi přijde, že v drogeriích stále probíhají nějaké super akce, vnucují mi slevové kupónky a jinými způsoby mě povzbuzují v utrácení. Tak si říkám, že je nejvyšší čas začít s nakupováním vánočních dárků :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003ch3 id=\"krém-na-ruce-s-bambuckým-máslem-balea\"\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eKrém na ruce s bambuckým máslem, Balea\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/h3\u003e\n\u003cp\u003eToto pumpičkové balení krému na ruce je pro mě jeden z nejlepších drogérkových objevů ever. Opravdu jsem si nevšimla, že by něco podobného vyráběly ještě nějaké jiné značky (kdyžtak mě vyveďte z omylu). Jedná se spíš o tekutější emulzi, ale musím říct, že s nedostatečnou hydratací nemám problém. Ruce hezky zjemní a navíc se rychle vsákne bez toho, že by je zanechala ulepené. Krém obsahuje bambucké máslo, panthenol a arganový olej a mám takový dojem, že se jedná v podstatě o totožný výrobek, jako hydratační tělový krém z březnové DROGy. Složení je prakticky stejné a vůně jakbysmet.\u003c/p\u003e","title":"Záříjová spotřeba"},{"content":"Opět přichází mé oblíbené čtenářské období - podzim :-)\u0026hellip;\nDan Millman - Cesta pokojného bojovníka\nTuto knížku mi zapůjčil Péťa K., když jsme spolu byli coworkovat v Kafecu. Je to opět jedna z těch \u0026ldquo;motivačních\u0026rdquo; a tentokrát dokonce autobiografická. Dan Millman, někdejší mistr světa v gymnastice, v ní líčí příběh své niterní cesty, která započala jedné noci u benzínové pumpy, kde se Dan setkal se svým guru, jemuž dal jméno Sokrates. Musím říct, že zpočátku mě kniha moc nenadchla - nejedná se totiž o žádný literární skvost a je vidět, že autor není primárně spisovatelem. Vyprávění mi přišlo chaotické, unikaly mi v něm pointy a obě hlavní postavy mi byly značně nesympatické :D. Jak ale přicházela Danova \u0026ldquo;proměna\u0026rdquo;, měnil se i můj názor na jeho knihu, věci do sebe začaly zapadat a příběh mě pohltil. Na knížce mi vadily především ojedinělé \u0026ldquo;sci-fi\u0026rdquo; prvky - u tohoto typu literatury totiž oceňuju hlavně jejich reálnost, díky které se můžu s poselstvím knihy snadněji ztotožnit. Tady to tak úplně nešlo a R.S. Sharma to podle mě prostě umí napsat líp. Doufala jsem také v nějaký originálnější konec. Ale na druhou stranu - svou hloubku to mělo, takže není důvod si Cestu pokojného bojovníka nepřečíst, pokud se vám také někdy dostane do rukou :-).\nApril Lindnerová - Jane\nNa tuhle knihu s podtitulem \u0026ldquo;Moderní příběh Jany Eyrové\u0026rdquo; jsem měla políčeno už od chvíle, kdy vyšly první recenze. Nejsem člověk, který by lpěl na tradičním pojetí literární klasiky. Naopak si myslím, že někdy může moderní převyprávění pomoct a přiblížit vynikající dílo mladé generaci čtenářů. Proto mi originální pojetí nestárnoucího příběhu přišlo jako super nápad a doufala jsem, že autorka na to půjde s vtipem a nadhledem. Hlavní hrdinkou knihy je devatenáctiletá a čerstvě osiřelá dívka jménem Jane. Ze dne na den se ocitne bez prostředků, a protože nemá peníze na zaplacení školného, odchází z univerzity hledat si práci. Tu skutečně brzy nachází a stává se chůvou v Thornfield Parku - honosném sídle pana Rathburna, rockové hvězdy s divokou minulostí :D\u0026hellip; Víc z děje asi nemá cenu prozrazovat. Samozřejmě je dobré znát původní verzi Jany Eyrové - díky tomu vás bude knížka bavit mnohem víc. Nicméně Jane je napsaná natolik chytlavě, že se vám určitě bude příběh líbit i bez předchozí čtenářské zkušenosti. Na závěr už zbývá jen dodat, že autorka chystá další knihu - Catherine - která má být variací na slavný román Na větrné hůrce. A já říkám, že se na něj už zatraceně těším :-)!\nSophie Kinsella - Shopaholik za hranicemi\nSophie Kinsella prostě nikdy nezklame :-)! Její knížky jsou plné humoru, nadhledu a hlavně dobrých konců. Shopaholik za hranicemi je pokračováním příběhu Becky Bloomwoodové (kterou mimochodem pasuji na jednu z mých nejoblíbenějších literárních postav :D!), šestadvacetileté dívky z Londýna, posedlé nakupováním. Pokud tedy máte černé svědomí z nákupu něčeho, co jste tak úplně nepotřebovali, tahle knížka vás jej stoprocentně zbaví :D. Moc MOC doporučuji pro všechny pochmurné podzimní dny nebo kdykoliv, až budete potřebovat zlepšit náladu :-).\nPozn. Na knížce mě zaujalo jisté kouzlo nechtěného, a sice že děj autorka (jistě zcela neplánovaně) umístila do New Yorku v září roku 2001. V kontextu tehdejších událostí tak zůstávají problémy Becky Bloomwoodové poněkud\u0026hellip; malicherné. Ale za to Sophie Kinsella pochopitelně nemůže.\nMiloš Holas - Pátrejte s námi\nA opět jedna knížka od Péti K. Tuto jsem od něj pro změnu dostala k dvaadvacetinám, včetně originálního věnování :D! Jedná se o 3 dětské příběhy, každý s jinou zápletkou, ale se stejnou trojicí hrdinů. Z dětských knížek nikdy nevyrostu, takže v tomto směru mě výběr rozhodně neurazil :D. Knížka je napsaná docela čtivě, vadilo mi jen občasné moralizování, které v dětských knížkách nemám moc ráda. Toleruju ho leda tak u Káji Maříka, na kterého si nenechám šáhnout :D. A nakonec přidávám jedničku za hezké ilustrace, ty ocením vždycky :-).\nFrancis Scott Fitzgerald - Velký Gatsby\nVelký Gatsby se stal díky stejnojmennému filmu aktuálním fenoménem, a tak jsem ani já neodolala a přinesla si z knihovny jednoho Fitzgeralda. K ději asi není potřeba nějakých sáhodlouhých řečí - vypravěčem knihy je Nick Carraway, mladík, který se spřátelí se zámožným a oblíbeným Jayem Gatsbym. Ten je shodou náhod bývalou láskou Nickovy sestřenice Daisy, která se sice už během let vdala, ale v manželství není příliš spokojená a menšímu povyražení s Gatsbym se nijak nebrání ;-). Velký Gatsby se odvíjí jako obyčejná love story jen do chvíle, než je milostný trojúhelník (naneštěstí ne jediný v tomto příběhu) odhalen a dochází k tragédii\u0026hellip;\nMusím říct, že zpočátku mě příběh příliš neoslovil, ale postupně začal děj gradovat a ke konci už jsem nemohla od knížky odejít, aniž bych nezjistila, jak to celé dopadne. Velký Gatsby je vlastně velice krátké dílko, které se dá v pohodě přečíst za jedno odpoledne. U takových knížek mám většinou trochu problém v tom, že si za tak krátkou chvíli nestihnu vybudovat k hrdinům žádný \u0026ldquo;vztah\u0026rdquo;. V případě Gatsbyho pak přichází problém číslo dvě - a sice že postavy ve čtenáři nevzbuzují tolik sympatií, aby si s nimi vůbec nějaký vztah chtěl vybudovat. Přesto si myslím, že ve vás Gatsby zanechá silný dojem (a nejspíš stejně jako já okamžitě zatoužíte podívat se, jak se s tématem poprali filmaři).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zarijove-pocteni-2/","summary":"\u003cp\u003eOpět přichází mé oblíbené čtenářské období - podzim :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003eDan Millman - Cesta pokojného bojovníka\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTuto knížku mi zapůjčil Péťa K., když jsme spolu byli coworkovat v Kafecu. Je to opět jedna z těch \u0026ldquo;motivačních\u0026rdquo; a tentokrát dokonce autobiografická. Dan Millman, někdejší mistr světa v gymnastice, v ní líčí příběh své niterní cesty, která započala jedné noci u benzínové pumpy, kde se Dan setkal se svým guru, jemuž dal jméno Sokrates. Musím říct, že zpočátku mě kniha moc nenadchla - nejedná se totiž o žádný literární skvost a je vidět, že autor není primárně spisovatelem. Vyprávění mi přišlo chaotické, unikaly mi v něm pointy a obě hlavní postavy mi byly značně nesympatické :D. Jak ale přicházela Danova \u0026ldquo;proměna\u0026rdquo;, měnil se i můj názor na jeho knihu, věci do sebe začaly zapadat a příběh mě pohltil. Na knížce mi vadily především ojedinělé \u0026ldquo;sci-fi\u0026rdquo; prvky - u tohoto typu literatury totiž oceňuju hlavně jejich reálnost, díky které se můžu s poselstvím knihy snadněji ztotožnit. Tady to tak úplně nešlo a R.S. Sharma to podle mě prostě umí napsat líp. Doufala jsem také v nějaký originálnější konec. Ale na druhou stranu - svou hloubku to mělo, takže není důvod si \u003cem\u003eCestu pokojného bojovníka\u003c/em\u003e nepřečíst, pokud se vám také někdy dostane do rukou :-).\u003c/p\u003e","title":"Záříjové počtení"},{"content":"Vím, že ne všechny z vás zajímá tahle kosmetická rubrika, ale dneska tady mám docela dobrý tip, který by mohl využít každý. E-shop značky Dermacol připravil pro své zákazníky motivační program. V jeho rámci nabízí každému nově registrovanému zákazníkovi e-shopu finanční bonus ve výši 200Kč. Poté, co se na stránkách www.dermacol.cz zaregistrujete (trvá to jen chviličku), obdržíte na své konto dvě stovky, které můžete okamžitě využít k nákupu. Není to limitované žádným \u0026ldquo;nakupte nad 500\u0026rdquo;, jako tomu v podobných případech obvykle bývá. Háček to má jediný - a sice že těch 200Kč musíte využít do 3 dnů od registrace, jinak vám propadnou. Pokud si necháte balíček zaslat poštou, vyjde vás asi na 80 Kč, což je pořád dost fajn cena. V případě, že si balíček vyzvednete v Praze v Černé růži, neplatíte vůbec nic. A to už se fakt vyplatí ;-)!\nRozhodla jsem se, že tuhle akci tedy vyzkouším a zjistím, jestli těch háčků náhodou nebude víc. Objednala jsem si dvě tělová mléka, během druhého dne už mi přišla SMSka, že moje objednávka je připravená k vyzvednutí a v pátek mi ji Péťa dovezl z Prahy. Všechno bylo naprosto bez problémů (musela jsem jen napsat do e-mailu, že balíček nebudu vyzvedávat já osobně).\nCeny v e-shopu mi přišly celkem srovnatelné s těmi v drogeriích a sortiment jakbysmet, takže se nedá říct, že by se normálně objednávání z e-shopu nějak extra vyplatilo. Tahle akce mi ale přijde opravdu fajn - pokud ji nevyužijete přímo vy, můžete na stránkách vybrat třeba nějakou kosmetiku pro mamku k Vánocům a zaplatíte prakticky jen za poštovné. Akce platí jen do 15.10., takže pokud ji chcete využít, nerozmýšlejte se dvakrát :-)!\nMoje objednávka\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/akce-e-shopu-dermacol/","summary":"\u003cp\u003eVím, že ne všechny z vás zajímá tahle kosmetická rubrika, ale dneska tady mám docela dobrý tip, který by mohl využít každý. E-shop značky Dermacol připravil pro své zákazníky motivační program. V jeho rámci nabízí každému nově registrovanému zákazníkovi e-shopu finanční bonus ve výši 200Kč. Poté, co se na stránkách \u003cstrong\u003e\u003ca href=\"http://www.dermacol.cz\"\u003ewww.dermacol.cz\u003c/a\u003e\u003c/strong\u003e zaregistrujete (trvá to jen chviličku), obdržíte na své konto dvě stovky, které můžete okamžitě využít k nákupu. Není to limitované žádným \u0026ldquo;nakupte nad 500\u0026rdquo;, jako tomu v podobných případech obvykle bývá. Háček to má jediný - a sice že těch 200Kč musíte využít do 3 dnů od registrace, jinak vám propadnou. Pokud si necháte balíček zaslat poštou, vyjde vás asi na 80 Kč, což je pořád dost fajn cena. V případě, že si balíček vyzvednete v Praze v Černé růži, neplatíte vůbec nic. A to už se fakt vyplatí ;-)!\u003c/p\u003e","title":"Akce e-shopu Dermacol"},{"content":"Pod vlivem nové kulinářské show Dity P. jsem zatoužila stát se v kuchyní bohyní :D\u0026hellip; A tak mě zase chytlo vaření a experimentování. Dnes to budou švestkové knedlíky, neb úroda byla letos bohatá a byla by škoda nechat to všechno jen do slivovice, no ne?\n250g měkkého tvarohu 1 vejce špetka soli 200g polohrubé mouky 100g másla, rozpuštěného 15-20 švestek moučkový cukr na posypání 1-2 kelímky zakysané smetany Měkký tvaroh, vejce, sůl, mouku a rozpuštěné máslo smícháme a propracujeme do hladkého a vláčného těsta. Z něj vytvoříme váleček a nakrájíme ho na menší špalíčky. Každý špalíček prsty roztáhneme, doprostřed dáme ovoce a zabalíme kulatý knedlík. Vaříme ve vroucí osolené vodě 6 minut. Podáváme posypané moučkovým cukrem a ozdobené zakysanou smetanou.\nZ tohoto receptu jsem naprosto nadšená, protože knedlíky byly vynikající - Péťa dokonce tvrdil, že jsou nejlepší, jaké kdy jedl O:-)\u0026hellip; a mně to taky tak přišlo! Těsto bylo krásně jemné, moc se nelepilo ani netrhalo - zkrátka bezvadně se s ním pracovalo. A navíc byly knedlíky hotové než bys řekl švec. Pokud máte ještě nějaké přebytky ovoce ze zahrádky, určitě tenhle recept vyzkoušejte :-)!!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/tvarohove-knedliky/","summary":"\u003cp\u003ePod vlivem nové kulinářské show Dity P. jsem zatoužila stát se v kuchyní bohyní :D\u0026hellip; A tak mě zase chytlo vaření a experimentování. Dnes to budou švestkové knedlíky, neb úroda byla letos bohatá a byla by škoda nechat to všechno jen do slivovice, no ne?\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e250g měkkého tvarohu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 vejce\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ešpetka soli\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e200g polohrubé mouky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e100g másla, rozpuštěného\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e15-20 švestek\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003emoučkový cukr na posypání\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1-2 kelímky zakysané smetany\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eMěkký tvaroh, vejce, sůl, mouku a rozpuštěné máslo smícháme a propracujeme do hladkého a vláčného těsta. Z něj vytvoříme váleček a nakrájíme ho na menší špalíčky. Každý špalíček prsty roztáhneme, doprostřed dáme ovoce a zabalíme kulatý knedlík. Vaříme ve vroucí osolené vodě 6 minut. Podáváme posypané moučkovým cukrem a ozdobené zakysanou smetanou.\u003c/p\u003e","title":"Tvarohové knedlíky"},{"content":"Dneska přináším recept na vynikající pomazánku, která není o moc víc pracnější, než ta běžná hermelínová, kterou asi všichni dobře znáte, zato chuťově je naprosto nepřekonatelná! Na její přípravu budete potřebovat:\n2 krabičky hermelínu 150g měkkého salámu 2 vejce, natvrdo uvařená 250g majonézy 1 cibule 1 lžíce plnotučné hořčice sůl, pepř jarní cibulka na ozdobu Hermelíny i majonézu doporučuji nakoupit v Lidlu. Jednak je tam seženete za dobrou cenu a navíc ty jejich hermelíny jsou takové tvrdší, takže mi připadá, že se při strouhání tolik nerozmatlávají. A jejich majonéza Mikado, která vyhrála dTest, je prostě úžasná a jen díky ní byl můj vánoční bramborový salát nezapomenutelný :D! Jinou značku už téměř nekupuju. A teď už tedy postup:\nHermelíny nahrubo nastrouháme, přidáme nadrobno nakrájený salám i uvařená vajíčka, majonézu, nadrobno nakrájenou cibuli a hořčici. Důkladně promícháme a podle chuti osolíme a opepříme. Podáváme s chlebem nebo s vekou, posypané jarní cibulkou.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nejlepsi-hermelinova-pomazanka/","summary":"\u003cp\u003eDneska přináším recept na vynikající pomazánku, která není o moc víc pracnější, než ta běžná hermelínová, kterou asi všichni dobře znáte, zato chuťově je naprosto nepřekonatelná! Na její přípravu budete potřebovat:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 krabičky hermelínu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e150g měkkého salámu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 vejce\u003c/strong\u003e, natvrdo uvařená\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e250g majonézy\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 cibule\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 lžíce plnotučné hořčice\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl, pepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ejarní cibulka\u003c/strong\u003e na ozdobu\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eHermelíny i majonézu doporučuji nakoupit v Lidlu. Jednak je tam seženete za dobrou cenu a navíc ty jejich hermelíny jsou takové tvrdší, takže mi připadá, že se při strouhání tolik nerozmatlávají. A jejich majonéza Mikado, která vyhrála dTest, je prostě úžasná a jen díky ní byl můj vánoční bramborový salát nezapomenutelný :D! Jinou značku už téměř nekupuju. A teď už tedy postup:\u003c/p\u003e","title":"Nejlepší hermelínová pomazánka"},{"content":"Dnešní příspěvek je jubilejní, 100. v rubrice Úryvky. Jak sami vidíte, moc úryvků už sem poslední dobou nepřidávám, zato knížek jsem přečetla od založení blogu pěknou spoustu a jsem na to náležitě pyšná :-). Doufám, že vám tato rubrika čas od času přinese trochu inspirace a tipů na něco zajímavého, co jste ještě nečetli. Pro mě osobně je to asi ta vůbec nejmilejší rubrika tady, tak doufám, že je to na ní znát :-). U příležitosti těchto kulatin (a protože jsem nemocná a nudím se v posteli :-)) jsem se rozhodla vytvořit pro své čtenáře žebříček 10 knížek, které podle mě patří do každé knihovny, dají se číst i opakovaně a nikdy neomrzí. Je to vlastně výběr toho nejlepšího z mé literární rubriky.\nTOP 10 Václav Havel - Dálkový výslech\nBetty MacDonaldová - Vejce a já\nRoald Dahl - Od A do Z\nZdeněk Jirotka - Saturnin\nLadislav Fuks - Spalovač mrtvol\nJan Skácel - Květy z nahořklého dřeva\nVáclav Hrabě - Blues\nRobert Fulghum - Opravdová láska\nJosef Škvorecký - Hříchy pro pátera Knoxe\nSimon Mawer - Skleněný pokoj\nMáte taky svoji top desítku? A četli jste něco z té mojí? Dejte vědět, zda se v něčem shodujeme nebo na co jsem zapomněla :-). Knihomolům zdar!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zarijove-pocteni/","summary":"\u003cp\u003eDnešní příspěvek je jubilejní, 100. v rubrice Úryvky. Jak sami vidíte, moc úryvků už sem poslední dobou nepřidávám, zato knížek jsem přečetla od založení blogu pěknou spoustu a jsem na to náležitě pyšná :-). Doufám, že vám tato rubrika čas od času přinese trochu inspirace a tipů na něco zajímavého, co jste ještě nečetli. Pro mě osobně je to asi ta vůbec nejmilejší rubrika tady, tak doufám, že je to na ní znát :-). U příležitosti těchto kulatin (a protože jsem nemocná a nudím se v posteli :-)) jsem se rozhodla vytvořit pro své čtenáře žebříček 10 knížek, které podle mě patří do každé knihovny, dají se číst i opakovaně a nikdy neomrzí. Je to vlastně výběr toho nejlepšího z mé literární rubriky.\u003c/p\u003e","title":"Knihomol"},{"content":"Vzpomínka na poslední horký víkend v Mikulově\u0026hellip;\n„…Jsou možná země, kde je voda modravá\na nebe modravé a hory modravější,\na přec mou zemí navždy bude Morava,\njsou možná země, kde je voda modravá,\na přec mi nejsou drahé jak ta země zdejší…“\nA malý bonus na závěr ;-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kde-to-mame-nejradsi/","summary":"\u003cp\u003eVzpomínka na poslední horký víkend v Mikulově\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e„…Jsou možná země, kde je voda modravá\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ea nebe modravé a hory modravější,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ea přec mou zemí navždy bude Morava,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ejsou možná země, kde je voda modravá,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ea přec mi nejsou drahé jak ta země zdejší…“\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"kde-to-mame-nejradsi-01.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"kde_to_mame_nejradsi_1\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/kde-to-mame-nejradsi/kde-to-mame-nejradsi-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e \u003ca href=\"kde-to-mame-nejradsi-02.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"kde_to_mame_nejradsi_2\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/kde-to-mame-nejradsi/kde-to-mame-nejradsi-02.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e \u003ca href=\"kde-to-mame-nejradsi-03.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"kde_to_mame_nejradsi_3\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/kde-to-mame-nejradsi/kde-to-mame-nejradsi-03.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e \u003ca href=\"kde-to-mame-nejradsi-04.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"kde_to_mame_nejradsi_4\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/kde-to-mame-nejradsi/kde-to-mame-nejradsi-04.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e \u003ca href=\"kde-to-mame-nejradsi-05.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"kde_to_mame_nejradsi_5\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/kde-to-mame-nejradsi/kde-to-mame-nejradsi-05.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e \u003ca href=\"kde-to-mame-nejradsi-06.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"kde_to_mame_nejradsi_6\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/kde-to-mame-nejradsi/kde-to-mame-nejradsi-06.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eA malý bonus na závěr ;-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"kde-to-mame-nejradsi-07.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"kde_to_mame_nejradsi_7\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/kde-to-mame-nejradsi/kde-to-mame-nejradsi-07.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e","title":"Kde to máme nejradši"},{"content":"Tuto krásnou knížku jsem dostala od Péti ke svým (již poněkud depresivně znějícím) narozeninám :-). A jsem z ní naprosto nadšená! Robert Fulghum samozřejmě neumí napsat špatnou knížku, ale dosud jsem od něj četla jen ty povídkové, založené na skutečných událostech a zkušenostech z jeho života. Drž mě pevně, miluj mě zlehka je jeho první smyšlenou prózou (přestože je také do jisté míry postavena na osobní zkušenosti), která mi přišla do ruky a naprosto předčila všechna má očekávání.\nPříběh čtenáře zavádí do prostředí tančírny Century, kde se střetávají a splétají osudy zhruba desítky hlavních postav, ať už se jedná o zaměstnance Century nebo lidi, kteří si tam chodí zatancovat. Mezi všemi postavami vyčnívá mladý právník Aristo, kterého do tančírny přivede touha změnit svůj stereotypní život. Jak už to tak bývá, kýžená změna s sebou přinese nejen nový pohled na život, ale také lásku :-)\u0026hellip;\nKnížka je doplněna překrásnými ilustracemi Willow Baderové a ohromným zážitkem bylo už jen to držet tenhle skvost v ruce a listovat si stránkama s tím, že si ho po přečtení vystavím v knihovně.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/robert-fulghum-drz-me-pevne-miluj-me-zlehka/","summary":"\u003cp\u003eTuto krásnou knížku jsem dostala od Péti ke svým (již poněkud depresivně znějícím) narozeninám :-). A jsem z ní naprosto nadšená! Robert Fulghum samozřejmě neumí napsat špatnou knížku, ale dosud jsem od něj četla jen ty povídkové, založené na skutečných událostech a zkušenostech z jeho života. \u003cem\u003eDrž mě pevně, miluj mě zlehka\u003c/em\u003e je jeho první smyšlenou prózou (přestože je také do jisté míry postavena na osobní zkušenosti), která mi přišla do ruky a naprosto předčila všechna má očekávání.\u003c/p\u003e","title":"Robert Fulghum - Drž mě pevně, miluj mě zlehka"},{"content":"Na konci měsíce pochopitelně nesmí chybět souhrn mého srpnového počtení. Třeba si v něm něco zajímavého vyberete :-)\u0026hellip;\nIvanka Devátá - Všechny mé domovy\nMilé nenáročné počtení od herečky a spisovatelky Ivanky Deváté, v němž líčí útrapy spojené se zvelebováním domova a častými změnami bydliště. Pokud vás právě čeká stěhování nebo řešíte jiné pohromy spojené s bydlením, může vás tato kniha alespoň psychicky povzbudit :D. Já ji zejména díky šikovnému formátu a oddechovému žánru řadím mezi ideální čtivo do šaliny. Obal doplnila svými ilustracemi Iva Hüttnerová.\nTereza Boučková - Indiánský běh\nKonečně jsem se dostala k prvotině Terezy Boučkové. Z toho všeho, co jsem od ní doposud četla, je Indiánský běh, ověnčený Cenou Jiřího Ortena, asi \u0026ldquo;největší sousto\u0026rdquo;. Místy těžká a depresivní četba zaplněná vzpomínkami na autorčino dětství a dospívání až po dospělost a období, kdy se marně pokoušela o dítě. Přestože většina postav je skryta za přezdívkami, není problém se v nich zorientovat, a tak se čtenáři nabízí často nehezký pohled do nitra rodinných vztahů, které nejsou nikdy zcela ideální.\nJ. Canfield, M. V. Hansen - Slepičí polévka pro matku a dceru\nAsi už víte, že mám moc ráda příběhy k zamyšlení. Slepičí polévka je takovým hezkým příkladem tohoto povídkového žánru. Strukturou mi trochu připomíná Opravdovou lásku od Roberta Fulghuma - kniha je sestavena ze skutečných příběhů různých lidí na jedno stanovené téma. Tím je v tomto případě mateřství nebo ,chcete-li, vztah matka-dcera. ( Slepičích polévek už vyšlo několik a jsou zaměřena na různá témata.)\n\u0026ldquo;Matka se změní na skutečnou babičku až ve chvíli, kdy si přestane všímat těch příšerných věcí, co dělají její děti, protože je okouzlená těmi báječnými věcmi, které dělají její vnoučata.\u0026rdquo;\nPovídky jsou opravdu rozmanité, psané různými styly. Někdy se u nich pobavíte, někdy nepokrytě závidíte a jindy vás zase dojmou. Knihu doplňují vtipné ilustrace od různých autorů.\n\u0026ldquo;Každý by se měl snažit mít svou babičku, protože to je jediný dospělý, který má na dítě čas.\u0026rdquo;\nZa sebe můžu Slepičí polévku doporučit. Nenechte se odradit přeslazenou obálkou :D, příběhy se vám budou fakt líbit a určitě potěší i vaši mámu, pokud jí knížku věnujete třeba k Vánocům.\n\u0026ldquo;Když spočítáš, co všechno ti život dal, vždycky budeš v plusu.\u0026rdquo;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/srpnove-pocteni/","summary":"\u003cp\u003eNa konci měsíce pochopitelně nesmí chybět souhrn mého srpnového počtení. Třeba si v něm něco zajímavého vyberete :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003eIvanka Devátá - Všechny mé domovy\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eMilé nenáročné počtení od herečky a spisovatelky Ivanky Deváté, v němž líčí útrapy spojené se zvelebováním domova a častými změnami bydliště. Pokud vás právě čeká stěhování nebo řešíte jiné pohromy spojené s bydlením, může vás tato kniha alespoň psychicky povzbudit :D. Já ji zejména díky šikovnému formátu a oddechovému žánru řadím mezi ideální čtivo do šaliny. Obal doplnila svými ilustracemi Iva Hüttnerová.\u003c/p\u003e","title":"Srpnové počtení"},{"content":"Dnes to bude o letních \u0026ldquo;nezbytnostech\u0026rdquo;, které se mnou úspěšně absolvovaly několik prázdninových cest (či lenošení u vody) :-).\nOpalovací mléko s SPF 10, Sun Ozon Léto bez opalovacího mléka si moje kůže vážně nedokáže představit. Protože jsem letos nesehnala v Rossmannovi to báječné mléko na citlivou pleť jako loni, sáhla jsem nakonec po této základní řadě. Vůně je krásná, klasická, letní. Mléko není příliš hutné, dobře se roztírá a vcelku rychle se i vstřebává, i když pokud ho dobře nerozetřete, zanechá vám na těle bílé fleky. Tady v Čechách mi ta desítka docela dobře stačila, ale já se na slunci většinou stejně moc dlouho vystavovat nevydržím. Značku Sun Ozon vám můžu za sebe určitě doporučit a mám dojem, že ani v dTestu nedopadla špatně.\nMinerální maska \u0026ldquo;Mrtvé moře\u0026rdquo;, H\u0026amp;M Poslední dobou se mi zdá, že H\u0026amp;M masky už nejsou, co bývaly :D. Tato obsahuje výtažky z přírodních mořských řas a kamennou sůl, jejichž kombinace by měla poskytnout unavené pokožce zdravý a zářivý vzhled. Maska má světle zelenou barvu a \u0026ldquo;voní\u0026rdquo; bez nadsázky jako čistidla do záchodu. A teď tím opravdu nemyslím tu příjemnou citrusovou vůni, ale nefalšovaný dezinfekční zápach :D. S pletí žádné zázraky neprovadí, aspoň jsem si nevšimla. A malá rada závěrem: Doporučuji nenechávat pytlíček otevřený déle než měsíc, jinak maska změní svou jinak poměrně hutnou konzistenci na nepříjemně tekutou. (Nojo, jsem nepořádník :D\u0026hellip;)\nDětské vlhčené ubrousky s vůní malin, SauBär Můj objev z DMka v Palladiu (v Brně jsem tyto ubrousky neviděla). Ubrousky jsem si koupila na odličování do Příbrami a nebyly špatné. Schválně jsem si vzala ty voňavé, ale v nabídce měli ty samé i bez parfemace. Popravdě - ta vůně malin mi přišla taková chemická, ale zvykla jsem si na ni. Ubrousky neobsahují alkohol, jsou pevné a dostatečně navlhčené, takže odlíčit se s nimi dá celkem bez problému. Navíc by měly obsahovat také provitamín B5 pro zvlhčení a zklidnění pokožky. Není to sice výrobek, ze kterého by si člověk sednul na zadek, ale pokud si ulítáváte na produktech z dětské drogerie, asi tomuto roztomilému balení stejně neodoláte :D\u0026hellip;\nMake-up Lasting Finish, Rimmel (odstín 103 True Ivory) Make-up od Rimmelu - to je pro mě téměř vždy sázka na jistotu a s tímto jsem byla také hodně spokojená. Jen mi připadá, že mi příliš dlouho nevydržel - spotřebovala jsem ho asi za 5 měsíců, což je na mě neskutečně rychlá spotřeba. Přitom jsem se nemalovala nijak intenzivněji než normálně a používala jsem běžné množství. Tak nevím, čím to je :-D. Balení je výborné - osobně tady ty pumpičkové obaly preferuju, protože se s nimi dá lépe vymáčknout i hodně malé množství výrobku. Odstín mi sednul jako ulitý, takže pokud jste bledule jako já, mohl by vám sedět také. Make-up je tekutější konzistence, ale přitom docela solidně kryje, krásně pleť sjednotí a co se týče výdrže, i v tomto směru ho můžu jen doporučit. Není potřeba ho ani přepudrovat - vydrží ve velmi dobrém stavu skutečně od rána až do večera. Jediným nedostatkem je pro mě absence SPF, ale i tak je pro mě Lasting Finish jednoznačně make-upovým favoritem za poslední dobu :-).\nŠampon pro větší objem vlasů s papájou \u0026amp; bambusem, Alterra Rozhodla jsem se dopřát svým vlasům pro změnu zase něco přírodního, a tak jsem sáhla po přírodní kosmetické řadě Alterra. Tento šampon je určený pro jemné a zplihlé vlasy a nenajdete v něm žádné parfémy, konzervační látky, silikony, parafíny ani jiné ropné produkty. Výrobek je vegan-friendly a složení přírodní. Šampon má gelovou konzistence a světle oranžovou barvu. Pokud máte rádi tropické ovoce, tak si určitě zamilujete i jeho osvěžující vůni. Balení je hezké a praktické, jen by mohlo být větší. Jinak ale nemám, co bych výrobku vytkla. S mými vlasy si dobře rozuměl, takže bych se nebála v budoucnu zase některý z šamponů od Alterry vyzkoušet.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/srpnova-spotreba/","summary":"\u003cp\u003eDnes to bude o letních \u0026ldquo;nezbytnostech\u0026rdquo;, které se mnou úspěšně absolvovaly několik prázdninových cest (či lenošení u vody) :-).\u003c/p\u003e\n\u003ch3 id=\"opalovací-mléko-s-spf-10-sun-ozon\"\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eOpalovací mléko s SPF 10, Sun Ozon\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/h3\u003e\n\u003cp\u003eLéto bez opalovacího mléka si moje kůže vážně nedokáže představit. Protože jsem letos nesehnala v Rossmannovi to báječné mléko na citlivou pleť jako loni, sáhla jsem nakonec po této základní řadě. Vůně je krásná, klasická, letní. Mléko není příliš hutné, dobře se roztírá a vcelku rychle se i vstřebává, i když pokud ho dobře nerozetřete, zanechá vám na těle bílé fleky. Tady v Čechách mi ta desítka docela dobře stačila, ale já se na slunci většinou stejně moc dlouho vystavovat nevydržím. Značku Sun Ozon vám můžu za sebe určitě doporučit a mám dojem, že ani v dTestu nedopadla špatně.\u003c/p\u003e","title":"Srpnová spotřeba"},{"content":"\u0026hellip; jsme strávili u Franty na Velehradě. A ačkoliv jsme všude chodili pozdě, stejně jsme toho stihli spoustu. Od vydařené spolujízdy, výletu na Buchlov, česnekových slavností v Buchlovicích přes naši první návštěvu Letní filmové školy v Uherském Hradišti až po línou neděli a snídani s Pipi dlouhou punčochou :D. Už dlouho mi nebylo tak líto, že má víkend jen dva dny :-)!\nNa Buchlově\nFotograf Péťa\nPanoš Panny :D\nPózičky před hradem\nChřibonoš\nKešování musí být\nKaple na Barborce\nOsvěžení přišlo vhod :)\nA něco na zub jakbysmet\nBuchlovice\nV zámeckém parku\nDetail kašny\nNejlepší stánek s česnekovýma topinkama :-)!\nNeděle na Velehradě\nPožáry ze čtyř stran\u0026hellip;\nV Hradišti se kluci vyřádili :D\nFilip a jeho \u0026ldquo;Čauky mňauky drink\u0026rdquo; :D\nPárty!!!\nLoučíme se před kinem Hvězda\nNa závěr už zbývá jen dodat, že barevné fotografie fotil Péťa a černobílé jsou dílem Franty.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nejlepsi-cervencovy-vikend/","summary":"\u003cp\u003e\u0026hellip; jsme strávili u Franty na Velehradě. A ačkoliv jsme všude chodili pozdě, stejně jsme toho stihli spoustu. Od vydařené spolujízdy, výletu na Buchlov, česnekových slavností v Buchlovicích přes naši první návštěvu Letní filmové školy v Uherském Hradišti až po línou neděli a snídani s Pipi dlouhou punčochou :D. Už dlouho mi nebylo tak líto, že má víkend jen dva dny :-)!\u003c/p\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"nejlepsi-cervencovy-vikend-01.jpg\"\n         alt=\" Na Buchlově\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eNa Buchlově\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"nejlepsi-cervencovy-vikend-02.jpg\"\n         alt=\" Fotograf Péťa\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eFotograf Péťa\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e","title":"Nejlepší červencový víkend"},{"content":"Protože se dneska ne a ne rozhoupat k nějaké smysluplné činnosti, rozhodla jsem se v krátkosti a prostřednictvím několika fotek zavzpomínat na hezký výlet, který jsme jednu červencovou neděli podnikli spolu s Nezdař, její kamarádkou Monikou, Frantou a Lukášem. (Povšimněte si, jak se nám podařilo vytvořit genderově vyvážený tým :D!)\nČlenové výpravy\nBabí lom je údajně jedním z nejkrásnějších turistických cílů v okolí Brna. Z železniční stanice Česká, kam se během pár minut pohodlně dopravíte vlakem, se vydáte do obce Lelekovice. Zde můžete, stejně jako my, udělat první nezbytnou zastávku v hospůdce na růžku a doplnit tekutiny :D\u0026hellip;\nPauzička\nZ Lelekovic pak můžete pokračovat po červené turistické značce vzhůru do lesů - až k rozhledně Babí Lom. Na této trase mě zaujaly místní růžově zabarvené kameny - jeden jsem si odnesla domů na památku.\nPo červené\nPokud vám nedělají dobře výšky, výšlap na rozhlednu si dobře rozmyslete. Tak nebezpečně nízké zábradlí, jaké mají tady, jsem snad ještě na žádné rozhledně neviděla. Na druhou stranu, za chvíli si na to zvyknete a ten nádherný výhled prostě stojí zato\u0026hellip;\nRozhledna\nVýhled na Brno\nZávrať :D\nPokud budete mít štěstí jako my, potkáte v rozhledně \u0026ldquo;bublinového dědu\u0026rdquo;. Je to týpek, který si míchá svoji vlastní bublifukovou směs a vyrábí pak ultra pevné a trvanlivé bubliny. Jedna prý uletěla 2km a pak teprve praskla :O. Děda umí s bublinama všelijaké další fígle, tvoří z nich různé útvary nebo vám třeba zahraje \u0026ldquo;bublinové divadlo\u0026rdquo; :-). Kluci z něj vymámili recept na tu super bublifukovou směs, která sestává z cca 6ti přesných ingrediencí přesného poměru a teploty. Tož kdybyste někdo měli zájem :-)\u0026hellip;\nBublinové divadlo\nPo bublinovém intermezzu naše cesta pokračovala po hřebenu z červených devonských slepenců (proto to narůžovělé kamení všude) až k dalšímu cíli naší cesty - lelkovadlu. Jedná se o dřevěný útvar, který tu nechal zřídit svazek obcí Ponávka. Kdo se pod lelkovadlem projde, zbaví se všech lelků a přestane prokrastinovat. Je doporučeno tento rituál opakovat alespoň jednou do roka. Leč mám takový dojem, že na nás to nemělo úplně stoprocentní účinek :D\u0026hellip;\nLelkovadlo\nPo cestě jsme samozřejmě ulovili spoustu kešek, z nichž nejkurioznější byla ta poslední, která se nacházela v lesíčku kousek od lelkovadla. V podezřelém pařezu jsme objevili jednu opravdu rozkošnou ropuchu (domnívali jsme se, že je to princ, který hlídá kešku\u0026hellip; nikdo se ji ovšem neodvážil políbit :D).\nŽába na prameni\nPo asfaltové cestě jsme se pak vrátili zpátky do Lelekovic, odkud jsme náš výšlap zahájili. Po opětovném doplnění tekutin v našem oblíbeném podniku se kruh uzavřel a vyrazili jsme zpátky na železniční stanici do České. Tam jsme zjistili, že domnělý čas odjezdu našeho vlaku je vskutku jen domnělý - někdo ho prostě naslepo plácnul a tato myšlenka se ve skupince uchytila jako fakt. Takto vidíte, jak vznikají drby :D! Volnou hodinu do odjezdu dalšího spoje jsme proto strávili v příjemné hospůdce v České a těšili se, jak si zajdeme po příjezdu do Brna na super večeři. To už je ale zase trochu jiná story :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vylet-na-babi-lom/","summary":"\u003cp\u003eProtože se dneska ne a ne rozhoupat k nějaké smysluplné činnosti, rozhodla jsem se v krátkosti a prostřednictvím několika fotek zavzpomínat na hezký výlet, který jsme jednu červencovou neděli podnikli spolu s Nezdař, její kamarádkou Monikou, Frantou a Lukášem. (Povšimněte si, jak se nám podařilo vytvořit genderově vyvážený tým :D!)\u003c/p\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"vylet-na-babi-lom-01.jpg\"\n         alt=\" Členové výpravy\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eČlenové výpravy\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cp\u003eBabí lom je údajně jedním z nejkrásnějších turistických cílů v okolí Brna. Z železniční stanice Česká, kam se během pár minut pohodlně dopravíte vlakem, se vydáte do obce Lelekovice. Zde můžete, stejně jako my, udělat první nezbytnou zastávku v hospůdce na růžku a doplnit tekutiny :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Výlet na Babí Lom"},{"content":"Nápadité a super zdravé pokrmy z magazínů pro ženy jsou sice bezva inspirace, ale někdy není nad to, založit si do svého osobní kuchařky taky nějaký osvědčený rodinný recept. Tento jsem si odnesla z jedné rodinné návštěvy v Otrokovicích - naškrábaný na malém trhacím papírku, tak, jak se na tyto typy receptů sluší a patří :-). Nedávno se mi podařilo objevit papírek při úklidu v šuplíku a rozhodla jsem se, že se tedy u nás bude zase po delší době péct. A jak to dopadlo?\n1 láhev perlivé Mattoni olej 25dkg hladké mouky 25dkg polohrubé mouky droždí sůl cukr 1 vejce sůl, kmín či sezam na posypání Pokud vaše kuchyň také nedisponuje kuchyňskými váhami, zvolíme si jednoduchou odměrku - hrnek na kafe a hořčičák (to se ve většině domácností obvykle běžně vyskytuje :-)). Smícháme 3/4 hořčíčáku Mattoni (měla by mít pokojovou teplotu) a 1 hořčičák oleje. K tomu přidáme 25dkg hladké mouky (jsou to necelé 2 hrníčky kávového hrnku) a 25dkg polohrubé mouky (1 a čtvrt kávového hrnku). Ingredience smícháme, uděláme důlek a do něj rozdrobíme 3/4 kostky droždí. Přidáme ještě jednu kávovou lžičku cukru a jednu kávovou lžičku soli. A taky jedno vejce. No a pak už jen promícháme a necháme kynout. Zhruba po hodince přemísíme a necháme ještě půl hodinky odpočinout. Poté těsto přendáme na vál a rozdělíme si ho na cca 16 bochánků. Plech vysteleme pečícím papírem a pokládáme na něj bochánky, ze kterých tvarujeme rohlíčky. Na to ještě budu muset vymyslet nějaký grif. Osvědčilo se mi rozválet bochánek do tvaru \u0026ldquo;žížalky\u0026rdquo; :D a pak ho zakroutit do rohlíčku. Teta mi to doporučovala motat určitě nějak jinak, ale už jsem to zapomněla :(. Nakonec každý rohlíček potřeme studenou vodou a posolíme, pokmínujeme či zasypeme sezamem. A pečeme na 200°C zhruba půl hodinky.\nTramtadadaaaa\nRohlíčky se povedly, ale musím dál trénovat, aby příště byly ještě lepší :-). Pečete taky? A máte sbírku rodinných receptů roztroušenou na papírcích :D??\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/teticciny-rohliky/","summary":"\u003cp\u003eNápadité a super zdravé pokrmy z magazínů pro ženy jsou sice bezva inspirace, ale někdy není nad to, založit si do svého osobní kuchařky taky nějaký osvědčený rodinný recept. Tento jsem si odnesla z jedné rodinné návštěvy v Otrokovicích - naškrábaný na malém trhacím papírku, tak, jak se na tyto typy receptů sluší a patří :-). Nedávno se mi podařilo objevit papírek při úklidu v šuplíku a rozhodla jsem se, že se tedy u nás bude zase po delší době péct. A jak to dopadlo?\u003c/p\u003e","title":"Tetiččiny rohlíky"},{"content":"Červenec byl pro mě jako jeden veliký nádech. Tak jsem ráda, že ten kyslíkový deficit už je pryč a mám konečně sílu a chuť pouštět se do nových věcí :-)! A co všechno se tedy v průběhu uplynulého měsíce konalo?\nLondýn - splněný sen, o kterém jste si tady už početli až až, byl bezpochyby největším zážitkem, který ostatní události mohly jen těžko zastínit. Ale že se hodně snažily! Londýn\nPo zhruba dvou letech se můj brašule konečně zase uráčil navštívit svou rodnou hroudu, rodné maloměsto a milované příbuzné. Další červencový týden se tedy nesl ve znamení objíždění široké rodiny a gastronomických+alkoholických zážitků s tím spojených :-). Po delší době jsem se také setkala s děvčaty u pivečka na Střelnici. Bylo to moc fajn setkání a snad se nám ho ještě do konce prázdnin podaří zopakovat. Objevili jsme výhody fondování (dá se tak snadno spotřebovat spousta sezónního ovoce :D!) a uspořádali fondue párty. Je libo fondue?\nKonečně jsme vybalili z krabice rozšíření k Agricole s koníkama a zahráli si (Péťa mě zase vydrtil, achjo). Podnikli jsme báječný výlet na Babí lom, o kterém snad už brzy sepíšu samostatný článek. Výlet na Babí lom\nHicům jsme čelili statečně, ale někdy prostě bylo nejjednodušší na všechno se vykašlat a jít se koupat na Riviéru O:-). A zase to jídlo: poprvé jsem navštívila restauraci Monte Bu (doporučuju) a taky Výtopnu nad Zelňákem - a nechala jsem si vláčkem přivést Kofolu :-)! Konečně za mnou do Brniska dorazila taky Pepa. Zašly jsme si do kavárny, daly si Kozla, probraly všechny drby za posledního půl roku\u0026hellip; no dopadlo to prostě jako vždycky :D! Frantovo pozvání na Velehrad se nedalo odmítnout - vyklubal se z toho naprosto báječný víkend proložený kulturními i nekulturními zážitky všeho druhu. Navštívili jsme Buchlov, česnekové slavnosti v Buchlovicích i filmovku v Uherském Hradišti. Fotek máme milión a určitě to stojí za jeden velký článek, tak si na něj počkejte :). Na Buchlově\nPoslední červencový víkend jsme pak strávili na dovolené v Příbrami. Měli jsme se výborně a určitě jsem se vrátila nejmíň o dvě kila těžší :D. Bohužel jsme si s sebou nevzali náš foťák, takže z výletu na zámek Orlík a ke Schwarzenberské hrobce máme snímky pouze z mobilu. Zámek Orlík\nUff, snad jsem na nic nezapomněla. Doufám, že si tohle léto taky hezky užíváte :)!!!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nekulturni-cervenec/","summary":"\u003cp\u003eČervenec byl pro mě jako jeden veliký nádech. Tak jsem ráda, že ten kyslíkový deficit už je pryč a mám konečně sílu a chuť pouštět se do nových věcí :-)! A co všechno se tedy v průběhu uplynulého měsíce konalo?\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eLondýn\u003c/strong\u003e - splněný sen, o kterém jste si tady už početli až až, byl bezpochyby největším zážitkem, který ostatní události mohly jen těžko zastínit. Ale že se hodně snažily!\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"nekulturni-cervenec-01.jpg\"\n         alt=\" Londýn\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eLondýn\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e","title":"(Ne)kulturní červenec"},{"content":"Protože tipů na rychlé letní saláty není nikdy dost, dneska bych tu měla jeden klasický, který určitě všichni dobře znáte :).\n1 římský salát 4 vejce balení cherry rajčátek 1 malá plechovka kukuřice 2 kuřecí prsa 3 lžíce oleje pepř, sůl 4 plátky toastového chleba na zálivku: 1 malou majonézu kefírové mléko provensálské koření Vejce uvaříme natvrdo, necháme vychladnout, oloupeme a nakrájíme na čtvrtiny. Kuřecí prsa nakrájíme na kostky, okořeníme a na rozpáleném oleji orestujeme. Plátky toastového chleba opečeme a nakrájíme na trojúhelníčky. Natrháme salát, promícháme ho s kukuřičkou, nakrájenými rajčátky a kousky opečeného kuřete. Salát rozdělíme do misek, odzobíme vejci a opečeným tousťákem. Podáváme se zálivkou připravenou ze 6ti lžic majonézy, 12ti lžic kefíru a špetky provesnálského koření.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/caesar-salat/","summary":"\u003cp\u003eProtože tipů na rychlé letní saláty není nikdy dost, dneska bych tu měla jeden klasický, který určitě všichni dobře znáte :).\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 římský salát\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e4 vejce\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ebalení cherry rajčátek\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 malá plechovka kukuřice\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 kuřecí prsa\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3 lžíce oleje\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003epepř, sůl\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e4 plátky toastového chleba\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003ena zálivku: \u003cstrong\u003e1 malou majonézu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ekefírové mléko\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eprovensálské koření\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eVejce uvaříme natvrdo, necháme vychladnout, oloupeme a nakrájíme na čtvrtiny. Kuřecí prsa nakrájíme na kostky, okořeníme a na rozpáleném oleji orestujeme. Plátky toastového chleba opečeme a nakrájíme na trojúhelníčky. Natrháme salát, promícháme ho s kukuřičkou, nakrájenými rajčátky a kousky opečeného kuřete. Salát rozdělíme do misek, odzobíme vejci a opečeným tousťákem. Podáváme se zálivkou připravenou ze 6ti lžic majonézy, 12ti lžic kefíru a špetky provesnálského koření.\u003c/p\u003e","title":"\"Caesar\" salát"},{"content":"Dnes nás čeká pravděpodobně poslední epizoda o naší dovolené v Londýně. Zbývá vlastně už dovyprávět jen malý kousek. Camden byl pro mě naprosté překvapení. Doufala jsem, že to tam bude super, ale že až takhle? Do Camdenu jsem se zamilovala na první pohled, a proto jsem se rozhodla věnovat mu samostatný článek.\nCamden Town, někdejší vesnice s viktoriánskými domy, je městem ve městě a žije si svým vlastním životem. Stará veteš, ulítlá móda, knížky i retro věci\u0026hellip; najdete tu všechno, na co si vzpomenete a už nebudete chtít nikdy odejít! Navíc je to tam tak obrovské, že je dost možné, že skutečně už nikdy neodejdete - nenajdete totiž cestu ven :D.\nStables Market\nTržnice Stables Market se nachází v budově bývalých stájí, což vám četné koňské sochy \u0026ldquo;nenápadně\u0026rdquo; připomenou na každém rohu. Mezi vším tím hemžením najdete spoustu stánků s exotickým občerstvením snad všech světových kuchyní - a to za překvapivě nízké ceny! A všichni vás samozřejmě lákají, ať jdete ochutnat a slibují ještě slevu - což je na Londýn skutečně nevídané :-)!\nKůň, kam se podíváš\nNaprosto úžasné jsou stánky s retro plechovými tabulemi. U jednoho jsme strávili opravdu hodně času a už jsme byli téměř rozhodnutí, že si nějakou krásku z plakátu musíme rozhodně koupit a pověsit do garáže :D. Nakonec jsme ale dali přednost stánku se suvenýry, kde jsme si koupili báječná (a opět nečekaně levná) londýnská trička.\nZamilovaný pohled na fotku Freddieho a Briana O:-)\nDalší obchod, který nás zaujal, se jmenuje Cyberdog a je to skutečně nevídané místo. Celý obchůdek je vyladěný do robotího stylu - nejlépe to asi ilustruje foto (mimochodem je tam zakázané fotit, takže psst). Do toho hraje psycho muzika, ze které bych se - být zdejší prodavačkou - asi brzy zbláznila :D. A když už jsme u toho, zdejší prodavači jsou taky kapitola sama pro sebe. Svými ulítlými kostýmky už jen dokreslují celkovou atmosféru tohoto místa. Pokud by vás zajímalo, co se v takovém robotím obchůdku prodává, je to převážně spousta originálního oblečení, všelijaké hračky, doplňky a zbytečnosti a v úplně spodním podlaží hračky pro dospělé ;-).\nCyberdog\nÚlet\nNajdete tu také další tematicky zaměřené obchůdky - třeba pro rastamany ;) - a úžasné antikvariáty. Zážitek je to skutečně vyčerpávající, takže se vyplatí zajít si tu na pořádnou poctivou večeři za pár liber. My jsme tentokrát otestovali čínský stánek a báječné sladkokyselé kuře s nudlema. Bylo to vynikající a i má \u0026ldquo;malá\u0026rdquo; porce byla ve skutečnosti strašně obrovská.\nGastro zážitek z Camdenu\nCamden\nA po dobré večeři si můžete třeba ještě chvíli posedět u vody ;-)\u0026hellip;\nMotorkářský klub\nA pak už byl bohužel nejvyšší čas vydat se za posledním cílem naší cesty. Ještě jsme se alespoň prošli směrem k metru po Camden High Street plné stylových punkových obchůdků. Tyhle fotky myslím nejlíp ilustrují, že Camden je prostě jinej svět :D\u0026hellip;\nPunk\u0026rsquo;s not dead\u0026hellip;\n\u0026hellip;teda aspoň v Camdenu\nCamden High Street\nMíjeli jsme také British Boot Company, kde se vyrábí již od roku 1958 legendární martensky, které dobře posloužily již několika generacím rockerů, punkerů a skinheadů 8-). A mou úplně poslední vzpomínkou na Camden je pouliční zpěvák zpívající Things We Said Today.\nA pak už jsme zamířili k naší poslední londýnské zastávce - směrem na Tower Hill. Kvůli Ceremony of Keys je celé nábřeží před Towerem večer uzavřené, takže jsme museli pevnost obejít - není to ale zas tak velká zacházka. Tam jsme opět čekali na setmění, abychom si mohli Tower Bridge vyfotit v záři nočních světel. A stalo se něco naprosto nečekaného - když už jsme se chtěli přemístit na druhou stranu mostu, najednou jsme zjistili, že cesta je zahrazená. Lidé se začali tlačit k zábradlí a to znamenalo jediné - Tower Bridge se bude otevírat kvůli projíždějící lodi :-)!!\nTower Bridge se otevírá\nA tak se nám zcela neplánovaně podařilo stihnout ještě jeden mimořádný zážitek, který dodal celému už tak báječnému dni ještě zlatý hřeb. Byla to asi ta nejlepší možná tečka za celou naší dovolenou. A k této tečce připojuji ještě pár posledních nočních snímků - naše rozloučení s Londýnem.\nNa mostě\nNoční Tower\nNoční Tower Bridge\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/camden-town/","summary":"\u003cp\u003eDnes nás čeká pravděpodobně poslední epizoda o naší dovolené v Londýně. Zbývá vlastně už dovyprávět jen malý kousek. Camden byl pro mě naprosté překvapení. Doufala jsem, že to tam bude super, ale že až takhle? Do Camdenu jsem se zamilovala na první pohled, a proto jsem se rozhodla věnovat mu samostatný článek.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eCamden Town, někdejší vesnice s viktoriánskými domy, je městem ve městě a žije si svým vlastním životem. Stará veteš, ulítlá móda, knížky i retro věci\u0026hellip; najdete tu všechno, na co si vzpomenete a už nebudete chtít nikdy odejít! Navíc je to tam tak obrovské, že je dost možné, že skutečně už nikdy neodejdete - nenajdete totiž cestu ven :D.\u003c/p\u003e","title":"Camden Town"},{"content":"\u0026hellip;aneb knížky, které mi zpříjemňovaly líné letní chvíle ve stínu pod fíky :).\nMichaela Horňáková - Copywriting (Praktický průvodce tvorbou textů, které prodávají)\nOpět jedna \u0026ldquo;vzdělávací\u0026rdquo; publikace plná zajímavých poznatků z oblasti SEO, které mi přišly vhod, když jsem se SEO optimalizací v praxi zabývala v práci. Se zájmem jsem si přečetla také kapitolu o sociálních sítích - Facebooku a především Twitteru, který je pro mě zatím přece jen trošku neznámou. Autorka napsala publikaci ještě coby studentka VŠE, takže klobouk dolů. Příručka je přehledná, dobře se v ní čte i orientuje. Výhrady bych měla jen k tomu, že místy se v ní vyskytují stylistické chyby, kterým by se jistě dalo vyvarovat.\nRobin S. Sharma - Mnich, který prodal své ferrari\n\u0026quot; Mnicha\u0026quot; jsem loni nadělila strýcovi k Vánocům, takže už proto jsem si chtěla knížku přečíst, abych věděla, jestli to byla dobrá volba. Kniha nese podtitul \u0026quot; Duchovní příběh o naplnění snů a směřování k životním cílům\u0026quot;. Já vím, že už to tu bylo několikrát, ale zjistila jsem, že si prostě asi potřebuju jednou za čas přečíst něco pozitivního a povzbudivého.\n\u0026quot;\u0026hellip;Vždycky si pamatuj, že příroda to zařídila tak, že když se jedny dveře zavřou, je to proto, aby se jiné otevřely.\u0026quot;\nMnich mi v jistém smyslu tak trochu pomohl dodat odvahu. V době, kdy jsem ho četla, jsem přesně taková slova potřebovala slyšet, ale nikdo je nedokázal vyslovit. Knížka se vám bude určitě líbit, pokud stojíte někde na rozcestí a potřebujete popostrčit dál nebo prostě jen chcete pohladit po duši a dobít energii. Načerpala jsem z ní hodně zajímavých myšlenek i motivace.\nChristiane F. - My děti ze stanice Zoo\nMyslím, že tuhle kultovní knížku asi většina z vás dobře zná. Já jsem se k ní poprvé dostala někdy na gymplu a opravdu mě sebrala. Nikdy předtím ani potom jsem takhle otevřenou zpověď narkomana nečetla. Knihu zpracovali na konci 70. let dva němečtí novináři na základě rozhovoru s tehdy patnáctiletou Christianou, která byla závislá na heroinu. Dokumentární charakter knize dodávají komentáře Christianiny matky a také fotografie Christianiných \u0026ldquo;přátel\u0026rdquo; z drogového podsvětí a vyústění jejich osudů. Pokud se vám číst nechce, rozhodně se musíte podívat alespoň na film, o kterém jsem tady na blogu už kdysi psala. Najdete ho i s českými titulky na youtube a je to jedna z nejpovedenějších adaptací, jakou jsem kdy viděla.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cervencove-pocteni/","summary":"\u003cp\u003e\u0026hellip;aneb knížky, které mi zpříjemňovaly líné letní chvíle ve stínu pod fíky :).\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eMichaela Horňáková - Copywriting (Praktický průvodce tvorbou textů, které prodávají)\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eOpět jedna \u0026ldquo;vzdělávací\u0026rdquo; publikace plná zajímavých poznatků z oblasti SEO, které mi přišly vhod, když jsem se SEO optimalizací v praxi zabývala v práci. Se zájmem jsem si přečetla také kapitolu o sociálních sítích - Facebooku a především Twitteru, který je pro mě zatím přece jen trošku neznámou. Autorka napsala publikaci ještě coby studentka VŠE, takže klobouk dolů. Příručka je přehledná, dobře se v ní čte i orientuje. Výhrady bych měla jen k tomu, že místy se v ní vyskytují stylistické chyby, kterým by se jistě dalo vyvarovat.\u003c/p\u003e","title":"Červencové počtení"},{"content":"Ještě než jsme odjeli do Anglie, pokusila jsem se o své první lasagne. Přestože jsem se docela bála, jak se povedou, nakonec byl výsledek překvapivě dobrý. Připravovala jsem je podle tohoto receptu, který je (tuším) z Albert magazínu:\n250g lasagnových plátů 1 lžíce olivového oleje 1-2 stroužky česneku nebo 1 cibule 2x 400g plechovka rajčat 8 plátků šunky hrst zelených oliv 150g bílého jogurtu 50g čedaru, strouhaného + na posypání Plátky lasagní dáme na 5 minut vařit do vroucí osolené vody, pak je osušíme. Olej rozpálíme v pánvi, přidáme česnek a po minutě rajčata. Necháme 5 minut probublávat, osolíme a opepříme. Pak začneme vrstvit do vymazané zapékací mísy: pláty lasagní, šunku, omáčku, olivy. Vrstvy zopakujeme, končit bychom měli olivami. Navrch nalijeme osolený jogurt smíchaný se sýrem. Posypeme dalším sýrem a 15 minut zapékáme při 180°C.\nVzhledově nic moc, ale byly fakt výborný :)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/sunkove-lasagne/","summary":"\u003cp\u003eJeště než jsme odjeli do Anglie, pokusila jsem se o své první lasagne. Přestože jsem se docela bála, jak se povedou, nakonec byl výsledek překvapivě dobrý. Připravovala jsem je podle tohoto receptu, který je (tuším) z Albert magazínu:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e250g lasagnových plátů\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžíce olivového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1-2 stroužky česneku nebo 1 cibule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2x 400g plechovka rajčat\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e8 plátků šunky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ehrst zelených oliv\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e150g bílého jogurtu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e50g čedaru, strouhaného + na posypání\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003ePlátky lasagní dáme na 5 minut vařit do vroucí osolené vody, pak je osušíme. Olej rozpálíme v pánvi, přidáme česnek a po minutě rajčata. Necháme 5 minut probublávat, osolíme a opepříme. Pak začneme vrstvit do vymazané zapékací mísy: pláty lasagní, šunku, omáčku, olivy. Vrstvy zopakujeme, končit bychom měli olivami. Navrch nalijeme osolený jogurt smíchaný se sýrem. Posypeme dalším sýrem a 15 minut zapékáme při 180°C.\u003c/p\u003e","title":"Šunkové lasagne"},{"content":"Co si budeme nalhávat\u0026hellip; jsou sny, které se nikdy nesplní. Všichni takové máme. Ale pak jsou taky sny, které by se splnit mohly. Já jsem dobrou desítku let snila o dnu, kdy se bosá proběhnu po přechodu na Abbey Road. Budu kráčet stejnými místy, kterých se kdysi dotýkala chodidla slavných Beatlů (přejděme fakt, že se ten původní přechod o pár metrů posunul :D). Ten sen se splnil. Ten den byl tady. A (nejen) o něm to dneska bude ;-).\nPro navození atmosféry beatlemánie si ke čtení dnešního příspěvku prosím pusťte toto :-):\nPřestože Péťa není fanouškem Beatles, návštěvu posvátné půdy před nahrávacími studii v St. John\u0026rsquo;s Wood mi nemohl odepřít. Nalákala jsem ho, přiznávám, hlavně na webkamerku na stránce http://www.abbeyroad.com/Crossing :D.\nNahrávací studia\nS čím jsem trošku nepočítala byl fakt, že focení na přechodu bude taková davovka. Skutečně mě překvapilo množství turistů, kteří sem přišli přejít přes přechod. Jenže pak jsem uviděla zeď před nahrávacími studii - celou popsanou a pokreslenou vzkazy od fanoušků z celého světa - a došlo mi, že tenhle přechod nebyl prohlášen britskou kulturní památkou jen tak pro nic za nic.\nAbbey Road a my\nNejprve jsme začali SMSkovat do ČR, protože jsme byli domluvení s Žánkem a Péťovým bratránkem, že nás přes webkameru na webu vyfotí, až budeme přecházet. Na úvod jsme se ovšem zvěčnili na zdi - a to dokonce v zakázané zóně. (Že je za bránu nahrávacích studií vstup zakázán jsem zjistila až poté, co mé mistrovské dílo bylo dokonáno\u0026hellip; což mu jistě dodává na hodnotě :D!)\nByli jsme tam!!\nSamotné přecházení a tvorba fotky byl docela porod. Jednak ta strašná tlačenice fanoušků, do toho projíždějící auta\u0026hellip;a ještě ke všemu ta jejich jízda vlevo! Člověk nevěděl, kam se koukat dřív. Myslím, že místní řidiči musí tenhle přechod fakt strašně nenávidět :D\u0026hellip; Na mým místě byste se na vyzouvání bot asi taky vykašlali :D. Ale byli jsme tam! A kráčeli přes Abbey Road!\nCrossing Abbey Road\nKdyž už jsme měli toho nebezpečného přecházení tam a zpátky dost, zamávali jsme do Čech do webkamerky a vydali se ještě hledat ceduli s názvem ulice. Chtěla jsem mít alespoň jednu fotografii z Abbey Road \u0026ldquo;sama pro sebe\u0026rdquo;, bez tlačenice a davu ostatních fanoušků.\nSny se plní :)\nA pak už jsme se s Abbey Road skutečně definitivně rozloučili a vydali se hledat Regent\u0026rsquo;s Park - údajně nejkrásnější z londýnských parků. Cestou jsme míjeli obrovskou mešitu, nacházející se hned na okraji parku. Asi bychom se sami neodvážili jít přímo dovnitř, ale jeden sympatický pán, který se tam šel právě pomodlit, se nás ujal, vzal nás s sebou a něco málo nám o mešitě povyprávěl. Samozřejmě jsme se museli vyzout a já si musela uvázat šátek přes hlavu. Byl to moc zajímavý zážitek - ještě nikdy jsem v mešitě nebyla - ale fotit jsme se neodvážili.\nMešita\nZvěsti nelhaly - Regent\u0026rsquo;s Park je skutečně překrásný. Obzvlášť jeho Queen\u0026rsquo;s Garden plná různobarevných růžových záhonů. Každá z růží má své jméno a některé květy jsou velké i jako dlaň. Je to určitě jedno z nejromantičtějších míst na světě a jestli půjdete někdy v Londýně na rande, jděte určitě do Regent\u0026rsquo;s Parku :-)! I my se rozhodli, že zde strávíme více času, ale nejprve si skočíme na nedalekou Baker Street pro něco k snědku a uděláme si pak v parku piknik.\nMadam Tussaud\u0026rsquo;s\nBaker Street bylo jedno z nejvíce zalidněných míst, která jsme v Londýně navštívili. Svůj podíl na tom má jistě Muzeum Madam Tussaud, jehož fronta se táhne daleko předaleko. My jsme se rozhodli Tusseaud\u0026rsquo;s vynechat a dobře jsme udělali. Na Baker Street jsou totiž mnohem příjemnější místa, kde se dají utrácet peníze :D\u0026hellip;\nBeatles Store!\nAno, třeba v Beatles Store! Dnešní den zkrátka patřil splněným snům\u0026hellip; Jestli existuje ráj, představuju si ho jako Beatles Store. Z reproduktorů hraje Working Class Hero a všude, kam se podíváte, jsou Beatles - na tričkách, na plackách, pohlednicích, kabelkách, ponožkách, budících, propiskách, skleničkách\u0026hellip; viděla jsem dokonce i dětské dupačky nebo tašku na kolečkách pro důchodce :D! Asi nemá cenu popisovat vám extázi, kterou jsem zažila. Kdo nemiluje Beatles, stejně nepochopí :). Mít neomezený rozpočet, skoupím to tam všecko. Něco malého jsem si ale odvézt musela, to dá rozum. A tak to nakonec vyhrála oboustranná Beatlesácká taška s natištěnými podpisy všech čtyř Brouků.\nHned vedle Beatles Store se nachází Muzeum Sherlocka Holmese (k němu mimochodem vede ta fronta na fotce výše). Tam už jsme nešli, ale aspoň jsme se s Sherlockem vyfotili na ulici :-).\nSherlock Holmes\nS prvními londýnskými suvenýry a balením sladkých muffinů jsme se vrátili zpátky do Regent\u0026rsquo;s Parku - vychutnat si tu růžovou nádheru. Nyní prosím omluvte záplavu poněkud monotematických fotek. Myslím, že se vážně povedly, ale ani tak nedokážou vystihnout, jak krásně tam ve skutečnosti bylo.\nPosilnění jsme se posléze vydali z Regent\u0026rsquo;s Parku směrem k poslednímu cíli naší cesty - Camden Town. O tom vám ale povím zase někdy příště.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/crossing-abbey-road/","summary":"\u003cp\u003eCo si budeme nalhávat\u0026hellip; jsou sny, které se nikdy nesplní. Všichni takové máme. Ale pak jsou taky sny, které by se splnit mohly. Já jsem dobrou desítku let snila o dnu, kdy se bosá proběhnu po přechodu na Abbey Road. Budu kráčet stejnými místy, kterých se kdysi dotýkala chodidla slavných Beatlů (přejděme fakt, že se ten původní přechod o pár metrů posunul :D). Ten sen se splnil. Ten den byl tady. A (nejen) o něm to dneska bude ;-).\u003c/p\u003e","title":"Crossing Abbey Road"},{"content":"\u0026hellip; aneb přehled prázdných kosmetických krabiček za uplynulý měsíc :-).\nMicelární odličovací voda, Blanchette B. Podlehla jsem mocné propagandě kosmetické blogosféry a když jsem jednou při nákupu v Kauflandu náhodou zpozorovala, že tento slavný odličovač mají na skladě, hnedka jsem ho chňapla :D! Micelárka za dvacku - to je hodně silné lákadlo! A teď tedy k mým dojmům: odličovací voda není nijak výrazně parfémovaná. Odličuje velice dobře - vždycky si myslím, že už mám pleť mlékem dobře vyčištěnou a tahle vodička z ní přesto vždycky ještě nějaké nečistoty vytáhne. Na pleti je příjemná, nedráždí a vysušuje jen minimálně. Docela rychle však ubývá - a to zejména zásluhou balení, z něhož se micelárka dost špatně dávkuje a často vám produktu vyteče větší množství, než jaké právě potřebujete. Co se týče odličování očních partií, je to docela ok - jen nesmí micelárka přijít přímo do oka, pak to trošku pálí. Zatím mi tedy připadá na odlíčení očí nejlepší heřmánková pleťovka od Yves Rocher. Na druhou stranu si ale myslím, že tahle micelárka je za ty peníze víc než slušná. Asi to nebude zrovna láska, ke které bych se musela neustále vracet, nicméně bych do ní klidně šla zas (kdyby byla krize a na Yves Rocher nebylo :D!). Tělový krém Granátové jablko \u0026amp; fíky, Isana Tato půllitrová krabička se v mé koupelně neohřála tak dlouho, jak bych si byla bývala přála. Jsem holka šikovná, a tak se mi jednoho hezkého večera povedlo dobrou třetinu obsahu rozlít po koupelně (to je ta nevýhoda šroubovacích obalů, které jinak bezmezně miluju, ale přiznejme si - s plně uzavíratelným balením by se to nestalo). Být to nějaký dražší produkt, asi se začnu mlátit do hlavy - takto se to naštěstí obešlo bez silnějších emočních projevů :D. Na vině byla také poměrně řídká konzistence produktu (což mě překvapuje - krém je vyloženě určen pro suchou pokožku, ale s hydratací jsem tak úplně spokojená nebyla). Hlavním důvodem, proč bych si tento výrobek už určitě nekoupila, je však jeho vůně. U limitované edice bych čekala něco letního a osvěžujícího, navozujícího atmosféru tropů - tohle je ale strašně přeslazené a k létu mi to zkrátka nějak nepasuje. Krém obsahuje panthenol a bambucké máslo, docela dobře se roztírá, ale vstřebává se na můj vkus celkem pomalu. Co mu však na závěr připisuju k dobru, je absence minerálních olejů, silikonů a parabenů. To je také pravděpodobně jediný důvod, kvůli kterému bych vám výrobek mohla doporučit.\nVýživný pleťový krém, Himalaya Se značkou Himalaya jsem dosud neměla žádnou zkušenost - až při jedné návštěvě kroměřížské Hypernovy mě uhodil do očí tenhle krém za pouhé pade. Himalaya Herbals je řada přírodních produktů, které používají byliny vybrané z Podhůří Himálají. Přestože se značka na první pohled tváří jako přírodní, po zběžném prohlédnutí složení zjistíte, že to zas až taková hitparáda asi nebude. Ale za ty prachy? Samozřejmě jsem to musela aspoň vyzkoušet. A přiznávám, že jsem prostě nadšená! Jednak se mi moc líbí design výrobku - praktická malá šroubovací krabička, ale především: krém je opravdu skvělý a univerzální. Moc hezky a příjemně voní - nevtíravě, jemně a přitom originálně. Hydratuje báječně a přitom pleť vůbec nezmastí - bleskurychle se vstřebá a zanechá jen krásně vyživenou tvář. Používala jsem ho běžně na den, na noc i pod make-up a ve všech případech jsem byla spokojená. Hydratační krém obsahuje Aloe Vera, Gotu Kola (netuším, co to je - a mám to vůbec chtít vědět :D??), výtažky ze zimní třešně, indického stromu Kino a indického ženšenu, které chrání pokožku před vysušováním a znečištěním, což se v létě jistě může hodit. Pocitově se mi tedy výrobek moc líbí. Co se týče složení, na které se teď snažím více koukat, mám jisté výhrady, ale celkový pozitivní pocit převládá, takže doporučuji a jistě se s tímto krémem neloučím na dlouho :-).\nMini sprchový gel Růže, Yves Rocher Tento roztomilý sprcháček jsem dostala někdy před rokem jako dárek k nákupu v Yves Rocher, takže jsem se rozhodla jej konečně otestovat. Na to, jak mi v YR vždycky všechno krásně voní, Růže mě nijak zvlášť neokouzlila. Je to asi tím, že já na tyto květinkové odéry moc nejsem. Jinak je sprcháč určitě fajn na letní cesty a hezkou růžovou flaštičku třeba ještě nějak zužitkuju.\nDětské vlhčené ubrousky pro citlivou pokožku, Babylove Již tradičně jsem s sebou na dovolenou nezapomněla vzít víceúčelové vlhčené ubrousky. Tentokrát volba padla na značku Babylove z DMka. V balíčku je přesně 30 kusů. Ubrousky obsahují panthenol a jsou bez silikonů, bez alkoholu, barviv, parfemace i bez minerálních olejů. Potud je asi všechno v pořádku. Problém nastává, když si s nimi chcete odlíčit obličej. Ne že by to nešlo (i když být o trochu více navlhčené, určitě bych se nezlobila), ale ty ubrousky jsou tak strašně hrubé, že se nedá hovořit o příjemném zážitku. Vůně by také mohla být o něco lepší, ale na tom tolik nelpím. Ve všech ostatních ohledech - na očistu rukou, osvěžení obličeje, těla ba i na čištění bot se osvědčily ubrousky docela dobře, ale na obličej už prostě ne, nikdy!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cervencova-spotreba/","summary":"\u003cp\u003e\u0026hellip; aneb přehled prázdných kosmetických krabiček za uplynulý měsíc :-).\u003c/p\u003e\n\u003ch3 id=\"micelární-odličovací-voda-blanchette-b\"\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eMicelární odličovací voda, Blanchette B.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/h3\u003e\n\u003cp\u003ePodlehla jsem mocné propagandě kosmetické blogosféry a když jsem jednou při nákupu v Kauflandu náhodou zpozorovala, že tento slavný odličovač mají na skladě, hnedka jsem ho chňapla :D! Micelárka za dvacku - to je hodně silné lákadlo! A teď tedy k mým dojmům: odličovací voda není nijak výrazně parfémovaná. Odličuje velice dobře - vždycky si myslím, že už mám pleť mlékem dobře vyčištěnou a tahle vodička z ní přesto vždycky ještě nějaké nečistoty vytáhne. Na pleti je příjemná, nedráždí a vysušuje jen minimálně. Docela rychle však ubývá - a to zejména zásluhou balení, z něhož se micelárka dost špatně dávkuje a často vám produktu vyteče větší množství, než jaké právě potřebujete. Co se týče odličování očních partií, je to docela ok - jen nesmí micelárka přijít přímo do oka, pak to trošku pálí. Zatím mi tedy připadá na odlíčení očí nejlepší heřmánková pleťovka od Yves Rocher. Na druhou stranu si ale myslím, že tahle micelárka je za ty peníze víc než slušná. Asi to nebude zrovna láska, ke které bych se musela neustále vracet, nicméně bych do ní klidně šla zas (kdyby byla krize a na Yves Rocher nebylo :D!). \u003ca href=\"cervencova-spotreba-01.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"cervencova_spotreba_4\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/cervencova-spotreba/cervencova-spotreba-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e","title":"Červencová spotřeba"},{"content":"Tak trochu z obavy před dalšími vrtochy londýnského počasí jsme se rozhodli strávit středeční den v teple jednoho z nejnavštěvovanějších londýnských muzejí - Victoria \u0026amp; Albert Museum. Bylo to koneckonců i coby kamenem od našeho hotelu, takže by bylo jistě ostudné tam nezavítat. Victoria \u0026amp; Albert Museum ukrývá největší světové sbírky uměleckých řemesel - nádobí, sklo, nábytek, keramiku, šperky a mnoho mnoho dalšího. Nejprve jsme si prošli zajímavou expozici o vývoji módy, která zahrnovala opravdu pestrou sbírku od historického oblečení přes barevné šedesátkové šatičky až po tvorbu současných módních návrhářů - Vivienne Westwood, Alexandra McQueena a řady dalších. Zaujala mě také archaická čísla módního časopisu Vogue či neméně archaické modely od Diora :-). Poté jsme už pokračovali k obrovské sbírce asijského umění. Najdete tu opravdu všechno možné - sošky, keramiku, látky, nádobí. Je toho tolik, že se opravdu nedá stihnout vše. Východní umění nás zaujalo nejvíce. Pak jsme ještě v rychlosti prolítli část věnovanou evropské středověké tvorbě a nenechali jsme si ujít ani sbírku Raffaelových maleb, které muzeu zapůjčila sama královna O:-). Nakonec jsme se přemístili ještě do šestého patra, kde se nachází expozice nábytku a keramiky. Opět vás, zejména u keramiky, zaskočí to množství. Řada obrovských prosklených vitrín, zaplněných až po strop vázami a dalším křehkým nádobím ze všech koutů světa.\nVictoria \u0026amp; Albert Museum\nVictoria \u0026amp; Albert Museum nás zabavilo skutečně na celé dopoledne. Po včerejším úspěchu jsme se rozhodli vyhledat si nějakou příjemnou restauraci v okolí opět přes Trip Adviser. Vydali jsme se tedy podle mapy nahoru k Hyde Parku. Restauraci se nám sice najít nepodařilo, zato jsme objevili překrásný Albert Memorial a hned naproti slavnou koncertní síň Royal Alber Hall, kde vystupovali mimo jiné The Beatles /jak jinak :)/, Jimi Hendrix, Frank Sinatra nebo třeba Adele.\nAlbert Memorial\nRoyal Albert Hall\nKdyž jsme tedy u Hyde Parku nepochodili, vydali jsme se hledat nějakou restauraci na náhodu. Nakonec jsme zakotvili v pochybném japonském podniku Little Japan. Navzdory ne příliš příznivým recenzím z Trip Adviseru a chudému interiéru bylo jídlo překvapivě docela dobré, se spoustou zeleniny, takže se skoro nedalo sníst. Cestou zpět k muzeu jsme samozřejmě narazili na původně hledanou restauraci :D - v mapě totiž byla zaznačená na opačném konci ulice. Tu du dum tum\u0026hellip;\nNáladu nám brzy zvedla návštěva Science Museum. Kdybych vám měla doporučit jedno jediné londýnské muzeum, které si rozhodně nesmíte nechat ujít, bylo by to právě toto, nacházející se hned vedle Victoria \u0026amp; Albert. Strávili jsme v něm celé odpoledne až do zavíračky a pořád jsme neměli dost. Muzeum má 5 pater a najdete tu skutečně všechno od parních strojů přes létání do vesmíru až po přírodní vědy. Všechno podané úžasně zábavnou a interaktivní formou. Co jsme během naší návštěvy stihli my: expozici o létání do vesmíru (plnou zajímavých informací, které vás vždycky strašně zajímaly, ale neodvážili jste se zeptat, třeba\u0026hellip; jak chodí kosmonauti na záchod :D!), historii parních strojů, vývoj informačních technologií a expozici o materiálech současnosti i budoucnosti.\nScience Museum\nA jak chodí kosmonauti na záchod?\nViděli jsme také Foucaltovo kyvadlo, první model rentgenu či originální kabinu Apolla 10! Líbil se nám i koutek se zajímavostmi o lidském těle, našem mozku, paměti atd. Já osobně jsem byla snad vůbec nejvíc nadšená z expozice \u0026ldquo;Making the modern world\u0026rdquo;, v níž se nacházely vitríny plné různých inovativních výrobků z té které dekády 20. století. Jednalo se samozřejmě o předměty běžné denní potřeby, a to nejen technického rázu, ale třeba také časopisy, kosmetické výrobky, domácí spotřebiče nebo hračky. Jak šel čas blíže do současnosti, začala jsem spoustu z nich důvěrně poznávat a uvědomila jsem si, kolik věcí z našeho dětství už je vlastně dneska \u0026ldquo;retro\u0026rdquo; - třeba takové obyčejné kazety do kazeťáku :D! Dost času jsem tu strávila s nosem přilepeným na skle :D.\nScience Museum\nVe dvou nejvyšších patrech se nachází také výstava o historii lékařství, kterou už jsme bohužel nestihli, ale myslím, že i tak jsme toho nakonec viděli opravdu hodně. Na závěr dne jsme si nechali procházku Hyde Parkem se zastávkou u Princess Diana Memorial Fountain. Je to moc příjemné a klidné místo, kde se dá odpočinout od londýnského shonu. I přesto se mi Hyde Park ze všech londýnských parků líbil nejmíň. Ne že by nebyl hezký - jen je zkrátka asi nejméně zajímavý. Je ale pravda, že jsme viděli pouze jeho východní část - ta západní, s Kensington gardens, je určitě hezčí.\nPrincess Diana Memorial Fountain\nHyde Park jsme opustili přímo u Speaker\u0026rsquo;s Corner. Překvapilo mě, že to je vlastně jen půlkruh s nápisem na chodníku. Žádné pódium, židle pro posluchače, prostě nic. Ve středu večer tam tak či tak nebyla ani noha :D.\nSpeaker\u0026rsquo;s Corner\nPřímo za Speaker\u0026rsquo;s Corner se nachází Marble Arch - mramorový oblouk inspirovaný triumfálním Konstantinovým obloukem v Římě. Hned za ním už začíná proslulá nákupní třída Oxford Street. Přestože jsme tedy nákupy neměli na programu, neodolali jsme a aspoň se po ní prošli :-). Nejprve jsme se ale vybavili nějakým dobrým jídlem v Sainsbury\u0026rsquo;s.\nMarble Arch\nOxford Street není tak nóbl jako třeba Champs Elysée. Vlastně mi nepřišla vůbec nóbl. Najdete tam vesměs stejné obchodní řetězce, jako u nás. A pak samozřejmě obří Primark, asi nejslavnější obchod na světě :D. Takže dohromady nic vzrušujícího, a přesto tam byla větší tlačenice a koncentrace lidí, než u těch nejslavnějších londýnských památek. Ze zvědavosti jsme vlezli do Selfridges - tam nám to ale naopak přišlo luxusní až moc, tak jsme vylezli zase ven, abychom si před obří výlohou Louise Vuitona mohli sníst své slaďoučké donutky s jahodovou polevou. Bylo to skoro jako ve Snídani u Tiffanyho :D! A ty donutky ze Sainsbury\u0026rsquo;s byly nejlepší, jaké jsem kdy jedla :-)!\nZ Oxford Street už jsme pak jeli rovnou do hotelu. Na večer jsme si koupili pivko Guiness, ale nijak zvlášť nám nechutnalo - nemělo prostě říz! Po návratu z Anglie jsme si opravdu začali vážit našeho dobrého (a levného :D!) českého piva. Než jsme se nadáli, byl před námi poslední den naší dovolené. A jak se říká, na konec patří to nejlepší. Ale o tom zase někdy jindy :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/londynska-muzea/","summary":"\u003cp\u003eTak trochu z obavy před dalšími vrtochy londýnského počasí jsme se rozhodli strávit středeční den v teple jednoho z nejnavštěvovanějších londýnských muzejí - Victoria \u0026amp; Albert Museum. Bylo to koneckonců i coby kamenem od našeho hotelu, takže by bylo jistě ostudné tam nezavítat. Victoria \u0026amp; Albert Museum ukrývá největší světové sbírky uměleckých řemesel - nádobí, sklo, nábytek, keramiku, šperky a mnoho mnoho dalšího. Nejprve jsme si prošli zajímavou expozici o vývoji módy, která zahrnovala opravdu pestrou sbírku od historického oblečení přes barevné šedesátkové šatičky až po tvorbu současných módních návrhářů - Vivienne Westwood, Alexandra McQueena a řady dalších. Zaujala mě také archaická čísla módního časopisu Vogue či neméně archaické modely od Diora :-). Poté jsme už pokračovali k obrovské sbírce asijského umění. Najdete tu opravdu všechno možné - sošky, keramiku, látky, nádobí. Je toho tolik, že se opravdu nedá stihnout vše. Východní umění nás zaujalo nejvíce. Pak jsme ještě v rychlosti prolítli část věnovanou evropské středověké tvorbě a nenechali jsme si ujít ani sbírku Raffaelových maleb, které muzeu zapůjčila sama královna O:-). Nakonec jsme se přemístili ještě do šestého patra, kde se nachází expozice nábytku a keramiky. Opět vás, zejména u keramiky, zaskočí to množství. Řada obrovských prosklených vitrín, zaplněných až po strop vázami a dalším křehkým nádobím ze všech koutů světa.\u003c/p\u003e","title":"Londýnská muzea"},{"content":"Následující den byl, co se týče počasí, asi nejhorší za celý náš pobyt v Londýně. Krom toho, že byla pěkná kosa, to od rána navíc vypadalo na déšť. A to se nám vůbec, ale vůbec nelíbilo - vyráželi jsme totiž na výlet do Greenwiche. Když jsme vylezli na stanici metra u O2 Areny, zjistili jsme, že k observatoři je to ještě pěkná štreka pěšky. Ocitli jsme se v jakési průmyslové zóně, kde nejen že chcípnul pes, ale navíc tady nebyl ani žádný záchytný bod, podle kterého bychom se mohli zorientovat a najít cestu. Takto zoufalé nás potkal jeden milý pán venčící pejska, a zeptal se, kam bychom potřebovali. Řekli jsme, že hledáme observatoř v Greenwichi. Úplně přesně jsme nepochopili, co nám radí, ale porozuměli jsme, že se tam dostaneme autobusem a je to asi sedm zastávek odsud. A tak jsme se zaradovali a naskočili do našeho prvního double deckeru :-)! Měli jsme štěstí, že jsme se octnuli v okrajové části, kde se to turisty zrovna nehemžilo. Celé horní patro autobusu jsme tak měli pro sebe a mohli blbnout s foťákem :-).\nPrvní jízda v double-deckeru :)\nCesta patrovým autobusem byla pro mě určitě jednou z nejlepších atrakcí Londýna. Bylo to hrozně napínavé, protože jsme vlastně vůbec nevěděli, kam jedeme. Vystoupili jsme sice trochu předčasně, ale nakonec se nám Queen\u0026rsquo;s House a záhy i observatoř skutečně podařilo najít.\nPřed Queen\u0026rsquo;s House\nByli bychom se hned vydali nahoru k nultému poledníku\u0026hellip; to bychom ale nesměli po cestě potkat National Maritime Museum. Původně jsme se chtěli podívat jen dovnitř a hned zas jít, ale milá paní u poklady se nás ujala a vysvětlila, co všechno si tu můžeme prohlédnout a ke kterým expozicím je volný vstup. A tak jsme úplně změnili plány a celé dopoledne strávili v muzeu.\nNational Maritime Museum\nNational Maritime Museum bylo úžasné - vlastně jako všechna londýnská muzea, která jsme navštívili :-). Všechno je tak krásně udělané, že si návštěvu muzea užijí děti i dospělí. Samozřejmostí je spousta interaktivních koutků. Není divu, že muzea jsou plná dětí ve školních uniformách (jen nám bylo divné, že na začátku července ještě nemají prázdniny, chudinky :D!). Najdete tu všechno - od významných britských mořeplavců přes dobývání severního pólu až po obchodní cesty do Indie. Moc se nám tu líbilo a zdaleka jsme nestihli všechno, co muzeum nabízí. Vyhnal nás ale hlad - jako obvykle :D.\nPřes Trip Adviser jsme našli tip na nedalekou restauraci Goddards at Greenwich. Tento stylový podnik s milou obsluhou si nás okamžitě získal. Rozhodli jsme se vyzkoušet konečně také něco tradičního z britské kuchyně. V nabídce najdete různé druhy plněných koláčů, ke kterým se podává bramborová kaše a omáčka dle výběru. Pie mi přišel docela hutný, ale byl dobrý a zasytil a omáčka i kaše mi také chutnaly. Rozmazlili jsme se ještě kávičkou a horkou čokoládou a odcházeli jsme naprosto spokojení. Pokud se někdy zatouláte do Greenwiche, tato restaurace je určitě dobrá volba :-).\nGoddards at Greenwich\nPie \u0026amp; mash\nNa konci ulice, kde se nachází Goddards, najdete obrovskou plachetnici Cutty Sark, která v sobě ukrývá další muzeum. My už jsme ale byli celí nedočkaví a tak jsme ještě honem odlovili kešku (Péťa říká, že každý správný geolovec musí mít kešku z nultého poledníku :D) a vydali se konečně k té slavné observatoři.\nCesta k observatoři, pod námi Queen\u0026rsquo;s House\nV National Maritime Museum jsme dostali přehledný plánek s vyznačenými částmi Royal Observatory, kam je volný vstup. Je to tak padesát na padesát - slavná čára s nultým poledníkem je samozřejmě za branou a bez vstupenky se tam nedostanete. Na druhou stranu je ale poledník naznačený i mimo tuto oplocenou část a kdo tu fotku s jednou nohou na pravé a s druhou na levé polokouli fakt moc chce, má ji mít :-)\u0026hellip;\nMezi dvěma polokoulemi\nMy jsme za vstupenku utrácet nechtěli a spokojili jsme se s částmi expozice, které jsou volně přístupné. V této části najdete například výstavu o měření času a vývoji hodin. Promítají se zde také zajímavá videa o sluneční soustavě. Zatoulali jsme se také do krásného parku přímo pod observatoří, kde jsme potkali pána krmícího ochočené veverky. Byly opravdu krotké, takže jsme si je mohli prohlédnout úplně zblízka.\nVeverka z Greenwiche\nV Greenwichi jsme také zažili náš první a poslední anglický déšť. Trval sotva deset minut :-). Poté už jsme se u observatoře nezdržovali a vyrazili dolů na autobus, který nás měl dopravit zpátky do City. Cesta trvala asi hodinu, seděli jsme v patře úplně vepředu a byla to prostě skvělá vyhlídková jízda. A navíc za zlomek ceny, za kterou podobnou cestu nabízí turistické autobusy :D! Vystoupili jsme nedaleko chrámu Temple. Záhy jsme zjistili, že je to zdejší \u0026ldquo;soudní\u0026rdquo; čtvrť - kravaťáky se to tu jen hemžilo :-). Sídlí tu také dvě ze čtyř londýnských právnických škol. Zdejší architektura se mi moc líbila a za lepšího počasí to musí být báječné místo k náhodnému bloumání ulicemi Londýna :-).\nCestou k Temple\nCestou jsme si neodpustili také foto s červenými telefonními budkami - a tak bylo ten den londýnským klišé učiněno zadost :-).\nS červenou budkou\nNa návštěvu St. Paul jsme neměli štěstí. Dorazili jsme přecejen dost pozdě a katedrála už byla bohužel zavřená. Tak až tam někdo pojedete, nezapomeňte jít dovnitř a pak mi povyprávět, jaké to tam je :-)! Chrám je obrovský - spoustu času zabere jen obejít ho celý kolem dokola. Kopule je prý druhá největší po dómu Svatého Petra v Římě.\nSt. Paul\u0026rsquo;s Cathedral\nNaší poslední zastávkou se stal opět Westminster s cílem vyfotit si noční Big Ben a London Eye. Následovala tedy poslední okružní jízda double deckerem a poté mrznutí na břehu Temže, než se konečně pořádně setmělo a Big Ben rozzářil svá světla. Pokud jedete do Londýna s podobnou touhou po nočních fotkách, vřele doporučuju zabalit si s sebou nějaké termo-prádlo :D\u0026hellip;\nVečer u Temže\nLondon Eye a Aquarium\nBig Ben\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/v-greenwichi/","summary":"\u003cp\u003eNásledující den byl, co se týče počasí, asi nejhorší za celý náš pobyt v Londýně. Krom toho, že byla pěkná kosa, to od rána navíc vypadalo na déšť. A to se nám vůbec, ale vůbec nelíbilo - vyráželi jsme totiž na výlet do Greenwiche. Když jsme vylezli na stanici metra u O2 Areny, zjistili jsme, že k observatoři je to ještě pěkná štreka pěšky. Ocitli jsme se v jakési průmyslové zóně, kde nejen že chcípnul pes, ale navíc tady nebyl ani žádný záchytný bod, podle kterého bychom se mohli zorientovat a najít cestu. Takto zoufalé nás potkal jeden milý pán venčící pejska, a zeptal se, kam bychom potřebovali. Řekli jsme, že hledáme observatoř v Greenwichi. Úplně přesně jsme nepochopili, co nám radí, ale porozuměli jsme, že se tam dostaneme autobusem a je to asi sedm zastávek odsud. A tak jsme se zaradovali a naskočili do našeho prvního double deckeru :-)! Měli jsme štěstí, že jsme se octnuli v okrajové části, kde se to turisty zrovna nehemžilo. Celé horní patro autobusu jsme tak měli pro sebe a mohli blbnout s foťákem :-).\u003c/p\u003e","title":"V Greenwichi"},{"content":"Následujícího rána vedly naše první kroky do banky na Earl\u0026rsquo;s Court Road. Záhy po příjezdu do Londýna jsme totiž zjistili, že jsme doma nafasovali staré britské bankovky a modlili jsme se, aby nám je v bance vyměnili. Naštěstí to nebyl vůbec žádný problém a během pár minut jsme odcházeli s aktuální měnou :-). Poté už jsme se vydali rovnou na metro na Tower Hill. Při této cestě jsme pochopili, co je pravdy na tom, že obyvatelé Londýna na své metro věčně nadávají. Na Tower Hill jsme jeli snad hodinu (přitom je to pořád centrum města) - metro za každou druhou zastávkou stálo někde v tunelu. Šumějícím zprávám z rozhlasu jsme moc nerozuměli, takže nezbývalo než doufat, že k Toweru nakonec šťastně dorazíme. Pohled, který se před námi otevřel hned poté, co jsme vylezli zpátky na světlo, ale za všechna ta příkoří rozhodně stál.\nTower\nA co teprve Tower Bridge - další londýnská dominanta stojící hned opodál. Překvapilo mě, jak je modrý - to mi z fotek nikdy nepřišlo :-). Je nádhera vidět ho na vlastní oči.\nTower Bridge\nTrochu mě mrzí, že jsem u Toweru viděla jenom jednoho krkavce (a kdoví, zda to vůbec byl ten pravý) :D! V okolí pevnosti se hodně staví a mně osobně se příliš nelíbí budovy, které v její blízkosti vyrostly. Byť je Swiss Re Tower jistě impozantní, vedle historického Toweru působí trochu jako pěst na oko a strhává na sebe veškerou pozornost.\nPohled z druhého břehu Temže\nPoté, co jsme přešli Tower Bridge, dostali jsme se na proslulé \u0026ldquo;korzo\u0026rdquo; Queen\u0026rsquo;s Walk. Při cestě okolo Temže jsme minuli válečný křižník Belfast, který dnes slouží jako muzeum.\nTower Bridge a my\nMezitím už jsme dostali docela hlad a začali jsme přemýšlet, kam se půjdeme najíst tentokrát. Jako předkrm jsme si dali jeden cheese u Mekáče (trestuhodné, ale nechtěli jsme hledat s úplně prázdným žaludkem) a nakonec se nám podařilo objevit Borough Market - úžasné místo přímo u Southwark Cathedral. Najdete tu spoustu stánků s lákavými dobrotami - od sýrů, sladkostí a uzenin až po sendviče a nápoje. Neodolali jsme a každý jsme si dali jeden kebab - Péťa s jehněčím a já vegetariánský s tofu. Oba byly obrovitánské a báječné a ještě jsme k nim každý dostali lízátko :-).\nBorough market\nS plným žaludkem jsme se vydali na prohlídku Southwark Cathedral. Hned na úvod nás příjemně překvapila sympatická babi, která nám u vchodu nabídla povídání o katedrále v našem rodném jazyce :-). Chrám je moc hezký, ale bohužel je zakázáno fotit v interiéru. Jeho zajímavostí je třeba Harvardská kaple, pojmenovaná na počest zakladatele americké univerzity - Johna Harvarda, který byl v kostele Southwark v roce 1607 pokřtěn :). V katedrále se nachází také památník Williama Shakespeara\u0026hellip; a naše další kroky nevedly nikam jinam než směrem ke Globe Theatre.\nSouthwark Cathedral\nGlobe Theatre\nV Globe se mi strašně moc líbil obchod se suvenýry - až je mi teď skoro líto, že jsem si tam nic nekoupila :-). Trička i další předměty s hláškama ze Shakespearových her a hlavně knížky, spooousta krásných knížek pro děti i pro dospělé. Shakespeare na milion způsobů, komiksy ale také krásné ilustrované knihy o Londýně. Určitě bych tam vydržela mnohem dýl, ale chtěli jsme se ještě podívat do sousední Tate Modern. Ta zavírá, jako většina zdejších muzejí, v 18:00, takže nám na prohlídku zbývala už jen hodina času. I tak jsme si to tam ale užili a zbytek si necháváme na příště :-).\nV Tate Modern\nProšli jsme se po slavném Millennium Bridge na protější břeh, kde stojí St. Paul\u0026rsquo;s Cathedral. Její návštěvu jsme se rozhodli nechat na následující den, protože už jsme byli docela unavení, a tak jsme se vydali na metro zpátky do hotelu.\nMillennium Bridge se St.Paul\u0026rsquo;s Cathedral\nVečer jsme vyrazili na nákup do nedalekého Tesca - pro redukci. Nějak nás totiž při plánování cesty nenapadlo, že v Anglii mají trochu jiné zásuvky a mobily se nám vybily už druhý den. Naštěstí se nám podařilo redukci bez problémů sehnat a k tomu také vínečko, pomazánku z cizrny a balení muffinů na snídani. Jídlo jsme si tu vážně užívali :-)! S touto výbavou jsme byli dokonale připraveni na báječný večer i následující den, který jsme se rozhodli strávit v Greenwichi.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/okolo-temze/","summary":"\u003cp\u003eNásledujícího rána vedly naše první kroky do banky na Earl\u0026rsquo;s Court Road. Záhy po příjezdu do Londýna jsme totiž zjistili, že jsme doma nafasovali staré britské bankovky a modlili jsme se, aby nám je v bance vyměnili. Naštěstí to nebyl vůbec žádný problém a během pár minut jsme odcházeli s aktuální měnou :-). Poté už jsme se vydali rovnou na metro na Tower Hill. Při této cestě jsme pochopili, co je pravdy na tom, že obyvatelé Londýna na své metro věčně nadávají. Na Tower Hill jsme jeli snad hodinu (přitom je to pořád centrum města) - metro za každou druhou zastávkou stálo někde v tunelu. Šumějícím zprávám z rozhlasu jsme moc nerozuměli, takže nezbývalo než doufat, že k Toweru nakonec šťastně dorazíme. Pohled, který se před námi otevřel hned poté, co jsme vylezli zpátky na světlo, ale za všechna ta příkoří rozhodně stál.\u003c/p\u003e","title":"Okolo Temže"},{"content":"Na náš první den v Londýně jsme si naplánovali okruh po pravděpodobně nejslavnějších místních památkách. Nejprve jsme metrem zamířili na Picadilly Circus s populární soškou Erose. Okolí fontánky mi sice přišlo poněkud špinavé a zaplivané, ale jinak mě atmosféra místa nadchnula - obrázek, který se nám naskytnul, byl prostě jako vystřižený z učebnice angličtiny pro střední školy :D! Navíc všude kolem projížděl jeden doubledecker za druhým.\nPicadilly Circus\nZ náměstí Picadilly jsme se pomalu vydali po Regent Street směrem k National Gallery, do níž jsme jen krátce nahlédli, ale nechtěli jsme se příliš zdržovat v interiéru, když bylo venku tak hezky.\nV National Gallery\nPokračovali jsme tedy až na Trafalgar Square, kde tou dobou uklízeli pozůstatky nějakého festivalu. Z toho důvodu nemáme zrovna dvakrát výstavní fotky tohoto jinak jistě překrásného náměstí. Ujistili jsme se, že zde skutečně stojí admirál Nelson, a vydali se po reprezentativní třídě The Mall, směřující přímo k Buckinghamskému paláci.\nTrafalgar Square\nThe Mall lemuje St. James\u0026rsquo;s Park. Pohled do svěží zeleně mě zlákal a navíc to vypadalo, že výměnu stráží už stejně nestihneme (podle průvodce měla začínat v 11 a blížilo se už poledne), rozhodli jsme se tedy na chvíli zakempit na lehátkách v parku.\nOdpočinek v St. James\u0026rsquo;s Parku\nKdyž jsme se o něco později zvedli a vrátili se z parku zpět na The Mall, všimli jsme si, že všichni turisté se najednou ze silnice stáhnuli k jejímu okraji a úplně vepředu u Buckinghamského paláce řídí situaci londýnská policie. Zvědavě jsme si tedy stoupli na okraj chodníku a čekali, co se bude dít. Doufala jsem, že okolo třeba projede nějaký člen Royal family :D. Tolik štěstí jsme sice neměli, ale podařilo se nám nakonec stihnout onu výměnu stráží, o které jsme si mysleli, že už je dávno po ní.\nVojáčci\nU Buckinghamského paláce bylo samozřejmě spoustu turistů. Místo je to určitě zajímavé a stojí za návštěvu, ale popravdě tam krom těch vojáčků není nic moc k vidění. Ještě pár fotek v rozkvetlém záhonku a už byl nejvyšší čas, shánět se po nějakém obědě :)\u0026hellip;\nMy a královna Viktorie\nBuckinghamský palác\nProtože jsme se nacházeli nedaleko stanice metra Victoria, kde jsme předchozího dne zahájili naše londýnské dobrodružství, řekli jsme si, že to bude i vhodné místo k sehnání něčeho k snědku. Původně jsme měli v plánu koupit si jen nějaký sendvič, ale když jsme objevili fish and chips za necelých 6 liber v místní \u0026ldquo;nádražce\u0026rdquo; Victoria Café, neodolali jsme :-).\nNaše první \u0026ldquo;fish and chips\u0026rdquo;\nFish and chips bylo výborné a porce obrovská. Nakonec jsme si dali ještě capuccino, zastavili se v M\u0026amp;S pro něco k pití a vydali se pomalu zpátky k St. James\u0026rsquo;s Parku, kde jsme se chtěli na chvíli svalit do trávy a dát odpočinout uchozeným nožkám. St. James\u0026rsquo;s Park, stejně jako další dva nejznámější londýnské parky, které jsme navštívili, je opravdu nádherným a příjemným místem k odpočinku. Tráva je krásně zelená a hebká a můžete si na ni kdekoliv sednout, udělat si piknik nebo se na ní jen tak válet. Všude je čisto, takže jsme nepotřebovali ani deku. Vyvalili jsme se zkrátka na trávu a užívali si krásné počasí, se kterým jsem v Londýně téměř nepočítala.\nSt James\u0026rsquo;s Park\nPo příjemném odpočinku nás čekala cesta ke zlatému hřebu dnešního dne, který na nás po očku vykukoval už po cestě z Trafalgar Square. Prošli jsme po Whitehall kolem Downing Street (přímo ke slavnému č. 10 se bohužel nedostanete - z bezpečnostních důvodů je ulice uzavřena železnou bránou, kterou střeží policie), minuli zastávku metra Westminster a to už se před námi objevil Big Ben v celé své kráse. Stejně jako v případě Eiffelovky, i tady jsem byla překvapená jeho velikostí. Měla jsem za to, že věž je mnohem menší.\nBig Ben\nPohled ze břehu Temže\nPřešli jsme Westminster Bridge a dostali se na protější břeh Temže, kde se nachází další londýnská ikona - London Eye. Její návštěvu jsme si ovšem nechali ujít.\nLondon Eye\nV úplném závěru dne jsme se prošli okolo Houses of Parliament a nakonec završili tento památkový okruh návštěvou Westminster Abbey - nejslavnější církevní budovy v Londýně a místa královských korunovací, svateb a pohřbů. Do kaplí jsme se už nedostali, nicméně některé prostory opatství byly i takto pozdě ještě zpřístupněny, a tak jsme si mohli prohlédnout alespoň něco málo z interiéru.\nWestminster Abbey\nMyslím, že za první den jsme toho stihli docela dost :-). Přitom jsme se nemuseli nikam hnát a našli jsme si čas i na lehárko v parku. Ke štěstí už nám chyběla pouze dobrá večeře. O tu se nám tentokrát postarali v Sainsbury\u0026rsquo;s. Nakoupili jsme si tam vynikající pomazánky s vajíčkama a kari-kuřetem a také ochucený cider, na který jsme byli velice zvědaví. Popravdě - bylo to dost přeslazené pití (mnohem víc, než třeba Radler) a nějak jsme nezpozorovali, že bychom se z něj opili. Pocity klaustrofobie jsme naštěstí tentokrát nemuseli přebíjet alkoholem - únava z nabitého dne nás nakonec docela snadno a rychle uspala :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/londyn-den-druhy/","summary":"\u003cp\u003eNa náš první den v Londýně jsme si naplánovali okruh po pravděpodobně nejslavnějších místních památkách. Nejprve jsme metrem zamířili na Picadilly Circus s populární soškou Erose. Okolí fontánky mi sice přišlo poněkud špinavé a zaplivané, ale jinak mě atmosféra místa nadchnula - obrázek, který se nám naskytnul, byl prostě jako vystřižený z učebnice angličtiny pro střední školy :D! Navíc všude kolem projížděl jeden doubledecker za druhým.\u003c/p\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"londyn-den-druhy-01.jpg\"\n         alt=\" Picadilly Circus\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003ePicadilly Circus\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e","title":"Discovering London"},{"content":"Většina mých milých čtenářů už jistě ví, že letos se cílem naší dovolené stala britská metropole - Londýn. Pokud si ještě vzpomínáte na mé články o cestě za oceán, Londýn a já - to byla láska na první pohled. Na to první setkání před přistáním na Heathrow nikdy nezapomenu. Už tehdy jsem doufala, že se spolu nevidíme naposledy. Čekala jsem tři roky, než se tenhle sen stal skutečností. Anglie však nakonec splnila všechna má očekávání, a tak se v nejbližších dnech můžete těšit na spoustu fotek, historek a dojmů. Těšíte se :)???\nV cíli cesty jsme tedy měli od začátku jasno. Věděli jsme také, že určitě poletíme s nějakou nízkonákladovkou. Někdy koncem května jsme si zabůkovali letenky u společnosti Ryanair. Pokud se rozhodnete s nimi také někdy v budoucnu letět, vězte, že jejich webovky jsou naprosto příšerné. Rezervaci musíte vyplňovat strašně rychle, jinak vám to celé spadne a můžete začít od začátku (což se nám také několikrát stalo 8-)). Podařilo se nám tedy sehnat přímý zpáteční let Brno, Tuřany -\u0026gt; Londýn, Stansted na ideální termín. Letenky se dají u Ryanairu koupit za opravdu slušný peníz, pokud si ale nevystačíte jen s příručním zavazadlem, musíte si za kufr o maximální váze 15kg zhruba tisícovku ještě připlatit. Je to dost, ale kufr na suvenýry se vám určitě bude hodit ;-)!\nPoté, co jsme vyřešili letenky, vrhli jsme se na hledání ubytování. Londýn je jedno z nejdražších měst na světě, takže jsme nakonec usoudili, že jet \u0026ldquo;jen\u0026rdquo; na 6 nocí je dobrá volba. I tak jsme museli dlouho brouzdat internetem, než se nám podařilo sehnat střechu nad hlavou za přijatelné peníze. Nevědomky jsme si vybrali termín, ve kterém se měl konat Wimbledon, takže do Londýna se valila spousta fanoušků. To nám ale došlo až mnohem později :D. Vybrali jsme si nakonec síť hotelů Easy Hotel, která má pobočky po celém Londýně. Zvolili jsme hotel na Earl\u0026rsquo;s Court nedaleko Hyde Parku a co se týče polohy, byl to skvělý tah. Earl\u0026rsquo;s Court je dopravní uzel, ze kterého se dá často i bez přestupu dopravit k celé řadě nejslavnějších památek.\nPo těchto přípravách už nezbývalo nic jiného, než vypůjčit v knihovně nějaké ty průvodce s mapou, vytipovat nejzajímavější místa, objednat cestovní pojištění a zabalit kufr. Já osobně jsem počítala spíš s horší variantou počasí (jaké bylo mé překvapení, když jsem se hned první den dovolené opálila :D!) a každodenním deštěm (doopravdy nepršelo ani jednou, nepočítám-li lehkou spršku v Greenwichi). Při plánování cesty nám velmi pomohly webové stránky Minty trips. Pokud se chystáte do Anglie, určitě na ně mrkněte - najdete tam spoustu cenných informací o Londýně, doporučení na zajímavé památky, možnosti dopravy z letiště i po městě, gastronomické tipy a mnoho dalšího.\nTakto vybavení jsme se tedy v sobotu (na Péťův svátek :-)) vypravili na brněnské letiště. Péťu čekal jeho první let v životě, takže byl trošku nesvůj. Tuřany jsou naštěstí opravdu maličké a nevyvolávají pocit zmatku tak, jako ostatní letiště. Navíc jsme na informacích potkali naši sousedku Danu, která je letuška :D. Let samotný proběhl úplně v pohodě. Mohli jsme si dokonce i vybrat, kde chceme sedět (systémem \u0026ldquo;kdo dřív přijde\u0026hellip;\u0026rdquo;), takže jsme si hned zabrali okénko a díky tomu si prohlédli z výšky celé Brno.\nLoučení s Brnem\nV oblacích\nNad Holandskem\nPo zbytek cesty bylo spíše oblačno - mraky se protrhaly teprve nad Nizozemím, ale jasno pak už vydrželo až do cílové destinace. Hned po příletu jsem si pomyslela, že ty řeči o londýnském počasí snad musí být jen hloupý kec. Londýn mě totiž i tentokrát přivítal slunečními paprsky :-).\nNaše letadlo po šťastném přistání\nTrochu jsem se obávala, jak se zorientujeme na Stanstedu. Naštěstí to není zas tak veliké letiště, takže jsme všechno v pohodě našli, prošli pasovou kontrolou, vyzvedli si kufr a šli hledat autobus, který nás dopraví do centra. Lístky na National Express jsme si koupili už v letadle - díky milé slečně, která seděla vedle nás a cestovala s rodiči na Wimbledon, a která zjistila, že jízdenky koupené přes Ryanair jsou o několik liber levnější. Vzali jsme si tedy rovnou zpáteční jízdenku, která nás pro 2 osoby vyšla na 34 liber.\nAutobus jsme našli bez problémů, přijel během čtvrt hodinky a už jsme si to frčeli směr Londýn - po levé straně samozřejmě :). Tato první okružní jízda po Londýně se mi hrozně líbila. Projeli jsme se po St. John\u0026rsquo;s Wood, Baker Street, Oxford Street i okolo Hyde Parku. Nakonec nás autobus vyplivnul na Victoria Station, což bylo úplně ideální - zastávka ležela na přímé lince metra, která vedla až k našemu hotelu. Nejprve nás ale samozřejmě čekal náročný úkol - vyřídit si Oyster Card - kreditovou jízdenku na městskou hromadnou dopravu. Chlápek u okénka nám nejdřív chtěl prodat týdenní. Rozhodně se tím ale nenechte zlákat! Týdenní jízdenka se vám vyplatí, jen pokud budete skutečně hodně jezdit. Podle mě je ale mnohem lepší prozkoumávat Londýn pěšky. Na Oyster Card si dobijete tolik peněz, kolik skutečně projedete. Doporučila bych tedy zpočátku míň - dobít můžete vždycky. Při odjezdu vám každopádně zálohu za Oyster Card (5 liber) i nevyužité peníze vrátí.\nVybaveni Oyster kartou jsme se rozhodli poohlédnout ještě po nějaké večeři. Přímo na stanici Victoria jsme našli obchůdek Marks and Spencer. Ano, značka jídla, které u nás v Čechách představuje \u0026ldquo;luxus\u0026rdquo;, který si dopřeju, když si chci přilepšit, je tady vnímán jako běžný řetězec typu Tesco (které tu mimochodem také naleznete v hojném počtu). Ceny samozřejmě pořád nejsou tak příznivé jako v Čechách, nicméně i tak představuje stravování v M\u0026amp;S jednu z nejlevnějších možných variant. Nakoupili jsme si tedy něco k pití, tousťák, lákavě vyhlížející paštiku, sýr a vínečko na oslavu našeho příjezdu. A pak už hurá na metro a hledat náš hotel.\nMezitím už se setmělo, nicméně Earl\u0026rsquo;s Court nevypadal na první pohled nijak nebezpečně. Hlavní třída je plná různých fast foodů a restaurací, obchůdků se suvenýry, ale také sámošek typu Sainsbury\u0026rsquo;s, které se nám během našeho pobytu několikrát postaraly o báječnou večeři/snídani. Hotel jsme našli bez obtíží, ubytovali se v našem mrňavoučkém pokojíčku bez oken a abychom zahnali pocity klaustrofobie, před kterými nás varovali cestovatelé na Trip Adviseru, exnuli jsme víno a vytuhli v očekávání příštího dne :)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/pripravna-faze-a-petuv-prvni-let/","summary":"\u003cp\u003eVětšina mých milých čtenářů už jistě ví, že letos se cílem naší dovolené stala britská metropole - Londýn. Pokud si ještě vzpomínáte na mé články o cestě za oceán, Londýn a já - to byla láska na první pohled. Na to první setkání před přistáním na Heathrow nikdy nezapomenu. Už tehdy jsem doufala, že se spolu nevidíme naposledy. Čekala jsem tři roky, než se tenhle sen stal skutečností. Anglie však nakonec splnila všechna má očekávání, a tak se v nejbližších dnech můžete těšit na spoustu fotek, historek a dojmů. Těšíte se :)???\u003c/p\u003e","title":"Přípravná fáze a Péťův první let"},{"content":"Ano, zase listové těsto\u0026hellip; Začíná to tu být trošku nuda, že :D? Ale musím podotknout, že tenhle koláč je zatím asi ten nejlepší počin z listového těsta, který jsem kdy vytvořila. A prostě ho musíte vyzkoušet O:-)!!!\n500g listového těsta 10dkg anglické slaniny 15dkg šunky 1 pórek 150g strouhaného sýra 2 vejce 1 kelímek smetany Listové těsto rozválíme do obdélníku velikosti plechu. Plech vyložíme pečícím papírem, navrch dáme těsto a po celé délce jej propícháme vidličkou. Slaninu nakrájíme na kousky a necháme nasucho vyškvařit v pánvi, až zavoní, přidáme nakrájenou šunku a nadrobno pokrájený pórek (případně i lžíci másla). Osmahneme dozlatova. Poté směs přendáme na těsto a zasypeme sýrem. Troubu předehřejeme na 180°C a na chvíli necháme těsto zapéct. Až se nám nafoukne, rozkvedláme vejce ve smetaně, podle chuti osolíme a směsí zalijeme koláč. Pečeme dozlatova asi 35 minut.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/lotrinsky-kolac/","summary":"\u003cp\u003eAno, zase listové těsto\u0026hellip; Začíná to tu být trošku nuda, že :D? Ale musím podotknout, že tenhle koláč je zatím asi ten nejlepší počin z listového těsta, který jsem kdy vytvořila. A prostě ho musíte vyzkoušet O:-)!!!\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e500g listového těsta\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e10dkg anglické slaniny\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e15dkg šunky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 pórek\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e150g strouhaného sýra\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 vejce\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 kelímek smetany\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eListové těsto rozválíme do obdélníku velikosti plechu. Plech vyložíme pečícím papírem, navrch dáme těsto a po celé délce jej propícháme vidličkou. Slaninu nakrájíme na kousky a necháme nasucho vyškvařit v pánvi, až zavoní, přidáme nakrájenou šunku a nadrobno pokrájený pórek (případně i lžíci másla). Osmahneme dozlatova. Poté směs přendáme na těsto a zasypeme sýrem. Troubu předehřejeme na 180°C a na chvíli necháme těsto zapéct. Až se nám nafoukne, rozkvedláme vejce ve smetaně, podle chuti osolíme a směsí zalijeme koláč. Pečeme dozlatova asi 35 minut.\u003c/p\u003e","title":"Lotrinský koláč"},{"content":"Tenhle červen by akcemi vydal hned na několik měsíců. Teď, když se za uplynulými dny ohlížím, ani moc dobře nechápu, jak jsme to vůbec mohli všecko stihnout a k tomu ještě chodit do práce :D\u0026hellip;\nLetos jsme - především kvůli nepříznivému počasí - navštívil jenom jeden ze série ohňostrojů Ignis Brunensis, a sice ten švýcarský, nazvaný poeticky \u0026ldquo;Příběh lásky\u0026rdquo;. Když si počasí konečně dalo říct a jedno páteční odpoledne zcela nečekaně vykouklo slunce, oprášili a dofoukali jsme kola, oblíkli dresy a vyrazili na první letošní cyklovýlet. Na zpáteční cestě jsme v Komárově na hřišti objevili parádní posilovnu pod širým nebem :-)! Oblíbili jsme si večerní toulání po Kamenné kolonii, Anthroposu a Štýřicích. Objevili jsme tak spoustu zajímavých míst (věděli jste třeba, že v Brně je ulice Jaroslava Foglara :)?) a dokonce se nám úplně po haluzi podařilo najít kešku na břehu Svratky. Byli jsme taky ve Slatině na samosběru na jahodové plantáži :-)! Navštívili jsme hudební program lokálního festivalu Kamenka Open. Tahle bohémská čtvrť mě pořád nepřestává fascinovat. Líbilo se mi, že před pódiem pařili mladí i staří - od pár babiček až po ty nejmenší děti. Kapely byly báječné a atmosféra nepopsatelná :-). Byli jsme na přednášce cestovatele Dana Přibáně \u0026ldquo;Trabantem napříč Jižní Amerikou\u0026rdquo;. Přestože mám u přednášek tohoto typu raději civilnější projev a navíc jsem byla od počátku dost skeptická k realizaci akce v prostorách jinak báječné, ale pro tyto účely docela nevhodné hospůdky Koločava, nakonec se mi to celé moc líbilo. Na začátek prázdnin určitě skvělá inspirace pro všechny cestovatele i snílky :-). Do Brna konečně doputovala výstava Hrdinou může být každý!!! Tímto vás na ni všechny srdečně zvu - najdete ji v Nákupním centru Královo Pole a zcela nekriticky říkám, že se moc povedla. Měla jsem za sebou nelehký týden a jedno nelehké rozhodnutí, ale nečekaná zpráva, že výstava je v Brně (měla tu být původně až v říjnu), mi zvedla náladu. O pár dnů později jsem stála před \u0026ldquo;našim\u0026rdquo; panelem, šťastně se uculovala a vzpomínala, jak jsme jeli s Lubošem na náš první rozhovor a co všechno mi Hrdinové dali. Tenhle projekt byl bez nadsázky jednou z nejlepších věcí, která mě v životě potkala. Budu moc ráda, když výstavu navštívíte a dáte vědět, jak se vám líbila. No a konečně - Franta se nám vrátil z Anglie :-)! Na uvítanou jsme uspořádali hrací večer s Osadníky, které jsem mimochodem vyhrála O:-). Akce se záhy zvrhla, když jsme se přemístili za zbytkem Peno-clanu do centra. V Pubu jsme pak u píva probírali nejžhavější drby a plány, seznámili se s nějakýma lidma z Řecka a nechali se namalovat malířem\u0026hellip; jo, zní to šíleně a měla jsem ráno pochybnosti, jestli se to celé skutečně stalo. Jenže pak jsem našla v kuchyni na stole tohle :D\u0026hellip; A vlastně by to všechno bylo ještě na dlouhé vyprávění - červen byl zkrátka hrozně akční :-). A kdoví, co všechno ještě tohle léto přinese? Tenhle \u0026ldquo;suvenýr\u0026rdquo; jsme včera dostali od Franty pro štěstí :-). Berte to jako malou nápovědu, o čem byste se tu třeba mohli dočíst příště ;-)\u0026hellip;\nA na úplný závěr tu pro vás mám písničku měsíce. Myslím, že na začátek léta není potřeba lepšího poselství ;-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nekulturni-cerven/","summary":"\u003cp\u003eTenhle červen by akcemi vydal hned na několik měsíců. Teď, když se za uplynulými dny ohlížím, ani moc dobře nechápu, jak jsme to vůbec mohli všecko stihnout a k tomu ještě chodit do práce :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003eLetos jsme - především kvůli nepříznivému počasí - navštívil jenom jeden ze série ohňostrojů Ignis Brunensis, a sice ten švýcarský, nazvaný poeticky \u0026ldquo;Příběh lásky\u0026rdquo;.\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"nekulturni-cerven-01.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"nekulturni_cerven_4\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/nekulturni-cerven/nekulturni-cerven-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003eKdyž si počasí konečně dalo říct a jedno páteční odpoledne zcela nečekaně vykouklo slunce, oprášili a dofoukali jsme kola, oblíkli dresy a vyrazili na první letošní cyklovýlet. Na zpáteční cestě jsme v Komárově na hřišti objevili parádní posilovnu pod širým nebem :-)!\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eOblíbili jsme si večerní toulání po Kamenné kolonii, Anthroposu a Štýřicích. Objevili jsme tak spoustu zajímavých míst (věděli jste třeba, že v Brně je ulice Jaroslava Foglara :)?) a dokonce se nám úplně po haluzi podařilo najít kešku na břehu Svratky.\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"nekulturni-cerven-02.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"nekulturni_cerven_3\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/nekulturni-cerven/nekulturni-cerven-02.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e","title":"(Ne)kulturní červen"},{"content":"Zdeněk Křížek, Ivan Crha - Jak psát reklamní text\nJak jsem avizovala minulý měsíc, po roce bez zkoušek a bez učebnic mi studium začalo chybět, a tak jsem se rozhodla začít vzdělávat v tom, co mě teď aktuálně tak nějak živí. Do knihovny jsem šla úplně naslepo a rozhodla se vybrat impulzivně to, co mě na první pohled zaujme. V tomto případě to určitě nebylo šlápnutí vedle. Příručka je napsaná velmi čtivě a přehledně a obsahuje jak zajímavé teoretické informace, tak praktická cvičení (která jsem, přiznám se, moc poctivě nedělala :D\u0026hellip;). Záběr knížky je poměrně široký a seznámí vás mimo jiné i se základy marketingu, trochou psychologie i poznatky z oblasti reklamy a PR. Musím říct, že mě tato \u0026ldquo;učebnice\u0026rdquo; v mnoha ohledech inspirovala, povzbudila do práce, ale i sebrala pár iluzí :-). Tak či tak ji všem, kteří se zajímají o textařinu, moc doporučuju! Autoři dělají čest svému povolání a napsali opravdu čtivé dílko.\nJ. Hanzelka, M. Zikmund - Afrika snů a skutečnosti 1\nCestopisy jsou moje láska a navíc konečně začíná léto a s ním i cestovatelská sezóna. O důvod víc proč se zasnít a začíst do dobrodružného vyprávění klasiků českého cestopisu. Sérii o Africe jsem dostala od pratety a jedná se o vydání z roku 1955. Předmluva se tedy hemží superlativy, kterak Hanzelka a Zikmund šířili ve světě slávu naší země a přispěli k boji za mír :D. Je fakt, že u některých pasáží popisujících kapitalistické mocnosti jako vykořisťovatele afrického obyvatelstva, jsem si nebyla jistá, jestli je tam včlenili pánové dobrovolně nebo ne :D. Když ale opomenu těch pár odstavců poplatných režimu, Afrika snů a skutečnosti je báječným a napínavým vyprávěním, které se ve své době muselo stát bestsellerem. Když se autoři vydali na vlastní nebezpečí s Tatrou do súdánské pouště, ani jsem nedýchala :-)! Knížka je doplněna krásnými ilustracemi i fotografiemi, které Hanzelka se Zikmundem pořídili na své cestě africkým kontinentem. Co vám mám vykládat? Už se nemůžu dočkat, až si přečtu druhý díl!\nRaymond A. Moody, jr. - Život po životě\n\u0026quot;\u0026hellip;Nemůžeme pochopit tento život, dokud nezahlédneme kousek toho, co leží za ním\u0026hellip;\u0026quot;\nMoodyho Život po životě čtu už poněkolikáté. Stejně jako řada jeho dalších knih se i tato stala krátce po vydání světovým bestsellerem. U nás knížka poprvé vyšla ještě v samizdatu. Americký lékař a spisovatel věnoval své dílo poněkud neobvyklému tématu \u0026ldquo;smrti\u0026rdquo; a zážitků s ní spjatých. Vyzpovídal celou řadu lidí, kteří zažili tzv. near-death experience (jinými slovy přežili klinickou smrt) a došel k pozoruhodnému zjištění - zkušenosti této pestré škály různých lidí vykazovaly nápadně podobné znaky a vesměs naznačovaly možnost, že smrtí všechno nekončí. Moody vás nebude přesvědčovat o tom, že posmrtný život skutečně existuje, nicméně vás donutí o spoustě věcí alespoň přemýšlet a připustit si je. Pokud máte rádi filosofické debaty na téma \u0026ldquo;co bude po smrti\u0026rdquo; nebo vás prostě jen fascinují \u0026ldquo;neuvěřitelné\u0026rdquo; příběhy, určitě si Moodyho bestseller také přečtěte.\nTereza Boučková - Když milujete muže\nTo jsem vám takhle jednou přišla z práce, uvařila si čaj a že si budu chvilku číst\u0026hellip; začetla jsem se tak, až jsem se najednou přistihla, že jsem na poslední stránce. Už dlouho se mi nestalo, že bych nějakou knížku zhltla takhle na posezení. Útlé dílko obsahuje dvě krátké novely ( Křepelice a Když milujete muže). Společnou linií obou novel je příběh ženy, která se obětuje pro muže, ale její oběť nakonec nikdo neocení. Když milujete muže je vzorovým příkladem toho, jak se i na malé ploše textu dá vybudovat mimořádně silný a sugestivní příběh. Opět tleskám Tereze Boučkové a těším se na shledání u další její knížky :-)!\nHarald Martin - Paul McCartney\nKnížky o Beatles nikdy nezestárnou. A co mě obzvlášť těší - je jich tolik, že určitě budu mít co číst do konce života :D! Dílko německého novináře Haralda Martina nazvané přímočaře Paul McCartney je z roku 2002, takže není úplně aktuální. Pokud chcete získat nějakou ucelenější představu o Paulovi, tak tu vám tahle knížka moc neposkytne - autor skáče z jednoho tématu na druhé, což působí dost chaoticky. Mně osobně to nijak nepohoršuje, protože jsem toho načetla tolik, že bych sama mohla psát Beatles paměti :D, takže vyhledávám spíš ty zajímavosti, o kterých se jinde nepíše. Opomenu-li fakt, že dílko občas sklouzává k bulváru, obsahuje řadu zajímavých informací zejména o Paulově hudebním vývoji po Beatles, projektu Anthology a sólové tvorbě posledních let.\nSidney Keyes - Krutý slunovrat\nA na závěr trocha poezie, kterou jsem dostala od Pavči k Vánocům. Touto útlou sbírečkou jsem si nedávno krátila cestu z KM do Brna. Krutý slunovrat obsahuje verše anglického básníka, jehož tvorba je poznamenána válečnými událostmi a vědomím, že pro vítězství je třeba přinášet oběti, a který ve smyslu tohoto vědomí dobrovolně nastupuje vojenskou službu a v r. 1943 umírá jako voják v tuniské poušti.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cervnove-pocteni/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003eZdeněk Křížek, Ivan Crha - Jak psát reklamní text\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eJak jsem avizovala minulý měsíc, po roce bez zkoušek a bez učebnic mi studium začalo chybět, a tak jsem se rozhodla začít vzdělávat v tom, co mě teď aktuálně tak nějak živí. Do knihovny jsem šla úplně naslepo a rozhodla se vybrat impulzivně to, co mě na první pohled zaujme. V tomto případě to určitě nebylo šlápnutí vedle. Příručka je napsaná velmi čtivě a přehledně a obsahuje jak zajímavé teoretické informace, tak praktická cvičení (která jsem, přiznám se, moc poctivě nedělala :D\u0026hellip;). Záběr knížky je poměrně široký a seznámí vás mimo jiné i se základy marketingu, trochou psychologie i poznatky z oblasti reklamy a PR. Musím říct, že mě tato \u0026ldquo;učebnice\u0026rdquo; v mnoha ohledech inspirovala, povzbudila do práce, ale i sebrala pár iluzí :-). Tak či tak ji všem, kteří se zajímají o textařinu, moc doporučuju! Autoři dělají čest svému povolání a napsali opravdu čtivé dílko.\u003c/p\u003e","title":"Červnové počtení"},{"content":"Červen už se pomalu chýlí ke konci, a tak je čas na pravidelnou kosmetickou bilanci :-)\u0026hellip;\nSada s bio vanilkou, Yves Rocher (sprchový a koupelový gel, tělové mléko a šumivá tableta do koupele)\nTuto vanilkovou sadu jsem dostala od Nezdař loni k narozeninám. Jako první jsem vyzkoušela šumivou tabletu. Musím říct, že skrz obal voněla velmi pronikavě, ve vaně už ale zas tak silně cítit nebyla. Vodu zbarvila hezky do žluta, ale jinak jsem nezaznamenala žádný zvláštní efekt - osobně mám asi radši pěnu :-). Co se týče tělového mléka, má dost tekutou konzistenci, takže není příliš hydratační. Každopádně nádherně a intenzivně voní a z pokožky je i docela dlouho cítit. Nejvíc nadšená jsem nakonec byla ze sprcháče. Na to, jak sladké vanilkové vůně moc nemusím, mě tahleta úplně dostala. Sprcháč voní fakt omamně a nádherně provoní nejen tělo, ale také celou koupelnu. Navíc výborně pění. Určitě bych se nebránila ani většímu balení. Na zimu bude tenhle fešák do vany ideální!\nKrém na ruce Bambucké máslo a kakao, Isana\nVěřím, že už ten název vás navnadil. Mě tedy ano - ta vůně je skutečně kakaově sladká. Krém je určený k péči o suché ruce a slibuje na obale, že se dobře roztírá i vstřebává. Oboje mohu skutečně potvrdit - jemné a hydratované ruce jsou samozřejmostí. Krém neobsahuje silikony, parabeny ani minerální oleje - bonus navíc! Skutečně nemám, co bych mu vytknula - snad jen, že se jedná o limitovanou edici ;-) \u0026hellip;\nAntiperspirant Action 3 Sensitive, Adidas\nTohoto drobečka jsem koupila ve výprodeji v Rossmannovi asi za 17Kč. Jsem s ním vcelku spokojená. Základní funkci plní, šmouhy na oblečení nedělá. Palec nahoru dávám za praktické mini-balení - na cesty ideál. Z vůně nejsem nijak odvařená, je to taková klasika, která neohromí ani neurazí. Moc se mi nelíbí složení výrobku, takže možná příště zkusím zase něco bez hliníku.\nČistící pleťová maska s rebarborou a brusinkou, H\u0026amp;M\nTo se mi takhle jednou zbláznila pleť na bradě, a tak jsem vyrazila do H\u0026amp;M omrknout nové masky ;-). K rebarboře mám vypěstovanou silnou averzi už od dětství, ale z čistících masek, které právě nabízely, mi tato přišla jako nejvhodnější adept, a tak jsem se rozhodla to risknout. Naštěstí z toho rebarbora není moc cítit, spíš to sladké ovoce - brusinky a ostružiny. Maska má světle růžovou barvu a je slupovací. Čistící účinky jsem přece jen čekala trochu lepší, ale jakýsi efekt jsem na pleti zaznamenala, takže za mě průměr, který neurazí, ale ani nenadchne.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cervnova-spotreba/","summary":"\u003cp\u003eČerven už se pomalu chýlí ke konci, a tak je čas na pravidelnou kosmetickou bilanci :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eSada s bio vanilkou, Yves Rocher (sprchový a koupelový gel, tělové mléko a šumivá tableta do koupele)\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTuto vanilkovou sadu jsem dostala od Nezdař loni k narozeninám. Jako první jsem vyzkoušela šumivou tabletu. Musím říct, že skrz obal \u003cstrong\u003evoněla velmi pronikavě\u003c/strong\u003e, ve vaně už ale zas tak silně cítit nebyla. Vodu zbarvila hezky do žluta, ale jinak jsem nezaznamenala žádný zvláštní efekt - osobně mám asi radši pěnu :-). Co se týče tělového mléka, má dost tekutou konzistenci, takže \u003cstrong\u003enení příliš hydratační\u003c/strong\u003e. Každopádně nádherně a intenzivně voní a z pokožky je i docela dlouho cítit. Nejvíc nadšená jsem nakonec byla ze sprcháče. Na to, jak sladké vanilkové vůně moc nemusím, mě tahleta úplně dostala. Sprcháč \u003cstrong\u003evoní fakt omamně\u003c/strong\u003e a nádherně provoní nejen tělo, ale také celou koupelnu. Navíc výborně pění. Určitě bych se nebránila ani většímu balení. Na zimu bude tenhle fešák do vany ideální!\u003c/p\u003e","title":"Červnová spotřeba"},{"content":"Řekla jsem si, že bych vám (a koneckonců i sobě) mohla zase po delší době udělat chutě a přidat sem nějaký nový recept. Zhruba před měsícem jsem zatoužila opět zaexperimentovat s listovým těstem a vytvořila jsem tento cibulový koláč podle ONA Dnes.\n400g listového těsta 1 velká červená cibule (v obchodě neměli, použila jsem bílou) 2 stroužky česneku 1 lžíce olivového oleje 200ml zakysané smetany 100ml smetany 100g mozzarelly (lze nahradit i nivou či jiným pikantnějším sýrem) sůl, pepř čerstvý rozmarýn či jiné oblíbené bylinky Troubu předehřejeme na 220°C, plech vyložíme pečícím papírem. Těsto rozválíme a vyložíme jím plech. Na tomto místě jen podotýkám, že naše domácnost nedisponuje válem ba ani válečkem :D\u0026hellip; Nakonec stačilo trochu zaimprovizovat s deskou na krájení, kterou jsem si vybrala za bodíky z Emca, a Kozlem v plechovce ;-). Cibuli oloupeme, rozpůlíme, nakrájíme na plátky a rozebereme. Česnek oloupeme a utřeme. Cibuli a česnek promícháme s olejem, rozložíme je na těsto a dáme na 12 minut zapéct. Až nám koláč trochu povyskočí, zapečené těsto s cibulí zalijeme směsí, kterou si připravíme smícháním zakysané smetany se smetanou, nadrobno pokrájeným sýrem a solí a pepřem. Koláč ozdobíme natrhaným rozmarýnem či jinými bylinkami a pečeme dalších 12-15 minut.\nHotové dílko :)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/slany-cibulovy-kolac/","summary":"\u003cp\u003eŘekla jsem si, že bych vám (a koneckonců i sobě) mohla zase po delší době udělat chutě a přidat sem nějaký nový recept. Zhruba před měsícem jsem zatoužila opět zaexperimentovat s listovým těstem a vytvořila jsem tento cibulový koláč podle ONA Dnes.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e400g listového těsta\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 velká červená cibule\u003c/strong\u003e (v obchodě neměli, použila jsem bílou)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 stroužky česneku\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 lžíce olivového oleje\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e200ml zakysané smetany\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e100ml smetany\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e100g mozzarelly\u003c/strong\u003e (lze nahradit i nivou či jiným pikantnějším sýrem)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl, pepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ečerstvý rozmarýn či jiné oblíbené bylinky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eTroubu předehřejeme na 220°C, plech vyložíme pečícím papírem. Těsto rozválíme a vyložíme jím plech. Na tomto místě jen podotýkám, že naše domácnost nedisponuje válem ba ani válečkem :D\u0026hellip; Nakonec stačilo trochu zaimprovizovat s deskou na krájení, kterou jsem si vybrala za bodíky z Emca, a Kozlem v plechovce ;-). Cibuli oloupeme, rozpůlíme, nakrájíme na plátky a rozebereme. Česnek oloupeme a utřeme. Cibuli a česnek promícháme s olejem, rozložíme je na těsto a dáme na 12 minut zapéct. Až nám koláč trochu povyskočí, zapečené těsto s cibulí zalijeme směsí, kterou si připravíme smícháním zakysané smetany se smetanou, nadrobno pokrájeným sýrem a solí a pepřem. Koláč ozdobíme natrhaným rozmarýnem či jinými bylinkami a pečeme dalších 12-15 minut.\u003c/p\u003e","title":"Slaný cibulový koláč"},{"content":"Trochu opožděně přináším článek o tom, co přinesl květen na poli kulturním i jiném\u0026hellip;\nMuseli jsme oželet komorní atmosféru Artu a vydali se nakonec na Šmejdy do Palace Cinema. Dokument byl opravdu zajímavý, i když mnoho z něj už bylo v médiích prozrazeno. Přesto mě překvapil některými momenty a dojal svým závěrem. Doporučuju! Když letošní jaro ještě bylo jarem, vyrazili jsme s guru Péťou a několika dalšími jogíny na první jógu v přírodě. Cvičili jsme v trávě na paloučku na Červeném kopci a bylo to prostě báječné :-)! Navštívila jsem startupovou soutěž Star Cube Show. Letošní projekty mě úplně neokouzlily, zato si mě získal štědrý raut plný výborných jednohubek a chlebíčků\u0026hellip; nojo, jsem barbar :D! Ani letos jsme si nemohli nechat ujít brněnskou muzejní noc. Tentokrát jsme se vydali do Muzea romské kultury. Expozice je skutečně velice zajímavá a určitě stojí za vidění. Nezapomenutelným se stal i zdejší interaktivní koutek, ve kterém jsme se mohli \u0026ldquo;nahastrošit\u0026rdquo; do různých stylových modelů a udělat si foto :-). V Muzeu romské kultury\nJako druhou a zároveň poslední štaci večera, jsme zvolili Špilberk. Podařilo se nám chytnout na České speciální bus, takže jsme se do kopce nemuseli trmácet pěšky. Na nádvoří samozřejmě fronta jak na banány. Rozhodli jsme se ale, že počkáme. Na Špilberku je toho k vidění strašně moc, takže jsme to jen tak v rychlosti prolítli. Příští rok bych se na Špilas určitě ráda vrátila a prošla si to důkladněji. Stihli jsme ale vyšplhat na věž a pokochat se výhledem na noční osvícené Brno a poslechnout si vystoupení kapely dudáků na nádvoří. Letošní program hodnotím velmi kladně :-)!\nNa Špilase\nNoční Petrov\nHudební zakončení večera\nKdyž jsme šli v pátek vyzvednout do Kasa.cz kafe, čirou náhodou jsme narazili na koncert Davida Kollera. (Nejspíš u příležitosti otevření nějakého z těch nových výškáčů na Heršpické. Museli mu asi hodně zaplatit, aby hrál pro tak malý publikum :D\u0026hellip;) Samozřejmě jsme se přišli podívat blíž, abychom zjistili, jestli je to vážně Koller nebo nějaký revival. Ale byl to pravý Koller, a protože uzavřený areál byl ohraničený jenom nízkými zábranami, viděla jsem legendu naší rockové scény poprvé na vlastní oči. A slyšela naživo Šrouby do hlavy ;-)! A dále\u0026hellip;?\nKonečně nám přišly skříňky a stolek do obýváku a máme si kam odkládat hrnek s kafem :D! Pustila jsem se do plánování letošní dovolené a čtení cestopisů :-) Odhalila jsem pozitiva i slabé stránky své nové práce a už mi zbývá jen poslední měsíc na rozmyšlenou, jestli zůstat nebo hledat štěstí jinde. Jak jste se měli v květnu vy?\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nekulturni-kveten/","summary":"\u003cp\u003eTrochu opožděně přináším článek o tom, co přinesl květen na poli kulturním i jiném\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003eMuseli jsme oželet komorní atmosféru Artu a vydali se nakonec na \u003cstrong\u003eŠmejdy\u003c/strong\u003e do Palace Cinema. Dokument byl opravdu zajímavý, i když mnoho z něj už bylo v médiích prozrazeno. Přesto mě překvapil některými momenty a dojal svým závěrem. Doporučuju!\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eKdyž letošní jaro ještě bylo jarem, vyrazili jsme s guru Péťou a několika dalšími jogíny na \u003cstrong\u003eprvní jógu v přírodě\u003c/strong\u003e. Cvičili jsme v trávě na paloučku na Červeném kopci a bylo to prostě báječné :-)!\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eNavštívila jsem startupovou soutěž \u003cstrong\u003eStar Cube Show\u003c/strong\u003e. Letošní projekty mě úplně neokouzlily, zato si mě získal štědrý raut plný výborných jednohubek a chlebíčků\u0026hellip; nojo, jsem barbar :D!\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003eAni letos jsme si nemohli nechat ujít \u003cstrong\u003ebrněnskou muzejní noc\u003c/strong\u003e. Tentokrát jsme se vydali do Muzea romské kultury. Expozice je skutečně velice zajímavá a určitě stojí za vidění. Nezapomenutelným se stal i zdejší interaktivní koutek, ve kterém jsme se mohli \u0026ldquo;nahastrošit\u0026rdquo; do různých stylových modelů a udělat si foto :-).\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"nekulturni-kveten-01.jpg\"\n         alt=\" V Muzeu romské kultury\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eV Muzeu romské kultury\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e","title":"(Ne)kulturní květen"},{"content":"Dnešní recept pochází z poměrně nového českého magazínu S chutí o jídle, který jsem dostala ve Student Agency. S rukolou jsem dosud na talíři mnoho zkušeností neposbírala, takže to byl opět takový hokus pokus. Salát mě překvapil poměrně hořkou, ale zajímavou chutí. Rukola má navíc protirakovinné a detoxikační účinky, působí proti únavě a posiluje prý také imunitu. Takže šup s ní na talíř O:-)!\nbalíček hotového listového těsta 1 středně velký filet z lososa 250g mascarpone (neměla jsem, použila jsem ricottu) 180g špenátu (nejlépe čerstvého) 180g rukoly sůl a pepř 1 vejce na potření Troubu předehřejeme na 200°C. Jeden plát listového těsta položíme na plech vyložený pečícím papírem. Lososa necháme lehce rozmrznout, osolíme jej a opepříme. Ricottu rozmixujeme se špěnátem a rukolou - ale ne zcela do hladka. Lososa položíme na těsto, navršíme na něj rozmixovanou hmotu, zakryjeme druhým plátem listového těsta, okraje spojíme s okraji horního plátu a zahneme je dolů. Vzniklý balíček potřeme vejcem, propícháme vidličkou (já jej ještě lehce posypala sezamovými semínky) a dáme péct cca na 30 minut.\nPodávala jsem s bramborovou kaší a zbytkem čerstvé rukoly.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/lososovy-balicek-se-spenatem-a-rukolou/","summary":"\u003cp\u003eDnešní recept pochází z poměrně nového českého magazínu \u003cem\u003eS chutí o jídle\u003c/em\u003e, který jsem  dostala ve Student Agency. S rukolou jsem dosud na talíři mnoho zkušeností neposbírala, takže to byl opět takový hokus pokus. Salát mě překvapil poměrně hořkou, ale zajímavou chutí. Rukola má navíc protirakovinné a detoxikační účinky, působí proti únavě a posiluje prý také imunitu. Takže šup s ní na talíř O:-)!\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ebalíček hotového listového těsta\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 středně velký filet z lososa\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e250g mascarpone\u003c/strong\u003e (neměla jsem, použila jsem \u003cstrong\u003ericottu\u003c/strong\u003e)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e180g špenátu\u003c/strong\u003e (nejlépe čerstvého)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e180g rukoly\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl a pepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 vejce\u003c/strong\u003e na potření\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eTroubu předehřejeme na 200°C. Jeden plát listového těsta položíme na plech vyložený pečícím papírem. Lososa necháme lehce rozmrznout, osolíme jej a opepříme. Ricottu rozmixujeme se špěnátem a rukolou - ale ne zcela do hladka. Lososa položíme na těsto, navršíme na něj rozmixovanou hmotu, zakryjeme druhým plátem listového těsta, okraje spojíme s okraji horního plátu a zahneme je dolů. Vzniklý balíček potřeme vejcem, propícháme vidličkou (já jej ještě lehce posypala sezamovými semínky) a dáme péct cca na 30 minut.\u003c/p\u003e","title":"Lososový balíček se špenátem a rukolou"},{"content":"Během května jsem se v drogeriích párkrát rozšoupla :D. Musím ovšem říct, že jsem měla i štěstí na super výhodné akce, které nešlo minout bez povšimnutí. A občas jsem si prostě jen potřebovala udělat radost :-). Dnes to však (bohužel) bude o výrobcích spotřebovaných, kterých se mi tento měsíc sešlo jen pár.\nHydratační tělové mléko, Garnier jsem dostala od mamky a je určeno pro \u0026ldquo;velmi dehydratovanou pokožku\u0026rdquo;. Má příjemnou lehce nasládlou vůni. Díky gelovité konzistenci se velice dobře roztírá a rychle vsakuje - na kůži po něm ale zůstává trošku ulepený pocit. Mně osobně to zas tak moc nevadí, protože na druhou stranu mléko zase báječně hydratuje. Pokožka je po namazání heboučká a jemná a tento efekt přetrvá poměrně dlouho. Mléko slibuje hydrataci po 24 hodin, což můžu potvrdit. Výrobek obsahuje 5% hydro - urea, unikátní hydratační látku, která váže vodu v pokožce. Snad jedinou výhradu mám k obalu. Je to problém všech tělových mlék od Garnieru - možná ta flaštička hezky vypadá v koupelně, ale výrobek se z ní dostává mimořádně blbě. Přestože je obal ještě z poloviny plný, musíte při vymačkávání mléka z tuby vyvinout značné úsilí. Víčko je navíc kulaté, takže nemůžete flaštičku ani postavit vzhůru nohama. To je velký nedostatek, za který ode mě Garnier dostává mínusový bod :(.\nDětský krém, Babydream\nNejedná se tak úplně o mou spotřebu - krém jsem si dovezla do KM a mamka mi na něj potají chodila :D!!! Nicméně předtím jsem ho docela dlouho používala i já a byla jsem s ním opravdu spokojená, takže ji docela chápu :D. Krém je určený na dětskou pokožku, kterou by měl ochraňovat před nepřízní počasí (chladem, větrem a vlhkostí). Obsahuje avokádový olej a panthenol a naopak v něm nenajdete žádná barviva, minerální oleje ani konzervační látky. Krém je skutečně velmi hutný a vyživující, takže výsledkem nemůže být nic jiného, než pleť\u0026hellip; no jako dětská prdelka :-). Pokud hledáte věrného společníka do chladného počasí, můžu jedině doporučit! Výrobek seženete v Rossmannovi a stojí okolo 30 peněz.\nPleťová voda stahující póry, Amica\nAno, zase tu máme menší retro, minule mi to nestačilo :D. Faktem je, že tyto mini-lahvičky, respektive jejich obsah, se strašně rychle mine. Ale co se dá dělat, když výběr je v Tetě tak chabý a do DMka se mi v KM nikdy nechce, pokud nemám zrovna cestu přes město :(. Co bych řekla k výrobku - je to ztělesněný alkohol :D. Radila bych k pleťové vodě příliš nečichat a obloukem se vyhnout očnímu okolí - pak to bude ok. Pleť vám krásně vyčistí, ale také vysuší, takže namazat se krémem je poté nutnost. Za dodržení těchto kroků není co vodě vytknout, ale složením to asi bude pěkný driják, kterým své pleti nemám chuť příliš často ubližovat. Nicméně na doma do KM dobrý, žejo ;-)\u0026hellip;\nVichy vzorečky\nNa závěr tu mám malý tip - i když teď už asi trochu s křížkem po funuse. Ještě tak měsíc zpátky probíhala na oficiálních stránkách Vichy akce, při níž jste se mohli zaregistrovat a jít si do partnerské lékárny zdarma vyzvednout toto roztomilé balení s pěti vzorečky pleťových krémů. Balení se mi moc líbí, ale jinak musím říct, že mě značka Vichy nijak neohromuje a všechno, co jsem dosud ve formě vzorečků vyzkoušela, mi přišlo spíš průměrné. Ale třeba máte někdo pozitivnější zkušenost :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kvetnova-spotreba/","summary":"\u003cp\u003eBěhem května jsem se v drogeriích párkrát rozšoupla :D. Musím ovšem říct, že jsem měla i štěstí na super výhodné akce, které nešlo minout bez povšimnutí. A občas jsem si prostě jen potřebovala udělat radost :-). Dnes to však (bohužel) bude o výrobcích spotřebovaných, kterých se mi tento měsíc sešlo jen pár.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eHydratační tělové mléko, Garnier\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e jsem dostala od mamky a je určeno pro \u0026ldquo;velmi dehydratovanou pokožku\u0026rdquo;. Má příjemnou lehce nasládlou vůni. Díky gelovité konzistenci se \u003cstrong\u003evelice dobře roztírá a rychle vsakuje\u003c/strong\u003e - na kůži po něm ale zůstává trošku ulepený pocit. Mně osobně to zas tak moc nevadí, protože na druhou stranu mléko zase báječně hydratuje. Pokožka je po namazání heboučká a jemná a tento efekt přetrvá poměrně dlouho. Mléko slibuje \u003cstrong\u003ehydrataci po 24 hodin\u003c/strong\u003e, což můžu potvrdit. Výrobek obsahuje 5% hydro - urea, unikátní hydratační látku, která váže vodu v pokožce. Snad jedinou výhradu mám k obalu. Je to problém všech tělových mlék od Garnieru - možná ta flaštička hezky vypadá v koupelně, ale výrobek se z ní dostává mimořádně blbě. Přestože je obal ještě z poloviny plný, musíte při vymačkávání mléka z tuby vyvinout značné úsilí. Víčko je navíc kulaté, takže nemůžete flaštičku ani postavit vzhůru nohama. To je velký nedostatek, za který ode mě Garnier dostává mínusový bod :(.\u003c/p\u003e","title":"Květnová spotřeba"},{"content":"Na nočním stolku se mi za poslední dobu opět nakupilo spoustu čtiva. Čtu teď téměř každý den - někdy se ráno vzbudím už v 7 a dokud mi nezazvoní budík, rochním se v posteli s knížkou. Po delším čase jsem si vypůjčila z knihovny také nějakou naučnou literaturu. Ale o té to dneska nebude\u0026hellip;\nCaroline Sandersonová - Adele\nPoslední dobou jsem si Adele opravdu zamilovala, není tedy divu, že se její jméno objevuje i mezi květnovým počtením. Jako správného fanouška mě zajímal její příběh a to, jak se ke zpěvu dostala nebo co se stalo inspirací pro její písničky. Biografií bych toto poměrně útlé dílko asi nenazvala, ale určitě se z knížky dozvíte hodně informací ze zpěvaččina života, které by vás mohly zajímat. Doufám, že Adele toho na hudebním poli ještě hodně dokáže a bude o ní napsána řada obsáhlejších knih, které si s chutí přečtu :-).\nHana Bořkovcová - Cizí holka\nOpět jsem zalovila do dětské knihovničky :D - poslední dobou potřebuje můj mozek evidentně hodně odpočívat. Hana Bořkovcová je autorkou celé řady knížek pro děti. Cizí holka je příběhem desetileté Kačky, která se po krátkém pobytu v dětském domově dostává \u0026ldquo;na zkoušku\u0026rdquo; do nové rodiny. Krom této hlavní zápletky se v závěru knihy objevuje také detektivní motiv (poněkud překombinovaný - na můj vkus). Hana Bořkovcová má zajímavý styl vyprávění, i když se pořád nemůžu nějak rozhodnout, jestli se mi líbí nebo ne. Co se mi však nelíbí určitě, jsou ilustrace v knížce (made by Lubomír Anlauf), které se podle mě do knihy pro děti vůbec nehodí a odpuzují dokonce i mě - a to jsem dospělá :D! Pokud se vám nechce číst, možná se vám někde podaří sehnat filmovou verzi z roku 1984 s poměrně hvězdným obsazením.\nLovec střelil na ptáka - I. sborník (2011-2012)\nZ historicky čtvrtého autorského čtení \u0026ldquo;Lovec střelil na ptáka\u0026rdquo;, které jsem o Velikonocích navštívila, jsem si odnesla sborník, shrnující výstupy z uplynulých \u0026ldquo;půlročníků\u0026rdquo; a čtení na akci Studio Kroměříž. Na sborníku se podílela celá řada autorů, kteří se odvážili k výstupu :D. Nevím, do jaké míry se hodí recenzovat tuto tvorbu, každopádně určitě můžu říct, že mě oslovila především poezie - (snažím se být nezaujatá, ale\u0026hellip;) obzvlášť ta Mitchova. Na milostnou tvorbu má bezesporu nadání :D! Próza mi, snad jen s výjimkou dvou příspěvků Jana Blštáka, přišla celkem o ničem. Autorské čtení jsem navštívila poprvé a akce jako taková se mi opravdu líbila. Věřím, že se její tradice v Kroměříži uchytí a určitě na ni ráda zase někdy zavítám.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kvetnove-pocteni/","summary":"\u003cp\u003eNa nočním stolku se mi za poslední dobu opět nakupilo spoustu čtiva. Čtu teď téměř každý den - někdy se ráno vzbudím už v 7 a dokud mi nezazvoní budík, rochním se v posteli s knížkou. Po delším čase jsem si vypůjčila z knihovny také nějakou naučnou literaturu. Ale o té to dneska nebude\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003eCaroline Sandersonová - Adele\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePoslední dobou jsem si Adele opravdu zamilovala, není tedy divu, že se její jméno objevuje i mezi květnovým počtením. Jako správného fanouška mě zajímal její příběh a to, jak se ke zpěvu dostala nebo co se stalo inspirací pro její písničky. Biografií bych toto poměrně útlé dílko asi nenazvala, ale určitě se z knížky dozvíte hodně informací ze zpěvaččina života, které by vás mohly zajímat. Doufám, že Adele toho na hudebním poli ještě hodně dokáže a bude o ní napsána řada obsáhlejších knih, které si s chutí přečtu :-).\u003c/p\u003e","title":"Květnové počtení"},{"content":"Tak nějak nevím, jestli to tu ještě někdo čte :D \u0026hellip; ale v zásadě je to jedno, protože blog je moje malá radost, ke které se teď uchyluju čím dál raději - protože si tu můžu psát co chci a jak chci a nemusím se vůbec trápit otázkama, kdo je můj cílový čtenář a kam mám do textu nenápadně včlenit reklamu :D. Ano, blog se teď pro mě stal skutečně osvobozujícím místem.\nMinule jsem psala o kulturních zážitcích měsíce dubna, teď tedy ve zkratce o těch méně kulturních :D. Za párty měsíce bych rozhodně označila Míšovu kolaudačku, proloženou vzpomínáním u starých fotek, traumatizujícími historkami z minulosti, trochou voyerství a skupinovými orgiemi :D. Z toho myslím dost jasně vyplývá, že většina fotek je nepublikovatelných a nechcete je vidět :D \u0026hellip;\nJedna seriozní\nTradiční jarní piknik jsme kvůli vrtkavému počasí letos uskutečnili až na prvního máje (není to tedy \u0026ldquo;dubnová\u0026rdquo; akce, ale nechtělo se mi kvůli ní zakládat nový příspěvek). Účast byla překvapivě veliká, i když ne všichni vydrželi až do úplného konce. Počasí však přálo, pogrilovali jsme si, pokecali, zahráli si hry a na závěr vypustili do vesmíru tři lampiony :-). Fotky z akce najdete na fejsbuku.\nPikniková pohodička\nKrom toho jsme během uplynulého měsíce podnikli ještě nakupovací výlet do Trenčína, poprvé jsme navštívili Strání (mimochodem krásný kraj plný srnek a dobrých lidí :-)) a já tam potkala vzdálené příbuzné paní, ke které se jezdívám stříhat (doteď z toho mám Vánoce :D!), poprvé se nám také stalo, že jsme se vypravili do kina a bylo vyprodáno (Šmejdi = Art plný důchodců) a podnikli jsme i tour de pub na přehradě :D. Zkrátka to bylo strašně nabité a doufám, že květen bude o něco klidnější měsíc, abych se stihla trochu zregenerovat. Miluju státní svátky uprostřed týdne :-)!\nA na závěr jedna malá dubnová posedlost - úžasná Adele :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nekulturni-duben/","summary":"\u003cp\u003eTak nějak nevím, jestli to tu ještě někdo čte :D \u0026hellip; ale v zásadě je to jedno, protože blog je moje malá radost, ke které se teď uchyluju čím dál raději - protože si tu můžu psát co chci a jak chci a nemusím se vůbec trápit otázkama, kdo je můj cílový čtenář a kam mám do textu nenápadně včlenit reklamu :D. Ano, blog se teď pro mě stal skutečně osvobozujícím místem.\u003c/p\u003e","title":"Nekulturní duben"},{"content":"Duben byl po všech směrech nabitý měsíc - nová práce, nové zážitky a do toho také spousta kulturních i méně kulturních akcí :) \u0026hellip;\nK těm kulturnějším rozhodně patřily dva koncerty, kterých jsme se zúčastnili v rámci brněnského Jazz Festu. Jednalo se prakticky o koncerty čtyři, protože na každém večeru vystoupila dvě seskupení. Úplně nejvíc ze všeho jsem se těšila na Dana Bártu a Robert Balzar Trio. A má očekávání samozřejmě nebyla zklamána - to nejlepší se tentokrát neschovávalo na konec, ale vychutnali jsme si je hned na začátku. Dan Bárta je prostě fenomenální a kombinace jeho vystupování, skvělého hlasu a výborného výběru skladeb vytvořila z tohoto koncertu jedinečný zážitek. Jen škoda, že takové okamžiky vždycky strašně rychle utečou :).\nPo krátké přestávce (během které jsme si ani nestihli vypít víno :D!), následovalo vystoupení Gustav Brom Bigbandu a zpěvačky Roberty Gambarini. Roberta Gambarini spolupracuje s největšími jazzovými hvězdami v Evropě i za oceánem a vystupuje s malými kapelami i bigbandy. Na festivalu se představila ve společnosti bigbandu Gustava Broma, jenž se před několika měsíci stal oficiálním orchestrem Českého rozhlasu. Přestože i toto vystoupení bylo výborné, tolik mě neoslovilo. Jednak mi úplně nesednul bigband po komornějším výstupu Bárty a Robert Balzar Tria, a navíc vybrané skladby zněly tak podobně, až mi splynuly v jednu jedinou dlouhou :D\u0026hellip;\nCo mi na večeru jako takovém docela vadilo, byly kulisy - koncert se totiž odehrával v prostorách Janáčkova divadla, což mi k jazzu tak úplně nesedí. Samozřejmě chápu, že o toto vystoupení musel být obrovský zájem, a proto bylo potřeba je zrealizovat v nějakém větším prostoru. Alespoň jsem tedy (já, barbar) konečně poznala další z brněnských divadel :D.\nNásledující dvě vystoupení už se naštěstí konala v Alterně, mnohem příjemnějším lokále (obzvlášť od těch dob, co rozšířili zdejší nabídku piva 8-)). I tady mě více oslovil první vystupující, kterým byl Miloš Suchomel Groove Sextet. Jednak na mě opět příjemně zapůsobil výstup saxofonisty, ale zaujal mě také styl jejich hudby, v němž se projevuje inspirace nejen jazzem, ale také funkem či pop music. Středem pozornosti se stal rovněž jejich talentovaný mlaďoučký bubeník, kterému jsme marně tipovali věk :D.\nDefinitivní tečkou za naší kulturní akci i za Jazz Festem jako takovým, se stalo vystoupení Charette - Štveráček - Šoltis Super Tria. Newyorský varhaník Brian Charette má v Česku druhý domov a jeho Super Trio je jednou ze zásadních sestav, které tu dal dohromady. Jejich skladby byly více experimentální a začala na mě také trochu doléhat únava, takže jsem při koncertě chvilkama trochu pospávala :D. Celkově mi ale přišel večer velmi vyvedený a atmosféra skvělá. (V Alterně mají sice podstatně tvrdší židličky než v Janáčkově divadle, ale trocha nepohodlí je v tomto případě bohatě vykompenzována silnějším hudebním zážitkem :D!)\nO těch méně kulturních dubnových akcích zase někdy příště ;-)\u0026hellip;.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/ohlednuti-za-brnenskym-jazz-festem/","summary":"\u003cp\u003eDuben byl po všech směrech nabitý měsíc - nová práce, nové zážitky a do toho také spousta kulturních i méně kulturních akcí :) \u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eK těm kulturnějším rozhodně patřily dva koncerty, kterých jsme se zúčastnili v rámci brněnského Jazz Festu. Jednalo se prakticky o koncerty čtyři, protože na každém večeru vystoupila dvě seskupení. Úplně nejvíc ze všeho jsem se těšila na \u003cstrong\u003eDana Bártu a Robert Balzar Trio\u003c/strong\u003e. A má očekávání samozřejmě nebyla zklamána - to nejlepší se tentokrát neschovávalo na konec, ale vychutnali jsme si je hned na začátku. Dan Bárta je prostě fenomenální a kombinace jeho vystupování, skvělého hlasu a výborného výběru skladeb vytvořila z tohoto koncertu jedinečný zážitek. Jen škoda, že takové okamžiky vždycky strašně rychle utečou :).\u003c/p\u003e","title":"Ohlédnutí za brněnským Jazz Festem"},{"content":"Rok se s rokem sešel a rubrika DROGa slaví již druhé narozeniny! Loni jsem na tomto místě vybírala nejlepší kosmetické výrobky uplynulého roku. Letos jsem se rozhodla potěšit všechny příznivce čísel a vyrobit jakousi malou kosmetickou statistiku, která nám ukáže, kolik jsem toho za uplynulý rok spotřebovala. Říkala jsem si, že by to mohlo být zajímavé jak pro vás, tak pro mě, a v duchu jsem doufala, že se nedoberu nějak závratných čísel :D. A jak to tedy dopadlo?\nOd dubna loňského roku jsem spotřebovala:\nneuvěřitelných 9 kusů mazadel na tělo (započítala jsem i všechna tělová másla, oleje apod.) 7 kusů pleťových krémů 6 kusů pleťových vod 4 kusy sprchových gelů, laků na nehty a deodorantů 4 balení odličovacích ubrousků 3 kusy šamponů a balzámů na rty 2 odličovací mléka, laky na vlasy, krémy na ruce, pleťové masky a make-upy 1 tužku na oči, opalovací mléko, korektor, rtěnku, gel na vlasy, antibakteriální gel na ruce a spoooustu (především YR) vzorečků :-) Snad jste se mé statistiky příliš nezalekli. Mě osobně nijak zvlášť nepřekvapila - skutečně se v ní odráží, co používám nejvíc (a že se poctivě mažu a odličuju pleť :D). Když už jsme u toho bilancování, do budoucna bych ráda zařadila do své sbírky více přírodní kosmetiky a celkově se více zaměřila na chemické složení výrobků, které používám. Význam to má podle mě hlavně u věcí, které používám každý den - a že jich není málo. Co už - každý máme holt nějakou vášeň :D \u0026hellip;\nA teď přejděme k tomu, co pro rubriku plánuji do budoucna. Zatím se tu vždycky každý měsíc objevovala sada výrobků, které jsem si koupila. Někdy je ale lepší hodnotit produkt až s větším odstupem času. Proto od nynějška budete v DROZe nacházet seznam kosmetiky, kterou jsem vypotřebovala. Aspoň uvidíte, že se mi to všechno jen nekupí v koupelně :D.\nŠtětec na pudr, Essence\nZačnu trochu netradičně výrobkem, který sice kosmetický není, ale do rubriky rozhodně patří :-). Nad tímto štětcem jsem už strašně dlouhou dobu přemýšlela a pořád se nemohla rozhodnout, jestli do něj jít nebo ne. Četla jsem různé rozporuplné recenze, ale nakonec jsem usoudila, že ty kladné názory převládají. Když se mi navíc můj starý dobrý štětec z Avonu rozpadnul, bylo jasno :D. Musím říct, že jsem dosud takhle krásně jemňounký štětec neměla. Na druhou stranu mou kosmetickou kabelkou dosud mnoho štětců neprošlo, takže nemám ani moc s čím porovnávat. Každopádně jeho hebkost je vážně úžasná :-). Štětinky jsou krásně pravidelně zastřižené, nic nepřečuhuje a zatím ani neodpadává (uvidíme po pár umytích). Hustota štětin by sice mohla být u štětce na pudr ještě trochu lepší, nicméně oproti mému vypelichanému štětci z Avonu je to vskutku velký posun kupředu :D! Někdo na webu označil štětec za cestovní balení, nicméně mně přijde velký tak akorát. Rukojeť vypadá docela pevně a barevné provedení, které řada lidí kritizovala, mě nijak nepohoršuje - naopak se mi docela líbí. Navíc se štětec prodává v praktickém plastovém cestovním balení. Vadí mi na něm snad jen to, že při jeho použití i tak skvělý pudr, jako Stay Matte od Rimmelu, trochu práší. Není to ale nic, co by mi zásadně vadilo. Celkově si myslím, že za ty peníze (štětec stál 80 kaček) je ta kvalita docela nadprůměrná. Časem bych samozřejmě ráda otestovala štětce nějakých věhlasnějších značek, každopádně momentálně mi tento od Essence úplně stačí :-).\nPomerančové vlhčené ubrousky, Frotto\nOpět cenová bomba z Lidlu. Ubrouskům nemám co vytknout - vlastně pro ně platí úplně to samé, co jsem psala u recenze na jejich heřmánkovou verzi - pouze s tím rozdílem, že tahle pomerančová vůně je úplně úžasná a osvěžující :-)! Na cesty tuhle skvělou vychytávku určitě doporučuju.\nVzorečky z Yves Rocher\nAbych tu tento měsíc vůbec měla o čem psát, musela jsem sáhnout ještě do zásoby vzorečků :D. K nákupu heřmánkové pleťové vody jsem posledně dostala vzorek čistícího gelu. Přestože obsahoval drobná peelingová zrníčka, bez kterých bych se osobně obešla, pleť mi nepodrážil. Naopak ji perfektně vyčistil a navíc nádherně květinově voněl. Ale i přes tato pozitiva mě výrobek nepřesvědčil - připadá mi, že tyhlety peelingy nadělají na pleti víc škody než užitku a i nadále se jim radši budu vyhýbat.\nCo se týče druhého vzorečku, jedná se o vyživující tělové mléko s hydratačními účinky. Vůně mi silně připomněla taková ta lepidla v balení ala pasta na zuby :D\u0026hellip; naštěstí po nanesení na pokožku mléko už tak silně nevoní. Konzistence není úplně tekutá, ale roztírá se dobře a krém se rychle vsakuje do kůže. Hydratace mi přišla spíše průměrná, celkově mě tedy tento výrobek nijak zvlášť nenadchnul a sama bych do něj určitě neinvestovala.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/dubnova-spotreba/","summary":"\u003cp\u003eRok se s rokem sešel a rubrika DROGa slaví již druhé narozeniny! Loni jsem na tomto místě vybírala nejlepší kosmetické výrobky uplynulého roku. Letos jsem se rozhodla potěšit všechny příznivce čísel a vyrobit jakousi malou kosmetickou statistiku, která nám ukáže, kolik jsem toho za uplynulý rok spotřebovala. Říkala jsem si, že by to mohlo být zajímavé jak pro vás, tak pro mě, a v duchu jsem doufala, že se nedoberu nějak závratných čísel :D. A jak to tedy dopadlo?\u003c/p\u003e","title":"Dubnová spotřeba"},{"content":"Nazvala-li jsem březen měsícem knihy, pro dubnovou četbu by se možná hodil podtitul \u0026ldquo;měsíc braku\u0026rdquo; :D. Nedá se nic dělat - vyčerpána lavinou dojmů z nové práce, sahala jsem ve volných chvilkách po velmi nenáročných knihách.\nAgatha Christie - Zapomenutá vražda\nZačneme zase po delší době jednou Agátou. Zapomenutá vražda je titulem, který Agáta napsala na počátku druhé světové války a uložila do trezoru ve své bance s tím, aby byl vydán až po její smrti - a tak se také stalo. Jedná se tak o definitivně poslední případ slečny Marplové :-). Hlavními hrdiny příběhu jsou mladí novomanželé Reedovi, kteří se čerstvě přistěhují do malého přímořského letoviska v jižní Anglii, kde si zakoupí dům. Mladá paní se však od počátku nemůže zbavit dojmu, že v domě již kdysi byla\u0026hellip; a stala se zde svědkem vraždy. Vzhledem k tomu, že od té doby uplynulo téměř dvacet let, \u0026ldquo;vyšetřování\u0026rdquo; je komplikované a stop velmi málo. Podezřelých se nakonec vyrojí celá řada, samozřejmě je všechny zavrhnu a myslím si na někoho jiného, abych v závěru zjistila, že vraždu spáchala úplně jiná osoba, od které proklatá Agáta bravurně odvedla pozornost. Achjo, zase mě dostala :D!!!\nIva Hercíková - Trest\nTrest jsem si rozečetla během Velikonoc v KM, kdy jsem měla chuť na něco oddechového, ale knihovna byla bohužel zavřená, a tak nic vhodnějšího, než tituly z domácí knihovničky, nebylo v dosahu. Jedná se o pokračování slavného románku Pět holek na krku. Jeho děj si sice už příliš nepamatuju, ale vzhledem k tomu, že knížky na sebe navazují spíš volně, to nepředstavuje až tak velkou překážku. Na těchto starých retro románcích mám ráda hlavně uhlazený jazyk :D. Co mě na knížce naopak štvalo byla absence sympatických postav. Vyloženě mě vytáčelo, jak se hlavní hrdinka Nataša neustále podceňuje a trápí z mého pohledu úplně zbytečnýma věcma. Nejvíc hrotila to, jak se musí pořád před svým okolím přetvařovat. Dál jsem vůbec nechápala, proč se vůbec baví s těma dalšíma čtyřma holkama, když to jsou hrozně závistivé a nepřející kravky, které jí neustále dělají nějaké nepříjemnosti :D. Na odreagování super věc, pokud od toho moc nečekáte ;-)\u0026hellip;\nStanislav Rudolf - Údolí krásných žab\nO třídu béčkovější autor dívčích románků je Stanislav Rudolf. (Muž, píšící četbu pro puberťačky, je podle mě docela zvláštní úkaz - napadlo vás to někdy :-)?) Údolí krásných žab nicméně patří k tomu lepšímu, co kdy napsal. V tomto případě jazyk chválit nemůžu - Rudolf se slangovějšími výrazy asi snaží přiblížit věku svých hrdinů a potenciálních čtenářů, leč občas to působí spíš trapně :D. Na druhou stranu, zápletka je docela zajímavá. Knížka byla i zfilmovaná (najdete ji na youtube) a spousta lidí si v komentářích na ČSFD pochvalovala, jak díky tomuto filmu zavzpomínali na časy, kdy jezdívali na pionýrské tábory :D. Já tuhle nostalgii sice necítím, ale film mi přišel povedený a hlavní hrdinka v něm působila mnohem sympatičtěji, než v knize :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/dubnove-pocteni/","summary":"\u003cp\u003eNazvala-li jsem březen měsícem knihy, pro dubnovou četbu by se možná hodil podtitul \u0026ldquo;měsíc braku\u0026rdquo; :D. Nedá se nic dělat - vyčerpána lavinou dojmů z nové práce, sahala jsem ve volných chvilkách po velmi nenáročných knihách.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eAgatha Christie - Zapomenutá vražda\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eZačneme zase po delší době jednou Agátou. \u003cem\u003eZapomenutá vražda\u003c/em\u003e je titulem, který Agáta napsala na počátku druhé světové války a uložila do trezoru ve své bance s tím, aby byl vydán až po její smrti - a tak se také stalo. Jedná se tak o definitivně poslední případ slečny Marplové :-). Hlavními hrdiny příběhu jsou mladí novomanželé Reedovi, kteří se čerstvě přistěhují do malého přímořského letoviska v jižní Anglii, kde si zakoupí dům. Mladá paní se však od počátku nemůže zbavit dojmu, že v domě již kdysi byla\u0026hellip; a stala se zde svědkem vraždy. Vzhledem k tomu, že od té doby uplynulo téměř dvacet let, \u0026ldquo;vyšetřování\u0026rdquo; je komplikované a stop velmi málo. Podezřelých se nakonec vyrojí celá řada, samozřejmě je všechny zavrhnu a myslím si na někoho jiného, abych v závěru zjistila, že vraždu spáchala úplně jiná osoba, od které proklatá Agáta bravurně odvedla pozornost. Achjo, zase mě dostala :D!!!\u003c/p\u003e","title":"Dubnové počtení"},{"content":"Tak jsem si řekla, že se naučím zase nějaké nové polévky. Využila jsem polévkový speciál v ONA Dnes a vybrala si pár zajímavých receptů. Dnes tedy budeme vařit pro všechny rajčatové milovníky :-).\nSuroviny:\n2 plechovky loupaných rajčat 4 stroužky česneku 1 červená cibule 2 lžíce olivového oleje sůl a pepř 1/2 lžičky cukru 400 ml zeleninového vývaru čerstvé bylinky: majoránka, tymián, bazalka Česnek a cibuli oloupeme a pokrájíme na kostičky. V hrnci si rozehřejeme olivový olej, orestujeme na něm cibuli, přidáme česnek a sůl, přisypeme rajčata a cukr. Na mírném ohni podlité vodou nebo vývarem podusíme pod pokličkou asi 30 minut. Polévku rozmixujeme tyčovým mixérem. Dochutíme solí, pepřem a podáváme ozdobené natrhanými bylinkami.\nV receptu se doporučuje přidat do polévky ještě hoblinky sýra, tak snad někdy příště. Jinak musím podotknout, že polévka je velmi hustá, sytá a celkově moc dobrá - jen škoda, že jsem měla k dispozici bylinky pouze sušené.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/provensalsky-tomatovy-krem/","summary":"\u003cp\u003eTak jsem si řekla, že se naučím zase nějaké nové polévky. Využila jsem polévkový speciál v ONA Dnes a vybrala si pár zajímavých receptů. Dnes tedy budeme vařit pro všechny rajčatové milovníky :-).\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eSuroviny:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 plechovky loupaných rajčat\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e4 stroužky česneku\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 červená cibule\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 lžíce olivového oleje\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl a pepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1/2 lžičky cukru\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e400 ml zeleninového vývaru\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ečerstvé bylinky: majoránka, tymián, bazalka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eČesnek a cibuli oloupeme a pokrájíme na kostičky. V hrnci si rozehřejeme olivový olej, orestujeme na něm cibuli, přidáme česnek a sůl, přisypeme rajčata a cukr. Na mírném ohni podlité vodou nebo vývarem podusíme pod pokličkou asi 30 minut. Polévku rozmixujeme tyčovým mixérem. Dochutíme solí, pepřem a podáváme ozdobené natrhanými bylinkami.\u003c/p\u003e","title":"Provensálský tomatový krém"},{"content":"Můj kosmetický březen se nesl ve znamení malých lahviček a roztomilých balení s ještě roztomilejšími názvy. Příští měsíc slaví DROGa své druhé narozeniny a tak tuto rubriku opět čeká několik změn - minimálně nový název článků kvůli duplicitě. Plánuji ale i několik dalších novinek, nechte se překvapit ;-)!\nTělové mléko \u0026ldquo;Kokosový ořech z Malajsie\u0026rdquo;, Yves Rocher mi nadělila Nezdař k Vánocům. Na to, jak nemám ráda vůni kokosu, mi tato parfemace byla díky své lehkosti velice příjemná. Mléko má tekutější konzistenci a z toho důvodu není ani příliš hydratační, ale na cestování je toto roztomilé mini balení úplně ideální (vydrží zhruba na 4 namazání celého těla) a prokáže vám dobrou službu. Já ho měla s sebou v Tatrách a byla jsem s ním spokojená.\nMono-oční stín, Catrice (odstín 530 Pearl Mac Cartney)\nNa tomto místě bych ráda zdůraznila, že si kosmetické výrobky zpravidla nekupuji podle hezkých krabiček a vtipných názvů, ale tohle\u0026hellip; prostě uznejte, že tohle je mimořádná situace :D! Vybírala jsem si před plesem nějaký neutrální bílý stín, který by se dal použít na rozjasnění oka. Měla jsem v drogerii pár favoritů, jako správný fanoušek Beatles jsem si ovšem k pokladně odnesla tento kousek. Bylo to mé první bližší seznámení se značkou Catrice a musím říct, že jsem moc spokojená! Stín je mnohem víc pigmentovaný než jsem čekala a i jeho trvanlivost na víčkách je více než slušná. Ale hlavně - ten odstín je prostě nádherný. Na fotce to bohužel moc nevyniklo, ale v reálu se krásně stříbrně třpytí. Úplně nejvíc se mi líbí, když ho použiju samostatně přes celé pohyblivé víčko - krásně to rozzáží pohled, obzvlášť po propařené noci (vyzkoušeno). Stíny trochu práší, ale není to žádná tragédie. A obal je taky super - sice plastový, ale působí bytelně a nevypadá, že by se po pádu na zem rozlámal na kusy. Podtrženo sečteno: jsem s ním velmi spokojená. Tak vidíte, že si ten nákup umím krásně odůvodnit :-)! P.S. Ještě si dělám zálusk na tělovou rtěnku s všeříkajícím názvem Hey Nude! O:-)\nLak na nehty, NYC (odstín 262, Murray Hill Mauve)\nNa ples jsem si krom nových stínů pořídila také nový lak O:). Ne že bych to měla v plánu, ale v Rossmanu měli zrovna slevy na kosmetiku NYC a tenhle lak stál asi dvacku - tak ho tam nechte! U odstínu jsem dlouho váhala, protože k zeleným šatům se nehodí ledasco, ale s touto fialovo-růžovo-těžko identifikovatelnou barvou jsem myslím nešlápla vedle. Lak mě příjemně překvapil svou výdrží. Po plese mi vydržel v hezkém stavu asi ještě týden (a to i po tom týdnu se mi odlupoval jen na pár místech). S top coatem se jeho trvanlivost ještě téměř o další týden prodlouží :O! S tím jde bohužel ruku v ruce jedna nevýhoda - a sice, že se velice špatně odlakovává. Ale nemůžeme chtít všechno, že ;-)!\nHydratační tělový krém s vůni bambuckého másla, Balea\nMým dalším úlovkem se pro tento měsíc stalo toto vskutku poctivé půllitrové balení tělového krému s arganovým olejem, který je určen pro suchou pokožku. Krém je spíše tekutější konzistence a hydratace průměrná. Každopádně svůj účel splňuje, pokožku zanechá hebkou a opravdu moc hezky sladce, ale zároveň nevtíravě voní. Balení není moc praktické na cesty, ale počítám, že na poličce v koupelně mi nějaký ten pátek rozhodně vydrží. Navíc jsem si tato šroubovací balení docela oblíbila - alespoň mám přehled o tom, kolik krému mi v krabičce ještě zbývá.\nHydratační krém na ruce, Cien\nA protože krémů není nikdy dost, na závěr tu máme ještě tento na ruce z Lídlu. Obsahuje speciální komplex vitamínů, které mají chránit pokožku před vysušením. Ve složení najdete také mandlový olej a kakaové máslo. Nevím, jak je to možné, ale krém mi voní trochu citrusově. Celkově tu vůni nedokážu moc definovat, není úplně typická, každopádně je docela příjemná a osvěžující. S hydratací jsem taky moc spokojená - ruce vydrží opravdu dlouho hebké. Prostě zase jeden fajn výrobek za příjemnou cenu, ke kterému bych se neváhala někdy v budoucnu opět vrátit.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/breznove-kosmeticke-vychytavky/","summary":"\u003cp\u003eMůj kosmetický březen se nesl ve znamení malých lahviček a roztomilých balení s ještě roztomilejšími názvy. Příští měsíc slaví DROGa své druhé narozeniny a tak tuto rubriku opět čeká několik změn - minimálně nový název článků kvůli duplicitě. Plánuji ale i několik dalších novinek, nechte se překvapit ;-)!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eTělové mléko \u0026ldquo;Kokosový ořech z Malajsie\u0026rdquo;, Yves Rocher\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e mi nadělila Nezdař k Vánocům. Na to, jak nemám ráda vůni kokosu, mi tato parfemace byla díky své lehkosti velice příjemná. Mléko má tekutější konzistenci a z toho důvodu není ani příliš hydratační, ale na cestování je toto roztomilé mini balení úplně ideální (vydrží zhruba na 4 namazání celého těla) a prokáže vám dobrou službu. Já ho měla s sebou v Tatrách a byla jsem s ním spokojená.\u003c/p\u003e","title":"Březnové kosmetické vychytávky"},{"content":"Tento březen je nebývale \u0026ldquo;čtivý\u0026rdquo; měsíc. Nevím, jestli je to tím počasím nebo mě zkrátka moje stará dobrá vášeň opět pohltila, ale tak či tak to pomalu ani nestíhám všechno zapisovat. Takže dneska jen tak v rychlosti a stručnosti.\nLeonardův kabinet\nTématem třináctého svazku edice Česká povídka jsou záhady, tajemství a nečekané zvraty. Do souboru krátkých povídek přispěli svou troškou autoři Petr Šabach, Jiří Hájíček, Věra Nosková, Jiří Kratochvíl, Veronika Huťková, Anna Cermanová a David Jan Žák. Na rovinu musím říct, že se mi tento výběr ani trochu nelíbil - některé příběhy se zpočátku tváří nadějně, ale pak se napětí něčím totálně zabije. Často je děj snadno předvídatelný a to povídkám punc tajemna taky zrovna nedodá. A co se týče nečekaných zvratů, tak těch jsem se nedočkala ani jednou. Autoři by si měli vzít za příklad Roalda Dahla, skutečného mistra v oboru :-)! Jinak musím říct, že mám tyto povídkové soubory docela ráda, ale v tomto případě zkrátka asi nebylo zvoleno příliš šťastné téma.\nJana Šrámková - Hruškadóttir\nTip na tuto krátkou novelu mi přineslo sledování pátečního pořadu Všechnopárty, jehož hostem byla právě autorka knihy Jana Šrámková. Hruškadóttir je její prozaickou prvotinou a vypráví trochu zamotaný příběh plaché studentky Veroniky, která se \u0026ldquo;adoptuje\u0026rdquo; do rodiny své kamarádky, aby s ní posléze prožila její soukromou tragédii. Netradiční název naráží na islandské specifikum, kdy dívka nepoužívá příjmení, ale je označována jménem svého otce s dovětkem dóttir, tedy dcera. Veronika svého otce nikdy nepoznala a jediné, co jí po něm zbylo, je hruška zasazená na zahradě jejich chalupy. Příběh o hledání a ztrácení je kratičký a přesto zanechává hluboký dojem. Nechybí v něm ani milostná linie, i když ta zde podle mě nehraje prim. Mnohem zajímavějším tématem novely je rodina a její způsob, jak se vyrovnat se ztrátou těch nejbližších a také myšlenka, že i ve fungující rodině si stejně všichni nějakým způsobem ubližují. Pokud vás poněkud pesimistické vyznění neodradí, Hruškudóttir vám doporučuju - na tak málo rozsáhlé dílo je to skutečně silný zážitek. Kniha získala Cenu Jiřího Ortena 2009.\nJan Zvelebil - Na vandru s Reflexem\nK \u0026ldquo;Vandrům\u0026rdquo; se neustále vracím - jednak je to jeden z mých nejoblíbenějších žánrů a příběhy jsou navíc tak pestré a různorodé, že se u nich člověk ani chvilku nenudí - a to ani při druhém nebo třetím čtení, věřte mi :-). V prvním díle vás Jan Zvelebil provede Anglií, Austrálií, Brazílií, Indií, Izraelem, Japonskem, Mexikem, USA a Tanzanií. Poučí vás, ve kterých zemích se vám nevyplatí dělat načerno a v jednom příběhu se dokonce podíváte i do vězení :O. Víc snad ani nemá cenu dodávat, \u0026ldquo;Vandry\u0026rdquo; jsou moje velká knižní láska a všem doporučuji se do nich také zamilovat :-)!!!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/brezen-mesic-knihy/","summary":"\u003cp\u003eTento březen je nebývale \u0026ldquo;čtivý\u0026rdquo; měsíc. Nevím, jestli je to tím počasím nebo mě zkrátka moje stará dobrá vášeň opět pohltila, ale tak či tak to pomalu ani nestíhám všechno zapisovat. Takže dneska jen tak v rychlosti a stručnosti.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003eLeonardův kabinet\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTématem třináctého svazku edice Česká povídka jsou záhady, tajemství a nečekané zvraty. Do souboru krátkých povídek přispěli svou troškou autoři Petr Šabach, Jiří Hájíček, Věra Nosková, Jiří Kratochvíl, Veronika Huťková, Anna Cermanová a David Jan Žák. Na rovinu musím říct, že se mi tento výběr ani trochu nelíbil - některé příběhy se zpočátku tváří nadějně, ale pak se napětí něčím totálně zabije. Často je děj snadno předvídatelný a to povídkám punc tajemna taky zrovna nedodá. A co se týče nečekaných zvratů, tak těch jsem se nedočkala ani jednou. Autoři by si měli vzít za příklad Roalda Dahla, skutečného mistra v oboru :-)! Jinak musím říct, že mám tyto povídkové soubory docela ráda, ale v tomto případě zkrátka asi nebylo zvoleno příliš šťastné téma.\u003c/p\u003e","title":"Březen, měsíc knihy"},{"content":"První jarní den už je za námi, nicméně hodnoty na teploměru působí spíš jako hloupý vtip - o pozvolna tajícím sněhu za oknem ani nemluvím\u0026hellip; Jenže mě už tahle zima strašně deptá! Ráno se mi nechce vstávat z postele a zoufale mi chybí sluneční svit. Proto se snažím obklopovat zelení a pozitivními motty, přeskládávám věci v bytě a vytahuju ze skříně sukně\u0026hellip; to abych byla připravená, až to bude opravdu tady :)!\nPrvosenku jsem si koupila za pár kaček v Lídlu. Když bylo ještě hnusně a sněžilo, utěšovala jsem se tím, že mi na stole aspoň něco kvete.\nK našemu čtvrtému výročí jsem od muže dostala tuhle krásnou vázičku s narciskama :)!! Byla to radost pozorovat každý den, jak se poupata postupně rozvíjí a rozkvétají. Já jsem Péťovi pro změnu vyrobila výroční čaj (návod se tu snad někdy v budoucnu objeví) a dva motivační \u0026ldquo;obrázky\u0026rdquo;. Jeden máme v ložnici a druhý si Péťa vystavil na pracovním stole. Přijde mi to jako super dárek, takže na Vánoce se těšte :D\u0026hellip;\nNaše kamarádka Julia navštívila minulý měsíc poprvé Japonsko a poslala nám milý pohled :).\nJinak musím říct, že mám za sebou překvapivě fajn týden. V úterý jsme měli rozlučkovou projektovou párty a bylo to moc milý setkání. Bude se mi po tom všem dost stýskat :(. Zároveň jsem ráda, že se nám podařilo projekt dotáhnout zdárně do konce a doufám, že na podzim, až výstava doputuje k nám na Moravu, se půjdete všeci podívat ;-)!\nVčera jsem také absolvovala po delší době velice příjemný pohovor a i kdyby mi ta práce nevyšla, jen mě to celé utvrdilo v tom, že tohle je ta cesta, kterou se chci ubírat. A že písmem vládnu mnohem líp než paragrafy :D. Navíc se na obzoru rýsuje další externí spolupráce\u0026hellip; zkrátka poslední dobou všechno vypadá tak nějak fajn a optimisticky (krom toho počasí teda). Doufejme, že to vydrží O:) \u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jarni-radosti/","summary":"\u003cp\u003ePrvní jarní den už je za námi, nicméně hodnoty na teploměru působí spíš jako hloupý vtip - o pozvolna tajícím sněhu za oknem ani nemluvím\u0026hellip; Jenže mě už tahle zima strašně deptá! Ráno se mi nechce vstávat z postele a zoufale mi chybí sluneční svit. Proto se snažím obklopovat zelení a pozitivními motty, přeskládávám věci v bytě a vytahuju ze skříně sukně\u0026hellip; to abych byla připravená, až to bude opravdu tady :)!\u003c/p\u003e","title":"Jarní radosti"},{"content":"S menším zpožděním přináším rychlý report o tom, jak jsme se měli v Tatrách. Již tradičně obrázkovou formou, neb fotky poví víc než tisíc slov :D\u0026hellip;\nBydleli jsme v malé vesničce s názvem Pavčina Lehota - coby kamenem od Liptovského Mikuláše. Což o to, krajinka pěkná, ale jinak to byla pěkná díra s jediným obchodem, který byl ještě ke všemu v době našeho pobytu z důvodu dovolené zavřený :D. Největší zdejší atrakcí se pro nás stala rozkošná dřevěná rozhledna, kde jsme dokonce i našli kešku! A ten výhled stál samozřejmě zato.\nCo by to bylo za výpravu na Slovensko, kdybychom aspoň jednou neochutnali halušky O:-)!!!\nPo večerech jsme se bavili rozličnými způsoby - osobně vyhlašuju za nejlepší atrakci proslulé pexeso s Kájou Gottem aneb kdo najde dvojici, musí zapět příslušnou písničku :D. Na tuto disciplínu je potřeba odhadnout správnou hladinku alkoholu - aby odpadnul stud zpívat, ale zároveň zůstala dostatečně bystrá mysl na hledání dvojic.\nJeden Péťa našel Liptovského Mikuláše a druhý zase smajlíka v paprice :D. Všichni společně jsme pak skypovali Míšovi do Paříže. Taky jsme točili vlastní verzi Harlem shaku, ale to asi nechcete vidět :D \u0026hellip;\nByli jsme taky s Péťou K. na výletě v Jeskyni svobody, ale fotky mám jen z mobilu. Zavzpomínala jsem i na staré dobré středoškolské časy, kdy jsme se do Lipťáku jezdili družit se sborem v rámci přátelství našich gymnázií. A to je tak nějak vše, co si teď povzpomínám. Zbývá už jen dodat, že počasí bylo parádní a tato akce se připojila k houfu milých vzpomínek na Tatry, které jsem za těch několik let nastřádala :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/v-nizkych-tatrach/","summary":"\u003cp\u003eS menším zpožděním přináším rychlý report o tom, jak jsme se měli v Tatrách. Již tradičně obrázkovou formou, neb fotky poví víc než tisíc slov :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"v-nizkych-tatrach-01.jpg\"\u003e\u003cimg alt=\"V_nizkych_tatrach_1\" loading=\"lazy\" src=\"/posts/v-nizkych-tatrach/v-nizkych-tatrach-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eBydleli jsme v malé vesničce s názvem Pavčina Lehota - coby kamenem od Liptovského Mikuláše. Což o to, krajinka pěkná, ale jinak to byla pěkná díra s jediným obchodem, který byl ještě ke všemu v době našeho pobytu z důvodu dovolené zavřený :D. Největší zdejší atrakcí se pro nás stala rozkošná dřevěná rozhledna, kde jsme dokonce i našli kešku! A ten výhled stál samozřejmě zato.\u003c/p\u003e","title":"V Nízkých Tatrách "},{"content":"Pán prstenů je fenoménem, kterému jsem dlouho úspěšně odolávala. Až jsem jednoho hezkého jarního dne (bylo to tak před rokem, stydím se) dostala jeden výtisk od Terezky - aby mi s ním lépe utíkalo studium na státnice. Jak už to tak bývá, do knížky jsem se začetla teprve v létě po státnicích. Pak zase nějaký čas ležela ladem a vzpomněla jsem si na ni až na podzim. Dobrou půlku knížky jsem přelouskala ve vlaku na cestě za našim ostravským \u0026ldquo;hrdinou\u0026rdquo;. Na zpáteční cestě jsem prožívala muka, jestli Gandalf přežije nebo ne :D! Pak přišly Vánoce a já na Pána prstenů opět zapomněla. Až teď jsem měla přes týden v KM trochu víc času a konečně se mi podařilo prokousat se až na poslední stránku. Tak taková já jsem čtenářka!\nZ knížky mám trochu rozporuplné pocity. Sami vidíte, že pro mě bylo obtížné se začíst - hlavně zpočátku mi příběh připadal strašně rozvláčný a pomalu se rozjíždějící. Zkrátka málo akce. Když jsem pak ovšem do děje nějakým způsobem \u0026ldquo;spadla\u0026rdquo;, bylo stejně těžké se odtrhnout (pokud nešlo zrovna o nějakou pasáž, kde se nic extra zajímavého nedělo). První díl slavné trilogie mě tedy zatím tak úplně nepřesvědčil, že jsem dělala chybu, když jsem se mu doteď vyhýbala. Ale tak či tak je mi teď líto, že nemám po ruce pokračování a nemůžu se podívat, jak to bude s Frodem, prstenem a spolem dál :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/j-r-r-tolkien-pan-prstenu-spolecenstvo-prstenu/","summary":"\u003cp\u003e\u003cem\u003ePán prstenů\u003c/em\u003e je fenoménem, kterému jsem dlouho úspěšně odolávala. Až jsem jednoho hezkého jarního dne (bylo to tak před rokem, stydím se) dostala jeden výtisk od Terezky - aby mi s ním lépe utíkalo studium na státnice. Jak už to tak bývá, do knížky jsem se začetla teprve v létě po státnicích. Pak zase nějaký čas ležela ladem a vzpomněla jsem si na ni až na podzim. Dobrou půlku knížky jsem přelouskala ve vlaku na cestě za našim ostravským \u0026ldquo;hrdinou\u0026rdquo;. Na zpáteční cestě jsem prožívala muka, jestli Gandalf přežije nebo ne :D! Pak přišly Vánoce a já na \u003cem\u003ePána prstenů\u003c/em\u003e opět zapomněla. Až teď jsem měla přes týden v KM trochu víc času a konečně se mi podařilo prokousat se až na poslední stránku. Tak taková já jsem čtenářka!\u003c/p\u003e","title":"J.R.R. Tolkien - Pán prstenů: Společenstvo prstenu"},{"content":"\u0026ldquo;Všichni manželé si myslí, že jsou bohové. Jen kdyby jejich partnerky nebyly ateistky\u0026hellip;\u0026rdquo;\nPokud nechcete vyděsit svého muže, raději si tuto knihu nepokládejte příliš okatě na noční stolek. Alespoň můj milý se na ni tvářil dost podezřívavě :D\u0026hellip; A to docela oprávněně, protože tento román si přímo libuje v drsném černém humoru, jízlivostech a narážkách na muže. Nutno říct, že je to ale děsná prča a u některých hlášek budete přímo brečet smíchy :D! Vypravěčkou příběhu je uštvaná pracující matka Cassie a hlavním tématem jsou samozřejmě milostné trable její a jejích dvou kamarádek. Postranní zápletku pak představuje příběh Cassiiny přítelkyně Jazz, která je obviněna z vraždy svého manžela. Řekla bych, že knížku nejvíc ocení žena po čtyřicítce - pro nás mladší ročníky nicméně může být jakýmsi varováním, do jakých situací bychom se nikdy nechtěly dostat 8-). A jestli Jazz skutečně zabila svého muže? Hmm, myslím, že to nebudu prozrazovat\u0026hellip; Na závěr k pobavení jeden citát pro nás knihomoly :D.\n\u0026ldquo;Chlapi jsou jako knihy. Je jich taková spousta a času je tak hrozně málo!\u0026rdquo;\nP.S. Boucháme šampáňo a slavíme jubilejní třístý příspěvek na tomto blogu :-) !!!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kathy-letteova-jak-zabit-manzela-a-dalsi-sikovne-tipy-pro-domacnost/","summary":"\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e\u0026ldquo;Všichni manželé si myslí, že jsou bohové. Jen kdyby jejich partnerky nebyly ateistky\u0026hellip;\u0026rdquo;\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePokud nechcete vyděsit svého muže, raději si tuto knihu nepokládejte příliš okatě na noční stolek. Alespoň můj milý se na ni tvářil dost podezřívavě :D\u0026hellip; A to docela oprávněně, protože tento román si přímo libuje v drsném černém humoru, jízlivostech a narážkách na muže. Nutno říct, že je to ale děsná prča a u některých hlášek budete přímo brečet smíchy :D! Vypravěčkou příběhu je uštvaná pracující matka Cassie a hlavním tématem jsou samozřejmě milostné trable její a jejích dvou kamarádek. Postranní zápletku pak představuje příběh Cassiiny přítelkyně Jazz, která je obviněna z vraždy svého manžela. Řekla bych, že knížku nejvíc ocení žena po čtyřicítce - pro nás mladší ročníky nicméně může být jakýmsi varováním, do jakých situací bychom se nikdy nechtěly dostat 8-). A jestli Jazz skutečně zabila svého muže? Hmm, myslím, že to nebudu prozrazovat\u0026hellip; Na závěr k pobavení jeden citát pro nás knihomoly :D.\u003c/p\u003e","title":"Kathy Letteová - Jak zabít manžela (a další šikovné tipy pro domácnost)"},{"content":"Tento měsíc bude možná úlovková rubrika trošku fádní. Ale plyne z ní i jisté poučení. Asi se vykašlu na drogérie a začnu nakupovat kosmetiku v Lídlu :D\u0026hellip;\nNoční krém Q10, Cien\nO kosmetice značky Cien už se toho hodně namluvilo a dá se říct, že především v tom dobrém slova smyslu. Některé výrobky byly kladně oceněny časopisem dTest a obecně se dá říct, že se jedná o ten případ, kdy za málo peněz pořídíte hodně muziky. Pleťový krém je ale přecejen dost specifický výrobek a tady se přešlapy neodpouští. V našem nejbližším Lídlu není kosmetický sortiment příliš široký a noční krém se v nabídce vyskytuje jen občas. Já měla zrovna štěstí a podařilo se mi jej ulovit. Cena je cca pade - luxus. Tento noční krém je určen pro všechny typy pleti. Liftan Intensive komplex s Q10 a kyselinou hyaluronovou podporuje přirozenou ochranu kožních buněk, redukuje hloubku vrásek a při pravidelném používání zamezuje tvoření nových vrásek. Co si budem povídat, už nejsme nejmladší a krém proti vráskám přestává být od věci :D. Docela mě překvapilo, že balení není z plastu, ale pěkně bytelné skleněné. Co se týče konzistence výrobku, čekala bych na noc něco hutnějšího. Ne že by krém nebyl dost hydratační, ale poslední dobou jsem si zvykla na mastnější krémy a tento mi připadá takový lehoučký. Určitě bych to ale neviděla jako jeho mínus. Vůni hodnotím spíš neutrálně - není nijak zajímavá, ale ani odpuzující :-). Krém bych určitě bez váhání doporučila nebýt jediné věci - občas mě po jeho nanesení lehce pálí pleť. Jedná se opravdu jen o chvilkový pocit, který vymizí, jakmile se krém vsákne. Nezpůsobuje mi žádnou alergickou reakci, ale evidentně na něm mé pleti něco nesedí, takže až ho dopotřebuji, podruhé už po něm raději nesáhnu.\nAntiperspirant, Cien\nMusím říct, že v tomto případě značka Cien příjemně překvapila. Očekávala jsem od tohoto výrobku něco na úrovni kuličky značky Balea, která, jak jste se mohli dočíst v jednom ze starších článků, mi přišla svými účinky dost tragická. Nakonec jsem ale byla překvapená, jak příjemně tento antiperspirant voní (obsahuje extrakt z aloe vera, ale vůně je spíš citrusová) a jak si zároveň s přehledem poradí s pocením. Balea se vážně může jít zahrabat! Navíc i cena je úplně bezkonkurenční a balení skladné a ideální na cesty. Od titulu \u0026ldquo;věrný parťák do každé situace\u0026rdquo; ho dělí jediný fakt - občas dělá bílé šmouhy na oblečení. S trochou opatrnosti při oblékání se mu to ale snad dá odpustit.\nHeřmánkové čistící ubrousky, Frotto\nTento měsíc mě na cestách doprovázely tyto vlhčené ubrousky, které jsem ulovila za směšnou cenu deset káčé - opět v Lídlu. Líbilo se mi na nich hlavně úsporné balení - jen o malinko větší, než běžný balíček papírových kapesníků. Ubrousky jsou samy o sobě také docela malinké, ale na očištění obličeje či rukou to bohatě stačí. I s odlíčením si vždy v pohodě poradily. Přestože jsou ubrousky tenké, netrhají se. Co mi na nich trochu vadilo byla poměrně silná heřmánková parfemace, bez které bych se obešla, ale nakonec jsem si zvykla. A malé plus na závěr: neobsahují alkohol.\nPleťová voda na citlivou pleť, Synergen je průměrným neutrálním výrobkem, který jsem si pořídila na dočištění pleti, až se zase budu vyskytovat v KM. Voda má na první pohled poměrně příjemnou, sladkou ovocnou vůni, kterou při druhém přičichnutí silně přebije alkohol, což u výrobku, který je určený pro citlivou pleť, moc nechápu. Nemluvě o tom, že na obale se hrdě hlásá, že pleťová voda alkohol neobsahuje 8-). Moje zkušenost je taková, že voda poměrně dost vysušuje pokožku, ale přitom se nedá říct, že by ji i vyčistila. Skoro mi připadá, že obyč voda z kohoutku by posloužila líp. Negativní dojem trochu zachraňuje malé, praktické a poměrně pevné balení\u0026hellip; navíc sympaticky růžové :D. Výrobek bych tedy doporučila asi jen na příležitostnou péči nebo na cesty - kvůli skladnému balení. Osobně se ale příště v drogerii poohlédnu po něčem jiném.\nŠampon pro mastící se vlasy, Garnier\nPo posledním šamponovém přešlapu značky Balea jsem zvolila \u0026ldquo;věhlasnější\u0026rdquo; Garnier. Mám-li jej ohodnotit jednou větou: Nenadchne, ale ani neurazí. Výrobek obsahuje výtažek z kaolinu a citrusu a má lehké gelové složení, které by nemělo zatěžovat vlasy. Neobsahuje silikony ani parabeny (alespoň se to slibuje na obale ;-)). Voní lehce po citrusech, ale že bych z toho omdlívala blahem, tak to ani ne :-). Každopádně svou funkci plní výborně - dobře pění a vlasy mám po něm krásně čisté a hlavně už se mi vůbec nemastí.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/unorove-kosmeticke-vychytavky/","summary":"\u003cp\u003eTento měsíc bude možná úlovková rubrika trošku fádní. Ale plyne z ní i jisté poučení. Asi se vykašlu na drogérie a začnu nakupovat kosmetiku v Lídlu :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eNoční krém Q10, Cien\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\nO kosmetice značky Cien už se toho hodně namluvilo a dá se říct, že především v tom dobrém slova smyslu. Některé výrobky byly kladně oceněny časopisem dTest a obecně se dá říct, že se jedná o ten případ, kdy za málo peněz pořídíte hodně muziky. Pleťový krém je ale přecejen dost specifický výrobek a tady se přešlapy neodpouští. V našem nejbližším Lídlu není kosmetický sortiment příliš široký a noční krém se v nabídce vyskytuje jen občas. Já měla zrovna štěstí a podařilo se mi jej ulovit. Cena je cca pade - luxus. Tento noční krém je určen pro všechny typy pleti. Liftan Intensive komplex s Q10 a kyselinou hyaluronovou podporuje přirozenou ochranu kožních buněk, redukuje hloubku vrásek a při pravidelném používání zamezuje tvoření nových vrásek. Co si budem povídat, už nejsme nejmladší a krém proti vráskám přestává být od věci :D. Docela mě překvapilo, že balení není z plastu, ale pěkně bytelné skleněné. Co se týče konzistence výrobku, čekala bych na noc něco hutnějšího. Ne že by krém nebyl dost hydratační, ale poslední dobou jsem si zvykla na mastnější krémy a tento mi připadá takový lehoučký. Určitě bych to ale neviděla jako jeho mínus. Vůni hodnotím spíš neutrálně - není nijak zajímavá, ale ani odpuzující :-). Krém bych určitě bez váhání doporučila nebýt jediné věci - občas mě po jeho nanesení lehce pálí pleť. Jedná se opravdu jen o chvilkový pocit, který vymizí, jakmile se krém vsákne. Nezpůsobuje mi žádnou alergickou reakci, ale evidentně na něm mé pleti něco nesedí, takže až ho dopotřebuji, podruhé už po něm raději nesáhnu.\u003c/p\u003e","title":"Únorové kosmetické vychytávky"},{"content":"Březen - za kamna vlezem. A budem si tam číst, co vy na to :-)?\nRobin S. Sharma - Mudrc, surfař a byznysmenka\nTak jsem zase zatoužila po troše toho životního optimismu a pozitivní filosofie. V této knize se vám dostane obojího - někdy až příliš plnými doušky. Když se na to všechno ale nedíváte tak úplně nekriticky, je možné si z příběhu něco málo odnést. Přestože děj je zcela nepodstatný, alespoň trochu jej nastíním. Jack Valentino jen zázrakem přežije vážnou dopravní nehodu. V nemocnici, kde se zotavuje, se setkává se svým otcem, který jej v dětství opustil. Otec mu zprostředkuje setkání se třemi osobami, jakýmisi \u0026ldquo;vůdci\u0026rdquo;, kteří by Jackovi měli pomoct naučit ho žít tak, aby jeho život byl šťastnější a naplněnější.\n\u0026ldquo;Nakupování většího počtu knih, než člověk dokáže přečíst, není ničím menším než vzepnutím duše k nekonečnu, a tato vášeň je tím jediným, co nás povyšuje nad zvěř, která hyne.\u0026rdquo;( A. Edward Norton)\nDá se říct, že se (tak, jako tomu u těchto typů knížek často bývá) opět nejedná o žádné veliké a objevné myšlenky. To ale samozřejmě neznamená, že vám Mudrc, surfař a byznysmenka nemá co nabídnout. Nemusíte se vším souhlasit, ale nad spoustou teorií se dá minimálně zamyslet. Pokud se trochu zajímáte o osobní management (aneb instantní návod na život, jak náš oblíbený právnický předmět kdysi pojmenoval Peca 8-)), tato knížka určitě stojí za přečtení ;-). Myslím, že následující úryvek skrývá mnoho pravdy\u0026hellip;\n\u0026ldquo;Ale co je to vlastně úspěch? Podle mě je úspěch jen a jen to, když žijeme svůj život podle vlastní pravdy a podle vlastních zásad. Úspěch znamená vyznávat hodnoty, které promlouvají k tomu nejlepšímu v nás bez ohledu na vnější tlak společnosti. Úspěch znamená žít svůj život jako tvořivý proces a uvědomovat si, co je pro tebe nejdůležitější - ne to, co je nejdůležitější pro někoho jiného.\u0026rdquo;\nJá to doufejme ňák zmáknu\nKe knížce Já to doufejme ňák zmáknu jsem přišla jako slepý k houslím na návštěvě na Plevíně. Protože je knížka takzvaně putovní, mám za úkol poslat ji dál - případní zájemci nechť se mi tedy hlásí v komentářích :-)! Jedná se o sbírku 60 slohových prací neapolských dětí, kterou připravil k vydání jejich učitel Marcello D\u0026rsquo;Orta. Děti se snaží vypořádat s různými tématy - někdy úsměvně, někdy až s poněkud drsným podtextem reality nejchudšího italského jihu. Každopádně se u jejich vyprávění docela nasmějete - někdy je fajn odložit dospělácké brejle a koukat na svět zase dětskýma očima.\nIvan Martin Jirous - Magorova mystická růže\nSoubor Magorova mystická růže představuje výběr Jirousových básní z let 1981-1987, v nichž autor vykresluje portréty svých přátel - v drtivé většině vězněných komunistickým režimem. Vím, že to byla těžká doba, ale toto její ztvárnění mě bohužel moc neoslovilo. Na druhou stranu nemám moc čtenářských zkušeností s českým undergroundem, takže do budoucna určitě ještě zkusím nějakou jinou sbírku. Na závěr už jen zbývá dodat, že k seznámení s Jirousovou tvorbou mě motivoval rozhovor s jedním z našich projektových \u0026ldquo;hrdinů\u0026rdquo; - konkrétně s panem učitelem z brněnského Gymnázia Matyáše Lercha. K literárním tipům češtinářů nikdy nezůstávám hluchá :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jarni-knizni-tipy/","summary":"\u003cp\u003eBřezen - za kamna vlezem. A budem si tam číst, co vy na to :-)?\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003eRobin S. Sharma - Mudrc, surfař a byznysmenka\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTak jsem zase zatoužila po troše toho životního optimismu a pozitivní filosofie. V této knize se vám dostane obojího - někdy až příliš plnými doušky. Když se na to všechno ale nedíváte tak úplně nekriticky, je možné si z příběhu něco málo odnést. Přestože děj je zcela nepodstatný, alespoň trochu jej nastíním. Jack Valentino jen zázrakem přežije vážnou dopravní nehodu. V nemocnici, kde se zotavuje, se setkává se svým otcem, který jej v dětství opustil. Otec mu zprostředkuje setkání se třemi osobami, jakýmisi \u0026ldquo;vůdci\u0026rdquo;, kteří by Jackovi měli pomoct naučit ho žít tak, aby jeho život byl šťastnější a naplněnější.\u003c/p\u003e","title":"Jarní knižní tipy"},{"content":"Pokud potřebujete nějaký super rychlý a efektní recept na zobání k filmu nebo pro návštěvu, tyhle párečky budou to pravé. Na 1 plech (cca 18 kousků) si přichystejte:\n1 balení hotového listového těsta 6 nožiček kuřecích párků vejce sezamová semínka Troubu rozehřejeme na 200°C. Plech si vyložíme pečícím papírem. Párky si nakrájíme zhruba na třetiny. Z těsta odkrojíme několik proužků odpovídajících polovině velikosti párečku. Párky pak zabalíme do proužků těsta a spojem je přitlačíme na plech, aby se nám těsto nerozjelo. Potřeme rozšlehaným vajíčkem, posypeme semínky sezamu a dáme zapéct, dokud listové těsto nezhnědne (trvá to asi 20-30 minut).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/parky-v-listovem-teste/","summary":"\u003cp\u003ePokud potřebujete nějaký super rychlý a efektní recept na zobání k filmu nebo pro návštěvu, tyhle párečky budou to pravé. Na 1 plech (cca 18 kousků) si přichystejte:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 balení hotového listového těsta\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e6 nožiček kuřecích párků\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003evejce\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esezamová semínka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eTroubu rozehřejeme na 200°C. Plech si vyložíme pečícím papírem. Párky si nakrájíme zhruba na třetiny. Z těsta odkrojíme několik proužků odpovídajících polovině velikosti párečku. Párky pak zabalíme do proužků těsta a spojem je přitlačíme na plech, aby se nám těsto nerozjelo. Potřeme rozšlehaným vajíčkem, posypeme semínky sezamu a dáme zapéct, dokud listové těsto nezhnědne (trvá to asi 20-30 minut).\u003c/p\u003e","title":"Párky v listovém těstě"},{"content":"Když jsem přemýšlela, jaký dort letos vyrobím Péťovi k svátku, narazila jsem při listování magazínem OnaDnes na tento jednoduchý piškotový recept. Mám vyzkoušeno, že ty nejjednodušší moučníky bývají často také nejchutnější a v tomto případě se to opět potvrdilo. Dort zmizel z formy přímo bleskovou rychlostí :D\u0026hellip;\n2 zakysané smetany 1 smetanový jogurt 1 vanilkový cukr 6 lžic cukru moučka 1 lžíce kakaa 2 balíčky dětských piškotů 50g hořké čokolády 50g másla Smetanu a jogurt promícháme s oběma cukry, jednu třetinu oddělíme a přimícháme do ní kakao. Na dno dortové formy položíme vrstvu piškotů a ty pokryjeme polovinou světlé směsi. Vrstvu uhladíme a naskládáme další piškoty. Na ně navrstvíme kakaový krém a zakryjeme opět piškoty. Dort zakončíme vrstvou bílé směsi. Ve vodní lázni rozpustíme čokoládu s máslem, rozmícháme, necháme trochu zchladnout a ozdobíme dort čokoládovou polevou. Výsledné dílko necháme odležet v chladu - nejlépe přes noc.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/piskotovy-dort/","summary":"\u003cp\u003eKdyž jsem přemýšlela, jaký dort letos vyrobím Péťovi k svátku, narazila jsem při listování magazínem OnaDnes na tento jednoduchý piškotový recept. Mám vyzkoušeno, že ty nejjednodušší moučníky bývají často také nejchutnější a v tomto případě se to opět potvrdilo. Dort zmizel z formy přímo bleskovou rychlostí :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e2 zakysané smetany\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e1 smetanový jogurt\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e1 vanilkový cukr\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e6 lžic cukru moučka\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e1 lžíce kakaa\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e2 balíčky dětských piškotů\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e50g hořké čokolády\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e50g másla\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eSmetanu a jogurt promícháme s oběma cukry, jednu třetinu oddělíme a přimícháme do ní kakao. Na dno dortové formy položíme vrstvu piškotů a ty pokryjeme polovinou světlé směsi. Vrstvu uhladíme a naskládáme další piškoty. Na ně navrstvíme kakaový krém a zakryjeme opět piškoty. Dort zakončíme vrstvou bílé směsi. Ve vodní lázni rozpustíme čokoládu s máslem, rozmícháme, necháme trochu zchladnout a ozdobíme dort čokoládovou polevou. Výsledné dílko necháme odležet v chladu - nejlépe přes noc.\u003c/p\u003e","title":"Piškotový dort"},{"content":"Závitek ala KFC Twister se tu už kdysi dávno mezi recepty objevil, ale musím říct, že tato varianta s kukuřičkou a zakysanou smetanou mi chutnala víc, takže to prostě budete muset vyzkoušet a dát mi za pravdu :D!\n1 lžíce grilovacího koření 4 kuřecí stehenní řízky 1 lžíce olivového oleje 150g kukuřice 1 červená chilli paprička 1 limetka nebo citron 6 kukuřičných tortill zakysaná smetana a ledový salát k podávání Kuřecí řízky omejeme, nakrájíme na menší kousky a vetřeme do nich koření. Na pánvi rozpálíme olej, přidáme kousky masa a opékáme, dokud není maso měkké a uvnitř hotové. Mezitím si smícháme sterilovanou kukuřici s nasekanou chilli papričkou a šťávou z jednoho citronu/limetky. Tortilly nahřejeme v troubě, na každou dáme část masa, ochucenou kukuřici, zakysanou smetanu, natrhané kousky ledového salátu a zarolujeme. Můžete si samozřejmě také směs na náplň tortilly smíchat v misce zvlášť, ušetří to práci :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kureci-kornouty/","summary":"\u003cp\u003eZávitek ala KFC Twister se tu už kdysi dávno mezi recepty objevil, ale musím říct, že tato varianta s kukuřičkou a zakysanou smetanou mi chutnala víc, takže to prostě budete muset vyzkoušet a dát mi za pravdu :D!\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e1 lžíce grilovacího koření\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e4 kuřecí stehenní řízky\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e1 lžíce olivového oleje\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e150g kukuřice\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e1 červená chilli paprička\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e1 limetka nebo citron\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e6 kukuřičných tortill\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003ezakysaná smetana a ledový salát\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e k podávání\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eKuřecí řízky omejeme, nakrájíme na menší kousky a vetřeme do nich koření. Na pánvi rozpálíme olej, přidáme kousky masa a opékáme, dokud není maso měkké a uvnitř hotové. Mezitím si smícháme sterilovanou kukuřici s nasekanou chilli papričkou a šťávou z jednoho citronu/limetky. Tortilly nahřejeme v troubě, na každou dáme část masa, ochucenou kukuřici, zakysanou smetanu, natrhané kousky ledového salátu a zarolujeme. Můžete si samozřejmě také směs na náplň tortilly smíchat v misce zvlášť, ušetří to práci :-).\u003c/p\u003e","title":"Kuřecí kornouty"},{"content":"Že bych něco vyhrála, to se skutečně nestává příliš často. Popravdě nejsem ani moc soutěživý typ, a tak se soutěží účastním jen málokdy. Tím víc mě překvapilo, že se na mě jednoho pošmourného listopadového dne štěstí přecejen usmálo a paní pošťačka mi přinesla obálku s make-upem a řasenkou značky Gabriella Salvete. A protože tu máme rubriku DROGa, nezůstanete ušetřeni mé recenze :D\u0026hellip;\nRoztomilý pytlíček s výhrou :-)\nCo si budeme povídat - značka Gabriella Salvete pro mě dosud byla synonymem pro lacinou a ne příliš kvalitní dekorativní kosmetiku, jejíž stojan jsem v drogeriích většinou bez zájmu obcházela. Nečekala jsem tedy od jejích produktů žádný velký zázrak. Na druhou stranu nový make-up jsem potřebovala jako sůl, protože ten od Rimmelu, který jste mohli zaznamenat v záříjové DROZe, mi přestal barevně vyhovovat a i po všech dalších stránkách byl děsnej. Dá se tedy říci, že jakýkoliv jiný make-up, který ho zastoupí, ve mně vyvolá nadšení, pokud mi barevně sedne a nebude flekatět a oxidovat na obličeji. V těchto dvou bodech mě nový hydratační make-up Gabriella Salvete (odstín 01 Ivory Warm) nezklamal. Odstín je jako dělaný pro všechny bledule a krásně splynul s mou průsvitnou pletí. Na můj vkus má make-up dost tekutou konzistenci, což samozřejmě znamená, že nemůže poskytnout stoprocentní krytí všech nedostatků. To je asi jediná věc, která mě na něm trochu mrzí - bez korektoru to prostě není ono. Na druhou stranu zas tak úplně špatné to krytí není. Pleť alespoň vypadá krásně přirozeně a ne jako maska. Jak moc je make-up hydratační, to nedokážu posoudit, ale určitě potvrdím, že suchá místa na pleti nezvýrazňuje. Další věc, které jsem se celkem obávala, byla výdrž make-upu na tváři. S tím si ale poradí pudr. Mám takové tušení, že bez něj by to nebyla žádná sláva. Na závěr jen dodám, že make-up obsahuje vysoký podíl vody, a proto je potřeba balení před použitím protřepat. Balení samo o sobě není špatné, ale já osobně mám radši make-upy s pumpičkou, z které se mi lépe dávkuje požadované množství. Tak či tak ale musím říct, že pro mě byl tento výrobek příjemným překvapením a kdybych si ho koupila sama, určitě bych nelitovala.\nHydratační make-up\nAsi jste si všimli, že řasenka je kosmetickým produktem, který se v mých DROGa příspěvcích vůbec neobjevuje. Jednoduše proto, že mám své přírodní řasy ráda a přijdou mi hezké i bez zkrášlování, takže řasenku už roky nepoužívám. Když jsem ale na tuto slyšela tolik chvály, rozhodla jsem se, že ji přecejen otestuji.\nDiamantová řasenka\nŘasenka Diamante mi připadá docela fajn, i když z mého pohledu neprovádí s mými řasami nějakou razantní změnu. Výsledek působí velmi přirozeně. Pár lidí z mého okolí si ale všimlo, že \u0026ldquo;mám dnes nějaké pěkné oči\u0026rdquo; :D. Řasenka by totiž měla obsahovat diamantový prach, který rozzáří váš pohled :D. Asymetrický gumový kartáček mi naprosto vyhovuje - přijde mi, že díky němu se dají řasy lépe rozčesat a nevytváří se na nich žmolky. Osobně využívám spíš tu kratší část kartáčku, která řasy prodlouží až do nebes. Zahustit je moc nepotřebuji a bojím se, že bych si je slepila, protože tím, jak řasenku normálně nepoužívám, nemám v tom moc cvik a mohla by to být spíš kontraproduktivní snaha :D. Výdrž hodnotím kladně, i když jsem ji zatím nikdy netestovala v náročnějších podmínkách. Četla jsem, že s vlhkým počasím se tahle řasenka moc nekamarádí.\nVzhledem k tomu, jak jsem na řasenky nenáročná a celkově na tomto poli laikem, asi vám moje recenze moc nepomůže :D. Každopádně vím, že hodně lidí si ji chválilo a že jim za tu cenu (asi 150? - nevím jistě) přišla dobrá. Vypadá to tedy, že značka Gabriela Sallvete jde s úrovní produktů nahoru a možná si přecejen zaslouží o trochu více pozornosti.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/droga-special-aneb-vyhrala-jsem/","summary":"\u003cp\u003eŽe bych něco vyhrála, to se skutečně nestává příliš často. Popravdě nejsem ani moc soutěživý typ, a tak se soutěží účastním jen málokdy. Tím víc mě překvapilo, že se na mě jednoho pošmourného listopadového dne štěstí přecejen usmálo a paní pošťačka mi přinesla obálku s make-upem a řasenkou značky Gabriella Salvete. A protože tu máme rubriku DROGa, nezůstanete ušetřeni mé recenze :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"droga-special-aneb-vyhrala-jsem-01.jpg\"\n         alt=\" Roztomilý pytlíček s výhrou :-)\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eRoztomilý pytlíček s výhrou :-)\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e","title":"DROGa speciál aneb Vyhrála jsem!"},{"content":"\u0026ldquo;Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem,\ndobrou noc, má milá, chci ti dát.\u0026rdquo;\nMinulý čtvrtek jsme se zase po delší době rozhodli vyrazit za kulturou. Peťka mi dala tip na jazzový večer v kavárně Trojka, kde bude hrát Combo Reného Šindelky, a protože jsem už nějaký kulturní oddech potřebovala jako sůl, rozhodla jsem se připojit.\nPřekvapením večera pro mě bylo to, když mi Peťka řekla, že s Combem normálně bubnuje Ori, ale dnes večer zrovna nemohl, protože je s kapelou na šňůře. S ním je to prý ještě mnohem lepší, což je skvělá zpráva, protože já byla ohromně nadšená i tak!\nKapela nás svým repertoárem i vzezřením přenesla někam do swingových časů třicátých let. A my se nechali unášet velice ochotně :-). Hlas charismatické zpěvačka Genevieve Dubské a spousta osvědčených hitů včetně Fever nebo Route 66 nás příjemně provedly celým večerem. O dokonalou romantickou tečku na závěr se pak postaraly Kainarovy verše.\nPro ty, kteří se neúčastnili, přináším alespoň malou ochutnávku.\nA něco na dobrou noc :)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/combo-reneho-sindelky-7-2-2013-brno/","summary":"\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e\u0026ldquo;Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem,\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003edobrou noc, má milá, chci ti dát.\u0026rdquo;\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eMinulý čtvrtek jsme se zase po delší době rozhodli vyrazit za kulturou. Peťka mi dala tip na jazzový večer v kavárně Trojka, kde bude hrát Combo Reného Šindelky, a protože jsem už nějaký kulturní oddech potřebovala jako sůl, rozhodla jsem se připojit.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePřekvapením večera pro mě bylo to, když mi Peťka řekla, že s Combem normálně bubnuje Ori, ale dnes večer zrovna nemohl, protože je s kapelou na šňůře. S ním je to prý ještě mnohem lepší, což je skvělá zpráva, protože já byla ohromně nadšená i tak!\u003c/p\u003e","title":"Combo Reného Šindelky, 7.2.2013, Brno"},{"content":"Po nedávném srázku s Pavčou už jsou všechny mé vánoční dárky konečně rozdány, a tak se může na blogu objevit i tento článek O:). Letos jsem se rozhodla pojmout tradiční hand-made dárek pro děvčata ryze prakticky, protože malý zápisník se hodí vždycky. Vzhledem k tomu, že v papírnictví jsem našla jenom tyto unylé černo-šedé barvy, rozhodla jsem se desky alespoň vesele ozdobit. Terezka dostala samozřejmě kočičí verzi - a pro Pavču jsem vyrobila notes s motivem dortíku.\nKdyž jsem hotové notýsky ukázala Péťovi, hrozně je děvčatům záviděl, a tak jsem musela vyrobit jeden i pro něj :D. Při mé druhé návštěvě papírnictví už byl výběr bločků mnohem větší, je to ale pech :( ! Péťa tedy dostal nakonec notýsek červený, ptačí. Vystřihování jestřába z barevného papíru mi zabralo pomalu víc času, než oba bločky dohromady :D!\nDoufám, že všichni obdarovaní byli potěšeni a najdou si pro notýsek nějaké využití :-). Kdyby vás zajímal podrobnější návod, naleznete ho na webových stránkách magazínu DoGala.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vesele-notysky/","summary":"\u003cp\u003ePo nedávném srázku s Pavčou už jsou všechny mé vánoční dárky konečně rozdány, a tak se může na blogu objevit i tento článek O:). Letos jsem se rozhodla pojmout tradiční hand-made dárek pro děvčata ryze prakticky, protože malý zápisník se hodí vždycky. Vzhledem k tomu, že v papírnictví jsem našla jenom tyto unylé černo-šedé barvy, rozhodla jsem se desky alespoň vesele ozdobit. Terezka dostala samozřejmě kočičí verzi - a pro Pavču jsem vyrobila notes s motivem dortíku.\u003c/p\u003e","title":"Veselé notýsky"},{"content":"Blues o třech stech vlaků a stříbrném kornetu\nSlituj se nade mnou\nŽe mám dvě oči v hlavě\nDvě smutný noty\nUtržený z blues\nSlituj se nade mnou\nŽe v sobě mám svou duši\nA v duši že mám kornet stříbrný\nPod oknem za noc nejmíň tři sta vlaků\nVůz k vozu počítám\nJak jedou přese mne\nVůz k vozu počítám -\nZačne se rozednívat\nA rozednívá se\nAbych tě mohl vidět\nVařím si v bílém hrnku hořký čaj\nTa malá ručka\nPlynových plamínků\nMi sahá po srdci\nPak zamknu Odejdu\nA vím, že neodcházím\nA že jsem nezamkl\nA malou horkou ruku\nPlynových plamínků\nTu cítím přes den v srdci\nMohu já za to Copak můžu za to\nŽe v očích koutky máš -\nA že máš ústa A že máš dvě nohy\nA že tvá záda Velké naplnění\nA že na tvých ňadrech třeba Saul byl sám -\nA že tvá malá\nStrašně horká ruka -\nMiláčku Za noc\nNejmíň tři sta vlaků\nVůz k vozu počítám\nA všechny přese mne\nMiláčku Přijď\nPřijď ke mně\n- svítat\nProč se tu dnes objevuje Josef Kainar, to pochopíte z jednoho z následujících článků (až se mi do něj podaří nahrát video 8-)). Zatím se můžete potěšit mým oblíbeným kouskem z výboru \u0026ldquo;Bledej gentleman\u0026rdquo;, který soustřeďuje Kainarovy volné \u0026ldquo;překlady\u0026rdquo; jazzových šlágrů, vlastní písňové texty i básně z celého období jeho života. Výbor představuje tu část básníkovy tvorby, která vznikala na základě autorova osudového opojení světem jazzu a blues.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/josef-kainar-bledej-gentleman/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003eBlues o třech stech vlaků a stříbrném kornetu\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eSlituj se nade mnou\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eŽe mám dvě oči v hlavě\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eDvě smutný noty\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eUtržený z blues\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eSlituj se nade mnou\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eŽe v sobě mám svou duši\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eA v duši že mám kornet stříbrný\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003ePod oknem za noc nejmíň tři sta vlaků\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eVůz k vozu počítám\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eJak jedou přese mne\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eVůz k vozu počítám -\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eZačne se rozednívat\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003eA rozednívá se\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003eAbych tě mohl vidět\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e","title":"Josef Kainar - Bledej gentleman"},{"content":"Nojo, já vím, že tenhle článek se tu měl objevit už minimálně před měsícem, ale zkrátka a dobře dřív prostě nebyl čas o:-)\u0026hellip; Na druhou stranu se dá říct, že pořád stojíme na začátku nového roku a možná by bylo fajn si shrnout, co bych v tom novém roce ráda změnila/zlepšila/udělala. Předsevzetí si nedávám. Říkám tomu prostě jen \u0026ldquo;přání\u0026rdquo;, protože život je vrtkavý a občas pro lidské plány nemá pochopení. Ale o některých věcech je hezké jen tak snít :).\n1. V novém roce bych si přála zlepšit něco, s čím už dlouho se střídavými úspěchy bojuju - a sice svou životosprávu. Prostě pořád nejsem schopná dokopat se k tomu, abych chodila spát dřív než o půlnoci a vstávala aspoň v těch osm ráno - i když ideální by bylo vstávat ještě dřív. Mám ale vyzkoušeno, že změnit to jde, stačí se jen snažit. Když jsme byli na čtyřdenní lyžovačce, dokázala jsem se na nový režim velice rychle adaptovat. Doma, kde mě nic nenutí, toho ale prostě nějak nejsem schopná. Budu na tom pracovat, čestně :-)!\n2. Na změnu životosprávy navazuje i mé druhé přání, které se zatím (snad) docela úspěšně snažím realizovat. Jistě jste si všimli, že na blogu se poslední dobou objevují hlavně zeleninové recepty. Nedávno dokonce luštěniny, neslýchané! Snažím se zkrátka jíst i vařit zdravěji. Díky MixItu jsem se dokonce naučila i snídat :-)!!\n3. No a aby toho všeho zdravého nebylo málo, rozhodla jsem se také začít zase víc cvičit - ani ne tak kvůli zádům, ale spíš kvůli tlaku, který sice ještě pořád nedosahuje závratných výšek, ale vzhledem k mému věku a tělesné konstrukci by mohl být mnohem nižší. Díky Péťovi K. jsme teď začali s jógou a zatím musím říct, že mě to moc baví. Snažím se cvičit ji alespoň dvakrát týdně a do toho občas přidám své staré oblíbené cviky na fitballu nebo obyčejné dřepy. S lepším počasím se ve mně snad probudí chuť věnovat pohybu alespoň malou chvilku každý den.\n4. A teď něco z jiného soudku. Obývák nám i po víc jak roce od přestěhování pořád skoro zeje prázdnotou a myslím, že je načase ho konečně zútulnit. Minulý týden jsme se konečně hecli a začali trochu aktivněji řešit, co nám tu volnou stěnu vlastně zaplní. Doufám, že se nám ještě předtím podaří vymalovat, ale i kdyby ne, už teď se těším na nové skříňky a poličky, kam si vystavím knížky a kytky v barevných květináčích o:-)\n5. Hrozně moc bych se chtěla zlepšit v jazycích. Nebo aspoň tolik nekrnět v té angličtině! Erasmáky tu teď žádné nemáme a ani Frantu tu teď nemáme, takže naděje na splnění tohoto přání vypadají zatím dost bledě. Tak či tak jsem si dala za úkol přelouskat do konce roku alespoň knížku povídek o Paříži, kterou mi vybral brašule k Vánocům. V angličtině, samozřejmě :D.\n6. Do nového roku jsem si dala rovněž za úkol více číst a už teď můžu říct, že se mi to daří. (Můžete to zkontrolovat v rubrice Úryvky.) Na to, jak jsem byla uplynulý měsíc poměrně zaneprázdněná, jsem toho přečetla strašně moc a ještě k tomu kupu časopisů, co jsem dostala na svých cestách za hrdiny ve Student Agency :D. Nezbývá než doufat, že to tak zůstane i nadále.\n7. Jó, tohle bychom si přáli asi všichni - méně prokrastinace :D! Nebýt všech internetových lákadel, své problémy a povinnosti bych řešila mnohem efektivněji, to mi věřte. Jestli na to někdo máte nějaký fígl, sem s ním!\n8. Do nového roku bych si přála také to, aby se mi podařilo najít práci, která by mě bavila alespoň tolik jako projekt \u0026ldquo;Hrdinou\u0026rdquo;. Teprve teď, když všechno končí, si uvědomuju, jak se mi po tom bude strašně stýskat. I když jsem kolikrát nadávala, třeba když jsme se kodrcali busem do severních Čech, užili jsme si při tom spoustu srandy a byla to víc zábava než práce. A hlavně byli všichni, kteří se kolem projektu motali a které jsem poznala, moc fajn :).\n9. No a na závěr pár méně konkrétních, ale o to důležitějších přání. Chtěla bych se naučit užívat si každý den. Oddělovat ty důležité věci od těch, na kterých zas tak moc nezáleží. Najít si čas na maličkosti, které dělají život krásnějším. Přestat se stresovat hloupostma a tím, co nemůžu změnit. Oukej, to jsou asi úkoly na celý život a ne jen na jeden rok. Ale možná není špatné mít je tady takhle pěkně sepsané a na očích, abych na ně nezapomínala :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/prani-2013/","summary":"\u003cp\u003eNojo, já vím, že tenhle článek se tu měl objevit už minimálně před měsícem, ale zkrátka a dobře dřív prostě nebyl čas o:-)\u0026hellip; Na druhou stranu se dá říct, že pořád stojíme na začátku nového roku a možná by bylo fajn si shrnout, co bych v tom novém roce ráda změnila/zlepšila/udělala. Předsevzetí si nedávám. Říkám tomu prostě jen \u0026ldquo;přání\u0026rdquo;, protože život je vrtkavý a občas pro lidské plány nemá pochopení. Ale o některých věcech je hezké jen tak snít :).\u003c/p\u003e","title":"Přání 2013"},{"content":"Taky máte dojem, že leden kolem nás prosvištěl bleskovou rychlostí? Pravda, posledních pět let se vlekl jako stařec o holi, takže možná proto letos taková změna. Vzpomínám si, jak jsem tu před rokem filosofovala, za co se budu odměňovat, až už nebudu studentem, který právě úspěšně završil zkouškové. Ale víte co? Důvod k odměňování se dá přece najít každý den :-). Mno\u0026hellip;v rámci pozitivního přístupu k životu je to určitě super myšlenka, ale v rámci této rubriky bych asi brzo skončila na mizině :D. Proto i tento měsíc zůstaneme u obligátních 5ti nových kosmetických pomocníků.\nMega silně tužící lak na vlasy, Taft\nOblíbenou značku Lybar jsem se rozhodla protentokrát podvést s tímto lakem na vlasy \u0026ldquo;s dotekem kašmíru\u0026rdquo;, jak slibuje výrobce na obale 8-). Že bych měla vlasy nějak extra hebké na dotek, toho jsem si teda opravdu nevšimla. Celkově mi připadá tento lak takový \u0026ldquo;těžký\u0026rdquo; - na druhou stranu ale vlasy neslepuje a účes docela dobře zafixuje. Výrobek je určený pro suché a namáhané vlasy, které by měl chránit před vysoušením. Na zimu se tedy zdá být ideálním společníkem. Musím říct, že jsem na něm dosud neobjevila žádné mouchy - zkrátka a dobře plní to, co od něj očekávám. Žádný hebký kašmírový zázrak se ale nekoná.\nVyživující pleťová voda, Amica\nO Vánocích jsem v kroměřížské Tetě ulovila opět jeden retro výrobek :-). Musím říct, že na to, jak jsem velice nic převratného neočekávala, mě tato pleťová voda docela příjemně překvapila svými čistícími účinky. Obsahuje extrakt z ovesných vloček a má celkem příjemnou sladkou vůni, nicméně tu hravě přebije alkohol (celkově mi to složení výrobku nepřijde nic moc). Tím pádem voda docela dost vysušuje pleť, ale čistí prostě opravdu dobře. Co mi dost vadí, je mini balení - 60ml se u mě popravdě moc dlouho neohřeje. Na cestování je to ale samozřejmě úplně ideální velikost. Zpočátku jsem také hodně bojovala se šroubovacím uzávěrem a dost jsem se nadřela, než se mi ho podařilo otevřít. Každopádně kosmetika ve skle už je dnes skutečně retro záležitost, uznejte :D!\nRoll-on proti celulitidě, Isana\nOd této šikovné kuličky, kterou jsem ulovila ve výprodeji za necelou dvacku (!!!), jsem mnoho nečekala. Nakonec mě ale svými účinky docela příjemně překvapila. Tělový roll-on obsahuje kofein a ovocné extrakty, které by měly napomáhat redukovat efekt celulitidy. Ve složení najdete také mentol, který způsobuje úžasný chladivý efekt na pokožce a navíc příjemně voní. Gel není příliš mastný a okamžitě se vstřebává. Kulička je hrozně fajn v tom, že postižené partie hezky promasíruje, což jim pomáhá. Zpočátku jsem si na \u0026ldquo;deodorantové\u0026rdquo; balení nemohla zvyknout, klouzalo mi z ruky a vůbec, ale teď po delší době si myslím, že je ohromně praktické a skladné. Co vás asi bude zajímat nejvíc, je celkový efekt na pokožce. Přestože jsem to od gelového složení moc nečekala, docela slušně hydratuje pokožku a ta je po jeho použití hezky hladká a vypnutá. To je obrovské plus. Úplné zázraky ale nečekejte - ty přinese jedině pravidelný pohyb, že. Osobně si ale myslím, že za tu cenu je tento výrobek malý poklad :-).\nRevitalizační šampon na vlasy s meduňkou a rozmarýnem, Balea\nPro mě kupodivu veliké zklamání, přestože se šampony z této řady těší všeobecné oblibě. Sama jsem už jeden měla, jak si můžete ověřit v historii této rubriky. Nadšení se bohužel neopakovalo. Abych jen nekritizovala, uvedu nejprve pár pozitiv. Šampon má opravdu osvěžující mentolovou vůni a v jeho složení nenajdete žádné silikony. Má lehké gelové složení a dobře pění. Nicméně strašně špatně se z vlasů vymývá. S tím pravděpodobně souvisí i to, že ač je šampon původně určen na lehce se mastící vlasy, tak i moje suchá hříva se po něm mastila rychleji a musela jsem ji tak umývat mnohem častěji, než jsem normálně zvyklá. Většinou jsem schopná dopotřebovat i kosmetický přípravek, který mi nijak zvlášť nevyhovuje, ale na tohleto jsem neměla sílu. Zatím jsem ho nevyhodila - možná ho využije aspoň Péťa na očistu dredů :D. Každopádně vám tento šampon vřele nedoporučuji. Já osobně už bych si ho podruhé rozhodně nekoupila.\nBalzám se včelím voskem, Avon\nTento balzám jsem dostala od maminky k Vánocům. Mám takový dojem, že je to můj úplně první balzám na rty v kelímku - osobně tento způsob aplikace nemám moc v lásce, protože se mi zdá nehygienický. Nicméně jsem si zvykla tento balzámek používat vždycky večer před spaním - už se z toho stal pomalu takový večerní rituál. Spíš než pro hydrataci rtů ho používám kvůli té nádherné vůni, která by měla být medová, ale mně spíš připomíná vanilku. Ta mi normálně v kosmetice vůbec nevoní, ale nejspíš se mi nějak změnily chutě, protože čuchat k tomuhle je blaho :D! Balzám se do rtů strašně rychle vpije a možná i proto mi připadá, že ta hydratace není nic moc. Stejně se ráno probouzím s vysušenými rty, jako kdybych se ničím nenamazala. I tak mám ale z tohoto voňavého rozmazlovače velkou radost a hýčkám si ho na nočním stolku s přáním, aby moc rychle neubýval O:-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/lednove-kosmeticke-vychytavky/","summary":"\u003cp\u003eTaky máte dojem, že leden kolem nás prosvištěl bleskovou rychlostí? Pravda, posledních pět let se vlekl jako stařec o holi, takže možná proto letos taková změna. Vzpomínám si, jak jsem tu před rokem filosofovala, za co se budu odměňovat, až už nebudu studentem, který právě úspěšně završil zkouškové. Ale víte co? Důvod k odměňování se dá přece najít každý den :-). Mno\u0026hellip;v rámci pozitivního přístupu k životu je to určitě super myšlenka, ale v rámci této rubriky bych asi brzo skončila na mizině :D. Proto i tento měsíc zůstaneme u obligátních 5ti nových kosmetických pomocníků.\u003c/p\u003e","title":"Lednové kosmetické vychytávky"},{"content":"Kuskus si během loňského roku získal pevné místo na našem stole a stále ho zbožňujeme. Často si ho vařím na cesty, protože mi chutná i za studena. A jelikož ho ráda zkouším na všechny možné způsoby, podělím se dnes s Vámi o svůj nejnovější recept. Potřebovat na něj budeme:\n2 kuřecí prsíčka 2 lžíce olivového oleje 1 lžíce kari koření 2 jarní cibulky hrnek kuskusu šťáva z půlky citronu koření \u0026ldquo;Citronová kůra\u0026rdquo; 1 červená paprika 4 lžíce rozinek pytlík (černých) oliv 1 ledový salát Kuřecí prsa omyjeme, osušíme, nakrájíme na nudličky, osolíme a promícháme s kari kořením. V pánvi zpěníme na oleji nadrobno pokrájenou cibulku, přidáme maso a opečeme ho ze všech stran. Salátové listy omyjeme a osušíme. Kuskus připravíme podle návodu na obalu a promícháme s masovou směsí. Přidáme citronovou kůru a šťávu, na kousky nakrájenou červenou papriku, omyté a předem namočené rozinky, olivy, sůl, mletý pepř a salát natrhaný na kousky.\nJe to všechno velice rychlé, velice prosté a velice dobré :-). Nikdy by mě nenapadlo, jak skvěle můžou rozinky chuťově ladit s kuskusem. Rázem povýšily celé jídlo na prvotřídní mňamku. Jestli jste tuto nezvyklou kombinaci ještě nikdy nejedli, doporučuju vyzkoušet ;-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zeleninovy-kuskus-s-kurecim-masem/","summary":"\u003cp\u003eKuskus si během loňského roku získal pevné místo na našem stole a stále ho zbožňujeme. Často si ho vařím na cesty, protože mi chutná i za studena. A jelikož ho ráda zkouším na všechny možné způsoby, podělím se dnes s Vámi o svůj nejnovější recept. Potřebovat na něj budeme:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 kuřecí prsíčka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce olivového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžíce kari koření\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 jarní cibulky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ehrnek kuskusu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ešťáva z půlky citronu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ekoření \u0026ldquo;Citronová kůra\u0026rdquo;\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 červená paprika\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e4 lžíce rozinek\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003epytlík (černých) oliv\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 ledový salát\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eKuřecí prsa omyjeme, osušíme, nakrájíme na nudličky, osolíme a promícháme s kari kořením. V pánvi zpěníme na oleji nadrobno pokrájenou cibulku, přidáme maso a opečeme ho ze všech stran. Salátové listy omyjeme a osušíme. Kuskus připravíme podle návodu na obalu a promícháme s masovou směsí. Přidáme citronovou kůru a šťávu, na kousky nakrájenou červenou papriku, omyté a předem namočené rozinky, olivy, sůl, mletý pepř a salát natrhaný na kousky.\u003c/p\u003e","title":"Zeleninový kuskus s kuřecím masem"},{"content":"Přiznávám na rovinu, že luštěninám se odmalička vyhýbám jako čert kříži. Můžete mi stokrát vykládat, jak jsou zdravé a prospěšné, ale pro mě je to prostě FUJ. Kdoví, jaké podivné hnutí mysli mě přimělo ke koupi pytlíku červené čočky. Asi že jsem už dlouho neexperimentovala :D. Červenou čočku jsem dosud ještě nikdy nejedla, a protože jsem vám tu na blogu slibovala příval zdravých receptů (a protože se teď opravdu snažím vařit zdravě, se spoustou zeleniny), pustila jsem se do přípravy této exoticky vyhlížející polévky. Pokud ji budete chtít vyzkoušet se mnou, přichystejte si:\n250g červené čočky 1 cibuli 1 stroužek česneku 4 lžíce olivového oleje 2 lžíce kari koření 1 zeleninový bujon 200ml kokosového mléka kousek pórku sůl, špetku chilli citronovou šťávu Čočku propláchneme a necháme okapat. Cibuli a česnek nakrájíme nadrobno. Na dvou lžících oleje necháme zesklovatět, vmícháme kari a chvilku prohřejeme. Přimícháme čočku a zalijeme vodou a kokosovým mlékem, z nějž si stranou necháme 4 lžíce. Přidáme bujon a vaříme asi 25 minut. Mezitím si omyjeme a na plátky nakrájíme pórek. Polévku ochutíme solí, chilli a citronovou šťávou a rozdělíme do talířů. Posypeme pórkem, ozdobíme trochou chilli a kari a zastříkneme zbytkem kokosového mléka.\nCo říkáte na neoblíbenou luštěninu v exotickém hávu? Musím přiznat, že polévka byla opravdu dobrá a jedná se pravděpodobně o jedinou formu čočky, kterou jsem schopná pozřít :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cockovo-kokosova-polevka/","summary":"\u003cp\u003ePřiznávám na rovinu, že luštěninám se odmalička vyhýbám jako čert kříži. Můžete mi stokrát vykládat, jak jsou zdravé a prospěšné, ale pro mě je to prostě FUJ. Kdoví, jaké podivné hnutí mysli mě přimělo ke koupi pytlíku červené čočky. Asi že jsem už dlouho neexperimentovala :D. Červenou čočku jsem dosud ještě nikdy nejedla, a protože jsem vám tu na blogu slibovala příval zdravých receptů (a protože se teď opravdu snažím vařit zdravě, se spoustou zeleniny), pustila jsem se do přípravy této exoticky vyhlížející polévky. Pokud ji budete chtít vyzkoušet se mnou, přichystejte si:\u003c/p\u003e","title":"Čočkovo - kokosová polévka"},{"content":"Dnes opět potěším příznivce zapékaných variací (mám dojem, že poslední dobou pořád jen zapékám - ale když ono je to tak krásně jednoduché!). Růžičková kapusta není v mojí kuchyni příliš běžnou surovinou a dalo mi docela zabrat, než jsem ji sehnala v obchodě - a to ještě pouze mraženou. Pátrání se ale vyplatilo :-).\n1,5 kg růžičkové kapusty sůl, pepř 1 stroužek česneku 200 ml smetany na vaření kelímek zakysané smetany 3 vejce 100 g strouhaného sýra muškátový oříšek 10 dkg anglické slaniny 40 g vlašských ořechů máslo na vymazání formy Troubu rozehřejeme na 180°C. Formu na zapékání vymažeme máslem. Kapustu omyjeme, očistíme, případně rozpůlíme. V osolené vroucí vodě 8-10 minut vaříme skoro doměkka. Slijeme vodu a uvařenou kapustu naskládáme do formy. Oloupeme česnek, najemno nasekáme a smícháme se smetanou, zakysanou smetanou, vajíčky a polovinou sýra. Ochutíme solí, pepřem a muškátovým oříškem. Hotovou smetanovou směsí zalijeme kapustu a ozdobíme proužky anglické slaniny a nahrubo nasekanými ořechy (já použila mandle). Zasypeme zbytkem sýra a pečeme zhruba 25 minut.\nTipy navíc: Do nákypu jsem přidala také předvařené na kolečka pokrájené brambory. Použít se dají i plátky cukety a nakrájený pórek. Zeleninu doporučuju okořenit např. tymiánem nebo grilovacím kořením - nákyp tak získá mnohem lepší chuť :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nakyp-s-ruzickovou-kapustou/","summary":"\u003cp\u003eDnes opět potěším příznivce zapékaných variací (mám dojem, že poslední dobou pořád jen zapékám - ale když ono je to tak krásně jednoduché!). Růžičková kapusta není v mojí kuchyni příliš běžnou surovinou a dalo mi docela zabrat, než jsem ji sehnala v obchodě - a to ještě pouze mraženou. Pátrání se ale vyplatilo :-).\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1,5 kg růžičkové kapusty\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 stroužek česneku\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200 ml smetany na vaření\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ekelímek zakysané smetany\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 vejce\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100 g strouhaného sýra\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003emuškátový oříšek\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e10 dkg anglické slaniny\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e40 g vlašských ořechů\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003emáslo na vymazání formy\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eTroubu rozehřejeme na 180°C. Formu na zapékání vymažeme máslem. Kapustu omyjeme, očistíme, případně rozpůlíme. V osolené vroucí vodě 8-10 minut vaříme skoro doměkka. Slijeme vodu a uvařenou kapustu naskládáme do formy. Oloupeme česnek, najemno nasekáme a smícháme se smetanou, zakysanou smetanou, vajíčky a polovinou sýra. Ochutíme solí, pepřem a muškátovým oříškem. Hotovou smetanovou směsí zalijeme kapustu a ozdobíme proužky anglické slaniny a nahrubo nasekanými ořechy (já použila mandle). Zasypeme zbytkem sýra a pečeme zhruba 25 minut.\u003c/p\u003e","title":"Nákyp s růžičkovou kapustou"},{"content":"Projekt Hrdinou už pomalu míří do finiše, a tak teď blog bohužel dost zanedbávám. Kupí se mi tu spoustu článků i nápadů, ale nestíhám je zpracovávat. O čtenářské postřehy vás ovšem nechci ochudit, a tak je opět spojím do jednoho delšího příspěvku. Jaké knížky se mi tedy v lednu povalovaly po nočním stolku?\nMaria Nurowská - Setkání v Paříži\nMaria Nurowská patří v současnosti k nejoblíbenějším a nejpřekládanějším polským spisovatelkám. Její román Setkání v Paříži vypráví o Julii, profesorce literatury žijící ve Varšavě, která se rozhodne přijmout nabídku přednášet studentům polonistiky na Sorbonně. V hotelu, kde se ubytuje, se seznámí s mladým ruským historikem Alexandrem. Příběh by se mohl vyvíjet jako klasická lovestory; mezi hlavními hrdiny je však nezanedbatelný věkový rozdíl a ten není zdaleka jedinou věcí, která ty dva od sebe vzdaluje.\n\u0026ldquo;Kdybys odešla, už bych navždycky zůstal sám.\u0026rdquo;\nRomán je místy docela dojemný, zejména v pasážích líčících Juliino tragické dětství. V těch chvílích se čtenáři doslova chce tu malou holčičku obejmout a ukonejšit. Celkově knížka působí spíše pochmurným dojmem a určitě nevyvolá očekávání, že by mohla skončit happy endem. Zda je to mylná představa, to samozřejmě nebudu prozrazovat :-). Přestože kulisy příběhu nehrají tu nejdůležitější roli, jsem ráda, že jsem Paříž navštívila a mohla se tak při čtení procházet ve vzpomínkách některými místy společně s hrdiny. Celkově musím říct, že Setkání v Paříži se mi opravdu líbilo. Nejedná se o hloupý román, má zajímavý příběh i svou hloubku a občas pro mě bylo opravdu těžké odtrhnout se od čtení. Vzhledem k tomu, že jsem si však knížku četla zásadně před spaním, párkrát mě zkrátka přemohla únava :-).\nBen Mezrich - Miliardáři z Facebooku\nAť chceme či ne, Facebook se stal fenoménem naší generace. Nejednalo se přitom o nijak revoluční nápad (Zuckerberg mi to odpusť 8-) !) - kdo neměl profil na Lide.cz, ať hodí kamenem. A přiznejme si to na rovinu - všichni jsme tomu dříve či později podlehli. Řekla bych, že dnes už je to všeobecné šílenství díkybohu pryč, ale přesto - jaké stránky načítáte jako jedny z prvních, když zapínáte počítač? Číst si příběh o prapočátcích nejslavnější sociální sítě na světě je bezmála stejně vzrušující, jako procházet se v Bostonu místy, kde se celá ta myšlenka před nějakými deseti lety zrodila.\nBen Mezrich vypráví dramatický příběh, na jehož začátku stálo přátelství dvou outsiderů a na konci Facebook, který obletěl celý svět jako virus. Jak autor knihy trefně poznamenal - Facebook měl lidi spojovat, ale jeho úspěch nakonec oba dva zakladatele nenávratně rozdělil. Na závěr snad už jen dodám, že Ben Mezrich je absolventem Harvardu a má na svém kontě zhruba desítku knih. Jeho Miliardáři z Facebooku se stali literární předlohou pro film The Social Network, který je také velmi povedený. Pokud se vám nechce číst a přesto by Vás příběh Facebooku zajímal, je tento film určitě skvělou alternativou.\nTereza Boučková - Rok kohouta\nPosledním knižním tipem, který vám dnes představím, je poměrně slavný román Terezy Boučkové, která je známá především jako dcera spisovatele a disidenta Pavla Kohouta, nicméně doteď jsem netušila, že taky skvěle píše. Před pár lety jsem viděla film Smradi, ke kterému vytvořila scénář, takže jakousi zkušenost, byť ne přímo čtenářskou, přece jen mám. Co pro mě ovšem bylo novinkou je fakt, že její tvorba je z velké části založena na osobních zkušenostech s výchovou dvou adoptivních synů romského původu. V tomto směru je Rok kohouta autobiografickou výpovědí ženy, která je zničená z toho, že se jí rodina, největší hodnota, kterou roky budovala, rozpadá pod rukama a ona tomu nemůže zabránit. Román je čtivý, upřímný a sugestivní. Čtenář se snadno vžije do role vypravěčky a všechny pády, bezmoc i sebetrýznící myšlenky prožívá spolu s ní. Při tom všem však příběh nepůsobí jako tragédie - autorka si zachovává jakýsi nadhled a sebeironii, díky níž má v románu své místo i humor, byť někdy trochu drsný.\nOsobně hodnotím Rok kohouta jako jednu z nejlepších knih za poslední dobu a Tereza Boučková je pro mě ohromným literárním objevem. Určitě se pokusím sehnat i její starší prózy. Pokud by Vás zajímal její životní příběh, doporučuji shlédnout 13. komnatu na ČT1.\nA co vy, máte pro mě nějaké tipy na zajímavé knížky? Ne že bych zrovna neměla co dělat, ale\u0026hellip; :D\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/knizni-tipy-na-leden/","summary":"\u003cp\u003eProjekt \u003cem\u003e\u003ca href=\"http://www.hrdinou.cz/\"\u003eHrdinou\u003c/a\u003e\u003c/em\u003e už pomalu míří do finiše, a tak teď blog bohužel dost zanedbávám. Kupí se mi tu spoustu článků i nápadů, ale nestíhám je zpracovávat. O čtenářské postřehy vás ovšem nechci ochudit, a tak je opět spojím do jednoho delšího příspěvku. Jaké knížky se mi tedy v lednu povalovaly po nočním stolku?\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eMaria Nurowská - Setkání v Paříži\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eMaria Nurowská patří v současnosti k nejoblíbenějším a nejpřekládanějším polským spisovatelkám. Její román \u003cem\u003eSetkání v Paříži\u003c/em\u003e vypráví o Julii, profesorce literatury žijící ve Varšavě, která se rozhodne přijmout nabídku přednášet studentům polonistiky na Sorbonně. V hotelu, kde se ubytuje, se seznámí s mladým ruským historikem Alexandrem. Příběh by se mohl vyvíjet jako klasická lovestory; mezi hlavními hrdiny je však nezanedbatelný věkový rozdíl a ten není zdaleka jedinou věcí, která ty dva od sebe vzdaluje.\u003c/p\u003e","title":"Knižní tipy na leden"},{"content":"\u0026hellip;aneb malá dávka kosmetické inspirace do nového roku :-)\nAntibakteriální gel, Balea neboli moje malá nezbytnost, tentokrát od značky Balea. Likviduje 99% bakterií, nevysušuje ruce a vůně je příjemná. Popravdě jsem si na nošení této maličkosti všude s sebou tak zvykla, že jsem nesvá, když ji náhodou u sebe nemám :).\nMalinový krém na ruce s Panthenolem, Balea\nVšechny mé díky patří člověku, který vymyslel toto báječné pumpičkové balení krému na ruce! (Ehm, tak trochu si myslím, že to musela být žena, která půlku svého života strávila s rukama ponořenýma do kuchyňského dřezu.) Tento výrobek si prostě žádá místo na kuchyňské lince hnedka vedle Jaru. Ráchání ve vodě asi žádným rukám moc nesvědčí a já jsem si opravdu zvykla si po každém umývání nádobí ruce namazat. Příjde mi, že to skutečně pomáhá a od té doby už je nemám tolik vysušené jako dřív. Bohužel se ale krémy na ruce v pumpičkových baleních téměř neprodávají :(, aspoň já na ně narážím jen velmi zřídka. Přitom na domácí použití jsou ideální - nemusíte se obtěžovat s otevíráním a šroubováním víčka, což je s čerstvě namazanýma rukama stejně někdy skoro nemožné. Za balení tedy dávám jedničku s hvězdičkou. A co obsah? K němu už bych měla jisté výhrady - krém je poměrně řídký, takže hydratace není zas tak velká, jak bych si přála, ale na doma mi to stačí. Na druhou stranu je fajn, že se rychle vstřebává a nemám po něm ruce dlouho mastné. Voní krásně po malinách, a přestože tyhle sladké vůně úplně nemusím, tuto jsem si rychle oblíbila. Bohužel se jedná o Balea limitovanou edici, takže v drogeriích už tento krém nejspíš neseženete, nicméně při poslední návštěvě DMka jsem si všimla, že prodávají v pumpičkovém balení nějakou novou vůni, takže po dopotřebování tohoto krému ji určitě vyzkouším.\nRegenerační tělové mléko, Dermacol aneb úlovek z Tesca za dvacku ;-)! Jedná se o regenerační mléko s bambuckým máslem a vitamínem E. Slibuje vyživení, zklidnění, navrácení pružnosti pokožce a ochranu před volnými radikály. Popravdě, za ty peníze mi bylo dost jedno, co vlastně slibuje :D. Nějak mi nepřijde, že by s mou pokožkou tento výrobek udělal jakékoliv zázraky, ale to jsem ani nečekala. Naprosto stěžejní je pro mě jeho vůně, která je jedním slovem geniální. Voní totiž přesně jako citronové řezy, které peče moje teta! Věřte mi, že kdybyste je ochutnali, také byste chtěli takhle vonět O:-)\u0026hellip; Hydratace je spíše sporadická, takže na zimu bych ho asi příliš nedoporučila. Líbí se mi ale malé praktické balení, které je ideální na cesty.\nDeo roll-on, Balea MED\nZ tohoto deodorantu mám tak trochu smíšené pocity. Na jednu stranu je fajn, že neobsahuje hlinité soli, kterými jsou jiné podobné výrobky nadupány a o jejichž zdraví škodlivosti se spekuluje. Má neutrální pH,takže je vhodný i pro citlivou pokožku a také se dá použít hned po holení. Vůně je nevtíravá a neutrální, což mi u deodorantů také vyhovuje. Ihned po použití se můžu oblékat, aniž bych si zašpinila oblečení - to je všechno hrozně hezké. Na druhou stranu se mi ale zdá, že v těch \u0026ldquo;vypjatějších\u0026rdquo; chvílích tak úplně dobře neúčinkuje. Doporučila bych ho tedy asi jen teď na zimu, kdy se člověk tolik nepotí, protože v létě by mi určitě nestačil.\nRegenerační denní krém s extraktem z divoké růže a slunečnicovým olejem pro suchou pleť, Alverde\nTento denní krém od přírodní kosmetické značky Alverde jsem už kdysi v minulosti používala a rozhodla jsem se k němu vrátit. Jedním z důvodů, proč jsem si ho tak oblíbila, je samozřejmě přírodní složení a nádherná vůně, která mi připomíná růžový olejíček do aromalampy. Krém je velice lehký, stačí ho jen docela malinko a dobře se roztírá i vstřebává. Pleť ani trochu nezmastí, ale přitom obstojně hydratuje. Na zimu by ale mohl být pro někoho nedostačující. Já osobně ho do mrazu občas vyměním za hutnější a výživnější Lux (viz. listopadová DROGa) nebo klasickou modrou Niveu. Je ideální i jako podklad pod make-up. Praktické a hygienické balení už je jen příjemný bonus :).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/prosincove-kosmeticke-vychytavky/","summary":"\u003cp\u003e\u0026hellip;aneb malá dávka kosmetické inspirace do nového roku :-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eAntibakteriální gel, Balea\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e neboli moje malá nezbytnost, tentokrát od značky Balea. Likviduje 99% bakterií, nevysušuje ruce a vůně je příjemná. Popravdě jsem si na nošení této maličkosti všude s sebou tak zvykla, že jsem nesvá, když ji náhodou u sebe nemám :).\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"prosincove-kosmeticke-vychytavky-01.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/prosincove-kosmeticke-vychytavky/prosincove-kosmeticke-vychytavky-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eMalinový krém na ruce s Panthenolem, Balea\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\nVšechny mé díky patří člověku, který vymyslel toto báječné pumpičkové balení krému na ruce! (Ehm, tak trochu si myslím, že to musela být žena, která půlku svého života strávila s rukama ponořenýma do kuchyňského dřezu.) Tento výrobek si prostě žádá místo na kuchyňské lince hnedka vedle Jaru. Ráchání ve vodě asi žádným rukám moc nesvědčí a já jsem si opravdu zvykla si po každém umývání nádobí ruce namazat. Příjde mi, že to skutečně pomáhá a od té doby už je nemám tolik vysušené jako dřív. Bohužel se ale krémy na ruce v pumpičkových baleních téměř neprodávají :(, aspoň já na ně narážím jen velmi zřídka. Přitom na domácí použití jsou ideální - nemusíte se obtěžovat s otevíráním a šroubováním víčka, což je s čerstvě namazanýma rukama stejně někdy skoro nemožné. Za balení tedy dávám jedničku s hvězdičkou. A co obsah? K němu už bych měla jisté výhrady - krém je poměrně řídký, takže hydratace není zas tak velká, jak bych si přála, ale na doma mi to stačí. Na druhou stranu je fajn, že se rychle vstřebává a nemám po něm ruce dlouho mastné. Voní krásně po malinách, a přestože tyhle sladké vůně úplně nemusím, tuto jsem si rychle oblíbila. Bohužel se jedná o Balea limitovanou edici, takže v drogeriích už tento krém nejspíš neseženete, nicméně při poslední návštěvě DMka jsem si všimla, že prodávají v pumpičkovém balení nějakou novou vůni, takže po dopotřebování tohoto krému ji určitě vyzkouším.\u003c/p\u003e","title":"Prosincové kosmetické vychytávky"},{"content":"Vítám svou malou hrstku věrných čtenářů v novém roce s třináctkou na konci :-)! Věřím, že jste všichni přežili silvestrovské oslavy a vykročili vstříc novým a lepším zítřkům. Letošní Vánoce pro mě byly poněkud netradiční a poprvé po pěti letech jsem je nestrávila ve stresu z nadcházejícího zkouškového. Také tento Silvestr porušil několikaletou tradici - prožili jsme ho totiž nečekaně v Ostravě. Navštívili jsme zoologickou zahradu, vydrápali se na haldu a koukali na západ slunce nad městem, viděli stadion Baníku i Stodolní ulici, zpívali karaoke a hráli hry :D\u0026hellip; Koneckonců - posuďte sami :D.\nMyslím, že to bylo báječné rozloučení se starým rokem, který přinesl mnoho dobrého. Přinesl mi rozhodně víc, než jsem čekala. Kéž by byl i rok 2013 rokem správných rozhodnutí, každodenních radostí a šťastných náhod :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/silvestr-v-ostrave/","summary":"\u003cp\u003eVítám svou malou hrstku věrných čtenářů v novém roce s třináctkou na konci :-)! Věřím, že jste všichni přežili silvestrovské oslavy a vykročili vstříc novým a lepším zítřkům. Letošní Vánoce pro mě byly poněkud netradiční a poprvé po pěti letech jsem je nestrávila ve stresu z nadcházejícího zkouškového. Také tento Silvestr porušil několikaletou tradici - prožili jsme ho totiž nečekaně v Ostravě. Navštívili jsme zoologickou zahradu, vydrápali se na haldu a koukali na západ slunce nad městem, viděli stadion Baníku i Stodolní ulici, zpívali karaoke a hráli hry :D\u0026hellip; Koneckonců - posuďte sami :D.\u003c/p\u003e","title":"Silvestr v Ostravě"},{"content":"Pro všechny, kteří se po Vánocích cítí lehce otyle :D, připravuji várku zdravě vyhlížejících receptů, které jsou rychlé, chutné a nenáročné na přípravu. Tento pochází z magazínu ONA Dnes, mé oblíbené studnice nových receptů :-). Postup je skutečně jednoduchý a během dvaceti minut je jídlo na stole. Potřebovat budeme:\n2 cukety 5 rajčat olej na vymazání formy 200g strouhaného sýra 2 polévkové lžíce tymiánu sůl a pepř 150g zakysané smetany 3 vejce Nejprve si předehřejeme troubu na 180°C. Zapékací formu si vymažeme olejem. Omyjeme cukety a rajčata a obojí nakrájíme zhruba na centimetrové plátky. Střídavě pokládáme do zapékací formy vrstvu cuket a vrstvu rajčat. Vrstvy posypeme asi polovinou sýra a tymiánu a ochutíme solí a pepřem. Zakysanou smetanu smícháme s vejci a touto směsí zalijeme zeleninu. Nakonec posypeme zbytkem nastrouhaného sýra. Zapékáme ve vyhřáté troubě dozlatova cca 15-25 minut.\nNákyp je výborný i sám o sobě, tymián mu dodává vynikající chuť, nicméně pokud se přecijen chcete víc najíst, doporučuji podávat s toustovým chlebem. Je to jednoduchá chuťovka, která se na našem stole určitě neobjevila naposledy!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zapekany-rajcatovo-cuketovy-nakyp/","summary":"\u003cp\u003ePro všechny, kteří se po Vánocích cítí lehce otyle :D, připravuji várku zdravě vyhlížejících receptů, které jsou rychlé, chutné a nenáročné na přípravu. Tento pochází z magazínu ONA Dnes, mé oblíbené studnice nových receptů :-). Postup je skutečně jednoduchý a během dvaceti minut je jídlo na stole. Potřebovat budeme:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 cukety\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e5 rajčat\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eolej\u003c/strong\u003e \u003cem\u003ena vymazání formy\u003c/em\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e200g strouhaného sýra\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 polévkové lžíce tymiánu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl a pepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e150g zakysané smetany\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3 vejce\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eNejprve si předehřejeme troubu na 180°C. Zapékací formu si vymažeme olejem. Omyjeme cukety a rajčata a obojí nakrájíme zhruba na centimetrové plátky. Střídavě pokládáme do zapékací formy vrstvu cuket a vrstvu rajčat. Vrstvy posypeme asi polovinou sýra a tymiánu a ochutíme solí a pepřem. Zakysanou smetanu smícháme s vejci a touto směsí zalijeme zeleninu. Nakonec posypeme zbytkem nastrouhaného sýra. Zapékáme ve vyhřáté troubě dozlatova cca 15-25 minut.\u003c/p\u003e","title":"Zapékaný rajčatovo-cuketový nákyp"},{"content":"Příběh, který úspěšně zfilmoval Roman Polanski, a který asi není potřeba příliš představovat. Málokdo však nejspíš ví, že tato literární předloha vznikla záhy po skončení války - talentovaný pianista židovského původu sepsal své válečné zážitky již v roce 1946. Kvůli polským stalinistům však byla jeho kniha brzy stažena z oběhu a znovu mohla vyjít teprve v 90. letech.\nPřekvapivé je, že Szpilman píše své vzpomínky poměrně střízlivým popisným jazykem, bez větších emocí - jako by se jeho vyprávění týkalo úplně jiného člověka. Myslím, že kdybych neviděla film, kniha by na mě nepůsobila tolik brutálně - tím, že jsem si však při jejím čtení vybavovala příslušné scény Polanského filmu, který byl mimochodem natočen velmi věrně, prožívala jsem celý děj mnohem intenzivněji. V knize na druhou stranu mnohem více vynikne, kolikrát Szpilman o vlásek unikl smrti. O to větším zázrakem je fakt, že celou tu hrůzu nakonec přežil.\nNepochybuju, že Pianistu jste všichni viděli. Patří k mým nejoblíbenějším filmům s tematikou druhé světové války - zejména proto, že Szpilmanův příběh má dobrý konec. Ze stejného důvodu můžu doporučit i knihu - já osobně ji četla už dvakrát a určitě bych si pro ni udělala i místo v knihovničce :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/wladyslaw-szpilman-pianista/","summary":"\u003cp\u003ePříběh, který úspěšně zfilmoval Roman Polanski, a který asi není potřeba příliš představovat. Málokdo však nejspíš ví, že tato literární předloha vznikla záhy po skončení války - talentovaný pianista židovského původu sepsal své válečné zážitky již v roce 1946. Kvůli polským stalinistům však byla jeho kniha brzy stažena z oběhu a znovu mohla vyjít teprve v 90. letech.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePřekvapivé je, že Szpilman píše své vzpomínky poměrně střízlivým popisným jazykem, bez větších emocí - jako by se jeho vyprávění týkalo úplně jiného člověka. Myslím, že kdybych neviděla film, kniha by na mě nepůsobila tolik brutálně - tím, že jsem si však při jejím čtení vybavovala příslušné scény Polanského filmu, který byl mimochodem natočen velmi věrně, prožívala jsem celý děj mnohem intenzivněji. V knize na druhou stranu mnohem více vynikne, kolikrát Szpilman o vlásek unikl smrti. O to větším zázrakem je fakt, že celou tu hrůzu nakonec přežil.\u003c/p\u003e","title":"Wladyslaw Szpilman - Pianista"},{"content":"Když nevíte co by\u0026hellip; čtěte! Sychravé počasí za oknem, horký čaj v hrnku a stoh knížek kupící se na nočním stolku - to je jedna z nejlepších kombinací, které znám :-)! Na následujících řádcích Vám přináším malou ukázku toho, co zpříjemňovalo lenivé (pod)zimní chvilky mně.\nSophie Kinsella - Dokážete udržet tajemství?\nJméno této britské novinářky a spisovatelky se zde neobjevuje poprvé a ujišťuju vás, že ani naposled. Její styl vyprávění a sebe-ironické hrdinky jejích příběhů jsem si prostě zamilovala a pokud potřebuju knížku, u které vypnu, příjemně si odpočinu a ještě se od srdce zasměju, momentálně neznám žádnou lepší volbu. K Vánocům se máš na co těšit, mami :D\u0026hellip; Emma Corriganová je smůlou pronásledovaná mladá žena, která zoufale touží po úspěchu a profesním postupu, aby se vyrovnala své úžasné sestřenici Kerry, s níž ji rodiče neustále srovnávají. Setkáváme se s ní na důležité obchodní schůzce s klientem, která však dopadne katastrofou. Zdrcená Emma se vrací zpět do Londýna letadlem - události, které následují, jí nakonec nadobro změní život, z čehož plyne poučení pro všechny ostatní smolaře - i ten nejvíc podělanej den se může zvrhnout v happy end ;-). Samozřejmě i na Emmu čeká štěstí v podobě jednoho mužného muže, který jí zkříží cestu, zrovna když to nejmíň čeká. Abyste se taky pobavili, následuje úryvek scény, kdy se mezi nimi schyluje k první vášnivé scéně\u0026hellip;\n\u0026ldquo;Jak vůbec můžu něčemu takovému konkurovat? Jak? Byl to nešťastný nápad. Cožpak můžu někdy dosáhnout kvalit prezidentky firmy Origin Software? Stačí si ji představit: dlouhé nohy, prádlo za 400 dolarů, dokonalé opálené tělo\u0026hellip; v ruce možná bičík\u0026hellip; a někde stranou její úchvatná bisexuální přítelkyně, která je připravená vstoupit na scénu a celý výjev náležitě okořenit\u0026hellip; Tak dost. To už zavání pomatením smyslů. Budu v pohodě. Určitě budu v pohodě. Bude to jako na baletní zkoušce - jakmile nastoupíte na plac, na nervozitu zapomenete. Tohle nám vštěpovala do hlavy moje stará učitelka baletu.\u0026ldquo;Když dokážete držet kolena krásně vytočená do stran a zachováte si úsměv na tváři, půjde vám to úžasně.\u0026rdquo; Což podle mě platí i v tomto případě.\u0026rdquo; :-D\nMiloš Urban - Pole a palisáda\nDalším literárním příspěvkem je ne příliš rozsáhlá autorská verze pověsti o kněžně Libuši, která vznikla pro mezinárodní projekt Mýty iniciovaný britským nakladatelstvím Canongate, v němž vycházejí moderně převyprávěné mýty od autorů z celého světa. Příběh je po dějové stránce klasický - tak, jak ho známe ze školních lavic - ale přesto dostává v moderním hávu nevšední podobu a hlavně je skutečně čtivý. Žánrově to sice není úplně můj šálek čaje, ale musím říct, že jsem byla tímto převyprávěním notoricky známé české pověsti nakonec docela příjemně překvapená :-)\u0026hellip;\nSimon Mawer - Jidášovo evangelium\nAni Simon Mawer už není na tomto blogu neznámou, jak jste si jistě všimli. Také od něj bych si ráda přečetla, co nejvíc jen kroměřížská knihovna dovolí\u0026hellip; což je teď trochu problematické, protože jeho knížky se v poslední době těší veliké čtenářské oblibě a i na tuto už čeká rezervačka. Na druhou stranu to můžeme brát jako jistou záruku kvality ;-).\n\u0026ldquo;Myslel jsem, že je láska nesobecká.\u0026rdquo;\n\u0026ldquo;A právě v tom se mýlíš, ubohý pošetilý blázne. Láska je nejsobečtější věc na světě. Právě proto církev stále ještě požaduje celibát.\u0026rdquo;\nHlavní postavou románu je římskokatolický kněz Leo Newman, který zrovna prochází osobní krizí víry a zaplétá se do vztahu s vdanou ženou. Možná si řeknete, že je to trochu otřepané téma, nicméně jistou dávku originality tomuto příběhu dodává to, že se v něm proplétají tři dějové linie. V té první pozorujeme Leův románek vyprávěný er-formou, ve druhé se Leo ve vzpomínkách vrací ke své matce a seznamuje čtenáře pro změnu s jejím příběhem, neméně spletitým, odehrávajícím se v kulisách druhé světové války. Třetí rovina je pak psaná ich-formou a v ní sledujeme, jak se Leův život vyvíjel poté, co byl exkomunikován a stal se učitelem. Upřímně řečeno mi prolínání všech tří příběhů přišlo po celou dobu strašně nepřehledné a matoucí a docela mi zkazilo celkový dojem z knihy. Na rozdíl od Skleněného pokoje, kde byly všechny příběhy postupně rozpleteny a dovyprávěny, tady mi po přečtení knihy zbyla řada nezodpovězených otázek.\nKniha má i jistý duchovní rozměr, i když podle mě je upozaděn milostným příběhem. Hlavní roli zde v tomto smyslu hraje svitek, starší než všechna evangelia, nalezený poblíž Jeruzaléma. Pokud by se dokázalo, že je pravý, znamenalo by to přehodnocení počátků křesťanství i zpochybnění zmrtvýchvstání Ježíše Krista.\nMám-li to shrnout, Jidášovo evangelium mě docela zklamalo. Téma bylo hodně zajímavé, ale zpracováním mi kniha prostě nesedla. To mě ale rozhodně neodrazuje od čtení dalších Mawerových děl. Od začátku mi bylo jasné, že Skleněný pokoj se bude strašně těžce překonávat :-)\u0026hellip;.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cteni-do-podzimnich-pliskanic/","summary":"\u003cp\u003eKdyž nevíte co by\u0026hellip; čtěte! Sychravé počasí za oknem, horký čaj v hrnku a stoh knížek kupící se na nočním stolku - to je jedna z nejlepších kombinací, které znám :-)! Na následujících řádcích Vám přináším malou ukázku toho, co zpříjemňovalo lenivé (pod)zimní chvilky mně.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eSophie Kinsella - Dokážete udržet tajemství?\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eJméno této britské novinářky a spisovatelky se zde neobjevuje poprvé a ujišťuju vás, že ani naposled. Její styl vyprávění a sebe-ironické hrdinky jejích příběhů jsem si prostě zamilovala a pokud potřebuju knížku, u které vypnu, příjemně si odpočinu a ještě se od srdce zasměju, momentálně neznám žádnou lepší volbu. K Vánocům se máš na co těšit, mami :D\u0026hellip; Emma Corriganová je smůlou pronásledovaná mladá žena, která zoufale touží po úspěchu a profesním postupu, aby se vyrovnala své úžasné sestřenici Kerry, s níž ji rodiče neustále srovnávají. Setkáváme se s ní na důležité obchodní schůzce s klientem, která však dopadne katastrofou. Zdrcená Emma se vrací zpět do Londýna letadlem - události, které následují, jí nakonec nadobro změní život, z čehož plyne poučení pro všechny ostatní smolaře - i ten nejvíc podělanej den se může zvrhnout v happy end ;-). Samozřejmě i na Emmu čeká štěstí v podobě jednoho mužného muže, který jí zkříží cestu, zrovna když to nejmíň čeká. Abyste se taky pobavili, následuje úryvek scény, kdy se mezi nimi schyluje k první vášnivé scéně\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Čtení do (pod)zimních plískanic"},{"content":"Poslední dobou vůbec nic nestíhám, a tak není divu, že i listopadový DROGa příspěvek se tu objevuje se zpožděním. Snad v něm alespoň objevíte nějaký tip na vánoční dárek, neb jak je známo, kosmetika ještě nikdy žádnou ženu neurazila ;-)!\nKrém Maryna, Lux je mým dalším úlovkem z kroměřížské Tety a pořídila jsem si ho jako takový univerzální krém na všechno - hlavně tedy na obličej do chladného počasí. Voní sladce, trochu mandlově a obsahuje výtažek z heřmánku. Je opravdu hodně hutný a hydratační a už kolikrát se mi stalo, že mi takový krém strašně mastil pleť a musela jsem ho vyměnit za jiný. S tímto ale takový problém vůbec nemám - naopak mi příjde, že mi pleť hodně zlepšil, vyživil a vyhladil. Dá se použít na den i na noc a ani pod make-upem nedělá neplechu. Na druhou stranu se mi zdá, že se nikdy do pleti stoprocentně nevstřebá. Na povrchu zanechává lesklý film, takže bez pudru se neobejdete. Osobně bych ho tedy doporučila spíš jako noční krém. Přestože mi jinak vyhovuje, sama se asi poohlédnu po nějaké lehčí variantě na den.\nHydratační odličovací mléko, Lirene\nModrou řadu kosmetiky Lirene tady na blogu už asi představovat nemusím - vyzkoušela jsem snad všechny její výrobky, které náš chudý český trh nabízí. Se všemi jsem byla strašně moc spokojená a ráda se k nim budu vracet, neboť tyto produkty spojuje hezké a praktické balení, nádherná vůně, příjemná cena a dobré účinky na pleť. Odličovací mléko se mi navíc zamlouvá také proto, že je hutnější, ale přitom ho k odlíčení kompletního make-upu stačí jen troška. A po jeho použití vám na pleti opravdu nezůstane vůbec nic. Já ze zvyku vždycky používám ještě i pleťovou vodu, ale většinou už vážně není co dočišťovat. Mléko obsahuje výtažek z arniky horské, která napomáhá posilovat epidermis a zlepšovat zabarvení pokožky, glycerin, který hydratuje a zjemňuje a allantoine a D-panthenol ke zmírnění podráždění. A dobrá zpráva na závěr: hodí se pro všechny typy pleti :-).\nTělové mléko NutriSkin Aloe Vera a Acai Berry, Fa\nHydratovat, hydratovat, hydratovat - tak zní má každodenní mantra do tohoto hnusného počasí. Tělové mléko NutriSkin od Fa slibuje unikátní, krémově jemnou konzistenci se 7 vyživujícími látkami, která pomáhá hydratovat vaši pokožku po 48 hodin. Pojďme se tomu společně zasmát. Jsem si jistá, že jsou mléka, která to umí - ale tohle to rozhodně nebude. Už kvůli tomu, že má poměrně řídkou gelovou konzistenci. Ze své zkušenosti vím, že pokud mléko není fakt hutné, o nějaké dlouhodobé hydrataci nemůže být řeč. Po sprše mi samozřejmě poslouží lépe než nic, ale v mých očích je to zkrátka obyčejný průměr a na zimu ho určitě nedoporučuju. Výhrady mám i k balení - strašně špatně se totiž kontroluje množství krému, které z tuby vytlačíte. Abych nebyla tak negativistická, vyzdvihnu na závěr alespoň jedno pozitivum a to zajímavou sladkou vůni, kterou nedokážu k ničemu přirovnat. Není ani ovocná ani květinová - očuchat tedy budete muset v drogerii sami :-)\u0026hellip;\nOdličovací ubrousky na citlivou pleť, Iseree\nNu, užila jsem si teď na podzim opět trochu toho cestování a v batohu mi jako obvykle nesměly chybět odličovací ubrousky. Tyto jsem sehnala v Lídlu - jsou určené pro suchou a citlivou pleť, a tedy i bez parfémů, alkoholu a barviv. Nemám k nim žádné velké výhrady ani poznámky - jsou zkrátka úplně obyčejné, svou funkci plní obstojně, jsou pevné, odlíčí a nevysušují. Zklamalo mě však balení - pásek, kterým se dá otvor k vytahování ubrousků zalepit, aby ubrousky nevysychaly, se začal poměrně brzo odlupovat, takže přestal plnit svou funkci a výrobek bylo nutné brzo spotřebovat.\nZklidňující maska s hruškou a melounem, HaM\nTuto masku si doma syslím už od léta a teprve teď jsem se dostala k jejímu vyzkoušení. Jedná se o zklidňující masku s výtažky z melounu, hrušky a guavy. Je světle zelené barvy a krémové konzistence, takže se dobře nanáší. Krásně ovocně voní (nejvíc je z ní cítit meloun). Usychá a tuhne poměrně rychle, ale dá se velice snadno smýt. Co je však pro mě příjemné a co tuto masku odlišuje od těch ostatních, co jsem vyzkoušela, je to, že po smytí pokožka nezůstává zarudlá. Můžu tedy potvrdit, že krom toho, že vám tato maska pleť hezky vyčistí, ji zároveň i zklidní. A to je prima bonus :-).\nLak na nehty Colour and Go, Essence (odstín č. 117 I\u0026rsquo;m so very)\nUž nějaký čas zastávám názor, že univerzální červená barva nesmí chybět v žádném lakovacím arzenálu ;-). A protože mě minule nové Essence laky nezklamaly, šla jsem do nich znovu. Nemám moc co dodat, stále jsem spokojená a uznejte sami, že tahle krásná barvička je na podzim jako dělaná :-)!\nSprchový gel Ylang Ylang z Komorských ostrovů, Yves Rocher\nDíky letním slevovým kupónkům jsem si o prázdninách udělala slušnou zásobu YR sprcháčů na rok dopředu - ale jako nechte je tam, když byly jen za pade a ještě dárek k nákupu :D! Jako první jsem se rozhodla vyzkoušet tenhle žlutý kousek s vůní Ylang Ylang. Voní opravdu krásně, ikdyž to vás u YR asi nepřekvapí :-). Mě ale překvapil - čekala jsem spíš květinovou vůni, ale ve skutečností je to taková jemná čistá mýdlová vůně,která musí být příjemná snad každému, takže určitě neurazí ani jako dárek. Koneckonců Vánoce jsou za dveřmi, a tak se možná ještě pro pár kousků do obchodu vydám :-)).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/listopadove-kosmeticke-vychytavky/","summary":"\u003cp\u003ePoslední dobou vůbec nic nestíhám, a tak není divu, že i listopadový DROGa příspěvek se tu objevuje se zpožděním. Snad v něm alespoň objevíte nějaký tip na vánoční dárek, neb jak je známo, kosmetika ještě nikdy žádnou ženu neurazila ;-)!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eKrém Maryna, Lux\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e je mým dalším úlovkem z kroměřížské Tety a pořídila jsem si ho jako takový univerzální krém na všechno - hlavně tedy na obličej do chladného počasí. Voní sladce, trochu mandlově a obsahuje výtažek z heřmánku. Je opravdu hodně hutný a hydratační a už kolikrát se mi stalo, že mi takový krém strašně mastil pleť a musela jsem ho vyměnit za jiný. S tímto ale takový problém vůbec nemám - naopak mi příjde, že mi pleť hodně zlepšil, vyživil a vyhladil. Dá se použít na den i na noc a ani pod make-upem nedělá neplechu. Na druhou stranu se mi zdá, že se nikdy do pleti stoprocentně nevstřebá. Na povrchu zanechává lesklý film, takže bez pudru se neobejdete. Osobně bych ho tedy doporučila spíš jako noční krém. Přestože mi jinak vyhovuje, sama se asi poohlédnu po nějaké lehčí variantě na den.\u003c/p\u003e","title":"Listopadové kosmetické vychytávky"},{"content":"A pak že o Vánocích se neplní přání! Mně se v jediném týdnu splnilo už druhé - po koncertě sourozenců Ulrychových to byla včerejší návštěva brněnské vily Tugendhat.\nLístky jsme si rezervovali asi před dvěma měsíci přes internet a i tak to byl docela oříšek - víkendové termíny jsou dlouho dopředu vyprodány, takže jsme nakonec vzali zavděk i všedním dnem. Vzhledem k tomu, že vila prošla rozsáhlou rekonstrukcí a otevřela se veřejnosti teprve letos na jaře, dalo se předpokládat, že zájem bude obrovský, ale něco takového jsem přecejen nečekala.\nTermíny jsou rychle vyprodané i z toho důvodu, že jedné skupinové prohlídky se může účastnit maximálně 15 lidí. Důvody jsou ale celkem pochopitelné - vila Tugendhat není žádné muzeum, je to dům. Kdybych byla paní Tugendhatovou, párty pro 15 lidí by mi i v tak velkorysém prostoru přišla až až :D. Navíc pokojíčky v horním vstupním podlaží (ložnice pána a paní domu, jejich dětí a vychovatelky) jsou překvapivě malé, takže jsme měli co dělat, abychom se tam všichni vměstnali.\nNevím honem, kde začít, takže začnu asi tím, co mě nejvíc okouzlilo. Jednak to byl výhled - Tugendhatovi si pro svou vilu nemohli vybrat lepší místo. Z okna měli celé historické centrum Brna jako na dlani. My jsme navíc zažili pohled na město zasypané sněhem, což se v Brně přecejen tak často nepoštěstí. Jak jsem již zmínila, místnosti v horním patře jsou poměrně malé a jednoduše zařízené. I proto musí každého tak okouzlit slavný skleněný pokoj, který naprosto předčil všechny moje představy. Hlavní ideou celého domu je zachování volně plynoucího prostoru, proto zde nenajdete klasické příčky k oddělení jednotlivých částí hlavní obytné zóny domu, ale slavnou oblou stěnu z makasarského ebenu a asi nejslavnější původní dochovaný kousek vily - onyxovou stěnu.\nNěkteří z vás to možná budou vědět, nicméně pro mě to byl šok :D. Pohřešovaná ebenová stěna byla teprve před dvěma lety objevena v naší menze na právnické fakultě (gestapo stěnu použilo na výzdobu svého baru, který zde měli za války). Dnes už by bylo prakticky nemožné vyrobit repliku, neboť tak mohutné stromy se takřka nevyskytují. Onyxová stěna byla zachráněna podobně zajímavým způsobem - sama prozřetelnost panu Tugendhatovi našeptala, aby ji nechal před svým útěkem do Švýcarska zazdít.\nDalším slavným a zajímavým prvkem této místnosti jsou okna, která se dají spustit dolů, čímž se pokoj propojí se zahradou. Přestože by se v tuto roční dobu stahovat neměla, aby se udržela ve vile konstantní teplota, pan průvodce byl tak hodný a jedno nám na chvilku ukázal \u0026ldquo;v akci\u0026rdquo;. Po návštěvě kuchyně a spíže jsme se pak odebrali do suterénu na poslední část prohlídky - technické zázemí vily. I v tomto směru byla vila Tugendhat ve své době unikátní - zejména co se týče důmyslného systému teplovzdušného vytápění a chlazení.\nProtože sníh nám nedovolil navštívit rozlehlou zahradu, naše prohlídka končila v suterénu u několika vitrín se zajímavostmi o rodině Tugendhatových a architektovi vily. Ve vile jsme strávili neuvěřitelné dvě hodiny a uteklo to jako voda. Výklad byl opravdu zajímavý a dozvěděla jsem se všechno, co jsem si po přečtení románu Skleněný pokoj přála vědět. Pokud jste vilu ještě nenavštívili, určitě se tam také vypravte. Náročná rekonstrukce vrátila vile Tugendhat její dřívější slávu a lesk. Běžte se o tom přesvědčit na vlastní oči ;-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/ve-vile-tugendhat/","summary":"\u003cp\u003eA pak že o Vánocích se neplní přání! Mně se v jediném týdnu splnilo už druhé - po koncertě sourozenců Ulrychových to byla včerejší návštěva brněnské vily Tugendhat.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eLístky jsme si rezervovali asi před dvěma měsíci přes internet a i tak to byl docela oříšek - víkendové termíny jsou dlouho dopředu vyprodány, takže jsme nakonec vzali zavděk i všedním dnem. Vzhledem k tomu, že vila prošla rozsáhlou rekonstrukcí a otevřela se veřejnosti teprve letos na jaře, dalo se předpokládat, že zájem bude obrovský, ale něco takového jsem přecejen nečekala.\u003c/p\u003e","title":"Ve vile Tugendhat"},{"content":"Sourozenci Ulrychovi jsou spíš lokálním fenoménem a ke škodě nás všech tak ankety o skupinu roku vyhrává Kabát, uff\u0026hellip; Brňáci ale svoje Javory milují, což dokazuje i fakt, že jejich koncert v Divadle Bolka Polívky, na který jsem měla původně políčeno, byl brzo beznadějně vyprodaný. Naštěstí jsem vymyslela náhradní plán - vyrazit na vánoční trhy na brněnské výstaviště, kde měli Ulrychovi v rámci doprovodného programu vystoupit. Spojili jsme tak příjemné s užitečným a vydali se ještě spolu s Míšou, který nás navštívil v rámci nasávání brněnské předvánoční atmosféry, pokoupit nějaké ty dárky.\nAbychom se správně naladili, načali jsme se ještě doma flaškou medoviny :D. V aktuálním mrazivém počasí nám zahřátí přišlo víc než vhod - ještě že to na BVV nemáme moc daleko :D! Trhy jako takové nás příliš nenadchnuly. Celý pavilon G1 se podobal jedné velké vietnamské tržnici, takže všude spousta oblečení, ponožek, hraček a Helmutů z WS teleshoppingu - ne že by mě to teda příliš překvapilo :D. Zato v Fku na nás hned dýchla vánoční atmosféra spolu s Kájou Gottem linoucím se z reproduktorů. Tady už jsme našli vytoužené stánky s rukodělnými výrobky a strýcovi jsem tu pořídila do kuchyně rozkošné \u0026ldquo;česnekové drbátko\u0026rdquo; (rozuměj lis na česnek) O:-)!\nVraťme se ale k hlavnímu programu dne. Asi třičtvrtěhodinku před začátkem koncertu jsme se vydali chytit si nějaké pěkné místečko s dobrým výhledem a dobře jsme udělali, protože hlediště se brzo zaplnilo do posledního místa. A to ještě samozřejmě zbytek davu postával všude okolo. Byli jsme nadšení, že Javory vystoupí v sestavě s cimbálem a už jsme se nemohli dočkat, jestli zahrají i naše srdcovky nebo se omezí čistě na vánoční repertoár.\nSamozřejmě zazněla spousta vánočních písniček - z mých oblíbených třeba Krásný sen, ale nechyběl ani návrat k bigbítovým kořenům (Nechoď do kláštera a moje milovaná On na mě zapomíná). Upřímně mě docela překvapilo, že Ulrychovi nakonec zahráli tolik starých dobrých hitovek od Ideálu až po Jízdu králů. I tak mi hodně ne tak notoricky známých songů chybělo, jenže to víte - to bychom tam museli sedět ještě do zítřka :D. Potěšily mě i dvě písničky ze zbrusu nové desky Bratr sestry. Ke konci se Péťa konečně dočkal i svého oblíbeného Zvonu (celou dobu tajně doufal, že ho budou hrát :-)), který byl podle mě i naprostým vrcholem vystoupení. Ale jak jistě všichni tušíte, kdyby nezazněly na závěr Javory, nemohli bychom jít spokojeně domů, a tak jsem se dočkala i já :-).\nNa naší hudební scéně není prostě nikdo, kdo by mohl konkurovat hlasu Hany Ulrychové. I po těch letech zní úplně stejně jako ze starých nahrávek a když se do toho opře, je to tak silný zážitek, že vám běhá mráz po zádech. To Petru Ulrychovi už to možná tolik nezpívá, zato je z celé skupiny jednoznačně nejcharizmatičtější :-). A samozřejmě složil všechny ty nádherné písničky, že. Když navíc uvážíme, že spolu oba sourozenci brzy oslaví 135. narozeniny, je to prostě neuvěřitelný výkon.\nSuma sumárum to byl naprosto jedinečný koncert. V divadle nebo pod širým nebem by měl sice asi lepší atmosféru, ale i tak jsem strašně ráda, že jsme šli a já si konečně splnila velký sen. Vždyť Ulrychovi už téměř pět let pravidelně rotují mojí MP3kou a za tu dobu se mi ještě neoposlouchali. Javory můžu slyšet postopadesáté a pokaždé mi při nich bude běhat mráz po zádech. Ve své Modlitbě naprosto dokonale zhudebnili verše největšího moravského básníka Jana Skácela. Na albu Bílá místa nezní z úst Hany Ulrychové \u0026ldquo;pravda a láska vítězí\u0026rdquo; jako hloupá fráze. A texty z desky Meč a přeslice jsou dnes stejně aktuální jako tenkrát za hlubokého totáče. Housle a mříž a Ať dál klidně spí hovoří za vše. Potřebujete ještě nějaký další důvod proč Javory a jejich písně milovat? Já ne :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/javory-8-12-2012-brno/","summary":"\u003cp\u003eSourozenci Ulrychovi jsou spíš lokálním fenoménem a ke škodě nás všech tak ankety o skupinu roku vyhrává Kabát, uff\u0026hellip; Brňáci ale svoje Javory milují, což dokazuje i fakt, že jejich koncert v Divadle Bolka Polívky, na který jsem měla původně políčeno, byl brzo beznadějně vyprodaný. Naštěstí jsem vymyslela náhradní plán - vyrazit na vánoční trhy na brněnské výstaviště, kde měli Ulrychovi v rámci doprovodného programu vystoupit. Spojili jsme tak příjemné s užitečným a vydali se ještě spolu s Míšou, který nás navštívil v rámci nasávání brněnské předvánoční atmosféry, pokoupit nějaké ty dárky.\u003c/p\u003e","title":"Hana a Petr Ulrychovi, 8.12.2012, Brno"},{"content":"To jsem celá já - hrát si s photoshopem, když mě čeká spousta jiné, důležitější práce. Na druhou stranu, tento podzim byl štědrý na spoustu hezkých momentů, tak proč se o ně nepodělit :-)\u0026hellip; Ignorujíce blížící se konec světa, pořídila jsem si u Vágnera krásný a prosluněný diář na příští rok, který, jak doufám, bude krásný a prosluněný neméně. O jazzových koncertech v Alterně, kterých jsme se účastnili, už jste si tu na blogu mohli přečíst. A vtipné nálepky na banány jsem našla při úklidu krámů v šuplíku. Kdysi jsme si je s Pepou odnesly z nákupu v Interspaaru. Uznejte, že jsou prostě super :D!\nVzpomněla si na nás s pohledem také naše kamarádka Mendy z Taiwanu. Její pozdravy jsou vždycky strašně roztomilé - minule zapomněla na obálku připsat naše příjmení - napsala prostě jen naše křestní jména :D. Každopádně nám pohled došel. Nejspíš jsme jediní nositelé těchto jmen v baráku :D\u0026hellip;\nNo a na závěr nějaké ty dobroty. Vyrazili jsme na svatomartinské hody, ale protože husičku měli všude docela drahou, užili jsme si alespoň víno a vynikající husí paštiku. V takovéto konkurenci mé špenátové karbanátky samozřejmě nemohou obstát :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/podzim-v-obrazech/","summary":"\u003cp\u003eTo jsem celá já - hrát si s photoshopem, když mě čeká spousta jiné, důležitější práce. Na druhou stranu, tento podzim byl štědrý na spoustu hezkých momentů, tak proč se o ně nepodělit :-)\u0026hellip; Ignorujíce blížící se konec světa, pořídila jsem si u Vágnera krásný a prosluněný diář na příští rok, který, jak doufám, bude krásný a prosluněný neméně. O jazzových koncertech v Alterně, kterých jsme se účastnili, už jste si tu na blogu mohli přečíst. A vtipné nálepky na banány jsem našla při úklidu krámů v šuplíku. Kdysi jsme si je s Pepou odnesly z nákupu v Interspaaru. Uznejte, že jsou prostě super :D!\u003c/p\u003e","title":"Podzim v obrazech"},{"content":"Měsíc se s měsícem sešel a my vyrazili na další porci nedělního jazzu - tentokrát na věhlasného Rudyho Linku! A bylo to tak skvělé, že se to prostě vůbec nedá popsat slovy - Rudyho zkrátka musíte vidět a slyšet na vlastní oči a uši. Až bude mít někde poblíž koncert, rozhodně si ho nenechte ujít. A pro jistotu si rezervujte vstupenky dopředu, jako my ;-). V Alterně totiž bylo i tentokrát natřískáno. Poučeni minulou zkušeností dorazili jsme tentokrát se zhruba hodinovým předstihem a Žánek s Nezdař už nám zahřívali místa na baru :-).\nNa rozdíl od minulého jazzu mi Rudy Linka přišel mnohem poslouchatelnější a celkově jsem si ho po hudební stránce víc užila. A když přidal jako poslední song na rozloučenou úžasnou předělávku For No One od Beatles, získal si mě definitivně :-)!! Báječní byli i jeho spoluhráči. Navíc je Rudy nejen skvělý hudebník, ale i vypravěč, který své vystoupení tu a tam proloží nějakou tou veselou historkou či vtipnou průpovídkou ;-). Prostě parádní koncert po všech směrech.\nNu a na závěr poslední malá perlička z večera. Nevěřili byste, jaké asociace může v mužích vyvolat nevinná holčičí debata o silikonových košíčcích\u0026hellip; Aby bylo jasno, bavily jsme se s Nezdař o pečení muffinů :D!\nPro zájemce Rudy Linka coby host v Show Jana Krause:\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/rudy-linka-trio-18-11-2012-brno/","summary":"\u003cp\u003eMěsíc se s měsícem sešel a my vyrazili na další porci nedělního jazzu - tentokrát na věhlasného Rudyho Linku! A bylo to tak skvělé, že se to prostě vůbec nedá popsat slovy - Rudyho zkrátka musíte vidět a slyšet na vlastní oči a uši. Až bude mít někde poblíž koncert, rozhodně si ho nenechte ujít. A pro jistotu si rezervujte vstupenky dopředu, jako my ;-). V Alterně totiž bylo i tentokrát natřískáno. Poučeni minulou zkušeností dorazili jsme tentokrát se zhruba hodinovým předstihem a Žánek s Nezdař už nám zahřívali místa na baru :-).\u003c/p\u003e","title":"Rudy Linka Trio, 18.11.2012, Brno"},{"content":"Tenhle článek už mám rozepsaný celou věčnost. Začala jsem pro něj sbírat materiály, respektive tedy vzorečky :D, ještě v době, kdy jsem se připravovala na státnice, což už mi přijde skutečně hóóódně dávno. Sešlo se mi toho za ten půlrok docela dost, tak omluvte délku článku - snad se v něm dozvíte aspoň něco přínosného.\nBB Cream Garnier (odstín Light) - napsalo se toho o něm už víc než dost, je milovaný i zatracovaný a já k němu od začátku přistupovala s despektem. Moje mrtvolně průsvitná pleť si totiž zkrátka asi nikdy nebude moct dovolit tyhlety lehoučké tónovací krémy, protože mi pleť vůbec nesjednotí. Na druhou stranu jsem tak úplně zklamaná z výsledku nebyla. BB Cream slibuje 5 věcí - hydratovat, sjednotit, rozzářit, skrýt nedokonalosti a chránit s OF 15. Stoprocentně souhlasit můžu akorát tak s tím posledním bodem :-)\u0026hellip; znám spoustu krémů, které mi - co se týče hydratace - prokáží mnohem lepší službu. Se sjednocením pleti bych souhlasila jen na pár hodin - s výdrží jakéhokoliv běžného make-upu se to nedá srovnat. Rozzáření jsem pozorovala leda těsně po natření na pleť a krytí nedokonalostí se můžu akorát tak smát. Pokud nemáte opravdu bezchybnou pleť, bez korektoru se neobejdete. Na druhou stranu si říkám, že někam pod stan nebo kamkoliv, kde se od vás neočekává, že budete vypadat jako ze škatulky, to je fajn věc, napatláte na pleť i bez zrcátka a jste ready. Konzistencí se BB cream pohybuje něco mezi klasickým krémem a make-upem, ale roztírá se dobře a fleky nedělá. Přestože na výběr je jen ze 2 odstínů, ten světlý mi přišel fajn - asi už jsem přecejen trochu chytila barvu :D. Já osobně mám tedy z BB krému smíšené pocity. Možná bych do něj i šla, ale musel by přecejen trochu líp krýt. Takhle je to pro mě skoro to samé, jako kdybych si na obličej nedala nic - nebo jen krém s ochranným faktorem. A ten se dá rozhodně sehnat v dobré kvalitě i za míň než dvě stovky\u0026hellip;\nKrém Normaderm Vichy- lékárenská kosmetika mě už hrozně dlouho láká, co mě ale vždy spolehlivě odradí, je její cena :D\u0026hellip; Zatím tedy alespoň nepohrdnu nějakým tím vzorečkem. Normaderm je určen pro citlivou pleť s nedokonalostmi, je bez parabenů a slibuje účinný boj proti rozšířeným pórům, lesku, začervenání, stopám po akné a nerovnoměrnému vzhledu pleti. Tudíž asi nejsem úplně ten pravý člověk, který by mohl účinky Normadermu objektivně posoudit O:)\u0026hellip; Je lehké a spíš tekutější konzistence, s nevýraznou vůní. Popravdě mi přišlo, že žádné velké zázraky s pletí neprovádí, maximálně ji trochu zhydratuje a působí pak vyhlazeným dojmem. Ale to je z mého pohledu asi všechno. Hlavně má však ode mě krém velké tučné mínus za to, že si naprosto nerozumí s mým make-upem a drolí se pod ním :(.\nKrém Vichy Idealia slibuje hladkou pleť, sjednocený odstín a vyhlazené vrásky. Popravdě mi příjde hodně podobný Normadermu, co se týče konzistence i vůně, možná je jen víc hydratační a hlavně se dá použít i pod make-up.\nTermální voda Avéne byla přílohou v nějakém časopise a původně mi přišla jako kosmetická zbytečnost, kterou nevyužiju. Její přednosti jsem ale odhalila poměrně záhy, když jsem se na jaře učila na balkoně na státnice a sluníčko pěkně připékalo. Aby se mi v tom horku nezavařil mozek, vždycky jsem se trošku postříkala a hned bylo mnohem líp. Voda je skutečně osvěžující, zahalí vás do příjemné mlhy a okamžitě vás probere. Na druhou stranu není to nic objevného - zamlada jsme se takhle s bráchou na zahradě stříkali vodou z rozprašovače, co měla mamka na zavlažování cykasu :D. Termální voda má význam asi jen pro citlivou pokožku, kterou by obyčejná voda z kohoutku moc vysušovala. Její využití je navíc opravdu všestranné - můžete ji použít při slunění, po holení, na rozbité koleno i na dětskou prdelku. Pokud si ji navíc v parnu stříkáte na obličej, nemusíte se bát, že se vám rozteče nalíčení. Pro mě osobně je to ale asi i tak spíš drahá zbytečnost, přestože přes léto se v drogeriích objevilo i několik podobných výrobků od levnějších značek. Musím ovšem říct, že tahle věcička je k nezaplacení, pokud někam cestujete. Ve Francii jsem se s ní s radostí osvěžovala při výstupu na Eiffelovku i během tropického dne ve Versailles, a teprve tam jsem její klady pořádně docenila ;-).\nOrientální relaxační exfoliant z arganových ořechů, Yves Rocher obsahuje bio arganový olej z Maroka. Tento výrobek jsem dostala jako dárek ke svému prvnímu nákupu v YR a strašně mě překvapil. Má zvláštní kořeněnou vůni, která by mě v obchodě asi nezaujala, ostatně jako celý tento výrobek, ale na kůži je moc příjemná. Peeling má docela velká zrníčka, ale není vyloženě nijak hrubý - navíc na těle mi to, na rozdíl od obličeje, až tak nevadí. Ale pozor, teď příjde to nejlepší! Až si tímto peelingem pěkně odrbete celé tělo a vylezete z vany\u0026hellip; zázrak, vaše kůže bude krásně jemná a hlaďoučká, prostě jako nová. Sama bych nevěřila, že to může mít až takový efekt, kdybych to neokusila na vlastní kůži. Myslím, že i nadále se bez této věcičky v koupelně obejdu, ale bylo příjemné ji vyzkoušet a občas se s ní rozmazlit :D.\nVýživný arganový balzám, Yver Rocher - s bio arganovým olejem z Maroka, pro jemnou pokožku těla. Tento balzám, který jsem rovněž dostala v YR jako dárek (ke kuponku z Ona Dnes), už jen dokončí práci započatou peelingem. Hlaďoučké tělo vám ještě více zjemní a provoní. Tato vůně už mně osobně není tak moc příjemná, ale ten efekt hladké pokožky je úžasný.\nDoma jsem také objevila pár dosud nevyužitých vzorečků pleťových krémů z Avonu.\nRevitalizační denní krém Youth Minerals, Avon je určený pro pleť s prvními vráskami a měl by redukovat první známky stárnutí - ach, jak deprimující\u0026hellip; Obsahuje SPF 20, což je vždycky plus, ikdyž by to podle mě měla být u všech pleťových krémů samozřejmost. Co se týče redukce vrásek, těžko soudit, každopádně krém je krásně rozjasňující a to unavené pleti rozhodně jen prospěje. Vůně = typický Avon Solutions = nic moc :/\u0026hellip; Konzistencí je krém hodně řídký, takže si o hydrataci moc nedělám iluze, ale z tak malého vzorečku těžko soudit.\nDenní hydratační a rozjasňující krém Beautiful Hydration je určený pro dehydratovanou a unavenou pleť a obsahuje SPF 15. Ze všech tří vzorků mi přišel, co se týče hydratace, suverénně nejlepší. Vzpomněla jsem si, že jsem ho kdysi vlastnila i v plné velikosti. Vůně opět není nijak oslnivá, ale celkově to u mě tento krém v porovnání s ostatními vzorky asi vyhrál.\nHydratační gel Freshest Pure, Avon je příjemnou záležitostí zejména na léto, protože je doporučován na nedostatečně hydratovanou, vysušenou pleť. Opravdu se jedná o lehký čirý gel, který je na pleti moc příjemný a nepochybně má i dobré hydratační vlastnosti. Není potřeba ho dávat na pleť ve velkém množství, protože se krásně rozetře. Menší nevýhodu vidím v tom, že pleť je po jeho použití lehce lepkavá. S mým make-upem si ale sednul, takže se dá použít klidně i jako podkladový krém, aniž by se drolil. Otázka je, jestli to tak bude u všech make-upů 8-)\u0026hellip; Vůně mi příjde opět typická pro řadu Avon Solutions, ale opravdu nevím, jak bych ji popsala. Není moc přírodní a často z ní cítím alkohol. Trochu jsem se obávala, aby mi gel pleť moc nezmastil, což se naštěstí nestalo, ale obličej se po něm docela leskne, takže to chce po použití minimálně přepudrovat. Celkově hodnotím gel spíš průměrně, dost mi vadí ta lepkavost.\nA nakonec mě zase nějakými těmi vzorečky zásobili v Yves Rocher\u0026hellip;\nParfém Moment de Bonheur je naprosto tuctová nezajímavá květinová vůně a to je asi tak všechno, co bych vám k ní řekla :-)\u0026hellip;\nVysoce zpevňující Sérum végétal, Yves Rocher slibuje okamžité zpevnění rysů obličeje a vyhlazení vrásek , což mě zatím příliš netrápí, ale vzoreček jsem využila díky jeho mini-velikosti na dovolené jako noční krém. Popravdě mě nijak neokouzlil. Sérum je strašně řídké a nepřišlo mi ani nijak hydratační či jinak pleti přínosné.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/droga-special-aneb-vzorecky/","summary":"\u003cp\u003eTenhle článek už mám rozepsaný celou věčnost. Začala jsem pro něj sbírat materiály, respektive tedy vzorečky :D, ještě v době, kdy jsem se připravovala na státnice, což už mi přijde skutečně hóóódně dávno. Sešlo se mi toho za ten půlrok docela dost, tak omluvte délku článku - snad se v něm dozvíte aspoň něco přínosného.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"droga-special-aneb-vzorecky-01.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/droga-special-aneb-vzorecky/droga-special-aneb-vzorecky-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eBB Cream Garnier (odstín Light) -\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e napsalo se toho o něm už víc než dost, je milovaný i zatracovaný a já k němu od začátku přistupovala s despektem. Moje mrtvolně průsvitná pleť si totiž zkrátka asi nikdy nebude moct dovolit tyhlety lehoučké tónovací krémy, protože mi pleť vůbec nesjednotí. Na druhou stranu jsem tak úplně zklamaná z výsledku nebyla. BB Cream slibuje 5 věcí - hydratovat, sjednotit, rozzářit, skrýt nedokonalosti a chránit s OF 15. Stoprocentně souhlasit můžu akorát tak s tím posledním bodem :-)\u0026hellip; znám spoustu krémů, které mi - co se týče hydratace - prokáží mnohem lepší službu. Se sjednocením pleti bych souhlasila jen na pár hodin - s výdrží jakéhokoliv běžného make-upu se to nedá srovnat. Rozzáření jsem pozorovala leda těsně po natření na pleť a krytí nedokonalostí se můžu akorát tak smát. Pokud nemáte opravdu bezchybnou pleť, bez korektoru se neobejdete. Na druhou stranu si říkám, že někam pod stan nebo kamkoliv, kde se od vás neočekává, že budete vypadat jako ze škatulky, to je fajn věc, napatláte na pleť i bez zrcátka a jste ready. Konzistencí se BB cream pohybuje něco mezi klasickým krémem a make-upem, ale roztírá se dobře a fleky nedělá. Přestože na výběr je jen ze 2 odstínů, ten světlý mi přišel fajn - asi už jsem přecejen trochu chytila barvu :D. Já osobně mám tedy z BB krému smíšené pocity. Možná bych do něj i šla, ale musel by přecejen trochu líp krýt. Takhle je to pro mě skoro to samé, jako kdybych si na obličej nedala nic - nebo jen krém s ochranným faktorem. A ten se dá rozhodně sehnat v dobré kvalitě i za míň než dvě stovky\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"DROGa speciál aneb Vzorečky"},{"content":"Pro ty, které ani nevlídné počasí neodradí od toulání, tu dnes mám tip na malý výlet. Jak jistě víte, nedaleko Brna se roku 1805 odehrála slavná bitva. Slavkov není jediné místo, kde se můžete setkat s památkami připomínajícími tuto událost. Cílem naší cesty byl Pracký kopec, tyčící se nad obcí Prace (opravdu Prace, nikdo jim tu čárku nad a neumazal :D). Pracký kopec byl centrem slavkovského bojiště a ruské bitevní linie. Nyní zde stojí secesní Mohyla míru s hrobkou vojáků a s kaplí.\nNedaleko Mohyly míru se nachází muzeum s expozicí o napoleonských válkách v českých zemích, kterou jsme také navštívili. Expozice je výjimečná tím, že je interaktivní - skládá se v podstatě ze čtyř místností a v každé je stručně, ale přitom zábavnou formou, shrnut nějaký důležitý moment - od zahájení bitvy až po uzavření příměří na slavkovském zámku. Můžu tedy ujistit i ty z vás, kteří dějepisu a válkám příliš neholdujete, že se vám výstava bude moc líbit :-)! Navíc se zde dozvíte spoustu zajímavostí - třeba jak vznikla Alpa-Francovka ;-)\u0026hellip;\nPracký kopec navíc nabízí krásný výhled do okolí, takže pokud se sem zrovna nechystáte na každoroční stylizovanou rekonstrukci bitvy, v létě se sem určitě taky vyplatí zajet.\nNa zpáteční cestě jsme se zastavili také přímo ve Slavkově, ale fotit už se nám nechtělo - byť je to tam moc hezké! Zámek je evidentně čerstvě opravený a na jaře musí být v přilehlém parku skutečně krásně. Snad si sem příští rok uděláme alespoň malý cyklovýlet.\nNo, a tím asi letošní toulání skutečně definitivně končí :-(. Vždyť i ten krásně barevný podzim už je skoro pryč\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/po-stopach-bitvy-u-slavkova/","summary":"\u003cp\u003ePro ty, které ani nevlídné počasí neodradí od toulání, tu dnes mám tip na malý výlet. Jak jistě víte, nedaleko Brna se roku 1805 odehrála slavná bitva. Slavkov není jediné místo, kde se můžete setkat s památkami připomínajícími tuto událost. Cílem naší cesty byl Pracký kopec, tyčící se nad obcí Prace (opravdu Prace, nikdo jim tu čárku nad a neumazal :D). Pracký kopec byl centrem slavkovského bojiště a ruské bitevní linie. Nyní zde stojí secesní Mohyla míru s hrobkou vojáků a s kaplí.\u003c/p\u003e","title":"Po stopách bitvy u Slavkova"},{"content":"Minulý měsíc oslavil můj blog neuvěřitelné třetí narozeniny! Bohužel nemám v poslední době moc čas se mu věnovat, ale věřte, že píšu pořád - jenom na jiné weby a právě o tom bych se v tomto příspěvku chtěla zmínit. V současné době můžete mé články najít také na webových stránkách magazin.dogala.cz a hrdinou.cz. Z obojí spolupráce mám velikou radost. Je to pro mě nová a veliká zkušenost a samozřejmě také výzva.\nMagazín DoGala S webem DoGala spolupracuji zhruba od srpna. Jedná se o stránky zaměřené na prodej vlastnoručních výrobků - tedy něco jako náš oblíbený Fler.cz :-). Pro jejich magazín píšu články o kreativním tvoření (najdete tam třeba moje návody na výrobu kofoláčků nebo květiny z krepáku), různé aktuality z této oblasti nebo třeba rozhovory s blogerkami, které se věnují právě ručním pracím a kreativním technikám. (Nejen) obyvatelům brněnské metropole pak můžu doporučit článek o místním streetartovém umělci Timovi a v našich končinách dosud poměrně neznámém hnutí Guerilla Art ;-).\nHrdinou může být každý Přes inzerát jsem se dostala k velice zajímavému projektu, jehož hlavním realizátorem je Liga lidských práv a zaštiťují jej např. teolog Tomáš Halík nebo brněnské hudební duo Čoko Voko. Účelem projektu je podpořit občanskou angažovanost a na příbězích stovky lidí z naší republiky ukázat, že každý z nás může být hrdinou. Jak jste asi pochopili, ty příběhy sepisujeme my - dvoučlenné týmy fotografů a žurnalistů, kteří se setkávají se zajímavými osobnostmi a dělají s nimi rozhovory. Hotové příběhy spolu s fotografiemi si pak můžete prohlédnout na výše uvedeném webu. Zkrácené verze příběhů by měly vyjít v lednu v publikaci \u0026ldquo;101 příběhů hrdinů\u0026rdquo;. Chystají se také putovní výstavy (jedna by měla být ve Vaňkovce v Brně), diskuzní večery, odborná školení nebo třeba anketa o největšího hrdinu. Projekt mě od začátku tak zaujal, že i přes počáteční obavy, jestli jsem skutečně vhodný adept na dělání rozhovorů, jsem na něj nemohla nekývnout. Krom obrovské zkušenosti tahle práce přináší jako bonus také setkávání se zajímavými a inspirativními lidmi, což je pro mě na celém projektu asi to největší plus. Několik mých příběhů už vyšlo i na webu - přečíst si můžete třeba o místostarostovi obce Horní Jiřetín - Vladimíru Buřtovi - který bojuje za záchranu své obce i zbytku podkrušnohorské krajiny neporušené těžbou, o asi nejznámější české porodní asistentce - Ivaně Königsmarkové nebo třeba o studentovi Martinu Markovi, který se angažoval ve skandální kauze plzeňských práv. Nad veselými historkami z natáčení se pak můžete pobavit na projektovém blogu ;-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/3-vyroci-a-nove-projekty/","summary":"\u003cp\u003eMinulý měsíc oslavil můj blog neuvěřitelné třetí narozeniny! Bohužel nemám v poslední době moc čas se mu věnovat, ale věřte, že píšu pořád - jenom na jiné weby a právě o tom bych se v tomto příspěvku chtěla zmínit. V současné době můžete mé články najít také na webových stránkách \u003ca href=\"http://magazin.dogala.cz/\"\u003emagazin.dogala.cz\u003c/a\u003e a \u003ca href=\"http://www.hrdinou.cz/\"\u003ehrdinou.cz\u003c/a\u003e. Z obojí spolupráce mám velikou radost. Je to pro mě nová a veliká zkušenost a samozřejmě také výzva.\u003c/p\u003e\n\u003ch4 id=\"magazín-dogala\"\u003eMagazín DoGala\u003c/h4\u003e\n\u003cp\u003eS webem DoGala spolupracuji zhruba od srpna. Jedná se o stránky zaměřené na prodej vlastnoručních výrobků - tedy něco jako náš oblíbený Fler.cz :-). Pro jejich magazín píšu články o kreativním tvoření (najdete tam třeba moje návody na výrobu kofoláčků nebo květiny z krepáku), různé aktuality z této oblasti nebo třeba rozhovory s blogerkami, které se věnují právě ručním pracím a kreativním technikám. (Nejen) obyvatelům brněnské metropole pak můžu doporučit \u003ca href=\"http://magazin.dogala.cz/guerilla-art-partyzansky-boj-za-krasnejsi-svet/\"\u003ečlánek\u003c/a\u003e o místním streetartovém umělci Timovi a v našich končinách dosud poměrně neznámém hnutí Guerilla Art ;-).\u003c/p\u003e","title":"3.výročí a nové projekty"},{"content":"Skolila mě rýmička, a tak jsem se rozhodla dneska ulehnout, abych byla fit na zítřejší rozhovor. Ne že bych neměla co na práci, ale z postele se toho krom vyřizování emailů mnoho dělat nedá, a tak chci tenhle čas využít alespoň k dopsání několika blogových restů, co se mi tu nakupily.\nZačneme tedy jedním kulturním zážitkem. Řekla bych, že na koncertě jsem byla naposled tak někdy před rokem, což je strašně ostudné a musím s tím něco začít dělat! Každopádně jsem se rozhodla nadělit si letos k Vánocům jeden hudební sen a jestli to klapne, můžete tu očekávat vééélkou a zcela zaujatou recenzi :D. Podvečer státního svátku jsme se rozhodli strávit v klubu Alterna a navštívit jeden ze série jazzových koncertů. Přestože jsme přišli (na naše poměry :D) docela s předstihem, místnost už byla téměř zaplněná a byli jsme rádi, že se nám podařilo ukořistit ještě celkem slušná místa. Na druhou polovinu koncertu jsme si pak ale šli stejně stoupnout k báru, odkud jsme měli na celou kapelu mnohem lepší výhled. Nakonec se nás překvapivě sešel velice hojný počet a dalším příjemným překvapením bylo to, že v Alterně rozšířili nabídku piv, takže už jsme nemuseli ucucávat hnusné Starobrno. Celkově se mi ten večer spolu s poklidnou atmosférou koncertu strašně moc líbil a snad ho zase brzy zopakujeme.\nA teď už něco málo o hlavních hvězdách večera: \u0026ldquo;Originální formace Robert Balzar Trio vznikla v roce 1996, kdy se dal dohromady kontrabasista Robert Balzar, klavírista Stanislav Mácha a bubeník Jiří Slavíček. Nabízí moderní jazz, vedený virtuosním kontrabasem, barvený nádherným klavírem a podporovaný skvěle padnoucími, synkopickými bicími, které místy přebírají hlavní roli. Na albech spolupracovali například s kytaristou Johnem Abercrombiem nebo Danem Bártou.\u0026rdquo;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/robert-balzar-trio-28-10-2012-brno/","summary":"\u003cp\u003eSkolila mě rýmička, a tak jsem se rozhodla dneska ulehnout, abych byla fit na zítřejší rozhovor. Ne že bych neměla co na práci, ale z postele se toho krom vyřizování emailů mnoho dělat nedá, a tak chci tenhle čas využít alespoň k dopsání několika blogových restů, co se mi tu nakupily.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eZačneme tedy jedním kulturním zážitkem. Řekla bych, že na koncertě jsem byla naposled tak někdy před rokem, což je strašně ostudné a musím s tím něco začít dělat! Každopádně jsem se rozhodla nadělit si letos k Vánocům jeden hudební sen a jestli to klapne, můžete tu očekávat vééélkou a zcela zaujatou recenzi :D. Podvečer státního svátku jsme se rozhodli strávit v klubu Alterna a navštívit jeden ze série jazzových koncertů. Přestože jsme přišli (na naše poměry :D) docela s předstihem, místnost už byla téměř zaplněná a byli jsme rádi, že se nám podařilo ukořistit ještě celkem slušná místa. Na druhou polovinu koncertu jsme si pak ale šli stejně stoupnout k báru, odkud jsme měli na celou kapelu mnohem lepší výhled. Nakonec se nás překvapivě sešel velice hojný počet a dalším příjemným překvapením bylo to, že v Alterně rozšířili nabídku piv, takže už jsme nemuseli ucucávat hnusné Starobrno. Celkově se mi ten večer spolu s poklidnou atmosférou koncertu strašně moc líbil a snad ho zase brzy zopakujeme.\u003c/p\u003e","title":"Robert Balzar Trio, 28.10.2012, Brno"},{"content":"Po dnešních zprávách o počasí a shlédnutí snímků zasněžených Čech se ani nechce věřit, že ještě před 14ti dny jsme si užívali nádherného slunečného počasí. Já si tedy užila horského sluníčka ještě o další týden později při zcela neplánovaném zabloudění do Českého Jiřetína, ale o tomto dobrodružství třeba zase někdy jindy ;-). Dnes se zatouláme alespoň ve vzpomínkách na pravděpodobně poslední letošní výpravu - do Tišnova u Brna.\nTišnov\nNa výlet nás vytáhla Nezdař. Bohužel se nikomu z nás nepodařilo zlanařit další výletníky, takže jsme jeli v komorním složení. Přestože jsem počítala spíš s tou horší variantou počasí a nezapomněla přibalit rukavice :D, byla jsem nakonec příjemně překvapená, že už kousek za Brnem vykouklo sluníčko a drželo se nás po celý den. Nejprve jsme se vydali vlakem do obce Hradčany (asi 20 minut od Brna), odkud jsme započali náš výstup na rozhlednu Klucanina, která je od roku 2003 dominantou Tišnova. Nejedná se o nijak náročný pochod, takže nás to zas tak moc nezmohlo. Po cestě nás zabavilo především několik tabulí naučné stezky, u kterých jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí o místní fauně a flóře :D. Vůbec celá trasa Tišnov - Klucanina je ideálním výletem pro rodiny s dětmi, které nahoře čeká dřevěné \u0026ldquo;bludiště\u0026rdquo; - sami jsme ho otestovali :D\u0026hellip;\nRozhledna Klucanina\nHave some fun :D\nRozhledna Klucanina má charakteristický tvar čtyřboké věže s nízkou stanovou střechou a zdobí ji výrazný vyhlídkový ochoz. Dobrá zpráva je, že Klucanina je zdarma přístupná po celý rok a je z ní opravdu nádherný výhled do kraje\u0026hellip; geolovce možná nalákám také na to, že přímo uvnitř rozhledny je velmi důmyslně ukrytá keška ;-)!\nKrásný výhled na město\u0026hellip;\n\u0026hellip;i na lesy\nVrcholovka\nMezitím nám už docela vyhládlo, takže další program byl jasný - sestup dolů do Tišnova a oběd :-). Vybrali jsme si první restauraci, kterou jsme měli na ráně. Nacházela se v zajímavé víceúčelové budově, která zřejmě sloužila jako kino, tělocvična a kdovíco ještě. Krom jednoho štamgasta v ní bylo pusto a prázdno, ale meníčko měli výborné. Ve stavu přecpanosti už se nám pochopitelně nikam šlapat nechtělo, ale hecnuli jsme se ještě k návštěvě nedalekého kláštera Porta Coeli v sousedním Předklášteří. Jedná se o ženský cisterciácký klášter, který je známý především unikátním bohatě zdobeným gotickým portálem v západním průčelí klášterního kostela. Zasvěcení si třeba vzpomenou na školní výlet v tercii - my s Nezdař jsme horko těžko daly dohromady pár útržkovitých vzpomínek :D.\nPodzim v Tišnově\nNašla jsem drahokam :-)\nGotický portál\nFotograf Nezdař\nPřestože podzim nemám moc v lásce kvůli tomu, jak snadno, rychle a bez varování se dokáže převrátit v zimu, jeho barevná poetika a brodění se v suchém listí má něco do sebe. V Tišnově jsme si toho užili dosytosti a teď už nezbývá, než se zahřát aspoň prohlížením fotek a těšit se zase na jaro :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vylet-do-tisnova/","summary":"\u003cp\u003ePo dnešních zprávách o počasí a shlédnutí snímků zasněžených Čech se ani nechce věřit, že ještě před 14ti dny jsme si užívali nádherného slunečného počasí. Já si tedy užila horského sluníčka ještě o další týden později při zcela neplánovaném zabloudění do Českého Jiřetína, ale o tomto dobrodružství třeba zase někdy jindy ;-). Dnes se zatouláme alespoň ve vzpomínkách na pravděpodobně poslední letošní výpravu - do Tišnova u Brna.\u003c/p\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"vylet-do-tisnova-01.jpg\"\n         alt=\"Tišnov\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eTišnov\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cp\u003eNa výlet nás vytáhla Nezdař. Bohužel se nikomu z nás nepodařilo zlanařit další výletníky, takže jsme jeli v komorním složení. Přestože jsem počítala spíš s tou horší variantou počasí a nezapomněla přibalit rukavice :D, byla jsem nakonec příjemně překvapená, že už kousek za Brnem vykouklo sluníčko a drželo se nás po celý den. Nejprve jsme se vydali vlakem do obce Hradčany (asi 20 minut od Brna), odkud jsme započali náš výstup na rozhlednu Klucanina, která je od roku 2003 dominantou Tišnova. Nejedná se o nijak náročný pochod, takže nás to zas tak moc nezmohlo. Po cestě nás zabavilo především několik tabulí naučné stezky, u kterých jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí o místní fauně a flóře :D. Vůbec celá trasa Tišnov - Klucanina je ideálním výletem pro rodiny s dětmi, které nahoře čeká dřevěné \u0026ldquo;bludiště\u0026rdquo; - sami jsme ho otestovali :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Výlet do Tišnova"},{"content":"Říjen - to už jsou pomalu Vánoce na krku, a tak jsem se rozhodla začít od tohoto měsíce zase šetřit a moc se nerozmazlovat :D. O tom, jak moc se mi to dařilo či ne, vypovídá následující článek\u0026hellip;\nDětský olej Aviril, Alpa\nMožná je to v této rubrice trochu nečekaný výrobek, nicméně po přečtení několika kladných recenzí na dětskou kosmetiku jsem si řekla, že i já vyzkouším něco z této dosud neprobádané oblasti. Poslední dobou se docela rozšířilo používání tělových olejů místo klasických krémů - aplikují se po sprše na ještě vlhkou kůži a výsledkem by měla být úžasně hebká pokožka. Proto jsem tedy zase po dlouhé době zavítala do kroměřížské oldschool Tety, kde jsem najisto ulovila tento modrý olejíček, který si všichni jistě dobře pamatujete z dětství. A pozor, za lidovou cenu 16 káčé - nekupte to :D! Vůni vám moc nepopíšu, pro mě je to prostě retro vůně mého dětství - jemná, krémová a sladká. Co se týče aplikace, používání oleje je trochu pracnější než používání obyčejného krému a kdo nemá rád pocit mastnoty, asi s olejem moc spokojený nebude. Do pokožky se sice olejíček poměrně rychle vsákne, ale zamaštění lahvičky a následně i poličky v koupelně se asi nevyhnete. Lahvička je navíc z hladkého skla, což mi přijde strašně nepraktické, protože mastné sklo klouže v ruce mnohem víc než mastný plast. Při své šikovnosti počítám s tím, že se mi brzo podaří skleničku rozflákat 8-)\u0026hellip; Co se týče hydratace a hebkosti pokožky, připadá mi výsledek vpodstatě stejný, jako kdybych se namazala krémem. Suma sumárum tedy tento olej není špatná alternativa k tělovému mléku, na druhou stranu manipulace s ním může být pro někoho otrava. I já už jsem docela zpohodlnělá a nejspíš se na zimu přecejen zase vrátím k nějakému hutnému tělovému mléku :-).\nP.S. Přikládám fotku z Heuréky, protože moje lahvička byla už po druhém použití naprosto zmaštěná a nefotogenická 8-)\nBorůvková antioxidační maska, HaM\nUž tady dlouho nebyla žádná maska z HaMka O:). Této borůvkové jsem skutečně nemohla odolat. Obsahuje výtažky z bobulového ovoce pro ochranu a osvěžení pleti a olej z broskvových jader pro hydrataci a krásně ovocně voní. Má růžovofialovou barvu, takže až si ji nanesete na obličej, radši se nikomu neukazujte, jinak vám rovnou začnou volat záchranku :D. Je krémová a smývá se celkem bez problémů, obsahuje ale třpytky, takže ještě i po umytí obličeje se budete trochu třpytit :D. Maska je na obličeji příjemná, ale výsledný efekt spíš průměrný. Přece jen mám v sortimentu HaM jiné favority\u0026hellip;\nKrém na ruce Mango, Balea\nPomalu nám nastala zase ta chladnější část roku, kterou moje ruce nemají moc v lásce, neb jsou věčně studené a vysušené. Bez krému na ruce se neobejdu ani den a obzvlášť po umývání nádobí či jiném ráchání ve vodě po něm vždy ráda sáhnu. V DMku se mi podařilo ulovit tento výrobek z Balea limitované edice, takže kdoví, zda ještě bude vůbec k dostání, každopádně ho musím pochválit. Obsahuje panthenol a olivový olej, ruce krásně zjemní, vyhladí a dlouhodobě hydratuje. Krém je poměrně hutný, ale vstřebává se rychle, takže pocit mastných rukou téměř okamžitě zmizí. Moc hezky sladce voní, ikdyž spíš než mango mi připomíná ananas. Myslím, že za ty peníze je to super výrobek a můžu ho jen doporučit.\nVyhlazující tělové mléko s kofeinem, Synergen jsem objevila v drogerii Rossmann a na rovinu říkám, že to není žádná pecka. Text na obale slibuje vyhlazující účinek a dlouhodobou hydrataci po celý den. Speciální ošetřující složky bambucký tuk a slunečnicový olej mají chránit pokožku proti vysušení. A teď realita. Mléko má dost řídkou konzistenci, takže hydratace není nic moc, a svou vůní vás výrobek myslím taky moc neoslní. Pravdou ale je, že pokožka je po jeho použití opravdu taková hladká - není to ale nijak dlouhodobý efekt. Pro mě osobně je to spíš podprůměrné tělové mléko, ale tak co bysme za ty peníze nechtěli\u0026hellip;\nLak na nehty Colour and Go, Essence (odstín č. 118 Little Miss Sunrise)\nZnačka Essence inovovala své staré dobré zavedené laky Colour and Go, dala jim nový kabátek, nové štětce a nové barvy, samozřejmě. Co jsem tak četla recenze, všichni na to strašně nadávali a stěžovali si, že staré laky byly mnohem lepší, líp se s nima lakovalo, víc vydržely atd. Já tedy nevím, z jednoho kusu se to těžko posuzuje, ale musím říct, že moje zkušenost je přesně opačná. Nové flaštičky se mi líbí moc a je pravda, že štěteček je tlustší a kulatější, ale díky tomu nalakujete celý nehet jedním tahem, je to tedy praktičtější a myslím, že i úspornější. S trvanlivostí jsem taky moc spokojená - příjde mi možná i lepší než u staré řady (takové 4 dny vydrží na nehtech pěkný a nepoškozený). Na závěr už jen dodám, že žlutý lak jsem si koupila z toho důvodu, že jsem potřebovala \u0026ldquo;opravit\u0026rdquo; svou žlutou kabelku a vyretušovat místa, kde se mi koženka začala trochu trhat. Jinak by mě asi nenapadlo vyzkoušet žlutou i na nehty :D. Musím ale říct, že ta barvička nevypadá na rukou vůbec špatně a navíc jsem se dočetla, že hořčicově žlutá je hitem sezóny, takže nakonec to byl dobrý kauf :-D!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/rijnove-kosmeticke-vychytavky/","summary":"\u003cp\u003eŘíjen - to už jsou pomalu Vánoce na krku, a tak jsem se rozhodla začít od tohoto měsíce zase šetřit a moc se nerozmazlovat :D. O tom, jak moc se mi to dařilo či ne, vypovídá následující článek\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eDětský olej Aviril, Alpa\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\nMožná je to v této rubrice trochu nečekaný výrobek, nicméně po přečtení několika kladných recenzí na dětskou kosmetiku jsem si řekla, že i já vyzkouším něco z této dosud neprobádané oblasti. Poslední dobou se docela rozšířilo používání tělových olejů místo klasických krémů - aplikují se po sprše na ještě vlhkou kůži a výsledkem by měla být úžasně hebká pokožka. Proto jsem tedy zase po dlouhé době zavítala do kroměřížské oldschool Tety, kde jsem najisto ulovila tento modrý olejíček, který si všichni jistě dobře pamatujete z dětství. A pozor, za lidovou cenu 16 káčé - nekupte to :D! Vůni vám moc nepopíšu, pro mě je to prostě retro vůně mého dětství - jemná, krémová a sladká. Co se týče aplikace, používání oleje je trochu pracnější než používání obyčejného krému a kdo nemá rád pocit mastnoty, asi s olejem moc spokojený nebude. Do pokožky se sice olejíček poměrně rychle vsákne, ale zamaštění lahvičky a následně i poličky v koupelně se asi nevyhnete. Lahvička je navíc z hladkého skla, což mi přijde strašně nepraktické, protože mastné sklo klouže v ruce mnohem víc než mastný plast. Při své šikovnosti počítám s tím, že se mi brzo podaří skleničku rozflákat 8-)\u0026hellip; Co se týče hydratace a hebkosti pokožky, připadá mi výsledek vpodstatě stejný, jako kdybych se namazala krémem. Suma sumárum tedy tento olej není špatná alternativa k tělovému mléku, na druhou stranu manipulace s ním může být pro někoho otrava. I já už jsem docela zpohodlnělá a nejspíš se na zimu přecejen zase vrátím k nějakému hutnému tělovému mléku :-).\u003cbr\u003e\nP.S. Přikládám fotku z Heuréky, protože moje lahvička byla už po druhém použití naprosto zmaštěná a nefotogenická 8-)\u003c/p\u003e","title":"Říjnové kosmetické vychytávky"},{"content":"V literární rubrice je zase mrtvo a zdá se, že tento stav ještě nějaký čas potrvá, protože v poslední době pročítám častěji než knihu spíš svou mailovou schránku 8-). Nedávno se mi ale podařilo přelouskat toto zajímavé povídání o Paříži, které jsem si s sebou naivně vzala na dovolenou a nakonec na nějaké čtení samozřejmě nebyl vůbec čas. Zpětně si myslím, že je mnohem lepší si tuto knížku přečíst až na zpáteční cestě, kdy většinu míst, o kterých vypráví, už znáte z vlastní zkušenosti. Rozdělena je do 10 tematických kapitol (pařížské ulice, mosty, náměstí, divadla, parky, kostely, hřbitovy, kavárny, ateliéry a metro), z nichž se dozvíte spoustu zajímavostí, které v obyčejném průvodci nenajdete. Nicméně na můj vkus se občas zabíhá do příliš velkých podrobností, zejména co se týče pařížské historie - ikdyž chápu, že nadšenec to naopak přivítá. Možná vůbec nejvíc mě zaujala kapitola poslední, ve které se vypráví o tom, jak vznikalo pařížské metro a s jakými úskalími se při jeho stavbě museli Pařížané potýkat. Jiří Žák napsal o Paříží ještě další dvě pokračování - a pokud máte cestu do Brna, ve Vaňkovce u Dobrovského mají druhý díl zrovna v akci asi za pade - no nekupte to ;-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jiri-zak-kdyby-nam-pariz-vypravela/","summary":"\u003cp\u003eV literární rubrice je zase mrtvo a zdá se, že tento stav ještě nějaký čas potrvá, protože v poslední době pročítám častěji než knihu spíš svou mailovou schránku 8-). Nedávno se mi ale podařilo přelouskat toto zajímavé povídání o Paříži, které jsem si s sebou naivně vzala na dovolenou a nakonec na nějaké čtení samozřejmě nebyl vůbec čas. Zpětně si myslím, že je mnohem lepší si tuto knížku přečíst až na zpáteční cestě, kdy většinu míst, o kterých vypráví, už znáte z vlastní zkušenosti. Rozdělena je do 10 tematických kapitol (pařížské ulice, mosty, náměstí, divadla, parky, kostely, hřbitovy, kavárny, ateliéry a metro), z nichž se dozvíte spoustu zajímavostí, které v obyčejném průvodci nenajdete. Nicméně na můj vkus se občas zabíhá do příliš velkých podrobností, zejména co se týče pařížské historie - ikdyž chápu, že nadšenec to naopak přivítá. Možná vůbec nejvíc mě zaujala kapitola poslední, ve které se vypráví o tom, jak vznikalo pařížské metro a s jakými úskalími se při jeho stavbě museli Pařížané potýkat. Jiří Žák napsal o Paříží ještě další dvě pokračování - a pokud máte cestu do Brna, ve Vaňkovce u Dobrovského mají druhý díl zrovna v akci asi za pade - no nekupte to ;-)!\u003c/p\u003e","title":"Jiří Žák - Kdyby nám Paříž vyprávěla"},{"content":"Už dlouho mě lákaly slané koláče a když jsem v Ona Dnes narazila na sbírku tematických receptů, rozhodla jsem se, že některý z nich vyzkouším. Na tento bramborový koláč budete potřebovat:\n800g brambor 3 střední mrkve 1 menší cibuli 4 lžíce oleje 1 lžičku sušeného tymiánu 4 vejce 200ml smetany na šlehání 1 zakysanou smetanu 100g slaniny sůl, pepř 1. Brambory omyjeme, oloupeme, nakrájíme na kolečka a 6 minut povaříme v lehce osolené vodě. Brambory slijeme a necháme vychladnout. Mrkev oškrábeme a šikmo pokrájíme na podlouhlé plátky. Cibuli nasekáme a na dvou lžících oleje osmahneme, přidáme plátky mrkve, promícháme a několik minut dusíme. Okořeníme sušeným tymiánem.\n2. Předehřejeme si troubu na 200°C a formu vymažeme olejem.\n3. Vejce prošleháme se smetanou a zakysanou smetanou, solí a pepřem. Plátky slaniny nakrájíme na tenké proužky.\n4. Vyložíme dno i boky formy plátky brambor, lžící nebo naběračkou pokryjeme polovinou vaječné směsi, přidáme mrkev a zalijeme zbytkem směsi. Ozdobíme proužky slaniny a pečeme asi 35 minut.\nMoje tipy: Cibule není nikdy dost, takže bych klidně ještě aspoň jednu přidala :-). Mrkev se dá klidně zaměnit za plátky cukety nebo lilku. Brambory můžeme před pečením ještě okořenit majoránkou. A co se ke koláči skvěle hodí jako příloha? Přece nakládané okurky - s těma to nemá chybu :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/bramborovy-kolac-s-mrkvi/","summary":"\u003cp\u003eUž dlouho mě lákaly slané koláče a když jsem v Ona Dnes narazila na sbírku tematických receptů, rozhodla jsem se, že některý z nich vyzkouším. Na tento bramborový koláč budete potřebovat:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e800g brambor\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 střední mrkve\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 menší cibuli\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e4 lžíce oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžičku sušeného tymiánu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e4 vejce\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200ml smetany na šlehání\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 zakysanou smetanu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100g slaniny\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e1.\u003c/strong\u003e Brambory omyjeme, oloupeme, nakrájíme na kolečka a 6 minut povaříme v lehce osolené vodě. Brambory slijeme a necháme vychladnout. Mrkev oškrábeme a šikmo pokrájíme na podlouhlé plátky. Cibuli nasekáme a na dvou lžících oleje osmahneme, přidáme plátky mrkve, promícháme a několik minut dusíme. Okořeníme sušeným tymiánem.\u003c/p\u003e","title":"Bramborový koláč s mrkví"},{"content":"Tak už vás nebudu napínat. Myslím, že je načase dovyprávět, jak to dopadlo s naší snídaní v Montmartru a koneckonců i se zbytkem naší dovolené, protože ač jsme měli pocit, že už jsme v Paříži nejmíň měsíc, uteklo to všechno jako voda a najednou tu byl poslední den. A řekněme si na rovinu, že nezačal vůbec špatně :D. Po menším váhání jsme se nakonec rozhodli, že tu snídani riskneme a něco po osmé jsme se vydali dolů do mrňavoučké jídelny, kde bylo místo sotva pro 20 lidí. Usadili jsme se tedy k volnému stolku a čekali, co se bude dít. Brzo za námi přišla nějaká černoška a dala nám na výběr čaj, čokoládu nebo kávu a za chvíli už před námi stál tác s prima snídaní. S plným žaludkem jsme usoudili, že hotel André Gill nakonec vezmeme na milost - tedy za předpokladu, že nám tuto snídani nenaúčtují nazítří při odjezdu 8-).\nNaše bydlení v Montmartru\nPaříž už nám nabídla téměř všechno, co jsme si přáli vidět. Poslední památkou, která nám zbývala, byl samozřejmě Sacré Coeur, k němuž jsme hned po snídani zamířili. Pochopitelně jsme to zase vzali přes Place du Tertre :D. Přímo z tohoto náměstí se vchází k jednomu méně nápadnému kostelu, který je (doslova) zastíněn monumentálností Sacré Coeuru. Je to kostel Saint-Pierre-de-Montmartre s románskou věží a patří k jednomu z nejstarších v Paříži. Od něj jsme pak už pospíchali přímo k Sacré Coeuru, kde se už takhle poránu tlačily davy turistů. Naštěstí to ale nebylo tak zlé, jak jsem si představovala.\nRáno na Place du Tertre\nPaříž jako na dlani\nSacre Coeur\nKolem chrámu najdete opět spoustu hudebníků - třeba harfistu, který tu vyhrává jednu hitovku za druhou - žebráků a pouličních prodavačů čehokoliv. Čeho je v Montmartru opravdu přehršel, to jsou otravné děti/mládež žebrající peníze pro nějaký (beztak neexistující) fond. Poznáte je podle toho, že s sebou nosí tužku a desky, kam si jakože zapíšou vaše jméno a kolik jste přispěli. Najdete je i u Eiffelovky, ale tady v Montmartru jich je snad ještě víc. Nejvíc se nám na ně osvědčilo spustit na ně něco česky - pak většinou okamžitě dali pokoj :D. Jednou jsem na ně vybalila prozměnu \u0026ldquo;fuck off\u0026rdquo; a taky to zabralo 8-). Jindy jsme se zase bavili tím, že jsme je schválně okatě přehlíželi a koukali se s hrozným zaujetím po památkách :D. Tato finta bohužel nezafungovala na otravné černochy (sorry, Bohušu, ale tady už tvůj výrok o tom, že nésu rasista nemůžu použít :D), kteří na vás číhají dole v parku pod Sacre Coeurem, aby vám jakože \u0026ldquo;zadarmo\u0026rdquo; umotali náramek z bavlnek, jenže pak vás nepustí, dokud jim nedáte peníze na kafe :D. Vzhledem k tomu, že nás lapili poslední den, už jsme opravdu skoro žádná eura neměli (a i kdybysme měli, těmhle bych je tedy určitě nedala), ale měla jsem co dělat, abych Péťu zachránila z jejich spárů 8-).\nSacre Coeur je snad jediné místo v Paříži, kde mají problém s focením v interiéru, a nepustí vás dovnitř, dokud si foťák neschováte do brašny. Byl to také jediný kostel, který jsme navštívili, když zrovna probíhala mše. Po povinných fotkách před chrámem, kde jsme se dali do řeči s nějakým týpkem ze Sydney, který měl úplně stejný foťák jako my, jsme radši rychle prchali zpátky do klidnějších uliček Montmartru, plných obchůdků se suvenýry a galerií. Zde jsme ulovili báječný retro plakátek se zrzavou dívkou, kterou jsem tam za euro pade nemohla nechat - úplně jsem ji viděla, jak nám visí na záchodě :D. Aby to Péťovi nebylo líto, vybral si také jeden, upoutávající na Moulin Rouge 8-).\nDopoledne v Montmartru uteklo jak voda a my už měli jenom jedno jediné přání - poslední gurmánský zážitek, zato v pravé francouzské restauraci! V obou průvodcích se svorně shodli na tom, že nejlepší francouzská restaurace pro turistu, který nemá neomezený rozpočet, je Chartier - nacházející se asi na půl cesty mezi našim hotelem a Louvrem, což nebylo nijak daleko, takže jsme vyrazili pěšky. Restaurace je poměrně nenápadně skryta a náhodný kolemjdoucí by ji nejspíš minul bez povšimnutí, interiér ale vypadá opravdu hezky a stylově. Péťa už několik dnů dopředu uvažoval, že vyzkouší šneky, ale na poslední chvíli vyměknul, a tak jsme si jako předkrm dali paštiku z husích jater a vynikající avokádo s krevetí omáčkou. Můžu říct, že předkrm mi z celé návštěvy restaurace přišel nejvíc \u0026ldquo;francouzský\u0026rdquo; :D, protože pak jsme si objednali kuře a jehněčí (jídelní lístek byl celý ve francouzštině, takže jsme se báli experimentovat) a to bylo sice dobré, ale jinak úplně obyčejné. Každopádně zážitek to byl skvělý, číšníci kmitali a my si to moc užívali :-). Po jídle jsme ještě využili místní wifi (na hotelu bychom za ni museli platit) a napsali také několik pohledů. Chartier určitě můžu doporučit - obsluha byla velmi milá, najedli jsme se dosyta a opravdu to tam nebylo drahé.\nChartier\nKdyž jsme vylezli z restaurace, bylo ještě krásně a slunečno, a tak jsme se vydali na procházku směrem k nedaleké nákupní galerii La Fayette, o které můžu říct, že je tím nejvíc nóbl obchoďákem, ve kterém jsem kdy byla :D. Každopádně jsme se zde nezdrželi moc dlouho, protože mě nebaví chodit po obchodě, kde si nemůžu nic koupit :D. Péťa byl ze všech těch hadříků taky brzo unavený, ačkoliv když jsme došli do patra se spodním prádlem, poněkud pookřál :D. Nakonec nás nejvíce zaujalo přízemí, ve kterém se nachází oddělení potravin. Všechny ty dortíčky, makronky, čerstvé pečivo\u0026hellip; bylo to zkrátka jedno velké sladké zlo, zvlášť když jsme se v Chartieru vzdali zákusku ve prospěch předkrmu! Naši pozornost upoutalo také oddělení s alkoholem, kde jsme našlapovali téměř po špičkách, neboť ani naše cestovní pojistka nebyla neomezená. Vždycky si říkám, jestli se najde nějaký blázen, který si koupí víno ročníku 1945 za 7000 euro :D\u0026hellip; Nakonec jsme si špetku luxusu dopřáli i my 8-). Chňapli jsme nejlevnější víno za 3 eura, s nímž jsme si hodlali zpříjemnit poslední večer. Sice za 3 eura, ale chápejte, víno z La Fayette - kdo to může říct :D\u0026hellip;sice mi z něj pak bylo pěkně blbě, ale uznejte, že takhle nóbl víno se nezvrací každý den 8-).\nCestou k La Fayette\nMetrem jsme pak dojeli zpátky k Abbesses a šli jsme si konečně ulovit naši první francouzskou kešku u zdi lásky. V parku se nachází i dětské hřiště a zrovna bylo plné mudlů, nicméně jsme brzy zjistili, že místní babičky dohlížející na vnoučata už kešku dobře znají a rády nám napověděly :D\u0026hellip; U zdi jsme opět strávili příjemný čas pozorováním, jak děti honí holoubátka. Stali jsme se také svědky milostného vzplanutí malé černošské holčičky, která políbila nějakého chlapečka, což její tatínek nadšeně dokumentoval na foťák :D.\nNež jsme se nadáli, byl tu večer - a co jiného chcete dělat poslední večer na Montmartru, než vyrazit k Moulin Rouge a prolézt nějaké ty nemravné obchody ;-)? Náš starý známý černoch-sympaťák sedící na recepci po nás šibalsky pomrkával a vyptával se, kam máme namířeno\u0026hellip; asi je tu zvyklý na ledacos :D. Pravdou je, že v noci to tady skutečně žije. Od Pigalle až k Moulin Rouge se rozsvítí dlouhá řada šantánů, kýčařství a sexshopů, kavárny jsou plné lidí a ulice stejně tak. Červený mlýn se točí jako o život a ochotně pózuje turistům. Jeden večer vám tu ale zaručeně bude stačit - na mě tu bylo živo až až. Krom těch nemravných výloh tady nic moc k vidění není, takže jsme nakonec brzo dali přednost našemu klidnému hotelovému pokoji.\nVečer to tu žije!\nJe libo apartní obleček ;)?\nLegenda Moulin Rouge\nUlička neřesti\nNa poslední dopoledne už jsme si naplánovali pouze tradiční dovolenkový program - odeslání pohledů a vybírání suvenýrů. Ráno jsme zahájili nákupem lahodného pečiva z pekárny u hotelu a snídaní - jak jinak - u zdi lásky :-). Poté jsme se opět vydali do centra dění - nahoru na Place du Tertre a k Sacre Coeuru. V jednom obchůdku jsme si vybrali dva malé obrázky do ložnice (byli jsme strašně nerozhodní, takže nám vybírání zabralo asi dvě hodiny :D), chvíli jsme poseděli v parku pod chrámem a bavili se pochybnými černošskými prodejci, kteří zde nabízejí své stoprocentně fejkové zboží :D. Taky se záhy zdekovali, zabalili zboží do pytlů a prchali pryč, jakmile dostali avízo, že se blíží policejní hlídka. Nakonec jsme ještě nakoupili v Carrefouru nějaké jídlo a pití na cestu a rodině nějaké dobroty, a byl nejvyšší čas vyzvednout si na hotelu batohy a vydat se pomalu na nádraží.\nRozloučení s Paříží\nCesta Student Agency domů by vydala na samostatnou kapitolu, ale nač kazit pozitivní dojem :D. Někteří už slyšeli, že pokud jsem na dovolené prohlašovala, že nésu rasista, při zpáteční cestě jsem si opět připomněla, že su z Čech a tady u nás je kvůli zvýšenému výskytu jisté nejmenované menšiny rasista prakticky každý. Vězte, že za naše peníze, kterými náš stát tuto nejmenovanou menšinu krmí, si pětičlenná rodina vyrazila na dovolenou do Paříže. Nezbývá, než poděkovat společnosti Student Agency za poskytnutá sluchátka, časopisy a romantické komedie, které učinily celou cestu mnohem snesitelnější. Doufám, že slečně stevardce pak zaplatili hodinu s psychoterapeutem 8-).\nCo říct na závěr? Paříž byla krásnou tečkou za prázdninami a budeme na ni dlouho vzpomínat a vracet se do jejích uliček při prohlížení té hromady fotek, které jsme si přivezli. Lidé, s kterými jsme se setkali, byli v naprosté většině případů moc milí, ochotní pomoct a nebyl problém domluvit se angličtinou. Večer cestou z Verssailes, kdy jsme k Formuli přicházeli z opačné strany než normálně a nebyli jsme si jistí směrem, nám dokonce nabídla svou pomoc milá francouzská babička. Určitě je prima mít s sebou někoho, kdo Paříž zná a umí aspoň trochu francouzsky. Strašně jsem litovala, že ten jazyk neumím a ráda bych tento nedostatek ještě dohnala, protože se mi francouzština moc líbí a lidé jsou tu komunikativní, takže je tu spousta příležitostí si ji procvičit. Do příště to třeba dopiluju a rozšířím svou dosud chabou slovní zásobu :D. Tak Au Revoir! Snad se zase někdy shledáme :-)\u0026hellip;\nSacre Coeur a my\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/au-revoir-ville-damour/","summary":"\u003cp\u003eTak už vás nebudu napínat. Myslím, že je načase dovyprávět, jak to dopadlo s naší snídaní v Montmartru a koneckonců i se zbytkem naší dovolené, protože ač jsme měli pocit, že už jsme v Paříži nejmíň měsíc, uteklo to všechno jako voda a najednou tu byl poslední den. A řekněme si na rovinu, že nezačal vůbec špatně :D. Po menším váhání jsme se nakonec rozhodli, že tu snídani riskneme a něco po osmé jsme se vydali dolů do mrňavoučké jídelny, kde bylo místo sotva pro 20 lidí. Usadili jsme se tedy k volnému stolku a čekali, co se bude dít. Brzo za námi přišla nějaká černoška a dala nám na výběr čaj, čokoládu nebo kávu a za chvíli už před námi stál tác s prima snídaní. S plným žaludkem jsme usoudili, že hotel André Gill nakonec vezmeme na milost - tedy za předpokladu, že nám tuto snídani nenaúčtují nazítří při odjezdu 8-).\u003c/p\u003e","title":"Au Revoir, ville d'amour"},{"content":"Ve středu navečer jsme vyrazili ještě jednou do Louvru, protože při naší poslední návštěvě jsme stihli sotva zlomek toho, co bychom rádi viděli. Vyjížděli jsme ze stanice metra Abbesses, která je proslulá svým slavným secesním vchodem. Krom toho se však tato zastávka může pyšnit další zajímavou kuriozitou. Na pařížském metru mě překvapilo, že vlastně není nijak zvlášť hluboko pod zemí. U této zastávky je to však jinak, protože je položena už poměrně vysoko a chcete-li se dostat dolů, čeká vás dlouhá cesta po točitém schodišti (eskalátory nečekejte 8-)). Dolů to jde ještě celkem lehce, ale v opačném směru je to skutečně jen pro fyzicky zdatné jedince. Pokud se mezi ně nepočítáte, máte ještě jednu možnost a tou je obrovský výtah, který pojme, pokud si dobře vzpomínám, takových 50 lidí. Je to docela nepříjemná tlačenice, ale nejspíš je to stále lepší, než šlapat pěšky :D\u0026hellip;\nAbbesses\nCestou do Louvru jsme se opět na chvíli zastavili v překrásných Tuilerijských zahradách a nastavili tvář ospalému slunci. Pařížské parky se mi strašně líbily - bylo příjemné vidět, že i tak hektické město se dokáže na chvíli zastavit a odpočívat. V každém parku je spousta míst k sezení, často jsme ale viděli Francouze válet se jen tak na zemi v trávě. Kolikrát to vypadalo, že si jen na chvíli odskočili z práce :D. Martova pole a park před Lucemburskými zahradami byly zase plné studentů (kteří zde evidentně hodně holdují marihuaně 8-)), ale také maminek s dětmi. Na parcích mi vadila jediná věc, o které už jsem se tady na blogu zmínila v jiné rubrice - a sice všudypřítomný písek a prach. Stačilo udělat pár kroků a měli jsme okamžitě příšerně špinavé a zaprášené boty - brzy jsem si na to zvykla a přestala to řešit, ale i tak jsem každý večer strávila pucováním :D\nPojďme ale konečně znovu do Louvru! Poučeni minulou zkušeností, dali jsme si tentokrát opravdu pozor na otevírací hodiny 8-). Nejprve jsme zamířili do prvního patra křídla Richelieu, kde se nacházejí honosné komnaty Napoleona III. Po této \u0026ldquo;zámecké\u0026rdquo; prohlídce, která byla (jak jinak) velmi rozsáhlá a únavná, jsme zatoužili po italských sochách, neboť jsme se tu do jedné minule zamilovali a oběma nám nedala spát :D. Protože Louvre je pravým bludištěm, nebyli jsme si úplně jistí, kde naši sochu hledat. Napřed jsme zabloudili do špatného patra křídla Denon, kde jsme si alespoň prohlédli italské a španělské sochy z 11.-15. století, povětšinou s křesťanskými motivy, a teprve pak jsme přišli na to, že musíme ještě o patro výš.\nV této části jsme strávili hodně času a ten, který nám ještě zbýval, jsme pak věnovali křídlu Sully a dílům Antiky a starověkého Egypta, kde jsme naši návštěvu zakončili. V tu chvíli už jsme byli opravdu hodně unavení a téměř jsme necítili nohy. Stihli jsme ale vpodstatě všechno, co jsme si přáli vidět :-).\nKdo by si neplácnul :D?\nDalší italská krasavice\nPsyche and Cupid\nMilská Venuše\nA dostáváme se do Egypta\u0026hellip;\nSocha Ramesse II.\nHieroglyfy\nV tuhle chvíli už bychom si taky rádi sedli :D\u0026hellip;\nMezitím už se venku setmělo, takže jsme konečně mohli pořídit i několik působivých nočních fotek osvíceného Louvru.\nZávěr dne provázelo ještě několik kuriózních okamžiků. Cestou z muzea jsme se zastavili v Carrefouru na Pigalle pro něco k večeři a byli jsme docela šokovaní zjištěním, že po 9.hodině je zde zakázán prodej alkoholu :D. My tedy ten večer neměli v plánu pít, ale stejně nás to překvapilo - asi tak, jako návštěvní řád vyvěšený na hotelovém pokoji, který konzumaci alkoholu v hotelu rovněž zakazoval - na to jsme se jim ale samozřejmě další večer vykašlali 8-).\nMusím říct, že přes den se mi Montmartre líbil víc. Jakmile se setmělo, začaly se tu trousit pochybné partičky a gangy sestávající především z černochů. Jak by řekl můj oblíbený filmový hrdina Bohuš - \u0026ldquo;Hoši nic ve zlém, já nésu žádné rasista - pro mě cigán jako černoch.\u0026rdquo; :D, ale klidu vám to nepřidá, zvlášť pokud takový gang potkáte zrovna ve slepé uličce, kde máte svůj hotel. Vyšší koncentraci partiček jsme nakonec přisoudili tomu, že hned za rohem se nacházelo několik klubů, před kterými se také hojně srocovaly.\nNa hotelu nás čekalo poslední překvapení dne - na recepci tentokrát neseděla ta protivná ženská, co nás ubytovávala, ale sympatický mladý černoch. Zajímalo nás, jestli je tady na hotelu možnost snídaně. Při rezervaci jsme na nic takového nenarazili, ale při pročítání zkušeností na netu se o snídani cosi psalo, tak jsem se rozhodla, že se zeptám. Černoch pravil, že možnost snídaně tu je a zeptal se nás, jaký jsme pokoj a jestli jsme za ni platili. Usoudili jsme, že tím pádem máme smůlu, protože snídaně v ceně není, řekli jsme, že neplatili a chystali se jít do pokoje. Když v tom nás černoch překvapil. Spiklenecky na nás mrknul a pravil, že teda pšššt, ale zapíše nás do knihy, jako že jsme to zaplatili a zítra ráno si můžeme přijít sem dolů na snídani. Byli jsme dost překvapení a nevěděli jsme, jestli to myslí vážně nebo ne. Vypadalo to ale, že asi jo a navíc jsme viděli, že cosi do té knihy skutečně zapisuje. Dost jsme přemýšleli, jestli na tu snídani skutečně půjdeme a jestli to není nějaká léčka. Nakonec jsme šli :-). A o tom, jak to dopadlo, zase příště. (Hehe, dneska to teda končí fakt napínavě, co :D?)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nocni-louvre/","summary":"\u003cp\u003eVe středu navečer jsme vyrazili ještě jednou do Louvru, protože při naší poslední návštěvě jsme stihli sotva zlomek toho, co bychom rádi viděli. Vyjížděli jsme ze stanice metra Abbesses, která je proslulá svým slavným secesním vchodem. Krom toho se však tato zastávka může pyšnit další zajímavou kuriozitou. Na pařížském metru mě překvapilo, že vlastně není nijak zvlášť hluboko pod zemí. U této zastávky je to však jinak, protože je položena už poměrně vysoko a chcete-li se dostat dolů, čeká vás dlouhá cesta po točitém schodišti (eskalátory nečekejte 8-)). Dolů to jde ještě celkem lehce, ale v opačném směru je to skutečně jen pro fyzicky zdatné jedince. Pokud se mezi ně nepočítáte, máte ještě jednu možnost a tou je obrovský výtah, který pojme, pokud si dobře vzpomínám, takových 50 lidí. Je to docela nepříjemná tlačenice, ale nejspíš je to stále lepší, než šlapat pěšky :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Noční Louvre"},{"content":"Mým dalším příspěvkem do čtenářské rubriky bude krátká novela Snídaně u Tiffanyho. O tom, že se skutečně jedná o dílko nevelkého rozsahu, svědčí i fakt, že jsem dobrou půlku knížky stihla přečíst v čekárně u zubaře :D. Možná i tento negativní start zapříčinil, že se mi novela nijak zvlášť nelíbila. Pokud navíc znáte stejnojmenný film s božskou Audrey Hepburn, jistě mi dáte za pravdu, že takový výkon se jen těžko překonává. Filmová Snídaně u Tiffanyho je zábavná a má spád, který jsem já osobně v knížce postrádala.\nVypravěčem příběhu je mladý spisovatel, který se přistěhuje do New Yorku, kde potkává Holly Golightlyovou, mladou a ambiciózní ženu lehčích mravů, která, byť působí naivně, je dostatečně vychytralá, aby díky svým půvabům vždy dosáhla toho, co si zrovna zamane. Literární Holly není moc sympatická postava, v jejím chování se však odráží neradostné dětství, které prožila jako sirotek protloukáním se spolu se svým bratrem Fredem po americkém venkově. Příběh je tak krátký, že se bojím prozradit cokoliv z děje, abych neprokecla pointu 8-) .\nNejvíc mě na knížce každopádně zklamal závěr, který se od toho filmového podstatně liší. Samozřejmě pokud netrváte na happy endu, možná se vám líbit bude. Nicméně já a 99 ochránců zvířat ze 100 dáváme přednost šťastnému konci se šťastným kocourem :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/truman-capote-snidane-u-tiffanyho/","summary":"\u003cp\u003eMým dalším příspěvkem do čtenářské rubriky bude krátká novela \u003cem\u003eSnídaně u Tiffanyho\u003c/em\u003e. O tom, že se skutečně jedná o dílko nevelkého rozsahu, svědčí i fakt, že jsem dobrou půlku knížky stihla přečíst v čekárně u zubaře :D. Možná i tento negativní start zapříčinil, že se mi novela nijak zvlášť nelíbila. Pokud navíc znáte stejnojmenný film s božskou Audrey Hepburn, jistě mi dáte za pravdu, že takový výkon se jen těžko překonává. Filmová \u003cem\u003eSnídaně u Tiffanyho\u003c/em\u003e je zábavná a má spád, který jsem já osobně v knížce postrádala.\u003c/p\u003e","title":"Truman Capote - Snídaně u Tiffanyho"},{"content":"Ve středu jsme dali našemu bydlení ve Formuli sbohem, sbalili si batohy a vyrazili na poslední 3 dny naší dovolené do Montmartru. Loučili jsme se i s naší oblíbenou pekárnou, kde už si nás za těch pár dnů stačili zapamatovat :-). Po poslední snídani jsme tedy zamířili na metro a vydali se vstříc novým zážitkům.\nPokoj ve Formuli\n\u0026ldquo;Naše\u0026rdquo; pekárnička :-)\nMetro nás vyplivnulo přímo na náměstí Pigalle. Rychle jsme se zorientovali a vydali se hledat náš hotel André Gill. Od zastávky metra to bylo opravdu kousíček. Náš hotel se nacházel v mrňavé zapadlé slepé uličce a přestože měl na dveřích vylepeno, jaká různá ocenění kde získal, nás na první pohled zrovna neohromil. Na recepci nás vítaly dvě obrovské chundelaté kočky (nechaly se hned ochotně hladit a vrněly :-)) a mladá ne příliš příjemná ženská, která nás hned na úvod dostala tím, že ceny za ubytování uvedené na stránkách jsou bez DPH, takže budeme muset platit ještě pár euro navíc. Nevypsala nám ani žádný doklad o tom, že jsme to zaplatili a nad naším dotazem jen mávnula rukou, že je to oukej, že to má zapsané v knize. Ubytovat jsme se mohli až po druhé hodině, a protože bylo teprve 12, rozhodli jsme se vyrazit na ty 2 hodiny někam ven. Batohy jsme si naštěstí mohli nechat na hotelu. Radši jsme si ale samozřejmě všechny cennosti vzali s sebou, protože zatím v nás tenhle hotel ani jeho personál moc důvěry nevzbuzoval\u0026hellip;\nVrátili jsme se zpátky na Pigalle a porvé se prošli onou nemravnou uličkou plnou sexshopů, barů a podobných pochybných podniků tvářících se za denního světla zcela nevinně O:-). Naše první kroky samozřejmě nevedly nikam jinam, než k věhlasnému Moulin Rouge. Usoudili jsme ale, že bude lepší vrátit se sem večer, až to tu bude mít tu pravou atmosféru.\nMoulin Rouge\nPřinutila jsem Péťu, abychom se šli podívat alespoň na jeden pařížský hřbitov - a ten v Montmartru byl myslím dobrou volbou, protože je opravdu zajímavý a fotogenický. Pařížané si docela potrpí na okázalé hrobky, až mi to někdy přišlo přehnané. Tím, co turisty přivádí na pařížské hřbitovy, jsou především slavná jména těch, kteří zde spočívají. Zrovna v Montmartru je jich poměrně dost. Hned u vchodu najdete přehlednou mapku, ve které jsou zakresleny všechny hroby, které by vás mohly zajímat. Mě zajímala především ta literární jména jako Stendhal nebo Heinrich Heine, u jehož hrobu mi Péťa procítěně zarecitoval Lorelei \u0026lt;3 ! Za zmínku stojí také hrob Émila Zoly - tedy bývalý, neboť jak víte z minulého příspěvku, dostalo se mu té pocty být zařazen mezi velikány, kteří odpočívají v Pantheonu.\nÉmile Zola\nStendhal\nHřbitov v Montmartru\nHeinrich Heine\nPo prohlídce hřbitova už byl pomalu čas vrátit se na hotel a ubytovat se. Nakoupili jsme si nějaké jídlo a vraceli se malebnými uličkami Montmartru zpátky k našemu novému hotelu. Dostali jsme pokoj v prvním patře a hned na úvod se dostavil znovu šok. První patro bylo totiž plné zedníků, kteří pravděpodobně zrovna prováděli rekonstrukci několika pokojů - bylo cítit, že se tam minimálně maluje. Naštěstí jsme neměli v plánu se na hotelu moc zdržovat, ale i tak to ten počáteční negativní dojem z tohoto místa jen umocnilo.\nPokojík sám o sobě byl ale hezký, i když poměrně tmavý. Těžké červené závěsy a celkově růžovo-červené barevné ladění pokoje působily docela retro. Koupelna byla opravdu miniaturní, půlku prostoru navíc ještě zabíral bidet, nebezpečně se hýbající, kdykoliv jste do něj zavadili nohou. Na druhou stranu ale všude bylo čisto, a tak nebyl důvod si stěžovat. Nezdrželi jsme se dlouho a jen co jsme se najedli, vyrazili jsme zase ven prozkoumávat další zákoutí této svérázné čtvrti.\nNevýhodou Montmartru je to, že musíte pořád do kopce :D\u0026hellip; Na druhou stranu je ale malý a není problém prochodit jej křížem krážem za jedno odpoledne. My jsme se však \u0026ldquo;zasekli\u0026rdquo; na Place du Tertre, které jsme obšeli asi třikrát kolem dokola a zas a znova si prohlíželi \u0026ldquo;umělce\u0026rdquo; při práci. Samozřejmě je tu spousta kýčařů, především těch, co malují portréty, ale některá dílka se nám naopak líbila moc. Na Place du Tertre jsme strávili každý den moře času, až si nás tam už někteří museli pamatovat :D.\nDalším zajímavým zákoutím Montmartru, které jsme si oblíbili natolik, že jsme k němu chodili den co den, byl parčík za zastávkou metra Abbesses. Na tomto místě se nachází veliká zeď pokrytá modrými kachličkami. Ty jsou pomalované nápisy \u0026ldquo;Miluji tě\u0026rdquo; ve všech možných světových jazycích. Chvíli nám trvalo, než jsme v té změti našli nápis v češtině, ale byl tam :-)!\nAj lav jů\nZeď lásky :)\nNa večer jsme měli v plánu také druhou návštěvu Louvru, ale protože dojmy, které jsme si přinesli, by vydaly ještě na dlouhé vyprávění, věnuji i tomuto muzeu samostatný článek :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/montmartre/","summary":"\u003cp\u003eVe středu jsme dali našemu bydlení ve Formuli sbohem, sbalili si batohy a vyrazili na poslední 3 dny naší dovolené do Montmartru. Loučili jsme se i s naší oblíbenou pekárnou, kde už si nás za těch pár dnů stačili zapamatovat :-). Po poslední snídani jsme tedy zamířili na metro a vydali se vstříc novým zážitkům.\u003c/p\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"montmartre-01.jpg\"\n         alt=\"Pokoj ve Formuli\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003ePokoj ve Formuli\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"montmartre-02.jpg\"\n         alt=\"\u0026#34;Naše\u0026#34; pekárnička :-)\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003e\u0026ldquo;Naše\u0026rdquo; pekárnička :-)\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cp\u003eMetro nás vyplivnulo přímo na náměstí Pigalle. Rychle jsme se zorientovali a vydali se hledat náš hotel André Gill. Od zastávky metra to bylo opravdu kousíček. Náš hotel se nacházel v mrňavé zapadlé slepé uličce a přestože měl na dveřích vylepeno, jaká různá ocenění kde získal, nás na první pohled zrovna neohromil. Na recepci nás vítaly dvě obrovské chundelaté kočky (nechaly se hned ochotně hladit a vrněly :-)) a mladá ne příliš příjemná ženská, která nás hned na úvod dostala tím, že ceny za ubytování uvedené na stránkách jsou bez DPH, takže budeme muset platit ještě pár euro navíc. Nevypsala nám ani žádný doklad o tom, že jsme to zaplatili a nad naším dotazem jen mávnula rukou, že je to oukej, že to má zapsané v knize. Ubytovat jsme se mohli až po druhé hodině, a protože bylo teprve 12, rozhodli jsme se vyrazit na ty 2 hodiny někam ven. Batohy jsme si naštěstí mohli nechat na hotelu. Radši jsme si ale samozřejmě všechny cennosti vzali s sebou, protože zatím v nás tenhle hotel ani jeho personál moc důvěry nevzbuzoval\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Montmartre"},{"content":"Ve snaze dostát svému předsevzetí a číst víc odnesla jsem si z knihovny plnou náruč knih menšího formátu. Dva roky spolu jsem objevila mezi novinkami a přibrala spíš do počtu, neboť ani tato kniha se neřadí mezi nejtlustší. Čekala jsem spíš bulvár, neboť půlka knihy je tvořena sloupky Alex Doležalové pro časopis Style, v nichž popisuje peripetie prvních dvou let společného soužití se svým (teď už ex) manželem JXD, proslulým jako redaktor Reflexu a milovník marihuany. Druhou půlku knihy pak tvoří reakce JXD na tyto sloupky a jeho postřehy na dané téma, což vytváří zajímavou konfrontaci mužského a ženského pohledu na věc.\nPo první poměrně naturalistické kapitole, psané Alex, jsem měla nutkání knihu znechuceně odložit, neboť některé věci vědět prostě opravdu nepotřebuju 8-)\u0026hellip; Nakonec jsem se rozhodla, že tomu dám ještě šanci, a další kapitoly už mě tolik nepobouřily. Ne všechny se nutně točí kolem manželství a sexu, leckdy zabíhají i k jiným (vážnějším a zajímavějším) tématům, aktuálnímu dění ve společnosti, aby nakonec skončily u pradávného střetu světů mužů a žen. A pravda je, že některé postřehy JXD o ženském smýšlení mě fakt pobavily a trefily hřebíček na hlavičku. Nevím, čím to je, že v psaném projevu se působí tak inteligentně, ale když ho člověk vidí někde v televizi, radši přepíná :D\u0026hellip;\nNo nic, no. Dva roky spolu asi nebude knížkou, kterou byste si nutně museli přečíst, ale jako doplněk k poslednímu slunečnému dopoledni na balkoně nebyla úplně špatná. Jinak pokud trochu čtete Reflex (nebo bulvár :D), asi už víte, že o moc dýl než ty dva roky jim to manželství nevydrželo (čemuž se po přečtení jejich knihy ani moc nedivím)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/alex-hrouzkova-dolezalova-jiri-x-dolezal-dva-roky-spolu/","summary":"\u003cp\u003eVe snaze dostát svému předsevzetí a číst víc odnesla jsem si z knihovny plnou náruč knih menšího formátu. \u003cem\u003eDva roky spolu\u003c/em\u003e jsem objevila mezi novinkami a přibrala spíš do počtu, neboť ani tato kniha se neřadí mezi nejtlustší. Čekala jsem spíš bulvár, neboť půlka knihy je tvořena sloupky Alex Doležalové pro časopis Style, v nichž popisuje peripetie prvních dvou let společného soužití se svým (teď už ex) manželem JXD, proslulým jako redaktor Reflexu a milovník marihuany. Druhou půlku knihy pak tvoří reakce JXD na tyto sloupky a jeho postřehy na dané téma, což vytváří zajímavou konfrontaci mužského a ženského pohledu na věc.\u003c/p\u003e","title":"Alex Hrouzková Doležalová, Jiří X. Doležal - Dva roky spolu"},{"content":"Následující den se dosud příznivé počasí trochu pokazilo a už ráno se dalo do deště. Nám to ale nevadilo. Seděli jsme si v \u0026ldquo;naší\u0026rdquo; pekárničce, před sebou voňavou kávu a jablečnou kapsu, a kapky deště za oknem byly jen příjemnou kulisou tohoto ospalého rána. Než jsme dosnídali, mraky na obloze se zase na nějakou chvíli umoudřily a my se tak dostali k metru suchou nohou.\nLa Défense\nPro tento den jsme měli v plánu navštívit moderní \u0026ldquo;mrakodrapovou\u0026rdquo; čtvrť La Défense. Nasedli jsme tedy na linku 1 a jeli až na konečnou. Měli jsme docela problém se z této zastávky vymotat, protože to tam bylo strašně veliké, chaotické a neoznačené. Nakonec jsme zabloudili do asi největšího nákupního centra, jaké jsem kdy viděla :D, a po této zacházce se nakonec nečekaně zjevili přímo pod Grande Arche. Mně osobně se La Défense asi víc líbilo z dálky, ale je pravda, že za lepšího počasí bych to třeba hodnotila jinak. Takhle v dešti jsme toho v této čtvrti moc dělat nemohli. Chvíli jsme se procházeli pod Grande Arche a fotili, ale nakonec jsme usoudili, že bude lepší vymyslet si program někde v suchu. Vydali jsme se tedy zpátky do nákupního centra, prošli si pár obchodů a skončili v Monoprixu, kde jsme si koupili bagetu k obědu :-). Pak jsme ještě zavítali do jednoho úžasného obchůdku s domácí dekorací (tuším, že se jmenoval Maison du Monde) a chvíli se tam rozplývali nad krásnýma lampičkama a dalšíma doplňkama do bytu :-).\nPrší prší\u0026hellip;\nGrande Arche\nUsoudili jsme, že dnešní počasí je jako stvořené pro návštěvu Pantheonu, který jsme zatím stihli omrknout pouze zvenčí při naší první procházce Paříží. Naše další kroky tedy vedly na místo posledního odpočinku řady slavných francouzských velikánů. Protože v Pantheonu tou dobou právě probíhala výstava o Jeanu Jacquesovi Rousseau, zavítali jsme i na ni.\nV Pantheonu\nPéťa a Pantheon\nFoucaultovo kyvadlo\nZatímco Péťa byl fascinován Foucaultovým kyvadlem, já už se nemohla dočkat, až se půjdeme podívat dolů do hrobky 8-)\u0026hellip; Musím ale říct, že v tomto směru mě Pantheon trochu zklamal - krypta je chladná a ponurá a všechny hrobky jsou v podstatě stejné. No, asi jsem čekala u hrobů Voltaira, Victora Huga nebo Émila Zoly něco honosnějšího 8-)\u0026hellip;\nKrypta\nTak či tak jsme v Pantehonu strávili spoustu času a když jsme konečně vyšli zpátky ven na denní světlo, bylo po dešti. Z toho jsme měli velkou radost, protože naše další plány už se opět měly odehrávat pod širým nebem - čekala nás ještě cesta k Bastile a na Vogézské náměstí. Obojí se nachází nedaleko od Pantheonu a bez problémů jsme se zvládli přemístit pěšky. Bastila mě opět nijak nenadchnula - jednak proto, že ona gigantická pevnost, ve své době jedna z největších v Evropě, která později sloužila jako vězení, už je dávno ta tam. Na jejím místě dnes stojí budova opery. Nenajdete tu ani žádný památník, který by připomínal události roku 1789. Sloup se sochou Svobody nepřipomíná dobytí Bastily, ale červencovou revoluci z roku 1830, která vynesla na francouzský trůn orleánského vévodu Ludvíka Filipa. Dnešní náměstí Bastily zkrátka není ničím zajímavé a ani my jsme se tam proto dlouho nezdrželi.\nNáměstí Bastily\nTo náměstí Place des Vosges, kam jsme zamířili hned vzápětí, je považováno za jedno z vůbec nejkrásnějších v Paříži! Když se před námi objevilo, museli jsme s autorem tohoto výroku vduchu souhlasit. Toto místo je neprávem turistickými průvodci poněkud opomíjené, ale když se před vámi náhle vyloupne, ocitnete se rázem jakoby v jiném světě. Možná i díky tomu, že je na první pohled dobře ukryto a nedoléhá sem ruch z hlavní ulice svatého Antonína, možná také proto, že jsme sem zavítali až navečer a náměstí bylo liduprázdné, dýchla na nás atmosféra staré Paříže.\nPlace des Vosges\nJedno z nejkrásnějších pařížských náměstí\nPlace des Vosges (za celou dovolenou jsme zanic na světě nepřišli na to, jak se to vlastně vyslovuje :D) zdobí krásný park s fontánami, milovníci literatury se v něm však dlouho nezdrží a běží hledat dům číslo 6, kde strávil 15 let svého života spisovatel Victor Hugo. Dnes v tomto domě najdete Hugovo muzeum.\nV parku\nDům Victora Huga\nZ Vogézského náměstí nás nakonec vyhnala zima, takže jsme zvolili již tradiční program - nákup v Monoprixu a večerní siestu se sýrem a lahví vína :-). Čekala nás také poslední noc ve Formuli a na druhý den stěhování do Montmartru, na který už jsme se strašně těšili.\nPodvečer\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/dest-v-defense/","summary":"\u003cp\u003eNásledující den se dosud příznivé počasí trochu pokazilo a už ráno se dalo do deště. Nám to ale nevadilo. Seděli jsme si v \u0026ldquo;naší\u0026rdquo; pekárničce, před sebou voňavou kávu a jablečnou kapsu, a kapky deště za oknem byly jen příjemnou kulisou tohoto ospalého rána. Než jsme dosnídali, mraky na obloze se zase na nějakou chvíli umoudřily a my se tak dostali k metru suchou nohou.\u003c/p\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"dest-v-defense-01.jpg\"\n         alt=\"La Défense\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eLa Défense\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cp\u003ePro tento den jsme měli v plánu navštívit moderní \u0026ldquo;mrakodrapovou\u0026rdquo; čtvrť La Défense. Nasedli jsme tedy na linku 1 a jeli až na konečnou. Měli jsme docela problém se z této zastávky vymotat, protože to tam bylo strašně veliké, chaotické a neoznačené. Nakonec jsme zabloudili do asi největšího nákupního centra, jaké jsem kdy viděla :D, a po této zacházce se nakonec nečekaně zjevili přímo pod Grande Arche. Mně osobně se La Défense asi víc líbilo z dálky, ale je pravda, že za lepšího počasí bych to třeba hodnotila jinak. Takhle v dešti jsme toho v této čtvrti moc dělat nemohli. Chvíli jsme se procházeli pod Grande Arche a fotili, ale nakonec jsme usoudili, že bude lepší vymyslet si program někde v suchu. Vydali jsme se tedy zpátky do nákupního centra, prošli si pár obchodů a skončili v Monoprixu, kde jsme si koupili bagetu k obědu :-). Pak jsme ještě zavítali do jednoho úžasného obchůdku s domácí dekorací (tuším, že se jmenoval Maison du Monde) a chvíli se tam rozplývali nad krásnýma lampičkama a dalšíma doplňkama do bytu :-).\u003c/p\u003e","title":"Déšť v Défense"},{"content":"Pátý den naší dovolené jsme se rozhodli strávit procházkou po profláknuté turistické trase Vítězný oblouk - Champs Elysée - Tuilerijské zahrady - Louvre. Ještě předtím nás ale čekal další pravý francouzský zážitek. Ráno jsme se cestou na metro zastavili v jedné z těch úžasných malých pekárniček, kde obsluhovala sympatická paní s červenou rtěnkou, a koupili jsme si tam k snídani 2 obrovské hrozinkové šneky. Péťa vytasil svou francouzštinu a za chvíli už jsme seděli venku na lavičce a baštili. Takovou dobrotou bych chtěla začínat každé ráno :-)! Rozhodli jsme se, že odteď tedy už žádná snídaně ze supermarketu, ale jedině čerstvé pečivo z pekárny téhle stylové Francouzky.\nArc de Triomphe\nMetrem jsme se nechali zavést až k Vítěznému oblouku. Ten stojí přímo uprostřed obrovského kruhového objezdu a okamžitě bylo jasné, že jinudy, než podchodem, se k němu není šance dostat :-). Zde by se opět hodila malá odbočka, tentokrát na téma \u0026ldquo;doprava v Paříži\u0026rdquo;. Vůbec tím prvním, co mě na Paříži zaujalo a praštilo od očí už z okna autobusu při příjezdu, bylo zjištění, že tady nejezdí téměř žádná barevná auta. Drtivá většina je buď černá nebo bílá, případně stříbrná, ale jinak skoro žádné barvy - to jen tak pro zajímavost. Doprava sama o sobě je strašně stresující a chaotická. Jak chodci, tak i řidiči často ignorují barvy na semaforu. Přecházení silnice je tak poměrně adrenalinovou záležitostí. Do toho všeho se ještě pletou řidiči skútrů, kteří všelijak kličkují mezi auty a občas si při tom dokonce i stíhají psát SMSku (viděno na vlastní oči :D). No a cyklisté, tak to je kapitola sama pro sebe. Na kole tu jezdí spousta lidí, ale s přilbou tady moc často cyklistu neuvidíte. Přitom všichni jezdí strašně rychle a je potřeba dávat si na ně pozor stejně dobře, jako na auta. Na druhou stranu je pravda, že v Paříži najdete hodně cyklostezek - jízda mimo ně se ale podle mě jedná sebevraždě.\nŠílená pařížská doprava\nPod Vítězným obloukem\nA teď už zpět k Vítěznému oblouku. Vystáli jsme si tedy frontu na vstupenky a vydali se po točitém schodišti nahoru. Na Paříži se mi líbilo, že spousta památek je tu bezbariérových. To je i případ Vítězného oblouku, který má v jedné ze svých nohou zabudovaný výtah. My jsme si to každopádně vyfuněli hezky po svých :-).\nVzhůru na Champs Elysée\nZ Vítězného oblouku se nabízí skvělý výhled především na moderní čtvrť La Défense s dominantní Grande Arche a na proslulý široký bulvár Champs Elysée na protější straně. Musím říct, že ten mě až tak neuchvátil - je to prostě normální nákupní třída plná luxusních obchodů, kaváren a restaurací, na kterou narazíte v každém větším městě. Co mě na Champs Elysée ovšem zaujalo byl fakt, že na ní nenajdete jediný odpadkový koš. Věřte mi, že je to pruda, zvlášť pokud byste do něj rádi něco vyhodili :D.\nLa Défense\nChamps Elysée\nNež celou tu dlouhatánskou ulici projdete, docela vám vytráví, a tak jsme se i my začali pomalu rozhlížet po nějakém místě, kde bychom se mohli naobědvat. Chtěli jsme vyzkoušet jednu restauraci blízko Tuilerijských zahrad, která byla na internetu doporučována jako výborná a cenově příznivá. Když jsme k ní však přišli, usoudili jsme podle cen v lístku, že pro nás zas tak cenově příznivá není :D. Toulali jsme se tedy touto luxusní čtvrtí dál a nevypadalo to moc nadějně, ale najednou se před námi vyloupnul jakýsi fast food s italským jídlem, a tak jsme vešli dovnitř a za poměrně slušnou cenu si dali formuli sestávající z hlavního jídla, pití a dezertu. Přílohu k těstovinám jsme si mohli sami navolit podle chuti a jako dezert jsme si vybrali jogurt a tiramisu. Těstoviny byly takové obyč, ale dezerty opět vynikající, takže jsme se stejně přejedli k prasknutí :-). Trávit jsme se vydali do nedalekých Tuilerijských zahrad, kde jsme se svalili do lehátek okolo fontány a slunili se. Zahrady jsou krásným a fotogenickým místem, takže jsme dlouhou chvíli využili také k pořízení několika \u0026ldquo;aktů\u0026rdquo; :D\u0026hellip;\nV Tuilerijských zahradách\nPéťa - model :)\nDen jsme se rozhodli završit v proslulém muzeu ze všech muzejí nejmuzeovatějším - v Louvru :D! Fronta tu nebyla skoro žádná, takže jsme se dostali bez problémů dovnitř, nafasovali mapku, protože bez ní jste v Louvru naprosto ztracení, a vydali se za poznáním.\nPyramida na dohled\nPřed muzeem\nLouvre\nPřekvapilo nás, že tady nebylo potřeba nechat si vytisknout vstupenky - prostě jsme vždy na vstupu do jednoho ze tří křídel muzea ukazovali občanku nebo pas - a ani tak nám to moc nekontrolovali. Naše první kroky pochopitelně vedly do křídla Denon, kam se valily největší davy turistů - Monu Lisu chce vidět prostě každý. I nám se líbila, přestože je tak maličká :-).\nTo je ona - Mona!\nPrvní patro křídla Denon tvoří především italské kresby. Stihli jsme si projít jejich převážnou část, ale k našemu zděšení nás záhy začali sekuriťáci vyhánět pryč. Vůbec jsme tomu nerozuměli - měli jsme za to, že muzeum se zavírá až o půl 8 a bylo sotva půl šesté :-O! Rozhořčeně jsme se běželi zeptat na informace, co to má jako znamenat, a teprve tam nám bylo vysvětleno, že je rozdíl mezi \u0026ldquo;museum hours\u0026rdquo; a \u0026ldquo;museum collection hours\u0026rdquo;. Ten první údaj vyjadřuje otevírací dobu pyramidy, druhý otevírací dobu expozice. Může se vám tedy stát, že se bez problémů dostanete dolů do pyramidy, ale do muzea jako takového vás už nepustí. Je to strašná zrada a nepíšou to v žádném průvodci, tak pozor na to! Tento fakt nám poněkud zamíchal plány - chtěli jsme toho ještě tolik vidět, od překrásných antických soch až po Napoleonovy komnaty! Bylo tedy jasné, že se sem do Louvru budeme muset vypravit ještě jednou a to ideálně ve středu, kdy má muzeum otevřeno až do 10ti večer.\nVyvstal tedy problém, co si počít teď. Bylo ještě příliš brzo na to, abychom jeli na hotel, jenže plán jsme žádný neměli. Nakonec jsem objevila v průvodci nějaké informace o nedalekém centru Les Halles, a tak jsme se tam rozhodli vypravit. Čekali jsme, že objevíme nějakou úžasnou stylovou tržnici. Ta tu prý před lety skutečně stála, ale dnes na tomto jinak nepříliš zajímavém místě najdete normální nákupní centrum. Nezdrželi jsme se tedy dlouho a radši jsme dali přednost utrácení peněz v další rozkošné kavárničce, kde jsme se rozmazlili čokoládou a sladkýma palačinkama, načež jsme si řekli, že zítra budeme jen o chlebu a o vodě 8-). Jestli to tak opravdu dopadlo, o tom zase někdy příště ;-)\u0026hellip;\nVe stylové kavárničce\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/strolling-down-the-elysee/","summary":"\u003cp\u003ePátý den naší dovolené jsme se rozhodli strávit procházkou po profláknuté turistické trase Vítězný oblouk - Champs Elysée - Tuilerijské zahrady - Louvre. Ještě předtím nás ale čekal další pravý francouzský zážitek. Ráno jsme se cestou na metro zastavili v jedné z těch úžasných malých pekárniček, kde obsluhovala sympatická paní s červenou rtěnkou, a koupili jsme si tam k snídani 2 obrovské hrozinkové šneky. Péťa vytasil svou francouzštinu a za chvíli už jsme seděli venku na lavičce a baštili. Takovou dobrotou bych chtěla začínat každé ráno :-)! Rozhodli jsme se, že odteď tedy už žádná snídaně ze supermarketu, ale jedině čerstvé pečivo z pekárny téhle stylové Francouzky.\u003c/p\u003e","title":"Strolling down the Elysée"},{"content":"Jak se tak dívám do historie této rubriky, musím s politováním konstatovat, že přes prázdniny jsem ji docela zanedbávala a dohromady toho moc nepřečetla. Snad se to teď s podzimními plískanicemi zase změní k lepšímu. Věřím, že dnes si to vyžehlím něčím opravdu mimořádným. O románu Skleněný pokoj už jste určitě slyšeli - jeden čas se o něm v tisku hodně psalo a sama jsem po něm v knihkupectví už několikrát pošilhávala. Nakonec se mi podařilo ulovit jej v knihovně, ale knížka se mi tak líbila, že si ji možná přecejen nakonec koupím.\nRomán je zajímavý především z toho pohledu, že se britský romanopisec Simon Mawer při jeho psaní inspiroval skutečným osudem brněnské vily Tugendhat. Ostudně přiznávám, že jsem tam ještě pořád nebyla a že to určitě v brzké době hodlám napravit. V románu můžeme sledovat hned několik propletených lidských příběhů, jejich kulisou ale po celou dobu zůstává vila, v knize označovaná jako Vila Landauer, která je tichým svědkem nejen pohnutých osudů hlavních hrdinů, ale také několika významných historických mezníků v českých dějinách.\nNa svou dobu výstřední funkcionalistická stavba je původně postavena pro židovsko-křesťanský pár, manžele Liesel a Viktora Landauerovy. Dominantou celé vily je okázalý skleněný pokoj se slavnou onyxovou stěnou, jehož krystalická dokonalost uchvátí každého, kdo do něj vstoupí. Mladí manželé se však ze svého nového domova neradují příliš dlouho. Z obavy před sílící hrozbou nacismu jsou nuceni uprchnout spolu se svými dětmi nejprve do Švýcarska a poté až do Ameriky. Vila však na svém místě setrvává dál a stává se postupně majetkem nacistů, kteří v něm zřídí středisko pro pochybný výzkum zaměřený na lidské rasy, po roce 1948 se vila dostává do rukou komunistů a jistý čas slouží jako rehabilitační centrum pro děti. Nakonec se vila coby muzeum otevírá široké veřejnosti.\nNa knize se mi líbilo, jak Simon Mawer všechny příběhy, které načne, také dovypráví. Nezůstane jediná nezodpovězená otázka. Snad i díky tomu závěrečný happy end nepůsobí nepatřičně, ale je prostě jen přirozeným vyvrcholením a opětovným protnutím několika životních osudů. Přijde mi, že Skleněný pokoj je kniha, která si přímo říká o zfilmování a pokud by se toho někdo schopný ujal, určitě by to byl trhák ;-)!\nA pak se ty dvě postavy na nástupišti daly do pohybu. Strhlo se to nečekaně, byl to rychlý a divoký tanec. Viktor udělal rychlý pohyb a důstojník cosi vykřikl. Přiběhl voják, shodil pušku z ramene a držel ji před sebou. Pak po kratičké hádce udeřil Viktora pažbou. Viktor zavrávoral. Liesel vykřikla. Ottilie začala ječet. Voják postupoval kupředu a postrkováním pušky tlačil Viktora zpátky ke schůdkům vagónu. O chvíli později se Viktor objevil v kupé, obličej i ruce od krve.\n\u0026ldquo;Cos to udělal?\u0026rdquo; rozkřikla se na něj Liesel. \u0026ldquo;Cos to proboha udělal?\u0026rdquo;\nViktor ztěžka dosedl na sedadlo a vrtěl hlavou ze strany na stranu. Jako by odpověď na její otázku byla stejně obtížně pochopitelná jako důvod, proč zadrželi Katalin. Jen vrtěl hlavou a prsty si přejížděl po otékající zhmožděnině na tváři, kam dopadla pažba pušky.\n\u0026ldquo;Ty jsi zodpovědný za nás!\u0026rdquo; křičela Liesel. \u0026ldquo;Máš povinnosti ke své rodině! Co s námi ksakru bude, když tebe odvedou?\u0026rdquo;\nPřečtení románu musí nutně v každém vyvolat zcela přirozenou otázku: \u0026ldquo;A jak to bylo doopravdy?\u0026rdquo; Sama se teď pouštím do bádání a přestože autor tvrdí, že krom vily si všechno, včetně osudů Landauerových, vymyslel, jisté podobnosti s realitou bychom našli. Viktor Landauer je Žid, Tugendhatovi byli oba Židé. Landauerovi postavili dům ve stejnou dobu a odešli ze země¨se svými dětmi ve stejnou dobu a ze stejných důvodů jako Tugendhatovi. Navíc i některé postavy, které se knihou mihnou, skutečně existovaly. To je třeba případ hudební skladatelky Vítězslavy Kaprálové.\nAť už je pravda jakákoliv, vila Tugendhat se stala svědkem mnoha významných historických okamžiků našich dějin - v roce 1992 v ní byla třeba také podepsána smlouva o rozdělení československého státu. Není proto divu, že se tato stavba stala zdrojem inspirace pro román Skleněný pokoj, který vám můžu jen doporučit. Určitě je to jedna z nejlepších knih, které jsem letos přečetla a zanechala ve mně tolik dojmů, že nad ní budu ještě hodně dlouho přemýšlet\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/simon-mawer-skleneny-pokoj/","summary":"\u003cp\u003eJak se tak dívám do historie této rubriky, musím s politováním konstatovat, že přes prázdniny jsem ji docela zanedbávala a dohromady toho moc nepřečetla. Snad se to teď s podzimními plískanicemi zase změní k lepšímu. Věřím, že dnes si to vyžehlím něčím opravdu mimořádným. O románu \u003cem\u003eSkleněný pokoj\u003c/em\u003e už jste určitě slyšeli - jeden čas se o něm v tisku hodně psalo a sama jsem po něm v knihkupectví už několikrát pošilhávala. Nakonec se mi podařilo ulovit jej v knihovně, ale knížka se mi tak líbila, že si ji možná přecejen nakonec koupím.\u003c/p\u003e","title":"Simon Mawer - Skleněný pokoj"},{"content":"Popravdě řečeno\u0026hellip; do Versailles jsme jeli tak trochu z povinnosti :D. Moc se nám tam nechtělo, protože je to přece \u0026ldquo;jenom zámek\u0026rdquo;, ale když nám všichni doma tvrdili, že tam prostě musíme, rozhodli jsme se v neděli vyrazit, \u0026ldquo;ať to máme z krku\u0026rdquo;. No a co myslíte? Vyklubal se z toho ten nejkrásnější výlet a jedna z nejhezčích vzpomínek na Francii, kterou jsme si přivezli domů. Jestli budete mít někdy možnost a počasí bude přát, neváhejte jako my - Versailles je mnohem víc než \u0026ldquo;jenom zámek\u0026rdquo; :-)\u0026hellip;\nZámecký park v celé své kráse\nPřestože jsme tedy výlet nijak zvlášť neplánovali, nevědomky jsme si vybrali pro návštěvu královského sídla ten nejlepší možný den. Jednak nám počasí naposledy dopřálo tropické teploty a bezmráčkové azůro na nebi, ale především - byla neděle a trefili jsme se tak do dne, kdy ve Versailles za doprovodu hudby uvádí do chodu fontány v zámeckém parku. Je to show, za kterou se platí (Versailles se tak staly spolu s Eiffelovkou jedinými dvěma atrakcemi, u kterých jsme platili vstupné), ale rozhodně to stojí zato.\nNejprve jsme se ale samozřejmě museli do Versailles nějak dopravit, protože zámek se nachází asi 20km od Paříže a je možné se tam dostat speciálními RER vlaky. Poté, co jsme si nakoupili v Monoprixu svačinku na cestu (překvapilo mě, že v neděli i takhle velký supermarket zavírá už v jednu odpoledne :-O), vydali jsme se na zastávku metra. Cestou jsme se prošli přes pravý nefalšovaný francouzský trh plný všeho možného. Exotické ovoce, ryby, sýry, maso, mořské plody a saláty - opravdu pokušení pro naše mlsné chuťové pohárky :D! Samozřejmě se tu ale dá nakoupit i všelicos jiné - přes oblečení až po věci do domácnosti. Všude tlačenice, vůně jídla a francouzské babičky s nákupníma taškama na kolečkách :-).\nKaskádové fontány\nV metru jsme se nejprve pokoušeli přeptat paní na informacích, jaký lístek si máme koupit - ta však mluvila pouze francouzsky a odkázala nás na automat opodál. Nakonec jsme to tedy zvládli i bez její pomoci 8-), ale je to ostuda, že na informacích v metru zaměstnávají člověka, co neumí anglicky. Nebyli jsme si jistí, jestli si lístek na RER můžeme cvaknout už teď v metru, nakonec jsme se ale rozhodli to vyzkoušet, protože jsme si říkali, že RER vlaky jsou asi na metro nějak napojené a už pak přes žádný turniket nepůjdeme. K našemu zděšení nás však ještě na RER přestupu jeden turniket čekal. Každopádně to dopadlo tak, že když jsme do něj naše již cvaklé lístky vložili, turniket je zblajznul a normálně nás pustil dál. Doteď nechápu, jak je to možný a na jakém principu to celé funguje. Tak či tak jsme se dostali na nástupiště RER - mimochodem je to tam dost mizerně značené a nebyli jsme si do poslední chvíle jistí, jestli nás onen vlak skutečně zaveze tam, kam potřebujeme :D. Neřídili jsme se žádným jízdním řádem - vlaky do Versailles jezdily co půl hodina, takže jsme ani nemuseli dlouho čekat. Zpočátku jsme jeli pod zemí a až posléze vagon vyjel nahoru a my jsme tak znovu spatřili Eiffelovku i nábřeží s mini Sochou svobody :-). Cesta utekla velice rychle a za chvíli už jsme byli vrženi do příšerné tlačenice, protože Versailles se toho dne rozhodla navštívit snad celá Paříž.\nPřed zámkem\nVersailles\nChtěli jsme se co nejdříve dostat do parku, tam si někde ve stínu roztáhnout deku a v klidu se kochat. Podle plánku, který jsme dostali u vstupu, tu měla být nějaká prostranství vyhrazená přímo pro piknik. Když jsme ale k jednomu takovému došli, zjistili jsme, že je to jen řada dřevěných stolků a židliček bez trávy a piknikovat je tu asi jinak zakázané :(. Uchýlili jsme se tedy nakonec lehce zklamáni do stínu na příjemně chladnou kamennou lavičku a dali si sváču u Neptunovy fontány. Péťa se tam skamarádil s \u0026ldquo;holoubátkem\u0026rdquo; (víte, byl to racek, ale to holoubátko už jsme mu neodpárali :D) a chvilku jsme se bavili tím, že jsme mu házeli zbytky včerejší bagety.\n\u0026ldquo;Holoubátko\u0026rdquo; s plovacíma blánama :D\nNeptunova fontána\nPo odpočinku jsme se pomalu vydali zpátky k první fontáně, protože už se blížila půl čtvrtá a s ní i zahájení programu. Fontány jsou krásné i samy o sobě, ale za chodu to byla prostě nádhera a myslím, že ani fotky to nedokážou pořádně popsat.\nZámecký park je skutečně obrovský a my stihli projít jen jeho malý zlomek, přestože jsme ve Versailles strávili celý den. Na Velký a Malý Trianon, stejně jako na \u0026ldquo;farmu\u0026rdquo; Marie-Antoinetty se vůbec nedostalo. Byli jsme rádi, že jsme si vůbec stihli projít ta nejzajímavější zákoutí - a že nám některá opravdu vyrazila dech\u0026hellip;\nApollónův vůz\nA teď hurá lehnout někam do trávy :)!\nKdyž už jsme skutečně nemohli dál, vyšli jsme ven z placeného parku a dostali jsme se k rybníku, na jehož březích už si klidně můžete rozložit deku a válet se na trávě dle libosti. Po vzoru ostatních jsme tak také učinili :-). Navzdory spoustě dětí pobíhajících a řádících všude okolo to Péťa tvrdě zalomil a já si četla svůj oblíbený časopis Svět potravin ;-). Když už byl čas pomalu zvednout kotvy, vydali jsme se ještě do nedalekého lesíka pro kešku, ale bohužel jsme ten den nebyli úspěšní :(. Při zpáteční cestě jsme pak prostě nasedli do prvního vlaku, který jsme viděli stát na peróně a díkybohu nás odvezl tam, kam jsme potřebovali. S nějakým značením se tu opět nikdo neobtěžoval :D\u0026hellip;\nVersailles a my :)\nTak doufám, že se vám dnešní výlet ve Versailles líbil. Zítra nás čeká Vítězný oblouk, Champs Elysée a Mona Lisa. A samozřejmě taky nějaké ty francouzské dobroty, ale na ty se mi teď na noc radši nechce moc myslet :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/versailles/","summary":"\u003cp\u003ePopravdě řečeno\u0026hellip; do Versailles jsme jeli tak trochu z povinnosti :D. Moc se nám tam nechtělo, protože je to přece \u0026ldquo;jenom zámek\u0026rdquo;, ale když nám všichni doma tvrdili, že tam prostě musíme, rozhodli jsme se v neděli vyrazit, \u0026ldquo;ať to máme z krku\u0026rdquo;. No a co myslíte? Vyklubal se z toho ten nejkrásnější výlet a jedna z nejhezčích vzpomínek na Francii, kterou jsme si přivezli domů. Jestli budete mít někdy možnost a počasí bude přát, neváhejte jako my - Versailles je mnohem víc než \u0026ldquo;jenom zámek\u0026rdquo; :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Versailles"},{"content":"Jsou věci mezi nebem a zemí\u0026hellip; Třeba nechápu, jak se mi zase za měsíc mohlo nahromadit tolik DROGa produktů, když jsem v drogérii byla všehovšudy jednou, a to ještě jen pro věci, co jsem nutně potřebovala na dovolenou\u0026hellip; Někdy si říkám, že jsem v tom prostě úplně nevinně a všechny ty lahvičky mi do koupelny naskákaly samy nebo co :D\u0026hellip;\nKvětinová pleťová voda Pure Calmille, Yves Rocher\nObchodní taktika Yves Rocher opět zafungovala a zaslání letáku se vzkazem, že si u nich mohu vyzvednout dárek k narozeninám, nezůstalo bez následků 8-). Doplnila jsem si tedy do sady pleťovou vodu, která stejně jako pleťové mléko, o kterém jsem tu psala někdy v květnu, přenádherně voní. Obsahuje výtažek ze 100%ně přírodního bio heřmánku a fascinuje mě, že se dá bez obav použít i na oči. S žádnou jinou pleťovou vodou to radši nezkoušejte :D. Dobře čistí a vůbec nevysušuje - prostě blaho. Ale moc často si ho asi dopřávat nebudu, neb za blaho se platí :D. Se slevovým kuponem cena sice pořád vychází dost slušně, ale jak jsem zvyklá pořád nakupovat v drogeriích, tak mi tohle přijde jako zbytečný \u0026ldquo;luxus\u0026rdquo;. Prakticky jedinou výhradu mám k balení, které má dost nepraktický široký otvor k dávkování, ale nad tím můžu přimhouřit oči. Jo a řekněte někdo prosímvás v Yves Rocher, ať mi už přestanou zasílat ty slevový letáky, který mě nutí u nich utrácet, jo :D?\nHydratační balzám na rty s aloe vera, Astrid\nUž nikdy nebudu tvrdit, že na balzámu na rty se nedá nic zkazit. Dá. Naprosto všechno. Budiž o tom důkazem můj naposledy ulovený balzám od Isany (vizte červencovou DROGu). Někdy se přecejen vyplatí moc neexperimentovat a sáhnout po staré osvědčené klasice, v tomto případě po tyčince Astrid. Co slibuje, to plní. Obsahuje aloe vera a vitamín E a je bez konzervačních látek. Hydratuje okamžitě, ikdyž ne příliš dlouhodobě. Výhradu mám však opět k balení - jednak je dost fórové, z toho nejlacinějšího kusu plastu, který při prvním dopadnutí na zem nemá šanci přežít. \u0026ldquo;Vysouvací\u0026rdquo; systém nefunguje - když tyčinku vysunete a pustíte tu otáčivou část, tyčinka okamžitě zaleze zpátky do tuby. Každopádně s výrobkem jako takovým jsem celkem spokojená a balení vem holt čert.\nGel na vlasy s mega silným účinkem, Isana je prozměnu typickým příkladem toho, že někdy se experimentovat a zkoušet nikdy nevyzkoušené prostě vyplatí. Jednou mi padl v Rossmannovi do oka tento jejich no-name gel na vlasy, který slibuje mega silný účinek a je vhodný k vytváření punkových účesů. Vzpomněla jsem si na Koblížky a už jsem ho měla v košíku :D. Doma jsem nejprve propadla zděšení, protože se vůbec nejedná o takový ten čirý tekutý gel, na jaký jsem zvyklá. Gel má bílou barvu a spíše krémovou konzistenci. Vypadá tak trochu jako nějaká mastička z lékárny. Ale musím říct, že dokáže prostě zázraky. Takhle báječně netuží pomalu ani ty nejlepší gely od LÓrealu, které u mě dosud držely první příčku. Navíc gelu stačí opravdu jen troška. Vlasy vůbec nezmastí, nezatíží, neslepuje pramínky, jako většina podobných výrobků. Navíc je voděodolný a má příjemnou vůni. Jedinou výhradu mám\u0026hellip; no co byste řekli - ano, správně, k balení :D! Mě prostě strašně iritují výrobky, na kterých jsou fotky lidí. Oukej, u barev na vlasy to ještě dokážu pochopit a miminka na dětských ubrouscích jsou taky celkem sladká, ale tenhleten rádobydrsnej týpek? No co to jako je :D?? Fakt nemám potřebu si něco takového vystavovat v koupelně :D. Každopádně jestli si stejně jako já rádi na hlavě tvoříte křoví, tak tenhle gel prostě musíte vyzkoušet :-)!!!\nVyživující tělový krém s minerály z Mrtvého moře, Avon byl dárek od mamky. Praktické 200ml-ové balení jsem si s sebou vzala na dovču do Francie, abych se mohla rozmazlovat :-). Musím ovšem říct, že zas tak žhavé rozmazlování to nebylo. Čekala jsem od Avonu asi moc. Konzistencí i krabičkou mi krém hodně připomíná tělové máslo od Cienu, o kterém jsem tu před pár měsíci psala. Bohužel narozdíl od levného výrobku z Lídlu se tento krém zdaleka nerozmazává po pokožce tak dobře a už vůbec nijak dobře nehydratuje. Vyživující krém si představuju úplně jinak. Čekala jsem alespoň hezkou vůni, ale bohužel i ta mě celkem zklamala. Je čistá, ale nevýrazná a nezajímavá. Kdybych si ho kupovala sama, bylo by mi těch peněz vážně líto.\nVlhčené dětské ubrousky s heřmánkem, Pampers\nNa dovolenou jsem opět zvolila kvůli úspoře místa v batohu vlhčené ubrousky. Nechtěla jsem čistě jen odličovací, ale prostě a jednoduše víceúčelové a ideálně ve velikém balení. A nakonec jsem takové opravdu sehnala. Tyto ubrousky od Pampers se prodávají v balíčku po 60ti kusech a na dovolené jsem je využila maximálně - a to jak na odličování obličeje, tak na čištění rukou a dokonce i bot :-)! Ano, skutečně, pařížské ulice jsou velmi špinavé a prašné a často jsem už po pár metrech měla na nohách místo černých bot boty šedé, v tom horším případě až bílé :D. Čištění bot tedy bylo na denním pořádku a díky těmto vlhčeným ubrouskům mi zabralo jen minimum času. Z odličování jsem, pravda, tak úplně odvařená nebyla. Přestože jsou ubrousky bez mýdla i bez alkoholu, docela dost mi vysušovaly pleť. Ale zase musím říct, že nečistoty mi z pleti odstranily opravdu dobře a řekla bych, že v tomto ohledu fungovaly i líp než klasické odličovací ubrousky od Baley, co jsem si kupovala dřív. Co se týče vzhledu, ubrousky jsou pevné, netrhají se a mají na sobě vyražené roztomilé obrázky ptáčků :D. Voní příjemně, ale spíš sladce, heřmánek mi to rozhodně nepřipomíná. Celkově musím říct, že mi na dovolené skvěle posloužily a příště je beru zas!\nMake-up Stay Matte (odstín 103 - True Ivory), Rimmel byl pro mě dalším make-upovým zklamáním. Zrovna těsně před dovolenou mi došel můj starý Dermacol a protože jsem šetřila každou korunu, abysme se v Paříži mohli rozšoupnout :D, sáhla jsem po prvním make-upu, který byl v akci. Navíc k němu byl zdarma pudr Stay Matte, který jsem tady už několikrát chválila a jiný si už asi nikdy nekoupím, protože je úplně nejlepší :-)! Přestože se odstín jmenuje True Ivory, je docela dost do oranžova a nedokážu si představit, že by sedl někomu s opravdu bílou pletí. Sama nevím, jak dlouho bude ještě sedět mně, protože mi moje (minimální) opálení rychle bledne. Dalším negativem je to, že se strašně špatně roztírá a musíte si dát záležet a pracovat rychle, aby vám make-up nenadělal na obličeji fleky. Krytí je spíš slabší a ten 12ti hodinový matující efekt\u0026hellip;hmm, no budiž, ale pudr stejné značky dokáže zmatnit mnohem líp a pohodlněji. Make-up je bez oleje i bez parabenů - aspoň něco. Suma sumárum, za sebe ho rozhodně nedoporučuji a příště ho v drogérce obejdu velkým obloukem.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zarijove-kosmeticke-vychytavky/","summary":"\u003cp\u003eJsou věci mezi nebem a zemí\u0026hellip; Třeba nechápu, jak se mi zase za měsíc mohlo nahromadit tolik DROGa produktů, když jsem v drogérii byla všehovšudy jednou, a to ještě jen pro věci, co jsem \u003cstrong\u003enutně potřebovala\u003c/strong\u003e na dovolenou\u0026hellip; Někdy si říkám, že jsem v tom prostě úplně nevinně a všechny ty lahvičky mi do koupelny naskákaly samy nebo co :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eKvětinová pleťová voda Pure Calmille, Yves Rocher\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\nObchodní taktika Yves Rocher opět zafungovala a zaslání letáku se vzkazem, že si u nich mohu vyzvednout dárek k narozeninám, nezůstalo bez následků 8-). Doplnila jsem si tedy do sady pleťovou vodu, která stejně jako pleťové mléko, o kterém jsem tu psala někdy v květnu, přenádherně voní. Obsahuje výtažek ze 100%ně přírodního bio heřmánku a fascinuje mě, že se dá bez obav použít i na oči. S žádnou jinou pleťovou vodou to radši nezkoušejte :D. Dobře čistí a vůbec nevysušuje - prostě blaho. Ale moc často si ho asi dopřávat nebudu, neb za blaho se platí :D. Se slevovým kuponem cena sice pořád vychází dost slušně, ale jak jsem zvyklá pořád nakupovat v drogeriích, tak mi tohle přijde jako zbytečný \u0026ldquo;luxus\u0026rdquo;. Prakticky jedinou výhradu mám k balení, které má dost nepraktický široký otvor k dávkování, ale nad tím můžu přimhouřit oči. Jo a řekněte někdo prosímvás v Yves Rocher, ať mi už přestanou zasílat ty slevový letáky, který mě nutí u nich utrácet, jo :D?\u003c/p\u003e","title":"Zářijové kosmetické vychytávky"},{"content":"\u0026hellip;aneb co už se do minulého článku nevešlo :). Posilněni vynikajícím obědem jsme se pomalu odkulili k naší poslední zastávce - centru moderního umění, nazvaném po někdejším francouzském prezidentovi Georgesi Pompidouovi (taky vám to jméno příjde tak legrační :D?). Tato obrovská budova neukrývá jen muzeum moderního umění, ale také kinosály či knihovnu, a je tak oblíbeným místem především francouzské mládeže. O nevšedním vzhledu celé budovy jste jistě již slyšeli, a tak se nebudu opakovat a přidám pouze několik fotek.\nCentre Pompidou\nFascinace prosklenými eskalátory :)\nNás pochopitelně krom budovy jako takové (na projektu se prý podílel i český architekt Jan Kaplický) zajímala především expozice s díly předních umělců 20.století. Ne že bychom byli nějací velcí znalci či milovníci umění, ale expozice je tak velká a pestrá, že musí zaujmout skutečně každého. A navíc se pyšní jmény, která zná i takový barbar, jako jsem třeba já :D\u0026hellip;\nS focením vevnitř opět nebyl vůbec žádný problém. Naopak se securiťákům tentokrát moc nelíbila velikost našeho batohu a trvali na tom, že ho nesmíme nést na zádech, ale obráceně na břiše. Moc jsme to nepobrali, protože v muzeu jsme viděli spoustu lidí, kteří měli batoh srovnatelné velikosti a nesli ho normálně. Sotva jsme zašli za roh, přendali jsme si batoh zase zpátky na záda a nikdo nic nehrotil 8-)\u0026hellip;\nJak jsem již napsala, k vidění je toho skutečně spousta a nedá se to všechno naráz vstřebat a vychutnat. Pokud vás dostihne únava, můžete expozici na chvíli opustit a usadit se na venkovní terase, odkud je krásný výhled na Paříž\u0026hellip;\nJeště lepší výhled si užijete, pokud vyjedete po eskalátorech do úplně posledního patra, kde se nachází restaurace a další expozice. Toto místo jsme si nechali na úplný závěr, abychom si odsud mohli vyfotit slunce zapadající nad Paříží :-)\u0026hellip;\nNo a to už byl nejvyšší čas Centrum Pompidou opustit, aby nám nezavřeli Monoprix a my si mohli na večer koupit ještě víno a něco k jídlu. Okolí Pompidou mi popravdě moc k srdci nepřirostlo - strašně to tam všude smrdí a fascinuje mě, jak se na plácku před vstupem do budovy válí mladí Francouzi klidně jen tak na zemi - kolikrát si ani tu deku nebo bundu pod sebe nenastelou. Krom toho se tam po setmění začínají trousit podivná individua. Poté, co nám tam jeden černoch začal nabízet hašiš, jsme se radši rychle dekovali pryč :D\u0026hellip;\nDoma jsme si ještě užili dobrodružství s lahví vína, která se ne a ne otevřít. Málem jsme na tom zlomili vývrtku. Nakonec jsme se museli k vytouženému vínečku korkem doslova prodlabat a takto znehodnocené ho pak filtrovat přes papírové ubrousky, kterých jsme naštěstí měli dostatečnou zásobu :D. Za popíjení lahodného \u0026ldquo;destilovaného\u0026rdquo; vína jsme pak plánovali následující den, který jsme se rozhodli strávit ve Versailles. O tom ale zase někdy příště ;-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/v-centru-pompidou/","summary":"\u003cp\u003e\u0026hellip;aneb co už se do minulého článku nevešlo :). Posilněni vynikajícím obědem jsme se pomalu odkulili k naší poslední zastávce - centru moderního umění, nazvaném po někdejším francouzském prezidentovi Georgesi Pompidouovi (taky vám to jméno příjde tak legrační :D?). Tato obrovská budova neukrývá jen muzeum moderního umění, ale také kinosály či knihovnu, a je tak oblíbeným místem především francouzské mládeže. O nevšedním vzhledu celé budovy jste jistě již slyšeli, a tak se nebudu opakovat a přidám pouze několik fotek.\u003c/p\u003e","title":"V centru Pompidou"},{"content":"Na třetí den jsme si naplánovali návštěvu slavného chrámu Notre Dame a umělecké odpoledne v moderním centru Pompidou. Málem však pro nás celý den začal tragickou ztrátou :O. Na úvod vyprávění opět několik málo slov k pařížskému metru: Přestože z něj mám spíše pozitivní pocity, alespoň co se týče značení a celkově dobré orientace, samozřejmě bych našla i několik mínusů. Především je znát, že některé vlakové soupravy už hodně pamatují - jsou zastaralé, špinavé a nevzbuzují zkrátka moc důvěru. Jako větší problém bych však označila to, že metro jezdí dokonce i na můj vkus strašně rychle a na zastávkách bývá opravdu málo času na vystoupení, což bylo občas trochu stresující, zvlášť pokud byl vagón přeplněný lidmi. Přesně to se nám stalo i na zastávce Cité, kde jsme vystupovali toho dne. Doteď to nechápu, protože si vždycky kontrolujeme, jestli máme všechny věci, ale stalo se nám, že jsme při výstupu nechali na sedačce foťák, který jsme měli položený mezi sebou. Doslova na poslední chvíli, kdy už se zavíraly dveře vagónu, ho za námi vyhodila na perón dvojice Asiatek (aspoň myslím, všechno se to totiž semlelo strašně rychle). Byli jsme z toho všeho naprosto v šoku - jednak ochromeni zděšením, že jsme málem přišli o foťák, ale hlavně štěstím bez sebe, že to nakonec dobře dopadlo. Škoda, že jsme těm dobrým lidem ani nestihli poděkovat. Nejsem si úplně jistá, jestli by se nám něco takového stalo třeba v pražském metru\u0026hellip;\nCité - osudná zastávka\nPořád ještě dost v šoku jsme se přemístili k první památce, Sainte-Chapelle, kde nás sice čekalo vystání poměrně dlouhé fronty, ale ten zážitek vevnitř stál rozhodně zato a pro mě osobně byla Sainte-Chapelle jedním z nejzajímavějších míst, která jsme v Paříži navštívili. Ve spodní kapli se nachází nejstarší nástěnná malba, jakou můžete v Paříži vidět. Horní kaple je zase unikátní svými překrásnými vitrážemi s výjevy z Bible.\nSpodní kaple\nHorní kaple\nNaše další kroky vedly do sousední Conciergerie, někdejšího vězení, kde byla vězněna třeba Marie Antoinetta. Conciergerie není ničím zajímavé místo, a pokud budete mít v Paříži málo času, neuděláte chybu, když je vynecháte.\nConciergerie\nPo procházce okolo ostrova jsme se konečně dostali až k chrámu Notre-Dame, který mě opět překvapil svou velikostí. Na fotkách všechny památky vypadají mnohem menší :-)! Fronta byla sice dlouhatánská, ale hýbala se rychle, takže než jsem stačila vykoumat, jestli je tu nějaké vstupné (a stejně jako u baziliky Sacre Coeur není, bo je to kostel, že :)), už jsme byli skoro vevnitř.\nNotre-Dame\nI Notre-Dame má působivý interiér a jeho atmosféru nenaruší ani davy turistů. Chrám je zkrátka tak veliký, že se v něm všichni rovnoměrně rozptýlí :-). Pod vlivem ranních událostí jsme se rozhodli zapálit svíčku pro naše neznámé přátele, kteří nám zachránili foťák :-)\u0026hellip;\nPoté, co jsme si prohlédli interiér a usoudili jsme , že frontu na věž se nám stát opravdu nechce, obešli jsme si pěkně celý chrám kolem dokola a poslechli si jednu z všudypřítomných pouličních kapel. Na hudebníky tady můžete natrefit opravdu kdekoliv - krom osvědčených turisty vyhledávaných památek třebas i v metru nebo přímo v RER vlaku ;-).\nPo poslední sérii povinných fotek před chrámem jsme opustili ostrov Ile-de-la-Cité a vydali se najít si nějaké příjemné místo, kde bychom se mohli naobědvat. Nakonec jsme zvolili jeden podnik nedaleko centra Pompidou a rozhodli se vyzkoušet jejich polední menu neboli formuli. Zpočátku jsme úplně nepobrali, z kterých pokrmů z jídelníčku si vlastně můžeme vybrat. Teprve když nám začal číšník cosi vysvětlovat, všimla jsem si, že u některých jídel je v jídelním lístku hvězdička a to jsou právě ta, z kterých je možné si zvolit. Nakonec jsme si s Péťou objednali jako hlavní chod zeleninový salát s rybkou a 2 zákusky - já čokoládovou pěnu a Péťa nějakou kokosovou buchtu. Ty zákusky byly vyloženě obrovské a vynikající, takže si dokážete představit, že jsem byla v sedmém nebi O:-). Seděli jsme opět venku před kavárnou (hrozně se nám to zalíbilo) a pozorovali kolemjdoucí či kolemjedoucí Francouze a Francouzky. Všechny ty zvěsti o tom, jak jsou Francouzi elegantní, jsou naprostá pravda. Hrozně se mi líbili místní důchodci - babičky se třeba sotva vlečou, ale můžete vzít jed na to, že i tak budou mít sladěné boty s kabelkou :D. V neděli dopoledne jsme zase viděli partu dědečků, jak hrají v parku petanque - jednoduše kouzelné! Sladké jsou taky francouzské děti - zatímco my běhali zamlada v teplákách a vytahaném tričku, tady si malí chlapečci i na hřiště chodí hrát v košili a hezkých kalhotách a holčičky v šatech. Možná je to nepraktické, ale vypadá to tak strašně krásně :-)! Taky si myslíte, že svět by byl hned hezčí, kdyby všichni muži častěji nosili oblek? Pak vězte, že i pouhá potěcha oka je dobrým důvodem, proč jet do Paříže\u0026hellip; ;-)\nNotre-Dame a my\nChtěla jsem do tohoto článku zahrnout i vyprávění o návštěvě centra Pompidou, ale vidím, že když se rozvykládám, jsem k nezastavení, a tak to asi necháme zase na příště, ať vás moc neunavím :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/notre-dame-a-prvni-gastronomicky-zazitek/","summary":"\u003cp\u003eNa třetí den jsme si naplánovali návštěvu slavného chrámu Notre Dame a umělecké odpoledne v moderním centru Pompidou. Málem však pro nás celý den začal tragickou ztrátou :O. Na úvod vyprávění opět několik málo slov k pařížskému metru: Přestože z něj mám spíše pozitivní pocity, alespoň co se týče značení a celkově dobré orientace, samozřejmě bych našla i několik mínusů. Především je znát, že některé vlakové soupravy už hodně pamatují - jsou zastaralé, špinavé a nevzbuzují zkrátka moc důvěru. Jako větší problém bych však označila to, že metro jezdí dokonce i na můj vkus strašně rychle a na zastávkách bývá opravdu málo času na vystoupení, což bylo občas trochu stresující, zvlášť pokud byl vagón přeplněný lidmi. Přesně to se nám stalo i na zastávce Cité, kde jsme vystupovali toho dne. Doteď to nechápu, protože si vždycky kontrolujeme, jestli máme všechny věci, ale stalo se nám, že jsme při výstupu nechali na sedačce foťák, který jsme měli položený mezi sebou. Doslova na poslední chvíli, kdy už se zavíraly dveře vagónu, ho za námi vyhodila na perón dvojice Asiatek (aspoň myslím, všechno se to totiž semlelo strašně rychle). Byli jsme z toho všeho naprosto v šoku - jednak ochromeni zděšením, že jsme málem přišli o foťák, ale hlavně štěstím bez sebe, že to nakonec dobře dopadlo. Škoda, že jsme těm dobrým lidem ani nestihli poděkovat. Nejsem si úplně jistá, jestli by se nám něco takového stalo třeba v pražském metru\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Notre-Dame a první gastronomický zážitek"},{"content":"Hned na druhý den jsme si naplánovali atrakci, bez jejíž návštěvy bychom snad ani nemohli odjet domů. Pro mnohé je možná Eiffelovka pařížským klišé, ale věřte mi, že když ji člověk vidí na vlastní oči, je to docela silný zážitek. Za krásného slunečného rána jsme vyrazili na plácek nazvaný Trocadéro. Právě tady se před vámi objeví ten slavný obrázek, který znáte z pohlednic - Eiffelovka v celé své kráse. Hned na úvod mě překvapila její velikost, představovala jsem si ji tak poloviční.\nPrvní pohled na Eiffelovu věž\nPoté, co jsme se prošli okolo obrovské fontány, zamířili jsme pomalu dolů k Seině. U slavné věže už se šikovala dlouhatánská fronta, ale ta nás v tuhle chvíli moc nezajímala. V našich žaludcích se totiž ozval hlad a my se nejprve potřebovali na ten výšlap nahoru posilnit. Vzali jsme si s sebou deku i jídlo, které jsme nakoupili předchozí den cestou od Pantheonu, a udělali si královskou snídani přímo pod Eiffelovkou :-)!\nSnídaně v trávě\nZde by se možná hodila malá gurmánská odbočka. Zpočátku jsme měli docela obavy, jak se tady v Paříži budeme stravovat, jak to tady bude s obchody a cenami jídla. Naštěstí hned první den jsme objevili síť obchodů Monoprix, ve kterých seženete naprosto všechno, od jídla a pití přes drogerii až po oblečení a kuchyňské potřeby. A ceny jsou někdy až překvapivě příznivé i pro našince. V Paříži se dá také narazit na supermarkety Carrefour, které jeden čas fungovaly i v České republice. Ty mi, co se týče cen, přišly možná ještě o něco málo levnější. Sortimentem se od Monoprixů nijak výrazně nelišily. Nejčastěji jsme si tam kupovali pečivo, obložené sendviče, paštiky, sušené šunky a samozřejmě francouzskou klasiku: víno, olivy a sýry :-). Všechny tyhle potraviny se daly sehnat i za pár euro v luxusní kvalitě, což platilo především pro sýry a víno. Za peníze, za které bychom u nás dostali sotva krabicák, jsme si v Paříži užili skutečně lahodný mok :-).\nV prvním patře Eiffelovky\nAle vraťme se zpátky pod Eiffelovu věž\u0026hellip; Po snídani jsme si plácek před Eiffelovkou obešli a pořídili několik fotek, a poté jsme se konečně odhodlali stoupnout si na konec řady, která nakonec nebyla zas až tak dlouhá, jak se zprvu zdálo. Určitě jsme v ní nečekali dýl než půl hodiny. Přes security jsme taky prošli bez problémů a to dokonce i se švýcarským nožem v batohu. Zakoupili jsme si vstupenky do druhého patra (pro mlaďochy do 24 let je to se slevou) a vydali se na ten výstup. Protože už se mezitím sluníčko vyšplhalo pěkně nahoru a začalo pálit, byla to celkem fuška. Poprvé za naši pařížskou dovolenou jsem ocenila, že s sebou táhnu malou vodu ve spreji a co pár kroků jsem se jí osvěžovala. Podruhé jsem ji docenila na výletě ve Versailles, kde jsme si užili skutečně tropický den, ale o tom se tu jistě ještě dočtete. Výstup nás tedy celkem vyčerpal, ale ten nádherný výhled za to skutečně stál\u0026hellip;\nVůbec nemám představu, kolik času jsme strávili nahoře na Eiffelovce focením, kocháním a rozjímáním, které další části Paříže musíme navštívit. Dolů nás vyhnala teprve žízeň. Prošli jsme se Martovými poli, v jejichž zadní části zrovna probíhal jakýsi festival, a zamířili směrem k Invalidovně. V přilehlé uličce jsme brzy objevili obchod, takže jsme uhasili žízeň a vydali se vstříc slavné Napoleonské hrobce. Přišli jsme asi třičtvrtě hodiny před zavíračkou, a proto se tady naštěstí žádná fronta nekonala. Stejně jako u spousty dalších památek v Paříži, i do Napoleonské hrobky mají studenti z Evropské unie do 25ti let vstup zdarma. I díky této možnosti jsme se během našeho pobytu podívali na spoustu zajímavých míst, kam bychom třeba normálně kvůli vysokému vstupnému nezavítali (a byla by to škoda). Další věc, která mě na Paříži a jejích památkách příjemně překvapila, byla možnost focení kdekoliv v interiérech - dokonce i v muzejích. Tomu také vděčíme za nějakých 1500 fotek, které jsme si z francouzské metropole přivezli :-).\nZdobný interiér Invalidovny určitě stojí za vidění. Mně osobně se líbil mnohem víc, než třeba strohý a ponurý Pantheon - ikdyž ten je zase hezčí zvenčí :-). K návštěvě nás nalákal také přilehlý park, odkud nás však záhy vyhnal četník, protože se areál večer zamyká. Do setmění zbývalo pořád ještě dost času, a tak jsme se zatoulali do jedné malebné uličky, kde jsme se rozhodli zjistit, co mají Francouzi pořád na tom vysedávání před kavárnami. No a jakým lepším způsobem to zjistit, než si před tu kavárnu s kávičkou sednou taky, že :-). Ulice byla plná malých obchůdků, pekárniček, kaváren a restaurací, květinářství, jídel všeho druhu a člověk nevěděl, kam se dřív podívat. Kolem neustále proudily davy lidí, a proto jsme byli rádi, že na nás zbyl jeden z posledních volných stolků před kavárnou, odkud jsme tento ruch mohli pozorovat a zároveň se stát jeho součástí. Venkovní stolky jsou ve francouzských kavárnách hrozně mrňavé, takže se vám na ně vejde akorát tak ta káva a karafa s vodou. Sousedi vedle nás si objednali i jídlo a museli jsme jim nabídnout, ať si jeden talíř odloží k nám, protože by se jim to tam všechno prostě nevešlo :D. Přestože mini kafe nás stálo každého zhruba 3 eura, francouzské kavárny jsou zážitkem, který by bylo škoda nechat si ujít - neopakovatelná atmosféra je v ceně :D\u0026hellip;\nU kafíčka jsme seděli asi hodinu, a poté už byl nejvyšší čas vyrazit zpátky k Eiffelovce, abychom si ji mohli vyfotit rozsvícenou. Opět jsme zakempili v Martových polích na dece, povečeřeli jsme v podobném stylu jako ráno, a to už se pomalu blížila celá a my zvědavě čekali, cože se tedy bude dít. No, každou celou se děje zhruba to, že se Eiffelovka rozzáří jako disko-koule. Mně osobně se ve tmě líbila víc bez těch blikajících efektů, ale turisti si na tu show asi potrpí :D\u0026hellip;\nPo tomto představení jsme se pomalu vraceli kolem Seiny zpátky ke Trocadéru, kde náš den původně začínal. A ano, je to prostě nejlepší místo k pozorování i focení Eiffelovky, ať už v noci či ve dne :-)\u0026hellip;\nVěřím, že po tomto článku už jistě musíte mít Eiffelovky plné zuby :D, ale my vůbec nelitovali, že jsme u této památky strávili prakticky celý den. Chtěli jsme si ji zkrátka užít. Naše další dny už pak samozřejmě nebyly tolik \u0026ldquo;jednotvárné\u0026rdquo;, ale o tom si tu budete moct přečíst zase někdy jindy\u0026hellip; :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/snidane-pod-eiffelovkou/","summary":"\u003cp\u003eHned na druhý den jsme si naplánovali atrakci, bez jejíž návštěvy bychom snad ani nemohli odjet domů. Pro mnohé je možná Eiffelovka pařížským klišé, ale věřte mi, že když ji člověk vidí na vlastní oči, je to docela silný zážitek. Za krásného slunečného rána jsme vyrazili na plácek nazvaný Trocadéro. Právě tady se před vámi objeví ten slavný obrázek, který znáte z pohlednic - Eiffelovka v celé své kráse. Hned na úvod mě překvapila její velikost, představovala jsem si ji tak poloviční.\u003c/p\u003e","title":"Snídaně pod Eiffelovkou"},{"content":"Vím, že někteří už na tento příspěvek netrpělivě čekáte a já se stále neměla k činu. Dovolila jsem si vytvořit na blogu novou rubriku, speciálně věnovanou Francii. Stejně jako v případě mé zaoceánské cesty mám pocit, že si to tato země zaslouží. A jistě ani nemusím dodávat, že fotek i zážitků jsme si odsud přivezli celou řadu, takže vás čeká hodně článků na pokračování :-)\u0026hellip;\nCestu do Francie jsme si vysnili už dávno, původně jako odměnu za Péťovy inženýrské státnice, které se ale nakonec odehrály až koncem léta, a tak jsme Francii museli o rok odložit. Když jsem úspěšně odstátnicovala i já, prázdninovým plánem jsme si pořád nebyli úplně jistí. Brašule, kterému práce nedovolila přiletět na moje promoce, mi jako odškodné nabídnul prázdninový azyl v americké metropoli, ale všechno se to semlelo moc narychlo a my si nebyli jistí, jestli bychom to zvládli dobře naplánovat. Nakonec to okolnosti tak nějak všechno rozhodnuly za nás a my dali přecejen přednost našemu původnímu plánu - prázdninám v Paříži. Hodně nás navnadily také zážitky z BlogHýsku :-).\nPřesto všechno byla Paříž svým způsobem \u0026ldquo;hurá-akcí\u0026rdquo;. Jízdenky na bus jsme si kupovali pouhé 3 dny před odjezdem, ubytování rezervovali jen o něco málo dříve a program vymýšleli prakticky za pochodu - za pomoci dvou spíše archaických průvodců zapůjčených v kroměřížské knihovně :D. A možná i díky tomu se vlastně všechno tak báječně vyvedlo :-)\u0026hellip;\nNemůžu ovšem nezmínit, že samotný den odjezdu pro nás nezačal příliš slavně. V naší čtvrti probíhalo toho dne blokové čištění, kdy musí všechna auta z ulice až do odpoledne zmizet. My na to samozřejmě v tom zmatku kolem zařizování zapomněli a auto nám odtáhli. Místo balení tedy Péťa musel jet ještě to dopoledne až kamsi do Lískovce auto vyzvednout. Naštěstí jsme i přes tuto komplikaci všechno stihli, protože autobus do Prahy nám odjížděl až o půl 8 večer. Měla jsem docela obavy z tak dlouhé cesty busem - přecejen 14 hodin je 14 hodin. Nakonec ale musím říct, že to nebylo tak zlé, jak jsem si představovala. Jeli jsme sice tou nejstarší Student Agency herkou, kde nejsou tak pohodlné sedačky a Fun and Relax už vůbec ne :D. Přes noc se mi ale podařilo i párkrát usnout, což se mi na cestách moc nestává, takže i díky tomu ty nekonečné hodiny nakonec docela utíkaly. Cestu mi zpříjemnilo i několik dalších věcí, které jsem si moudře přibalila do kabelky. Pokud už jste někdy jeli se Student Agency delší trasu, jistě mi dáte za pravdu, že v SA busech je strašná zima, kterou má na svědomí permanentní klimatizace. V horkých letních dnech jistě příjemná věc, leč v noci jistota rýmy/bolesti v krku. Bez šátku bych proto do busu nesedla. Další věc, která se mi v noci moooc hodila, byly vlněné návleky na nohy. Prostě každá vrstva oblečení navíc bodla. Po ranní zastávce kdesi u německých hranic už začalo svítat, a krom občasného poklimbávání mi vzrušení z toho, že už se blížíme k našemu cíli, nedalo usnout.\nPředpokládaný příjezd do Paříže byl stanoven na 13:05. Autobus nás vyplivnul u nádraží Gare de L\u0026rsquo;Este a my jsme se vydali hledat vlez do metra. Naštěstí nám z této zastávky měla jet přímá linka až k našemu hotelu. Poté, co jsme nalezli metro, následovala další zkouška inteligence v podobě zakoupení lístků u automatu. Zpočátku nad námi automat vyhrával 2:0, brzy jsem ale u kolegy vedle odkoukala, že automat nemá dotykovou obrazovku, nýbrž dotykový válec :D. Po nastavení anglického jazyka už pak všechno bylo jednoduché :-). Dále jsme se zasekli u turniketů, které nefungují na klasickém českém principu, že vložíte lístek jen tak \u0026ldquo;napůl\u0026rdquo;, aby se procvaknul. Francouzský turniket vám lístek při vložení \u0026ldquo;sežere\u0026rdquo; a vyplivne vám ho na jiném místě. No, chvilku nám trvalo, než jsme to pobrali :D. Jinak ovšem zpětně musím francouzské metro pochválit, a to především za kvalitní značení. Nikdy jsme nikde nemuseli bloudit a hledat cestu v mnohdy spletitých podzemních uličkách. Kdykoliv jsme se dostali na rozcestí a nevěděli kudy dál, objevila se cedule, která napověděla. Mapy metra jsou navíc také na každém kroku.\nBezproblémové bylo rovněž hledání našeho hotelu Formule 1 Porte de Châtillon. Od konečné metra jsme šli ještě asi 10 minut pěšky a brzy jsme stáli na místě. Měli jsme trochu obavy, jestli na recepci vůbec někoho zastihneme a budeme se moct hned ubytovat. Hotely řetězce Formule 1 jsou totiž pověstné tím, že recepce fungují pouze v určitý časový interval během dne. Pokud se do tohoto intervalu netrefíte, dostanete se dovnitř na číslo kreditní karty, kterou jste ubytování zaplatili. My jsme však měli platit až na místě, takže jsme se báli, že budeme muset čekat někde před hotelem až do 5ti, než se recepce otevře. Měli jsme ale to štěstí, že naše Formule byla opravdu veliká a recepce tam fungovala prakticky nepřetržitě. Nebyl problém domluvit se s personálem angličtinou, zaplatili jsme, obdrželi kód od našeho pokoje a mohli se jít hned ubytovat.\nČíselné kódy mi přijdou jako docela dobrý a praktický vynález už proto, že s sebou nemusíte tahat klíče. Na druhou stranu si dokážu představit, že pro společensky unaveného turistu může být v takhle velké Formuli problém trefit i správný pokoj, natož pak správný šestimístný číselný kód :D. My si náš kód naštěstí rychle zapamatovali a pro jistotu si ho ještě uložili jako číslo do mobilu - kdyby náhodou :D.\nZpětně hodnotím bydlení ve Formuli opravdu maximálně pozitivně. Pokoje poměrně prostorné a světlé, žádný ruch, každý den úklid a (pokud máte štěstí na správný pokoj) výhled na hřbitov v sousedství jako bonus - ach, jak francouzské :D! Za ty peníze v Paříži prostě nic lepšího neseženete. Snad jediným negativem jsou společné sprchy a toalety na chodbě. Ty nejsou ani rozdělené podle pohlaví, což by mi až tak nevadilo, ale hlavně je dost vopruz courat se rozespalá v pyžamu v noci na záchod a ještě v polospánku pak vyťukávat vstupní kód od vašeho pokoje. Navíc se jedná o takové ty záchody ve formě buněk, které se po použití samy spláchnou, zamknou a umyjí. Mojí noční můrou tedy samozřejmě bylo, aby mě někdy záchod nezamknul a nezahrnul do všeobecného úklidu :D. Sprchy fungovaly na tom samém principu. Co se týče čistoty těchto společných prostor, občas to taky nebyla žádná hitparáda, ale na druhou stranu jsme na hotelu netrávili zas tak moc času, aby mi to nějak vadilo. Zvyknout se dá na všechno, pokud jste ochotní trochu slevit ze svých hygienických nároků.\nPřestože jsme byli po cestě docela znavení, Paříž nás lákala, a tak jsme se jen převlékli, vyčistili si zuby a vyrazili na průzkum. Po slavném bulváru Saint-Michel :-) jsme došli až k překrásným Lucemburským zahradám a budově senátu. Tohle půvabné místo si mě získalo hned na první pohled a vůbec se nedivím, že sem Pařížané chodí tak rádi odpočívat. Nikdo tu nikam nespěchá, všichni sedí na židličkách rozestavěných okolo fontány, čtou si nebo se jen tak sluní. Ani my jsme neodolali a udělali si tu přestávku k načerpání nových sil :-).\nNaše další kroky vedly k nedalekým budovám Sorbonny a hlavně Pantheonu. Ten už byl sice zavřený, ale i zvenčí nám měl co nabídnout. Tady nás však přecejen zastihla únava z celodenního cestování, a rozhodli jsme se nechat další objevování Paříže na zítra. I tak nás ještě čekala dlouhá cesta domů a shánění večeře. Protože i mě už dnes přemáhá únava, nechám si další zážitky z Francie zase na jindy. Jestli se mě bude povídavá držet i nadále, vidím to na několikadílný román :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/seznameni-s-parizi/","summary":"\u003cp\u003eVím, že někteří už na tento příspěvek netrpělivě čekáte a já se stále neměla k činu. Dovolila jsem si vytvořit na blogu novou rubriku, speciálně věnovanou Francii. Stejně jako v případě mé zaoceánské cesty mám pocit, že si to tato země zaslouží. A jistě ani nemusím dodávat, že fotek i zážitků jsme si odsud přivezli celou řadu, takže vás čeká hodně článků na pokračování :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"seznameni-s-parizi-01.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/seznameni-s-parizi/seznameni-s-parizi-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eCestu do Francie jsme si vysnili už dávno, původně jako odměnu za Péťovy inženýrské státnice, které se ale nakonec odehrály až koncem léta, a tak jsme Francii museli o rok odložit. Když jsem úspěšně odstátnicovala i já, prázdninovým plánem jsme si pořád nebyli úplně jistí. Brašule, kterému práce nedovolila přiletět na moje promoce, mi jako odškodné nabídnul prázdninový azyl v americké metropoli, ale všechno se to semlelo moc narychlo a my si nebyli jistí, jestli bychom to zvládli dobře naplánovat. Nakonec to okolnosti tak nějak všechno rozhodnuly za nás a my dali přecejen přednost našemu původnímu plánu - prázdninám v Paříži. Hodně nás navnadily také zážitky z BlogHýsku :-).\u003c/p\u003e","title":"Seznámení s Paříží"},{"content":"Nechci být poslem špatných zpráv, ale léto se nám pomalu, leč jistě, chýlí k závěru\u0026hellip; Tento článek je takovým malým shrnutím výrobků, které mi byly věrnými pomocníky skoro po celé prázdniny a myslím, že většina z nich mi bude dělat společnost i na podzim :-).\nLak na nehty Nude Glam, Essence (odstín 07 - café olé)\nV poslední době jsem si tyhlety nude barvičky na nehtech hodně oblíbila. Vypadá to pěkně, elegantně a upraveně a hlavně není hned poznat, jak se lak odlupuje a oprýskává. Není to sice žádný velký odvaz, ale nějak asi přicházím do věku, kdy už nepotřebuju všechno zářivě barevné a třpytivé nebo naopak rebelsky temné :D. Stejně jako většina ostatních laků od Essence, ani tento se nevyznačuje žádnou extra trvanlivostí. Vydrží mi na nehtech pěkný zhruba 4 dny, ale vzhledem k té ceně to myslím není tak špatný.\nNoční regenerační krém pro normální a smíšenou pleť, Lirene- s kosmetikou Lirene jsem zatím vždycky byla spokojená, takže jsem se rozhodla vyzkoušet tenhle noční krém z modré řady pro normální a smíšenou pleť. Má jemnou a nepopsatelně příjemnou vůni, která je pro tuto modrou řadu typická. Obsahuje kyselinu hyaluronovou, která obnovuje přirozenou hydrataci pokožky, glycerin a bambucký tuk, které napomáhají zpevnění pokožky a vitamin E spolu s výtažkem z jablka působící proti stárnutí. Konzistencí je krém trochu hutnější, což se ale samozřejmě dá očekávat, když se jedná o přípravek na noční péči. Protože jsem teď v létě zvyklá na lehčí krémy, měla jsem celkem oprávněnou obavu, aby mi ten od Lirene neucpával pleť. Tyto obavy se naštěstí nepotvrdily, pleť mám každé ráno krásně heboučkou a hladkou a ani náznak mastnoty nebo ucpaných pórů.\nZvláčňující regenerační balzám po opalování, Dermacol byl přibalen do šestipacku ochucené vody Korunní. Myslím, že v historii této rubriky je to asi nejoriginálnější způsob, jakým jsem kdy přišla k nějakému kosmetickému výrobku :D. Řekla bych, že na léto je to prima společník. Jedná se o lehký chladivý balzám - spíš gel než krém, protože má hodně lehkou a tekutou konzistenci. Tím pádem ani hydratace není nijak slavná. Pokožku spíš zklidní a zjemní, než cokoliv jiného. Výrobek obsahuje D-panthenol, vitamín E a avokádový olej a slibuje péči o pokožku po slunění + zářivější a trvalejší opálení. Co mě ale na výrobku zaujalo nejvíc, je jeho netypická vůně. Strašně dlouho jsem přemýšlela, co mi připomíná, a pak jsem na to konečně přišla! Pamatujete si z dětství takové ty voňavé fixky? Prodávaly se v balení asi po 5ti - žlutá voněla po banánech, červená po jahodách, zelená po jablíčkách\u0026hellip; a přesně jako ta zelená jablíčková fixka voní tento balzám :-)! Výrobek je tedy spíše dobrý průměr, ale ta vůně, co vás navrátí do dětství\u0026hellip; za tu dávám deset hvězdiček z deseti :D!\nMake-up Cover Dermacol (odstín 221) - Byť se jedná o make-up, koupila jsem si tento profláklý výrobek, aby mi plnil funkci korektoru. Zpočátku jsem byla trochu rozladěna z tmavšího odstínu, který jsem v drogerii testovala na opálené ruce a nedošlo mi, že obličej mi po celý rok (včetně léta) zůstává mrtvolně bledý. Na druhou stranu se dá samozřejmě Make-up Cover použít na celý obličej a pak to vypadá ke zbytku mého opáleného těla i přirozeně :-). Jinak se dá ale make-up celkem dobře rozmazat, takže nakonec splyne s pletí a krytí je pořád hodně solidní. Výrobek sám o sobě je bezva - z největších plusů musím rozhodně zmínit vysoký ochranný faktor (SPF 30!!!), voděodolnost a extrémní krytí. Make-up Cover vzniknul jako jeden z prvních krycích make-upů v Evropě i ve světě. Jeho receptura byla vyvinuta ve Filmstudiu Barrandov pro potřeby profesionálních vizážistů a poté prodána do Hollywoodu (ano, jsme světoví :D). Make-up by měl být vhodný pro všechny typy pleti a zakrýt i ty největší nedostatky. Já osobně ho používám hlavně na oblast pod očima, případně když se objeví nějaký pupínek - ty zakryje opravdu naprosto s přehledem a nikdo nepozná, že vám na obličeji něco vyrašilo. Až jsem sama zírala :O! Příjde mi, že moc dobře neodolává otěru, ale když se přepudruje, je to hned lepší. Celkově jsem s ním hodně spokojená a musím doporučit.\nRtěnka Kate Moss for Rimmel (odstín 03)- tak tuhle rtěnku už mám doma asi dva měsíce, ale nějak jsem se ještě nedostala k tomu, abych o ní napsala, což nechápu, protože je úplně báječná! Koupila jsem si ji den před promocemi, abych se cítila krásnější o:-). Chtěla jsem nějaký neutrální jemný odstín, neboť takové v běžném životě využiju stejně nejvíc a In the nude od Essence už mám skoro dopotřebovanou. Rtěnka pochází z edice vytvořené Rimmel-tváří Kate Moss, jejíž podpis najdete na obale rtěnky. Designově se mi výrobek moc líbí, je přesně ve stylu \u0026ldquo;v jednoduchosti je krása\u0026rdquo;. Rtěnka je krémová, ale ne příliš hydratační, takže je dobré rty napřed přejet balzámem, aby se vám nevysušovaly. S výdrží jsem ale spokojená, přežije jedno pivo i svačinku :-). Co se týče odstínu, zvolila jsem klasickou světle hnědou. Vypadá přirozeně, ale zároveň rty i lehce zvýrazní. Momentálně je to moje láska a favoritka, kterou si budu už navždycky spojovat s rozloučením s právnickou fakultou O:-)\u0026hellip;\nAntiperspirant Levandule, Marks and Spencer jsem si ulovila v letních slevách asi za pade, hrozně jsem si přála z téhle řady něco vyzkoušet, protože všechno moc hezky voní. Nakonec jsem tedy sáhla po levanduli a rozhodně nelituju. Vůně je krásná a netuctová, cítím ji ze sebe lehce vonět skoro po celý den, ale zase to není tak výrazné, aby to přebilo parfém. S pocením se vyrovnává opravdu výborně, což jsem od kosmetiky z MaS popravdě ani moc nečekala. Za mě velká spokojenost a určitě v budoucnu zase něco z této řady vyzkouším.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/srpnove-kosmeticke-vychytavky/","summary":"\u003cp\u003eNechci být poslem špatných zpráv, ale léto se nám pomalu, leč jistě, chýlí k závěru\u0026hellip; Tento článek je takovým malým shrnutím výrobků, které mi byly věrnými pomocníky skoro po celé prázdniny a myslím, že většina z nich mi bude dělat společnost i na podzim :-).\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eLak na nehty Nude Glam, Essence (odstín 07 - café olé)\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\nV poslední době jsem si tyhlety nude barvičky na nehtech hodně oblíbila. Vypadá to pěkně, elegantně a upraveně a hlavně není hned poznat, jak se lak odlupuje a oprýskává. Není to sice žádný velký odvaz, ale nějak asi přicházím do věku, kdy už nepotřebuju všechno zářivě barevné a třpytivé nebo naopak rebelsky temné :D. Stejně jako většina ostatních laků od Essence, ani tento se nevyznačuje žádnou extra trvanlivostí. Vydrží mi na nehtech pěkný zhruba 4 dny, ale vzhledem k té ceně to myslím není tak špatný.\u003c/p\u003e","title":"Srpnové kosmetické vychytávky"},{"content":"Dneska to bude trošku reklama, ale dobré české nápady se musí podporovat ;-)! Popravdě řečeno nejsem moc snídaňový typ. Vím, že to není zdravé, ale nejsem prostě poránu schopná dostat do sebe nějaké pořádné jídlo. Leda tehdy, když vstávám pozdě, ale tomu už se neříká snídaně, že\u0026hellip; Odjakživa jsem ale velkým příznivcem cereálií a müsli, na gymplu jsem je konzumovala opravdu ve velkém a už několik let jsem hrdým členem Emco clubu :D\u0026hellip; Müsli a jogurt/mlíko+med jsou nesmrtelnou kombinací, a když nemám ve skříni pikslu cereálií, jsem nesvá :D.\nI proto mě moc potěšilo, když jsem letos dostala k narozeninám balíček z Mixitu. Věřím, že Mixit.cz už dneska všichni dobře znáte - poslední dobou jeho reklamy docela zahltily internetový svět a ti z vás, kteří rádi sledují pořad České televize \u0026ldquo;Den D\u0026rdquo;, určitě zaznamenali existenci tohoto zajímavého projektu také tam.\nMixit je postaven na nápadu namíchat si svou vlastní směs müsli z široké nabídky surovin (cereálního základu, sušeného ovoce, oříšků a dalších dobrot). Všechny suroviny jsou kvalitní a jejich jednotlivý poměr si můžete sami určit, o čemž si můžete nechat u běžného müsli v obchodě jen zdát. Můžete si namíchat také bezlepkovou nebo bio směs. A teď to (skoro) nejlepší :D! Müsli vám přijde v úžasném recyklovatelném tubusu, jehož design se pravidelně obměňuje - já dostala tento retro oranžový :-)\u0026hellip;\nPři objednávce si také můžete svou směs pojmenovat a váš zvolený název najdete pak zezadu přilepený na tubusu včetně složení celé směsi. Kdyby vás to zajímalo \u0026ldquo;Jančin pamlsek\u0026rdquo; :D obsahuje: brusinky, datle, mandlové plátky, pistácie, polštářky plněné mléčnou čokoládou (áááách O:)), kakaové extrudované kuličky, kokosové lupínky, ovesné a ječné vločky, cukr, kakao, mléko, vanilku, sojový lecitin a žlutý meloun bez cukru a síry. Mně osobně se projekt Mixit moc líbí a už dlouho jsem ho chtěla vyzkoušet. Musím pochválit také jejich webové stránky, které jsou moc hezké, vtipné a intuitivní, takže objednávku zvládne každá lama. Müsli je o něco dražší, než to, které běžně koupíte v obchodě, ale na druhou stranu je kvalitnější, je přesně takové, jaké máte rádi a je ho i větší množství. Po celé republice je už 12 odběrových míst (v Brně ho najdete ve zdravé výživě na Údolní).\nCo vy a Mixit? Znáte? Snídáte? Zbožňujete :)?\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/snidame-s-mixit/","summary":"\u003cp\u003eDneska to bude trošku reklama, ale dobré české nápady se musí podporovat ;-)! Popravdě řečeno nejsem moc snídaňový typ. Vím, že to není zdravé, ale nejsem prostě poránu schopná dostat do sebe nějaké pořádné jídlo. Leda tehdy, když vstávám pozdě, ale tomu už se neříká snídaně, že\u0026hellip; Odjakživa jsem ale velkým příznivcem cereálií a müsli, na gymplu jsem je konzumovala opravdu ve velkém a už několik let jsem hrdým členem Emco clubu :D\u0026hellip; Müsli a jogurt/mlíko+med jsou nesmrtelnou kombinací, a když nemám ve skříni pikslu cereálií, jsem nesvá :D.\u003c/p\u003e","title":"Snídáme s Mixit"},{"content":"Dneska přicházím s poněkud netradičním příspěvkem do úryvkové rubriky. V poslední době jsem přečetla 2 knížky, na první pohled od sebe na hony vzdálené, ale v podstatě s naprosto totožnou myšlenkou.\nCoelhova Alchymistu asi nemusím nijak sáhodlouze představovat. Jedná se o jeden z nejslavnějších světových bestsellerů, který vypráví o pasáčkovi ovcí, na jehož příběhu autor demonstruje, že člověk by se neměl bát opouštět životní jistoty ve jménu plnění svých snů. Chlapec Santiago se rozhodne za sebou zanechat svou zemi i celý svůj dosavadní život a vydává se do pouště najít poklad, o kterém se mu zdál sen. Pro většinu lidí bláznovství a pošetilost, co myslíte? Koneckonců i mně v knížce nejvíce chyběla přijatelná míra uvěřitelnosti, i když samozřejmě chápu, že tady nejde tak úplně o ten příběh, který je vlastně jen pohádkou. Mnohem důležitějším poselstvím, které knížka nese, je apelace, aby lidé nezavírali oči před nečekanými možnostmi a šancemi a aby se nebáli vpustit do svého života něco nového. V tomto směru je Alchymista určitě inspirujícím počtením. Přesto si nemůžu pomoct a skepticky pravím - v životě to zdaleka není takto jednoduché a ne vždy může člověk všechno opustit a jít si plnit svůj \u0026ldquo;osobní příběh\u0026rdquo;. Nebo snad ano :)?\nTo Bohyně v domácnosti britské novinářky Sophie Kinselly na to nejde tak přímočaře. Nejprve nás zavede do hektického světa mladé workoholičky Samanty, jejímž životním hnacím motorem je budování kariéry v úspěšné advokátní kanceláři. Svému snu podřizuje všechno, co má - svůj volný čas i osobní život. Jednoho dne se jí to ale vymstí a kvůli banální chybě, kterou připraví svého klienta o spoustu peněz, dostane vyhazov. Přichází tím o všechno, co dosud dávalo jejímu životu smysl. Nedopatření ji ale zavede na anglický venkov do bohaté rodiny podivínských manželů, kteří zrovna shánějí novou hospodyni\u0026hellip; Samanta se chopí šance, kterou jí osud přivál, a zjišťuje, že život bez permanentního stresu je vlastně báječný. Problém nastává v okamžiku, kdy vyjde najevo, že její vyhazov byl vlastně nedopatření a advokátní kancelář, ze které ji předtím vyhodili, přichází s prosíkem a chce Samantu zpět\u0026hellip;\n\u0026ldquo;Žádný člověk mě v Londýně nevzal na schůzku do hospody - natož na druhou stranu výčepního pultu. Jacob mě na první schůzku pozval do Covent Garden na Les Sylphides , ale po dvaceti minutách mu zatelefonovali ze Států a už se nevrátil. Druhý den prohlásil, že se tak zahloubal do nějakého právního problému v zákonu o komerční smlouvě, že na mě úplně zapomněl. A nejhorší na tom bylo, že místo abych mu řekla \u0026ldquo; ty mizero! \u0026rdquo; a jednu mu přišila, zeptala jsem se, o jaký problém šlo\u0026hellip;\u0026rdquo;\nI Samantin příběh je vlastně celý o tom, že nikdy není příliš pozdě na to, vydat se přesně opačným směrem, než se od vás očekává. Narozdíl od Santiaga se však Samanta na tuto pouť vydává vpodstatě nedobrovolně a o to víc je její příběh přesvědčivější. Jistě i v tomto případě můžeme polemizovat o tom, zda by úspěšná právnička, pro kterou je její kariéra alfou a omegou, vyměnila stohy lejster a svět paragrafů za kuchařskou zástěru. Každopádně se mi líbí myšlenka, že nikdy není příliš pozdě na to rozhodnout se, čím chcete být, a že stres je největším zabijákem dnešní doby.\nU mě tedy tento pomyslný \u0026ldquo;duel\u0026rdquo; vyhrává Bohyně v domácnosti, ale musím přiznat, že má trochu protekci - britský humor já prostě miluju a tohle je opět jedna z knížek, u které jsem se přistihla smát nahlas :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/co-ma-spolecneho-alchymista-a-bohyne-v-domacnosti/","summary":"\u003cp\u003eDneska přicházím s poněkud netradičním příspěvkem do úryvkové rubriky. V poslední době jsem přečetla 2 knížky, na první pohled od sebe na hony vzdálené, ale v podstatě s naprosto totožnou myšlenkou.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eCoelhova \u003cem\u003eAlchymistu\u003c/em\u003e asi nemusím nijak sáhodlouze představovat. Jedná se o jeden z nejslavnějších světových bestsellerů, který vypráví o pasáčkovi ovcí, na jehož příběhu autor demonstruje, že člověk by se neměl bát opouštět životní jistoty ve jménu plnění svých snů. Chlapec Santiago se rozhodne za sebou zanechat svou zemi i celý svůj dosavadní život a vydává se do pouště najít poklad, o kterém se mu zdál sen. Pro většinu lidí bláznovství a pošetilost, co myslíte? Koneckonců i mně v knížce nejvíce chyběla přijatelná míra uvěřitelnosti, i když samozřejmě chápu, že tady nejde tak úplně o ten příběh, který je vlastně jen pohádkou. Mnohem důležitějším poselstvím, které knížka nese, je apelace, aby lidé nezavírali oči před nečekanými možnostmi a šancemi a aby se nebáli vpustit do svého života něco nového. V tomto směru je \u003cem\u003eAlchymista\u003c/em\u003e určitě inspirujícím počtením. Přesto si nemůžu pomoct a skepticky pravím - v životě to zdaleka není takto jednoduché a ne vždy může člověk všechno opustit a jít si plnit svůj \u0026ldquo;osobní příběh\u0026rdquo;. Nebo snad ano :)?\u003c/p\u003e","title":"Co má společného Alchymista a Bohyně v domácnosti?"},{"content":"Slíbila jsem příval nových receptů, a tak tu máme pokračování, tentokrát na rybí téma O:-)\u0026hellip;\nfilety z lososa nové brambory 1-2 hrsti oliv bylinky dle chuti (rozmarýn, tymián, majoránka, bazalka\u0026hellip;) sůl, pepř šťáva z půlky citronu 7 lžic olivového oleje Nejprve si připravíme přílohu. Brambory oloupeme, omyjeme a 10 minut povaříme v osolené vodě. Poté scedíme, větší brambory přepůlíme a dáme na plech nebo do zapékací mísy. Přidáme k nim olivy, bylinky, osolíme a opepříme. Citronovou šťávu smícháme s olejem a vlijeme k bramborám. Pečeme 40 minut při 220°C. Než se nám brambory upečou, připravíme si lososa. Filet můžeme jen polít šťávou z citronu a dochutit kořením na ryby. Já jsem lososa dělala na pánvičce a ke konci jsem na každý kousek ještě položila plátek sýra, který se hezky roztekl. Na závěr už stačí jen dozdobit talíř něčím zeleným a podávat :)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/losos-s-olivovymi-bramborami/","summary":"\u003cp\u003eSlíbila jsem příval nových receptů, a tak tu máme pokračování, tentokrát na rybí téma O:-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003efilety z lososa\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003enové brambory\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1-2 hrsti oliv\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ebylinky dle chuti (rozmarýn, tymián, majoránka, bazalka\u0026hellip;)\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl, pepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ešťáva z půlky citronu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e7 lžic olivového oleje\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eNejprve si připravíme přílohu. Brambory oloupeme, omyjeme a 10 minut povaříme v osolené vodě. Poté scedíme, větší brambory přepůlíme a dáme na plech nebo do zapékací mísy. Přidáme k nim olivy, bylinky, osolíme a opepříme. Citronovou šťávu smícháme s olejem a vlijeme k bramborám. Pečeme 40 minut při 220°C. Než se nám brambory upečou, připravíme si lososa. Filet můžeme jen polít šťávou z citronu a dochutit kořením na ryby. Já jsem lososa dělala na pánvičce a ke konci jsem na každý kousek ještě položila plátek sýra, který se hezky roztekl. Na závěr už stačí jen dozdobit talíř něčím zeleným a podávat :)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Losos s olivovými bramborami"},{"content":"\u0026hellip;aneb i obyčejné dny si zaslouží neobyčejný oběd :-). Opět mě chytla vařící mánie, takže pokud bude čas, Studentská kuchařka se nám zase zaplní nějakou novou inspirací ;-)! Na kuře budeme potřebovat:\n2 kuřecí stehýnka 4 lžíce olivového oleje 2 lžíce balzamikového octa 1 lžíce sladké papriky 1 lžíce worcesterské omáčky 2 lžičky soli 1 lžíce sušeného tymiánu 3 lžíce medu Všechny ingredience (krom stehýnek samozřejmě :D) smícháme ve větší míse do marinády a na 3 hodiny do ní uložíme maso. Poté stehýnka i s marinádou přendáme do pekáčku nebo zapékací misky a při 180° pečeme zhruba hodinu. Mezitím si můžeme jako přílohu připravit salát. Na ten si přichystáme:\n1 římský salát 2 rajčata kousek eidamu, nakrájeného na kostičky 2 lžíce dijonské hořčice 1 lžíce medu Med, hořčici a 1 lžíci vody dobře prošleháme v misce. Salát omejeme a natrháme na kousky, rajčata pokrájíme na menší dílky. Posypeme kostičkami sýra a podáváme přelité dressingem. Dáte si taky :-)\u0026hellip;?\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/buffalo-kure-a-salat-s-medovym-dressingem/","summary":"\u003cp\u003e\u0026hellip;aneb i obyčejné dny si zaslouží neobyčejný oběd :-). Opět mě chytla vařící mánie, takže pokud bude čas, Studentská kuchařka se nám zase zaplní nějakou novou inspirací ;-)! Na kuře budeme potřebovat:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 kuřecí stehýnka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e4 lžíce olivového oleje\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 lžíce balzamikového octa\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 lžíce sladké papriky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 lžíce worcesterské omáčky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 lžičky soli\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 lžíce sušeného tymiánu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3 lžíce medu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eVšechny ingredience (krom stehýnek samozřejmě :D) smícháme ve větší míse do marinády a na 3 hodiny do ní uložíme maso. Poté stehýnka i s marinádou přendáme do pekáčku nebo zapékací misky a při 180° pečeme zhruba hodinu. Mezitím si můžeme jako přílohu připravit salát. Na ten si přichystáme:\u003c/p\u003e","title":"Buffalo kuře a salát s medovým dressingem"},{"content":"Onehdy jsem se tu zmínila, že jednu prázdninovou neděli jsme strávili na výletě v Koryčanech u Franty na chatě. A protože jsem dnes stahovala fotky do počítače, rozhodla jsem se, že se podělím o pár snímků.\nKoryčany jsou moje srdcovka a místo, kde se vždycky ráda vykoupu v kašně (haha) :D\u0026hellip; Protentokrát se koupel nekonala - od rána to totiž vypadalo na pěkný déšť. Byla jsem docela překvapená, jak jsou Koryčany od Brna blízko - je to dokonce blíž než k nám domů :D. Za hodinku jsme už byli na místě, přivítali se s Frantou a jeho rodinou a taky s naší novou čtyřnohou kamarádkou Terezkou :-). Terezka se s námi skamarádila velmi rychle. Stačilo, aby párkrát zahřmělo, a už jsem ji měla na klíně :D. Chudinka se celá klepala strachy a hledala u mě úkryt.\nJanie a posera :)\nBěhem poledne počasí nevypadalo moc příznivě. Docela vydatně pršelo. Naštěstí jsme s sebou přivezli nějaké hry, a tak jsme si dlouhou chvíli, než se počasí umoudří, krátili hazardem O:-)\u0026hellip;\nDostihy a sázky\n\u0026hellip;a dobrým jídlem :-)\u0026hellip;\nObídek\nA počasí se skutečně umoudřilo :-)! Sotva jsme si vyhráli a najedli se, mraky se roztrhaly a vykouklo sluníčko. A tak jsme teda vyrazili ven\u0026hellip; Na Cimburk, kam jsme původně měli namířeno, jsme nakonec nedošli (je to daleko :D). V půlce cesty jsme to otočili a vrátili se, protože už bylo docela pozdě a nechtěli jsme se hnát. Dostali jsme ale od Franty fotoškolení, a tak jsme vám aspoň mohli novým přístrojem zmapovat, jak krásně tam teď v létě je.\nNašli jsme kešku :)!\nNo fakt :)!\nVyvenčili jsme se :)\nPotkali jsme hlemýždě\nA takhle krásně tam bylo :)\nBodláčí\nPo zelené\u0026hellip;\nA nakonec ještě jednou Terezka, protože je taaaak roztomilá O:)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/v-korycanech/","summary":"\u003cp\u003eOnehdy jsem se tu zmínila, že jednu prázdninovou neděli jsme strávili na výletě v Koryčanech u Franty na chatě. A protože jsem dnes stahovala fotky do počítače, rozhodla jsem se, že se podělím o pár snímků.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eKoryčany jsou moje srdcovka a místo, kde se vždycky ráda vykoupu v kašně (haha) :D\u0026hellip; Protentokrát se koupel nekonala - od rána to totiž vypadalo na pěkný déšť. Byla jsem docela překvapená, jak jsou Koryčany od Brna blízko - je to dokonce blíž než k nám domů :D. Za hodinku jsme už byli na místě, přivítali se s Frantou a jeho rodinou a taky s naší novou čtyřnohou kamarádkou Terezkou :-). Terezka se s námi skamarádila velmi rychle. Stačilo, aby párkrát zahřmělo, a už jsem ji měla na klíně :D. Chudinka se celá klepala strachy a hledala u mě úkryt.\u003c/p\u003e","title":"V Koryčanech"},{"content":"Prázdniny jsou naprosto ideální dobou pro kreativní řádění. My si letos nasadili malířské čapky a oprášili své výtvarné schopnosti :D. Původně jsme měli v plánu přes léto vymalovat celý pokoj na bílo a do barvy se pustit až někdy časem. Nakonec jsme ale usoudili, že bílá ještě nějaký čas počká :). Na Mobitexu jsme na jaře dostali vzorkovník barev od Primalexu a už dlouho jsme měli vybráno několik favoritů ve žlutooranžovém odstínu. Nakonec to vyhrál \u0026ldquo;tmavý šafrán\u0026rdquo;. Nechali jsme si v OBI poradit co a jak, nafasovali malířské náčiní a vrhli se na to. Jestli máte v plánu taky nějaké barevné řádění na zdi, můžete se do toho pustit s námi. Budete potřebovat:\nbarvu, samozřejmě kýbl s mřížkou na otírání barvy 2 válečky(jeden na penetraci a druhý na barvu) s násadou štětce na záludná místa (rohy, okolí zásuvek atd.) alespoň ve 2 velikostech penetrační nátěr(byl nám doporučen, aby barva hezky chytla) papírovou lepící pásku igelit Nejprve jsme si vyklidili pracovní plochu. Naštěstí nemáme v obýváku skoro žádný nábytek, takže to bylo celkem jednoduché. Jinak je to předpokládám ta úplně nejhorší část malování :D. Zakryli jsme igelitem gauč a podlahu a začali lepit papírovou pásku po obvodu zdi a přes zásuvky. Je potřeba, dát si na tom záležet, aby vám páska nepřečnívala do zdi, kterou budete malovat - jinak byste tam pak měli zuby. Nám se to trochu nepovedlo u stropu, naštěstí se to ale dalo celkem v pohodě opravit vatovou tyčinkou namočenou do zbytku barvy ;-). Poté jsme se už mohli vrhnout na penetrační nátěr. Původně jsme se na něj chtěli vykašlat, ale v OBI nás přesvědčili, že nám pak barva na zdi lépe chytne. Chytla nám fakt pěkně, to se musí nechat, tak nám zřejmě nekecali :D\u0026hellip; Penetrační nátěr jsme nechali přes noc zaschnout a ráno jsme se konečně mohli vrhnout na to hlavní! Naředili jsme si barvu a začali s malováním štětcem okolo zásuvek a po obvodu zdi. Nakonec přišel na řadu i váleček, který to všechno pěkně sjednotil. Když jsme měli hotovo, nechali jsme první nátěr trochu zaschnout a vyrazili mezitím na oběd do IKEA. Když jsme se vrátili, vrhli jsme se na nátěr č.2. I ten první už sice vypadal pěkně, ale barvy jsme měli ještě dost a v OBI nám navíc taky doporučili dvě vrstvy. No, a na druhý den ráno jsme se vzbudili a začali nedočkavě odlepovat pásku. Bylo to dost napínavé a měli jsme obavy, zda je páska skutečně nepropustná, protože se na první pohled moc netvářila :D. Nakonec to ale všechno dobře dopadlo, zub u stropu jsme zamalovali a radovali se, jak celý pokoj krásně prokouknul. Budiž o tom dokladem následující humorně-instruktážní video :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kterak-jsme-malovali-zed/","summary":"\u003cp\u003ePrázdniny jsou naprosto ideální dobou pro kreativní řádění. My si letos nasadili malířské čapky a oprášili své výtvarné schopnosti :D. Původně jsme měli v plánu přes léto vymalovat celý pokoj na bílo a do barvy se pustit až někdy časem. Nakonec jsme ale usoudili, že bílá ještě nějaký čas počká :). Na Mobitexu jsme na jaře dostali vzorkovník barev od Primalexu a už dlouho jsme měli vybráno několik favoritů ve žlutooranžovém odstínu. Nakonec to vyhrál \u0026ldquo;tmavý šafrán\u0026rdquo;. Nechali jsme si v OBI poradit co a jak, nafasovali malířské náčiní a vrhli se na to. Jestli máte v plánu taky nějaké barevné řádění na zdi, můžete se do toho pustit s námi. Budete potřebovat:\u003c/p\u003e","title":"Kterak jsme malovali zeď"},{"content":"\u0026ldquo;Fantazie nemá hranice\u0026hellip;\u0026rdquo;\nCo se vám vybaví, když se řekne \u0026ldquo;film mého dětství\u0026rdquo;? Pro mě je to jednoduchá otázka. \u0026ldquo;Nekonečný příběh\u0026rdquo; je jedním z vůbec prvních filmů, na které si pamatuju. Strýc nám ho pouštěl na videu v době, kdy tahle technika (stejně jako my s bráchou :D) byla téměř ještě v plenkách. Video u strýca, to pro nás byl vždycky velký zážitek! Zejména tenkrát, když nám pustil film \u0026ldquo;Panna a netvor\u0026rdquo; od Juraje Herze a já s brekem utekla :D! Strýc nás holt zoceloval už odmala - bůhví, odkud pramení má láska k hororům 8-) \u0026hellip;\nAle zpět k filmu. Přestože \u0026ldquo;Nekonečný příběh\u0026rdquo; místy také nepůsobí moc jako pohádka (viz. Atréjův boj s Gmorkem nebo scéna v bažině), v dětství jsem to tak nikdy nevnímala - bylo to hlavně veliké dobrodružství. Věřím, že děj filmu všichni dobře znáte, takže jen tak ve stručnosti: Hlavním hrdinou příběhu je malý chlapec Bastien, snílek, který se vyrovnává se smrtí své maminky a ve škole ho šikanuje parta kluků. Není divů, že raději utíká do říše knížek a snů. Jednou v antikvariátu narazí na kouzelnou knihu - \u0026ldquo;Nekonečný příběh\u0026rdquo;. Pouští se do čtení o říši Fantazie, která je ohrožena Nicotou a hrozí jí záhuba. Rozpínavosti Nicoty má zabránit bojovník Atréj, ale to se mu podaří jen tehdy, pokud přivede lidské dítě, které dá vládkyni Fantazie nové jméno\u0026hellip;\nAno, jedná se pravděpodobně o jediný můj životní kontakt s žánrem fantasy 8-). Na ČSFD je \u0026ldquo;Nekonečný příběh\u0026rdquo; zařazen mezi třístovku nejlepších filmů a při pročítání komentářů jsem jen souhlasně pokyvovala hlavou. Vpodstatě celá jedna generace označuje tento snímek za kultovní, za nejlepší fantasy, za \u0026ldquo;film svého dětství\u0026rdquo;. Přestože v době jeho vzniku (r.1984) nebyly filmové triky zdaleka na takové úrovni jako dnes. Přestože dodneška byla natočena celá řada hezkých výpravných pohádek od Narnie až po Harryho Pottera. Hlavní myšlenku o obrovské síle dětské fantazie a knížek, které vás doslova pohltí, totiž dodneška nikdo tak hezky nezpracoval. (A pokud někdo o takovém filmu víte, sem s ním.) Nezanedbatelnou roli zde hraje také úžasná hudba - bez ní by zážitek z \u0026ldquo;Nekonečného příběhu\u0026rdquo; byl jen poloviční. Titulní melodie, ze které se stal v 80. letech obrovský hit, hovoří za vše.\nTak, a teď se přiznejte, kdo z vás si myslel, že Falco je létající pes a chtěl ho mít doma? Kdo z vás plakal, když Artax zahynul v bažině? Kdo z vás si hrozně přál řetízek s Aurynem (a dodneška po něm vduchu touží, ale nikdy by to nepřiznal :D)? Kdo z vás si při téhle písničce vždycky vzpomene, že každý život může být pohádkou, nikdy nekončícím příběhem\u0026hellip;?\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nekonecny-pribeh/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e\u0026ldquo;Fantazie nemá hranice\u0026hellip;\u0026rdquo;\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eCo se vám vybaví, když se řekne \u0026ldquo;film mého dětství\u0026rdquo;? Pro mě je to jednoduchá otázka. \u0026ldquo;Nekonečný příběh\u0026rdquo; je jedním z vůbec prvních filmů, na které si pamatuju. Strýc nám ho pouštěl na videu v době, kdy tahle technika (stejně jako my s bráchou :D) byla téměř ještě v plenkách. Video u strýca, to pro nás byl vždycky velký zážitek! Zejména tenkrát, když nám pustil film \u0026ldquo;Panna a netvor\u0026rdquo; od Juraje Herze a já s brekem utekla :D! Strýc nás holt zoceloval už odmala - bůhví, odkud pramení má láska k hororům 8-) \u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Nekonečný příběh"},{"content":"Ano, já vím, vím, že jsem ostuda. Už dva měsíce mi ta knížka leží na nočním stolku a já nebyla schopná ji přečíst. Dokud jsem neodstátnicovala, měla jsem samozřejmě přísný zákaz se na ni byť jen podívat, ale od té doby už pro mě není žádné omluvy - dočetla jsem ji zkrátka až teď :D. Co vám mám povídat, bylo to super! Larsson je mistrem v udržení napětí a přesně ví, jak ho má čtenáři dávkovat. Dívka, která kopla do vosího hnízda je jedno velké gradující finále. Hra, která se rozehrála ve druhém díle, spěje ke svému nezvratnému konci a čtenář nedočkavě sleduje, jestli v příběhu Lisbeth Salanderové zvítězí spravedlnost nebo důmyslně organizovaná síť podvratných živlů\u0026hellip; I v závěru knihy, kdy už se zdá, že se všechno v dobré obrací, nám Larsson přivodí poslední infarktové stavy a strach o životy hlavních hrdinů, než nám konečně dovolí s úlevou vydechnout.\nSamozřejmě bych měla i pár poznámek k tomu, co se mi moc nelíbilo. Larsson si v tomto díle mohl odpustit milostnou zápletku. Mně už to přijde fakt trapný, jak Mikaelovi Blomkvistovi žádná ženská nemůže odolat - vám ne :D?? Nicméně po přečtení Milénia už mám na švédský sexuální život utvořený svůj názor - je to zvrhlá země 8-). Dále mě trochu zklamalo to množství \u0026ldquo;happy endů\u0026rdquo;. Přestože jsem příznivcem dobrých konců a špatný by mě naštval :D, přecijen to příběhu ubralo v mých očích jistou dávku uvěřitelnosti. Ale oukej; poté, co se Lisbeth Salanderová ve druhém díle s kulkou v hlavě vyhrabala ze svého vlastního hrobu, smířila jsem se s tím, že si Larsson místy ulítává trochu do sci-fi 8-)\u0026hellip;\nTak či tak, je mi líto, že to skončilo a Larsson už nikdy nic nenapíše. Byl to bezpochyby jeden z největších literárních talentů současnosti a jeho Millénium se stalo nejen světovým bestsellerem, ale také výpovědí o stavu dnešní společnosti.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/stieg-larsson-divka-ktera-kopla-do-vosiho-hnizda/","summary":"\u003cp\u003eAno, já vím, vím, že jsem ostuda. Už dva měsíce mi ta knížka leží na nočním stolku a já nebyla schopná ji přečíst. Dokud jsem neodstátnicovala, měla jsem samozřejmě přísný zákaz se na ni byť jen podívat, ale od té doby už pro mě není žádné omluvy - dočetla jsem ji zkrátka až teď :D. Co vám mám povídat, bylo to super! Larsson je mistrem v udržení napětí a přesně ví, jak ho má čtenáři dávkovat. \u003cem\u003eDívka, která kopla do vosího hnízda\u003c/em\u003e je jedno velké gradující finále. Hra, která se rozehrála ve druhém díle, spěje ke svému nezvratnému konci a čtenář nedočkavě sleduje, jestli v příběhu Lisbeth Salanderové zvítězí spravedlnost nebo důmyslně organizovaná síť podvratných živlů\u0026hellip; I v závěru knihy, kdy už se zdá, že se všechno v dobré obrací, nám Larsson přivodí poslední infarktové stavy a strach o životy hlavních hrdinů, než nám konečně dovolí s úlevou vydechnout.\u003c/p\u003e","title":"Stieg Larsson - Dívka, která kopla do vosího hnízda"},{"content":"Než definitivně odpadnu po dnešním výletu do Koryčan (který byl mimochodem super a snad se časem dokopu přidat sem aspoň pár fotek), podělím se s vámi o několik kosmetických úlovků tohoto léta\u0026hellip;\nDeodorant Rexona fresh- zelená Rexona je snad už od puberty můj ze všech nejmilejší deodorant, ke kterému se pořád vracím. Krásně voní, funguje jak má, je bez alkoholu\u0026hellip; má účinkovat 48 hodin, což sice pravda není :D, ale i tak mi přijde, co se týče výdrže, víc než dobrá. Nedělá bílé fleky na oblečení, a na to já jsem pes!\nLak na vlasy pro objem vlasů, Lybar- se svým aktuálním sestřihem jsem omezila gely na vlasy a začala víc používat laky. Tyhle od Lybaru mi příjdou všechny celkem stejně dobré a mám ráda jejich stylové retro obaly :D. Obsahují antioxidanty, UV filtry, což se teď v létě hodí, a vlasy moc neslepují. Fixace by mohla být lepší, ale mně to vcelku stačí. Akorát ten větší objem jsem opravdu nezpozorovala\u0026hellip;\nČistící ubrousky pro normální a smíšenou pleť, Balea jsem si vzala z čistě praktického hlediska na dovolenou, protože na cesty se mi opravdu nechce tahat všechny ty odličovače, vatové tamponky a tak. Na těch pár dnů ubrousky podle mě bohatě stačí, ikdyž jsem stejně přesvědčená, že tak dobře jako odličovací mléko mi obličej prostě nic nevyčistí. Koneckonců po návratu z dovolené jsem měla pleť trochu mastnější a celkově nějak ucpanou, tak si myslím, že na mých slovech přece jen něco bude. Jinak jsou ale tyhle ubrousky od Baley fajn. Voní hodně podobně jako ty pro citlivou pleť a odličuje se s nimi stejně dobře, možná jsou jen o něco mastnější.\nSprchový gel s kokosem a květy Tiaré, Balea - já nic, já muzikant, to je Péťův sprcháč :D! O svém postoji ke kokosové vůni v kosmetickém průmyslu už jsem v DROGa rubrice jistě hovořila. Nicméně mi to nedalo a musela jsem ten sprcháč vyzkoušet - čistě pro účely tohoto článku :D. A výsledek? Musím říct, že ta vůně není až tak špatná. Víc než kokos mi připomíná nějaké sladké cukroví :-). Asi to ani tak nebude můj šálek čaje, ale třeba Péťa ji zbožňuje, takže je to prostě otázka vkusu.\nSprchový gel Guava, Balea - aby mi to nebylo líto, pořídila jsem si taky jeden Balea sprcháč, tentokrát s vůni guavy. Vůně je hodně sladká, ovocná a pronikavá, při sprchování se hezky rozleze po koupelně, ale z těla ji už pak moc necítím. Sprcháč je hodně krémový a myslím, že nevysušuje - každopádně já se tak či tak po každé sprše musím něčím namazat, jinak bych se svou suchou kůží nedožila rána 8-). Celkově hodnotím Balea sprcháče kladně\u0026hellip;a líbí se mi jejich barevné obaly :-)! No a na závěr trocha té ochrany proti letnímu sluníčku\u0026hellip;\nBalzám na rty Sun, Isana\nTato pomáda mě popravdě docela zklamala - především je tyčinka strašně tuhá a pramálo hydratační - skoro bych až řekla, že rty přímo vysušuje. Navíc zanechává na rtech viditelný bílý povlak, což by se asi dalo zakrýt leskem nebo rtěnkou, ale i tak je to nepříjemné. Přes léto ji každopádně budu používat - má SPF 20 a obsahuje UVA i UVB filtry. Za sebe ale říkám \u0026ldquo;nikdy víc\u0026rdquo;\u0026hellip;\nMléko na opalování Sensitiv SPF 25, Sun Ozon - další prázdninová nutnost, zvlášť pro mě a mou pokožku, která je schopná spálit se kdekoliv a kdykoliv (ano, dokázala jsem si spálit už i pupík a kůži mezi prsty na nohou 8-)). Toto mléko je určeno pro pokožku citlivou na sluneční záření se sklonem k podráždění, tudíž něco přesně pro mě. Mléko má světle žlutou barvu a je poměrně tekuté, takže se na rozdíl od řady podobných přípravků dá dobře rozmazat a nezanechává pak bílé šmouhy na oblečení ani nějak extra lepkavý pocit. Vůně je neutrální - prostě taková ta typická pro přípravky na opalování, která ve mně vždycky evokuje atmosféru prázdnin :). Musím říct, že od té doby, co ho používám, ještě jsem se nespálila, což je dobré znamení. Pokud toto mléko zatoužíte vyzkoušet, prodává ho drogerie Rossmann.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cervencove-kosmeticke-vychytavky/","summary":"\u003cp\u003eNež definitivně odpadnu po dnešním výletu do Koryčan (který byl mimochodem super a snad se časem dokopu přidat sem aspoň pár fotek), podělím se s vámi o několik kosmetických úlovků tohoto léta\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eDeodorant Rexona fresh\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e- zelená Rexona je snad už od puberty můj ze všech nejmilejší deodorant, ke kterému se pořád vracím. Krásně voní, funguje jak má, je bez alkoholu\u0026hellip; má účinkovat 48 hodin, což sice pravda není :D, ale i tak mi přijde, co se týče výdrže, víc než dobrá. Nedělá bílé fleky na oblečení, a na to já jsem pes!\u003c/p\u003e","title":"Červencové kosmetické vychytávky"},{"content":"Myslím, že nadešel čas zrekapitulovat poslední část dovolené v Českém ráji, než to všechno zapomenu :-). Sobota měla být dle předpovědi deštivá, zvolili jsme tedy jako nejvhodnější program cestu po okolních hradech a zámcích, kde se bude dát v případě nepřízně počasí schovat. Úplně ze všeho nejdříve jsme ale zamířili do Rovenska pod Troskami, kde se nachází známá zvonice se třemi zvony obrácenými srdcem vzhůru. K této zajímavé raritě se váže pověst, která praví, že obrácené zvony nechala udělat vrchnost jako trest rovenským rebelům, kteří se bránili katolické víře, aby se nemohli tak snadno svolávat zvoněním. Rovenští však vymysleli způsob, jak zvony uvést do pohybu, a sice důmyslným, ale také poměrně nebezpečným systémem šlapání. Ten se udržel dodneška, a přestože už zvonice vypadá poměrně chatrně, stále se najde pár odvážlivců, kteří se tomuto adrenalinovému umění rádi přiučí. Zvoní se nicméně \u0026ldquo;jen\u0026rdquo; v neděli a při výjimečných příležitostech.\nObrácené zvony v Rovensku\nZ Rovenska jsme pokračovali do Turnova na zámek Hrubý Rohozec. Ten sice zvenčí vypadá (zejména v kontextu většiny hradů a zámků v okolí) poněkud zanedbaně, ale byla by velká škoda ho obejít, protože ukrývá krom zajímavé historie také překrásné původně zařízené interiéry. Předchůdcem dnešního zámku byl raně gotický hrad postavený po roce 1300. Na počátku 16.století došlo k přestavbě Hrubého Rohozce na pohodlné pozdně gotické sídlo. Zámek byl aktivně obýván v podstatě až do 2. světové války a do té doby si prošel celou řadou dalších přestaveb a úprav. V roce 1628 získal zámek do svého vlastnictví Mikuláš Des Fours, jehož rod pak Hrubý Rohozec obýval až do konfiskace v roce 1945. Interiéry zámku jsou prezentovány v původní podobě ze 30. let, kdy zde žil předposlední majitel Hrubého Rohozce hrabě Mikuláš Vladimír Des Fours Walderode. Jeho životní příběh je poměrně kontroverzní. Mikuláš se už od mládí zajímal o historii svého rodu a ušetřil historikům spoustu práce tím, že nechal popsat téměř každý portrét a řadu předmětů na zámku. Ve 30. letech se však přiklonil k fašismu a v roce 1938 se stal členem Sudetoněmecké strany. Jeho manželka i prvorozený syn tak učinili rovněž, mladší synové vstoupili do Hitlerjugend. Záhy se ukázalo, že tím si celá rodina podepsala ortel. Mladší syn zahynul na frontě, Mikuláš (coby těžký kuřák) ještě za války zemřel na rakovinu hrtanu a manželka s druhým synem umírají za ne zcela vyjasněných okolností záhy po skončení války. Musím říct, že přestože Hrubý Rohozec rozhodně nepatří k těm nejvyhledávanějším památkám v Českém ráji, mě jeho příběh a celková atmosféra zaujaly snad nejvíc.\nHrubý Rohozec\nPo návštěvě zámeckého parku jsme vyrazili vzhůru za další památkou - malebným zámkem Sychrov.\nNa Sychrově\nSychrov je opravdu okouzlující místo, natáčela se tu nejedna pohádka a protože byla zrovna sobota a počasí se umoudřilo, proháněla se po rozlehlém zámeckém parku také nejedna nevěsta :D\u0026hellip;\nZámek Sychrov zezadu\nAni zde jsme si nenechali ujít prohlídku hlavního okruhu, nicméně byli jsme z ní poměrně zklamaní. Skupinku tvořilo příliš mnoho lidí a sychrovské komnaty jsou dost malé, takže se několikrát stalo, že jsme se buď mačkali v jedné místnosti nebo část skupinky zaostávala ve vedlejší místnosti, protože už by se nevešla. Tak či tak to dost kazilo dojem z prohlídky a jako bonus výklad neustále narušovalo neuvěřitelně zlobivé dítě, kterému rodiče nebyli schopni ucpat ústní otvor, což průvodkyni dost točilo (ani se nedivím), takže jim pak po skončení prohlídky sotva odpověděla na pozdrav.\nV zámeckém parku\nAbychom si zpravili náladu, vydali jsme se na procházku po upraveném zámeckém parku, který skrývá spoustu hezkých zákoutí, například vyhlídku, z které jsme krásně viděli na Ještěd. Po obědě jsme se ještě vydali pro kešku k památníku připomínajícímu návštěvu císaře Františka Josefa na Sychrově. Před odjezdem jsme se cestou k autu potěšili pohledem na stádo koziček pasoucích se za plotem a už jsme frčeli za další pamětihodností.\nFrýdštejn\nČtvrtou zastávkou se pro nás stala působivá zřícenina hradu Frýdštejn. Bohužel jsme se na Sychrově zdrželi moc dlouho a prohlídku jsme už nestihli, ale vydrápali jsme se alespoň na louku nad Frýdštejnem, kde jsme si užili skoro stejně krásný výhled, jako z hradní věže. Na Frýdštejně se mi líbilo možná úplně ze všeho nejvíc a kdybychom neměli ten den před sebou ještě další program, asi bych v trávě pod hradem s okouzlujícím výhledem seděla dodnes :)\u0026hellip;\nMěli jsme v plánu navštívit ještě nedaleký hrad Vranov, ale nakonec jsme tento nápad opustili a vydali se raději do Malých Skal. Vranov nás přesto neminul, jeho silueta na skalách je k nepřehlédnutí. Za jeho fotkou jsme neváhali zajet do uzoučké obytné zóny, odkud byl pěkně vidět.\nVranov\u0026hellip;fotka, jejíž pořízení nás málem stálo levé zpětné zrcátko 8-)\nPoslední štací toho dne se tedy stal skalní labyrint v Malých skalách, které jsou možná neprávem turisty opomíjené. Nám se tu líbilo moc a litovali jsme, že nám na tuto část zbylo jen něco přes hodinku. Na večer jsme totiž opět měli objednanou večeři z voucheru O:-), takže jsme se museli do 9ti vrátit do penzionu.\nSkalní labyrint\nUteklo to jako nic a byl tu poslední den dovolené. Pokusili jsme se z něj vytěžit maximum a navštívit 3 zajímavá místa, která jsme dosud nestihli. Nejprve jsme se tedy vyšplhali na rozhlednu Tábor, vedle které jsme celou dobu bydleli, a tak by byla škoda ji opomenout. Nabízí prý jeden z nejkrásnějších výhledů na naši zem a musím říct, že je to pravda. Ráno se sice po obloze honily mraky, ale i navzdory tomu ten výhled stál zato\u0026hellip;\nVýhled z Tábora\nDále naše cesta vedla na zříceninu hradu Valečov, jehož malebnost inspirovala i Karla Hynka Máchu, který toto místo několikrát navštívil a dochovalo se dokonce několik jeho skic, na kterých Valečov zachytil. Jedná se o poměrně zachovalou zříceninu s dlouhou historií. Náš pan průvodce byl ale děsný suchar (byť měl na sobě kovbojský obleček :D) a u jeho výkladu jsem pospávala, tak vám toho k historii Valečova moc neřeknu :D.\nValečov\nA na konec naší dovolené jsme si nechali turisty okupované Drábské světničky, které jsou od Valečova coby kamenem. Šplhá se k nim po místy docela nebezpečných schůdcích a žebřících a fakt nechápu, kde se tam nahoře vzalo tolik dětí a psů :D. Každopádně je to další z místních skalních zajímavostí, které stojí zato vidět na vlastní oči. Archeologické nálezy svědčí o tom, že Drábské světničky byly osídleny od 12. do 15. století. Zdá se, že dřevěný a ve skále vytesaný hrad, po němž se zde zachovaly stopy, byl poslední etapou stálého osídlení. Není však vyloučeno, že světničky byly využívány jako příležitostného útočiště ještě mnohem později.\nDrábské světničky\nZ Drábských světniček nás nakonec vyhnal liják i tlačící čas - čekala nás totiž ještě dlouhá cesta domů. Naštěstí jsme ji zvládli poměrně rychle a krom bloudění na začarovaném kruhovém objezdu v Kolíně i bez větších potíží :). Jsem ráda, že jsme toho stihli tolik, ale mít ještě pár dnů navíc, určitě bychom věděli, co s nimi. Prostě i ta nejlepší dovolená má svou vadu - hrozně rychle uteče O:)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/pojd-ukazu-ti-cestu-rajem-vol-3/","summary":"\u003cp\u003eMyslím, že nadešel čas zrekapitulovat poslední část dovolené v Českém ráji, než to všechno zapomenu :-). Sobota měla být dle předpovědi deštivá, zvolili jsme tedy jako nejvhodnější program cestu po okolních hradech a zámcích, kde se bude dát v případě nepřízně počasí schovat. Úplně ze všeho nejdříve jsme ale zamířili do Rovenska pod Troskami, kde se nachází známá zvonice se třemi zvony obrácenými srdcem vzhůru. K této zajímavé raritě se váže pověst, která praví, že obrácené zvony nechala udělat vrchnost jako trest rovenským rebelům, kteří se bránili katolické víře, aby se nemohli tak snadno svolávat zvoněním. Rovenští však vymysleli způsob, jak zvony uvést do pohybu, a sice důmyslným, ale také poměrně nebezpečným systémem šlapání. Ten se udržel dodneška, a přestože už zvonice vypadá poměrně chatrně, stále se najde pár odvážlivců, kteří se tomuto adrenalinovému umění rádi přiučí. Zvoní se nicméně \u0026ldquo;jen\u0026rdquo; v neděli a při výjimečných příležitostech.\u003c/p\u003e","title":"Pojď, ukážu ti cestu Rájem (vol.3)"},{"content":"Konečně přináším pokračování našeho putování po Českém ráji. Třetí den dovolené jsme zahájili další známou místní dominantou - hradem Trosky. Když jsem zde byla naposledy, byla zpřístupněna pouze jedna věž, ale dnes už je možné vylézt na obě, protože k té nižší, Babě, bylo přistaveno schodiště. Trosky jsou opravdu působivou památkou, kterou při návštěvě Českého ráje prostě nemůžete vynechat. Díky své poloze i výrazné podobě jsou Trosky dobře vidět ze spousty jiných turisticky atraktivních míst Ráje, a když se před vámi při cestování náhodou vyloupne jejich obrys, je to úchvatný pohled, kvůli kterému neváháte zastavit mezi poli a fotit jako o život :-)\u0026hellip;\nNa Troskách\nTrosky vyrostly na dvou čedičových homolích koncem 14. století. O tom, jak hrad vypadal v době svého vzniku, se mnoho neví, protože se nedochoval žádný obraz ani rytina. Už za třicetileté války byl hrad opuštěný a zpustlý a teprve v období romantismu, kdy se stal zdrojem inspirace pro řadu malířů i básníků, došlo k jistému oprášení jeho zašlé slávy. V roce 1928 se staly Trosky majetkem Klubu českých turistů.\nPohled na Babu\nZ Trosek vedly naše kroky do nedalekých Hrubých skal. Počasí nám ten den moc nepřálo, ale prý se tu stejně tma a vlhko drží po celý rok. Hrubé skály mají trochu jinou atmosféru než ty Prachovské, nicméně i zde si přijdou na své milovníci malebných vyhlídek a rozličných skalních útvarů. Okruh je mnohem delší, než ten v Prachovských skalách - dohromady jsme v Hrubých skalách strávili neuvěřitelných 7 hodin a nachodili 9 kilometrů, což nás tedy pěkně odrovnalo :-)\u0026hellip;\nHrubé skály\nJedním z nejzajímavějších a zřejmě i nejznámějších hruboskalských útvarů je toto skalní okno. Váže se k němu pověst, která praví, že kdo se k němu postaví zády a podaří se mu prohodit otvorem šišku, tomu se splní přání. Před 13ty lety se mi to nepodařilo, ale od té doby jsem hodně trénovala :). A kdyby vás to zajímalo, přála jsem si, aby se zlepšilo to mizerné počasí, což se na druhý den navzdory nepříznivé předpovědi skutečně vyplnilo :O!\nSkalní okno\nVe skalách je všechno taaak veliké\u0026hellip;\nV Hrubých skalách rozhodně nesmíte minout Mariánskou vyhlídku, která nabízí krásný pohled na zámek Hrubá Skála i vzdálenější Trosky.\nZámek Hrubá Skála\nNa Mariánské vyhlídce\nCestou jsme minuli i několik pramenů - nacházeli jsme se koneckonců v tu chvíli jen malý kousek od Sedmihorek, někdejších lázní, kde jsme tenkrát před 13ti lety s našima bydleli - a v lesích jsme dokonce narazili na skřítka O:)\u0026hellip;\nLesní skřítek\nSkály, kam se podíváš\nZ hruboskalského okruhu jsme posléze odbočili na cestu k nedalekému hradu Valdštejn. Před hradem jsme se však zastavili na kávičku a místní pivo Rohozec, takže jsme poslední prohlídku nakonec těsně nestihli (holt pátek třináctého 8-)). I tak jsme si ale nakonec Valdštejn prohlédli, byť \u0026ldquo;zespoda\u0026rdquo; :D.\nOdpolední kafíčko\nPod hradem\nValdštejn\nPři zpáteční cestě z Valdštejna nás bohužel opět dostihlo nepříznivé počasí a protentokrát už se nás jen tak nepustilo. Vydatně lilo, až dokud jsme nedošli k poslední známé vyhlídce - vyhlídce na Kapelu, nádherný skalní útvar, který se toho času halil do oblaků stoupající páry.\nPan Tau :)\nKrásné i za deště :)\nNaší poslední zastávkou se stal skalní útvar známý jako \u0026ldquo;Adamovo lože\u0026rdquo;, a pak už jsme běželi osušit se do auta. Vzhledem k tomu, že jsme se ve skalách zdrželi opravdu strašně dlouho, dorazili jsme na naše parkoviště až někdy před osmou večer. Hlídači už tu pochopitelně nestáli, platilo se až při odjezdu a tudíž jsme to měli opět zadáčo :). Za ušetřené peníze jsme se rozhodli zajít si někam na večeři\u0026hellip; a sám osud nás zavedl do tohoto stylového lokálu\u0026hellip;:D\nHostinec\nTypická vesnická hospoda, jako vystřižená z trilogie Slunce, seno, kde každý nově příchozí vzbudí nebývalý rozruch :D. Zcela instinktivně jsme se zašili do nejzastrčenějšího koutu hospody, ignorovali bujaré pozdravy party postarších cyklistů od vedlejšího stolu a vyčkávali příchodu obsluhy. Obsloužit nás přišla exoticky vyhlížející dívka - záhy se ukázalo, že pochází z Filipín - následovaná panem vrchním, který nám předložil jídelní lístek se slovy: \u0026quot; Těch prvních 5 pokrmů není problém, knedlík s vajíčkem\u0026hellip;hmm, no to bych snad zvládl, ale ty ostatní věci si radši neobjednávejte.\u0026quot; :DDD Nakonec jsme risknuli malou kofolu a knedlíky se zelím, plněné uzeným. Na to, že celá hospoda zvenčí i zevnitř vyhlížela stylem \u0026ldquo;nejnižší cenová skupina\u0026rdquo;, jídlo bylo překvapivě dobré. A protože byl pátek, nepřišli jsme ani o hudební vložku v podobě místního multiinstrumentalisty, který dokázal rozbalit kdejakej hit od starých dobrých českých šedesátek přes Tinu Turner až po Boba Marleyho :D\u0026hellip; Prostě úlet :D!\nHudební vložka musí bejt!\nInteriér se nám bohužel nepodařilo příliš věrně zachytit - až budete mít cestu kolem, prostě se musíte zastavit, protože to se slovy popsat nedá 8-)\u0026hellip;\n\u0026ldquo;Nefoť nás, my nechcem být v novinách :D!\u0026rdquo;\nPo tomto nevšedním zážitku jsme se konečně vydali na zpáteční cestu domů do Lomnice. Ani tento poslední úsek dne se však neobešel bez trochy adrenalinu - asi v polovině trasy jsme se setkali se srnkou, která stála přímo uprostřed silnice. Překvapilo mě, jak byla veliká - zdálky se mi zdálo, že to snad musí být kráva :D. Naštěstí měla srna sama dost rozumu na to, aby se nám klidila z cesty, nicméně po zbytek jízdy jsme bedlivě střežili okolní louky a pastviny a skutečně jsme se přesvědčili o tom, že tento kraj je bohatý nejen na lesní plody, nýbrž i na lesní zvěř 8-). Žádná nám už ale pak naštěstí cestu nezkřížila.\nŘekla bych, že na jeden den bylo těch dobrodružství a zážitků až až :-)! Na závěr už snad jen jeden snímek pořízený na zpáteční cestě mezi poli. Myslím, že vůbec nepotřebuje komentář\u0026hellip; prostě Ráj :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/pojd-ukazu-ti-cestu-rajem-vol-2/","summary":"\u003cp\u003eKonečně přináším pokračování našeho putování po Českém ráji. Třetí den dovolené jsme zahájili další známou místní dominantou - hradem Trosky. Když jsem zde byla naposledy, byla zpřístupněna pouze jedna věž, ale dnes už je možné vylézt na obě, protože k té nižší, Babě, bylo přistaveno schodiště. Trosky jsou opravdu působivou památkou, kterou při návštěvě Českého ráje prostě nemůžete vynechat. Díky své poloze i výrazné podobě jsou Trosky dobře vidět ze spousty jiných turisticky atraktivních míst Ráje, a když se před vámi při cestování náhodou vyloupne jejich obrys, je to úchvatný pohled, kvůli kterému neváháte zastavit mezi poli a fotit jako o život :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Pojď, ukážu ti cestu Rájem (vol.2)"},{"content":"Je to přesně třináct let, co jsem toto krásné zákoutí naší země navštívila poprvé, a už tenkrát se mi tam moc líbilo. Krom zajímavých skalních útvarů a přírodních krás nabízí spoustu možností k výletům také milovníkům historie. Nachází se zde tolik hradů, zámků a zřícenin, že by člověk potřeboval alespoň měsíc na to, aby je stihnul všechny navštívit. Protože Mládkův song o Prachovských skalách je příliš provařený, zvolila jsem na uvedení dnešního toulavého článku starého dobrého Káju. A vy jste se už určitě dovtípili, že tentokrát jsme se s Péťou toulali po Českém ráji :-)\u0026hellip;\nPobyt jsme sehnali již klasicky přes Slevomat - původně byl určen jen na 2 noci, proto jsme pořídili vouchery rovnou dva a dovolenou si tak prodloužili na 5 dnů, což už je solidní doba na to, abychom stihli v Českém ráji navštívit ta nejzajímavější místa. Náš penzion se nacházel v Lomnici nad Popelkou, přímo na vrcholu Tábor, kde dříve stávala rozhledna s turistickou chatou. Ta se před pár lety konečně dočkala rekonstrukce a dnes zde najdete příjemný penzionek s opět přístupnou rozhlednou.\nProtože první den jsme dorazili až pozdě odpoledne, rozhodli jsme se vyrazit jen na menší výšlap k Allainově věži a na nedalekou zříceninu hradu Kozlov.\nAllainova věž\nByla jsem docela zklamaná, že z hradu toho krom hromady kamení, hradního příkopu a tajemného vchodu do podzemí, o kterém se dodnes spekuluje, k čemu vlastně sloužil, moc nezbylo. Výlet to byl ale pěkný a místo večeře jsme se nakrmili v lese spoustou malin a rybízu :D. Prohlédli jsme si také část vesnice Košov, ve které se, stejně jako ve spoustě okolních vesnic, zachovala řada pěkných roubených chaloupek. Byť se jednalo o ne příliš dlouhý výšlap, docela nás zničil a brzy po návratu jsme znaveni odpadli (jistý podíl viny na tom nejspíš měla i lahev růžového vína :D\u0026hellip;)\nNo není to ráj :)?\nDruhý den jsme se rozhodli navštívit rovnou tři zajímavá místa. Nejprve jsme vyrazili do Sobotky, kde se nachází lovecký zámek Humprecht, který byl postaven v letech 1666-68 pro hraběte Humprechta Jana Černína z Chudenic. Zámek má netypický tvar dvou elipsoidů, a jelikož se nachází na návrší nad Sobotkou, je už z dálky k nepřehlédnutí. Původně jsme ani neměli v plánu jít se podívat dovnitř, ale náhodou jsme se trefili zrovna do začátku prohlídky, a tak jsme se rozhodli, že se připojíme.\nHumprecht\nKrom stálé expozice jsme si zaplatili také vstup na věž, do které vedlo poměrně příkré adrenalinové schodiště. Vědět to dopředu, asi si tu věž ještě rozmyslím - teď už se ale nedalo nic dělat :D\u0026hellip; Výhled na Sobotku i nedaleký hrad Kost ale stál zato :-).\nVstup do věže\nNa Kost koneckonců vedla i naše příští cesta. Kost, která v současnosti patří rodu Kinských, je jedním z nejzachovalejších středověkých hradů v Čechách a i navzdory rekonstrukci si zachovala své mimořádné kouzlo.\nKost\nNemohli jsme se rozhodnout, jestli navštívíme hlavní expozici nebo mučírnu s výkladem o českém právu trestním, ale protože prohlídka hlavního okruhu začínala za pár minut, rozhodli jsme se nakonec pro ni. Příště už ale určitě do mučírny půjdeme :-)!\nHradní kaple\nNa Kosti se nám poprvé podařilo obelstít placená parkoviště, která se bohužel v Českém ráji nachází úplně všude. Na druhou stranu je však téměř všude možné nějakým způsobem se jim vyhnout. Tady na Kosti jsme problém vyřešili tak, že jsme nadrzo zaparkovali na volném plácku přímo podél parkoviště :D. Po zajímavé prohlídce jsme se vydali ještě směrem k údolí Plakánek, kde se právě konaly rytířské souboje, pro kešku. V hustých lesích jsme kromě kešky objevili přímo borůvkové moře a opět jsme se s modrými ústy utvrdili v tom, že místní lesy jsou velmi plodné :D!\nNaší poslední zastávkou se stala (právem) turisticky nejprofláklejší oblast Českého ráje - Prachovské skály. Tady nejspíš své vyprávění pro dnešek ukončím a přidám odsud ještě několik fotek, které bylo opravdu těžké navybírat. Jestli vás nenavnadí hrady a zámky, tato krása vytvořená přírodou vás v Českém ráji ohromí zcela jistě\u0026hellip;\nV Prachovských skalách\nNo, a na závěr si trochu uděláme chutě :D\u0026hellip; V ceně voucheru bylo několik dalších bonusů jako možnost návštěvy sauny, welcome drink a také báječná tříchodová večeře s vínkem. Na talíři chybí jedno maso, na které jsem se hladově vrhla, než jsem si stačila uvědomit, že bychom si mohli naši večeři vyfotit, tak pardón :D\u0026hellip;\nMňamka\nA to už je opravdu konec. O dalších krásách Českého ráje zase někdy příště :)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/pojd-ukazu-ti-cestu-rajem-vol-1/","summary":"\u003cp\u003eJe to přesně třináct let, co jsem toto krásné zákoutí naší země navštívila poprvé, a už tenkrát se mi tam moc líbilo. Krom zajímavých skalních útvarů a přírodních krás nabízí spoustu možností k výletům také milovníkům historie. Nachází se zde tolik hradů, zámků a zřícenin, že by člověk potřeboval alespoň měsíc na to, aby je stihnul všechny navštívit. Protože Mládkův song o Prachovských skalách je příliš provařený, zvolila jsem na uvedení dnešního toulavého článku starého dobrého Káju. A vy jste se už určitě dovtípili, že tentokrát jsme se s Péťou toulali po Českém ráji :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Pojď, ukážu ti cestu Rájem (vol.1)"},{"content":"Už se tu myslím celkem dlouho nic pořádného nevařilo, a tak jsem se rozhodla podělit se o jeden recept z mého nejmilejšího kulinářského magazínu FOOD. Potřebovat budeme:\nkuřecí řízky rozklepané dotenka 2 lžíce kremžské nebo hrubozrnné dijonské hořčice 1-2 vejce strouhanku na obalení 1 stroužek česneku, rozdrcený olivový olej na smažení 2 lžíce čerstvé citronové šťávy plátky citronu a bazalku na ozdobení V misce nebo hlubokém talíři prošleháme vejce s hořčicí a česnekem. Plátky masa namáčíme nejprve ve vejcích, pak protáhneme strouhankou a dobře ji přitiskneme. Smažíme na rozehřátém oleji dozlatova jako běžné řízky. Usmažené dáme stranou. Citronovou šťávu pak jen krátce prohřejeme spolu s plátky citronu, můžeme přidat trochu drůbežího vývaru a nasekanou bazalku. Řízky přelijeme šťávou a servírovat můžeme s kuskusem :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/citronovy-kureci-rizek-z-ameriky/","summary":"\u003cp\u003eUž se tu myslím celkem dlouho nic pořádného nevařilo, a tak jsem se rozhodla podělit se o jeden recept z mého nejmilejšího kulinářského magazínu FOOD. Potřebovat budeme:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ekuřecí řízky rozklepané dotenka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce kremžské nebo hrubozrnné dijonské hořčice\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1-2 vejce\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003estrouhanku na obalení\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 stroužek česneku, rozdrcený\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eolivový olej na smažení\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 lžíce čerstvé citronové šťávy\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eplátky citronu a bazalku na ozdobení\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eV misce nebo hlubokém talíři prošleháme vejce s hořčicí a česnekem. Plátky masa namáčíme nejprve ve vejcích, pak protáhneme strouhankou a dobře ji přitiskneme. Smažíme na rozehřátém oleji dozlatova jako běžné řízky. Usmažené dáme stranou. Citronovou šťávu pak jen krátce prohřejeme spolu s plátky citronu, můžeme přidat trochu drůbežího vývaru a nasekanou bazalku. Řízky přelijeme šťávou a servírovat můžeme s kuskusem :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Citronový kuřecí řízek z Ameriky"},{"content":"Tak, a je definitivně po všem. Složila jsem slib, převzala diplom a potřásla proděkanovou rukou (toho času v ortéze :D). Musím přiznat, že na to, jak jsem se celé té velké maškarády s názvem \u0026ldquo;promoce\u0026rdquo; obávala, byl to jeden z nejhezčích zážitků na půdě naší školy a na následnou afterparty myslím budeme všichni ještě dlouho vzpomínat :D\u0026hellip;\nProjev docenta Kotáska\nAtmosféra byla hodně uvolněná, všichni se na nás usmívali a dokonce i naše studijní referentka, se kterou jsem se chytla po státnicích kvůli přelepce na ISIC, se nám omluvila, pokud na nás někdy byla na studijním nepříjemná - málem mi slza ukápla :D! Při instrukcích mi trochu ztuhnul úsměv na rtu, když jsem se dozvěděla, že nebudeme dělat jen jedno kolečko jako na VUT, ale dokonce TŘI. Utěšovalo mě jen to, že nestojím na začátku ani na konci a nemusím číst studentský projev :D\u0026hellip;\nPoté, co jsme s referentkou probrali scénář promoce, strhla se bitka o taláry :D. Podařilo se mi hbitě ukořistit jednu z mála velikostí M. Nakonec jsem byla ráda, že ty taláry máme, protože jsem zjistila, že sympatická slečna po mé levici má úplně stejné šaty jako já, hrozné faux pass :D!\n\u0026ldquo;Zavazuji se a slibuji\u0026hellip;\u0026rdquo;\nObřad sám o sobě byl hezký a utekl tak rychle, že jsem si ho skoro ani nestihla užít. Milé bylo, že mezi akademickými hodnostáři zasedali dva, na které budu ráda vzpomínat. Docent Kotásek mě podržel na zkoušce z obchodního práva a jen díky výjimce proděkana Mrkývky mě pustili ke státnicím v řádném termínu. Po úvodních fanfárách a hymně měl projev docent Kotásek a šlo se první \u0026ldquo;ukláněcí\u0026rdquo; kolečko :D. Ve druhém kolečku jsme skládali slib a v posledním třetím jsme si konečně z rukou proděkana Mrkývky převzali diplomy. Na závěr ještě zazněl studentský projev a samozřejmě Gaudeamus Igitur - a já si hned vzpomněla na Básníky :DDD\u0026hellip;\n\u0026ldquo;Pan proděkan má ruku v ortéze, tak mu s ní při gratulaci prosimvás moc netřepte!\u0026rdquo; :D\nPo promoci nás ještě fotograf nahnal na schody na společné absolventské foto a pak už jsem skončila v obležení rodiny, květin a všeobecného zmatku :D\u0026hellip;\nS Péťou :)\nS Edvardem Benešem :)\nS hrdou rodinou :D\nRezervačku jsme měli u Černého Orla, takže po povinném focení s Benešem a s fakultou jsme se museli všichni naskládat do čtyř aut a vyrazit napřed na byt (zapít tu slávu :D) a poté do KM. U Orla to bylo báječný, ale i přes otevřená okna tam bylo příšerné horko, takže jsme se brzy po jídle přesunuli na \u0026ldquo;afterpárty\u0026rdquo; k tetě na zahradu, kde jsme setrvali ve stínu jabloně až do večera.\nMňamka u Orla\nU tetičky :D\nKdyby nic jinýho\u0026hellip; za tuhle báječnou oslavu, kterou mi rodina připravila, těch pět let na výšce prostě stálo :D!\nNo a na závěr trochu té květeny, než to v tom tropickém hicu všecko zvadne :D\u0026hellip;\nOd tatínkovy kolegyně\nOd muže\nOd babičky\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/gaudeamus-igitur/","summary":"\u003cp\u003eTak, a je definitivně po všem. Složila jsem slib, převzala diplom a potřásla proděkanovou rukou (toho času v ortéze :D). Musím přiznat, že na to, jak jsem se celé té velké maškarády s názvem \u0026ldquo;promoce\u0026rdquo; obávala, byl to jeden z nejhezčích zážitků na půdě naší školy a na následnou afterparty myslím budeme všichni ještě dlouho vzpomínat :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"gaudeamus-igitur-01.jpg\"\n         alt=\"Projev docenta Kotáska\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eProjev docenta Kotáska\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cp\u003eAtmosféra byla hodně uvolněná, všichni se na nás usmívali a dokonce i naše studijní referentka, se kterou jsem se chytla po státnicích kvůli přelepce na ISIC, se nám omluvila, pokud na nás někdy byla na studijním nepříjemná - málem mi slza ukápla :D! Při instrukcích mi trochu ztuhnul úsměv na rtu, když jsem se dozvěděla, že nebudeme dělat jen jedno kolečko jako na VUT, ale dokonce TŘI. Utěšovalo mě jen to, že nestojím na začátku ani na konci a nemusím číst studentský projev :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Gaudeamus Igitur"},{"content":"Nadešel červen - čas odměňování :D\u0026hellip;\nTělové máslo Mango, Cien je následkem mamčiného nakupování v Lídlu v průběhu wellness týdne :D. Kosmetika Cien se stala poslední dobou docela populární hlavně díky nečekanému vítězství jejich šamponu v dTestu, kde porazila výrobky mnohem věhlasnějších značek 8-). Já osobně jsem z jejich tělového másla docela nadšená a příjde mi mnohem lepší než to z DMka, o kterém jsem psala někdy na jaře. Především není tak tuhé a mnohem lépe se s ním pracuje. Má ideální máslovou konzistenci a při kontaktu s pokožkou taje a dá se tak krásně rozetřít. Hydratace je úplně úžasná. Máslo pokožku nezmastí, ale krásně zjemní a je pak hrozně příjemná na dotek, taková sametová :-). Mamka zvolila vůni manga, protože prý šla nejvíc na dračku :D. Já osobně dávám přednost svěžím ovocným vůním - tahle je spíš sladce ovocná, ale nijak mi to nevadí, je příjemná. Jediné výrazné negativum pro mě představuje balení - možná ta dózička vypadá v koupelně hezky, ale kovová přezka se mi už po pár použitích začala rozpadat a opravit to mě stálo hodně nervů :D. Navíc se to i hrozně špatně otevírá. Vždycky mám strach, že mě ta přezka klepne přes prsty a nejednou se mi to už stalo, au! Možná se to zdá jako blbost, ale tahle maličkost mi dost otravuje příjemný pocit z používání tohoto výrobku. Přesto vám ho však doporučím, protože je to dosud to nejlepší tělové máslo, které jsem vyzkoušela :-).\nŠampon pro zářivé vlasy Yves Rocher jsem si koupila opět přes jakousi slevovou akci a dostala k němu i nějaké ty vzorečky na vyzkoušení. Jsem s ním zatím moc spokojená. Má spíš gelovou konzistenci a stačí ho opravdu jen maličko, aby krásně napěnil. A navíc ta nádherná citrusová vůně O:-)\u0026hellip; Se svými vlasy jsem teď spokojená - možná je to spíš zásluhou henny a toho, že zima už je pryč, nicméně věřím, že i tento šampon tvořený složkami rostlinného původu mým vlasům prokazuje dobrou službu. Příjemným plusem je, že výrobek nese ekologické označení Evropské unie, má minimální dopad na životní prostředí a jeho koupí přispějete k zasazení 1 stromu :-).\nPleťový bio-tonik Aloe Vera, Ziaja\nZiaja šílenství se podepsalo i na mě - přestože tu značku už znám dlouho a nepředstavuje pro mě tedy žádné objevení Ameriky 8-). Po dlouhé době jsem si zase něco pořídila, tentokrát tonik pro normální a suchou pleť. Je bez alkoholu, obsahuje výtažky z čerstvých listů aloe a D-panthenol. Voní trochu oldschoolově, jako prostředek na mytí nádobí :D. Zpočátku mi ta \u0026ldquo;vůně\u0026rdquo; trochu vadila, ale už jsem si zvykla. V jiných ohledech mé pleti vyhovuje - čistí, osvěžuje a moc nevysušuje. A opět musím pochválit to roztomilé balení :D!\nNIVEA Soft krém\nMá láska ke značce Nivea vzrůstá s každým zakoupeným výrobkem :-). Na léto jsem si pořídila jako noční krém odlehčenou verzi klasického krému v modré plechovce - Nivea Soft. Stejně jako ten klasický je víceúčelový a dá se použít na tvář, tělo i ruce. Vůni má téměř totožnou, jen konzistence je mnohem lehčí. Hydratuje ale stejně dobře a na léto je určitě příjemnější.\nLak na nehty Colorama, Maybelline ( odstín 26 Candy Bar)\nMožná víte, že co se týče laků na nehty, jsem minimalista. Nesnáším jejich hromadění, zasychání a následné vyhazování 8-), proto jich mám dohromady míň než 10. K nákupu laku na nehty mě zpravidla dovede \u0026ldquo;závist\u0026rdquo; - uvidím na nějaké ženě hezký odstín, zatoužím po něm a hledám, dokud ho nenajdu (nebo aspoň nějaký podobný :D). Naposledy se mi to stalo na obhajobě diplomky. Slečna, co šla po mě, měla nádherně upravené nehty, nalakované decentním růžovým lakem. Takže jestli se chcete zeptat, co jsem si koupila za magisterský titul :D \u0026hellip; Z nabídky v drogerii Rossmann jsem nakonec zvolila tenhle mini-lak od Maybelline. Má poměrně tekutou konzistenci, ale lakuje se s ním dobře. Kryje až ve druhé vrstvě. Třetí by neškodila, ale na to já nervy nemám :D. Barva je trošku babrínkovská, nicméně pořád dostatečně decentní. Vydržel mi na nehtech neporušený neuvěřitelný celý týden - a tomu já teda říkám zázrak :O!\nZklidňující denní krém na suchou a citlivou pleť , Nivea Visage mám opět od maminky. Je hodně podobný tomu, který jsem používala doteď - ze stejné řady, jen určený pro normální pleť (viz. Únorová droga). Vůně, konzistence i účinky jsou téměř totožné. Vlastně mezi oběma krémy popravdě nevidím skoro žádný rozdíl a kdybyste mi je vyměnili, asi bych to fakt nepoznala :D. A koneckonců i tento krém musím zahrnout samými superlativy. Obsahuje bio arganiový olej a bio heřmánek (obojí ekologicky pěstované) a je bez parabenů, silikonů, barviv i minerálních olejů. Na pleti je velice příjemný, dobře hydratuje, rychle se vstřebává - nemám zkrátka nic, co bych mu vytknula. Už několik měsíců na pleť používám výhradně krémy od Nivey a jsem spokojená jako nikdy.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cervnove-kosmeticke-vychytavky/","summary":"\u003cp\u003eNadešel červen - čas odměňování :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eTělové máslo Mango, Cien\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e je následkem mamčiného nakupování v Lídlu v průběhu wellness týdne :D. Kosmetika Cien se stala poslední dobou docela populární hlavně díky nečekanému vítězství jejich šamponu v dTestu, kde porazila výrobky mnohem věhlasnějších značek 8-). Já osobně jsem z jejich tělového másla docela nadšená a příjde mi mnohem lepší než to z DMka, o kterém jsem psala někdy na jaře. Především není tak tuhé a mnohem lépe se s ním pracuje. Má ideální máslovou konzistenci a při kontaktu s pokožkou taje a dá se tak krásně rozetřít. Hydratace je úplně úžasná. Máslo pokožku nezmastí, ale krásně zjemní a je pak hrozně příjemná na dotek, taková sametová :-). Mamka zvolila vůni manga, protože prý šla nejvíc na dračku :D. Já osobně dávám přednost svěžím ovocným vůním - tahle je spíš sladce ovocná, ale nijak mi to nevadí, je příjemná. Jediné výrazné negativum pro mě představuje balení - možná ta dózička vypadá v koupelně hezky, ale kovová přezka se mi už po pár použitích začala rozpadat a opravit to mě stálo hodně nervů :D. Navíc se  to i hrozně špatně otevírá. Vždycky mám strach, že mě ta přezka klepne přes prsty a nejednou se mi to už stalo, au! Možná se to zdá jako blbost, ale tahle maličkost mi dost otravuje příjemný pocit z používání tohoto výrobku. Přesto vám ho však doporučím, protože je to dosud to nejlepší tělové máslo, které jsem vyzkoušela :-).\u003c/p\u003e","title":"Červnové kosmetické vychytávky"},{"content":"Slyšela jsem, že po přečtení knihy Skafandr a motýl se člověk znovu bláznivě zamiluje do života. Vznik autobiografického románu bývalého šéfredaktora časopisu ELLE doprovází tak silný příběh, že tento výrok není ani trochu přehnaný. Jean-Dominique Bauby se stane obětí tzv. syndromu uzamčení, což je stav vážné poruchy mozku, kdy dochází u pacienta k paralýze všech vůlí ovlivnitelných svalů s výjimkou svalů okohybných. Postižený tedy není schopný pohybu ani komunikace se svým okolím, přesto však vnímá a je schopen myslet. Baubyho jediným spojením s vnějším světem je právě jeho oční víčko, kterým může mrkat, a díky důmyslnému systému, který vymyslela jeho terapeutka, také komunikovat se svým okolím. Tímto způsobem se mu také podaří doslova \u0026ldquo;namrkat\u0026rdquo; knihu o svém životě ve \u0026ldquo;skafandru\u0026rdquo;. Skafandr a motýl vychází ve Francii 7.března 1997 a Jean-Dominique Bauby o pouhé dva dny později umírá na srdeční zástavu. Sama jsem nemohla uvěřit, že se něco takového skutečně stalo\u0026hellip;\nKdyž uvážíme, jakým způsobem Baubyho autobiografický román vzniknul, je jasné, že kniha nemůže být příliš obsáhlá, ale přesto dokáže i na těch několika stranách čtenáře naprosto pohltit. Skafandr a motýl je příběh o křehkých okamžicích, které dávají životu smysl, i o vnitřní síle a obrovské vůli člověka uzamčeného ve svém vlastním těle.\nV roce 2007 vznikla filmová adaptace, jejíž vysoké ohodnocení na ČSFD mě sice navnadilo, ale zpracování samotné mě nakonec nijak zvlášť neoslovilo. Jak praví mnohaletá zkušenost, literární předloze se většinou žádný film nevyrovná a i v případě Skafandru a motýla se mi to potvrdilo.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jean-dominique-bauby-skafandr-a-motyl/","summary":"\u003cp\u003eSlyšela jsem, že po přečtení knihy \u003cem\u003eSkafandr a motýl\u003c/em\u003e se člověk znovu bláznivě zamiluje do života. Vznik autobiografického románu bývalého šéfredaktora časopisu ELLE doprovází tak silný příběh, že tento výrok není ani trochu přehnaný. Jean-Dominique Bauby se stane obětí tzv. syndromu uzamčení, což je stav vážné poruchy mozku, kdy dochází u pacienta k paralýze všech vůlí ovlivnitelných svalů s výjimkou svalů okohybných. Postižený tedy není schopný pohybu ani komunikace se svým okolím, přesto však vnímá a je schopen myslet. Baubyho jediným spojením s vnějším světem je právě jeho oční víčko, kterým může mrkat, a díky důmyslnému systému, který vymyslela jeho terapeutka, také komunikovat se svým okolím. Tímto způsobem se mu také podaří doslova \u0026ldquo;namrkat\u0026rdquo; knihu o svém životě ve \u0026ldquo;skafandru\u0026rdquo;. \u003cem\u003eSkafandr a motýl\u003c/em\u003e vychází ve Francii 7.března 1997 a Jean-Dominique Bauby o pouhé dva dny později umírá na srdeční zástavu. Sama jsem nemohla uvěřit, že se něco takového skutečně stalo\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Jean-Dominique Bauby - Skafandr a motýl"},{"content":"Tak vám nevím, co je horší - jestli zamračené hnuspočasí nebo tahleta úmorná vedra. Obojí v člověku probouzí akorát tak lenoru :D\u0026hellip; Přináším tedy alespoň pár literárních tipů z uplynulého jara, protože čtení je dostatečně nenáročná a zároveň dostatečně intelektuální činnost do momentálního hicu.\nZdeněk Svěrák - Nové povídky\nKnížku Svěrákových povídek nadělil Ježíšek Péťovi pod stromeček, předčítat jsem však už musela já :DD\u0026hellip; Většina povídek je poněkud melancholicky laděna, všechny jsou však vyprávěný se Svěrákovým typickým vtipem a nadhledem.\nZdena Salivarová - Honzlová\nSilný příběh Jany Honzlové, která je pronásledována komunistickým režimem, už je detailněji rozebrán na Terezčině BlogHýsku. Opět jsem se (jako už tolikrát) nechala inspirovat. Inspirujte se také!\nInes de la Fressange - Se šarmem Pařížanky Opět jeden bestseller, u kterého moc nechápu, proč je bestsellerem :D\u0026hellip; Knížka je sice graficky zpracována krásně, doplněna řadou fotografií, ilustrací a nezlobila bych se, kdyby mi zdobila knihovničku, ale\u0026hellip; Obsah mi přišel opravdu celkem o ničem. Nedozvěděla jsem se vlastně vůbec nic zajímavého ani nového - zkrátka nic, o čem by se už někdy někde nepsalo. Adresy francouzských obchodů, které plní povážlivou většinu knihy, jsou možná prima pro ty, kdo jezdí do Francie za nákupy. Já osobně bych už spíš uvítala víc stránek s tipy na ubytování ve francouzské metropoli nebo na zajímavá a turistům utajená pařížská zákoutí. Tak či tak to vypadá, že letos o prázdninách u nás přecejen nakonec zvítězí jiná destinace, budu se tedy muset v knihovně příště porozhlédnout po jiném \u0026ldquo;průvodci\u0026rdquo; ;-)\u0026hellip;\nLouisa May Alcottová - Malé ženy\n\u0026ldquo;Láska je to jediné, co si můžeme vzít s sebou, když odcházíme, a díky ní to vůbec nebolí.\u0026rdquo;\nO knize Malé ženy jsem poprvé slyšela kdysi dávno v jedné epizodě seriálu Přátelé, kde si ji čte Rachel, a nakonec příběh sester Marchových dojme i Joeyho :D. Usoudila jsem, že půjde o nějaký ryze americký bestseller a přibalila jsem ho k výpůjčce knih na před/postátnicové odreagování. Zpočátku jsem myslela, že to ani nedočtu. Přišlo mi to jako strašný brak, asi jako Ptáci v trní :D. Nakonec jsem do toho ale přecejen nějak zabředla a docela se mi to i líbilo. Pokud od tohoto románku nečekáte nic hlubokého, myslím, že je to ideální četba na pročištění mozku po studiu :D. Hlavními hrdinkami příběhu, který je zasazen do období občanské války v Americe, jsou čtyři sestry - Margareth, Jo, Beth a Amy - každá naprosto odlišné povahy. První část knihy čtenáře provází přelomovým rokem v životě rodiny Marchových - otec odchází bojovat do války a matka Marchová zůstává se svými \u0026ldquo;malými ženami\u0026rdquo; sama. Jejich dřívější pohodlný život končí a dívky musí čelit chudobě, stesku i vážné chorobě jedné z nich. Druhý díl, který tuším vychází v češtině vůbec poprvé, mapuje další osudy sester Marchových při budování jejich vlastních rodin a domovů.\nPaulo Coelho - Brida\n\u0026ldquo;Být člověk znamená pochybovat, a přesto pokračovat ve své cestě.\u0026rdquo;\nO knížkách Paula Coelha se hrozně těžce mluví - alespoň já nikdy nevím, co bych o nich vlastně měla napsat. Ani příběh Bridy není výjimkou. Coelhovy knížky popravdě nejsou tak úplně můj šálek čaje, přesto mě něčím přitahují a když je čtu, vím úplně přesně, čím to je. Popsat to ale nedokážu. Zpočátku jsem přemýšlela, proč se právě Coelho stal jedním z nejprodávanějších spisovatelů na světě. Jeho knížky mi nepřipadají o nic výjimečnější než díla řady jiných autorů. Myslím, že jeho úspěch tkví hlavně v tom, že dnešní doba spisovatele, jako je Coelho, potřebuje. Lidé chtějí, aby je někdo nenásilně nutil přemýšlet a rozjímat nad životem, tajemnem, duchovnem, nad otázkami, které si už dávno přestali klást\u0026hellip; Coelho to dělá specifickým způsobem. Neříkám, jestli líp nebo hůř - zkrátka jinak. Tento příběh vypráví o jednadvacetileté irské dívce jménem Brida, která se jednoho dne rozhodne, že svůj osud spojí s tajemstvím magie. Její život se potácí mezi mnoha volbami a ona se obává, že nepozná, která cesta je pro ni ta správná. Za pomoci Mága z Folku a učitelky Wiccy nachází odpovědi na řadu svých otázek. Na konci knihy ale čtenář zjišťuje, že magie tu vlastně nehraje až tak důležitou roli, a nechá se strhnout a dojmout příběhem o hledání a nacházení lásky - síly mnohem mocnější než všechna magie.\n\u0026quot; Byla s otcem na pláži a on chtěl, aby zjistila, jestli je voda dost teplá. Tehdy pětiletá dívenka byla celá šťastná, že může být užitečná; šla k moři a namočila si nohy po kotníky.\nStoupla jsem si tam, je studená, hlásila.\nOtec ji vzal do náručí, znovu s ní šel na břeh a bez varování ji hodil do vody. Nejdřív se lekla, ale pak se jí ten žert zalíbil.\nJaká je voda? zeptal se otec.\nPrima, odpověděla.\nOdteďka tedy, když budeš chtít o něčem něco vědět, tak se do toho ponoř celá.\u0026quot;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/tipy-z-jarni-knihovnicky/","summary":"\u003cp\u003eTak vám nevím, co je horší - jestli zamračené hnuspočasí nebo tahleta úmorná vedra. Obojí v člověku probouzí akorát tak lenoru :D\u0026hellip; Přináším tedy alespoň pár literárních tipů z uplynulého jara, protože čtení je dostatečně nenáročná a zároveň dostatečně intelektuální činnost do momentálního hicu.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003eZdeněk Svěrák - Nové povídky\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"tipy-z-jarni-knihovnicky-01.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/tipy-z-jarni-knihovnicky/tipy-z-jarni-knihovnicky-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eKnížku Svěrákových povídek nadělil Ježíšek Péťovi pod stromeček, předčítat jsem však už musela já :DD\u0026hellip; Většina povídek je poněkud melancholicky laděna, všechny jsou však vyprávěný se Svěrákovým typickým vtipem a nadhledem.\u003c/p\u003e","title":"Tipy z jarní knihovničky"},{"content":"Konečně jsem se rozhoupala k tomu, abych založila na blogu novou rubriku\u0026hellip; a vlastně se upřímně divím, proč jsem ji nevytvořila už dávno! Vždyť dlouhý čas byli Beatles mým poznávacím znamením a hlavní specializací, přečetla jsem kdejakou biografii a věděla jsem o nich všecko :D\u0026hellip; Ty znalosti časem trochu vybledly. A \u0026ldquo;můj\u0026rdquo; Beatle Paul dnes tedy slaví 70tiny! Sama bych si na to sotva vzpomněla, kdybych o víkendu neotevřela noviny. S tím vydáním se vynořila také spousta vzpomínek - na sešit plný vystřižených novinových článků, dnes ležící na dně skříně, na kazety (chápete, kazety :D!), na které už dlouho sedá prach, nemluvě o VHSkách s koncertem Back to the World, skleněný přívěsek s Paulovým jménem od Pavči, diskuzní fórum na brouci.com (ano, pořád funguje :-)!) a nadšené sledování klipů na STV v pořadu Staré, ale hity(tvrdé časy bez stálého připojení k internetu a youtube :D\u0026hellip;). Mimo to si vždycky na svou starou mánii vzpomenu ve chvíli, kdy někomu s uzarděním diktuju svou emailovou adresu :D\u0026hellip;\nTak tedy všechno nejlepší, Paule. Doufám, že i přes svůj požehnaný věk dáš světu ještě několik hitů a mně pár romantických slaďáků, protože ty tvoje mám i po těch letech prostě nejradši ;-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/happy-birthday-paul/","summary":"\u003cp\u003eKonečně jsem se rozhoupala k tomu, abych založila na blogu novou rubriku\u0026hellip; a vlastně se upřímně divím, proč jsem ji nevytvořila už dávno! Vždyť dlouhý čas byli Beatles mým poznávacím znamením a hlavní specializací, přečetla jsem kdejakou biografii a věděla jsem o nich všecko :D\u0026hellip; Ty znalosti časem trochu vybledly. A \u0026ldquo;můj\u0026rdquo; Beatle Paul dnes tedy slaví 70tiny! Sama bych si na to sotva vzpomněla, kdybych o víkendu neotevřela noviny. S tím vydáním se vynořila také spousta vzpomínek -  na sešit plný vystřižených novinových článků, dnes ležící na dně skříně, na kazety (chápete, \u003cem\u003ekazety\u003c/em\u003e :D!), na které už dlouho sedá prach, nemluvě o VHSkách s koncertem Back to the World, skleněný přívěsek s Paulovým jménem od Pavči, diskuzní fórum na \u003ca href=\"http://brouci.com\"\u003ebrouci.com\u003c/a\u003e (ano, pořád funguje :-)!) a nadšené sledování klipů na STV v pořadu \u003cem\u003eStaré, ale hity\u003c/em\u003e(tvrdé časy bez stálého připojení k internetu a youtube :D\u0026hellip;). Mimo to si vždycky na svou starou mánii vzpomenu ve chvíli, kdy někomu s uzarděním diktuju svou emailovou adresu :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Happy birthday, Paul!"},{"content":"Aneb mé první postátnicové kulinářské dílko, na oslavu! Příležitost k dobrému jídlu se ovšem najde vždycky, že O:-)\u0026hellip; Recept je z Albert magazínu - přijde mi, že poslední dobou ani podle ničeho jiného nevařím :D.\nPotřebovat budeme:\n100g krupicového cukru + 2 lžíce navíc 60ml čerstvé citronové šťávy 1-1,5 kg čerstvých jahod(či jiného ovoce dle sezony) 500ml smetany ke šlehání 1-2 sáčky dětských piškotů několik jahod na ozdobu Suroviny by měly vystačit na 4 menší poháry/nebo 2 veliké :-). A teď už jak na to: V malém rendlíku smícháme 100g cukru, 60 ml vody a citronovou šťávu a přivedeme k varu. Mícháme, aby se cukr rozpustil a vaříme 1-2 minuty. Necháme zchladnout. V míse si rozmačkáme čerstvé či mražené jahody (já je nerozmačkávala, nakrájela jsem je jen na menší kousky). Smetanu ušleháme se dvěma lžícemi cukru dotuha. Třetinu piškotů dáme na dno větší misky, pokapeme je třetinou svařené citronové šťávy, navrch dáme třetinu ovoce a na ně šlehačku. Pokračujeme ve vrstvení tak dlouho, dokud nespotřebujeme všechny ingredience tak, abychom končili šlehačkou. Poháry dáme přes noc vychladit a podáváme ozdobené čerstvými jahodami :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jahodovy-pohar/","summary":"\u003cp\u003eAneb mé první postátnicové kulinářské dílko, na oslavu! Příležitost k dobrému jídlu se ovšem najde vždycky, že O:-)\u0026hellip; Recept je z Albert magazínu - přijde mi, že poslední dobou ani podle ničeho jiného nevařím :D.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePotřebovat budeme:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100g krupicového cukru + 2 lžíce navíc\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e60ml čerstvé citronové šťávy\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1-1,5 kg čerstvých jahod\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e(či jiného ovoce dle sezony)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e500ml smetany ke šlehání\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1-2 sáčky dětských piškotů\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eněkolik jahod na ozdobu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eSuroviny by měly vystačit na 4 menší poháry/nebo 2 veliké :-). A teď už jak na to: V malém rendlíku smícháme 100g cukru, 60 ml vody a citronovou šťávu a přivedeme k varu. Mícháme, aby se cukr rozpustil a vaříme 1-2 minuty. Necháme zchladnout. V míse si rozmačkáme čerstvé či mražené jahody (já je nerozmačkávala, nakrájela jsem je jen na menší kousky). Smetanu ušleháme se dvěma lžícemi cukru dotuha. Třetinu piškotů dáme na dno větší misky, pokapeme je třetinou svařené citronové šťávy, navrch dáme třetinu ovoce a na ně šlehačku. Pokračujeme ve vrstvení tak dlouho, dokud nespotřebujeme všechny ingredience tak, abychom končili šlehačkou. Poháry dáme přes noc vychladit  a podáváme ozdobené čerstvými jahodami :-)!\u003c/p\u003e","title":"Jahodový pohár"},{"content":"Tak jsem se konečně dokopala k sepsání květnových kosmetických úlovků, ale nebude toho moc, protože minulý měsíc mě tak \u0026ldquo;povrchní\u0026rdquo; věc, jako kosmetika, nechávala zcela chladnou, což jistě chápete :D\u0026hellip;\nOdličovací mléko Pure Camille, Yves Rocher je moje stará srdcovka. Má nádhernou jemnou květinovou vůni, skvěle odličuje (i oči!!) a je přírodní - co víc si přát :-)? Jediná věc, která mi trochu vadí, je na můj vkus poměrně řídká konzistence produktu, ale dá se na to zvyknout. Tenhle odličovač je tak báječný, že mu to prostě musím odpustit :-)!\nTělové mléko Pur Blanca, Avon jsem dostala k Vánocům od Pepy. Líbí se mi skladné a praktické balení i šikovná uzavíratelná krabička, kterou možná v budoucnu nějak zrecykluju a využiju :-). Na druhou stranu je ale poměrně hluboká, takže nevím nevím, jak dobře se mi z ní časem bude mléko dostávat. Co se týče samotného tělového mléka, má dost výraznou květinovou vůni, což nemám úplně ráda a při častějším používání by se mi asi zprotivila. To se mi ostatně kdysi dávno stalo i s parfémem ze stejné řady a musela jsem ho pak někomu věnovat. Jinak je ale na pokožce mléko příjemné a po natření už nevoní tak silně jako v krabičce. S hydratací to tedy taky není žádná sláva, takže pro milovnice parfému Pur Blanca asi super volba, ale pokud od tělového mléka očekáváte něco víc, než jen hezkou vůni, tak se asi radši poohlédněte po jiné značce.\nVoděodolná tužka na oči Pierre René - tuto značku jsem nikde jinde, než v kroměřížské Tetě, neviděla - což mě vůbec nepřekvapuje :D\u0026hellip; Nakonec jsem ji na zkoušku vzala, protože lepší jsem si tam prostě nevybrala, a musím říct, že mě docela příjemně překvapila - především svou výdrží. Krom toho, že pěkně a výrazně maluje, není potřeba na ni moc tlačit, ale zároveň se ani příliš nerozmazává. A hlavně opravdu na víčku dlouho vydrží, což je pro mě největší plus. No a za ty peníze (okolo pade)? Možná přestanu tu naši oldschool Tetu tolik zatracovat :D\u0026hellip;\nPleťová voda AB Cosmetics na citlivou pleť- protože pleťová voda z řady pro mastnou pleť (viz. dubnová DROGa) mi hodně vyhovovala, rozhodla jsem se vyzkoušet nějaký jiný přípravek stejné značky, tentokrát nejlépe určený opravdu pro můj typ pleti :-). A jako na zavolanou jsem v Rossmanovi narazila na výprodej řady pro pleť suchou a citlivou - ukořistila jsem úplně poslední kus :-). Na první pohled mě zaujala poměrně výraznou sladkou vůní - připomíná mi jednu mamčinu voňavku z Avonu. Nevím nevím, jestli se mi taky časem nezprotiví :D. Přecejen u odličovačů si na parfemaci moc nepotrpím. Voda je bez barviv i bez parabenů a obsahuje extrakt ze sladké mandle a grapefruitu a také provitamín B5. Když se vám náhodou dostane do oka, vůbec neštípe, nevysušuje a pleť vyčistí také slušně, ale kvůli té vůni už bych si ji nejspíš podruhé nekoupila, což je škoda, protože jinak je fajn.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kvetnove-kosmeticke-vychytavky/","summary":"\u003cp\u003eTak jsem se konečně dokopala k sepsání květnových kosmetických úlovků, ale nebude toho moc, protože minulý měsíc mě tak \u0026ldquo;povrchní\u0026rdquo; věc, jako kosmetika, nechávala zcela chladnou, což jistě chápete :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eOdličovací mléko Pure Camille, Yves Rocher\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e je moje stará srdcovka. Má nádhernou jemnou květinovou vůni, skvěle odličuje (i oči!!) a je přírodní - co víc si přát :-)? Jediná věc, která mi trochu vadí, je na můj vkus poměrně řídká konzistence produktu, ale dá se na to zvyknout. Tenhle odličovač je tak báječný, že mu to prostě musím odpustit :-)!\u003c/p\u003e","title":"Květnové kosmetické vychytávky"},{"content":"Dnes to bude takový malý kulinářský hokus-pokus\u0026hellip; teda vlastně kuskus :D. Jak jsem se již zmínila v minulém článku, k nápadu mě přivedl Péťa krásný a recept je vlastně celý inspirován jeho vyprávěním, kterak si kuskus připravuje on, takže mu tímto děkuji za tip :-)! Brzy po našem posezení v čajovně jsem se vydala do Tesca, pořídila si krabičku kuskusu a vrhla se na to\u0026hellip;\nbalíček kuskusu cherry rajčátka jarní cibulka balkánský sýr koření dle chuti (kari, koření pěti vůní\u0026hellip;) Nejprve jsem si tedy připravila kuskus dle návodu na krabici - tzn. odměřila jsem si tak 2 větší porce a ty jsem smíchala asi se 3mi lžícemi olivového oleje. Mezitím jsem si dala vařit na sporáku v kastrůlku trochu vody a pak jsem do ní kuskus přisypala. Byla jsem docela překvapená, jak rychle se voda do kuskusu vsákla a celkově jak úžasně rychle to bylo hotové O:-). Pak jsem nechala kuskus chvilku odstát a nakonec do něj vmíchala trochu másla. Poté přišel důležitý krok - musela jsem kuskus něčím okořenit. Sáhla jsem do našich domácích zásob po kari a archaickém pytlíčku koření 5ti vůní, které mi přišlo (stejně jako kuskus) dostatečně exotické :D. Výsledek chutnal dobře, a tak už stačilo ke kuskusu jen přimíchat nakrájenou jarní cibulku, pár cherry rajčátek a kostičky balkánského sýra. Výsledný pokrm jsem si nemohla vynachválit - bylo to fakt vynikající a bleskurychlé! Pokud máte nějaký další zajímavý recept na kuskus, budu moc ráda, když se podělíte. Určitě ho vyzkouším :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kuskus/","summary":"\u003cp\u003eDnes to bude takový malý kulinářský hokus-pokus\u0026hellip; teda vlastně kuskus :D. Jak jsem se již zmínila v minulém článku, k nápadu mě přivedl Péťa krásný a recept je vlastně celý inspirován jeho vyprávěním, kterak si kuskus připravuje on, takže mu tímto děkuji za tip :-)! Brzy po našem posezení v čajovně jsem se vydala do Tesca, pořídila si krabičku kuskusu a vrhla se na to\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ebalíček kuskusu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003echerry rajčátka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ejarní cibulka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ebalkánský sýr\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ekoření dle chuti (kari, koření pěti vůní\u0026hellip;)\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eNejprve jsem si tedy připravila kuskus dle návodu na krabici - tzn. odměřila jsem si tak 2 větší porce a ty jsem smíchala asi se 3mi lžícemi olivového oleje. Mezitím jsem si dala vařit na sporáku v kastrůlku trochu vody a pak jsem do ní kuskus přisypala. Byla jsem docela překvapená, jak rychle se voda do kuskusu vsákla a celkově jak úžasně rychle to bylo hotové O:-). Pak jsem nechala kuskus chvilku odstát a nakonec do něj vmíchala trochu másla. Poté přišel důležitý krok - musela jsem kuskus něčím okořenit. Sáhla jsem do našich domácích zásob po kari a archaickém pytlíčku koření 5ti vůní, které mi přišlo (stejně jako kuskus) dostatečně exotické :D. Výsledek chutnal dobře, a tak už stačilo ke kuskusu jen přimíchat nakrájenou jarní cibulku, pár cherry rajčátek a kostičky balkánského sýra. Výsledný pokrm jsem si nemohla vynachválit - bylo to fakt vynikající a bleskurychlé! Pokud máte nějaký další zajímavý recept na kuskus, budu moc ráda, když se podělíte. Určitě ho vyzkouším :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Kuskus"},{"content":"Letos se uskutečnil již 12. festival studentských filmů na fakultě informatiky MU, na kterém studenti každoročně představují svou tvorbu, která vznikla v rámci několika volitelných předmětů. Všechny etapy tvorby filmu - od námětu přes scénář až po produkci - jsou zcela v rukou studentů a jejich úsilí hodnotí téměř tisícovka diváků, které festival rok co rok přiláká do budovy fakulty informatiky. Ani my jsme si letos festival nenechali ujít. Přestože v předchozích ročnících se mi filmy asi líbily malinko víc, našla jsem si pár favoritů, které stojí za zhlédnutí.\nNebojte se do knihovny První jarní den Třetí snímek, který mě zaujal, jsem bohužel nenašla na youtube :(, tak snad vám bude stačit aspoň tato malá ochutnávka. Filmy oceňuje odborná porota i diváci, ale ani jeden z mých favoritů první místo nezískal. \u0026ldquo;Knihovna\u0026rdquo; se ale tuším umístila v první trojce.\nPo festivale jsme se vydali ještě posedět do jedné útulné čajovny za fakultou spolu s Péťou krásným, který mě nadchnul pro kuskus a inspiroval k přečtení další knížky od Paola Coelha. Ale o tom zase někdy příště :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/filmovy-festival-fi-17-5-2012-brno/","summary":"\u003cp\u003eLetos se uskutečnil již 12. festival studentských filmů na fakultě informatiky MU, na kterém studenti každoročně představují svou tvorbu, která vznikla v rámci několika volitelných předmětů. Všechny etapy tvorby filmu - od námětu přes scénář až po produkci - jsou zcela v rukou studentů a jejich úsilí hodnotí téměř tisícovka diváků, které festival rok co rok přiláká do budovy fakulty informatiky. Ani my jsme si letos festival nenechali ujít. Přestože v předchozích ročnících se mi filmy asi líbily malinko víc, našla jsem si pár favoritů, které stojí za zhlédnutí.\u003c/p\u003e","title":"Filmový festival FI, 17.5.2012, Brno"},{"content":"Brněnská muzejní noc byla mou poslední malou předstátnicovou kratochvílí. Letos jsme se nejvíc těšili na nově zrekonstruovanou hvězdárnu a planetárium, vydali jsme se tedy najisto rovnou na Kraví horu. Fronta, která se táhla kolem celého areálu, nás bohužel odradila hned zkraje, takže jsme si koupili jen pivko a poseděli v parčíku na úžasných kravích lavičkách. Odtud také pochází jediné fotky, které jsme za celý večer pořídili :D\u0026hellip;\nKraví lavičky\u0026hellip;\n\u0026hellip;na Monte Bu\nNaše další kroky vedly do Domu umění města Brna, který byl dostatečně alternativní na to, aby tam po sobě nešlapaly davy lidí, ale zároveň alternativní až moc na to, abychom si z výstavy odnesli nějaký hlubší dojem :D . Do třetice jsme tedy vsadili na Palác šlechtičen, kde jsme měli sraz s Žánkem a Zuzejkem. Vevnitř sice bylo opět příšerně narváno, ale program nás zaujal. Nejprve jsme shlédli ukázku židovských tanců a pak jsme se šli podívat, jaké výstavy Palác šlechtičen nabízí. Výstava Život na brněnské ulici byla vytvořena z fotografií studentů Filosofické fakulty, které zachycovaly brněnské pouliční umělce. Druhá expozice s názvem V utrpení a boji/brněnští Židé v osudových momentech XX. století přilákala spoustu návštěvníků, takže jsme neměli čas (a popravdě ani chuť) prodírat se těmi davy, abychom si mohli všechno pečlivě projít a přečíst. Rozhodně se ale jednalo o nejzajímavější výstavu, kterou nám letos Muzejní noc nabídnula. V prvním patře se pak nacházel noční ateliér VOŠ restaurátorské Brno, který jsme si také prošli, a pak už jsme se vydali k poslední noční zastávce, kterou bylo nádvoří Domu pánů z Kunštátu. Zde se konal Artjarmark, kde mladí výtvarníci prodávali své ruční práce, originální šperky i netradiční dárky. Bylo tu opravdu na co koukat, takový \u0026ldquo;oživlý\u0026rdquo; Fler :D. Naštěstí jsem usoudila, že už mám doma spoustu náušnic i bižu a stejně to nestíhám všecko unosit, takže jsem odolala pokušení :D. Nazávěr už jsme si jen zašli posedět do hospody vedle Trojky a pak se vydali pěšky domů.\nCo se týče programu, tak letos byla Muzejní noc trochu slabší a navíc v některých muzejích vybírali vstupné (ikdyž spíš symbolické). Hvězdárna nám tedy protentokrát nevyšla, ale nemusíme smutnit - v kapesním průvodci jsme letos objevili několik slevových kupónu do brněnských muzejí a mezi nimi také 1+1 vstupenku zdarma na jakýkoliv astronomický pořad v planetáriu, takže o ten zážitek nakonec nepřijdeme :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/muzejni-noc-19-5-2012-brno/","summary":"\u003cp\u003eBrněnská muzejní noc byla mou poslední malou předstátnicovou kratochvílí. Letos jsme se nejvíc těšili na nově zrekonstruovanou hvězdárnu a planetárium, vydali jsme se tedy najisto rovnou na Kraví horu. Fronta, která se táhla kolem celého areálu, nás bohužel odradila hned zkraje, takže jsme si koupili jen pivko a poseděli v parčíku na úžasných kravích lavičkách. Odtud také pochází jediné fotky, které jsme za celý večer pořídili :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"muzejni-noc-19-5-2012-brno-01.jpg\"\n         alt=\"Kraví lavičky...\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eKraví lavičky\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e","title":"Muzejní noc, 19.5.2012, Brno"},{"content":"Po dlouhé době den plný lenošení :-). Už to bylo potřeba, cítím se tak vyčerpaná, že jsem ani nebyla schopná doplazit se dnes někam na oběd. Válím se v peřinách a přemýšlím, co všechno jsem v posledních týdnech a měsících zanedbávala a těším se, jak si to teď všechno vynahradím. A samozřejmě postupně zkusím dohnat všechny blogové resty, které se mi tu nakupily. Abych jen tak planě nekecala, začnu radši hned teď :-).\nNěkdy v průběhu dubna jsme se s Péťou rozhodli využít krásného počasí a necvaknutých lístků na vlak, co nám zbyly z podzimní výpravy na burčákové slavnosti, a vypravit se na výlet do Lednice. Měli jsme v plánu dopravit se vlakem do Podivína a odsud pak pěšky až do Lednice. Kuriozní bylo, že jsme v Podivíně na nádraží při dokupování zón ke zpátečním lístkům zjistili, že ty naše z podzimu už jsou asi měsíc neplatné. Průvodčí si toho nevšimnul, ale nechtěli jsme riskovat a radši jsme si tedy koupili lístky nové. (A dobře jsme udělali, protože při zpáteční cestě jsme narazili na revizorku. To se mně osobně ještě nikdy ve vlaku nestalo a ani jsem nevěděla, že něco jako vlakoví revizoři vůbec existuje :O\u0026hellip;)\nŽidovský hřbitov v Podivíně\nNaší první zastávkou byl podivínský židovský hřbitov, kde na nás čekala první keška :-). V rámci hledání otevřeného obchodu jsme narazili na trafiku, kde jsme si nakoupili pití a poptali se místního nabušeného prodavače na cestu :D. Moc nás nepotěšilo, že prakticky celou dobu až do Lednice budeme muset jít po úzké silnici (která byla mimochodem v mapě vyznačená jako cyklostezka!), kde si to řidiči nepříjemně hasili. Poté, co jsme se neúspěšně pokoušeli někoho si stopnout, se nám nakonec podařilo uhnout z cesty kamsi do pole a pokračovali jsme k Lednici po břehu Dyje.\nNa břehu Dyje\nU řeky bylo tak krásně, že jsme si tam udělali na chvíli pauzu na pár fotek. To už se mezitím objevila mezi stromy věžička lednického minaretu, což nás nakoplo k pokračování v cestě, protože do parku už to bylo opravdu coby kamenem.\nU řeky\nK parku jsme přicházeli ze zadní strany a dle rady bouchače z trafiky jsme se pokusili najít nějakou díru v plotě, kterou bychom se mohli protáhnout do areálu a nemuseli tak celý park obcházet dokola. Poštěstilo se nám hned zkraje\u0026hellip; to jsme ovšem ještě netušili, že jen o kousek dál je otevřená branka :DD\u0026hellip;\nNetradiční vstup do parku :D\nPo dvou či po čtyřech - dostali jsme se dovnitř parku a naše první kroky vedly k minaretku (a zmrzlině :D).\nMinaret\nProtože bylo ten den opravdu horko, výstup nahoru jsme si protentokrát odpustili a rozhodli se radši kochat krásným rozkvetlým parkem.\nKvětena v parku\nKešce na stopě\nU viaduktu\nNakonec nás cesta dovedla až k lednickému zámku, který je krásně opravený a je opravdovou dominantou celého areálu. Teď na jaře, když jsou všechny záhony rozkvetlé, je to mimořádně hezká podívaná. Pokud se vám navíc poštěstí, možná před zámkem potkáte sovu, která na vás bude šibalsky pomrkávat, jako se to stalo nám (no fakt :D!).\nLednický zámek\nPři procházce parkem nám docela vyhládlo, takže další zastávku jsme si udělali velmi záhy, přičemž nám milou společnost dělali guláš a smažák :-). Nacpaní k prasknutí jsme se nakonec odkutáleli zpátky do parku, roztáhli si deku a předčítali si Vandr s Reflexem a slunili se, až dokud nebyl čas jít na autobus.\nPopletený strom\nLednicko-valtický areál je opravdu báječným místem pro víkendový výlet, zvlášť pokud přeje počasí. Lednický park je tak obrovský, že ani za celý den jsme si ho nestihli celý projít, ale aspoň máme o důvod víc, proč se tam zase někdy zajet podívat :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vylet-do-lednice/","summary":"\u003cp\u003ePo dlouhé době den plný lenošení :-). Už to bylo potřeba, cítím se tak vyčerpaná, že jsem ani nebyla schopná doplazit se dnes někam na oběd. Válím se v peřinách a přemýšlím, co všechno jsem v posledních týdnech a měsících zanedbávala a těším se, jak si to teď všechno vynahradím. A samozřejmě postupně zkusím dohnat všechny blogové resty, které se mi tu nakupily. Abych jen tak planě nekecala, začnu radši hned teď :-).\u003c/p\u003e","title":"Výlet do Lednice"},{"content":"Uff, státnice se nezadržitelně blíží, z učení už mi solidně hrabe (k cvičení si teď pouštím staré díly pořadu \u0026ldquo;Neznalost neomlouvá\u0026rdquo; :D) a při opakování financí jsem zjistila, že si prostě vůbec nic nepamatuju, tak dneska jak blázen podtrhávám daňové zákony v naději, že z nich na potítku stihnu všecko opsat :P\u0026hellip; Není to veselé, vůbec to není veselé, ale Agatha Christie taky nepsala zrovna humoristická díla, tak se dnes k sobě báječně hodíme 8-).\nHned na začátku vyprávění jsme svědky kuriozního nálezu v domě paní Bantryové, jejíž dobrou přítelkyní není nikdo jiný než slečna Marplová, zkušený to detektiv v sukních. V knihovně je nalezena mrtvola neznámé mladé ženy. Rozjíždí se pátrání a brzy se objevuje první stopa vedoucí k mladé tanečnici z nedalekého města, která tu samou noc náhle zmizela. Vrah se dopouští ještě jedné vraždy, aby vyšetřovatele zmátl, ale jeho touha po pěnězích ho záhy prozradí\u0026hellip; Mrtvá v knihovně je trochu překombinovanou detektivkou, ve které do sebe některé věci logicky moc nezapadaly, především na konci při odhalování vraha jsem se musela fakt vysmát, ale na uvolnění nervů to fungovalo výborně. Agatha a zkouškový jdou prostě ruku v ruce :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/agatha-christie-mrtva-v-knihovne/","summary":"\u003cp\u003eUff, státnice se nezadržitelně blíží, z učení už mi solidně hrabe (k cvičení si teď pouštím staré díly pořadu \u0026ldquo;Neznalost neomlouvá\u0026rdquo; :D) a při opakování financí jsem zjistila, že si prostě vůbec nic nepamatuju, tak dneska jak blázen podtrhávám daňové zákony v naději, že z nich na potítku stihnu všecko opsat :P\u0026hellip; Není to veselé, vůbec to není veselé, ale Agatha Christie taky nepsala zrovna humoristická díla, tak se dnes k sobě báječně hodíme 8-).\u003c/p\u003e","title":"Agatha Christie - Mrtvá v knihovně"},{"content":"Tak dneska po delší době opět drogový speciál, tentokrát na téma Yves Rocher :-)\u0026hellip; Vlastně to všechno začalo strašně nevinně - v některém z březnových magazínů Ona Dnes se objevila pravidelná série slevových kuponů do různých obchodů. Ještě nikdy jsem žádný z nich nevyužila, ale tentokrát tam byly docela fajne slevy - na 1 vybraný výrobek z YR dokonce 50% a dárek k tomu, prostě nekupte to :D! To jsem zkrátka musela i já - zarytý odpůrce YR obchodů - odhodit svůj stud. Příjemně naladěna poslední konzultací, která mě naprosto překvapila, rozhodla jsem se, že se za svůj malý osobní úspěch půjdu tedy odměnit. Věděla jsem přesně, pro co jdu - již v minulosti odzkoušené heřmánkové odličovací mléko, krásně voňavé a 100%ně přírodní, původní cena 155 káčé. Vlezla jsem tedy do obchodu již předem obrněna připravenými větami k odhánění dotěrných prodavaček. Nakonec jsem je ale vlastně vůbec nepotřebovala, prodavačky mě nechaly v klidu vybrat, navíc v obchodě byla ještě jedna paní, které se mohly věnovat. Trochu mě znervózňoval jen sekuriťák u vchodu :D\u0026hellip; Chvilku jsem se rozhlížela, pak jsem popadla mlíko a zamířila k pokladně. Při placení jsem se nechala samozřejmě uvrtat do zřízení věrnostní karty (stává se z toho pomalu takový můj sport - kolik věrnostních karet máte vy? Já asi patnáct :DD\u0026hellip;) a v důsledku toho jsem dostala plátěnou YR tašku, milion katalogů a letáků se slevovýma kuponáma a asi dva miliony vzorečků\u0026hellip; jo a 2 pytlíčkový čistící masky jako dárek ke kuponu z Ona Dnes :D. Ano, byl to fakt příjemný nákup :D. Po cestě domů jsem přemýšlela, jestli se tak šťastně usmívám kvůli hodnocení mé práce, krásnému jarnímu dni nebo proto, že jsem opilá YR rohlíkem - respektive všema těma blbostma, které jsem v YR obdržela :D. Na to, jak tyhle typy obchodů nemám ráda, mě jejich strategie docela dostala. Doma jsem se tedy jala všechny nové produkty postupně odzkoušet a odhalit jejich klady a zápory. Tady jsou výsledky mého asi 2měsíčního testování :D\u0026hellip;\n1. Vyhlazující make-up (odstín Beige 300 - Teint Médium)- jak již název napovídá, odstínem se mi YR zrovna dvakrát netrefili do vkusu - jsem přecejen ještě po zimě dost bledá (a ne že by se to v létě nějak radikálně měnilo :D). Jinak si ale myslím, že na někom s opálenější pletí by mohl vypadat moc dobře. Pleť hezky sjednotí a rozzáří, pěkně voní, výdrž a krytí taky není vůbec špatné. Musí se ale hodně rychle roztírat, aby nevytvořil mapy. Nepřišel mi zlý, nicméně přestože netuším kolik přesně stojí, jsem si jistá, že v drogérce určitě seženete stejně kvalitní make-up za mnohem nižší cenu.\n2. DUO: Rostlinná čistící gomáž a jemná čistící maska s výtažkem z máty - jako první jsem testovala čistící gomáž (neboli peeling, kdybyste to nevěděli - já to třeba nevěděla :D). Docela jsem se bála použít to na obličej, protože na tyhlety věci je moje pleť citlivá a reaguje podrážděním. Vyzkoušela jsem to nakonec asi dvakrát, poprvé jsem neviděla žádný velký výsledek, krom zarudnutí, podruhé mi přišlo, že pleť se hezky vyhladila a vyčistila, každopádně zbytek gomáže jsem už použila na tělo - proč obličej zbytečně trápit, když mám jen jeden, že. Stejnou službu mi prokáže celá řada jiných a šetrnějších výrobků. Gomáž nemá vpodstatě žádnou vůni a celkově mě nijak zvlášť nezaujala. Určitě je to výrobek, bez kterého bych se s klidem obešla :-)\u0026hellip; Nicméně balení je poměrně poctivé a kdybych ho používala čistě jen na obličej, vydržel by mi na hoooodně dlouhou dobu.\nMaska poněkud rozpačité dojmy z gomáže vylepšila. Má velmi tekutou konzistenci, je úplně čirá a hlavně moc hezky voní. Spíš než mátu z ní cítím citrusy, ale možná je to jen projev mé citrusové posedlosti :D. Na obličeji je příjemná, neštípe ani nepálí a poměrně rychle zasychá. Sloupávání je pohodové - rozhodně žádná nedobrovolná depilace jako onehdy u masky z HaMka :D!\n3. Noční péče o pleť - tento výrobek mě příliš nezaujal. Vůně nic moc a v ostatních ohledech spíše průměr. Pleť ale byla po jeho použití hezky heboučká, takže aspoň za to dávám bod :-).\n4. Zeštíhlující péče s trojím účinkem- trojím účinkem můžeme rozumět boj proti celulitidě a zeštíhlující + zpevňující účinek. Péče obsahuje zrnka zelené kávy, zelený čaj a výtažky z pupečníku asijského, má karamelovou barvu a gelovou konzistenci. Voní lehce a svěže, nejvíc jsem z ní cítila asi ten zelený čaj. Vstřebává se přímo bleskurychle, to tedy klobouk dolů, něco takového jsem ještě neviděla :D. Gel je sice při natírání lehce lepivý, ale okamžitě se vsákne a už ho na pokožce vůbec necítíte. Zpevňující účinky po sotva dvou použitích nemůžu moc posoudit, každopádně pokožka byla opravdu nádherně hlaďoučká. Ale nemůžu říct, že by to byl tak mimořádný efekt, aby se ho nedalo docílit i jinými zpevňujícími krémy z drogérie, které stojí asi desetkrát míň :D.\n5. Denní zpevňující péče na obličej a krk- z mého pohledu celkem obyč krém ne příliš lákavé vůně. Při bližším pohledu do zrcadla zjistíte, že obsahuje drobné třpytky, ale není to tak výrazný efekt, aby si vás na ulici spletli s disko-koulí. Zpevňovat obličej snad ve svém věku ještě nepotřebuju :D, takže popojedem\u0026hellip;\n6. Toaletní voda pro ženy L\u0026rsquo;Eau + Toaletní voda pro muže Green- já na ty květinkové vůně nějak zvlášť nejsem, ale tato mi (aspoň podle vzorečku) přišla taková lehká, takže bych ji na sobě klidně snesla. Zato pánská vůně, ta mě tedy nezaujala bohužel vůbec ničím, přišla mi tak totálně tuctová, že ani nevím, k čemu bych ji přirovnala.\n7. Oční krém proti vráskám s blahodárnými oleji- moje premiéra s očním krémem, protože věřím tomu, že ve svém věku ho ještě nepotřebuju, to už bych se moc rozmazlovala :D. Krém má lehkou, téměř až vodovou konzistenci, je téměř bez parfemace - má jenom lehoulinkou, ale moc příjemnou vůni, při které se dobře usíná (potvrzeno :D). Stačí ho opravdu jen kapka, takže i ten mini vzorek mi vydržel snad na týden, ne-li na dýl. Na víčkách je hrozně příjemný, lehce chladí a hlavně oči vůbec nedráždí. Redukci vrásek však zatím nemůžu potvrdit :D.\n8. Denní rozjasňující krém- tento výrobek mě mile překvapil. Krém je lehký, má neutrální vůni a pleť opravdu krásně rozjasní, vypadá pak tak odpočatě a zdravě :-)! V rozjasňovačích se moc nevyznám, doteď jsem je pokládala za naprostou zbytečnost, ale cosi na nich zřejmě opravdu bude O:-)\u0026hellip; Kdybych si měla vybrat jeden z vzorkových výrobků, který bych si pořídila i ve standartní velikosti, byl by to rozhodně tenhle. Předpokládám však, že určitě nestojí míň než čtyři stovky, takže asi někdy příště :D\u0026hellip;\nTakže suma sumárum - YR prodává zajímavé rozmazlovače, které určitě stojí za vyzkoušení, nicméně myslím, že jejich výrobky se dají nahradit mnohem levnějšími alternativami, i mezi jinou přírodní kosmetikou. Jejich obchodní strategie se vzorečkama a dárečkama a slevovýma kupónkama je každopádně docela dobrá\u0026hellip; ehm, ale o tom raději zase někdy příště :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/droga-special-aneb-kralovstvi-yves-rocher/","summary":"\u003cp\u003eTak dneska po delší době opět drogový speciál, tentokrát na téma Yves Rocher :-)\u0026hellip; Vlastně to všechno začalo strašně nevinně - v některém z březnových magazínů Ona Dnes se objevila pravidelná série slevových kuponů do různých obchodů. Ještě nikdy jsem žádný z nich nevyužila, ale tentokrát tam byly docela fajne slevy - na 1 vybraný výrobek z YR dokonce 50% a dárek k tomu, prostě nekupte to :D! To jsem zkrátka musela i já - zarytý odpůrce YR obchodů - odhodit svůj stud. Příjemně naladěna poslední konzultací, která mě naprosto překvapila, rozhodla jsem se, že se za svůj malý osobní úspěch půjdu tedy odměnit. Věděla jsem přesně, pro co jdu - již v minulosti odzkoušené heřmánkové odličovací mléko, krásně voňavé a 100%ně přírodní, původní cena 155 káčé. Vlezla jsem tedy do obchodu již předem obrněna připravenými větami k odhánění dotěrných prodavaček. Nakonec jsem je ale vlastně vůbec nepotřebovala, prodavačky mě nechaly v klidu vybrat, navíc v obchodě byla ještě jedna paní, které se mohly věnovat. Trochu mě znervózňoval jen sekuriťák u vchodu :D\u0026hellip; Chvilku jsem se rozhlížela, pak jsem popadla mlíko a zamířila k pokladně. Při placení jsem se nechala samozřejmě uvrtat do zřízení věrnostní karty (stává se z toho pomalu takový můj sport - kolik věrnostních karet máte vy? Já asi patnáct :DD\u0026hellip;) a v důsledku toho jsem dostala plátěnou YR tašku, milion katalogů a letáků se slevovýma kuponáma a asi dva miliony vzorečků\u0026hellip; jo a 2 pytlíčkový čistící masky jako dárek ke kuponu z Ona Dnes :D. Ano, byl to fakt příjemný nákup :D. Po cestě domů jsem přemýšlela, jestli se tak šťastně usmívám kvůli hodnocení mé práce, krásnému jarnímu dni nebo proto, že jsem opilá YR rohlíkem - respektive všema těma blbostma, které jsem v YR obdržela :D. Na to, jak tyhle typy obchodů nemám ráda, mě jejich strategie docela dostala. Doma jsem se tedy jala všechny nové produkty postupně odzkoušet a odhalit jejich klady a zápory. Tady jsou výsledky mého asi 2měsíčního testování :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"DROGa speciál aneb Království Yves Rocher"},{"content":"Na rovinu musím říct, že už dlouho mě žádná knížka \u0026ldquo;nevcucla\u0026rdquo; tak silně, jako právě Kladivo. Přečetla jsem ji asi za týden, přestože jsem na ni měla čas jen ve volných chvilkách (kterých moc nebylo) poránu a na \u0026ldquo;dobrou\u0026rdquo; noc, a nikdy jsem se od ní nemohla odtrhnout. Jedná se o silný příběh postavený na reálném základě - tedy monstrózních čarodějnických procesech, které se na konci 17. století odehrávaly v okolí Šumperka a Velkých Losin - a právě vědomí toho, že se tohle všechno kdysi opravdu stalo, čtenáři způsobuje nepříjemné mrazení v zádech. Sama jsem byla knížkou tak uchvácena, že jsem si hned po jejím zaklapnutí začala gůglit informace, abych se dozvěděla, nakolik se Kaplický držel reálného základu a nakolik se jednalo o fikci. Docela mě šokovalo, když jsem si na stránce Wikipedie věnované děkanu Lautnerovi, hlavní postavě Kladiva na čarodějnice, přečetla vpodstatě kompletně převyprávěný děj celého románu - Kaplický se tedy ve své knize držel historických pramenů co možná nejpřesněji. Většina postav skutečně existovala a Kaplický jim ponechal i jejich původní jména.\nZkušenost mám i s filmem a musím říct, že u mě i přes nadšení z knihy pořád maličko převažuje snímek Otakara Vávry - patří do mé osobní sbírky filmů, o kterých vždy po shlédnutí prohlásím, že už je nikdy nechci vidět, ale jsou tak silným zážitkem, že po čase zatoužím podívat se na ně znovu. Přesto vám však knížku vřele doporučuju. Sháněla jsem ji v knihovně strašně dlouho a to je myslím dobrým důkazem toho, že i české historické romány můžou být pro čtenáře atraktivní a nemusí být nutně synonymem pro nezáživnou povinnou četbu od Jiráska ;-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vaclav-kaplicky-kladivo-na-carodejnice/","summary":"\u003cp\u003eNa rovinu musím říct, že už dlouho mě žádná knížka \u0026ldquo;nevcucla\u0026rdquo; tak silně, jako právě \u003cem\u003eKladivo\u003c/em\u003e. Přečetla jsem ji asi za týden, přestože jsem na ni měla čas jen ve volných chvilkách (kterých moc nebylo) poránu a na \u0026ldquo;dobrou\u0026rdquo; noc, a nikdy jsem se od ní nemohla odtrhnout. Jedná se o silný příběh postavený na reálném základě - tedy monstrózních čarodějnických procesech, které se na konci 17. století odehrávaly v okolí Šumperka a Velkých Losin - a právě vědomí toho, že se tohle všechno kdysi opravdu stalo, čtenáři způsobuje nepříjemné mrazení v zádech. Sama jsem byla knížkou tak uchvácena, že jsem si hned po jejím zaklapnutí začala gůglit informace, abych se dozvěděla, nakolik se Kaplický držel reálného základu a nakolik se jednalo o fikci. Docela mě šokovalo, když jsem si na \u003ca href=\"http://cs.wikipedia.org/wiki/Kry%C5%A1tof_Alois_Lautner\"\u003estránce Wikipedie věnované děkanu Lautnerovi\u003c/a\u003e, hlavní postavě \u003cem\u003eKladiva na čarodějnice\u003c/em\u003e, přečetla vpodstatě kompletně převyprávěný děj celého románu - Kaplický se tedy ve své knize držel historických pramenů co možná nejpřesněji. Většina postav skutečně existovala a Kaplický jim ponechal i jejich původní jména.\u003c/p\u003e","title":"Václav Kaplický - Kladivo na čarodějnice"},{"content":"Tak, kostky jsou vrženy\u0026hellip; V ISu se objevil onen obávaný rozpis státnic s datem dne D a složením zkušební komise. Můžeme se nad tím rozčilovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat :D\u0026hellip; Na všem negativním je nicméně třeba vidět i něco pozitivního, a protože mě v budoucích dnech a týdnech nic dobrého nečeká (leda \u0026ldquo;se učit, se učit, se učit\u0026rdquo; - jak by řekl Mireček), budu se snažit zpříjemnit si to, jak se dá. Pár nápadů už mám a určitě uvítám v komentářích i vaše rady a tipy, třeba čím jste si učení na státnice zpříjemňovali vy :-)\u0026hellip;\nSimpsonovi Dlouhodobé polehávání v učebnicích způsobuje depresivní stavy pramenící z pocitu, že si to stejně nikdy všecko nezapamatujete a jestli přecejen teď v té hlavě něco máte, v den státnic v ní bude pusto a prázdno. Proto sázím na Simpsonovi jako na kvalitní antidepresivum :-).\nOddechové čtivo Po několikahodinovém brejlení do nezáživných právnických materiálů a učebnic je samozřejmě potřeba, aby si dal mozek trochu voraz a bavil se taky chvilku něčím pokleslejším :D. Klasickou literaturu sice zbožňuju, ale uznejte, že u Shakespeara si mozek nikdy neodpočine tak hezky, jako u nějakého pořádného béčkového braku :D. Z toho důvodu jsem se rozhodla zásobit všelijakými druhy převážně oddechového a relaxačního čtiva, nad kterým budu moct zapomenout na starosti všedního dne a řešit prozměnu jiné \u0026ldquo;otázky života a smrti\u0026rdquo;, třeba co se bude na jaře a v létě nosit nebo zda je vrahem zahradník :D. Na fotce není úplně všechno, protože u některých titulů jsem usoudila, že i jako čtení na oddech jsou moc hloupoučké :D\u0026hellip;\nČaj o páté Jsem čajomil, to se ví. Nejsem žádný super odborník, ale nenechám se ani opít rohlíkem :D. Má specializace jsou zelené aromatizované čaje, ale nepohrdnu ani černým či bylinkovým. Bez čaje si nedokážu představit žádné ráno - kolikrát je to taky to jediné, co jsem schopná hned po probuzení dostat do žaludku, když nemám čas na poklidnou snídani. Neznám zkrátka nic lepšího než příjemnou siestu s hrnkem dobrého voňavého čaje. A zásadně nesladím :-)! Mí aktuální čajoví favoriti se nazývají:\nOrganic pure green od MaS - čistá příjemná chuť. Vůbec byste nepoznali, že je pytlíkový - chutná jako z čajovny O.-)\u0026hellip; Ideální na odpolední siestu! Povšimněte si sladěného motivu hrníčku a krabičky od čaje\u0026hellip;nebyl to záměr :D!\nPickwick Green Tea Pineapple - byl dárkem od strýca. Když jsem se nad voňavým hrníčkem na velikonoční návštěvě rozplývala, strýc mi věnoval celou krabičku O:). Je to jeden z nejchutnějších pytlíkových čajů, jaké jsem kdy měla. V psychedelickém hrníčku od Pavči :)\nPiňa Colada - tak tu máme taky jeden sypaný ovocný čajík, nááádherně voňavý! Péťa je na něm ještě závislejší než já :D. K mání ve Vaňkovce. Keňský pytlíkový Marks and Spencer - bez něj už si nedokážu představit žádné ráno, je to černý nakopávák :D. Murphyho moudro z hrnečku :D\nFitocracy Už to budou skoro 3 měsíce, co jsem se zaregistrovala do této sociální sítě pro všechny sportu-chtivé lidičky. Mě osobně sporty moc nebaví, nemám ráda zimu, nesnáším vodu a mokro obecně a vyrostla jsem na Hané, takže kopce mi dávají taky zabrat - už tím jsou mé sportovní možnosti značně omezené :D. Asi si logicky kladete otázku, proč jsem se tedy vůbec k Fitocracy připojila. Z jednoho prostého důvodu: Přes to všechno si totiž troufám říct, že pohyb zbožňuju a věřím, že to tak má většina lidí, jenom každý z nás potřebuje najít takovou aktivitu, která ho bude bavit. Snažím se pravidelně cvičit už od nějakých 17ti let, kdy jsem se rozhodla vyhlásit boj své dosud lehké skolióze. Mým nejmilejším parťákem na cvičení je už nějaký ten pátek nafukovací gymball, občas taky jeho menší brácha overball a vlastně mám balony ráda obecně - míčové sporty byly asi jediné sporty, které mě kdy v tělocviku bavily :D. Můj problém spočívá v tom, že mě cvičení baví vždycky jen určitou etapu mého života - většinou tehdy, když mě záda nebo krční páteř fakt bolí, mám špatné svědomí ze svého sedavého životního stylu nebo mě po rodinné oslavě zaplaví pocit, že \u0026ldquo;ty kalhoty se nějak srazily\u0026rdquo;. Chybí mi parťák, který by mě vyhecoval - dokud jsem bydlela s Pepou, na denním pořádku bylo válení v posteli do oběda (\u0026ldquo;Jít do školy? Proooč,vždyť jsem tam byla včera :D!\u0026rdquo;) a noční vyžírání ledničky. Vrcholem našeho pohybu bylo to, když jsme si s mým gymballem házely za prozpěvování \u0026ldquo;Je den, tak pojď Marie ven\u0026rdquo;, případně s ním hrály v pokoji fotbal 8-). S Péťou se situace malinko zlepšila, ale nesportovali jsme nikdy nijak pravidelně, prostě jen když se nám chtělo a byl čas.\nNo a teď alespoň pár slov k Fitocracy aneb proč byste to měli taky vyzkoušet:\nAsi největší výhodu vidím v tom, že na to zkrátka nejste sami. Když se zaregistrujete s bandou přátel, můžete se navzájem hecovat, uspořádat skupinové challenge a soupeřit mezi sebou. A ikdyž třeba nejste soutěživý typ, vědomí toho, že ostatní vaši kamarádi pilně cvičí, vám určitě nedovolí válet se na gauči a kynout :D. Každá vaše aktivita se počítá - když půjdete radši 3 patra po schodech, ačkoliv byste mohli použít výtah, když se místo svezení šalinou pěkně projdete pěšky - zkrátka cokoliv. I relativními maličkostmi se dá dělat něco pro zdraví :-). Zjistíte, že slova \u0026ldquo;nedostatek času\u0026rdquo; jsou jen výmluvy. Pár minut denně může pro své tělo obětovat skutečně každý. Sbírání bodů za každou vaši aktivitu stejně jako celé prostředí Fitocracy působí motivačně - teda alespoň na mě. Jsem si jistá, že nebýt Fitocracy, tak se na cvičení kolikrát vykašlu a radši si hodím nožky nahoru :D. Už to budou skoro 3 měsíce a já se opravdu snažím cvičit každý den. Alespoň trošku. Kvůli práci na diplomce a přípravě na státnice jsem prakticky celé 3 uplynulé měsíce strávila u počítače a to se samozřejmě vůbec nelíbilo mojí krční páteři. Cvičení mi často ulevilo od bolesti a celkově jsem se i díky té troše pohybu denně cítila mnohem líp. Už proto v tom chci pokračovat. Všem, co Fitocracy ještě nevyzkoušeli, vřele doporučuji :-)!\nPéťa \u0026hellip;který mě taky občas vytáhne ven a na vzduch a já zjistím, že 3 písmenka před jménem vlastně vůbec nejsou tím nejlepším a nejdůležitějším, co by mě v životě mohlo potkat :-).\nNa výletě v Lednici :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/5-veci-ktere-mi-zprijemnuji-jaro/","summary":"\u003cp\u003eTak, kostky jsou vrženy\u0026hellip; V ISu se objevil onen obávaný rozpis státnic s datem dne D a složením zkušební komise. Můžeme se nad tím rozčilovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme dělat :D\u0026hellip; Na všem negativním je nicméně třeba vidět i něco pozitivního, a protože mě v budoucích dnech a týdnech nic dobrého nečeká (leda \u0026ldquo;se učit, se učit, se učit\u0026rdquo; - jak by řekl Mireček), budu se snažit zpříjemnit si to, jak se dá. Pár nápadů už mám a určitě uvítám v komentářích i vaše rady a tipy, třeba čím jste si učení na státnice zpříjemňovali vy :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"5 věcí, které mi zpříjemňují jaro"},{"content":"Přestože poslední dobou nic nestíhám, natož pak blog, řekla jsem si, že tenhle recept prostě musím uveřejnit, protože chřestová sezóna je krátká O:-). Musím přiznat, že se jednalo o mou chřestovou premiéru, takže jsem moc nevěděla co a jak a dlouho jsem spekulovala, na jaký způsob chřest připravím. Nakonec jsem se rozhodla pro tento jednoduchý postup z receptů.cz.\nkuřecí prsa kousek nivy mléko svazek chřestu zelenina na oblohu Z různých návodů na internetu jsem vyčetla, že nejdůležitější u bílého chřestu je pořádně ho oloupat. Slupka je totiž hořká a když se jí dostatečně nezbavíte, může vám zkazit chuť celého jídla. Jinak jsem chřest vařila klasicky na sporáku v horké vodě, do které jsem přidala plátek citrónu (další tip z netu :D). Mezitím jsem si připravila kuřecí prsíčka, nakořenila a hodila na pánvičku. Nakonec jsem se pustila do omáčky - rozehřála jsem v kastrůlku asi deci mléka a přidávala postupně na kostičky nakrájenou nivu, míchala a míchala, až se niva pěkně rozpustila a vznikla hustá omáčka. Omáčku je pak možné ještě podle chuti dokořenit. No, a máme hotovo - teď už jen stačí ozdobit talíř nějakou tou čerstvou zeleninou a nechat si chutnat\u0026hellip;\nŽe by mě chřest nějak zvlášť ohromil, to říct nemůžu, ale možná člověk musí přijít na ten správný grif, jak ho připravit, aby to byla delikatesa. Ne že bychom si nepochutnali, ale na to, jak všichni chřest blahořečí, jsem čekala něco zajímavějšího. Soudit po prvním ozkoušení ovšem nebudu a určitě se v budoucnu pustím do nějakého dalšího receptu. Co vy a chřest :-)?\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kureci-prsicka-s-chrestem/","summary":"\u003cp\u003ePřestože poslední dobou nic nestíhám, natož pak blog, řekla jsem si, že tenhle recept prostě musím uveřejnit, protože chřestová sezóna je krátká O:-). Musím přiznat, že se jednalo o mou chřestovou premiéru, takže jsem moc nevěděla co a jak a dlouho jsem spekulovala, na jaký způsob chřest připravím. Nakonec jsem se rozhodla pro tento jednoduchý postup z receptů.cz.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ekuřecí prsa\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ekousek nivy\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003emléko\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esvazek chřestu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ezelenina na oblohu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eZ různých návodů na internetu jsem vyčetla, že nejdůležitější u bílého chřestu je pořádně ho oloupat. Slupka je totiž hořká a když se jí dostatečně nezbavíte, může vám zkazit chuť celého jídla. Jinak jsem chřest vařila klasicky na sporáku v horké vodě, do které jsem přidala plátek citrónu (další tip z netu :D). Mezitím jsem si připravila kuřecí prsíčka, nakořenila a hodila na pánvičku. Nakonec jsem se pustila do omáčky - rozehřála jsem v kastrůlku asi deci mléka a přidávala postupně na kostičky nakrájenou nivu, míchala a míchala, až se niva pěkně rozpustila a vznikla hustá omáčka. Omáčku je pak možné ještě podle chuti dokořenit. No, a máme hotovo - teď už jen stačí ozdobit talíř nějakou tou čerstvou zeleninou a nechat si chutnat\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Kuřecí prsíčka s chřestem"},{"content":"V naší rodině se dědí z generace na generaci různé vlastnosti, nicméně základním poznávacím znamením je to, že se rádi oháníme rukama a všechno nám z nich padá. Snažím se s tímto rodinným prokletím bojovat, ale onehdy jsem při umývání nádobí nechtěně zničila skleničku ze sady. Umývala jsem misku a vyklouzla mi z rukou a dopadla právě na onu nešťastnou skleničku a ulomila jí kousek horního okraje. Na první pohled to bylo téměř neviditelné, přesto jsem se rozhodla skleničku nemilosrdně vyřadit, protože by si o ni při nejbližší příležitosti někdo pořezal ret. Už o pár vteřin později mi hlavou blesknul nápad, jak by se dalo s rozbitým kusem nádobí naložit, aby nám ještě nějaký čas mohl hezky sloužit, ikdyž k trochu jinému účelu než dosud. Co na to říkáte? Nemáte doma taky nějaké rozbité skleničky :-)?\nOpět stačí trocha dekorativního písku (levné mají v JENA nábytku, kde ale není moc velký výběr barev - naopak snad celé barevné spektrum najdete v NANU-NANA, tam si ale zase pár korun připlatíte) barevná svíčka a za pár minut máte hotovo.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/co-s-rozbitou-sklenickou/","summary":"\u003cp\u003eV naší rodině se dědí z generace na generaci různé vlastnosti, nicméně základním poznávacím znamením je to, že se rádi oháníme rukama a všechno nám z nich padá. Snažím se s tímto rodinným prokletím bojovat, ale onehdy jsem při umývání nádobí nechtěně zničila skleničku ze sady. Umývala jsem misku a vyklouzla mi z rukou a dopadla právě na onu nešťastnou skleničku a ulomila jí kousek horního okraje. Na první pohled to bylo téměř neviditelné, přesto jsem se rozhodla skleničku nemilosrdně vyřadit, protože by si o ni při nejbližší příležitosti někdo pořezal ret. Už o pár vteřin později mi hlavou blesknul nápad, jak by se dalo s rozbitým kusem nádobí naložit, aby nám ještě nějaký čas mohl hezky sloužit, ikdyž k trochu jinému účelu než dosud. Co na to říkáte? Nemáte doma taky nějaké rozbité skleničky :-)?\u003c/p\u003e","title":"Co s rozbitou skleničkou"},{"content":"DROGa tento měsíc slaví první narozeniny, takže jí všichni zazpíváme \u0026ldquo;happy birthday\u0026rdquo; a podíváme se, co se nám letos na jaře urodilo nového v koupelně :D\u0026hellip;\nPleťová voda na mastnou a problematickou pleť AB Cosmetics\nNeděste se, moje pleť zůstává i nadále smíšená, ale tuhle pleťovku jsem dostala od maminky, které zapomněla, že doma už dávno nemá puberťáka :D. Kupodivu ale musím říct, že k pokožce je voda šetrná a nevysušuje ji o nic víc, než lecjaké jiné přípravky na můj typ pleti, co jsem vyzkoušela, takže ji bez výčitek používám. Navíc mám po ní pleť hezky zmatněnou a čistou.\nNIVEA krém je stará, dobrá a lety prověřená klasika (poslední dobou mě přešla chuť experimentovat :D), po které jsem nakonec sáhla při hledání nějakého obyčejného nočního krému. Poslední dobou mi hutné krémy moc nevyhovují, ucpávají mi pleť, ikdyž použiju třeba jen maličké množství. Nutno říct, že Nivea se také řadí spíš mezi ty hutnější krémy, ale přesto dala můj obličej neuvěřitelně do kupy a má láska k této značce tím ještě více vzrostla O:). Typicky \u0026ldquo;čistá\u0026rdquo;, nevtíravá vůně a roztomilá modrá krabička, která se vleze i do kapsy - musím ještě něco dodávat?\nSprcháč Fa (mučenka + mochyně) je poměrně neutrálním úlovkem. Ikdyž má sprcháč příjemnou ovocnou vůni, kterou mám moc ráda, nijak mě nenadchnul, ale ani neurazil.\nA protože toho tento měsíc bylo tak maličko, rozhodla jsem se pro krátké shrnutí uplynulého kosmetického roku, kterému jsem nechtěla věnovat samostatný článek. Vybrala jsem ze všech článků rubriky 9 produktů, které jsem si za posledních 12 měsíců opravdu oblíbila a určitě si je chci do budoucna zase pořídit (případně jsem tak už učinila, když mi došly). Je to zkrátka takové \u0026ldquo;best of\u0026rdquo; DROGa, shrnutí toho mého nej :-). A jaké výrobky jsem tedy vybrala a proč?\nParfém Chloé - protože každá z nás chce být občas za dámu O:-). Sprcháč s limetkou YR - protože vůni citrusů já nikdy neodolám :D! Pudr Stay Matte Rimmel - protože krásně zmatňuje, kryje a přitom pořád působí hezky přirozeně - navíc je za hubičku. Čokoládová čistící maska HaM - protože báječně vyčistí pleť a mám chuť ji sníst :D! Krém proti celulitidě Balea - protože při pravidelném používání zkombinovaném se sportem skutečně funguje. Pleťová voda Nivea Pure and Natural - protože žádná jiná pleťová voda mi zatím pleť tak viditelně nevyčistila. Zvláčňující denní krém Nivea - protože je to zatím asi nejlepší krém, který kdy moje pleť okusila. Lak na nehty NYC Chelsea Cherry - protože ho nosím ze všech laků, které mám, nejčastěji a nejraději. Make-up Astor Perfect Stay - protože je to určitě jeden z nejlepších a nejpřirozenějších make-upů mého života, co se týče výdrže, krytí i celkového efektu. ","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/dubnove-kosmeticke-vychytavky/","summary":"\u003cp\u003eDROGa tento měsíc slaví první narozeniny, takže jí všichni zazpíváme \u0026ldquo;happy birthday\u0026rdquo; a podíváme se, co se nám letos na jaře urodilo nového v koupelně :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ePleťová voda na mastnou a problematickou pleť AB Cosmetics\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\nNeděste se, moje pleť zůstává i nadále smíšená, ale tuhle pleťovku jsem dostala od maminky, které zapomněla, že doma už dávno nemá puberťáka :D. Kupodivu ale musím říct, že k pokožce je voda šetrná a nevysušuje ji o nic víc, než lecjaké jiné přípravky na můj typ pleti, co jsem vyzkoušela, takže ji bez výčitek používám. Navíc mám po ní pleť hezky zmatněnou a čistou.\u003c/p\u003e","title":"Dubnové kosmetické vychytávky"},{"content":"Krásné počasí dnes jistě do sedel bicyklů vylákalo nejednoho nadšence, rozhodla jsem se tedy alespoň prostřednictvím několika fotek (na obšírnou dokumentaci není moc čas) zavzpomínat na minulý víkend, kdy jsme podnikli s Péťou a Míšou první letošní cyklovýlet - do Rajhradu. Výpravu jsme samozřejmě spojili s kešováním i zastávkou v hospůdce :-). A já měla konečně možnost vyzkoušet cyklokalhoty, které přinesl Ježíšek!\nChrám sv. Petra a Pavla v Rajhradě\nVýlet začal poněkud kuriozně, protože jsme se museli s Péťou dopravit ne jednom kole do Komárova k Míšovi, kde jsme měli vyzvednout z Míšova \u0026ldquo;servisu\u0026rdquo; kolo druhé. Naštěstí to po cyklostezce není daleko, usednula jsem tedy jako za starých časů na nosič a v takto netradiční sestavě jsme se vydali do Komárova :D.\nSportovec!!\nPrvní trasa výletu vedla starou známou stezkou k Olympii, kterou jsme si už kdysi na podzim projeli. Přestože počasí toho dne vypadalo tak všelijak a na začátku výletu jsme se museli i na chvíli ukrýt před náhlým deštěm, nakonec se vyčasilo a sluníčko nám vydrželo skoro až do večera. V Rajhradě se nachází benediktinský klášter, který je prý nejstarším klášterem na Moravě. Podle tradice zde dříve stával kostelík, které na své misi navštívili už Konstantin a Metoděj. Rajhradští benediktini měli zásluhu nejen na vzniku nemocnic, chudobinců, sirotčinců a školy, ale také se zde ve 14.století začalo vařit pivo ;-).\nJanie před Rajhradem\nNakonec jsme se hezkým okruhem vrátili zpátky do Modřic. No a celková bilance? Najeto 30 km, zimou zlenivělé tělo hezky zničené a zadek navzdory super cyklokalhotám pěkně bolavý. Šrámy jsme si hojili Starobrnem v hospůdce u Trabanta, kde jsem se mimo jiné dozvěděla, že kolem soudu na Polní vede podzemní svítící tunel pro cyklisty. Samozřejmě jsme ho hned při zpáteční cestě museli vyzkoušet :D\u0026hellip;\nMíša a jeho retro-foťák\nToliko tedy k našemu prvnímu jarnímu cyklovýletu. Počasí nám zatím přeje, tak snad si brzo zase vyjedeme oddechnout od studia a povinností na nějaké další zajímavé místo z brněnského okolí :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cyklovylet-do-rajhradu/","summary":"\u003cp\u003eKrásné počasí dnes jistě do sedel bicyklů vylákalo nejednoho nadšence, rozhodla jsem se tedy alespoň prostřednictvím několika fotek (na obšírnou dokumentaci není moc čas) zavzpomínat na minulý víkend, kdy jsme podnikli s Péťou a Míšou první letošní cyklovýlet - do Rajhradu. Výpravu jsme samozřejmě spojili s kešováním i zastávkou v hospůdce :-). A já měla konečně možnost vyzkoušet cyklokalhoty, které přinesl Ježíšek!\u003c/p\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"cyklovylet-do-rajhradu-01.jpg\"\n         alt=\"Chrám sv. Petra a Pavla v Rajhradě\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eChrám sv. Petra a Pavla v Rajhradě\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e","title":"Cyklovýlet do Rajhradu"},{"content":"Aneb opět jeden zelený recept z magazínu ONA Dnes :-). Potřebovat budeme:\nmouku, mléko a vejce na klasické palačinky dle vašeho gusta :-) olej 400g špenátu 1 cibule 200g šunky 1 zakysaná smetana light čerstvá bazalka Postup je strašně jednoduchý. Návod na palačinky psát nebudu, ty určitě všichni umíte :-). Jen bych dodala, že v původním receptu je místo klasické hladké mouky použita mouka pohanková. Tu vyzkouším třeba někdy příště, tentokrát jsem udělala palačinky \u0026ldquo;obyč\u0026rdquo;. Návod na náplň je následující: Špenát omyjeme, očistíme a listy spaříme vroucí vodou v cedníku a necháme okapat. Pokud máte mražený špenát jako já, necháte ho povolit a vymačkáte z něj přebytečnou vodu. V hlubší pánvi si na oleji osmahneme pokrájenou cibulku, přidáme špenát a na nudličky pokrájenou šunku. Krátce prohřejeme, osolíme a opepříme a stáhneme z ohně. Palačinky potřeme zakysanou smetanou, přidáme vrstvu špenátové směsi, posypeme lístky čerstvé bazalky, zavineme a spíchneme párátkem. A máme hotovo :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/spenatove-palacinky/","summary":"\u003cp\u003eAneb opět jeden zelený recept z magazínu ONA Dnes :-). Potřebovat budeme:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003emouku, mléko a vejce\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e na klasické palačinky dle vašeho gusta :-)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eolej\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e400g špenátu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 cibule\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e200g šunky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 zakysaná smetana light\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ečerstvá bazalka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003ePostup je strašně jednoduchý. Návod na palačinky psát nebudu, ty určitě všichni umíte :-). Jen bych dodala, že v původním receptu je místo klasické hladké mouky použita mouka pohanková. Tu vyzkouším třeba někdy příště, tentokrát jsem udělala palačinky \u0026ldquo;obyč\u0026rdquo;. Návod na náplň je následující: Špenát omyjeme, očistíme a listy spaříme vroucí vodou v cedníku a necháme okapat. Pokud máte mražený špenát jako já, necháte ho povolit a vymačkáte z něj přebytečnou vodu. V hlubší pánvi si na oleji osmahneme pokrájenou cibulku, přidáme špenát a na nudličky pokrájenou šunku. Krátce prohřejeme, osolíme a opepříme a stáhneme z ohně. Palačinky potřeme zakysanou smetanou, přidáme vrstvu špenátové směsi, posypeme lístky čerstvé bazalky, zavineme a spíchneme párátkem. A máme hotovo :-)!\u003c/p\u003e","title":"Špenátové palačinky"},{"content":"Dnes budeme po delší době zase trochu kreativní :-). To jsem takhle jednou bloumala po Fleru, což je mou oblíbenou kratochvílí zejména tehdy, když se mi zoufale nechce učit, ale nenapadá mě už žádná jiná činnost, kterou bych nepříjemné povinnosti mohla oddálit. Už dlouho jsem se na ničem kreativně nevyřádila, a tak jsem hledala nějakou inspiraci. Do oka mi padnula kytice z krepového papíru a usoudila jsem, že to přece nemůže být nijak složité, v čemž mě utvrdily i rozmanité návody, které jsem našla na gůglu i youtube. Krátce nato jsem se tedy vydala do papírnictví pro náruč pestrobarevného krepáku. Hned na úvod musím říct, že popisu pracovního postupu se tu ode mě rozhodně nedočkáte, a to z jednoho prostého důvodu - návody, které jsem našla na internetu, mi při samotném tvoření moc nepomohly a prostě mi to podle nich VŮBEC nešlo. Nevzdala jsem to ale a nakonec jsem ty květiny nějak podle své fantazie umotala. Ke špejli jsem je pak zafixovala drátkem na čištění dýmek, který byl sice zelené barvy, ale na závěr jsem ho ještě obmotala a přelepila pruhem zeleného krepáku, protože mi to přišlo hezčí. Kytek jsem vyrobila dohromady asi deset a s každou jsem získávala o trochu lepší grif, navíc to bylo taky skvělé odreagování od studia. Nakonec jsem vytvořila kytici, jakou jsem si vysnila - v kombinaci čerevné, oranžové a žluté - aby nám ladila ke koberci :D. Skleněnou vázu jsem naplnila asi 300 gramy dekoračních kamínků neutrální barvy, do nich jsem zapíchala špejle a naaranžovala podle svého gusta. Výtvoru z Fleru se to samozřejmě nemůže rovnat a doteď nechápu, jak takový skvost mohla autorka prodávat tak lacino, když to muselo dát spoustu práce :D! No, a tady už přikládám fotky mého krepového dílka\u0026hellip;\nTaky vás každé jaro pravidelně chytají záchvaty kreativity :D?\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kvety-z-papiru/","summary":"\u003cp\u003eDnes budeme po delší době zase trochu kreativní :-). To jsem takhle jednou bloumala po Fleru, což je mou oblíbenou kratochvílí zejména tehdy, když se mi zoufale nechce učit, ale nenapadá mě už žádná jiná činnost, kterou bych nepříjemné povinnosti mohla oddálit. Už dlouho jsem se na ničem kreativně nevyřádila, a tak jsem hledala nějakou inspiraci. Do oka mi padnula kytice z krepového papíru a usoudila jsem, že to přece nemůže být nijak složité, v čemž mě utvrdily i rozmanité návody, které jsem našla na gůglu i youtube. Krátce nato jsem se tedy vydala do papírnictví pro náruč pestrobarevného krepáku. Hned na úvod musím říct, že popisu pracovního postupu se tu ode mě rozhodně nedočkáte, a to z jednoho prostého důvodu - návody, které jsem našla na internetu, mi při samotném tvoření moc nepomohly a prostě mi to podle nich VŮBEC nešlo. Nevzdala jsem to ale a nakonec jsem ty květiny nějak podle své fantazie umotala. Ke špejli jsem je pak zafixovala drátkem na čištění dýmek, který byl sice zelené barvy, ale na závěr jsem ho ještě obmotala a přelepila pruhem zeleného krepáku, protože mi to přišlo hezčí. Kytek jsem vyrobila dohromady asi deset a s každou jsem získávala o trochu lepší grif, navíc to bylo taky skvělé odreagování od studia. Nakonec jsem vytvořila kytici, jakou jsem si vysnila - v kombinaci čerevné, oranžové a žluté - aby nám ladila ke koberci :D. Skleněnou vázu jsem naplnila asi 300 gramy dekoračních kamínků neutrální barvy, do nich jsem zapíchala špejle a naaranžovala podle svého gusta. Výtvoru z Fleru se to samozřejmě nemůže rovnat a doteď nechápu, jak takový skvost mohla autorka prodávat tak lacino, když to muselo dát spoustu práce :D! No, a tady už přikládám fotky mého krepového dílka\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Květy z papíru"},{"content":"(podle skutečné události)\n1. Začněte páteční ráno dobrou snídaní, ranní rozcvičkou a kocháním se květenou zelenající se na parapetu v záři slunce.\n2. Pořiďte si cestou na nákup jídla na víkend nějakou maličkost, kterou zároveň přispějete na dobrou věc.\n3. Stáhněte si k odpolednímu koši prádla na žehlení Titanic v originále a nezapomeňte na balík papírových kapesníků.\n4. Přivítejte muže vracejícího se z práce jeho oblíbeným zázvorovým punčem a vypijte si ho u nového dílu Vyprávěj.\n5. Vyražte na sobotní nákup do IKEA, pořiďte si konečně přehoz přes gauč, sadu misek na salát a sklenice s všeříkajícím názvem POKAL\u0026hellip; :D\n6. Dejte si na oběd vaše nejmilovanější ikeácké kuličky s brusinkama a skořicového šneka a nacpěte se k prasknutí.\n7. Setřete prach z bicyklů a vydejte se na báječný jarní výlet do Rajhradu.\n8. Po sportovním výkonu se zastavte na jedno k Trabantovi, dejte si párek v rohlíku, postěžujte si na bolavý zadek a radujte se z milé společnosti a z toho, že jste to přežili :-)!\n9. Potěšte zmrzačené tělo horkou koupelí plnou pěny, namažte nohy Alpou a na dobrou noc dokoukejte Titanic, ať víte, jak to s Rose a Jackem dopadne :D.\n10. V neděli běžte s mužem pořídit nové lyže pro krále svahů :D a při té příležitosti \u0026ldquo;na chvíli\u0026rdquo; zaplujte do knihkupectví a zapomeňte na čas :).\n11. Opět se nacpěte k prasknutí, tentokráte ne jídlem od Švédů, ale od Číňanů :D.\n12. Nechte si doma od muže připravit báječný banánový milkshake - samozřejmě do sklenice POKAL :))\u0026hellip;\n13. Smiřte se s faktem, že k obhajobě diplomky půjdete v posledním červnovém termínu, ve třetí skupině ze tří a jako poslední z celé skupiny - no prostě úplně poslední ze všech :D!\nUž dlouho jsem nezažila hezčí víkend - plný vůně čerstvě vyžehleného prádla, vůně rozkvétající jarní přírody a vůně nových knížek v knihkupectví :-)! A teď abych se šla zase učit, áchjo\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/recept-na-bajecny-vikend/","summary":"\u003cp\u003e(podle skutečné události)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e1. Začněte páteční ráno dobrou snídaní, ranní rozcvičkou a kocháním se květenou zelenající se na parapetu v záři slunce.\u003cbr\u003e\n2. Pořiďte si cestou na nákup jídla na víkend nějakou maličkost, kterou zároveň přispějete na dobrou věc.\u003cbr\u003e\n3. Stáhněte si k odpolednímu koši prádla na žehlení Titanic v originále a nezapomeňte na balík papírových kapesníků.\u003cbr\u003e\n4. Přivítejte muže vracejícího se z práce jeho oblíbeným zázvorovým punčem a vypijte si ho u nového dílu Vyprávěj.\u003cbr\u003e\n5. Vyražte na sobotní nákup do IKEA, pořiďte si konečně přehoz přes gauč, sadu misek na salát a sklenice s všeříkajícím názvem POKAL\u0026hellip; :D\u003cbr\u003e\n6. Dejte si na oběd vaše nejmilovanější ikeácké kuličky s brusinkama a skořicového šneka a nacpěte se k prasknutí.\u003cbr\u003e\n7. Setřete prach z bicyklů a vydejte se na báječný jarní výlet do Rajhradu.\u003cbr\u003e\n8. Po sportovním výkonu se zastavte na jedno k Trabantovi, dejte si párek v rohlíku, postěžujte si na bolavý zadek a radujte se z milé společnosti a z toho, že jste to přežili :-)!\u003cbr\u003e\n9. Potěšte zmrzačené tělo horkou koupelí plnou pěny, namažte nohy Alpou a na dobrou noc dokoukejte Titanic, ať víte, jak to s Rose a Jackem dopadne :D.\u003cbr\u003e\n10. V neděli běžte s mužem pořídit nové lyže pro krále svahů :D a při té příležitosti \u0026ldquo;na chvíli\u0026rdquo; zaplujte do knihkupectví a zapomeňte na čas :).\u003cbr\u003e\n11. Opět se nacpěte k prasknutí, tentokráte ne jídlem od Švédů, ale od Číňanů :D.\u003cbr\u003e\n12. Nechte si doma od muže připravit báječný banánový milkshake - samozřejmě do sklenice POKAL :))\u0026hellip;\u003cbr\u003e\n13. Smiřte se s faktem, že k obhajobě diplomky půjdete v posledním červnovém termínu, ve třetí skupině ze tří a jako poslední z celé skupiny - no prostě úplně poslední ze všech :D!\u003c/p\u003e","title":"Recept na báječný víkend"},{"content":"Tak tu zase máme jaro a s ním opět přichází mé období chorobné tvořivosti (o tom zase jindy) a posedlosti zeleninou a jiným zdravým jídlem. Rolky jsou rychlé na přípravu, ale chce to trochu šikovné ruce a nepotrhat při rozebírání salátu všechny pěkné velké listy :D. Jinak ale myslím, že by to mohlo být i super pohoštění na nějakou oslavu nebo párty. Nechte si chutnat :-)!\nhrst mandlí 1 hlávka ledového salátu 10 plátků šunky 3 rajčata 1 jarní cibulka 100g mozzarelly sůl, pepř olivový olej citronová šťáva Mandle opražíme na pánvi. Ledový salát rozebereme na listy - větší listy rozložíme a poklademe na ně plátky šunky, zbytek salátu pokrájíme. Omytá rajčata a cibulku nasekáme na kousky, mozarellu nakrájíme na nudličky, promícháme s nakrájeným salátem, dochutíme a přidáme opražené mandle. Vzniklou směs poklademe na šunku, listy salátu zavineme a spíchneme párátkem. Podáváme vychlazené s trochou olivového oleje a citronové šťávy - s opraženým toustíkem či jiným pečivem.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/salatove-rolky-se-sunkou/","summary":"\u003cp\u003eTak tu zase máme jaro a s ním opět přichází mé období chorobné tvořivosti (o tom zase jindy) a posedlosti zeleninou a jiným zdravým jídlem. Rolky jsou rychlé na přípravu, ale chce to trochu šikovné ruce a nepotrhat při rozebírání salátu všechny pěkné velké listy :D. Jinak ale myslím, že by to mohlo být i super pohoštění na nějakou oslavu nebo párty. Nechte si chutnat :-)!\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ehrst mandlí\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 hlávka ledového salátu\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e10 plátků šunky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e3 rajčata\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 jarní cibulka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e100g mozzarelly\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eolivový olej\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ecitronová šťáva\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eMandle opražíme na pánvi. Ledový salát rozebereme na listy - větší listy rozložíme a poklademe na ně plátky šunky, zbytek salátu pokrájíme. Omytá rajčata a cibulku nasekáme na kousky, mozarellu nakrájíme na nudličky, promícháme s nakrájeným salátem, dochutíme a přidáme opražené mandle. Vzniklou směs poklademe na šunku, listy salátu zavineme a spíchneme párátkem. Podáváme vychlazené s trochou olivového oleje a citronové šťávy - s opraženým toustíkem či jiným pečivem.\u003c/p\u003e","title":"Salátové rolky se šunkou"},{"content":"Musím přiznat, že už dlouho mě žádná knížka nezasáhla tak silně, jako právě tato. Kdybych řekla, že to je kniha, která vám může změnit život, znělo by to moc pateticky a navíc by to byla lež - žádná kniha vám život nezmění. Změnu máte v rukou jedině vy sami - ale o tom to vlastně celé je\u0026hellip;\nNejspíš už jste se někdy zamýšleli nad tím, co vás činí opravdu šťastnými. Já nad tím přemýšlela a zjistila jsem, že dnešní doba přeje tomu, aby nám radost dělaly spíš než cokoliv jiného materiální věci. Jenže taková radost je chvilková záležitost a nevydrží dlouho. Autorka Tajemství štěstí vyzpovídala stovku osob, které jsou šťastné \u0026ldquo;jen tak\u0026rdquo;, bez jakékoliv vnější příčiny. Zjistila, že každý z nich má zafixované určité návyky, které k jejich vnitřnímu štěstí napomáhají a rozhodla se o ně se čtenáři podělit. Nejsou to žádné převratné objevy, vlastně jsou to zcela běžné věci, které by nás napadly, kdybychom si ovšem v dnešní době našli čas na to se nad nimi zamyslet\u0026hellip; Co je ale opravdu zajímavé je fakt, že většina lidí ze \u0026ldquo;šťastné stovky\u0026rdquo; prožila v životě něco opravdu zdrcujícího, něco, co by většinu z nás srazilo na kolena, ale oni se tomu dokázali postavit, bojovat a navíc i v životě něco dokázat. Právě tyto krátké pasáže s životními příběhy mi na celé knize přišly nejvíc fascinující a inspirující.\nČasto mě napadá, že se mi vůbec nelíbí doba, ve které žiju. Všechno je tak hektické a uspěchané, ze všech stran se na nás valí nějaké tlaky v podobě reklam na věci, které by nás měly učinit skutečně šťastnými, ale v reálu tomu tak vůbec není. Kdykoliv jsem si sedla k této knize, bylo to jako pohlazení po duši. Najednou jsem docela přesně věděla, jak bych chtěla žít. Popravdě - žiju stále stejně :D, ale na všem se dá pracovat. A především se dá najít čas na věci, které jsou opravdu důležité. Tajemství štěstí shrnuje spoustu pravd, které nás už tisíckrát napadly, ale nikdy jsme nepocítili potřebu nad nimi více bloumat nebo se jimi dokonce řídit. Pokud toužíte po troše životního optimismu, není lepší volba ke čtení :-)\u0026hellip; (A věřte, že čím víc se blíží státnice, tím víc toho životního optimismu potřebuju :D\u0026hellip;)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/marci-shimoffova-tajemstvi-stesti/","summary":"\u003cp\u003eMusím přiznat, že už dlouho mě žádná knížka nezasáhla tak silně, jako právě tato. Kdybych řekla, že to je kniha, která vám může změnit život, znělo by to moc pateticky a navíc by to byla lež - žádná kniha vám život nezmění. Změnu máte v rukou jedině vy sami - ale o tom to vlastně celé je\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNejspíš už jste se někdy zamýšleli nad tím, co vás činí opravdu šťastnými. Já nad tím přemýšlela a zjistila jsem, že dnešní doba přeje tomu, aby nám radost dělaly spíš než cokoliv jiného materiální věci. Jenže taková radost je chvilková záležitost a nevydrží dlouho. Autorka \u003cem\u003eTajemství štěstí\u003c/em\u003e vyzpovídala stovku osob, které jsou šťastné \u0026ldquo;jen tak\u0026rdquo;, bez jakékoliv vnější příčiny. Zjistila, že každý z nich má zafixované určité návyky, které k jejich vnitřnímu štěstí napomáhají a rozhodla se o ně se čtenáři podělit. Nejsou to žádné převratné objevy, vlastně jsou to zcela běžné věci, které by nás napadly, kdybychom si ovšem v dnešní době našli čas na to se nad nimi zamyslet\u0026hellip; Co je ale opravdu zajímavé je fakt, že většina lidí ze \u0026ldquo;šťastné stovky\u0026rdquo; prožila v životě něco opravdu zdrcujícího, něco, co by většinu z nás srazilo na kolena, ale oni se tomu dokázali postavit, bojovat a navíc i v životě něco dokázat. Právě tyto krátké pasáže s životními příběhy mi na celé knize přišly nejvíc fascinující a inspirující.\u003c/p\u003e","title":"Marci Shimoffová - Tajemství štěstí"},{"content":"Je libo rychlý oběd :-)? Pak vás možná potěší i druhý dnešní recept, jehož příprava zabere opravdu minimum času.\n1 lžíce olivového oleje 1 lžička sladké papriky 1 lžička chilli koření kuřecí prsa 85g majonézy 1 lžíce čerstvé citronové šťávy housky nebo bagety ledový salát k servírování Olivový olej smícháme s paprikou a chilli a marinádou potřeme všechny plátky masa. Poté je opečeme na pánvi doměkka. Majonézu promícháme s citronovou šťávou, bagety rozřízneme a spodní půlky potřeme majonézou. Navrch posadíme vždy kousek masa, ozdobíme salátem a přiklopíme. Servírovat můžeme např. s okurkovým nebo rajčatovým salátem.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/chilli-kure-v-housce/","summary":"\u003cp\u003eJe libo rychlý oběd :-)? Pak vás možná potěší i druhý dnešní recept, jehož příprava zabere opravdu minimum času.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžíce olivového oleje\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička sladké papriky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička chilli koření\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ekuřecí prsa\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e85g majonézy\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžíce čerstvé citronové šťávy\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ehousky nebo bagety\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eledový salát\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e k servírování\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eOlivový olej smícháme s paprikou a chilli a marinádou potřeme všechny plátky masa. Poté je opečeme na pánvi doměkka. Majonézu promícháme s citronovou šťávou, bagety rozřízneme a spodní půlky potřeme majonézou. Navrch posadíme vždy kousek masa, ozdobíme salátem a přiklopíme. Servírovat můžeme např. s okurkovým nebo rajčatovým salátem.\u003c/p\u003e","title":"Chilli kuře v housce"},{"content":"Po dlouhé době přináším zase pár receptů, neb nic jiného zajímavého se tu teď před státnicemi asi objevovat nebude. Snad vás potěší alespoň trocha inspirace do kuchyně O:-)\u0026hellip;\n2 vejce 85g strouhanky kůra z 1 citronu/koření \u0026ldquo;Citronová kůra\u0026rdquo; 1 lžička sušeného oregana sůl, pepř 400g filetů z mořských ryb olivový olej tatarka k podávání 500g brambor mléko lžíce másla vrchovatá lžíce strouhaného sýra 1-2 lžíce čerstvé bazalky Brambory oloupeme, nakrájíme na kostičky a dáme vařit doměkka. Mezitím si připravíme rybu. Vajíčka našleháme v misce, strouhanku přesypeme do hlubokého talíře a smícháme s jemně nastrouhanou citronovou kůrou a oreganem. Můžeme přidat ještě trochu soli a pepře. Jednotlivé porce ryby obalíme nejprve ve vajíčku, pak ve strouhance - můžeme celý postup klidně dvakrát zopakovat - a dáme smažit nebo péct do trouby dozlatova. Brambory mezitím scedíme, rozmačkáme, přilijeme mléko, ušleháme do kaše, přidáme máslo, přisypeme strouhaný sýr a nasekanou bazalku a promícháme. Podle chuti můžeme dosolit. Kaši podáváme spolu s rybkou a tatarkou.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/ryba-v-citronove-stouhance/","summary":"\u003cp\u003ePo dlouhé době přináším zase pár receptů, neb nic jiného zajímavého se tu teď před státnicemi asi objevovat nebude. Snad vás potěší alespoň trocha inspirace do kuchyně O:-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e2 vejce\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e85g strouhanky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ekůra z 1 citronu/koření \u0026ldquo;Citronová kůra\u0026rdquo;\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1 lžička sušeného oregana\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esůl, pepř\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e400g filetů z mořských ryb\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eolivový olej\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003etatarka\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e k podávání\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e500g brambor\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003emléko\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003elžíce másla\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003evrchovatá lžíce strouhaného sýra\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e1-2 lžíce čerstvé bazalky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eBrambory oloupeme, nakrájíme na kostičky a dáme vařit doměkka. Mezitím si připravíme rybu. Vajíčka našleháme v misce, strouhanku přesypeme do hlubokého talíře a smícháme s jemně nastrouhanou citronovou kůrou a oreganem. Můžeme přidat ještě trochu soli a pepře. Jednotlivé porce ryby obalíme nejprve ve vajíčku, pak ve strouhance - můžeme celý postup klidně dvakrát zopakovat - a dáme smažit nebo péct do trouby dozlatova. Brambory mezitím scedíme, rozmačkáme, přilijeme mléko, ušleháme do kaše, přidáme máslo, přisypeme strouhaný sýr a nasekanou bazalku a promícháme. Podle chuti můžeme dosolit. Kaši podáváme spolu s rybkou a tatarkou.\u003c/p\u003e","title":"Ryba v citronové stouhance"},{"content":"Knížky o cestování jsou moje radost a série reflexovských Vandrů se nám v knihovničce už pěkně rozrůstá :-). Čtu je napřeskáčku a brzy se asi vrátím k prvním dvěma dílům, které už jsem dávno pozapomněla. Doufám, že v Reflexu tuhle rubriku nikdy nezruší :D! Ve čtvrtém díle můžete navštívit země jako Rusko, Zambii, Thajsko, Kostariku a mnohé další. Rozhodla jsem se s vámi podělit alespoň o několik zajímavostí z vybraných zemí, které by vás mohly překvapit. Nejlepší ale samozřejmě bude přečíst si celou knížku, která jako vždy stojí zato :-)\u0026hellip;\nIsland\nNa úvod několik slov stručně charakterizujících tuto zemi: tma, pustina, deprese, vysoký výskyt sebevražd, s kterým jde ruku v ruce holdování pro alkohol. Na Islandu je draho a ze všeho vůbec nejdražší je (paradoxně) právě ten alkohol :D\u0026hellip; Na ostrově se vůbec nekrade, lidé běžně nezamykají auta, přestože si v nich nechávají ležet peněženky nebo mobily. To by se v Čechách stát nemohlo, že :D\u0026hellip; Kolumbie\nKolumbie je obecně považována za poměrně nebezpečnou zemi, v které se nevyplatí chodit po ulici s velkou hotovostí v kapse. V zemi je poměrně lacino co se týče ubytování i stravy nebo třeba \u0026ldquo;městské hromadné\u0026rdquo;. Nejvyváženější kolumbijskou komoditou stále zůstává kokain - jeho konzumace není trestná a gram vyjde na padesát korun až stovku. No nekupte to :D! Nizozemí\nV Holandsku si nepotrpí na závěsy v oknech, každý si tak s každým kouká do talíře, ale lze to považovat za jakýsi druh upřímnosti a přímočarosti, který je pro holanďany typický. Život v Holandsku se - bez nadsázky - odehrává na kole. Helmy se tu ale moc nenosí. Holandsko je proslulé benevolentním přístupem k marihuaně a tím, že je jednou z mála zemí, kde je legální ji prodávat. Málokdo však ví také to, že pěstovat ji je tu zakázané. Otázkou zůstává, jak to tedy pak dělají prodejci s vykazováním svého zboží :D\u0026hellip; Portugalsko\nPortugalci jsou hodně hákliví na rušení nočního klidu a nezdráhají se na vás hned zavolat policii. V Portugalsku se hodně vykrádají auta, obzvlášť ta cizí. Pokud si vevnitř ještě ke všemu necháte nějaké věci, o vykradení si přímo koledujete. S angličtinou v Portugalsku moc nepochodíte, většinou se s ní nedomluvíte ani se studenty vysokých škol. No, a další zajímavosti už si budete muset přečíst sami :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jan-zvelebil-na-vandru-s-reflexem-iv/","summary":"\u003cp\u003eKnížky o cestování jsou moje radost a série reflexovských Vandrů se nám v knihovničce už pěkně rozrůstá :-). Čtu je napřeskáčku a brzy se asi vrátím k prvním dvěma dílům, které už jsem dávno pozapomněla. Doufám, že v Reflexu tuhle rubriku nikdy nezruší :D! Ve čtvrtém díle můžete navštívit země jako Rusko, Zambii, Thajsko, Kostariku a mnohé další. Rozhodla jsem  se s vámi podělit alespoň o několik zajímavostí z vybraných zemí, které by vás mohly překvapit. Nejlepší ale samozřejmě bude přečíst si celou knížku, která jako vždy stojí zato :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Jan Zvelebil - Na vandru s Reflexem IV."},{"content":"Než se vrhnu do první státnicové otázky, mám tu malý tip pro všechny věčně nestíhající na pár rychlých jarních receptů. V blízké době se myslím můžete těšit na hodně takovýchto \u0026ldquo;rychlopříspěvků\u0026rdquo; :D\u0026hellip;\nRajčatový salát (cherry rajčata+okurka+červená cibule). Stačí doplnit oblíbenou zálivkou a opečeným toustíkem a lehký oběd je na světě. Špagety s nivovou omáčkou (špagety+pesto+sušená rajčata). I samo o sobě by to bylo dobrý, ale můžeme to ještě vylepšit tím, že ve smetaně rozpustíme kousek nivy a vzniklou omáčku dle chuti dokořeníme. A navrch samozřejmě patří čerstvá bazalka zn. vlastní výpěstek :D (v Albertě v akci za dvacku :D)\u0026hellip; ","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jarni-rychlovareni/","summary":"\u003cp\u003eNež se vrhnu do první státnicové otázky, mám tu malý tip pro všechny věčně nestíhající na pár rychlých jarních receptů. V blízké době se myslím můžete těšit na hodně takovýchto \u0026ldquo;rychlopříspěvků\u0026rdquo; :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003col\u003e\n\u003cli\u003eRajčatový salát (cherry rajčata+okurka+červená cibule). Stačí doplnit oblíbenou zálivkou a opečeným toustíkem a lehký oběd je na světě.\u003c/li\u003e\n\u003c/ol\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"jarni-rychlovareni-01.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/jarni-rychlovareni/jarni-rychlovareni-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003col start=\"2\"\u003e\n\u003cli\u003eŠpagety s nivovou omáčkou (špagety+pesto+sušená rajčata). I samo o sobě by to bylo dobrý, ale můžeme to ještě vylepšit tím, že ve smetaně rozpustíme kousek nivy a vzniklou omáčku dle chuti dokořeníme. A navrch samozřejmě patří čerstvá bazalka zn. vlastní výpěstek :D  (v Albertě v akci za dvacku :D)\u0026hellip;\u003c/li\u003e\n\u003c/ol\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"jarni-rychlovareni-02.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/jarni-rychlovareni/jarni-rychlovareni-02.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e","title":"Jarní rychlovaření"},{"content":"V tomto měsíci to byla koukám trochu Balea smršť, ale co naplat :D. Balea je moje velmi oblíbená značka už spoustu let, některé výrobky mám ráda moc, jiné méně, co mám však nejradši jsou jejich příznivé ceny, které nikdy nezatíží peněženku :-). To víte, tisk a svázání diplomky taky něco stojí :D\u0026hellip; Příští měsíc slaví rubrika DROGa roční výročí své existence, proto budu muset do příště vymyslet místo \u0026ldquo;úlovků\u0026rdquo; nějaký nový název článků na příští rok. Přijímám návrhy :D\u0026hellip;\nMono oční stíny Maybelline MNY (odstín 213) - stíny jsem si koupila naposled snad ještě někdy na gymplu :D. Mám jednu velkou a jednu menší paletku z Avonu, které mi nejspíš vydrží až do důchodu, takže ani do budoucna nákup neplánuji. Co mi ale v obou paletkách chybělo, byl nějaký jemný růžový odstín. V Rossmanovi mě zaujaly tyhle maličké mono stíny z kolekce MNY. Odstín jsem si v reálu představovala o malinko teplejší a víc pigmentovaný, ale obecně jsem s poměrem cena-výkon docela spokojená.\nAntibakteriální gel Marks and Spencer - myslím, že to už je dneska pro většinu z nás naprosto nepostradatelná věcička, alespoň já už bez něj nedám ránu. Tento gel z MaS by měl být s vůní citronu, mně osobně ovšem na rozdíl od jiných drogérkových gelů docela smrdí :/. Každopádně důležitější je to, jestli funguje, a tomu věřím :-). Má moc roztomilý obal :-).\nČistící ubrousky Balea na suchou a citlivou pleť jsem si koupila na lyžovačku a pár dní v Příbrami, abych s sebou nemusela tahat odličovadla. A byla jsem docela překvapená, že vážně fungovaly tak, jak měly. Ubrousky jsou na první pohled něčím napuštěné, takže jsem se bála, že mi zmastí pleť, ale nakonec to bylo v klidu. Asi by ani nebylo nutné po nich ještě natřít pleť krémem, nevysušují, make-up pěkně odstraní, jsou bez alkoholu i bez parfemace\u0026hellip; i přes všechny klady bych si je ale na doma nekoupila, protože jsem zvyklá na odličovací mléka a mám pořád pocit, že nic jiného make-up a nečistoty z pleti tak dobře a dokonale neodstraní. Na cestování je to ale naprostá vychytávka a nechápu, jak jsem bez nich doteď mohla žít :D!\nTělové máslo Mango Balea- nákup tohoto tělového másla si nedokážu vysvětlit ničím jiným, než že jsem měla prostě mizernej den a potřebovala jsem si spravit náladu. Jinak mám totiž dvě načatý tělový mlíka v Brně a minimálně ještě další dvě nenačatý v KM. Všechno to ale byly vpodstatě dárky, což znamená, že jsem si už nejmíň půl roku nekoupila žádné mazadlo na tělo (radši to ale nebudeme kontrolovat v historii této rubriky, jo :D) a dostavil se absťák. Tělové máslíčko je moc příjemné, krásně hydratuje a tužší konzistence mi vyhovuje. Při nákupu jsem si nevšimla miniaturního nápisu \u0026ldquo;mit Shimmer\u0026rdquo; na víčku, takže jsem byla po prvním použití trochu překvapená :D, efekt ale není příliš výrazný a na jaro bude naopak určitě prima.Voní příjemně ovocně a celkově jsem s ním moc spokojená.\nŠampon Balea s extraktem z meruňky a mléčnými proteiny na suché a namáhané vlasy je naprosto obyčejný drogérkový šampon, o kterém se nedá nic zvláštního napsat. Já obecně na šampony nekladu velké požadavky, v poslední době se jen snažím vybírat ty bez silikonů, abych zimou unavené vlasy ještě víc nezatěžovala. Zatím mi tento šampon přijde fajn a hlavně naprosto náááádherně voní po meruňkách. Když jsem si ho koupila, pořád jsem k tomu víčku musela čuchat :D.\nKuličkový deodorant Pink Passion Fa- poslední dobou nějak často nakupuju deodoranty, nemyslíte :D? Nevýhodou těch od Isany se ukázalo být (mimo jiné) i to, že ubývají závratnou rychlostí - přitom nejsem ten typ, který by se hodně potil a měl potřebu stříkat se několikrát denně. Rozhodla jsem se tedy poohlédnout po nějaké jiné a osvědčenější značce. Fa mi přišla dostatečně reprezentativní a nakonec jsem na náhodu zvolila roztomilý růžový kuličkový deodorant Pink Passion. Deodorant sám o sobě je super, testovala jsem ho při výšlapu na Babu :-), co mě však zklamalo je jeho přesládlá květinová vůně. Na vůně nejsem nějak extra vybíravá, takže tím víc mě překvapilo, že se mi z této udělalo málem šoufl. Naštěstí je intenzivně cítit jen chvíli po nanesení na kůži, pak postupně zmizí, ale stejně - končím s experimentováním s deodoranty a příště volím nějaký starý, dobrý a osvědčený!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/breznove-ulovky/","summary":"\u003cp\u003eV tomto měsíci to byla koukám trochu Balea smršť, ale co naplat :D. Balea je moje velmi oblíbená značka už spoustu let, některé výrobky mám ráda moc, jiné méně, co mám však nejradši jsou jejich příznivé ceny, které nikdy nezatíží peněženku :-). To víte, tisk a svázání diplomky taky něco stojí :D\u0026hellip; Příští měsíc slaví rubrika DROGa roční výročí své existence, proto budu muset do příště vymyslet místo \u0026ldquo;úlovků\u0026rdquo; nějaký nový název článků na příští rok. Přijímám návrhy :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Březnové úlovky"},{"content":"\u0026ldquo;Naděje není prognostika.\u0026rdquo;\nDva měsíce se mi na nočním stolku válela spousta \u0026ldquo;důležitějších\u0026rdquo; knih, knih k diplomce, kterým jsem měla dát přednost. Ale znáte to :-)\u0026hellip; Prosím, stručně mě svými častými odkazy na Dálkový výslech nalákalo přečíst si další rozhovor Karla Hvížďaly s Václavem Havlem. Tentokrát ten \u0026ldquo;první\u0026rdquo;, z 80. let, který u nás směl oficiálně vyjít až v roce 1990. Jestliže pro mě bylo Prosím, stručně zajímavé především z toho hlediska, že mi vyplnilo spoustu mezer o české politické scéně v 90. letech, Dálkový výslech mi nabídnul přesnější náhled na samotnou osobnost Václava Havla. Kniha se chronologicky dotýká nejdůležitějších etap Havlova života - Karel Hvížďala začíná dotazy na jeho dětství a vzpomínky na Ferdinanda Peroutku či J. L. Fischera, pokračuje přes Havlův první kontakt s divadlem a mapuje divadelní situaci konce 50. let. Od Havlova působení v divadle Na zábradlí se přesouvá k jeho divadelním hrám a inspiračním zdrojům, ale dotýká se také jeho působení coby člena redakční rady časopisu Tvář v druhé polovině 60. let. Havel vzpomíná na to, jak prožíval Pražské jaro i sovětskou okupaci, na okolnosti vzniku Charty 77 a léta strávená ve vězení. Více než fakta mě ale tentokrát na celé knize zaujaly filosofické pasáže s Havlovými názory na uspořádání světa, na to, jak každý z nás tvoří dějiny.Stále znova žasnu nad jejich nadčasovou platností i nad tím, že z Havlových vzpomínek nevyznívá žádná hořkost, které by se vzhledem k tomu, jak ho komunistický režim po celý život šikanoval, nikdo nemohl divit. Úplně nejvíc mě ale dostala odpověď na otázku, jak by Havel ohodnotil sám sebe jako člověka. Mísí se v ní změť protikladů a paradoxů, neustálých pochybností o sobě samém, která na mně osobně zapůsobila hrozně sympaticky - možná proto, že já sama jsem taky věčný \u0026ldquo;pochybovač\u0026rdquo; :-). Zajímavý rozhovor, který vznikal ještě v nesvobodě a pravděpodobně ani jeden z jeho tvůrců neměl tušení, že za nějakých dvacet let se sejdou u rozhovoru znovu - za zcela jiných okolností, ale hlavně v demokratické zemi\u0026hellip; Až zas příště potkám v knihkupectví nevychovaný teenagery, pořádně jim vyčiním :D !!!\n\u0026ldquo;Věřím, že to všechno - vesmír a život - není \u0026ldquo;samo sebou\u0026rdquo;, věřím, že nic nenávratně nemizí, a tím méně naše skutky, čímž si vysvětluji své přesvědčení, že má smysl o něco v životě usilovat, o něco víc, než jen o to, co se nějak viditelně vrací nebo vyplácí.\u0026rdquo;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vaclav-havel-dalkovy-vyslech/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e\u0026ldquo;Naděje není prognostika.\u0026rdquo;\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eDva měsíce se mi na nočním stolku válela spousta \u0026ldquo;důležitějších\u0026rdquo; knih, knih k diplomce, kterým jsem měla dát přednost. Ale znáte to :-)\u0026hellip; \u003cem\u003eProsím, stručně\u003c/em\u003e mě svými častými odkazy na \u003cem\u003eDálkový výslech\u003c/em\u003e nalákalo přečíst si další rozhovor Karla Hvížďaly s \u003ca href=\"http://www.megaknihy.cz/tema/64-havel-vaclav\"\u003eVáclavem Havlem\u003c/a\u003e. Tentokrát ten \u0026ldquo;první\u0026rdquo;, z 80. let, který u nás směl oficiálně vyjít až v roce 1990. Jestliže pro mě bylo \u003cem\u003eProsím, stručně\u003c/em\u003e zajímavé především z toho hlediska, že mi vyplnilo spoustu mezer o české politické scéně v 90. letech, \u003cem\u003eDálkový výslech\u003c/em\u003e mi nabídnul přesnější náhled na samotnou osobnost \u003ca href=\"http://www.megaknihy.cz/tema/64-havel-vaclav\"\u003eVáclava Havla\u003c/a\u003e. Kniha se chronologicky dotýká nejdůležitějších etap Havlova života - Karel Hvížďala začíná dotazy na jeho dětství a vzpomínky na Ferdinanda Peroutku či J. L. Fischera, pokračuje přes Havlův první kontakt s divadlem a mapuje divadelní situaci konce 50. let. Od Havlova působení v divadle Na zábradlí se přesouvá k jeho divadelním hrám a inspiračním zdrojům, ale dotýká se také jeho působení coby člena redakční rady časopisu \u003cem\u003eTvář\u003c/em\u003e v druhé polovině 60. let. Havel vzpomíná na to, jak prožíval Pražské jaro i sovětskou okupaci, na okolnosti vzniku Charty 77 a léta strávená ve vězení. Více než fakta mě ale tentokrát na celé knize zaujaly filosofické pasáže s Havlovými názory na uspořádání světa, na to, jak každý z nás tvoří dějiny.Stále znova žasnu nad jejich nadčasovou platností i nad tím, že z Havlových vzpomínek nevyznívá žádná hořkost, které by se vzhledem k tomu, jak ho komunistický režim po celý život šikanoval, nikdo nemohl divit. Úplně nejvíc mě ale dostala odpověď na otázku, jak by Havel ohodnotil sám sebe jako člověka. Mísí se v ní změť protikladů a paradoxů, neustálých pochybností o sobě samém, která na mně osobně zapůsobila hrozně sympaticky - možná proto, že já sama jsem taky věčný \u0026ldquo;pochybovač\u0026rdquo; :-). Zajímavý rozhovor, který vznikal ještě v nesvobodě a pravděpodobně ani jeden z jeho tvůrců neměl tušení, že za nějakých dvacet let se sejdou u rozhovoru znovu - za zcela jiných okolností, ale hlavně v demokratické zemi\u0026hellip; Až zas příště potkám v knihkupectví nevychovaný teenagery, pořádně jim vyčiním :D !!!\u003c/p\u003e","title":"Václav Havel - Dálkový výslech"},{"content":"Uplynulý týden se nesl v duchu krásného počasí, leč nejspíš i v jeho důsledku Péťu sklátila choroba. Protože diplomku už mám v podstatě hotovou (rozumějte \u0026ldquo;už se mi s tím nechce drbat\u0026rdquo;), vyrazila jsem do Tesca na nákup, abych mohla Péťovi připravit tuhle vitamínovou bombu :-)\u0026hellip; Budeme potřebovat:\nlitrovou krabici pomerančového džusu 1 menší pomeranč kousek čerstvého zázvoru pytlík čaje hřebíček med A teď jak na to: Do většího hrnce dáme vařit asi 200ml vody. Až nám voda začne bublat, vložíme do ní pytlík s čajem a necháme ho chvilku vyluhovat. Mezitím si omyjeme a oloupeme zázvor a nakrájíme ho na tenké plátky. Omyjeme také pomeranč, který rovněž pokrájíme - na kolečka. K čaji v hrnci přidáme asi 800 ml pomerančového džusu a několik hřebíčků a společně zahřejeme k bodu varu. Poté přidáme plátky zázvoru a 4 lžíce medu. Necháme 2-3 minuty prohřát a máme hotovo. Teď už stačí jen nalít do sklenice, přihodit pár plátků pomeranče a nějaké to míchátko :-).\nKdo navštívil Hard Rock Café a nečórnul si jejich stylová míchátka, jako by tam nikdy nebyl :D\u0026hellip;\nTento ovocný punč je výbornou variantou pro abstinenty nebo ty, kteří si zkrátka nemohou dát ten \u0026ldquo;pravý\u0026rdquo; alkoholový punč. Chuť je skvělá a pokud holdujete zázvoru, tak tento recept určitě vyzkoušejte. Příští zimu nebudu pít nic jinýho :D! Určitě by se dala vyrobit variace i z nějakého jiného ovoce/džusu, ale to už ponechám na vaší fantazii :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/pomerancovy-punc-se-zazvorem/","summary":"\u003cp\u003eUplynulý týden se nesl v duchu krásného počasí, leč nejspíš i v jeho důsledku Péťu sklátila choroba. Protože diplomku už mám v podstatě hotovou (rozumějte \u0026ldquo;už se mi s tím nechce drbat\u0026rdquo;), vyrazila jsem do Tesca na nákup, abych mohla Péťovi připravit tuhle vitamínovou bombu :-)\u0026hellip; Budeme potřebovat:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003elitrovou krabici pomerančového džusu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 menší pomeranč\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ekousek čerstvého zázvoru\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003epytlík čaje\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ehřebíček\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003emed\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eA teď jak na to: Do většího hrnce dáme vařit asi 200ml vody. Až nám voda začne bublat, vložíme do ní pytlík s čajem a necháme ho chvilku vyluhovat. Mezitím si omyjeme a oloupeme zázvor a nakrájíme ho na tenké plátky. Omyjeme také pomeranč, který rovněž pokrájíme - na kolečka. K čaji v hrnci přidáme asi 800 ml pomerančového džusu a několik hřebíčků a společně zahřejeme k bodu varu. Poté přidáme plátky zázvoru a 4 lžíce medu. Necháme 2-3 minuty prohřát a máme hotovo. Teď už stačí jen nalít do sklenice, přihodit pár plátků pomeranče a nějaké to míchátko :-).\u003c/p\u003e","title":"Pomerančový punč se zázvorem"},{"content":"Uplynulý víkend byl jedno velké překvapení! Nejen že k nám konečně přišlo jaro - ono se snad na chvíli zastavilo i léto :D! Nevyužít tak nádherný den k výletu by byl hřích. A protože jsem to ráno obdržela e-mailem i docela pozitivní referenci od své vedoucí, mohla jsem starosti s diplomkou na chvíli hodit za hlavu a vyrazit konečně taky někam na vzduch :-). Péťa vymyslel výlet na Babu, což je brněnská oblast, kterou jsem ještě nikdy nenavštívila. Cestou do Ivanovic, výchozího bodu našeho výletu, jsme stihli spoustu věcí. Odnést nějaké staré oblečení na charitu (ne, na Cejlu to opravdu není krásný ani na jaře ve slunečné sobotní ráno 8-)), koupit v KrPoli nový barevný koberec do obýváku (nechte ho tam, když byl s 80ti%ní slevou :D) a naobědvat se v Globusu. Posilněni jsme konečně mohli vyrazit vstříc Babě :D. Nejprve jsme ale samozřejmě museli odlovit jednu kešku u Globusu. Nebyla na dvakrát přívětivém místě - tedy onen potůček by jistě vypadal poeticky, kdyby z něj lidi odhazováním odpadků nedělali smetiště. Keška ale byla tak rozkošně důmyslně schovaná, že nám všechny útrapy vynahradila. A my mohli konečně pokračovat směrem ven z civilizace.\nU první kešky\nZa městem jsem pomalu začala sundávat vrstvy, které jsem si na sebe oblíkla v pochybnostech, jestli se teploty opravdu vyšplhají na slibovanou dvacítku. Vyšplhaly. A já litovala, že jsem si nevzala kraťasy (ale jen odpoledne, večer už ani ne :D). Příroda byla ještě taková neprobuzená a nefotogenická, takže jsem udělala jenom pár snímků, které ale stejně vůbec nevystihují, jak bylo teplo a vůbec krásně :-)!\nCelou dobu jsem doufala, že když jdeme do kopce, vyloupne se před námi někde alespoň pěkný výhled na Brno. A ono nic. Na druhou stranu nám přes cestu přeběhlo stádo mladých srnek a to se taky nestává každý den :D.\nOdlovili jsme ten den dohromady 5 kešek a ušli téměř 13 kilometrů\u0026hellip; no taky jsme domů došli pěkně vyřízení :D. Poslední kešky jsme se s radostí vzdali, když jsme viděli, že bysme se pro ni museli drápat do dalšího kopce, kterému jsme se jinak mohli vyhnout O:-).\nPéťa loguje kešku\nNáš výlet skončil v Bystrci u zoologické zahrady, kde jsme se nechali naložit do nacpané šaliny (ten den se bylo vyvenčit asi celé Brno :D) a odvézt až do Alberta.\nJeště zimní příroda\nPěkně jsme se zrušili, ale lahváček, nezdravá večeře, horká vana a Alpa na bolavý nohy to vždycky jistí, že :D\u0026hellip; tak výletům zdar. Tímto vyhlašuji toulací sezónu 2012 za úspěšně zahájenou :-)!!!\n\u0026ldquo;Vrcholovka\u0026rdquo; s Babou :D\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/prvni-jarni-vylet-na-babu/","summary":"\u003cp\u003eUplynulý víkend byl jedno velké překvapení! Nejen že k nám konečně přišlo jaro - ono se snad na chvíli zastavilo i léto :D! Nevyužít tak nádherný den k výletu by byl hřích. A protože jsem to ráno obdržela e-mailem i docela pozitivní referenci od své vedoucí, mohla jsem starosti s diplomkou na chvíli hodit za hlavu a vyrazit konečně taky někam na vzduch :-). Péťa vymyslel výlet na Babu, což je brněnská oblast, kterou jsem ještě nikdy nenavštívila. Cestou do Ivanovic, výchozího bodu našeho výletu, jsme stihli spoustu věcí. Odnést nějaké staré oblečení na charitu (ne, na Cejlu to opravdu není krásný ani na jaře ve slunečné sobotní ráno 8-)), koupit v KrPoli nový barevný koberec do obýváku (nechte ho tam, když byl s 80ti%ní slevou :D) a naobědvat se v Globusu. Posilněni jsme konečně mohli vyrazit vstříc Babě :D. Nejprve jsme ale samozřejmě museli odlovit jednu kešku u Globusu. Nebyla na dvakrát přívětivém místě - tedy onen potůček by jistě vypadal poeticky, kdyby z něj lidi odhazováním odpadků nedělali smetiště. Keška ale byla tak rozkošně důmyslně schovaná, že nám všechny útrapy vynahradila. A my mohli konečně pokračovat směrem ven z civilizace.\u003c/p\u003e","title":"První jarní výlet na Babu"},{"content":"Pro někoho možná až moc velký úlet, ale já říkám, že kdo nad touto na první pohled zvláštní kombinací ohrnuje nos, tak neví, co je dobrý :-)!\n1ks čokolády na vaření 4 dcl mléka cukr 1 chilli paprička špetka chilli koření Nejprve nasekáme na drobno červenou chilli papričku, kterou vložíme i se semínky do uzavíratelného sítka na čaj. Ve vodní lázni rozpustíme tabulku čokolády a postupně přidáváme mléko a cukr. Počkáme, až se celá směs dostane do varu a poté vložíme rozsekané chilli. Necháme 8-10 minut louhovat a stále mícháme. Nakonec nalijeme čokoládu do sklenic, můžeme ozdobit šlehačkou a posypat malým množstvím mletého chilli. Pikantní chuť výsledného výtvoru se nedá k ničemu přirovnat, musí se prostě vyzkoušet na vlastní chuťové pohárky ;-)!\nV žirafím hrnečku :-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cokolada-s-chilli/","summary":"\u003cp\u003ePro někoho možná až moc velký úlet, ale já říkám, že kdo nad touto na první pohled zvláštní kombinací ohrnuje nos, tak neví, co je dobrý :-)!\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1ks čokolády na vaření\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e4 dcl mléka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ecukr\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 chilli paprička\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ešpetka chilli koření\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eNejprve nasekáme na drobno červenou chilli papričku, kterou vložíme i se semínky do uzavíratelného sítka na čaj. Ve vodní lázni rozpustíme tabulku čokolády a postupně přidáváme mléko a cukr. Počkáme, až se celá směs dostane do varu a poté vložíme rozsekané chilli. Necháme 8-10 minut louhovat a stále mícháme. Nakonec nalijeme čokoládu do sklenic, můžeme ozdobit šlehačkou a posypat malým množstvím mletého chilli. Pikantní chuť výsledného výtvoru se nedá k ničemu přirovnat, musí se prostě vyzkoušet na vlastní chuťové pohárky ;-)!\u003c/p\u003e","title":"Čokoláda s chilli"},{"content":"„Neboť žena je tvor bázlivý\na nestatečný, trne, jak jen uzří krev;\nvšak zneuctí-li jí kdo lože manželské,\nje krvelačná jako žádný jiný tvor.“\nU antických žen ještě chvíli zůstaneme :D\u0026hellip; Médeia tu dnes není jen tak pro zábavu, alébrž je to dílo, které jsem si vybrala k uvedení své diplomové práce na téma ženské kriminality. Příběh tu nemusíme moc rozpitvávat, ale chcete -li:\nMédeia je královská dcera, která zachrání vůdce argonautů Iasona a pomůže mu dosáhnout cíle námořní výpravy – zmocnit se zlatého rouna. Iason jí za to přislíbí svou lásku a odcházejí spolu se svými dvěma syny do Korintu. Iason se však po čase zamiluje do dcery korintského krále – Glauky - a hodlá Médeiu opustit. Král Kreontes ji ze strachu před jejími výhrůžkami vykáže ze země. Médeia zmítaná hněvem se rozhodne pomstít. Pošle na usmíření Glauce svatební roucho a ozdobu do vlasů, šaty se však na těle nevěsty vznítí a Glauka umírá spolu se svým otcem, který se snaží dceři pomoct. Nakonec Médeia z nenávisti k Iásonovi zabíjí i oba syny, které s ním má, aniž by Iasonovi dovolila se s nimi rozloučit, a tím dokonává strašlivou pomstu.\n„Jsme ženy ostatně,\nprý hnutí ušlechtilých zcela neschopné,\nvšak pravé umělkyně ve vší špatnosti!“\nČlověk by ani neřekl, kolik už vzniklo u nás i ve světě klasických literárních děl na téma \u0026ldquo;žena-vražedkyně\u0026rdquo;. Vybrat z nich však nějaký pěkný všeříkající úryvek do úvodu diplomové práce je nadlidský úkol. Já nakonec zvolila tyto 3 kandidáty a mám mezi nimi i svého favorita, nicméně bych byla ráda, kdyby mi mou volbu někdo potvrdil. Ani nevím, jestli sem vůbec ještě někdo chodí, ale můžeme to alespoň zkusit. Jestli se vám některý z uvedených úryvků líbí víc než ty ostatní a myslíte, že by se dobře hodil do úvodu práce o ženské kriminalitě, zanechte mu zde svůj hlas (a mně komentář :D). Podpůrci vítězného citátu budou jistě bohatě odměněni :D!\n\u0026quot;\u0026hellip;klesám přemožena tíhou zla!\nA chápu, chápu, jaký zločin spáchat chci;\nvšak silnější je vášeň než hlas rozumu.\nach, vášeň, kořen hříchu, bídy na světě.\u0026quot;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/euripides-medeia/","summary":"\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e„Neboť žena je tvor bázlivý\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003ea nestatečný, trne, jak jen uzří krev;\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003evšak zneuctí-li jí kdo lože manželské,\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eje krvelačná jako žádný jiný tvor.“\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eU antických žen ještě chvíli zůstaneme :D\u0026hellip; \u003cem\u003eMédeia\u003c/em\u003e tu dnes není jen tak pro zábavu, alébrž je to dílo, které jsem si vybrala k uvedení své diplomové práce na téma ženské kriminality. Příběh tu nemusíme moc rozpitvávat, ale chcete -li:\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eMédeia je královská dcera, která zachrání vůdce argonautů Iasona a pomůže mu dosáhnout cíle námořní výpravy – zmocnit se zlatého rouna. Iason jí za to přislíbí svou lásku a odcházejí spolu se svými dvěma syny do Korintu. Iason se však po čase zamiluje do dcery korintského krále – Glauky - a hodlá Médeiu opustit. Král Kreontes ji ze strachu před jejími výhrůžkami vykáže ze země. Médeia zmítaná hněvem se rozhodne pomstít. Pošle na usmíření Glauce svatební roucho a ozdobu do vlasů, šaty se však na těle nevěsty vznítí a Glauka umírá spolu se svým otcem, který se snaží dceři pomoct. Nakonec Médeia z nenávisti k Iásonovi zabíjí i oba syny, které s ním má, aniž by Iasonovi dovolila se s nimi rozloučit, a tím dokonává strašlivou pomstu.\u003c/p\u003e","title":"Eurípidés - Médeia"},{"content":"Minulou sobotu jsme navštívili náš první (a zřejmě i poslední :D) letošní ples. Po dvou sezónách na FITu jsme letos zatoužili po změně a volba padla na ples ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity, která akci spojila s brněnským divadlem Husa na provázku. Program zněl skvěle a v onom zmiňovaném divadle jsme ještě nikdy nebyli, takže to byla i dobrá příležitost k seznámení se slavnou brněnskou kulturní institucí. Fotek mnoho nemám, v podstatě jsme na všech jen my dva s Péťou, proto omluvte jejich monotematičnost :D. Péťa mi rovněž zakázal uveřejnit zde na blogu sérii fotek se sochami nahých krasavic (byla to nejlepší atrakce na plese, to mi věřte, fotil se u nich každý :D), takže vám můžu nabídnout akorát fádní seriozní fotky, achjo :D\u0026hellip;\nMuck!\nZpočátku to vypadalo na pěknou snobárnu, všude vyfiknuté ekonomky v róbách, vínečko, nóbl výzdoba\u0026hellip; Nakonec se ale zábava skvěle rozjela, dali jsme si pivečko (i to podávali v nóbl skleničkách :D), poslechli si pár písniček, pozdravili se se zbytkem party a pak se s chutí vrhli na parket. Kapela byla báječná a hráli samé skvělé hitovky, takže v tomto směru spokojenost. Jedinou nevýhodou byl mrňavý taneční parket :(, nakonec jsem tedy byla ráda, že jsem si vzala krátké šaty z tanečních - v dlouhých bych si nezatančila. K sérii retro písniček z 60.let se nakonec i hezky hodily :-).\nSeriózně ;)\nDíky průběžnému posilňování pivem a chlebíčky jsme zvládli protančit 3 série - zdá se to sice málo, ale dalo nám to docela zabrat. Okolo půlnoci mi navíc začaly pomalu odumírat nohy v lodičkách - holt už to není co to bývalo :D. Byli jsme se také na chvíli podívat do divadelního klubu, kde hrála cimbálovka, a nakonec jsme to po poslední sérii ploužáků, kdy začal být parket opravdu nepříjemně přeplněný a lidi se čím dál víc motali :D, zabalili a vydali se na hlavák na párek v rohlíku a rozjezd. Suma sumárum to byl příjemný ples v příjemném prostředí, ale na FIT to prostě nemá :D\u0026hellip;\nP.S. Nakonec se Péťa nechal oblomit, takže na závěr jedna neseriozní :D\u0026hellip;\nHehe, a to ani nevíte, kde mám tu ruku položenou já :D\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/ples-esf-3-3-2012-divadlo-husa-na-provazku/","summary":"\u003cp\u003eMinulou sobotu jsme navštívili náš první (a zřejmě i poslední :D) letošní ples. Po dvou sezónách na FITu jsme letos zatoužili po změně a volba padla na ples ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity, která akci spojila s brněnským divadlem Husa na provázku. Program zněl skvěle a v onom zmiňovaném divadle jsme ještě nikdy nebyli, takže to byla i dobrá příležitost k seznámení se slavnou brněnskou kulturní institucí. Fotek mnoho nemám, v podstatě jsme na všech jen my dva s Péťou, proto omluvte jejich monotematičnost :D. Péťa mi rovněž zakázal uveřejnit zde na blogu sérii fotek se sochami nahých krasavic (byla to nejlepší atrakce na plese, to mi věřte, fotil se u nich každý :D), takže vám můžu nabídnout akorát fádní seriozní fotky, achjo :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Ples ESF, 3.3.2012, Divadlo Husa na provázku"},{"content":"Minulý týden byl bohatý na akce všeho druhu - absolvovala jsem lyžovačku, ekonomický ples v divadle Husa na provázku a oslavu 80tin naší babi. Na psaní není čas, potěším vás tedy postupně alespoň malou fotodokumentací. Na lyžích jsem stála poprvé po nějakých 6ti letech, naposled jsem sjížděla kopečky na Ramzové za zlatých časů mého mládí (rozumějte \u0026ldquo;bylo mi sedmnáct\u0026rdquo;). Od těch dob už jsem dávno zapomněla, jak je lyžování fajn. Otestovali jsme si s Péťou super krátké lyže, které jsme měli půjčené od Peťovýho taťky ze školy (Péťa si totiž ty svoje nechal v Brně a vzpomněl si na to až v Praze na Andělu :DD) , a zjistili jsme, že už nikdy nechceme jiné :-)! Monínec má fajn sjezdovku, která není nijak zvlášť prudká, a i s kotvou, ze které jsem měla zpočátku trochu obavy, jsem se nakonec skamarádila (především díky pomoci dvou sympatických vlekařů :D). Letos už sněhu asi moc neužijeme, ale za rok se snad vypravíme zas :-)!\nLyžaři :-)\nNa sjezdovce\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/lyzovacka-na-moninci/","summary":"\u003cp\u003eMinulý týden byl bohatý na akce všeho druhu - absolvovala jsem lyžovačku, ekonomický ples v divadle Husa na provázku a oslavu 80tin naší babi. Na psaní není čas, potěším vás tedy postupně alespoň malou fotodokumentací. Na lyžích jsem stála poprvé po nějakých 6ti letech, naposled jsem sjížděla kopečky na Ramzové za zlatých časů mého mládí (rozumějte \u0026ldquo;bylo mi sedmnáct\u0026rdquo;). Od těch dob už jsem dávno zapomněla, jak je lyžování fajn. Otestovali jsme si s Péťou super krátké lyže, které jsme měli půjčené od Peťovýho taťky ze školy (Péťa si totiž ty svoje nechal v Brně a vzpomněl si na to až v Praze na Andělu :DD) , a zjistili jsme, že už nikdy nechceme jiné :-)! Monínec má fajn sjezdovku, která není nijak zvlášť prudká, a i s kotvou, ze které jsem měla zpočátku trochu obavy, jsem se nakonec skamarádila (především díky pomoci dvou sympatických vlekařů :D). Letos už sněhu asi moc neužijeme, ale za rok se snad vypravíme zas :-)!\u003c/p\u003e","title":"Lyžovačka na Monínci"},{"content":"Dneska jen tak v rychlosti, protože deadline se neúprosně blíží a moje aktivita se v tomto směru bohužel moc nestupňuje 8-)\u0026hellip; Abecedu komunismu jsem si půjčovala se záměrem zakomponovat z ní nějaké informace do diplomky, abych demonstrovala, jak se legální pojetí kriminality proměňuje v čase. Nakonec jsem informace čerpala odjinud, ale přesto jsem si knížku se zájmem přečetla. Téměř každé písmeno české abecedy zde má svou samostatnou kapitolu, která se týká vždy jednoho konkrétního pojmu, a ve které se vypráví skutečný příběh - povětšinou se jedná o životní osudy \u0026ldquo;obyčejných\u0026rdquo; lidí, kteří s minulým režimem aktivně bojovali nebo se snažili před ním alespoň utéct na Západ. Díky řadě dokumentů, článků a koneckonců i vyprávění pamětníků má asi každý z nás jisté představy o tom, jak to tady za minulého režimu vypadalo, knížka však místy opravdu překvapí brutálností a šikanou, která byla vůči nepohodlným občanům v našem státě uplatňována. Kniha je doplněna bohatou obrazovou přílohou včetně kopií různých dokumentů, záznamů StB a tak dále. Z mého pohledu skutečně zajímavá, i když místy hodně drsná sbírka lidských osudů\u0026hellip;\nEDIT: Ke knize vyšlo také DVD se sérií krátkých dokumentů, které v podstatě dodržují koncept knihy - každý z nich vypráví jeden z životních osudů výše zmiňovaných osob. Pokud vás toto téma zajímá a nechce se vám číst knížku, všechny dokumenty najdete na stránkách České televize v i-vysílání. Jejich shlédnutí vřele doporučuju - jedná se o příběhy, které by neměly zůstat zapomenuty\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/ludek-navara-josef-albrecht-abeceda-komunismu/","summary":"\u003cp\u003eDneska jen tak v rychlosti, protože deadline se neúprosně blíží a moje aktivita se v tomto směru bohužel moc nestupňuje 8-)\u0026hellip; \u003cem\u003eAbecedu komunismu\u003c/em\u003e jsem si půjčovala se záměrem zakomponovat z ní nějaké informace do diplomky, abych demonstrovala, jak se legální pojetí kriminality proměňuje v čase. Nakonec jsem informace čerpala odjinud, ale přesto jsem si knížku se zájmem přečetla. Téměř každé písmeno české abecedy zde má svou samostatnou kapitolu, která se týká vždy jednoho konkrétního pojmu, a ve které se vypráví skutečný příběh - povětšinou se jedná o životní osudy \u0026ldquo;obyčejných\u0026rdquo; lidí, kteří s minulým režimem aktivně bojovali nebo se snažili před ním alespoň utéct na Západ. Díky řadě dokumentů, článků a koneckonců i vyprávění pamětníků má asi každý z nás jisté představy o tom, jak to tady za minulého režimu vypadalo, knížka však místy opravdu překvapí brutálností a šikanou, která byla vůči nepohodlným občanům v našem státě uplatňována. Kniha je doplněna bohatou obrazovou přílohou včetně kopií různých dokumentů, záznamů StB a tak dále. Z mého pohledu skutečně zajímavá, i když místy hodně drsná sbírka lidských osudů\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Luděk Navara, Josef Albrecht - Abeceda komunismu"},{"content":"Kdyby se mi chtělo, jako se mi nechce\u0026hellip; tak už mám diplomku dávno napsanou a nemusím si vymýšlet nové recepty, abych měla co psát na blog :D. Toto slavnostní menu jsem však vytvořila k oslavě třetího výročí seznámení s Péťou a určitě si nezaslouží být zapomenuto. Je to opět trochu jiná variace na klasický řízek, která vypadá na svátečním stole s lahví vína a pugétem ve váze moc dobře :D. Na řízek v mandlovém těstíčku tedy budeme potřebovat:\n4 plátky kuřecích nebo krůtích prsou sůl a mletý pepř + koření dle chuti 250 ml kefíru nebo acidofilního mléka 2 vejce 1 lžíce bílého vína nebo citronové šťávy 4-5 lžic hladké mouky 100 g mandlových lupínků olej na smažení zelenina na ozdobu Omyté a osušené řízky osolíme, naklepeme lehce přes fólii a po obou stranách opepříme a okořeníme. Kefír přelijeme do mísy, přidáme vejce, sůl, bílé víno nebo citronovou šťávu, mouku a vymícháme hladké těstíčko. Nakonec vmícháme asi polovinu mandlových lupínků. V nepřilnavé pánvi rozpálíme vyšší vrstvu oleje, řízky namočíme v těstíčku, necháme okapat a obalíme je ještě zbylými mandlovými lupínky. Řízky vložíme do rozpáleného oleje, trochu zmírníme plamen a smažíme zvolna po obou stranách dorůžova. Osmažené řízky vyjmeme a podáváme s bramborovou kaší ozdobené petrželkou a zeleninou.\nChtěla jsem vyrobit také nějaký dezert, ale protože jsme ten samý týden slavili také Péťův svátek a v lednici se nám chladil ještě kus dortu, zvolila jsem jen lehký tvarohový moučník s ovocem.\n1 polotučný tvaroh ve vaničce 1 kelímek zakysané smetany vanilkový cukr 4 velké hrsti ovoce (já použila jahody) meduňka a moučkový cukr na ozdobu Tvaroh vyklopíme do mísy, přidáme zakysanou smetanu, našleháme vidličkou nebo lžící dohladka, osladíme cukrem a nakonec přidáme i vybrané ovoce. Rozmačkáme je a vzniklou směs rozdělíme do skleněných pohárků (výše uvedené množství vystačí tak na 2-3 kusy), ozdobíme několika výstavními jahodami, lístkem meduňky (tu jsem neměla, tak jsem ji nahradila mandlovými lupínky), pocukrujeme a dáme chladit do lednice :-).\nPro úplnost zbývá jen dodat, že výročí bylo spláchnuto lahvinkou Müllera a o kulturní vložku se nám tentokrát postaralo několik dílu nejmenovaného kanadského seriálu pro mládež :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/slavnostni-menu/","summary":"\u003cp\u003eKdyby se mi chtělo, jako se mi nechce\u0026hellip; tak už mám diplomku dávno napsanou a nemusím si vymýšlet nové recepty, abych měla co psát na blog :D. Toto slavnostní menu jsem však vytvořila k oslavě třetího výročí seznámení s Péťou a určitě si nezaslouží být zapomenuto. Je to opět trochu jiná variace na klasický řízek, která vypadá na svátečním stole s lahví vína a pugétem ve váze moc dobře :D. Na řízek v mandlovém těstíčku tedy budeme potřebovat:\u003c/p\u003e","title":"Slavnostní menu"},{"content":"Myslela jsem si, jak teď budu mít až do konce března dost času na blog a vůbec, jenže\u0026hellip; Čas by sice byl, ale veškeré mé tvůrčí ambice pohlcuje diplomka, a tak není na psaní moc chuť. A když už se náhodou rozhoupu, tak jen tupě civím do monitoru a plodím kraviny :D. (Gratulaci pro babi k 80tinám jsem dneska sepisovala snad hodinu :D.) Nápadů mám ale spousty, dokonce i na nové rubriky! S realizací to ovšem tak růžově nevidím. O tradiční měsíční úlovky vás každopádně neochudím, k těm jsem se rozhoupala :-).\nMega silně tužící lak na vlasy Lybar - teď v zimě moc laky a jiné stylingové vlasové přípravky nepoužívám - na co taky, když čepice to stejně všecko připlácne, že :D. Nicméně na plesovou sezonu se takové vychytávky vždycky hodí, takže jsem se vybavila. Lak je celkem příjemný a lehký, nemám po něm pocit slepených vlasů, ale nesmí se ho použít moc. Na to, že je \u0026ldquo;mega silně tužící\u0026rdquo; bych ale očekávala lepší fixaci.\nPleťová voda na citlivou pleť Alterra - tak tu máme po čase další \u0026ldquo;bio\u0026rdquo; výrobek :D. Abych řekla pravdu, tentokrát tomu biu moc nevěřím, protože přípravky na citlivou pleť by podle mě rozhodně neměly smrdět na hony alkoholem\u0026hellip; Nic jiného z této pleťovky vpodstatě ani cítit není, přestože by měla obsahovat extrakt z aloe vera a pěstící esence zeleného čaje. Žádné zvláštní účinky tahle pleťová voda nemá, takže už bych si ji podruhé asi nekoupila. Navíc mi trochu vysušuje pleť a nezachrání to ani fakt, že neobsahuje žádné syntetické konzervanty :/\u0026hellip; Sympatické je maximálně tak malé 150ti mililitrové balení, které by mohlo být ideálním společníkem na cesty.\nMake - up Dermacol- po extempóre se značkou Gabriella Salvette jsem se rozhodla propříště raději moc neexperimentovat a pro nový make-up jsem se vydala ke stojánku s dekorativní kosmetikou Dermacol, kterou si hodně lidí chválí. Nakonec jsem zvolila tento zmatňující v odstínu 1, který je téměř totožný, jako přirozený odstín mojí pleti, což člověk stejně většinou zjistí až doma, protože ta prapodivná drogérková světla strašně zkreslujou. S make-upem jsem zatím spokojená - příjde mi poměrně lehký, takže působí velice přirozeně. Matující účinky jsou takové všelijaké - ale já mám teď v zimě velmi rozmarnou pleť a pudr od Rimellu to vždycky zachrání, takže od make-upu mi stačí vpodstatě jen solidní krytí. A s tím jsem docela spokojená :-). Těch 18 hodin ale bude taky poměrně nadsazených, co si budeme povídat. A stejně tak je škoda, že make-up neobsahuje žádnou UV ochranu :(. Jinak mi ale vcelku vyhovuje :-).\nPleťový krém Nivea- tenhle pleťový krém je ztělesněním všeho, co moje ubohá pleť v tomto mrazivém počasí potřebovala! Každou zimu se snažím svou suchou pokožku co nejvíc hydratovat, ale výsledek je takový, že se mi nakonec na čele zmastí a zbytek obličeje stejně pořád zůstává vysušený a hrubý. S tím ale tento přípravek konečně zatočil. Už dlouho jsem neměla na omak tak krásně hladkou pleť jako po použití tohoto zázraku. Hydratuje, aniž by obličej zmastil - naopak mi příjde, že pokožka je po jeho nanesení zmatněná a vyhlazená. Krém je určený pro normální až smíšenou pleť, obsahuje arganiový olej a aloe vera, obojí ekologicky pěstované. Co naopak naštěstí neobsahuje jsou parabeny, silikony, barviva a minerální oleje (prý). Stejně jako u pleťového mléka této značky (jeden z úlovků minulého zkouškového ;)) jsem i u krému měla zpočátku problém zvyknout si na zvláštní vůni, brzo jsem si ji ale oblíbila a teď už je mi příjemná. Rozhodně jeden z nejlepších úlovků této zimy :-)!\nNoční krém na citlivou pleť Alterra- no, myslím, že tohle je na dlouhou dobu můj poslední Alterra výrobek :D. Koupila jsem si ho vpodstatě jen proto, že byl v Rossmanovi slevněný na nějakých 15 korun a nechte to tam, že :D. Tato luxusní slevička byla nasazená proto, že v tomto měsíci končila doba trvanlivosti Alterra výrobků, nicméně mně skutečně zrovna v tu dobu došel noční pleťový krém a věřila jsem, že ho stihnu za ten měsíc spotřebovat. Jako koupě z nouze nebyl špatný, ikdyž mě na první pohled vůbec neohromil. Stejně jako pleťová voda ze stejné řady ani krém nemá nijak zvlášť příjemnou vůni. Obsahuje jakési miniaturní hrubé částečky, takže trochu i peeling 2v1 :D - po rozetření však už na pleti tyto částečky nejsou znát. Co se týče složení, krém je bez syntetických konzervačních látek, obsahuje čistě rostlinné oleje (avokádový, mandlový a jojobový) a rostlinné extrakty z Aloe Vera a zeleného čaje. Hydratační vlastnosti nejsou špatné a po použití necítím, že bych měla obličej moc zmaštěný. Přesto mě tento výrobek o svých kvalitách příliš nepřesvědčil a podruhé už do něj určitě nejdu.\nPleťové masky HaM - to mi prostě HMko dělá schválně, žejo :D! Sotva vyzkouším všechny druhy pleťových masek, které se tam prodávají, oni začnou vyrábět celou várku nových! A aby toho pokoušení nebylo málo, přidají na obal krásný oranžový pomeranč a zeleňoučkou limetku, jako by dobře věděli, že citrusy jsou moje celoživotní posedlost! Ne, tomu už se prostě nedá říkat náhoda :D! Ještěže ty zkoušky letos dopadly tak dobře, aspoň si ten nákup máme jak odůvodnit\u0026hellip;\nJako první jsem vyzkoušela slupovací masku s pomerančovým olejem a vitamínem C. Překvapilo mě, že má poměrně dost tekutou konzistenci, ale nanášení je v pohodě. Maska je čirá, mírně naoranžovělá a má jemnou pomerančovou vůni. Potud spokojenost. Po nějakých 20ti minutách jsem masku sloupla a na to, jak mám slupování ráda, tohle teda bylo fakt nepříjemné a téměř až bolestivé :O\u0026hellip; na obale skutečně nepsali, že maska by měla mít i depilační účinky :DD. Na druhou stranu pleť vyčistila opravdu pěkně a navíc ji i krásně pomerančově provoněla. Vydržela mi asi na 3 použití.\nEnergizující maska s limetkou, hroznovým vínem a ananasem má rovněž poměrně řídkou konzistenci - v porovnání s ostatními neslupovacími HaM maskami. Vůní připomíná čistící prostředky do koupelny, ale já to prostě zbožňuju :D. Barva je typicky nazelenalá, zkrátka to největší maskové klišé :-). Čistící účinky opět super, takže spokojenost.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/unorove-ulovky/","summary":"\u003cp\u003eMyslela jsem si, jak teď budu mít až do konce března dost času na blog  a vůbec, jenže\u0026hellip; Čas by sice byl, ale veškeré mé tvůrčí ambice pohlcuje diplomka, a tak není na psaní moc chuť. A když už se náhodou rozhoupu, tak jen tupě civím do monitoru a plodím kraviny :D. (Gratulaci pro babi k 80tinám jsem dneska sepisovala snad hodinu :D.) Nápadů mám ale spousty, dokonce i na nové rubriky! S realizací to ovšem tak růžově nevidím. O tradiční měsíční úlovky vás každopádně neochudím, k těm jsem se rozhoupala :-).\u003c/p\u003e","title":"Únorové úlovky"},{"content":"Ježíšek vyslyšel moje prosby a nadělil mi pod stromeček druhý díl \u0026ldquo;Milénia\u0026rdquo; - taky jsem loni sekala dobrotu, žejo O:-)! Už jsem Vám říkala, jak strašně zbožňuju tlusté knížky? Tak tento díl je ještě tlustší než ten první, což je báječné, protože mi taková kniha alespoň dlouho vydrží. Dívku jsem si (velmi nezodpovědně) rozečetla ve zkouškovém a pak jsem trpěla, když jsem se učila na náročné zkoušky z financí a ze správy a nesměla jsem se na ni ani podívat. Po dosažení posledního zeleného políčka v ISu už mě ale nic neudrželo. Dívka, která si hrála s ohněm je podle mě ještě mnohem napínavější než Muži, kteří nenávidí ženy a v tomto případě připouštím, že bylo opravdu těžké od ní odcházet. Ale já prostě nejsem ten typ, co zhltne knížku na posezení, a tak jsem ji dočetla teprve teď v únoru.\nKrom Lisbeth Salanderové a Mikaela Blomkvista, našich starých známých z první knihy, se i v druhém díle Milénia vyrojí spousta nových postav a stačí chvilka nepozornosti a čtenář se přestává orientovat. Bohužel zde na rozdíl od prvního dílu chybí přehledné schémátko :D. Nicméně postavy děj posouvají zase trochu někam jinam, než by čtenář očekával na základě zkušeností z předchozí knihy, takže je to pro dobro věci. Trošku mimo mísu mi přišel snad jen vysloužilý boxer Paolo Roberto, jehož úloha v celém příběhu mi přišla poněkud přitažená za vlasy a hlavně stěží uvěřitelná. Takových neuvěřitelných momentů jsem při čtení zaznamenala víc, zejména v závěru knihy, nicméně požitek z četby mi nijak výrazně nenarušily. Postupné odhalování minulosti Lisbeth Salanderové, vazeb mezi jednotlivými postavami i okolností vražd v Enskede - to všechno mě udržovalo v neustálém napětí. Musím se přiznat, že souvislost mezi Lisbeth a Zalou jsem neprokoukla a myslela jsem si celou dobu, že hrál v jejím životě trochu jinou roli. Závěr, ve kterém se odkrývala všechna \u0026ldquo;rodinná pouta\u0026rdquo; mezi postavami, mi přišel docela legrační, když jsem ale otočila na poslední stránku, úsměv mi docela ztuhnul na rtech\u0026hellip; otevřený konec??? WTF??? Otevřené konce bych zakázala, zvlášť v knížkách, ve kterých na ně naprosto nejste připravení!!! Nezbývá mi tedy nic jiného, než v červnu úspěšně odstátnicovat a pak se odměnit závěrečným dílem celé trilogie, abych zjistila, jak to všechno dopadne. Nečekané ukončení Dívky mě skutečně nadzvedlo ze židle, jinak má však Larssonův vypravěčský um ty správný grády a Dívka, která si hrála s ohněm je pro mě bestsellerem se vším všudy :-). Doporučuju všem!!\nZátiší s Larssonem a výroční růží :D\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/stieg-larsson-divka-ktera-si-hrala-s-ohnem/","summary":"\u003cp\u003eJežíšek vyslyšel moje prosby a nadělil mi pod stromeček druhý díl \u0026ldquo;Milénia\u0026rdquo; - taky jsem loni sekala dobrotu, žejo O:-)! Už jsem Vám říkala, jak strašně zbožňuju tlusté knížky? Tak tento díl je ještě tlustší než ten první, což je báječné, protože mi taková kniha alespoň dlouho vydrží. \u003cem\u003eDívku\u003c/em\u003e jsem si (velmi nezodpovědně) rozečetla ve zkouškovém a pak jsem trpěla, když jsem se učila na náročné zkoušky z financí a ze správy a nesměla jsem se na ni ani podívat. Po dosažení posledního zeleného políčka v ISu už mě ale nic neudrželo. \u003cem\u003eDívka, která si hrála s ohněm\u003c/em\u003e je podle mě ještě mnohem napínavější než \u003cem\u003eMuži, kteří nenávidí ženy\u003c/em\u003e a v tomto případě připouštím, že bylo opravdu těžké od ní odcházet. Ale já prostě nejsem ten typ, co zhltne knížku na posezení, a tak jsem ji dočetla teprve teď v únoru.\u003c/p\u003e","title":"Stieg Larsson - Dívka, která si hrála s ohněm"},{"content":"Dnes výjimečně nepřicházím s DROGa rubrikou na konci měsíce a to z jednoho prostého důvodu - Ježíšek mi letos nadělil dvě nádherné vůně, obě už jsem stačila otestovat a chtěla bych vám o nich něco málo napsat. Vůně je bohužel dost subjektivní záležitost, takže je jasné, že co je příjemné a sympatické jednomu, nemusí být i druhému. Na druhou stranu si myslím, že oba parfémy se v současnosti těší mimořádné oblibě, určitě jste o nich někdy už slyšeli a zcela jistě jste je už někdy na někom cítili :-)\u0026hellip;\nPrvní vůní, kterou jsem byla obdarována, je parfém Chloé Chloé, který bývá charakterizován jako opojný, elegantní a velmi ženský, s čímž se jistě nedá nesouhlasit. V roce 2009 se tento parfém od Chloé stal nejlepší dámskou vůní v kategorii nová edice. Zpočátku mi přišel až moc výrazný, ale to proto, že jsem zvyklá používat vyloženě lehké ovocné vůně. Já osobně si myslím, že Chloé není parfém na každodenní používání, ale spíš na speciální příležitosti. Když už ho ale použiji, cítím ho ze sebe opravdu celý den a ještě i večer je jeho vůně intenzivní, což mě hodně příjemně překvapilo. Protože vůně moc popisovat neumím, rozhodla jsem se vypomoci si oficiálními informacemi z internetu a předkládám vám tedy přesné složení parfému, abyste měli představu:\nHlava – liči, frézie, pivoňka\nSrdce – růže, konvalinka, magnólie\nZáklad – ambra, cedrové dřevo\nA ještě nějaké perličky z internetu\u0026hellip; \u0026ldquo;Kosmetika Chloé je povětšinou spojována nejen se samotnou kosmetikou a parfémy, ale také především s módním světem, ze kterého tyto produkty ve své podstatě vzešly. Psal se rok 1952, kdy poměrně extravagantní a zásadová žena jménem Gaby Aghion zakládala společnost Chloé, která se primárně zabývala navrhováním a produkcí jedinečné a osobité módy. Po dlouhých letech vývoje společnosti se v roce 2001 rozhodla kreativní ředitelka Stella McCartney k zásadnímu a významnému kroku, kterým byl vznik parfémů Chloé. Od tohoto momentu se na prodejní pulty obchodů dostalo nepřeberné množství jedinečných a prvotřídních vůní, které oplývají především nápaditostí, aromatem růží a svým způsobem kopírují svěží styl samotných textilních návrhů.\u0026rdquo;\nDruhým parfémem je rovněž poměrně provařená vůně GREEN TEA od Elizabeth Arden. Jak již název napovídá, hlavní esencí této vůně je zelený čaj. Je nádherná, lehká, svěží a narozdíl od Chloé se rozhodně hodí na každý den. Není tolik intenzivní a tím pádem ani nevydrží vonět po celý den, což může být pro někoho nevýhoda, mně to ale nijak zvlášť nevadí. Tento parfém bývá charakterizován jako vůně svěží a energická s jasnými tóny zeleného čaje, která je vyváženě doprovázena esencemi citrusů. Opět přidávám oficiální složení produktu:\nHlava – tóny kmínu, rebarbora, jiskřivé citrusové ovoce (citrón, pomeranč), bergamot\nSrdce – permint, jasmín, karafiát, fenykl, a semeno celeru\nZáklad – dubový mech, pižmo, bílý jantar\nGreen Tea od Elizabeth Arden je pro mě trochu srdeční záležitostí. Poprvé jsem ji dostala ve druháku od našich za zimní zkoušky a mám ji tedy spojenou s jarem 2009, tedy s obdobím, kdy jsem randila s Péťou. Nejlepší je na tom ovšem to, že když jsem ji teď po těch 3 letech od našich dostala znovu a navoněla jsem se jí, Péťa tu vůni poznal :-)!! Uznejte, že to je na chlapa dobrý výkon. Už proto na tento parfém nikdy nezanevřu, je prostě \u0026ldquo;náš\u0026rdquo; :-). Tahle historka mě přivedla k nápadu na článek o vůních\u0026hellip; nevím, jestli jej někdy zrealizuji, ale třeba by mohl alespoň někdo z vás :-). Já osobně mám totiž spoustu zážitků spojených s různými vůněmi\u0026hellip; vím, jakým mamčiným parfémem jsem se voněla do tanečních, rýžový deodorant od Fa budu mít už navždycky spojený s dovolenou za Velkou louží a taky nikdy nezapomenu vůni aromatizovaných papírových kapesníčků, které jsem s sebou měla, když jsem byla v maturitním ročníku na pitvě 8-) \u0026hellip; Máte to s vůněmi také tak :-)?\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/droga-special-aneb-co-prinesl-jezisek/","summary":"\u003cp\u003eDnes výjimečně nepřicházím s DROGa rubrikou na konci měsíce a to z jednoho prostého důvodu - Ježíšek mi letos nadělil dvě nádherné vůně, obě už jsem stačila otestovat a chtěla bych vám o nich něco málo napsat. Vůně je bohužel dost subjektivní záležitost, takže je jasné, že co je příjemné a sympatické jednomu, nemusí být i druhému. Na druhou stranu si myslím, že oba parfémy se v současnosti těší mimořádné oblibě, určitě jste o nich někdy už slyšeli a zcela jistě jste je už někdy na někom cítili :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"DROGa-speciál aneb Co přinesl Ježíšek"},{"content":"Ano, přiznávám, že je to už trochu \u0026ldquo;prošlé\u0026rdquo; téma, ale když mně se dnes tolik chce psát a vlastně nemám nijak zvlášť o čem - proto jsem se rozhodla pustit do jednoho staršího restu\u0026hellip; A vůbec mi nepřipomínejte, že mě na ploše čeká soubor \u0026ldquo;Diplomová práce\u0026rdquo;, jehož momentální rozsah je nějakých 5-6 stran, ehm\u0026hellip; 8-)\nDo Krkonoš jsme s Péťou vyrazili v polovině září na voucher ze Slevomatu. Byla to vpodstatě naše jediná pořádná loňská dovolená, takže jsme si ji chtěli maximálně užít. Přístřeší nám poskytnul sympatický penziónek \u0026ldquo;Na Salaši\u0026rdquo; v Peci pod Sněžkou\u0026hellip;\nNa Salaši :-)\nA tady už vyrážíme na naši první túru - a rovnou na Sněžku, dokud jsme plní sil :D!\nPéťa jako zkušený horal!\nCestou jsme se kochali krásnou faunou i flórou\u0026hellip;\nMotýlek a bodlák\nV tomhle kopci už trochu dochází síly :D\u0026hellip;\nAle ten výhled za to stál :-)\u0026hellip;\nTo víte, ode mě se žádné odbornosti nedozvíte, za toho půl roku už jsem všecko zapomněla :D\u0026hellip; tak aspoň zajímavosti z cedule.\nProšli jsme Úpská rašeliniště\u0026hellip; no a kdy už bude konečně ta Sněžka??\nTady je :-)!!\nA už se tam škrábeme\u0026hellip;\nDo Polska coby kamenem\u0026hellip;\nPod Sněžkou pěkně přituhlo, takže jsme nahodili bundy a vydali se pokořit naši nejvyšší horu. Byla to docela fuška, ale i v této etapě naší cesty jsme si našli čas a zbytek energie na nějaké to malé kešování O:-).\nSněžka pokořena :)!!\nNa Sněžce nás zastihly nebezpečně vyhlížející mraky, takže jsme se honem pokochali výhledem, vyfotili se na všecky světové strany, a protože nás čekala ještě dlooouhá cesta zpátky do penzionu a večeře se vždy podávala v přesně stanovený čas, pustili jsme se pomalu do sestupu.\nA už tu máme druhý den, počasí ještě stále docela přeje, takže vyrážíme na výlet do Jánských lázní :-) a navečer se v Peci vydáváme po stopách další kešky na ledovcovou morénu. Po večeři se pak v jídelně opíjíme svařákem a je nám blaze - škoda, že zítra už musíme domů :_(.\nV lázních je mrtvo\nJánské lázně\nZpátky v Peci\nPoslední den našeho pobytu už se do hor bohužel nevydáme, od rána prší a je vůbec tak nějak pošmourno - volíme tedy alternativní program, který se jeví také víc než příjemně a vyrážíme do dalších lázní, tentokrát do Poděbrad :-)! Při této příležitosti si můžeme zanotovat oblíbenou písničku Holky z Polabí. A vyfotit se u té slavné poděbradské brány :D!!!\nPóóóděbradská brána :D\nTak hurá na první kešku!\nPrvní zřídlo\nCo by to bylo za návštěvu lázní, bez ochutnání nějakého toho léčivého pramene ;)\u0026hellip;\nTenhle byl teda pěkně hnusnej :D!\nSe sochou slavného rodáka Jiřího z Poděbrad jsme si užili své :D\u0026hellip; Po tragikomické sérii nepovedených fotografií, kdy nám náhodní kolemjdoucí nejprve uřezali nohy, poté zase našemu panovníkovi hlavu, jsme se shodli na tom, že obyvatelé Poděbrad zkrátka fotit neumí a zvěčnili jsme si Jiříka raději sami\u0026hellip; bez nás, bohužel :D.\nJiří z Poděbrad\nFotografický talent místních obyvatel nás tedy poněkud zklamal - co nás však nadchlo byl nádherný lázeňský park, který rozhodně musíme ještě někdy navštívit, až bude počasí víc přát. Vám to samozřejmě doporučuji také, až budete mít někdy cestu\u0026hellip; nebo až vás nedejbože bude trápit srdce!\nKvětinové hodiny\nJdou přesně :)\nJeště posledních pár fotek v parku, poslední ochutnávka pramene a už je načase se s lázněmi rozloučit\u0026hellip;\nA to už jsme i u konce naší cesty - plní zážitků, zocelení a unavení :-)\u0026hellip; A hlavně natěšení na to, až zase přijde jaro a s ním i nová toulací sezóna :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/dovolena-v-krkonosich/","summary":"\u003cp\u003eAno, přiznávám, že je to už trochu \u0026ldquo;prošlé\u0026rdquo; téma, ale když mně se dnes tolik chce psát a vlastně nemám nijak zvlášť o čem - proto jsem se rozhodla pustit do jednoho staršího restu\u0026hellip; A vůbec mi nepřipomínejte, že mě na ploše čeká soubor \u0026ldquo;Diplomová práce\u0026rdquo;, jehož momentální rozsah je nějakých 5-6 stran, ehm\u0026hellip; 8-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eDo Krkonoš jsme s Péťou vyrazili v polovině září na voucher ze Slevomatu. Byla to vpodstatě naše jediná pořádná loňská dovolená, takže jsme si ji chtěli maximálně užít. Přístřeší nám poskytnul sympatický penziónek \u0026ldquo;Na Salaši\u0026rdquo; v Peci pod Sněžkou\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Dovolená v Krkonoších"},{"content":"Uteklo to\u0026hellip; v pátek jsem absolvovala svou úplně poslední právnickou zkoušku, nepočítám-li státnice. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem na právech strávila 5 let. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem proplula všemi děsivými oblastmi naší legislativy - občanem, obchodem, ústavkem, správou\u0026hellip; popravdě si dnes připadám jen o něco málo moudřejší, než tenkrát na podzim, kdy jsem odjížděla ze semináře právních dějin a říkala si, že můj život je v háji, protože to na výšce nepřežiju, na ty divný lidi si nikdy nezvyknu, studium nezvládnu a\u0026hellip; neudělám řidičák! A hle - řidičák jsem udělala :D! Studium jsem nakonec taky jakž takž zvládla. Ikdyž ke šprtům jsem nikdy nepatřila (můj studijní průměr je toho důkazem), vybojovala jsem dokonce i pár Aček, z nichž nejcennějším úlovkem je pro mě Ačko z občana od profesora Fialy, které si oprašuju ve vitrínce mezi ostatními životními trofejemi :DD\u0026hellip; Ty lidi, tak ty jsem opravdu moc nezkousla. Nemám ráda individualisty ani kariéristy a potkala jsem jich za své studium opravdu dost, na druhou stranu jsem ale poznala i řadu zajímavých, inspirativních a zábavných lidí. Za skutečné kamarády ale můžu označit jen malý zlomek z nich. Asi jsem výjimkou z pravidla, že na výšce vznikají přátelství na celý život - pro mě zůstali i po maturitě těmi nejbližšími lidi, s kterýma jsem vyrůstala, dospívala a chodila na střední. Na právech jsem sice poznala - hlavně v prváku - asi miliardu nových tváří, ale časem se nějak vytratili z mého zorného pole. I tak na ně ale ráda vzpomínám, třeba na Honzu (vůbec prvního člověka, s kterým jsem se na právech seznámila!), kterému jsem nosívala na každý seminář z českých právních dějin komiks s Hanou a Hanou :D. A nakonec prostě musím říct, že když už jsem si s někým na právech opravdu dobře a upřímně pokecala, byli to většinou kroměřížáci :D\u0026hellip; Mimořádné osobnosti se samozřejmě vyskytly i ve sboru profesorském (profesor Hollander)\u0026hellip; stejně jako ty, kterým se raději každý obloukem vyhnul (Krvavá Marta). Nutno říct, že s negativními emocemi vzpomínám jen na velmi málo z nich, protože bez jejich dobré vůle a pomoci bych na spoustě zkoušek pohořela.\nAbychom však nebyli příliš patetičtí, dovolila jsem si vybrat pár perliček z mého vysokoškolského života na PrF MUNI :D\u0026hellip;\nPrávnická fakulta se dá vpodstatě vystudovat bez jakýchkoliv větších investic - což jsem pochopila již ve druháku, kdy jsem naposledy utratila peníze za nějakou právnickou učebnici :D\u0026hellip; Ke studiu se krom zákonů občas hodí i Shakespeare, Čapek nebo Dostojevskij 8-) Dejte si pozor na vyučující právnické angličtiny - někteří z nich rádi trhají zápočtové písemky :D\u0026hellip; Společné projekty se zahraničními studenty člověku vždy velmi obohatí slovní zásobu o řadu slovenských výrazů - třeba \u0026ldquo;trovy konania\u0026rdquo; už myslím dosmrti nezapomenu :D Nejsem vůbec pověrčivá, ale z prvního termínu blokovky mě vyhodili v pátek třináctého :D! Ve druháku jsem se pohádala s doktorandem na procesu, protože mě neprávem nařknul z toho, že jsem ztopila zápočtovou písemku 8-) Jedna z nejhnusnějších zkoušek vůbec pro mě byla ta z ekonomie a managementu, přikládám své dojmy z fóra: \u0026ldquo;No ta ústní část byla opravdu trapným divadlem, ale že by tam byl Sabol nějak příjemnej, tak to teda fakt nebyl. Pokládal mi docela šťouravý dotazy a celkově mi přišlo, že se tam ze mě snaží udělat blbce. Otázky jsem ani nedočetla do konce, takže jsem mu ten chvilkový požitek už z principu dopřála 8-). Chvíli mě v tom ráchal a nakonec jsem stejně odcházela s Cčkem. Tímto se loučím s katedrou národního hospodářství a přejí jí brzký zánik :guitar::mrgreen: \u0026hellip;\u0026rdquo; Zkouška z ústavního práva se dá udělat i s \u0026ldquo;prošlým\u0026rdquo; ÚZkem z roku 2003 8-) \u0026hellip; Při vzpomínce na hodiny soudního lékařství se mi dodnes zvedá žaludek\u0026hellip; Jo, já vim, že je to starej vtip, ale pořád funguje :D (omluvte slovenštinu)\u0026hellip; \u0026ldquo;Mesiac pred zaciatkom skusobneho obdobia sa pyta Pan Boh sveteho Petra: -Ako to vyzera s nasimi studentami na zemi? Sv.Peter vravi: -No, filozofi a medici sa zacinaju ucit. Ekonomovia a pravnici piju. Tyzden pred skuskou sa Boh pyta sv.Petra, ako to vyzera? -Filozofi a medici si uz zacinaju opakovat, ekonomovia sa zacali ucit, pravnici piju. Den pred skuskou sa opet Boh pyta sv.Petra: -Filozofi aj medici to uz vedia spredu a zo zadu, ekonomovia len tak-tak docitali a pravnici sa modlia. Boh sa zamysli a povie: -Co? Pravnici sa modlia? No tak to im pomozeme, nie?\u0026rdquo; :D Když máte hodného kamaráda Toma, můžete školu vystudovat i bez koupě (upozorňuju bez KOUPĚ, nikoliv bez znalosti :DD) Katastrálního zákona, Daňových zákonů, ÚZ Obce a kraje, Cenných papírů, Stavebního zákona, Přestupků a deliktů, Obchodního zákoníku\u0026hellip; a navrch dostanete ručně vypracované otázky k tomu! Díky, Tome :-)! Heslo 6. semestru: \u0026quot; MPS je horší než PMS!!!\u0026quot; :D Toliko k odlehčení situace :D\u0026hellip; Pořád nemůžu uvěřit tomu, jak rychle to uteklo. Přestože jsem na spoustu věcí na právech nadávala, dohromady to tam neměla moc ráda a skutečnou euforii z poznání prožívala na jiných fakultách, nedokážu si představit, že za pár měsíců všechno skončí a já školu opustím a budu si muset najít práci. A co je ze všeho asi nejhorší - vlastně ani netoužím po práci v právnickém oboru\u0026hellip; Do státnic je ale ještě daleko! Teď je pro mě největším úkolem a výzvou poprat se s diplomkou, stvořit ji co nejlíp, jak jen budu moct a samozřejmě se taky dobře připravit na státnice. Držte mi palce, ať i tahle poslední etapa mého působení na právech dopadne dobře a můžu na konci června vítězoslavně mávat diplomem :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zivot-na-pravech/","summary":"\u003cp\u003eUteklo to\u0026hellip; v pátek jsem absolvovala svou úplně poslední právnickou zkoušku, nepočítám-li státnice. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem na právech strávila 5 let. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem proplula všemi děsivými oblastmi naší legislativy - občanem, obchodem, ústavkem, správou\u0026hellip; popravdě si dnes připadám jen o něco málo moudřejší, než tenkrát na podzim, kdy jsem odjížděla ze semináře právních dějin a říkala si, že můj život je v háji, protože to na výšce nepřežiju, na ty divný lidi si nikdy nezvyknu, studium nezvládnu a\u0026hellip; neudělám řidičák! A hle - řidičák jsem udělala :D! Studium jsem nakonec taky jakž takž zvládla. Ikdyž ke šprtům jsem nikdy nepatřila (můj studijní průměr je toho důkazem), vybojovala jsem dokonce i pár Aček, z nichž nejcennějším úlovkem je pro mě Ačko z občana od profesora Fialy, které si oprašuju ve vitrínce mezi ostatními životními trofejemi :DD\u0026hellip; Ty lidi, tak ty jsem opravdu moc nezkousla. Nemám ráda individualisty ani kariéristy a potkala jsem jich za své studium opravdu dost, na druhou stranu jsem ale poznala i řadu zajímavých, inspirativních a zábavných lidí. Za skutečné kamarády ale můžu označit jen malý zlomek z nich. Asi jsem výjimkou z pravidla, že na výšce vznikají přátelství na celý život - pro mě zůstali i po maturitě těmi nejbližšími lidi, s kterýma jsem vyrůstala, dospívala a chodila na střední. Na právech jsem sice poznala - hlavně v prváku - asi miliardu nových tváří, ale časem se nějak vytratili z mého zorného pole. I tak na ně ale ráda vzpomínám, třeba na Honzu (vůbec prvního člověka, s kterým jsem se na právech seznámila!), kterému jsem nosívala na každý seminář z českých právních dějin komiks s Hanou a Hanou :D. A nakonec prostě musím říct, že když už jsem si s někým na právech opravdu dobře a upřímně pokecala, byli to většinou kroměřížáci :D\u0026hellip; Mimořádné osobnosti se samozřejmě vyskytly i ve sboru profesorském (profesor Hollander)\u0026hellip; stejně jako ty, kterým se raději každý obloukem vyhnul (Krvavá Marta). Nutno říct, že s negativními emocemi vzpomínám jen na velmi málo z nich, protože bez jejich dobré vůle a pomoci bych na spoustě zkoušek pohořela.\u003c/p\u003e","title":"Život na právech"},{"content":"Propadla jsem kouzlu zapékání a elektrické trouby vůbec, proto tu v nejbližší době můžete očekávat recepty především na toto téma O:-). Zjistila jsem, že je to velice jednoduché, rychlé a efektní, ikdyž s troubou se teprve seznamuju a mám vždy po ruce návod s instrukcemi, na kolik stupňů, v jakém režimu a poloze se které jídlo připravuje. Dnešní nedělní oběd se mimořádně povedl, takže i recept si snad zaslouží neupadnout v zapomnění a posloužit budoucím generacím. Díky opět patří receptům.cz :-)!\nbrambory brokolice 200g šunky 250ml smetany ke šlehání 1 vejce 200g strouhaného sýra 1 cibule sůl + grilovací koření Brambory oloupeme, nakrájíme na silnější plátky a necháme krátce povařit v osolené vodě, aby nám trochu změkly. Brokolici rozdělíme na menší kousky, omejeme a rovněž krátce povaříme. Cibuli si nakrájíme na plátky. Do vymazané zapékací misky vložíme předvařené brambory a posypeme grilovacím kořením. Na vrstvu brambor poklademe plátky cibule a brokolici a opět okořeníme. Přidáme nadrobno nakrájenou šunku. Nakonec přelejeme smetanou smíchanou s vajíčkem, vložíme do trouby a zapékáme. Já jsem coby laik nastavila troubu asi na 180 stupňů a pekáč jsem nechala uvnitř tak půl hodiny - myslím, že by se ale sneslo klidně i o něco déle. V závěrečné fázi zapékání posypeme sýrem a necháme ještě chvíli v troubě, aby se sýr hezky roztekl. No co vám budu povídat, bylo to výborný :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zapecena-brokolice-se-sunkou/","summary":"\u003cp\u003ePropadla jsem kouzlu zapékání a elektrické trouby vůbec, proto tu v nejbližší době můžete očekávat recepty především na toto téma O:-). Zjistila jsem, že je to velice jednoduché, rychlé a efektní, ikdyž s troubou se teprve seznamuju a mám vždy po ruce návod s instrukcemi, na kolik stupňů, v jakém režimu a poloze se které jídlo připravuje. Dnešní nedělní oběd se mimořádně povedl, takže i recept si snad zaslouží neupadnout v zapomnění a posloužit budoucím generacím. Díky opět patří receptům.cz :-)!\u003c/p\u003e","title":"Zapečená brokolice se šunkou"},{"content":"Když se na sklonku loňského roku začalo skloňovat jméno prvního českého prezidenta ve všech českých i řadě zahraničních médií, docela zahanbeně jsem zjistila, že jsem od Václava Havla (shame on me!) vlastně nikdy nic nečetla\u0026hellip; Kdysi jsem sice měla půjčenou jakousi divadelní hru, ale zřejmě mě neuchvátila natolik, abych do ní zabředla. Když jsem pak v předvánoční tlačenici byla nechtěně svědkem rozhovoru nějakých nevycválaných teenagerů o tom, kterak \u0026ldquo;se z toho Havla můžou všeci posrat\u0026rdquo;, rozhodla jsem se, že s touto neznalostí definitivně skoncuju, abych neklesla na úroveň oněch buranů, kteří sotva něco vědí o minulém režimu, jinak by výše uvedená slova těžko mohli vypustit z úst. Netvrdím ovšem, že já mám o této epoše našich dějin nějaké rozsáhlé znalosti\u0026hellip;koneckonců právě proto jsem sáhla do naší domácí knihovničky pro Havlův rozhovor s Karlem Hvížďalou, který nám kdysi naježil pod stromeček brašule.\nKniha je rozdělena do několika tematických kapitol, ve kterých se rozhovor točí postupně okolo předrevoluční nálady v zemi, prvních zkušeností v prezidentské funkci, budování demokracie a formování státních orgánů, kontroverzního vztahu s Václavem Klausem i Havlova soukromého života atd\u0026hellip; Jednotlivé kapitoly jsou pak rovněž prokládány Havlovými osobními poznámkami z let jeho prezidentování, mezi které je pro odlehčení přimícháno i několika zcela všedních a úsměvných glos ( \u0026ldquo;V kumbále, kde je lux, žije též netopýr. Jak ho vypudit? Žárovka je povolena proto, aby ho nebudila a nedráždila.\u0026rdquo;) Při čtení jsem se dozvěděla mnoho zajímavých a pro mě zcela nových informací např. o tom, jak vznikala ODS, Ústava České republiky či jaké okolnosti předcházely rozdělování Československa. Novinkou pro mě bylo třeba i to, že Havel měl v roce 1995 projev k absolventům Harvardu - každý rok je vybrána nějaká významná světová osobnost a je to velká čest. Ve svých článcích zpoza velké louže jsem se o tom možná ani nezmiňovala, protože mě v tom příšerném vedru, které tenkrát na promocích panovalo, tyhle proslovy spíš prudily :D, navíc mě zvolené osobnosti příliš neoslovily - holt J.K. Rowllingová řečnila rok před náma :D\u0026hellip; Nicméně Havel prý na tento svůj výstup vzpomínal jako na jeden ze svých největších úspěchů z doby prezidentství.\nVzhledem k tomu, že jsem knihu Prosím stručně četla především v době, kdy jsem se připravovala na zkoušku ze správy, řada témat mi přišla aktuální a k věci, takže jsem ani neměla černé svědomí z toho, že bych svůj čas měla věnovat studiu :D\u0026hellip; Řada Havlových názorů je i v dnešní době aktuální, platná a mně osobně sympatická, ať už se jedná o kritiku právního pozitivismu nebo demoralizace české společnosti. Prosím stručně může být zajímavým klíčem k pochopení nejen osobnosti Václava Havla, ale i celé řady politických souvislostí a událostí 90. let\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vaclav-havel-prosim-strucne/","summary":"\u003cp\u003eKdyž se na sklonku loňského roku začalo skloňovat jméno prvního českého prezidenta ve všech českých i řadě zahraničních médií, docela zahanbeně jsem zjistila, že jsem od Václava Havla (shame on me!) vlastně nikdy nic nečetla\u0026hellip; Kdysi jsem sice měla půjčenou jakousi divadelní hru, ale zřejmě mě neuchvátila natolik, abych do ní zabředla. Když jsem pak v předvánoční tlačenici byla nechtěně svědkem rozhovoru nějakých nevycválaných teenagerů o tom, kterak \u0026ldquo;se z toho Havla můžou všeci posrat\u0026rdquo;, rozhodla jsem se, že s touto neznalostí definitivně skoncuju, abych neklesla na úroveň oněch buranů, kteří sotva něco vědí o minulém režimu, jinak by výše uvedená slova těžko mohli vypustit z úst. Netvrdím ovšem, že já mám o této epoše našich dějin nějaké rozsáhlé znalosti\u0026hellip;koneckonců právě proto jsem sáhla do naší domácí knihovničky pro Havlův rozhovor s Karlem Hvížďalou, který nám kdysi naježil pod stromeček brašule.\u003c/p\u003e","title":"Václav Havel - Prosím stručně"},{"content":"Tak je to tady! Moje poslední zkouškové, (téměř) poslední nervy při tahání otázek, poslední čekání na zelená políčka v ISu\u0026hellip; Achjo, za co se budu za rok v lednových slevách odměňovat? A budu mít vůbec za rok čas běhat po lednových slevách, když budu pracující člověk?? A budu za rok vlastně pracující člověk??? Nu, dosti filosofujících otázek. Pojďme se raději podívat, jaké úlovky přinesl uplynulý měsíc :-)\u0026hellip;\nVitality make-up Gabriella Salvette (odstín 01) Ach, to bídné nakupování v Kroměříži\u0026hellip; když vám o Vánocích dojde make-up, je to fakt tragédie. Místní drogérie Teta disponuje velmi chabým sortimentem dekorativní kosmetiky, a když už náhodou člověk narazí na nějaký make-up, který přichází v úvahu, je buď nechutně předražený nebo jej nabízí ve dvou, maximálně třech odstínech, z nichž vám ani jeden nesedí. Zruinovaná nákupem vánočních dárků jsem se nakonec rozhodla pro výše uvedený make-up od pochybné značky Gabriella Salvete, protože mi z toho výběru vycházel tak nějak nejlíp. No, co vám budu povídat - radši jsem od něj nic moc nečekala, takže nejsem vůůůůbec zklamaná a překvapená, že se pěkně blbě roztírá, dělá fleky a ač je to nejsvětlejší odstín, co jsem sehnala, je tak nějak dooranžova a prostě mi úplně nesedí. Krytí je taky pěkně bídný, o \u0026ldquo;sjednocení\u0026rdquo; pleti ani nemluvím - maximálně bych mu mohla věřit z toho, co slibuje, hydratační účinky. Prozatím jsem si ho ponechala, protože ve zkouškovém stejně člověk na veřejnost moc nevylízá :D, a uvidíme, co s ním pak - buď počkám na léto, až se trochu opálím, nebo ho pošlu dál\u0026hellip;\nSprchový gel s limetkou z Mexika Yves Rocher- obchod Yves Rocher strašně nesnáším, to říkám na rovinu :D. Nesnáším, když mi prodavačka chodí za zadkem a vyptává se, jestli něco nepotřebuju. Proto už musí být nějaký velký svátek, abych do YR vůbec vlezla. Přitom jejich kosmetiku miluju, všechno, co jsem kdy vyzkoušela, mi vyhovovalo a krásně vonělo\u0026hellip; ale nakoupit tam, to mě prostě stojí hrozný nervy :D. Naposled jsem tam taky byla někdy před rokem - a z tohoto nákupu pochází právě onen limetkový sprcháč, na který jsem už málem zapomněla a objevila ho v útrobách skříně. Úúúžasná citrusová vůně - to asi nemusím nijak vysvětlovat, že, všichni víte, jak miluju všecko citrusové :-). Ikdyž popravdě řečeno nevím, v čem můžou být limetky z Mexika jiné, než všechny ostatní limetky na světě :D Sprcháč má typickou gelovou konzistenci, pěkně pění a krásně provoní pokožku. Jestli někdy v budoucnu opět překonám svou fóbii z YR obchodu, určitě si ho koupím zas :D\u0026hellip;\nDeodorant Isana (Fresh + Clear and Fresh) - úlovek deodorantu je asi trochu nuda :-). Nedá se o něm říct nic moc, než to, jak voní a zda pomáhá. Jeden Isana deodorant jsem měla doma v KM a voněl moc hezky, tak jsem se rozhodla pořídit si nějaké nové i sem do Brna. Modrý \u0026ldquo;Fresh\u0026rdquo; má opravdu příjemnou svěží vůni, v tomto směru fialový \u0026ldquo;Clear and Fresh\u0026rdquo; ztrácí body, ale zase je lepší v boji s potem a navíc je vhodný i pro citlivou pleť po holení. Jenomže ta \u0026ldquo;vůně\u0026rdquo;, ta je prostě taková \u0026ldquo;dezinfekční\u0026rdquo;, nevím, jak to jinak popsat, ale vážně není příjemná. Navíc mi příjde, že jí potom dost načuchne i oblečení, což už vůbec není hezké :D! Příště už bych tedy radši zvolila jen modrý deodorant. Značka Isana se prodává v Rossmanovi a je fakt za hubičku, takže snad jsem vás svou negativní zkušeností od koupě příliš neodradila. Fialovou ale prostě radši nebrat - leda jako postřik proti dotěrnému hmyzu 8-) \u0026hellip;\nHenna (odstín \u0026ldquo;měděná červená\u0026rdquo;)- protože mám ráda na hlavě změny, rozhodla jsem se přitvrdit a přesedlat z \u0026ldquo;tiziánové\u0026rdquo; na \u0026ldquo;měděnou červenou\u0026rdquo; a musím říct, že příště už jdu jedině do ní! Je mnohem intenzivnější a zářivější než tizián, ikdyž pořád nevypadá tak hezky a \u0026ldquo;nepřirozeně\u0026rdquo; jako chemické barvy - ale to je holt daň za zdravější vlasy, kterou po nějakých 6ti letech chemického barvení ráda obětuju :-). P.S. Červené v názvu skutečně není třeba se bát - barva je normálně klasicky zrzavá bez jakýchkoliv rudých náznaků.\nLak na nehty Essence (odstín č.70 Nude it!)- no a na závěr jeden malý lak do sbírky O:-). Když jsem byla s Nezdař na kafi, měla na nehtech nějaký podobný světle hnědý a strašně se mi zalíbil, takže jsem hned další týden běžela do drogerie pro svůj :D. Po první vrstvě se mi moc nezdál, byl takový nijaký, ale když jsem nalakovala druhou, získala jsem přesně ten odstín, po jakém jsem toužila - přirozený, nenápadný, ale přitom neobvyklý. Tentokrát vůči laku Essence nemám moc výhrady - už čtvrtý den mi na nehtech drží jako přibitý bez jakéhokoliv olupování, což se jen tak nevidí. A navíc tvoří krásný pár s tělovou rtěnkou Essence, kterou jsem tu chválila před nějakým tím pátkem O:-). P.S. Barva na fotce moc neodpovídá, ve skutečnosti je lak trochu tmavší a víc dohněda.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/lednove-ulovky/","summary":"\u003cp\u003eTak je to tady! Moje poslední zkouškové, (téměř) poslední nervy při tahání otázek, poslední čekání na zelená políčka v ISu\u0026hellip; Achjo, za co se budu za rok v lednových slevách odměňovat? A budu mít vůbec za rok čas běhat po lednových slevách, když budu pracující člověk?? A budu za rok vlastně pracující člověk??? Nu, dosti filosofujících otázek. Pojďme se raději podívat, jaké úlovky přinesl uplynulý měsíc :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eVitality make-up Gabriella Salvette (odstín 01)\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e Ach, to bídné nakupování v Kroměříži\u0026hellip; když vám o Vánocích dojde make-up, je to fakt tragédie. Místní drogérie Teta disponuje velmi chabým sortimentem dekorativní kosmetiky, a když už náhodou člověk narazí na nějaký make-up, který přichází v úvahu, je buď nechutně předražený nebo jej nabízí ve dvou, maximálně třech odstínech, z nichž vám ani jeden nesedí. Zruinovaná nákupem vánočních dárků jsem se nakonec rozhodla pro výše uvedený make-up od pochybné značky Gabriella Salvete, protože mi z toho výběru vycházel tak nějak nejlíp. No, co vám budu povídat - radši jsem od něj nic moc nečekala, takže nejsem vůůůůbec zklamaná a překvapená, že se pěkně blbě roztírá, dělá fleky a ač je to nejsvětlejší odstín, co jsem sehnala, je tak nějak dooranžova a prostě mi úplně nesedí. Krytí je taky pěkně bídný, o \u0026ldquo;sjednocení\u0026rdquo; pleti ani nemluvím - maximálně bych mu mohla věřit z toho, co slibuje, hydratační účinky. Prozatím jsem si ho ponechala, protože ve zkouškovém stejně člověk na veřejnost moc nevylízá :D, a uvidíme, co s ním pak - buď počkám na léto, až se trochu opálím, nebo ho pošlu dál\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Lednové úlovky"},{"content":"No a z Asie se můžeme přenést zase zpátky do Evropy - tentokrát do Francie, protože podávat se bude vynikající cibulačka se sýrem a osmaženou houstičkou O:-). Je to snad ta nejjednodušší polívka na světě, ale citliví jedinci si u ní zřejmě hodně popláčou - doporučuji tedy nachystat si k vaření minimálně jedno balení papírových kapesníčků\u0026hellip;\n3 středně velké cibule olej kostka zeleninového bujónu 2 lžíce mouky strouhaný sýr ( typu Eidam\u0026hellip;) sůl, pepř Cibule nakrájíme (vyhraďte si na to víc času, jestli od toho musíte každou půl minutu odbíhat pro kapesník jako já, nebo si na to rovnou najměte nějakou pracovní sílu :D), na oleji necháme zesklovatět, zaprášíme moukou a zalijeme vodou. Přidáme kostku bujónu, pepř a sůl (případně jiné koření dle chuti) a vaříme asi 15 minut. Do talířů nasypeme nastrouhaný sýr a zalijeme polévkou. Jako zlatý hřeb už jen stačí přidat osmaženou houstičku a voilá - gurmánský zážitek je na světě\u0026hellip;v tomto případě tedy na vašem stole O:-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/francouzska-cibulacka-se-syrem/","summary":"\u003cp\u003eNo a z Asie se můžeme přenést zase zpátky do Evropy - tentokrát do Francie, protože podávat se bude vynikající cibulačka se sýrem a osmaženou houstičkou O:-). Je to snad ta nejjednodušší polívka na světě, ale citliví jedinci si u ní zřejmě hodně popláčou - doporučuji tedy nachystat si k vaření minimálně jedno balení papírových kapesníčků\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3 středně velké cibule\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eolej\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ekostka zeleninového bujónu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 lžíce mouky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003estrouhaný sýr (\u003c/strong\u003e typu \u003cstrong\u003eEidam\u0026hellip;)\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl, pepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eCibule nakrájíme (vyhraďte si na to víc času, jestli od toho musíte každou půl minutu odbíhat pro kapesník jako já, nebo si na to rovnou najměte nějakou pracovní sílu :D), na oleji necháme zesklovatět, zaprášíme moukou a zalijeme vodou. Přidáme kostku bujónu, pepř a sůl (případně jiné koření dle chuti) a vaříme asi 15 minut. Do talířů nasypeme nastrouhaný sýr a zalijeme polévkou. Jako zlatý hřeb už jen stačí přidat osmaženou houstičku a voilá - gurmánský zážitek je na světě\u0026hellip;v tomto případě tedy na vašem stole O:-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Francouzská cibulačka se sýrem"},{"content":"Další kulinářskou rychlovkou je recept na kuřecí směs, opět v něm figuruje ananas a opět se mi potvrdilo, že i nezvyklé kombinace surovin můžou ve výsledku chutnat báječně, takže směle do toho :-)\u0026hellip;\nbalení kuřecích prsíček 9 lžic kečupu 4 lžíce krupicového cukru 3 lžíce octa fazolové lusky (ty jsem vynechala) dvě červené papriky větší velikosti (já dala 1 červenou a 1 zelenou - jsem ujetá na barvy na talíři :D) plechovka ananasového kompotu kešu oříšky (dají se použít i arašídy nebo jakékoliv jiné, které máte rádi) 1 větší cibule Prsíčka nakrájíme na malé kousky, naložíme do směsi z kečupu, octa a cukru a necháme přes noc v chladu uležet. Na druhý den si nakrájíme cibuli na kostičky a dáme smažit na olej; až cibulka zesklovatí, hodíme na ni prsíčka i s marinádou, necháme krátce orestovat a přidáme nadrobno nakrájenou papriku (případně ty fazolové lusky) a dusíme doměkka. Nakonec přidáme na kostičky nakrájený ananas (šťávu z kompotu nepoužijeme) a kešu oříšky. Jako příloha je asi nejlepší rýže, ať jsme styloví, ale americké brambory nebo hranolky se určitě taky dají použít :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/asijske-kure-ve-sladkokysele-omacce/","summary":"\u003cp\u003eDalší kulinářskou rychlovkou je recept na kuřecí směs, opět v něm figuruje ananas a opět se mi potvrdilo, že i nezvyklé kombinace surovin můžou ve výsledku chutnat báječně, takže směle do toho :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ebalení kuřecích prsíček\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e9 lžic kečupu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e4 lžíce krupicového cukru\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3 lžíce octa\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003efazolové lusky\u003c/strong\u003e (ty jsem vynechala)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003edvě červené papriky větší velikosti\u003c/strong\u003e (já dala 1 červenou a 1 zelenou - jsem ujetá na barvy na talíři :D)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eplechovka ananasového kompotu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ekešu oříšky\u003c/strong\u003e (dají se použít i arašídy nebo jakékoliv jiné, které máte rádi)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 větší cibule\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003ePrsíčka nakrájíme na malé kousky, naložíme do směsi z kečupu, octa a cukru a necháme přes noc v chladu uležet. Na druhý den si nakrájíme cibuli na kostičky a dáme smažit na olej; až cibulka zesklovatí, hodíme na ni prsíčka i s marinádou, necháme krátce orestovat a přidáme nadrobno nakrájenou papriku (případně ty fazolové lusky) a dusíme doměkka. Nakonec přidáme na kostičky nakrájený ananas (šťávu z kompotu nepoužijeme) a kešu oříšky. Jako příloha je asi nejlepší rýže, ať jsme styloví, ale americké brambory nebo hranolky se určitě taky dají použít :-).\u003c/p\u003e","title":"Asijské kuře ve sladkokyselé omáčce"},{"content":"Zkouškové nám utíká, políčka v ISu se zelení a do toho všudypřítomný hlad, neb studium nás vyčerpává\u0026hellip; několika tipy na rychlé dobroty vás jistě neurazím, co :-)? Nakupila se mi spousta nových receptů, o které bych se ráda podělila. První pokrm měl být původně pomazánkou, já jsem si však recept vytůnila po svém a udělala z něj vynikající salát - ideální na večeři nebo jako lehký oběd.\n2 balení krabích tyčinek 1 menší plechovka ananasu 5 lžic majonézy 1 lžíce smetanové sýru(já použila cottage) 1 cibule 1 citron sůl, pepř pečivo k podávání Krabí tyčinky i ananas nakrájíme na kousky, přidáme majonézu, smetanový sýr, jednu najemno nasekanou cibulku a šťávu z půlky citronu. Dochutíme solí a pepřem, důkladně promícháme a dáme vychladit. Podáváme s bagetou či jiným čerstvým pečivem :-). Člověk by ani neřekl, jak tahle poněkud netradiční kombinace ananasu s krabíma tyčinkama může být dobrá, ale opravdu doporučuju vyzkoušet - bylo to vynikající :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/krabi-salat-s-ananasem/","summary":"\u003cp\u003eZkouškové nám utíká, políčka v ISu se zelení a do toho všudypřítomný hlad, neb studium nás vyčerpává\u0026hellip; několika tipy na rychlé dobroty vás jistě neurazím, co :-)? Nakupila se mi spousta nových receptů, o které bych se ráda podělila. První pokrm měl být původně pomazánkou, já jsem si však recept vytůnila po svém a udělala z něj vynikající salát - ideální na večeři nebo jako lehký oběd.\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 balení krabích tyčinek\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 menší plechovka ananasu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e5 lžic majonézy\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 lžíce smetanové sýru\u003c/strong\u003e(já použila \u003cstrong\u003ecottage\u003c/strong\u003e)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 cibule\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 citron\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl, pepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003epečivo\u003c/strong\u003e k podávání\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eKrabí tyčinky i ananas nakrájíme na kousky, přidáme majonézu, smetanový sýr, jednu najemno nasekanou cibulku a šťávu z půlky citronu. Dochutíme solí a pepřem, důkladně promícháme a dáme vychladit. Podáváme s bagetou či jiným čerstvým pečivem :-). Člověk by ani neřekl, jak tahle poněkud netradiční kombinace ananasu s krabíma tyčinkama může být dobrá, ale opravdu doporučuju vyzkoušet - bylo to vynikající :-)!\u003c/p\u003e","title":"Krabí salát s ananasem"},{"content":"\u0026quot;\u0026hellip;Proč neumím napumpovat kolo?\nProč se v mém životě nevyskytuje někdo, kdo to umí?\nMám ráda dva muže a stejně mám prázdnou duši\u0026hellip;\u0026quot;\nTajná kniha už byla na podzim tolikrát vláčena médii, že bych se nejraději zdržela veškerých komentářů :D\u0026hellip; Na druhou stranu tím získala mimořádnou reklamu a já sama jsem po ní sáhla, když jsem na začátku prosince vybírala v knihkupectví nějakou novou, \u0026ldquo;ženskou\u0026rdquo;, českou a dobře se prodávající knížku pro mamku k Vánocům. V nekonečné frontě u pokladny jsem si povšimla, že naše mamka nebude zdaleka jediná, kdo na Štědrý den tuhle knížku rozbalí pod stromečkem\u0026hellip;\nOd Ireny Obermannové jsem nikdy nic nečetla, protože ženské romány tak nějak obecně nejsou můj šálek čaje a nerada si čtu o tom, jak se někdo hrabe ve svých vztazích, pokud se zrovna nejedná o nějakou klasickou postavu světové literatury :D. Po této první čtenářské zkušenosti jsem přesvědčená, že Irena Obermannová určitě má svůj okruh čtenářek a má ho právem, přestože mně prostě tento žánr přijde nezajímavý. Ale co si budem namlouvat - Tajná kniha je čtenářsky přitažlivá především díky postavě Největšího Čecha, kterého si většina ztotožnila s našim bývalým prezidentem Václavem Havlem. Z tohoto pohledu může působit román Tajná kniha jako zajímavý intimní deník - byť v podtitulu označený za \u0026ldquo;fiktivní\u0026rdquo;. Nehodlám tu spekulovat, do jaké míry vycházela autorka ze skutečných zážitků - to už za mě udělali jiní a osobně je mi to i celkem fuk. Každopádně už proto, že se toho o tomto románu tolik napsalo i namluvilo, jsem si ho nemohla nechat ujít. A faktem zůstává, že tahle knížka se v té naší malé zemičce musí zatraceně dobře prodávat 8-) \u0026hellip;\nPro zájemce přidávám odkaz na Show Jana Krause, ve které byla hostem právě Irena Obermannová a hlavním tématem diskuze byla samozřejmě Tajná kniha\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/irena-obermannova-tajna-kniha/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e\u0026quot;\u0026hellip;Proč neumím napumpovat kolo?\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eProč se v mém životě nevyskytuje někdo, kdo to umí?\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eMám ráda dva muže a stejně mám prázdnou duši\u0026hellip;\u0026quot;\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003eTajná kniha\u003c/em\u003e už byla na podzim tolikrát vláčena médii, že bych se nejraději zdržela veškerých komentářů :D\u0026hellip; Na druhou stranu tím získala mimořádnou reklamu a já sama jsem po ní sáhla, když jsem na začátku prosince vybírala v knihkupectví nějakou novou, \u0026ldquo;ženskou\u0026rdquo;, českou a dobře se prodávající knížku pro mamku k Vánocům. V nekonečné frontě u pokladny jsem si povšimla, že naše mamka nebude zdaleka jediná, kdo na Štědrý den tuhle knížku rozbalí pod stromečkem\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Irena Obermannová - Tajná kniha"},{"content":"Letošní (již tradiční) Silvestr na Bartošově byl horor\u0026hellip; tedy ne tak úplně doslova, \u0026ldquo;horor\u0026rdquo; bylo totiž téma celého večera :D. Rozhodla jsem se oblažit vás alespoň malou fotodokumentací, protože o programu asi není potřeba nějak se rozepisovat - všichni to známe :-). Domácí si tentokrát opravdu vyhráli s výzdobou i s kostýmy, proto se s vámi nemůžu nepodělit o pár fotek, za které děkuju (převážně) Frantovi :-).\nTo je ale panoptikum :D!\nPéťa a jeho Mrtvá nevěsta\nOndra :DD\n\u0026ldquo;Hele, a kde je vlastně Franta?? \u0026hellip; COŽE?? TOHLE je Franta???\u0026rdquo; (podle skutečné události) :DD\nPříprava obžerstvení\nDomácí :-)\nNe, opravdu nechcete vědět, co bylo v té zavařovačce :X\nMnoho štěstí a málo děsu v roce 2012 přejí Milíčovi !!! Bu bu bu!!!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jak-jsme-vitali-novy-rok/","summary":"\u003cp\u003eLetošní (již tradiční) Silvestr na Bartošově byl horor\u0026hellip; tedy ne tak úplně doslova, \u0026ldquo;horor\u0026rdquo; bylo totiž téma celého večera :D. Rozhodla jsem se oblažit vás alespoň malou fotodokumentací, protože o programu asi není potřeba nějak se rozepisovat - všichni to známe :-). Domácí si tentokrát opravdu vyhráli s výzdobou i s kostýmy, proto se s vámi nemůžu nepodělit o pár fotek, za které děkuju (převážně) Frantovi :-).\u003c/p\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"jak-jsme-vitali-novy-rok-01.jpg\"\n         alt=\"To je ale panoptikum :D!\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eTo je ale panoptikum :D!\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e","title":"Jak jsme vítali nový rok"},{"content":"Dneska něco pro labužníky :-)! Tenhle recept prostě MUSÍTE vyzkoušet, protože je to hrozně dobrý a rychlý a bude vám to moc chutnat a vůbec! Já si sendviče nedávno připravila místo oběda, protože nám začalo zkouškové a není čas moc vyvařovat teplé jídlo, a mohla jsem se po nich vážně utlouct. Určitě poslouží i jako svačinka do školy nebo někam na výlet. Nejlepší jsou sendviče samozřejmě ještě teplé přímo z pánvičky, ale Péťa si je dal zastudena a taky chválil (musela jsem se hodně držet, abych mu nechala aspoň 2 na ochutnávku :D)\u0026hellip;\n50g másla 1 lžíce hladké mouky 250ml mléka 30g+40g nastrouhaného ementálu 8 plátků toustového chleba dijonská hořčice na potření 200g šunky V pánvi necháme na středním plameni rozpustit 30g másla. Přidáme mouku - s tou to nepřežeňte jako jako já, jinak budete mít bešamel moc hustý. Opékáme 1-2 minuty do světlé jíšky. Postupně přiléváme mléko a nakonec vsypeme 30g ementálu (já použila nivu) a za stálého míchání vaříme 3-4 minuty, dokud směs nezhoustne. Bešamel dáme stranou a mezitím si přichystáme toustíky. Polovinu chlebů potřeme dijonskou hořčicí, posypeme sýrem a poklademe plátky šunky. Zbylé chleby namočíme do sýrového bešamelu a přiklopíme jimi chleby se šunkou. Já měla bešamel skutečně hustý, takže o \u0026ldquo;namočení\u0026rdquo; nemohla být řeč :D. Poradila jsem si tedy tak, že jsem bešamel na druhou polovinu chlebů prostě namazala a ty obložené přiklopila namazanou stranou dovnitř :-). Poté sendviče ještě namažeme z obou stran máslem a opékáme na rozpálené pánvi zhruba 2-3 minuty z každé strany. Výsledek je skutečně vynikající, a proto si nezapomeňte udělat sendvičů dostatečné množství :D!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vynikajici-sendvice/","summary":"\u003cp\u003eDneska něco pro labužníky :-)! Tenhle recept prostě MUSÍTE vyzkoušet, protože je to hrozně dobrý a rychlý a bude vám to moc chutnat a vůbec! Já si sendviče nedávno připravila místo oběda, protože nám začalo zkouškové a není čas moc vyvařovat teplé jídlo, a mohla jsem se po nich vážně utlouct. Určitě poslouží i jako svačinka do školy nebo někam na výlet. Nejlepší jsou sendviče samozřejmě ještě teplé přímo z pánvičky, ale Péťa si je dal zastudena a taky chválil (musela jsem se hodně držet, abych mu nechala aspoň 2 na ochutnávku :D)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Vynikající sendviče"},{"content":"Tak tu máme poslední DROGa - úlovky roku 2011. Nechť nám tedy nový rok přinese nejméně stejnou nálož povrchního štěstí\u0026hellip; a o moc víc příjemných zážitků trvalejšího charakteru :-)!\nZpěvňující tělové mléko s koenzymem Q10 Isana - tělové mléko má poměrně řídkou, vodovou konzistenci. To mi příliš nevyhovuje, mám radši hutnější mléka, která líp hydratují - obzvlášť teď v zimě, kdy mám pokožku ještě víc přesušenou než normálně. Po natření si nepřipadám nějak extrémně ulepená, ale ocenila bych přecejen, kdyby se krém vstřebával rychleji. O nějakých zpevňujících účincích myslím ani nemůže být řeč :-). Podtrženo sečteno tohle mléko byla spíš taková nouzovka, která poslouží, ale neohromí.\nDlouhotrvajíc tužka na oči Essence, odstín 01 Black - a máme tu další díl z cyklu \u0026ldquo;Hledání dokonalé tužky\u0026rdquo; 8-) \u0026hellip; Potřebovala jsem nějakou měkkou, ale pokud možno nerozmazávající se tužku na spodní linku a tahle mi tak nějak celkově \u0026ldquo;padla do oka\u0026rdquo; :D. Po nějaké době pravidelného používání ovšem bohužel musím říct, že ta, co jsem měla od Essence předtím, byla lepší - měkčí a černější. Možná mám jen nějaký vadný kus, ale zkrátka mi příjde, že tužka moc dobře a sytě nemaluje a proč se jí říká \u0026ldquo;dlouhotrvající\u0026rdquo;, to je mi tedy opravdovou záhadou, protože když se ráno namaluji, linky jsou ty tam snad ještě než stačím dojít do školy :D\u0026hellip; Na druhou stranu se ale dobře osvědčila při silvestrovské párty, kdy jsem v převleku za pavoučí ženu celý večer trávila s efektní černou pavučinkou namalovanou na tváři - a nerozmazala se! Péťa si tužkou vyrobil rovněž velmi působivý make-up :D\u0026hellip; takže přecejen úplně špatná není; příště se ale poohlédnu zase po nějaké jiné.\nŠampon Balea Professional - v zimě mě vlasy vždycky trochu trápí, a proto jsem se rozhodla pořídit jim do tohoto náročného období nějaký \u0026ldquo;zdravý\u0026rdquo; šampon. V DMku mě zaujala nová řada Balea šamponů, které neobsahují silikony, a tak jsem zvolila ten z oranžové řady - určený pro vlnité vlasy. Musím říct, že za tu cenu (asi 40 korun :-O) jsem byla docela mile překvapená - šampon má klasickou konzistenci a jemnou nevtíravou vůni a vlasy si po jeho použití taky docela libují - minimálně už v chladném zimním počasí tolik neplihnou a působí zdravějším dojmem.\nPleťová maska \u0026ldquo;malinový koktejl\u0026rdquo; HaM - opět jsem neodolala a zavítala do HaM. Původně nakupovat vánoční dárky O:-). Když jsem ulovila maličkost, kterou jsem tam měla vyhlídnutou pro Nezdař, nějak mimovolně jsem skončila u stojánku s maskama a\u0026hellip; tady vidíte, jak to dopadlo 8-). Naštěstí jsem zjistila, že je to asi poslední HaM maska, kterou jsem ještě nevyzkoušela, takže už mě aspoň nebudou dál pokoušet :D. No a jaká je? Klasicky nádherně voňavá - opravdu obsahuje hotový ovocný koktejl - maliny, mango, meruňku, broskev a granátové jablko. Má krémovou konzistenci, takže se dobře nanáší a na obličeji postupně zasychá a tuhne. Smývá se ale dobře (rozhodně lépe než ta čokoládová) a obličej zanechává opravdu viditelně vyčištěný a hladký.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/prosincove-ulovky/","summary":"\u003cp\u003eTak tu máme poslední DROGa - úlovky roku 2011. Nechť nám tedy nový rok přinese nejméně stejnou nálož povrchního štěstí\u0026hellip; a o moc víc příjemných zážitků trvalejšího charakteru :-)!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eZpěvňující tělové mléko s koenzymem Q10 Isana -\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e tělové mléko má poměrně řídkou, vodovou konzistenci. To mi příliš nevyhovuje, mám radši hutnější mléka, která líp hydratují - obzvlášť teď v zimě, kdy mám pokožku ještě víc přesušenou než normálně. Po natření si nepřipadám nějak extrémně ulepená, ale ocenila bych přecejen, kdyby se krém vstřebával rychleji. O nějakých zpevňujících účincích myslím ani nemůže být řeč :-). Podtrženo sečteno tohle mléko byla spíš taková nouzovka, která poslouží, ale neohromí.\u003c/p\u003e","title":"Prosincové úlovky"},{"content":"Pohádkou jsme začali a pohádkou taky skončíme\u0026hellip; Nevím, jestli ve zkouškovém budu mít dost času zajít do kina na poslední seminářový snímek Poupata, a tak se dnes budeme s filmovou kritikou preventivně loučit :-) - a to štědrovečerní pohádkou Micimutr, kterou jste možná shlédli v kruhu rodinném pokojně trávíce kapra a bramborový salát obklopeni rozbalenými dárky\u0026hellip;ale dost možná jste ji taky celou prokecali na skypu se zbytkem rodiny jako letos my :D\u0026hellip; Na závěr už se snad jen patří říct, že tenhle seminář byl pro mě jednou z největších zkušeností tohoto roku a nejspíš pro mě zůstane taky jednou z nejkrásnějších vzpomínek na výšku :-)\u0026hellip;\nZázraky nejsou zadarmo\nLetos si Česká televize pro své diváky na Štědrý večer připravila poněkud netradičně pojatou pohádku režiséra Víta Karase s tajemným názvem „Micimutr“, ve které se zázraky nedějí jen tak a o své štěstí se musí každý alespoň trochu zasloužit. Pohádka byla vyslána do kin již v listopadu, na televizních obrazovkách jsme ji však mohli shlédnout teprve po štědrovečerní večeři.\nOcitáme se v království, kde právě vyhlásili státní smutek. Princezna Karolína (Monika Šoposká) má být předhozena do spárů hrozivého draka a skupinka „chrabrých“ princů, která byla sezvána na hrad, se jaksi nemá k zachraňování. Jediným odvážlivcem, který se rozhodne postavit tříhlavé sani, je prostý loutkář Vítek (Ondřej Novák), kterému dodává odvahu láska k princezně. Statečnému loutkáři nabídne při bitvě s drakem pomocnou ruku kouzelnice Micimutr (Libuše Šafránková) – nebude to však jen tak! Vítek se musí zavázat přísahou, že neprozradí, že princezniným zachráncem je právě on. Už to tak vypadá, že veškeré zásluhy si přivlastní chvástavý princ Vladimír (Vojtěch Dyk)…\nTahounem snímku měla být podle všech předzvěstí právě Libuška Šafránková – a její postava hippies-kouzelnice Micimutr je skutečně výrazná, ačkoliv téměř po celou dobu na děj pohlíží zpovzdálí. Zasahuje pouze tehdy, když chce ty, kteří si podle ní zaslouží pomoc, lehce „pošťouchnout“ na správnou cestu, ale dál už je nechává, aby si poradili sami. Micimutr je svérázná a okouzlující (navzdory či právě díky svému poněkud neotřelému kostýmu). To samé se však už bohužel nedá prohlásit o většině dalších postav, které jsou nezajímavé a i přes dobráckou snahu kouzelnice Micimutr také pasivní. Ústřední pár působí nevýrazně a jejich milostnou zápletku naprosto zastiňuje namyšlená sebechvála prince Vladimíra, který na sebe strhává většinu pozornosti – což je na druhou stranu i k dobru věci, protože je znát, že Vojtěch Dyk si svou negativní roli skutečně „užívá“ a postará se tak divákům o nejednu vtipnou scénu. Nepromyšlenost většiny postav je možná způsobena i tím, že se jich na krátkém časovém úseku objevuje příliš mnoho a divák si o nich nestíhá vytvořit ucelenější obrázek. Jednu postavu bychom zde však přece jen ještě mohli vyzdvihnout – a to draka, který je po technické stránce propracovaný, vypadá skutečně a strašidelně. Nejedná se o žádnou parodii na nestvůru, jak tomu často v pohádkách bývá, ale o skutečnou tříhlavou saň, která pouští hrůzu. Je jen škoda, že jí není poskytnuto více prostoru a je „skolena“ hned v úvodu pohádky.\nPoněkud rozpačitě a nemístně působí v půlce filmu nečekaný střih do reálného světa - světa lidí. To, co tak báječně fungovalo například v seriálu Arabela, tady jaksi postrádá jakýkoliv hlubší význam. Na scéně se objevuje chlapec Jirka (Josef Weinzettel), který touží zachránit svého nemocného pejska, a tak se nechá kouzelnicí Micimutr přenést do světa pohádek. Obě dějové linie však vedle sebe jaksi nefungují, zápletka se psem je rušivá a pouze zbytečně odvádí pozornost od původního příběhu. Pokud přimhouříme oči nad pokulhávajícím scénářem, můžeme si místy dopřát alespoň pár drobných úsměvných momentů, jako scénu s německy mluvícím loutnistou, sebechvalnou píseň prince Vladimíra či královské Scrabble.\nAni letošní štědrovečerní příběh se přes veškerou snahu tvůrců zřejmě nezařadí do zlatého fondu českých pohádek, na které se s chutí a rádi podíváme při příští repríze. Na některé věci jsou zkrátka i čáry kouzelnice Micimutr příliš krátké…\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zazraky-nejsou-zadarmo/","summary":"\u003cp\u003ePohádkou jsme začali a pohádkou taky skončíme\u0026hellip; Nevím, jestli ve zkouškovém budu mít dost času zajít do kina na poslední seminářový snímek \u003cem\u003ePoupata\u003c/em\u003e, a tak se dnes budeme s filmovou kritikou preventivně loučit :-) - a to štědrovečerní pohádkou \u003cem\u003eMicimutr\u003c/em\u003e, kterou jste možná shlédli v kruhu rodinném pokojně trávíce kapra a bramborový salát obklopeni rozbalenými dárky\u0026hellip;ale dost možná jste ji taky celou prokecali na skypu se zbytkem rodiny jako letos my :D\u0026hellip; Na závěr už se snad jen patří říct, že tenhle seminář byl pro mě jednou z největších zkušeností tohoto roku a nejspíš pro mě zůstane taky jednou z nejkrásnějších vzpomínek na výšku :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Zázraky nejsou zadarmo "},{"content":"Když přijeli na poslední předvánoční víkend Péťovi rodiče do Brna, přemýšleli jsme, co zajímavého by se dalo podniknout. Večer jsem si pustila na dobrou noc z i-vysílání nejnovější díl Toulavé kamery a ta problém vyřešila za nás :-). Reportáž o výstavě v Letohrádku Mitrovských mě zaujala především díky tomu, že součástí expozice o četnících je i detektivní příběh na motivy Agathy Christie, který mohou návštěvníci v průběhu prohlídky vyřešit :-). Jistě sami uznáte, že něco takového jsem si nemohla nechat ujít a prahla jsem po odhalení vraha pana továrníka!\nUpřímně řečeno detektivní příběh je na celé výstavě skutečně to nejzajímavější, na druhou stranu si ale příjdou na své i milovníci známého seriálu Četnické humoresky, kterým je věnována podstatná část výstavy. Najdete tu celou řadu hereckých kostýmů s popiskem, která postava z \u0026ldquo;Četníků\u0026rdquo; je měla na sobě, stejně jako zajímavé informace o tom, kde všude se seriál natáčel (prý i v Kroměříži, což jsem nevěděla :-)). Zaujmou také ukázky výzbroje a výstroje, administrativní pomůcky, historická technika či dopravní prostředky, které četníci používali. V poslední části výstavy se pak můžete seznámit s vybavením tehdejší četnické stanice, ale naleznete zde také dobový obchod či kadeřnictví. Pro milovníky dnes již kultovního seriálu je Letohrádek Mitrovských určitě zajímavým místem ke strávení nedělního odpoledne. Ti ostatní možná dají přednost detektivce od Agathy 8-) \u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cetnicke-humoresky-17-12-2011-brno/","summary":"\u003cp\u003eKdyž přijeli na poslední předvánoční víkend  Péťovi rodiče do Brna, přemýšleli jsme, co zajímavého by se dalo podniknout. Večer jsem si pustila na dobrou noc z i-vysílání nejnovější díl Toulavé kamery a ta problém vyřešila za nás :-). Reportáž o výstavě v Letohrádku Mitrovských mě zaujala především díky tomu, že součástí expozice o četnících je i detektivní příběh na motivy Agathy Christie, který mohou návštěvníci v průběhu prohlídky vyřešit :-). Jistě sami uznáte, že něco takového jsem si nemohla nechat ujít a prahla jsem po odhalení vraha pana továrníka!\u003c/p\u003e","title":"Četnické humoresky, 17.12.2011, Brno"},{"content":"Dalším kratičkým literárním příspěvkem je kniha Šibal Keggs od britského humoristy P.G. Wodehouse. Moc vám toho o ní asi stejně neřeknu, protože jsem ji s sebou nosila v kabelce víc jak měsíc a čítávala si vždycky po kouscích v šalině cestou do školy, případně při suplovaných hodinách životního prostředí 8-)\u0026hellip; tudíž než jsem se dostala k další kapitole, většinou jsem mezitím zapomněla, o čem byla ta předchozí, a stejně tak jsem se ztrácela v množství postav a lordů všelijakých zvučných jmen :D. Ve stručnosti: příběh vypráví o finančním fondu, tajné sázce a mladých pánech na ženění - výtěžek z fondu však získá pouze jeden z nich. Ten, který se ožení jako poslední :-). A jakou roli tu sehraje vykutálený komorník Keggs ;-)?\nWodehousovy knihy prý v sobě mají jistou poetiku staré dobré Anglie, kterou jsem zatím ještě nestačila objevit. Nu, dám mu v budoucnosti jistě ještě šanci, ale napoprvé mě moc neuchvátil. Kam se Keggs hrabe na našeho českého Saturnina :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/p-g-wodehouse-sibal-keggs/","summary":"\u003cp\u003eDalším kratičkým literárním příspěvkem je kniha \u003cem\u003eŠibal Keggs\u003c/em\u003e od britského humoristy P.G. Wodehouse. Moc vám toho o ní asi stejně neřeknu, protože jsem ji s sebou nosila v kabelce víc jak měsíc a čítávala si vždycky po kouscích v šalině cestou do školy, případně při suplovaných hodinách životního prostředí 8-)\u0026hellip; tudíž než jsem se dostala k další kapitole, většinou jsem mezitím zapomněla, o čem byla ta předchozí, a stejně tak jsem se ztrácela v množství postav a lordů všelijakých zvučných jmen :D. Ve stručnosti: příběh vypráví o finančním fondu, tajné sázce a mladých pánech na ženění - výtěžek z fondu však získá pouze jeden z nich. Ten, který se ožení jako poslední :-). A jakou roli tu sehraje vykutálený komorník Keggs ;-)?\u003c/p\u003e","title":"P.G. Wodehouse - Šibal Keggs"},{"content":"Tak jsem si řekla, že od zítřka začnu zase s povinnostmi\u0026hellip; čeká mě sepsání poslední recenze (na vánoční pohádku Micimutr), diplomka a příprava na zkoušku z mezinárodního práva. Přitom mám nachystáno tolik báječných a zajímavých knížek, které bych si ráda přečetla a napsala tu o nich\u0026hellip; Ale co se dá dělat, příští půlrok budu muset blog víc flákat, abych své studium dovedla ke zdárnému konci. Než se tedy vrhnu konečně do práce, zkusím ještě dohnat alespoň několik málo restů, které mi tu visí delší čas.\nUž od druháku chodívám pravidelně parazitovat na Fakultu sociálních studií, kterou považuju za svou druhou alma mater. Většinou jsem si zatím rozšiřovala vzdělání v rozličných oblastech psychologie a psychosomatiky a s tím souvisí i dnešní příspěvek do úryvkové rubriky. Na začátku třeťáku jsem se zapsala na předmět, který se zaměřoval na psychologii v partnerských vztazích. Tuto oblast nám přednášel Ivo Plaňava, moudrý to pán, který si mě okamžitě získal historkou, kterak svou kariéru nastartoval v naší kroměřížské psychiatrické léčebně :D. I další jeho historky ovšem stojí za zmínku; má oblíbená je zejména ta, ve které vyprávěl, jak sňatkem se svou ženou vyvrátil všechny mýty o rizikových faktorech v manželství :D. Pokud jste studenty Masarykovy univerzity, rozhodně tento předmět doporučuju, protože Ivo Plaňava dokáže hovořit o nesnázích v manželském i partnerském životě úsměvně, s nadhledem a spoustou zajímavých příběhů z jeho praxe poradenského psychologa a psychoterapeuta. Pokud nemáte čas, chuť nebo možnost navštěvovat jeho přednášky, doporučuju alespoň tuto knihu, která je shrnutím všech témat, která se v rámci daného předmětu probírala. Knížka vás postupně provede jednotlivými etapami partnerského vztahu i života v rodině, je doplněna trefnými citáty i praktickou přílohou. Četla jsem si ji vždycky před spaním a pokaždé jsem se u ní dobře pobavila. Pokud si toužíte rozšířit znalosti v oblasti psychologie přístupné laikům, s touhle knížkou určitě nešlápnete vedle :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/ivo-planava-spolu-kazdy-sam-v-manzelstvi-a-rodine/","summary":"\u003cp\u003eTak jsem si řekla, že od zítřka začnu zase s povinnostmi\u0026hellip; čeká mě sepsání poslední recenze (na vánoční pohádku Micimutr), diplomka a příprava na zkoušku z mezinárodního práva. Přitom mám nachystáno tolik báječných a zajímavých knížek, které bych si ráda přečetla a napsala tu o nich\u0026hellip; Ale co se dá dělat, příští půlrok budu muset blog víc flákat, abych své studium dovedla ke zdárnému konci. Než se tedy vrhnu konečně do práce, zkusím ještě dohnat alespoň několik málo restů, které mi tu visí delší čas.\u003c/p\u003e","title":"Ivo Plaňava - Spolu každý sám (V manželství a rodině)"},{"content":"Už máte nakoupené dárky? Zapálené svíčky, nazdobenou chvojku a v přehrávači vánoční playlist s Kájou Gottem? Jestli ne, nesmutněte, protože díky tomuhle receptu si doma vyrobíte malé Vánoce během jediné hodiny. A co je na tom ze všeho nejlepší? Že výroba téhle dobroty je ideální prokrastinační činností, a tak můžete kokosové kuličky mlsat kdykoliv se vám zamane\u0026hellip; ideální do nastávajícího zimního zkouškového ;-). Za nápad děkujeme již mnohokrát blahořečeným receptům.cz!!!\nkonzerva kondenzovaného mléka Salko 1-2 pytlíčky strouhaného kokosu pytlík loupaných mandlí Lehčí už to snad ani nemůže být. Mlíčko vylijeme do středně velké mísy, zahustíme zhruba jedním pytlíkem strouhaného kokosu, promícháme a necháme přes noc uležet v lednici. Na druhý den pak z hmoty tvarujeme kuličky, do každé ukryjeme mandli nebo jiný oříšek dle libosti a na závěr kuličku obalíme ve zbytku strouhaného kokosu a uložíme do papírového košíčku (nebo do pusy).\nTipněte si, co bylo na celém receptu nejsložitější\u0026hellip; Papírové košíčky jsou snad podpultové zboží nebo co! Sháněla jsem ve dvou obrovských Tesco hypermarketech, prošla oddělení papírnictví, kuchyňské potřeby\u0026hellip; nikde NIC. Nakonec se mi poštěstilo až v IKEA a i tam byly tak nenápadně skryty, že jsem je div nepřehlídla. Na závěr bych jen doporučila kuličky dobře schovat, pokud chcete, aby vám z nich na svátky aspoň něco málo zbylo\u0026hellip; mizí totiž nevysvětlitelnou rychlostí! Achjo, to abych šla zítra koupit další Salko :D\u0026hellip;\nUchovávejte v suchu, chladu a pod zámkem\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kulicky-raffaelo-aneb-dnes-trochu-vanocne/","summary":"\u003cp\u003eUž máte nakoupené dárky? Zapálené svíčky, nazdobenou chvojku a v přehrávači vánoční playlist s Kájou Gottem? Jestli ne, nesmutněte, protože díky tomuhle receptu si doma vyrobíte malé Vánoce během jediné hodiny. A co je na tom ze všeho nejlepší? Že výroba téhle dobroty je ideální prokrastinační činností, a tak můžete kokosové kuličky mlsat kdykoliv se vám zamane\u0026hellip; ideální do nastávajícího zimního zkouškového ;-). Za nápad děkujeme již mnohokrát blahořečeným receptům.cz!!!\u003c/p\u003e","title":"Kuličky Raffaelo aneb Dnes trochu vánočně"},{"content":"\u0026ldquo;A vaše jméno?\u0026rdquo; \u0026ldquo;Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař.\u0026rdquo;\nNěkomu z vás se možná při tomto úryvku vybaví muzikál Dana Landy z 90.let, jinému krátká novela od Viktora Dyka inspirovaná německou pověstí ze 13. století. Tak či tak příběh asi není třeba přliš představovat - do města Hameln přichází mladý tajemný krysař, aby místní obyvatele zbavil odporných hlodavců hrou na svou magickou píšťalu. V Hameln se seznamuje s krásnou leč zadanou dívkou Agnes, do které se okamžitě zamiluje. Příběh se přehupuje do tragické roviny ve chvíli, kdy radní města Hameln odmítají krysařovi zaplatit za vykonanou práci a Agnes otěhotní s milencem Kristiánem. Krysař je zmítán rozjitřenými city a nechává naposledy rozeznít svou píšťalu\u0026hellip; K příběhu existuje několik alternativních závěrů, Viktor Dyk si pro svou novelu zvolil jeden z těch méně šťastných\u0026hellip;\nKrysař je velice krátká novela. TAK krátká, že není problém najít celé její znění na internetu a přečíst ji během jediné hodiny. Trochu nabourala mé předsevzetí zásobit se na podzim jen optimistickou a happy endovou literaturou, ale tu snad za pár dnů přinese Ježíšek O:-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/viktor-dyk-krysar/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e\u0026ldquo;A vaše jméno?\u0026rdquo; \u0026ldquo;Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař.\u0026rdquo;\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNěkomu z vás se možná při tomto úryvku vybaví muzikál Dana Landy z 90.let, jinému krátká novela od Viktora Dyka inspirovaná německou pověstí ze 13. století. Tak či tak příběh asi není třeba přliš představovat - do města Hameln přichází mladý tajemný krysař, aby místní obyvatele zbavil odporných hlodavců hrou na svou magickou píšťalu. V Hameln se seznamuje s krásnou leč zadanou dívkou Agnes, do které se okamžitě zamiluje. Příběh se přehupuje do tragické roviny ve chvíli, kdy radní města Hameln odmítají krysařovi zaplatit za vykonanou práci a Agnes otěhotní s milencem Kristiánem. Krysař je zmítán rozjitřenými city a nechává naposledy rozeznít svou píšťalu\u0026hellip; K příběhu existuje několik alternativních závěrů, Viktor Dyk si pro svou novelu zvolil jeden z těch méně šťastných\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Viktor Dyk - Krysař"},{"content":"Tak tu máme jednu z posledních recenzí tohoto semestru, už se nám to krátí :-). Tentokrát jsem využila úterních slev od T-mobilu a šla vyvenčit taťku do Špalíčku :D. Od Vendety jsem nic moc neočekávala, ale nakonec jsem byla docela překvapená. Film měl spád a celou dobu mě udržel v napětí, přestože nejsem vyloženě příznivcem tohoto žánru. Čím dýl jsem si nechala film rozležet v hlavě, tím mi přišel lepší. Určitě ho chci vidět ještě jednou\u0026hellip; a věřte, že o většině filmů, které jsem letos viděla, to prohlásit nemůžu :D. Recenze je opět určená do intelektuálního plátku typu Reflex/Týden.\n„…A studánka je plná krve a každý u ní jednou stál…“\nVerše jednoho z největších českých (a moravských) básníků uzavírají nové napínavé drama režiséra Miroslava Ondruše. Stejně jako Skácelova „Píseň o nejbližší vině“, i Vendeta se pokouší neotřelým způsobem naznačit, jak tenká je hranice mezi odplatou a křivdou, mezi touhou po pomstě i výčitkami svědomí, mezi zločinem a trestem… Tím tady však veškerá poetika končí…\nHned v úvodu jsme svědky brutálního násilného činu, kterého se trojice čtrnáctiletých mladíků dopustí na své spolužačce (Lucie Šteflová). Pod záminkou ji vylákají do opuštěné továrny, kde ji hromadně znásilní. Film však neukazuje přímočarou brutalitu. Divák se dozvídá o okolnostech a o tom, co se vlastně ve staré továrně přesně odehrálo, postupně a spíše v náznacích, což ve výsledku působí ještě znepokojivěji. Díky nastavené hranici trestní odpovědnosti mladí pachatelé uniknou potrestání ze strany justice. S tím se ale nedokáže vyrovnat otec nevinné oběti (Ondřej Vetchý), který se odhodlává vzít spravedlnost do vlastních rukou. Podplacená policie mu umožní vykonat na mladících pomstu dle libosti. Odhodlat se k vendetě však vyžaduje více odvahy, než si vůbec kdy dokázal představit…\nPodle ohlasů byla spousta diváků po zhlédnutí snímku rozladěná z toho, že se jim nedostalo podívané, kterou očekávali na základě oficiálních trailerů k filmu. Zpětně jsem tedy ocenila, že jsem usedala do kinosálu v tomto směru „nepřipravená“ a bez jakýchkoliv předsudků. Kdo se těšil na souboj dua Vetchý-Kaiser v rolích otce a lesního správce, ten pravděpodobně odcházel z kina zklamaný. Skutečný boj, který se nám odehrává před očima, přece není reálnou potyčkou při výměně názorů ani odplatou za spáchaný zločin vykonanou na trojici mladíků. Je to vnitřní boj, který vede otec sám se sebou – boj s touhou pomstít smrt své dcery a s vlastním svědomím a lidskostí, které nelze potlačit. Rozhodnutí mu nijak neusnadňuje ani fakt, že je lékařem a ve svém povolání tedy naopak bojuje za záchranu lidských životů.\nCo se týče hereckého obsazení, sázelo se ve většině případů na jistotu. Ondřej Vetchý v roli zlomeného a zoufalého otce podává mimořádně emotivní výkon. Přesvědčivě působí i v pravděpodobně nejsilnější scéně celého filmu, kdy spoutaným pachatelům pouští z nahrávky jejich výpovědi, které divákům osvětlují brutální okolnosti aktu znásilnění. Nezaostávají ani Igor Chmela a Marek Taclík v rolích podplacených policistů. Oldřich Kaiser na plátně rovněž exceluje, přestože jeho postava se na scéně objevuje zbytečně pozdě a nemá tak možnost se dostatečně projevit, což je svým způsobem hlavní problém celého filmu. O jednotlivých postavách se nedozvídáme nic osobního - názor si na ně musíme učinit pouze na základě toho, jak jednají ve vypjatých situacích, jichž jsme svědky. Režisér sice nerozvíjí všechny zápletky a nepřináší odpovědi na otázky, které se divákovi honí hlavou, na druhou stranu ale možná právě díky tomu si film udržuje po celou dobu strhující tempo a stupňuje napětí, které vrcholí téměř až hororovou scénou odehrávající se v rákosí. Na celkové vypjaté atmosféře má samozřejmě obrovský podíl i vynikající kamera a dokonce ani občasné „dramatické“ roztřesené záběry nepůsobí v tomto případě příliš rušivě.\nMůžeme se ptát společně s jiným českým poetou „kdo je vrah a kdo je nevinný“. Vendeta nám však na tuto otázku neodpoví. Nesnaží se moralizovat a ukazovat prstem na ty „dobré“ a „špatné“ a to jí slouží ke cti. Je na každém z nás, jak posoudíme (či odsoudíme?) pohnutky jednotlivých aktérů. Přimhuřme oči nad občasnými chybami a nelogičností (Hned úvodní scéna, ve které čtrnáctiletý chlapec řídí auto, způsobí v kinosále nejedno pozvednuté obočí.), nad méně sebejistými hereckými výkony představitelů mládeže i nad nedořešenými motivy. Vendeta je na české poměry netypickým a originálním projektem, za který se debutující režisér Ondruš rozhodně stydět nemusí!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/a-studanka-je-plna-krve-a-kazdy-u-ni-jednou-stal/","summary":"\u003cp\u003eTak tu máme jednu z posledních recenzí tohoto semestru, už se nám to krátí :-). Tentokrát jsem využila úterních slev od T-mobilu a šla vyvenčit taťku do Špalíčku :D. Od \u003cem\u003eVendety\u003c/em\u003e jsem nic moc neočekávala, ale nakonec jsem byla docela překvapená. Film měl spád a celou dobu mě udržel v napětí, přestože nejsem vyloženě příznivcem tohoto žánru. Čím dýl jsem si nechala film rozležet v hlavě, tím mi přišel lepší. Určitě ho chci vidět ještě jednou\u0026hellip; a věřte, že o většině filmů, které jsem letos viděla, to prohlásit nemůžu :D. Recenze je opět určená do intelektuálního plátku typu Reflex/Týden.\u003c/p\u003e","title":"...A studánka je plná krve a každý u ní jednou stál..."},{"content":"Čekání na vyhlašování vítěze ČSMT si zkrátíme listopadovými úlovky, co říkáte ;)? Teda né že bych se na takové soutěže normálně dívala - pravda je ale taková, že díky jistým nejmenovaným finalistům mi tu na blogu lehce stoupla návštěvnost, tak jim samozřejmě musím zafandit a doufat, že se mi v nejlepším nesekne i-vysílání :D\u0026hellip;\nPudr Stay Matte Rimmel, odstín 003 Peach Glow- tento pudr už jsem kdysi v minulosti používala a vyhovoval mi, proto jsem se k němu rozhodla opět vrátit. Úplně jsem za tu dobu zapomněla, jak je fajn :-). Nádherně zmatňuje, skvěle drží, dobře se nanáší\u0026hellip;dokonce i odstín jsem krásně trefila. Jsem z něj opravdu nadšená a vřele ho doporučuju!\nHydratační pleťové tonikum Lirene- kosmetika Lirene je mým oblíbencem už nějaký ten pátek - všechno, co jsem kdy vyzkoušela, mi moc vyhovovalo, a o této modré hydratační řadě to platí dvojnásob. Na první pohled tonik určitě zaujme úžasnou osvěžující vůní, to ale rozhodně není jeho jediné plus. Neobsahuje alkohol, takže pleť nevysušuje; naopak v něm najdeme výtažky z okurky a aloe a zklidňující alantoin. Hodí se pro všechny typy pleti a opravdu si ho nemůžu vynachválit :-).\nDenní pleťový krém s Q10 (orchidej) Alterra - minulý měsíc tu v rubrice \u0026ldquo;DROGa\u0026rdquo; poprvé padnul název \u0026ldquo;Alterra\u0026rdquo;, což je značka biokosmetiky oceněné certifikátem BDIH, která je k dostání v drogériích Rossmann. Na biokosmetiku jsem nikdy moc nevěřila, ikdyž pár věcí jsem samozřejmě vyzkoušela. S tímhle pleťovým krémem jsem ale natolik spokojená, že ho prostě musím doporučit i vám. Je opravdu znát, že neobsahuje žádné \u0026ldquo;ucpavače\u0026rdquo; pleti - přestože je hydratační, pleť vůbec nezmastí, naopak se velmi rychle a snadno vstřebává. Krém má lehoučkou konzistenci a dobře se roztírá, dá se v pohodě použít i pod make-up. Vůně není nijak výrazná, ale to je daň za to, že tahle značka opravdu nestrká do svých výrobků žádné chemické hnusy - koneckonců si na obale můžete přečíst složení krému v češtině, s čímž jsem se teda už hodně dlouho nesetkala. Spousta použitých látek pochází z kontrolovaného biologického zemědělství a ve složení nenajdete žádné syntetické konzervanty ani barviva, silikony, parafíny a jiné ropné výrobky. Já na složení na krabičce stejně většinou nedám - stěžejní pro mě je to, jak na výrobek skutečně reaguje moje pleť, ale musím prostě říct, že v tomhle případě té předponě \u0026ldquo;bio\u0026rdquo; stoprocentně věřím. Pleť už se mi tolik neucpává, je hladší a prostě se mi celkově víc líbí.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/listopadove-ulovky/","summary":"\u003cp\u003eČekání na vyhlašování vítěze ČSMT si zkrátíme listopadovými úlovky, co říkáte ;)? Teda né že bych se na takové soutěže normálně dívala - pravda je ale taková, že díky jistým nejmenovaným finalistům mi tu na blogu lehce stoupla návštěvnost, tak jim samozřejmě musím zafandit a doufat, že se mi v nejlepším nesekne i-vysílání :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003ePudr Stay Matte Rimmel, odstín 003 Peach Glow\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e- tento pudr už jsem kdysi v minulosti používala a vyhovoval mi, proto jsem se k němu rozhodla opět vrátit. Úplně jsem za tu dobu zapomněla, jak je fajn :-). Nádherně zmatňuje, skvěle drží, dobře se nanáší\u0026hellip;dokonce i odstín jsem krásně trefila. Jsem z něj opravdu nadšená a vřele ho doporučuju!\u003c/p\u003e","title":"Listopadové úlovky"},{"content":"Na celém světě si dnes fanoušci kapely Queen připomínají, že od smrti jejich frontmana Freddie Mercuryho uplynulo přesně 20 let. I mě tato zpráva přinutila ke vzpomínání\u0026hellip; ke vzpomínání na to, jak Queeni kdysi vstoupili do života mně a jaké songy mě nejvíc ovlivnily. Přestože už dneska tuhle kapelu skoro neposlouchám a Freddie ani Brian už mi dávno nevisí ve skříni, byly časy, kdy to byl právě Mercuryho hlas, který podbarvoval spoustu okamžiků, na které nikdy nezapomenu.\nNevěřili byste, kolik práce mi dalo vybrat aspoň trochu slušnou fotku :DDD\u0026hellip;tuhle jsem kdysi nosívala v peněžence.\nPříběh začal velmi nepoeticky v létě roku 2004, kdy jsme si pořídili domácí kino :-)\u0026hellip;kolekce nejlepších queeňáckých videoklipů byla jedním z našich úplně prvních DVDček a já zůstala po jejím shlédnutí unešená :-). A myslím, že pak už mě tahle láska neopustila až do maturity. Sháněla jsem alba kde se dalo - od Mitche, Pepy, od strýca\u0026hellip;nakonec jsem dostala pod stromeček MP3ku s kompletní diskografií od Terči :-). Queeny mám spojené s obdobím tanečních a následujícím jarem, s prvním burčákem a fotkama na kolejích, s mýma 18tinama, s Queen-párty :D i s několika více či méně náhodnými setkáními\u0026hellip; Je to prostě spousta báječných vzpomínek na časy, kdy neexistovaly žádné starosti, potykali jsme si s alkoholem a tím opravdu nejdůležitějším byla hudba, která nám k tomu hrála 8-) \u0026hellip;\nTěžko se mi tu vybírá těch několik nejsrdcovějších songů, mám ráda spoustu z nich, často i celá alba, ale nemůžu jinak - proto jsem koneckonců chtěla tenhle článek napsat\u0026hellip; Kdybych tedy měla prstem ukázat na tu mou jedinou - nejlepší a nejmilejší, byla by to tahle. Vždycky když ji slyším, přesně vím, co jsem cítila, když mi bylo sedmnáct. Že mám před sebou celý život, můžu dokázat cokoliv\u0026hellip; a nic mě nezastaví :D!\nDon\u0026rsquo;t stop me now\nNo copak by tu mohlo tohle chybět :D?? Jestli nějaký song od Queenů skutečně stojí za to, abyste si kvůli němu pořídili domácí kino a ohulili repráky na max, je to Breakthru z mého nejoblíbenějšího alba The Miracle. Navíc se v ní zpívá o nových začátcích a to je prostě můj životní leitmotiv ;)\u0026hellip; A abych dokázala hlubokou provázanost Breakthru s mým životem, dokládám ilustrační foto made by Pepa\u0026hellip;na promile v krvi se radši neptejte 8-) \u0026hellip;\nSomehow I have to make this final breakthru\u0026hellip;NOW!\nBreakthru\nMůj nejoblíbenější slaďák od Queenů je Save Me, rozbrečela by i kámen. Má mimořádně dojemný a otevřený text. Je to ta nejcitlivější zpověď člověka, který hluboce miluje\u0026hellip; Když jsem odcházela do Brna na výšku, uložila jsem si nejkrásnější úryvek do mobilu jako SMSku. Dneska jsem zjistila, že ho tam pořád ještě mám :-)\u0026hellip;\nSave Me\nTenhle song pro mě ztělesňuje jaro 2005. Co já vím, tak se jedná o poslední klip, který Freddie natočil, než se před smrtí definitivně stáhnul ze světel reflektorů, a člověka z něj docela mrazí. Aspoň mě pokaždé, když na konci Freddie šeptá \u0026ldquo;I still love you\u0026rdquo;, přeběhne mráz po zádech. Ale ta písnička je nádherná, vychází z ní takový klid a smíření. Ráda při ní koukám na nebe :-)\u0026hellip;\nThese Are The Days Of Our Lives\nNo a na závěr malá perlička ;)\u0026hellip; Už když jsem ji poprvé slyšela, věděla jsem, že mi jednou protě MUSÍ hrát na svatbě. Jsou sny, z kterých nikdy nevyrostu :D\u0026hellip;(ikdyž už vím, že k oltáři mě nepovede princ Barin alias Timothy Dalton, na té hudbě pořád trvám :DD\u0026hellip;)\nThe Wedding March\nJedno vám na závěr teda musím říct . Když jsem si teď všechny tyhle songy pustila, úplně se mi rozbušilo srdce\u0026hellip;ta hudba prostě pořád funguje :-)!! Budu moc ráda, když mi do komentářů napíšete, jaké jsou ty \u0026ldquo;vaše\u0026rdquo; srdcovky od Queenů. Určitě taky nějakou máte a neříkejte, že ne ;)!\nR.I.P. Freddie\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/leta-s-kralovnou/","summary":"\u003cp\u003eNa celém světě si dnes fanoušci kapely Queen připomínají, že od smrti jejich frontmana Freddie Mercuryho uplynulo přesně 20 let. I mě tato zpráva přinutila ke vzpomínání\u0026hellip; ke vzpomínání na to, jak Queeni kdysi vstoupili do života mně a jaké songy mě nejvíc ovlivnily. Přestože už dneska tuhle kapelu skoro neposlouchám a Freddie ani Brian už mi dávno nevisí ve skříni, byly časy, kdy to byl právě Mercuryho hlas, který podbarvoval spoustu okamžiků, na které nikdy nezapomenu.\u003c/p\u003e","title":"Léta s Královnou"},{"content":"\u0026quot;\u0026hellip;Noc vyrojila zlatý úl nad sady večerů\nnad věžičkami katedrál a ateliérů\nhvězdy se třásly tropicky jak nemilostná hrana\nnoc průvod rakví bez bubnů noc marná karavana\u0026hellip;\u0026quot;\n(Noci)\nNedělní chvilka poezie :-)\u0026hellip; Básně noci asi není třeba představovat, je to mimořádná sbírka. Nějak dneska vůbec nemám povídavou, tak jenom dodám, že jako ukázku jsem tentokrát vybrala dva úryvky, které mám schované ještě z dob, kdy jsme se o Nezvalovi učili k maturitě.\n\u0026quot;\u0026hellip;Naše životy se nikdy nevrací\numíráme v troskách iluminací\njako jepice a jako blesky hromů\u0026hellip;\u0026quot;\n(Edison)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vitezslav-nezval-basne-noci/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e\u0026quot;\u0026hellip;Noc vyrojila zlatý úl nad sady večerů\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003enad věžičkami katedrál a ateliérů\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ehvězdy se třásly tropicky jak nemilostná hrana\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003enoc průvod rakví bez bubnů noc marná karavana\u0026hellip;\u0026quot;\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e(Noci)\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNedělní chvilka poezie :-)\u0026hellip; \u003cem\u003eBásně noci\u003c/em\u003e asi není třeba představovat, je to mimořádná sbírka. Nějak dneska vůbec nemám povídavou, tak jenom dodám, že jako ukázku jsem tentokrát vybrala dva úryvky, které mám schované ještě z dob, kdy jsme se o Nezvalovi učili k maturitě.\u003c/p\u003e","title":"Vítězslav Nezval - Básně noci"},{"content":"Tenhle víkend je takový pochmurný a podzimní, spousta práce do školy, spousta starostí a nechuť k čemukoliv. Stýská se mi po sluníčku :(. Tak si teda něco uvaříme, aby to tu bylo veselejší :). Nebude to nic světoborného ani náročného. Recept jsem objevila při brouzdání na všelijakých blozích o vaření, už si tedy nevzpomínám, kde to bylo, ani jestli je recept přesný, každopádně já se držela tohoto postupu:\nhermelín(může být ochucený i neochucený, pro každého strávníka jeden) mouka, vajíčko a strouhanka na obalení brusinky brambory/bramborová kaše jako příloha Hermelínky vybalíme a nakrájíme zhruba na 6 stejně velkých trojúhelníčků. Každý z nich pak postupně obalujeme v trojobalu a smažíme na pánvičce jen velmi krátkou dobu - tak, aby nám trojúhelníčky hezky zezlátly, ale zároveň aby se nám nezačal sýr moc roztékat. A to je vpodstatě vše\u0026hellip; Servírujeme s bramborovou kaší a brusinkama a je to moc dobré :-)!\nTrojhránky nejsou úplně trojhranné, ale na talíři se to vsákne :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/hermelinove-trojhranky-s-brusinkami/","summary":"\u003cp\u003eTenhle víkend je takový pochmurný a podzimní, spousta práce do školy, spousta starostí a nechuť k čemukoliv. Stýská se mi po sluníčku :(. Tak si teda něco uvaříme, aby to tu bylo veselejší :). Nebude to nic světoborného ani náročného. Recept jsem objevila při brouzdání na všelijakých blozích o vaření, už si tedy nevzpomínám, kde to bylo, ani jestli je recept přesný, každopádně já se držela tohoto postupu:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ehermelín\u003c/strong\u003e(může být ochucený i neochucený, pro každého strávníka jeden)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003emouka, vajíčko a strouhanka\u003c/strong\u003e na obalení\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ebrusinky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ebrambory/bramborová kaše\u003c/strong\u003e jako příloha\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eHermelínky vybalíme a nakrájíme zhruba na 6 stejně velkých trojúhelníčků. Každý z nich pak postupně obalujeme v trojobalu a smažíme na pánvičce jen velmi krátkou dobu - tak, aby nám trojúhelníčky hezky zezlátly, ale zároveň aby se nám nezačal sýr moc roztékat. A to je vpodstatě vše\u0026hellip; Servírujeme s bramborovou kaší a brusinkama a je to moc dobré :-)!\u003c/p\u003e","title":"Hermelínové trojhránky s brusinkami"},{"content":"Minulý týden jsem si na filmové kritice prožila svých 5 minut slávy :D\u0026hellip; odcházela jsem domů šťastná jako už dlouho ne a přiblble se usmívala na zbytek světa. Vlastně jsem v tom semináři jediný vetřelec, který není z oboru, a o to víc mě těší, že jsem někomu stála zato, aby si mě našel v ISu a přišel za mnou po hodině, aby mi řekl, proč se zahazuju na právech. No, sama nevím proč\u0026hellip;asi proto, že teď už jsem zašla moc daleko na to, abych to mohla vzdát a naši mě nezabili nebo nevydědili (v tomto či opačném pořadí 8-)\u0026hellip;). Poslední dobou mi příjde, že moje škola se stává balvanem, který mám přivázaný k noze. Všechno mě tam štve a vytáčí a těším se na okamžik, až z tama budu prchat s diplomem v ruce a radši už se ani neotočím. O tomhle ale tento článek být samozřejmě nemá, jen jsem si musela postěžovat :D. Dneska tu máme recenzi na televizní film Sráči, který běžel zhruba před 14ti dny v televizi, takže ho možná někdo z vás viděl. Shrnula bych ho jednou větou - ještě že jsem si k tomu koukání nachystala dva vrchovatý koše prádla na žehlení 8-)\u0026hellip; P.S. Recenze je určená pro denní tisk.\nSráči z drsného kraje\nRežisér Robert Sedláček se nám tento podzim rozhodl promlouvat do duše. Stejně jako jeho road movie Rodina je základ státu, která právě běží v kinech, i televizní krimi Sráči přichází s nesmlouvavou kritikou na hlavu prohnilé české společnosti prožrané korupcí a jinými oblíbenými „národními sporty“. Že se bude jednat o dva zpracováním zcela odlišné snímky, je však jasné hned po prvních minutách.\nFilm nás zavádí do nevábně vykresleného severomoravského Třince, rázovitého města, kde se mísí čeština a polština stejně jako prostitutky, gambleři a všelijaké další pochybné existence. Zde se setkáváme s ústřední dvojicí policistů – mladší Dan (Jaroslav Plesl) zatím ještě nepřišel o všechny ideály, proto jej jeho starší a zkušenější parťák Martin (Jiří Bartoška) pohotově zasvěcuje, jak to v tomto drsném kraji chodí. Oba ochránci spravedlnosti si „přivydělávají“ vybíráním výpalného u místních barmanů. Při jedné takové akci se náhodně dozvídají o plánovaném přepadení banky, ve snaze „pomáhat a chránit“ se tedy snaží dopadnout pachatele přímo při činu. Během přestřelky však Dan zastřelí jednoho z lupičů a kvůli nejasnostem při vyšetřování raději dává výpověď. Novou práci se mu podaří sehnat u bezpečnostní agentury. Shodou okolností se však již při první cestě s ozbrojeným vozidlem setkává s kumpánem zastřeleného zloděje Zidanem (Jaromír Dulava) i s dalším „starým známým“, kterého by tu vůbec nečekal…\nSráči jsou Sedláčkovým prvním neautorským celovečerním filmem, k němuž napsal scénář Zdeněk Zapletal. Co se tvůrcům snímku rozhodně podařilo, je příběh perfektně zasazený do zvoleného prostředí a vykreslení celkové atmosféry. Šedivé zaplivané město plné smogu a pochybných individuí funguje a působí na diváka jako místo, kterému by se rozhodně raději vyhnul - a to i za bílého dne. Za zmínku stojí i chytlavá titulní píseň v podání kapely Buty. O něco skeptičtěji se stavím k hereckému obsazení, které není vždy úplně trefné. Jiří Bartoška se přece jen neřadí mezi ty typické „záporňáky“, kteří jsou schopní v divácích vzbudit negativní emoce. Naopak Vladimíra Erbová v roli Danovy manželky není až takovým přešlapem, jak by se zprvu mohlo zdát; nicméně její dialogy s Pleslem působí příliš strojeně – vypadá to, jako kdyby mezi nimi neexistoval vůbec žádný vztah. Naopak Jaromír Dulava, Rober Mikluš, Petr Čtvrtníček i další představitelé „nekalých živlů“ jsou ve svých rolích velmi přesvědčiví.\nJako silné negativum vnímám zvukovou stopu – některým dialogům je velice špatně rozumět, ať už probíhají v polštině či v češtině. Na pováženou je i překolorovaný obraz, který nutí diváka k otázkám, zda by si už přece jen neměl pořídit nějaký lepší televizor -záhy však zjišťuje, že chyba pravděpodobně nebude na jeho přijímači…\nNa kriminální drama je tempo filmu (zejména ze začátku) poněkud uspávací. Spíš než nálepku „krimi“ by si Sráči zasloužili přízvisko „ černá komedie“ – i v tomto případě bychom sice našli hluchá místa, kde humor pravda trochu pokulhává, jindy však snímek překvapuje údernými hláškami či jízlivým humorem (např. glosa o mrtvém, který dokázal pětkrát vystřelit). Sráči jsou filmem, který se nesmí brát příliš vážně. Přehnané hloubání nad jistou nelogičností v některých scénách je jen na škodu. Ve chvílích, kdy se rozhodujete, jestli se smát nebo si zoufat, je prostě lepší se smát. Nejvíce se to projeví při závěrečné přestřelce, která je podbarvená dojemným šlágrem Michala Davida pějícího o tom, že „pár přátel stačí mít“…\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/sraci-z-drsneho-kraje/","summary":"\u003cp\u003eMinulý týden jsem si na filmové kritice prožila svých 5 minut slávy :D\u0026hellip; odcházela jsem domů šťastná jako už dlouho ne a přiblble se usmívala na zbytek světa. Vlastně jsem v tom semináři jediný vetřelec, který není z oboru, a o to víc mě těší, že jsem někomu stála zato, aby si mě našel v ISu a přišel za mnou po hodině, aby mi řekl, proč se zahazuju na právech. No, sama nevím proč\u0026hellip;asi proto, že teď už jsem zašla moc daleko na to, abych to mohla vzdát a naši mě nezabili nebo nevydědili (v tomto či opačném pořadí 8-)\u0026hellip;). Poslední dobou mi příjde, že moje škola se stává balvanem, který mám přivázaný k noze. Všechno mě tam štve a vytáčí a těším se na okamžik, až z tama budu prchat s diplomem v ruce a radši už se ani neotočím. O tomhle ale tento článek být samozřejmě nemá, jen jsem si musela postěžovat :D. Dneska tu máme recenzi na televizní film \u003cem\u003eSráči\u003c/em\u003e, který běžel zhruba před 14ti dny v televizi, takže ho možná někdo z vás viděl. Shrnula bych ho jednou větou - ještě že jsem si k tomu koukání nachystala dva vrchovatý koše prádla na žehlení 8-)\u0026hellip; P.S. Recenze je určená pro denní tisk.\u003c/p\u003e","title":"Sráči z drsného kraje"},{"content":"Než se pustím do psaní recenze na další biják, chci se ještě ve zkratce vrátit k minulému víkendu, který byl nabitý zajímavými akcemi. Jednou z nich byla i výstava SPORT Life, na kterou nás nalákal především cestovatelský festival \u0026ldquo;Cyklocestování\u0026rdquo;. Na tyhlety akce chodím moc ráda nasávat cizí zážitky a snít o tom, jak třeba jednou sama někam vyrazím :-)\u0026hellip;vždycky si pak musím hned přečíst nějaký cestopis :D\u0026hellip;\nFestival nám doporučil Míša D., a protože jsme na sobotu ještě neměli žádný program, rádi jsme se připojili. Sešli jsme se přesně v poledne s dostatečným předstihem, abychom stihli najít sál Morava - já jsem na výstavišti vždycky totálně ztracená :D. Ve 12:45 začínala první přednáška, která nás zajímala, takže jsme ještě honem vyplnili lístky do tomboly a šli si hledat místo. Přednášku s názvem \u0026ldquo;14 let na kole kolem světa\u0026rdquo; vedli manželé Francoise a Claude Hervéovi a asi snadno uhodnete, o čem byla řeč :-). Roku 1980 se tento pár rozhodl, že na bicyklu procestuje celý svět. Původně 5ti letá výprava se protáhla na dlouhých 14 let, během kterých Hervéovi dokonce počali dcerku Manon :D. Po návratu z cest pak o svých dobrodružstvích napsali knihu \u0026ldquo;Na kole kolem světa\u0026rdquo;, která byla přeložena i do češtiny. O účasti Hervéových na festivale se uvažovalo už dříve, ale teprve letos to vyšlo, takže jsme byli přítomni české premiéře jejich prezentace. Doufali jsme, že se na nás usměje štěstí a knížku vyhrajeme v tombole, ale (jako obvykle :D) nic\u0026hellip; Rozhodli jsme se tedy po festivale projít stánky a zkusit ji někde koupit. A tentokrát se na nás štěstí usmálo, protože jsme našli nejen stánek s posledními pár výtisky, ale navíc přímo u něj stáli Hervéovi, a tak jsme si odnášeli knížku navíc i s krásným věnováním :)!!!\nDruhou přednášku vedli Renáta a Martin Stillerovi, další bicyklu holdující pár, který se tentokrát vydal na cestu Severní Amerikou. I jejich přednáška byla hodně zajímavá, ikdyž mi z ní místy vstávaly vlasy hrůzou na hlavě - to když se náhle u stanu objevil chřestýš, nocleh jim nabídl podivín chovající tarantule nebo přes silnici přeběhnul medvěd :D\u0026hellip; Ne že by mě opustila touha někam vyrazit, ale zrovna v těchto divokých končinách bych se na kole radši nepohybovala :D.\nPřednášky uběhly jako nic a najednou tu byl skoro večer, tak jsme ještě honem s klukama proběhli výstaviště, omrknuli, co je nového ve světě sportu, nahrabali několik letáčků, koupili mapu Pálavy a pak už hurá domů do tepla :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/sport-life-12-11-2011-brno-vystaviste/","summary":"\u003cp\u003eNež se pustím do psaní recenze na další biják, chci se ještě ve zkratce vrátit k minulému víkendu, který byl nabitý zajímavými akcemi. Jednou z nich byla i výstava SPORT Life, na kterou nás nalákal především cestovatelský festival \u0026ldquo;Cyklocestování\u0026rdquo;. Na tyhlety akce chodím moc ráda nasávat cizí zážitky a snít o tom, jak třeba jednou sama někam vyrazím :-)\u0026hellip;vždycky si pak musím hned přečíst nějaký cestopis :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eFestival nám doporučil Míša D., a protože jsme na sobotu ještě neměli žádný program, rádi jsme se připojili. Sešli jsme se přesně v poledne s dostatečným předstihem, abychom stihli najít sál Morava - já jsem na výstavišti vždycky totálně ztracená :D. Ve 12:45 začínala první přednáška, která nás zajímala, takže jsme ještě honem vyplnili lístky do tomboly a šli si hledat místo. Přednášku s názvem \u0026ldquo;14 let na kole kolem světa\u0026rdquo; vedli manželé Francoise a Claude Hervéovi a asi snadno uhodnete, o čem byla řeč :-). Roku 1980 se tento pár rozhodl, že na bicyklu procestuje celý svět. Původně 5ti letá výprava se protáhla na dlouhých 14 let, během kterých Hervéovi dokonce počali dcerku Manon :D. Po návratu z cest pak o svých dobrodružstvích napsali knihu \u0026ldquo;Na kole kolem světa\u0026rdquo;, která byla přeložena i do češtiny. O účasti Hervéových na festivale se uvažovalo už dříve, ale teprve letos to vyšlo, takže jsme byli přítomni české premiéře jejich prezentace. Doufali jsme, že se na nás usměje štěstí a knížku vyhrajeme v tombole, ale (jako obvykle :D) nic\u0026hellip; Rozhodli jsme se tedy po festivale projít stánky a zkusit ji někde koupit. A tentokrát se na nás štěstí usmálo, protože jsme našli nejen stánek s posledními pár výtisky, ale navíc přímo u něj stáli Hervéovi, a tak jsme si odnášeli knížku navíc i s krásným věnováním :)!!!\u003c/p\u003e","title":"SPORT Life, 12.11.2011, Brno - Výstaviště"},{"content":"Čtvrteční návštěva indické restaurace TAJ mě inspirovala k založení nové gurmánské rubriky, do které bych chtěla psát něco jako krátké \u0026ldquo;recenze\u0026rdquo; na (především) brněnské podniky, kavárny, hospody atd., které jsem navštívila a které bych mohla doporučit i vám. S návrhem \u0026ldquo;gurmánských čtvrtků\u0026rdquo; přišel Žánek a hned na úvod jsme začali pěkně \u0026ldquo;zvostra\u0026rdquo; a vyrazili do asi nejznámější indické restaurace v Brně s názvem TAJ :-)\u0026hellip; TAJ najdete přímo v centru Brna na ulici Běhounská (kousek od Veselé Vačice) a určitě ho nepřehlédnete. Restaurace se nachází v patře a je docela hezky a stylově zařízená. Tentokrát jsme s Péťou výjimečně někam přišli včas a trochu trapně jsme se usadili k obrovskému stolu, který byl pro nás zarezervovaný, a vyčkávali příchodu ostatních. Nakonec se nás sešlo sedm odvážlivců a myslím, že pro většinu to bylo první setkání s indickou kuchyní.\nMíša + Chicken pakoda\nJanie + Chicken tandoori\nPánové jakožto fanoušci Červeného trpaslíka se těšili především na kuřecí vindaloo :D, my se Zuzejkem jsme se coby jediné zástupkyně něžného pohlaví držely víc při zemi a nepouštěly se do velkých experimentů. Po zdlouhavém prozkoumávání jídelníčku jsem se nakonec rozhodla pro kuřecí tandoori, což je kuřecí stehno marinované v jogurtu s kořením a připravované ve speciální peci - tandooru. Nebylo to pravda až tak exotické, ale alespoň mi neshořely útroby a mohla jsem si jídlo skutečně vychutnat :D.\nÓóóóóm :)\nŽánka ta dobrota úplně dojala!\nK indickým pokrmům se doporučuje k utlumení příliš silného koření podávat indický jogurtový nápoj Lassi. Dělá se ve sladkém i slaném provedení a obě varianty jsou moc dobrý\u0026hellip;a hlavně to prý skutečně pomáhá :-)! Péťovi s Žánkem přišlo vhod, protože si oba objednali ono slavné vindaloo a docela se u toho nabrečeli a nasmrkali :D\u0026hellip; když jsem trochu od Péti ochutnala, musela jsem se fakt pochválit, že jsem si dala míň pálivé kuře z tandooru, protože vindaloo bych asi nesnědla. Péťa říkal, že už by si to asi taky podruhé neobjednal (a to ještě nevěděl, co je pravdy na tom, že vindaloo pálí \u0026ldquo;dvakrát\u0026rdquo; :DDD\u0026hellip;). Na druhou stranu se traduje i cosi o afrodiziakálních účincích kořeněného indického jídla\u0026hellip;a tak je dost možné, že po požití vzplane oheň nejen ve vašem trávicím traktu :D\u0026hellip;\nSuma sumárum to byl moc příjemný a zajímavý večer, ochutnali jsme něco nového a dost se u toho nasmáli (někteří i naplakali) :D\u0026hellip; Negativa byla jen dvě - vyšší cena (a to se nám ještě podařilo ulovit na slevovém portálu vouchery) a hlavně dost nepříjemná a neprofesionální obsluha, což vždycky naštve v podniku, kde uděláte docela velkou útratu. Každopádně doufám, že tradice gurmánských čtvrtků bude pokračovat a příště ochutnáme zase nějakou jinou pochoutku :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/taje-taje/","summary":"\u003cp\u003eČtvrteční návštěva indické restaurace TAJ mě inspirovala k založení nové gurmánské rubriky, do které bych chtěla psát něco jako krátké \u0026ldquo;recenze\u0026rdquo; na (především) brněnské podniky, kavárny, hospody atd., které jsem navštívila a které bych mohla doporučit i vám. S návrhem \u0026ldquo;gurmánských čtvrtků\u0026rdquo; přišel Žánek a hned na úvod jsme začali pěkně \u0026ldquo;zvostra\u0026rdquo; a vyrazili do asi nejznámější indické restaurace v Brně s názvem \u003ca href=\"http://www.tajbrno.cz\"\u003eTAJ\u003c/a\u003e :-)\u0026hellip; TAJ najdete přímo v centru Brna na ulici Běhounská (kousek od Veselé Vačice) a určitě ho nepřehlédnete. Restaurace se nachází v patře a je docela hezky a stylově zařízená. Tentokrát jsme s Péťou výjimečně někam přišli včas a trochu trapně jsme se usadili k obrovskému stolu, který byl pro nás zarezervovaný, a vyčkávali příchodu ostatních. Nakonec se nás sešlo sedm odvážlivců a myslím, že pro většinu to bylo první setkání s indickou kuchyní.\u003c/p\u003e","title":"Taje TAJe"},{"content":"\u0026ldquo;Slyšte svého starého rabína, přátelé, pravda je jedna: člověk musí dojít až na okraj propasti, jinak mu křídla nenarostou!\u0026rdquo;\nMám za sebou poměrně hektický týden plný skvělých zážitků i zklamání. Jsem rozladěná z toho, že jsem chtěla psát diplomku svým stylem a jinak a stvořit něco originálnějšího, než těch deset šablonovitých prací, co bylo napsáno přede mnou. Bohužel se zdá, že i já se budu muset držet šablony 8-) \u0026hellip; Proto si jdu užít tvůrčí svobodu alespoň sem na blog a hodlám strávit hezký odpočinkový víkend bez právnické literatury 8-) !\n\u0026ldquo;Jidáš sklonil hlavu a za chvíli se zeptal: \u0026quot; Kdybys ty měl zradit svého Učitele, udělal bys to?\u0026rdquo; Ježíš zůstal dlouhou chvíli zamyšlený a konečně řekl: \u0026quot; Ne. Bojím se, že bych to nemohl udělat. Proto se Bůh nade mnou slitoval a dal mi ten lehčí úkol: být ukřižován.\u0026quot;\nMoje první setkání s Kazantzakisem\u0026hellip;vlastně jsem Poslední pokušení původně nechtěla číst. Měla jsem v plánu podívat se na zfilmovanou verzi, kterou natočil Martin Scorsese. Jenže v komentářích na ČSFD jsem se setkala s názorem, že knížka je prostě (jak už to tak často bývá) LEPŠÍ. Vytanula mi na mysli taky matná vzpomínka na Kateřinu, která nám Poslední pokušení doporučovala na gymplu - no a bylo rozhodnuto, při příští návštěvě knihovny jsem se vrhnula po regálu s Kazantzakisem\u0026hellip;\n\u0026ldquo;Ach, ubožáku, Bůh není v klášterech. Bůh je v příbytcích lidí! Kde je muž a žena, tam je Bůh. Kde jsou děti, starosti, vaření, hádky a smiřování, tam je Bůh. Neposlouchej kleštěnce. Pomlouvají to, co nemohou mít. Skutečný Bůh je ten, o kterém mluvím já, domácký, a ne klášterní. K tomu se modli. Ten druhý je pro kleštěnce a pro lenochy.\u0026rdquo;\nAbych byla upřímná, od knížky, kterou římskokatolická církev umístila na index a kvůli které byl Nikos Kazantzakis exkomunikován z řecké pravoslavné církve, jsem čekala trochu větší odvaz :D\u0026hellip;Vpodstatě se jedná o \u0026ldquo;trochu jinou\u0026rdquo; verzi Nového Zákona, který je určitě dobré před čtením Kazantzakise alespoň trochu znát. Knížka má poměrně zdlouhavý a rozvláčný rozjezd a zpočátku jsem se skutečně docela nudila a říkala jsem si, že Poslední pokušení asi nebude nic pro mě. Bohužel to ale bylo spolu s časákem Svět potravin a turistickým průvodcem jediné čtivo, které jsem si vzala s sebou na dovču do Krkonoš, takže mi nezbylo nic jiného než zatnout zuby a prolouskat se nudnými pasážemi až k jádru věci :D!\n\u0026ldquo;Jsem vinen\u0026hellip;jsem vinen, sestro\u0026hellip;já tě zachráním\u0026hellip;bečíš uboze a nepodíváš se pravdě do očí jako muž! Toužíš po mém těle, a nemáš odvahu si to přiznat a staráš se o mou duši, a tu chceš zachránit! Jakou duši, snílku? Duší ženy je její tělo, a ty to víš. Víš to, ale neodvažuješ se vzít tu duši do náručí a políbit ji. Polib ji a zachráníš ji. Hnusíš se mi a lituji tě!\u0026rdquo;\n\u0026hellip;\nNemohla už dále, rozplakala se. Rozzuřeně si utírala slzy, ale tekly dál, rozmazávaly jí líčidla a stékaly po prostěradle. Mladíkovi se sevřelo srdce. Ach, kdyby se nebál Boha, chytil by Magdalénu do náručí, utřel jí slzy, pohladil by ji po vlasech, utěšil ji a odvedl pryč. Opravdu, tohle musí udělat, jestli je muž a chce ji zachránit. Ne se postit a modlit v klášterech. Co jí je po tom? Jak ji mohou zachránit kláštery a modlitby? Měl by ji vzít tady z téhle postele a odejít s ní. V odlehlé vsi by mohli pracovat a žít jako muž a žena, mít děti, trpět a radovat se jako lidé\u0026hellip;Tohle je jediná možnost, jak ženu zachránit a spolu s ní zachránit i muže. Jiné cesty není.\u0026quot;\nOpravdu netuším, co církev na téhle knížce tak pohoršilo. To, že Ježíš projevil svou lidskost a zatoužil po něčem tak prostém a přirozeném, po čem v koutku duše touží každý z nás? Pobouřil církev popis Kristova vnitřního boje, boje těla a ducha? Vždyť teprve vedle výpovědi o štěstí prostého života může dostatečně vyniknout síla Ježíšovy dobrovolné oběti. Myslím, že to už by si víc pobouření zasloužil muzikál Jesus Christ Superstar :D\u0026hellip;ikdyž scéna Lazarovy vraždy mě teda docela šokla :D\u0026hellip; V závěru knížky mi pak přišlo, že některé postavy už jsou trochu moc překroucené, pořád ale za účelem učinit ten nadpřirozený příběh uvěřitelnějším a přístupnějším čtenářům. Kazantzakis neudělal nic jiného, než to, že vdechnul všem postavám lidskost. A protože lidé jsou chybující a hřešící, ne každému se pak takovéto nastavení zrcadla muselo líbit. I přes pozvolný rozjezd mě Poslední pokušení nakonec dostalo a především v posledních kapitolách děj nabral nečekané obrátky. Asi to není knížka pro každého, každopádně pokud jste aspoň trochu filosofující typ, v knihovničce se vám tahle klasika rozhodně neztratí ;-) \u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nikos-kazantzakis-posledni-pokuseni/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e\u0026ldquo;Slyšte svého starého rabína, přátelé, pravda je jedna: člověk musí dojít až na okraj propasti, jinak mu křídla nenarostou!\u0026rdquo;\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eMám za sebou poměrně hektický týden plný skvělých zážitků i zklamání. Jsem rozladěná z toho, že jsem chtěla psát diplomku svým stylem a jinak a stvořit něco originálnějšího, než těch deset šablonovitých prací, co bylo napsáno přede mnou. Bohužel se zdá, že i já se budu muset držet šablony 8-) \u0026hellip; Proto si jdu užít tvůrčí svobodu alespoň sem na blog a hodlám strávit hezký odpočinkový víkend bez právnické literatury 8-) !\u003c/p\u003e","title":"Nikos Kazantzakis - Poslední pokušení"},{"content":"No a aby toho růžovýho kýče nebylo málo, na tento týden jsme měli vyrazit do kina na nejnovější počin Alice Nellis - docela jsem se na to těšila čekajíce něco jako Ženy v pokušení, ve svém očekávání jsem ale zapomněla, že mi všechny filmy od Alice Nellis, co jsem zatím viděla, přišly strašný :D\u0026hellip; Tenhle z toho tudíž ještě vychází docela dobře, ale žádné velké nadšení se přesto nekonalo ;-) \u0026hellip;\n(Rozpačité) Perfektní dny českých žen\nO tom, že „i ženy mají své (perfektní) dny“, nás má přesvědčit nový snímek známé české režisérky a scénáristky Alice Nellis. Film Perfect Days vzniknul podle předlohy skotské dramatičky Lizy Lochhead. Už v roce 2003 Nellis tento příběh zrežírovala v Divadle Na zábradlí, kde se hra držela v repertoáru neuvěřitelných sedm let a představení byla navíc neustále vyprodaná. O to větší očekávání pak mohlo vyvolat převedení tak zdařilého díla na filmové plátno.\nCelý děj filmu se točí okolo životem zklamané čtyřicátnice Eriky (Ivana Chýlková) – hvězdy televizního pořadu „Před a po“ a zároveň majitelky kadeřnického salónu. Ve své práci je úspěšná, co ji však trápí, jsou neodbytně tikající biologické hodiny. Erika věří, že dítě dá jejímu životu konečně smysl a směr a je pevně odhodlána pořídit si ho – ať už přirozenou cestou nebo za pomoci jiných metod, které nabízí moderní doba. Když selže původní plán svést bývalého manžela (Bohumil Klepl), nastupuje alternativní metoda oplodnění homosexuálním kamarádem Richardem (Ondřej Sokol). Nejvíce však Eričiným životem otřese utajený poměr s mladičkým barmanem Adamem (Vojta Kotek), synem její bývalé švagrové (Zuzana Bydžovská)…\nTahounem celého filmu je bezesporu Ivana Chýlková, jíž role charismatické kariéristky, v níž se náhle probouzí mateřské pudy, výborně sedla. Zajímavým překvapením je však i Vojta Kotek, kterého máme zafixovaného spíše jako svůdníka z komedií pro teenagery, kupodivu je ale přesvědčivý i při „balení“ ženy o generaci starší. V roli homosexuálního kamaráda Richarda překvapuje i baví Ondřej Sokol, který se své úlohy zhostil skutečně s (čtyřprocentní) grácií.\nHerecké obsazení bezpochyby nebylo šlápnutím vedle, vydařené hudbě v podání kapely Circus Ponorka se rovněž nedá nic vytknout, něco tady však přesto nefunguje… Už při úvodních scénách filmu se vtírá nutkavá myšlenka, že na plátně se neodehrává nic novátorského, něco takového tady přece už bylo… Nabízí se srovnání s Vejdělkovými Ženami v pokušení či Románem pro ženy (zejména několik prvních minut odehrávajících se v kadeřnickém salóně až nepříjemně připomíná tento Renčův počin). Na rozdíl od výše uvedených snímků však Perfect Days chybí potřebná „šťáva“, což ani několik vydařených momentů a vtípků nezachrání. Alice Nellis má rozhodně výjimečný dar vykreslit vypjaté scény mezi ústředními postavami s citem, bez zbytečného kýče a hysterie – komediální poloha jí ale příliš nesedí. Zvolený žánr může na diváka působit trochu zmateně. Na to, aby film mohl být čistokrevnou komedií, obsahuje až příliš mnoho dramatických vsuvek a úsměv často hořkne na rtech. Část filmu Alice Nellis natočila v prostředí La Fabriky a využila ukázku z představení La Putyka, což je pro divácké oko jistě zajímavé, na druhou stranu to však působí jako určitý druh nepatřičné reklamy – a podobných momentů by se bohužel v Perfect Days našlo více. Když si připomeneme filmy, které Alice Nellis natočila dříve (Tajnosti, Výlet), tak trochu to vypadá, jako by se tentokrát přecejen chtěla trochu přiblížit (a podbízet) masám diváků, dělá to však zároveň velice opatrně a zůstává stát nakročená kdesi na půl cesty k mainstreamu. Je to poloha, která jejím filmům nesedí ani nesluší, a tak „Perfektní dny“ i přes veškerou snahu zůstávají jen slabým odvarem podobných „dámských“ komedií, které se u nás v posledních letech natočily…\nCelkový dojem po opuštění kinosálu je tedy poněkud rozpačitý - místy silné momenty, místy zklamání. Na jednu stranu vynikající herecké výkony, jinde čiší z Perfect Days komerčnost, křečovitost a kýč. Kdoví, jakým směrem se tvorba Alice Nellis bude ubírat do budoucna. Zdá se však, že tudy cesta k nadšeným divákům nepovede…\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/rozpacite-perfektni-dny-ceskych-zen/","summary":"\u003cp\u003eNo a aby toho růžovýho kýče nebylo málo, na tento týden jsme měli vyrazit do kina na nejnovější počin Alice Nellis - docela jsem se na to těšila čekajíce něco jako \u003cem\u003eŽeny v pokušení\u003c/em\u003e, ve svém očekávání jsem ale zapomněla, že mi všechny filmy od Alice Nellis, co jsem zatím viděla, přišly strašný :D\u0026hellip; Tenhle z toho tudíž ještě vychází docela dobře, ale žádné velké nadšení se přesto nekonalo ;-) \u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"(Rozpačité) Perfektní dny českých žen"},{"content":"Tuhle knížku jsem původně vybrala jako oddechovou četbu pro mamku do nemocnice (taky vaše mamka tak ráda nakupuje :D??), nakonec jsem se ale rozhodla také si ji přečíst a musím přiznat, že už dlouho jsem se tak nenasmála. Těžko říct, zda to bylo aktuálním rozpoložením nebo chmurným počasím za oknem, ale příběh naivňoučké Rebeccy s chorobnou zálibou v nakupování mi skutečně zlepšil náladu o sto procent. Nevím jak vy, ale já čtu na podzim vždycky hroznej brak (loni to byli Ptáci v trní) - padající listí a ranní mlha mě prostě deptá a je potřeba ten životní pesimismus vykompenzovat něčím veselým, růžovým a happyendovým :D. Odpusťte tedy mou malou brakovou glosu - třeba vám nebo někomu z vašich blízkých příjde vhod, až na vás taky padne podzimní depka :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/sophie-kinsellova-bajecny-svet-shopaholiku/","summary":"\u003cp\u003eTuhle knížku jsem původně vybrala jako oddechovou četbu pro mamku do nemocnice (taky vaše mamka tak ráda nakupuje :D??), nakonec jsem se ale rozhodla také si ji přečíst a musím přiznat, že už dlouho jsem se tak nenasmála. Těžko říct, zda to bylo aktuálním rozpoložením nebo chmurným počasím za oknem, ale příběh naivňoučké Rebeccy s chorobnou zálibou v nakupování mi skutečně zlepšil náladu o sto procent. Nevím jak vy, ale já čtu na podzim vždycky hroznej brak (loni to byli \u003cem\u003ePtáci v trní\u003c/em\u003e) - padající listí a ranní mlha mě prostě deptá a je potřeba ten životní pesimismus vykompenzovat něčím veselým, růžovým a happyendovým :D. Odpusťte tedy mou malou brakovou glosu - třeba vám nebo někomu z vašich blízkých příjde vhod, až na vás taky padne podzimní depka :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Sophie Kinsellová - Báječný svět shopaholiků"},{"content":"K dnešní recenzi na film Dům vám můžu jako bonus přihodit jednu veselou historku - ne z natáčení, ale z kinosálu 8-). Jednoho krásného dne jsem se vydala do Špalíčku shlédnout pátý snímek tohoto semestru, abych o něm mohla napsat glosu pro rozhlasové vysílání. Koupila jsem si lístek, uvelebila se v sále a začaly běžet upoutávky\u0026hellip;po prvních pěti minutách vypadl zvuk\u0026hellip;po dalších pěti minutách si toho konečně někdo všimnul\u0026hellip; a technik si vyžádal na opravu dalších deset minut\u0026hellip;po dvaceti minutách neúspěšného opravování nám přišla uvaděčka poraženě sdělit, že technika je silnější než my a nabídnula nám, že můžeme jít do jiného sálu na Muže v říji anebo si jít na pokladnu vyplatit zpátky peníze. Nakvašeně jsem využila druhé možnosti a bručela si cosi o tom, kdo mi vrátí můj drahocenný čas, který jsem tu vyplýtvala. Protože jsem ale byla skutečně naladěná na kino a navíc jsem měla tak nabitý týden, že bych neměla čas snímek shlédnout v jiný den, vydala jsem se kvapem do Olympie, abych stihla promítání v 15:40. To už naštěstí proběhlo bez obtíží, pominu-li vtěrného prodavače lístků vyzvídajícího, proč jdu na film sama a zda se nebudu sama bát ( Dům je drama, ne horor 8-) )\u0026hellip; Na semináři jsem se pak dozvěděla, že stejný problém s promítáním ve Špalíčku měli i ostatní mí spolužáci, ačkoliv vyrazili do kina v jiný den. Měla jsem vlastně ještě štěstí, že zvuk vypadnul hned při upoutávkách - jiný kolega hodil do placu zkušenost, kdy se technická závada projevila až v závěru a konec filmu si tak musel vpodstatě domyslet :D\u0026hellip;No, co na to říct - asi špatná aura :D\u0026hellip;\nDům z pevných cihel\nFilmový debut slovenské režisérky Zuzany Liové s názvem Dům se dotýká závažného tématu střetu tužeb a snů dvou různých generací. Otec Imrich, v jehož roli exceluje Miroslav Krobot, staví pro svou mladší dceru Evu rodinný domek. Protože výchova starší Jany se mu vymkla z rukou, od Evy vyžaduje maximální poslušnost a neustále ji kontroluje. Eva má však o své budoucnosti docela jiné představy – stejně jako její vrstevníci touží cestovat, vymanit se ze stereotypu vesnice, kde bydlí odmalička, a začít konečně žít…Chování despotického otce ji čím dál více svazuje a útěk nachází ve vztahu se starším (a ženatým) Jakubem.\nLeckdo by mohl namítat, že snímek Dům nepřináší prakticky nic nového – zápletka není nijak překvapivá a dá se snadno předvídat, v jaké rozřešení vyústí. Samotné zpracování však zaskočí svou tíhou i citlivostí, s jakou je celý příběh podáván. Herecké výkony jsou natolik přesvědčivé, že má člověk pocit, jakoby nesledoval film, ale skutečně nahlížel do domácnosti reálné rodiny. Již zmiňovaný Miroslav Krobot zde vystupuje jako nerudný věčně nabručený stařík, který však pod nepřívětivou slupkou ukrývá hluboký cit k oběma svým dcerám. Táňa Medvecká v roli Imrichovy ženy Viery působí na první pohled jako loutka bez vůle v rukou patriarchy, nicméně postupem času poznáváme, že i v ní se ukrývá silná osobnost. Hlavní postavu Evy ztvárnila mladá talentovaná herečka Judit Bárdos, pro kterou byla tato role celovečerním (a nutno poznamenat, že vydařeným) debutem. Bárdos podává vedle mnohem zkušenějších hereckých kolegů profesionální výkon, a přitom její Eva na diváka působí velmi přirozeně a uvěřitelně. Snímku lze vytknout snad jen to, že vyznívá příliš rozkouskovaně – děj není jednolitý, spíše se před námi odehrávají jednotlivé epizody ze života rodiny, mezi kterými jsou větší či menší časové rozestupy což místy můžeme vnímat jako rušivý element.\nRežisérka Zuzana Liová představila divákům Dům postavený z pevných cihel – z kvalitních a maximálně přesvědčivých hereckých výkonů a výborného scénáře vycházejícího z myšlenky, že každý má o tom „svém“ rodinném štěstí docela jinou představu…a že cesta k toleranci a vzájemnému porozumění bývá občas dost trnitá…\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/dum-z-pevnych-cihel/","summary":"\u003cp\u003eK dnešní recenzi na film \u003cem\u003eDům\u003c/em\u003e vám můžu jako bonus přihodit jednu veselou historku - ne z natáčení, ale z kinosálu 8-). Jednoho krásného dne jsem se vydala do Špalíčku shlédnout pátý snímek tohoto semestru, abych o něm mohla napsat glosu pro rozhlasové vysílání. Koupila jsem si lístek, uvelebila se v sále a začaly běžet upoutávky\u0026hellip;po prvních pěti minutách vypadl zvuk\u0026hellip;po dalších pěti minutách si toho konečně někdo všimnul\u0026hellip; a technik si vyžádal na opravu dalších deset minut\u0026hellip;po \u003cstrong\u003edvaceti\u003c/strong\u003e minutách neúspěšného opravování nám přišla uvaděčka poraženě sdělit, že technika je silnější než my a nabídnula nám, že můžeme jít do jiného sálu na \u003cem\u003eMuže v říji\u003c/em\u003e anebo si jít na pokladnu vyplatit zpátky peníze. Nakvašeně jsem využila druhé možnosti a bručela si cosi o tom, kdo mi vrátí můj drahocenný čas, který jsem tu vyplýtvala. Protože jsem ale byla skutečně naladěná na kino a navíc jsem měla tak nabitý týden, že bych neměla čas snímek shlédnout v jiný den, vydala jsem se kvapem do Olympie, abych stihla promítání v 15:40. To už naštěstí proběhlo bez obtíží, pominu-li vtěrného prodavače lístků vyzvídajícího, proč jdu na film sama a zda se nebudu sama bát ( \u003cem\u003eDům\u003c/em\u003e je drama, ne horor 8-) )\u0026hellip; Na semináři jsem se pak dozvěděla, že stejný problém s promítáním ve Špalíčku měli i ostatní mí spolužáci, ačkoliv vyrazili do kina v jiný den. Měla jsem vlastně ještě štěstí, že zvuk vypadnul hned při  upoutávkách - jiný kolega hodil do placu zkušenost, kdy se technická závada projevila až v závěru a konec filmu si tak musel vpodstatě domyslet :D\u0026hellip;No, co na to říct - asi špatná aura :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Dům z pevných cihel"},{"content":"Tenhle měsíc skoro nic O:-) - Vánoce se blíží, stipendium daleko - tož šetřím :D!\nSamozahřívací maska HaM se středomořským jílem a vanilkovými ovocnými výtažky - tento měsíc jsem se rozhodla otestovat samozahřívací masku - usoudila jsem, že v tom podzimním marastu nějaké to zahřátí bodne. Upřímně řečeno jsem ale v tomto speciálním efektu nenašla moc zalíbení. Po nanesení na obličej chvíli opravdu cítíte, jak se vám pokožka prohřívá a pálí - mně to ale bylo popravdě spíš nepříjemné :(. Dále mi docela vadilo, že maska má dost lepivou konzistenci, takže se špatně nanáší a roztírá na pleť. Naopak příjemný plusem pro mě - jakožto odpůrce vanilky - byla vůně, která mi bůhvíproč připomněla takové ty polské karamelky :D. Ani čistící účinky mě tentokrát moc nenadchly a to jsem testovala za stavu mastnější pleti, kdy by výsledky mohly být vidět tím spíš\u0026hellip;no, pro mě tedy vcelku zklamání :(. Pro tuhle masku už si do HaMka určitě nepůjdu.\nRtěnka Essence (odstín In the nude, č.52)- momentálně můj nejoblíbenější kousek z dekorativní kosmetiky! Rtěnka dělá nádherný přirozený odstín, který se perfektně hodí při výraznějším nalíčení očí. Je skvělá na každodenní nošení i na večer, krásně voní a prý i chutná (říkal Péťa :D\u0026hellip;) Jedinou nevýhodu vidím v tom, že dost vysušuje, takže je potřeba si rty před použitím namazat nějakým kvalitním balzámem. Výdrž samozřejmě není nijak závratná, ale to cena koneckonců taky ne :D, a kvůli tomu odstínu, který musí slušet úplně každému, ji můžu fakt doporučit :-)!\nHeřmánkový balzám na rty Alterra - do momentálního počasí naprostá nezbytnost, alespoň pro mě. V zimě mám rty věčně přesušené a bolavé a vyzkoušela jsem na ně už ledacos. Nakonec mě v Rossmanovi zaujal tenhle heřmánkový balzám s bambuckým máslem, bez syntetických konzervačních látek a parafínů. Značka Alterra by měla nabízet stoprocentně přírodní výrobky, což si můžete ověřit na obale, kde skutečně najdete ocenění certifikátem BDIH. Nakonec mě přesvědčila i cena, protože kupodivu byla ještě nižší než u všelijakých Labell a spol. Tyčinka je na můj vkus trochu tužší, musí se chvíli zahřát, ale rty celkem obstojně hydratuje a snad i chrání.\nKrém na ruce a nehty s mučenkou Marks and Spencer - další povinná výbava do zimního období. V Marks and Spencerovi mají zrovna poměrně velké slevy na kosmetiku a to je něco pro mě, že ano :D\u0026hellip;Nicméně je to taky dobrá záminka, proč začít s nakupováním vánočních dárků O:-)\u0026hellip;a když už jsem byla v tom, rozhodla jsem se vyzkoušet tenhle krém s mučenkou. Voní opravdu nádherně, má spíš tekutou konzistenci a rychle se vstřebává, takže nezanechává ruce moc ulepené. Hydratační vlastnosti hodnotím taky poměrně kladně. A když k tomu ještě přikoupíte mýdlo, tělové mlíko nebo pěnu do koupele (všechno za 27 korun za kus), máte krásnou sadu pro mamku k Vánocům - ale pšššt O:-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/rijnove-ulovky/","summary":"\u003cp\u003eTenhle měsíc skoro nic O:-) - Vánoce se blíží, stipendium daleko - tož šetřím :D!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eSamozahřívací maska HaM se středomořským jílem a vanilkovými ovocnými výtažky -\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e tento měsíc jsem se rozhodla otestovat samozahřívací masku - usoudila jsem, že v tom podzimním marastu nějaké to zahřátí bodne. Upřímně řečeno jsem ale v tomto speciálním efektu nenašla moc zalíbení. Po nanesení na obličej chvíli opravdu cítíte, jak se vám pokožka prohřívá a pálí - mně to ale bylo popravdě  spíš nepříjemné :(. Dále mi docela vadilo, že maska má dost lepivou konzistenci, takže se špatně nanáší a roztírá na pleť. Naopak příjemný plusem pro mě - jakožto odpůrce vanilky - byla vůně, která mi bůhvíproč připomněla takové ty polské karamelky :D. Ani čistící účinky mě tentokrát moc nenadchly a to jsem testovala za stavu mastnější pleti, kdy by výsledky mohly být vidět tím spíš\u0026hellip;no, pro mě tedy vcelku zklamání :(. Pro tuhle masku už si do HaMka určitě nepůjdu.\u003c/p\u003e","title":"Říjnové úlovky"},{"content":"Ano, konečně tu máme tu dlouho očekávanou analytickou recenzi na Turínského koně :D\u0026hellip; A popravdě - byl to děs, nekoukejte na to! Možná z mojí recenze budete mít jiný pocit, ale jistě chápete, že jsem tam nemohla napsat, že jsem půlku filmu prospala a tu druhou strávila myšlenkami na tisíc dalších věcí :D\u0026hellip; K artovým filmům mám rozhodně spíš pozitivní vztah, ale tohle jednoduše nebyl můj šálek čaje. Už jen ta hudba vám vystačí na pořádnou depku a vzhledem k momentálnímu ročnímu období, kdy je prakticky celý den tma, vám můžu doporučit milion lepších filmů, z kterých si nebudete chtít hodit mašli :-) \u0026hellip; Stanovený rozsah (9000 znaků) jsem tentokrát nesplnila, ale když jsem se včera dívala do odevzdávárny, zjistila jsem, že se to nepovedlo skoro nikomu - i tak za to ale asi budou nějaký body dolů.\nPonurá poetika pod kopyty Turínského koně\nMáloco člověka vyčerpá tolik, jako sledování nejnovějšího (a údajně také definitivně posledního) snímku výrazného maďarského režiséra Bély Tarra, který nás zavádí do nehostinné pustiny bičované větrem, na místo připomínající předpeklí - na místo, kde by se nikdo z nás nechtěl ocitnout sám. Tarr nabízí divákovi bezmála dvouapůlhodinovou podívanou bez výrazného děje, z které přesto chvílemi až mrazí. Ukazuje totiž lidskou nicotnost ve své nejsyrovější podobě…\nÚtěky ze stereotypu\nMaďarský režisér a scénárista Béla Tarr nikdy nepatřil mezi nejvýraznější osobnosti evropského filmu, jeho snímky se ubíraly svou vlastní cestou nepodobajíce se ničemu z okolní produkce. Často bývá označován za režiséra, který nadále rozvíjí odkaz Andreje Tarkovského. Tarr začínal natáčením amatérských snímků. Krátkometrážní film Hotel Magnezit (1978) mu získal pozornost filmových studií Bély Balázse, které mu pomohly natočit jeho oficiální debut, dokumentaristicky laděný film Rodinné ohniště (1979) o problémech mladé rodiny na sídlišti v Budapešti. Později na svých filmech hojně spolupracoval se spisovatelem László Krasznahorkaiem. Turínský kůň je dle Tarrova vyjádření jeho posledním, desátým snímkem.\nSnímek Turínský kůň je uveden rekapitulací historky o filosofovi Friedrichu Nietzchem, který byl prý roku 1889 svědkem toho, jak vozka týrá svého koně, který odmítal jít dál. Nietzche týrané zvíře objal a záhy ztratil vědomí i rozum. Filosofův příběh nicméně není pro děj filmu nijak zvlášť podstatný. Důležitější roli zde hraje právě onen kůň, který tvrdohlavě odmítá pokračovat v cestě, a jeho majitelé, kteří se naopak ubírají stále dál, přestože už dávno nemají kam. Hlavní postavy vozky Ohlsdorfera a jeho dcery ztvárnili János Derszi a Erika Bóková. Ti dva spolu žijí na nehostinné samotě odříznutí od jakéhokoliv kontaktu s jinou lidskou tváří. Jejich život plyne pomalu a stereotypně v rytmu nejzákladnějších pochodů – pozorujeme, jak ráno vstávají, jdou pro vodu, vaří brambory, perou prádlo, sekají dřevo, starají se o koně…Film je rozčleněn do šesti „kapitol“, potažmo dnů, které divák prožívá na tomto opuštěném místě spolu s nimi. Během těchto dní se řada scén znovu opakuje (opět jsou k večeři brambory, opět se jde pro vodu), což ještě více zdůrazňuje otupující stereotyp vévodící životům vozky a jeho dcery. Postupně se tak divák může vžít do jednotvárnosti panující na tomto bezútěšném místě a v duchu si začít klást otázky, co vlastně ty dva přimělo žít zde, v této pustině? Proč setrvávají stále na jednom místě, když jsou tam očividně oba velmi nešťastní? Tarr se ve svém díle dotýká problému, který ani v dnešní době není zcela ojedinělý – lidé občas ztrácejí sílu pohnout se z místa (ať už ze strachu či z nechuti ke změnám), přestože právě „útěk“ bývá jediným možným řešením, jak se dostat ze situace, která jim nepřináší nic dobrého, ba právě naopak nevyhnutelně ústí v tragédii. Stejný pocit máme i při sledování Turínského koně. Ohlsdorfer a jeho dcera jsou ztrhaní a usoužení těžkou prací, v jejich tvářích se zračí jen prázdnota a rezignace. Z jejich počínání je zřejmé, že život je netěší a už jen čekají, až to všechno skončí. Za celou dobu nezpozorujeme ani náznak úsměvu. Pod jednou střechou spolu žijí dva lidé, kteří by si měli být blízcí, a přitom spolu sotva ztratí slovo. Jestli mezi nimi někdy bylo nějaké pouto, život na této samotě je zřejmě definitivně zpřetrhal. Scény, v nichž dcera obléká otce, který má ochrnutou jednu ruku, nevyvolávají pocit dojetí, ale spíše úzkosti z toho, s jakou automatičností si dcera počíná. V jejím chování není vidět ani kapka citu. Vlastně se zdá, že ani jeden není schopen projevit své city - prostě z nich už dávno vyprchaly…\nUbíjející rutinu domácích prací za celou dobu prolomí pouze dvě návštěvy – soused filosofující nad stavem současného světa – postava přinášející ve svém monologu nástin nevyhnutelnosti konce - a tlupa kočovníků hledající vodu. Drožka s cikány symbolizuje opačný protipól Ohlsdorfera a jeho dcery – na rozdíl od těch dvou se kočovníci alespoň snaží uprchnout někam pryč a najít za obzorem jakékoliv východisko. Jediný pokus o útěk obou hlavních hrdinů z pustoty jejich nuzné chatrče vzbuzuje v divákovi pocity naděje, nicméně přesto končí rezignovaným návratem dokládajícím, že pohnout se z místa není vždy tak jednoduché, jak si představujeme. Cosi nevyhnutelného Ohlsdorfera i jeho dceru přimělo vrátit se zpět a ze setrvačnosti dožít své životy ve stejné temnotě a vnitřní prázdnotě jako doposud…nebo snad zjistili, že skutečně nemají kam uprchnout? Tarr je ke svým postavám krutý a nesmlouvavý a neponechává jim už ani poslední jiskřičku naděje, že se v jejich životě něco změní. Postavy se snaží vzepřít svému osudu, ale nemají jakoukoliv šanci. Vozka i jeho dcera jsou odkázaní vláčet dál svůj úděl a vyčkávat konce v temnotě a tichu čtyř stěn…\nČernobílá deprese\nCo je na Turínském koni rozhodně potřeba vyzdvihnout, je mistrovská kamera Freda Kelemena. Už úvodní scéna diváka spolehlivě pohltí a vtáhne, natolik je působivá. Záběr na unavené zvíře razící si cestu valící se mlhou dává tušit, že se před námi začíná odehrávat silný, ale depresivní příběh. Poté, co vozka s koněm konečně dorazí domů, seznamujeme se s hlavním dějištěm celého filmu – stavením na opuštěné samotě, kde je pánem a stálým společníkem pouze prudký vichr a poletující listí. Fakt, že je snímek černobílý, činí toto místo na pohled ještě mnohem odpudivějším a ponurejším. Rovněž mimořádně sugestivní scéna, ve které jde dcera ke studni pro vodu a silný vichr jí cuchá dlouhé vlasy, se může zařadit k těm, na které divák po shlédnutí snímku jen tak nezapomene. Jak lépe vyjádřit malost člověka lopotícího se v místě, kde má vždycky navrch přírodní živel? Až hororově pak může působit záběr, ve kterém se dcera prázdným pohledem dívá z okna a lze jen těžko odhadnout, co vlastně pozoruje či jaké myšlenky se jí při tom honí hlavou.\nNeméně důležitou práci zde odvádí rovněž pohřební hudba Víga Mihályho, která ještě více prohlubuje atmosféru absolutní bezmoci a zmaru. Jednoduchý, dokola se opakující motiv, vzbuzuje stupňující se pocit hrůzy, zejména v závěrečných scénách, kdy čekáme nevyhnutelné tragické vyústění. Pokud děj filmu právě nepodbarvuje hudba, důležitou zvukovou kulisu zde vytváří až hororové kvílení větru. Spolu s Vígem má své neodmyslitelné místo v tvůrčím týmu rovněž spisovatel a spoluscénárista László Krasznahorkai a Tarrova životní partnerka Ágnes Hranitzky, která kromě střihu zastává od Muže z Londýna i pozici druhé režisérky.\nMistrovská apokalypsa\nVražedných 146 minut je ale přecejen příliš mnoho na to, aby divák udržel po celou dobu promítání pozornost. Některé scény působí až natahovaně a jejich absence by rozhodně celkovému vyznění filmu nijak neuškodila. Tarrův styl je nicméně postaven na dlouhých a nepřerušovaných záběrech, které dokáží vyjádřit mnohem více než slova, kterými Tarr tentokrát skutečně šetří. Po shlédnutí snímku se vyčerpaného diváka může zmocnit pocit, že si těch šest dnů s postavami skutečně „odžil“, což také vypovídá o profesní genialitě režiséra.\nTurínský kůň je dost možná Tarrovým nejpesimističtějším dílem. Zobrazuje život v celé své tíze – život jako břemeno, které se dá jen těžko unést, a přesto člověka i přes ono absurdní vyznění něco pořád žene „dál“. Marnost, v níž jsou uzamčeny hlavní postavy snímku, se postupně přenáší z filmového plátna i na diváka. Tarr nám ukazuje svět, který je plný beznaděje, rezignace a úpadku – svět, ve kterém zemřel Bůh a následovat může už jen apokalypsa. Těžko říct, zda tímto snímkem svérázný maďarský režisér skutečně ukončí svou filmařskou kariéru. Pokud je tomu ale opravdu tak, nabídnul divákům na rozloučenou skutečně mistrovskou, byť ničivou závěť. Ne každý se se snímkem vyrovná hned po prvním shlédnutí. Turínský kůň je dílem, jehož genialitu a hloubku je člověk schopen ocenit teprve s odstupem času. Ale stojí za to si na tento okamžik počkat.\nTurínský kůň\nDrama, Maďarsko/Švýcarsko, 2011\nRežie: Béla Tarr, Ágnes Hranitzky\nHrají: János Derzsi, Erika Bók\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/ponura-poetika-pod-kopyty-turinskeho-kone/","summary":"\u003cp\u003eAno, konečně tu máme tu dlouho očekávanou analytickou recenzi na \u003cem\u003eTurínského koně\u003c/em\u003e :D\u0026hellip; A popravdě - byl to děs, nekoukejte na to! Možná z mojí recenze budete mít jiný pocit, ale jistě chápete, že jsem tam nemohla napsat, že jsem půlku filmu prospala a tu druhou strávila myšlenkami na tisíc dalších věcí :D\u0026hellip; K artovým filmům mám rozhodně spíš pozitivní vztah, ale tohle jednoduše nebyl můj šálek čaje. Už jen ta hudba vám vystačí na pořádnou depku a vzhledem k momentálnímu ročnímu období, kdy je prakticky celý den tma, vám můžu doporučit milion lepších filmů, z kterých si nebudete chtít hodit mašli :-) \u0026hellip; Stanovený rozsah (9000 znaků) jsem tentokrát nesplnila, ale když jsem se včera dívala do odevzdávárny, zjistila jsem, že se to nepovedlo skoro nikomu - i tak za to ale asi budou nějaký body dolů.\u003c/p\u003e","title":"Ponurá poetika pod kopyty Turínského koně"},{"content":"Tento týden jsem se za bijákem musela trmácet až do Olympie, ale vůbec toho nelituju, protože se mi tak nějak hezky trefil do vkusu. Opět jsem si užila poloprázdného sálu a vůbec se mi to chození do biografu o samotě začíná docela líbit :-)\u0026hellip; Na programu bylo české rodinné drama Rodina je základ státu a recenze se tentokrát psala do internetového deníku typu aktualne.cz. Zase jsem se musela trochu potýkat s rozsahem, ale nakonec se mi po menších úpravách snad podařilo vtěsnat tam všechno, co jsem chtěla. A jestli se náhodou někdo těšíte na další recenzi, tak se netěšte, protože to bude Turínský kůň a už dvakrát jsem u toho usnula 8-)\u0026hellip;\nRodina je základ státu: nová česká road-movie nebo tvrdá realita?\nDlouhá léta si jen tak poklidně žil se svou rodinkou v luxusní vile kousek za Prahou. Jednoho dne mu ale začíná jít po krku policie, která zjistila, že peníze, za které si vilku postavil, nebyly tak úplně poctivě vydělané. Rozhodne se tedy tu svou rodinu vzít a místo na Bahamy s ní zamíří na dovolenou na Slovácko. A možná tomu vduchu nebude říkat dovolená, ale útěk…\nRobertu Sedláčkovi, který se ujal režie nového dramatu Rodina je základ státu, se podařilo umně převést na filmové plátno nejeden palčivý problém dnešní doby – ať už se jedná o korupcí prožraná „vyšší místa“, pocity odcizení v nejužším rodinném kruhu či hledání odpovědí na otázku, co vlastně činí člověka v životě šťastným. Dílko, které se na první pohled tváří velmi nenápadně, v sobě ukrývá varovně vztyčený prst, který nás bez přehnaného moralizování nutí k zamyšlení nad svými vlastními činy i svědomím.\nLibor (Igor Chmela), bývalý učitel dějepisu, který se shodou okolností stal významným bankovním manažerem, se zaplete do nelegálních machinací s penězi klientů, protože se mu zdá, že „by to mohlo vyjít“. A ono to nějaký čas skutečně vychází. Libor zařídí pro svou rodinku luxusní život, nicméně idylka netrvá věčně. Ve chvíli, kdy Libor cítí, že podvod se provalil a už není úniku, vezme svou dosud nic netušící manželku Ivu (Eva Vrbková) a děti na dovolenou po jižní Moravě, aby si s nimi užil posledních pár klidných dní a připravil je na fakt, že se brzy ocitne za mřížemi.\nLibor se po celou dobu tváří jako poněkud rozporuplná bytost. Ze scén, které tráví se svou rodinou, je znát, že ve svém jádru není zlý. Vystupuje jako vzdělaný člověk, z kterého udělaly amorálního alibistu teprve příležitosti, ke kterým se během svého kariérního růstu přichomýtl, a touha zabezpečit rodině „hezký život\u0026quot;. Iva působí nejen jako sebejistá a spokojená žena, ale především jako milující manželka. Tím více může překvapit, že nemá ani tušení o Liborových potížích, což z Ivy ve výsledku činí těžko uvěřitelnou postavu a slabší bod celého snímku.\nDůležitý náboj filmu dodává především pasáž odehrávající se ve Strážnici na návštěvě u starých kamarádů ze studií. Manželé Lenka (Simona Babčáková) a Jura (Jiří Vyorálek) představují zajímavý protipól. Ona vduchu sní o lepší kariéře, ale bojí se nových začátků a ze všeho nejvíc touží po nalezení vnitřního klidu. On má pocit, že se v maloměstě, kde si s nikým pořádně nepromluví, zahrabal a přiznává si, že sebou celý život jen nechává orat. Jeho stěžejním mottem je dělat všechno pro to, aby „byl doma klid“. Setkání obou manželských párů je zajímavou konfrontací dvou světů a čtyř různých pohledů na život i na podobu štěstí. Když pak máme na chvíli možnost nahlédnout hlouběji do nitra jednotlivých postav, zjišťujeme, že se vlastně ani o jednom z nich nedá s jistotou prohlásit, že by byl skutečně šťastný. Potvrzuje to především upřímná výpověď obou otců opíjejících se v kumbále pálenkou nenápadně „ukrytou“ v kanystru…\nNa druhou stranu však Robert Sedláček projevuje talent vylíčit i závažné okamžiky, které život přináší, s notnou dávkou (černého) humoru – vzpomeňme na kozu promenádující se ve vypjatém okamžiku mezi Jurou a Liborem, kteří v kumbále filosofují o nevěře a jiných veskrze závažných tématech, nebo na bázlivého policistu zatýkajícího v závěrečné scéně Libora téměř s omluvou a provinilým výrazem ve tváři. O tom, že film je třeba brát i s trochou nadhledu, svědčí také vtipně pojaté reklamní plakáty, které teprve v kulisách multikina, kde na diváka ze všech stran svítí zelený „únikový východ“, dostávají ten správný význam.\nFilm Rodina je základ státu můžeme bez rozpaků zařadit mezi zajímavé a upřímné počiny reagující na aktuální „krizové“ období – ať už hovoříme o krizi ekonomické, krizi společnosti či krizi důvěry uvnitř úzkého rodinného kruhu. Jedním ze smutných poselství, které si z kina po zhlédnutí snímku můžeme odnést, je fakt, že někteří lidé v naší zemi si už dávno zvykli na to, že finanční kriminalita, zpronevěra a tunelování bank je veskrze normálním jevem. A že na tom vlastně není nic až tak špatného, pokud své činy zaštítíme dotčeným výkřikem „Dělal jsem to přece všechno pro rodinu!“\u0026hellip; ","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/rodina-je-zaklad-statu-nova-ceska-road-movie-nebo-tvrda-realita/","summary":"\u003cp\u003eTento týden jsem se za bijákem musela trmácet až do Olympie, ale vůbec toho nelituju, protože se mi tak nějak hezky trefil do vkusu. Opět jsem si užila poloprázdného sálu a vůbec se mi to chození do biografu o samotě začíná docela líbit :-)\u0026hellip; Na programu bylo české rodinné drama \u003cem\u003eRodina je základ státu\u003c/em\u003e a recenze se tentokrát psala do internetového deníku typu aktualne.cz. Zase jsem se musela trochu potýkat s rozsahem, ale nakonec se mi po menších úpravách snad podařilo vtěsnat tam všechno, co jsem chtěla. A jestli se náhodou někdo těšíte na další recenzi, tak se netěšte, protože to bude \u003cem\u003eTurínský kůň\u003c/em\u003e a už dvakrát jsem u toho usnula 8-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Rodina je základ státu: nová česká road-movie nebo tvrdá realita?"},{"content":"Už dlouho Péťovi slibuju zaznamenání této nezapomenutelné akce a jelikož zrovna trávím několik zevlovacích dnů v KM, usoudila jsem, že bych se konečně mohla pustit do něčeho užitečného O:-)\u0026hellip; Kapelu Joe Bar Blues Street snad nemusím představovat, psala jsem tu o nich zhruba před rokem, když jsme poprvé navštívili jejich brněnský koncert na Staré Pekárně. Ani letos jsme si pochopitelně jejich návštěvu v moravské metropoli nemohli nechat ujít!\nCelý den jsme pojali ryze kulturně. Nejprve jsme si s Péťou zašli do kina na Aloise Nebela a poté jsme se vydali na Dvořákovu přemluvit k návštěvě koncertu další bluesomily. Bohužel jsme tentokrát nepochodili (týden byl velmi náročný na akce i na finance :D) a museli jsme tedy vyrazit do Hudebního sklepa sami dva. Zpočátku to vypadalo, že sami dva taky zůstaneme po celý večer :D\u0026hellip; Přestože jsme dorazili s mírným zpožděním, ve Sklepě krom barmanky a štelující se kapely nebyla ani noha :O. Dali jsme si tedy první rozehřívací pivko, vybrali si stůl a prohlédli si prostory Hudebního sklepa. Mezitím ještě dorazila menší skupinka fanoušků z Valmezu a koncert mohl začít.\nDocela jsme se divili, že kapela značně pozměnila sestavu a byli jsme zvědaví, jestli se změnil i repertoár. Tentokrát jsme opravdu skoro žádné songy neznali, ale to vůbec nebylo na překážku, protože i nové pecky byly výborné a naučili jsme se je za pochodu - třeba Hárlej:D. Doma jsme si je hnedka museli postahovat a naposlouchat. No a samozřejmě jsme si vydupali i našeho Prašivého psa O:-) - bez toho by to prostě nebylo ono.\nKomorní atmosféra v Hudebním Sklepě i ne příliš početné publikum nakonec nebylo tak úplně k zahození, protože jsme si aspoň o přestávce pokecali se zpěvákem Pepínem, který si nás ještě pamatoval z loňského koncertu na Staré Pekárně :D\u0026hellip; Osvětlil nám změnu sestavy i co plánuje kapela do budoucna a lákal nás na panáka i na další brněnský koncert Joe Baru do Metra :-).\nAbychom udrželi tradici, i letos jsme si na památku uloupili plakát (letos žlutý) a všichni určitě dobře víte, kde nám bude viset 8-)\u0026hellip; Už teď se těšíme na další porci blues v Brně a doufáme, že příště bude účast konečně vyšší!\nVíce infa o kapele naleznete na http://www.bluesstreet.cz/\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/joe-bar-blues-street-hudebni-sklep-brno-30-9-2011/","summary":"\u003cp\u003eUž dlouho Péťovi slibuju zaznamenání této nezapomenutelné akce a jelikož zrovna trávím několik zevlovacích dnů v KM, usoudila jsem, že bych se konečně mohla pustit do něčeho užitečného O:-)\u0026hellip; Kapelu Joe Bar Blues Street snad nemusím představovat, psala jsem tu o nich zhruba před rokem, když jsme poprvé navštívili jejich brněnský koncert na Staré Pekárně. Ani letos jsme si pochopitelně jejich návštěvu v moravské metropoli nemohli nechat ujít!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eCelý den jsme pojali ryze kulturně. Nejprve jsme si s Péťou zašli do kina na \u003cem\u003eAloise Nebela\u003c/em\u003e a poté jsme se vydali na Dvořákovu přemluvit k návštěvě koncertu další bluesomily. Bohužel jsme tentokrát nepochodili (týden byl velmi náročný na akce i na finance :D) a museli jsme tedy vyrazit do Hudebního sklepa sami dva. Zpočátku to vypadalo, že sami dva taky zůstaneme po celý večer :D\u0026hellip; Přestože jsme dorazili s mírným zpožděním, ve Sklepě krom barmanky a štelující se kapely nebyla ani noha :O. Dali jsme si tedy první rozehřívací pivko, vybrali si stůl a prohlédli si prostory Hudebního sklepa. Mezitím ještě dorazila menší skupinka fanoušků z Valmezu a koncert mohl začít.\u003c/p\u003e","title":"Joe Bar Blues Street, Hudební Sklep - Brno, 30.9.2011"},{"content":"Za okny už to dávno nevypadá na to krásné babí léto\u0026hellip;Jestli se ale chcete trochu ohřát, můžete si udělat svařák a zavzpomínat se mnou na jednu z nejkrásnějších toulek tohoto roku. Révový les, azůro na nebi, burčák a cimbál\u0026hellip;ano, kam jinam, než do Valtic, bychom se mohli v tuhle roční dobu zatoulat :-)?\nZnám jen málo krásnějších pohledů :)\u0026hellip;\nHned na úvod je nutno říct, že valtickým slavnostem konkurovaly slavnosti česnekové, odehrávající se v tom samém termínu v nedalekých Rosicích. Oboje zdravé, oboje chutné\u0026hellip;nu, bylo to trochu dilema, ale když jsem si vzpomněla na své první babí léto na Pálavě, měla jsem vduchu rozhodnuto. Valtice jsou nádherné i bez burčáku - natož s ním :-)!! V sobotu ráno jsme se tedy za slibného slunečního svitu sbalili a vyrazili na nádraží, kde jsme měli sraz s Frantou, Moe a Sun. Po počátečních zmatcích s nákupem jízdenky jsme nakonec pro sebe urvali kupéčko a výlet mohl začít.\nÚčastníci zájezdu :) - zleva Franta, Sun, Milíčovi a Moe\nCesta do Břeclavi utekla díky svačince, seznamování se Sun a obligátním komickým převodům brněnských pověstí do angličtiny :D překvapivě rychle. V Břeclavi už bylo jisté, že do Valtic se dnes krom nás chystá spousta lidu, takže jsme byli rádi, že jsme pro sebe vůbec ulovili místo ke stání. Cesta do Valtic naštěstí netrvala dlouho, motoráček nás vyplivnul na okraji města a my se nechali unášet davem směrem k místům, kde jsme tušili centrum. Naše první kroky vedly neomylně do Infocentra, abychom si nabrali letáčky a přeptali se co a jak :D. Paní nás odkázala do zámecké konírny a tam jsme konečně našli, co jsme hledali - po celé levé straně konírny se táhla řada stánků burčáků všelijakých věhlasných značek :D. Nevěděli jsme honem, který okusit dřív, a tak jsme se rozhodli, že to vezmeme pěkně popořadě O:-). Usoudili jsme také, že si jako správní degustátoři musíme udělat seznam, kde si budeme psát naše osobní poznámky o tom, jak nám který burčák chutnal. A samozřejmě v angličtině - abychom byli mezinárodní :-)!\nMěli jsme po cestě žízeň, takže první burčák jsme do sebe kopli než bys řekl švec a už jsme si šli pro druhý. U všech stánků taky kluci jako profíci loudili vizitky, abychom věděli, s kterým vinařstvím máme tu čest :D. Po druhém burčáku, který docela kopal, Franta prohlásil, že už je opilý, proto jsme se rozhodli jít na chvíli ven, aby nám nedělal ostudu :D.\nA už ho do sebe kopu! Kolikátý pohárek? Kdo ví\u0026hellip;O:)\nPřed konírnou nás nalákaly stánky s jídlem - koneckonců jsme naposled snídali ve vlaku, takže bylo záhodno nacpat si něčím žaludky, abychom mohli pokračovat v degustaci. Mezitím jsme od ostatních návštěvníků slavností vyzvěděli, že kolem druhé hodiny by měl začít kulturní program vystoupením cimbálové muziky. Libovali jsme si, jak nám to pěkně vyjde - najíst se, ochutnat další dva burčáky, poslechnout si cimbálovku a pak se jít vyvenčit na vinnou naučnou stezku :-). Jak jsme řekli, tak jsme také udělali. Pofotili jsme pár snímků v překrásném zámeckém parku a vydali se za první dnešní keškou. Holky-erasmačky kešování neznaly, takže jsme je nejprve museli zasvětit. Nápad se jim líbil a objevení prvního pokladu v parku na sebe nenechalo dlouho čekat. Pak už nám nic nebránilo vydat se po naučné stezce na procházku okolo Valtic.\nKešování\u0026hellip;hlavně nenápadně O:)\nPočasí se skutečně vyvedlo, o čemž myslím nejlépe svědčí fotografie. Od valtických vinic bylo nádherně vidět na všechny pálavské kopce i na Mikulov se Svatým kopečkem a samozřejmě jsme si vychutnali i krásný výhled do Rakouska a na samotné Valtice.\nMezi vinicemi\u0026hellip;\nProcházka mezi vinicemi proložená hledáním několika kešek byla příjemným bodem programu a její hlavní výhodou bylo to, že jsme díky ní stihli hezky vystřízlivět :D. Zastavili jsme se také u Kolonády na Reistně, abychom holkám mohli alespoň z dálky ukázat Lednici a výhled po okolí.\nKolonáda na Reistně\nSotva jsme se s jazykem na vestě vyšplhali nahoru, zjistili jsme, že jsme někde po cestě museli ztratit flašku s nealkem :(. Ať jsme přemýšleli jak jsme přemýšleli, nevybavovali jsme si, že bysme ji někde vyndávali - krom oběda u stánků před konírnou\u0026hellip;Nezbývalo, než s napájením počkat až do konírny :D\u0026hellip;Koneckonců už jsme stejně byli na zpáteční cestě - posbírali jsme ještě dvě kešky a vydali se k poslední zastávce - ukázkové vinici místní vinařské školy. Přečetli jsme si tu pár informací o našich oblíbených odrůdách a konečně se vydali zpátky k zámku.\nOn the road\nTeprve v tuhle chvíli jsem si já hlava děravá vzpomněla, že jsme se vlastně domlouvaly s Pavčou, která se ve Valticích dnes měla taky objevit, že si napíšeme a někde si dáme sraz. Samozřejmě už mi na mobilu asi hodinu blikala SMSka 8-)\u0026hellip;Pavča s Tucinem se šli zrovna vyvenčit do zámeckého parku a my se pomalu vraceli ke konírně, která naštěstí nebyla tak velká, abychom se v ní mohli minout. Jaké bylo naše překvapení, když jsme u stánků s jídlem po haluzi narazili nejen na Pavču s Tucinem, ale i na naši zapomenutou flašku od oběda :-)! Honem jsme všechny představili a vydali se opět do konírny na další kolo burčákové ochutnávky (zjistili jsme, že Pavča s Tucinem rovněž použili naši metodu ochutnat všechny burčáky postupně a stejně jako my začínali od nejzadnějšího stánku, takže jsme mohli všichni společně pokračovat tam, kde jsme prve skončili :-)).\nO další kulturní vložku se postaral taneční soubor irských tanců, ale bohužel už jsme nemohli zůstat na celé vystoupení, protože nám za půl hodiny ujížděl vlak zpátky do Brna. Honem jsme si ještě běželi koupit domácí brambůrky a petku vítězného burčáku na doma a vyrazili na vlakové nádraží. Tam se nám s Péťou nakonec ještě i podařilo udat Pavči s Tucinem jízdenky, které nám kvůli ranním zmatkům přebývaly. Vlak byl až do Břeclavi narvaný k prasknutí, ale po přestupu jsme si našli prima kupéčko a cesta zpátky utekla ještě rychleji než v opačném směru :-)\u0026hellip;\nKdyž si tak prohlížím fotky, říkám si, že musí být každému úplně jasné, co mě do těch jihomoravských končin pořád tak táhne. Je tam klid, který mě před dvěma lety okouzlil a který jsem od té doby nikde jinde nenašla. Všechno je tam tak jednoduché, ruch a starosti tak vzdálené\u0026hellip; A víte co? Já mám dojem, že to je kraj, kde pořád svítí slunce, protože jsem se tam ještě nikdy s jiným počasím nesetkala. Možná proto tam taky mají tak dobré víno o:-)\u0026hellip;\nRévička\nP.S. Za fotky zatleskáme Frantovi (a jeho super foťáku), protože se mu opravdu moc povedly, ale zároveň ho vytaháme za uši, protože jsme ho kvůli tomu museli měsíc uhánět :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/slavnosti-burcaku-ve-valticich/","summary":"\u003cp\u003eZa okny už to dávno nevypadá na to krásné babí léto\u0026hellip;Jestli se ale chcete trochu ohřát, můžete si udělat svařák a zavzpomínat se mnou na jednu z nejkrásnějších toulek tohoto roku. Révový les, azůro na nebi, burčák a cimbál\u0026hellip;ano, kam jinam, než do Valtic, bychom se mohli v tuhle roční dobu zatoulat :-)?\u003c/p\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"slavnosti-burcaku-ve-valticich-01.jpg\"\n         alt=\"Znám jen málo krásnějších pohledů :)...\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eZnám jen málo krásnějších pohledů :)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cp\u003eHned na úvod je nutno říct, že valtickým slavnostem konkurovaly slavnosti česnekové, odehrávající se v tom samém termínu v nedalekých Rosicích. Oboje zdravé, oboje chutné\u0026hellip;nu, bylo to trochu dilema, ale když jsem si vzpomněla na své první babí léto na Pálavě, měla jsem vduchu rozhodnuto. Valtice jsou nádherné i bez burčáku - natož s ním :-)!! V sobotu ráno jsme se tedy za slibného slunečního svitu sbalili a vyrazili na nádraží, kde jsme měli sraz s Frantou, Moe a Sun. Po počátečních zmatcích s nákupem jízdenky jsme nakonec pro sebe urvali kupéčko a výlet mohl začít.\u003c/p\u003e","title":"Slavnosti burčáku ve Valticích"},{"content":"Nick Hornby je dalším z mých literárních objevů tohoto léta. Ještě nevím, jestli ho zařadím mezi své oblíbené autory, ale hodlám na tomto zjištění pracovat :-)\u0026hellip;V jeho prospěch hraje fakt, že pochází ze Spojeného království a na jeho stylu psaní je to vidět - ironie, sarkasmus i další aspekty pověstného britského humoru Hornbymu rozhodně nejsou cizí. Koneckonců už samotný námět jeho knihy Dlouhá cesta dolů může vyvolat pousmání jedině u podobně laděných jedinců - posuďte sami\u0026hellip;\nJe mrazivá silvestrovská noc a na střeše londýnského mrakodrapu Topper\u0026rsquo;s House se schází čtyři zcela rozdílní lidé\u0026hellip; přesto se však najde jedna věc, která je spojuje. Každý z nich hledá východisko ze svých životních problémů a všichni do jednoho se rozhodli právě dnes v noci se vším skoncovat a spáchat sebevraždu\u0026hellip; Osudovost tohoto podivuhodného setkání čtveřici přiměje na chvíli ještě své rozhodnutí zvážit a nechat postupně ostatní nahlédnout do nitra svých problémů.\nPrvním ze čtveřice je Martin, upadající televizní hvězda zmítaná skandály propíranými v bulvárním tisku a názorná ukázka toho, jak se člověku může během chvilky zhroutit celý svět. Stárnoucí svobodná matka Maureen se rozhodne ukončit svůj život především kvůli tomu, že se stále nedokáže srovnat s těžkým mentálním postižením svého syna Mattyho. Ač je nábožensky založená, příjde jí její situace natolik bezvýchodná, že se raději rozhodne spáchat sebevraždu. To bláznivá puberťačka Jess o skutečných životních problémech ještě nemá ani páru. Zhýčkaná a rebelující dcerka vysokého politika chce teatrálním gestem \u0026ldquo;vyřešit\u0026rdquo; své trable s láskou. Posledním nešťastníkem je muzikant JJ, kterému jeho vlastní problémy příjdou v kontextu večera na Topper\u0026rsquo;s House tak směšné, že si raději vymyslí, že trpí vážnou a nevyléčitelnou chorobou 8-) .\nPo společně strávené noci tato skupinka lidí tak nějak cítí, že by se přecejen ještě neměli rozcházet, že by měli zůstat v kontaktu, protože jejich cesty se pravděpodobně nestřetly jen tak náhodou. Jak se ukáže, není to tak úplně šťastný nápad, protože odlišné zkušenosti i pohledy na život jednotlivých postav často ústí v nevyhnutelné konflikty i tragikomické situace. Co je ale hlavní, nakonec ani jeden ze čtveřice svůj původní záměr \u0026ldquo;skočit\u0026rdquo; nedokončí. Lidé, kteří by se za normálních okolností nikdy nemohli sblížit, se společně pomalu vydávají na \u0026ldquo;dlouhou cestu dolů\u0026rdquo;, která jim možná nepomůže vyřešit všechny jejich problémy, ale naučí je novému pohledu na život\u0026hellip;který vlastně nemusí být zas až tak špatný, když člověk najde pár maličkostí, z kterých je možné se radovat\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nick-hornby-dlouha-cesta-dolu/","summary":"\u003cp\u003eNick Hornby je dalším z mých literárních objevů tohoto léta. Ještě nevím, jestli ho zařadím mezi své oblíbené autory, ale hodlám na tomto zjištění pracovat :-)\u0026hellip;V jeho prospěch hraje fakt, že pochází ze Spojeného království a na jeho stylu psaní je to vidět - ironie, sarkasmus i další aspekty pověstného britského humoru Hornbymu rozhodně nejsou cizí. Koneckonců už samotný námět jeho knihy \u003cem\u003eDlouhá cesta dolů\u003c/em\u003e může vyvolat pousmání jedině u podobně laděných jedinců - posuďte sami\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Nick Hornby - Dlouhá cesta dolů"},{"content":"Po několika dnech nabitých akcemi, školou i povinnostmi jsme konečně mohli strávit pohodový a poklidný víkend plný dobrého jídla, večerního sledování filmů/seriálů a dohánění restů. Začala jsem znovu cvičit, protože moje krční páteř to prostě vyžaduje :(, a když už jsme teda u těch restů, řekla jsem si, že bych zase mohla trochu zapracovat i na blogu. Pořád tu mám z léta nachystané nějaké literární příspěvky a samozřejmě se mi do toho vůbec nechce - tak to asi zfouknu jen tak ve stručnosti :-)\u0026hellip;\nAnna Elliotová patří k trojici pozdních románů Jane Austenové (byl vydán posmrtně, r. 1818 pod názvem Persuasion). Pro mě osobně je to jeden z jejích slabších románů. Velký podíl na tom má především množství postav, ve kterých jsem se už od začátku dost ztrácela. Ústřední milostná dvojice je navíc čtenáři představena hned na počátku příběhu a celou knihu se vpodstatě jen čeká na to, jestli Anna příjde konečně k rozumu a zda jí kapitán Wentworth odpustí :/\u0026hellip; Anna Elliotová, jak již vyplývá z názvu knihy, je tedy hlavní hrdinkou celého příběhu. Je to samostatná a hrdá bytost, která přesto v mládí podlehla domluvám starší přítelkyně, varující ji před sňatkem z lásky. Léta běží a Anna se se svým bývalým snoubencem setkává znovu tváří v tvář. Přes její pevné přesvědčení se její city ke kapitánu Wentworthovi vůbec nezměnily. U jejího milého už to samozřejmě zas tak jisté není\u0026hellip; Anna za tu dobu zmoudřela a už nechce nikoho nechat stát jejímu štěstí v cestě. Nebudu tu psát o strastech, které musí hlavní hrdinka vytrpět, aby znovu získala to, o co svou vlastní pošetilostí kdysi přišla\u0026hellip;stejně všichni dobře víme, jak to dopadne :D!\nPro fanoušky Austenové je tento román samozřejmě nutností, ale mně - toužící po vkusné prázdninové romanci - se tentokrát do vkusu opravdu moc netrefil. Tak zase příští léto, no :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jane-austenova-anna-elliotova/","summary":"\u003cp\u003ePo několika dnech nabitých akcemi, školou i povinnostmi jsme konečně mohli strávit pohodový a poklidný víkend plný dobrého jídla, večerního sledování filmů/seriálů a dohánění restů. Začala jsem znovu cvičit, protože moje krční páteř to prostě vyžaduje :(, a když už jsme teda u těch restů, řekla jsem si, že bych zase mohla trochu zapracovat i na blogu. Pořád tu mám z léta nachystané nějaké literární příspěvky a samozřejmě se mi do toho vůbec nechce - tak to asi zfouknu jen tak ve stručnosti :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Jane Austenová - Anna Elliotová"},{"content":"Při tvoření druhého úkolu do semináře filmové kritiky jsem byla nucena vcítit se do role skutečného novináře a vyzkoušet si psaní v časové tísni :D. Proto výsledek není takový, jaký jsem si přála, a nejsem s ním tak úplně spokojená. Na hodnocení nicméně stále čekám, tak uvidíme, jak to dopadne. Alois Nebel je film, který se dost těžko interpretuje. Pokud čekáte trhák, jaký z něj předčasně udělala média, budete zklamaní. Pokud ale hledáte příběh, ve kterém důležitější než dialogy je to, co je psáno mezi řádky\u0026hellip;myslím, že pak zklamaní určitě nebudete. Snad vám moje recenze, která byla tentokrát určena do intelektuálního plátku typu Respekt, poskytne aspoň malé vodítko, až se budete rozhodovat, zda na Aloise Nebela jít či nejít :-)\u0026hellip;\n…a z mlhy se vynořil Nebel\nNa česká filmová plátna právě vstupuje dlouho očekávaný snímek, který se (nejen) svou vizuální stránkou vymyká všemu, co se v poslední době v našich luzích a hájích natočilo. Spisovatel Jaroslav Rudiš a výtvarník Jaromír 99 přetavili svůj komiks s názvem Alois Nebel ve stejnojmenný film, který se pravděpodobně nestane diváckým hitem, nicméně pozornost, která je mu v médiích věnována, si právem zaslouží.\nLépe si tvůrci vstup snímku do českých kin načasovat snad ani nemohli. Ponurá železniční stanice Bílý Potok zahalená v oblacích mlhy, přízračná černobílá stylizace i posmutnělá postavička jesenického nádražáka Aloise stíhaného traumaty z minulosti – to všechno dohromady dokonale zapadá do sychravé podzimní nálady… V kulisách nevlídných severomoravských hor se velice pozvolna začíná vyprávění plné jakési zvláštní poetiky, chvílemi komické, chvílemi tragické, ale bezesporu velmi působivé…\nPíše se podzim roku 1989 a Alois Nebel (Miroslav Krobot) slouží jako výpravčí železniční stanice Bílý Potok v severomoravském pohraničí. Nebel je mlčenlivým snílkem se zálibou v jízdních řádech a často ho přepadají podivné halucinace, ve kterých se mu zjevují obrazy z jeho minulosti. V nich se znovu setkává s Němkou Dorothe (Tereza Voříšková), která mu v dětství nahradila zesnulou maminku a stala se po válce obětí násilného odsunu. Sny a halucinace nakonec Nebela připraví o místo, vydá se tedy do Prahy, kde se po neúspěšném ucházení o nové zaměstnání seznamuje s toaletářkou Květou (Marie Ludvíková), s kterou jej krom vzájemných sympatií spojuje také osamělost a jakási zahloubanost v sebe samého. Druhou linií příběhu diváka provází rovněž poněkud svérázná postava Němého (Karel Roden), který se vrací do pohraničí pomstít svou matku. Jeho a Nebelovy cesty se podivuhodným způsobem protínají, proplétají a zase rozchází, aby se nakonec jednoho bouřlivého večera, který je vyvrcholením celého příběhu, rozdělily nadobro.\nScénář svého tvůrce opravdu nezapře – a nemluvím pouze o pro Rudiše tak typickém náznakovém vykreslení charakteru jednotlivých postav. Při sledování Aloise Nebela si nelze nevybavit jakousi paralelu s jiným Rudišovým „hrdinou“, a sice outsiderem Fleischmanem z jeho románu (a stejnojmenného filmu) Grandhotel. Fleischman se svou fanatickou zálibou v počasí a grafech není tak zcela nepodobný Nebelovi, který je naopak tělem i duší oddán životu na dráze. Podobnou shodu najdeme i při podrobném zkoumání jmen obou postav – Fleischman je skálopevně přesvědčený, že to, jak se jmenujeme, není náhoda, a že si každý člověk nese ve svém jméně něco o sobě. Nejspíš tedy nebude náhodou ani to, že německé slovíčko „Nebel“ se do češtiny překládá jako „mlha“. Které jiné jméno by mohlo tak dokonale vystihnout postavu obestřenou hustým závojem tajemna - postavu, která nechává řadu svých tajemství z minulosti pečlivě ukrytu pod povrchem?\nPříběh se táhne a rozvíjí velmi pomalu, některé nitky a souvislosti mezi jednotlivými postavami se i pozornému divákovi pospojují až v úplném závěru filmu. Můžeme se nicméně shodnout na tom, že podstatnější roli než děj jako takový zde sehrává celková atmosféra melancholie, osamělosti a prázdnoty, která snímkem prostupuje pozvolna - jako mlha. Je potřeba si uvědomit, že se před námi odehrává příběh vyprávěný spíše než slovy obrazem. Působivá scéna, ve které Alois Nebel utahuje kapající kohoutek, nepotřebuje naprosto žádný komentář. Některé momenty filmu zase dokonale dokresluje sugestivní hudba, kterou má na svědomí kapela Umakart ve spolupráci se skupinou Priessnitz.\nAloisi Nebelovi bychom mohli vytýkat spoustu věcí, já to ale dnes dělat nebudu, protože jsem přesvědčená, že stěžovat si na zmatenost děje a plochost postav, jako to udělala řada jiných po zhlédnutí tohoto snímku, by znamenalo přiznat si, že jsem přijala roli ve skupině konzumentů, kteří si už dávno odvykli při sledování filmů zapojovat svou vlastní fantazii a představivost. Alois Nebel rozhodně není snímek, ke kterému se divák usadí a nechá si vyprávět příběh od začátku až do konce. Je potřeba se na sledování správně naladit, zapojit všechny své smysly a nechat se zcela pohltit atmosférou, která v člověku vyvolává střídavě strach, úžas i dojetí. Filmy, které vyžadují spolupráci a dávají divákovi možnost vlastního zapojení, u nás nevznikají každý den! Proto se také v kritice snímku omezím především na jednu věc, a sice jeho délku – 87 minut je žalostně málo na to, aby se divák stačil nabažit unikátní atmosféry a animovaného prostředí vytvářeného technologií rotoskopie, která kombinuje hraný a kreslený film, přičemž tvůrci nejprve natáčí klasický hraný film s herci a poté scény po jednotlivých filmových okénkách překreslují a animují. Samozřejmě není ani dost dobře možné, aby se ve vyměřeném čase mohly všechny postavy dostatečně projevit, v tom případě je ale zase poskytnut divákovi dostatečný prostor pro jeho vlastní domněnky a fantazii.\nAť už na Aloisi Nebelovi oceňujeme cokoliv, je to právě jeho pocitovost, důraz na drobné detaily, kterých si běžně v životě nevšímáme, a originální vizuální stránka, která tento unikátní počin řadí k nejzajímavějším domácím snímkům poslední doby a byla by škoda zatracovat ho jen (nebo právě) proto, že se vymyká průměru. Věřím, že Alois Nebel je dílo, které pod listím letošního podzimu rozhodně nezapadne…\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/a-z-mlhy-se-vynoril-nebel/","summary":"\u003cp\u003ePři tvoření druhého úkolu do semináře filmové kritiky jsem byla nucena vcítit se do role skutečného novináře a vyzkoušet si psaní v časové tísni :D. Proto výsledek není takový, jaký jsem si přála, a nejsem s ním tak úplně spokojená. Na hodnocení nicméně stále čekám, tak uvidíme, jak to dopadne. \u003cem\u003eAlois Nebel\u003c/em\u003e je film, který se dost těžko interpretuje. Pokud čekáte trhák, jaký z něj předčasně udělala média, budete zklamaní. Pokud ale hledáte příběh, ve kterém důležitější než dialogy je to, co je psáno mezi řádky\u0026hellip;myslím, že pak zklamaní určitě nebudete. Snad vám moje recenze, která byla tentokrát určena do intelektuálního plátku typu Respekt, poskytne aspoň malé vodítko, až se budete rozhodovat, zda na \u003cem\u003eAloise Nebela\u003c/em\u003e jít či nejít :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"...a z mlhy se vynořil Nebel"},{"content":"Jen málokdy mám radost z příchodu podzimu\u0026hellip;letos je to ale jinak. Velkou zásluhu na tom má tohle krásné babí léto, které prý má vydržet až do půlky října\u0026hellip;a taky burčák, pochopitelně :D. Když si ale tak vduchu rekapituluju právě uplynulý měsíc, zjišťuju, že přinesl vlastně spoustu dalších příjemných momentů. A mám z toho tak velkou radost, že se o ni prostě potřebuju podělit :-)\u0026hellip;Následující článek nechť je tedy hitparádou těch nejkrásnějších okamžiků tohoto slunečného září\u0026hellip;\nÚspěšné zdolání zkoušky z pozemku - haluz na otázky mě ani tentokrát neminula, takže vcházím do finále svého studia na právech pouze s jediným restem. Doufejme, že tenhle úspěšný start semestru mě nakopne k větší pracovitosti a hlavně konečně začnu pilně makat na diplomce O:-)\u0026hellip;Navíc jsem se na zkoušce setkala s moc milou slečnou, která si mě pamatovala z loňské vodácké výpravy a z krumlovské hospody :-)\u0026hellip; Pokoření Sněžky - kvůli školním restům jsme si letos prázdnin moc neužili, takže jsme si to na dovolené v Krkonoších mohli konečně vynahradit. Na to, jak nás všichni strašili s počasím, nám nakonec všechno vyšlo báječně a v sobotu, kdy jsme se drápali na Sněžku, jsme si užili opravdu nádherné počasí i výhled z naší nejvyšší hory - o kterou se dělíme s Poláky (vážně jsme to brali v zemáku, Jindro :D??)\u0026hellip; Seminář filmové kritiky- tak to je pro mě jedna z vůbec největších radostí :)! Konečně se můžu v rámci školy věnovat něčemu, co mě maximálně baví a naplňuje. Možná pro mě tenhle seminář bude jen zajímavou zkušeností jako řada jiných PVPček z neprávnických oborů, každopádně se těším, že si rozšířím obzory v oblasti, která mě zajímá, a koneckonců kdo ví, do které kanceláře mi moje vzdělání jednoho dne otevře dveře :D\u0026hellip;obávám se, že advokátní kancelář to teda nebude :D\u0026hellip; Intervenční centrum - v pondělí jsem se po jednom rozhovoru na praxi konečně utvrdila v tom, co mi vrtá hlavou už strašně dlouho. Chtěla bych si po škole najít práci v intervenčním centru, které poskytuje právní (i jinou) pomoc obětem domácího násilí. Nechci se zavalovat stohama papírů v kanclu ani psát dokola podle šablony pět typů smluv v bance. Chci dělat někde, kde budu opravdu někomu nápomocná, ikdyž si za to asi nevydělám tolik peněz jako v advokátním kanclu. Burčákové slavnosti ve Valticích - jižní Morava je místo, kam se kdykoliv ráda vracím a to \u0026ldquo;vracím\u0026rdquo; píšu zcela záměrně, protože se tam opravdu cítím tak nějak \u0026ldquo;doma\u0026rdquo; . Proto když jsem se dozvěděla o konání burčákových slavností, o plánu na víkend bylo hned rozhodnuto. Sbalili jsme Frantu a Erasmáky a myslím, že účasti nikdo z nás nelitoval, protože jsme si to skvěle užili, ochutnali všechny možné druhy burčáku, opili se, nafotili spoustu fotek, udělali si krásnou procházku po vinné naučné stezce, poslechli si cimbál a \u0026ldquo;pohaluzi\u0026rdquo; narazili na Pavču s Tucinem :-). .. a domů jsme si samozřejmě odvezli petku burčáku značky Valtice - protože ten nám chutná nejvíce :DDD! První právnický rozkalovák - minulý týden jsem si namalovala svůj POSLEDNÍ rozvrh hodin a začal můj prakticky POSLEDNÍ semestr, protože ten finální, desátý, je věnovaný psaní diplomové práce a dohánění restů 8-). Nastal tedy \u0026ldquo;nejvyšší čas seznámit se konečně se svými spolužáky\u0026rdquo;, jak jsme se shodli s Robertem 8-) . Právnické akce jsem nikdy nevyhledávala a nehodlám v tom pokračovat ani nadále, přesto si myslím, že párty v Charlie\u0026rsquo;s byla mimořádně zajímavou zkušeností a jsem ráda, že jsem se Peťkou nechala překecat a šla jsem :D\u0026hellip; Krom těchto nejzajímavějších momentů bych měla v zásobě i pár zcela drobných, všedních, úsměvných\u0026hellip;třeba když mě v drogérii u regálu s barvama na vlasy oslovila úplně cizí slečna a ptala se mě, jakou barvu si musí koupit, aby měla vlasy jako já :-)\u0026hellip;nebo když jsem si letos konečně mohla pořídit svetrošaty s krátkým rukávem, věc zcela nepraktickou do našich klimatických podmínek, ale letos už ji nesundám až dokud nezačne být opravdu hnusně :D. V záloze mám ještě jedno příjemné překvapení, ale to asi zatím ponechám v tajnosti, aby se neleklo a někam neuteklo :-)\u0026hellip;O co se ale můžu podělit už teď je poslední maličkost, která patří k babímu létu a toulkám jižní Moravou jako nic jiného, zvedne mi náladu kdykoliv a kdekoliv a vždycky, když ji slyším, běhá mi mráz po zádech\u0026hellip; Pro všechny, kteří dočetli až sem :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/babi-leto/","summary":"\u003cp\u003eJen málokdy mám radost z příchodu podzimu\u0026hellip;letos je to ale jinak. Velkou zásluhu na tom má tohle krásné babí léto, které prý má vydržet až do půlky října\u0026hellip;a taky burčák, pochopitelně :D. Když si ale tak vduchu rekapituluju právě uplynulý měsíc, zjišťuju, že přinesl vlastně spoustu dalších příjemných momentů. A mám z toho tak velkou radost, že se o ni prostě potřebuju podělit :-)\u0026hellip;Následující článek nechť je tedy hitparádou těch nejkrásnějších okamžiků tohoto slunečného září\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Babí léto"},{"content":"Přináším takhle k večeru jenom malou pozvánku na zajímavou výstavu, která stojí za povšimnutí. Potěším s ní tedy především brňáky, protože se koná u nás ve Štatlu v parku u Moravského náměstí. Ostatní ale nemusí smutnit, výstava je putovní, a tak je možné, že k vám brzy doputuje nebo už jste ji dokonce stačili shlédnout. A o čem to je? Jak již název napovídá, cílem výstavy „KORUPCE PO ČESKU aneb Co je doma, to se počítá” je veřejnosti stručně přiblížit 20 nejvýznamnějších českých kauz korupce a zpronevěry od roku 1989, zrekapitulovat je a zejména pak ukázat, jak jednotlivé korupční skandály dopadly. Počtete si tu o tunelování českých bank v 90. letech, \u0026ldquo;právnících\u0026rdquo; z Plzně i o tom, jak Standa Gross ke štěstí přišel 8-) . Výstava zároveň seznamuje se základními rysy korupčního prostředí v České republice a odkazuje na různé iniciativy, poradny či organizace, které v České republice proti korupci aktivně bojují. Výstavu zaštiťuje intelektuální týdeník Respekt a je opravdu zajímavá - takže hurá všichni na Moravák zaplakat si či zanadávat na náš prohnilý stát! A tvůrcům výstavy Respekt ;-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/korupce-po-cesku/","summary":"\u003cp\u003ePřináším takhle k večeru jenom malou pozvánku na zajímavou výstavu, která stojí za povšimnutí. Potěším s ní tedy především brňáky, protože se koná u nás ve Štatlu v parku u Moravského náměstí. Ostatní ale nemusí smutnit, výstava je putovní, a tak je možné, že k vám brzy doputuje nebo už jste ji dokonce stačili shlédnout. A o čem to je? Jak již název napovídá, cílem výstavy „KORUPCE PO ČESKU aneb Co je doma, to se počítá” je veřejnosti stručně přiblížit 20 nejvýznamnějších českých kauz korupce a zpronevěry od roku 1989, zrekapitulovat je a zejména pak ukázat, jak jednotlivé korupční skandály dopadly. Počtete si tu o tunelování českých bank v 90. letech, \u0026ldquo;právnících\u0026rdquo; z Plzně i o tom, jak Standa Gross ke štěstí přišel 8-) . Výstava zároveň seznamuje se základními rysy korupčního prostředí v České republice a odkazuje na různé iniciativy, poradny či organizace, které v České republice proti korupci aktivně bojují. Výstavu zaštiťuje intelektuální týdeník Respekt a je opravdu zajímavá - takže hurá všichni na Moravák zaplakat si či zanadávat na náš prohnilý stát! A tvůrcům výstavy Respekt ;-)!\u003c/p\u003e","title":"KORUPCE PO ČESKU, 21.9.2011, Brno"},{"content":"Tento měsíc samé účelové a potřebné nákupy, no vážně! Ani tak toho koukám nebylo málo\u0026hellip;ale pro každý výrobek mám přichystanou výmluvu :D! Navíc jsem byla z kraje měsíce hodně doma a z nudy si hrála s foťákem, takže téměř všechny snímky jsou vlastní výroby\u0026hellip;teď tedy nevím, jestli to můžete brát zrovna jako výhru, nicméně chtěla jsem to zmínit :D\u0026hellip;\nČistící pleťové mléko pro suchou a citlivou pleť Astrid jsem si opět koupila \u0026ldquo;domů\u0026rdquo;, kde už se teď tak často nevyskytuju, takže si vystačím vpodstatě s jakoukoliv kosmetikou. Tohle čistící mléko je prostě klasika, která splní svou funkci, ale nevyvolá žádné zázraky ani vlnu nadšení .\nOční roll-on a korektor 2v1 Garnier (odstín 02 - světlá pleť) - to byste nevěřili, jaký je dneska problém sehnat v drogérii tekutý korektor! Léta letoucí byl mou kosmetickou stálicí korektor od Manhattanu, bohužel se ale tato dekorativní kosmetika už nikde v Čechách neprodává, aspoň co já vím :(\u0026hellip;A co se týče ostatních značek nabízených v drogérii, mezi nimi jsem nikdy nenašla nic, z čeho bych byla dvakrát nadšená. Při poslední pátrací akci \u0026ldquo;hledání tekutého korektoru\u0026rdquo; jsem opět málem odcházela s prázdnou, ale pak jsem si všimla regálu s tímhle korektorem od Garnieru a rozhodla jsem se ho ze zoufalství vyzkoušet. A docela mě překvapil! Přestože i světlý odstín bych si na své pleti představovala ještě o malilinko světlejší, korektor se dá pěkně rozmazat a nakonec splyne s pokožkou. Obsahuje kofein, výtažky z citronu a UV filtr, příjemně chladí a spokojená jsem i s krycími schopnostmi. Nicméně úplně vám kruhy zpod očí nevyzmizíkuje, s tím zas nepočítejte. Při běžném \u0026ldquo;provozu\u0026rdquo; vám možná nebude připadat tak zázračný, jak slibuje reklama. Když se ale jednoho dne probudíte po opravdu špatné noci, zjistíte, že ona ta reklama přecejen tak úplně nekecá ;-)!\nGel na vlasy Garnier Fructis Style - Survivor\nPřiznávám, že mám docela velkou spotřebu gelů na vlasy :D\u0026hellip; používám je prakticky každý den, vpodstatě už jen ze zvyku, ale holt to patří k mému dennímu rituálu napatlat si něco do vlasů, než vyrazím z domu :D\u0026hellip;S mým křovím na hlavě se koneckonců stejně velice nic jiného dělat nedá. Tentokrát jsem šla shánět náhradníka za gel od Lybaru, který mi došel. V Rossmanovi mi padla do oka tahle poměrně nová řada gelů na vlasy Garnier s výtažky z kaktusu a dostala jsem chuť nějaký z těchto výrobků vyzkoušet. Survivor mi přišel dle popisu na obalu tak nějak nejsympatičtější. Jak již název napovídá, měl by přežít všechno - vítr, vlhko i hic :D\u0026hellip;Usoudila jsem, že by to mohl být ten pravý společník do Krkonoš a rozhodla jsem se podrobit ho v horách zatěžkávací zkoušce. S tužícími schopnostmi jsem byla poměrně spokojená, to jó, ale po celodenní túře na Sněžku samozřejmě z \u0026ldquo;účesu\u0026rdquo; krom slepených vlasů nezbylo vůbec nic :(\u0026hellip;Takže z mého pohledu spíš průměr, znám mnohem lepší gely.\nSlupovací pleťová maska HaM (granátové jablko a mučenka)\nDruhým kosmetickým výrobkem z řad HaM, který jsem se rozhodla vyzkoušet, byla tahleta ovocná slupovací maska. Sáhla jsem po ní proto, že slupovací masky jsou mi prostě ze všeho nejsympatičtější. Nic s nima neupatláte ani nezmastíte a slupování je prostě hrozná sranda :D\u0026hellip; Maska má lehce narůžovělou barvu, gelovou konzistenci a navíc krásně voní po ovoci. Po uplynutí nějakých těch doporučených 20ti minut jde krásně sloupnout a pleť je po ní příjemně vyhlazená i vyčištěná, ikdyž ta čokoládová maska mi přišla - co se týče čistících účinků - asi o malinko lepší. Tahle ale zase dostává více plusových bodů za snadnější manipulaci O:-)\u0026hellip;\nHloubkově čistící maska HaM (aloe vera, vrba, habr obecný a rozmarýn)- no a aby těch masek nebylo málo, rozhodla jsem se v HaMku otestovat ještě jednu. Jak již název napovídá, nejedná se tentokrát o nějak extra voňavý zážitek, ale důležitější jsou koneckonců výsledky, že ano :D\u0026hellip;Maska má výbornou krémovou konzistenci, takže se snadno aplikuje (postačí i tenká vrstva) a vůní opravdu spíš než lesní porost připomíná mast na bolavé klouby :D. Má světle béžovou barvu, která se po nanesení postupně mění na bílou, jak maska usychá a tvrdne. Po nějakých 15ti minutách se dá snadno smýt, protože ztvrdlá maska se při kontaktu s vodou opět mění v krém - to je pro mě rozhodně velké plus. Čistící účinky jsou podle mě taky více než dobré - asi jako u všech HaM masek, které jsem dosud vyzkoušela. Jen mám po použití této pocit, že mám pleť trochu vysušenou. Celkově se mi zatím masky z HaM víc než zamlouvají a těším se, až zase vyzkouším nějakou další O:-)\u0026hellip;\nČistící mléko+tonik 2v1 Green Line- protože jsem s sebou na dovču do Krkonoš nechtěla tahat všechny ty kosmetické zbytečnosti, které mi stojí v Brně v koupelně na poličce, naskytl se mi dobrý důvod, proč navštívit drogérii a pořídit tam nějaké malé víceúčelové pomocníky na cesty O:-)\u0026hellip;Proč tahat dvě lahvičky s pleťovým mlíkem a tonikem, když můžu táhnout jen jednu, která zastane práci za dva, že. Musím říct, že kroměřížské drogérie zrovna dvakrát neoplývají sortimentem těchto víceúčelových výrobků 2v1 , takže jsem se musela spokojit s výběrem ze tří možností. Vyhrálo to tohle mléko Green Line, protože jsem si vzpomněla, že jsem ho už kdysi dávno měla a nepřišlo mi špatný. Je trochu mastnější, což tak obecně nemám u pleťové kosmetiky moc ráda, ale v odstraňování make-upu a nečistot z pleti je to jednička!\nOkurkový pleťový krém Ziaja- minulý měsíc jsem tu pěla chválu na pleťový tonik stejné značky a nakonec jsem při výběru nějakého malého lehkého krému, který by nezatížil batoh do Krkonoš ani mou peněženku, skončila u tohoto okurkového zázraku. Používala jsem ho celé loňské léto a výborně se mi osvědčil. Jako všechny krémy Ziaja, které jsem zatím vyzkoušela, i tento má poněkud hustší konzistenci, ale při aplikaci je jinak lehoučký, dobře se roztírá, hydratuje, hodí se i pod make-up a hlavně opravdu krásně okurkově voní :D! Za tu cenu (okolo 50 korun) se určitě vyplatí ho vyzkoušet, ale pleťový krém od Nivea, který jsem ulovila v některém z předchozích příspěvků, je pro mě zatím po všech směrech nepřekonatelný, takže dosti lichotek :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zarijove-ulovky/","summary":"\u003cp\u003eTento měsíc samé účelové a potřebné nákupy, no vážně! Ani tak toho koukám nebylo málo\u0026hellip;ale pro každý výrobek mám přichystanou výmluvu :D! Navíc jsem byla z kraje měsíce hodně doma a z nudy si hrála s foťákem, takže téměř všechny snímky jsou vlastní výroby\u0026hellip;teď tedy nevím, jestli to můžete brát zrovna jako výhru, nicméně chtěla jsem to zmínit :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eČistící pleťové mléko pro suchou a citlivou pleť Astrid\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e jsem si opět koupila \u0026ldquo;domů\u0026rdquo;, kde už se teď tak často nevyskytuju, takže si vystačím vpodstatě s jakoukoliv kosmetikou. Tohle čistící mléko je prostě klasika, která splní svou funkci, ale nevyvolá žádné zázraky ani vlnu nadšení \u003cstrong\u003e\u003cem\u003e.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e","title":"Záříjové úlovky"},{"content":"Někteří z vás už možná ví, jaký \u0026ldquo;sen\u0026rdquo; si budu plnit tento semestr. Byla jsem přijatá do semináře filmové kritiky, který mě nadchnul hned první přednáškou. Z úvodního vyřazovacího úkolu jsem pravda už tak nadšená nebyla - svůj talent jsme měli projevit na recenzi do deníku typu MF Dnes a ohodnotit jsme měli nový film Václava Vorlíčka Saxána a Lexikon kouzel. Po menším váhání jsem se tedy nakonec na poslední chvíli dokopala a vyrazila do Špalíčku shlédnout tento snímek. Obávala jsem se rušivého elementu v podobě bandy dětí, když jsem však deset minut před začátkem filmu vešla do sálu, byl úplně prázdný. Chvíli jsem z toho byla dost v šoku, brzy jsem si ale začala tento luxus užívat :D\u0026hellip;nakonec se nás v hledišti sešlo něco okolo deseti kusů. Mou ostrou kritiku :D, která se mi stala vstupenkou do semináře, přináším níže\u0026hellip;každý týden by tu teď měla přibýt jedna další, tak doufám, že se najde někdo, koho bude bavit je číst :-)\u0026hellip;\nDexempo multo šumpoplex po 40ti letech?\nKdyž se na filmové plátno po letech navrací slavní hrdinové, divák tak nějak automaticky zpozorní. Nezřídka totiž pokračování oblíbené filmové komediální klasiky vyvolává spíš než salvy smíchu poněkud rozpačitý úsměv na tvářích pamětníků a protočení panenek ze strany generace o něco mladší. Při shlédnutí Saxány a Lexikonu kouzel se však musí divák od jakýchkoliv asociací se „starou“ Saxanou z počátku 70. let odprostit. Doba pokročila, obecenstvo se změnilo a především – Vorlíček tentokrát natočil film opravdu jen pro děti…\nZ rozverné dívky na koštěti nám vyrostla maminka (Petra Černocká), která společně s manželem Honzou (Jan Hrušínský) vychovává dcerku Saxánku (Helena Nováčková) - žákyni 2.B. Malá Saxánka o maminčině čarodějnické minulosti pochopitelně netuší, z touhy po strašidelné pohádce se však jednoho večera vydá pátrat na půdu a propadne se až do Říše pohádek, z které její maminka kdysi utekla, aby nemusela zůstat 300 let po škole. V podzemní říši ke svému překvapení potkává svou tetu Irmu (Jiřina Bohdalová), ne příliš úspěšnou spisovatelku knížek pro děti, která se zde také ocitá úplnou náhodou. Zatímco ale malá Saxánka usiluje o záchranu svého dědečka netopýra a návrat zpátky do říše lidí, vdavek chtivá teta Irma v pohádkovém světě shání nové nápadníky – ať už se jedná o ředitele školy kouzel (Josef Somr) nebo komiksového zloducha Crashmana (Jaromír Dulava).\nVorlíček se při tvorbě Saxány a Lexikonu kouzel rozhodl vsadit na jistotu v podobě narážek na své dřívější slavné počiny - krom postav z Dívky na koštěti se tu objevuje např. rovněž pan Vigo ze seriálu Arabela . I méně pozorný divák si však nemůže nepovšimnout, že některé momenty pohádky rovněž naráží na filmovou ságu o poněkud slavnějším čaroději Harry Potterovi – připomenou ji např. \u0026ldquo;oživlé\u0026rdquo; obrázky v knížce, létající vlak nebo pád studnou do podzemní říše (a našlo by se toho ještě mnohem více). České pohádky vždycky sršely novými a neotřelými nápady, je tedy s podivem, že tvůrci snímku najednou pocítili potřebu kopírovat západní tvorbu…\nStejně tak málo invenčně působí i celý scénář. Filmu prakticky chybí jakákoliv smysluplná zápletka a některé části děje naprosto postrádají pointu (ať už se jedná o scénu v čarodějnickém doupěti či zápletku s ohořelým šekem), takže mohou vyvolat dojem, že byly do filmu přidány jen proto, aby natáhly jeho celkovou délku. Saxána a Lexikon kouzel tak ve výsledku vyznívá spíše jako zmatený sled neprovázaných scén, které ve výsledku nemůže zachránit ani sázka na jistotu v podobě hereckého obsazení. Představitelka malé Saxánky z 2.B je nepřirozená a její projev působí spíše jako vzorně naučená recitace. Překvapivě však ani většina \u0026ldquo;dospělých\u0026rdquo; herců svými výkony neohromí. Těžko říct, zda to nedávat za vinu spíš slabému scénáři, každopádně drtivá většina postav působí příliš strojeně a pramálo emotivně. Jejich dialogy děj nikam neposouvají, naopak jej spíše brzdí, protože se z nich o postavách vlastně nic zásadního nedovídáme, a divák tak brzy získává pocit, že snímek místo slíbených 90ti minut trvá mnohem déle. Neurčitost postav platí nejen ve světě lidí, ale především v podzemní Říši pohádek, kde se hned na začátku vyrojí množství bytostí, které ale tvůrci už nijak nerozvíjí, takže se můžeme jen domýšlet, jaký přínos pro děj pohádky vlastně představují.\nNa druhou stranu je potřeba podívat se na film i tak trochu dětskýma očima – vždyť těm je Vorlíčkova pohádka určena především. Řada animovaných postaviček je opravdu roztomilá (Chlupáček, trpaslík či hospodský-kostlivec jako vystřižený z Mrtvé nevěsty Tima Burtona) a u dětí jistě zafunguje, stejně jako několik jednoduchých vtipů. I přes absenci spádu si divák může ve filmu najít pár opravdu úsměvných momentů, o něž se postará především strýček Evžen v podání Petra Nárožného. Celkový rozpačitý dojem z filmu rovněž trochu pozvedává vtipně vyvedený závěr, kdy teta Irma vyřeší své milostné trilema ku spokojenosti všech nápadníků. Závěrečné titulky však přichází tak náhle, že si divák toto osvěžení málem ani nestihne vychutnat\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/dexempo-multo-sumpoplex-po-40ti-letech/","summary":"\u003cp\u003eNěkteří z vás už možná ví, jaký \u0026ldquo;sen\u0026rdquo; si budu plnit tento semestr. Byla jsem přijatá do semináře filmové kritiky, který mě nadchnul hned první přednáškou. Z úvodního vyřazovacího úkolu jsem pravda už tak nadšená nebyla - svůj talent jsme měli projevit na recenzi do deníku typu MF Dnes a ohodnotit jsme měli nový film Václava Vorlíčka \u003cem\u003eSaxána a Lexikon kouzel\u003c/em\u003e. Po menším váhání jsem se tedy nakonec na poslední chvíli dokopala a vyrazila do Špalíčku shlédnout tento snímek. Obávala jsem se rušivého elementu v podobě bandy dětí, když jsem však deset minut před začátkem filmu vešla do sálu, byl úplně prázdný. Chvíli jsem z toho byla dost v šoku, brzy jsem si ale začala tento luxus užívat :D\u0026hellip;nakonec se nás v hledišti sešlo něco okolo deseti kusů. Mou ostrou kritiku :D, která se mi stala vstupenkou do semináře, přináším níže\u0026hellip;každý týden by tu teď měla přibýt jedna další, tak doufám, že se najde někdo, koho bude bavit je číst :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Dexempo multo šumpoplex po 40ti letech?"},{"content":"Jsou knížky, na které musí být nálada, abyste je pořádně docenili. Grandhotel k nim patří. Jeho podtitul \u0026ldquo;román nad mraky\u0026rdquo; docela trefně vystihuje, že člověk se musí při čtení zkusit podívat na život a na všechno, co přináší, trochu jinak\u0026hellip;z výšky\u0026hellip;\n\u0026ldquo;Někdy mám pocit, že právě tady přímo nad námi nebe krvácí. Ale možná to je jen západ slunce\u0026hellip;\u0026rdquo;\nNěkdy mám pocit, že právě tady přímo nad námi nebe krvácí\u0026hellip;\nHlavní postavou románu je třicetiletý samotář Fleischman, pro většinu lidí zaostalý exot pohybující se ve světě mraků a tlakových výší, ve svém nitru ale opuštěný a nepochopený snílek hledající cestu ven ze svého rodného města, ve kterém se cítí uvězněn. Právě Fleischmanův netypický pohled na život vnáší do příběhu jakousi zvláštní, někdy smutnou, jindy komickou poetiku. Fleischman jakoukoliv životní situaci dokáže pohotově vyhodnotit a přitovnat k jediné oblasti, které skutečně rozumí - a sice k počasí :-). Jeho životu dává řád meteorologický graf a postupem času i Franz, starý sudetský Němec, který jezdí do Liberce pohřbívat své spolužáky. Při pozorování oblohy z Grandhotelu na Ještědu Fleischman konečně zjišťuje, že jediná cesta, kterou může z Liberce uniknout a zvítězit tak sám nad sebou, vede skrz mraky. Fleischmanův plán ale lehce nabourává servírka Ilja, která se jednoho dne objevuje v hotelové recepci\u0026hellip;\n\u0026ldquo;Jestli je to tak, pak láska je něco jako blesk. Protože každý blesk, který se spouští z nebe a je vidět, má svého bratra, který vidět není, neviditelný protiblesk, který mu v ten samý okamžik vyjíždí ze země naproti. A když se ty dva blesky setkají, tak to zajiskří. Zasvítí. A pak to taky pěkně bouchne.\u0026rdquo;\nPodle námětu knihy vznikl scénář pro film Davida Ondříčka Grandhotel, a tak možná řada z vás ví, jestli se Fleischmanovi nakonec podaří vznést \u0026ldquo;nad mraky\u0026rdquo; nebo ne. Podle mě ale filmový Grandhotel kvalit knížky ani zdaleka nedosahuje, protože některé myšlenky a pocity se zkrátka na plátno převádějí jen těžko. Ty nejkrásnější jsem pro vás vybrala jako úryvky\u0026hellip;\nLidé jsou jako mraky\u0026hellip;\n\u0026quot;\u0026hellip;lidé jsou jako mraky\u0026hellip;taky se tak proplítaj\u0026hellip;ztrácej\u0026hellip;opouštěj\u0026hellip;nacházej\u0026hellip;\u0026quot;\nGrandhotel jsem četla už dvakrát. Fotky z tohoto článku vznikaly v létě, kdy se mi Rudišova knížka dostala do rukou poprvé a já zjistila, že má v sobě ukrytou jakousi zvláštní, ale příjemnou nostalgii, která člověka přiměje pozvednout oči vzhůru a fascinovaně koukat na nebe. Možná to pro vás bude dobrý důvod, abyste po ní taky sáhli a nechali se unést někam vysoko nad mraky\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jaroslav-rudis-grandhotel/","summary":"\u003cp\u003eJsou knížky, na které musí být nálada, abyste je pořádně docenili. \u003cem\u003eGrandhotel\u003c/em\u003e k nim patří. Jeho podtitul \u0026ldquo;román nad mraky\u0026rdquo; docela trefně vystihuje, že člověk se musí při čtení zkusit podívat na život a na všechno, co přináší, trochu jinak\u0026hellip;z výšky\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e\u0026ldquo;Někdy mám pocit, že právě tady přímo nad námi nebe krvácí. Ale možná to je jen západ slunce\u0026hellip;\u0026rdquo;\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"jaroslav-rudis-grandhotel-01.jpg\"\n         alt=\"Někdy mám pocit, že právě tady přímo nad námi nebe krvácí...\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eNěkdy mám pocit, že právě tady přímo nad námi nebe krvácí\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e","title":"Jaroslav Rudiš - Grandhotel"},{"content":"Ano, přiznávám, i já jsem tomuto švédskému fenoménu nakonec podlehla a Larsson si našel své čestné místo v mojí knihovničce\u0026hellip;Na ostatních zpřátelených blozích už bylo o Miléniu napsáno víc než dost, proto bych se jako obvykle zaměřila spíš než na vylíčení děje na mé drobné osobní postřehy z četby. Hned na úvod musím říct, že jsem Larssonovu detektivku nevnímala jako dílo, od kterého se nedá odejít. Naopak jsem měla v plánu nezhltnout ji za den, ale pěkně si ji vychutnat, což se mi i povedlo - vpodstatě mě knížka přibila do křesla až tehdy, když započal \u0026ldquo;hon\u0026rdquo; na hlavníhu hrdinu - novináře Mikaela - a teprve v tu chvíli mi přišlo, že příběh konečně dostal ten správný spád. Knížku jsem většinou odkládala při nástupu zbytečných popisných pasáží, ve kterých se nic podstatného nedělo. Na druhou stranu si myslím, že je přecejen dobré přečíst knihu v kratším časovém úseku, aby člověk mezitím nepozapomněl důležité souvislosti. Jako ne příliš pozorný čtenář jsem rovněž ocenila báječné schémátko části rodokmenu klanu Vangerových, ke kterému jsem se zpočátku často vracela, protože jinak bych se v tom množství postav totálně ztrácela.\nCo se týče násilných a sexuálních scén, tak ty mi při čtení nijak nevadily, spíš mě šokoval celkový přístup hlavních hrdinů k těmto věcem - především pak celá škála milostných trojúhelníků a fakt, že si to tam Mikael rozdával s kdekým na potkání a nikomu to nepřišlo divné :D. Myslím, že při čtení této knihy jsem pochopila skutečný význam spojení \u0026ldquo;švédská trojka\u0026rdquo; :D\u0026hellip;\nI přes tuto lehkou vlnu pohoršení však Larssonovi musíme přičíst k dobru, že se pokusil odvážně upozornit na mnohé nešvary naší moderní doby - ať už se jedná o brutální činy páchané na ženách, počítačové pirátství, nebezpečný vliv médií ale i konflikt morálky a osobních zájmů\u0026hellip;\nNo a za co musím rozhodně Larssonovi a jeho bestselleru přidat body, je tloušťka knihy - já zkrátka miluju bichle a dlouho jsem hledala knihu, do které by takhle krásně pasovala sbírka brašulových záložek z Harvard Book Store - a jistě už správně tušíte, že tahle (530 stran!!!) je ta pravá :D\u0026hellip;\nP.S. Při čtení jsem se naladila na \u0026ldquo;severskou\u0026rdquo; vlnu, takže příště asi sáhnu po Dětech z Bullerbynu :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/stieg-larsson-muzi-kteri-nenavidi-zeny/","summary":"\u003cp\u003eAno, přiznávám, i já jsem tomuto švédskému fenoménu nakonec podlehla a Larsson si našel své čestné místo v mojí knihovničce\u0026hellip;Na ostatních zpřátelených blozích už bylo o \u003cem\u003eMiléniu\u003c/em\u003e napsáno víc než dost, proto bych se jako obvykle zaměřila spíš než na vylíčení děje na mé drobné osobní postřehy z četby. Hned na úvod musím říct, že jsem Larssonovu detektivku nevnímala jako dílo, od kterého se nedá odejít. Naopak jsem měla v plánu nezhltnout ji za den, ale pěkně si ji vychutnat, což se mi i povedlo - vpodstatě mě knížka přibila do křesla až tehdy, když započal \u0026ldquo;hon\u0026rdquo; na hlavníhu hrdinu - novináře Mikaela - a teprve v tu chvíli mi přišlo, že příběh konečně dostal ten správný spád. Knížku jsem většinou odkládala při nástupu zbytečných popisných pasáží, ve kterých se nic podstatného nedělo. Na druhou stranu si myslím, že je přecejen dobré přečíst knihu v kratším časovém úseku, aby člověk mezitím nepozapomněl důležité souvislosti. Jako ne příliš pozorný čtenář jsem rovněž ocenila báječné schémátko části rodokmenu klanu Vangerových, ke kterému jsem se zpočátku často vracela, protože jinak bych se v tom množství postav totálně ztrácela.\u003c/p\u003e","title":"Stieg Larsson - Muži, kteří nenávidí ženy"},{"content":"Tak dnes zase něco málo pro receptuchtivé\u0026hellip;Vybrala jsem předkrm ze středomořské kuchyně jako malou upomínku na nedávnou návštěvu úžasné řecké restaurace u Velodromu, kam jsme zašli s Péťou oslavit jeho čerstvý inženýrský titul :-). Nezalekněte se exotického názvu, neboť se za ním skrývá vynikající řecká pochoutka, kterou jsme si doma zamilovali a už nějaký ten pátek má své pevné místo na našem stole. Příprava není nikterak složitá, takže pokud vlastníte funkční troubu, směle do toho :-)!\nolivový olej 2-3 stroužky česneku, nakrájené na plátky 300 g čerstvého špenátu sůl 150 g nakládaných sušených rajčat 100 g sýru feta(možno nahradit i ricottou ) 2 vejce 500 g listového těsta mouka na poprášení pracovní plochy sezamová semínka na posypání Olivový olej rozpálíme na pánvi a pak na něm krátce - zhruba dvě minuty - orestujeme česnek, přidáme špenát a necháme zavadnout. Promícháme, osolíme a počkáme, až špenat zchladne. Poté ho přendáme do cedníku a necháme odkapat veškerou tekutinu - můžeme ho i lehce vyždímat. Mezitím si nahrubo nakrájíme rajčata a přendáme je do misky, přidáme sýr, jedno vejce a nahrubo nasekaný špenát a vše pořádně promícháme. Náplň máme připravenou - a teď se můžeme vrhnout na těsto! Listové těsto si rozdělíme na dva kusy a ty pak rozválíme na lehce pomoučené pracovní ploše, radýlkem nakrájíme na čtverce o straně 11 centimetrů, doprostřed každého dáme větší lžíci špenátové směsi, přehneme do trojúhelníčku a obě vzniklé hrany ještě zamáčkneme vidličkou nebo radýlkem. Šátečky nazávěr potřeme rozšlehaným vajíčkem a posypeme sezamovými semínky. Pečeme při teplotě 180°C zhruba 20 minut.\nŠátečky jsou skutečně vynikající - ať už jako předkrm, večeře nebo svačinka do školy - a všichni, kdo ochutnali, nám je jen chválí. K dokonalému dokreslení řecké atmosféry ještě musím doporučit polosladké víno Imiglykos, s kterým jsme se seznámili při návštěvě již výše zmíněné řecké restaurace, a pravděpodobně si na něj zase brzy rádi zajdeme :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/spanakopita-recke-satecky/","summary":"\u003cp\u003eTak dnes zase něco málo pro receptuchtivé\u0026hellip;Vybrala jsem předkrm ze středomořské kuchyně jako malou upomínku na nedávnou návštěvu úžasné řecké restaurace u Velodromu, kam jsme zašli s Péťou oslavit jeho čerstvý inženýrský titul :-). Nezalekněte se exotického názvu, neboť se za ním skrývá vynikající řecká pochoutka, kterou jsme si doma zamilovali a už nějaký ten pátek má své pevné místo na našem stole. Příprava není nikterak složitá, takže pokud vlastníte funkční troubu, směle do toho :-)!\u003c/p\u003e","title":"Spanakopita - řecké šátečky"},{"content":"\u0026quot;\u0026hellip;pak všechny vlny usnou pod víčky,\nkterá se zavřou,\nkdyž je chceš políbit\u0026hellip;\u0026quot;\n(Šly dvě a dvě)\nVím, že už je tady té poezie docela dost, ale asi mám zrovna své poetické období O:-)\u0026hellip; Dnes to ale bude na dlouhou dobu poslední Seifert, slibuju. Chtěla jsem jen ve zkratce napsat něco málo o sbírce, z které pochází všechny verše, kterými vás tu poslední čas zahlcuji. Výbor Venuší dát hlavu do dlaní je ukázkou toho nejlepšího ze Seifertovy lyrické milostné poezie. Je to poloha, kterou mám u něj nejradši a která mu nejspíš i nejlépe sluší. Sbírka zaujme krom obsahové stránky určitě také vtipně řešeným obalem s Venuší a především rozkošnými retro-kolážemi Martina Radimeckého.\n\u0026quot;\u0026hellip;Láska je modlitba vyslyšená v tuto chvíli,\nsvět ztrácí se pod očima jako obraz v kině.\nSevři mne k sobě, anděl sám sebe svírá křídly,\nrozkoší oči zavíráme a neslyšíme\u0026hellip;\u0026quot;\n(Večerní světla)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jeste-jednou-seifert/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e\u0026quot;\u0026hellip;pak všechny vlny usnou pod víčky,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ekterá se zavřou,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ekdyž je chceš políbit\u0026hellip;\u0026quot;\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e(Šly dvě a dvě)\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eVím, že už je tady té poezie docela dost, ale asi mám zrovna své poetické období O:-)\u0026hellip; Dnes to ale bude na dlouhou dobu poslední Seifert, slibuju. Chtěla jsem jen ve zkratce napsat něco málo o sbírce, z které pochází všechny verše, kterými vás tu poslední čas zahlcuji. Výbor \u003cem\u003eVenuší dát hlavu do dlaní\u003c/em\u003e je ukázkou toho nejlepšího ze Seifertovy lyrické milostné poezie. Je to poloha, kterou mám u něj nejradši a která mu nejspíš i nejlépe sluší. Sbírka zaujme krom obsahové stránky určitě také vtipně řešeným obalem s Venuší a především rozkošnými retro-kolážemi Martina Radimeckého.\u003c/p\u003e","title":"Ještě jednou Seifert"},{"content":"\u0026quot;\u0026hellip;Jsou možná země, kde je voda modravá\na nebe modravé a hory modravější,\na přec mou zemí navždy bude Morava,\njsou možná země, kde je voda modravá,\na přec mi nejsou drahé jak ta země zdejší\u0026hellip;\u0026quot;\n(Na břehu řeky Svratky)\nJe to báječné být zase doma - opalovat se na zahradě obklopená hromadou knížek, grilovat, poslouchat staré desky a vařit s babi švestkové knedlíky - proto ta trocha patosu na úvod :D\u0026hellip;A já vlastně ani nemám potřebu říkat cokoliv navíc. Je skvělé vracet se tam, kde mě vždycky s láskou čekají dva koše nevyžehleného prádla - a všichni určitě víte, jak zbožňuju žehlení O:-) !!!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vitezslav-nezval-zivme-se-ocima-kocek/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e\u0026quot;\u0026hellip;Jsou možná země, kde je voda modravá\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ea nebe modravé a hory modravější,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ea přec mou zemí navždy bude Morava,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ejsou možná země, kde je voda modravá,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ea přec mi nejsou drahé jak ta země zdejší\u0026hellip;\u0026quot;\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e(Na břehu řeky Svratky)\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eJe to báječné být zase doma - opalovat se na zahradě obklopená hromadou knížek, grilovat, poslouchat staré desky a vařit s babi švestkové knedlíky - proto ta trocha patosu na úvod :D\u0026hellip;A já vlastně ani nemám potřebu říkat cokoliv navíc. Je skvělé vracet se tam, kde mě vždycky s láskou čekají dva koše nevyžehleného prádla - a všichni určitě víte, jak zbožňuju žehlení O:-) !!!\u003c/p\u003e","title":"Vítězslav Nezval - Živme se očima koček"},{"content":"Vyběhly kočky vikýřem\na noc je barví na zeleno.\nMarně jsem hledal nové jméno\npro to, co nazývají snem.\nPro přelud věcí nebo chvil,\njenž skutečnost tvou vždycky přeční\na pak se sotva uskuteční,\nabys ho za ni vyměnil.\nPro to, co jenom ševelí\na potrhá se při nárazu,\njak by to bylo z lehkých gázů,\nvznášejících se nad čely.\nCo nahrne krev do tváří\na o čem přemýšlejí dívky,\nsotva se schoulí do přikrývky\na počnou šeptat polštáři.\nPro to, co zříš, když do dlaní\ndáš hlavu, co však nezaslechne\ntvé ucho, když si někdo vzdechne\njen pokradmu, jen v ústraní.\nPro něčí oči posléze,\nkteré jsem spatřil na madoně.\nVždyť od té doby blouzním pro ně,\nkoktaje verše o něze.\nBdít, bdít a bdít jen pro bolest,\nvždyť usnout nikdo neporučí.\nSpí město? Spí. Jez dole hučí,\nrýžuje bledé zlato hvězd.\n(Jaroslav Seifert)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/mala-nocni-pisen/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eVyběhly kočky vikýřem\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ea noc je barví na zeleno.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eMarně jsem hledal nové jméno\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003epro to, co nazývají snem.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ePro přelud věcí nebo chvil,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ejenž skutečnost tvou vždycky přeční\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ea pak se sotva uskuteční,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eabys ho za ni vyměnil.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ePro to, co jenom ševelí\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ea potrhá se při nárazu,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ejak by to bylo z lehkých gázů,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003evznášejících se nad čely.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eCo nahrne krev do tváří\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ea o čem přemýšlejí dívky,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esotva se schoulí do přikrývky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ea počnou šeptat polštáři.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e","title":"Malá noční píseň"},{"content":"\u0026hellip;aneb první ze dvou dárkových knížek (od Zdenči) :-). Tu druhou, kterou jsem dostala od Péti, mám zatím zavřenou v knihovně a mám dovoleno k ní pouze čichat :D - oficiálně se do ní smím začíst, až udělám zkoušku z pozemku 8-). Povídky o mužích jsem ale měla přečtené raz dva, během jednoho krásného slunečného odpoledne v parku u výstaviště.\nJedná se o soubor krátkých vyprávění současných více či méně známých českých spisovatelů mužského pohlaví - jmenovitě Michala Viewegha, Petra Šabacha, Jaroslava Rudiše, Martina Reinera, Edgara Dutky, Ladislava Pecháčka, Igora Malijevského a Jana Němce. Mám-li to shrnout, příjde mi, že celkové vyznění knihy mužskému plemenu příliš nelichotí 8-) \u0026hellip; Muži z jednotlivých příběhů vychází jako sobecká ( Biomanželka) povrchní ( Štěstí ve hře) stvoření, trosky utápějící své životní prohry v alkoholu ( Mistři světa) a oplzlíci ( Diamantová svatba). To ale nic nemění na tom, že knížka je ideálním zpestřením letního povalování u vody, a nudit se u ní určitě nebudete. Jako nejlepší povídku sbírky hodnotím Rudišovy Mistry světa, kteří jsou opravdu ze života a upřímně jsem se u nich nasmála, ikdyž mají trochu předvídatelný závěr. Zajímavým překvapením pro mě byla povídka Martina Reinera, který pro mě byl dosud neznámým autorem, ale jeho styl vyprávění i povídka samotná (přestože vyznívá ze všech příběhů nejvíc pesimisticky) mě hodně zaujaly a rozhodně bych si od něj ráda ještě něco přečetla. Ostatní povídky bych taky určitě doporučila k přečtení, jen Vieweghův úryvek z Biomanželky a koneckonců Viewegh samotný mě tak nějak nebere. Každopádně se Zdenči výběr titulu (jako obvykle) vydařil a ještě jednou za něj děkuji :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/povidky-o-muzich/","summary":"\u003cp\u003e\u0026hellip;aneb první ze dvou dárkových knížek (od Zdenči) :-). Tu druhou, kterou jsem dostala od Péti, mám zatím zavřenou v knihovně a mám dovoleno k ní pouze čichat :D - oficiálně se do ní smím začíst, až udělám zkoušku z pozemku 8-). \u003cem\u003ePovídky o mužích\u003c/em\u003e jsem ale měla přečtené raz dva, během jednoho krásného slunečného odpoledne v parku u výstaviště.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"povidky-o-muzich-01.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/povidky-o-muzich/povidky-o-muzich-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eJedná se o soubor krátkých vyprávění současných více či méně známých českých spisovatelů mužského pohlaví - jmenovitě Michala Viewegha, Petra Šabacha, Jaroslava Rudiše, Martina Reinera, Edgara Dutky, Ladislava Pecháčka, Igora Malijevského a Jana Němce. Mám-li to shrnout, příjde mi, že celkové vyznění knihy mužskému plemenu příliš nelichotí 8-) \u0026hellip; Muži z jednotlivých příběhů vychází jako sobecká ( \u003cem\u003eBiomanželka\u003c/em\u003e) povrchní ( \u003cem\u003eŠtěstí ve hře\u003c/em\u003e) stvoření, trosky utápějící své životní prohry v alkoholu ( \u003cem\u003eMistři světa\u003c/em\u003e) a oplzlíci ( \u003cem\u003eDiamantová svatba\u003c/em\u003e). To ale nic nemění na tom, že knížka je ideálním zpestřením letního povalování u vody, a nudit se u ní určitě nebudete. Jako nejlepší povídku sbírky hodnotím Rudišovy \u003cem\u003eMistry světa\u003c/em\u003e, kteří jsou opravdu ze života a upřímně jsem se u nich nasmála, ikdyž mají trochu předvídatelný závěr. Zajímavým překvapením pro mě byla povídka Martina Reinera, který pro mě byl dosud neznámým autorem, ale jeho styl vyprávění i povídka samotná (přestože vyznívá ze všech příběhů nejvíc pesimisticky) mě hodně zaujaly a rozhodně bych si od něj ráda ještě něco přečetla. Ostatní povídky bych taky určitě doporučila k přečtení, jen Vieweghův úryvek z \u003cem\u003eBiomanželky\u003c/em\u003e a koneckonců Viewegh samotný mě tak nějak nebere. Každopádně se Zdenči výběr titulu (jako obvykle) vydařil a ještě jednou za něj děkuji :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Povídky o mužích"},{"content":"Nu, tenhle literární rest už je opravdu staršího data. Ale usoudila jsem, že si zaslouží svůj vlastní článek, protože Žert je zřejmě jediná knížka od Kundery, ve které mě postavy nevytáčí k nepříčetnosti :D. Výjimečně jsem ochotná pochopit pohnutky a skutky hlavních hrdinů a výjimečně připouštím, že se opravdu jedná o tragikomedii. Hlavní postava Ludvíka Jahna je plná rozporů, plná lásky i nenávisti, a přesto tak lidská a pochopitelná, když uvážíme, v jaké době se příběh odehrává. V jiné knížce bych Ludvíkovo pátrání po logice zákonitostí jeho vlastního života asi odsoudila, ale tady je v něm skryta jasná touha osvětlit příčiny svých životních příkoří a ukázat si prstem na viníka. Těžko ale hledat logiku v dobách, které jsou pro nás dnes samy nelogické a nepochopitelné. Pokud si chcete něco přečíst od Kundery, čtěte Žert - vyprávění o nespravedlnostech a křivdách, o vývoji charakterů i ztrátě iluzí, touze po pomstě i odpuštění a především o tom, že v totalitním režimu nic jako \u0026ldquo;nevinný žert\u0026rdquo; prostě neexistuje\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/milan-kundera-zert/","summary":"\u003cp\u003eNu, tenhle literární rest už je opravdu staršího data. Ale usoudila jsem, že si zaslouží svůj vlastní článek, protože \u003cem\u003eŽert\u003c/em\u003e je zřejmě jediná knížka od Kundery, ve které mě postavy nevytáčí k nepříčetnosti :D. \u003cem\u003eVýjimečně\u003c/em\u003e jsem ochotná pochopit pohnutky a skutky hlavních hrdinů a \u003cem\u003evýjimečně\u003c/em\u003e připouštím, že se opravdu jedná o tragikomedii. Hlavní postava Ludvíka Jahna je plná rozporů, plná lásky i nenávisti, a přesto tak lidská a pochopitelná, když uvážíme, v jaké době se příběh odehrává. V jiné knížce bych Ludvíkovo pátrání po logice zákonitostí jeho vlastního života asi odsoudila, ale tady je v něm skryta jasná touha osvětlit příčiny svých životních příkoří a ukázat si prstem na viníka. Těžko ale hledat logiku v dobách, které jsou pro nás dnes samy nelogické a nepochopitelné. Pokud si chcete něco přečíst od Kundery, čtěte \u003cem\u003eŽert\u003c/em\u003e - vyprávění o nespravedlnostech a křivdách, o vývoji charakterů i ztrátě iluzí, touze po pomstě i odpuštění a především o tom, že v totalitním režimu nic jako \u0026ldquo;nevinný žert\u0026rdquo; prostě neexistuje\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Milan Kundera - Žert "},{"content":"Tak dnes tu prý máme nejteplejší den tohoto roku\u0026hellip;a můžu říct, že mi ty tropy na rok zase stačí - ikdyž je na tomhle počasí fajn, že když si chcete usušit mokré vlasy, stačí si stoupnout na chvíli do průvanu :D\u0026hellip;a navíc se kvůli tomu horku dá učit jenom brzo ráno a pozdě večer, protože přes den se vám přece \u0026ldquo;přehřívá mozek\u0026rdquo;. Tak či tak, jsem z toho počasí hrozně malátná a nic se mi nechce. Musela jsem se dlouho přemlouvat, abych napsala alespoň tenhle krátký recept :D\u0026hellip;a příště vaříme podle nějaké chladné severské země, jo :D?\n50 g čerstvé strouhanky 500 g mletého vepřového masa 2 lžíce nasekané hladkolisté petrželky jemně nastrouhaná kůra z jednoho citronu 50 g strouhaného parmazánu pepř, sůl 2 lžíce olivového oleje čerstvá zelenina a brambory jako příloha V míse smícháme strouhanku, dvě lžíce studené vody, mleté maso, petrželku, citronovou kůru a parmazán, ochutíme solí a pepřem a pak z hmoty tvoříme karbanátky. Ty pak osmažíme na oleji (asi sedm minut z každé strany) a servírujeme obložené čerstvou zeleninou a opečenými bramborami. Je to vynikající rychlovka a petrželka s parmazánem dodají karbanátkům zajímavější chuť. Určitě doporučuju vyzkoušet ;-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/veprove-karbanatky-po-italsku/","summary":"\u003cp\u003eTak dnes tu prý máme nejteplejší den tohoto roku\u0026hellip;a můžu říct, že mi ty tropy na rok zase stačí - ikdyž je na tomhle počasí fajn, že když si chcete usušit mokré vlasy, stačí si stoupnout na chvíli do průvanu :D\u0026hellip;a navíc se kvůli tomu horku dá učit jenom brzo ráno a pozdě večer, protože přes den se vám přece \u0026ldquo;přehřívá mozek\u0026rdquo;. Tak či tak, jsem z toho počasí hrozně malátná a nic se mi nechce. Musela jsem se dlouho přemlouvat, abych napsala alespoň tenhle krátký recept :D\u0026hellip;a příště vaříme podle nějaké chladné severské země, jo :D?\u003c/p\u003e","title":"Vepřové karbanátky po italsku"},{"content":"Kajícně přiznávám, že tento měsíc to byla trošku droga-nálož, ale všichni víme proč - byla jsem zrovna při penězích, prázdniny navíc letos byly poměrně laciné\u0026hellip;ale aspoň je o čem psát :D!\nAntiperspirant s vůní grapefruitu Marks and Spencer jsem ulovila docela náhodou, když jsem si šla do Marks and Spencera koupit dávno vyhlídnuté papučky, mimochodem naprosto báječné, měkoučké a v poslední vlně letních výprodejů slevněné na neuvěřitelných 39 korun - no nekupte to :D! Při courání okolo regálů s kosmetikou mi padl do oka tenhle antiperspirant a protože i on byl slevněný (stál asi dvacku :D) a já těžce odolávám čemukoliv s citrusovou vůní, podlehla jsem a zkusila ho. Nečekala jsem od tohoto výrobku velice nic zázračného, ale byla jsem mile překvapená tím, že skutečně funguje a zabraňuje pocení dokonce i lépe, než můj současný antiperspirant od Adidasu. Má příjemnou citrusovou vůni a nezanechává na oblečení fleky. Jediné, co bych mu vytkla je to, že je na můj vkus trochu moc tekutý, ale rychle se vsakuje. Opravdu milé překvapení, tahleta kulička :-)!\nSprchový gel \u0026ldquo;Hrdličky\u0026rdquo; Balea young- ano, minulý měsíc jsem tu prohlašovala, že jediné dvě vůně, které v kosmetice nesnesu, jsou vanilka a kokos. A pak jsem dostala od Pepouše tenhle sprcháč :D . Ale abyste věděli, kvůli ní ho budu používat :*!!! A kdyby nic jiného, má moc roztomilý obal, který rozzáří každou koupelnu :D\u0026hellip;\nTělové mléko Balea Summer Glam- dalším kosmetickým rozmazlovačem, který mi Pepa nadělila, je tahle tělová emulze s vůní tropického ovoce a se třpytivým efektem. Je z ní sice taky trochu cítit kokos, ale ten hravě přebije vůně kakaového másla, které je báječné na zjemnění pokožky. Po natření se budete na sluníčku opravdu třpytit, ale není to tak výrazný efekt, aby se za vámi otáčeli lidi na ulici :D. Tohle léto má Balea v nabídce opravdu skvělé limitované edice :-)\u0026hellip;\nRtěnka Essence ( limitovaná edice 50\u0026rsquo;s Girls Reloaded, odstín 01 Back to 50\u0026rsquo;s )- zážitky s touto rtěnkou by myslím vydaly na samostatný článek a to ji mám teprve pár týdnů :D! Když jsem ji použila poprvé, Péťa šokovaně pravil: \u0026ldquo;Takhle nechceš jít ven, že ne?\u0026rdquo; \u0026hellip;brzy si ji však velmi oblíbil a na diskotéce v Livinu mě dokonce přemlouval, abych se jí namalovala :D. Pravdou zůstává, že na denní nošení je tahle rtěnka poměrně dost výrazná, ale přitom je to ten nejklasičtější červený odstín, jaký vůbec existuje. Já si ji vzala ven za bílého dne všehovšudy dvakrát, záleží na denní míře exhibicionismu 8-)\u0026hellip;Co se týče rtěnky samotné, je moc fajn, dělá opravdu krásný sytý červený odstín a pokud s ní nebudete pít pivo a líbat mladíky na tváře, budete poměrně spokojeni i s její výdrží :D\u0026hellip;\nČokoládová hloubkově čistící maska HaM - tak tahle maličkost mě hodně příjemně překvapila. Jednak svou úžasnou vůní, která v člověku okamžitě vyvolá chuť na něco čokoládového, ale hlavně svými čistícími účinky, díky kterým srazila z vrcholu mého osobního žebříčku levandulovou masku z Avonu :)! Nechala jsem ji působit opravdu jen těch doporučených 15 minut a i za tak krátkou dobu zanechala překvapivě dobrý efekt. Trochu nevýhodou je pro mě to, že tento výrobek má nejen čokoládovou vůni, ale i barvu, takže si pak musím dávat hodně pozor, abych se obličejem o něco neotřela :D. Taky je pro mě nezvykem masku smývat - vždycky jsem používala takové, které se buď samy vstřebaly anebo se slouply, takže mi to připadá jako trochu otravný úkon navíc. Tak či tak ale pozitiva zatím převládají, navíc malé balení za 29 korun vydrží zhruba na 5 použití a ukažte mi jinou takhle dobrou masku, kterou za ty peníze pořídíte\u0026hellip;\nOkurkový pleťový tonik Ziaja- Ziaja možná není tak úplně známá kosmetická značka - v drogeriích se dá většinou narazit pouze na jejich pleťové krémy. Všimla jsem si ale, že širší sortiment výrobků nabízí např. Teta drogerie nebo Tesco, a právě tam jsem objevila tohle čistítko na obličej. Z okurkové řady už jsem vyzkoušela právě pleťový krém a byl mi věrným pomocníkem po celé loňské léto. A navíc ta úžasná vůně O:-)\u0026hellip;ta mě koneckonců přesvědčila i ke koupi tohoto pleťového tonika. Krom toho, že tak úžasně voní po okurkách, neobsahuje žádný alkohol a příjemně osvěžuje a dočišťuje pleť. Na léto zkrátka prima věcička. A ikdyž je to zcela nepodstatná informace, moc se mi líbí ten obal s okurkovýma obrázkama :DDD\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/srpnove-ulovky/","summary":"\u003cp\u003eKajícně přiznávám, že tento měsíc to byla trošku droga-nálož, ale všichni víme proč - byla jsem zrovna při penězích, prázdniny navíc letos byly poměrně laciné\u0026hellip;ale aspoň je o čem psát :D!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eAntiperspirant s vůní grapefruitu Marks and Spencer\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e jsem ulovila docela náhodou, když jsem si šla do Marks and Spencera koupit dávno vyhlídnuté papučky, mimochodem naprosto báječné, měkoučké a v poslední vlně letních výprodejů slevněné na neuvěřitelných 39 korun - no nekupte to :D! Při courání okolo regálů s kosmetikou mi padl do oka tenhle antiperspirant a protože i on byl slevněný (stál asi dvacku :D) a já těžce odolávám čemukoliv s citrusovou vůní, podlehla jsem a zkusila ho. Nečekala jsem od tohoto výrobku velice nic zázračného, ale byla jsem mile překvapená tím, že skutečně funguje a zabraňuje pocení dokonce i lépe, než můj současný antiperspirant od Adidasu. Má příjemnou citrusovou vůni a nezanechává na oblečení fleky. Jediné, co bych mu vytkla je to, že je na můj vkus trochu moc tekutý, ale rychle se vsakuje. Opravdu milé překvapení, tahleta kulička :-)!\u003c/p\u003e","title":"Srpnové úlovky"},{"content":"\u0026quot;\u0026hellip;Řeknu vám, takové štěně je div přírody; je to nevyčerpatelný zdroj zábavy a loužiček\u0026hellip;\u0026quot;\nPoslední dobou se mi moc nechce psát - nemám \u0026ldquo;střevo\u0026rdquo; ani nápady a hlavně nemám v tomhle vedru (jo, já vím, že jsem si ještě nedávno stěžovala, jak je pořád hnusně :D) moc energie\u0026hellip;a když už nějakou mám, snažím se ji věnovat stavebnímu zákonu nebo jiné podobně hodnotné literatuře 8-). Ale pak mi v jeden den příjde pár milých komentářů a to mě nakopne sem zase něco přidat. Vždycky mě potěší, když zjistím, že to tu vůbec někdo čte :D! Abyste teda neřekli, že pořád jenom vařím, vrátím se k mé druhé nejčastější kratochvíli - knížkám. Od začátku prázdnin už jsem toho přečetla spoustu, ale vzhledem k tomu, že se po zkouškovém zásobím především odpočinkovou, případně dětskou literaturou, nejedná se o žádná složitá filosofická díla, a tak ani velice nevím, co o nich psát.\nČapkovo humorné vyprávění o jeho soužití se čtyřnohými přáteli vznikalo nejdříve ve formě fejetonů a novinových sloupků. I po několika desítkách let je stále neuvěřitelně aktuální - a to jak jazykově, tak obsahem - a myslím, že se u něj můžou dobře pobavit nejen milovníci zvířat - ikdyž těm je knížka věnována především. Nicméně i do takto vyhraněného povídání dokázal Čapek opět vložit několik svých mimořádných myšlenek, v kterých konfrontuje lidský svět se světem zvířat. Opravdu roztomilou záležitostí jsou ilustrace, které pro knížku stvořil Josef Čapek, ale i série několika fotografií, které pořídil sám autor.\n\u0026quot;\u0026hellip;Politika, která žije z pěstování nedůvěry, je politika divočiny. Kočka, která nedůvěřuje člověku, nevidí v něm člověka, nýbrž divoké zvíře; člověk, který nedůvěřuje člověku, vidí v něm také divoké zvíře. Svazek vzájemné důvěry je starší než všechna civilizace, a lidstvo zůstane lidstvem; ale zrušíte-li stav důvěry, stane se lidský svět zemí šelem\u0026hellip;\u0026quot;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/karel-capek-pudlenka-aneb-mel-jsem-psa-a-kocku/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e\u0026quot;\u0026hellip;Řeknu vám, takové štěně je div přírody; je to nevyčerpatelný zdroj zábavy a loužiček\u0026hellip;\u0026quot;\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePoslední dobou se mi moc nechce psát - nemám \u0026ldquo;střevo\u0026rdquo; ani nápady a hlavně nemám v tomhle vedru (jo, já vím, že jsem si ještě nedávno stěžovala, jak je pořád hnusně :D) moc energie\u0026hellip;a když už nějakou mám, snažím se ji věnovat stavebnímu zákonu nebo jiné podobně hodnotné literatuře 8-). Ale pak mi v jeden den příjde pár milých komentářů a to mě nakopne sem zase něco přidat. Vždycky mě potěší, když zjistím, že to tu vůbec někdo čte :D! Abyste teda neřekli, že pořád jenom vařím, vrátím se k mé druhé nejčastější kratochvíli - knížkám. Od začátku prázdnin už jsem toho přečetla spoustu, ale vzhledem k tomu, že se po zkouškovém zásobím především odpočinkovou, případně dětskou literaturou, nejedná se o žádná složitá filosofická díla, a tak ani velice nevím, co o nich psát.\u003c/p\u003e","title":"Karel Čapek - Pudlenka aneb Měl jsem psa a kočku"},{"content":"Můj dosud všestranný blog zřejmě právě prožívá přerod v blog o vaření :D - jinak si to nedovedu vysvětlit. A co bude dnes dobrého? My dnes budeme mít na oběd tuhle letní zeleninovou rychlovku\u0026hellip;\nolivový olej 2 vejce 4 plátky anglické slaniny nakrájené na nudličky 300 g žampionů 400 g mraženého hrášku sůl, pepř 4 lžíce sójové omáčky 2 lžíce cukru 500 g uvařené rýže Olej rozpálíme ve větší pánvi, vajíčka vyklepneme do hrnečku, vidličkou je mírně našleháme a pak je vyklopíme do pánve. Snažíme se, aby se vajíčka rozlila do tenké vrstvy a vznikla nám veliká omeleta. Po minutě sejmeme z ohně, omeletu vyklopíme a pokrájíme ji na tenké nudličky. Do pánve vsypeme slaninu a po chvíli i plátky žampionů a opékáme dozlatova zhruba 5 minut. Vsypeme hrášek a opékáme asi 2 minuty. Poté osolíme, opepříme , zvýšíme oheň a přidáme uvařenou rýži. Sójovou omáčku smícháme s cukrem a vzniklou zálivkou přelijeme směs na pánvičce. Nakonec vmícháme nakrájenou omeletu a ihned podáváme.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/rychla-smazena-ryze/","summary":"\u003cp\u003eMůj dosud všestranný blog zřejmě právě prožívá přerod v blog o vaření :D - jinak si to nedovedu vysvětlit. A co bude dnes dobrého? My dnes budeme mít na oběd tuhle letní zeleninovou rychlovku\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eolivový olej\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 vejce\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e4 plátky anglické slaniny nakrájené na nudličky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e300 g žampionů\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e400 g mraženého hrášku\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl, pepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e4 lžíce sójové omáčky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 lžíce cukru\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e500 g uvařené rýže\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eOlej rozpálíme ve větší pánvi, vajíčka vyklepneme do hrnečku, vidličkou je mírně našleháme a pak je vyklopíme do pánve. Snažíme se, aby se vajíčka rozlila do tenké vrstvy a vznikla nám veliká omeleta. Po minutě sejmeme z ohně, omeletu vyklopíme a pokrájíme ji na tenké nudličky. Do pánve vsypeme slaninu a po chvíli i plátky žampionů a opékáme dozlatova zhruba 5 minut. Vsypeme hrášek a opékáme asi 2 minuty. Poté osolíme, opepříme , zvýšíme oheň a přidáme uvařenou rýži. Sójovou omáčku smícháme s cukrem a vzniklou zálivkou přelijeme směs na pánvičce. Nakonec vmícháme nakrájenou omeletu a ihned podáváme.\u003c/p\u003e","title":"Rychlá smažená rýže"},{"content":"Jestli jste sami doma jako já a nechce se vám vařit, pořádný kotel polévky je ideálním řešením, které zažene hlad na celý den. Jestli ale jdete večer se Zdenčou do hospody jako já, dejte si radši pořádný flák masa\u0026hellip;jinak budete mít kocovinu ještě dva dny :D\u0026hellip;\n2 hrsti sušených hub 50 g másla 50 g mouky kostka zeleninového bujónu 4 středně velké brambory, nakrájené na kostky 2 mrkve nakrájené na kolečka 1 cibule 1 petržel, oloupaná a nakrájená na kolečka nebo na malé kousky sůl a pepř majoránka 2 hrsti mraženého hrášku Houby vložíme do kastrůlku, zalijeme asi půllitrem vody a chvíli povaříme. Ve velkém hrnci mezitím rozpustíme máslo a dozlatova na něm opražíme mouku - trvá to asi 4 minuty. Pak jíšku postupně zalijeme zhruba litrem a půl studené vody. Důkladně promícháme, aby se nám nevytvořily hrudky, přidáme bujón, brambory a zeleninu. Přilijeme houby i s vývarem a přivedeme k varu. Jakmile jsou brambory a zelenina měkké, přidáme hrášek. Pak ještě podle chuti dokořeníme a můžeme přidat i prolisovaný česnek. Protože mi v lednici zbyla smetana na vaření, přidala jsem nakonec do polévky ještě i ji. Krátce povaříme a je to! Na bramboračce jsme si pochutnali ještě druhý den, recept je jednoduchý, příprava rychlá a pokud se vám povede jíška, už na tom myslím ani není co zkazit :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nejlepsi-bramboracka/","summary":"\u003cp\u003eJestli jste sami doma jako já a nechce se vám vařit, pořádný kotel polévky je ideálním řešením, které zažene hlad na celý den. Jestli ale jdete večer se Zdenčou do hospody jako já, dejte si radši pořádný flák masa\u0026hellip;jinak budete mít kocovinu ještě dva dny :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 hrsti sušených hub\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e50 g másla\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e50 g mouky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ekostka zeleninového bujónu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e4 středně velké brambory, nakrájené na kostky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 mrkve nakrájené na kolečka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 cibule\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 petržel, oloupaná a nakrájená na kolečka nebo na malé kousky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl a pepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003emajoránka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 hrsti mraženého hrášku\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eHouby vložíme do kastrůlku, zalijeme asi půllitrem vody a chvíli povaříme. Ve velkém hrnci mezitím rozpustíme máslo a dozlatova na něm opražíme mouku - trvá to asi 4 minuty. Pak jíšku postupně zalijeme zhruba litrem a půl studené vody. Důkladně promícháme, aby se nám nevytvořily hrudky, přidáme bujón, brambory a zeleninu. Přilijeme houby i s vývarem a přivedeme k varu. Jakmile jsou brambory a zelenina měkké, přidáme hrášek. Pak ještě podle chuti dokořeníme a můžeme přidat i prolisovaný česnek. Protože mi v lednici zbyla smetana na vaření, přidala jsem nakonec do polévky ještě i ji. Krátce povaříme a je to! Na bramboračce jsme si pochutnali ještě druhý den, recept je jednoduchý, příprava rychlá a pokud se vám povede jíška, už na tom myslím ani není co zkazit :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Nejlepší bramboračka"},{"content":"K výrobě tohoto dortíku mě inspirovala bohatá úroda ovoce na naší zahrádce. Přemýšlela jsem, jak by se daly ostružiny nejlíp zužitkovat, a nakonec jsem objevila v Albert magazínu recept na nepečený piškotový dort, který mi přišel rychlý, jednoduchý, letní - no zkrátka přímo pro mě :D! V původním receptu byly použity borůvky a maliny, ale dortík se dá pochopitelně vyrobit z jakéhokoliv ovoce a stejně tak je možné vyhrát si i s náplní - tvaroh nahradit mascarpone atd\u0026hellip;\n3 kelímky zakysané smetany 1 polotučný tvaroh 1 kelímek bílého jogurtu 3 sáčky vanilkového cukru 4 lžíce jahodového džemu 2 balení piškotů 300-400 g ovoce dle vlastního výběru V míse rozmícháme zakysanou smetanu s tvarohem a bílým jogurtem, přidáme vanilkový cukr a jahodový džem, který směs krásně obarví do růžova. Na dno dortové formy vyskládáme piškoty - jeden vedle druhého - a na ně navršíme část smetanového krému, na něj další vrstvu piškotů a na ni opět krém. Pak rozprostřeme zhruba polovinu ovoce, na ni opět piškoty a na závěr zbytek krému. Uhladíme nožem a vršek dortu nazdobímě zbývajícím čerstvým ovocem. Nakonec necháme dortík vychladit - nejlépe přes noc. A pak už ho jen baštíme a sníme o tom , jak by bylo super, kdyby léto trvalo celý rok :-)\u0026hellip;\nA ještě jeden malý umělecký snímek pro zasmání - kterak se mi podařilo vyfotit se v odraze čajové lžičky :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nepeceny-ostruzinovy-moucnik/","summary":"\u003cp\u003eK výrobě tohoto dortíku mě inspirovala bohatá úroda ovoce na naší zahrádce. Přemýšlela jsem, jak by se daly ostružiny nejlíp zužitkovat, a nakonec jsem objevila v Albert magazínu recept na nepečený piškotový dort, který mi přišel rychlý, jednoduchý, letní - no zkrátka přímo pro mě :D! V původním receptu byly použity borůvky a maliny, ale dortík se dá pochopitelně vyrobit z jakéhokoliv ovoce a stejně tak je možné vyhrát si i s náplní - tvaroh nahradit mascarpone atd\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Nepečený ostružinový moučník"},{"content":"Naslibovala jsem příliv nových receptů, a tak se pokusím to také splnit\u0026hellip;Bohužel se mi většinou nechce přidávat recepty na blog hned poté, co je uvařím a nafotím, takže tento je kupříkladu už staršího data :-). Cuketová sezóna ale myslím stále probíhá, nuže stále se ještě můžete nechat inspirovat ;-). Vzhledem k tomu, že finance se po vodě poněkud ztenčily a já potřebovala, aby mi zbylo ještě na cestu domů, musela jsem se s nákupem dost mírnit. Nakonec mé dilema vyřešil Albert leták, v kterém jsem objevila slevněnou cuketu a rázem bylo rozhodnuto. O zbytek už se postaraly recepty.cz. Všechny suroviny potřebné na tento pokrm byly v Albertě zrovna \u0026ldquo;v akci\u0026rdquo;, tudíž mě celý oběd suma sumárum vyšel na míň než 40 korun\u0026hellip;no dobře, cenu ve výsledku ještě trochu srazily ty povracené flašky od piva, co se nám doma nahromadily, ale i tak :D !\ncuketa mouka olivový olej sůl + koření dle chuti (provensálské bylinky, bazalka\u0026hellip;) 3 stroužky česneku bílý jogurt zakysaná smetana Neoloupanou cuketu omyjeme a nakrájíme na kolečka, posolíme a necháme asi 15 minut odležet. Poté slejeme z cuket vodu a lehce obalíme každé kolečko z obou stran hladkou moukou. Já udělala půlku cukety v trojobalu a zbylá kolečka jsem osmahla jen tak bez ničeho. Na pánvi rozpálíme olej a kolečka z obou stran krátce osmažíme. V misce si připravíme dresing, který získáme z bíleho jogurtu, zakysané smetany a rozdrcených stroužků česneku. Můžeme ještě přidat podle chuti nějaké ty bylinky. Po dosmažení přelijeme cukety dresingem a podáváme s bramborovou kaší ozdobené zeleninou.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cuketa-s-cesnekovym-dresingem/","summary":"\u003cp\u003eNaslibovala jsem příliv nových receptů, a tak se pokusím to také splnit\u0026hellip;Bohužel se mi většinou nechce přidávat recepty na blog hned poté, co je uvařím a nafotím, takže tento je kupříkladu už staršího data :-). Cuketová sezóna ale myslím stále probíhá, nuže stále se ještě můžete nechat inspirovat ;-). Vzhledem k tomu, že finance se po vodě poněkud ztenčily a já potřebovala, aby mi zbylo ještě na cestu domů, musela jsem se s nákupem dost mírnit. Nakonec mé dilema vyřešil Albert leták, v kterém jsem objevila slevněnou cuketu a rázem bylo rozhodnuto. O zbytek už se postaraly recepty.cz. Všechny suroviny potřebné na tento pokrm byly v Albertě zrovna \u0026ldquo;v akci\u0026rdquo;, tudíž mě celý oběd suma sumárum vyšel na míň než 40 korun\u0026hellip;no dobře, cenu ve výsledku  ještě trochu srazily ty povracené flašky od piva, co se nám doma nahromadily, ale i tak :D !\u003c/p\u003e","title":"Cuketa s česnekovým dresingem"},{"content":"\u0026hellip;nebo spíš léto v úvozovkách :/. Nevím jak vy, ale já si srpen rozhodně představuju jinak. Chtěla bych se každé odpoledne chodit vyhřívat do parku před výstaviště, vytáhnout konečně plavky zahrabané na dně skříně a nemuset spát s krkem omotaným v palestině, protože na mě z toho mizernýho počasí něco leze. Místo večerního cvičení teď ležím v peřinách a cucám jednu Hašlerku za druhou. Na druhou stranu mám ale aspoň konečně příležitost dohnat pár literárních restů. Cítím se dost vyšťavená, tak radši začneme něčím oddechovým :D\u0026hellip;\nBěhem prázdnin jsem přelouskala dvě detektivky od Agathy Christie - ta první se jmenovala Vraždy podle abecedy a zpříjemnila mi především děsuplnou chvilku v čekárně u zubaře před trháním mé poslední osmičky. Poté, co Hercule Poirot konečně odhalil jméno vraha, byla jsem připravena zasednout do zubařského křesla a odvážně čelit všem útrapám. Nakonec byla nejhorší útrapou \u0026ldquo;jen\u0026rdquo; umrtvující injekce - samotné trhání proběhlo tak rychle a lehce, že jsem to téměř nezaznamenala. I tak jsem se ale u svého nového mladého zubaře musela uvést jako pěkný strašpytel..jenže kdo se mi diví - po těch jatkách, co jsem zažila ve fakultní nemocnici 8-) ! Vraždy podle abecedy mě hodně bavily a Agátě se opět podařilo příjemně mě zmást :D. Jádrem celého příběhu je série anonymních dopisů, který tajemný vrahoun \u0026ldquo;A B C\u0026rdquo; posílá Herculu Poirotovi a provokuje ho tím k odhalení jeho totožnosti. Mezitím dochází ke třem vzájemně nesouvisejícím, nicméně nepochybně systematickým vraždám - Alice Ascherové v Andoveru, Betty Bernardové v Bexhillu a lorda Carmichaela Clarka v Curstonu. Hercule Poirot pochopitelně nehodlá nechat anonyma povraždit celou abecedu, a tak číhá na čtvrtou oběť začínající na písmenko D. \u0026ldquo;A B C\u0026rdquo; se však tentokrát zmýlí a Poirota tím konečně přivede na správnou stopu ;-)\u0026hellip;\nDruhá detektivka s názvem Smysluplná vražda mě zas tak moc nechytla. Vadilo mi na ní hlavně šílené množství postav, ve kterých jsem se už na začátku příběhu totálně ztrácela, a kdo by mohl být vrahem, to jsem vážně neměla ani šajnu :D! Tentokrát se na stopu zločinu vydává detektiv v sukních - slečna Marplová, která přijme pozvání své kamarádky z mladých let a navštíví ji v jejím podivném anglickém sídle. Slečna Marplová již brzy po svém příjezdu zjišťuje, že zde něco není v pořádku. Než si však stačí všechny informace srovnat v hlavě, dochází k první vraždě. A podezřelých i motivů je víc než dost\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/leto-s-agatou/","summary":"\u003cp\u003e\u0026hellip;nebo spíš léto v úvozovkách :/. Nevím jak vy, ale já si srpen rozhodně představuju jinak. Chtěla bych se každé odpoledne chodit vyhřívat do parku před výstaviště, vytáhnout konečně plavky zahrabané na dně skříně a nemuset spát s krkem omotaným v palestině, protože na mě z toho mizernýho počasí něco leze. Místo večerního cvičení teď ležím v peřinách a cucám jednu Hašlerku za druhou. Na druhou stranu mám ale aspoň konečně příležitost dohnat pár literárních restů. Cítím se dost vyšťavená, tak radši začneme něčím oddechovým :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Léto s Agátou"},{"content":"Slyším to, co jiní neslyší\nbosé nohy chodit po plyši.\nVzdechy pod pečetí v dopise,\nchvění strun, když struna nechví se.\nPrchávaje někdy od lidí,\nvidím to, co jiní nevidí.\nLásku, která obléká se v smích,\nskrývajíc se v řasách na očích.\nKdyž má ještě vločky v kadeři,\nvidím kvést růži na keři.\nZaslechl jsem lásku odcházet,\nkdyž se prvně rtů mých dotkl ret.\nKdo mé naději však zabrání\n- ani strach, že příjde zklamání -,\nabych nekles pod tvá kolena.\nNejkrásnější bývá šílená.\n(Jaroslav Seifert)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/pisen-o-lasce/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eSlyším to, co jiní neslyší\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ebosé nohy chodit po plyši.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eVzdechy\u003c/em\u003e \u003cem\u003epod pečetí v dopise,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003echvění strun, když struna nechví se.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ePrchávaje někdy od lidí,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003evidím to, co jiní nevidí.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eLásku, která obléká se v smích,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eskrývajíc se v řasách na očích.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eKdyž má ještě vločky v kadeři,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003evidím kvést růži na keři.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eZaslechl jsem lásku odcházet,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ekdyž se prvně rtů mých dotkl ret.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eKdo mé naději však zabrání\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e- ani strach, že příjde zklamání -,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e","title":"Píseň o lásce"},{"content":"Nevím, jak to máte vy, ale mě už tohle počasí vážně nebaví. Vůbec nic se nedá dělat. Korálkárna u Mulinový růže je na 3 týdny zavřená :(. Byt máme vygruntovanej. Ze zoufalství už jsem dokonce sáhla i po katastrálním zákoně! Zkrátka a dobře, až do odvolání vyhlašuju protestní filmový maraton! A je mi jedno, jestli budu koukat na Gilmorky nebo Felliniho!\nPro začátek jsem si nevybrala zrovna lehké sousto, nicméně musím říct, že mi Děti ze stanice Zoo vyrazily dech. Už dlouho jsem neviděla tak dobře zfilmovanou knížku! Hlavní zásluhu na tom určitě mají skvěle vybraní herci, především sotva 15tiletá Natja Brunckhorst, která byla v hlavní roli Christiane maximálně přesvědčivá a skoro byste jí uvěřili, že v něčem vážně jede. Ani ostatní herci tvořící partu \u0026ldquo;feťáků\u0026rdquo;, která vypadala tak trochu jako poskládaná ze členů kapely Smokie (sorry :DD), ale rozhodně nestáli v pozadí. Další důležitou kulisou, bez které by tento film nebyl ani zdaleka tak působivý, je ponurá atmosféra západního Berlína přelomu 70. a 80. let - anonymní šeď betonového sídliště, zastávky metra a nádraží hemžící se smažkami a prostituty všech možných pohlaví 8-) . Ostatně ani dnes prý město, které kdysi protínala Železná opona, nepatří k nejoptimističtějším evropským metropolím. A poslední důležitý postřeh, který skutečně musím zmínit, je přítomnost herce \u0026ldquo;za oponou\u0026rdquo; - Davida Bowieho, jehož hudba se stala výpovědí jedné generace a báječně dokreslila celkovou atmosféru berlínských klubů i drogového opojení. Bude to možná znít překvapivě, ale David Bowie je podle mě hlavní důvod, proč tenhle film musíte vidět. Obsah jeho songů vás nejvíc přiblíží generaci Christiane a ostatních dětí, které si na konci 70. let píchaly do žíly heroin\u0026hellip;\nCo by vás mohlo od filmu odradit? No, řekněme si to na rovinu - němčina :D! Děj vás ale nakonec stejně velice rychle vtáhne a přestanete se na to soustředit. Místy mi dokonce i přišlo, že hrdinové mluví nějakým prapodivným negermánským dialektem. Na druhou stranu jsem jim ale občas i slušně rozuměla, až jsem si říkala, že to s tou mou (ne)znalostí němčiny nebude zas tak zlý. Jestli se vám dělá špatně při pohledu na jehly a krev, dá se občas přivřít oko. Každopádně se připravte na to, že Děti ze stanice Zoo jsou dost naturalistická podívaná.\nA malá perlička na závěr: Na filmu je krásně vidět, že vznikal v době, kdy AIDS ještě nebylo všeobecnou hrozbou (r. 1981) - feťáci si tam totiž velice ochotně půjčují nádobíčko 8-) \u0026hellip;Teď už o filmu víte vše podstatné. Jediné, co ještě potřebujete vidět a slyšet, je tohle\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/my-deti-ze-stanice-zoo/","summary":"\u003cp\u003eNevím, jak to máte vy, ale mě už tohle počasí vážně nebaví. Vůbec nic se nedá dělat. Korálkárna u Mulinový růže je na 3 týdny zavřená :(. Byt máme vygruntovanej. Ze zoufalství už jsem dokonce sáhla i po katastrálním zákoně! Zkrátka a dobře, až do odvolání vyhlašuju protestní filmový maraton! A je mi jedno, jestli budu koukat na Gilmorky nebo Felliniho!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003ePro začátek jsem si nevybrala zrovna lehké sousto, nicméně musím říct, že mi \u003cem\u003eDěti ze stanice Zoo\u003c/em\u003e vyrazily dech. Už dlouho jsem neviděla tak dobře zfilmovanou knížku! Hlavní zásluhu na tom určitě mají skvěle vybraní herci, především sotva 15tiletá Natja Brunckhorst, která byla v hlavní roli Christiane maximálně přesvědčivá a skoro byste jí uvěřili, že v něčem vážně jede. Ani ostatní herci tvořící partu \u0026ldquo;feťáků\u0026rdquo;, která vypadala tak trochu jako poskládaná ze členů kapely Smokie (sorry :DD), ale rozhodně nestáli v pozadí. Další důležitou kulisou, bez které by tento film nebyl ani zdaleka tak působivý, je ponurá atmosféra západního Berlína přelomu 70. a 80. let - anonymní šeď betonového sídliště, zastávky metra a nádraží hemžící se smažkami a prostituty všech možných pohlaví 8-) . Ostatně ani dnes prý město, které kdysi protínala Železná opona, nepatří k nejoptimističtějším evropským metropolím. A poslední důležitý postřeh, který skutečně musím zmínit, je přítomnost herce \u0026ldquo;za oponou\u0026rdquo; - Davida Bowieho, jehož hudba se stala výpovědí jedné generace a báječně dokreslila celkovou atmosféru berlínských klubů i drogového opojení. Bude to možná znít překvapivě, ale David Bowie je podle mě hlavní důvod, proč tenhle film musíte vidět. Obsah jeho songů vás nejvíc přiblíží generaci Christiane a ostatních dětí, které si na konci 70. let píchaly do žíly heroin\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"My děti ze stanice Zoo"},{"content":"S potěšením zjišťuji, že tento měsíc jsem se v DROGa nákupech skutečně mírnila - asi to bylo tím, že jsme pořád někam jezdili po výletech a drogerie jsme po cestě moc nepotkávali :D.\nMléko po opalování Sun Dance- protože někteří jsme se při našem výletu na Pálavu opálili poněkud do červena, museli jsme hned na druhý den shánět mléko po opalování :-). Narazili jsme na tohle značky Sun Dance, která se prodává v drogerii DM. Přípravky na opalování od Sun Dance se tuším staly vítězem v časopise Test, usoudila jsem tedy, že ani mléko po opalování by nemuselo být špatné. Vyhovuje mi, že není moc mastné, ale zároveň dostatečně hydratační. Má spíš tekutou konzistenci, příjemně chladí a vstřebává se opravdu rychle. Vůně je celkem neutrální, ale příjde mi, že je z ní cítit až moc alkohol, což nechápu, když se má jednat o přípravek na zklidnění pokožky. Každopádně na vodě jsem tenhle výrobek používala jako krém na všechno a osvědčil se ;-).\nPěna do koupele Fa s vůní magnolie-tuhle pěnu máme koupenou už asi sto let, ale horkou koupel plnou pěny si užíváme většinou jenom v zimě, takže dosud plnila čistě dekorativní účel na okraji vany. Její kvality jsem plně docenila teprve teď po návratu z vody, kdy jsem zatoužila po pořádné dávce relaxu a pocitu teplých nohou :D\u0026hellip;a hlavně jsem chtěla být po týdnu zase čistá a voňavá :D. Pěna má příjemnou květinovou vůni a pění tak nějak průměrně, takže celkem spokojenost. Fajn je na ní to, že obsahuje i něco-jako-olej, takže z vany pak člověk po hodinové koupeli nevylézá s pocitem přesušené pokožky.\nPleťová voda Balea Young - tuhle pleťovou vodu jsem si koupila tak nějak \u0026ldquo;z nouze\u0026rdquo; na doma do KM. Protože už se tam moc často nevyskytuju, usoudila jsem, že bude stačit nějaká nejvíc obyč. Skutečně to není žádný zázrak, ale aspoň osvěží příjemnou citrusovou vůní, kterou mám na ní moc ráda. Jiné efekty tato pleťovka asi nemá, ale za ty peníze je nikdo snad ani nemůže čekat, že :D\u0026hellip;\nKrém proti celulitidě Balea - koupě tohoto výrobku byla zapříčiněna špatným svědomím z toho, že moc necvičím, a několika půlnočními bijáky s poctivou porcí brambůrků, o jejichž blahodárném vlivu na ukládání tuků v těle jistě není třeba polemizovat :D\u0026hellip;Brambůrky ani používání tohoto krému se nicméně zatím na mém těle nijak výrazně nepodepsaly\u0026hellip;tudíž se asi vracím zpátky k tomu cvičení :D!\nA protože je tady toho za tento měsíc opravdu nějak podezřele málo, přidávám ještě malou recenzi na tři výrobky z Avonu, které jsem dostala v květnu k svátku, ale dosud jsem je ještě nestihla pořádně otestovat.\nPleťová maska Planet Spa s bílým čajem- fajn věc, která sice podle mě nemá nějaký valný čistící efekt, ale maska je to slupovací, což je vždycky děsná sranda :D. Voní podivně, ale ne nepříjemně.\nLesk na rty Glazewear Sparkle, odstín Sugar Cane - s lesky z Avonu mám zatím celkem dobré zkušenosti a tenhle je taky fajn. Není přehnaně tekutý ani přehnaně lesklý, spíš zanechává na rtech lehký třpytivý nádech, který vypadá decentně a přirozeně. Sama bych si ho asi nekoupila, ale když už jsem ho dostala, využití pro něj určitě najdu.\nTužka na oči Glimmerstick Diamonds, odstín Black Ice - tento výrobek mám zatím odzkoušený asi nejméně. Kdysi jsem z Avonu měla podobnou vysouvací tužku a ta byla moc fajn. Tahle v sobě obsahuje jakési třpytivé částečky, takže není úplně čistě čeročerná, jak to mám ráda. Jinak ale, zdá se, na očích drží dobře - měla by mít voděodolné složení. Štve mě, že se nedá pořádně zastrouhat, takže horní linky s ní pěkně nakreslit prostě nedokážu.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cervencove-ulovky/","summary":"\u003cp\u003eS potěšením zjišťuji, že tento měsíc jsem se v DROGa nákupech skutečně mírnila - asi to bylo tím, že jsme pořád někam jezdili po výletech a drogerie jsme po cestě moc nepotkávali :D.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eMléko po opalování Sun Dance\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e- protože někteří jsme se při našem výletu na Pálavu opálili poněkud do červena, museli jsme hned na druhý den shánět mléko po opalování :-). Narazili jsme na tohle značky Sun Dance, která se prodává v drogerii DM. Přípravky na opalování od Sun Dance se tuším staly vítězem v časopise Test, usoudila jsem tedy, že ani mléko po opalování by nemuselo být špatné. Vyhovuje mi, že není moc mastné, ale zároveň dostatečně hydratační. Má spíš tekutou konzistenci, příjemně chladí a vstřebává se opravdu rychle. Vůně je celkem neutrální, ale příjde mi, že je z ní cítit až moc alkohol, což nechápu, když se má jednat o přípravek na zklidnění pokožky. Každopádně na vodě jsem tenhle výrobek používala jako krém na všechno a osvědčil se ;-).\u003c/p\u003e","title":"Červencové úlovky"},{"content":"Chytlo mě vařící období, takže pokud občas čtete i moje recepty, máte se vskutku na co těšit :D\u0026hellip;Dnes to bude lehký letní oběd inspirovaný Albert magazínem. Neuškodí linii ani peněžence :D!\n1 menší celer 5 vajec mléko 150 g strouhaného eidamu bylinková sůl, pepř, pažitka olej brambory rajčátka na ozdobení Syrový celer oloupeme a nastrouháme najemno. Upozorňuji, že je to docela piplačka, takže je fajn najmout si na to nějakou levnou pracovní sílu 8-). K nastrouhanému celeru přidáme vejce rozšlehaná se dvěma až třemi lžícemi mléka, zasypeme sýrem, ochutíme bylinkovou solí, pepřem a pažitkou a promícháme. Pokud máte doma lívanečník, můžete smažit na něm - my ostatní se budeme realizovat na obyčejné pánvi 8-). Jako přílohu můžu doporučit bramborovou kaši a nějakou tu čerstvou zeleninku k tomu. Určitě si pochutnáte :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/celerove-livance-s-bramborovou-kasi/","summary":"\u003cp\u003eChytlo mě vařící období, takže pokud občas čtete i moje recepty, máte se vskutku na co těšit :D\u0026hellip;Dnes to bude lehký letní oběd inspirovaný Albert magazínem. Neuškodí linii ani peněžence :D!\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 menší celer\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e5 vajec\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003emléko\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e150 g strouhaného eidamu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ebylinková sůl, pepř\u003c/strong\u003e, \u003cstrong\u003epažitka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eolej\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ebrambory\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003erajčátka\u003c/strong\u003e na ozdobení\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eSyrový celer oloupeme a nastrouháme najemno. Upozorňuji, že je to docela piplačka, takže je fajn najmout si na to nějakou levnou pracovní sílu 8-). K nastrouhanému celeru přidáme vejce rozšlehaná se dvěma až třemi lžícemi mléka, zasypeme sýrem, ochutíme bylinkovou solí, pepřem a pažitkou a promícháme. Pokud máte doma lívanečník, můžete smažit na něm - my ostatní se budeme realizovat na obyčejné pánvi 8-). Jako přílohu můžu doporučit bramborovou kaši a nějakou tu čerstvou zeleninku k tomu. Určitě si pochutnáte :-)!\u003c/p\u003e","title":"Celerové lívance s bramborovou kaší"},{"content":"Tak nám odjela poslední kamarádka z první a nejlepší Erasmácké party - Mendy :_(. Bude nám chybět hlavně proto, že jako jediná z našich Erasmus kamarádů se za ten rok strávený v Brně naučila velice dobře česky. Bude se mi moc stýskat po jejím \u0026ldquo;Mám otázku!\u0026rdquo; a \u0026ldquo;Dóbře\u0026rdquo; :-)\u0026hellip; Přináším zde alespoň krátký report z naší poslední společné akce - výletu do Mariánského údolí. Přes počáteční organizační komplikace jsme se v počtu šesti kusů úspěšně dopravili autobusem až na konečnou - do vyhlášené brněnské rekreační zóny :-). Zde jsme si užili příjemný kešovací podvečer (byli jsme tentokrát v hledání stoprocentně úspěšní, k veliké radosti nás i Erasmáků :D) a překonávali jsme se ctí nepříznivý terén navzdory nevhodné obuvi většiny účastníků :D. Když jsme se celí promrzlí a vyhladovělí vrátili zpátky na zastávku, rozhodli jsme se završit příjemný den v nějaké dobré hospůdce a pořádně se nadlábnout. Vzali jsme proto Erasmáky do stejkáče Pod lékárnou a nacpali je i sebe žebrama :-). Výlet jsme zakončili srdceryvným loučením na zastávce před výstavištěm. Tak ahoooj na Taiwanu :-)!!!\nA teď trocha fotodokumentace. Většina fotek byla bohužel rozmazaná nebo jinak nekvalitní, ale jde přece o ty zážitky, že :-)!\nVydáváme se za první keškou\u0026hellip;\nMendy a Hyemin se drápou do kopce :)\nLuiz a Hanwei\nA jedna skupinová :-)\nA úplně nazávěr bych pro vás měla video, které Mendy natočila o svém pobytu v Brně. Je moc vydařené, tak na něj určitě mrkněte :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vylet-do-marianskeho-udoli/","summary":"\u003cp\u003eTak nám odjela poslední kamarádka z první a nejlepší Erasmácké party - Mendy :_(. Bude nám chybět hlavně proto, že jako jediná z našich Erasmus kamarádů se za ten rok strávený v Brně naučila velice dobře česky. Bude se mi moc stýskat po jejím \u0026ldquo;Mám otázku!\u0026rdquo; a \u0026ldquo;Dóbře\u0026rdquo; :-)\u0026hellip; Přináším zde alespoň krátký report z naší poslední společné akce - výletu do Mariánského údolí. Přes počáteční organizační komplikace jsme se v počtu šesti kusů úspěšně dopravili autobusem až na konečnou - do vyhlášené brněnské rekreační zóny :-). Zde jsme si užili příjemný kešovací podvečer (byli jsme tentokrát v hledání stoprocentně úspěšní, k veliké radosti nás i Erasmáků :D) a překonávali jsme se ctí nepříznivý terén navzdory nevhodné obuvi většiny účastníků :D. Když jsme se celí promrzlí a vyhladovělí vrátili zpátky na zastávku, rozhodli jsme se završit příjemný den v nějaké dobré hospůdce a pořádně se nadlábnout. Vzali jsme proto Erasmáky do stejkáče Pod lékárnou a nacpali je i sebe žebrama :-). Výlet jsme zakončili srdceryvným loučením na zastávce před výstavištěm. Tak ahoooj na Taiwanu :-)!!!\u003c/p\u003e","title":"Výlet do Mariánského údolí"},{"content":"Jak jsem už napsala ve článku níže, návštěva Památníku Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše pro mě byla mimořádným zážitkem a všem, kteří se náhodou v těchto končinách ocitnou, toto místo vřele doporučuju navštívit. Dům na Strži si zvolil Karel Čapek za své letní sídlo po několik posledních let svého života; dostal jej svatebním darem do doživotního užívání od Václava Palivce, když si bral Olgu Scheinpflugovou. Na Strži vznikala řada Čapkových literárních děl - např. Válka s mloky, Cesta na sever, Bílá nemoc, První parta, Matka, Život a dílo skladatele Foltýna. Zde také Karel Čapek přijímal řadu osobností české kultury a politiky, zejména v létě roku 1938. Památník zde vzniknul v roce 1963. Expozice je zaměřena především na život a dílo Karla Čapka, naleznem zde však také místnosti věnované Čapkovu příteli, novináři Ferdinandu Peroutkovi a Olze Scheinpflugové.\nNa úvod jsme si vyslechli od paní průvodkyně zajímavé povídání o Čapkově životě a shlédli jsme krátké video z pořadu Hledání ztraceného času. Pak už jsme byli propuštěni a mohli jsme si projít celý dům sami. Výstava je uspořádána chronologicky, takže v dolním patře jsme se dozvěděli především zajímavosti z Čapkova dětství, v jaké rodině vyrůstal, jak prospíval ve škole a jaké holky se mu líbily ;-). K pousmání bylo napřiklad jeho vysvědčení ze základní školy (nebyl to úplně vzorný žáček, a to dokonce ani co se týče češtiny :D!) nebo milostné dopisy psané studentské lásce. Dočetli jsme se tu také několik zajímavostí o raných dílech bratří Čapků. Druhé patro, kam jsme se záhy přemístili, už bylo o poznání depresivnější. Bylo věnováno především Čapkově pozdější tvorbě, neveselému závěru jeho života a složité politické situaci v Čechách a Evropě vůbec. Na druhou stranu se i zde našlo pár momentů k pousmání - například vystavené Čapkovy šachové figurky, z nichž jedna byla nelichotivě ohryzána od Dášenky :D! Také mě zde zaujala výstavka ze zahraničních vydání Čapkových děl. Poslední dvě místnosti v podkroví pak byly věnovány Scheinpflugové a Peroutkovi. Expozice je hodně obsáhlá a my bohužel neměli dost času přečíst si všechny panely, nicméně o důvod víc, proč se na Strž zase někdy vrátit ;-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/pamatnik-karla-capka-ve-stare-huti/","summary":"\u003cp\u003eJak jsem už napsala ve článku níže, návštěva Památníku Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše pro mě byla mimořádným zážitkem a všem, kteří se náhodou v těchto končinách ocitnou, toto místo vřele doporučuju navštívit. Dům na Strži si zvolil Karel Čapek za své letní sídlo po několik posledních let svého života; dostal jej svatebním darem do doživotního užívání od Václava Palivce, když si bral Olgu Scheinpflugovou. Na Strži vznikala řada Čapkových literárních děl - např. Válka s mloky, Cesta na sever, Bílá nemoc, První parta, Matka, Život a dílo skladatele Foltýna. Zde také Karel Čapek přijímal řadu osobností české kultury a politiky, zejména v létě roku 1938. Památník zde vzniknul v roce 1963. Expozice je zaměřena především na život a dílo Karla Čapka, naleznem zde však také místnosti věnované Čapkovu příteli, novináři Ferdinandu Peroutkovi a Olze Scheinpflugové.\u003c/p\u003e","title":"Památník Karla Čapka ve Staré Huti"},{"content":" Přestože nám počasí úplně nepřálo, podnikali jsme po celý týden spoustu výletů - například mě Péťa konečně vzal na dvě významné poutní hory v okolí - Svatou a Makovou, kde jsem měla za úkol najít jeho kešku\u0026hellip;a uspěla jsem :-)! Na Makové hoře\nNebyla jsem ušetřena ani cyklistiky, takže jsem si - zhýčkaná hanáckou rovinkou - dala pěkně do těla :D! Samozřejmě jsme i z Příbrami odjížděli díky všudypřítomnému jídlu těžší o několik kilo :D\u0026hellip; Z kešování u Pilského rybníka jsme se vrátili s poněkud kuriozní historkou :D\u0026hellip;keška byla zrakům okolojdoucích skryta skutečně dokonale\u0026hellip;dokonce tak dokonale, že si místo jejího úkrytu (sympatický keříček) vybral nějaký turista k vykonání své potřeby, ehm 8-). Tohoto faktu jsme si bohužel povšimli teprve ve chvíli, kdy jsme na ono inkriminované místo neopatrně položili krabici s keškou :D\u0026hellip;Z tohoto příběhu plyne prosté ponaučení: Nosit na geokešing antibakteriální gel je skutečně k nezaplacení :D! Péťa-stromolezec :)\nNavštívili jsme také Dobříšský zámek a pokochali se jeho krásnou Francouzskou zahradou a majestátním sousoším s fontánou \u0026ldquo;Napájení Héliových koní\u0026rdquo;. Na Dobříši\nJeden z vůbec nejkrásnějších zážitků jsem si odnesla z památníku Karla Čapka na Strži ve Staré Huti, kde jsme strávili příjemné deštivé poledne a o kterém se tu snad ještě více rozepíšu v jiném příspěvku :-). Janie a květiny, co vypadají jako hlávky zelí :D\nNa chalupě jsme si zahráli na zahradníky a střihoruké Edwardy a křovinořezem jsme trochu oholili sousedovic křoví zasahující nám do ping-pongového stolu :D\u0026hellip;a pak jsme se utkali ve strhujícím souboji :D! Péťa a růže :-)\nKešovali jsme jako o život! Péťa se nezalekl dokonce ani lezení po stromech,brodění se v ledové vodě či kešování u tajemného Čertova lože! Byla jsem konečně představena Péťovému dědovi, u kterého jsme strávili prima odpoledne. A nabídnul mi tykání :D! A abych nezapomněla - našli jsme Ondatru pižmovou :D!!! A máme tě! :D\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/prazdniny-v-pribrami-v-bodech/","summary":"\u003cul\u003e\n\u003cli\u003ePřestože nám počasí úplně nepřálo, podnikali jsme po celý týden spoustu výletů - například mě Péťa konečně vzal na dvě významné poutní hory v okolí - Svatou a Makovou, kde jsem měla za úkol najít jeho kešku\u0026hellip;a uspěla jsem :-)!\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"prazdniny-v-pribrami-v-bodech-01.jpg\"\n         alt=\"Na Makové hoře\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eNa Makové hoře\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003eNebyla jsem ušetřena ani cyklistiky, takže jsem si - zhýčkaná hanáckou rovinkou - dala pěkně do těla :D!\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"prazdniny-v-pribrami-v-bodech-02.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/prazdniny-v-pribrami-v-bodech/prazdniny-v-pribrami-v-bodech-02.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003eSamozřejmě jsme i z Příbrami odjížděli díky všudypřítomnému jídlu těžší o několik kilo :D\u0026hellip;\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"prazdniny-v-pribrami-v-bodech-03.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/prazdniny-v-pribrami-v-bodech/prazdniny-v-pribrami-v-bodech-03.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e","title":"Prázdniny v Příbrami (v bodech)"},{"content":"\u0026quot;\u0026hellip;Věřte, je jediný skutečný pesimismus, a to je ten, který skládá ruce; řekl bych, etický defétismus. Člověk, který pracuje, hledá a realizuje, není a nemůže býti pesimistou\u0026hellip;\u0026quot;\nNávštěva Památníku Karla Čapka na Strži mě inspirovala k tomu, přečíst si zase po dlouhé době něco od jednoho z mých vůbec nejoblíbenějších českých autorů. Protože jsem šla do knihovny s malou kabelkou, byl výběr mých výpůjček limitován rozměry a váhou knihy - sáhla jsem tedy po tenkém vydání Čapkovy divadelní hry s názvem Věc Makropulos :D. Tato hra zabývající se otázkou lidské nesmrtelnosti měla premiéru v roce 1922 v Městském divadle na Vinohradech v Praze. Její hlavní postavou je obletovaná zpěvačka Emilia Marty, která nevysvětlitelným způsobem zasáhne do devadesát let starého sporu o dědictví. Vynese na povrch svědectví, o jejichž pravdivosti nelze pochybovat, nicméně je minimálně zarážející, jak se mladá žena mohla dozvědět o událostech, které se musely odehrát v době, kdy ještě nebyla na světě. Postupně vychází najevo, že za tváří třicetileté zpěvačky se skrývá žena, která žije na zemi již víc než tři sta let! Celé tajemství spočívá v návodu na elixír, který zaručuje tomu, kdo jej požije, tři sta let mládí. Je ale takto prodloužený život skutečně záviděníhodný? Činí člověka šťastnějším?\n\u0026quot;\u0026hellip;Život není krátký. Pokud můžeme být příčinou života\u0026hellip;\u0026quot; (Prus)\nČapek ve svém dramatu vyslovuje názor, že není rozhodující délka života, ale jeho kvalita. Kvalitu života pak staví do střetu se smrtí. Hlavní postava Emilia svůj život již nepovažuje za šťastný, přesto však z obavy ze smrti stále touží po elixíru, aby mohla svůj konec ještě na nějaký čas odvrátit. Smrt je koneckonců něčím, co vymezuje naše možnosti a rozhoduje o tom, co všechno za život stihneme. Ta jistota je sice svazující, ale vyřešila by dlouhověkost skutečně všechny problémy na světě? Zbavila by lidi sobectví, strachu a nenávisti? Čas přece nedokáže napravit všechny lidské chyby\u0026hellip;\nEmilia: \u0026quot;\u0026hellip;My - my staří víme příliš mnoho; ale vy znáte víc než my, vy hlupáci! Nekonečně víc! Lásku, velikost, účel, všecko možné. Vy máte všecko! Vždyť ani nemůžete víc chtít! Vy aspoň žijete, ale v nás se život zastavil, Kriste Ježíši! a nemůže dál - Bože, ta hrozná samota!\u0026quot;\nPrus: \u0026ldquo;Proč tedy jste si přišla\u0026hellip;pro Věc Makropulos? Proč chcete ještě jednou žít?\u0026rdquo;\nEmilia: \u0026quot;-- Protože se strašně bojím smrti\u0026hellip;\u0026quot;\nEmilia je znavena životem, její city za ta léta otupěly, není už ani schopná cítit lásku. V ničem nenachází smysl, její myšlenky jsou plné nihilismu a i přes své četné vztahy a známosti zjišťuje, že nakonec stejně zůstává sama. Přesto se do poslední chvíle nechce Věci Makropulos vzdát\u0026hellip; Jak to s Emilií a elixírem mládí nakonec dopadne samozřejmě nechci vyzrazovat, budete si to muset dostudovat ;-). Už teď vám ale zaručuji, že tohle Čapkovo dílo díky svému zajímavému námětu stojí za přečtení i trochu toho filosofování ;-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/karel-capek-vec-makropulos/","summary":"\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e\u0026quot;\u0026hellip;Věřte, je\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e \u003cem\u003e\u003cstrong\u003ejediný skutečný pesimismus\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e, \u003cem\u003e\u003cstrong\u003ea to je ten, který skládá ruce; řekl bych, etický defétismus. Člověk, který pracuje, hledá a realizuje, není a nemůže býti pesimistou\u0026hellip;\u0026quot;\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNávštěva Památníku Karla Čapka na Strži mě inspirovala k tomu, přečíst si zase po dlouhé době něco od jednoho z mých vůbec nejoblíbenějších českých autorů. Protože jsem šla do knihovny s malou kabelkou, byl výběr mých výpůjček limitován rozměry a váhou knihy - sáhla jsem tedy po tenkém vydání Čapkovy divadelní hry s názvem \u003cem\u003eVěc Makropulos\u003c/em\u003e :D. Tato hra zabývající se otázkou lidské nesmrtelnosti měla premiéru v roce 1922 v Městském divadle na Vinohradech v Praze. Její hlavní postavou je obletovaná zpěvačka Emilia Marty, která nevysvětlitelným způsobem zasáhne do devadesát let starého sporu o dědictví. Vynese na povrch svědectví, o jejichž pravdivosti nelze pochybovat, nicméně je minimálně zarážející, jak se mladá žena mohla dozvědět o událostech, které se musely odehrát v době, kdy ještě nebyla na světě. Postupně vychází najevo, že za tváří třicetileté zpěvačky se skrývá žena, která žije na zemi již víc než tři sta let! Celé tajemství spočívá v návodu na elixír, který zaručuje tomu, kdo jej požije, tři sta let mládí. Je ale takto prodloužený život skutečně záviděníhodný? Činí člověka šťastnějším?\u003c/p\u003e","title":"Karel Čapek - Věc Makropulos"},{"content":" Navštívili jsme obě krásné a romanticky rozkvetlé kroměřížské zahrady. U zámku\nOd rána do večera jsem se cpali/bylo do nás cpáno mnoho a mnoho jídla. V Podzámce\nUlovili jsme několik místních kešek. V Květné\nOdnesli jsme si z knihovny plnou náruč knížek. Ochutnali jsme na návštěvě v Sobělicích ty nejsladší a nejčervenější třešně široko daleko :-). Květná v celé své kráse\nPéťa byl představen jedné z našich širokých rodinných větví (a to byla teprve první tetička :DDD). Opili jsme se s Ivetkou a s Lájnem v knajpě u Bágráku. Byly to zkrátka prima prázdniny :-)\u0026hellip; ","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/prazdniny-v-kromerizi-v-bodech/","summary":"\u003cul\u003e\n\u003cli\u003eNavštívili jsme obě krásné a romanticky rozkvetlé kroměřížské zahrady.\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"prazdniny-v-kromerizi-v-bodech-01.jpg\"\n         alt=\"U zámku\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eU zámku\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003eOd rána do večera jsem se cpali/bylo do nás cpáno mnoho a mnoho jídla.\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"prazdniny-v-kromerizi-v-bodech-02.jpg\"\n         alt=\"V Podzámce\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eV Podzámce\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003eUlovili jsme několik místních kešek.\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"prazdniny-v-kromerizi-v-bodech-03.jpg\"\n         alt=\"V Květné\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eV Květné\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003eOdnesli jsme si z knihovny plnou náruč knížek.\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"prazdniny-v-kromerizi-v-bodech-04.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/prazdniny-v-kromerizi-v-bodech/prazdniny-v-kromerizi-v-bodech-04.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003eOchutnali jsme na návštěvě v Sobělicích ty nejsladší a nejčervenější třešně široko daleko :-).\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"prazdniny-v-kromerizi-v-bodech-05.jpg\"\n         alt=\"Květná v celé své kráse\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eKvětná v celé své kráse\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003ePéťa byl představen jedné z našich širokých rodinných větví (a to byla teprve první tetička :DDD).\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"prazdniny-v-kromerizi-v-bodech-06.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/prazdniny-v-kromerizi-v-bodech/prazdniny-v-kromerizi-v-bodech-06.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e","title":"Prázdniny v Kroměříži (v bodech)"},{"content":"Správná žena ví, co udělá jejímu muži k svátku největší radost. Dorty už jsou out!\n3 hermelínky cibule celý pepř bobkový list 2 feferonky olivový olej koření dle chuti(grilovací na sýr, provensálské bylinky atd.) Sýry s bílou plísní podélně rozkrojíme, posypeme zvoleným kořením a opět spojíme. Do velké sklenice pak postupně skládáme hermelínky, prokládáme kolečky cibule, pepřem, bobkovým listem a překrojenými feferonkami. Zalejeme olivovým olejem a dáme uležet do lednice ideálně na jeden týden (dýl se to opravdu nedá vydržet :D\u0026hellip;).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nakladany-hermelin/","summary":"\u003cp\u003eSprávná žena ví, co udělá jejímu muži k svátku největší radost. Dorty už jsou out!\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3 hermelínky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ecibule\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ecelý pepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ebobkový list\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 feferonky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eolivový olej\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ekoření dle chuti\u003c/strong\u003e(grilovací na sýr, provensálské bylinky atd.)\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eSýry s bílou plísní podélně rozkrojíme, posypeme zvoleným kořením a opět spojíme. Do velké sklenice pak postupně skládáme hermelínky, prokládáme kolečky cibule, pepřem, bobkovým listem a překrojenými feferonkami. Zalejeme olivovým olejem a dáme uležet do lednice ideálně na jeden týden (dýl se to opravdu nedá vydržet :D\u0026hellip;).\u003c/p\u003e","title":"Nakládaný hermelín"},{"content":"V červnu nadešel čas zkoušek a s nimi spojeného odměňování. V odměňováni sebe samotné jsem vážně dobrá, ale pravdou zůstává, že je to taky důležitý motivační faktor. Bála jsem se, kolik se mi toho za tenhle měsíc v koupelně nenakupilo, ale nakonec musíte uznat, že to není tak zlé :-). Ano, opravdu nesnáším hromadění věcí :D!\nTužka na oči Essence BlackMania\nCo se týče perfektní tužky na oči, nacházím se stále ve stádiu hledání a nenacházení. Na Essence tužky jsem zaslechla celkem chválu, tak jsem se rozhodla to prověřit. Ovšem v obchodě ouha! Essence vyrábí snad dvacet různých druhů tužek, včetně voděodolných :D, tudíž jsem měla trochu dilema, kterou si vybrat. Nakonec jsem sáhla po kousku nazvaném BlackMania. Osobně preferuju spíš měkčí tužky, čím černější - tím lepší. V těchto dvou bodech BlackMania má očekávání nezklamala. S výdrží je to už horší, obzvlášť v těchto parných dnech, ale neznamená to zase, že by se nějak extrémně rozpíjela či rozmazávala. Není špatná, ale určitě budu svou favoritku mezi tužkami hledat vytrvale dál ;-)\u0026hellip;\nPleťová voda Nivea (Pure and Natural)\nZa jedničku ze zkoušky ze sociálního zabezpečení jsem se rozhodla náležitě se odměnit. Nakonec jsem usoudila, že se rozmazlím nějakým výrobkem, který bych si normálně nekoupila. Protože mi zrovna došla pleťová voda a krém, mé kroky směřovaly najisto k dotyčnému regálu. Značku Nivea si opravdu obyčejně nekupuju, ikdyž musím říct, že patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy na pleť vyzkoušela. S touhle pleťovkou jsem zatím maximálně spokojená. Už dlouho jsem neměla takovou, která by pleť skutečně viditelně vyčistila, je to znát hlavně na čele. Má poněkud nezvyklou vůni a na můj vkus je až moc cítit alkoholem, ale po měsíci používání už to ani nevnímám. 95% ingrediencí by mělo být přírodního původu. Nevím, jestli je to pravda, ale zní to dobře :D. K pleti je voda šetrná a nevysušuje, takže zvedám palec nahoru a doporučuju!\nZvláčňující denní krém Nivea\nSpolu s pleťovou vodou jsem si koupila také denní krém s SPF 8 a zvýšenou UVA ochranou, z kterého jsem rovněž nadšená. Je lehoučký, ale zároveň ideálně hydratační, a hodí se i pod make-up.\nTělové mléko Balea s vůní melounu\nJestli sháníte nějaké příjemné tělové mléko na prázdninové cesty, tohle bude to pravé ořechové\u0026hellip;teda vlastně melounové 8-) . Jedná se o tradiční letní limitovanou edici značky Balea a voní skutečně svěže, ale pronikavě. Když jsem se s ním poprvé namazala, vešla jsem do pokoje a Péťa sedící na druhé straně místnosti zavětřil a pravil, že tu cítí vodní meloun :D! Normálně by mi tak silná vůně asi vadila, jsem zastáncem spíš těch neutrálnějších, ale na léto je podle mě naprosto ideální, svěže ovocná. Byla jsem i příjemně překvapená, jak hezky hydratuje, a že pokožka je po jejím použití hebká.\nAntibakteriální pudr Synergen (odstín 03)\nAchjo, to jsem si zas jednou naběhla. Došel mi můj nejmilejší pudr od Manhattanu, a tak jsem vyrazila do drogérky pro nový. Bohužel neměli odstín, který jsem potřebovala, ale zahlídla jsem tam podobný pudr od značky Synergen. Ve stejné krabičce, se stejným aplikátorem - zkrátka úplně identický. Napadlo mě, že by nemusel být o nic horší než pudr, který normálně používám. Doma mě ale čekalo veliké zklamání. Jednak ani nejsvětlejší odstín úplně nekoresponduje s přirozeným odstínem mojí pleti. A za druhé dělá na obličeji mapy, strašně špatně se aplikuje - ať už štětcem nebo přiloženým houbičkovým aplikátorem. Už nikdy více :(!!!\nLak na nehty NYC (odstín č. 131 Chelsea Cherry)\nVěřte tomu nebo ne - nikdy jsem neměla na nehtech červený lak! Ani sama nevím proč, možná mi ta barva připadala příliš vulgární a evokující holky od Mulinový růže :D. Poté, co jsem úspěšně zdolala zkoušku z trestního práva (ano, ze zvláštní části jsem si vytáhla sexuální delikty, konkrétně prostituci ohrožující mravní vývoj mládeže 8-)), usoudila jsem, že už jsem velká holka a můžu odhodit stud. Odhodlaně jsem nakráčela do Rossmana a odnesla si svůj první k***a lak :D! A jsem z něj celkem nadšená. Je to opravdu taková poměrně řvavá studená červená, ale vypadá skvěle - na ruce i na noze. Měl by být navíc dlouhotrvající a vydržet bez poškození až týden. To je jako obvykle dost nadsazené, ale myslím, že nějakých 5 dnů mi hezký vydržel. Navíc je ho za málo peněz nějakých 10ml.\nAntibakteriální gel na ruce ISANA MED\nNo a na závěr tu mám věcičku, bez které už nedám ránu. Vláčím ji do školy, do menzy, na výlety a je to neocenitelná pomůcka taky při geocachingu. Likviduje 99% bakterií. Nu, budeme tomu věřit :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/cervnove-ulovky/","summary":"\u003cp\u003eV červnu nadešel čas zkoušek a s nimi spojeného odměňování. V odměňováni sebe samotné jsem vážně dobrá, ale pravdou zůstává, že je to taky důležitý motivační faktor. Bála jsem se, kolik se mi toho za tenhle měsíc v koupelně nenakupilo, ale nakonec musíte uznat, že to není tak zlé :-). Ano, opravdu nesnáším hromadění věcí :D!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eTužka na oči Essence BlackMania\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eCo se týče perfektní tužky na oči, nacházím se stále ve stádiu hledání a nenacházení. Na Essence tužky jsem zaslechla celkem chválu, tak jsem se rozhodla to prověřit. Ovšem v obchodě ouha! Essence vyrábí snad dvacet různých druhů tužek, včetně voděodolných :D, tudíž jsem měla trochu dilema, kterou si vybrat. Nakonec jsem sáhla po kousku nazvaném BlackMania. Osobně preferuju spíš měkčí tužky, čím černější - tím lepší. V těchto dvou bodech BlackMania má očekávání nezklamala. S výdrží je to už horší, obzvlášť v těchto parných dnech, ale neznamená to zase, že by se nějak extrémně rozpíjela či rozmazávala. Není špatná, ale určitě budu svou favoritku mezi tužkami hledat vytrvale dál ;-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Červnové úlovky"},{"content":"\u0026ldquo;Nakládání a zavařování je duševní porucha, právě tak jako každá jiná forma hromadění věcí.\u0026rdquo;\nTento všeříkající výrok hlavní postavy - Betty - a potažmo tedy i autorky autobiografické knihy Vejce a já, hovoří za vše :-). Vejce se pravidelně umisťuje na předních příčkách všech žebříčků nejoblíbenějších, nejčtenějších a nejhumornějších knížek, ke kterým se čtenáři (především ženského pohlaví) nejčastěji vracejí. Realita to potvrzuje, nezřídka potkávám v autobuse nebo jiném dopravním prostředku ženy, které si právě tímto titulem krátí cestu. Od minulého týdne se k těmto ženám hrdě přidávám - Vejce je totiž kultovní a návyková záležitost, ke které se určitě hodlám v budoucnu vracet.\nBetty vypráví příběh mladé městské ženy, která zamilovaně následuje svého muže na opuštěnou slepičí farmu ležící uprostřed divoké přírody. Krom náročného životního rytmu, na který není vůbec připravena, se musí vyrovnávat s řadou dalších nesnází, ať už se jedná o pocit naprostého odříznutí od civilizace, pochybné sousedy či nešikovnost při běžných denních úkonech na farmě. Betty zavádí čtenáře do drsné pustiny, kde není pánem člověk, nýbrž slepice, a lidské potřeby jsou až na druhém místě. Všechny těžkosti však nakonec překonává především díky svému všudypřítomnému, leckdy sarkastickému humoru a dokáže o nich vyprávět tak poutavě a vtipně, že to člověku okamžitě zvedne náladu. Příklady táhnou, a protože svérázná Betty svůj nelehký životní úděl zvládá s humorem, máte pak automaticky taky chuť nad všemi svými starostmi mávnout rukou. To je podle mě i hlavní důvod, proč se z knížky Vejce a já stal světový bestseller :-) \u0026hellip;\n\u0026ldquo;Mary prodávala smetanu továrnám na výrobu sýrů. Jednoho rána našla v padesátilitrové bandasce smetany utopeného skunka. Jednou rukou vytáhla skunka za ocas a druhou rukou pečlivě vyždímala z chlupů všechnu smetanu. \u0026rdquo; Mezi náma skunkama, smetana je smetana,\u0026quot; pravila a odhodila mrtvolku na dvůr. Smetanu prodala a zapřísahala se, že to nikdy neprozradí živé duši, ale čeledín Bill to vyprávěl kdekomu a zejména zákazníkům, které viděl vycházet z továrny na sýry s tříkilovým bochníkem sýra.\u0026quot;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/betty-macdonaldova-vejce-a-ja/","summary":"\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e\u0026ldquo;Nakládání a zavařování je duševní porucha, právě tak jako každá jiná forma hromadění věcí.\u0026rdquo;\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTento všeříkající výrok hlavní postavy - Betty - a potažmo tedy i autorky autobiografické knihy \u003cem\u003eVejce a já,\u003c/em\u003e hovoří za vše :-). \u003cem\u003eVejce\u003c/em\u003e se pravidelně umisťuje na předních příčkách všech žebříčků nejoblíbenějších, nejčtenějších a nejhumornějších knížek, ke kterým se čtenáři (především ženského pohlaví) nejčastěji vracejí. Realita to potvrzuje, nezřídka potkávám v autobuse nebo jiném dopravním prostředku ženy, které si právě tímto titulem krátí cestu. Od minulého týdne se k těmto ženám hrdě přidávám - \u003cem\u003eVejce\u003c/em\u003e je totiž kultovní a návyková záležitost, ke které se určitě hodlám v budoucnu vracet.\u003c/p\u003e","title":"Betty MacDonaldová - Vejce a já"},{"content":"\u0026quot;\u0026hellip;Na kávovou lžičku třikrát denně\nlék užíval jsem umíněně,\nláska však, zdá se,\nje smrt v krásné masce\u0026hellip;\u0026quot;\n(Mezi řádky)\nDnešní den jsem z převážné části zasvětila uklízení. Vždycky když uklízím, narazím zpravidla na něco, co mě přenese v čase o několik let zpátky. A dnešek byl retro v mnoha směrech :-). Proto navrhuju vrátit se v čase zpět, někam do maturitního ročníku, kdy mi bylo čerstvých osmnáct, Václav Hrabě byl ještě neobjeven, ve skříni mi visel Freddie Mercury a mou velkou zálibou byly Seifertovy verše\u0026hellip;\nRuce\nPět půlměsíčků bílých nehtů\nlíbal jsem zkroušený,\nzatímco hvězdy plné smoly\nrudými žhnuly plameny.\nSvět padal s námi do propasti.\njá neslyšel jsem hran,\nposlední pil jsem kapky vína,\njež zbyly ještě v Kanaán.\nPět prstů ruky mé je lyra\ntichá a nesmělá,\nchviličku lyra, chvilku hřeben,\nvlasy ti spadly do čela.\nDo pěti prstů pláčem spolu,\nšeptáme zklamáni,\nale ten vesmír bílých nehtů\nještě ti svítí na dlani.\n\u0026quot;\u0026hellip;Vždy musíš něco ztratit\na něčeho se vzdát,\nje líp se nenavrátit\na jenom vzpomínat\u0026hellip;\u0026quot;\n(Verše o růži)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jaroslav-seifert-venusi-dat-hlavu-do-dlani/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e\u0026quot;\u0026hellip;Na kávovou lžičku třikrát denně\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003elék užíval jsem umíněně,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eláska však, zdá se,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eje smrt v krásné masce\u0026hellip;\u0026quot;\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e(Mezi řádky)\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eDnešní den jsem z převážné části zasvětila uklízení. Vždycky když uklízím, narazím zpravidla na něco, co mě přenese v čase o několik let zpátky. A dnešek byl retro v mnoha směrech :-). Proto navrhuju vrátit se v čase zpět, někam do maturitního ročníku, kdy mi bylo čerstvých osmnáct, Václav Hrabě byl ještě neobjeven, ve skříni mi visel Freddie Mercury a mou velkou zálibou byly Seifertovy verše\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Jaroslav Seifert - Venuši dát hlavu do dlaní"},{"content":"Tramtadadáááá\u0026hellip;a náš první zapečený recept je konečně tady! Poprvé jsme se odhodlali upéct v naší troubě i něco jiného než jen FIMO :D. A kupodivu to dopadlo výborně, takže odteď můžete v receptové rubrice očekávat více příspěvků na (za)pečené téma. Inspiraci jsem opět našla na svém oblíbeném a často opěvovaném serveru recepty.cz :-). Pokud si budete chtít uklohnit kotlety na pekáčku s námi, budete potřebovat následující suroviny:\nvepřové kotlety brambory šlehačku tvrdý sýr koření dle libosti (pepř, kmín, tymián, oregáno, majoránku\u0026hellip;) šunku cibuli pórek máslo na vymazání Pekáč nebo zapékací misku (ano, konečně jsme využili naši super zápékací misku z Billa klubu, na kterou už nám asi třičtvrtě roku sedal prach :D!) vymažeme máslem. Postupně vrstvíme na kolečka nakrájené brambory, každou vrstvu okořeníme (sůl, majoránka, oregáno, tymián, kmín) a nakonec zalejeme šlehačkou. Nahoru položíme naklepané okořeněné kotlety (kořenila jsem jen solí, pepřem a kořením na pečené kuře) a dáme zapéct do trouby. Já jsem kotlety ještě před zapečením chvilku podusila na pánvičce, protože jsem si nebyla jistá, jestli se v troubě udělají pěkně doměka.\nCibulku nakrájíme na kostičky a zpěníme na kousku másla, přidáme nakrájený pórek a na proužky nakrájenou šunku (tu jsme bohužel neměli :_( ). Až je maso dorůžova, přidáme směs z pánve a dáme opět zapéct. Těsně před vytažením posypeme strouhaným sýrem a necháme dokřupava opéct.\nVýsledek byl skutečně mňamózní, brambory dokonalé, a ikdyž vepřové normálně skoro nejím, na tomhle jsem si moc pochutnala. Bohužel se nám nepodařilo vyfotit esteticky lahodnější snímek pokrmu přímo na pekáči. Snad tedy nepohrdnete fotkou neestetické hromádky ledabyle pohozené na talíř těsně předtím, než jsme se po ní s příborem v ruce hladově vrhli :D\u0026hellip;\nP.S. Pokud si najmete někoho na škrábání těch brambor, je to skoro bez práce - a to se vyplatí :D !\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zapecene-veprove-kotlety/","summary":"\u003cp\u003eTramtadadáááá\u0026hellip;a náš první zapečený recept je konečně tady! Poprvé jsme se odhodlali upéct v naší troubě i něco jiného než jen FIMO :D. A kupodivu to dopadlo výborně, takže odteď můžete v receptové rubrice očekávat více příspěvků na (za)pečené téma. Inspiraci jsem opět našla na svém oblíbeném a často opěvovaném serveru \u003ca href=\"http://www.recepty.cz/recept/vynikajici-zapecene-veprove-kotlety-3470\"\u003erecepty.cz\u003c/a\u003e :-). Pokud si budete chtít uklohnit kotlety na pekáčku s námi, budete potřebovat následující suroviny:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003evepřové kotlety\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ebrambory\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ešlehačku\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003etvrdý sýr\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ekoření dle libosti (pepř, kmín, tymián, oregáno, majoránku\u0026hellip;)\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ešunku\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ecibuli\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003epórek\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003emáslo na vymazání\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003ePekáč nebo zapékací misku (ano, \u003cstrong\u003ekonečně\u003c/strong\u003e jsme využili naši super zápékací misku z Billa klubu, na kterou už nám asi třičtvrtě roku sedal prach :D!) vymažeme máslem. Postupně vrstvíme na kolečka nakrájené brambory, každou vrstvu okořeníme (sůl, majoránka, oregáno, tymián, kmín) a  nakonec zalejeme šlehačkou. Nahoru položíme naklepané okořeněné kotlety (kořenila jsem jen solí, pepřem a kořením na pečené kuře) a dáme zapéct do trouby. Já jsem kotlety ještě před zapečením chvilku podusila na pánvičce, protože jsem si nebyla jistá, jestli se v troubě udělají pěkně doměka.\u003c/p\u003e","title":"Zapečené vepřové kotlety"},{"content":"Slíbený článek s tipy do dětské knihovničky je tu :-). Pokud vás chytne senilní chvilka, snad si něco vyberete ;-) \u0026hellip;\nIvona Březinová - Držkou na rohožce\nZačala bych titulem, který mám v nejčerstvější paměti, neboť jsem ho dočetla teprve včera odpoledne - na lavičce před výstavištěm :-). Ivona Březinová je jedna z nejúspěšnějších současných autorek píšících pro děti a mládež. Její knížky jsem \u0026ldquo;zamlada\u0026rdquo; hodně četla, některé mám dokonce i doma. Držkou na rohožce je docela odvážným počinem, který jsem ulovila v dospěláckém oddělení knihovny v KM a pevně věřím, že v dětském tahle knížka k dostání není :D! O čem že to tedy je? O klukovi jménem Tony, který vyrůstá v dětském domově, všechno ho tam příšerně štve, a proto jakmile konečně dovrší plnoletosti, sbalí batoh a zmizí pryč\u0026hellip;láká ho svět tam venku, svět, ve kterém ho nebude pořád někdo buzerovat a nutit ho dělat něco, co nechce. Zpočátku si všechno maluje dost růžově, ačkoliv nemá kde bydlet, ke komu jít, nikdy nepracoval\u0026hellip;Zamíří do Prahy a rozhodne se ochutnávat dospělácký život plnými doušky - jeho plán mu vychází pouze do té chvíle, dokud mu nedojdou peníze. Pak se začíná rozbíhat nezadržitelný kolotoč průšvihů, který k happy endu moc nesměřuje\u0026hellip;Mezi Tonyho pražská dobrodružství jsou vkládány retrospektivní epizodky z jeho ne příliš šťastného dětství s otcem - alkoholikem i z jeho pobytu v dětském domově. Knížka vyznívá dost drsně a sugestivně, ale možná právě proto od ní nelze odejít, dokud ji nedočtete. Tony je z děcáku zvyklý na to, že za něj každý všechno udělá, o nic se nemusí sám starat a vpodstatě žije jakoby v jiném světě. Díky sponzorům a obětavým \u0026ldquo;tetám\u0026rdquo;, které se snaží všemožně dětem vynahradit často velmi kruté zážitky z dětství, se můžou obklopovat drahými značkovými věcmi nebo jezdit na dovolené. Zároveň si ale díky tomu přestávají čehokoliv vážit, získávají naprosto zkreslený pojem o hodnotě peněz ale i života. Pokud činí dětem z dětských domovů skutečně takové potíže začlenit se do normální společnosti, je to velký sociální problém a autorce lze určitě přičíst k dobru, že se na něj pokusila upozornit.\nVojtěch Steklač - Dáda a spol.\nTak teď zas radši něco z veselejšího soudku :-)\u0026hellip;Knížka Dáda a spol. vypráví příběh šestice neohrožených holek z pražských Holešovic, které se v náhlé vlně emancipace rozhodnou založit si své vlastní hokejové mužstvo\u0026hellip;teda spíš družstvo :D\u0026hellip;Celá kniha vlastně mapuje jejich počáteční impulzy a cestu od nápadu k jeho realizaci. Děvčata si nejprve musí najít trenéra, sponzora, sehrát první \u0026ldquo;přátelák\u0026rdquo;\u0026hellip; Kniha svým laskavým humorem určitě pobaví i ty, kteří sportu vyloženě nefandí. Btw. Vojtěch Steklač je dalším z mých oblíbených příbramských rodáků ;-) \u0026hellip;\nStanislav Rudolf - Metráček\nNo kdo by neznal nestárnoucího Metráčka, žejo :-)! Je asi zbytečné tady představovat příběh o \u0026ldquo;nemožně tlusté\u0026rdquo; Jitce Pažoutové, která to nakonec všem natře ve vybíjené i vrhu koulí, a ze svého komplexu udělá přednost. Všichni jsme to četli a jestli ne, tak jsme to minimálně viděli v televizi. Kvalita Rudolfových knížek je značně kolísavá, ale Metráček díky svému humoru určitě patří k tomu lepšímu, co kdy napsal. A některým pasážím odkazujícím na minulý režim se dnes člověk musí vážně smát :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/tipy-z-literarniho-seminare/","summary":"\u003cp\u003eSlíbený článek s tipy do dětské knihovničky je tu :-). Pokud vás chytne senilní chvilka, snad si něco vyberete ;-) \u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eIvona Březinová - Držkou na rohožce\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eZačala bych titulem, který mám v nejčerstvější paměti, neboť jsem ho dočetla teprve včera odpoledne - na lavičce před výstavištěm :-). Ivona Březinová je jedna z nejúspěšnějších současných autorek píšících pro děti a mládež. Její knížky jsem \u0026ldquo;zamlada\u0026rdquo; hodně četla, některé mám dokonce i doma. \u003cem\u003eDržkou na rohožce\u003c/em\u003e je docela odvážným počinem, který jsem ulovila v dospěláckém oddělení knihovny v KM a pevně věřím, že v dětském tahle knížka k dostání není :D! O čem že to tedy je? O klukovi jménem Tony, který vyrůstá v dětském domově, všechno ho tam příšerně štve, a proto jakmile konečně dovrší plnoletosti, sbalí batoh a zmizí pryč\u0026hellip;láká ho svět tam venku, svět, ve kterém ho nebude pořád někdo buzerovat a nutit ho dělat něco, co nechce. Zpočátku si všechno maluje dost růžově, ačkoliv nemá kde bydlet, ke komu jít, nikdy nepracoval\u0026hellip;Zamíří do Prahy a rozhodne se ochutnávat dospělácký život plnými doušky - jeho plán mu vychází pouze do té chvíle, dokud mu nedojdou peníze. Pak se začíná rozbíhat nezadržitelný kolotoč průšvihů, který k happy endu moc nesměřuje\u0026hellip;Mezi Tonyho pražská dobrodružství jsou vkládány retrospektivní epizodky z jeho ne příliš šťastného dětství s otcem - alkoholikem i z jeho pobytu v dětském domově. Knížka vyznívá dost drsně a sugestivně, ale možná právě proto od ní nelze odejít, dokud ji nedočtete. Tony je z děcáku zvyklý na to, že za něj každý všechno udělá, o nic se nemusí sám starat a vpodstatě žije jakoby v jiném světě. Díky sponzorům a obětavým \u0026ldquo;tetám\u0026rdquo;, které se snaží všemožně dětem vynahradit často velmi kruté zážitky z dětství, se můžou obklopovat drahými značkovými věcmi nebo jezdit na dovolené. Zároveň si ale díky tomu přestávají čehokoliv vážit, získávají naprosto zkreslený pojem o hodnotě peněz ale i života. Pokud činí dětem z dětských domovů skutečně takové potíže začlenit se do normální společnosti, je to velký sociální problém a autorce lze určitě přičíst k dobru, že se na něj pokusila upozornit.\u003c/p\u003e","title":"Tipy z literárního semináře"},{"content":"Letošní prázdninové toulání bylo úspěšně zahájeno :-)! A to pěkně zostra, výšlapem přes Pálavské kopce. Pro mě to byla trochu retro výprava, neb jsem mohla cestou zavzpomínat na naši dámskou jízdu 2009\u0026hellip;chyběl mi jen ten burčák na rozehřátí, leč na ten si bohužel budeme muset ještě nějaký ten pátek počkat ;-)\u0026hellip;\nVýpravu jsme naplánovali na středu, protože předpověď počasí pro tento den vypadala velmi příznivě. Abychom si mohli trochu přispat, rozhodli jsme se vyrazit do Mikulova až po desáté, ikdyž jsme tím pádem museli jet courákem vymetajícím všechny jihomoravské dědiny a cesta nám tak zabrala asi hodinu a půl :D. Naštěstí jsme se měli čím zabavit - první část cesty nás plně zaměstnávala obložená bageta, v té druhé jsme si listovali v květnovém čísle Respektu, které jsem si za celé zkouškové neměla čas přečíst. Před polednem jsme už konečně stáli v Mikulově a mohli jsme se rovnou vydat na túru.\nVýhled na Mikulov z Kozího hrádku\nPrvní krátkou zástávku jsme udělali na Kozím hrádku, abychom nafotili pár snímků a pokochali se krásným výhledem, a brzy jsme pokračovali v cestě okolo židovského hřbitova směrem na Turold. U jeskyní na Turoldu nás čekala první keška. Museli jsme si kvůli ní kousek zajít a nakonec jsme ji stejně nenašli, protože byla ukrytá někde ve stráni a terén vypadal poněkud nebezpečně, ale aspoň jsme si prohlédli geopark. Pak jsme se vrátili zpátky k rozcestí a už jsme se pěkně drželi červené značky.\nVýhled na Svatý Kopeček z Kočičí skály\nUž při prvním stoupání jsem zalitovala, že jsem si s sebou nevzala plavky, protože sluníčko opravdu vydatně peklo. Nicméně výhodou výletu veprostřed pracovního týdne bylo to, že jsme za celou dobu téměř nepotkali živáčka. Tím pádem nás sice neměl kdo vyfotit, ale na druhou stranu jsem mohla po cestě společně se studem odložit i triko :D\u0026hellip;\nVinice kam se podíváš\nDalší keška nás měla čekat na Kočičí skále. Vyšplhali jsme se až nahoru a dokonce i našli přesné místo (respektive díru), kde měla být ukrytá, jenomže keška nikde :O\u0026hellip;Zjistili jsme, že ani lovec před námi ji nenašel, takže jsme usoudili, že je zbytečné po ní pátrat. Okolí Kočičí skály je nesmírně fotogenické - všude okolo jen pole a vinice a jako bonus krásný výhled do kraje - obzvlášť při tak nádherném počasí, jaké se vydařilo nám. Pořídili jsme tu ještě několik fotek, usoudili, že jsme se tu už dost zdrželi a vyrazili dál, protože nás čekala ještě dlouhá cesta.\nDlouhá cesta před námi\nDál naše kroky směřovaly přes Tabulovou horu k Sirotčímu hrádku. Doufali jsme, že zde konečně prolomíme naši keškovou smůlu. Vyšplhali jsme se až nahoru a opět našli naprosto evidentní místo, ale kde nic tu nic\u0026hellip;Nakonec jsme to už chtěli vzdát a pokračovat v cestě, takže jsme sešli zpátky dolů k tabuli naučné stezky. Chtěla jsem si ještě přečíst pověst o Sirotčím hrádku, a tak Péťa řekl, že se zatím půjde porozhlédnout okolo. Myslela jsem, že tím naznačil, že jde napřed, takže když jsem si dočetla tabuli, vydala jsem se úplně automaticky po červené dál. Už jsem došla docela daleko a Péťa pořád nikde, což mi začalo být podezřelé. Doběhla jsem až k poli, kde byl vidět dlouhý kus cesty dopředu, a když jsem ani tam Péťu nezahlédla,usoudila jsem, že jsme se asi špatně pochopili a rozhodla se vrátit zpátky k Sirotčímu hrádku. Abyste rozuměli, byla jsem bez mobilu, bez pití, zkrátka úplně bez ničeho, protože všechny naše věci měl Péťa na zádech v batohu. Vůbec jsem nevěděla, jak bych ho hledala, kdyby u Sirotčího hrádku nebyl. Přiběhla jsem zpátky k místu, kde jsme se viděli naposledy, celá uřícená a vystrašená. To už jsem naštěstí slyšela Péťovo hvízdání. I jemu bylo podezřelé, že jsem se tak náhle vypařila - zůstal totiž jen pár metrů ode mě a ve zřícenině hrádku hledal onu kešku. Právě na mě volal, aby mi řekl, že ji konečně objevil :-). Ze svého nálezu jsme byli oba velmi šťastní :D! Za chvíli jsme už opět mohli pokračovat v cestě\u0026hellip;\nPo krátkém sestupu z tabulové hory jsme se ocitli v malebné vesničce, kde nás místní rozhlas oblažil skočnou dechovkou, a vzápětí jsme si poskočili i my, neboť se před námi vyloupla sympatická hospoda se zahrádkou. Protože nám u Sirotčího hrádku došlo pití, přivítali jsme tento fakt s povděkem a hned jsme se usadili a dali si pívo a kofolu. Čas pokročil a čekala nás ještě dlouhá cesta přes poslední pálavský kopec, proto jsme rychle doplnili tekutiny a vydali se směrem dál po červené.\nPoslední úsek cesty už nebyl nijak zvlášť zajímavý, šli jsme převážně lesem a stoupání už nebylo tak vražedné jako předtím, ale docela se to vleklo. Kolem šesté hodiny jsme konečně vystoupali k poslednímu cíli naší cesty - Dívčím hradům, odkud se nám naskytnul nádherný výhled na Nové Mlýny (vizte foto :-) )\u0026hellip;\nPohled na Nové Mlýny\nNo a to už byl nejvyšší čas vydat se do Dolních Věstonic, odkud nám jel autobus, který nás měl přiblížit Brnu. Však už mě taky pěkně bolely nohy :D! Čas do příjezdu busu jsme si ukrátili ve stejné knajpě, jako před dvěma rokama s holkama, ale už tam neměli na zdi tu pěknou reklamu na Tuzemák :D\u0026hellip;\nMilíčovi na Kočičí skále :)\nP.S. Malým nedopatřením nám z výletu zůstaly 2 necvaknuté jízdenky na 4 zóny :D\u0026hellip;takže kam se pojede příště o:-)?\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vylet-na-palavu/","summary":"\u003cp\u003eLetošní prázdninové toulání bylo úspěšně zahájeno :-)! A to pěkně zostra, výšlapem přes Pálavské kopce. Pro mě to byla trochu retro výprava, neb jsem mohla cestou zavzpomínat na naši dámskou jízdu 2009\u0026hellip;chyběl mi jen ten burčák na rozehřátí, leč na ten si bohužel budeme muset ještě nějaký ten pátek počkat ;-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eVýpravu jsme naplánovali na středu, protože předpověď počasí pro tento den vypadala velmi příznivě. Abychom si mohli trochu přispat, rozhodli jsme se vyrazit do Mikulova až po desáté, ikdyž jsme tím pádem museli jet courákem vymetajícím všechny jihomoravské dědiny a cesta nám tak zabrala asi hodinu a půl :D. Naštěstí jsme se měli čím zabavit - první část cesty nás plně zaměstnávala obložená bageta, v té druhé jsme si listovali v květnovém čísle Respektu, které jsem si za celé zkouškové neměla čas přečíst. Před polednem jsme už konečně stáli v Mikulově a mohli jsme se rovnou vydat na túru.\u003c/p\u003e","title":"Výlet na Pálavu"},{"content":"\u0026ldquo;DROGa\u0026rdquo; mi tu zase poněkud zaostává, ale během zkouškového zkrátka nebyl vůbec na nic čas. Teď už si naštěstí užívám zaslouženého volna, takže se můžeme podívat na úlovky, které přinesl uplynulý měsíc 8-) \u0026hellip;\nPleťová voda na smíšenou pleť Synergen\nS pletí jsem nikdy neměla moc velké problémy, takže ani moje požadavky na pleťovou kosmetiku nejsou nijak přemrštěné. Svým laickým okem hodnotím svou pleť jako suchou se sklonem k červenání a obecně mi vždycky nejvíc vyhovovala kosmetika na citlivou pleť. Občas se mi ale mastí čelo, takže si někdy koupím i přípravek na pleť smíšenou. Synergen je taková ta no-name kosmetika za směšný peníz, kterou dostanete koupit v síti drogerií Rossmann. Tahle konkrétní pleťovka stála tuším něco okolo 30ti korun, takže jsem od ní ani nečekala žádné zázraky :D. Na druhou stranu svůj účel plní celkem obstojně a krom toho má i příjemnou ovocnou vůni. Vadí mi jen to, že na těch sušších místech mého obličeje (tváře) trochu vysušuje. Když se pak ale natřu krémem, je to ok. Suma sumárum to za ty peníze asi i stojí za vyzkoušení ;-)\u0026hellip;\nLak na nehty Essence (odstín Lime up! 39)\nKdyž se příroda začala zelenat, kvést a vonět, zatoužila jsem po nějakém \u0026ldquo;jarním\u0026rdquo; laku a co může být víc jarního, než tahleta limetkově zelená :D? Abych pravdu řekla, barva a cena jsou zřejmě jeho jediné klady\u0026hellip;na můj vkus je moc tekutý a má tlustý štěteček, takže se s ním kdovíjak dobře nepracuje. Na nehtech mi vydržel bez poškození zhruba 3 dny, což zase není tak špatné, když uvážíme tu cenu ;-). Každopádně kosmetika Essence vyrábí nádherné barvičky, které u jiných drogérkových značek prostě neseženete, takže nevylučuju, že do těchto laků zase někdy v budoucnu půjdu.\nMake-up Astor Perfect Stay 24H\nPo dlouhé době jsem objevila make-up, který ve mně vyvolal cosi jako nadšení\u0026hellip;radši to s těmi superlativy ale nebudeme přehánět, protože nikdy není tak dobře, aby nemohlo být ještě líp :-). Co mě nadchlo už v drogérii byla jeho příjemná vůně, ale od té doby, co jsem si ho přinesla domů, tento efekt už nepozoruji, takže ho přejdeme 8-) . Make-up rozhodně dobře sjednocuje pleť a hezky zmatňuje. S krycími schopnostmi jsem taky poměrně spokojená. Navíc má SPF 18, což je na léto rozhodně fajn. Co mě ale docela dost štve je fakt, že se mi na pleti při použití tohohle make-upu strašně usazuje \u0026quot; bordel\u0026quot; - všelijaká smítka, prach atd. Fakt nevím, co s tím. Vytáčí mě to k nepříčetnosti a u jiných make-upů jsem s tím nikdy problém neměla. Je trochu hutnější a já jsem zvyklá používat spíš tekuté make-upy, takže jsem došla k závěru, že by to mohlo být tím. Je to škoda, protože je to asi jediná zásadní věc, která mi kalí radost z tohoto výrobku. Jinak veliká spokojenost :-)\u0026hellip;\nZpevňující mléko Balea\nToto tělové mléko si kupuju pravidelně už nějaký čas a znám jen jedno s lepším efektem, které vyrábí Garnier. Ve své cenové skupině ale tohle od Baley podle mě naprosto nemá konkurenci. Za nějakých 70-80 korun odvádí luxusní práci - po máločem mám tak krásně hlaďoučkou a hydratovanou pokožku jako po tomhle zázraku. Co se týče efektu zpevnění, nemůžu moc posoudit, protože se s ním nemažu vyloženě pravidelně, ale já tenhle výrobek prostě tak nějak celkově zbožňuju. Má příjemnou a nevtíravou vůni a vyrábí se ve dvou variantách - pro suchou a pro normální pleť. V zimě je určitě lepší ten na suchou, ikdyž je mastnější a hůř se vstřebává, což občas může vadit - ale zase lépe hydratuje. Tenhle výrobek doporučuju všema deseti, je to zkrátka srdcovka prověřená časem (a na vlastní kůží) :D!\nŠampon na barvené vlasy Body Basics\nV obchodě mě tento výrobek zaujal svou krásnou vůní (údajně bílý čaj) i svou cenou (původně stál tuším skoro dvě stovky, já ho pořídila za necelé pade), tak jsem si řekla, že ho otestuju. Při použití ale už tak pěkně nevoněl a ani z vlasů poté nebyl vůbec cítit. A že by s mou zrzavou hřívou provedl nějakou výraznou změnu k lepšímu, to jsem také nespozorovala. Tak co je na tom šamponu vlastně tak super, že za něj chtějí dvě stovky :D??\nSami vidíte, že tento měsíc jsem byla ještě poměrně umírněná. Snad nám tedy červnový příspěvek nepraskne ve švech\u0026hellip;ale za zkoušky se člověk musí náležitě odměnit, že O:-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kvetnove-ulovky/","summary":"\u003cp\u003e\u0026ldquo;DROGa\u0026rdquo; mi tu zase poněkud zaostává, ale během zkouškového zkrátka nebyl vůbec na nic čas. Teď už si naštěstí užívám zaslouženého volna, takže se můžeme podívat na úlovky, které přinesl uplynulý měsíc 8-) \u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003ePleťová voda na smíšenou pleť Synergen\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eS pletí jsem nikdy neměla moc velké problémy, takže ani moje požadavky na pleťovou kosmetiku nejsou nijak přemrštěné. Svým laickým okem hodnotím svou pleť jako suchou se sklonem k červenání a obecně mi vždycky nejvíc vyhovovala kosmetika na citlivou pleť. Občas se mi ale mastí čelo, takže si někdy koupím i přípravek na pleť smíšenou. Synergen je taková ta no-name kosmetika za směšný peníz, kterou dostanete koupit v síti drogerií Rossmann. Tahle konkrétní pleťovka stála tuším něco okolo 30ti korun, takže jsem od ní ani nečekala žádné zázraky :D. Na druhou stranu svůj účel plní celkem obstojně a krom toho má i příjemnou ovocnou vůni. Vadí mi jen to, že na těch sušších místech mého obličeje (tváře) trochu vysušuje. Když se pak ale natřu krémem, je to ok. Suma sumárum to za ty peníze asi i stojí za vyzkoušení ;-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Květnové úlovky"},{"content":"Správné prázdniny začínají pekelně nezdravým langošem s kečupem a oroseným půllitrem Svijan na přehradě :-) \u0026hellip;a taky pořádnou porcí prázdninové literatury. To první už mám za sebou, hodnotnou četbu na dlouhé dva měsíce si budu muset teprve obstarat v knihovně (v komentářích přijímám tipy). Zatím ještě stále dočítám několik dětských knížek, které jsem si v zápalu studia (a přiznejme si i prokrastinace 8-) ) rozečetla ke kolokviu na fildě. Prvním z mých dočtených tipů je knížka od Ivy Procházkové Čas tajných přání. Myslím, že u nás není moc známá, ale v zahraničí získala mnoho ocenění - mimo jiné byla oceněna Německou cenou za literaturu pro děti a mládež 1989 a dostala se na Seznam nejlepších dětských knih za rok 1989 v USA. Protože autorka - dcera umlčeného spisovatele Jana Procházky - v 80. letech emigrovala, knížka u nás mohla poprvé vyjít až v roce 1992.\nHlavní hrdinkou příběhu je dvanáctiletá Kapka (otec - umělec, chápejte 8-)), která se s rodiči přistěhuje na Malou Stranu. Ve svém novém domově potkává spoustu přátel a zajímavých osobností a čtenář postupně zjištuje, že každý z nich hraje v příběhu jistou roli a v závěru knihy do sebe všechno začíná zapadat. Z Kapčina příběhu dýchá trocha tajemna, trocha minulého režimu vnímaného dětskýma očima, ale především autorčina láska k městu, ve kterém sama strávila své dětství. Právě sugestivně vykreslená mystická atmosféra staré Prahy totalitní doby je podle mě jedním z nejdůležitějších rysů této knížky a také důvodem, proč po ní může sáhnout i dospělý. Popravděřečeno, já si vlastně nemyslím, že je to tak úplně knížka pro děti :-). Už si bohužel nepamatuju, jak se mi líbila v dětství, ale tentokrát na mě působila poněkud melancholicky, což ještě umocnily pochmurné černobílé ilustrace. Dítě bude vnímat spíš Kapčiny radosti, starosti a hloubavé myšlenky provázející dospívání, dospělý si bude víc všímat filosofických pasáží stojících tak trochu mimo hlavní linii příběhu. Tak či tak je Čas tajných přání nestárnoucím vyprávěním odehrávajícím se v jarem právě probuzené Praze. Vyprávěním, které má co nabídnout dětskému i dospělému čtenáři, a ke kterému se dá stále vracet.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/iva-prochazkova-cas-tajnych-prani/","summary":"\u003cp\u003eSprávné prázdniny začínají pekelně nezdravým langošem s kečupem a oroseným půllitrem Svijan na přehradě :-) \u0026hellip;a taky pořádnou porcí prázdninové literatury. To první už mám za sebou, hodnotnou četbu na dlouhé dva měsíce si budu muset teprve obstarat v knihovně (v komentářích přijímám tipy). Zatím ještě stále dočítám několik dětských knížek, které jsem si v zápalu studia (a přiznejme si i prokrastinace 8-) ) rozečetla ke kolokviu na fildě. Prvním z mých dočtených tipů je knížka od Ivy Procházkové \u003cem\u003eČas tajných přání\u003c/em\u003e. Myslím, že u nás není moc známá, ale v zahraničí získala mnoho ocenění - mimo jiné byla oceněna Německou cenou za literaturu pro děti a mládež 1989 a dostala se na Seznam nejlepších dětských knih za rok 1989 v USA. Protože autorka - dcera umlčeného spisovatele Jana Procházky - v 80. letech emigrovala, knížka u nás mohla poprvé vyjít až v roce 1992.\u003c/p\u003e","title":"Iva Procházková - Čas tajných přání"},{"content":"Rozhodla jsem se, že se pokusím překonat studijní krizi sepsáním příspěvku na aktuální zrzavé téma. Když si teď čtu po sobě název článku, zní mi jako titulek nějakého prvorepublikového dívčího románku :D, ale asi to bude jen studijní deformace způsobená absolvováním předmětu Literatura pro děti a mládež\u0026hellip;mimochodem, v úryvkové rubrice se máte na co těšit, protože kvůli výše zmíněné deformaci mám momentálně rozečtené už 3 (!!!) dětské knížky. A o prázdninách k nim pravděpodobně přibude spousta dalších titulů :D\u0026hellip;\nVraťmě se ale zpátky k věci. Předvčerem jsem konečně na vlastní kůži vyzkoušela barvení vlasů přírodní barvou. Po bezvýsledném hledání ideální zrzavé barvy v DM drogerii jsem nakonec rezignovala a šáhla do regálu s hennou. Koneckonců už jsem po ní stejně dlouho pošilhávala. A byla mou jedinou nadějí, že zrzky nevymřou\u0026hellip;Po příjezdu domů jsem se dlouho odhodlávala. Ale nakonec jsem usoudila, že není co ztratit, a navíc je to přírodní barva, takže snad nezpůsobí žádnou katastrofu. Přečetla jsem si údaje na krabičce a vrhla se na to\u0026hellip;\nVarování č. 1: Henna smrdí. HODNĚ!!! Pokud to s ní chcete risknout, připravte se na to, že v prvních chvílích a především při rozmíchávání barvy se vám bude zvedat kufr. Ono profláknuté pořekadlo, že pro krásu se musí trpět, je v tomto případě bezesporu naplněno :D\u0026hellip;\nPokud nevíte, jak henna vypadá a co je zač, dovolím si malou charakteristiku. Henna je takové obyčejné práškové cosi, které se při smíchání s horkou vodou promění v nevzhledně vypadající a nevábně páchnoucí nazelenalé bahýnko. Bůhvíproč se mi při přípravě barvící směsi vybavila bažinka ze Shreka\u0026hellip;ale na krabičce psali \u0026ldquo;Made in ValMez\u0026rdquo;, tož nevím 8-). Teplota vody by se měla pohybovat v rozmezí od 60ti do 90ti °C. Čím teplejší bude, tím intenzivnějšího odstínu byste měli dosáhnout. No, a pak už se jde na věc\u0026hellip;\nVarování č. 2: Henna je bahýnko. Pokud jste šikovní jako já, pravděpodobně vám bude při aplikaci lítat všude okolo :D, tak se podle toho zařiďte. Na druhou stranu je přírodního původu, takže by měla jít z čehokoliv snadno dolů. Když ji náhodou zapomenete odstranit z kachličky v koupelně a zaschne, vypadá divně. Hodně divně\u0026hellip;:D\nPři aplikaci jsem postupovala prakticky stejně, jako při běžném barvení vlasů. Mám už své osvědčené postupy a metody - avantgardním účesem počínaje a igelitem na hlavě konče :D. Fajne věc je ta, že henny z toho malého balíčku za 50 kaček vyrobíte fakt hodně. Já to se svýma extrahustýma vlasama skutečně dokážu ocenit. Body pro ValMez! Nemusela jsem se tedy moc rozpakovat a vesele jsem si na hlavu patlala bahýnko. Kdyby to tak nesmrdělo, byla by to veliká sranda, to mi věřte :D! Nakonec, když jsem měla všechnu hennu jakžtakž napatlanou, narazila jsem si na hlavu kus igelitu (součást praktického balení ;)), zabalila do ručníku a jala se na hodinku relaxovat nas otázkami do správního práva.\nPo nějakých 50ti minutách jsem se odebrala do koupelny smýt ten zázrak. Henna mezitím ztvrdla. Na první pohled po umytí jsem neviděla žádný výrazný barevný rozdíl, odrosty ale byly evidentně obarvené. Co se týče blahodárných a regeneračních účinků henny, opravdu jsem cítila, jako bych měla těch vlasů najednou ještě víc :D, byly takové těžké, objemné - i těsně po umytí, než jsem je vůbec stačila vysušit. Po vysušení se krásně leskly a vypadaly opravdu zdravě, takže věřím tomu, že při pravidelném použití dokážou skutečně poničené vlasy vykřesat z nejhoršího :-). Nakonec jsem byla spokojená i s barvou. Vypadá přirozeně a není přitom úplně nevýrazná, ikdyž do tiziánu má přecejen ještě daleko. Příště možná zkusím nechat ji působit ještě dýl nebo sáhnu po nějakém červeném odstínu, které prý nechytají tak tmavě jako chemické barvy.\nDle ohlasů z lidu je ale i odstín podle všeho v pořádku. Jako zrzka jsem si v KM od místních mladíků už ledacos vyslechla, hlavně při procházení okolo COPTu :D. Ani tentokrát kroměřížská omladina nezklamala. Cestou do knajpy jsem ten večer bodovala dokonce hned dvakrát :D! Hláškám typu \u0026ldquo;Kočko!\u0026rdquo; a \u0026ldquo;Slečno! Slečnóóó, stůjte!\u0026rdquo; se z bezpečí bicyklu naštěstí dá akorát tak zasmát :D. A na druhou stranu je na tom fajn to, že se ujistíte, že lidi nejsou barvoslepí, a vaše barva je zaujala - což je koneckonců účel a důvod, proč si my ženy barvíme vlasy, že 8-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/trable-s-hennou/","summary":"\u003cp\u003eRozhodla jsem se, že se pokusím překonat studijní krizi sepsáním příspěvku na aktuální zrzavé téma. Když si teď čtu po sobě název článku, zní mi jako titulek nějakého prvorepublikového dívčího románku :D, ale asi to bude jen studijní deformace způsobená absolvováním předmětu Literatura pro děti a mládež\u0026hellip;mimochodem, v úryvkové rubrice se máte na co těšit, protože kvůli výše zmíněné deformaci mám momentálně rozečtené už 3 (!!!) dětské knížky. A o prázdninách k nim pravděpodobně přibude spousta dalších titulů :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Trable s hennou"},{"content":"Abych se ze všech těch cenných papírů a hospodářské soutěže nezbláznila, přemýšlela jsem pár týdnů zpátky prozměnu nad tím, jak vlastně naložit s mou novou blogovou rubrikou DROGa :D\u0026hellip;Původně jsem si říkala, že bych sem přispívala vždy článkem na nějaké konkrétní téma typu vlasová, dekorativní, pleťová a nevímjaká kosmetika. Jenže vzhledem k tomu, že nesnáším skladování a hromadění věcí, většinou stejně používám od každého jen pár kusů. Proto jsem si řekla, že bude lepší napsat vždycky jeden článek za měsíc o tom, co nového jsem v drogerii ulovila, a zhodnotit, co stálo zato a co ne. Vzhledem k tomu, že dál než do minulého měsíce má paměť nesahá, můžu zatím vyrukovat pouze s dubnovými úlovky :-)\u0026hellip;\nNoční regenerační krém s mořskými řasami Ryor\nAneb ukázkový příklad toho, jak jdu do drogerie pro jednu potřebnou věc a vrátím se se třema nepotřebnýma :D\u0026hellip;ehm. Jediné, co mě omlouvá, je snad fakt, že kosmetika od Ryoru byla nedávno převléknuta do nových obalů a krémy ze staré řady vyprodávali zhruba za dvacku za kus - no nechte to tam :D! Se značkou Ryor mám zatím jen dobré zkušenosti a i tenhle noční krém je hrozně příjemný. Na krabičce píšou, že se hodí pro všechny typy pleti, ale je hodně hydratační, takže nejvíc bude asi vyhovovat pleti suché. Je lehký a i přes své hydratační vlastnosti obličej nějak extrémně nemastí. Na noc naprosto ideální - a hlavně hrozně hezky voní :-)!\nSůl do koupele Body Basics\nBody Basics je super obchod asi tak dvakrát do roka, kdy tam mívají na všechno 80%ní slevy :D\u0026hellip;jinak mi ty ceny příjdou trochu přemrštěné. Na druhou stranu už jsem tam narazila i na pár výrobků, co mě vyloženě nadchly, a dodneška si syslím tělové mléko s tou nejúžasnější vůní na světě O:-) - bohužel už ho asi nevyrábí. To jsem si takhle jednou zase vyjela do Olympie (původně pro boty :D) a vrátila se se solí do koupele pro Péťu, aby mu nebylo líto, že jsem ho nevzala na nákupy s sebou :D. A můžu říct, že zázraky se nekonaly :D - sůl sice v lahvičce pěkně citrusově voní (ikdyž třeba Pepa by určitě řekla, že to smrdí jak vůně do záchoda 8-), ale já jsem na citrusy prostě strašně zatížená), ale ve vaně už pak cítit vůbec není. Prima je alespoň to, že i malé množství soli zbarví vodu hezky do žluta - a to je sranda :D. Jestli ji zase někdy budou mít za dvacku, tak ji určitě koupím znova, jak se znám :D\u0026hellip; Pomáda na vlasy Got2Be\nDalší typický příklad \u0026ldquo;nechtěného\u0026rdquo; nákupu 8-)\u0026hellip;pomáda byla ve výprodeji za 30 kaček, tak jsem ji z úcty k Travoltovi tak nějak samovolně přidala do košíku :D. Většinou už ani nevylízám z domu bez toho, že bych si něco nenapatlala do vlasů, takže jsem se nebála, že by se u mě ztratila. Je ale fakt, že radši používám klasické tekuté gely a tahle pomáda je tuhá, proto je to pro mě trochu nezvyk a zatím jsem se s ní ještě nenaučila pořádně pracovat. Co mi vadí je \u0026ldquo;pánská\u0026rdquo; vůně - nebráním se sice používání pánských sprcháčů ani deodorantů, ale na vlasech mám mnohem radši neutrálnější vůně. To je trošku zklamání, protože všechny Got2Be výrobky, které jsem předtím vyzkoušela, voněly úplně skvěle. Prima je na ní naopak to, že vlasy neslepuje tak jako většina gelů a ani nemastí - ikdyž já to na svých suchých vlasech moc nepoznám :D\u0026hellip;\nAntiperspirant Action 3 Control Adidas\nU antiperspirantů preferuju spíš ty gelové a vím proč - tuhé se velice rády drolí a zabarvují oblečení do bíla a mě to pak vytáčí k nepříčetnosti 8-) - stejně jako tenhle šmejd!!! Abych jen nekritizovala, s pocením se celkem dobře vyrovnává, ikdyž těch slibovaných 48 hodin je trochu nadsazených, že :D\u0026hellip;Příjemně voní a hodí se pro citlivou pokožku, což je taky fajn\u0026hellip;no ale ty bílé fleky, ty prostě nezkousnu :D!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/dubnove-ulovky/","summary":"\u003cp\u003eAbych se ze všech těch cenných papírů a hospodářské soutěže nezbláznila, přemýšlela jsem pár týdnů zpátky prozměnu nad tím, jak vlastně naložit s mou novou blogovou rubrikou DROGa :D\u0026hellip;Původně jsem si říkala, že bych sem přispívala vždy článkem na nějaké konkrétní téma typu vlasová, dekorativní, pleťová a nevímjaká kosmetika. Jenže vzhledem k tomu, že nesnáším skladování a hromadění věcí, většinou stejně používám od každého jen pár kusů. Proto jsem si řekla, že bude lepší napsat vždycky jeden článek za měsíc o tom, co nového jsem v drogerii ulovila, a zhodnotit, co stálo zato a co ne. Vzhledem k tomu, že dál než do minulého měsíce má paměť nesahá, můžu zatím vyrukovat pouze s dubnovými úlovky :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Dubnové úlovky"},{"content":"Za poslední měsíc strávený nad stránkami obchodního práva se mi tu na blogu nakupilo restů až hanba, tak se je pokusím pomalu, ale jistě likvidovat, dokud mám povídavou a příští zkoušku v bezpečném nedohlednu :D\u0026hellip;Někdy okolo zápočtového týdne jsem se začetla do Rosemary, o jejíž filmové podobě už bylo mnoho napsáno - nejen na mém blogu :D. Zpočátku jsem si s ní krátila vlekoucí se hodiny práva životního prostředí, ovšem když začalo jít do tuhého, rozhodla jsem se trávit tyto semináře s hospodářskou soutěží, načež jsem si nadávala, že jsem to takhle nedělala po celý semestr :D. Tudíž na Rosemary zbyly pouze cesty trolejí do školy a ze školy. Byly to napínavé cesty - nejen proto, že řidiči DPMB jezdí přes Úvoz jak prasata 8-) \u0026hellip;\nNevím kde jsem to vzala, ale někdo mi dozajista říkal, že literární konec se neshoduje s tím, jak Rosemaryin příběh dopadne ve filmu. Na konci knížky mě tudíž docela zklamalo, že tomu tak nebylo. Dá se říct, že filmový konec je trochu otevřenější, ale skutečně jen trochu\u0026hellip; I přesto jsem si užila zábavné a sugestivní počtení. O ději knížky se asi není potřeba více rozepisovat, film jej opravdu dokonale kopíruje. Spíš mě zaujaly ohlasy a asociace, které knížka vyvolala mezi mými spolužáky - nezávisle na sobě mi několik z nich totiž začalo vyprávět příběh o tom, jak Polanského manželka Sharon Tate byla v roce 1969, tedy pouhý rok po natočení filmu, zavražděna v osmém měsíci těhotenství\u0026hellip; Děsivé, že - co to mám za spolužáky :D??\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/ira-levin-rosemary-ma-detatko/","summary":"\u003cp\u003eZa poslední měsíc strávený nad stránkami obchodního práva se mi tu na blogu nakupilo restů až hanba, tak se je pokusím pomalu, ale jistě likvidovat, dokud mám povídavou a příští zkoušku v bezpečném nedohlednu :D\u0026hellip;Někdy okolo zápočtového týdne jsem se začetla do \u003cem\u003eRosemary\u003c/em\u003e, o jejíž filmové podobě už bylo mnoho napsáno - nejen na mém blogu :D. Zpočátku jsem si s ní krátila vlekoucí se hodiny práva životního prostředí, ovšem když začalo jít do tuhého, rozhodla jsem se trávit tyto semináře s hospodářskou soutěží, načež jsem si nadávala, že jsem to takhle nedělala po celý semestr :D. Tudíž na Rosemary zbyly pouze cesty trolejí do školy a ze školy. Byly to napínavé cesty - nejen proto, že řidiči DPMB jezdí přes Úvoz jak prasata 8-) \u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Ira Levin - Rosemary má děťátko"},{"content":"Konečně mám před sebou relativně volný víkend, byť zkouškové ještě zdaleka nekončí. Dvě zoušky už jsem ale úspěšně zdolala (jednu s odřenýma ušima a druhou za jedna :D), takže si zasloužím celý víkend prolenošit v obležení dětských knížek\u0026hellip;samozřejmě v rámci přípravy na pondělní kolokvium z Literatury pro děti a mládež 8-). Abych se na tento předmět správně naladila, rozhodla jsem se přispět do úryvkové rubriky jedním roztomilým dětským příběhem, jehož autorem je\u0026hellip;Roald Dahl, odpusťte :D. Tento autor geniálních povídek nesměřoval svou tvorbu pouze mezi dospělé, ale napsal také několik známých knížek pro děti. Asi nejslavnější je jeho Karlík a továrna na čokoládu - ten ale bohužel v knihkupectvích není k mání :( - aspoň já ho nikde neviděla. Proto jsem Péťovi k narozeninám pořídila jiné dílko, rovněž poměrně slavné\u0026hellip;(Abychom měli co číst na dobrou noc, víte :D.)\nJakub a obří broskev je originální a úsměvnou pohádkou o osiřelém chlapci, žijícím u svých tyranských tetiček, kterému jednoho dne do života vstoupí kouzelný dědeček. Od této chvíle se všechno v Jakubově životě změní. Na zahradě vyroste obrovská šťavnatá broskev, a když se Jakub dostane do jejího nitra, setká se tam se spoustou nových hmyzích kamarádů :-). Tím ale celé dobrodružství teprve začíná - obří broskev se dává do pohybu a právě o putování broskve a její posádky po moři i v oblacích vypráví tento fantastický a humorný Dahlův příběh. Kam se nakonec broskvička dokutálí a jak to dopadne s Jakubem a ostatními hrdiny příběhu samozřejmě nemůžu prozradit :-). Komu se ale zrovna nechce číst, může zkusit mrknout na filmové zpracování. Sama jsem ho ještě neviděla, ale podle hodnocení vypadá docela slibně ;-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/roald-dahl-jakub-a-obri-broskev/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003eKonečně\u003c/strong\u003e mám před sebou relativně volný víkend, byť zkouškové ještě zdaleka nekončí. Dvě zoušky už jsem ale úspěšně zdolala (jednu s odřenýma ušima a druhou za jedna :D), takže si zasloužím celý víkend prolenošit v obležení dětských knížek\u0026hellip;samozřejmě v rámci přípravy na pondělní kolokvium z Literatury pro děti a mládež 8-). Abych se na tento předmět správně naladila, rozhodla jsem se přispět do úryvkové rubriky jedním roztomilým dětským příběhem, jehož autorem je\u0026hellip;Roald Dahl, odpusťte :D. Tento autor geniálních povídek nesměřoval svou tvorbu pouze mezi dospělé, ale napsal také několik známých knížek pro děti. Asi nejslavnější je jeho \u003cem\u003eKarlík a továrna na čokoládu\u003c/em\u003e - ten ale bohužel v knihkupectvích není k mání :( - aspoň já ho nikde neviděla. Proto jsem Péťovi k narozeninám pořídila jiné dílko, rovněž poměrně slavné\u0026hellip;(Abychom měli co číst na dobrou noc, víte :D.)\u003c/p\u003e","title":"Roald Dahl - Jakub a obří broskev"},{"content":"Abych svůj blog učinila zase o něco pestřejším, rozhodla jsem se vytvořit novou (povrchní :D) rubriku. Nevím, jestli to tak má každá ženská, ale kdybyste se mě zeptali na nejoblíbenější typ obchodu, tak bych nejspíš odpověděla, že je to drogerie. Ve zmíněném obchodě jsem totiž schopná strávit moře času (Péťa by mohl vyprávět :D - ikdyž moje obsese drogériemi by se dala přirovnat k jeho obsesi DATARTem a spol. :D) a bohužel se mi jen málokdy podaří odejít s prázdnou :D\u0026hellip;Nakupování hadříků mě většinou ani zdaleka nebere tak, jako nakupování v drogérii - a to i tehdy, když vlastně vůbec nic nepotřebuju :D\u0026hellip;Na nápad založit \u0026ldquo;drogistickou\u0026rdquo; rubriku mě (překvapivě :-)) přivedl Péťa, když jsme se spolu bavili o barvách na vlasy a já mu řekla, že si už delší čas vedu o \u0026ldquo;svých\u0026rdquo; barvách evidenci - značku a číslo barvy, jak mi chytla, jak rychle se vymývala atd\u0026hellip;.Fakt se mi nesmějte :D! Vzhledem k tomu, že jsem zrzkou už od svých šestnácti, vyzkoušela jsem za tu dobu opravdu velké množství různých značek i odstínů, a už několikrát se mi stalo, že když jsem si nějakou barvu oblíbila, přestali ji vyrábět, což mě jednak pěkně nakrklo, ale zároveň i vedlo ke zkoušení pořád dalších a dalších barev. Párkrát jsem taky narazila na takové, které se mi nelíbily a nevyhovovaly mi, takže to byl asi ten konečný impulz, který mě přivedl na nápad udělat si jakýsi \u0026ldquo;žebříček\u0026rdquo; barev, které jsem vyzkoušela, a psát si k nim několik důležitých informací, které z obalu výrobku prostě nevyčtete. Péťa navrhnul, že bych mohla o barvách napsat na Heuréka.cz\u0026hellip;anebo na blog. Zatím jsem zvolila druhou variantu, přestože mi příjde, že právě kosmetické recenze na Heuréce většinou za moc nestojí. Časem snad tedy zkusím přispívat i tam. Vás tu budu obšťastňovat recenzemi na produkty, které se mi zalíbily nebo osvědčily, a doufám, že z toho třeba taky vznikne užitečná rubrika - já osobně si takové recenze čtu ráda, protože pak aspoň člověk zbytečně nevyhazuje peníze za něco, co má tak maximálně pěkný obal, ale kýžený efekt žádný 8-)\u0026hellip;\nDneska to teda bude počtení spíš pro zrzky, tak se nezlobte za malou diskriminaci O:-)\u0026hellip;\nZačnu s barvou, o kterou jsem už delší dobu v obchodě nezavadila, takže je dost možné, že ji úplně stáhli z prodeje :(. Je to Palette natural colors ( odstín 390 světle měděný). Barvička to byla pěkná a odstín celkem odpovídal tomu na krabičce - možná byl jen o malinko tmavší. Je to přesně taková zrzavá, jakou mám na sobě ráda a jakou má (podle ohlasů) na mě ráda i většina mého okolí, takže je pruda, že už není k mání :(. Snad jedinou nevýhodou téhle barvy bylo to, že se poměrně rychle vymývala, ale to je celkem běžný problém většiny těchto měděných a červených odstínů, takže se nad tím dá přimhouřit oko. Navíc nebyla ani drahá.\nNásleduje jedno z mých zrzavých zklamání - barva Wellaton (odstín 9/5 pouštní růže). Název sice hezký, leč! Výsledná barva se té na krabičce ani v nejmenším nepodobala. Místo zrzavé z toho vylezla spíš světle hnědá, maximálně s trochou zrzavého odlesku na sluníčku. Do svého barvícího žebříčku jsem si tenkrát zapsala: \u0026ldquo;Nudná nijaká barva - příště nebrat!\u0026rdquo; Paradoxně se právě tento odstín v drogériích stále prodává - ta nespravedlnost :D!!!\nPo velkém zklamání ovšem následovalo největší nadšení! To je ONA, mého srdce šampionka, ta nejkrásnější a nejzrzavější zrzavá, s kterou jsem kdy měla tu čest. Seznamte se - L\u0026rsquo;Oreal Paris Préférence Féria( odstín 74 mango intenzivní měděná)! Tahle barvička se prodává už strašně dlouho a vždycky po ní v obchodě šilhám, ale patří k těm dražším, takže si ji většinou kupuju, když zrovna natrefím na nějakou akci. Při prvním použití mě u ní překvapilo, že barvící směs nebyla v tubičce ala zubní pasta, jak jsem tomu byla zvyklá, ale v lahvičce, protože měla tekutou, tak trochu olejovitou konzistenci :O. Tím pádem jsem zpočátku měla trochu potíže s její aplikací - na druhou stranu se ale barva v tekutém stavu líp dostane ke všem vlasům, takže to nakonec můžeme brát jako plus. Další velké plus můžeme téhle barvičce přidělit za véééélikou tubu závěrečné péče, která mně osobní vydrží nejmíň na 4-5 použití. Výsledný odstín vcelku odpovídal tomu na krabičce, jen byl ještě trochu víc do červena. Myslím, že při prvním barvení mi nechytla úplně rovnoměrně, ale napodruhé už mé nadšení z této barvy nic nekalilo. Vymývala se pomaleji, než jiné zrzavé odstíny, co jsem zkoušela předtím. Suma sumárum vítěz mého osobního testu O:-)! Jen ať ji propána nestáhnou z prodeje :D!!!\nDalší barvičkou je ta, kterou mám právě teď na hlavě :-) - Palette Deluxe (odstín 667 měděný). Je to také jedna z těch, které jsem si oblíbila a ještě mi ji nepřestali vyrábět - jen má teď fungl novou krabičku s fungl novou modelkou - viz. níže. Ale nenechala jsem se zmást :D! Není to taková ta řvavá oranžová a ne každému se na mě líbí, ale já ji mám ráda, protože si v ní připadám starší a serioznější :D. Výsledný odstín vcelku odpovídá tomu na krabičce, je možná jen o něco tmavší, hnědočervený. Na sluníčku ale háže krásné zrzavé odlesky - podle mě odstín jako dělaný na jaro :). Barva chytá dobře a rovnoměrně a vymývá se pomalu. Jak jsem ale už zmínila, je tmavší, takže z toho plyne i jedno negativum - špatně se přebarvuje :(.\nProblém s přebarvováním nastal s barvou Garnier Color naturals (odstín 8.43 světlá zlatoměděná). Těžko říct, jestli barva odpovídá odstínu na krabičce, protože se jí tak nějak nepodařilo překrýt měděnou Palettku, kterou jsem měla na hlavě předtím. Na kořínky mi sice chytla hezky a zpočátku nebyl ani poznat žádný výrazný barevný přechod od oranžové k hnědé. Jak se ale barva začala postupně vymývat, tak barevný přechod mezi kořínky a zbytkem vlasů začal být patrný. Celkově mě tedy spíš zklamala, ikdyž sama o sobě mohla být docela hezká, na sluníčku házela pěkné oranžové odlesky. Druhou šanci jí každopádně nedám, protože se (jak překvapivé!) už nikde nepodává :X\u0026hellip;\nPalette Color XXL (odstín 25 Fénixův oheň) drží v mém osobním žebříčku stříbrnou příčku, bohužel ani ta už nikde není k dostání - oběhla jsem DM, Rossmana, Tesco\u0026hellip;nikde NIC. Pláču už kvůli tomu názvu :D! Chytla přesně a rovnoměrně jako na krabičce, krásná intenzivní měděná barva, která se navíc vymývá pomaleji než ostatní Palettky. Proč už ji nevyrábí? PROČ???\nNo, dosti nářků\u0026hellip; Schwarzkopf Natural and Easy (odstín 546 středně měděně plavá terakota) je asi nejpřirozenější zrzavá barva, díky které mi dodneška mnozí spolužáci z výšky věří, že jsem zrzka od přírody :D. Ve skutečnosti je ještě maličko světlejší a míň dohněda než na krabičce. Chytá rovnoměrně, ale vymývá se do poměrně dost světlé barvy, což jí u mě ubírá body.\nPřed loňským Silvestrem jsem dostala chuť na změnu a navíc v obchodech rapidně ubylo zrzavých odstínů. Proto jsem sáhla po Garnier Color naturals (odstín 764 měděno červená) a čekala, co z toho vyleze. Vylezlo z toho docela nadšení, ikdyž tak úplně neodpovídalo krabičce. Barva byla víc do vínova, ale na světle opět házela měděné odlesky. Jinak byla ovšem pěkná, sytá a chytla rovnoměrně. Myslím, že nebyla ani moc drahá, takže všem ženám toužícím po červené kštici nelze nedoporučit\u0026hellip;pokud se tedy přenesete přes fakt, že tento odstín při umývání vlasů HODNĚ pouští a nějaký čas budete mít zabarveno vše okolo od ručníku až po polštář 8-)\u0026hellip;\nPoslední barvičkou, kterou mám v záloze, je Schwarzkopf Brillance (odstín 893 pikantně červený). Pro moje okolí a koneckonců i pro mě trochu šok a změna :D - po nabarvení vypadala spíš tmavohnědě až vínově, ikdyž později se začala vymývat do barvy na krabičce. Něco takového jsem na hlavě skutečně ještě neměla\u0026hellip;Koupila jsem si ji ze zoufalství, protože se blížil ples FITu a na Kauflandu jsem nesehnala žádný zrzavý odstín. Neměli tam prostě ani jeden! Mamce se hodně líbila, já si na ni musela zvykat a časem se mi zalíbila taky. Příjde mi ale taková chladná a zimní, takže teď na jaře už by mě asi nebavila. Je fajn, že nepouští při umývání tak moc jako výše uvedená Garnierka, a chytá rovnoměrně. I u ní se ale vyskytnula potíž s přebarvováním, za to jí dávám body dolů :/\u0026hellip;\nNo a pokud jste dočetli až sem, tak jste buď zrzka nebo trpíte chorobnou prokrastinací :D. Každopádně děkuji za pozornost. Teď už jistě víte, že stát se zrzkou není vůbec jednoduchá věc :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jak-se-stat-zrzkou/","summary":"\u003cp\u003eAbych svůj blog učinila zase o něco pestřejším, rozhodla jsem se vytvořit novou (povrchní :D) rubriku. Nevím, jestli to tak má každá ženská, ale kdybyste se mě zeptali na nejoblíbenější typ obchodu, tak bych nejspíš odpověděla, že je to drogerie. Ve zmíněném obchodě jsem totiž schopná strávit moře času (Péťa by mohl vyprávět :D - ikdyž moje obsese drogériemi by se dala přirovnat k jeho obsesi DATARTem a spol. :D) a bohužel se mi jen málokdy podaří odejít s prázdnou :D\u0026hellip;Nakupování hadříků mě většinou ani zdaleka nebere tak, jako nakupování v drogérii - a to i tehdy, když vlastně vůbec nic nepotřebuju :D\u0026hellip;Na nápad založit \u0026ldquo;drogistickou\u0026rdquo; rubriku mě (překvapivě :-)) přivedl Péťa, když jsme se spolu bavili o barvách na vlasy a já mu řekla, že si už delší čas vedu o \u0026ldquo;svých\u0026rdquo; barvách evidenci - značku a číslo barvy, jak mi chytla, jak rychle se vymývala atd\u0026hellip;.Fakt se mi nesmějte :D! Vzhledem k tomu, že jsem zrzkou už od svých šestnácti, vyzkoušela jsem za tu dobu opravdu velké množství různých značek i odstínů, a už několikrát se mi stalo, že když jsem si nějakou barvu oblíbila, přestali ji vyrábět, což mě jednak pěkně nakrklo, ale zároveň i vedlo ke zkoušení pořád dalších a dalších barev. Párkrát jsem taky narazila na takové, které se mi nelíbily a nevyhovovaly mi, takže to byl asi ten konečný impulz, který mě přivedl na nápad udělat si jakýsi \u0026ldquo;žebříček\u0026rdquo; barev, které jsem vyzkoušela, a psát si k nim několik důležitých informací, které z obalu výrobku prostě nevyčtete. Péťa navrhnul, že bych mohla o barvách napsat na Heuréka.cz\u0026hellip;anebo na blog. Zatím jsem zvolila druhou variantu, přestože mi příjde, že právě kosmetické recenze na Heuréce většinou za moc nestojí. Časem snad tedy zkusím přispívat i tam. Vás tu budu obšťastňovat recenzemi na produkty, které se mi zalíbily nebo osvědčily, a doufám, že z toho třeba taky vznikne užitečná rubrika - já osobně si takové recenze čtu ráda, protože pak aspoň člověk zbytečně nevyhazuje peníze za něco, co má tak maximálně pěkný obal, ale kýžený efekt žádný 8-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Jak se stát zrzkou"},{"content":"Dosti bylo zeleniny :D! V sobotu tomu byly dva roky, co jsem byla požádána o ruku, a takové výročí (a tedy i potažmo muž) si zaslouží něco lepšího, než tuňákový salát a špagety s kečupem (ale ty já nikdy nedělám :D!)\u0026hellip;Rozhodla jsem se sáhnout po dosud nevyzkoušeném receptu z Apetitu a naštěstí to vyšlo a neslavili jsme toto výročí chlebem s máslem :D! Až zas někdy budete potřebovat někoho ohromit svým kuchařským umem, tímhle pokrmem určitě nic nepokazíte ;-)\u0026hellip;\nSuroviny:\nkuřecí prsa 250 gramů žampionů 2 větvičky rozmarýnu(nahradila jsem tymiánem a bazalkou) 2 lžíce kečupu 1 lžíce medu sůl olivový olej 1 kostka drůbežího bujónu(nahradila jsem bio zeleninovým) Kuřecí prsa osolíme, z obou stran osmažíme na oleji a dáme stranou. Do pánve vhodíme žampiony i nasekaný rozmarýn a smažíme dozlatova. V hrnku vody si mezitím rozmícháme kečup, med a kostku bujónu. Maso vrátíme na pánev, zalijeme vzniklou směsí a na mírném ohni necháme asi dvacet minut probublávat, aby maso změklo. Toť vše - úžasně jednoduché a rychlé, takže si u toho ještě stihnete přečíst noviny/zákoník/maily/dosaďte podle chuti\u0026hellip;A hlavně je to moc dobré, to musím zdůraznit :-)! Jako přílohu jsem vykouzlila bramborovou kaši s osmaženou cibulkou a ledový salát.\nOvšem to ještě není všechno\u0026hellip;(po zveřejnění tohoto příspěvku očekávám několik dalších žádostí o ruku :D)\u0026hellip;ke každé oslavě zákonitě patří\u0026hellip;dort :-)!\nA aby bylo i romantice učiněno zadost, završili jsme náš den vpravdě klasickým snímkem světové kinematografie - Casablancou. \u0026quot; Ze všech lokálů ve všech městech po celým světě ona příjde zrovna do toho mý ho\u0026hellip;\u0026quot; Nojo, však ty slavné a nesčetněkrát parodované fráze všichni dobře znáte :D\u0026hellip; Casablance je nicméně výborné pokoukáníčko i bez titulků, protože všem postavám krom hlavního mužského hrdiny je celkem dobře rozumět\u0026hellip;ale hlavnímu mužskému hrdinovi to odpustíme, protože má vážně sexy hlas O:-D!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vyrocni-kureci-na-medu/","summary":"\u003cp\u003eDosti bylo zeleniny :D! V sobotu tomu byly dva roky, co jsem byla požádána o ruku, a takové výročí (a tedy i potažmo muž) si zaslouží něco lepšího, než tuňákový salát a špagety s kečupem (ale ty já nikdy nedělám :D!)\u0026hellip;Rozhodla jsem se sáhnout po dosud nevyzkoušeném receptu z Apetitu a naštěstí to vyšlo a neslavili jsme toto výročí chlebem s máslem :D! Až zas někdy budete potřebovat někoho ohromit svým kuchařským umem, tímhle pokrmem určitě nic nepokazíte ;-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Výroční kuřecí na medu"},{"content":"Abych to tu zase nezahlcovala literárními články (mám v záloze nachystané další dva O:-)\u0026hellip;), rozhodla jsem se zavzpomínat na poměrně nedávnou akci plnou angličtiny, her a dobrého jídla. Naše kamarádky z Erasmu - Julia a Phyllis - nám po Vánocích odjely zpátky na Taiwan a do Hong Kongu. Smutníme po nich dodneška :_(. Aby Franta alespoň trochu zmírnil náš žal, seznámil nás brzy s novou várkou Erasmáků - HyeMin z Jižní Koree a Moe z Japonska. Vzhledem k tomu, že jídlo je hned po alkoholu druhý nejlepší prostředek na odbourání zábran, rozhodli jsme se uspořádat opět nějakou vařící párty. A abychom zne/využili návštěvu z Japonska, řekli jsme si, že by bylo fajn naučit se pravé nefalšované sushi\u0026hellip;takže jsme si vlastně pozvali holky na návštěvu, aby nám uvařily večeři, ehm :D.\nSushi a korejská hra \u0026ldquo;Go Stop\u0026rdquo;\u0026hellip;obojí vyvolává rychlou a těžkou závislost 8-)\nPokud si budete chtít připravit sushi s námi, vězte, že budete potřebovat:\nbalení řasy \u0026ldquo;nori\u0026rdquo;(zakoupíte v exotickém koutku v Tescu či jiném větším obchoďáku) kulatozrnnou rýži 2 plechovky tuňáka(syrová ryba by se asi těžko sháněla 8-) ) salátovou okurku pár vajíček worchester, balzamikový ocet či jiné ochucovadlo, které doma najdete :-) Nejprve si tedy dáme vařit rýži - kulatozrnná rýže je prý na sushi lepší, protože více lepí. Mezitím si omyjeme, oloupeme a pokrájíme okurku na přibližně stejné podlouhlé hranoly (viz. foto). Na pánvi si připravíme klasickou vaječnou omeletu, kterou rovněž nakrájíme na stejně dlouhé proužky. Z plechovkového tuňáka slijeme olej a rozdrtíme ho v misce. Holky ho ještě osolily - já bych třeba spíš místo toho přidala trochu citronové šťávy. A teď příjde ta nejdůležitější část - smotávání. Na prkénko si rozprostřeme řasu nori - je důležité rozlišit rubovou a lícovou stranu - a asi do poloviny na ni navršíme rýži a na ni plátek okurky, vaječné amolety a tuňáka.\n\u0026hellip;a jdeme motat :-)\nZpočátku, než získáte grif, bych doporučila to s množstvím surovin moc nepřehánět, aby se vám sushi-roláda dobře smotávala a nebyla moc tlustá :-). Protože v balení z Tesca bylo řas deset, mohl si každý z nás s většími či menšími úspěchy umotat svou vlastní rolku :-) - na fotkách si můžete prohlédnout, jak nám to šlo :-)\u0026hellip;\nJanie v akci ;)\nFranta se s tím taky popral\nA Moe už nám krájí sushi :)\nKdyž jsme měli všichni umotáno, Moe rozkrájela rolky na jednotlivé kousky sushi a přišla nejzábavnější část večera - ochutnávání O:-)! (Jak si tu tak píšu, docela se mi začínají sbíhat sliny - nejspíš budeme muset brzy uspořádat další sushi párty :-).) Výsledné dílko se nám opravdu povedlo - jak chuťově, tak po estetické stránce. Dva velké talíře sushi (šest rolek) byly během chvilky prázdné a naše chuťové pohárky blažené. Jako \u0026ldquo;dip\u0026rdquo; jsme využili worchestrovou omáčku, která se jevila z našich domácích zásob jediná celkem použitelně :-).\nSkupinovka s hotovým výtvorem :-)\nTak doufám, že jsem vás svým článkem nalákala a také zatoužíte vyrobit si své vlastní sushi. Opravdu na tom není nic kdovíjak složitého. A když jsme to zvládli my v našich bojových studentských podmínkách, zvládnete to určitě taky :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/sushi-party/","summary":"\u003cp\u003eAbych to tu zase nezahlcovala literárními články (mám v záloze nachystané další dva O:-)\u0026hellip;), rozhodla jsem se zavzpomínat na poměrně nedávnou akci plnou angličtiny, her a dobrého jídla. Naše kamarádky z Erasmu - Julia a Phyllis - nám po Vánocích odjely zpátky na Taiwan a do Hong Kongu. Smutníme po nich dodneška :_(. Aby Franta alespoň trochu zmírnil náš žal, seznámil nás brzy s novou várkou Erasmáků - HyeMin z Jižní Koree a Moe z Japonska. Vzhledem k tomu, že jídlo je hned po alkoholu druhý nejlepší prostředek na odbourání zábran, rozhodli jsme se uspořádat opět nějakou vařící párty. A abychom zne/využili návštěvu z Japonska, řekli jsme si, že by bylo fajn naučit se pravé nefalšované sushi\u0026hellip;takže jsme si vlastně pozvali holky na návštěvu, aby nám uvařily večeři, ehm :D.\u003c/p\u003e","title":"Sushi párty"},{"content":"Doufám, že si všichni pamatujete na strýčka Oswalda, starého chlípníka z Dahlových mistrovských povídek Azízův host a Čubka, o kterých jste se tu mohli dočíst někdy okolo Vánoc. Tato slavná postavička si od Roalda Dahla vysloužila celou jednu knížku jen pro sebe. Když jsem ji objevila v knihovně v KM, neomylně jsem po ní sáhla. Další lechtivé zážitky tohohle starého smilníka? Proč ne ;-) \u0026hellip;? Od začátku jsem čekala, že se bude jednat o nějaké pikantní historky z Oswaldova mládí, ale milý strýček předčil všechna má očekávání :D. Vpodstatě nám Roald Dahl v této knížce předkládá jeden dlouhý příběh o tom, jak Cornelius Oswald zamlada přišel k bohatství, díky kterému si pak po zbytek svého života mohl jen užívat, ehm 8-) \u0026hellip;že zbohatl na objevu nejdokonalejšího afrodiziaka na světě asi nikoho nepřekvapí, že :D? Přestože nejsem žádný puritán, když jsem si knížku četla v troleji cestou do školy, doufala jsem, že mi nikdo nekouká přes rameno :D! Celý Oswaldův příběh je totálně absurdní, ale při čtení brzy zjistíte, že na tomhle u Dahla absolutně nezáleží. Příběh Vás velmi brzy pohltí svou komikou a ke konci nebudete moct ani dýchat napětím, jestli Corneliovi jeho byznys vyjde nebo se všechno zvrtne trochu jiným směrem ;-)\u0026hellip;Každopádně se u vyprávění strýčka Oswalda dosytosti nasmějete, to mi můžete věřit :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/roald-dahl-muj-strycek-oswald/","summary":"\u003cp\u003eDoufám, že si všichni pamatujete na strýčka Oswalda, starého chlípníka z Dahlových mistrovských povídek \u003cem\u003eAzízův host\u003c/em\u003e a \u003cem\u003eČubka,\u003c/em\u003e o kterých jste se tu mohli dočíst někdy okolo Vánoc. Tato slavná postavička si od Roalda Dahla vysloužila celou jednu knížku jen pro sebe. Když jsem ji objevila v knihovně v KM, neomylně jsem po ní sáhla. Další lechtivé zážitky tohohle starého smilníka? Proč ne ;-) \u0026hellip;? Od začátku jsem čekala, že se bude jednat o nějaké pikantní historky z Oswaldova mládí, ale milý strýček předčil všechna má očekávání :D. Vpodstatě nám Roald Dahl v této knížce předkládá jeden dlouhý příběh o tom, jak Cornelius Oswald zamlada přišel k bohatství, díky kterému si pak po zbytek svého života mohl jen užívat, ehm 8-) \u0026hellip;že zbohatl na objevu nejdokonalejšího afrodiziaka na světě asi nikoho nepřekvapí, že :D? Přestože nejsem žádný puritán, když jsem si knížku četla v troleji cestou do školy, doufala jsem, že mi nikdo nekouká přes rameno :D! Celý Oswaldův příběh je totálně absurdní, ale při čtení brzy zjistíte, že na tomhle u Dahla absolutně nezáleží. Příběh Vás velmi brzy pohltí svou komikou a ke konci nebudete moct ani dýchat napětím, jestli Corneliovi jeho byznys vyjde nebo se všechno zvrtne trochu jiným směrem ;-)\u0026hellip;Každopádně se u vyprávění strýčka Oswalda dosytosti nasmějete, to mi můžete věřit :-).\u003c/p\u003e","title":"Roald Dahl - Můj strýček Oswald"},{"content":"Tak si říkám, že by možná nebylo od věci zřídit Beatles na mém blogu speciální sekci :D\u0026hellip;No, snad se jí někdy v budoucnu dočkáme. Prozatím přispěju malým postřehem do úryvkové rubriky. James Woodall, autor a novinář, napsal čtivou biogafii, ve které se sice nedozvíte nic objevného, ale přecejen si počtete o Beatles \u0026ldquo;trochu jinak\u0026rdquo;. Příjemně překvapí zejména to, že se autor pokouší o ucelený pohled na stěžejní léta v životě Johna a Yoko v kontextu především politických událostí. Na zhruba dvě stě stánkách, které publikace má, pochopitelně nemohl zacházet nijak zvlášť do hloubky, ale mě přesto nové pojetí bavilo o něco víc než biografie, které jsem četla předtím. Nejvíc mě zaujaly pasáže o válce ve Vietnamu a byla jsem překvapená, že se autor zmínil dokonce i o okupaci Československa v roce 1968 a upálení Jana Palacha. Woodall se neváhal podívat na jednu slavnou hudební epochu z vícero stran a zasadit ji do nových kontextů. Abych ovšem autorovi i něco vytkla, nemůžu nezmínit, že v textu jsem našla jednu příšernou faktickou chybu - totiž označení Paula McCartneyho za \u0026quot; šťastně ženatého s Jane Asherovou\u0026quot;!!! Doslova mě to udeřilo do očí - vždyť každý správný fanoušek Beatles přece ví, že Paul a Jane se nakonec nikdy nevzali. Nicméně doufejme, že to byla jen chyba překladatele\u0026hellip;:D. Poslední zajímavostí knížky, kterou bych chtěla zmínit, je obsáhlý seznam biografie, z které Woodall při psaní čerpal. U každé publikace je stručně shrnuto, jakým způsobem se autor s příběhem Beatles vypořádal a jakými přednostmi ta která kniha disponuje. Navíc spousta titulů ze seznamu už byla i přeložena do češtiny\u0026hellip;achjo, takže už vím, co budu dělat, až se budu někdy zase nudit :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/james-woodall-john-lennon-a-yoko-ono-dva-rebelove-jedna-legenda/","summary":"\u003cp\u003eTak si říkám, že by možná nebylo od věci zřídit Beatles na mém blogu speciální sekci :D\u0026hellip;No, snad se jí někdy v budoucnu dočkáme. Prozatím přispěju malým postřehem do úryvkové rubriky. James Woodall, autor a novinář, napsal čtivou biogafii, ve které se sice nedozvíte nic objevného, ale přecejen si počtete o Beatles \u0026ldquo;trochu jinak\u0026rdquo;. Příjemně překvapí zejména to, že se autor pokouší o ucelený pohled na stěžejní léta v životě Johna a Yoko v kontextu především politických událostí. Na zhruba dvě stě stánkách, které publikace má, pochopitelně nemohl zacházet nijak zvlášť do hloubky, ale mě přesto nové pojetí bavilo o něco víc než biografie, které jsem četla předtím. Nejvíc mě zaujaly pasáže o válce ve Vietnamu a byla jsem překvapená, že se autor zmínil dokonce i o okupaci Československa v roce 1968 a upálení Jana Palacha. Woodall se neváhal podívat na jednu slavnou hudební epochu z vícero stran a zasadit ji do nových kontextů. Abych ovšem autorovi i něco vytkla, nemůžu nezmínit, že v textu jsem našla jednu příšernou faktickou chybu - totiž označení Paula McCartneyho za \u0026quot; \u003cem\u003ešťastně ženatého s Jane Asherovou\u003c/em\u003e\u0026quot;!!! Doslova mě to udeřilo do očí - vždyť každý správný fanoušek Beatles přece ví, že Paul a Jane se nakonec nikdy nevzali. Nicméně doufejme, že to byla jen chyba překladatele\u0026hellip;:D. Poslední zajímavostí knížky, kterou bych chtěla zmínit, je obsáhlý seznam biografie, z které Woodall při psaní čerpal. U každé publikace je stručně shrnuto, jakým způsobem se autor s příběhem Beatles vypořádal a jakými přednostmi ta která kniha disponuje. Navíc spousta titulů ze seznamu už byla i přeložena do češtiny\u0026hellip;achjo, takže už vím, co budu dělat, až se budu někdy zase nudit :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"James Woodall - John Lennon a Yoko Ono (Dva rebelové - jedna legenda)"},{"content":"Tak jsem si řekla, že tu udělám malou reklamu Pavčinu blogu, na kterém najdete recept na jednoduchoučký a naprosto báječný třepaný dort. Zkoušela jsem ho už asi třikrát a vždycky se po něm zaprášilo naprosto neuvěřitelnou rychlostí - takže vizte foto a vězte, že chutná lépe než vypadá :D! Rozhodla jsem se ho vyrobit také Péťovi k narozeninám a i v tomto případě sklidil úspěch. Slibuju, že příště zkusím vyrobit něco z vyššího levelu ;)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/trepany-narozeninovy-dort/","summary":"\u003cp\u003eTak jsem si řekla, že tu udělám malou reklamu Pavčinu blogu, na kterém najdete recept na jednoduchoučký a naprosto báječný třepaný dort. Zkoušela jsem ho už asi třikrát a vždycky se po něm zaprášilo naprosto neuvěřitelnou rychlostí - takže vizte foto a vězte, že chutná lépe než vypadá :D! Rozhodla jsem se ho vyrobit také Péťovi k narozeninám a i v tomto případě sklidil úspěch. Slibuju, že příště zkusím vyrobit něco z vyššího levelu ;)!\u003c/p\u003e","title":"Třepaný narozeninový dort"},{"content":"Návštěvu interaktivní výstavy Poznávej se jsme s Péťou plánovali dlouho dopředu, jak už to tak ale bývá, pořád jsme měli \u0026ldquo;dost času\u0026rdquo; a odkládali jsme to a odkládali, až tu byl najednou poslední březnový týden a my jsme zděšeně zjistili, že výstava v pátek končí. Proto jsme honem zmobilizovali zájemce a domluvili se na středeční odpoledne. Proč jsme právě o tuto výstavu tak stáli? Pořádalo ji science centrum iQpark Liberec a navazovala na Hry a klamy, které jsme navštívili zhruba rok zpátky. Výstava je báječná hlavně v tom, že obsahuje exponáty, které jsou sestrojeny tak, aby se návštěvníci mohli hravou a zábavnou formou dozvědět spoustu zajímavých informací o fungování lidského těla, o lidských smyslech nebo i to, jak někdy vlastní smysly klamou. Stejně jako Hry a klamy i Poznávej se bylo k vidění v prostorách Staré radnice v Brně. Jedinečnost výstavy spočívá v tom, že na rozdíl od běžných výstav či muzeí, kde je přísně zakázáno dotýkat se exponátů, zde je zapotřebí si vystavené objekty ošahat a přijít jim na kloub :-)\u0026hellip;Nejlepší obrázek si o výstavě asi uděláte prostřednictvím fotografií\u0026hellip;\nExkurze do hodin středoškolské fyziky\u0026hellip;Péťa si pohrál a sestrojil obvod. Bude žárovička svítit nebo nebude?\nSvítí :)!\nStěna z pružných lamel byla jednou z nejoblíbenějších atrakcí už na Hrách a klamech. I letos byla okupována převážně malými dětmi, které si do stěny s požitkem obtiskávaly ruce či jiné části těla. Poté, co se nám děcka podařilo odehnat, obtiskl se nám i Péťa. Povšimněte si krásného detailu dredů :D!\nTady jsme se s Pavčou zprvu neúspěšně pokoušely složit kachničku - naštěstí nám pomohla nápověda, ale pššt ;)\u0026hellip;\nŽe jsem talent na skok z místa věděl už pan profesor Slezák :D! Abych se jen nechlubila, musela jsem své schopnosti doložit ukázkou - tady mě Péťa zachytil přímo v letu :D!\nU tohoto exponátu bylo potřeba doložit prozměnu sílu rukou a zvednout činku tak, aby se při tom nedotkla kovových tyčí.\nPavča posiluje :)\nStejný úkol měla i Moe na zařízení, které se podobalo detektoru lži. Na \u0026ldquo;průchod\u0026rdquo; celou trasou jste měli 20 sekund a počítadlo vám nemilosrdně pípalo a počítalo každý dotyk\u0026hellip;\nPanny si prozměnu zahrál zvukové pexeso - na této atrakci jsem to projela na celé čáře, asi jsem hluchá jak poleno :D\u0026hellip;\nNa výstavě byla také rozmístěna všelijaká deformující zrcadla - tohle ovšem bylo mé oblíbené a vyčarovalo mi nohy dlouhé až na zem :D!\nDalší exponát, u kterého jsem byla ve svém živlu - měřil totiž postřeh ;-)! Na panelu se postupně rozsvěcovala světýlka a vy jste měli za úkol jich za minutu \u0026ldquo;odlovit\u0026rdquo; co nejvíc, skóre se zobrazovalo na displeji\u0026hellip;\nTady se kluci pokoušeli udržet balanc a přitom si mezi sebou po dráze posílat dřevěnou kuličku.\nKluci balancují - Terez fandí :)\nNejvíc jsme se ale myslím nasmáli u tohoto modelu lidského těla. Byť bývalý biológ, horkotěžko jsem vzpomínala, kam který orgán a která trubička pasuje :D. Naštěstí jsme s sebou měli Terezz jakožto zástupce lékařské fakulty, která nám zasvěceně poradila, a tak se nám nakonec podařilo človíčka složit\u0026hellip;:-)\nNo a nazávěr jsme zorganizovali akční foto \u0026ldquo;vyfoť se se svým oblíbeným orgánem\u0026rdquo; :DDD\u0026hellip;ikdyž žaludek lákal, u mě zvítězilo srdce o:-)!\nFotek bohužel není moc, oproti loňsku jsme míň fotili a více si hráli, ale snad nám to odpustíte :-). Výstava stála každopádně zato a doufám, že příští rok si na nás iQpark Liberec zase něco přichystá ;)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/poznavej-se-30-3-2011-brno/","summary":"\u003cp\u003eNávštěvu interaktivní výstavy \u003ca href=\"http://www.poznavejse.cz/\"\u003e\u003cem\u003ePoznávej se\u003c/em\u003e\u003c/a\u003e jsme s Péťou plánovali dlouho dopředu, jak už to tak ale bývá, pořád jsme měli \u0026ldquo;dost času\u0026rdquo; a odkládali jsme to a odkládali, až tu byl najednou poslední březnový týden a my jsme zděšeně zjistili, že výstava v pátek končí. Proto jsme honem zmobilizovali zájemce a domluvili se na středeční odpoledne. Proč jsme právě o tuto výstavu tak stáli? Pořádalo ji science centrum iQpark Liberec a navazovala na \u003cem\u003eHry a klamy\u003c/em\u003e, které jsme navštívili zhruba rok zpátky. Výstava je báječná hlavně v tom, že obsahuje exponáty, které jsou sestrojeny tak, aby se návštěvníci mohli hravou a zábavnou formou dozvědět spoustu zajímavých informací o fungování lidského těla, o lidských smyslech nebo i to, jak někdy vlastní smysly klamou. Stejně jako \u003cem\u003eHry a klamy\u003c/em\u003e i \u003cem\u003ePoznávej se\u003c/em\u003e bylo k vidění v prostorách Staré radnice v Brně. Jedinečnost výstavy spočívá v tom, že na rozdíl od běžných výstav či muzeí, kde je přísně zakázáno dotýkat se exponátů, zde je zapotřebí si vystavené objekty ošahat a přijít jim na kloub :-)\u0026hellip;Nejlepší obrázek si o výstavě asi uděláte prostřednictvím fotografií\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Poznávej se, 30.3.2011, Brno "},{"content":"U Milíčových se opět vaří :-)! Vzhledem k tomu, že už bezmála tři týdny marodíme a nějak se pořád nemůžeme dokonale vyléčit, rozhodla jsem se zapojit všechny tajné zbraně a babské recepty. Když jsem pak v časopise Ona Dnes objevila speciál o zelí z cyklu Bohyně české kuchyně, rozhodla jsem se přijmout výzvu a vydala se do Alberta na zdravý zelný nákup\u0026hellip;Výsledek byl překvapivě chutný, takže pokud zrovna taky marodíte a potřebujete vitamínovou bombu, nechte se inspirovat ;)\u0026hellip;\nZelné placičky (zelňáky)\nBudeme potřebovat:\njednu zavařovačku kysaného zelí 400 g hladké mouky 1/4 lžičky kypřícího prášku 2 vejce sůl a mletý pepř sádlo na opékání Kysané zelí vymačkáme a překrájíme (já nekrájela a podle mě je to zbytečná práce navíc, takže vy taky nemusíte ;)\u0026hellip;). V míse zpracujeme kysané zelí, prosátou mouku s kypřícím práškem (vzhledem k tomu, že naše domáctnost nedisponuje kuchyňskými vahami, sypu vždycky množství podle oka), vejce, sůl a koření na tužší těsto. Já jsem do těsta ještě vmíchala kmín (doporučuju :-)) a trochu majoránky. V pánvi rozpálíme trochu sádla (my jsme dali přednost olivovému oleji) a na něm dozlatova opékáme po obou stranách placičky o velikosti karbanátku nebo menšího bramboráku. Takto postupně upečeme všechny zelňáky, klademe je na papírový ubrousek, aby se odsál přebytečný tuk, a podáváme.\nPéťa se po nich mohl doslova utlouct a pravil, že mu chutnají víc než bramboráky, což pro mě byla dobrá zpráva, protože zelňáky nedají ani zpoloviny takovou práci, a musím říct, že byly opravdu výborné hned na první pokus (dělali jsme je už dvakrát :D\u0026hellip;). Velebím rubriku Bohyně české kuchyně :D!\nProtože jsem z Alberta přinesla opravdu slušnou zásobu zelí, rozhodla jsem se k plackám vyrobit ještě\u0026hellip;\nZelný salát se slaninou\nNachystáme si:\n1 zavařovačku zelí sůl 4-6 lžic jablečného octa 1-2 lžíce cukru krupice 150 g anglické slaniny na kostičky Zelí vložíme do mísy, osolíme a můžeme přidat nasekaný svazek čerstvého kopru (ten jsme neměli). Zelí ochutíme octem (já použila balzamikový) a cukrem a necháme chvíli odležet. Slaninu nakrájíme na kostičky a opečeme na lžíci oleje dokřupava. Opečenou slaninu vmícháme do salátu a podáváme\u0026hellip;nejlíp s kefírem :-)!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zelne-hody/","summary":"\u003cp\u003eU Milíčových se opět vaří :-)! Vzhledem k tomu, že už bezmála tři týdny marodíme a nějak se pořád nemůžeme dokonale vyléčit, rozhodla jsem se zapojit všechny tajné zbraně a babské recepty. Když jsem pak v časopise Ona Dnes objevila speciál o zelí z cyklu Bohyně české kuchyně, rozhodla jsem se přijmout výzvu a vydala se do Alberta na zdravý zelný nákup\u0026hellip;Výsledek byl překvapivě chutný, takže pokud zrovna taky marodíte a potřebujete vitamínovou bombu, nechte se inspirovat ;)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Zelné hody"},{"content":"Pravidelní čtenáři Milíč-blogu si možná pamatují na mou vánoční ódu na Roalda Dahla, jehož souhrnné vydání nejlepších povídek mi přinesl Ježíšek. Hned na úvod musím konstatovat, že první svazek byl prostě nepřekonatelný a jeho kvalit povídky z druhého svazku zkrátka nedosáhly. Bylo to asi hlavně z toho důvodu, že se zde objevilo více válečné tematiky, což mě už v prvním díle obtěžovalo a kazilo pozitivní dojem z knížky. Na druhou stranu ale Dahl ve druhém svazku nezklamal ani ty, kteří si libují v poutavém vyprávění a hlavně nečekaných koncích :-)\u0026hellip;Tentokrát už mi nebude činit problém vypíchnout ty nejzajímavější povídky, které rozhodně stojí za přečtení.\nPan Feasey - do poslední chvíle napínavý příběh odehrávající se v prostředí psích závodů a vyprávějící o lidech, kterým lest a podvod nejsou cizí. Paní Bixbyová a kožich od plukovníka- pro mě jeden z vůbec nejpřekvapivějsích a nejzajímavějších příběhů knížky pojednávající o tom, že ženské jsou sice podlé a proradné mrchy, ale to není zdaleka nic proti tomu, jak jim to občas muži dokáží vracet i s úroky 8-) \u0026hellip; Paní domácí - na Dahla až téměř hororová povídka, které musím strhnou body snad jen za to, že v čtenáři dokáže vzbudit stupňující se pocit hrůzy a napětí, který kvůli \u0026ldquo;otevřenému\u0026rdquo; závěru vyzní trochu naprázdno. I tak bych ale nedoporučovala číst si zrovna tuto povídku na dobrou noc 8-) \u0026hellip; Skopové na porážku- tento příběh mi strašně připomínal povídku A perfect crime z jednoho dílu učebnice Headway, nemůžu si pomoct, ale někdo tady od někoho evidentně musel opisovat :D\u0026hellip;Roald Dahl ovšem pro svou povídku vymyslel mnohem zajímavější vražednou zbraň :D\u0026hellip;nevěra se holt někdy nevyplácí :D\u0026hellip; Stopař - úsměvný příběh o tom, že i dobře vykonané zlo může dojít uznání 8-) \u0026hellip; To sladké tajemství života- inspirativní návod pro všechny, kteří zrovna intenzivně pracují na potomstvu :D\u0026hellip; Velká šoupaná- povídka, u které jsem se hodně nasmála. Dva sousedé se rozhodnou vyměnit si na jednu noc manželky\u0026hellip;aniž by to jejich ženušky ovšem zpozorovaly :D\u0026hellip;Jak se jim celá akce podaří a jak jejich noční dobrodružství rozvíří poklidné vody dlouhotrvajícího manželství? Nechte se překvapit :D\u0026hellip; Vzhůru k nebesům- při hlasování o nejdrsnější povídku svazku a nejchladnokrevnější postavu suverénně vyhrává tato 8-) . Na první pohled obyčejný příběh dvou stárnoucích manželů - neurotické paní Fosterové a jejího muže Eugena vyžívajícího se v provokacích jeho paranoidní ženušky. Každá sranda ovšem něco stojí\u0026hellip; Tak doufám, že jsem vás svými ódami na Roalda Dahla navnadila a zkusíte si od něj taky něco přečíst. Momentálně s Péťou dočítáme jednu z jeho knížek pro děti, takže je jasné, že Dahlovo jméno rubriku Úryvky asi jen tak neopustí :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/roald-dahl-od-a-do-z-22/","summary":"\u003cp\u003ePravidelní čtenáři Milíč-blogu si možná pamatují na mou vánoční ódu na Roalda Dahla, jehož souhrnné vydání nejlepších povídek mi přinesl Ježíšek. Hned na úvod musím konstatovat, že první svazek byl prostě nepřekonatelný a jeho kvalit povídky z druhého svazku zkrátka nedosáhly. Bylo to asi hlavně z toho důvodu, že se zde objevilo více válečné tematiky, což mě už v prvním díle obtěžovalo a kazilo pozitivní dojem z knížky. Na druhou stranu ale Dahl ve druhém svazku nezklamal ani ty, kteří si libují v poutavém vyprávění a hlavně nečekaných koncích :-)\u0026hellip;Tentokrát už mi nebude činit problém vypíchnout ty nejzajímavější povídky, které rozhodně stojí za přečtení.\u003c/p\u003e","title":"Roald Dahl - Od A do Z (2/2)"},{"content":"Ačkoliv se Agatha Christie objevuje v mojí čtenářské rubrice poprvé, její jméno jistě nebude nikomu neznámé. Přibalila jsem ji ke svým výpůjčkám v knihovně tak nějak náhodou, když jsem bloumala okolo regálů, kde jsme si s holkama svého času s nadšením půjčovaly Stopy Hrůzy :D\u0026hellip;Protože mi i název knížky byl docela povědomý, nadchla jsem se pro novou čtenářskou zkušenost. Deset malých černoušků jsem si rozečetla během týdne tráveného na \u0026ldquo;prázdninách\u0026rdquo; v Kroměříži, ale protože jsem pak byla nucená při balení zpátky do Brna volit mezi detektivkou a literaturou k diplomce, zvolila jsem v náhlém zápalu aktivity druhou variantu a celých 14 dnů si pak v Brně nadávala a přemýšlela, kdo je vrahem :D\u0026hellip;\nAgatha Christie napsala celkem 70 románů, 21 her, 15 povídkových knížek a 2 sbírky veršů. Vrcholu tvůrčí aktivity a popularity dosáhla tato mistryně šarád a falešných stop ve třicátých letech. Z tohoto období pochází i kniha Deset malých černoušků, která byla několikrát zfilmována i zdramatizována a věřte nebo ne, vznikla podle ní dokonce i počítačová hra. Tomu už se říká pořádně inspirující matroš :D! Nechci z děje prozradit příliš, ale když budete knížku číst, stejně vás do toho Agatha postupně tak zamotá, že nebudete vůbec vědět, která bije, natož kdo je strůjcem všech těch vražd\u0026hellip;\nTak tedy - do luxusního sídla na odlehlý Černochův ostrov je pod různými záminkami vylákáno deset naprosto odlišných lidí\u0026hellip;odlišných, a přesto mají všichni jedno společné. Každý z nich způsobil - ať už náhodou, nedbalostí či úmyslně - smrt jiného člověka, aniž by za to nesl trest. Kdosi organizující celou tuto prapodivnou a zvrhlou hru touží vzít spravedlnost do vlastních rukou\u0026hellip;a tak na ostrově začínají návštěvníci jeden po druhém za záhadných okloností umírat. Nejprve to vypadá jako série nešťastných náhod\u0026hellip;když ale ze stolu v jídelně začnou postupně s přibývajícími nebožtíky mizet sošky malých černoušků, zbývajícím trosečníkům dochází, že jeden z nich je vrah a šílenec. Jenže který z nich to je? Věřte mi, že do poslední chvíle to nebude vědět ani sám čtenář :D\u0026hellip;\nAgatha Christie mě svým klasický thrillerem opravdu navnadila, a tak si na letní prázdniny jistě připravím slušnou zásobičku jejích dalších detektivek\u0026hellip;do té doby se ovšem budu muset na nějaký čas vrátit k obchodnímu právu , aby mě nějaké prázdniny vůbec čekaly :P :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/agatha-christie-deset-malych-cernousku/","summary":"\u003cp\u003eAčkoliv se Agatha Christie objevuje v mojí čtenářské rubrice poprvé, její jméno jistě nebude nikomu neznámé. Přibalila jsem ji ke svým výpůjčkám v knihovně tak nějak náhodou, když jsem bloumala okolo regálů, kde jsme si s holkama svého času s nadšením půjčovaly Stopy Hrůzy :D\u0026hellip;Protože mi i název knížky byl docela povědomý, nadchla jsem se pro novou čtenářskou zkušenost. \u003cem\u003eDeset malých černoušků\u003c/em\u003e jsem si rozečetla během týdne tráveného na \u0026ldquo;prázdninách\u0026rdquo; v Kroměříži, ale protože jsem pak byla nucená při balení zpátky do Brna volit mezi detektivkou a literaturou k diplomce, zvolila jsem v náhlém zápalu aktivity druhou variantu a celých 14 dnů si pak v Brně nadávala a přemýšlela, kdo je vrahem :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Agatha Christie - Deset malých černoušků"},{"content":"Druhý dnešní recept asi vezmu stručně - očka se mi totiž klíží :)\u0026hellip;Vařící rubriku nám v tomto případě rovněž obohatil magazín Albert a díky zelené příloze tento pokrm působí jako pastva pro oči a snad i pro žaludek - nevím jak vy, ale já mám barvy na talíři ráda :D. Na nákupní seznam si napište:\nkuřecí prsa 125 ml balzamikového octa 3 lžíce olivového oleje 2 lžičky mořské soli pepř 200 g sýru s modrou plísní 140 g polníčku 170 g cherry rajčat Kuřecí maso přendáme do uzavíratelné plastové krabičky. Balzamikový ocet, olej, jednu a půl lžičky soli a 1 lžičku pepře smícháme v misce. Marinádou přelejeme kuřecí maso a krabičku uzavřeme. Necháme marinovat alespoň 10 minut, ideálně ale déle. Poté si rozpálíme pánev, trochu ji potřeme olejem a opečeme na ní maso, které podle chuti ještě můžeme dosolit a dopepřit. Hotové maso přendáme na talíř a každý kousek ozdobíme dvěma plátky plísňového sýru. Podáváme s čerstvým pečivem obložené salátem z polníčku a cherry rajčat. Protože měli zrovna ten den v obchodě pěkné ředkvičky, použila jsem místo rajčat je - barevný efekt splnily stejně dobře a i chuťově se k pokrmu výborně hodily. Zeleninu můžeme ještě před podáváním pokapat olivovým olejem. Lehký a chutný oběd či večeře je na světě :-).\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kureci-prsa-s-modrym-syrem-a-polnickem/","summary":"\u003cp\u003eDruhý dnešní recept asi vezmu stručně - očka se mi totiž klíží :)\u0026hellip;Vařící rubriku nám v tomto případě rovněž obohatil magazín Albert a díky zelené příloze tento pokrm působí jako pastva pro oči a snad i pro žaludek - nevím jak vy, ale já mám barvy na talíři ráda :D. Na nákupní seznam si napište:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ekuřecí prsa\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e125 ml balzamikového octa\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3 lžíce olivového oleje\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 lžičky mořské soli\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003epepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e200 g sýru s modrou plísní\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e140 g polníčku\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e170 g cherry rajčat\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eKuřecí maso přendáme do uzavíratelné plastové krabičky. Balzamikový ocet, olej, jednu a půl lžičky soli a 1 lžičku pepře smícháme v misce. Marinádou přelejeme kuřecí maso a krabičku uzavřeme. Necháme marinovat alespoň 10 minut, ideálně ale déle. Poté si rozpálíme pánev, trochu ji potřeme olejem a opečeme na ní maso, které podle chuti ještě můžeme dosolit a dopepřit. Hotové maso přendáme na talíř a každý kousek ozdobíme dvěma plátky plísňového sýru. Podáváme s čerstvým pečivem obložené salátem z polníčku a cherry rajčat. Protože měli zrovna ten den v obchodě pěkné ředkvičky, použila jsem místo rajčat je - barevný efekt splnily stejně dobře a i chuťově se k pokrmu výborně hodily. Zeleninu můžeme ještě před podáváním pokapat olivovým olejem. Lehký a chutný oběd či večeře je na světě :-).\u003c/p\u003e","title":"Kuřecí prsa s modrým sýrem a polníčkem"},{"content":"Šedivých zimních dnů ubylo, sníh nám (už snad definitivně) roztál, a tak to vypadá, že k nám konečně zase přichází jaro a s ním i počasí přející výletům! O víkendu jsme tedy s Péťou podnikli první malý jarní výlet na Slovensko - volba padla na Bratislavu, protože tam ani jeden z nás ještě nikdy nebyl a navíc je to z Brna opravdu kousíček. Ještě teď nemůžu chodit, ale ta spousta zážitků za to určitě stála :-)!\nNa cestu jsme se vydali v sobotu ráno a díky uhánějícímu ECčku jsme už za hodinu a půl stáli na bratislavském nádraží. Sluníčko na obloze slibovalo hezký den a sotva jsme se trochu zorientovali, vyrazili jsme do centra hledat náš hostel, abychom se mohli ubytovat a hned se vydat obhlídnout město. Docela mě překvapilo, jak je ve slovenské metropoli v sobotu ráno mrtvo :D. Hostel se nám podařilo nalézt celkem bez obtíží, nachází se v těsné blízkosti prezidentského paláce. Když jsme ale vstoupili dovnitř budovy, vypadalo to, že nejsme vůbec očekáváni :D - recepce totiž byla zamčená a nikde ani noha. Protože jsem organizací ubytování byla pověřena já, trochu mě polilo horko a začala jsem uvažovat, kde dnes budeme nocovat, pokud ubytování v hostelu krachne :D\u0026hellip;Naštěstí jsme na dveřích objevili nápis s telefonním číslem, na kterém můžeme majitele hostelu v případě nepřítomnosti zastihnout, takže jsme mu poslali SMSku a během dvou minut nám zavolal, že už je na cestě do práce. Trochu se mi ulevilo, ale ne příliš udržované prostředí panelákové chodby ve mně moc důvěry zatím nevzbuzovalo - zvlášť když jsem si vzpomněla na krásné webové stránky hostelu, nad kterýma jsem se rozplývala a jásala, jak se mi povedlo sehnat báječné a levné ubytování :D. Naštěstí se vše brzy osvětlilo, když dorazil majitel - mladý týpek pomalu našeho věku, který nás očekával až v 11, jak jsem uvedla při rezervaci do mailu (nechala jsem nám časovou rezervu, protože jsem si nebyla jistá, jak rychle se nám podaří hostel najít). To ale samozřejmě nic nemění na faktu, že na webových stránkách měli uvedeno, že recepce je otevřená od 8 do 18ti hodin 8-) \u0026hellip;Náš pokoj tedy ještě nebyl uklizený a ubytovat jsme se zatím nemohli. Když nám ale týpek sdělil, že během půl hodiny bude vše připraveno a můžeme zatím počkat v útulném prostředí recepce a využít počítače s internetem, vzali jsme ho na milost 8-) . Volný čas jsme alespoň využili k tomu, že jsme si naplánovali trasu, kterou zvolíme pro obhlídku města, a stáhneme si informace o keškách, na které jsme měli políčeno.\nSotva jsme měli hotovo, už tu byl týpek s tím, že se můžeme jít ubytovat. Ukořistili jsme ještě na recepci mapku a nechali si v ní vyznačit zajímavá místa a dobré restaurace :-) a šli se podívat do našeho pokojíčku v prvním patře. Ten mě zase prozměnu příjemně překvapil svou útulností a vybavením včetně televize, wi-fi nebo varné konvice i s několika druhy čaje. Teď už bylo jisté, že máme dnes večer kde hlavu složit a dokonce to bude ve velmi příjemném prostředí, a tak už jsem se celá šťastná nemohla dočkat, až vyrazíme ven.\nJako první vedly naše kroky k prezidentskému paláci, který se nacházel od našeho hostelu coby kamenem. K paláci patří i nádherný park, kam jsme si šli ulovit první bratislavskou kešku :-)! Zajímavostí tohoto parku je prezidentská alej, která vznikla za vlády prezidenta Schustera a tvoří ji stromy zasazené hlavami států různých zemí - mimo jiné je tu k vidění také strom zasazený našim bývalým prezidentem Havlem.\nPřed Prezidentským palácem\nS první odlovenou keškou jsme pokračovali do poněkud méně malebné části Bratislavy a cestou jsme míjeli například děsivě obrovskou a děsivě zanedbanou fontánu, která vypadala, že dobře pamatuje minulý režim, nebo chemickou fakultu, u které nás zaujala vtipná Mendělejevova socha s periodickou soustavou prvků :-).\nMendělejev a bývalý chemik :)\nBěhem prvního dne jsme velice rychle zjistili, že centrum Bratislavy je vpodstatě strašně maličké a všude je to blízko. Všechny důležité památky jsou od sebe vzdálené většinou jen pár minut chůze. Proto jsme se při kešování neustále motali v centru a ikdyž jsme měli dojem, že jsme nachodili spoustu mil, nevzdálili jsme se od hostelu víc než na půl hodinky cesty. Bratislava jako město na mě zapůsobila dost rozporuplně - na jednu stranu tu člověk narazí na nádherné a zajímavé stavby, zejména v historickém centru, na druhou stranu ale může zabloudit i do míst, která působí dost zanedbaně a neudržovaně, prostě tak nějak průmyslově a socialisticky. Když pak takové dvě kontrastní budovy stojí vedle sebe, člověk z toho má dost rozpačitý dojem. Historické centrum je ale opravdu velice hezké a upravené a navíc nabízí i zajímavou kuriozitu v podobě několika vtipných soch rozmístěných v uličkách Starého Města :-)\u0026hellip;\nPéťa a Napoleonský voják :)\nLehárko na Hlavním náměstí\nŠvihák ;)\nPéťa a Čumil :)\nKrom těchto bratislavských kuriozit jsme samozřejmě viděli i řadu klasických památek, jako Slovenské národní divadlo, Michalskou bránu a vedle ní nejužší bratislavský dům, který měří v průčelí jen 130 cm :O\u0026hellip;Na dlažbě pod Michalskou bránou nás pak ještě zaujal kompas se zakreslenými světovými metropolemi, a tak jsme pro naši kamarádku Phyllis vyfotili, jak daleko to máme z Bratislavy do Hong Kongu :))\u0026hellip;\nMooooooc daleko :)!\nAsi taaaaakhle!\nV sobotu jsme centrum prolezli jen tak zlehka s tím, že na druhý den si ho ještě dosyta užijeme, a vpodvečer jsme se vydali na procházku po nábřeží, dokud nám sluníčko přálo. Na břehu Dunaje mi znovu došlo, jak kontrastní město Bratislava je. Protože z mého pohledu nám tady slovenská metropole ukázala svou nejkrásnější tvář :-)\u0026hellip;\nDunaj a my\nNa nábřeží a řeky jsem tak trochu ujetá (o řece Moravě jsem psala i maturitní slohovku :D), ale ospalé sluníčko ten den vylákalo k Dunaji spoustu lidí, což mě jen utvrdilo v tom, že se skutečně nacházíme na jednom z nejkrásnějších míst v Bratislavě a nejsem až tak moc zaujatá :D. Při této procházce si nešlo nepovšimnout rozsáhlého komplexu budov, který se táhne téměř po celé délce břehu mezi starým a novým mostem. Zpočátku jsem si myslela, že se v něm nachází jen nějaké kavárny a restaurace, ale když jsme došli blíž, zjistili jsme, že se jedná o obří nákupní galerii na způsob naší brněnské Vaňkovky, ale mnohem větší, hezčí a luxusnější. Docela se nám hodila do krámu, protože u řeky dosti přituhlo, a za touhou podívat se dovnitř honosného obchoďáku Eurovea jsem skrývala skromné přání pořádně se ohřát :D. Nebyla jsem zklamána, Eurovea byla krásně přetopená přesně podle mého gusta :D! Protože sluníčko už začalo zapadat, rychle jsme vyrobili několik posledních romantických fotek s Dunajem, a vypravili jsme se pro kešku k novému mostu.\nTrocha romantiky o:-)\nPři lovu jsme byli úspěšní a to i přesto, že jsme si popletli hinty a hledali jsme podle špatné nápovědy :D - prolomili jsme tak naši smůlu mostových kešek a mohli jsme se šťastní a ztuhlí zimou vydat domů. Cestou jsme se ještě stavili v Eurovee pro vínečko, brambůrky a olivy na večer a nakonec jsme zapadli do jedné stylové hospůdky na náměstí Slovenského národního povstání, kterou nám doporučil týpek z hostelu, a pořádně se tam nadlábli :-). To už jsme přecejen začali pociťovat únavu a bolavé nožky, takže není divu, že jsme záhy po příchodu na pokoj odpadli na postel. Nakopla nás jenom vidina vínečka, po kterém se nám spalo ještě líp :-)!\nNa druhý den jsme se pěkně odpočatí vydali prozkoumat pravděpodobně nejznámější bratislavskou památku - místní hrad. Dovnitř se budeme muset podívat někdy příště, protože na hradě právě probíhá rozsáhlá rekonstrukce, ale výhled na město byl nádherný.\nMy a hrad :)\nV parku pod hradem se nám málem podařilo ztratit :D - chvíli nám trvalo, než jsme narazili na tu správnou cestičku, která by nás zavedla k zámeckým schodům vedoucím do centra. Nakonec se nám ale podařilo najít ten správný chodník a vylezli jsme přímo u mostu s \u0026ldquo;UFEM\u0026rdquo; :D. Na něm se skrývala další keška a přestože byla \u0026ldquo;mostová\u0026rdquo;, našli jsme ji celkem hravě :-). Při procházce po nábřeží nám už celkem vyhládlo, a tak jsme se rozhodli vrátit do centra a navštívit další z doporučených podniků a naobědvat se. Obě dvě restaurace, které jsme v Bratislavě navštívili, byly obrovské a stylově zařízené. První vítězila interiérem - vypadalo to, že se jedná o nějaký přebudovaný kulturák s bárem přímo pod pódiem. Co se ale týče jídla, suverénně zvítězila Slovak pub na Obchodné ulici. Dali jsme si stylově bryndzové halušky a během minuty se po nich doslova zaprášilo :D - mno, mám ještě v kuchyni co zdokonalovat :D!\nCo dodat - dobrota :)!\nTakto posilněni jsme se opět vydali zkoumat malebné uličky bratislavského centra a posbírat při té příležitosti několik kešek. Díky kešování jsme objevili další zajímavou místní kuriozitu - zvonkohru - devět \u0026ldquo;dlaždiček\u0026rdquo;, které po došlápnutí hrály :D! Tahle atrakce fascinovala hlavně děti a byli jsme svědky toho, že už způsobila nejedno rozbité koleno :D. Solidárně jsem si taky trochu zafňukala, protože jsem chytla křeč do nohy :D. Naše další kroky vedly na Františkánské náměstí, jehož zajímavost se rovněž nachází na dlažbě - jedná se o několik dlaždiček ozdobených všemožnými obrázky - například ústy Franka Sinatry, hehe :D. Čas se pomalu nachýlil, a protože jsme chtěli stihnout vlak v 6 hodin, vydali jsme se za poslední zajímavou bratislavskou památkou - secesním Modrým kostelíkem. Je skutečně modrý od hlavy až k patě (včetně střechy), a protože jsme nakoukli i dovnitř, můžeme potvrdit, že má dokonce i modré lavice :)!!! Vypadá zkrátka jako vyloupnutý z nějaké pohádky :-)\u0026hellip;\nModrá je dobrá :)\nTato optimistická modrá tečka byla příjemným završením našeho výletu do Bratislavy a navzdory bolavé noze a vlaku nacpanému k prasknutí jsem byla šťastná, že se nám to takhle pěkně vyvedlo - včetně počasí :-). Bratislava je rozhodně město, které stojí za vidění, a protože jsme už nestihli plánovaný výlet na Děvínský hrad, určitě se sem ještě někdy vrátíme. Do té doby budeme alespoň vzpomínat na tenhle příjemný březnový víkend :-)\u0026hellip;\nMilíčovi a Bratislava :)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/v-meste-na-dunaji/","summary":"\u003cp\u003eŠedivých zimních dnů ubylo, sníh nám (už snad definitivně) roztál, a tak to vypadá, že k nám konečně zase přichází jaro a s ním i počasí přející výletům! O víkendu jsme tedy s Péťou podnikli první malý jarní výlet na Slovensko - volba padla na Bratislavu, protože tam ani jeden z nás ještě nikdy nebyl a navíc je to z Brna opravdu kousíček. Ještě teď nemůžu chodit, ale ta spousta zážitků za to určitě stála :-)!\u003c/p\u003e","title":"V městě na Dunaji"},{"content":"\u0026quot; \u0026hellip;I srdce, studna touhy mé, se rozplyne\u0026hellip;\u0026quot;\n( A potom)\nŠpanělský básník F.G. Lorca nejspíš není v našich českých luzích a hájích zrovna dvakrát provařeným autorem, ale možná si vybavíte, že jste o něm kdysi něco zaslechli na střední při hodině literatury 8-) . Já si pamatuju přibližně toto: \u0026ldquo;Lorca už je mrtvý\u0026hellip;ale ani za života byste nebyly objekty jeho tužeb!\u0026rdquo; pravila naše třídní Kačenka, přičemž šibalsky pomrkávala na dívčí polovinu naší třídy 8-) . Ovšem Lorcovu sexuální orientaci vem čert - uvedla jsem ji jen jako názornou ukázku toho, že člověk si ze střední nejlíp pamatuje docela zcestné věci :D\u0026hellip;\n\u0026ldquo;Já hledám na svém těle\nstopy tvých retů.\nPramen se líbá s větrem\nbez doteku\u0026hellip;\u0026rdquo;\n(Mrtev za svítání)\nKupodivu ani na internetu se mi nepodařilo o Lorcovi vygůglit mnoho informací. Za zmínku každopádně stojí, že Lorca nezemřel přirozenou smrtí, nýbrž byl zastřelen falangisty brzy po vypuknutí Francova povstání. Nádherná krajina jižního Španělska, kterému dominují olivové háje, tohoto andaluského rodáka (*1898) při tvorbě dozajista inspirovala nejvíce. V jeho básních nechybí motivy z přírody - zvířata, stromy, moře, ovoce\u0026hellip; Celkově je však sbírka laděna spíše tesklivě a melancholicky. Překlad Lumíra Čivrného krásně vystihnul melodičnost a zvučnost španělského jazyka a řada básní je proto jako dělaná ke zhudebnění. Na závěr bych vám ráda představila svou nejmilejší báseň sbírky. Třídní, která nám ji v maturitním ročníku poutavě přednesla na hodině literatury, na mě udělala takový dojem, že jsem si výše zmíněnou sbírku ještě ten týden běžela vypůjčit do knihovny. Takto vypadá ta nejpoetičtější óda na ten nejpoetičtější hudební nástroj, co znám O:-)\u0026hellip; Ach, kytara!\nKytara\nKytara sténá,\nzačíná plakat.\nPukají číše\nčasného rána.\nKytara sténá,\nzačíná plakat.\nK mlčení lákat\nje marné,\nchce plakat.\nTak monotónně,\njak voda chladná,\njak v horách vítr\ndo nenávratna.\nK mlčení darmo\nji lákat.\nLká nad tím, co vzala\ndálka.\nHorká písčina jihu\npo kaméliích si zalká.\nPláče zbloudilou střelu,\nnoc, jež nespatří rána,\nprvního ve větvích\nmrtvého ptáka.\nAch, kytara!\nSrdce, jež pětice mečů\nproklála.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/federico-garcia-lorca-pisne-na-andaluskou-notu/","summary":"\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e\u0026quot; \u0026hellip;I srdce, studna touhy mé, se rozplyne\u0026hellip;\u0026quot;\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e(\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e \u003cstrong\u003eA potom)\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eŠpanělský básník F.G. Lorca nejspíš není v našich českých luzích a hájích zrovna dvakrát provařeným autorem, ale možná si vybavíte, že jste o něm kdysi něco zaslechli na střední při hodině literatury 8-) . Já si pamatuju přibližně toto: \u0026ldquo;Lorca už je mrtvý\u0026hellip;ale ani za života byste nebyly objekty jeho tužeb!\u0026rdquo; pravila naše třídní Kačenka, přičemž šibalsky pomrkávala na dívčí polovinu naší třídy 8-) . Ovšem Lorcovu sexuální orientaci vem čert - uvedla jsem ji jen jako názornou ukázku toho, že člověk si ze střední nejlíp pamatuje docela zcestné věci :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Federico García Lorca - Písně na andaluskou notu"},{"content":"Po pátečním nájezdu na místní knihovnu jsem se domů vracela s pořádnou náručí literárních pokladů různých žánrů. Při procházení okolo police Iry Levina jsem z nostalgie sáhla po jeho slavné hororové próze Stepfordské paničky, kterou jsem už sice kdysi dávno četla a dokonce si i pamatovala hlavní pointu, ale to mi nezabránilo v tom, abych si ji se stejnou chutí a napětím přečetla během tohoto víkendu znovu. Všem, co ještě neměli tu čest, tuto krátkou, nicméně velmi působivou novelu vřele doporučuju :)!\nCelý příběh se odehrává v americkém městečku Stepford, kam se přistěhuje hlavní hrdinka Joanna Eberhartová se svým mužem Walterem. Joanna je mladá emancipovaná žena, která zastává názor, že v domácnosti by si manželé měli navzájem pomáhat a dělit se o všechny povinnosti. Záhy však zjišťuje, že její filosofie se ve Stepfordu nejspíš nesetká s pochopením. Místní ženy jsou jedna jako druhá dokonalými hospodyňkami, jejichž hlavním smyslem života je pečování o domáctnost a manžela, a proto tráví veškerý svůj volný čas uklízením a domácími pracemi. Joanna, která je z velkoměsta zvyklá na společenský život, je zpočátku stepfordskými paničkami šokována, brzy však přecejen nachází dvě zpřízněné duše v rovněž čerstvě přistěhovaných mladých ženách - Bobbie a Charmain. S jejich pomocí se bezvýsledně pokouší probudit v místních obyvatelkách zájem o dění ve Stepfordu a vytvořit tak jakýsi protipól Mužského sdružení. Postupně se Joanna pokouší přijít celé věci na kloub - ze starých novin objevených ve sklepě totiž zjišťuje, že ve Stepfordu před několika lety ženský spolek skutečně existoval a vedly ho dokonce ty samé ženy, které dnes o místní dění nejeví sebemenší zájem! Co se tedy s nimy přihodilo, že tak radikálně změnily své názory i způsob života? Abych z děje neprozradila příliš, dodám už jen, že Joanně se skutečně podaří zjistit, co se ve městě děje a co vězí za nepřirozenou dokonalostí a poslušností stepfordských paniček - to už se ovšem rozbíhá hra s časem - nebo s Joanninou vlastní paranoiou ;-)???\nLiterární kritika vyzdvihuje, že Ira Levin je ve svých zastřeně hororových prózách schopen vyslovit i cosi podstatného o „chorobách“ naší doby. V případě \u0026ldquo;lehce sci-fi\u0026rdquo; Stepfordských paniček brilantním způsobem vyjádřil, jak se sen o skvělém \u0026ldquo;americkém\u0026rdquo; životě a zdánlivá dokonalost může snadno a rychle změnit v noční můru…\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/ira-levin-stepfordske-panicky/","summary":"\u003cp\u003ePo pátečním nájezdu na místní knihovnu jsem se domů vracela s pořádnou náručí literárních pokladů různých žánrů. Při procházení okolo police Iry Levina jsem z nostalgie sáhla po jeho slavné hororové próze \u003cem\u003eStepfordské paničky\u003c/em\u003e, kterou jsem už sice kdysi dávno četla a dokonce si i pamatovala hlavní pointu, ale to mi nezabránilo v tom, abych si ji se stejnou chutí a napětím přečetla během tohoto víkendu znovu. Všem, co ještě neměli tu čest, tuto krátkou, nicméně velmi působivou novelu vřele doporučuju :)!\u003c/p\u003e","title":"Ira Levin - Stepfordské paničky"},{"content":"Julia wanted to know how to prepare \u0026ldquo;guláš\u0026rdquo; so I\u0026rsquo;ve tried to translate the recipe of one of the most common types of \u0026ldquo;guláš\u0026rdquo; cooked in our country. I hope she will be pleased and try her own and send us a photo :-)! The recipe is from Peter\u0026rsquo;s mum. We will need:\nabout 1 kilo of potatoes 3 onions 5 cloves of garlic some vegetables from a can- we prefare the Bonduelle Mexicana can with beans and corn in the chilli sauce but you can try also something else :-) one cream for cooking in the beaker 2 cubes of bouillon 3 big spoons of flour 3 big spoons of spice \u0026ldquo;red pepper\u0026rdquo; marjoram \u0026ldquo;kabanos\u0026rdquo; which is a special kind of sausage but you can replace it by any sausage you will have :-) oil salt water And now we can start! First of all we clean and peel the potatoes. Then we cut the potatoes on smaller pieces and put them into a stockpot (a pot for a soup) which should be big enough. The potatoes should fill approximately one fifth of the pot. Then we add the peeled and sliced onions and the pot fill with water into the half (maybe a little bit more). We shouldn\u0026rsquo;t forget to add a little bit of salt. Now we put the pot on the cooker. The cooking should take about half of hour and it\u0026rsquo;s good to blend the mixture regularly. When the water starts to boil we can add two cubes of bouillon (In our country we have special one for preparing of \u0026ldquo;guláš\u0026rdquo; but I think it\u0026rsquo;s not a neccesity.) and blend it again. Now we can add garlic sliced on small pieces and shredded sausage. In the meantime we can fire the pan with oil and admix the flour and red pepper very slowly. We originate some \u0026ldquo;mash\u0026rdquo; which we blend into the mixture in the big spot as soon as the potatoes are floppy enough. At the end we add the vegetables from the can, cream and little bit of marjoram spice. And now we have to taste it, of course :-)! We should add more spices, salt or flour in the case that our \u0026ldquo;guláš\u0026rdquo; is too thin. If everything\u0026rsquo;s okay we can serve our delicious dish with fresh bread or rolls :-)\u0026hellip;\nYummi!\nThere are many many kinds of \u0026ldquo;guláš\u0026rdquo; and maybe you can create your own taiwanese recipe with different sausage and different vegetable :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/how-to-make-gulas/","summary":"\u003cp\u003eJulia wanted to know how to prepare \u0026ldquo;guláš\u0026rdquo; so I\u0026rsquo;ve tried to translate the recipe of one of the most common types of  \u0026ldquo;guláš\u0026rdquo; cooked in our country. I hope she will be pleased and try her own and send us a photo :-)! The recipe is from Peter\u0026rsquo;s mum. We will need:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eabout 1 kilo of potatoes\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3 onions\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e5 cloves of garlic\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esome vegetables from a can\u003c/strong\u003e- we prefare the Bonduelle Mexicana can with beans and corn in the chilli sauce but you can try also something else :-)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eone cream for cooking\u003c/strong\u003e in the beaker\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 cubes of bouillon\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3 big spoons of flour\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e3 big spoons of spice \u0026ldquo;red pepper\u0026rdquo;\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003emarjoram\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e\u0026ldquo;kabanos\u0026rdquo;\u003c/strong\u003e which is a special kind of sausage but you can replace it by any sausage you will have :-)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eoil\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esalt\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ewater\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eAnd now we can start! First of all we clean and peel the potatoes. Then we cut the potatoes on smaller pieces and put them into a stockpot (a pot for a soup) which should be big enough. The potatoes should fill approximately one fifth of the pot. Then we add the peeled and sliced onions and the pot fill with water into the half (maybe a little bit more). We shouldn\u0026rsquo;t forget to add a little bit of salt. Now we put the pot on the cooker. The cooking should take about half of hour and it\u0026rsquo;s good to blend the mixture regularly. When the water starts to boil we can add two cubes of bouillon (In our country we have special one for preparing of \u0026ldquo;guláš\u0026rdquo; but I think it\u0026rsquo;s not a neccesity.) and blend it again. Now we can add garlic sliced on small pieces and shredded sausage. In the meantime we can fire the pan with oil and admix the flour and red pepper very slowly. We originate some \u0026ldquo;mash\u0026rdquo; which we blend into the mixture in the big spot as soon as the potatoes are floppy enough. At the end we add the vegetables from the can, cream and little bit of marjoram spice. And now we have to taste it, of course :-)! We should add more spices, salt or flour in the case that our \u0026ldquo;guláš\u0026rdquo; is too thin. If everything\u0026rsquo;s okay we can serve our delicious dish with fresh bread or rolls :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"How to make \"guláš\""},{"content":"Komu se ještě nerozjel nový semestr, jistě má moře volného času a byla by škoda nezpříjemnit si ho nějakým zajímavým filmem. Opět přináším tipy napříč různými žánry, tak věřím, že si vyberete :-)\u0026hellip;\nŽivot je krásný\nHned na úvod vám nabídnu to nejlepší\u0026hellip;Kolik znáte filmů o druhé světové válce? Určitě pěknou hromadu. Všechny jsou ale tak trochu stejné, ne? Stísněná atmosféra, stupňující se napětí, strach a pak spousta přehnané brutality, krve a násilí. Nekouká se na to hezky. Ale přes všechny tyto aspekty válečné filmy zbožňuju a ty nejlepší jako je Pianista nebo Romeo, Julie a tma jsem schopná vidět posté a stejně mě vždycky dostanou. Život je krásný se z kolonky válečných filmů vymyká neuvěřitelným způsobem. Představte si válečný film zalitý italským sluncem, plný lásky a laskavého humoru, u kterého se budete přihlouple usmívat a místy dokonce hlasitě smát! Tak přesně takový tento snímek je a dokazuje, že kvalitní film o válce může vzniknout i bez pořádné dávky naturalismu, z kterého vám běhá mráz po zádech.\nPíše se rok 1939. Italský číšník Guido Orefice přijíždí z venkova do velkého města, kde se na první pohled zamiluje do půvabné učitelky Dory. Ta už sice nápadníka má, ale z jejich plánovaného sňatku moc nadšená není. Energický Guido, který se zjeví v jejím životě jako blesk z čistého nebe, udělá vše pro to, aby si získal její lásku, a tak se nakonec vezmou. Po pěti letech šťastného manželství je však Guido kvůli svému židovskému původu odvlečen spolu se synem Giosuém do koncentračního tábora. Aby před malým chlapcem zatajil šokující okolnosti a uchránil ho před hrůzami nacismu, předstírá, že všechno kolem je pouhá hra, připravená k synovým narozeninám\u0026hellip;\nŽivot je krásný bez přehnaného sentimentu a kýče vypráví příběh o tom, že tím posledním, co člověku ve válce zbývá, je smát se i tváří v tvář smrti. Že je celý film jen stěží uvěřitelný podle mě není na škodu - lidé chtějí dobré konce. A přestože vám poradím nachystat si na tento konec balíček papírových kapesníků, nemusíte mít strach - dobrý bezpochyby bude :-)\u0026hellip;\nRosemary má děťátko\nDnes už klasický snímek Romana Polanského jsem viděla poprvé a naposledy asi v šestnácti ve filmovém klubu. Film mě naprosto dostal a i přes domáckou atmosféru našeho starého maloměstského kina jsem se pekelně bála. Děj se mi po těch letech vykouřil z hlavy, ale pocit strachu jsem měla s Rosemary spojený ještě dlouho. Když jsem večer před zkouškou z rodinného práva zvažovala, co si pustit na dobrou noc, volba padla na Rosemary má děťátko, protože \u0026ldquo;je to přece k tématu\u0026rdquo; :D\u0026hellip; (U zkoušky jsem si vytáhla \u0026ldquo;osvojení\u0026rdquo; a dostala jsem za A, takže tak úplně mimo mísu ten můj výběr nebyl :D\u0026hellip;)\nFilm byl natočený podle knižní předlohy Iry Levina, kterou jsem kdysi měla půjčenou z knihovny, ale nedočetla jsem ji, protože mi přišlo, že na plátně bylo téma ztvárněno mnohem lépe. Dnes bych to už třeba posuzovala jinak, tak se chystám dát Levinově Rosemary druhou šanci. Filmové zpracování je každopádně nestárnoucí klasikou, která dokonale vystihuje atmosféru stupňujícího se napětí, podbarvovaného vynikající hudbou. Není to jen Rosemary, kdo se usilovně a bezvýsledně snaží zjistit, co je ještě reálné, a kde už začíná paranoia. Díky spoustě drobných náznaků a nejednoznačností je divák do poslední chvíle zmaten a sám neví, kde je pravda. Mia Farrow je v roli Rosemary, nastávající maminky sužované nepřirozenými stavy a navíc v neustálém obležení podivínských sousedů, skutečně báječná. Konec, který mi kdysi (zamlada :D) přišel tak strhující a děsivý mi při druhém podívání vyzněl trochu rozpačitě\u0026hellip;co mě ale skutečně šokovalo a přivodilo husí kůži byla jiná perlička. Celý hororový příběh byl umístěn do newyorského domu Dakota, což jsem se bohužel dozvěděla až po shlédnutí filmu a je to pro mě o důvod víc, proč se na Rosemary zase brzy podívat! Když Rosemary a Guy na úplném začátku filmu vcházejí s realitním makléřem do domu, procházejí se přesně v místech, kde byl o několik let později zavražděn John Lennon\u0026hellip;trochu děsivé, ne\u0026hellip;? Interiéry Polanského filmu vznikly nicméně ve filmovém studiu, protože mu nebylo povoleno natáčet uvnitř. Ponurý příběh bohaté nájemce zřejmě nevystrašil ani nepřiměl ke změně adresy, za sebe ale říkám, že bych v tomhle domě bydlet teda nechtěla 8-)\u0026hellip;\nSedm životů\nTento snímek mě popravděřečeno dost zklamal. Z popisku na ČSFD i celkového hodnocení vycházel jako zajímavá mysteriózní podívaná, ale zpětně musím konstatovat, že pod touto lákavou slupkou se skrýval sice poměrně originální, ale příliš rozvleklý a zmatený příběh o muži, který své vlastní hříchy napravuje tím, že nezištně poskytuje pomoc těm, kteří ji potřebují. Film očividně usiluje o to, zanechat v divácích hluboký dojem, dohnat je k slzám, ohromit je\u0026hellip;nějak to ale ve výsledku nefunguje a bohužel zůstane pouze u té snahy. Ano, závěr je skutečně dojímavý, ale myslím, že nejsem jediná, kdo vyústění odhalí už v polovině filmu 8). Nějaké to malé plus bych připsala hudbě podbarvující některé scény, ale ani ta nicméně nenapomohla tomu, aby mě Sedm životů vzalo za srdce tak, jak jsem očekávala. Resumé: podruhé už bych se na to určitě nekoukala. Znám mnohem lepší a působivější filmy, u kterých se může člověk dojímat. Každopádně vysoké hodnocení na ČSFD svědčí o tom, že na spoustu lidí tento žánr funguje, tak zkrátka nezbývá než vyzkoušet na vlastní kůži ;-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/filmove-tipy-na-prazdniny/","summary":"\u003cp\u003eKomu se ještě nerozjel nový semestr, jistě má moře volného času a byla by škoda nezpříjemnit si ho nějakým zajímavým filmem. Opět přináším tipy napříč různými žánry, tak věřím, že si vyberete :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003eŽivot je krásný\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eHned na úvod vám nabídnu to nejlepší\u0026hellip;Kolik znáte filmů o druhé světové válce? Určitě pěknou hromadu. Všechny jsou ale tak trochu stejné, ne? Stísněná atmosféra, stupňující se napětí, strach a pak spousta přehnané brutality, krve a násilí. Nekouká se na to hezky. Ale přes všechny tyto aspekty válečné filmy zbožňuju a ty nejlepší jako je \u003cem\u003ePianista\u003c/em\u003e nebo \u003cem\u003eRomeo, Julie a tma\u003c/em\u003e jsem schopná vidět posté a stejně mě vždycky dostanou. \u003cem\u003eŽivot je krásný\u003c/em\u003e se z kolonky válečných filmů vymyká neuvěřitelným způsobem. Představte si válečný film zalitý italským sluncem, plný lásky a laskavého humoru, u kterého se budete přihlouple usmívat a místy dokonce hlasitě smát! Tak přesně takový tento snímek je a dokazuje, že kvalitní film o válce může vzniknout i bez pořádné dávky naturalismu, z kterého vám běhá mráz po zádech.\u003c/p\u003e","title":"Filmové tipy na prázdniny"},{"content":"\u0026quot; O Lennonovi, a to je pravda, se říkalo, že trousí sžíravé poznámky - když Epstein řekl, že přemýšlí o vlastním životopise, a ptal se, jak by ho měl nazvat, John odpověděl: \u0026ldquo;Teplej Žid\u0026rdquo;. \u0026quot;\nNení to ještě ani týden, co mi začaly prázdniny, ale konečně už jsem schopná začíst se do knížky, aniž by mě sžíralo nutkání cucat v puse zvýrazňovačku a přemýšlet nad tím, co je v textu nejdůležitější a co bych si měla podtrhnout 8). V poslední době mě občas chytá trochu retro-nálada a s ní i chuť věnovat se starým koníčkům a vůbec věcem, které dřív tvořily významnou část mého života. Možná proto jsem z knihovničky vylovila Paulův životopis, který jsem kdysi dávno objevila v antikvariátu za neuvěřitelných padesát korun! (Bylo to v dobách, kdy jsem si čehokoliv, co se týkalo Beatles, cenila mnohonásobně víc :D\u0026hellip;) Usoudila jsem, že už jsem dlouho žádnou Beatles-bibli nečetla a své lety nabité znalosti by bylo záhodnou oprášit. A tak jsem se pustila do čtení :-)\u0026hellip;\nNedá se říct, že by mě ještě o Beatles něco mohlo překvapit, ale člověk si rád připomene věci, které ho dřív bavily a na které časem zapomněl - třeba jak McCartney důmyslně pašoval do zahraničí marihuanu 8). Mě Beatles bavili a baví pořád stejně jako všechno, co o nich kdy bylo napsáno. Bensonovo podání Paula je pokusem o pravdivý pohled na Paulovu složitou a protikladnou povahu a pokus je to poměrně zdařilý. Nakonec stejně dojdete k závěru, že je těžké udělat si obrázek o tom, jaký Paul je a byl doopravdy - jako fanoušek ho vždycky budu zbožňovat pro báječnou hudbu, kterou složil, ať už s Beatles nebo sólově, a nikdy nebudu dost stará na to, abych neměla chuť pověsit si jeho plakát nad postel 8)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/ross-benson-paul-mccartney-odvracena-strana-mytu/","summary":"\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e\u0026quot;\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e \u003cstrong\u003eO Lennonovi, a to je pravda, se říkalo, že trousí sžíravé poznámky - když Epstein řekl, že přemýšlí o vlastním životopise, a ptal se, jak by ho měl nazvat, John odpověděl:\u003c/strong\u003e \u003cem\u003e\u003cstrong\u003e\u0026ldquo;Teplej Žid\u0026rdquo;.\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e \u003cstrong\u003e\u0026quot;\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNení to ještě ani týden, co mi začaly prázdniny, ale konečně už jsem schopná začíst se do knížky, aniž by mě sžíralo nutkání cucat v puse zvýrazňovačku a přemýšlet nad tím, co je v textu nejdůležitější a co bych si měla podtrhnout 8). V poslední době mě občas chytá trochu retro-nálada a s ní i chuť věnovat se starým koníčkům a vůbec věcem, které dřív tvořily významnou část mého života. Možná proto jsem z knihovničky vylovila Paulův životopis, který jsem kdysi dávno objevila v antikvariátu za neuvěřitelných padesát korun! (Bylo to v dobách, kdy jsem si čehokoliv, co se týkalo Beatles, cenila mnohonásobně víc :D\u0026hellip;) Usoudila jsem, že už jsem dlouho žádnou Beatles-bibli nečetla a své lety nabité znalosti by bylo záhodnou oprášit. A tak jsem se pustila do čtení :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Ross Benson - Paul McCartney, odvrácená strana mýtu"},{"content":"No a aby té kreativity a toho Androida nebylo málo, v sobotu jsme se s Péťou pustili do našeho prvního fimování :-)! Hlavním impulzem byla soutěž vyhlášená stránkami Svět androida, do které měli kreativci a fanoušci moderní techniky posílat svoje ztvárnění veselé zelené postavičky, s kterou jste se mohli seznámit v mém předchozím kreativním příspěvku. Rozhodli jsme se tedy do soutěže zapojit a vyrobit mi androidí náušnice, kterými hodlám příští týden způsobit rozruch na FIT plese 8)\u0026hellip;\nVzhledem k tomu, že se jednalo o náš první FIMO pokus, byli jsme zpočátku trochu nesví, v čem výrobky péct a jak dlouho, a jak vlastně s tou zvláštní hmotou pracovat\u0026hellip;FIMO jsme si tedy nejprve \u0026ldquo;ošahali\u0026rdquo; a vytvořili z něj první várku \u0026ldquo;výrobků\u0026rdquo;. Zdálo se, že je vše v pořádku, a tak jsme se pustili do modelování postaviček Androida. Bylo důležité, aby obě náušnice byly stejně veliké, takže jsme si museli dát záležet a byla to docela drbačka, obzvlášť výroba těch nejmenších částí, jako byly oči nebo tykadýlka. Nakonec jsme se s tím ale poprali a šoupli milé Androidy do trouby. Předchozí várka se nám zdála být okay, a tak jsme si řekli, že necháme tuhle v troubě tak o 5 minut dýl, aby pořádně ztvrdla. Pekli jsme na nejmenší stupeň v plynové troubě zhruba 25 minut a nakonec se ukázalo, že jsme přecejen FIMO měli vytáhnout dřív. Druhé spirálovité náušnice, které jsme vyrobili a které na tomto blogu neuvidíte, protože jsou strašně hnusné :D, se nám ošklivě připekly, a bílé části na androidích náušnicích nám k našemu zděšení ztmavly :(\u0026hellip;pro účely soutěže to vyřešil fotoshop 8) a pro účely nošení se to pokusím vyřešit zítra já bílým lakem na nehty :D\u0026hellip;I tak se nám ale náušnice líbily a měli jsme z nich velikou radost. Uvidíme, zda je ocení také porotci soutěže :D\u0026hellip;\nDetail\u0026hellip;nezalekněte se mé nové barvy vlasů :D\nEdit.: Tramtadadáááá\u0026hellip;Tak naše náušnice se umístily na krásném sedmém místě :-)!!! V zhruba stovkové konkurenci je to až překvapivě vysoké umístění :D\u0026hellip;Oceněné soutěžní výtvory si můžete prohlédnout zde\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nausnice-s-androidem-aneb-prvni-fimo-pokus/","summary":"\u003cp\u003eNo a aby té kreativity a toho Androida nebylo málo, v sobotu jsme se s Péťou pustili do našeho prvního fimování :-)! Hlavním impulzem byla soutěž vyhlášená stránkami \u003cem\u003eSvět androida\u003c/em\u003e, do které měli kreativci a fanoušci moderní techniky posílat svoje ztvárnění veselé zelené postavičky, s kterou jste se mohli seznámit v mém předchozím kreativním příspěvku. Rozhodli jsme se tedy do soutěže zapojit a vyrobit mi androidí náušnice, kterými hodlám příští týden způsobit rozruch na FIT plese 8)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Náušnice s Androidem aneb první FIMO pokus"},{"content":"Není to zase tak dávno, co se můj blogýsek narodil, a už tu najednou máme jubilejní stý příspěvek! Rozhodla jsem se při této slavnostní příležitosti vyjádřit dík všem čtenářům, kteří sem chodí pravidelně (i potají :D), i těm, co sem třeba někdy náhodně zabloudili a zanechali mi tu komentář (nepočítám spamera, co mi vytrvale posílá odkazy na porno stránky 8) ). Bez čtenářů by totiž psaní nebyla ani zpoloviny taková zábava :-). Také bych chtěla poděkovat Péťovi, který mi tento blogýsek vytvořil, stará se tu o všechny technické záležitosti, kterým nerozumím, a hlavně mě přesvědčil, abych si ho vůbec založila. Doufám, že i nadále sem budete rádi chodit a bude vás bavit moje výlevy číst alespoň tak moc, jako mě baví je sem psát :-)\u0026hellip;\nA pokud třeba máte nějaké tipy, co bych mohla vylepšit nebo změnit, uvítám je v komentářích :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jubilejni/","summary":"\u003cp\u003eNení to zase tak dávno, co se můj blogýsek narodil, a už tu najednou máme jubilejní stý příspěvek! Rozhodla jsem se při této slavnostní příležitosti vyjádřit dík všem čtenářům, kteří sem chodí pravidelně (i potají :D), i těm, co sem třeba někdy náhodně zabloudili a zanechali mi tu komentář (nepočítám spamera, co mi vytrvale posílá odkazy na porno stránky 8) ). Bez čtenářů by totiž psaní nebyla ani zpoloviny taková zábava :-). Také bych chtěla poděkovat Péťovi, který mi tento blogýsek vytvořil, stará se tu o všechny technické záležitosti, kterým nerozumím, a hlavně mě přesvědčil, abych si ho vůbec založila. Doufám, že i nadále sem budete rádi chodit a bude vás bavit moje výlevy číst alespoň tak moc, jako mě baví je sem psát :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Jubilejní!"},{"content":"Původně jsem tento kreativní výtvor, který si u mě \u0026ldquo;objednal\u0026rdquo; můj muž :D, ani nechtěla moc uveřejňovat, protože se mi nepovedl tak, jak jsem si přála. Svůj účel nicméně plní, obzvlášť teď v zimě, kdy technické věcičky rády zamrzají :D - taky jsem na jeho výrobu použila jeden ze svých nejteplejších a nejnenáviděnějších svetříků (teplé věci prostě obvykle nebývají slušivé, nezlobte se na mě :D\u0026hellip;)!\nVýroba nebyla nikterak složitá, stačí jen trocha trpělivosti, kterou já sice nemám, ale nakonec jsem se překonala :D! Křížkový vzorek androida jsem si sama nakreslila podle obrázku z internetu, a pak už to bylo lehké. Propříště bych ale jako podkladovou látku pro vyšívání možná zvolila nějaký tužší materiál. Pokud se rozhodnete vyrobit si takovouto šikovnou ponožku na mobil, vězte, že to není nijak obtížné. Milovníci vyšívání jistě příjdou na spoustu jiných stylových vzorů, kterými se dá ponožka vyzdobit, a ikdyž se to třeba tak úplně esteticky nepovede, mobil budete mít každopádně v teple :-). Ale jestli máte Nokii jako já, tak se na to vykašlete - ta přežije všechno, i pád do sněhu :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/svetrik-pro-androida/","summary":"\u003cp\u003ePůvodně jsem tento kreativní výtvor, který si u mě \u0026ldquo;objednal\u0026rdquo; můj muž :D, ani nechtěla moc uveřejňovat, protože se mi nepovedl tak, jak jsem si přála. Svůj účel nicméně plní, obzvlášť teď v zimě, kdy technické věcičky rády zamrzají :D - taky jsem na jeho výrobu použila jeden ze svých nejteplejších a nejnenáviděnějších svetříků (teplé věci prostě obvykle nebývají slušivé, nezlobte se na mě :D\u0026hellip;)!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"svetrik-pro-androida-01.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/svetrik-pro-androida/svetrik-pro-androida-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eVýroba nebyla nikterak složitá, stačí jen trocha trpělivosti, kterou já sice nemám, ale nakonec jsem se překonala :D! Křížkový vzorek androida jsem si sama nakreslila podle \u003ca href=\"http://www.google.cz/imgres?imgurl=http://img.scenereleases.info/images/androiqzq.jpg\u0026amp;imgrefurl=http://greylink.4fan.cz/scene-rls/applications/all-android-paid-apps-a-z-p2p/\u0026amp;usg=__qEiop8vBIMuY4bZdGHzdrTfuwZU=\u0026amp;h=768\u0026amp;w=1024\u0026amp;sz=64\u0026amp;hl=cs\u0026amp;start=0\u0026amp;sig2=x8bO6ZI-8Ina_VBp_9MTkw\u0026amp;zoom=1\u0026amp;tbnid=I-03dx05EYUZJM:\u0026amp;tbnh=84\u0026amp;tbnw=148\u0026amp;ei=akJYTZasIofssgaH4JSyDQ\u0026amp;prev=/images%3Fq%3Dandroid%26hl%3Dcs%26biw%3D1024%26bih%3D444%26gbv%3D2%26tbs%3Disch:1\u0026amp;itbs=1\u0026amp;iact=rc\u0026amp;dur=1024\u0026amp;oei=akJYTZasIofssgaH4JSyDQ\u0026amp;page=1\u0026amp;ndsp=16\u0026amp;ved=1t:429,r:0,s:0\u0026amp;tx=73\u0026amp;ty=34\"\u003eobrázku z internetu\u003c/a\u003e, a pak už to bylo lehké. Propříště bych ale jako podkladovou látku pro vyšívání možná zvolila nějaký tužší materiál. Pokud se rozhodnete vyrobit si takovouto šikovnou ponožku na mobil, vězte, že to není nijak obtížné. Milovníci vyšívání jistě příjdou na spoustu jiných stylových vzorů, kterými se dá ponožka vyzdobit, a ikdyž se to třeba tak úplně esteticky nepovede, mobil budete mít každopádně v teple :-). Ale jestli máte Nokii jako já, tak se na to vykašlete - ta přežije všechno, i pád do sněhu :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Svetřík pro Androida"},{"content":"V průběhu několika posledních dnů mi finišovalo zkouškové, a proto na blogování ani jiné zábavné aktivity nebylo moc času ani síly. Jen co jsem se ale vypotácela z kanceláře doktora V. se známkou z poslední zkoušky, bylo mi jasné, že to budu muset ve dnech budoucích napravit a pořádně ty zkouškové stresy spláchnout - ve čtvrtek čajem a pátečního večera i něčím ostřejším ;). Na pátek jsme si totiž s holkama naplánovaly návštěvu koncertu kapely Segment v Holešově. Bohužel jsem nějak nestihla sepsat obsáhlejší report o finále soutěže Skutečná liga, které jsme s Terkou navštívily během mé předvánoční návštěvy v Praze, ale z Terezčina BlogHýsku už jistě všichni dobře víte, že kapela Segment tuto soutěž vyhrála :-)! Další z finalistů - šumperskou kapelu Koblížci - si Segmenti pozvali jako hosty na svůj holešovský koncert, a tak jsme během večera mohli slyšet prakticky to nej z pražského finále- alespoň dle mého vkusu :-). O hudbu tento večer ale přecejen až tak moc nešlo\u0026hellip;mnohem lepší bylo to, že jsme mohly vrátit ty báječné časy, kdy nám s holkama bylo -náct a společně jsme obrážely koncerty i mohem pochybnější akce :D. Proto jsem se na páteční večer těšila jako na správnou dámskou jízdu a příjemnou retro akci. Jak se však záhy ukázalo, čistě \u0026ldquo;dámská\u0026rdquo; jízda se nekonala :D, neboť naši trojici doplnil Terčin bratránek Kuba. O jeho přítomnosti jsme dopředu věděly, co nám však Terka zatajila byl fakt, že Kuba je Slovák - což bylo věru příjemné zjištění, neboť večer tím získal lehce mezinárodní charakter :D a jelikož máme s Pavčou z mně neznámých důvodů odjakživa pro Slováky slabost (Lolo z Maxihry, slovenský Beatles-revival The Backwards :D\u0026hellip;), přijaly jsme mezi sebe Terčinu fešnou rodinku s nadšením :D.\nSegment - hvězdy večera\nKoncert se měl konat v prostorách hudebního klubu umístěného přímo ve sklepení holešovského zámku. Z pozvánky na Facebooku jsme nabyly dojmu, že v New Drive Clubu budeme za nejstarší fosílie, takže jsem hned u vchodu nasadila výraz \u0026ldquo;je mi šestnáct\u0026rdquo;, což skutečně zabralo, a spolu s Pavčou jsem musela sekuriťákům předložit občanský průkaz. Když přejeli očima naše data narození, ochotně nám nasadili zelené náramky, takže už jsme měly jisté, že nám na báru nalejí pivo :D\u0026hellip;jinak se to ale popravdě v klubu hemžilo spíše náramky růžovými, které byly určené \u0026ldquo;emo-dětem\u0026rdquo;, jak jsem pro sebe vduchu překřtila holešovskou omladinu.\nProstory klubu se mi každopádně moc líbily a jako největší plus hodnotím fakt, že se jednalo o klub nekuřácký, což člověk ráno poté skutečně ocení. Přestože jsme vyráželi s menším zpožděním, Koblížci na sebe dávali čekat. Sotva začali hrát, děcka se nadšeně začala hrnout pod pódium, ale my \u0026ldquo;starci\u0026rdquo; jsme zůstali sedět s pivkama u stolu a věnovali se hodnocení klubového interiéru i jeho osazenstva 8-). Přítomnost tolika \u0026ldquo;dětí\u0026rdquo; mě popravdě docela překvapila a řadu z nich bych šmahem poslala domů koukat na Večerníček. Snad jediným pozitivem z toho plynoucím bylo to, že jsem alespoň zjistila, co teď mezi mládeží nejvíc frčí :D - snad polovina děcek na sobě měla kostkované košile :D. Další věcí, kterou jsem byla fascinovaná, byly účesy několika emařů - u jednoho kluka jsem měla fakt tendenci zastavit ho a zeptat se, co to sakra používá za gel na vlasy, protože bych chtěla, aby mi vlasy taky tak skvěle držely :D. Ke konci večera Kuba ono tajemství stojatých vlasů rozkryl svou vtipnou a nemravnou glosou, kterou zde radši nebudu reprodukovat :D, a pak už mě přešla chuť jít se zeptat :D.\nKoblížci\u0026hellip;ty vlasy nepobírám :D\nKoncert Koblížků jsme tedy víceméně v poklidu proseděli u prvního pivka a ke konci jejich vystoupení se vmísili do davu emo-dětí, které už byly pěkně rozjeté. Delší pauzu, v průběhu které se k výstupu chystali Segmenti, jsme pak využili k zakoupení dalšího alkoholu, bez kterého se aklimatizování v klubu zdálo naprosto nemožným :D. Zde je to pravé místo vyseknout Terce poklonu za to, že se obětovala a jakožto řidič s námi přežila celý koncert na Birrelu :-)! Alkoholová hladinka přišla vhod hlavně ve chvíli, kdy se před náma začaly dvě emo-děti docela odvážně muchlovat až samou vášní spadly na zem :D\u0026hellip;o tom, že měl celý New Drive Club přehled o tom, jaké dotyčná slečna nosí spodní prádlo, ani nemluvím 8-)\u0026hellip;Nevěděla jsem, jestli se smát nebo pohoršovat - zkrátka Sodoma Gomora :D! Pavča v průběhu večera narazila na nějakého kamaráda z MORu, který do ní nalil trochu rumu, takže se prodrala s pařící hladinkou až do předních řad, aby si Segmenty užila z první ruky. My ostatní jsme zůstali spíš vzadu, a protože jsem v záchvatu nerozvážnosti předtím slíbila Kubovi, že si s ním dám nějakou baňku, a moje oblíbená \u0026quot; So what\u0026quot; už dohrála, usoudila jsem, že je nejvyšší čas splnit svůj slib. Rozhodla jsem se dát druhou šanci Fernetovi, který mě loni na jaře po mnoha letech věrnosti osudově zradil, a od té doby jsem mu nemohla přijít na jméno. Moc jsem se s ním tentokrát nepárala a rychle ho exla, takže od této chvíle už ode mě nečekejte žádné hodnocení hudební stránky večera :D. Ne že by mě snad ten panák tak položil, ale zkrátka jsme se s Kubou odebrali k šatně, což bylo asi jediné místo klubu, kde se dalo v poklidu hovořit, aniž by byl člověk nucen vyřvat si hlasivky, a zbytek koncertu tam bezostyšně proplkali, povětšinou o našem brněnském studentském životě. Každopádně co tak ke mně dolehlo z hlavního sálu, hráli Segmenti vpodstatě to samé, co jsem slyšela na pražském finále v Hard Rock Café, tak snad jsem o nic nepřišla - hoši, odpusťte :-). Občas se u nás mihla Pavča a nakonec za náma přila i Terka, ale to už bylo po koncertě a mohli jsme se vrátit zpět do sálu k našemu stolu. Po koncertě se klub dost vylidnil a i nás zůstavší obsluha záhy začala vyhazovat. Sotva jsme si tedy objednali poslední pití a dali chvilku řeč s Jerrym, který si za náma po koncertě přišel sednout a Pavča mu mezitím masírovala namožené svalstvo :D, už jsme se museli pakovat.\nCesta domů byla jistě velice veselá, ale už si z ní moc nepamatuju, protože jsem ji tak nějak unaveně proklimbala na zadním sedadle :-). Navíc mi během večera už začaly odcházet hlasivky, tak jsem je nechtěla víc namáhat. I tak jsem se ráno probudila se svým starým známým sexy chraplákem :D\u0026hellip;No a jinak samozřejmě akci hodnotím jedenácti hvězdičkama z deseti. Protože mi na ní došlo, jak strašně moc se mi po našich společných holčičích akcích stýská :-)!\nP.S. Fotky jsem sprostě ukradla emo-dětem z fejsbuku a ze stránek Segmentu :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/koncert-segmentu-a-koblizku-v-holesove/","summary":"\u003cp\u003eV průběhu několika posledních dnů mi finišovalo zkouškové, a proto na blogování ani jiné zábavné aktivity nebylo moc času ani síly. Jen co jsem se ale vypotácela z kanceláře doktora V. se známkou z poslední zkoušky, bylo mi jasné, že to budu muset ve dnech budoucích napravit a pořádně ty zkouškové stresy spláchnout - ve čtvrtek čajem a pátečního večera i něčím ostřejším ;). Na pátek jsme si totiž s holkama naplánovaly návštěvu koncertu kapely Segment v Holešově. Bohužel jsem nějak nestihla sepsat obsáhlejší report o finále soutěže Skutečná liga, které jsme s Terkou navštívily během mé předvánoční návštěvy v Praze, ale z Terezčina BlogHýsku už jistě všichni dobře víte, že kapela Segment tuto soutěž vyhrála :-)! Další z finalistů - šumperskou kapelu Koblížci - si Segmenti pozvali jako hosty na svůj holešovský koncert, a tak jsme během večera mohli slyšet prakticky to nej z pražského finále- alespoň dle mého vkusu :-). O hudbu tento večer ale přecejen až tak moc nešlo\u0026hellip;mnohem lepší bylo to, že jsme mohly vrátit ty báječné časy, kdy nám s holkama bylo -náct a společně jsme obrážely koncerty i mohem pochybnější akce :D. Proto jsem se na páteční večer těšila jako na správnou dámskou jízdu a příjemnou retro akci. Jak se však záhy ukázalo, čistě \u0026ldquo;dámská\u0026rdquo; jízda se nekonala :D, neboť naši trojici doplnil Terčin bratránek Kuba. O jeho přítomnosti jsme dopředu věděly, co nám však Terka zatajila byl fakt, že Kuba je Slovák - což bylo věru příjemné zjištění, neboť večer tím získal lehce mezinárodní charakter :D a jelikož máme s Pavčou z mně neznámých důvodů odjakživa pro Slováky slabost (Lolo z Maxihry, slovenský Beatles-revival The Backwards :D\u0026hellip;), přijaly jsme mezi sebe Terčinu fešnou rodinku s nadšením :D.\u003c/p\u003e","title":"Koncert Segmentu a Koblížků v Holešově"},{"content":"Zkouškové je ideálním obdobím pro intelektuálně povznášející zábavu stejně jako pro prokrastinaci. Přes den dávám přednost tomu prvému a večer se za odměnu věnuju méně povznášejícím, ovšem o to příjemnějším aktivitám. A protože moje staré dobré IBM, které mi věrně slouží již od počátku mé vysokoškolské kariéry, se nedávno vrátilo z rekonvalescence (je čerstvě přeinstalované a šlape lépe než předtím), přímo vybízí ke sledování nějakého dobrého bijáku\u0026hellip;Pro ty, kteří se chtějí inspirovat, nebo už mají dokonce po zkouškách, přináším pár filmových tipů ;)\u0026hellip;\nPád do tmy (The Descent)\nZačnu svým oblíbeným žánrem, kterým je, jak jistě všichni víte, horor O:-)\u0026hellip;Protože je jasné, že ne každý patří mezi příznivce tohoto typu filmů, chtěla bych se zaměřit na to, proč si myslím, že by zrovna tento snímek stál za shlédnutí, ikdyž třeba hororům dvakrát neholdujete. Navnadit by vás mohlo už poměrně vysoké hodnocení na ČSFD - 73% je úspěch, o kterém si většina podobně laděných snímků může nechat jen zdát. Co rozhodně stojí za zmínku je vhodně zvolené prostředí - děj filmu se odehrává v poněkud stísněných kulisách jeskyně, což i v silnějších jedincích může vyvolat při některých scénách docela klaustrofobické pocity. Celková atmosféra filmu je ponurá a temná, jak to má u správného hororu být O:-)!\nAbych alespoň stručně nastínila děj, hrdinkami filmu je šestice neohrožených kamarádek, která se vydává na dobrodružnou výpravu do dosud neprobádané jeskyně. Jak už to tak ale bývá, jediná cesta, která vede ven, se za nimy zasype a holčičí parta zůstane uvězněná v podzemí\u0026hellip;už to by samo o sobě stačilo na slušně napínavou podívanou. Situace se však ještě víc vyhrocuje, když holky zjistí, že v jeskyni nejsou tak docela samy\u0026hellip; Co bych filmu rozhodně vytkla, je určitě nelogičnost v několika scénách - jsou věci, které prostě nezbaští ani ten nejvíc ignorantský divák - už to, že se šest křehkých dívek hecne do takhle dobrodružného podniku mi příjde samo o sobě dost mimo, nemluvě o tom, že jedna z nich tam celou dobu otužile pobíhá jen v tílku :D\u0026hellip;Na druhou stranu musím do nebes vychválit lekací scény, ty jsou opravdu skvěle načasované a plní svůj účel (tímto bych se chtěla omluvit našim sousedům za ten výkřik v jednu ráno :D\u0026hellip;) Konflikt mezi hlavními hrdinkami je sice dost předvídatelný, ale pokud si celou dobu říkáte, že to musí vyústit v nějaké typické hororové klišé, originální konec vás možná dost zaskočí\u0026hellip;;-)\nKajínek\nDruhý snímek asi není třeba moc sáhodlouze představovat - je jím poměrně nový thriller inspirovaný nejslavnějším českým kriminálníkem od dob Babinského 8-) - Jiřím Kajínkem. Upřímně řečeno si myslím, že tím, co tento film dělá zajímavým, je především námět. Žánrově to rozhodně není můj šálek čaje a kdyby byl natočený někde jinde než v Čechách, asi bych se na něj vůbec neměla chuť podívat. Protože se celá kauza propírala v médiích v době, kdy jsem v oblasti justice ještě neměla sebemenší ambice :D, mohla jsem se na celý případ dívat jako nezávislý a ničím neovlivněný pozorovatel a jen vduchu hádat, nakolik se celý film drží pravdy a kde už začíná fikce\u0026hellip;to ale pravděpodobně neví ani sami filmaři, protože v Kajínkově kauze je takové množství otazníků, že by se o tom dalo natočit ještě několik celovečerních filmů 8-)\u0026hellip;Hned na úvod mě docela vylekali hlavní partneři filmu - Blesk a televize Nova - výsledný dojem ale nakonec nebyl tak zlý, jak by člověk po této předehře očekával. Na Kajínka bych se rozhodně doporučila podívat už pro zajímavost, sama za sebe si ale myslím, že tak výborný materiál měl potenciál pro to, aby s ním bylo naloženo líp\u0026hellip;\nAlenka v říši divů\nNa Burtonovu Alenku jsem byla opravdu zvědavá. A musím říct, že zklamaná jsem nebyla - ačkoliv jsem si \u0026ldquo;svou\u0026rdquo; Říši divů představovala úplně jinak, ale za to Tim Burton samozřejmě nemůže :D. Bohužel mému hodnocení na ČSFD trochu ubral fakt, že jsme sledovali ne příliš kvalitní záznam z kina (kdyby ale občas přes obrazovku nepřešli nějací lidi, pomalu by si toho člověk ani nevšimnul :D, děj vás skutečně vtáhne). Každopádně na některých scénách bylo prostě poznat, že byly točené pro 3D a diváci si z kina určitě odnášeli báječný zážitek, takže nezbývá než jim závidět. O co jsme ale ochuzeni nebyli, to byly skvělé herecké výkony, obzvlášť scény se Srdcovou královnou v podání Heleny Bonham Carter jsem si vyloženě užívala a hlavně kvůli ní uvažuju, že bych své tříhvězdičkové hodnocení ještě zvýšila. Co je také rozhodně potřeba vychválit jsou masky, výtvarné zpracování a vůbec celkové ztvárnění postav. Alenka, kterou tvůrci vybrali, byla přirozená, půvabná, emotivní. Kočka Šklíba k popukání (někoho mi hrozně připomínala :D). Trošku mě zklamal jen Johny Depp se svým Kloboučníkem, který mě nebavil ani zdaleka tak, jak u většiny jeho postav bývám zvyklá :D. Můj celkový dojem z filmu tedy není tak úplně dokonalý, jak bych si přála. Alenka v říši divů byla ale i přesto krásnou podívanou a pokud se vám trefí do vkusu, určitě nebudete Burtonovou verzí zklamaní.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/filmove-tipy-na-zimni-zkouskove/","summary":"\u003cp\u003eZkouškové je ideálním obdobím pro intelektuálně povznášející zábavu stejně jako pro prokrastinaci. Přes den dávám přednost tomu prvému a večer se za odměnu věnuju méně povznášejícím, ovšem o to příjemnějším aktivitám. A protože moje staré dobré IBM, které mi věrně slouží již od počátku mé vysokoškolské kariéry, se nedávno vrátilo z rekonvalescence (je čerstvě přeinstalované a šlape lépe než předtím), přímo vybízí ke sledování nějakého dobrého bijáku\u0026hellip;Pro ty, kteří se chtějí inspirovat, nebo už mají dokonce po zkouškách, přináším pár filmových tipů ;)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Filmové tipy na zimní zkouškové"},{"content":"\u0026quot;\u0026hellip;člověk cítí, že nemusil tak zestárnout, kdyby si byl nezapomněl hrát\u0026hellip;\u0026quot;\nMám studijní krizi. Dosud mě v letošním zimním zkouškovém každé ráno věrně doprovázel, probouzel a rozesmíval sluha Saturnin, ale dnes jsem ho dočetla, a tak má rána budou opět šedivá :(\u0026hellip;Vzpomínám si, že když jsem se do Saturnina pustila poprvé (bylo to někdy v prváku v buse cestou do Brna), měla jsem co dělat, abych se při čtení nesmála na celé kolo a ostatní spolucestující mě nepokládali za blázna. Saturnin je láska na první počtení a kdo ho nikdy nečetl, jen těžko může uvěřit tomu, že existuje knížka, která je tak vlídná, že vám dovolí zapomenout na všechny nesnáze života a vykouzlí vám dobrou náladu.Takových literárních pokladů je třeba si cenit :-)\u0026hellip;\nHlavním hrdinou satirického příběhu je mladý muž, který na inzerát sežene poněkud svérázného, nicméně velmi zábavného sluhu jménem Saturnin. Ten začne svému pánovi brzy obracet život vzhůru nohama a naplňovat jej dobrodružstvím. Krom toho, že iniciuje stěhování z pohodlného bytu na loď na Vltavě, doprovází svého pána i na rodinné dovolené u jeho bohatého dědečka a všem návštěvníkům dědečkovy vily se postará o příjemné zpestření i poněkud horké chvilky :D\u0026hellip;\nSaturnin je humoristickým fenoménem, který si svou slovní komikou získal už několik generací čtenářů a stal se Jirotkovou nepřekonanou prvotinou. Pro udržení dobré nálady doporučuji mít v knihovně nebo na nočním stolku vždy po ruce jeden exponát :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zdenek-jirotka-saturnin/","summary":"\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e\u0026quot;\u0026hellip;člověk cítí, že nemusil tak zestárnout, kdyby si byl nezapomněl hrát\u0026hellip;\u0026quot;\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eMám studijní krizi. Dosud mě v letošním zimním zkouškovém každé ráno věrně doprovázel, probouzel a rozesmíval sluha Saturnin, ale dnes jsem ho dočetla, a tak má rána budou opět šedivá :(\u0026hellip;Vzpomínám si, že když jsem se do Saturnina pustila poprvé (bylo to někdy v prváku v buse cestou do Brna), měla jsem co dělat, abych se při čtení nesmála na celé kolo a ostatní spolucestující mě nepokládali za blázna. Saturnin je láska na první počtení a kdo ho nikdy nečetl, jen těžko může uvěřit tomu, že existuje knížka, která je tak vlídná, že vám dovolí zapomenout na všechny nesnáze života a vykouzlí vám dobrou náladu.Takových literárních pokladů je třeba si cenit :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Zdeněk Jirotka - Saturnin"},{"content":"Nedávejte mi ve zkouškovém do rukou knížky, prosím :D\u0026hellip;pokud se teda nejedná o učebnici práva Evropské unie 8-) - a asi jistě tušíte, že o té tento článek nebude\u0026hellip;:D Před týdnem jsme si konečně se Zdenčou zase udělaly náš tradiční vinný dýchánek, který jsme před Vánocemi nestihly uskutečnit. Tudíž došlo i na opožděné předávání dárečků O:-). Myslím, že jsem svou Francouzskou poezií nové doby udělala radost a já koneckonců byla potěšena neméně, protože jsem byla obdarována vzpomínkovou knihou slavné francouzské šansoniérky Edith Piaf. Navzdory všem svým studijním předsevzetím jsem si ji samozřejmě rozečetla hned následujícího rána O:-)\u0026hellip;\nEdith Piaf (1915-1963), drobounká žena z komediantské rodiny s nezaměnitelným hlasem, přezdívaná Vrabčák, se z pouliční zpěvačky stala světově proslulou šansoniérkou. Svou trnitou cestu, která ji z ulice přivedla až do přeplněných sálů, líčí v knize vzpomínek Kolo štěstí, která poprvé vyšla v roce 1958. Ikdyž se považuju za velkého fanouška hudby, k Edith Piaf jsem si cestu zatím nenašla a knížku jsem tedy brala jako výborný způsob, jak si rozšířit obzory. Hned v úvodu jsem však byla upozorněna, že ne každá informace z Kola štěstí je stoprocentně pravdivá. Edith Piaf se totiž významnou měrou podílela na výtváření svého vlastního \u0026ldquo;mýtu\u0026rdquo; a pokud realita zněla na první pohled nezajímavě nebo nevhodně, trochu si ji přibarvila do čtenářsky přijatelnější podoby :D. Senzacechtiví čtenáři čekající nějaké pikantnosti ze soukromého života budou asi zklamáni, protože celkový dojem vyznívající z knihy je ten, že Edith Piaf vedla poměrně uhlazený a poklidný život, pomineme-li její poněkud neveselé dětství\u0026hellip;Dílo je však natolik zábavné a čtivé, že nějaké ty historické nepřesnosti, na které jsme upozorněni v poznámkách pod čarou, Edith blahosklonně odpustíme :D\u0026hellip;\nPodle knihy byl rovněž natočen film La Môme - údajně také poměrně vydařená autobiografie, která stojí za shlédnutí. Neviděla jsem, ale knihu vám rozhodně doporučuji jako příjemné rozptýlení ve studijních přestávkách ;-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/edith-piaf-kolo-stesti/","summary":"\u003cp\u003eNedávejte mi ve zkouškovém do rukou knížky, prosím :D\u0026hellip;pokud se teda nejedná o učebnici práva Evropské unie 8-) - a asi jistě tušíte, že o té tento článek nebude\u0026hellip;:D Před týdnem jsme si konečně se Zdenčou zase udělaly náš tradiční vinný dýchánek, který jsme před Vánocemi nestihly uskutečnit. Tudíž došlo i na opožděné předávání dárečků O:-). Myslím, že jsem svou \u003cem\u003eFrancouzskou poezií nové doby\u003c/em\u003e udělala radost a já koneckonců byla potěšena neméně, protože jsem byla obdarována vzpomínkovou knihou slavné francouzské šansoniérky Edith Piaf. Navzdory všem svým studijním předsevzetím jsem si ji samozřejmě rozečetla hned následujícího rána O:-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Edith Piaf - Kolo štěstí"},{"content":"I\u0026rsquo;ve promised to write the recipe of \u0026ldquo;langoš\u0026rdquo; in english for my Erasmus friends and I am so sorry that I wasn\u0026rsquo;t able to fulfil my promise sooner. So now I\u0026rsquo;ll try to rectify it with my translation and I hope that my recipe will be understandable enough o:)\u0026hellip;\nOur delicious langoš :)!\nSo what should we buy in the shop? We will need:\n500 grams of flour 200 grams of white yoghurt 42 grams of \u0026ldquo;droždí\u0026rdquo; (yeast) one baking powder 1/4 liter of milk 1 little spoon of sugar a pinch of salt oil for frying garlic ketchup chees (the \u0026ldquo;Eidam\u0026rdquo; type) We put warmish milk, a little spoon of sugar and a normal spoon of flour into a bowl, crumble the cube of yeast into it and let about 10 minutes leaven. Then we prepare another bowl and we mix flour, yoghurt, a pinch of salt and baking powder in it. We add the mixture from the first bowl, make a dough and immidiately create \u0026ldquo;langoše\u0026rdquo; which we fry on the hot pan with oil. When our \u0026ldquo;langoše\u0026rdquo; are done we smear them with ketchup mixed with mashed cloves of garlic (I recommend about 4 or 5 cloves but it depends how much do you like garlic and if you want to kiss somebody afterwards :D\u0026hellip;). At the end we grit our \u0026ldquo;langoše\u0026rdquo; with grated cheese. And that\u0026rsquo;s all. Quite easy, isn\u0026rsquo;t it? Bon apetit :-) !!!\nPhoto from our goodbye and cooking party :)\nIf you don\u0026rsquo;t understand anything you are welcome to ask (in comments under this recipe or on Facebook ;)). Enjoy!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/expres-langose-in-english/","summary":"\u003cp\u003eI\u0026rsquo;ve promised to write the recipe of  \u0026ldquo;langoš\u0026rdquo; in english for my Erasmus friends and I am so sorry that I wasn\u0026rsquo;t able to fulfil my promise sooner. So now I\u0026rsquo;ll try to rectify it with my translation and I hope that my recipe will be understandable enough o:)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cfigure\u003e\n    \u003cimg loading=\"lazy\" src=\"expres-langose-in-english-01.jpg\"\n         alt=\"Our delicious langoš :)!\"/\u003e \u003cfigcaption\u003e\n            \u003cp\u003eOur delicious langoš :)!\u003c/p\u003e\n        \u003c/figcaption\u003e\n\u003c/figure\u003e\n\n\u003cp\u003eSo what should we buy in the shop? We will need:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e500 grams of flour\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e200 grams of white yoghurt\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e42 grams of  \u0026ldquo;droždí\u0026rdquo; (yeast)\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eone baking powder\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1/4 liter of milk\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 little spoon of sugar\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ea pinch of salt\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eoil for frying\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003egarlic\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eketchup\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003echees (the \u0026ldquo;Eidam\u0026rdquo; type)\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eWe put warmish milk, a little spoon of sugar and a normal spoon of flour into a bowl, crumble the cube of yeast into it and let about 10 minutes leaven. Then we prepare another bowl and we mix flour, yoghurt, a pinch of salt and baking powder in it. We add the mixture from the first bowl, make a dough and immidiately create \u0026ldquo;langoše\u0026rdquo; which we fry on the hot pan with oil. When our \u0026ldquo;langoše\u0026rdquo; are done we smear them with ketchup mixed with mashed cloves of garlic (I recommend about 4 or 5 cloves but it depends how much do you like garlic and if you want to kiss somebody afterwards :D\u0026hellip;). At the end we grit our \u0026ldquo;langoše\u0026rdquo; with grated cheese. And that\u0026rsquo;s all. Quite easy, isn\u0026rsquo;t it? Bon apetit :-) !!!\u003c/p\u003e","title":"Expres langoše \"in english\""},{"content":"Můj první příspěvek v novém roce a hned tak morbidní téma\u0026hellip;odpusťte, milí čtenáři :D! Má cesta k novele Spalovač mrtvol byla dlouhá a strastiplná, dlouho jsem ji totiž v knihovně nemohla ulovit (a navzdory katalogu začínám pochybovat, že ji tam skutečně vůbec mají :D)\u0026hellip;Nedávno mi ale sama spadla do klína při vybírání vánočních dárků v Luxoru. Hned jsem přemýšlela, komu z mých blízkých by se tak mohla líbit - volba padla na bratra (černý humor jsem zdědila po něm :D), a tak jsem si ji alibisticky nesla k pokladně s dobrým pocitem, jak jsem zabila dvě mouchy jednou ranou :D\u0026hellip;Po svátcích jsem se obklopila materiály do správního práva a potají si z bráchova pokoje přinesla Spalovače O:-)\u0026hellip;a přečetla ho za jedno odpoledne. Je to totiž jedna z těch knížek, která se zkrátka nedá odložit, dokud ji nedočtete (já vím, že to říkám skoro o každé :D\u0026hellip;). A pro milovníky klasického filmového zpracování je to prostě povinnost!\nJen tak pro připomenutí: hlavním hrdinou novely je zaměstnanec pražského krematoria - pan Karel Kopfrkingl. Země je na pokraji druhé světové války, tento podivín se však tváří, jako by se jej dění ve světě vůbec netýkalo. Sebe i svou rodinu se snaží obklopovat \u0026ldquo;krásnem\u0026rdquo;; sám je však poznamenaný dvaceti lety strávenými v krematoriu a ve čtenáři zanechává dojem, že krásno se v jeho podání mění ve zvrácenost. Ve své labilitě se Kopfrkingl stává lehce ovlivnitelným, čehož využívá jeho starý přítel Reinke vnucující mu nacistickou ideologii. Kopfrkingl v sobě objevuje \u0026ldquo;německou krev\u0026rdquo; a s ní i odhodlání k hrůzným a násilným činům na svých přátelích i rodině\u0026hellip;\nVzhledem k tomu, že jsem se se Spalovačem setkala už dříve v podobě jeho slavného filmového zpracování režiséra Juraje Herze, nebyla pro mě novela nijak šokující. Vlastně jsem si při ní často představovala právě scény z filmu, což jí v mých očích možná i trochu uškodilo. Stává se to velmi zřídka, ale musím říct, že v tomto případě pro mě suverénně vítězí filmová podoba nad literární předlohou. To ale rozhodně neznamená, že by Fuksova novela nestála za přečtení. Film i kniha se vhodně doplňují a pokud mi ve filmu něco uniklo, při čtení jsem si to konečně ujasnila, i naopak. Co mě trochu zklamalo - v knize není ona slavná věta s věnečkem a rakvičkou :D! Ale jinak se film celkem věrně drží Fuksovy předlohy. Patří k mým nejoblíbenějším a snad se o něm taky brzo dočtete ve filmové rubrice ;-)\u0026hellip;\nSpalovač mrtvol je novela, která se dá uchopit několika způsoby. Bude se líbit těm, kteří rádi čtou smutné věci o válce, ale stejně tak i těm, kteří razí heslo, že černého humoru není nikdy dost, ehm 8)\u0026hellip; To je možná jeden z hlavních důvodů, který činí toto Fuksovo dílo nesmrtelným\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/ladislav-fuks-spalovac-mrtvol/","summary":"\u003cp\u003eMůj první příspěvek v novém roce a hned tak morbidní téma\u0026hellip;odpusťte, milí čtenáři :D! Má cesta k novele \u003cem\u003eSpalovač mrtvol\u003c/em\u003e byla dlouhá a strastiplná, dlouho jsem ji totiž v knihovně nemohla ulovit (a navzdory katalogu začínám pochybovat, že ji tam skutečně vůbec mají :D)\u0026hellip;Nedávno mi ale sama spadla do klína při vybírání vánočních dárků v Luxoru. Hned jsem přemýšlela, komu z mých blízkých by se tak mohla líbit - volba padla na bratra (černý humor jsem zdědila po něm :D), a tak jsem si ji alibisticky nesla k pokladně s dobrým pocitem, jak jsem zabila dvě mouchy jednou ranou :D\u0026hellip;Po svátcích jsem se obklopila materiály do správního práva a potají si z bráchova pokoje přinesla \u003cem\u003eSpalovače\u003c/em\u003e O:-)\u0026hellip;a přečetla ho za jedno odpoledne. Je to totiž jedna z těch knížek, která se zkrátka nedá odložit, dokud ji nedočtete (já vím, že to říkám skoro o každé :D\u0026hellip;). A pro milovníky klasického filmového zpracování je to prostě povinnost!\u003c/p\u003e","title":"Ladislav Fuks - Spalovač mrtvol"},{"content":"Není to tak dávno, co se na mém blogu objevila první kraťounká zmínka o britském povídkáři Roaldu Dahlovi a jeho svazku dospěláckých pohádek s lehce nemravným obrázkem na obálce ;)\u0026hellip;Pohádky se mi opravdu moc líbily a když jsem v Praze v Luxoru zahlédla dvě barevná vydání Dahlových nejlepších povídek, docela jsem po nich zatoužila\u0026hellip;naštěstí jsem tehdy nakupovala vánoční dárky pro ostatní a nechala jsem si zajít chuť. Ježíšek však moje tajné přání vyslyšel a obě knížky jsem záhy našla v balíčku pod naší brněnskou vánoční chvojkou :-) (tímto bych chtěla Ježíškovi moc a moc poděkovat :*!) Už když jsem je vybalila z vánočního papíru a prolistovala je (taky tak zbožňujete vůni nových knížek :-)??), byla jsem tuze nadšená, ale to se vůbec nedá srovnat s nadšením, jaké mě popadlo, když jsem se dala do čtení! Roald Dahl je prostě mistrovský vypravěč a když se do jeho povídek jednou začtete, už nemůžete přestat. Tím pádem jsem si během několika málo dní vybudovala na jeho díle takovou závislost, že jsem si musela stanovit příděl povídek na den, abych vůbec stihla přes Vánoce i něco jiného, případně nezhltnula obě knížky na posezení :D\u0026hellip;\nPosléze jsem zjistila, že Dahlův styl mi tak trochu připomíná jiného mého povídkového oblíbence - Edgara Allana Poea, což je celkem příznačné, neboť právě jeho literárními oceněními byl Dahl třikrát za svůj život poctěn. Také lehce šokující či vyhrocené závěry Dahlových povídek ve mně několikrát vzbudily asociaci s hororovými příběhy E.A. Poea. Nyní mi dovolte stručnou charakteristiku jednotlivých povídek, protože vybrat jen jednu nejlepší zkrátka není dost dobře možné :-)\u0026hellip;\nA nyní mě propusť v pokoji\u0026hellip;- vzrušující příběh o tom, že touha po pomstě se může snadno obrátit proti vám\u0026hellip; Adámku náš, copak děláš?- i nepatrný kiks ve vaší výchově vás může poznamenat na celý život, zvlášť pokud jste kněz a uhání vás spousta žen :D.. Africký příběh- černá mamba je velmi, VELMI nebezpečné zvířátko\u0026hellip; Antikvář- příběh o prohnaném majiteli antikvariátu, který postavil svou kariéru na neštěstí druhých\u0026hellip; Azízův host- pro mě osobně jedna z nejlepších Dahlových povídek vůbec. Jejím hrdinou je strýček, který nenechá na pokoji žádnou sukni. Tento starý svůdník se při svém putování dostane až do Sinajské pouště a díky drobné nehodě je nucen přijmout pozvání zámožného Syřana. V jeho nádherném paláci číhají mnohá pokušení - především hostitelova krásná žena a jeho neméně půvabná mladinká dcera. Po žhavých nočních hrátkách však strýček Oswald navzdory svým letitým zkušenostem není schopen zjistit, se kterou z žen vlastně strávil noc. Ujišťuju vás, že závěr příběhu je skutečně hodně šokující, prozrazovat ho ale samozřejmě nebudu :D\u0026hellip; Člověk jako vy- hospodské setkání dvou mužů, kteří bojovali ve válce\u0026hellip; Čubka- opět velmi zdařilá povídka (začíná to vypadat, že nejlepší Dahlovy povídky jsou ty se sexuálním podtextem, ale mě z toho neobviňujte :D\u0026hellip;), nejspíš také proto, že v ní opět figuruje nám již známý chlípník strýček Oswald ;). Tentokrát asistuje belgickému chemikovi Henrimu při jeho pokusu o vyvinutí afrodiziakální vůně. Henriho snaha se skutečně nemine účinkem\u0026hellip;jak s ní ale nakonec naloží strýček Oswald ;) ?? Edward přemožitel- když žena upřednostňuje kocoura před svým manželem, začne to muže brzy pěkně štvát 8-)\u0026hellip; Farářovo potěšení- všichni faráři holt nejsou zrovna ukázkovým příkladem mravnosti\u0026hellip;opět se zde Dahlovi velmi vydařila pointa. Hračka - poněkud smutný příběh s válečnou tematikou\u0026hellip; Chirurg - člověk by nevěřil, co všechno se dá objevit v lidském trávicím ústrojí 8-)\u0026hellip; Chutě - povídka pro všechny milovníky vína pojednávající o tom, co všechno se může přihodit, dáte -li v sázku ruku své dcery\u0026hellip; Jak se pan Botibol do sázky namočil - příběh, ve kterém se přesvědčíte, že snaha vyhrát za každou cenu se vždycky nevyplácí\u0026hellip; Jed - do poslední chvilky napínavé vyprávění, ve kterém se do postele pana Harryho vkrade nevítaný host\u0026hellip; Katina - opět jedna ze smutně laděných válečných povídek. Krk - povídka o tom, jak to dopadá, když nevěrná panička strká hlavu tam, kam nemá :D\u0026hellip; Krysař - vyprávění s velmi, velmi nechutným závěrem. Upozornění: nečtěte s plným žaludkem!!! :X Kůže - myslíte, že je dobrý nápad nosit na svém těle umělecké dílo\u0026hellip;? Láska má, holubička sivá- příběh o karetní vášni a záludnostech špehování\u0026hellip; Madam Rosetta - válečná povídka trochu jinak ;)\u0026hellip; Majordomus - aneb když je váš sluha vzdělanější než vy, může se to lehce obrátit proti vám\u0026hellip; Mateří kašička - poněkud bláznivá historka dvou zoufalých rodičů, kterým jejich miminko nechtělo papat :D\u0026hellip; Mistr světa - povídka o vychytralých pytlácích, kteří svůj čin zapomněli dotáhnout do konce. Uhádnout pointu už v půlce vyprávění tentokrát nedá moc práce :D\u0026hellip; Muž s deštníkem - báječná inspirace pro všechny, kteří nemají do čeho píchnout, když zrovna venku leje jako z konve :D\u0026hellip; Roald Dahl je těžce návyková záležitost. Doufala jsem, že mi vydrží přes celé svátky, ale prostě jsem to nezvládla a denní dávky postupně zvýšila ze 3 na 5 povídek O:)\u0026hellip;A víte co? Už se děsně těším na zkouškové! V Brně na mě totiž v knihovničce čeká druhý díl ;-)!!!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/roald-dahl-od-a-do-z-12/","summary":"\u003cp\u003eNení to tak dávno, co se na mém blogu objevila první kraťounká zmínka o britském povídkáři Roaldu Dahlovi a jeho svazku dospěláckých pohádek s lehce nemravným obrázkem na obálce ;)\u0026hellip;Pohádky se mi opravdu moc líbily a když jsem v Praze v Luxoru zahlédla dvě barevná vydání Dahlových nejlepších povídek, docela jsem po nich zatoužila\u0026hellip;naštěstí jsem tehdy nakupovala vánoční dárky pro ostatní a nechala jsem si zajít chuť. Ježíšek však moje tajné přání vyslyšel a obě knížky jsem záhy našla v balíčku pod naší brněnskou vánoční chvojkou :-) (tímto bych chtěla Ježíškovi moc a moc poděkovat :*!) Už když jsem je vybalila z vánočního papíru a prolistovala je (taky tak zbožňujete vůni nových knížek :-)??), byla jsem tuze nadšená, ale to se vůbec nedá srovnat s nadšením, jaké mě popadlo, když jsem se dala do čtení! Roald Dahl je prostě mistrovský vypravěč a když se do jeho povídek jednou začtete, už nemůžete přestat. Tím pádem jsem si během několika málo dní vybudovala na jeho díle takovou závislost, že jsem si musela stanovit příděl povídek na den, abych vůbec stihla přes Vánoce i něco jiného, případně nezhltnula obě knížky na posezení :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Roald Dahl - Od A do Z (1/2)"},{"content":"Slíbovala jsem spoustu úžasných zážitků z Prahy, a tak sem jdu zase nějaký sepsat, než to všechno zapomenu. Druhý den mé návštěvy jsme si s Terkou stanovily jako lehce \u0026ldquo;vzdělávací\u0026rdquo;, neboť jsme ho celý zaplnily výstavami. Ta úplně první, na kterou jsme se toho dne vydaly, nesla název \u0026ldquo;Zlatá?šedesátá\u0026rdquo; s podtitulem \u0026ldquo;Vzpomínky a realita\u0026rdquo; a odehrávala se na Vítkově. Musely jsme se tudíž za poznáním vydrápat pěkně na kopec. Stálo to ovšem zato - a to jak výstava, tak nádherný výhled na Žižkov a Prahu vůbec. Sochu Jana Žižky jsme si však bohužel vyfotit nemohly, protože se zrovna opravuje :(.\nNa Vítkově\u0026hellip;\nHned u kasy jsme zjistily, že na \u0026ldquo;Zlatá?šedesátá\u0026rdquo; v kombinaci s \u0026ldquo;Beatlemánií\u0026rdquo;, kam jsme se ten den taky hodlaly vydat, jak již víte, dostaneme akční cenu. To nám ten den ale pěkně začínal :-)! Vstupenka platila také na stálou expozici, výstup na střechu (od toho jsme ale byly slečnou u pokladny odrazeny, protože kvůli sněhu to prý v tuto roční dobu není úplně bezpečné) a do mauzolea Klementa Gottwalda.\nJako první jsme se tedy vydaly na výstavu, kvůli které jsme sem původně přišly - také z toho důvodu, že jsme si neprozřetelně odložily kabáty do šatny a expozice Zlatá?šedesátá vypadala jediná jakž takž vytopeně :D\u0026hellip;Výstava zachycuje období 60. let 20. století jako významné období českých dějin, kdy došlo v porovnání s 50. léty k uvolnění politické, společenské a kulturní atmosféry a je opravdu vtipně a zajímavě vytvořená. Nejvíc nás na ní ale asi stejně bavilo to, jak jsme postupně objevovaly, co z dobových \u0026ldquo;novinek\u0026rdquo; máme ještě dodneška doma a dokonce to i funguje. Já například poznala náš starý domácí fén :D. Terka nakonec vypočítávání vzdala a pravila, že s takovou si může udělat doma vlastní expozici :D\u0026hellip;\nKrom pomůcek do domáctnosti výstava nabízela také pohled na dobovou módu, bižuterii a doplňky (plastovou kabelku bych klidně nosila ještě dnes, však móda se pořád vrací :D\u0026hellip;), bytové zařízení, technické vymoženosti (kotoučový magnetofon bych mohla zapůjčit na Terčinu výstavu :D), sportovní náčiní nebo hračky. Mohly jsme se také podívat, co se tenkrát třeba prodávalo v sámošce nebo kolik si vydělávaly ženy v JZD :D\u0026hellip;a také jsme se dočetly něco málo o žhavých spartakiádních nocích 8-)\u0026hellip;\nVitana vařila za vás už v 60.letech :-)\u0026hellip;\nKdyž nás zlatá šedesátá dostatečně ukolébala, vrhly jsme se na zážitek poněkud temnějšího rázu\u0026hellip;vypravily jsme se do Gottwaldova mauzolea\u0026hellip; Vzhledem k tomu, že jsme byly v tu chvíli jedinými návštěvníky této části expozice, padla na nás poněkud tísnivá atmosféra. V podzemí ale kupodivu nic moc k vidění nebylo. Krom několika panelů o tom, jak se u nás komunisté dostali k moci, které se nám skutečně nechtělo číst, tu byla jen veliká vykachličkovaná místnost evokující ve mně atmosféru márnice z filmu Spalovač mrtvol 8-)\u0026hellip;paní \u0026ldquo;průvodkyně\u0026rdquo; nám však sdělila, že se jedná o místnost, ve které bylo tělo starouše Klementa chlazeno a uchováváno v přijatelném stavu. Poté nás upozornila na otvor ve stropě, kterým byl Klement ve \u0026ldquo;výstavní dny\u0026rdquo; vytahován nahoru do síně\u0026hellip;tedy až do roku 1962, kdy se přes všechny snahy začal rozpadat a už mu nebylo pomoci :D\u0026hellip;\nNu, zážitek skutečně zajímavý, ale přecejen nám v téhle podivné kobce nebylo zrovna dvakrát do skoku, a tak jsme se záhy přemístily k poslední části stálé expozice nazvané \u0026ldquo;Křižovatky české a československé státnosti\u0026rdquo;. Expozice věnovaná mezníkům české a československé státnosti ukazuje přelomová období celého dvacátého století. Organizátoři výstavy vybrali několik důležitých mezníků: vznik státu v roce 1918, období Mnichova a vzniku protektorátu, obnovení Československa v roce 1945 a komunistický převrat o tři roky později, události roku 1968, pád komunismu a vznik samostatného Česka a Slovenska v roce 1992. Na čtení informačních panelů už nám nezbývalo dost sil, ale ve většině případů se stačilo jen dívat a člověk i tak odcházel s hlubokým zážitkem. Mně osobně nejvíc zaujal například originál Charty 77, skutečná Nobelova cena, kterou získal náš básník Jaroslav Seifert, poslední dopis Milady Horákové z vězení a obzlášť silným zážitkem byla vitrína věnovaná Janu Palachovi, ve které byly vystaveny věci, které měl u sebe ten den, kdy se upálil - index, tramvajenka, stravenky do menzy, učebnice ekonomie, občanský průkaz\u0026hellip;\nJan Palach\nByla bych na výstavě vydržela určitě ještě dýl, ale Terce už byla zima, takže jsme dnešní přísun poznání utnuly a vyrazily na šalinu. Venku pěkně přituhlo, a tak jsme byly vůbec rády, že jsme rády, a že jsme se cestou ještě stihly vyfotit u smějícího se tanku (viz. níže) :D\u0026hellip;Na závěr snad jen malá apelace - rozhodně nebuďte líní šplhat za poznáním do kopce, Vítkov za tu námahu každopádně stojí :-)!!!\nI tanky se umí smát :)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zlatasedesata-na-vitkove/","summary":"\u003cp\u003eSlíbovala jsem spoustu úžasných zážitků z Prahy, a tak sem jdu zase nějaký sepsat, než to všechno zapomenu. Druhý den mé návštěvy jsme si s Terkou stanovily jako lehce \u0026ldquo;vzdělávací\u0026rdquo;, neboť jsme ho celý zaplnily výstavami. Ta úplně první, na kterou jsme se toho dne vydaly, nesla název \u003cstrong\u003e\u0026ldquo;Zlatá?šedesátá\u0026rdquo;\u003c/strong\u003e s podtitulem \u0026ldquo;Vzpomínky a realita\u0026rdquo; a odehrávala se na Vítkově. Musely jsme se tudíž za poznáním vydrápat pěkně na kopec. Stálo to ovšem zato - a to jak výstava, tak nádherný výhled na Žižkov a Prahu vůbec. Sochu Jana Žižky jsme si však bohužel vyfotit nemohly, protože se zrovna opravuje :(.\u003c/p\u003e","title":"Zlatá?šedesátá na Vítkově"},{"content":"Prožila jsem báječný víkend v Praze!!! Jeho událostmi vás zde na blogu budu pravděpodobně ještě nějaký čas krmit :-), nicméně jeden zážitek všechny ostatní suverénně zastiňuje a o něm bych vám chtěla povědět už dnes. V pátek jsme se s Terkou rozhodly navštívit již dlouho plánovanou velkolepou výstavu v Českém muzeu hudby, která vypráví příběh nejslavnější kapely všech dob a jejího vlivu na československou společnost 60. let. Ačkoliv naše znalosti o Beatles jsou za ty roky naší společné beatlemánie více než hluboké, tuhletu událost jsme si zkrátka nemohly nechat ujít\u0026hellip;\nBrouci a já\nŽe jsme na správném místě nás ubezpečila hned na úvod cedule o tom, kterak Beatles měnili svět. Vždyť MY jsme mládež roku 2000, generace, která se do této čtyřčlenné kapely z Liverpoolu zbláznila téměř čtyřicet let poté, co propuklo okolo ní celosvětové šílenství, které předtím na poli hudebním nemělo obdoby. Derek Taylor se ve svém výroku rozhodně nespletl\u0026hellip;\nI přes naše rozsáhlé hudební poznatky jsme se na výstavě přecejen dočetly několik perliček. Kupříkladu to, že první elektrická kytara George Harrisona byla československé výroby :O (Věděli jste, že vůbec československo v té době vyrábělo elektrické kytary :D ???). Dalším vtipným exponátem bylo několik kýčovitých zahradních trpaslíků, o kterých jsem si zprvu pomyslela, že je tu asi pozapomněli od nějaké minulé výstavy. Na informační ceduli jsme se ale mohly dočíst, že se jedná o porcelánové výrobky ústecké továrny Ferdinanda Maresche a objevily se krom Georgova známého sólového trojalba All Things Must Pass také na obalu desky ze všech nejslavnější - Sgt. Pepper\u0026rsquo;s Lonely Hearts Club Band :-). To jsme ale světoví, co :D!\nMůj nový pokojíček :)\nVýstava byla plná skutečných sběratelských skvostů - plakátů, časopisů (Bravíčko s Paulem McCartneym na titulce :D), fotek, desek, novinových článků i \u0026ldquo;Beatles - deníčků\u0026rdquo;, které si zamlada psala generace našich rodičů :D. Mimo těchto pokladů zde ale bylo možné narazit také na dva opravdu speciální exponáty - originální voskové figuríny z Musea Madame Tussaud z roku 1964 nebo banjolele, které vlastnil (a držel v rukou) sám George Harrison :-)!!! To už je opravdu něco, co stojí za vidění ;)\u0026hellip;A vlastnoruční podpis Paula McCartneyho - no neměli byste na mém místě taky druhé Vánoce :D ??\nBrouci z vosku\nGeorgovo banjolele\nKrom strhujícího příběhu nejslavnější skupiny všech dob výstava nabízí také seznámení s životem mládeže v tehdejším Československu, kulturními fenomény 60. let nebo s počátky českého bigbítu. Poslední část výstavy se věnovala především sólové tvorbě jednotlivých členů kapely a vyústila u veliké atrapy Lennonovy zdi z pražské Kampy. Poté, co jsme na zdi zanechaly své stopy :-), ještě jsme se honem běžely vyfotit se Žlutou ponorkou, a to už jsme stály na samém konci Beatlemánie\u0026hellip;\nMůžu vám říct, že \u0026ldquo;tolik Beatles\u0026rdquo; jsem pohromadě snad ještě nikdy neviděla\u0026hellip;a že to byl skutečně ráj na zemi o:-)\u0026hellip;Jeden panel na výstavě celkem trefně prohlašoval, že Beatles jsou jako nevyléčitelný virus. A asi to tak vážně bude. Po téměř deseti letech docházím k závěru, že Beatles jsou láska a vášeň, která člověka nikdy neopustí\u0026hellip;A pravděpodobně ani nikdy neopustí tento svět :-)\u0026hellip;\nTak co tam napíšeme :)?\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/beatlemanie/","summary":"\u003cp\u003eProžila jsem báječný víkend v Praze!!! Jeho událostmi vás zde na blogu budu pravděpodobně ještě nějaký čas krmit :-), nicméně jeden zážitek všechny ostatní suverénně zastiňuje a o něm bych vám chtěla povědět už dnes. V pátek jsme se s Terkou rozhodly navštívit již dlouho plánovanou velkolepou výstavu v Českém muzeu hudby, která vypráví příběh nejslavnější kapely všech dob a jejího vlivu na československou společnost 60. let. Ačkoliv naše znalosti o Beatles jsou za ty roky naší společné beatlemánie více než hluboké, tuhletu událost jsme si zkrátka nemohly nechat ujít\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Beatlemánie!"},{"content":"Dnes je to přesně 30 let, co Mark Chapman zastřelil jednu z mých největších lásek, s kterou budu za pár měsíců slavit neuvěřitelné desetiletí společného hudebního soužití :-). Za ty roky jsem naposlouchala všechno, co bylo možné naposlouchat, a přečetla kdejakou biografii, co mi přišla pod ruku. Nasbírala povážlivé množství novinových článků a fotek. Letos navíc má stará vášeň získala nový rozměr, když se mi poštěstilo zavítat na místa, která mají pro fanoušky Beatles nepopsatelnou mystiku. Věřím, že new yorská Strawberry Fields, brána před Dakotou, ale i pražská Kampa jsou v tuto chvíli plné svíček od Johnových fanoušků. Zapalte mu také jednu. A připomeňte si jedno z jeho nejúžasnějších poselství - třeba v tomto songu\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/john/","summary":"\u003cp\u003eDnes je to přesně 30 let, co Mark Chapman zastřelil jednu z mých největších lásek, s kterou budu za pár měsíců slavit neuvěřitelné desetiletí společného  hudebního soužití :-). Za ty roky jsem naposlouchala všechno, co bylo možné naposlouchat, a přečetla kdejakou biografii, co mi přišla pod ruku. Nasbírala povážlivé množství novinových článků a fotek. Letos navíc má stará vášeň získala nový rozměr, když se mi poštěstilo zavítat na místa, která mají pro fanoušky Beatles nepopsatelnou mystiku. Věřím, že new yorská Strawberry Fields, brána před Dakotou, ale i pražská Kampa jsou v tuto chvíli plné svíček od Johnových fanoušků. Zapalte mu také jednu. A připomeňte si jedno z jeho nejúžasnějších poselství - třeba v \u003ca href=\"http://www.youtube.com/watch?v=sTF_wJW7N4g\"\u003etomto songu\u003c/a\u003e\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"John..."},{"content":"Dnes přináším opět trochu Skácela, tentokrát z melancholičtějšího soudku\u0026hellip;Vzhledem k momentální sněhové nadílce je to však příspěvek celkem akutální\u0026hellip;\nPříliš čistý sníh\nVždycky když padne první sníh,\nmráz zamkne tůně na tři zámky,\nzahodí klíče do studánky\nsekerou třikrát rubané,\nbývá mi smutno jako nikdy.\nJako by vítr s duše svál\nposlední lísteček prudce bílý\na všechno čisté polím dal.\nA zaplakal bych plný studu.\nČistota jasná na polích.\nTo tiché nebe\u0026hellip;Jednou budu\u0026hellip;\nUmřeme všichni pro ten sníh.\nPíseň o nejbližší vině\nJe studánka a plná krve\na každý z ní už jednou pil\na někdo zabil moudivláčka\na kdosi strašně ublížil\nA potom mu to bylo líto\na do dlaní tu vodu bral\na prohlížel ji proti světlu\na moc se bál a neubál\nA držel ale neudržel\ntu vodu v prstech bože můj\na v prázdném lomu kámen lámal\na marně prosil: kamenuj\nA prosil ale neuprosil\na bál se ale neubál\na studánka je plná krve\na každý u ní jednou stál\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/prilis-cisty-snih/","summary":"\u003cp\u003eDnes přináším opět trochu Skácela, tentokrát z melancholičtějšího soudku\u0026hellip;Vzhledem k momentální sněhové nadílce je to však příspěvek celkem akutální\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003ePříliš čistý sníh\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eVždycky když padne první sníh,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003emráz zamkne tůně na tři zámky,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ezahodí klíče do studánky\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003esekerou třikrát rubané,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ebývá mi smutno jako nikdy.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eJako by vítr s duše svál\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eposlední lísteček prudce bílý\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ea všechno čisté polím dal.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eA zaplakal bych plný studu.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eČistota jasná na polích.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eTo tiché nebe\u0026hellip;Jednou budu\u0026hellip;\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eUmřeme všichni pro ten sníh.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e","title":"Příliš čistý sníh"},{"content":"Tak tu zase máme 1.prosinec a krom toho, že se nám nezadržitelně blíží Vánoce (podpořené dnes pořádnou náloží sněhu :D), je toto datum už nějaký čas spojováno také se dnem celosvětového boje proti AIDS. Při této příležitosti jsem se rozhodla přispět do filmové rubriky jedním ze svých nejoblíbenějších filmů. K Philadelphii mám hrozně zvláštní vztah\u0026hellip;když jsem ji viděla poprvé, byla jsem naposto nadšená\u0026hellip;a zároveň přesvědčená, že tenhle film už nikdy nechci vidět. Od té doby už jsem ji ale shlédla snad stokrát. Naposledy tenhle víkend. A jsem si jistá, že se na ni za nějaký čas budu chtít podívat zas :-)\u0026hellip;\nDěj snad není ani třeba nějak sáhodlouze představovat - Andrew Beckett je mladý vynikající právník. Při výkonu své práce se snaží utajit druhou stránku svého života - tedy to, že je homosexuál nakažený virem HIV. Jednoho dne je však ze soukromé právnické firmy propuštěn, údajně pro pracovní neschopnost. Pravda je ale někde jinde\u0026hellip;za vykonstruovanou záminkou k propuštění se skrývají předsudky, odpor a strach jeho zaměstnavatelů. Andy ví, že už mu nezbývá mnoho času, ale přesto se chce pustit do soudního procesu, který se má stát jeho posledním vyhraným bojem. Právního zástupce překvapivě nachází ve svém kolegovi Joe Millerovi. I Joe je zpočátku plný předsudků a nenávisti vůči homosexuálům a má panickou hrůzu z AIDS. A snad právě pro svůj odpor nakonec kauzu přijímá, přesvědčen o tom, že ve městě, kde byla vyhlášena americká ústava zaručující rovnost všech, nelze tento boj vzdát. Před očima diváků se rozjíždí neuvěřitelný proces o tom, kolik podob může mít diskriminace\u0026hellip;\nTom Hanks je jeden z mých nejoblíbenějších herců a rozhodně mu nebudu nikterak nadržovat, když prohlásím, že v roli Andyho Becketta předvedl naprosto mimořádný výkon, možná i svůj životní\u0026hellip;Taky si za něj tenkrát právem odnesl sošku Oscara.\nPotřebujete ještě nějaké důvody, proč tenhle film vidět ? Tak dobře :-)\u0026hellip;sice vůbec nechápu, koho mohlo napadnout obsadit mladého charismatického svůdníka Antonio Banderase do role homosexuála, ale nikdo nepopře, že se tohoto úkolu zhostil skutečně s grácií. Já mu to snad i věřila :D\u0026hellip;A koho ani Antonio nenaláká, toho snad přesvědčí úžasná hudba podbarvující celý film. Z úvodního songu Bruce Springsteena (rovněž oceněného Oscarem) se stal hit, ale to jistě všichni dobře víme :-). A režie se ujmul Jonathan Demme, tvůrce Mlčení jehňátek, tak :-). Abych to tedy shrnula - Philadelphia je špičkové soudní drama plné mimořádných hereckých výkonů, a přestože v dnešní době už není AIDS ani homosexualita tabu, nikdo nemůže popřít, že tento film neztratil nic na své aktuálnosti, a rozhodně stojí za víc než jedno shlédnutí\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/philadelphia/","summary":"\u003cp\u003eTak tu zase máme 1.prosinec a krom toho, že se nám nezadržitelně blíží Vánoce (podpořené dnes pořádnou náloží sněhu :D), je toto datum už nějaký čas spojováno také se dnem celosvětového boje proti AIDS. Při této příležitosti jsem se rozhodla přispět do filmové rubriky jedním ze svých nejoblíbenějších filmů. K \u003cem\u003ePhiladelphii\u003c/em\u003e mám hrozně zvláštní vztah\u0026hellip;když jsem ji viděla poprvé, byla jsem naposto nadšená\u0026hellip;a zároveň přesvědčená, že tenhle film už nikdy nechci vidět. Od té doby už jsem ji ale shlédla snad stokrát. Naposledy tenhle víkend. A jsem si jistá, že se na ni za nějaký čas budu chtít podívat zas :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Philadelphia"},{"content":"Dnes bych ráda přispěla alespoň krátkou glosou o knížce, která mi během včerejška zpříjemnila cestování vlakem i posezení v útulné rožnovské čajovně :-)…Roald Dahl je v literárních vodách znám především jako uznávaný mistr povídek a dětských příběhů, je např. autorem knížky Karlík a továrna na čokoládu. Tenký svazek jménem Princezna a pytlák může svým názvem navodit rovněž pohádkový dojem a vlastně to není zcela mylná představa…dva příběhy, které Dahl čtenářům v této knížce vypráví, zní skutečně na první pohled jako pohádka, neboť se odehrávají v království a figurují v nich princezny – předčítat je svým dětem bych vám ovšem asi nedoporučila :D…Námětem obou kratinkých povídek je užívání a zneužívání moci, ať už v politické či sexuální rovině (že to bude „nějaký porno“ mě Péťa upozorňoval už ve vlaku s poukazem na poněkud nemravný symbol na obálce…kterého jsem si já popravdě předtím vůbec nevšimla :D). Nakonec ale musím říct, že si kniha po celou dobu udržela jakýsi dětsky naivní nádech, možná i proto, že v každém z nás po celý život dřímá kus dítěte a hlavně touha po dobrých koncích…Krom toho, že jsou obě povídky velmi zábavně a čtivě napsané, přinášejí i překvapivá rozuzlení. Své první střetnutí s Roaldem Dahlem tak hodnotím velmi kladně a v brzké době si od něj zase něco ráda přečtu.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/roald-dahl-princezna-a-pytlak/","summary":"\u003cp\u003eDnes bych ráda přispěla alespoň krátkou glosou o knížce, která mi během včerejška zpříjemnila cestování vlakem i posezení v útulné rožnovské čajovně :-)…Roald Dahl je v literárních vodách znám především jako uznávaný mistr povídek a dětských příběhů, je např. autorem knížky \u003cem\u003eKarlík a továrna na čokoládu\u003c/em\u003e. Tenký svazek jménem \u003cem\u003ePrincezna a pytlák\u003c/em\u003e může svým názvem navodit rovněž pohádkový dojem a vlastně to není zcela mylná představa…dva příběhy, které Dahl čtenářům v této knížce vypráví, zní skutečně na první pohled jako pohádka, neboť se odehrávají v království a figurují v nich princezny – předčítat je svým dětem bych vám ovšem asi nedoporučila :D…Námětem obou kratinkých povídek je užívání a zneužívání moci, ať už v politické či sexuální rovině (že to bude „nějaký porno“ mě Péťa upozorňoval už ve vlaku s poukazem na poněkud nemravný symbol na obálce…kterého jsem si já popravdě předtím vůbec nevšimla :D). Nakonec ale musím říct, že si kniha po celou dobu udržela jakýsi dětsky naivní nádech, možná i proto, že v každém z nás po celý život dřímá kus dítěte a hlavně touha po dobrých koncích…Krom toho, že jsou obě povídky velmi zábavně a čtivě napsané, přinášejí i překvapivá rozuzlení. Své první střetnutí s Roaldem Dahlem tak hodnotím velmi kladně a v brzké době si od něj zase něco ráda přečtu.\u003c/p\u003e","title":"Roald Dahl - Princezna a pytlák"},{"content":"Už dlouho se tu na blogu neobjevil žádný příspěvek do rubriky \u0026ldquo;Toulky\u0026rdquo;, přitom se teď toulám víc než dost, jen to nějak nestíhám zaznamenávat :-)\u0026hellip;Krom toho se také poslední dobou snažím oprašovat znalosti angličtiny utužováním přátelství s několika studenty, kteří byli natolik odvážní, že vyrazili do České republiky na Erasmus :-). Po několika vařících sessions, kde jsme se lépe poznali, jsme se s Péťou rozhodli uspořádat pro ně víkendový výlet, abychom jim ukázali i méně známá brněnská zákoutí. Organizací jsem byla tentokrát pověřena já, a tak jsem si dala záležet, abych se blýskla :D !\nPátrání po kešce\u0026hellip;vypadáme jak Správná pětka, co :D\nNakonec jsem zvolila poměrně nenáročnou výpravu na zříceninu Obřanského hradu a Hádeckou planinku, Péťa naplánoval kešky a mohlo se vyrazit. Jednoho sobotního dopoledne jsme se tedy všichni šťastně potkali u hlaváku a vydali se vstříc dobrodružství :-). Výletu se krom nás dvou účastnili také Žánek, Péťa Krásný a naše erasmácké kamarádky Phyllis, Julia a Mandy. Ty jsme během čekání na Péťu naučily česky pozdrav \u0026ldquo;AHOJ KRÁSNY KLUK\u0026rdquo;, takže hned z kraje bylo o zábavu postaráno :D\u0026hellip;\nNejprve jsme se museli přemístit šalinou až do Obřan na konečnou. Tam jsme si ještě v civilizaci odlovili jednu kešku u jakési bývalé fabriky a pak se vydali po břehu Svitavy vzhůru do přírody. První naší zajímavější zastávkou byla keška skrytá v\u0026hellip;no, nemůžu samozřejmě prozrazovat, kde byla skrytá, ale fotky asi hovoří za vše :D\u0026hellip;\nÚspěšný lovec :)\nNa takovéto tajuplné místo se odvážili skutečně jen ti nejsilnější lovci - Žánek s Péťou. My ostatní jsme na ně čekali venku, kde jsme se úspěšně zabavili pořizováním fotek (viz.výše) a vtipkováním na téma, jestli kluky ještě někdy uvidíme :-). Naštěstí všechno dobře dopadlo, kluci vylezli živí a zdraví, takže jsme Péťovi vytřepali imaginární brouky z dredů a mohlo se pokračovat dál. Následující keška nás zavedla k železniční trati. Dala nám docela zabrat, Julia se však ukázala jako přirozený talent na geocaching a nakonec ji objevila! Poté jsme se vydrápali na kopec nad tratí, kde jsme si vychutnali nádherný výhled a mohli se podívat, co nás ještě čeká. Malebné panorama Péťu inspiroval k recitaci připravené básně od S.K. Neumanna, kterému tato místa také kdysi sloužila jako studna inspirace při jeho tvorbě\u0026hellip;\nPo této poetické vložce jsme se vrátili dolů na asfaltku a pokračovali po ní, až dokud nás nedovedla na rozcestí. Před náročným výstupem k hradu jsme se rozhodli na chvíli usadit a posilnit se svačinkami a záhy jsme se vydali po modré strmou cestou vzhůru ke zřícenině Obřanského hradu. Z hradu toho moc nezbylo, stejně tak v historických pramenech údajně nejsou k nalezení významější informace, nicméně o tomto místě hodně napověděl archeologický průzkum. Hrad vznikl někdy okolo roku 1278, s tím že za jeho zakladatele je považován Gerhard z Obřan, který z hradu podnikal loupeživé útoky.\nSpolečné foto na zřícenině Obřanského hradu\nHromady napadaného javorového listí jsme využili k podzimním radovánkám a poté, co jsme se dostatečně vyřádili tím, že jsme po sobě listí házeli případně se do něj navzájem zahrabávali :D, vydali jsme se odlovit další keš. Opět ji vypátrala úspěšná Julia. Mezitím jsme ale poněkud zapomněli na čas, a protože jsme byli sotva v polovině cesty, rozhodli jsme se zrychlit tempo, aby nás nezastihla v lese tma. Cesta od hradu nás dovedla až k vyhlídce Šumbera, která je součástí přírodní rezervace Hádecká planinka. Právě na této vyhlídce před časem sedával S.K. Neumann, který obdivoval zdejší výhled. Vápencový sráz, v nadmořské výšce 435 m.n.m. skýtal krásný výhled na údolí Svitavy a na obrysy Chřibů a Bílých Karpat. Dnes již stromy výhled zaclonily. Na místě alespoň stojí památník slavného básníka na němž stojí úryvek z jeho Knihy lesů, vod a strání, který nám Péťa ten den recitoval:\nNa skalkách dnes vítr poskakoval\npo bělošedivých balvanech\njarního rusáka březen koval\nna Šumbeře nebo na Hádech\u0026hellip;\nTo už jsme se ale pomalu blížili ke zlatému hřebu našeho výletu. Doufala jsem, že se nám podaří k němu dorazit ještě před západem slunce, protože Hády skýtají vůbec ten nejkrásnější pohled na Brno, jaký znám. Před pátou hodinou jsme míjeli vysílač a to už bylo jisté, že si nádherný výhled užijeme v romantických kulisách zapadajícího slunce. Holky byly nadšené a já znovu s nima. Dívat se na podvečerní Brno z výšky je nepopsatelné\u0026hellip;\nNo a zazvonil nám zvonec\u0026hellip;:-) Při zpáteční cestě kolem hospody nás napadlo, že si za takovou túru zasloužíme nějakou odměnu, a tak jsme se rozhodli, že se stavíme na jedno. Na naši exotickou výpravu však místní štamgasti koukali nějak podivně, takže skutečně u jednoho i zůstalo\u0026hellip;Ukázalo se však, že žízeň je převlečený hlad :D a když nás Žánek nalákal na akční žebra v hospodě u Svoboďáku, neváhali jsme ani minutu. Abychom si cestu zpříjemnili, naučili jsme holky užitečnou frázi \u0026ldquo;NAŽEREM SE\u0026rdquo; :D a pak už se nám jen sbíhaly sliny. Aby se sbíhaly i vám, neodpustím si dokumentární foto :D\u0026hellip;\n\u0026ldquo;Nažerem se :D !\u0026rdquo;\nVýlet se skutečně vydařil do posledního puntíka a tato skvostná tečka na závěr je toho myslím jasným důkazem :-). O týden později jsme se rozhodli pro velký úspěch uspořádat pro erasmáky další zajímavý výlet, o tom ale zase někdy příště :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/mezinarodni-vylet-do-obran/","summary":"\u003cp\u003eUž dlouho se tu na blogu neobjevil žádný příspěvek do rubriky \u0026ldquo;Toulky\u0026rdquo;, přitom se teď toulám víc než dost, jen to nějak nestíhám zaznamenávat :-)\u0026hellip;Krom toho se také poslední dobou snažím oprašovat znalosti angličtiny utužováním přátelství s několika studenty, kteří byli natolik odvážní, že vyrazili do České republiky na Erasmus :-). Po několika vařících sessions, kde jsme se lépe poznali, jsme se s Péťou rozhodli uspořádat pro ně víkendový výlet, abychom jim ukázali i méně známá brněnská zákoutí. Organizací jsem byla tentokrát pověřena já, a tak jsem si dala záležet, abych se blýskla :D !\u003c/p\u003e","title":"Mezinárodní výlet do Obřan"},{"content":"\u0026ldquo;U soudu má každý příběh dvě verze,\u0026rdquo; prohlašoval Kirkpatrick. \u0026ldquo;Tu, která vyhraje, a tu druhou.\u0026rdquo;\nDá se říct, že tato cynická věta ve stručnosti vystihuje hlavní motiv milostné novely americké autorky J.C. Oatesové. Po přečtení Znásilnění budete muset dát právnické bestii Kirkpatrickovi za pravdu, ať už je jeho tvrzení jakkoliv zdrcující\u0026hellip;Musím zdůraznit, že knížku jsem si nevybrala záměrně kvůli tématu (zaujala mě svou recenzí v tisku a v knihovně pak příjemnou velikostí do kabelky :D), ačkoliv se mi teď hodí i proto, že se tento semestr na kriminologii hodně zaměřuji. Tím spíš mě překvapila právnickou zápletkou a především detailním pohledem do psychologie obětí trestného činu.\nAutorka před námi rozehrává drama dvou žen - matky a její 12tileté dcery, které se staly oběťmi násilného trestného činu. Poté, co brutální akt přežijí, musí se vyrovnávat nejen s následným traumatem, ale především s omezeností a předsudky obyvatel malého města, v němž žijí. Po návratu do každodenního života se setkávají s nepochopením a pohrdáním ze strany omezené společnosti. Hlavní hrdinka Teena musí projít tím, čím procházejí všechny oběti znásilnění: počáteční šok je vystřídán sebeobviňováním, ještě přiživovaným pomluvami, drby a otevřenou nenávistí. Příběh je prokládán zajímavými prostřihy z vyšetřování a scénami ze soudní síně. Právě tyto zdánlivé odbočky mě zaujaly z pohledu právníka nejvíc a vyděsilo mě, jak je možné i ze zcela jasného a logického případu v rukou zkušeného právníka vytvořit frašku podepřenou zcestnými argumenty. Jak je vůbec možné poskytnout v tomto případě prostor pochybnostem a obrátit vinu na oběť\u0026hellip;? I o tom je právo :-), ačkoliv si troufám tvrdit, že v této novele hraje tu zásadní roli cosi jiného\u0026hellip;\nAčkoliv se to tak na první pohled může zdát, novela Znásilnění nakonec nevyznívá tak docela bezútěšně. Autorka nám v závěru schovívavě ponechává alespoň kousíček naděje v podobě místního policisty Dromoora, veterána z války v Perském zálivu, v kterém najdou obě oběti znásilnění největšího zastánce. Navzdory očekávání se tento konzervativní člověk jako jeden z mála dokáže vžít do prožitků Teeny a její dcery a svým způsobem i vzít spravedlnost do vlastních rukou.\nInterpretovat tak silný příběh, jaký Znásilnění čtenářům předkládá, je opravdu těžké. Kniha nabízí velmi nevšední rekonstrukci jednoho z nejhorších trestných činů, jakého je vůbec možné se na ženě dopustit\u0026hellip; Znásilnění je jednou z těch novel, od kterých se jednoduše nedá odejít, dokud se nedozvíte, jak to dopadlo. To je snad dostačující recenze. Čtěte!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/joyce-carol-oatesova-znasilneni/","summary":"\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e\u0026ldquo;U soudu má každý příběh dvě verze,\u0026rdquo; prohlašoval Kirkpatrick. \u0026ldquo;Tu, která vyhraje, a tu druhou.\u0026rdquo;\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eDá se říct, že tato cynická věta ve stručnosti vystihuje hlavní motiv milostné novely americké autorky J.C. Oatesové. Po přečtení \u003cem\u003eZnásilnění\u003c/em\u003e budete muset dát právnické bestii Kirkpatrickovi za pravdu, ať už je jeho tvrzení jakkoliv zdrcující\u0026hellip;Musím zdůraznit, že knížku jsem si nevybrala záměrně kvůli tématu (zaujala mě svou recenzí v tisku a v knihovně pak příjemnou velikostí do kabelky :D), ačkoliv se mi teď hodí i proto, že se tento semestr na kriminologii hodně zaměřuji. Tím spíš mě překvapila právnickou zápletkou a především detailním pohledem do psychologie obětí trestného činu.\u003c/p\u003e","title":"Joyce Carol Oatesová - Znásilnění"},{"content":"Včera jsem strávila odpoledne v Asii :-)\u0026hellip;zjišťuju, že za tento měsíc je to již má třetí výstava, tolik jich obvykle nestihnu za celý rok :D ! Musím říct, že jsem ještě teď plná dojmů a zážitků, protože to bylo prostě ohromné! Kulisy, exponáty, videa, zajímavá povídání\u0026hellip;a taky nefalšovaný yetti :D - zkrátka vůbec nevím, s čím začít dřív. Asi tedy začnu s vyprávěním pěkně popořadě\u0026hellip;\nVíte vy vůbec, co je to Šangri-la? Já to něvěděla. Tento výraz vyjadřuje jakousi bájnou zemi, ztracený ráj, místo odproštěné od smrti i času. Stejně jako evropané věří v existenci nebes, na východě se tradují báje o pozemském ráji Šangri-la. Před vstupem jsme se s Péťou rozhodli následovat pokyny vystavovatelů a zanechat venku všechny starosti naší uspěchané doby, abychom si mohli naplno vychutnat klidnou a meditativní atmosféru Šangri-ly.\nVýstava byla rozčleněna do několika částí, z nichž každá se věnovala jednomu asijskému státu, a to Nepálu, Tibetu, Bhútánu a Indii. Na úvod jsme si však tuto zajímavou oblast mohli přiblížit jako celek v místnosti, která nás měla seznámit s přírodními podmínkami, faunou, domorodým obyvatelstvem a s jeho zvyky a životem. Dozvěděli jsme se, jak byl vyšlechtěn bílý tygr, zastavili se u akvárka s malými krokodýly, poseděli v autentické chatrči a vydali se za dobrodružstvím do první země - Nepálu.\nZde jsme byli hned z kraje překvapeni Yettim!!! Po prvotním úleku jsme se přesvědčili, že nám neublíží, než jsme se ale stačili vzpamatovat, Yetti nám zmizel v Himalájích. Pak už jsme ho nespatřili - nojo, poštěstí se holt jen jednou za život ;-)\u0026hellip;\nYetti existuje!!!\nNepál je kolébkou hinduismu mísící starobylé kultury, náboženství a filosofické směry, a krom spousty zajímavých rituálů a fotek mě na této zemi zaujalo také video ze zdolávání Mount Everestu, které se promítalo ve stanu :-). Dozvěděli jsme se, že tuto proslulou horu můžeme zdolat buď přes ledovou jeskyni a ledopád nebo se vyšplhat po vrcholcích až nahoru. Nejprve jsme zvolili cestu přes ledovou jeskyni - nebyla to ale žádná sranda, v jeskyni panovala pěkně tuhá zima :D ! Na konci nás ovšem čekal optimisticky vyhlížející sněhulák. Rozhodli jsme se cestu na Mount Everest podniknout také z druhé strany a ve snaze pokořit bájný vrcholek jsme se dali do šplhání po strmé cestě vzhůru k Himalájům. Do výstupu nám začalo nepříjemně vyfukovat, my jsme se však nezalekli, a tak jsme brzo stanuli na samém vrcholku výstavy, odkud se nám naskytnul nádherný výhled široko daleko :-)\u0026hellip;a viděli jsme, že nás čeká ještě mnoho dobrodružství!\nLedová jeskyně - po stopách Yettiho\u0026hellip;\nNa fotkách na vrcholku Everestu jsme si všimli, že expedice cestovatele Rudy Švaříčka, z které výstava Šangri-la vychází, se účastnil taky pražský primátor Bém - to mě tedy zas tak nepřekvapilo, protože se o tom onoho času dost psalo v novinách. Spíš jsem ale vůbec netušila, že je to vystudovaný psychiatr :O - to jsem se dočetla až v katalogu výstavy.\nPokořili jsme Himaláje!\nZ Himalájí jsme sestoupili přímo do Tibetu, kde nás hned ovanulo duchovno. V této zemi spirituální síly a posvátné hory Kailás dostává největší prostor buddhismus. Protože jsme po náročném výstupu byli lehce znavení, usadili jsme se na chvilku do místnosti, kde se promítal zajímavý dokument o této neméně zajímavé zemi. V místnosti věnované Tibetu bylo postaveno několik originálních staveb s autentickými interiéry, v kterých se za zvukové kulisy typické muziky báječně meditovalo. Nacházelo se zde i několik panelů, z nichž každý byl věnován jednomu východnímu náboženství, a díky tomu už teď mezi nimi mám trochu menší guláš než předtím :D\u0026hellip;Několik panelů bylo také věnováno našim cestovatelským průkopníkům - Hanzelkovi a Zikmundovi. Když jsem si je pročítala, trochu jsem se zastyděla, že jejich knížky u nás doma leží v bedně ve sklepě :X\u0026hellip;slibuju, že je brzo opráším! V Tibetu jsme pak shlédli ještě jedno video ze Švaříčkovy expedice, na improvizovanou operaci zaníceného palce v přímém přenosu jsem však žaludek neměla, ačkoliv jsem teď ze soudního lékařství zvyklá na všelicos :D\u0026hellip;\nNo a to už jsme se octli v další zemi - Bhútánu. Ta pro mě byla asi největší neznámou (přiznávám, že v poslední lavici jsem ze zeměpisu nikdy moc nepobrala - sorry, Jindro :D). Bhútán je zemí zastaveného času. Díky skromnému životu a malému významu na světové mapě se tomuto státečku zatím daří vytrvale odolávat vlivům globalizace a udržovat si své tradice a mystéria pod pokličkou. Zajímavou odbočkou z Bhútánu byla cesta vedoucí\u0026hellip;do pekel!!! V temné místnůstce prezentující všelijaké lidské neřesti se mi paradoxně docela líbilo - asi je ve mně kus ďábla :D. Rozhodli jsme se s Péťou pod vlivem pekelné atmosféry zhřešit, a tak jsme vytáhli foťák a přes zákaz jsme pořídili několik snímků \u0026gt;:)\u0026hellip;\nChcete do pekla ;)???\nNo a to už nás čekala poslední zastávka - Indie\u0026hellip;Se svými pompézními paláci i žebráky umírajícími na ulici je skutečnou zemí kontrastů. Nabízí pestrou mozaiku vjemů, zvuků, vůní i barev\u0026hellip;V Indii jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí především o běžném životě místních obyvatel - kde nakupují, na jaké hudební nástroje hrají (trochu mi na výstavě chyběl sitár, ale Švaříček ho zřejmě považoval za moc provařený 8-)\u0026hellip;), s čím si hrají\u0026hellip;Na břehu posvátné řeky Gangy jsme se dočetli také o zajímavých pohřebních obřadech. Z vystavených exponátů se mi nejvíc líbila hlavně pravá nefalšovaná indická rikša (specifický dopravní prostředek) a bůžek se sloní hlavou, který prý přináší štěstí studentům u zkoušek - tak jsme si ho s Péťou polili vodou, aby nám opravdu brzo přinesl ty naše očekávané tituly :-)\u0026hellip;\nMusím říct, že jsem se z výstavy skutečně vracela s příjemným pocitem v duši, a tak Šangri-la asi splnila svůj účel. Vpustila jsem do svého života na jedno odpoledne nové vjemy, novou filosofii a jiný pohled na život. A jako milovnice cestopisů jsem hned zatoužila ponořit se do nějaké knížky a cestovat alespoň prstem po mapě\u0026hellip;Po neuvěřitelných čtyřech hodinách (které bychom jistě ještě protáhli, kdyby nás nevyháněla zavírací doba a močové měchýře :D\u0026hellip;) jsme vyšli ven, kde už se dávno setmělo, a pod paží jsme si nesli katalog cestovní kanceláře\u0026hellip;a asi začínáme šetřit na dovču :D\u0026hellip;\nP.S. Šangri-lu pořádala CK Livingstone a já došla k závěru, že v jejich výstavách musí být jistá pozitivní mystika\u0026hellip;pevně věřím, že se mi v komentářích ozve někdo, kdo má dodneška v živé paměti Tajemnou Indonésii\u0026hellip;a tančení kolem totemu o:-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/sangri-la-30-10-2010-brno/","summary":"\u003cp\u003eVčera jsem strávila odpoledne v Asii :-)\u0026hellip;zjišťuju, že za tento měsíc je to již má třetí výstava, tolik jich obvykle nestihnu za celý rok :D ! Musím říct, že jsem ještě teď plná dojmů a zážitků, protože to bylo prostě ohromné! Kulisy, exponáty, videa, zajímavá povídání\u0026hellip;a taky nefalšovaný yetti :D - zkrátka vůbec nevím, s čím začít dřív. Asi tedy začnu s vyprávěním pěkně popořadě\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"sangri-la-30-10-2010-brno-01.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/sangri-la-30-10-2010-brno/sangri-la-30-10-2010-brno-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eVíte vy vůbec, co je to Šangri-la? Já to něvěděla. Tento výraz vyjadřuje jakousi bájnou zemi, ztracený ráj, místo odproštěné od smrti i času. Stejně jako evropané věří v existenci nebes, na východě se tradují báje o pozemském ráji Šangri-la. Před vstupem jsme se s Péťou rozhodli následovat pokyny vystavovatelů a zanechat venku všechny starosti naší uspěchané doby, abychom si mohli naplno vychutnat klidnou a meditativní atmosféru Šangri-ly.\u003c/p\u003e","title":"Šangri-la, 30.10.2010, Brno"},{"content":"\u0026quot;\u0026hellip;Je jaro. Veselé bláto tam, kde roztál sníh.\nChci mít to bláto za ušima.\nZahodit vše, co o jaru vím z knih,\na místo cizích očí dívat se jen svýma\u0026hellip;\u0026quot;\n( Chci život milovat)\nHrabě mi to odpustí, dnes mu budu nevěrná. V některém z minulých příspěvků jsem ho nejspíš označila za největšího českého básníka, Jan Skácel je však potom pro mě největším básníkem moravským :-)\u0026hellip;Nehodlám své dva oblíbence srovnávat, protože každý psal úplně jinak; Jan Skácel ale po sobě každopádně stihnul zanechat mnohem rozsáhlejší dílo, a proto může být snadnější najít si mezi jeho básněmi něco \u0026ldquo;svého\u0026rdquo;.\n\u0026quot;\u0026hellip;Dnes večer přišla ke mně na návštěvu růže.\nVe dvou jsme seděli\na ona, orosená, čistou vodu pila,\nmá návštěvnice, skvělá růže bílá,\nv skleničce srdce mého\u0026hellip;\u0026quot;\n(Kolik příležitostí má růže)\nJak jsem \u0026ldquo;objevila\u0026rdquo; Hraběte, na to už si opravdu nevzpomínám, zato ale docela jistě vím, díky komu jsem si zamilovala Skácela. Za všechno může naše třídní Kačenka :-)\u0026hellip;nikdy nezapomenu na to, jak nám do hodiny přinesla právě výše zmíněný soubor Skácelových básní, který je doplněn spoustou básníkových fotografií, a nadšeně nám je ukazovala o:). Myslím, že do něj musela být děsně zamilovaná :D ! Když si přečtete některé jeho (nejen) milostné verše, zjistíte, že se opravdu není čemu divit :-)\u0026hellip;kdo by si totiž nepovšimnul toho dokonalého kontrastu podmračeného chlápka s uhrančivýma očima a krásné něžné poezie. Na to my ženský prostě dáme ;)\u0026hellip;\n\u0026quot;\u0026hellip;Snad z nebe na zem spadlo\nto vzácné zaklínadlo\nVe světle létavic\ndo stříbra jsem vyryl\nSINE AMORE NIHIL\nbez lásky není nic\u0026hellip;\u0026quot;\n(Sonet jako talisman)\nSoubor \u0026ldquo;Květy z nahořklého dřeva\u0026rdquo; se mi na první pohled zalíbil pro svou koncepci - jednak je to výběr tematicky velmi pestrý a především je uspořádaný jaksi chronologicky - první oddíl tvoří vzpomínky na autorovo dětství, rodný kraj, jižní Moravu (čímž si samozřejmě získává mé srdce :-)\u0026hellip;), přes mezihru raných básní se dostáváme k poezii milostné, básním pro děti, překladům a nakonec pak k veršům laděným sentimentálně, s tematikou smrti a podzimu. Poslední kapitolu, ke které jsem se pořád neměla, jsem dočetla dnes, což mi přišlo takové příznačné, neboť právě nastává období Dušiček, ke kterému se tato tematika hodí.\n\u0026quot;\u0026hellip;To bylo dávno, dávno, dávno,\ndneska už nejsou andělé\na svět se dávno jinak dělí,\nna lidi hodné a ty zlé\u0026hellip;\u0026quot;\nPoznáváte úryvek ?Už navždycky asi budu při čtení Uspávanky s bývalými anděly a modrým ptáčkem vzpomínat na Kačenku a hodiny literatury. Musím říct, že v poslední době jsem si Skácelovy básně určené dětem hodně oblíbila, přestože předtím mě tak nějak \u0026ldquo;nebraly\u0026rdquo;. Na jeho dětské poezii je totiž okouzlující, jak je něžná, citlivá a občas i roztomile vtipná\u0026hellip;;-)\nTohle draci nedovedou\nVypadá jako drak, a není,\nještěrka je to na kameni.\nKdyž po ní sáhneš, cukne prudce\na ocásek ti nechá v ruce.\nJeštěrky nejsou jako draci,\nocásky mají odkládací.\nSonet o červencové noci na Vysočině\nVečer si lehá tiše do polí\nNa kamenech se leskne zlatá slída\nMěsíc jak chromý pastýř o holi\njedinou hvězdu nad dědinou hlídá\nOd potoka je slyšet rozhovor\nZ hospody domů vracejí se chlapi\na přou se potmě Něco je moc trápí\nNoční chlad dotýká se hor\nPosléze všechno ztichne Naprosto\nJen slepá můra do žárovky vráží\nNa chvíli vyjdeme si na zápraží\na ohromí nás noci majestát\nTisíce hvězd Ach byli bychom s to\npo celou noc pod tímto nebem stát\nNikdo mi to nevymluví. Skácelova tvorba patří ke skvostům české poezie\u0026hellip;nebo vlastně moravské (potrpím si na kořeny :D\u0026hellip;). Je krásná, melancholická a dojímavá, je plná lásky k Moravě a podle mě se tak nějak hodí k létu. Možná to bude i tím, že řada jeho básní byla zhudebněna a pro mě tou nejkrásnější asi navždycky zůstane Krátký popis léta\u0026hellip; http://www.youtube.com/watch?v=BxWjLKEtClQ\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jan-skacel-kvety-z-nahorkleho-dreva/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e\u0026quot;\u0026hellip;Je jaro. Veselé bláto tam, kde roztál sníh.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eChci mít to bláto za ušima.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eZahodit vše, co o jaru vím z knih,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ea místo cizích očí dívat se jen svýma\u0026hellip;\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u0026quot;\u003cbr\u003e\n( \u003cstrong\u003eChci život milovat\u003c/strong\u003e)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eHrabě mi to odpustí, dnes mu budu nevěrná. V některém z minulých příspěvků jsem ho nejspíš označila za největšího českého básníka, Jan Skácel je však potom pro mě největším básníkem \u003cstrong\u003emoravským\u003c/strong\u003e :-)\u0026hellip;Nehodlám své dva oblíbence srovnávat, protože každý psal úplně jinak; Jan Skácel ale po sobě každopádně stihnul zanechat mnohem rozsáhlejší dílo, a proto může být snadnější najít si mezi jeho básněmi něco \u0026ldquo;svého\u0026rdquo;.\u003c/p\u003e","title":"Jan Skácel - Květy z nahořklého dřeva"},{"content":"Filmovou rubriku jsem na blogu plánovala už od samého počátku, ale jen málokdy se mi stane, že mě nějaký film zaujme natolik, abych o něm měla chuť něco napsat. Konečně jsem ale dostala ten správný impulz v podobě Bosých nohou v parku. Tento americký snímek z roku 1967 patří už nějaký čas k mým kinematografickým srdcovkám a to jsem ho objevila vlastně dočista náhodou - při žehlení (jak jinak :D) - mezi domácími DVDčky s náhravkami z televize. Do úsměvné situační komedie s báječnou atmosférou let šedesátých se zkrátka nejde nezamilovat a přesvědčila jsem se, že ani po několikáté podívané neomrzí.\nHlavní postavy zde ztvárnili herci skutečně zvučných jmen - Jane Fonda a Robert Redford hrají páreček novomanželů. On je advokát. Ona trochu naivní milující ženuška. Po týdenních líbánkách následuje vpád do reality všedního života v podobě stěhování do prvního hnízdečka lásky :-)\u0026hellip;tím má být maličký byt v pátem poschodí bez výtahu. Byteček nevypadá tak idylicky, jak se na první pohled zamilovaným milnecům zdálo - ložnice je maličká, nábytek nepřivezou včas, průvan v obývacím pokoji záhy vysvětluje díra ve stropě a aby toho nebylo málo, přestože je právě v New Yorku únor, topení nefunguje\u0026hellip;no nepřipomíná vám to něco :D??? Do příběhu mladých novomanželů Paula a Corie také brzy vstupuje podivínský soused a Coriina konzervativní matka :D. Manželství zažívá opravdový křest ohněm\u0026hellip; Bosé nohy v parku nabízí úžasnou podívanou na první novomanželské trable, ale jsou podány s takovým vtipem a nadhledem, že se člověk musí smát od začátku až do konce. Mezi Paulem a Corie to zkrátka správně jiskří, ať už se hádají či milují :-)!\nPověsili byste si je do ložnice ? Já jo :D\u0026hellip;\nKomu se film bude líbit ? Rozhodně těm, kteří mají rádi staré americké filmy a 60. léta\u0026hellip;a taky fanynkám Roberta Redforda :D\u0026hellip;A vůbec, všem se vám to bude líbit, uvidíte!!! Bosé nohy v parku jsou totiž hlavně o lásce a o tom, že ani to nejšťastnější manželství se občas neobejde bez hádek :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/bose-nohy-v-parku/","summary":"\u003cp\u003eFilmovou rubriku jsem na blogu plánovala už od samého počátku, ale jen málokdy se mi stane, že mě nějaký film zaujme natolik, abych o něm měla chuť něco napsat. Konečně jsem ale dostala ten správný impulz v podobě \u003cem\u003eBosých nohou v parku\u003c/em\u003e. Tento americký snímek z roku 1967 patří už nějaký čas k mým kinematografickým srdcovkám a to jsem ho objevila vlastně dočista náhodou - při žehlení (jak jinak :D) - mezi domácími DVDčky s náhravkami z televize. Do úsměvné situační komedie s báječnou atmosférou let šedesátých se zkrátka nejde nezamilovat a přesvědčila jsem se, že ani po několikáté podívané neomrzí.\u003c/p\u003e","title":"Bosé nohy v parku"},{"content":"Některé tradice by se měly dodržovat\u0026hellip;možná i proto se každý podzim těším na to, že zase jednou do roka zavítám do oblasti, ke které mám i po těch letech strávených nad paragrafy velmi blízko. Vždycky, když se octnu na Medicalu, uvědomím si, že zdravotnictví je jedním z mála oborů, ve kterých může člověk opravdu beztrestně prohlásit, že vykonává smysluplnou práci. A tím teď nemám na mysli jen lékaře, ale hlavně zdravotnické techniky, kteří každý rok přichází na veletrh s novými zdravotnickými pomůckami usnadňujícími život převážně nemocným a handicapovaným lidem. Těm dle mého názoru patří Medical Fair především.\nTato odborná přehlídka se jako obvykle konala na brněnském veletržním výstavišti a opět předvedla spoustu novinek ve světě zdravotnické techniky, nemocničního vybavení i rehabilitace. Letos navíc nebyla roztroušena do několika pavilonů, všechno se vlezlo pěkně pod jednu střechu. K vidění zde byla spousta diagnostických přístrojů či laboratorní techniky, pomůcky pro handicapované, sluchově či zrakově postižené a seniory, nebo ortopedické a rehabilitační pomůcky\u0026hellip; Na Medicalu má své pevné místo také charita, a proto je tu každý rok k vidění rovněž spousta stánků s ručně vyrobenými dárkovými předměty, jejichž výtěžek jde na dobrou věc. U těch nás s Péťou zaujal především jakýsi inovativní šicí stroj :), který dokáže v rekordním čase vytvořit podle vzoru výšivku :D\u0026hellip;\nFanouškům gymballů musím sdělit, že zlaté časy této cvičební pomůcky jsou již pryč (prý, já si to nemyslím :D!). Na Medicalu se představil jeho mladší sourozenec, který vypadá esteticky lépe, je stabilnější a není nafukovací, tudíž vám nehyzdí obývák/pokojík :-)\u0026hellip;samozřejmě je ale také o poznání dražší (od 4000,- nahoru; designové kousky stojí až nad 8000,-) a navíc se na něm nedá pohodlně sedět, je určen výhradně pro cvičení, takže já asi prozatím zůstanu věrná své neestetické nafukovací kouli :D!\nMusím přiznat, že nejvíc jsme se nakonec vyřádili u stánku s čajíky :D\u0026hellip;Minulý týden jsme totiž objevili kouzlo čajového obřadu a rozhodli jsme se nadělit si nějaký pěkný čínský set s konvičkou k Vánocům. Sáčkům aromatického zeleného čaje jsme samozřejmě nemohli odolat, takže jsme si nakoupili pěkně do zásoby jeden třešňový a druhý jasmínový. (Zatím jsme testovali jen ten druhý zmíněný a - omámeni úžasnou vůní - ohodnotili jsme ho velmi kladně :-)\u0026hellip;)\nVíce informací o Medicalu samozřejmě naleznete na stránkách BVV: http://www.bvv.cz/medicalfair. Ikdyž (zatím ;)) nejsem z branže, věřím, že ani příští rok tento veletrh nevynechám :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/medical-fair-19-22-10-brno/","summary":"\u003cp\u003eNěkteré tradice by se měly dodržovat\u0026hellip;možná i proto se každý podzim těším na to, že zase jednou do roka zavítám do oblasti, ke které mám i po těch letech strávených nad paragrafy velmi blízko. Vždycky, když se octnu na Medicalu, uvědomím si, že zdravotnictví je jedním z mála oborů, ve kterých může člověk opravdu beztrestně prohlásit, že vykonává smysluplnou práci. A tím teď nemám na mysli jen lékaře, ale hlavně zdravotnické techniky, kteří každý rok přichází na veletrh s novými zdravotnickými pomůckami usnadňujícími život převážně nemocným a handicapovaným lidem. Těm dle mého názoru patří Medical Fair především.\u003c/p\u003e","title":"Medical Fair, 19. - 22.10., Brno"},{"content":"Dnes přináším něco pro milovníky ryb a gurmány, kteří si chtějí na obědě skutečně pochutnat. Základem všeho je kvalitní čerstvé maso, do kterého se opravdu vyplatí investovat, protože na chuti se to stoprocentně projeví! Slíbila jsem, že tady na blogu udělám reklamu Rybárně Šopík sídlící hned vedle Fakulty informatiky VUT, kde Péťa \u0026ldquo;ulovil\u0026rdquo; našeho lososa, a tak sem dávám odkaz na jejich webovky a opravdu vřele doporučuji :-): http://www.rybarna.cz/. Ode dneška budu svého muže posílat často a ráda do školy (a na ryby :-)) !\n4 porce lososa sůl, pepř hladká mouka olej na smažení 1-2 lžíce másla 100-150 g žampionů 125 g zakysané smetany citron a petrželka na podávání Omytého lososa osolíme, opepříme (já přidala ještě koření na ryby), obalíme v mouce a na směsi oleje a másla opečeme. Přidáme plátky žampionů a pod pokličkou dusíme doměkka. Nakonec vmícháme zakysanou smetanu a krátce prohřejeme. Podáváme ozdobené plátkem dobře omytého citronu a snítkou petrželky. Já připravila jako přílohu bramborovou kaši a moc jsme si pochutnali :-) !!!\nP.S. Zdrojem inspirace mi tentokrát byla Péťova Velká domácí kuchařka, o které tu jistě ještě uslyšíte :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/losos-na-smetane-se-zampiony/","summary":"\u003cp\u003eDnes přináším něco pro milovníky ryb a gurmány, kteří si chtějí na obědě skutečně pochutnat. Základem všeho je kvalitní čerstvé maso, do kterého se opravdu vyplatí investovat, protože na chuti se to stoprocentně projeví! Slíbila jsem, že tady na blogu udělám reklamu Rybárně Šopík sídlící hned vedle Fakulty informatiky VUT, kde Péťa \u0026ldquo;ulovil\u0026rdquo; našeho lososa, a tak sem dávám odkaz na jejich webovky a opravdu vřele doporučuji :-): \u003ca href=\"http://www.rybarna.cz/\"\u003ehttp://www.rybarna.cz/\u003c/a\u003e. Ode dneška budu svého muže posílat často a ráda do školy (a na ryby :-)) !\u003c/p\u003e","title":"Losos na smetaně se žampiony"},{"content":"V těchto dnech probíhá v Praze již dvanáctý ročník dnů designu, který přináší spoustu prezentací novinek ve světě designu, výstav, módních přehlídek a přednášek. Designblok se koná na 40 místech v Praze, v galeriích, výstavních síních i prestižních obchodech se špičkovým designem a módou. Mně se poštěstilo navštívit dosud největší Superstudio Designbloku v rozlehlé budově na Bubenské. Pět pater vystavovatelských ploch se nám postaralo o zábavu i bolavé nohy na celé dlouhé odpoledne :-)\u0026hellip;Předně bych ale asi měla vysvětlit, proč jsem se vlastně na výstavu vydala. Nemůžu říct, že bych se o design někdy předtím kdovíjak zajímala. Vpodstatě jsem si myslela, že se tady budou prezentovat spíš nové technologie ve výrobě a podobné věci. Z omylu jsem byla brzy vyvedena, ale k tomu až později. Hlavním důvodem mé návštěvy v Praze byl fakt, že na Designbloku vystavoval spolu s několika dalšími studenty z Prahy taky Péťa, a protože projektu věnoval hodně práce, s pýchou jsem se rozjela na výsledné dílko podívat na vlastní oči :-) !\nVýstava byla opravdu hodně rozmanitá a každý si tu zaručeně musel přijít na své. Mně osobně úplně nejvíc zaujal nábytek pro kočky :D\u0026hellip;stylový bytový doplňek ve tvaru různých písmen abecedy měl splňovat základní kočičí potřeby - skrýš, posezení a škrabadlo na drápky :-). Celou prezentaci navíc doplňovala vtipná instruktážní reklama promítaná na plátno - no nekupte to svojí kočičce !\nDalší zajímavostí pro mě byla poměrně rozsáhlá výstava zabývající se ekologickým tématem - v několika místnostech od stropu až po zem polepených kartony se prezentovaly ekologicky i ekonomicky šetrné obaly - ať už se jednalo o obaly na kosmetiku, potraviny, lahve na nápoje nebo saponáty.\nDelší čas jsme strávili taky u prezentace poměrně známého hnutí Duha (alespoň já jejich reklamy vídávám občas v šalině). Toto hnutí prosazuje mimo jiné přijetí zákona, který závazně stanoví, že Česká republika bude snižovat exhalace skleníkových plynů o 2% ročně. Nový zákon by měl posílit ekonomiku, snížit účty rodinám, zajistit zdravější život pro každého a hlavně srazit náš příspěvek ke globálnímu znečišťování. Z prezentace jsme si odnesli poučný plakát, který si vyvěsíme na ledničku jakožto inspiraci, jak žít lépe a zdravěji :-). Můžeme se tu dočíst, jak podpořit místní ekonomiku, proč je voda z kohoutku lepší a kolik zbytečného odpadu za svůj život vyprodukujeme, aniž si to uvědomíme.\nPohovka ze slámy :)\nPéťův projekt \u0026ldquo;Mimikry\u0026rdquo; se mi samozřejmě taky moc líbil, ikdyž u něj chyběla instruktáž, a vzhledem k tomu, že se jednalo o projekt interaktivní, spousta lidí ho nepochopila. Spolupracoval na něm společně s laboratoří Modul, která hledá nové technologie využitelné v umění a vytváří projekty na pomezí designu, volného umění a vědních oborů. Do obšírnějších informací o projektu se raději coby laik nechci pouštět :-). Věřím, že Péťa na blog co nevidět také přispěje článkem o Designbloku, kde se vše podstatné dozvíte. Každopádně se podělím alespoň o fotografie modelu orchideje, která se na obrazovce mění v kudlanku :-)\u0026hellip;\nPéťa u svého projektu :)\nUrčitě jsem ještě na spoustu zajímavostí zapomněla, ale v tom obrovském množství se není ani čemu divit. Na následujících fotografiích bych ráda vypíchla ještě pár vymykajících se projektů\u0026hellip;\nTohle mají v Rusku :)\u0026hellip;\nPohodlné? Ani trochu :D!\nProjekt Živé věci, který se zabývá interaktivním designem, prezentoval inteligentní svítidlo pojmenované Tvor.\nProjekt Polarita si hraje se splynutím skleněného šperku a oděvu.\nNo a to by bylo asi všechno :-). Výstavu jsme zakončili už značně znavení okolo sedmé hodiny módní přehlídkou kolekce La Femme Mimi, která byla doplněna poměrně extravagantními čelenkami od Jane Bond. Pro mě bylo velmi vítaným zpestřením to, že po pódiu se krom modelek producírovali taky vymódění psíci :-)\u0026hellip;Kolekce nebyla úplně podle mého gusta, ale možná bude něco na tom, že my Češi jsme zbytečně moc konzervativní a nepotrpíme si na barvy. A koneckonců podzim je sám o sobě dost šedivý a smutný, takže proč ho ještě zbytečně dělat víc ponurým tmavými kabáty. Nicméně trend ponožek v lodičkách nebo vůbec čemkoliv trochu otevřeném stejně jako plastové botičky Melissa (byť za nimi stojí ikona Vivienne Westwood a boty skutečně krásně voní, jak jsem se na Designbloku na vlastní čuch přesvědčila :D) asi skutečně nikdy nepochopím\u0026hellip;\nLa Femme Mimi\nVýstavu bych každopádně doporučila každému, kdo má v Praze o víkendu trochu času. Její návštěva rozhodně stojí zato, je doprovázena bohatým programem a každý si tam najde něco zajímavého a inspirujícího.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/designblok-praha-5-10-10-2010/","summary":"\u003cp\u003eV těchto dnech probíhá v Praze již dvanáctý ročník dnů designu, který přináší spoustu prezentací novinek ve světě designu, výstav, módních přehlídek a přednášek. Designblok se koná na 40 místech v Praze, v galeriích, výstavních síních i prestižních obchodech se špičkovým designem a módou. Mně se poštěstilo navštívit dosud největší Superstudio Designbloku v rozlehlé budově na Bubenské. Pět pater vystavovatelských ploch se nám postaralo o zábavu i bolavé nohy na celé dlouhé odpoledne :-)\u0026hellip;Předně bych ale asi měla vysvětlit, proč jsem se vlastně na výstavu vydala. Nemůžu říct, že bych se o design někdy předtím kdovíjak zajímala. Vpodstatě jsem si myslela, že se tady budou prezentovat spíš nové technologie ve výrobě a podobné věci. Z omylu jsem byla brzy vyvedena, ale k tomu až později. Hlavním důvodem mé návštěvy v Praze byl fakt, že na Designbloku vystavoval spolu s několika dalšími studenty z Prahy taky Péťa, a protože projektu věnoval hodně práce, s pýchou jsem se rozjela na výsledné dílko podívat na vlastní oči :-) !\u003c/p\u003e","title":"Designblok, Praha, 5. - 10.10. 2010"},{"content":"\u0026quot;\u0026hellip;Mám strach\nz podzimu který přijde\ndřív než ty\nznova přijedeš\nMám strach že se ztratíme\njeden druhému\u0026hellip;\u0026quot;\n(První vycházka)\nDnes přináším na dlouhou dobu posledního Hraběte - musím si něco schovat i do budoucna, že ano\u0026hellip; Takže naposledy malá dávka podzimní melancholie O:-)\nJednou\nNoviny nevyjdou ve zvláštním vydání,\nnikdo mi s růžemi nepřijde přát.\nPomlčí důstojně klasici svázaní\no tom, co brzy už musí se stát.\nNeshoří hvězdy a nevyschnou rybníky.\nV ulicích nebude dechovka hrát.\nKdopak si všimne? Vždyť svět je tak veliký\na třeba zrovna teď má se to stát.\nJednou tě potkám, vím to jistě!\nNevím jen kdy, na kterém místě\u0026hellip;\nAť si klidně říkají, že nevím o životě nic -\nmožná se to stane zítra, možná, že až za měsíc.\nMožná zrovna ted, na tomhle nároží\nna mou horkou tvář svou ruku položíš.\nMálokdo všimne si našeho setkání.\nNěkdo snad začne se přestárle smát\naž mě na ulici políbíš do dlaní\na řekneš, že se to muselo stát.\nNoční obraz\nNad parkem půlnoc vyzvání\nvšude je tma a klid\nA já se musím rozloučit\na honem domů jít\nMalíři namaluj do noční tmy\noblaka bílá sluneční svit\nAlespoň na chvíli ať je zas den\nať ještě domů nemusím jít\nNamaluj malíři barevnou kytici\nna mokrý asfalt v téhleté ulici\nNamaluj má ústa do smutných očí\nčlověka s kterým se právě teď loučím\nNamaluj prosím tě na noční oblohu\noblaka bílá sluneční svit\nAť se zas alespoň na chvíli rozední\nať ještě domů nemusím jít\nVím že to nejde\nnezlob se na mne\njsou to jen řeči\nkrásné a klamné\nVím že to nejde zastavit čas\npřesto to zkusím podruhé zas\nOdešel pěšky snad na tramvaj nemá\nJe právě půlnoc Jak banální téma\nNamaluj mé oči na jeho ústa\nať se ta ulice nezdá tak pustá\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/nocni-obraz/","summary":"\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e\u0026quot;\u0026hellip;Mám strach\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003ez podzimu který přijde\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003edřív než ty\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eznova přijedeš\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eMám strach že se ztratíme\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003ejeden druhému\u0026hellip;\u0026quot;\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e(První vycházka)\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eDnes přináším na dlouhou dobu posledního Hraběte - musím si něco schovat i do budoucna, že ano\u0026hellip; Takže naposledy malá dávka podzimní melancholie O:-)\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003eJednou\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eNoviny nevyjdou ve zvláštním vydání,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003enikdo mi s růžemi nepřijde přát.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ePomlčí důstojně klasici svázaní\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eo tom, co brzy už musí se stát.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eNeshoří hvězdy a nevyschnou rybníky.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eV ulicích nebude dechovka hrát.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eKdopak si všimne? Vždyť svět je tak veliký\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ea třeba zrovna teď má se to stát.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e","title":"Noční obraz..."},{"content":"V následujícím týdnu očekávám spoustu společenských akcí, a tak jsem si řekla, že bych se konečně měla dokopat k sepsání všech blogových restů, než se mi nakupí další :-)\u0026hellip;Jako první jsem si vybrala možná ten úplně nejkrásnější a také nejpestřejší prázdninový týden, strávený v severní Itálii. Ano, chci se v tomhle pseudobabím létu zahřát alespoň fotkami a vzpomínkami O:-)\u0026hellip;\nDo Itálie jsem se chtěla podívat už z toho důvodu, že jsem se dva roky učila italštinu, a navíc můj čerstvě odpromovaný brašule získal práci v neurobiologickém vědeckém výzkumu v malebném severoitalském městečku s názvem Rovereto. Shodou okolností se letos do stejné oblasti chystala na dovolenou i Péťova rodina, takže jsme se rozhodli, že pár dnů strávíme s nimi u moře a pak pojedeme za bráchou do vnitrozemí. Tato volba se ukázala být tou nejlepší možnou, protože jsme si tak vychutnali všechno, co k správným prázdninám patří - ráchání v moři, kešování, trochu těch památek a taky nádhernou horskou přírodu.\nPoprvé v životě vidím Alpy :-)\u0026hellip;\nPrvních pár dnů jsme tedy trávili v malém turistickém letovisku Rosolina Mare (možná si ho někdo bude pamatovat z letošních reprízovaných Her bez hranic ;)), kde jsme si dosyta užívali sluníčko, moře i výbornou italskou zmrzlinu O.-) ! Pro mě to byl první pobyt u moře po nějakých sedmi letech, takže jsem byla jaksepatří nadšená a cachtala jsem se ve vlnách jako malé dítě společně s modrým nafukovacím balónkem, který jsme překřtili na \u0026ldquo;Kulihráška\u0026rdquo; :D.\nPéťa honí Kulihráška :D\nI přes mé nehrané nadšení ale rozhodně nepatřím k plážovým povalečům a mám na dovolené ráda i nějakou tu akci. Sotva jsme tedy prochodili městečko a odlovili všechny kešky, už jsme v Rosolinu neměli stání a těšili jsme se na další místa, která jsme měli v plánu navštívit. Zjistili jsme si tedy vlakové spoje a vydali jsme se na cestu za brašulou do Rovereta - s tím, že si ještě po cestě uděláme celodenní zastávku v Benátkách.\nPod italským nebem\nBenátky jsou opravdu nádherné a zajímavé město a stojí určitě za víc, než pouhý jeden den. My jsme ale bohužel neměli víc času a snažili jsme se navštívit zde jak ty klasické pamětihodnosti, tak i zapadlá místa, která běžný turista může opomenout. Z toho důvodu jsme si hned po příjezdu zakoupili mapku města, což byl, jak se později ukázalo, výborný nápad - bez ní bychom se ve spletitých benátských uličkách ztratili raz dva.\nBenátská zákoutí\nHlavní turistické atrakce - Ponte di Rialto a Piazza San Marco - se nachází na trase, která je výborně značena na každém rohu. My jsme ale zatoužili i po benátských keškách a nějakém tom dobrodružství a musím říct, že jsme se dočkali ten den obojího :-). Jako první jsme se vydali hledat Snail tower (jak se to řekne italsky vážně netuším :D), trochu zchátralou, ale velice zajímavou a turistickým očím skrytou stavbu s točitým schodištěm. Když jsme se u ní dostatečně pokochali a vyfotili, pustili jsme se na výpravu po dalších místních keškách, kterou jsme měli zakončit u budovy vlakového nádraží.\nByli jsme ten den opravdu úspěšní (a to jindy míváme v geocachingu docela smůlu :D !) a obzvlášť já měla ten den na hledání čuch :D. První keš, u které jsme se zasekli, nám jako bonus přinesla i nové kamarády :-). U Ponte dell Accademia to zrovna moc nevonělo a jako na potvoru keš nikde. Pod mostem jsme ale narazili na jakéhosi mladíka a hned nám bylo jasné, že je to kolega. Ani on nebyl o moc úspěšnější, pod mostem prý objevil jen nějakou igelitku, do které si kdosi ukryl deštníky :D\u0026hellip;Nahoře na mostě ho čekala a navigovala jeho přítelkyně, tak jsme se dali do řeči a dozvěděli jsme se, že mladý pár je z Belgie, objel velkou část Evropy a teď už se vrací domů. Při pohledu zhora se mi náhle rozbřesklo a zahlédla jsem černou krabičku - no, a keš byla na světě! Po tomto úspěchu jsme se rozhodli, že se vydáme po dalších keškách pátrat společně. Při našem putování se nám podařilo zahlédnout pravé a nefalšované benátské klišé - zpívajícího gondoliéra O:-) !!! Po dalších dvou keškách se ale naše cesty rozešly, popřáli jsme si s Belgičanama hodně štěstí a dál pokračovali sami\u0026hellip;a vzápětí jsme se ztratili :D! Ani mapa nám tentokrát neposkytla vodítko, tak jsme se vrátili k jakémusi chrámu, kde se procházela místní policie, a nechali jsme si poradit :-). To už se nezadržitelně blížil čas odjezdu našeho vlaku do Verony. Na nádraží jsme byli zpočátku trochu zmatení, protože na tabuli se pořád ne a ne objevit náš spoj. Další neznámou pro nás byly jízdenky, které se musely označit ještě před nástupem do vlaku - jako u nás v šalině :-). Když jsme navíc konečně uviděli náš vláček - luxusní klimatizovaný vagón, který by si nezadal s našim pendolínem, říkali jsme si, že to bude asi nějaký omyl.\nVlak do Verony\u0026hellip;dobrodružství začíná :-)\nA ani tím dnešní dobrodružství ještě nekončilo. Ve Veroně jsme měli přestoupit na druhý spoj, který už nás měl dovézt až do Rovereta. Problém ovšem byl v tom, že na přestup jsme měli pouhých 8 minut a ještě ke všemu jsme vůbec nevěděli, jakou cílovou stanici ten vlak má mít, čili jakým směrem pojedeme\u0026hellip;No, měli jsme z toho trochu nervy :D\u0026hellip;Během cesty nás naštěstí uklidnil telefonát od brašule. Zjistil, že kdyby nám náhodou spoj ve Veroně ujel, brzo pojede další, a musíme nastoupit do vlaku mířícího na Bolzano. S těmito informacemi jsme byli hned klidnější a možná i proto jsme přestup ve Veroně bravurně zvládli v mnohem kratším časovém limitu, než jaký nám byl vyměřen. Po nástupu do správného spoje jsem pak poprvé za svůj život využila znalostí z kurzů italštiny a nejblíž sedící slečny jsem se konverzačně optala, zda skutečně jedeme na Rovereto. Slečna sice nevěděla, ale jakýsi mladík nám to potvrdil, a tak jsme s klidným srdcem usedli a nechali se unášet tmou za dalším dobrodružstvím :-).\nNa roveretském nádraží jsme se šťastně shledali s bráchou a vydali se na cestu do našeho nového domova. Luk nám během cesty stačil sdělit všechny důležité informace o tom, kde si můžeme nakoupit, kam se máme jít najíst, kde pracuje on i co v Roveretu a blízkém okolí můžeme podniknout. Z jeho bytečku jsem byla jaksepatří nadšená, ale sotva jsem si ho stačila pořádně prohlédnout, dopadla na mě únava po dlouhém a náročném dni, a tak jsme to brzy zabalili a šli se pořádně vyspat na další dobrodružství :-)\u0026hellip;\nNa druhý den jsme se s Péťou hned vrhli na prohlídku Rovereta a první kešky :-). Teprve teď, za denního světla, jsme se mohli náležitě pokochat krásou malebného městečka obklopeného ze všech stran horami. Protože jsme se vykopali z postele až kolem poledne, sluníčko nás hned na uvítanou začalo pěkně připíkat, takže jsme se nejprve uchýlili do stínu místního Muzea umění, které se nachází hned vedle budovy Lukovy laboratoře.\nV palmovém háji\nV kešování jsme tentokrát moc úspěšní nebyli, tak jsme si šli spravit náladu alespoň báječnou zmrzlinou, kterou tu měli snad ještě lepší než v Rosolina Mare :-) ! Usoudili jsme, že na nějaké velké procházení je teď moc velké hic, navíc ve všech obchodech siesta, a proto jsme se zastavili jen na informacích pro mapku města a jízdní řád do Rivo della Garda, kam jsme chtěli vyrazit hned následující den, a vydali se domů uklohnit si něco k jídlu.\nCo se mi v Roveretu opravdu moc líbilo, byly malé fontánky nacházející se na každém rohu. V těch parných letních dnech to byl opravdu ten nejlepší možný zdroj osvěžení. Rozhodli jsme se inspirovat se Italy a po obědě jsme striktně dodrželi siestu :D\u0026hellip;Když jsme se probudili :D, usoudili jsme, že je nejvyšší čas zase vyrazit za novými zážitky. Ukořistili jsme mapku, zásoby pití a vydali jsme se na cestu na Ossario di Castel Dante, kruhovitou stavbu tyčící se nad Roveretem, od které vedla naučná stezka ke zvonu Campana dei caduti, místní památce na druhou světovou válku. Každý panel naučné stezky byl věnován nějakému významnému mírovému aktivistovi. Kešování nás po cestě strašně zdrželo, a tak nás na stezce málem zastihla tma (což při průchodu lesíkem bez baterky nebylo zrovna dvakrát příjemné :D). Na druhou stranu se nám ale z výšky naskytl nádherný pohled na noční Rovereto.\nRovereto na dlani\nVrátili jsme se domů dost pozdě, takže jsme usoudili, že chladící se vínko, které jsme v poledne koupili za rohem v místním obchodě COOP (který brašule trefně překřtil na \u0026ldquo;Jednotu\u0026rdquo; :DDD\u0026hellip;), si necháme na zítra, a šli jsme čerpat síly na výlet k Lago di Garda :-)\u0026hellip;\nNoční Rovereto\nDruhého dne jsme se tedy vypravili na jedno z pravděpodobně nejkrásnějších míst na zeměkouli :-) - italská karosa :D nás vyplivla v městečku Rivo dela Garda a my jsme se s GPSkou vydali najít ten slavný ráj na zemi. Palmičky lemující cestu k pláži nás ujistily v tom, že jsme tu správně :-). Pohled, který se nám naskytl na břehu jezera, vůbec není možné vyjádřit slovy. Na nebi azůro, průzračně čistá voda, do které háže sluníčko třpytivé odlesky a všude kolem zeleň a hory\u0026hellip;\nLago di Garda - ráj na zemi o:)\nNemohla jsem se dočkat, až se v Lagu trochu ochladím. Plavky jsem si s sebou nebrala, ale k mému překvapení měla voda přes dvacet stupňů, takže jsem se šla ráchat do vlnek i v šatech a celou dobu se bavila sbíráním barevných kamínků (jeden červený jsem si odnesla, ale nakonec jsem ho na druhý den vložila do roveretské kešky :-)\u0026hellip;). Díky příznivému větru je Lago rájem surfařů a díky nádherné krajině pravděpodobně i oblíbeným italským letoviskem, soudě podle zaplněné pláže.\nDen u Laga jsme opět zaplnili kešováním, nakupováním pohledů a nakonec i nějakým tím občerstvením :-). Ochutnali jsme i místní zmrzlinu, ale ta roveretská byla suverénně nejlepší :D! Závěr výletu nám trošku zkazil náladu, protože jsme díky špatnému značení čekali na zpáteční bus na špatné straně ulice a díky tomu nám ujel doslova před nosem :(. Na další spoj jsme museli čekat hodinu. Naštěstí jsem byla vybavena Robertem Fulghumem, takže jsem to nebrala moc tragicky :-)\u0026hellip;\nV Roveretu jsme se šli ještě podívat k místnímu hradu, který se ale zrovna opravoval, a nafotili jsme cestou spoustu smínků spletitých uliček v historickém centru. Po cestě domů jsme pak narazili na koncert odehrávající se přímo na náměstí, tak jsme se rozhodli završit dnešní den i trochou kultury a dobrou hodinku jsme tam poseděli. Pak už jsme ale zamířili domů za Lukem a za vínkem a olivama :D ! Na balkónku jsme si udělali pěkné posezení a kecali až dokud nedošlo víno, ehm :D\u0026hellip;\nNo a už tu byl najednou poslední den dovolené, konec našeho italského dobrodružství :(. Rozhodli jsme se, že ho strávíme procházkou k řece, a po cestě ulovíme posledních pár keškových exponátů a nakoupíme pohledy :).\nKešování u řeky\nKolem řeky je vybudovaná skvělá cyklostezka, po které se dá údajně dojet až k Lagu. Sluníčko opět připalovalo, takže jsme byli vděční za každý stín, kterých po cestě pravda mnoho nebylo :-)\u0026hellip;V poledne jsme si dali sraz s brašulou u hlavního náměstí, protože jsme byli domluvení, že si spolu zajdeme někam na oběd. Objednali jsme si jen tousty, ale byly tak obří a tak bohatě obložené, že se nedaly vůbec sníst\u0026hellip;opět jsme nacpaní k prasknutí zatoužili po siestě :D. S brašulou jsme se pak už rozloučili, protože se vydal zpátky do práce, a šli jsme pomalu balit :-)\u0026hellip;\nNa závěr je nutné zmínit, že po celou dobu nám v Itálii ani jednou nezapršelo, ale sotva jsme se vydali na zpáteční cestu, přihnal se liják a vytrvale a hustě lilo celou dobu až domů. A u nás jsme pak ještě rádi vzpomínali na ta příšerná vedra :D !!! Prázdniny v Itálii se zkrátka po všech směrech vyvedly. Zažili jsme spoustu dobrodružství, odlovili spoustu kešek, podívali se na řadu zajímavých míst a užili si prostě to nejlepší, co ke správným prázdninám patří\u0026hellip;a tak to má být :-) !\n:*\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/prazdniny-v-italii/","summary":"\u003cp\u003eV následujícím týdnu očekávám spoustu společenských akcí, a tak jsem si řekla, že bych se konečně měla dokopat k sepsání všech blogových restů, než se mi nakupí další :-)\u0026hellip;Jako první jsem si vybrala možná ten úplně nejkrásnější a také nejpestřejší prázdninový týden, strávený v severní Itálii. Ano, chci se v tomhle pseudobabím létu zahřát alespoň fotkami a vzpomínkami O:-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eDo Itálie jsem se chtěla podívat už z toho důvodu, že jsem se dva roky učila italštinu, a navíc můj čerstvě odpromovaný brašule získal práci v neurobiologickém vědeckém výzkumu v malebném severoitalském městečku s názvem Rovereto. Shodou okolností se letos do stejné oblasti chystala na dovolenou i Péťova rodina, takže jsme se rozhodli, že pár dnů strávíme s nimi u moře a pak pojedeme za bráchou do vnitrozemí. Tato volba se ukázala být tou nejlepší možnou, protože jsme si tak vychutnali všechno, co k správným prázdninám patří - ráchání v moři, kešování, trochu těch památek a taky nádhernou horskou přírodu.\u003c/p\u003e","title":"Prázdniny v Itálii"},{"content":"Zjistila jsem, že kreativní rubrika nám tu na blogu už delší dobu krní. Pravdou ale je, že už jsem se taky dlouho do ničeho opravdu tvořivého nepustila. Momentálně se ovšem stále nacházíme ve stádiu budování našeho nového hnízdečka, a tak se naskytla skvělá příležitost. Péťa dovezl z domova retro sadu červenobílých plastových kořenek a řekli jsem si, že je vylepšíme a vyrobíme na ně ve Wordu nějaké hezké štítky s názvy koření. Úkol byl přidělen mně, ale z nechuti k technice jsem se rozhodla namalovat štítky ručně :-)\u0026hellip;no, a tady je výsledek mého snažení :-)\u0026hellip;\nKořenky v akci\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/hand-made-korenky/","summary":"\u003cp\u003eZjistila jsem, že kreativní rubrika nám tu na blogu už delší dobu krní. Pravdou ale je, že už jsem se taky dlouho do ničeho opravdu tvořivého nepustila. Momentálně se ovšem stále nacházíme ve stádiu budování našeho nového hnízdečka, a tak se naskytla skvělá příležitost. Péťa dovezl z domova retro sadu červenobílých plastových kořenek a řekli jsem si, že je vylepšíme a vyrobíme na ně ve Wordu nějaké hezké štítky s názvy koření. Úkol byl přidělen mně, ale z nechuti k technice jsem se rozhodla namalovat štítky ručně :-)\u0026hellip;no, a tady je výsledek mého snažení :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Hand-made kořenky"},{"content":"Inspirací pro tento recept mi opět byl můj oblíbený pořad \u0026ldquo;Pod pokličkou\u0026rdquo;, tentokrát díl věnovaný turecké kuchyni. Maruš říkala, že to je rychlý, zdravý a dobrý, tak jsem si řekla, že to teda taky vyzkouším :D\u0026hellip;\nstředně velký lilek hladká mouka sůl velký bílý jogurt kelímek zakysané smetany 4 stroužky česneku čerstvá pažitka Lilek omejeme, nakrájíme na plátky o tloušťce zhruba 1 cm a nasolíme. Mezitím se můžeme vrhnout na přípravu dressingu. Ten vyrobíme smícháním bílého jogurtu a zakysané smetany, do které prolisujeme 4 stroužky česneku. Možná bych i doporučila dát o jeden stroužek méně - my jsme použili domácí a měli jsme s tím popravdě co dělat :D\u0026hellip;na druhou stranu ale aspoň budeme zdraví :D ! Do dressingu přimícháme nasekanou pažitku, kterou můžeme případně nahradit koprem nebo petrželkou a pokud nemáme vůbec nic čerstvého, poslouží stejně dobře třeba koření \u0026ldquo;provensálské bylinky\u0026rdquo; nebo bazalka. Dressing tedy máme připravený a můžeme se vrhnout zase na lilky. Ty zlehka obalíme v mouce a smažíme na rozpáleném oleji. Podáváme přelité dressingem. Jako příloha se výborně hodí třeba čerstvé celozrnné pečivo. Ach, zní to tak zdravě O:) !\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/turecky-lilek/","summary":"\u003cp\u003eInspirací pro tento recept mi opět byl můj oblíbený pořad \u0026ldquo;Pod pokličkou\u0026rdquo;, tentokrát díl věnovaný turecké kuchyni. Maruš říkala, že to je rychlý, zdravý a dobrý, tak jsem si řekla, že to teda taky vyzkouším :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003estředně velký lilek\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ehladká mouka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003evelký bílý jogurt\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ekelímek zakysané smetany\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e4 stroužky česneku\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ečerstvá pažitka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eLilek omejeme, nakrájíme na plátky o tloušťce zhruba 1 cm a nasolíme. Mezitím se můžeme vrhnout na přípravu dressingu. Ten vyrobíme smícháním bílého jogurtu a zakysané smetany, do které prolisujeme 4 stroužky česneku. Možná bych i doporučila dát o jeden stroužek méně - my jsme použili domácí a měli jsme s tím popravdě co dělat :D\u0026hellip;na druhou stranu ale aspoň budeme zdraví :D ! Do dressingu přimícháme nasekanou pažitku, kterou můžeme případně nahradit koprem nebo petrželkou a pokud nemáme vůbec nic čerstvého, poslouží stejně dobře třeba koření \u0026ldquo;provensálské bylinky\u0026rdquo; nebo bazalka. Dressing tedy máme připravený a můžeme se vrhnout zase na lilky. Ty zlehka obalíme v mouce a smažíme na rozpáleném oleji.  Podáváme přelité dressingem. Jako příloha se výborně hodí třeba čerstvé celozrnné pečivo. Ach, zní to tak zdravě O:) !\u003c/p\u003e","title":"Turecký lilek"},{"content":"Byť studujíc na půdě právnické fakulty, do politických debat se zásadně nepouštím, na hodinách politologie jsem si vždycky připadala poněkud nepatřičně a popravdě mě politika vlastně vůbec nebaví. Prokrastinace je ovšem tak mocná činnost, že člověka kolikrát zavede až za hranice všedních dnů 8-)\u0026hellip;To jsem se takhle před několika dny poflakovala po domě, samozřejmě v rámci studia, a v obývákové knihovničce jsem narazila na malou červenočernou knížečku. Knihy mě celý život velice lákají a ve zkouškovém to platí dvojnásob - pokud to samozřejmě není literatura k věci 8-)\u0026hellip;Ze zvědavosti jsem si přečetla anotaci na obálce a ta mě zaujala natolik, že jsem brožurku okamžitě zabavila a rozhodla se ji \u0026ldquo;v rámci studia\u0026rdquo; přečíst. A to i přes její politologický název 8-)\u0026hellip;\nA teď tedy konečně k samotnému obsahu: Esej Komunismus a socialismus je myšlenkově bohatým a vpravdě prorockým rozborem totalitních společenských systémů, vycházejících z idejí utopického socialismu a komunismu. Mnohé z toho, nač se v něm varovně ukazuje, se bohužel během 20. století téměř doslova naplnilo. Italský liberální myslitel, katolický kněz Antonio Rosmini přednesl svou řeč v roce 1847 – tedy sto let před komunistickým pučem v Československu i sto let před známou antiutopií 1984 od George Orwella! Knížka je opatřena doslovem, který čtenáře uvádí do Rosminiho životních osudů a do jeho mnohovrstevnatého myšlení. Rosminiho osobnost mě zaujala už z toho důvodu, že je rodákem z Rovereta, severoitalského městečka, které jsem letos měla tu čest navštívit a snad se brzy konečně dokopu k tomu o těch nádherně strávených dnech taky něco sepsat sem na blog :-)\u0026hellip;\nVelice nadčasová esej popisuje možné důsledky po případném vítězství levicově radikálních myšlenek, které by zásadním způsobem měly vliv na společnost ve všech oblastech. Serbati se z pozice teologa věnuje tématům mravnosti a dobra. Serbati v úvahách o dobru jednoznačně tvrdí, že dobro „nejsme s to plně ohodnotit jinak než v konfrontaci se zlem a že pravda nikdy nezazáří před našima očima tak jasně, jako když ji porovnáváme se lží“. Pro Serbatiho zlo a lež představují falešní mudrcové, lžiproroci a utopisté. Tak vnímá autor následovníky myšlenek C. H. R. de Saint-Simona, Roberta Owena, Charlese Fouriera a dalších. Serbati představuje své vnímání společnosti a obhajuje liberalismus, který vnímá jako „politický i právní systém, jenž všem zabezpečuje vzácný poklad právních svobod“. Právo je popisováno jako projev a záštita svobody. Antonio Serbati upozorňuje na to, že v případě ztráty svobody by se lidé místo ve svobodné společnosti ocitli ve věznici.\nPro současné čtenáře, kteří jsou na rozdíl od Antonia Serbatiho obeznámeni s více než stoletým vývojem levicových koncepcí, které v mnoha případech vedly k fatálním důsledkům, jsou podstatné pasáže, jež celkem trefně představují obtíže v případě vítězství ultralevicových myšlenek. Zcela jednoznačně Serbati tvrdí, že vláda socialistických utopistů by vedla k sociální nespravedlnosti, úpadku morálky, omezování náboženských svobod, zániku práva na osobní vlastnictví,ale i zničení rodinných pout, práv jednotlivců (přirozených, občanských a politických) a mezinárodních práv. Serbati se zamýšlí i nad případným budoucím společenským systémem, přičemž vyvozuje, že jistě budou v novém uspořádání existovat vladaři i ovládaní. První skupině se bude jednat o majetek a kontrolu nad bohatstvím, druhá skupina pak má očekávat péči ze strany příslušníků první skupiny, která bude schopna bohatství spravedlivě rozdělovat. Zmocnit se veškerého majetku je podle Serbatiho mnohem snadnější operací než proces samotného rozdělování v přesně nespecifikované budoucnosti.\nV kapitole “Monopol moci” Serbati upozorňuje na důsledky Fourierových koncepcí, z kterých vyplývá, že “vláda bude přesně určovat a kontrolovat každý den i každou hodinu života všech jednotlivců, a tak nikdo nebude mít ani chvilku sám pro sebe”. Jiná kapitola týkající se rodiny, výchovy a vzdělávání je kritická k myšlenkám, které jsou známy již od Platóna. Těmito myšlenkami jsou například požadavky, aby děti v komunistických systémech neznaly své rodiče, aby byla uplatňována důsledně veřejná výchova atp. V dalších oddílech eseje se Serbati zaměřuje na témata, která jsou pro komunismus, socialismus a fourierismus spjata s popřením přirozenosti, a upozorňuje na fakt, že tyto skupiny nemohou otevřeně vystoupit na světlo, protože od těchto společenských systémů svět nemůže očekávat žádné svobodné volby nebo čestné svobodné soupeření o politické funkce.\nSerbati jakoby popisoval následný vývoj v některých zemích Evropy po r. 1945. Jeho slova nejsou slova vizionáře, ale filozofa a teologa, který reagoval na myšlenky prvních radikálních socialistů. Z úvah o uspořádání společnosti podle koncepcí, které prezentoval Saint-Simon, Robert Owen a další Serbati usuzuje, že tito reformátoři “místo toho, aby lidi pozvnášeli, chějí z nich nakonec udělat tažná zvířata; místo toho, aby zajistili mír, chystají válku proti všem; místo vlády práva má podle nich nastoupit vláda síly; místo toho, aby spravedlivě rozdělili bohatství země, chtějí ho ve skutečnosti bezbřehým způsobem akumulovat; místo ohraničení pravomocí vlád chtějí vytvořit naprosto nekontrolovatelnou a nikým neodvolatelnou vševládu; reformátoři také nechtějí žádnou spravedlivou konkurenci, protože všechno bude muset být pod diktátem zmíněné vševlády”. Serbati zkrátka popsal precizně vývoj, který by následoval po převzetí vlády v jednotlivých státech ze strany ultralevice.\nAni nadále se nehodlám pouštět do nějakých politických debat, ovšem Rosminiho esej bych doporučila k přečtení každému, minimálně pro zamyšlení. Z toho, s jakou přesností tento italský myslitel předpověděl na základě idejí utopického socialismu některé důsledky a vývoj ve 20. století docela mrazí\u0026hellip;\nP.S. Později jsem přemýšlela, kde se u nás v knihovně toto dílko vůbec vzalo, protože za jediný zdroj politiky v naší domáctnosti jsem dosud považovala pouze plátek MF Dnes :D\u0026hellip;Po důkladném přezkoumání tiráže jsem ale zjistila, že se na vydání této eseje podílel jeden z mých bratránků :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/antonio-rosmini-serbati-komunismus-a-socialismus/","summary":"\u003cp\u003eByť studujíc na půdě právnické fakulty, do politických debat se zásadně nepouštím, na hodinách politologie jsem si vždycky připadala poněkud nepatřičně a popravdě mě politika vlastně vůbec nebaví. Prokrastinace je ovšem tak mocná činnost, že člověka kolikrát zavede až za hranice všedních dnů 8-)\u0026hellip;To jsem se takhle před několika dny poflakovala po domě, samozřejmě v rámci studia, a v obývákové knihovničce jsem narazila na malou červenočernou knížečku. Knihy mě celý život velice lákají a ve zkouškovém to platí dvojnásob - pokud to samozřejmě není literatura k věci 8-)\u0026hellip;Ze zvědavosti jsem si přečetla anotaci na obálce a ta mě zaujala natolik, že jsem brožurku okamžitě zabavila a rozhodla se ji \u0026ldquo;v rámci studia\u0026rdquo; přečíst. A to i přes její politologický název 8-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Antonio Rosmini Serbati - Komunismus a socialismus"},{"content":"Konečně se mi povedlo dočíst slavnou Čapkovu trilogii a musím hned na úvod konstatovat, že první dílo noetické trilogie - Hordubal - nasadil laťku hodně vysoko a zbytek knížky už ho prostě nepřekonal. Děj zde asi není potřeba zmiňovat, protože ho stejně všichni dobře znají z hodin středoškolské literatury, tudíž se asi omezím jen na pár svých dojmů z četby.\nNa trilogii mě obecně zaujalo, že nebyla tak úplně psaná čapkovským stylem, alespoň ve srovnání s tím, co jsem kdy od Čapka předtím přečetla. Příběh Povětroně mě obecně moc nezaujal ani jsem si z něj neodnesla žádnou větší myšlenku krom těch, které celou trilogii spojují a které jsem už zmiňovala v rubrice Úryvky u Hordubala. Obyčejný život ve mě přecejen zanechal silnější dojem, ikdyž to dlouho vypadalo jako \u0026ldquo;obyčejné\u0026rdquo; poklidné vzpomínání starého úředníka. V závěru knihy ale najednou všechno začínáme vidět z více úhlů a pohled, který se nám naskytne, je minimálně překvapivý (na mě působil téměř depresivně a byla jsem z toho nečekaného zvratu tak nějak zkroušená :D!). Na druhou stranu se mi ale líbila myšlenka, že v každém člověku se nachází více identit a záleží na tom, která v nás převáží, protože ta pak formuje náš život. Každý z nás má jakousi třináctou komnatu, kterou se snaží skrývat navenek i před sebou samým. Když ale tuhle část našeho já celý život skrýváme a potlačujeme, stáváme se někým jiným, než kým ve skutečnosti jsme, a musíme si tak klást otázku, zda skutečně známe svoji pravou tvář. Problematika možnosti lidského poznání je koneckonců tématem, na kterém celá Čapkova trilogie stojí. Poznat pravdu je totiž velmi obtížné, neboť k ní vedou různé cesty a každý z nás vkládá do takzvané \u0026ldquo;pravdy\u0026rdquo; kus sebe\u0026hellip;\nSuma sumárum musím trilogii doporučit - minimálně kvůli její vynikající první části :-). Skutečný obrázek nechť si ovšem udělá každý sám - pravda je totiž relativní ;-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/karel-capek-povetron-obycejny-zivot/","summary":"\u003cp\u003eKonečně se mi povedlo dočíst slavnou Čapkovu trilogii a musím hned na úvod konstatovat, že první dílo noetické trilogie - Hordubal - nasadil laťku hodně vysoko a zbytek knížky už ho prostě nepřekonal. Děj zde asi není potřeba zmiňovat, protože ho stejně všichni dobře znají z hodin středoškolské literatury, tudíž se asi omezím jen na pár svých dojmů z četby.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNa trilogii mě obecně zaujalo, že nebyla tak úplně psaná čapkovským stylem, alespoň ve srovnání s tím, co jsem kdy od Čapka předtím přečetla. Příběh \u003cem\u003ePovětroně\u003c/em\u003e mě obecně moc nezaujal ani jsem si z něj neodnesla žádnou větší myšlenku krom těch, které celou trilogii spojují a které jsem už zmiňovala v rubrice \u003cem\u003eÚryvky\u003c/em\u003e u Hordubala. \u003cem\u003eObyčejný život\u003c/em\u003e ve mě přecejen zanechal silnější dojem, ikdyž to dlouho vypadalo jako \u0026ldquo;obyčejné\u0026rdquo; poklidné vzpomínání starého úředníka. V závěru knihy ale najednou všechno začínáme vidět z více úhlů a pohled, který se nám naskytne, je minimálně překvapivý (na mě působil téměř depresivně a byla jsem z toho nečekaného zvratu tak nějak zkroušená :D!). Na druhou stranu se mi ale líbila myšlenka, že v každém člověku se nachází více identit a  záleží na tom, která v nás převáží, protože ta pak formuje náš život. Každý z nás má jakousi třináctou komnatu, kterou se snaží skrývat navenek i před sebou samým. Když ale tuhle část našeho já celý život skrýváme a potlačujeme, stáváme se někým jiným, než kým ve skutečnosti jsme, a musíme si tak klást otázku, zda skutečně známe svoji pravou tvář. Problematika možnosti lidského poznání je koneckonců tématem, na kterém celá Čapkova trilogie stojí. Poznat pravdu je totiž velmi obtížné, neboť k ní vedou různé cesty a každý z nás vkládá do takzvané \u0026ldquo;pravdy\u0026rdquo; kus sebe\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Karel Čapek - Povětroň, Obyčejný život"},{"content":"Tento víkend je bohatý na kulinářské pokusy, takže se tu na blogu asi zase objeví hodně receptů :-). Věřím, že během semestru poslouží jako fajn inspirace, až nebudete vědět, co vařit ;-)\u0026hellip;Hned první tip je celkem slavnostního ražení, takže jím můžete ohromit, až se naskytne příležitost O:-).\nkuřecí řízky plátkový tvrdý sýr typu eidam plechovka kompotovaných broskví olej na smažení sůl a oregano Na těstíčko budeme potřebovat:\n2 vejce, sůl 1 lžíci hladké mouky 1 lžíci strouhanky 200 ml bílého vína Kuřecí maso naporcujeme na několik tenkých plátků, které naklepeme a nasolíme. Na maso položíme plátek sýra, posypeme oreganem, přehneme a spojíme jehlou či za pomoci párátek. Z vajec, mouky, stouhanky, bílého vína a špetky soli připravíme těstíčko. Myslím, že bílé víno se klidně může vynechat, protože ve výsledku nebylo vůbec cítit\u0026hellip;ikdyž možná to bude tím, že jsme použili laciné čůčo z Tesca :D. Každopádně zbytek vína můžete vypít u večeře, takže marná investice to není :D\u0026hellip;Maso tedy obalíme v těstíčku a smažíme v rozehřátém oleji. Ve vyšším hrnci prohřejeme kompotované broskve spolu s nálevem a kuřecí podáváme obložené teplými broskvemi. Mně se broskve prohřívat nechtělo, takže jsem je servírovala jen tak z plechovky a bylo to taky luxusní ;-) ! Vhodnou přílohou ke kuřecím závitkům je dušená rýže.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kureci-po-svedsku/","summary":"\u003cp\u003eTento víkend je bohatý na kulinářské pokusy, takže se tu na blogu asi zase objeví hodně receptů :-). Věřím, že během semestru poslouží jako fajn inspirace, až nebudete vědět, co vařit ;-)\u0026hellip;Hned první tip je celkem slavnostního ražení, takže jím můžete ohromit, až se naskytne příležitost O:-).\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ekuřecí řízky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eplátkový tvrdý sýr typu eidam\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eplechovka kompotovaných broskví\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eolej na smažení\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl a oregano\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eNa těstíčko budeme potřebovat:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 vejce, sůl\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 lžíci hladké mouky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 lžíci strouhanky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e200 ml bílého vína\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eKuřecí maso naporcujeme na několik tenkých plátků, které naklepeme a nasolíme. Na maso položíme plátek sýra, posypeme oreganem, přehneme a spojíme jehlou či za pomoci párátek. Z vajec, mouky, stouhanky, bílého vína a špetky soli připravíme těstíčko. Myslím, že bílé víno se klidně může vynechat, protože ve výsledku nebylo vůbec cítit\u0026hellip;ikdyž možná to bude tím, že jsme použili laciné čůčo z Tesca :D. Každopádně zbytek vína můžete vypít u večeře, takže marná investice to není :D\u0026hellip;Maso tedy obalíme v těstíčku a smažíme v rozehřátém oleji. Ve vyšším hrnci prohřejeme kompotované broskve spolu s nálevem a kuřecí podáváme obložené teplými broskvemi. Mně se broskve prohřívat nechtělo, takže jsem je servírovala jen tak z plechovky a bylo to taky luxusní ;-) ! Vhodnou přílohou ke kuřecím závitkům je dušená rýže.\u003c/p\u003e","title":"Kuřecí po švédsku"},{"content":"Tak tu máme konečně zase jeden zážitek kulturního ražení, a to ne jen tak ledajaký ;-) ! Do Brna se poprvé vypravila naše oblíbená bluesová kapela z Valmezu, s kterou jsme se seznámili loni v létě na festivale Hrachovka. Jejich vystoupení bylo vůbec tím prvním, co jsme na festivale viděli a slyšeli, a ačkoliv jsme v Hrachovci načerpali ještě spoustu dalších nezapomenutelných zážitků (třeba vystoupení Jardy Uhlíře, na které dodneška vzpomínám jako na nejlepší koncert v mém životě :D!!!), blues nás zaujalo a z webovek kapely jsme si záhy postahovali jejich songy. Písničky jsem si brzo oblíbila, zvlášť když jsem je poslouchala v Péťově chraplákovém podání o:D ! Našimi favority se stal především \u0026ldquo;Prašivej pes\u0026rdquo; a \u0026ldquo;Broadway\u0026rdquo;. Když jsme se doslechli, že Joe Bar Blues Street se na podzim chystá do Brna, samozřejmě jsme si koncert nemohli nechat ujít !\nNa Starou Pekárnu jsem se chystala poprvé, a protože jsem byla varována, že tam mají drahé pivo (nojo, Plzeň je ale Plzeň O:-)\u0026hellip;), načala jsem se ještě cestou petkovým Zlatopramenem, který připravil dobré podloží pro koncertní atmosféru :-)\u0026hellip;Jako obvykle jsme měli s Péťou menší zpoždění, ale nic jsme nepromeškali a Zuzejk dokonce dorazila ještě o nějakou chvilku po nás (už ví, proč nechodit na čas :D). Sotva si stihla dojít na bár pro pívo, koncert začal. Atmosféra Staré Pekárny se mi hodně líbila, ale byla jsem dost překvapená sporadickou účastí. Kapela si pro koncert nevybrala úplně nejvhodnější datum, protože studentům už předchozí den začala škola a vysokoškoláci ještě do Brna nedorazili. Navíc tady ve Štatlu zatím nejsou Joe Bar Blues Street moc známí. Tahle malá vada na kráse se ale nakonec ukázala být i výhodou, protože jsme si alespoň mohli užít celý koncert v příjemné komorní atmosféře. V průběhu první série jsme si skočili k baru doplnit hladinku, abychom se vzápětí mohli \u0026ldquo;vrhnout\u0026rdquo; na parket za zvuků naší oblíbené \u0026ldquo;Broadwaye\u0026rdquo;:-)\u0026hellip;Náš pokus o roztančení Pekárny kapela ocenila a hned v další sérii nás příjemně překvapila písničkou na přání :-) ! Péťa totiž stránky Joe Bar Blues Street na Facebooku vytrvale spamoval, takže si ho kapela zapamatovala a věnovala mu ten večer svůj nejlepší song - Prašivýho psa!!! Teď teprve začala ta správná jízda ! Kapela si koncert očividně užívala a my s ní. Naše nadšení inspirovalo i ostatní dosud sedící posluchače, takže se prostor před pódiem rychle zaplnil.\nPlakát\nV další přestávce si pak k našemu stolu přišel sednout basák následovaný bubeníkem, dali jsme řeč, jak jsme vlastně Joe Bar Blues Street objevili, co studujeme v Brně a tak, a po koncertě jsme prohodili pár slov i s dalšími členy kapely. Péťa si odnesl jako vzpomínku na tento výborný večer taky podepsaný pivní tácek :-) ! Před Starou Pekárnou se nám pak i podařilo úspěšně si servat plakát kapely, který nám už visí v našem novém bytečku na toaletě (je to čestné místo :) !!!!). Koncert byl opravdu skvělý a moc jsem si ho užila. Všem, kteří chtějí objevit kouzlo blues můžu kapelu Joe Bar Blues Street jen doporučit ! Pro Brňáky upozorňuju na koncert 13.9. v Metru a pro ty, kteří mají Brno z ruky alespoň přihazuju odkaz na kapelové webovky, kde si můžete jejich písničky poslechnout a sami zhodnotit :-)\u0026hellip; http://www.bluesstreet.cz/. A mimo jiné se tu můžete dočíst také o atmosféře vystoupení na Staré Pekárně z pohledu samotné kapely ;-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/joe-bar-blues-street-stara-pekarna-brno-2-9-2010/","summary":"\u003cp\u003eTak tu máme konečně zase jeden zážitek kulturního ražení, a to ne jen tak ledajaký ;-) ! Do Brna se poprvé vypravila naše oblíbená bluesová kapela z Valmezu, s kterou jsme se seznámili loni v létě na festivale Hrachovka. Jejich vystoupení bylo vůbec tím prvním, co jsme na festivale viděli a slyšeli, a ačkoliv jsme v Hrachovci načerpali ještě spoustu dalších nezapomenutelných zážitků (třeba vystoupení Jardy Uhlíře, na které dodneška vzpomínám jako na nejlepší koncert v mém životě :D!!!), blues nás zaujalo a z webovek kapely jsme si záhy postahovali jejich songy. Písničky jsem si brzo oblíbila, zvlášť když jsem je poslouchala v Péťově chraplákovém podání o:D ! Našimi favority se stal především \u003cem\u003e\u0026ldquo;Prašivej pes\u0026rdquo;\u003c/em\u003e a \u003cem\u003e\u0026ldquo;Broadway\u0026rdquo;\u003c/em\u003e. Když jsme se doslechli, že Joe Bar Blues Street se na podzim chystá do Brna, samozřejmě jsme si koncert nemohli nechat ujít !\u003c/p\u003e","title":"Joe Bar Blues Street, Stará Pekárna - Brno, 2.9.2010"},{"content":"Dnešní článek by se spíše hodil do rubriky \u0026ldquo;Studentská kuchařka\u0026rdquo;, protože krom porce čtiva obsahuje také řádku receptů a pojednává o\u0026hellip;no o jídle :D ! Jeffrey Steingarten je vystudovaný právník (z Harvardu ;-)) a dlouho jako právník i působil, současně však proslul jako kulinář. Přestože měl za sebou i politickou kariéru, láska ke gastronomii a psanému slovu nakonec zvítězila. Od roku 1989 píše sloupky o jídle pro americký Vogue. Ze Steingartenových jídelních esejů byla později sestavena jeho první kniha Muž, který snědl všechno(vyšla u nás před dvěma lety), která byla nominována na prestižní ceny v oblasti kulinářské literatury. Tento soubor je vpodstatě jejím pokračováním. Autor si tentokrát bere na paškál takové laskominy, jako horkou čokoládu, sýry, nejlepší bagety na světě nebo kaviár.\nMoje dojmy z knížky, kterou jsem dostala od Zdeničky (zdravím na Elbu :-)!) jsou následující: čtení přežijete jen tehdy, pokud se obklopíte dostatečnými zásobami jídla. Bude vás honit nezvladatelná mlsná. Je dost možné, že vám ze čtení Steingartenových gurmánských zážitků stoupne apetit a dokonce i přiberete :D\u0026hellip;To ovšem nic nemění na tom, že u kapitoly, ve které Steingarten porovnává různé druhy a chuti soli (!!!) si budete tak trochu klepat na čelo a říkat si, že ten právník už je trochu \u0026ldquo;ujetej\u0026rdquo; - ano, dokud mě nekdo nepřesvědčí o opaku, budu si stát za tím, že sůl je prostě sůl a chutná všechna stejně :D. Někdy je jeho zapálení pro jídlo pro mě až nepochopitelné a legrační. Každopádně nezbývá, než mu jeho úžasné gurmánské prožitky tiše závidět, protože o nich píše s takovou láskou a zapálením, že zkrátka ani nemáme jinou možnost :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jeffrey-steingarten-nejspis-to-bude-tim-co-jsem-snedl/","summary":"\u003cp\u003eDnešní článek by se spíše hodil do rubriky \u0026ldquo;Studentská kuchařka\u0026rdquo;, protože krom porce čtiva obsahuje také řádku receptů a pojednává o\u0026hellip;no o jídle :D ! Jeffrey Steingarten je vystudovaný právník (z Harvardu ;-)) a dlouho jako právník i působil, současně však proslul jako kulinář. Přestože měl za sebou i politickou kariéru, láska ke gastronomii a psanému slovu nakonec zvítězila. Od roku 1989 píše sloupky o jídle pro americký \u003cem\u003eVogue\u003c/em\u003e. Ze Steingartenových jídelních esejů byla později sestavena jeho první kniha \u003cem\u003eMuž, který snědl všechno\u003c/em\u003e(vyšla u nás před dvěma lety), která byla nominována na prestižní ceny v oblasti kulinářské literatury. Tento soubor je vpodstatě jejím pokračováním. Autor si tentokrát bere na paškál takové laskominy, jako horkou čokoládu, sýry, nejlepší bagety na světě nebo kaviár.\u003c/p\u003e","title":"Jeffrey Steingarten - Nejspíš to bude tím, co jsem snědl"},{"content":"Možná to tu Hrabětem moc zahlcuju, ale tahle básnička si podle mě zaslouží samostatný příspěvek\u0026hellip;Vybrala jsem si pro její uveřejnění docela příznačný čas, protože momentálně to vypadá, že už letos žádné léto nebude (vytahuju sibiřky a elektrické topítko 8-)\u0026hellip;).\nPODZIMNÍ\nObloha - šedobílá labuť\nza teplem k moři odlétá\na v parku zametají slova,\nkterá tu zbyla od léta.\nTřesavka reklam v očích zebe.\nLetní šlágry už vychladly.\nPo řece pluje ztuhlé nebe\npod most podzim zapadlý.\nMaličké rudé slunce\nse loudá po břehu\njak mince, kterou zítra\nuž vezmou z oběhu.\nHřeju ho chvíli v dlaních\na dýchám na něj zblízka\u0026hellip;\nNení to žádná póza!\nNe. Jenom se mi stýská.\nA teď tu zlatou starou minci\ndo vody házím jako vzkaz\n(do řeky místo do fontány).\nTo abys přišel!\nI když je podzim!\nTo abys přišel zítra zas\u0026hellip;\nPodzim bych zrušila. Jediná pozitivní věc, kterou podzim přináší, je burčák\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/podzimni/","summary":"\u003cp\u003eMožná to tu Hrabětem moc zahlcuju, ale tahle básnička si podle mě zaslouží samostatný příspěvek\u0026hellip;Vybrala jsem si pro její uveřejnění docela příznačný čas, protože momentálně to vypadá, že už letos žádné léto nebude (vytahuju sibiřky a elektrické topítko 8-)\u0026hellip;).\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003ePODZIMNÍ\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eObloha - šedobílá labuť\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eza teplem k moři odlétá\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ea v parku zametají slova,\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ekterá tu zbyla od léta.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eTřesavka reklam v očích zebe.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eLetní šlágry už vychladly.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003ePo řece pluje ztuhlé nebe\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003epod most podzim zapadlý.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e","title":"Podzimní"},{"content":"(pozn. Tento příspěvek jsem vyplodila včera v noci a nutno říct, že už v poměrně pokročilém stádiu lahve Sangrie; naštěstí však ve mně zbylo dost soudnosti na to, abych se rozhodla uveřejnit ho až poté, co si ho celý za střízliva přečtu. Až na několik drobných úprav nakonec obstál\u0026hellip;:D Uvedené osoby nejsou smyšlené a patří jim můj dík :)) !)\nNápad na tento článek nosím v hlavě už několik dní a pořád si říkám, jestli to teda napsat nebo ne. V poslední době mi bylo tak nějak mizerně a melancholické nálady jsem se nemohla zbavit, teď se však vznáším na vlnách Sangrie a svět se to zkrátka musí dozvědět: JSEM MILOVÁNA :-) !!! A vy jste určitě také ! Pokud se o tom chcete přesvědčit, mám pro vás návrh - uklízejte !\nNěkolik uplynulých dní jsem měla v plánu strávit nad stránkami Obchodního zákoníku\u0026hellip;nechuť však byla silnější (doufám, že si to nečteš, Zdeni O:-)\u0026hellip;) a já se s vervou pustila do gruntování nejprve svého a pak i bráchova pokoje. Ne že bych to dělala zas tak často, nicméně teprve dnes mě udeřila do očí zvláštní skutečnost\u0026hellip;můj pokoj je složen z dárků !\nNapadlo mě to přesně ve chvíli, kdy jsem utírala prach ze sady barevných cinzano-skleniček, které jsem dostala od strýca k 18tinám. Je to jedna z nejroztomilejších věcí, kterými jsem vůbec kdy byla obdarována. Nějaký čas jsem skleničky s motivy světových metropolí obdivovala u strýca doma a on mi je nakonec věnoval ! Miluju je všechny, ale nejradši piju z Moskvy :D\u0026hellip;\nOd utírání prachu ze skleniček jsem se přesunula ke stírání prachu z kytary, ehm. Musím říct, že jsem měla hezké dětství a ze všech vánočních dárků jsem byla vždycky nadšená (obzvlášť z loutkového divadla, které dneska odpočívá na půdě), ale tu vůbec největší vánoční euforii jsem zažila až jako dospělák (jaký paradox :D!), když mi brácha nadělil pod stromeček zaoceánské DVDčko o tom, jak Beatles dobývali Ameriku, a vedle něj ležela španělka z bazaru :D ! Že jsem se svými kytarovými pokroky došla pouze k bodu, kdy se mi ji podařilo naladit, už je druhá věc\u0026hellip;ale já se to jednou naučím !!!\nV čem je brácha opravdu nepřekonatelný, jsou narozeninová přáníčka, a já mám nejradši to, které mi poslal z Mnichova, když jsem měla osmnáct (to byl krásný čas, dostala jsem tehdá tolik skvostů :-). Krom trefného textu o tom, abych zahodila všecky iluze, které mi snad dosud zbyly :D, je na něm úžasná \u0026ldquo;slunečnice\u0026rdquo; od Salvadora Dalího, \u0026ldquo;kterou autor mylně považuje za ananas\u0026rdquo;. Ano, byly to opravdu skvělé narozeniny :DDD\u0026hellip;\nJeden z mých nejsrdcovějších dárků se mnou už čtvrté léto sdílí jedno lože O:-)\u0026hellip;je chlupatej a bez jeho objetí bych doma už asi neusnula :D ! Dřív jsem s ním trávívala noci u Hýsků (byla to láska na první pohled) a pak mi ho Terča donesla k maturitě jako talisman. Prospěla jsem s vyznamenáním a od těch dob tento polární medvěd, který už dávno není bílý, (ačkoliv ho občas nemilosrdně vyperu 8-)) má své čestné místo v mojí posteli :-). Během úklidu jsem zjistila, že jsem Terčin pokoj ochudila ještě o jednu unikátní věc - portrét Briana Maye, který jsem obdivovala, když jí visíval na dveřích, a který jsem od ní později dostala k Vánocům. Achjo, ještě dnes jsem celá dojatá! Tak krásnýho chlapa už asi k Vánocům nikdy nedostanu O:-)\u0026hellip;\nMéďa\nVětšina mých knížek v knihovně jsou dárky. Ani si nevzpomínám, kdy jsem si naposled já sama nějakou knížku koupila(krom učebnic do školy 8-)). Je fakt, že knížky miluju a jsem vždycky nadšená, když nějakou dostanu, ale co mi udělá dvojnásobnou radost, je knížka s věnováním :-) ! Mám jen pár exponátů a nedala bych je zanic na světě. Pište do knížek, prosím. Není to barbarství :-) !\nJediná sdrcovka, kterou teď u sebe nemám, ale rozhodně ji musím zmínit, je ptačí fotoalbum, které jsem dostala od svého zlatého muže k prvnímu výročí našeho seznámení. To má své čestné místo v pokoji v Brně na mém pracovním stole, kde mám pořád na očích, co všechno jsme spolu za první rok prožili (obzvlášť první snímek, vyfocený ráno po našem seznámení, má skutečně historickou hodnotu :D!!!), a mám slíbeno, že každý rok v den našeho výročí do něj přibude nová várka fotek našich společných zážitků o:-).\nTak teď už snad veříte tomu, že jsem milována. A to se mi sem toho ještě spoustu nevešlo ! Dnes mi do mé pomyslné síně slávy přibyla flaška Sangrie, kterou mi přinesla Pepa. Díky ní a této flašce jsem se tady a teď odhodlala zavzpomínat na všechny ty báječné okamžiky svého života\u0026hellip;vlastně jsem se ke spoustě báječných věcí odhodlala právě díky Pepě (a mnoha dalším flaškám Sangrie :D\u0026hellip;teda nejen Sangrie\u0026hellip;:D), za což bych jí zde chtěla vyjádřit svůj dík, ikdyž vím, že na můj blog nechodí, a tak si to tu zřejmě nepřečte.\nOkamžiky, kdy býváme nejčastěji obdarováváni (narozeniny, Vánoce\u0026hellip;) nejsou tím úplně nejoptimističtějším obdobím roku, alespoň mě nutí vždycky tak trochu bilancovat a ne vždycky se člověk rád ohlíží zpět. Když se ale pustíte do úklidu (a neznám lepší čas pro úklid, než zkouškové :D\u0026hellip;), možná taky objevíte spoustu zapomenutých pokladů, které stojí za to vzít do rukou a oprášit :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/darky/","summary":"\u003cp\u003e\u003cem\u003e(pozn. Tento příspěvek jsem vyplodila včera v noci a nutno říct, že už v poměrně pokročilém stádiu lahve Sangrie\u003c/em\u003e; \u003cem\u003enaštěstí však ve mně zbylo dost soudnosti na to, abych se rozhodla uveřejnit ho až poté, co si ho celý za střízliva přečtu. Až na několik drobných úprav nakonec obstál\u0026hellip;:D Uvedené osoby nejsou smyšlené a patří jim můj dík :)) !)\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNápad na tento článek nosím v hlavě už několik dní a pořád si říkám, jestli to teda napsat nebo ne. V poslední době mi bylo tak nějak mizerně a melancholické nálady jsem se nemohla zbavit, teď se však vznáším na vlnách Sangrie a svět se to zkrátka musí dozvědět: JSEM MILOVÁNA :-) !!! A vy jste určitě také ! Pokud se o tom chcete přesvědčit, mám pro vás návrh - uklízejte !\u003c/p\u003e","title":"Dárky"},{"content":"\u0026quot;\u0026hellip;možná že zrovna dnešní ráno\npřinese amnestii\npromlčeným láskám\u0026hellip;\u0026quot;\nNějak se mi v tuhle chvíli nechce psát (vše, co jsem měla na srdci, bylo stejně už řečeno v předchozím příspěvku) a krom toho myslím, že úryvky jsou samy o sobě dost všeříkající, a tak nepotřebují můj komentář\u0026hellip;Stále Hrabě. Stále Blues. To asi že už se blíží ten podzim\u0026hellip;\n\u0026quot;\u0026hellip;Posilněte se večer vás budou operovat\nVezmou vám srdce Máte příliš velké srdce\nna to abyste s ním mohl žít\n\u0026hellip;\nJe to smutné nebo možná směšné\nale asi jim umřu pod nožem\nprotože jenom ty\nmáš krev\nstejné skupiny jako já\u0026hellip;\u0026quot;\n(Infekce)\n***\n\u0026quot;\u0026hellip;Dobrou noc\nJsi krásná i když spíš\nDobrou noc\nJe slyšet jak přichází den\nPomalu jako by se vracel z flámu\nBloudí\nulicemi hospod a chrámů\nTeď zívá\nZastavil se na rohu\nSpi\nJá nemohu\u0026hellip;\u0026quot;\n(Ukolébavka)\n***\n\u0026quot;\u0026hellip;V očích luceren se leskne\nvůně durmanu\na tvoje dlaně\nsvěží\njak vítr po ránu\nse modlí s mými tu nejkrásnější\nsúru z koránu\u0026hellip;\u0026quot;\n(Až bude svítat)\n***\nDéšť\nNa horkých střechách zasyčel déšť\njako když hoří suchá tráva\nPromoklá tramvaj odbíjí šest\nNa město tiše poprchává\nJdu sama v dešti Za řekou hřmí\nNe nevadí mi zmoklá hlava\nJen se mi zdají bláznivé sny\nže prší na město voňavá tráva\nPotichu si zpívám\ndo rytmu deště\nnáhodná slova\no zmoklém městě\nJdu Nevím vůbec kam\na s každou kapkou\nzas znova začínám\nPod polštář dám si až půjdu spát\nblues o dešti v němž voní tráva\nSnad se mi bude celou noc zdát\nže venku tiše poprchává\n***\n\u0026quot;\u0026hellip;Čas není vlastně zlý Je přísný spíš než krutý\nNoc padne do roka jak dukát do fontány\nA najdeš ve schránce můj lístek načmáraný\u0026hellip;\u0026quot;\n(Dnes je to rok)\n***\n\u0026quot;\u0026hellip;a najednou se mi chtělo\nzůstat tak ležet pořád\na nedýchat\nnic\nnež tu mokrou vůni letošní trávy květin a brouků\nnarozených včera k večeru\nvšech těch prostých a zázračných věcí\nkteré tě tolik připomínají\u0026hellip;\u0026quot;\n(Výcvikový prostor)\n***\n\u0026quot;\u0026hellip;Hledám tě\na je to\nasi legrační\nnaivní a beznadějné\nJe přeci tolik tramvají v kterých mě můžeš minout\u0026hellip;\u0026quot;\n(Reduta blues)\n***\n\u0026quot;\u0026hellip;Červená , lidská\nkrev vsakuje do hlíny.\nZkus poznat, kdo je vrah\na kdo je\nnevinný\u0026hellip;\n\u0026hellip;\nČervená, lidská krev v kalužích hasne.\nA hvězdy na nebi\njsou cynicky krásné!\n\u0026hellip;\nJe noc a je tak pozdě, že i déšť usíná\u0026hellip;\u0026quot;\n(Půlnoční mše v dešti)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/still-in-blues/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e\u0026quot;\u0026hellip;možná že zrovna dnešní ráno\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003epřinese amnestii\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e\u003cem\u003epromlčeným láskám\u0026hellip;\u0026quot;\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNějak se mi v tuhle chvíli nechce psát (vše, co jsem měla na srdci, bylo stejně už řečeno v předchozím příspěvku) a krom toho myslím, že úryvky jsou samy o sobě dost všeříkající, a tak nepotřebují můj komentář\u0026hellip;Stále Hrabě. Stále Blues. To asi že už se blíží ten podzim\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e\u0026quot;\u0026hellip;Posilněte se večer vás budou operovat\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eVezmou vám srdce   Máte příliš velké srdce\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003ena to abyste s ním mohl žít\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e\u0026hellip;\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eJe to smutné nebo možná směšné\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eale asi jim umřu pod nožem\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003eprotože jenom ty\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003emáš krev\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003estejné skupiny jako já\u0026hellip;\u0026quot;\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cstrong\u003e(Infekce)\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e","title":"Still in Blue(s)..."},{"content":"\u0026ldquo;Zavři oči\na bude to všechno jako na počátku světa\u0026hellip;\u0026rdquo;\n(Zavři oči)\nTo, co sem dnes hodlám napsat, bude bezpochyby jeden z mých největších blogových výlevů :D\u0026hellip;a to proto, že ho věnuji našemu největšímu českému básníkovi. V poslední době už poezii moc nečtu, ale podlehla jsem melancholii pochmurného deštivého večera a vůbec dnů minulých a především náhlé vlně nostalgie, která se mě zmocnila, když jsem v krabici po včerejším stěhování našla dnes ráno obal básnické sbírky s příznačným názvem \u0026ldquo;Blues\u0026rdquo;\u0026hellip;Má záliba v úryvcích je nyní konfrontována s opravdu složitou situací - jakou báseň, jaký verš vybrat, když jsou všechny tak dokonalé, když se ke všem váže nějaká souvislost a vzpomínka ? Těžko říct, co je v poezii Václava Hraběte tak silného, ale když ji čtu, cítím v sobě euforii, kterou ve mně zcela běžně vyvolává třeba hudba, ale u žádného jiného básníka mě ještě nepotkala v takové míře. Možná je to tím, že Hrabětova tvorba je právě hudbou silně inspirovaná a ovlivněná. V každé básni je něco, co mi mluví přímo z duše, a i témata, která Hrabě vybírá, jsou mi blízká. Velmi často se v jeho básních objevuje motiv noci a svítání, podzimu, jazzu a blues a pochopitelně motiv ze všech nejčastější a nejtypičtější - láska\u0026hellip;\n\u0026quot;\u0026hellip;Pro jednu bláznivou holku, kvůli které jsem se naučil hrát džez, toulat se po nocích, nebýt spokojený, nemít klid\u0026hellip;\u0026quot;\n(Prolog)\nUž si moc dobře nevzpomínám, jak se Václav Hrabě objevil v mém životě. Zato vám můžu alespoň přiblížit, jakým způsobem pronikl do života české beatnické scény. Koncem padesátých let, ve zlaté době Reduty, přišel tento příbramský rodák do Prahy. Nekonformní svět mladých lidí po vlně free jazzu zasáhla na počátku 60. let beat generation. Corso, Ferlinghetti, Kerouac a především Ginsberg ovlivnili mnoho mladých generací a brzy se objevila beatnická poezie i u nás. Hrabětovy verše jsou pro tu dobu nejcharakterističtější\u0026hellip;\n\u0026quot;\u0026hellip;Třaslavý topol\nHolý jak věta\nZavřete okna!\nJe konec léta\u0026hellip;\u0026quot;\n(Podzim)\nHrabě ve svých básních vyzdvihuje důležitost smyslových prožitků a prostých radostí ze života. Dává důraz na opravdovost a po vzoru beatniků odmítá jakékoliv životní jistoty, podle známého hesla žije pouze pro dnešek a nemyslí na zítřek. Proto možná ani nepřekvapí způsob, jakým Václav Hrabě odešel z tohoto světa - na sklonku zimy roku 1965 umírá v Praze nešťastnou náhodou na otravu plynem.\n\u0026quot;\u0026hellip;A mně se chce tak spát\nSpát\nve stínu tvých vlasů\nSpát na nic nemyslet\npři zvuku tvého hlasu se probouzet\njak kuchař\nv pohádkách kde spí se stovky let\u0026hellip;\u0026quot;\n(Ospalé něžnosti)\nNotoricky známou milostnou báseň s názvem \u0026ldquo;Variace na renesanční téma\u0026rdquo; asi není potřeba moc představovat. Zná ji i ten, kdo poezii příliš neholduje, protože byla zhudebněna Vladimírem Mišíkem a jeho skupinou ETC, a tak si myslím, že by tu mezi úryvky neměla chybět\u0026hellip;\nVariace na renesanční téma\nLáska je jako večernice\nplující černou oblohou\nZavřete dveře na petlice!\nZhasněte v domě všechny svíce\na opevněte svoje těla\nvy\nkterým srdce zkameněla\nLáska je jako krásná loď\nkterá ztratila kapitána\nnámořníkům se třesou ruce\na bojí se co bude zrána\nLáska je bolest z probuzení\na horké ruce hvězd\nkteré ti sypou oknem do vězení\nkvětiny ze svatebních cest\nLáska je jako večernice\nplující černou oblohou\nNáš život hoří jako svíce\na mrtví\nmilovat nemohou\n\u0026quot;\u0026hellip;Máš oči jako tabák\nBojím se abych to všechno nezkazil\nnějakým překrásným gestem\u0026hellip;\u0026quot;\n(Ty)\nCo dodat na závěr ? Jméno Václava Hraběte se tu na blogu jistě neobjevuje naposled. Jeho literární dílo je kvůli předčasné tragické smrti poněkud skromné a i to málo mám už pevně vtisklé v paměti. Přesto se k jeho básním ráda vracím, ačkoliv nejsem ten typ, co by četl oblíbené knížky pořád dokola. Svou blogovou poctu mé osobní básnické hvězdě :-) zakončím dílkem s poměrně příznačným názvem. Hluboce se skláním před autorem následujících řádků, které mi mluví z duše\u0026hellip;\nBáseň skoro na rozloučenou\nSlunce\npřekrásný manekýn\nse prkenně uklání\nk západu\nZavírají se\nkvětiny a obchody\nPraha unavená\nchválou básníků a svojí\nkrásou\nšediví\nsoumrakem\nJe to tak podivné\nCo všechno se ti podobá\nJe to tak podivné\nTa myšlenka že tě můžu ztratit\nProtože všechno na světě se neustále mění\nMůžu tě ztratit\na zase budou rána\nplná cigaret\na bude to svádět\nke krásnému a pompéznímu smutku\nMůžu tě ztratit\na zase budou noci\nměsíc vlající na obloze bude podobný stínu\ntvých rozpuštěných vlasů\nnebudu moct spát a budu nenávidět\nklasiky\nMůžu tě ztratit\na pak snad bude nejvhodnější svést to na dialektiku\nAno\nto všechno se může stát\nAle nikdy už neztratím\nvšechny ty lehkomyslné nevychované a pravdivé\nděti naší lásky\nvšechno co nelze vyhandlovat\nv Tuzexu\nnabiflovat přes noc\nzískat protekcí\núsměvem\ntouhu a odvahu\nnečekat až se život převalí kolem jako baráčnický průvod\nnedat se zlákat\nštěstím\nkteré padne na míru a sluší\nnebýt tu zbytečně\nnejíst tu zadarmo chleba\nUvidět ráno u Vltavy divoké koně\nVyjmenovat své lásky\na bude-li to třeba\nnechat se zabít\npro ně\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vaclav-hrabe-blues/","summary":"\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e\u0026ldquo;Zavři oči\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003ea bude to všechno jako na počátku světa\u0026hellip;\u0026rdquo;\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003cbr\u003e\n\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e(Zavři oči)\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTo, co sem dnes hodlám napsat, bude bezpochyby jeden z mých největších blogových výlevů :D\u0026hellip;a to proto, že ho věnuji našemu \u003cstrong\u003enejvětšímu\u003c/strong\u003e českému básníkovi. V poslední době už poezii moc nečtu, ale podlehla jsem melancholii pochmurného deštivého večera a vůbec dnů minulých a především náhlé vlně nostalgie, která se mě zmocnila, když jsem v krabici po včerejším stěhování našla dnes ráno obal básnické sbírky s příznačným názvem \u0026ldquo;Blues\u0026rdquo;\u0026hellip;Má záliba v úryvcích je nyní konfrontována s opravdu složitou situací - jakou báseň, jaký verš vybrat, když jsou všechny tak dokonalé, když se ke všem váže nějaká souvislost a vzpomínka ? Těžko říct, co je v poezii Václava Hraběte tak silného, ale když ji čtu, cítím v sobě euforii, kterou ve mně zcela běžně vyvolává třeba hudba, ale u žádného jiného básníka mě ještě nepotkala v takové míře. Možná je to tím, že Hrabětova tvorba je právě hudbou silně inspirovaná a ovlivněná. V každé básni je něco, co mi mluví přímo z duše, a i témata, která Hrabě vybírá, jsou mi blízká. Velmi často se v jeho básních objevuje motiv noci a svítání, podzimu, jazzu a blues a pochopitelně motiv ze všech nejčastější a nejtypičtější - láska\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Václav Hrabě - Blues"},{"content":"Když jsem psala sem na blog úvodník o mě a o tom, co mám ráda, opomenula jsem něco, na co skutečně nedám dopustit. Je to pořad Pod pokličkou, který vysílá Česká televize a který si s oblibou pouštím z i-vysílání na dobrou noc. Karel s Maruš jsou moje uspávací stálice a ikdyž je mi zrovna mizerně, jejich glosy a hláška \u0026ldquo;Drž pec!\u0026rdquo; mi spolehlivě zvednou náladu :D\u0026hellip;\nJeště nikdy jsem ale nezkoušela s Maruš vařit. Rozhodla jsem se, že je nejvyšší čas nějaký z jejích na Karlovi testovaných receptů vyzkoušet, a tak jsem se vydala na nákup do Tesca\u0026hellip;\nkuřecí řízky 1 banán 400 ml kokosového mléka(v drogerii DM seženete v bio-kvalitě :-) ) chilli paprička(tu jsem v Tescu zaboha nemohla sehnat, tak jsem vzala alespoň chilli koření a stačilo :D\u0026hellip;) 3 rajčata rýže 3 lžíce strouhaného kokosu 4 lžíce kari olej, sůl, pepř půl svazku jarní cibulky Vítejte na Kubě :-) ! Bude to dnes vaření z trochu jiného soudku, ale myslím, že k jídlu to bude a navíc to na jídelní stůl zavane trochu exotiky ;-)\u0026hellip;Maso omejeme a nakrájíme na kostičky. Jarní cibulku nakrájíme na plátky a rajčata na menší dílky. V hrnci rozehřejeme olej, opečeme na něm maso a přidáme cibulku, rajčata a chilli. Vše podusíme, osolíme a opepříme. Poté přidáme kari, kokosové mléko a dusíme dalších 40 minut. Mezitím si uvaříme rýži, oloupeme banán, nakrájíme ho na kolečka a nakonec přidáme do hrnce k celé masové směsi. Do hotové rýže přidáme strouhaný kokos, promícháme a můžeme servírovat :-) !\nTato kubánská specialita byla opravdu zajímavým zpestřením našeho prázdninového jídelníčku a ikdyž byla trochu ostřejšího ražení, myslím, že jsme si na ní pochutnali a určitě se k ní někdy zase vrátíme, až budeme mít chuť na něco exotického O:-)\u0026hellip;Doporučuju vyzkoušet !\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kubanska-specialita/","summary":"\u003cp\u003eKdyž jsem psala sem na blog úvodník o mě a o tom, co mám ráda, opomenula jsem něco, na co skutečně nedám dopustit. Je to pořad Pod pokličkou, který vysílá Česká televize a který si s oblibou pouštím z i-vysílání na dobrou noc. Karel s Maruš jsou moje uspávací stálice a ikdyž je mi zrovna mizerně, jejich glosy a hláška \u0026ldquo;Drž pec!\u0026rdquo; mi spolehlivě zvednou náladu :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"kubanska-specialita-01.jpg\"\u003e\u003cimg loading=\"lazy\" src=\"/posts/kubanska-specialita/kubanska-specialita-01.jpg\"\u003e\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eJeště nikdy jsem ale nezkoušela s Maruš vařit. Rozhodla jsem se, že je nejvyšší čas nějaký z jejích na Karlovi testovaných receptů vyzkoušet, a tak jsem se vydala na nákup do Tesca\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Kubánská specialita"},{"content":"Zdá se, že poslední dobou jen vařím, ale jíst se musí holt pořád, že :D\u0026hellip;mám nachystaně 3 nové články a všechny jsou z rubriky \u0026ldquo;Studentská kuchařka\u0026rdquo;. Přes semestr na nějaké vyvařování není moc času, tak se snažím experimentovat na kulinářském poli alespoň o prázdninách. První z receptů tedy není zrovna velkým experimentem, navíc jsem ho už kdysi zkoušela a nedopadl úplně zle. Pravděpodobně to bude ale na mém blogu polévková premiéra, tak doufám, že příznivce tohoto chodu konečně potěším.\nkyselé zelí klobása(doporučuju koupit tak 2-3 maďarské ;-)\u0026hellip;) cibule, česnek paprika sladká i pálivá 2 lžíce polohrubé mouky 2 dcl smetany nebo mléka 4 brambory sůl, kmín Na zelňačce není nic složitého. Na trošce oleje zpěníme cibuli a česnek nakrájený na proužky. Přihodíme pokrájenou klobásu,trochu ji opečeme a necháme \u0026ldquo;okulit \u0026quot; zelí. (Pokud je vám tento výraz stejně neznámý jako byl mě, můžu vám prozradit, že na serveru recepty.cz jsem se dočetla, že tím je míněno něco v tom smyslu, že zelí se jen trochu prohřeje, aby se jeho chuť spojila s chutí klobásy\u0026hellip;tož asi tak :D\u0026hellip;) Poté zalijeme asi 1 litrem vody a vaříme necelou půlhodinku. Mezitím si oloupeme brambory, nakrájíme na kostičky a vaříme zvlášť v kastrolku se solí a kmínem.Uvařené brambory i s vodou, ve které se vařily, vlejeme do uvařeného zelí. Brambory se vaří zvlášť z toho důvodu, že s kyselým zelím by se údajně do měkka neuvařily. Do mléka nebo smetany rokvedláme mouku a zavaříme do polévky. Okořeníme a můžeme přidat i kostku bujónu.\nDoporučuju nedávat ani na velký hrnec celou skleničku zelí, polévka je pak opravdu hodně hustá :-)\u0026hellip;no ale proti gustu :D\u0026hellip;Nám chutnala moc a na konzistenci jsme vůbec nehleděli, takže se řiďte citem a chutí. Bon apetit !\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zelnacka-s-klobasou/","summary":"\u003cp\u003eZdá se, že poslední dobou jen vařím, ale jíst se musí holt pořád, že :D\u0026hellip;mám nachystaně 3 nové články a všechny jsou z rubriky \u0026ldquo;Studentská kuchařka\u0026rdquo;. Přes semestr na nějaké vyvařování není moc času, tak se snažím experimentovat na kulinářském poli alespoň o prázdninách. První z receptů tedy není zrovna velkým experimentem, navíc jsem ho už kdysi zkoušela a nedopadl úplně zle. Pravděpodobně to bude ale na mém blogu polévková premiéra, tak doufám, že příznivce tohoto chodu konečně potěším.\u003c/p\u003e","title":"Zelňačka s klobásou"},{"content":"No a aby toho nebylo málo, přispěju ještě receptem z dnešního vydatného oběda. Inspirací mi opět byla příloha \u0026ldquo;Vaříme se sýrem\u0026rdquo;. Nevýhodou je, že nějakou dobu poté nebudete chtít sýr ani vidět :D\u0026hellip;\nšpagety čerstvá bazalka 250 ml smetany 1 lžička balzamikového octa 50 g šunky různé druhy sýrů(já použila nivu, blaťácké zlato a náš kroměřížský, ale záleží, jaké máte chutě :-)\u0026hellip;) mletý pepř nastrouhaný eidam na posypání Špagety uvaříme a scedíme. Smetanu vlijeme do hrnce a postupně v ní na mírném ohni rozpustíme všechny druhy sýra. Vzniklou omáčku ochutíme pepřem a balzamikovým octem. Šunku nakrájíme najemno a opečeme. Hotovou omáčku vmícháme do špaget, jednotlivé porce posypeme šunkou, bazalkou a strouhaným eidamem. Můžeme ještě přidat čerstvá rajčátka a pro nás milovníky pytlík oliv :-)\u0026hellip;\nVarianta s anglickou slaninou a čerstvým salátem :)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/spagety-se-ctyrmi-druhy-syra/","summary":"\u003cp\u003eNo a aby toho nebylo málo, přispěju ještě receptem z dnešního vydatného oběda. Inspirací mi opět byla příloha \u0026ldquo;Vaříme se sýrem\u0026rdquo;. Nevýhodou je, že nějakou dobu poté nebudete chtít sýr ani vidět :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ešpagety\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ečerstvá bazalka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e250 ml smetany\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 lžička balzamikového octa\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e50 g šunky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003erůzné druhy sýrů\u003c/strong\u003e(já použila \u003cstrong\u003enivu\u003c/strong\u003e, \u003cstrong\u003eblaťácké zlato\u003c/strong\u003e a náš \u003cstrong\u003ekroměřížský\u003c/strong\u003e, ale záleží, jaké máte chutě :-)\u0026hellip;)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003emletý\u003c/strong\u003e \u003cstrong\u003epepř\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003enastrouhaný eidam na posypání\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eŠpagety uvaříme a scedíme. Smetanu vlijeme do hrnce a postupně v ní na mírném ohni rozpustíme všechny druhy sýra. Vzniklou omáčku ochutíme pepřem a balzamikovým octem. Šunku nakrájíme najemno a opečeme. Hotovou omáčku vmícháme do špaget, jednotlivé porce posypeme šunkou, bazalkou a strouhaným eidamem. Můžeme ještě přidat čerstvá rajčátka a pro nás milovníky pytlík oliv :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Špagety se čtyřmi druhy sýra"},{"content":"Moje druhé setkání s jedním z nejpopulárnějších autorů současnosti způsobil příspěvek na Pavčině blogu, který věnovala knize Ďábel a slečna Chantal. Recenze mě zaujala a inspirovala, proto jsem tedy při výpravě do knihovny za prázdninovou četbou regál s Coelhem nemohla vynechat. Naslepo jsem sáhla po díle s názvem Poutník a teprve později jsem se dozvěděla, že se mi vlastně do rukou dostala autorova prvotina. Četla jsem ji s přestávkami asi 14 dnů, přestože se jedná o velmi tenkou knihu, a mám z ní trochu rozporuplné pocity. Především moc nevím, kam bych Poutníka vlastně zařadila. Asi někam na pomezí cestopisu a fantasy :D, což, jak jistě mnozí víte, je oblast, kde nemám naprosto žádnou čtenářskou zkušenost, takže je to jen takový můj výkřik do tmy. Z tohoto důvodu jsem byla z knížky místy trochu rozpačitá. Čekala jsem spíš realistické vyprávění s filosofickými pasážemi a dostalo se mi na můj vkus příliš mnoho nadpřirozena. Abyste si tedy udělali přesnější představu, o čem kniha pojednává: Coelho podrobně líčí svou pěší pouť do galicijského Santiaga de Compostela a hodnotí získané duchovní zkušenosti. Po stopách středověkých poutníků se pod vedením učitele a přítele Petra vypravil, aby našel meč, který mu byl při slavnostním rituálu jednoho esoterického řádu pro přílišnou pýchu a posedlost zázraky odepřen a ukryt kdesi na svatojakubské cestě. Během náročných zkoušek, s jejichž pomocí poutník jednotlivé úseky cesty za ztraceným mečem zdolává, se vyvíjí i složitý vztah učedníka a mistra.\nČtenáři knihu hodně přirovnávají k pravděpodobně nejslavnějšímu dílu Paula Coelha - k Alchymistovi. V tomto směru nemůžu soudit, natolik jsem si zatím obzory nerozšířila. Každopádně musím říct, že Poutník, ačkoliv tak úplně nebyl mým šálkem čaje, byl zábavný a vlastně i napínavý od začátku až do konce. První polovina knihy tedy víc odsýpala, v té druhé už jsem se místy trochu nudila a byla zvědavá, jestli ten meč nakonec najde nebo ne. Hodně zajímavé mi přišly pasáže o praktikách RAM; říkala jsem si, že některé by nebylo špatné se naučit a zařadit do každodenního života :-)\u0026hellip;\nMyslím, že Coelho je autor, který si zaslouží být objevován, takže touto knihou jsem s ním rozhodně neskončila. Poutník, coby jeho prvotina, je považován za mimořádně upřímné dílo, ale budu doufat, že i ta ostatní stojí za přečtení.\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/paulo-coelho-poutnik-maguv-denik/","summary":"\u003cp\u003eMoje druhé setkání s jedním z nejpopulárnějších autorů současnosti způsobil příspěvek na Pavčině blogu, který věnovala knize Ďábel a slečna Chantal. Recenze mě zaujala a inspirovala, proto jsem tedy při výpravě do knihovny za prázdninovou četbou regál s Coelhem nemohla vynechat. Naslepo jsem sáhla po díle s názvem Poutník a teprve později jsem se dozvěděla, že se mi vlastně do rukou dostala autorova prvotina. Četla jsem ji s přestávkami asi 14 dnů, přestože se jedná o velmi tenkou knihu, a mám z ní trochu rozporuplné pocity. Především moc nevím, kam bych Poutníka vlastně zařadila. Asi někam na pomezí cestopisu a fantasy :D, což, jak jistě mnozí víte, je oblast, kde nemám naprosto žádnou čtenářskou zkušenost, takže je to jen takový můj výkřik do tmy. Z tohoto důvodu jsem byla z knížky místy trochu rozpačitá. Čekala jsem spíš realistické vyprávění s filosofickými pasážemi a dostalo se mi na můj vkus příliš mnoho nadpřirozena. Abyste si tedy udělali přesnější představu, o čem kniha pojednává: Coelho podrobně líčí svou pěší pouť do galicijského Santiaga de Compostela a hodnotí získané duchovní zkušenosti. Po stopách středověkých poutníků se pod vedením učitele a přítele Petra vypravil, aby našel meč, který mu byl při slavnostním rituálu jednoho esoterického řádu pro přílišnou pýchu a posedlost zázraky odepřen a ukryt kdesi na svatojakubské cestě. Během náročných zkoušek, s jejichž pomocí poutník jednotlivé úseky cesty za ztraceným mečem zdolává, se vyvíjí i složitý vztah učedníka a mistra.\u003c/p\u003e","title":"Paulo Coelho - POUTNÍK; Mágův deník"},{"content":"Naše letošní vodácká výprava byla završena vskutku kulturně ! Rozhodli jsme se poctít svou návštěvou hudební festival České hrady a navrátit se při našem putování do míst oblíbeného rožmberského jezu. Původně jsme chtěli navštívit pouze páteční program (nezastírám, že hlavním lákadlem pro dívčí část posádky byl fešný Tomáš Klus O:-)\u0026hellip;), pak se nám ale podařilo velmi levně sehnat vstupenky na oba dva dny a musím říct, že to opravdu stálo zato ! Akce nicméně nezačala nijak slavně. Po vylodění v Boršově jsme museli absolvovat cestu busem až do Rožmberka celí promrzlí, hladoví a mokří. Nevěřila jsem, že ještě někdy zažiju pocit teplých nohou :P\u0026hellip;Když jsme navíc na místě zjistili, že stanové městečko a festivalový areál od sebe dělí několik kiláků a vražedný kopec, nebyl to vskutku dobrý start. Sotva jsem však do sebe nalila jedny Krušovice a rožmberské fotbalové hřiště zaplnil ten nepopsatelně úžasný hlas a hudba Tomáše Kluse, všechna příkoří byla rázem odpuštěna a začal se rozjíždět jeden z nejlepších koncertů, ne-li ten úplně nejlepší, který jsem kdy navštívila. Byla jsem fascinovaná tím, jak pohotově a vtipně dokáže Klus improvizovat a sázet jeden veršík za druhým na lidi v publiku. Snad krom „Strojvůdce“ nechyběla žádná z mých nejmilejších – zazněla roztančená „Panenka“, naprosto dokonalá reggae úprava „Pocitů“, „LeHomole“, kterou jsme si zpívali cestou z krumlovského Horor baru :D a nakonec si dívky v předních řadách vydupaly i „tu našu“ – „Marii“, kultovní píseň a hymnu našeho privátního soužití s Pepou, díky jejímuž textu jsme si na Nových Sadech užily mnoho veselí :D. Odcházela jsem maximálně spokojená, možná jen s lehce negativním pocitem, že ikdyž byl koncert poměrně dlouhý, Kluse jsem pořád ještě neměla dost. Příští brněnskou návštěvu tohoto mimořádného (nejen) hudebního talentu si rozhodně nechci nechat ujít !!!\nDalším velkým lákadlem na Českých hradech pro nás byl koncert bratrů Ebenových. Ani ti naše očekávání nezklamali. Bohužel jsme kvůli stavění stanů nestihli včas doběhnout dolů na prvních pár písniček včetně „Folklorečku“ (pořadatelé by vážně zasloužili pár facek :( !!!), ale myslím, že pak už jsme opravdu stačili vyslechnout to nejlepší. Mě osobně nejvíc potěšily dva songy z alba „Já na tom dělám“ - a to „Nikdo to nebere“ a především úžasné „Vidíš vidíš“ – pro Ivu Bittovou mám těžkou slabost, ikdyž jsem si tam její hlas musela domýšlet :-)\u0026hellip;A to, jak Marek Eben v závěru představoval kapelu, bych všem přála zažít :D! Páteční večer jsem šla zkrátka spát s pocitem, že tenhle zážitek se bude zítra ostatním kapelám jen těžko překonávat, protože to nejlepší z Českých hradů už muselo zaznít\u0026hellip;\nSobota nicméně na maraton mimořádných hudebních zážitků bravurně navázala koncertem kapely Kryštof. Musím říct, že tuhle kapelu zrovna moc nevyhledávám, protože mi všechny její písničky příjdou dost stejné, ikdyž jistá originální poetika se jejich textům upřít nedá. Koncert byl ale pozoruhodný v tom, že byl celý odehrán akusticky a zjistila jsem při něm, že všechny ty písničky kupodivu dobře znám :D! Z mých srdcovek Kryštofové zahráli oba songy z Bobulí, ale totálně mě odbourali až přídavkem – „Zrcadlení“ má opravdu moc povedený text a hodně mě dojalo o:-)\u0026hellip;No a samozřejmě jsme si v městě hučícího jezu museli zahvízdat o tom, jak je to super „chytit si svoji vlnku a s ní se prát“. K dokonalosti zkrátka nechybělo opět vůbec nic, takže Kryštofové se pro mě zařadili vedle Ebenů a Kluse k největším hvězdám festivalu :-) ! Vytkla bych snad jedině to, že hráli zbytečně brzo a v publiku byli všichni (včetně mě) poněkud ospalí – na druhou stranu se to ale docela hezky doplňovalo s celkovou akustickou atmosférou :D\u0026hellip;\nPrvním lehkým hudebním zklamáním pro mě na Hradech byl Xindl X. Jeho koncert jsem navštívila už počtvrté a bohužel musím říct, že je to pořád o tom samém. Snad jen krom dvou či tří nových písniček omílá pořád dokola ty stejné songy z prvního alba a ikdyž jsou super, tak mi věřtě, že počtvrté už to opravdu moc nebaví :(\u0026hellip;Z koncertu jsme se proto vytratili ukojit hlad nechutně předraženýma haluškama z festivalového stánku a nakonec jsme se i s Pavčou vydali do rožmberské sámošky na pečivo a pořádný kus salámu s pívem, tudíž jsme propásli koncert Support Lesbians, ale to nás ani moc nemrzelo, neboť už jsme byli skvěle naspídovaní a přiopilí na Sto zvířat:-). Ta jsem si opět užila na max, ačkoliv koncert byl včetně repertoáru a keců okolo naprosto stejný, jako ten na Žízníkově. U skáčka to ale nevadí, protože se tam stejně jdeme vyblbnout a když si k tomu můžem zazpívat „hlavně nešlap na kanál“, „ty vole, na základní škole“ a že „nikdy nic nebylo“, odcházíme naprosto šťastní a spokojení, že ano :D\u0026hellip;\nHopsáním jsem vyčerpala všechnu energii, a tak jsem se při následujícím vystoupení UDG válela na trávě jako lemra a těžce sbírala síly. Ke konci jsem se zvetila s předzvěstí známějších songů. „Hvězdáře“, na kterého jsem se těšila nejvíc, ale k mému zklamání kapela odehrála v poněkud chcíplém tempu a omlouvala to včerejší bujarou oslavou narozenin\u0026hellip;no, budiž jim to odpuštěno :D\u0026hellip;\nPo UDG nás s Péťou únava definitivně přemohla, a proto jsme se vydali na břeh Vltavy, kde jsme tvrdě vytuhli na trávníku na dětském hřišti přímo naproti hradu. Tam jsme úspěšně prospali celý koncert kapely Toxique. Do areálu jsme se vrátili až v 8 večer na Anetu Langerovou. Ani tu jsme nestihli úplně od začátku, ale celkem se mi napoprvé naživo líbila. Teď je mi líto, že jsem si předtím její písničky líp nenaposlouchala, protože pořádně znám jen její první album, každopádně i z něho zaznělo celkem dost songů. A z těch novějších mě potěšilo třeba „Vysoké napětí“. Závěr koncertu byl hodně vydařený a dávám si za úkol naposlouchat i ostatní Anetina alba.\nPak už jsme se přemístili bahýnkem, které se během podvečera v areálu vytvořilo, na výstup bratrů zo Slovenska :D – kapely Horkýže Slíže. Ty jsem viděla už loni na Hrachovce a ani letos jsem jim teda tak úplně nepřišla na chuť, ikdyž za časů slovenské hitparády Sedmička a jejich klipu „Vlak“ jsem jim hodně fandila :D. Ale na „L a G“ song jsem si teda zablbnula taky 8-)\u0026hellip;\nDivoké paření zbytek party poněkud odrovnalo, a tak si šli na výstup králů večera (alespoň pro mě to teda králové večera byli :-)) sednout dozadu, což myslím byla veliká chyba, protože na Monkey Bussines je hřích sedět. My s Péťou jsme si je nenechali ujít z první ruky a prodrali jsme se masou těl a bahna až ke kotli. Matěj Ruppert byl opět skvělý a opět šplhal po ocelové konstrukci stage jako na loňském Majálese v Brně, no prostě skvělá show :D\u0026hellip;během Monkey Bussines ale padlo naše poslední propašované pívo a ta předchozí se začala ozývat, takže jsem část koncertu strávila zdlouhavou cestou na ToiToiky, kde jsem potkala Pavču, snažící se opít svým rumem sousedovic „Karla“ odvedle ze stanu :D\u0026hellip;\nNa koncert Vypsané Fixy jsme s Péťou nezůstávali, ale šli jsme se ohřát do Rožmberka do naší oblíbené hospody Kocábka :D, abysme načerpali síly na závěrečné vystoupení Wohnoutů. Já už teda na Wohnouty byla dost mrtvá; je škoda, že nevystupovali alespoň před Fixou, to bych se byla bývala vzmohla aspoň na skákání, protože mi byla celkem zima :D\u0026hellip;Ale i tak to bylo fajn zakončení tohoto vydařeného festivalu, který bych příští rok neváhala navštívit znovu – pokud v Rožmberku teda do příště vyretušujou ten trapas se stanovým městečkem a placeným parkovištěm 8-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/ceske-hrady-cz-rozmberk-nad-vltavou-30-31-7/","summary":"\u003cp\u003eNaše letošní vodácká výprava byla završena vskutku kulturně ! Rozhodli jsme se poctít svou návštěvou hudební festival České hrady a navrátit se při našem putování do míst oblíbeného rožmberského jezu. Původně jsme chtěli navštívit pouze páteční program (nezastírám, že hlavním lákadlem pro dívčí část posádky byl fešný Tomáš Klus O:-)\u0026hellip;), pak se nám ale podařilo velmi levně sehnat vstupenky na oba dva dny a musím říct, že to opravdu stálo zato ! Akce nicméně nezačala nijak slavně. Po vylodění v Boršově jsme museli absolvovat cestu busem až do Rožmberka celí promrzlí, hladoví a mokří. Nevěřila jsem, že ještě někdy zažiju pocit teplých nohou :P\u0026hellip;Když jsme navíc na místě zjistili, že stanové městečko a festivalový areál od sebe dělí několik kiláků a vražedný kopec, nebyl to vskutku dobrý start. Sotva jsem však do sebe nalila jedny Krušovice a rožmberské fotbalové hřiště zaplnil ten nepopsatelně úžasný hlas a hudba \u003cstrong\u003eTomáše Kluse\u003c/strong\u003e, všechna příkoří byla rázem odpuštěna a začal se rozjíždět jeden z nejlepších koncertů, ne-li ten úplně nejlepší, který jsem kdy navštívila. Byla jsem fascinovaná tím, jak pohotově a vtipně dokáže Klus improvizovat a sázet jeden veršík za druhým na lidi v publiku. Snad krom „Strojvůdce“ nechyběla žádná z mých nejmilejších – zazněla roztančená „Panenka“, naprosto dokonalá reggae úprava „Pocitů“, „LeHomole“, kterou jsme si zpívali cestou z krumlovského Horor baru :D a nakonec si dívky v předních řadách vydupaly i „tu našu“ – „Marii“, kultovní píseň a hymnu našeho privátního soužití s Pepou, díky jejímuž textu jsme si na Nových Sadech užily mnoho veselí :D. Odcházela jsem maximálně spokojená, možná jen s lehce negativním pocitem, že ikdyž byl koncert poměrně dlouhý, Kluse jsem pořád ještě neměla dost. Příští brněnskou návštěvu tohoto mimořádného (nejen) hudebního talentu si rozhodně nechci nechat ujít !!!\u003c/p\u003e","title":"České Hrady.cz: Rožmberk nad Vltavou 30.- 31.7."},{"content":"\u0026ldquo;Můj pane, člověk nikdy neví, kam jde, věřte mi to\u0026hellip; \u0026rdquo; (Jakub)\nDala jsem Kunderovi ještě jednu šanci :D\u0026hellip;Tentokrát jsem to zkusila z jiného soudku - s divadelní hrou, úspěšnou dramatizací Diderotova Jakuba Fatalisty, která je jediným autorovým dramatickým textem, patřícím k dílům, která \u0026ldquo;má bez výhrad rád a chce vydávat\u0026rdquo;. Hlavními postavami jsou Pán a jeho sluha Jakub. Ti si na svých cestách krátí dlouhou chvíli povídáním o svých životních trampotách. Jejich vzpomínky se díky autorovi pro čtenáře knihy i pro diváka v divadle přesouvají o úroveň výše v tom smyslu, že se odehrávají na vyvýšeném pódiu, kam oba vypravěči přechází, aby sehráli úlohu ve svých představách.\nVariaci na téma románu Denise Diderota Jakub fatalista Kundera napsal někdy v roce 1971, ještě v Čechách, kdy po srpnové okupaci upadl v nemilost, podle vlastních slov s nejasnou představou, že by ji nějaké české divadlo mohlo hrát pod cizím jménem. Stalo se tak až po jeho emigraci do Francie, v roce 1975, kdy se textu ujal Kunderův přítel Evald Schorm, pod jehož jménem byl Jakub a jeho pán inscenován v ústeckém divadle. Později autor hru přeložil do francouzštiny a v roce 1981 v Paříži vydal. Hra se začala hrát a stala se slavnou. Od katastrofálního představení v Bruselu však Kundera další provozování hry zakázal a od té doby dovoluje Jakuba a jeho pána inscenovat pouze výjimečně a to většinou amatérským nebo chudým divadlům.\nNa divadelních prknech jsem Kunderu přecejen vzala na milost, ikdyž stále trvám na tom, co jsem na jeho účet prohlásila u Směšných lásek :D. Jinak jsem ale byla hrou celkem příjemně překvapená a všem vřele doporučuju pro její aktuálnost. Nejvíc ovšem tleskám Jakubovi, za úsměvný a zatraceně pravdivý výrok :)\u0026hellip;:\n\u0026ldquo;Zbytečná pravda, to je ta nejblbější věc, co znám.\u0026rdquo;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/milan-kundera-jakub-a-jeho-pan-pocta-denisi-diderotovi/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u0026ldquo;Můj pane, člověk nikdy neví, kam jde, věřte mi to\u003c/strong\u003e\u0026hellip; \u003cstrong\u003e\u0026rdquo; (Jakub)\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eDala jsem Kunderovi ještě jednu šanci :D\u0026hellip;Tentokrát jsem to zkusila z jiného soudku - s divadelní hrou, úspěšnou dramatizací Diderotova Jakuba Fatalisty, která je jediným autorovým dramatickým textem, patřícím k dílům, která \u003cem\u003e\u0026ldquo;má bez výhrad rád a chce vydávat\u0026rdquo;\u003c/em\u003e. Hlavními postavami jsou Pán a jeho sluha Jakub. Ti si na svých cestách krátí dlouhou chvíli povídáním o svých životních trampotách. Jejich vzpomínky se díky autorovi pro čtenáře knihy i pro diváka v divadle přesouvají o úroveň výše v tom smyslu, že se odehrávají na vyvýšeném pódiu, kam oba vypravěči přechází, aby sehráli úlohu ve svých představách.\u003c/p\u003e","title":"Milan Kundera - Jakub a jeho pán (Pocta Denisi Diderotovi)"},{"content":"Po Cempírkově románu na cesty jsem chtěla sáhnout už dávno. Četla jsem několik příznivých recenzí, ve kterých byla Rafinerie prezentována jako kniha navazující na kerouackovskou tradici beletrie psané \u0026ldquo;na cestě\u0026rdquo;. Navíc se tento román na pultech knihkupectví prodával s přiloženým papírovým štítkem hlásajícím Rudišovým jménem, že \u0026quot; s touto knihou budete chtít jezdit vlakem\u0026quot;. To už je slušná návnada pro čtenáře hledajícího nějaké příjemné počtení na prázdniny. Musím říct, že jsem díky těmto přehnaným očekáváním prostě musela být nakonec Rafinerií zklamána, ikdyž jistou podobnost s Kerouackem upřít nelze. Kde jsou ty časy, kdy v mé krosně zabalené na Jablůnku zaujímali své čestné místo \u0026quot; Dharmoví tuláci\u0026quot;. Kdepak, jestli s někým budete opravdu chtít jezdit (nejen) vlakem tak, abyste si to užili, bude to navěky Kerouack !\nA jak Rafinerii vidí a shrnuje sám autor ? Příběh sleduje cestu třech pouličních muzikantů – dvou kluků a jedné, tak trochu tajemné, dívky. Prostředím, kde se děj odehrává, je několik evropských států, hrdinové se po nich přesunují pomocí padělaných vlakových jízdenek, hrají na náměstích, po barech a nočních ulicích a zažívají různé příhody. Pro každého z hrdinů je přitom hraní na ulici trochu jiným způsobem seberealizace. Saxofonista Michal si zkrátka hraním jen vydělává peníze na zábavný život. Kytarista – a fotograf Pierre se chce především vymanit z poručnictví svého kariéristického otce a norská dívka Agnes nachází díky této „škole ulice“ ztracené sebevědomí a z ošklivého káčátka se stává zajímavou a inspirující bytostí. Název Rafinerie odkazuje na pařížskou stavbu Centre Georges Pompidou, před kterou mladí přátelé často hrají na vyhlášeném uměleckém náměstíčku. Pařížané oné technokratické stavbě přezdívají slangově Rafinerie, odtud je i název knihy.\nCempírkův debut popisuje prostředí života pouličních umělců cestujících Evropou od města k městu a slibuje vygradovaný nečekaný závěr\u0026hellip;já vám teda nevím, vygradovaný závěr si představuju docela jinak 8-). Když nějakou dobu budete jezdit po Evropě na falešnou jízdenku, dá se očekávat, že vás jednoho dne chytí. A když \u0026ldquo;omylem\u0026rdquo; zastavíte rychlík, dá se čekat, že z toho bude pěknej průser :D\u0026hellip;Takže nějak zvlášť překvapená a dojatá jsem ze zakončení příběhu nebyla. Co naplat, nechci Rafinerii přehnaně hanět, čtivá byla, to zas jó, ale pravdou zůstává, že po přečtení knížky by ve vás mělo alespoň něco málo zůstat. V tomto případě ovšem ve mně zůstal jen pocit radosti, že už to mám konečně za sebou :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jan-cempirek-rafinerie/","summary":"\u003cp\u003ePo Cempírkově románu na cesty jsem chtěla sáhnout už dávno. Četla jsem několik příznivých recenzí, ve kterých byla \u003cem\u003eRafinerie\u003c/em\u003e prezentována jako kniha navazující na kerouackovskou tradici beletrie psané \u0026ldquo;na cestě\u0026rdquo;. Navíc se tento román na pultech knihkupectví prodával s přiloženým papírovým štítkem hlásajícím Rudišovým jménem, že \u003cem\u003e\u0026quot; s touto knihou budete chtít jezdit vlakem\u0026quot;.\u003c/em\u003e To už je slušná návnada pro čtenáře hledajícího nějaké příjemné počtení na prázdniny. Musím říct, že jsem díky těmto přehnaným očekáváním prostě musela být nakonec \u003cem\u003eRafinerií\u003c/em\u003e zklamána, ikdyž jistou podobnost s Kerouackem upřít nelze. Kde jsou ty časy, kdy v mé krosně zabalené na Jablůnku zaujímali své čestné místo \u0026quot; \u003cem\u003eDharmoví tuláci\u0026quot;\u003c/em\u003e. Kdepak, jestli s někým budete opravdu chtít jezdit (nejen) vlakem tak, abyste si to užili, bude to navěky Kerouack !\u003c/p\u003e","title":"Jan Cempírek - Rafinerie"},{"content":"\u0026ldquo;Pokud se říká, že pravda bývá podivnější než fikce, pak opravdová láska je ještě daleko podivnější\u0026hellip;\u0026rdquo;\nTak dotřetice Robert Fulghum :)\u0026hellip;Já vím, že už jsem s těma ódama na Fulghuma otravná :D, i tentokrát vypráví o tom, co už všichni dávno dobře víme, ale dělá to tak okouzlujícím způsobem, že mu prostě nejde odolat. Ještě v něčem je však tahleta knížka přecejen jiná a mimořádná; vznikla zcela neplánovaně, když na Fulghumovu nenápadnou výzvu v knize Ach jo, o které jste na mém blogu už možná četli, zareagovalo neuvěřitelné množství čtenářů: \u0026ldquo;Kdybychom spolu mluvili v jedné místnosti, nastala by teď chvíle pro vaše milostné minipříběhy. Jestli nějaký pěkný máte, napište to a pošlete mi ho.\u0026rdquo; A co se nestalo, Fulghumova schránka se zaplnila dopisy a on ze všech těch neuvěřitelných love-stories poskládal knížku, o které vám teď chci vyprávět.\n\u0026ldquo;Je velký rozdíl mezi první láskou a okamžikem, kdy na lásce poprvé záleží.\u0026rdquo;\nVětšinu knížky tvoří historky, které přišly Fulghumovi poštou, ovšem takový příval dopisů vzbudil jeho zvědavost, a proto začal po milostných příbězích slídit i mezi lidmi, kteří píší neradi nebo na to nemají čas. Navštěvoval kavárny, bistra, hospody i ulice Seattlu a snažil se přimět kolemjdoucí, aby se zastavili a povyprávěli mu o své lásce\u0026hellip;\n\u0026ldquo;Máme jedině tu lásku, již doopravdy žijeme. A jedině ta láska, kterou máme, je opravdová.\u0026rdquo;\nAbych byla upřímná, pokud nejste aspoň trochu zamilovaní, tak tu knížku radši ani neotvírejte - možná by té lásky mohlo na vás být nepřiměřeně velké množství najednou a její kouzlo by vyprchalo. Pokud ale vedle sebe (nejlépe přímo při čtení, jak doporučuje Fulghum :D) budete mít někoho, koho milujete (a u téhle knížky vám možná dojde, že slovo láska se dá pojmout velmi široce), budete se smát, dojímat i kroutit nevěřícně hlavou. A možná i brečet. Hodně. Za sebe říkám: tohle je jednoznačně Fulghumovo nejlepší dílo ! Paradox ovšem je, že jeho autorem není ani Fulghum, ani jeho čtenáři. Bude to znít jako klišé, ale uznejte sami - Opravdovou lásku napsal sám život ;-)\u0026hellip;\n\u0026ldquo;Také jste si všimli, jakou úlohu v těch příbězích hrají neskutečné náhody a taky pekelné štěstí ? Rozhodně to tedy platí o mém vlastním příběhu. Já se se svou ženou seznámil před více než pětadvaceti lety v jedné zahradě v Japonsku. Myslíme si, že naše šance spočívaly asi tak ve třiceti vteřinách a nikdy jindy už by se nám pak cesty skřížit nijak nemohly\u0026hellip;\u0026rdquo;\nStejně jako Robert Fulghum, i vy budete v pauzách mezi jednotlivými příběhy pravděpodobně tiše žasnout, jaké neuvěřitelné náhody někdy lidi svádí dohromady\u0026hellip; Jaké maličkosti rozhodují o setkání s někým, kdo vás ovlivní po zbytek života. Jeden večer. Jeden náhlý nápad udělat něco jinak než obvykle. Změna plánu. Jeden pohled. Jeden panák\u0026hellip;dobře, ten většinou nebývá jen jeden :D\u0026hellip;A stačí tak málo, často pouze pár sekund, aby se ti dva minuli a k setkání nikdy nedošlo. Pro cyniky podotýkám, že ne každá love story skončí happy endem - pro milovníky dobrých konců ovšem dodávám, že happy endy v této knize samozřejmě převažují :-)\u0026hellip;\nP.S. Při čtení mě mockrát napadlo, co by tak asi Fulghum řekl na mou lovestory :D\u0026hellip;Na poslední stránce se (představte si!) zmiňuje o tom, že už nashromáždil dostatek materiálů pro pokračování Opravdové lásky. Ale že přesto vyzývá čtenáře, aby příběhy posílali dál, pokud budou krátké, pravdivé a jiné. Řekla bych, že všechny tři podmínky bych byla schopná splnit :D\u0026hellip;jen nevím, jestli bych zvládla ten překlad do angličtiny. Tak si Fulghum asi nepočte :D\u0026hellip;a anyway, on by mi tu storku stejně určitě neuvěřil :D !\nNa závěr by bylo jistě dobré zmínit, že veškerý čistý zisk z knížky šel na konto organizace Prostor pro lidskost. Smekáme a tleskáme :-) !!!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/robert-fulghum-opravdova-laska/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u0026ldquo;Pokud se říká, že pravda bývá podivnější než fikce, pak opravdová láska je ještě daleko podivnější\u0026hellip;\u0026rdquo;\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTak dotřetice Robert Fulghum :)\u0026hellip;Já vím, že už jsem s těma ódama na Fulghuma otravná :D, i tentokrát vypráví o tom, co už všichni dávno dobře víme, ale dělá to tak okouzlujícím způsobem, že mu prostě nejde odolat. Ještě v něčem je však tahleta knížka přecejen jiná a mimořádná; vznikla zcela neplánovaně, když na Fulghumovu nenápadnou výzvu v knize \u003cem\u003eAch jo\u003c/em\u003e, o které jste na mém blogu už možná četli, zareagovalo neuvěřitelné množství čtenářů: \u003cem\u003e\u0026ldquo;Kdybychom spolu mluvili v jedné místnosti, nastala by teď chvíle pro vaše milostné minipříběhy\u003c/em\u003e. \u003cem\u003eJestli nějaký pěkný máte, napište to a pošlete mi ho.\u0026rdquo;\u003c/em\u003e A co se nestalo, Fulghumova schránka se zaplnila dopisy a on ze všech těch neuvěřitelných love-stories poskládal knížku, o které vám teď chci vyprávět.\u003c/p\u003e","title":"Robert Fulghum - Opravdová láska"},{"content":"\u0026ldquo;Známkou nezralého člověka je, že chce kvůli něčemu podstoupit vznešenou smrt, zatímco známkou zralého člověka je, že chce kvůli něčemu v příkoří žít\u0026hellip;\u0026rdquo;\nTuto kultovní knihu, která se skutečně neodehrává v obilném poli, jak jsem se mylně domnívala :D, jsem si s sebou zabalila do batohu, aby mi zpříjemňovala týdenní putování po Itálii (o kterém se tu snad brzy také něco málo dočtete)\u0026hellip;Hrdina se mi na první pohled jevil jako rozmazlený nevyrovnaný spratek, kterému není nic dobrý a všechno a všechny nenávidí, snad jen s výjimkou své malé sestřičky Phoebe. Jak už to tak ale bývá, pravda je o něco složitější\u0026hellip;Možná, že v každém z nás byl v určitém věku kousek Holdena Caufielda, vypravěče celého příběhu. Každý se někdy choval jako rebel, měl problémy s autoritama, nedařilo se mu ve škole a především zažíval pocit deziluze a hledání sebe samotného. Holden tíhne ke své malé sestřičce především proto, že ona jediná mu nepřipadá falešná, protože je ještě dítě. Nachází u ní přesně to, co pro něj postrádá svět dospělých, řízený hlavně přetvářkou a necitelností.\n\u0026quot;\u0026hellip;Propánakrále, přece nepřestaneš mít někoho ráda jenom proto, že umřel - zvlášť když byl minimálně tisíckrát milejší než všechny lidi, co znáš a co jsou naživu\u0026hellip;\u0026quot;\nNevím proč, ale celou dobu jsme tak nějak čekala, že ta kniha prostě musí vyústit v nějakou tragédii a když se tomu tak nestalo, byla jsem překvapená a popravdě i trochu zklamaná :D. Není jednoduché vyjádřit, o čem přesně \u0026ldquo;Kdo chytá v žitě\u0026rdquo; vlastně je. Samozřejmě se to dá shrnout i jednou větou - sedmnáctiletý vyvrhel byl vyhozen z další střední školy, bojí se to říct rodičům, a tak se poflakuje po New Yorku a v hlavě si promítá uplynulé události jeho života. Když se ale na celý příběh podíváme z jiné strany, uvidíme velice silné a taky velice smutné vyprávění o nejistotě skrývané za dospěláckými žvásty, o hledání a nenacházení, o touze zůstat dítětem a nikdy nedospět\u0026hellip;\nPro nás fanoušky to není žádná novinka, ale někoho by mohlo třeba překvapit, že knížkou \u0026ldquo;Kdo chytá v žitě\u0026rdquo; byl přímo posedlý Mark Chapman, nechvalně proslulý tím, že zavraždil Johna Lennona. V okamžiku vraždy měl prý tuto knihu dokonce u sebe v kapse\u0026hellip;Pro zájemce jsem objevila opravdu hodně zajímavý link, kde se o okolnostech vraždy můžete dozvědět něco víc: http://www.johnlennon.cz/Article82.html Nicméně doufám, že ani tento fakt vás od \u0026ldquo;Žita\u0026rdquo; neodradí a s chutí si ho přečtete, rozhodně stojí za to ! Pár dnů nato pak možná budete na tuto knížku trochu intenzivněji myslet\u0026hellip;ale pokud nejste blázni, nemělo by se nic stát :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/j-d-salinger-kdo-chyta-v-zite/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u0026ldquo;Známkou nezralého člověka je, že chce kvůli něčemu podstoupit vznešenou smrt, zatímco známkou zralého člověka je, že chce kvůli něčemu v příkoří žít\u0026hellip;\u0026rdquo;\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTuto kultovní knihu, která se skutečně neodehrává v obilném poli, jak jsem se mylně domnívala :D, jsem si s sebou zabalila do batohu, aby mi zpříjemňovala týdenní putování po Itálii (o kterém se tu snad brzy také něco málo dočtete)\u0026hellip;Hrdina se mi na první pohled jevil jako rozmazlený nevyrovnaný spratek, kterému není nic dobrý a všechno a všechny nenávidí, snad jen s výjimkou své malé sestřičky Phoebe. Jak už to tak ale bývá, pravda je o něco složitější\u0026hellip;Možná, že v každém z nás byl v určitém věku kousek Holdena Caufielda, vypravěče celého příběhu. Každý se někdy choval jako rebel, měl problémy s autoritama, nedařilo se mu ve škole a především zažíval pocit deziluze a hledání sebe samotného. Holden tíhne ke své malé sestřičce především proto, že ona jediná mu nepřipadá falešná, protože je ještě dítě. Nachází u ní přesně to, co pro něj postrádá svět dospělých, řízený hlavně přetvářkou a necitelností.\u003c/p\u003e","title":"J.D. Salinger - Kdo chytá v žitě"},{"content":"Minulé úterý mi konečně začaly prázdniny o:-) !!! Tedy abych byla přesná, začaly vlastně už o den dřív - v pondělí, kdy jsem si celá v eufórii odnášela z naší městské knihovny domů plnou náruč hodnotné literatury, s kterou jsem se ještě to odpoledne vylepila na lehátku v zahradě a se špatným svědomím (měla jsem se učit na zkoušku z MPS, která mě čekala následující den 8-)\u0026hellip;) otevřela jednu z nich - Škvoreckého knížku detektivních příběhů. V televizi právě dobíhá její originální zpracování režiséra Dušana Kleina a vždycky, když se reprízuje, se na ně s oblibou koukám, ikdyž už předem dobře vím, kdo je vrahem (viděla jsem to nejmíň stokrát, přiznávám O:-)\u0026hellip;). Vzhledem k mé oblibě televizního zpracování Hříchů pro pátera Knoxe jsem si řekla, že je celkem ostuda, že jsem ještě nečetla knižní předlohu, a protože jsem navíc ještě nečetla ani žádného Škvoreckého, rozhodla jsem se to napravit a zabít dvě mouchy jednou ranou :-).\nCyklus detektivních povídek Hříchy pro pátera Knoxe, který vyšel poprvé roku 1973 v torontském nakladatelství manželů Škvoreckých, začal psát Josef Škvorecký v šedesátých letech, veden snahou vytvořit nový, dosud nevyzkoušený model detektivních příběhů. Ústřední hrdinkou je zpěvačka Eva Adamová, které se podařilo přechytračit strážce železné opony a odjet „reprezentovat československou kulturu“ do světa, tzn. do barů a nočních podniků v různých městech západní Evropy a Spojených států. Na každé štaci ji čeká detektivní zápletka, kterou s pomocí důvtipu, mimořádného postřehu i kombinačních schopností vždy hravě vyřeší. Čtenář jí může s řešením pomoci, především si však může zahrát zábavnou hru s Ronaldem Arbuthnotem Knoxem, autorem pozoruhodného Desatera, které shrnuje zákony detektivního žánru, a v jednotlivých příbězích odhalit, které z „přikázání“ autor právě zde porušil:\nZločinec musí být někdo, o němž je zmínka brzo na začátku příběhu. Všechny nadpřirozené nebo nepřirozené faktory jsou zcela vyloučeny. Není přípustná víc než jedna tajná místnost nebo tajná chodba; i ta je přípustná pouze tehdy, odehrává-li se děj ve stavbě, kde lze takové zařízení předpokládat. Nesmí být použito žádného „dosud neobjeveného“ jedu ani přístrojů a metod, které vyžadují dlouhého vědeckého vysvětlování na konci příběhu. V příběhu nesmí vystupovat žádný Číňan. (Tohle není projev rasismu dobrého pátera, jen výraz dobové averze proti nejzprofanovanější rekvizitě šestákových detektivek.) K řešení nesmí detektivovi dopomoci náhoda, ani nesmí být veden nevysvětlitelnou intuicí. Pachatelem nesmí být sám detektiv. Detektiv nesmí odkrýt žádnou stopu, aniž ji hned odhalí také čtenáři. Duchem chudý přítel detektivův, jeho watson, nesmí zatajit žádné myšlenky, které se mu honí v hlavě; musí mít inteligenci mírně, ale jen velmi mírně podprůměrnou. Nesmí se vyskytovat dvojčata nebo dvojníci. Filmové zpracování se knižní předlohy velice věrně drželo, takže jsem s řešením detektivních zápletek většinou neměla moc velký problém, protože jsem si příběhy vcelku pamatovala, ale přesto mě knížka hodně bavila a krátila jsem si jí čas před spaním během několika dnů, které jsem trávila na prázdninách v Příbrami :-). Škoda, že povídek bylo jen deset, uvítala bych pokračování :-). Jinak se ovšem Hříchům nedá nic vytknout; snad jen to, že vrahem ani jednou nebyl zahradník :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/josef-skvorecky-hrichy-pro-patera-knoxe/","summary":"\u003cp\u003eMinulé úterý mi konečně začaly prázdniny o:-) !!! Tedy abych byla přesná, začaly vlastně už o den dřív - v pondělí, kdy jsem si celá v eufórii odnášela z naší městské knihovny domů plnou náruč hodnotné literatury, s kterou jsem se ještě to odpoledne vylepila na lehátku v zahradě a se špatným svědomím (měla jsem se učit na zkoušku z MPS, která mě čekala následující den 8-)\u0026hellip;) otevřela jednu z nich - Škvoreckého knížku detektivních příběhů. V televizi právě dobíhá její originální zpracování režiséra Dušana Kleina a vždycky, když se reprízuje, se na ně s oblibou koukám, ikdyž už předem dobře vím, kdo je vrahem (viděla jsem to nejmíň stokrát, přiznávám O:-)\u0026hellip;). Vzhledem k mé oblibě televizního zpracování Hříchů pro pátera Knoxe jsem si řekla, že je celkem ostuda, že jsem ještě nečetla knižní předlohu, a protože jsem navíc ještě nečetla ani žádného Škvoreckého, rozhodla jsem se to napravit a zabít dvě mouchy jednou ranou :-).\u003c/p\u003e","title":"Josef Škvorecký - Hříchy pro pátera Knoxe"},{"content":"Péťa už mě dlouho uhání s napsáním příspěvku o výborné akci, která se uskutečnila ve středu po Velikonocích v Lužáneckém parku, takže jsem se dneska konečně hecla a dokud článek nedokončím, nesmím jít na kutě :D. Při té příležitosti jsem si zde vytvořila novou speciální rubriku, kterou jsem měla v plánu už dávno, ale musím přiznat, že jsem zrovna v této oblasti docela flákač. Přestože bych svůj studentský \u0026ldquo;kulturní\u0026rdquo; život rozhodně neoznačila za chudý, zkrátka se nikdy po žádném koncertě či jiné společenské akci už nerozhoupu k nějakému zrekapitulování či krátké recenzi. Proto bych zde chtěla slavnostně slíbit, že se v tomto směru pokusím polepšit :-) ! Dnes nás tedy čeká ohlédnutí za zážitkem spadajícím spíše do té \u0026ldquo;nekulturní\u0026rdquo; kategorie :D\u0026hellip;\nA teď už k samotné akci. Piknik plný soutěží, her, zábavy a samozřejmě také nějakého toho alkoholu jsme plánovali dlouho dopředu. Přestože pár skalních aktérů nedorazilo a dalo přednost studijním či jiným aktivitám, vypadalo to nakonec i tak na poměrně hojnou účast. Sraz jsme stanovili na třetí hodinu odpolední a doufali jsme, že předpověď počasí nás nezradí. V tomto směru jsme nakonec byli trochu zklamaní, protože přecejen nebylo takové hic, jaké jsme si představovali, a několik vrstev k zateplení bylo nutností, ale byli jsme rádi, že piknik nemusíme rušit ani hledat útočiště před deštěm. My s Péťou jsme dorazili do Lužánek asi kolem čtvrté a byli jsme tam vpodstatě mezi prvními, což se nám zas tak často nestává :D. Vyzbrojeni jsme byli dekou, vodárkou, spoustou jídla, pití a hlavně dvoulitrovkou Pálavy, kterou nám dali okoštovat ve vinotéce za právnickou fakultou (doporučuju :D) a byla to zkrátka jasná volba\u0026hellip;přestože jsem po svém Velikonočním excesu u Šárky chtěla nejmíň měsíc abstinovat 8-), ale usoudila jsem, že to je tak dobré, že v tom ani nemůže být alkohol :D ! Osazenstvo pikniku se v průběhu odpoledne a večera dost prostřídalo, takže vlastně ani nedokážu říct, kolik se nás celkem sešlo. Každopádně zdravé jádro zůstalo až do pozdních nočních hodin :D\u0026hellip;Dokud počasí a sluníčko ještě trochu přálo, bavili jsme se především hraním oblíbené hry Twister :D a dalšími sportovními aktivitami, které samozřejmě bylo nutné prokládat doplňováním tekutin a posezením u vodárky. Než jsme ale stačili přistoupit k soutěžím o diplomy a hodnotné ceny, spousta účastníků se rozutekla věnovat se studijním či jiným povinnostem, takže ve výsledku zbyla pouhá hrstka sedmi statečných, kteří se nebáli pustit se do soutěžních disciplín\u0026hellip;ikdyž některé jsme museli trochu přemlouvat, že, Panny :D\u0026hellip;\nTwister - oblíbená zábava\nPo chvilce organizačních zmatků jsme utvořili tyto týmy:\nPéťa + já = Dravci Zuzejk + Lucka (která nás ale po první disciplíně opustila) = Ladies Franta + Panny = Gentlemans Víťa + Krihi = Team Soutěžilo se ve třech disciplínách. Tou první byl hod létajícím talířem na krabičku od tabáku :D. Po prvním zkušebním nácviku jsme se do toho obuli a náš dravý tým všechny suverénně převálcoval :D ! Zbytek týmů si ale také nevedl špatně. Druhá soutěžní disciplína vyvolala žhavou diskuzi. Za úkol jsme totiž měli obléct si na piknik co nejvíc pruhovaných kusů oblečení, za které získáme bonusové body. Když nastalo sčítání, ukázalo se, že je potřeba vymezit si termíny a nezaměňovat pruhy s kostkama :D\u0026hellip;I přes toto počáteční nedorozumění jsme se ale nakonec dopátrali pruhů na všelijakých kusech oděvů a Krihi to všechno nezapomněl se zájmem dokumentovat :D !\nKaždý pruh se počítá !\nPoslední třetí disciplína spočívala v tom pinkat si ve dvojicích míčem po co nejdelší čas, aniž by míč spadl na zem. Docela jsme ji s Péťou projeli :D\u0026hellip;Jak si jednotlivé týmy během soutěžního klání vedly si můžete prohlédnout v této bodové tabulce:\nDravci Ladies Gentlemans Team Hod diskem 4 1 3 2 Sčítání pruhů 3 4 2 2 Házení míčem 1 3 2 4 Celkem 8 8 7 8 Jak vidíte, většina z nás se umístila na krásném prvním místě :D\u0026hellip;a tak jsme vypsali diplomy, rozdali ceny v podobě populárního Tesco - piva :D a medaile z Fidorky a pustili se do likvidování alkoholových zásob, protože s nastávající nocí se dost nepříjemně ochladilo a bylo potřeba se zahřát. To zapříčinilo, že Pavča, další účastník pikniku, nás zastihla už v dosti pokročilém stádiu kantáre :D\u0026hellip;Ten týden totiž zrovna absolvovala svou první knihovnickou praxi, takže se za náma nestihla dostat dřív. Naštěstí jsme ji přizvali k naší flašce Pálavy a tak nás brzy dohnala :D. Posledním zúčastněným byl Žánek, který už to studium asi nemohl vydržet a přišel se za náma do Lužánek podívat. Poté, co jsme se stihli, posilněni lahodným mokem, trochu hudebně projevit :D, zvolili jsme strategický přesun do hospody, neboť došel alkohol. Při dobývání do poslední použitelné flašky vína si Panny zrakvil ruku tak moc, že slabší povahy se zděšeně odvracely nad tím množstvím krve :O ! Naštěstí jsme měli po ruce náplasti, takže jsme Pannymu mohli poskytnout první pomoc. Bolest už ale nebylo čím utlumit, a tak jsme se vydali na cestu do Zelených dveří, kde jsme se nadlábli, doplnili tekutiny, nafotili pár usvědčujících snímků, zasvětlili Žána do \u0026ldquo;Krvavých zad\u0026rdquo; a dali řeč. Sešlost jsme, padajíce únavou, rozpustili asi okolo druhé ráno :-)\u0026hellip;\nSuma sumárum to byla vydařená akce, ikdyž nám počasí mohlo přát trochu víc, ale hlavně byla škoda, že spousta lidí odešla z pikniku předčasně a nepočkala si na naše skvělé soutěže O:-)\u0026hellip;Nezbývá než doufat, že se do příštích Velikonoc polepší a napraví si reputaci. Pikniku zdar :D !\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/velikonocni-piknik-v-luzankach-vol-2/","summary":"\u003cp\u003ePéťa už mě dlouho uhání s napsáním příspěvku o výborné akci, která se uskutečnila ve středu po Velikonocích v Lužáneckém parku, takže jsem se dneska konečně hecla a dokud článek nedokončím, nesmím jít na kutě :D. Při té příležitosti jsem si zde vytvořila novou speciální rubriku, kterou jsem měla v plánu už dávno, ale musím přiznat, že jsem zrovna v této oblasti docela flákač. Přestože bych svůj studentský \u0026ldquo;kulturní\u0026rdquo; život rozhodně neoznačila za chudý, zkrátka se nikdy po žádném koncertě či jiné společenské akci už nerozhoupu k nějakému zrekapitulování či krátké recenzi. Proto bych zde chtěla slavnostně slíbit, že se v tomto směru pokusím polepšit :-) ! Dnes nás tedy čeká ohlédnutí za zážitkem spadajícím spíše do té \u0026ldquo;nekulturní\u0026rdquo; kategorie :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Velikonoční piknik v Lužánkách vol.2"},{"content":"Co jiného zvolit na úvod posledního jedenáctého dne v Massachusetts a zároveň na závěr celého zaoceánského dobrodružství, než starou dobrou pecku od starých dobrých Bee Gees ;-)\u0026hellip;nebo od Vaška Neckáře, chcete-li :-)\u0026hellip;\nhttp://www.youtube.com/watch?v=w37JjL44Rlk\nRáno je našim prvním úkolem sbalit se, což při velikosti našeho pokoje není zrovna nejjednodušší. Skáčeme tam přes sebe navzájem a teprve když se mi podaří odtlačit mou matraci do chodby, dá se tam jakžtakž pohybovat.\nDopoledne ještě prolítáme pár obchodů se suvenýry. Strýcovi do KM vezeme univerzitní tričko :-), strýcovi do Veselí knížku o Bostonu a babičce hrníček s nápisem Harvard Grandma :D a nějakou kosmetiku. Po úspěšných nákupech si zajdeme naposledy i s Lukem na oběd do asijské restaurace, kde se mi podaří omylem sníst chilli papričku - brašule, který se baví mým hysterickým výlevem a hašením hrdla, si bez rozpaků druhou papričku strčí do pusy a s ledovým klidem praví, že to \u0026ldquo;není žádná hrůza\u0026rdquo; :D\u0026hellip;Poslední zmrzlina v Cambridge, poslední nákup v Harvard shopu (pravé bostonské panáky, kdo by odolal :D\u0026hellip;) a už je čas vrátit se na privát. Brácha nám jede vytisknout letenky a za hodinu pro nás přijíždí taxík\u0026hellip;\nCesta přes Atlantik tentokrát probíhá překvapivě příjemně. Letíme po větru a tudíž o hodinu méně než opačným směrem. První dvě hodiny se úspěšně bavím čtením, pak se roznáší večeře a pak už se to začíná trochu vléct - přepínám postupně ze Simpsonů, Přátel a Sexu ve městě na svůj nejoblíbenější kanál - pohybující se letadýlko :D. Nakonec mi zhasnou světlo, a tak se se sluchátkama na uších rozhodnu pokusit se zdřímnout. Spíš jen tak poklimbávám, ale únava už na mě pomalu doléhá. Probudí mě opět až snídaně v podobě přeslazeného brusinkového mufina a to už do naší cílové destinace zbývá necelá hodinka.\nV 5 ráno naše letadlo přistává na londýnském Heathrow\u0026hellip;konečně stojím na půdě evropského kontinentu. Pro přílet jsme si snad ani nemohli vybrat hezčí čas. Britské ostrovy se právě probouzejí do nového dne a nad Londýnem začíná svítat :-)\u0026hellip;Přestože se mi únavou z dlouhého letu zavírají oči, jsem i touhle tváří Anglie opět unešená. A hlavně si připadám už tak blízko domova ! Na Heathrow čekáme na další spoj 5 hodin (stávkující British Airways opět nezklamali 8-)\u0026hellip;). Zatímco naši nakupují v duty free čokoládu pro babičku, snažím se luštit sudoku, nicméně po několika minutách tupého čučení do mřížky se natáhnu přes několik sedaček, přetáhnu přes hlavu kapuci a podřimuju. Poté, co se naši vrátí, zajdeme si všichni sednout do kavárny, kde udělám největší chybu svého života a dám si před letem velký kelímek kávy, abych překonala únavu. Tlak mi stoupne tak, že jsem fakt přesvědčená, že to se mnou tam nahoře sekne. Přestože už nás čekají jen dvě hodinky ve vzduchu, ta první je tím největším utrpením za celou dovolenou :D. Je mi tak blbě, že jenom skučím do palestíny a ani nemám sílu vyndat Božku z kabelky. Uleví se mi, až když se odvážím trochu se projít po letadle. Pak nakonec vytáhnu i MP3ku a nechám se ukolébat českým folkem - a než se naděju, už se hlásí, že za chvíli budeme přistávat na vídeňském letišti.\nTam už na nás čekají teta se strýcem a vezou nás k nim do Veselí. Cestu víceméně proklimbám na zadním sedadle, vzpamatuju se až u nich, kdy odmítnu pozvání na kafe (další dávka kofeinu už by mě opravdu musela zabít), strýc se mi směje, že se sám s vysokým tlakem léčí, a už mi nalívá panáka vodky. Napřed se cukám, ale nakonec usuzuju, že fakt, že jsme se všichni v pořádku živí a zdraví vrátili domů, se musí spláchnout něčím tvrdším. A tak ho tam kopu :D a vytahuju noťas, aby se strýc mohl podívat na fotky\u0026hellip;\nO nějaké čtyři hodiny později už sedíme i s Boženkou samy v kupé vlaku směřujícího do Brna. Máme za sebou celý den cestování ve vzduchu, po silnici i po kolejích. Jediné, co nás ještě pořád udržuje na nohou/v krunýři je osoba, která na nás čeká na hlaváku pod hodinama :-)\u0026hellip;A tak koukáme z okna, jak okolo ubíhá krajina (trochu nám v ní chybí ty mrakodrapy :D) a říkáme si, jak je zatraceně fajn být po všech těch dobrodružstvích zase doma :-)\u0026hellip;\nVracíme se domů :)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/den-jedenacty-a-videt-s-tebou-ten-usvit-bych-si-pral/","summary":"\u003cp\u003eCo jiného zvolit na úvod posledního jedenáctého dne v Massachusetts a zároveň na závěr celého zaoceánského dobrodružství, než starou dobrou pecku od starých dobrých Bee Gees ;-)\u0026hellip;nebo od Vaška Neckáře, chcete-li :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003ca href=\"http://www.youtube.com/watch?v=w37JjL44Rlk\"\u003ehttp://www.youtube.com/watch?v=w37JjL44Rlk\u003c/a\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eRáno je našim prvním úkolem sbalit se, což při velikosti našeho pokoje není zrovna nejjednodušší. Skáčeme tam přes sebe navzájem a teprve když se mi podaří odtlačit mou matraci do chodby, dá se tam jakžtakž pohybovat.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eDopoledne ještě prolítáme pár obchodů se suvenýry. Strýcovi do KM vezeme univerzitní tričko :-), strýcovi do Veselí knížku o Bostonu a babičce hrníček s nápisem Harvard Grandma :D a nějakou kosmetiku. Po úspěšných nákupech si zajdeme naposledy i s Lukem na oběd do asijské restaurace, kde se mi podaří omylem sníst chilli papričku - brašule, který se baví mým hysterickým výlevem a hašením hrdla, si bez rozpaků druhou papričku strčí do pusy a s ledovým klidem praví, že to \u0026ldquo;není žádná hrůza\u0026rdquo; :D\u0026hellip;Poslední zmrzlina v Cambridge, poslední nákup v Harvard shopu (pravé bostonské panáky, kdo by odolal :D\u0026hellip;) a už je čas vrátit se na privát. Brácha nám jede vytisknout letenky a za hodinu pro nás přijíždí taxík\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Den jedenáctý: \"...a vidět s Tebou ten úsvit bych si přál...\""},{"content":"Ani nevím, jestli je vůbec potřeba k dnešku něco extra vyprávět - strávíme ho totiž celkem obligátním způsobem, jak už to tak na dovolené poslední den chodí - nakupováním drobností a suvenýrů pro nás a pro rodinu. Z postele se ještě celí vyčerpaní z prachu a špíny velkoměsta (už vím, kde musel vzniknout tento slovní obrat :D) vybatolíme až kolem 11, takže si dáme sraz ve městě s Lukem a rovnou se vydáme do místní restaurace na pizzu. Než nám ji přinesou, dopíšu zbytek pohlednic, které jsem ještě nestihla, a předám je Lukovi k odeslání - na poště je totiž dlouhatánská fronta a otevřené jen jedno okýnko. Čekat se mi tam opravdu nechce, tudíž pokud vám pohled nedojde včas nebo vůbec, víte, na koho se obrátit s výčitkami :D !!!\nOdpoledne se naposledy vydáme do Bostonu za řekou. Už se mi opravdu nehorázně stýská a těším se domů, a tak je jedinou možností, jak si spravit náladu, pořádné nakupování :D. Musím říct, že na naše poměry je tu obecně dost draho a netýká se to jen oblečení, ale především jídla. Radši si ale odtrhnu od úst, než abych si z Amériky nedovezla žádný hadřík :D. Proto neomylně zamířím do vyhlídnuté Anthropologie, kde za krásnou sukni a ještě krásnější svetřík vysolím tak nehorázné peníze, za které bych se doma v ČR oblíkla od hlavy až k patě - no ale té radosti z toho :D !! Při zkoušení v kabince si připadám jako princezna, naberu si plnou náruč hadříků a nechám se obskakovat prodavačkou, která mě oslovuje jménem :D a pořád se zajímá, jestli něco nepotřebuju nebo nechci přinést. V koutku oka zamáčknu slzu nad krásnýma šatičkama na figuríně, ale nechci si je radši ani zkoušet - co kdyby mi třeba padly :D ??\nPak se vydáme ještě do obchoďáku Macy\u0026rsquo;s poblíž Park street, kde má prozměnu pár hadříku vyhlídnutých mamka. Zkoušení jí trvá tak dlouho, že z nudy procházím mezi regály s oblečením a musím si dávat sakra pozor, abych se tu neztratila :D\u0026hellip;Oblečení mi tu přijde celkem nudný (oddíl se společenskýma šatičkama obcházím velikým obloukem, už nemám nárok :D\u0026hellip;), většinou jsou stejně šité na objemnější tvary a jediné S tričko, které si vyzkouším, bych mohla použít klidně jako noční košili :D\u0026hellip;Co mi ale padne do oka je regál s posledními kusy botiček - je mezi nimi i několik Conversek, které jsem si původně z USA chtěla přivézt, ale během chození po obchodech jsem postupně zjistila, že tu stojí skoro stejně jako u nás a vzory jsou vpodstatě úplně totožné. V New Yorku jsem našla nejlevnější za 30 dolarů, ale slušné barvy měly dost přebrané velikosti. Tady mi do oka padnou hned dvoje a obě mají velikost 4 :-). Rozhoduju se mezi růžovýma a černýma, které mají pogumovaný barevný potisk - nakonec mi příjdou hleďavější ty růžové ( a budou mi ladit k deštníku :D\u0026hellip;ano žena si důvod vždycky najde :D)\u0026hellip;a neberte to za ty prachy :D !!!\nVečer nás ještě naposledy příjde na privát navštívit Luk. Domlouváme se, v kolik zítra vyrazíme na letiště a kdy nám doveze kufr s jeho věcma a oblek, který budeme brát domů. Navzdory celodennímu běhání po obchodech nejsem vůbec unavená a trvá mi dlouho, než se mi podaří usnout - už se zkrátka zase ozývá cestovní horečka. A úplně ze všeho nejvíc si přeju, aby už bylo zítra a já stála oběma nohama na evropském kontinentě :o)\u0026hellip;\nPodvečer v Bostonu\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/den-desaty-nakupni-horecka/","summary":"\u003cp\u003eAni nevím, jestli je vůbec potřeba k dnešku něco extra vyprávět - strávíme ho totiž celkem obligátním způsobem, jak už to tak na dovolené poslední den chodí - nakupováním drobností a suvenýrů pro nás a pro rodinu. Z postele se ještě celí vyčerpaní z prachu a špíny velkoměsta (už vím, kde musel vzniknout tento slovní obrat :D) vybatolíme až kolem 11, takže si dáme sraz ve městě s Lukem a rovnou se vydáme do místní restaurace na pizzu. Než nám ji přinesou, dopíšu zbytek pohlednic, které jsem ještě nestihla, a předám je Lukovi k odeslání - na poště je totiž dlouhatánská fronta a otevřené jen jedno okýnko. Čekat se mi tam opravdu nechce, tudíž pokud vám pohled nedojde včas nebo vůbec, víte, na koho se obrátit s výčitkami :D !!!\u003c/p\u003e","title":"Den desátý: Nákupní horečka "},{"content":"Tak jdu zas potěšit všechny ty, kteří nedočkavě čekají na report z návštěvy americké metropole :-)\u0026hellip;ráno nemůžu vůbec dospat, jak se strašně těším, až se zas vydáme do ulic špinavého New Yorku :D. Brašule zpod peřiny bručí, že jsem se v noci moc roztahovala :D - máme totiž na pokoji jen dvě manželské postele a kdovíjak prostorné nejsou - no ale aspoň jsem poprvé a naposled za naši dovolenou měla pod hlavou při spaní něco lepšího, než složený ručník, že 8-). Za sebe musím říct, že jsem se vyspala fakt dobře a jsem plná elánu k objevování dalších newyorských zákoutí :-)\u0026hellip;\nJako první tedy vyrazíme na Sochu svobody. Vylezeme z metra a brašule už nám ji ukazuje mezi stromy. Málem bych ji přehlídla :D, zdá se totiž opravdu docela maličká. Myslela jsem, že je mnohem blíž pobřeží. Když příjdeme až na břeh moře, jdeme se s ní hned vyfotit, ale nevím nevím, jestli bude můj zoom stačit a slavná Statue of Liberty nebude na fotkách vypadat jako blecha :D. Naši se sklátí na lavičku do stínu (dneska opět 32 stupňů Celsia :O!) a my se jdeme s bráchou projít po nábřeží - Luk mi ukazuje, kde už začíná New Jersey. O tom jsem si zase myslela, že leží mnohem dál, ale vlastně je to kousek :-)\u0026hellip;\nSvobodaaa !!!\nKdyž se dostatečně pokocháme mořem, vydáme se na asi půlhodinovou cestu metrem přímo do srdce Central Parku. Hledám si na mapě, jak se odsud nejlíp dostat k Dakotě - tak trochu totiž počítám s tím, že ji půjdu hledat sama, neboť nikdo z rodiny asi mé nadšení pro věc sdílet nebude. Překvapí ale brašule, který se ke mně přidá, a jsem za to moc ráda - bez něj bych se z Central Parku nikdy nevymotala. Dokonce jeho znalosti sahají až tam, že před Dakotou zastřelili Johna Lennona (podezírám ho, že si tuto informaci přečetl na tabuli v parku, zatímco jsem fotila 8-)\u0026hellip;). Podaří se nám krosnout Central Park z východní strany na západní - to trvá suma sumárum zhruba 15 minut, Lužánky hadr, no :D - pak nás čeká asi další 15ti minutová štreka, než se dostaneme k té správné západní street\u0026hellip;a to už spatřím špičatou budovu, kterou jsem dodneška znala jen z fotek, na vlastní oči\u0026hellip;\nDakota House\nStojíme před Dakotou. Před velikou černou bránou, kde byla zastřelena jedna z největších hudebních ikon všech dob. Není to zrovna ta nejzásadnější turistická atrakce New Yorku, ale pro mě má Dakota mezi všemi památkami, které jsme tu navštívili, naprosto výjimečné místo\u0026hellip;Brácha přemýšlí, jak bysme se vlomili dovnitř :D, ale usuzuju, že to asi nepůjde. Tak mě před branou alespoň vyfotí a pak ještě přeběhne na druhou stranu ulice, že mě vezme s celým domem. Jeho snažení se musím upřímně smát, protože fotku děláme asi na deset pokusů - jednou mu zrovna při mačkání spouště přes cestu přejede taxík, pak prozměnu po mém chodníku cyklista, za ním maminka s kočárkem :D\u0026hellip;Nakonec se s tím nějak popere a Dakotu máme zvěčněnou. Je to mimořádný zážitek\u0026hellip;\nNa ceduli v Central Parku jsem se při cestě k Dakotě dočetla, že tu někde poblíž nechali Lennonovi rok po jeho smrti vybudovat pomník. Když už jsme došli až sem, samozřejmě ho chci vidět na vlastní oči. Památné místo je pojmenováno stylově podle jedné z nejslavnějších Johnových písniček - totiž Strawberry Fields. Směrovou ceduli spatřím záhy a to už se před námi vyloupne maličké prostranství s kruhovým pomníkem. Je vytvořený jako taková dlažba přímo na zemi s nápisem Imagine uprostřed a s dvěma zapálenými svíčkami. Trochu bezbožně si říkám: \u0026ldquo;A to je všechno ?\u0026rdquo; Když ale jeden z přítomných návštěvníků začne vybrnkávat na kytaru melodii Imagine, pochopím, že kouzlo Jahodových polí spočívá v něčem docela jiném\u0026hellip;pomník nemá kruhový tvar jen tak náhodou. Jestli americké filmy nelžou (a po deseti dnech pobytu tady si začínám říkat, že asi opravdu NE :D\u0026hellip;), tak se tady lidé většinou v rodinném kruhu modlí. A sem, na toto místo, přichází fanoušci z celého světa, aby vzdali společně hold jednomu z nejlepších muzikantů všech dob. Fanoušci, které spojuje krom stejného hudebního vkusu taky spojení tohoto kruhového pomníku. Je mi tak líto, že tu nestojím s někým uvědomělejším, než je Luk (nic ve zlém samozřejmě :D !), a myslím na holky, s kterýma jsem prožila roky beatlemánie a dalších společných hudebních šílenství :-)\u0026hellip;\nImagine\u0026hellip;\nNa zpáteční cestě po Central Parku se mi moc nechce mluvit. Tenhle zážitek už asi nic jen tak nepřekoná\u0026hellip;Proplétáme se s Lukem krásnými rozkvetlými zákoutími a já dokumentuju a dokumentuju :-). Hledám místa, která jsou alespoň trochu podobná těm, kde se proháněl na koni fešák Berger při natáčení Vlasů (ach :) !!!). Central Park je ale opravdu veliký, a tak není divu, že v něm brzo zabloudíme :D - jako na zavolanou se ale před námi vyloupne vyhlídka, takže na ni s bráchou vylezeme a čekáme, kde spatříme světýlko - totiž hřiště na baseball, náš záchytný bod, kde jsme zanechali staříky :D. Zjišťujeme, že už jsme blízko, ale já sotva popadám dech, takže si na vyhlídce uděláme pár fotek modelkovského ražení :D. Pózujeme s brašulou u zábradlí, za námi zeleň Central Parku, v pozadí mrakodrapy New Yorku, na nebi azúro - no nádhera :D !\nCentral Park\nPoté, co se šťastně shledáme s rodiči, brašule se od nás odtrhuje a jako příznivce současného umění se vytratí kamsi do muzea. My pomalu pokračujeme pěšky po Madison street až k místu, kde nás má večer naložit náš bus. Poté, co mineme řadu luxusních obchodů, dostaneme se k finančně příznivější tržnici s drobnými kýči a ano, neodolám - tričko s Lennonem zkrátka musím mít :D\u0026hellip;Po obligátní zastávce ve Starbucks se vydáme opět na cestu a k Madison Square Garden, odkud odjíždí náš autobus a kde máme sraz s Lukem, dojdeme celkem s předstihem /jak se záhy ukáže, naprosto zbytečným/, ale už jsme z toho celodenního cárání dost utahaní, takže mám energii jen na obíhání slavné arény a focení krotkých vrabců na chodníku :D\u0026hellip;Autobus má skoro hodinové zpoždění, se zaměstnanci dopravního podniku není řeč, na \u0026ldquo;zastávce\u0026rdquo; to navíc strašně smrdí, takže poslední dojmy z NY nejsou zrovna růžové :D\u0026hellip;\nNicméně zážitků máme i tak na kontě víc než dost a když už sedím konečně v buse se sluchátkama na uších a cpu se spokojeně sendvičem, co mi brácha koupil na cestu, říkám si, že ten výlet stál zato. New York je sice špinavé a zaplivané město a dva dny v něm mi bohatě stačily, na druhou stranu jsem ale navštívila spoustu míst, která stála za vidění a na která budu dlouho vzpomínat. Navzdory zpoždění, které nabereme v NY, dorazíme do Bostonu na čas - no, aspoň něco tady funguje tak jak má :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/den-devaty-tajemstvi-jahodovych-poli/","summary":"\u003cp\u003eTak jdu zas potěšit všechny ty, kteří nedočkavě čekají na report z návštěvy americké metropole :-)\u0026hellip;ráno nemůžu vůbec dospat, jak se strašně těším, až se zas vydáme do ulic špinavého New Yorku :D. Brašule zpod peřiny bručí, že jsem se v noci moc roztahovala :D - máme totiž na pokoji jen dvě manželské postele a kdovíjak prostorné nejsou - no ale aspoň jsem poprvé a naposled za naši dovolenou měla pod hlavou při spaní něco lepšího, než složený ručník, že 8-). Za sebe musím říct, že jsem se vyspala fakt dobře a jsem plná elánu k objevování dalších newyorských zákoutí :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Den devátý: Tajemství jahodových polí"},{"content":"Titulek dnešnímu článku propůjčila jedna písnička slavné kapely Bee Gees a to jednak proto, že byla tím prvním, co jsem ve sluchátkách slyšela, když jsme autobusem vjížděli na půdu Manhattanu\u0026hellip;a zadruhé proto, že noci na Broadwayi jsou nám asi souzeny. Krom toho, že se tak jmenuje bostonská ulice, na které máme privát, tady v NY se ubytujeme v China Town v ulici, která je hned za rohem oné pravé a nefalšované slavné Broadwaye :-) !!! Cesta autobusem uteče celkem rychle a příjemně, trvá něco přes 4 hodiny, ale v buse je samozřejmě klimatizace, wifina a co mě překvapí - TICHO :O (nojo, nejedeme žádnou rozhrkanou karosou a o stavu místních dálnic by si naše D1 taky mohla nechat jenom zdát :D\u0026hellip;) Ohulím si MP3ku s Bee Gees na max a vychutnávám první pohled na americkou metropoli\u0026hellip;takže neslyším bráchu, který do mě dloubá, abych počítala ulice, že za chvíli už začíná Central Park, a směje se, že mluví do pařezu :D\u0026hellip;Bus nás vyplivne neznámo kde, prostě jen tak, někde uprostřed Manhattanu, nikde široko daleko žádné nádraží :D. Vydáme se tedy na metro, brácha prozkoumá mapku, co si doma vytiskl, a zavelí\u0026hellip;to, co mají v New Yorském metru už se snad ani nedá nazvat klimatizací - to je normální regulerní chladnička :O. Jsem zatraceně ráda, že mám na sobě svetr a ještě palestinu, stejně se klepu a doufám, že už brzo budem vystupovat. Venku je zas oproti tomu neuvěřitelné hic - teda tady ty lidi musí být permanentně nachlazení :O\u0026hellip;\nTo už jsme naštěstí na té \u0026ldquo;naší\u0026rdquo; zastávce - Canal street, která si se svým názvem opravdu nezadá, jak s bráchou pobaveně glosujeme :D\u0026hellip;smrad je ale podle mě obecně new yorský problém :D\u0026hellip;Po výstupu z metra se brácha musí zorientovat, chvíli zkoumá mapku a pak nás vede spletitýmu ulicemi China Town k našemu hotelu. Hotýlek vypadá velmi slušně, ale bohužel jsme tu o 3 hodiny dřív, takže nás ještě nemůžou ubytovat. Naštěstí si můžeme alespoň nechat batožinu na recepci, takže se vzápětí vydáváme prozkoumávat \u0026ldquo;newyorský svéráz\u0026rdquo; (Lukův výraz 8-)\u0026hellip;rozuměj China Town).\nNewyorský svéráz v China Town :D\nPo cestě nám vytrávilo, takže naše první kroky směřují k nějakému tomu kusu žvance. Z všudypřítomného pachu rybiny na ulicích mě teda rychle přechází chuť :D, ale brašule nás suverenně vede uličkama a já s nadšením fotím ten velkoměstský \u0026ldquo;svéráz\u0026rdquo; :D, ocitáme se totiž opravdu v jiném, zatraceně fotogenickém světě. Všude je rušno a přeplněno, všude se něco prodává nebo nabízí. Zastavíme se u jedné restaurace, která má na dveřích vyvěšený jídelníček, ale brácha nás hned odtáhne, protože tu prý mají \u0026ldquo;podezřele levno\u0026rdquo; :D. Nakonec už nás omrzí hledání a přemůže hlad, a tak se usadíme v první slušně vyhlížející restauraci na rohu ulice s úmyslem ochutnat pravou nefalšovanou Čínu :D. Tak trochu čekám, že mi z toho bude blbě, nicméně si na svém kuřeti v sladkokyselé omáčce dost pochutnávám. Naši si dají nějaké nudle a mořské potvory a Luk \u0026ldquo;výživný\u0026rdquo; bambus :D, užíráme si navzájem z talířů a musím říct, že nic není vyloženě zlé. Porce jsou ale opravdu poctivé a máme problém se s nima poprat. Abychom vytrávili, vydáme se na procházku po jižním Manhattanu - Luk nám chce ukázat new yorskou radnici a soudy a pak se jdeme podívat na Ground Zero. Tam vpodstatě zatím není nic moc k vidění; místa, kde stála dvojčata, už jsou oplocená a momentálně je tam staveniště, ale můžeme si aspoň prohlédnout plán, na kterém vidíme, co tu jednoho dne vyroste.\nNewyorská radnice\nTo už se nacházíme jenom kousíček od Wall Street. Vyfotíme taťku u NY Stock Exchange a pokračujeme směrem k Brooklynskému mostu, odkud nám brašule slibuje krásný výhled na Manhattan. Nevybereme si pravda zrovna nejlepší chvíli, jsou zrovna 4 hodiny odpoledne, čili pěkná výheň a ty všudypřítomné davy lidí všude okolo\u0026hellip;v tomhle městě bych teda fakt moc dlouho nevydržela :D. Když už jsme tu, udělám pár fotek s mrakodrapy, a pak se rozhodneme jít se ubytovat na hotel a hodit si sprchu, protože jsme celí zpocení a utahaní. Cestou ještě přibalíme ledový čaj ve Starbucks a prolezeme několik malých obchůdků na Broadwayi a poté zamíříme rovnou do hotelu.\nZ hotelového pokoje ve 13.patře máme krásný výhled na město. Hnedka se s rozběhem vrhnu na měkoučkou postel (teda až poté, co vypnu všudypřítomnou klimatizaci 8-)\u0026hellip;) a užívám si lehárko. Brašule se mě vyptává, jestli už jsem ochutnala ten \u0026ldquo;čaj s kuličkama\u0026rdquo; - vůbec nevím, o čem to mluví. Prý je to teď v Americe velkej hit a musím to vyzkoušet. Než se naši stihnou osprchovat, skočí někam dolů do ulice pro jeden exponát. Ucucnu si a vzápětí kuličky znechuceně vyplivuju - něco tak odpornýho jsem už dlouho nejedla. Čaj je teda celkem ucházející, ale to, čemu brácha říká \u0026ldquo;kuličky\u0026rdquo; by stejně dobře mohl být kousek povařené školní pryže :D s příchutí lékořice. Tfujtajbl, je mi z toho šoufl ještě půl hodiny :D.\nAsi za hodinu se vyhrabeme z hotelu zpátky na ulici, ale už se nám nechce trmácet až dolů k Soše svobody. Rozhodneme se nechat si tento program na zítra a teď večer se vypravit na jih Central parku a odtud prolézt až k Broadwayi nejslavnější nákupní třídu v New Yorku - pátou avenue :-). Každé jméno, které ve světě luxusu něco znamená, tady má svůj krámek, takže je to tady samý Gucci, Tiffany a Prada :D. Brašule nám zasvěceně ukazuje, kde se tu dají koupit pravé diamanty :D\u0026hellip;Míjíme také nejznámější mrakodrap Empire State Building, před kterým se srocuje dloooouhatánská fronta. No, tenhle zážitek si teda protentokrát asi odpustíme :-). Vracíme se na metro přes uměleckou čtvrť Greenwich village, kde si koupíme něco k pití a vydáme se zpátky do hotelu. Pro dnešek už jsme toho viděli celkem dost a je potřeba, nechat si něco i na zítra.\nNights on Broadway\nNaši hnedka na hotelu odpadávají :D, brácha si jde ještě číst a já píšu pohledy a blog. Než se odeberu taky do hajan, vygůglím si adresu místa, které přecejen musím vidět, když už jsem tady v NY\u0026hellip;Dakota house na 72. západní ulici\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/den-osmy-nights-on-broadway/","summary":"\u003cp\u003eTitulek dnešnímu článku propůjčila jedna písnička slavné kapely Bee Gees a to jednak proto, že byla tím prvním, co jsem ve sluchátkách slyšela, když jsme autobusem vjížděli na půdu Manhattanu\u0026hellip;a zadruhé proto, že noci na Broadwayi jsou nám asi souzeny. Krom toho, že se tak jmenuje bostonská ulice, na které máme privát, tady v NY se ubytujeme v China Town v ulici, která je hned za rohem oné pravé a nefalšované slavné Broadwaye :-) !!! Cesta autobusem uteče celkem rychle a příjemně, trvá něco přes 4 hodiny, ale v buse je samozřejmě klimatizace, wifina a co mě překvapí - TICHO :O (nojo, nejedeme žádnou rozhrkanou karosou a o stavu místních dálnic by si naše D1 taky mohla nechat jenom zdát :D\u0026hellip;) Ohulím si MP3ku s Bee Gees na max a vychutnávám první pohled na  americkou metropoli\u0026hellip;takže neslyším bráchu, který do mě dloubá, abych počítala ulice, že za chvíli už začíná Central Park, a směje se, že mluví do pařezu :D\u0026hellip;Bus nás vyplivne neznámo kde, prostě jen tak, někde uprostřed Manhattanu, nikde široko daleko žádné nádraží :D. Vydáme se tedy na metro, brácha prozkoumá mapku, co si doma vytiskl, a zavelí\u0026hellip;to, co mají v New Yorském metru už se snad ani nedá nazvat klimatizací - to je normální regulerní chladnička :O. Jsem zatraceně ráda, že mám na sobě svetr a ještě palestinu, stejně se klepu a doufám, že už brzo budem vystupovat. Venku je zas oproti tomu neuvěřitelné hic - teda tady ty lidi musí být permanentně nachlazení :O\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Den osmý: Nights on Broadway"},{"content":"Vzhledem k tomu, že hned po promoci se brácha musel vystěhovávat z koleje na nový privát, rozhodne se dát si jeden den voraz a pořádně si před výletem do New Yorku odpočinout. Vyšle nás tedy do Bostonu samotné a přidá pár tipů, kam vyrazit a co shlédnout. Nakonec se rozhodneme pro Aquarium, které nám doporučovali už Maríini rodičové. Zvládneme k němu dorazit metrem poměrně bez kolizí - a to dokonce se dvěma přestupy :D ! Aquarium se nachází na samém břehu Atlantiku a od metra k němu trefíme poměrně snadno - už zdálky nás uhodí do očí dloooouhatánská fronta, před kterou nás Luk nicméně varoval. Hýbe se celkem rychle, ale přesto si v ní minimálně půlhodinku vystojíme. Co nás čeká vevnitř ale rozhodně stojí zato - za pavilonem tučňáků (nojo, smrdí stejně jako ti v Lešné, ale stejně jsou strašně srandovní a roztomilí :D\u0026hellip;) už začíná dlouhá řada akvárek, ve kterých se to hemží všemožnými vodními tvory od mořských hvězdic až po medúzy.\nTučňáci\nUprostřed celého areálu se nachází obrovské kruhové akvárium, ve kterém se prohání krom všelijakých druhů ryb a rybiček taky čtyři nefalšovaní žraloci, tři rejnoci (táta rejnok - pomalu plave, máma rejnok - spí na kameni a malý rejnok - rebel, který plave akvárkem jak šílený :D\u0026hellip;) a dvě veliké mořské želvy\u0026hellip;a mezi nima dva potápěči, kteří akvárko čistí od bince :D. Docela se divím, že se to tam všecko navzájem nepožere :D\u0026hellip;Je to opravdu mimořádná podívaná, stojím u akvárka minimálně půl hodiny s nosem přilepeným na skle (takže se občas dost leknu, když se mi před obličejem nečekaně vynoří nějaká mořská potvora :D) a hltám očima tenhle svět pod hladinou.\nSvět pod hladinou\nKdyž ale vyjdeme po točité chodbičce až nahoru, kde si můžeme celé akvárko prohlédnout zvrchu, padne na mě tak nějak stesk, jak tak vidím, že si milé rybky plavou v kruhu pořád dokola a přitom patří do oceánu. Splín se mě nepustí ani později, když se jdeme podívat na molo a vyfotit si moře. Nebe se brzo zatahuje a cestou zpátky do centra nás málem přepadne liják. Naštěstí máme hlad, takže zapadneme do nějakého pochybného podniku a dáme si tam sendviče. Jsem tak skleslá, že dokonce vytahuju matroše do občana a jdu se učit, abych přišla na jiné myšlenky :D\u0026hellip;Nebaví mě už ani prolízání obchůdků, kterých je i v téhle části Bostonu požehnaně. Navečer se vracíme zpátky do Cambridge a brácha nás ještě vytahuje na zmrzku a čokoládu a vyprává se mě, kam bych se chtěla v New Yorku podívat. Domlouváme se na posledních podrobnostech ohledně zítřejšího výletu a nakonec si dáváme sraz na půl 7 ráno\u0026hellip;nejsem si jistá, jestli takhle brzké vstávání přežiju, proto preventivně zalehnu do postele už v 9 večer a stejně brzo vytuhnu. Začínám si říkat, že se tady z toho časového posunu už asi nikdy v životě nedostanu :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/den-sedmy-svet-pod-hladinou/","summary":"\u003cp\u003eVzhledem k tomu, že hned po promoci se brácha musel vystěhovávat z koleje na nový privát, rozhodne se dát si jeden den voraz a pořádně si před výletem do New Yorku odpočinout. Vyšle nás tedy do Bostonu samotné a přidá pár tipů, kam vyrazit a co shlédnout. Nakonec se rozhodneme pro Aquarium, které nám doporučovali už Maríini rodičové. Zvládneme k němu dorazit metrem poměrně bez kolizí - a to dokonce se dvěma přestupy :D ! Aquarium se nachází na samém břehu Atlantiku a od metra k němu trefíme poměrně snadno - už zdálky nás uhodí do očí dloooouhatánská fronta, před kterou nás Luk nicméně varoval. Hýbe se celkem rychle, ale přesto si v ní minimálně půlhodinku vystojíme. Co nás čeká vevnitř ale rozhodně stojí zato - za pavilonem tučňáků (nojo, smrdí stejně jako ti v Lešné, ale stejně jsou strašně srandovní a roztomilí :D\u0026hellip;) už začíná dlouhá řada akvárek, ve kterých se to hemží všemožnými vodními tvory od mořských hvězdic až po medúzy.\u003c/p\u003e","title":"Den sedmý: Svět pod hladinou"},{"content":"První náš opravdu volný den využijeme k tomu, že si pořádně přispíme a pak razíme šalino-metrem do Bostonu. Včera večer už se mi moc nechtělo fotit, ale dnes to hodlám napravit a tak všecko dokumentuju, tohle město za to rozhodně stojí a hlavně, krásné parky ve středu města nabízí spoustu pěkných zákoutí. Architektura Bostonu je také hodně zajímavá - najdete tu vedle sebe budovy historického ražení (kostely a tak) a moderní mrakodrapy, celkově to působí zvláštně, ale rozhodně se to esteticky nebije. A do toho všeho spousta zeleně. Projdeme se po jedné z hlavních nákupních tříd a zamíříme k Prudential Tower, který je se svými 52 patry jedním z nejznámějších a nejvyšších bostonských mrakodrapů.\nBoženka na Prudential Tower :)\nV 50. patře se nachází vyhlídka a počasí nám dneska opravdu přeje. Je nádherně jasno, sluníčko opět připaluje, takže fotíme jako o život. Z ptačí perspektivy si můžeme prohlédnout letiště, řeku Charles, v dáli univerzitní kampus bostonský baseballový stadion\u0026hellip;celé město máme jako na dlani :-).\nBoston - město mrakodrapů a zeleně\nVyhlídka je doplněna i několika interaktivními koutky a výstavou o přistěhovalcích. Když se dostatečně pokocháme, vydáme se courat po obchodech :-)\u0026hellip;největší módní zážitek nám poskytne obchůdek Anthropology - co kousek, to skvost. Napřed se nám s mamkou zdají ceny poněkud přemrštěné a vysoké, ale vzápětí usoudíme, že to vlastně zas až taková hrůza není a nakonec se rozhodneme, že tu poslední den naší dovolené utratíme zbytek peněz :D:D:D\u0026hellip;Alespoň jedny šaty odsud musím mít, nutně :D\u0026hellip;Vlezeme do dalšího obchoďáku, kde mají šaty ještě o kapku dražší a snad ještě hezčí, ale to už opravdu trpím a musím z tama brzo vymáznout. V příštím životě se hodlám narodit jako milionářská dcera a pořídit si tady kompletní šatník 8-)\u0026hellip;\nMezitím nám dost vyhládne, takže si v přízemí Prudential Tower objednáme jakýsi japonský fastfood a celkem kvalitně se z toho přejíme\u0026hellip;Zbytek dne už ani moc nestojí za řeč. Z běhání po Bostonu mě k večeru už pěkně bolí tlapky, takže bráchův návrh, abychom vyrazili někam na večeři, s díky odmítneme a radši ho pozveme k nám na privát, kde plánujeme náš víkendový výlet do NY. Nakonec se dohodneme, že vyrazíme na neděli a pondělí a zarezervujeme si pokoj v nějakém hotýlku v China Town. A já už se začínám nehorázně těšit :-) !\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/den-sesty-ptaci-perspektivy/","summary":"\u003cp\u003ePrvní náš opravdu volný den využijeme k tomu, že si pořádně přispíme a pak razíme šalino-metrem do Bostonu. Včera večer už se mi moc nechtělo fotit, ale dnes to hodlám napravit a tak všecko dokumentuju, tohle město za to rozhodně stojí a hlavně, krásné parky ve středu města nabízí spoustu pěkných zákoutí. Architektura Bostonu je také hodně zajímavá - najdete tu vedle sebe budovy historického ražení (kostely a tak) a moderní mrakodrapy, celkově to působí zvláštně, ale rozhodně se to esteticky nebije. A do toho všeho spousta zeleně. Projdeme se po jedné z hlavních nákupních tříd a zamíříme k Prudential Tower, který je se svými 52 patry jedním z nejznámějších a nejvyšších bostonských mrakodrapů.\u003c/p\u003e","title":"Den šestý: Ptačí perspektivy"},{"content":"Fanfáry troubí a vlajky vlají !!! Dnes nadešel ten slavný den, den rozdávání diplomů a vrcholné představení celé promoce. Musíme si na tu slávu přivstat - brány kampusu jsou do třičtvrtě na 7 zavřené a bez lístku se do areálu nedá dostat. Za branami hlídají sekuriťáci a prohlížejí kabelky\u0026hellip;ráno jsme se nemohli vyhrabat z postele, takže jdeme jako obvykle pozdě :D. V souladu s Murphyho zákony si zrovna dneska, na nejdůležitější ceremonii, mamka doma zapomene brýle do dálky, bez kterých samozřejmě nemá šanci z celé promoce něco mít. Taťka se pro ně obětavě vrací, ale co čert nechtěl, náš úžasný privát opět nezklame - dveře od bytu se mu zaseknou a na spícího Seana se nemůže dobouchat - podle scénáře naší dovolené by se fakt dala psát tragikomedie :D\u0026hellip;zatímco se naši vydají zpátky na Broadway, já hlídám místa, abysme viděli na velkou obrazovku, na které se bude vysílat dění na pódiu, a užívám si atmosféru americké promoce, která mi tak trochu připomíná závěr filmu Pomáda - minimálně co se týče hudby linoucí se z reproduktorů :D.\nDavové šílenství - to jsou americké promoce :)\nV devět hodin zazní pochod a začíná slavnostní průvod - to už jsou naštěstí naši i s brýlema zpátky. Protlačím se davem hrdých rodičů s fotoaparáty za nějakýma aktivníma Japoncema až téměř k zátarasám, kde hlídá nabušený sekuriťák, takže mám všecko z první ruky. Krom zástupu studentů v talárech, rozdělených do skupinek podle jednotlivých kolejí, v průvodu prochází i významné osobnosti Harvardu. Vyfotím si pěkně zblízka prezidentku univerzity - Drew Faust - a pár neznámých xichtů, které vypadají na VIP :D\u0026hellip;Ačkoliv celá ta sláva může vyznít tak trochu přehnaně a nabubřele, nemůžu se ubránit nadšení; je to opravdu zážitek účastnit se něčeho tak velkolepého. Lukova kolej přichází před pódium zrovna z opačné strany, než na které číhám, takže nikoho ze známých v davu studentů nezahlídnu.\nO hodinu a půl později šerif státu Massachussets zahajuje promoci a vzápětí už začíná hrát americká hymna. Jestli vedle vás stojí Američan, bezpečně to poznáte, protože opravdu hlasitě a hrdě zpívají. Po hymně a úvodní modlitbě zpívá univerzitní sbor - koneckonců celá ceremonie je proložena jeho výstupy a krom poměrně známého \u0026ldquo;For the splendor of creation\u0026rdquo; zazní například také hymna Harvardu. I dnes se v programu najde chvilka pro několik studentských proslovů, ale naštěstí netrvají dlouho a záhy si bere slovo Drew Faustová začíná se s udílením titulů. Nejdřív přichází na řadu doktoři a magistři, přičemž každý obor je představován děkanem příslušné fakulty za mohutného aplausu jeho studentů. Ti mají krom povinných talárů také vtipné rekvizity, kterými dávají najevo, že patří k sobě. Právníci mají soudcovská kladívka, studenti veřejné správy modré glóbusy a zubaři atrapu \u0026ldquo;veliké huby\u0026rdquo;, jak to později komentuje Luk :D\u0026hellip;No a pak už konečně přichází na řadu ta nejpočetnější skupina, na kterou se nejvíc těšíme a která taky dělá největší bugr (rozuměj aplaus :D). Drew Faustová jim pogratuluje k bakalářským titulům a my myslíme, že už to je tedy pro dnešek všecko, ale s udělováním titulů přecejen ještě není konec\u0026hellip;nazávěr promocí univerzita uděluje několik čestných doktorátů. Krom významných chemiků, matematiků a dalších vědců je mezi kandidáty na čestný titul nominována také osoba, kterou pozná i našinec - herečka Meryl Streep :) !!!!! Její jméno jsem sice zahlédla v univerzitních novinách, kterýma jsem listovala při čekání na rodiče, ale kde by mě napadlo\u0026hellip;:D. Tak se teda s tatím opět pokusíme prodrat až k Widenerově knihovně, kde čekáme na konec ceremonie a závěrečný průvod, ve kterém se mi Meryl, čerstvou Doctor of Arts, podaří alespoň trochu slušně vyfotit. Díkybohu, protože jinak by mi to doma asi nikdo nevěřil :D !!!\nMeryl Streep, Doctor of Arts ;)\nTo už máme nejvyšší čas přemístit se do Lukovy koleje, kde se bude odehrávat předávání diplomů. Je pravé poledne a já už se zas začínám opíkat do červena 8-)\u0026hellip;Podaří se nám ulovit slušná místa i sklenici vody, takže jsme spokojení a poslední významný obřad může začít. Prostředí kolejního dvorku je komornější a i profesorské proslovy méně formální. Po tradičním udělování několika cen se přistoupí k samotnému rozdávání diplomů. Jede se podle abecedy, takže si prvních dvacet minut můžeme dát klidně voraz, nicméně já už vytahuju foťák a rozcvičuju se na bráchových spolubydlících - Thomasovi a Danielovi, jejichž příjmení se nachází v první polovině abecedy. Nakonec se ale dočkáme i my a hlavně brácha, zaaplaudujeme, cvaknou fotoaparáty a jsme rádi, že to máme konečně všecko za sebou :D !\nUž s diplomem v kapse se celí hladoví po této náročné ceremonii ženeme do kolejní jídelny na slavnostní oběd. Nacpeme se krocanem, těstovinama, salátem, ovocem a zmrzlinou s logem univerzity :D a jdeme splnit ještě poslední (příjemnou) společenskou povinnost - rodinné foto s absolventem a diplomem :-).\nS čerstvým absolventem\nVrátíme se zpátky do krásné rozkvetlé zahrady, kam za námi příjde Ján, čehož hned využijeme a povýšíme ho do role vrchního fotografa :-). Pak ještě pózuju já s Lukem a škemrám na něm jeho absolventskou čepičku :D a nakonec Luk s Jánem (toho pro holky doma zkrátka musím zvěčnit :D\u0026hellip;). Pak už se s námi rozloučí, protože je objednaný k holiči, a naše famílie zamíří zpátky do yardu, kde má ještě řečnit naposledy Drew a soudce Nejvyššího soudu. Protestuju, protože jsem celá spálená a už mám těch keců plné zuby, a vehementně prosazuju výlet do Bostonu :D\u0026hellip;\nNavečer se nicméně pohojí i mně a mému přání je vyhověno. V šest si dáme sraz s bráchou u metra a vyrážíme konečně do víru velkoměsta - to celebrate, jak pravím před odchodem zvědavému Seanovi :-D !!! Bostonské metro je vpodstatě taková šalina :D, před Bostonem totiž vyjíždí z podzemí a pokračuje přes most, takže se nám naskytne nádherný pohled na podvečerní Charles river a panorama s mrakodrapy. Jsem unešená :-)\u0026hellip;a když vylezeme z metra, moje nadšení je ještě větší. Město je plné zeleně. Než se dostaneme na největší nákupní třídu, kterou mi chce Luk ukázat, projdeme dvěma krásnými velikými parky, které vedou až k nábřeží. Procházka po nákupní třídě je docela vyčerpávající, přecejen už jsem dneska na nohou od šesti hodin, a tak Lukovo povídání, do kterých restaurací se dá zajít na dobré jídlo, už skoro nevnímám. Proto to brzo zakempíme v jedné příjemné kavárničce na ledovém čaji. Když vylezeme odpočatí ven, jsem překvapená, jak se zvedá od moře vítr a začíná poměrně nepříjemně vyfukovat. Brašule s krátkým rukávem je docela otužilec, já se chumlám do svetru a hned ještě pohotově vytahuju palestinu. To už je ale čas vrátit se zpátky metrem domů - jezdí tady totiž jen do půlnoci, takže jsme na tom přecejen s brněnskou městskou hromadnou líp :D. Boston si mě každopádně získal na první pohled a hned zítra hodlám pokračovat v jeho prozkoumávání :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/den-paty-gaudeamus-igitur/","summary":"\u003cp\u003eFanfáry troubí a vlajky vlají !!! Dnes nadešel ten slavný den, den rozdávání diplomů a vrcholné představení celé promoce. Musíme si na tu slávu přivstat - brány kampusu jsou do třičtvrtě na 7 zavřené a bez lístku se do areálu nedá dostat. Za branami hlídají sekuriťáci a prohlížejí kabelky\u0026hellip;ráno jsme se nemohli vyhrabat z postele, takže jdeme jako obvykle pozdě :D. V souladu s Murphyho zákony si zrovna dneska, na nejdůležitější ceremonii, mamka doma zapomene brýle do dálky, bez kterých samozřejmě nemá šanci z celé promoce něco mít. Taťka se pro ně obětavě vrací, ale co čert nechtěl, náš úžasný privát opět nezklame - dveře od bytu se mu zaseknou a na spícího Seana se nemůže dobouchat - podle scénáře naší dovolené by se fakt dala psát tragikomedie :D\u0026hellip;zatímco se naši vydají zpátky na Broadway, já hlídám místa, abysme viděli na velkou obrazovku, na které se bude vysílat dění na pódiu, a užívám si atmosféru americké promoce, která mi tak trochu připomíná závěr filmu Pomáda - minimálně co se týče hudby linoucí se z reproduktorů :D.\u003c/p\u003e","title":"Den pátý: Gaudeamus igitur"},{"content":"Ani ve středu nás na Harvardu nenechají odpočinout, promoce vesele pokračují už druhý den, neslýchané :D. Tentokrát program probíhá už od dopoledne - zahájen je piknikem na hlavním yardu, kde nám brácha představí Danielovu maminku. S ní a s Maríinými rodiči strávíme čas až do oběda a snažíme se konverzovat. Taťka vybaluje ruštinu, ale ukáže se, že na tu se Bulhaři moc nechytají :D, takže se domlouváme každý svým slovanským jazykem občas proloženým angličtinou a vlastně si docela rozumíme :-). Stejně jako my i oni jsou v USA poprvé, ale narozdíl od nás už stihli navštívit Boston, a tak nám doporučí pár muzejí, která stojí za vidění. Po pikniku se přemístíme stejně jako včera ke kostelu, kde probíhají proslovy studentů a vedoucích kolejí a udělují se tam nějaká ocenění. Zpočátku se zájmem poslouchám, ale brzo mě začne přemáhat vedro a únava, takže už si přeju, aby to hlavně proboha brzo skončilo. Na odpolední program se za námi staví i Ján, který totožný problém s únavou vyřeší tak, že se prostě natáhne přes 5 židliček vedle sebe a zalomí to :D\u0026hellip;Kolem půl páté už je naštěstí po všem a moje ramena opět úspěšně spálena 8-)\u0026hellip;Zatoužíme svorně po nějakém stinném koutku, a tak nás brácha zavede k řece do Kennedyho parku, kde načerpáme síly na další společensky náročnou událost. V podvečer nás totiž čeká pravděpodobně největší a nejlepší gurmánský zážitek za celé promoce - raut v jídelně Lukovy koleje.\nJohn Fitzgerald Kennedy Park\nStoly se prohýbají jídlem a já nevím, kam dřív skočit. Narozdíl od včerejška dneska mám fakt hlad, takže postupně do sebe láduju tři druhy sýra, slané keksy, krevety, všemožné slaďoučké ovoce, čokoládové moučníky a nazávěr všechno spláchnu bostonským ležákem :D\u0026hellip;a pak ještě ochutnávám poprvé v životě sushi, ale kdovíjaký zážitek to není. Navíc už jsem tak přeplácaná, že se sotva vleču. V jídelně není klimatizace (což tady v Bostonu je opravdu výjimečný stav, klimatizace mají totiž skoro všude), takže se po čase vytratíme na zahrádku, kam si brašule donese gin s tonikem, který mu i přes svůj pocit absolutní sytosti začnu závidět :D\u0026hellip;a tak se záhy vytratím k báru pro svůj vlastní :D. Jak vzápětí zjistím, to, čemu se u nás říká \u0026ldquo;panák\u0026rdquo;, pokryje tak akorát dno panáku bostonského\u0026hellip;No těpic, to se tady asi za chvíli budu válet pod stolem :D ! Jdu se pochlubit brašulovi se svým objevem, ten ale bez mrknutí oka praví, že takové panáky se tu podávají zcela běžně. Usoudím, že jsem byla po celý život uváděna v omyl a místo ginu s tonikem pila doma v ČR tonik s ginem 8-)\u0026hellip;Úroveň celé akce trochu shodí obrovský černý šváb lezoucí po závěse, na kterého nás brácha pobaveně upozorní\u0026hellip;ti jsou tady na koleji prý taky na denním pořádku :D\u0026hellip;\nLukova kolej, místo konání světového rautu :D !\nVečer máme ještě zavítat na koncert univerzitní kapely, ale raut nás natolik vyčerpá, že by nás nenavnadilo snad ani kdyby tam měli hrát Rolling Stones :D. Nacpané žaludky nás táhnou k zemi a sklenice ginu do postele\u0026hellip;takže poslední kulturní zážitek, který si dnes dopřeju, je znělka Ordinace v růžové zahradě, kterou mamce pouštím k masáži. A pak odpadávám únavou :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/den-ctvrty-bostonsky-panak/","summary":"\u003cp\u003eAni ve středu nás na Harvardu nenechají odpočinout, promoce vesele pokračují už druhý den, neslýchané :D. Tentokrát program probíhá už od dopoledne - zahájen je piknikem na hlavním yardu, kde nám brácha představí Danielovu maminku. S ní a s Maríinými rodiči strávíme čas až do oběda a snažíme se konverzovat. Taťka vybaluje ruštinu, ale ukáže se, že na tu se Bulhaři moc nechytají :D, takže se domlouváme každý svým slovanským jazykem občas proloženým angličtinou a vlastně si docela rozumíme :-). Stejně jako my i oni jsou v USA poprvé, ale narozdíl od nás už stihli navštívit Boston, a tak nám doporučí pár muzejí, která stojí za vidění. Po pikniku se přemístíme stejně jako včera ke kostelu, kde probíhají proslovy studentů a vedoucích kolejí a udělují se tam nějaká ocenění. Zpočátku se zájmem poslouchám, ale brzo mě začne přemáhat vedro a únava, takže už si přeju, aby to hlavně proboha brzo skončilo. Na odpolední program se za námi staví i Ján, který totožný problém s únavou vyřeší tak, že se prostě natáhne přes 5 židliček vedle sebe a zalomí to :D\u0026hellip;Kolem půl páté už je naštěstí po všem a moje ramena opět úspěšně spálena 8-)\u0026hellip;Zatoužíme svorně po nějakém stinném koutku, a tak nás brácha zavede k řece do Kennedyho parku, kde načerpáme síly na další společensky náročnou událost. V podvečer nás totiž čeká pravděpodobně největší a nejlepší gurmánský zážitek za celé promoce - raut v jídelně Lukovy koleje.\u003c/p\u003e","title":"Den čtvrtý: Bostonský panák"},{"content":"A už je to tady\u0026hellip;první společensky náročný den :-) ! Promoce začínají oficiálně až ve dvě odpoledne průvodem absolventů, takže ráno máme ještě relativně volné. Během snídaně se konečně seznámíme s našimi spolubydlícími. Všechno jsou to sympatičtí mladí doktorandi z univerzity. Jméno toho prvního nějak přeslechnu :D, nicméně ochotně nám nabízí, ať si bereme jídlo z ledničky (kterou nejspíš nikdy nikdo neumýval, ehm :D\u0026hellip;) a během snídaně se mě zvědavě vyptává na moje studia a rodnou vlast :D. Druhý se jmenuje Sean a na privátě se moc nepotkáváme. Vypadá jako hodně sportovní typ :D. Třetí je blonďatý Adam, který nám u snídaně prozradí, že jeho předci se do Států přistěhovali ze Slovenska :-). Zajímá se, jestli už jsme navštívili Boston a když zjistí, že tam máme namířeno až v pátek, donese nám k zapůjčení mapu města a průvodce s nejzajímavějšími památkami.\nPo snídani se vydáme procourat Cambridge a nakoupit pár pohlednic a samozřejmě pro ledové kafe do Starbucks\u0026hellip;už se mi začíná trochu zajídat, ale stejně si zas dám :D, sluníčko dneska totiž opravdu připaluje. Konečně si připadám celkem odpočatá. Navíc jsem ráda, že nám kluci u snídaně prozradili heslo na wifinu a podařilo se mi připojit na net a dát vědět světu, že žiju :-)\u0026hellip;a v ISu mi zasvítil zápočet ze správy, v což jsem věru nedoufala :-) !!! Ve stínu u sochy Harvarda si dáme sraz s Lukem, naplánujeme odpolední program a vydáme se domů na chvíli si odpočinout a psychicky se připravit na zahájení promocí. Cestou domů potkáme na Broadwayi našeho spolubydlu (zrovna toho, jehož jméno neznám :D\u0026hellip;) venčícího nádhernou chlupatou kolii :o). Poté, co se s ní pomazlím, pochopím z jeho žvatlání, že nás chtějí spolubydlové ještě předtím, než odjedeme, pozvat někam do města na večeři. Naši se trochu zděsí, protože jejich angličtina je dost bad :D, nicméně já se těším, že se o klucích dozvíme zase něco víc.\nVe dvě hodiny už stepujeme na hlavním yardu v kampusu, kde se začínají srocovat davy studentíků v hábitech, připadám si jak v Bradavicích :D. Vyfotíme si bráchu v taláru a to už se začíná studentský průvod rozcházet. U Harvardovy sochy (ano, navzdory všemu je to prostě perfektní místo k focení :D\u0026hellip;) pózují skupinky absolventů, tak tam Luka, Melissu,Maríu a Daniela, kteří kráčí v průvodu pohromadě, taky vyblejskneme a jdeme si vybrat nějaké stinné místo u kostela. Studenty naženou do chrámu a začne mše, během které sluníčko pěkně připaluje, takže jsem během chvilky spálená :(\u0026hellip;než se vrátím domů, tak z toho snad bude hezké opálení:D\u0026hellip;Studentská mše je dlouhá, tak s tatím chvíli couráme po areálu a fotíme.\nKostel v campusu\nPo obřadu následuje veliké skupinové focení na schodech Widenerovy knihovny. Absolventů je tolik, že nemáme šanci bráchu v tom davu najít, takže mu musíme zavolat, abysme věděli, do kterých míst směřovat objektiv.\nFocení před Widenerovou knihovnou\nPo hromadném focení si mají drazí rodičové konečně s kým pokecat - brácha nám totiž představí svého kamaráda Jána ze Slovenska, s kterým studoval už na AC a který promoval minulý rok. Teď už tady v Cambridge pracuje pro MIT. Já jsem koneckonců potěšena neméně, protože kafe s takovým fešákem (nojo, ty vlasy :D\u0026hellip;) mi určitě budou holky doma závidět :D ! Do večerní párty máme ještě dvě hodinky času, a tak si jdeme sednout na zahrádku do jedné nedaleké kavárny. Většinu času se bavíme o škole, protože Jána hodně zajímá náš systém vysokého školství, tak líčím veselé historky z právnické fakulty i naši čerstvou aférku o plagiátorství. Taťka vzpomíná na mladá léta na výšce :D a odpoledne plyne tak příjemně, že než se nadějeme, už je čas vyrazit za řeku, kde se na stadionu koná párty :D. Jánovi se v naší společnosti evidentně zalíbí a zatouží vydat se na párty s námi , takže brácha zapojí konexe a shání mu po kamarádech volný lístek. Záhy se zadaří a tak se vydáváme přes Charles river konečně se pořádně nadlábnout. Cestou mi Ján ukazuje dům, ve kterém byl údajně vymyšlen Fejsbuk. Tuto památnou budovu samozřejmě hnedka fotím Péťovi :-).\nRodiště fejsbuku :D\u0026hellip;\nNa stadioně už to žije a rautové stoly se prohýbají jídlem. Nemám moc hlad, tak si nakládám od všeho jen trochu - jak se záhy ukáže, chutná to všecko vesměs stejně :D\u0026hellip;Na party nás brašule seznámí konečně i se svým druhým spolubydlícím - Thomasem z Estonska a také s absolventem z naší vlasti - pražákem Šimonem a jeho rodiči, s kterými strávíme zbytek večera. Šimonova maminka, paní Mahlerová, se zajímá, jak to vypadá na Lukově koleji, a očividně je unešena z krbu, který mají na pokoji. Brašule však záhy odhalí, jaká další tajemství jejich krb skrývá\u0026hellip;:D. Bydlí totiž v posledním patře a nahoře na komíně hnízdí ptáci\u0026hellip;\u0026quot;\u0026hellip;a když někdy trochu víc zafouká, tak propadnou komínem dolů a vy se pak v noci nestačíte divit, že vám lítá pták po pokoji\u0026hellip;\u0026quot; :D:D:D Jo a krom ptáků v krbu :D mě toho večera ještě zaujalo, že Šimonův dědeček byl v \u0026ldquo;Uvolněte se, prosím\u0026rdquo;. Jestli ten díl najdu, tak sem hodím alespoň odkaz\u0026hellip; (EDIT. Na díl s Šimonovým dědečkem se můžete podívat zde :) http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/208522161800003-uvolnete-se-prosim/ ) Zabalíme to někdy mezi osmou a devátou večer a jdeme se ještě projít k řece a nafotit si romantické zapadající slunce.\nPodvečer u Charles River\nU lékárny se rozloučíme s Jánem, na kterého něco leze a jde se nadopovat, aby byl fit na další dva dny promocí, a vyrazíme taky rovnou do hajan\u0026hellip;a věřte nebo ne, dneska uléhám na svou pofidérní matraci docela s láskou. Jsem tak znavená, že jsem vlastně zatraceně ráda, že ji mám, holku moji nepohodlnou :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/den-treti-ptaci-v-krbu/","summary":"\u003cp\u003eA už je to tady\u0026hellip;první společensky náročný den :-) ! Promoce začínají oficiálně až ve dvě odpoledne průvodem absolventů, takže ráno máme ještě relativně volné. Během snídaně se konečně seznámíme s našimi spolubydlícími. Všechno jsou to sympatičtí mladí doktorandi z univerzity. Jméno toho prvního nějak přeslechnu :D, nicméně ochotně nám nabízí, ať si bereme jídlo z ledničky (kterou nejspíš nikdy nikdo neumýval, ehm :D\u0026hellip;) a během snídaně se mě zvědavě vyptává na moje studia a rodnou vlast :D. Druhý se jmenuje Sean a na privátě se moc nepotkáváme. Vypadá jako hodně sportovní typ :D. Třetí je blonďatý Adam, který nám u snídaně prozradí, že jeho předci se do Států přistěhovali ze Slovenska :-). Zajímá se, jestli už jsme navštívili Boston a když zjistí, že tam máme namířeno až v pátek, donese nám k zapůjčení mapu města a průvodce s nejzajímavějšími památkami.\u003c/p\u003e","title":"Den třetí: Ptáci v krbu"},{"content":"V denním světle se přecejen náš nový příbytek nezdá tak děsivý jako včera po příjezdu. Každopádně o dobrém spánku se nedá vůbec hovořit. Zmátořím se a dohrabu se do koupelny, abych s počátečním sebezapřením odhrnula závěs a otestovala sprchu.\nVzhledem k tomu, že brácha nám zapomněl nakoupit proviant, vydáme se na snídani někam do města. Přímo v ulici zapadneme do první slušně vyhlížející kavárny, kde záhy objevím tajemství Starbucks kafe :D. Když Luk někdy ve druháku přiletěl na Vánoce domů a sháněl se po něm na Ruzyni, vůbec jsem nevěděla, o čem mluví :D. A myslím, že u nás je to záležitost populární asi stejně jenom v Praze. Každopádně musím říct, že to má jisté kouzlo nosit si ledové kafe po ulici a cucat ho brčkem :D\u0026hellip;Posnídáme teplé rohlíčky a mezitím napíšeme Lukovi, kam má za náma přijít, protože chceme jít společně vyzvednout jeho talár :-).\nJeště předtím nás ale vezme na prohlídku celého kampusu. Poprvé od příletu jsem tady něčím opravdu unešená. Promoce začínají oficiálně až v úterý, a tak je tady dneska ještě klid. Před knihovnou, kde se bude ve čtvrtek konat hlavní obřad, už je ale srovnáno moře židlí a všude vyvěšené červené vlajky s heslem Veritas :-). Chceme se podívat do kostela, ale tam už se chystá výzdoba na zítřejší mši, tak se alespoň vyfotíme před ním a pokračujeme areálem dál. Brácha nám ukáže koleje, kde bydleli významní absolventi :D i ty, kde bydlel on sám v prvních letech na univerzitě. Prolezeme i pár poslucháren a pak se jdeme mrknout na opravdový architektonický skvost - Widenerovu knihovnu, která vznikla na počest Harryho E. Widenera, který zahynul na Titanicu. Co mě každopádně totálně odbourá, je Lukova hláška, když procházíme kolem sochy zakladatele univerzity: \u0026ldquo;Jo a až se budete chtít vyfotit u té Harvardovy sochy, tak na ni prosimvás nešahejte, studenti na něho chčijou\u0026hellip;\u0026rdquo; :D:D:D No nic :D\u0026hellip; Během prohlídky kampusu potkáme Lukovu kamarádku Maríu a její rodiče, kteří přijeli z Bulharska, takže se hnedka seznámíme a to už je čas vyrazit pro talár a pro vstupenky na tu děsivou třídenní slavnost 8-)\u0026hellip;\nDalší zastávkou na naší štaci je bráchova aktuální kolej, na kterou jsem teda hodně zvědavá :D\u0026hellip;Předchozího večera se nás snažil přesvědčit, že náš privát je oproti jeho koleji naprosto luxusní, ale měla jsem zato, že to byly jen takové utěšující řečičky\u0026hellip;no jak se to vezme 8-). Mít na studentském bytě krb je asi celkem nadstandard, ale když brašule začne líčit, že tímm krbem lozívají myši, vůbec nepochybuju o tom, že mluví pravdu :D. Všudypřítomný binec ani matrace místo postele už mě vůbec nepřekvapí\u0026hellip;Luk jen suše praví, že to jsme teda neviděli holčičí pokoje, že ty jsou mnohem větší bordelářky a že by se nás tam štítil zavést :D\u0026hellip;To už se hrabe z postele Lukův německý spolubydlící Daniel a vyptává se nás, jaký jsme měli let. Brzo se jde ale dát trochu do pořádku, protože mu má dneska přiletět maminka :D. Než nám brašule nachystá pití a předvede promenádu v taláru :D, celé doupě důkladně zdokumentuju a pak celá zmožená a zpocená zapadnu do křesla - předpověď počasí skutečně nelhala. Luk nás provede po celém zbytku Adams housu - jeho koleje - ukáže nám jídelnu, kde nás během promocí bude čekat nějaký raut, a místo, kde mu budou předávat diplom, a pak za rohem narazíme na jeho přítelkyni Melissu, s kterou se vydáme na oběd.\nMelissa je z New Jersey a zpočátku mám dost problém porozumět její angličtině. S dobrým jídlem ale opadnou zábrany a tak jí hnedka musíme vylíčit včerejší storku s rozpadlým stolem :D\u0026hellip;Po obědě nám jde brašule koupit kábl, protože v Americe mají jiné zásuvky než v Evropě, a simku, neboť zjistíme, že nás vyjde levnějc než volat s mým tarifem.\nNavečer se vydáme na obhlídku ostatních fakult (samozřejmě si musím vyfotit tu právnickou :D!), nejvíc mě zaujme ta přírodovědecká, která má ve zdi vytesaná různá zvířata, tak fotím jako divá. Jsem ale pořád strašně vyčerpaná z časového posunu a nepomůže ani Starbucks coffe :D\u0026hellip;Luk nás vezme ještě na výbornou čokoládu a sendvič, nicméně mně hlava padá únavou na stůl, a tak se vrátíme zpátky k univerzitě, kde se naše cesty rozchází. Uděláme si v areálu ještě několik hezkých fotek a přečteme si na plánku, jaké ceremonie nás zítra vlastně čekají. No a pak se teda odhodlám zapózovat i u toho slavného Harvarda\u0026hellip;ale nešáhnu si :D :D :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/den-druhy-a-na-harvarda-nesahat/","summary":"\u003cp\u003eV denním světle se přecejen náš nový příbytek nezdá tak děsivý jako včera po příjezdu. Každopádně o dobrém spánku se nedá vůbec hovořit. Zmátořím se a dohrabu se do koupelny, abych s počátečním sebezapřením odhrnula závěs a otestovala sprchu.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eVzhledem k tomu, že brácha nám zapomněl nakoupit proviant, vydáme se na snídani někam do města. Přímo v ulici zapadneme do první slušně vyhlížející kavárny, kde záhy objevím tajemství Starbucks kafe :D. Když Luk někdy ve druháku přiletěl na Vánoce domů a sháněl se po něm na Ruzyni, vůbec jsem nevěděla, o čem mluví :D. A myslím, že u nás je to záležitost populární asi stejně jenom v Praze. Každopádně musím říct, že to má jisté kouzlo nosit si ledové kafe po ulici a cucat ho brčkem :D\u0026hellip;Posnídáme  teplé rohlíčky a mezitím napíšeme Lukovi, kam má za náma přijít, protože chceme jít společně vyzvednout jeho talár :-).\u003c/p\u003e","title":"Den druhý: ...a na Harvarda nešahat !"},{"content":"Tak dneska snad konečně potěším všechny ty, kteří nedočkavě vyhlížejí na mém blogýsku první zprávy z druhého břehu Atlantiku :-)\u0026hellip;Program tu máme opravdu nabitý - dnes oficiálně začaly třídenní promoce (nojo, žádní troškaři :D) a z dvouhodinové pauzy v programu už mi zbývá jen pár minut. Příspěvky asi budu průběžně doplňovat, abyste si mohli přečíst aspoň něco. Na psaní tu popravdě moc klidu nemám, protože mi tu věčně žvatlají rodičové se slovníkem, pokoušejíce se naučit pár nových anglických výrazů - všichni jsou tu totiž strašně komunikativní :D\u0026hellip;\nAle abych začala pěkně popořádku - naše cesta se skládala ze čtyř dílčích úseků, z nichž ten poslední - sedmihodinový let přes Atlantik - byl už celkem otravný a ikdyž jsem měla plný batoh čtiva, neměla jsem chuť ho ani vytahovat. Z Km jsme vyráželi s bratránkem v neděli v 7 ráno a naše první cesta vedla do Veselí k tetě a strýcovi, kteří nás měli vést na letiště do Vídně. Během jízdy nám teta - zkušená to cestovatelka - líčila, že nejlepším způsobem, jak přežít dlouhý let, je vybrakovat palubní bar :D. Její radu jsme si vzali k srdci především v poslední etapě naší cesty 8-)\u0026hellip;Před půl 12 už jsme stáli na vídeňském letišti a hledali ten správný terminál. Na létání je otravné hlavně to všudypřítomné dlouhé čekání - na otevření odbavovacího okýnka, na samotné odbavení, na čekování příručních zavazadel, na nástup do letadla\u0026hellip;Co nás ale přecejen naladilo bylo krásné počasí, které nás ve Vídni přivítalo a které jsme si doma v ČR už pěkně dlouho neužili. Brašule nás varoval, že v US nás čekají 28mi stupňová vedra, alespoň podle předpovědi, takže jsme se měli ještě na co těšit :D.\nLet z Vídně na londýnské Heathrow byl úžasný. Odlétali jsme o čtvrt na 3 za nádherného jasného počasí, takže jsme si z výšky mohli prohlédnout celé Německo, pobřeží Severního moře a hlavně Londýn, Tower bridge, arénu ve Wembley O:-), Windsorský zámek\u0026hellip;byla jsem z toho vážně unešená a když nás při výstupu z letadla udeřil horký letní vzduch, hříšně jsem si pomyslela, že bych se nejradši vykašlala na celou Ameriku a zůstala tady :D\u0026hellip; Na Heathrow nás čekal náročný úkol přemístit se z jednoho terminálu na jiný, umístěný na úplně opačném konci letiště. Z toho přesunu jsme původně měli dost obavy, ale nakonec tam bylo všechno tak perfektně označené, že se nešlo nikde ztratit. V Londýně už na nás padla trochu únava, ale především hlad, protože co se týče jídla, tak nás v prvním letadle tak trochu ojebali :D - podle mě teda dvě čokoládové tyčinky na dvě a půl hodiny letu nejsou žádné občerstvení :D ! Po půl 8 večer už jsme se odlepovali z půdy britských ostrovů a čekala nás asi nejnáročnější část cesty, ta, z které jsem měla největší strach. Abych zodpověděla dotaz v Terčině komentáři - samozřejmě, že jsem se bála, při startu i při přistání jsem v ruce drtila chudáka želvu Božku, div nevypustila duši :-)\u0026hellip;ale na druhou stranu to byl i tak trochu příjemný adrenalin a věřte mi, že v polovině Atlantiku už ani tak nemyslíte na to, že jste v letadle a pod vámi jen oceán, jako spíš na to, že se chcete už konečně projít někam dál než jen v uličce mezi sedadly nebo si dát aspoň nohu za krk :D, MP3ku už nemůžete ani poslouchat, z vysílaných filmů jste zhnusení a vašim nejoblíbenějším programem se stává kanál 13, kde vysílají na mapě vaše letadýlko, kterak se hlemýždí rychlostí pohybuje přes Atlantik do vaší vysněné destinace\u0026hellip;ano, ten sedmihodinový let byla opravdu neuvěřitelná pruda a už se vůbec bráchovi nedivím, že jezdívá tak málo domů :D !!! S jídlem jsme se nicméně měli tentokrát o hodně líp. Nabušení letušáci pořád chodili okolo a vyptávali se, co si budeme přát, takže jsem ani neměla moc šancí to zalomit. Poslední hodina ve vzduchu už byla opravdu nekonečná. Let každopádně proběhl v poklidu, jediné turbulence nás zastihly nad zálivem svatého Vavřince a to už jsme byli od Bostonu coby kamenem.\nZ příletu naši byli dost nervózní,protože na tom ani jeden z nich s angličtinou není kdovíjak dobře a museli se při pohovoru na letišti spolehnout na mě, což dost podkopalo jejich rodičovskou autoritu :D, neboť jsem se jejich strachu nepokrytě vysmívala a těšila se, že si konečně s někým pořádně pokecám anglicky. Na pasové kontrole jsme zjistili, že nemáme vyplněné všechny dotazníky, které nám rozdávali v letadle. Instruktážní video, co nám na palubě pouštěli, jsem proklimbala, a rodičové mu samozřejmě nerozuměli :D, takže jsme se na řadu dostali až jako poslední a úřednice se chtěla trochu vybavovat :D\u0026hellip;každopádně jsme bez problémů prošli, zkontrolovaly se otisky, vyzvedli jsme batožinu a to už nás brácha čekal v hale a sháněl taxík :-)\u0026hellip;\nBěhem 15ti minutové jízdy jsme si naplánovali celý program našeho amerického pobytu :D a to už jsme stáli na Broadwayi a brácha nás vedl k bytu, který pro nás pronajal. Mamka byla unešená z krásných stylových baráčků v ulici, ovšem nadšení záhy opadlo, když jsme vešli dovnitř :D. Ještě předtím nás u dveří přivítala sousedovic krvelačná bestie, nejspíš pes, ikdyž dost možná prase :D. Už to mě mělo varovat a něco mi připomenout\u0026hellip;žeby Chrlice :D ??? Pokojík o deseti metrech čtverečních s matracema místo postelí je podle všeho americkým (nejen) studentským standardem a o tom, že se tady pravděpodobně nikdy neuklízelo ani nevětralo radši nemluvím. Nicméně právě díky chrlické zkušenosti jsem se v novém prostředí poměrně rychle aklimatizovala a smířila se s faktem, že hadr, co se válí po podlaze, je vyfouklá matrace, na které budu v budoucích 12ti dnech spát :D\u0026hellip;o poznání víc konsternovaní ovšem byli naši. Ve snaze trochu je rozveselit jsem se rozvěrně vyhoupla na stůl a se slovy \u0026ldquo;Není to sice zrovna hotel Ritz\u0026hellip;\u0026ldquo;se milý stůl během několika vteřin zřítil k zemi :D. Brácha se snažil zachraňovat stolní lampu, ale nemohl ji vytrhnout ze zásuvky, já držela uraženou nohu, naši lamentovali\u0026hellip;no prostě groteska k popukání :D :D :D !!!!! Hnedka jsem se zaradovala, že mi tuhle dobrodružnou story nikdo nebude věřit. Hehe, a pak si člověk řekne - Amerika :D\u0026hellip;Nicméně nakonec jsme se s Lukem shodli, že můžem být rádi, že se stůl zhroutil hned a nespadl mi na hlavu, protože jsem pod ním měla spát :D\u0026hellip;\nKuchyň ani koupelna už výsledný dojem nezlepšila. Vana místního typu se u nás vyráběla snad ještě za Rakouska-Uherska a předpotopní závěs a záchodová mísa, která se s váma hýbe :D, už jen dokreslili celkovou atmosféru :D. Co se týče kuchyně, shodli jsme se na tom, že není radno se tu čehokoliv dotýkat :D\u0026hellip;Jak se ovšem říká, ráno je moudřejší večera, a my jsme díky časovému posunu byli na nohou už téměř 24 hodin. No a tak jsem si nafoukla tu svou děsivou matraci a otevřela si spacák, co mi brácha sehnal od nějakého kamaráda (vduchu jsem doufala, že se umývá aspoň jednou denně 8-)\u0026hellip;), vyprovodila Luka ke dveřím a zalehla\u0026hellip;a vduchu si říkala, že tohleto mi teda rozhodně nikdo doma nebude věřit :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/den-prvni-za-gronskem-doleva/","summary":"\u003cp\u003eTak dneska snad konečně potěším všechny ty, kteří nedočkavě vyhlížejí na mém blogýsku první zprávy z druhého břehu Atlantiku :-)\u0026hellip;Program tu máme opravdu nabitý - dnes oficiálně začaly třídenní promoce (nojo, žádní troškaři :D) a z dvouhodinové pauzy v programu už mi zbývá jen pár minut. Příspěvky asi budu průběžně doplňovat, abyste si mohli přečíst aspoň něco. Na psaní tu popravdě moc klidu nemám, protože mi tu věčně žvatlají rodičové se slovníkem, pokoušejíce se naučit pár nových anglických výrazů - všichni jsou tu totiž strašně komunikativní :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Den první: Za Grónskem doleva"},{"content":"Když nad tím tak přemýšlím, zas až tak moc okamžiků, kdy bych si připadala opravdu hrdá na to, že se řadím mezi budoucí právnickou elitu národa (rozuměj studenta PrF MUNI :D), zatím v mém životě nenastalo\u0026hellip;Možná počáteční euforie z přijetí, pár výjimečných přednášek s pár výjimečnými lidmi, vydařené zkoušky\u0026hellip;než mi opadly růžové brýle a já se začala na náš ústav koukat především jako na spolek individualistů. Asi nebude tak úplně náhoda, že spolužáci, které považuju za své opravdové přátele, studují zároveň s právy obory na jiných fakultách nebo právnická fakulta není v jejich studentském životě první štací :D\u0026hellip;Pokud má jednoduše člověk srovnání (což jakožto permanentní špión především na půdě FSS už za těch pár semestrů mám :D), jen těžko může k atmosféře na PrF přihlížet nekriticky.\nCo mě ale opravdu příjemně překvapilo byla vlna studentské iniciativy, která se svorně zvedla vůči obvinění vedoucího katedry občanského práva Josefa Fialy z plagiátorství. Během pár dnů se díky společenské síti Facebook vytvořila skupina \u0026ldquo;Stojím za profesorem Josefem Fialou\u0026rdquo; na podporu zmíněného profesora, zorganizovala se podpisová akce a celotýdenní \u0026ldquo;happening\u0026rdquo;, během kterého studenti na znamení podpory nosili fialové stužky nebo jiné kusy oděvu (F)fialové barvy :-)\u0026hellip;Najednou zkrátka všichni táhli za jeden provaz a věřte mi, že to u právníků nebývá zrovna častý stav :D.\nK samotné mediální kampani se snad ani nemá cenu vyjadřovat. Kdo někdy profesora Fialu zažil jako vyučujícího, asi ani na okamžik nezapochyboval, že celá aféra je směšná a vykonstruovaná ve vhodnou chvíli, kdy zrovna probíhá výběrové řízení na vedoucího katedry občanského práva. A to říkám zcela upřímně, přestože moje první setkání s panem profesorem bylo přinejmenším děsivé :D \u0026hellip;vzpomínám si jako včera, jaký jsme od něj se Zdeňkou dostaly kartáč za to, že jsme po polední pauze přišly pozdě na jeho přednášku (ne zcela neoprávněný, beztak jsme byly venku před fakultou kouřit :D\u0026hellip;). Fiala je prostě jedinečná osobnost naší fakulty a zhruba 1200 podpisů, které se do dnešního dne podařilo na jeho podporu nasbírat, jsou toho myslím jasným důkazem. Koneckonců neznám moc jiných vyučujících, kteří vás na přednášce zamykají v posluchárně :D\u0026hellip;abyste nemohli dovnitř ani ven :D\u0026hellip;\nToho, kdo by si chtěl přečíst o celé kauze něco víc, odkazuji na studentský portál Masarykovy univerzity, Lemur: http://www.lemur-mu.cz/index.php/univerzita/34-dni-na-univerzite/282-rigorozni-prace-diplomova-prace-a-reprint . Dozvíte se zde spoustu informací o tom, jak byla celá kauza rozpoutána, jak probíhalo zasedání Akademického senátu, jak vznikla akce \u0026ldquo;Fialový týden\u0026rdquo; a také jak se k celé záležitosti postavil sám Josef Fiala na zasedání Vědecké rady Právnické fakulty.\nNa závěr samozřejmě nesmím zapomenout zmínit, že to bude právě pan profesor Fiala, komu již za pár týdnů stanu tváří v tvář u zkoušky z občanského práva a bude jen v jeho rukou, zda mě tento semestr nevyhodí ze školy\u0026hellip;proto mu ve dnech budoucích přeji dobrý spánek, pevné nervy a hlavně slitování :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/fialovy-tyden-na-pravnicke-fakulte/","summary":"\u003cp\u003eKdyž nad tím tak přemýšlím, zas až tak moc okamžiků, kdy bych si připadala opravdu hrdá na to, že se řadím mezi budoucí právnickou elitu národa (rozuměj studenta PrF MUNI :D), zatím v mém životě nenastalo\u0026hellip;Možná počáteční euforie z přijetí, pár výjimečných přednášek s pár výjimečnými lidmi, vydařené zkoušky\u0026hellip;než mi opadly růžové brýle a já se začala na náš ústav koukat především jako na spolek individualistů. Asi nebude tak úplně náhoda, že spolužáci, které považuju za své opravdové přátele, studují zároveň s právy obory na jiných fakultách nebo právnická fakulta není v jejich studentském životě první štací :D\u0026hellip;Pokud má jednoduše člověk srovnání (což jakožto permanentní špión především na půdě FSS už za těch pár semestrů mám :D), jen těžko může k atmosféře na PrF přihlížet nekriticky.\u003c/p\u003e","title":"Fialový týden na právnické fakultě"},{"content":"Z nevysvětlitelných důvodů mě to i po třetím roce stráveném na půdě právnické fakulty stále táhne do oblasti, kam jsem vždycky chtěla směřovat a tak nějak mě dodneška neopustila jistota, že se v ní jednoho dne budu pohybovat a že mě bude živit\u0026hellip;Stará historka o sázce s bráchou je už sice dost provařená:D, ale kdyby někdo přecejen nevěděl, maturovala jsem z chemie a biologie a měla jsem namířeno do zdravotnictví. Dnes už sice pracuju ve službách dámy s váhami a mečem, ale každý semestr se povinně účastním nějakého \u0026ldquo;neprávnického\u0026rdquo; předmětu, který mě udržuje v iluzi, že sny jsou od toho, aby se plnily :-)\u0026hellip;\nTohle jaro padla volba na předmět \u0026ldquo;České a evropské zdravotnické právo\u0026rdquo;. Zkouškové už se naplno rozjelo a tak není moc času na spisování - pokud se teda zrovna nejedná o spisování do školy jako v případě kolokviální práce výše uvedeného předmětu. Z balíku témat jsem si dlouho nemohla vybrat. Měla jsem asi deset kandidátů a nakonec to vyhrálo léčitelství. Pro mě osobně je to dost zajímavá oblast, takže jsem se rozhodla podělit se se svými výsledky na blogu. Vítám komentáře :-)\u0026hellip;\nMožnosti postihu léčitelství v ČR\nLéčitelství, jak je všeobecně známo, se řadí mezi odvětví alternativní medicíny a v době civilizačních chorob je pozitivně přijímáno a hojně vyhledáváno snad už celou třetinou populace. [1] Často nabízí nevyléčitelně nemocným poslední kapku naděje na uzdravení. V rozšířenější formě lze definovat alternativní medicínu jako souhrnný termín pro tradiční i nové diagnostické a léčebné postupy, používané v současné době, které se odlišují svými teoretickými východisky i svou praxí od principů vědecké medicíny. Postupy alternativní medicíny jsou založeny na víře v iracionální, duchovní principy nebo na předpokladu existence exaktně dosud neprokázaných sil. [2] Podle Listiny má každý člověk právo na ochranu zdraví [3], přičemž volba způsobu léčení je ponechána zcela v jeho rukou a je jen čistě na jeho rozhodnutí, zda se svěří do péče lékaře či léčitele. Přesto může právě aktivita lidových léčitelů představovat vážný právnický problém.\nPrvní možnou kolizi představuje ochrana spotřebitele. Zatímco v běžném zdravotnictví má nemocný garantovanou jistou úroveň poskytované péče [4], případně právo na náhradu škody plynoucí z péče nedostačující či nevhodné, oblast alternativní medicíny tak silnou zárukou nedisponuje. Způsobů, kterými lze toto řešit, se nabízí hned několik - především by bylo potřeba stanovit určité požadavky na osoby, které chtějí léčitelství provozovat. Žadatel by například měl dokázat alespoň základní znalost anatomie lidského těla, první pomoci atd. To by ale zřejmě nemuselo být dostačující – vždyť ani vystudovaní lékaři si po celý život nevystačí se znalostmi, které získali na vysoké škole, protože medicína je oblast vědy, která se neustále rozvíjí. Stát by navíc mohl zajistit kontrolu nad tím, zda postupy používané léčiteli na pacientech nejsou vyloženě zdraví škodlivé.\nDalší sporný názor, který se v souvislosti s „boji“ mezi léčiteli a lékaři často ozývá, se týká trestní odpovědnosti. Lékaři nesou za své jednání krom morální a etické odpovědnosti také zcela konkrétní odpovědnost právní. Léčitelům, jejichž definici naše legislativa nezná, v tomto směru prakticky žádný postih nehrozí, pokud tedy pacientovi nepodají zrovna vyslovený jed. Jejich činnost krom konkrétních praktik může spočívat spíše v jakýchsi radách a doporučeních - kupříkladu ohledně životního stylu - která lze jen stěží dokazovat. Žádné normy, podle kterých léčitelé pracují, neexistují a tím pádem se od nich ani nemohou odchýlit. Je proto velmi těžké prokázat, že se dopustili chybného postupu. Postihování léčitelů a jejich alternativních metod je v mnoha ohledech sporné už proto, vezmeme-li v úvahu třeba odvětví bylinkářství, které se zabývá tradiční lidovou medicínou a pracuje se zákonitě účinnými látkami. A koneckonců i v ordinacích praktických lékařů se pacient občas může setkat s alternativním přístupem.\nJe velice obtížné hledat onu hranici mezi tím, co je jen poskytnutí rady a co už zdravotní péče. Léčitelství je tak složitým problémem, že jej úspěšně nevyřešil snad žádný stát na světě. Česká republika se už o zákonnou úpravu tohoto vážného zdravotnického problému pokusila, ale schválené znění zákonů je diskutabilní a návrhy nových zákonů byly vždy odmítnuty. O přesnou analýzu léčitelství a metod alternativní medicíny se náš stát nezajímá, neprobíhá žádný průzkum rozsahu činnosti léčitelů a úspěšnosti jejich péče, a nebyla navržena a zorganizována ani jediná studie o účinnosti jejich metod. [5]\nZákladní zdravotnický zákon, „Zákon o péči o zdraví lidu“ z roku 1966, který byl mnohokrát novelizován, se v současném znění o léčitelích nezmiňuje. Mimo jiné se v něm uvádí, že „Zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických a právnických osob v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy“. [6] Ve větě chybí slovo „jen“, takže větu lze chápat pouze jako konstatování faktu. Léčitelé tedy podle tohoto zákona nejsou výslovně ze zdravotnické činnosti vyloučeni. Léčitelství měl řešit Zákon o živnostenském podnikání č. 455/1991, ve kterém bylo léčitelství přechodně zařazeno mezi tzv. „volné živnosti“, které „opravňují k činnosti, pro jejichž provozování tento zákon nevyžaduje prokazování odborné ani jiné způsobilosti“ [7]. Zákon byl však novelizován a léčitelství bylo ze zákona vyřazeno. Podle dnes platného znění činnost přírodních léčitelů mezi volné živnosti nepatří. (Formulace není srozumitelná, protože termín „přírodní“ léčitel není běžný a nikdo také léčitele nedělí na přírodní a nepřírodní.) Léčitelé jsou samozřejmě s dnešní situací nespokojeni a řeší ji tak, že pracují buď nelegálně, bez jakéhokoli oprávnění, nebo získali živnost např. na psychologickou pomoc, poradenství, masáže atd., pod jejíž rouškou diagnostikují a léčí. [8]\nO samotném přínosu alternativní medicíny je těžké se přít. Diskusních fór zabývajících se těmito polemikami je na internetu požehnaně a názory se různí. Alternativní medicíně bývá často vyčítáno riziko zanedbání řádné vědecké léčby. Přečetla jsem několik příběhů lidí, kteří zemřeli jen proto, že uvěřili léčitelům a odmítli klasickou léčbu, stejně jako těch, kteří místo klasické léčby zvolili alternativní a přesto se zcela uzdravili. Můj názor je takový, že pokud alternativní medicína a přístup lidových léčitelů pomáhá nezanedbatelnému množství pacientů, je rozhodně žádoucí ji udržet v povědomí společnosti. Koneckonců vedle sebe klasická medicína a léčitelství existovaly od pradávna a obojí má společné kořeny v letitých lidských zkušenostech. Už proto by byla škoda léčitelství zcela zavrhnout. Vždyť profesionální péče nemusí nutně být pro pacienta vždy tou nejlepší.\n[1] Sysifos – český klub skeptiků, [citováno 14.5.2010]. Dostupný z: http://www.sysifos.cz/index.php?id=vypis\u0026amp;sec=1239011222\n[2] Zpravodaj Sysifos 2/98, [citováno 13.5.2010]. Dostupný z: http://www.sisyfos.cz/sisyfos/zpravodaj/sis10_05.htm\n[3] Listina základních práv a svobod\n[4] Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu\n[5] Sysifos – český klub skeptiků, [citováno 14.5.2010]. Dostupný z: http://www.sysifos.cz/index.php?id=vypis\u0026amp;sec=1239011222\n[6] Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu\n[7] Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání\n[8] Sysifos – český klub skeptiků, [citováno 15.5.2010]. Dostupný z: http://www.sysifos.cz/index.php?id=vypis\u0026amp;sec=1239011222\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/moznosti-postihu-lecitelstvi-v-cr/","summary":"\u003cp\u003eZ nevysvětlitelných důvodů mě to i po třetím roce stráveném na půdě právnické fakulty stále táhne do oblasti, kam jsem vždycky chtěla směřovat a tak nějak mě dodneška neopustila jistota, že se v ní jednoho dne budu pohybovat a že mě bude živit\u0026hellip;Stará historka o sázce s bráchou je už sice dost provařená:D, ale kdyby někdo přecejen nevěděl, maturovala jsem z chemie a biologie a měla jsem namířeno do zdravotnictví. Dnes už sice pracuju ve službách dámy s váhami a mečem, ale každý semestr se povinně účastním nějakého \u0026ldquo;neprávnického\u0026rdquo; předmětu, který mě udržuje v iluzi, že sny jsou od toho, aby se plnily :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Možnosti postihu léčitelství v ČR"},{"content":"Posledním receptem, kterým vás dnes hodlám obštastnit (za chvíli musím už zase vyrazit na seminář ze správy, kde bývám často a s nevalnými úspěchy vyvolávána :D\u0026hellip;), bude konečně taky nějaká rybka. Doma je děláváme často, ale tady jsem se k nim zatím nějak nemohla rozhoupat. Včera na mě padla deprese podpořená vstáváním na 8, psím počasím a faktem, že sotva jsem vytáhla paty z domu, dalo se do deště. Naštěstí to mám do školy coby kamenem a první hodina mezinárodního práva se dá vpoklidu prospat u hrnku čaje, takže zatímco si Tom vedle mě aktivně zapisoval, já čučela z okna a přemýšlela, co si uvařím k obědu, abych se z té trop nálady vyhoupla aspoň na neutrál. Na trestním právu, během diskuze nad tím, jak odklidit mrtvolu, mě to konečně napadlo :D !!! A tak se s vámi podělím o tento výborný recept:\nfilety Pangasia žampiony rajčátka citron koření na ryby cibulka, česnek Pangasia osolíme (podle mě ale není potřeba, protože koření je slané dost), okořeníme a pokapeme citronovou šťávou a v teflonové pánvi z obou stran opečeme. Na oleji zpěníme cibulku a přidáme česnekové plátky, pokrájené žampiony a dusíme. Přidáme oloupaná rajčátka (nemusí být, mně se je loupat nechtělo, měla jsem hlad :D), pokrájená na plátky - můžeme použít čerstvá nebo z plechovky. Vše podusíme doměkka a podáváme k hotové rybě, můžeme případně ještě okořenit. Jako příloha se hodí brambory, s těma se mi ale nechtělo loupat, tak jsem si uvařila jen rýži a bylo to taky výborné :-) !!!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/pangasius-se-zeleninovou-omackou/","summary":"\u003cp\u003ePosledním receptem, kterým vás dnes hodlám obštastnit (za chvíli musím už zase vyrazit na seminář ze správy, kde bývám často a s nevalnými úspěchy vyvolávána :D\u0026hellip;), bude konečně taky nějaká rybka. Doma je děláváme často, ale tady jsem se k nim zatím nějak nemohla rozhoupat. Včera na mě padla deprese podpořená vstáváním na 8, psím počasím a faktem, že sotva jsem vytáhla paty z domu, dalo se do deště. Naštěstí to mám do školy coby kamenem a první hodina mezinárodního práva se dá vpoklidu prospat u hrnku čaje, takže zatímco si Tom vedle mě aktivně zapisoval, já čučela z okna a přemýšlela, co si uvařím k obědu, abych se z té trop nálady vyhoupla aspoň na neutrál. Na trestním právu, během diskuze nad tím, jak odklidit mrtvolu, mě to konečně napadlo :D !!! A tak se s vámi podělím o tento výborný recept:\u003c/p\u003e","title":"Pangasius se zeleninovou omáčkou"},{"content":"Špatné svědomí z proklatě nezdravých halušek, co jsme si uvařili minule, můžeme zahánět tímto dietním salátem, který vám možná zachutná natolik, že si ho začnete připravovat i normálně ;-)\u0026hellip;\nsměs salátů z Billy :-)(prodávají tam několik různých namixovaných druhů, já zvolila salát De Luxe:D) zelenina dle vlastního výběru(rajčátka, salátová okurka, olivy, paprika\u0026hellip;zkrátka co má kdo rád) tvrdý sýr(můj tip: blaťácké zlato O:-)\u0026hellip;) zálivka na salát Knorr(vyrábějí různé druhy, já jsem zatím ozkoušela zálivku \u0026ldquo;Italskou\u0026rdquo; a \u0026ldquo;Bylinkovou\u0026rdquo; - ta první mi chutnala víc) olivový olej Zeleninu opereme, nakrájíme a hodíme do salátové misky, přidáme nakrájený sýr a celý salát přelijeme zálivkou, kterou si připravíme ze sáčku Knorr, jehož obsah smícháme se třemi lžícemi vody a třemi lžícemi oleje, nejlépe olivového. A je hotovo :-) !\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zdravy-studentsky-salat/","summary":"\u003cp\u003eŠpatné svědomí z proklatě nezdravých halušek, co jsme si uvařili minule, můžeme zahánět tímto dietním salátem, který vám možná zachutná natolik, že si ho začnete připravovat i normálně ;-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esměs salátů z Billy :-)\u003c/strong\u003e(prodávají tam několik různých namixovaných druhů, já zvolila salát De Luxe:D)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ezelenina dle vlastního výběru\u003c/strong\u003e(rajčátka, salátová okurka, olivy, paprika\u0026hellip;zkrátka co má kdo rád)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003etvrdý sýr\u003c/strong\u003e(můj tip: blaťácké zlato O:-)\u0026hellip;)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ezálivka na salát Knorr\u003c/strong\u003e(vyrábějí různé druhy, já jsem zatím ozkoušela zálivku \u0026ldquo;Italskou\u0026rdquo; a \u0026ldquo;Bylinkovou\u0026rdquo; - ta první mi chutnala víc)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eolivový olej\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eZeleninu opereme, nakrájíme a hodíme do salátové misky, přidáme nakrájený sýr a celý salát přelijeme zálivkou, kterou si připravíme ze sáčku Knorr, jehož obsah smícháme se třemi lžícemi vody a třemi lžícemi oleje, nejlépe olivového. A je hotovo :-) !\u003c/p\u003e","title":"Zdravý studentský salát"},{"content":"Nějaký ten pátek právnické praxe už mám úspěšně za sebou, a tak si můžu dovolit konstatovat, že běhání po úřadech je občas strašná legrace, někdy otravná povinnost a tu a tam taky boj o život (a o nervy :D\u0026hellip;). Historky z poslední kategorie zpravidla bývají nejvýživnější a hlavně nezapomenutelné a na mém osobním žebříčku v tomto směru zatím suverénně kraluje story z brněnského magistrátu\u0026hellip;\nDo tohoto pekelného podniku jsem byla vyslána s úkolem zachránit jakémusi klientovi řidičák odmazáním bodů a potřebovala jsem na to razítko od odboru dopravy. Když jsem slyšela, že půjdu na magistrát, hned jsem se zaradovala, protože od něj bydlím coby kamenem a ještě jsem se těšila, jak si stihnu skočit vedle do Billy na nákup a na oběd. Leč mise se ukázala poněkud složitější\u0026hellip;Hned u dveří jsem se rozhodla, že zamířím na informace, protože jsem tu ještě nikdy nebyla a koneckonců od čeho tam ten člověk stojí, že\u0026hellip;No to jsem si ovšem moc nepomohla. Týpek na informacích toho nevěděl o moc víc jak já, a preventivně mě poslal k okýnkům, kde se vydávají řidičáky. Rozhodla jsem se tedy jeho radu ignorovat a pustit se do pátrání odboru dopravy na vlastní pěst. Chvilky mého bezradného postávání u dveří využil jakýsi dědula, pravděpodobně vrátný (ale těžko říct; o funkcích zaměstnanců magistrátu už si myslím své 8-)\u0026hellip;), aby ke mně přistoupil s hodnotnou informací, že si musím nechat vyjet papírek s pořadovým číslem. Tak jsem mu začala vysvětlovat, že já si pro řidičák opravdu nejdu. Vypadalo to, že dědula pochopil, co mi schází, a pravil, že mi ukáže cestu. Vyšel se mnou do chodby a vyslal mě po schodišti o dvě patra výš, kde prý najdu podatelnu. Má radost ale byla předčasná. Odbor, na který mě dědula poslal, totiž neměl s dopravou nic společného\u0026hellip;jednalo se o odbor územního plánování a rozvoje 8-)\u0026hellip;Uhm, nicméně alespoň tam byly poměrně ochotné slečny, které mě nasměrovaly tím správným směrem - dát se doprava, projít kolem záchodů, pak po schodišti ještě o patro výš\u0026hellip;Cedule odkazující na odbor dopravy jsem míjela asi každé tři kroky, takže jejich podatelnu naštěstí nešlo přehlédnout, nicméně už jsem téhle mise měla plné zuby a nemohla jsem se dočkat, až mi na papíře konečně přistane to správné razítko. Na podatelně odboru dopravy mi nicméně opravdu došel dech\u0026hellip;za dveřma dvě můry, které očividně neměly do čeho píchnout, mi na mou žádost opáčily, že ony tohleto nedělají, že s tím musím jinam, za nějakým panem XY, dveře dvěstěcosi a následovala dlouhá instruktáž, jak se na to klíčové místo dostat, u které jsem přestávala registrovat asi po dvou větách\u0026hellip;kam že to mám jít ? Doprava, po schodišti o patro níž, projít do protější budovy, pak po schodišti o patro výš, projít okolo záchodů a dát se doleva\u0026hellip;nebo to bylo jinak ??? Asi nemusím zdůrazňovat, že následovalo nejméně dvacetiminutové bloudění po chodbách brněnského magistrátu, který jsem v tu chvíli proklínala do horoucích pekel\u0026hellip;Snažila jsem se zorientovat alespoň podle čísla dveří, jenže na magistrátě očividně číslují podle úplně jiných pravidel než všude jinde :D\u0026hellip;zatoulala jsem se tak do zákoutí, kam se pravděpodobně obyčejný smrtelník jen tak nedostane, a nakonec jsem své vysněné dveře našla spíš náhodou či přičiněním nějaké vyšší síly :D\u0026hellip;zaklepala jsem tedy na kancelář pana XY se svou žádostí a ten mě s úsměvem poslal o dveře dál, on se tím prý nezabývá. Byla jsem tak konsternovaná, že jsem se ani nevzmohla na odpověď. Kocourkov hadr !!! Ve vedlejších dveřích jsem skutečně získala potřebné razítko (euforie, kterou to ve mě vyvolalo, mi připomněla hru \u0026ldquo;Úředníci\u0026rdquo;, kterou jsme vždycky zbožňovali a hrávali s dětma na táboře v Jabloni :D\u0026hellip;) a celá šťastná se pustila po nejbližším schodišti dolů, kde jsem ovšem narazila pouze na jakýsi únikový východ, ale žádné z dveří nebyly odemčené, takže jsem se musela pěkně vrátit po schodišti nahoru a mé bloudění pokračovalo :D - pusťte mě veeeeen ! Naštěstí netrvalo dlouho, protože jsem z okna zahlédla budovu své alma mater a to už jsem z magistrátu zdrhala terasou :D\u0026hellip;\nZ celého zážitku jsem byla tak vytočená, že jsem si při nákupu v Bille v košíku zapomněla zaplacenou debrecínku :_( a aby toho neštěstí nebylo málo, zjistila jsem, že nám v ulici zrušili pizzu do okýnka - zkrátka den blbec :( !!!\nPodobnou, ikdyž už méně napínavou story, jsem zažila tento týden na městském soudě, který se nedávno přestěhoval z Rooseveltovy do nového justičního areálu na Polní. Když jsem tam byla poprvé, idealisticky jsem si říkala, že nějak takhle si představuju své budoucí pracoviště :D\u0026hellip;Na městský soud jsem byla tentokrát vyslána s rozsudkem a žádostí na vyznačení právní moci. Mé první kroky opět směřovaly na informace\u0026hellip;a dlužno říct, že jsem tam opět pohořela :D. Ikdyž ne na první pohled\u0026hellip;milá paní mě suverénně nasměrovala do druhého patra, sdělila mi i přesné číslo dveří a pravila, že mám jet modrým výtahem. Instrukce zněly tak přesvědčivě, že jsem neměla důvod ji neposlechnout. Vydala jsem se tedy výtahem do druhého patra, ale ať jsem hledala jak jsem chtěla, dveře s mým vyvoleným číslem nikde. Podle klasického číslování měly ležet někde v prosklené oblasti vyhrazené pouze personálu, ale po zážitku na magistrátě už jsem byla poučená, že na úřadech se dveře číslují všelijak 8-)\u0026hellip;vydala jsem se tedy dolů na podatelnu, že se tam pro jistotu přeptám ještě jednou - třeba jsem se přeslechla. Na podatelně mě ale bohužel odkázali přesně na ty samé dveře, jako pani od informací\u0026hellip;No, co naplat. Rozhodla jsem se, že se do druhého patra vypravím ještě jednou, třeba jsem něco přehlídla. Bohužel ani na druhý pohled nebylo mé pátrání po ztracených dveřích úspěšné. Nicméně se mi u záchodů podařilo odchytit nějakou paní z personálu a rozhodla jsem se ji požádat o pomoc. Paní napřed vypadala, že moc neví, ale nakonec mi prozradila, že areál není kolem dokola průchozí, čili se musím vrátit zpátky do přízemí a zkusit bílý výtah - podatelna, kterou hledám, by měla být přímo naproti. A skutečně :D ! Jak málo stačí k tomu, aby byl člověk dokonale zmaten\u0026hellip;a aby pak našel ty správné dveře :D\u0026hellip;\nZ obou historek plyne jisté poučení - nevěřte lidem na informacích\u0026hellip;tedy alespoň jim nevěřte zcela slepě :D ! A hlavně neztrácejte naději\u0026hellip;ikdyž to vypadá, že zrovna ty vaše dveře se propadly někam do země o:)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/hledani-ztracenych-dveri-aneb-story-z-magistratu/","summary":"\u003cp\u003eNějaký ten pátek právnické praxe už mám úspěšně za sebou, a tak si můžu dovolit konstatovat, že běhání po úřadech je občas strašná legrace, někdy otravná povinnost a tu a tam taky boj o život (a o nervy :D\u0026hellip;). Historky z poslední kategorie zpravidla bývají nejvýživnější a hlavně nezapomenutelné a na mém osobním žebříčku v tomto směru zatím suverénně kraluje story z brněnského magistrátu\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eDo tohoto pekelného podniku jsem byla vyslána s úkolem zachránit jakémusi klientovi řidičák odmazáním bodů a potřebovala jsem na to razítko od odboru dopravy. Když jsem slyšela, že půjdu na magistrát, hned jsem se zaradovala, protože od něj bydlím coby kamenem a ještě jsem se těšila, jak si stihnu skočit vedle do Billy na nákup a na oběd. Leč mise se ukázala poněkud složitější\u0026hellip;Hned u dveří jsem se rozhodla, že zamířím na informace, protože jsem tu ještě nikdy nebyla a koneckonců od čeho tam ten člověk stojí, že\u0026hellip;No to jsem si ovšem moc nepomohla. Týpek na informacích toho nevěděl o moc víc jak já, a preventivně mě poslal k okýnkům, kde se vydávají řidičáky. Rozhodla jsem se tedy jeho radu ignorovat a pustit se do pátrání odboru dopravy na vlastní pěst. Chvilky mého bezradného postávání u dveří využil jakýsi dědula, pravděpodobně vrátný (ale těžko říct; o funkcích zaměstnanců magistrátu už si myslím své 8-)\u0026hellip;), aby ke mně přistoupil s hodnotnou informací, že si musím nechat vyjet papírek s pořadovým číslem. Tak jsem mu začala vysvětlovat, že já si pro řidičák opravdu nejdu. Vypadalo to, že dědula pochopil, co mi schází, a pravil, že mi ukáže cestu. Vyšel se mnou do chodby a vyslal mě po schodišti o dvě patra výš, kde prý najdu podatelnu. Má radost ale byla předčasná. Odbor, na který mě dědula poslal, totiž neměl s dopravou nic společného\u0026hellip;jednalo se o odbor územního plánování a rozvoje 8-)\u0026hellip;Uhm, nicméně alespoň tam byly poměrně ochotné slečny, které mě nasměrovaly tím správným směrem - dát se doprava, projít kolem záchodů, pak po schodišti ještě o patro výš\u0026hellip;Cedule odkazující na odbor dopravy jsem míjela asi každé tři kroky, takže jejich podatelnu naštěstí nešlo přehlédnout, nicméně už jsem téhle mise měla plné zuby a nemohla jsem se dočkat, až mi na papíře konečně přistane to správné razítko. Na podatelně odboru dopravy mi nicméně opravdu došel dech\u0026hellip;za dveřma dvě můry, které očividně neměly do čeho píchnout, mi na mou žádost opáčily, že ony tohleto nedělají, že s tím musím jinam, za  nějakým panem XY, dveře dvěstěcosi a následovala dlouhá instruktáž, jak se na to klíčové místo dostat, u které jsem přestávala registrovat asi po dvou větách\u0026hellip;kam že to mám jít ? Doprava, po schodišti o patro níž, projít do protější budovy, pak po schodišti o patro výš, projít okolo záchodů a dát se doleva\u0026hellip;nebo to bylo jinak ??? Asi nemusím zdůrazňovat, že následovalo nejméně dvacetiminutové bloudění po chodbách brněnského magistrátu, který jsem v tu chvíli proklínala do horoucích pekel\u0026hellip;Snažila jsem se zorientovat alespoň podle čísla dveří, jenže na magistrátě očividně číslují podle úplně jiných pravidel než všude jinde :D\u0026hellip;zatoulala jsem se tak do zákoutí, kam se pravděpodobně obyčejný smrtelník jen tak nedostane, a nakonec jsem své vysněné dveře našla spíš náhodou či přičiněním nějaké vyšší síly :D\u0026hellip;zaklepala jsem tedy na kancelář pana XY se svou žádostí a ten mě s úsměvem poslal o dveře dál, on se tím prý nezabývá. Byla jsem tak konsternovaná, že jsem se ani nevzmohla na odpověď. Kocourkov hadr !!! Ve vedlejších dveřích jsem skutečně získala potřebné razítko (euforie, kterou to ve mě vyvolalo, mi připomněla hru \u0026ldquo;Úředníci\u0026rdquo;, kterou jsme vždycky zbožňovali a hrávali s dětma na táboře v Jabloni :D\u0026hellip;) a celá šťastná se pustila po nejbližším schodišti dolů, kde jsem ovšem narazila pouze na jakýsi únikový východ, ale žádné z dveří nebyly odemčené, takže jsem se musela pěkně vrátit po schodišti nahoru a mé bloudění pokračovalo :D - pusťte mě veeeeen ! Naštěstí netrvalo dlouho, protože jsem z okna zahlédla budovu své alma mater a to už jsem z magistrátu zdrhala terasou :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Hledání ztracených dveří aneb story z magistrátu"},{"content":"\u0026ldquo;Všechna naše neštěstí pocházejí z toho, že lidé nevědí, co jsou, a nemohou se dohodnout o tom, čím být chtějí\u0026hellip;\u0026rdquo;\n\u0026hellip;a právě otázka po definici lidského tvora je tou klíčovou v díle francouzského spisovatele Jeana Brullera, který si zvolil pseudonym Vercors. O obsahu jeho utopického a filosofického románu \u0026ldquo;Nepřirozená zvířata\u0026rdquo; se zde asi ani nebudu moc zmiňovat, protože je skvěle shrnut na Terezčině BlogHýsku. Naznačím alespoň, že stěžejní zápletkou je úžasný objev dosud neznámých bytostí s vysokou inteligencí, které žijí v ostrovních pralesích, a přispěji sem spíš úryvky, které mě při čtení zaujaly a přišly mi inspirující.\n\u0026ldquo;Nutno přiznat, že se nikdy neptáme, co vlastně dělá člověka člověkem. Stačí nám, že jsme: fakt, že jsme, je jaksi tak samozřejmý, že nepotřebuje definice\u0026hellip;\u0026rdquo;\nProzradím ještě alespoň tolik, že celá kniha začíná vraždou a to ne jen tak ledajakou. Tento násilný čin se totiž záhy dostane před ctihodný soudní dvůr, kde vyvolá diskuzi nejen o původu zavražděného, ale také o tom, co vlastně činí člověka člověkem a kde vede ta pomyslná hranice mezi lidstvem a zvířaty.\nA mimoto - pro právníky je knížka zajímavá ještě z jednoho hlediska - vykresluje povahu soudního procesu v zemi, kde vládne common law ;)\u0026hellip;\n\u0026ldquo;Co nám dovoluje soudit ? Oč se opíráme ? Jak definovat základní pojem viny ? A ten nesmysl: když duševní méněcennost oslabí odpovědnost provinilce, omlouvá zčásti jeho čin a my ho soudíme méně tvrdě. Ale proč ho omlouvá ? Protože je méně schopen odolávat svým pudům; dopustí se tudíž zločinu znovu. Bylo by tedy naopak třeba jemu více než komukoliv jinému vzít možnost škodit; uložit mu tvrdší a delší trest než tomu, kdo nemá omluvy: protože ten druhý najde potom ve svém rozumu a vzpomínce na přivozený trest sílu, aby se přemohl. Ale cit nám říká, že by to nebylo ani lidské ani spravedlivé. Tak obecné dobro a spravedlnost stojí nesmiřitelně proti sobě\u0026hellip;\u0026rdquo;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/vercors-neprirozena-zvirata/","summary":"\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e\u0026ldquo;Všechna naše neštěstí pocházejí z toho, že lidé nevědí, co jsou, a nemohou se dohodnout o tom, čím být chtějí\u0026hellip;\u0026rdquo;\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u0026hellip;a právě otázka po definici lidského tvora je tou klíčovou v díle francouzského spisovatele Jeana Brullera, který si zvolil pseudonym Vercors. O obsahu jeho utopického a filosofického románu \u0026ldquo;Nepřirozená zvířata\u0026rdquo; se zde asi ani nebudu moc zmiňovat, protože je skvěle shrnut na Terezčině BlogHýsku. Naznačím alespoň, že stěžejní zápletkou je úžasný objev dosud neznámých bytostí s vysokou inteligencí, které žijí v ostrovních pralesích, a přispěji sem spíš úryvky, které mě při čtení zaujaly a přišly mi inspirující.\u003c/p\u003e","title":"Vercors - Nepřirozená zvířata"},{"content":"\u0026ldquo;Nemohl jsem dlouho usnout a marně jsem se pokoušel číst. Bylo mi všechno protivné a hnusné v bytě, i vlhké kolo, které se nyní v létě zmenšilo. A pak jsem zhasil světlo, vytáhl zatemnění a plakal pro Tomáše z lítosti, vzteku a bezmoci\u0026hellip;\u0026rdquo;\nUž z názvu knížky a úvodní úkazky je asi jasné, že dneska do literární rubriky nepřispěju ničím z veselého soudku. To ale vůbec neznamená, že si tohle mimořádné dílo nezaslouží pozornost čtenářů. Vždycky když čtu nebo slyším někde něco o holocaustu za druhé světové války, kroutím hlavou nad tím, že je něco takového vůbec možné. Přesto mě toto téma hodně zajímá a myslím, že lidé by o něm měli vědět co nejvíc, a četba je vhodný způsob, jak si rozšířit obzory.\nU Života s hvězdou jsem tou hlavou kroutila často. Čím dál víc. \u0026ldquo;Přežívání\u0026rdquo; bývalého bankovního úředníka Josefa Roubíčka, hlavní postavy knížky, v Protektorátě, je natolik absurdní, že se dnešnímu čtenáři zdá jen stěží uvěřitelné, kam až tenkrát mohlo zajít lidské ponížení. Román Život s hvězdou je Weilovým autobiografickým dílem. Autor, stejně jako hlavní hrdina jeho románu Josef Roubíček, je Žid, který odmítl nastoupit do transportu a válku prožil v úkrytech. Weil se nejdříve vyhnul perzekuci tzv. smíšeným sňatkem roku 1942, v listopadu téhož roku fingoval sebevraždu a poté se až do konce války ukrýval.\nRomán vyvolávající atmosféru tísně, strachu a samoty vychází z reálií protektorátní Prahy. Josef Roubíček je postavou společensky nenápadnou, pro níž se citová osamělost (byl vychován strýcem a tetou bez vytvoření opravdových citových vazeb, žije bez rodiny) mění stupňováním rasistických zákonů v izolaci, zesilovanou hmotným strádáním. Své osamění přijímá jako nutnost, vyhýbá se okolnímu světu, poškozuje zařízení svého příbytku, aby po předpokládaném nástupu do transportu zanechal zabavovatelům jen bezcenné trosky. Reálný svět mu postupně splývá se sny a vzpomínkami, kontakt s lidmi z valné části suplují imaginární rozhovory (nejčastěji s dávnou láskou Růženou) a péče o kocoura Tomáše, kterého v závěru knihy zastřelí jeden z protektorátních mocných\u0026hellip;\n\u0026ldquo;Jsou to věci,\u0026rdquo; řekl jsem, \u0026ldquo;mrtvé věci, nemohou mluvit. A nemohou vám nic vyčítat, nemůžete přece za to, že vám přidělili tuto práci.\u0026rdquo;\n\u0026ldquo;A to zase ne, to se náramně mýlíte. Ty věci křičí, povídám vám, vyčítají mi, že pomáhám jim. Ti koně jsou nevinní, nemohou se ozvat, ale já bych tuhle práci neměl dělat, měl bych s ní praštit, měl bych se dát raději zabít než vozit hračky, které vyrvali dětem z rukou.\u0026rdquo;\n\u0026ldquo;Jsou ještě horší věci, ke kterým nás nutí. Nedávno řekl u nás na hřbitově nějaký člověk, že člověk je mocný, že je možno ho donutit ke všemu, ale koně že nikdo nedonutí. A vidíte, i koně donutili, nač byste si dělal výčitky.\u0026rdquo;\nZávěrem bych chtěla poděkovat Terči, která mě k Životu s hvězdou přivedla a knížku mi zapůjčila\u0026hellip;v mojí kabelce pak přežila jednu z nejvypitějších nocí za poslední dobu (tímto zdravím náš jablůnkovský tým 8-)\u0026hellip;) a když jsem ji na druhý den po \u0026ldquo;obědě\u0026rdquo; ještě v draku vytáhla z tašky a začetla se, vůbec jsem se nemohla odtrhnout. Ve Weilově románu je cosi tak naléhavého, že vás to spolehlivě vytáhne i z té nejtěžší kocoviny. Na internetu jsem se setkala s názory, že se knížka čte špatně. Je pravda, že ani já jsem si ji zrovna nenechávala na dobrou noc místo večerníčku. To ale nic nemění na faktu, že se jedná o mimořádné dílo české literatury, o kterém se v učebnicích moc nemluví. A mělo by\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jiri-weil-zivot-s-hvezdou/","summary":"\u003cp\u003e\u003cem\u003e\u003cstrong\u003e\u0026ldquo;Nemohl jsem dlouho usnout a marně jsem se pokoušel číst. Bylo mi všechno protivné a hnusné v bytě, i vlhké kolo, které se nyní v létě zmenšilo. A pak jsem zhasil světlo, vytáhl zatemnění a plakal pro Tomáše z lítosti, vzteku a bezmoci\u0026hellip;\u0026rdquo;\u003c/strong\u003e\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eUž z názvu knížky a úvodní úkazky je asi jasné, že dneska do literární rubriky nepřispěju ničím z veselého soudku. To ale vůbec neznamená, že si tohle mimořádné dílo nezaslouží pozornost čtenářů. Vždycky když čtu nebo slyším někde něco o holocaustu za druhé světové války, kroutím hlavou nad tím, že je něco takového vůbec možné. Přesto mě toto téma hodně zajímá a myslím, že lidé by o něm měli vědět co nejvíc, a četba je vhodný způsob, jak si rozšířit obzory.\u003c/p\u003e","title":"Jiří Weil - Život s hvězdou"},{"content":"\u0026quot;\u0026hellip;Ne já jménem zákona, ale lid sám je žalobcem. Podle litery zákona budete soudit zločin. Podle svědomí tohoto božího lidu budete soudit hřích\u0026hellip;\u0026quot;\nTentokrát jsem z knihovničky vylovila po delším čase zase něco objemnějšího, co se bude na přednáškách z Moderních právních dějin hůře ukrývat pod lavicí :-)\u0026hellip;ale čert to vem ! Čapkův jazyk mám ráda a už jsem od něj přečetla ledacos včetně divadelních her. Hned první část všeobecně známé trilogie mě zaujala - především tím, že mi skoro ani nepřišla jako od Čapka a jeho typický rukopis jsem poznala až v druhé knize, kde se začíná vyšetřovat Hordubalova vražda. Možná to bylo proto, že první kniha se odehrává v poněkud \u0026ldquo;nečapkovských\u0026rdquo; kulisách - na venkově, který by mnohem víc zapadnul do děl českého realismu, na který jsem tu pěla ódy nedávno :-). Co rozhodně stojí za zmínku je fakt, že celý příběh se opírá o skutečnou událost - podnětem a inspirací k napsaní tohoto románu byl Čapkovi referát Bedřicha Golombka \u0026ldquo;Podkarpatská tragedie\u0026rdquo; o projednávání případu zavraždění Juraje Hardubeje:\n\u0026ldquo;Do malé vesnice Bardova u Mukačeva přijel loni v létě automobil a z něhož k úžasu celé vesnice vystoupil Jiří Hordubej, který se vracel po osmi letech z Ameriky. Poslal své ženě již mnoho peněz, teď ještě nějaké přivážel, štěstí mu přálo. Přivezl si své věci v kufrech, které celá vesnice obdivovala, jenom jeho žena nejevila o to všecko velkého zájmu, protože, jak se Jiří Hordubej také brzy dozvěděl, zahazovala se za jeho nepřítomnosti s čeledíny a zvláště s 23letým Vasilem Maňákem, kterému zasnoubila svou 11letou dceru Hafii. Hordubej po nějakém čase udělal doma pořádek, zrušil zasnoubení své dcery a Maňáka vyhodil.\nAle tím se věc neskončila. Polana Hordubejová o jedenáct let starší než její milenec se s Maňákem ještě několikrát sešla a potom vyhledal Maňák svého švagra na poli a slíbil mu pár volů, zabije-li Hordubeje. Švagr na to řekl, že by takovou věc neudělal ani za sto párů volů. Maňák se proto odhodlal k činu sám a provedl jej v noci na 27. října 1931. Podle všeho mu Hordubejová otevřela dveře chýše, Maňák pak buď sám nebo společně se svou milou probodl Hordubejovi srdce dlouhou košíkářskou jehlou. Potom vyřízl diamantem v okně tabule, aby se zdálo, že tudy pachatel vnikl. Aby vražda vypadala skutečně jako loupežná, odnesl také peníze, dohromady jich Hordubej měl asi 45.000 Kč. Četníci, kteří vraždu vyšetřovali, zjistili hned,že pachatel vnikl do chýše dveřmi a nikoliv oknem, brzy potom zatkli Maňáka, který houževnatě zapíral, ale přiznal se k zločinu, když byla nalezena v žumpě jehla, kterou byla vražda provedena. Tvrdila ovšem, že vraždu spáchal sám a že mu nikdo nepomáhal. Když viděl, že nikdo nevěří, že by byl do domku vnikl oknem, řekl, že do něho vnikl s půdy poklopem ve stropě, ale ani to se nezdálo podobné pravdě, protože poklop byl na půdě zasypán kukuřicí.\nPři porotním přelíčení v Užhorodě, kde se odpovídal zároveň se svou milou, proti níž svědčily mnohé indicie, napřed popíral, ale pak se přiznal a znovu tvrdil, že vraždu provedl sám. Svědci vylíčili, jak žena svému muži špatně vařila, jak s ním nemluvila a odbývala ho, svědčily také děti Hordubejové proti své matce a porota uznala oba obžalované vinnými. Maňáka pro zločin vraždy, Hordubejovou, která až do konce přelíčení všechno popírala, pro napomáhání při tomto zločinu. Soud odsoudil Maňáka doživotně do káznice a Hordubejovou na dvanáct let.\nProti tomuto rozsudku podali zmateční stížnosti Hordubejová i její obhájce a obhájce Vasila Maňáka. Nejvyšší soud se jimi zabýval dnes za předsednictví rady nejvyššího soudu Čabrada. Na návrh zástupce generální prokuratury dra Stivara nejvyšší soud zmateční stížnosti zčásti odmítl, zčásti zamítl. Tím je rozsudek nad oběma pravoplatný.\u0026rdquo;\nČapek se tohoto skutečného příběhu, až na několik menších úprav (např. mírně pozměněná jména), pevně držel. Z mého právnického pohledu z oboru ;-) jsem byla nejvíc nadšená knihou třetí, která líčí soudní proces s Hordubalovými vrahy, jenž se před očima čtenáře mění v boží soud. Za pozornost rozhodně stojí obhajoba advokátů obou vrahů, která na celý příběh nabízí rázem jiný náhled. (Jó, to by si měli přečíst všichni, co na nás právníky hází špínu, že se přiživujem na cizím neštěstí :D\u0026hellip;!) V souladu s filosfií celé Čapkovy trilogie i Hordubalův příběh je prostoupen myšlenkou, že nic není jen černé nebo bílé, že vždy záleží na úhlu pohledu a univerzální pravda neexistuje.\n\u0026quot;\u0026hellip;Naštěstí obyčejně nevíme, jak se naše pohnutky a činy jeví druhým lidem; snad bychom se zhrozili toho křivého a nejasného obrazu, který o nás mají i ti, kdož to s námi nemyslí zle. Je nutno si uvědomit tu ukrytost pravého člověka a jeho vnitřního života, abychom se snažili ho poznávat spravedlivěji - nebo si aspoň víc vážili toho, co o něm nevíme\u0026hellip;\u0026quot;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/karel-capek-hordubal/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u0026quot;\u0026hellip;Ne já jménem zákona, ale lid sám je žalobcem. Podle litery zákona budete soudit zločin. Podle svědomí tohoto božího lidu budete soudit hřích\u0026hellip;\u0026quot;\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTentokrát jsem z knihovničky vylovila po delším čase zase něco objemnějšího, co se bude na přednáškách z Moderních právních dějin hůře ukrývat pod lavicí :-)\u0026hellip;ale čert to vem ! Čapkův jazyk mám ráda a už jsem od něj přečetla ledacos včetně divadelních her. Hned první část všeobecně známé trilogie mě zaujala - především tím, že mi skoro ani nepřišla jako od Čapka a jeho typický rukopis jsem poznala až v druhé knize, kde se začíná vyšetřovat Hordubalova vražda. Možná to bylo proto, že první kniha se odehrává v poněkud \u0026ldquo;nečapkovských\u0026rdquo; kulisách - na venkově, který by mnohem víc zapadnul do děl českého realismu, na který jsem tu pěla ódy nedávno :-). Co rozhodně stojí za zmínku je fakt, že celý příběh se opírá o skutečnou událost - podnětem a inspirací k napsaní tohoto románu byl Čapkovi referát Bedřicha Golombka \u0026ldquo;Podkarpatská tragedie\u0026rdquo; o projednávání případu zavraždění Juraje Hardubeje:\u003c/p\u003e","title":"Karel Čapek - Hordubal"},{"content":"Jaro už je letos zřejmě definitivně tady - nemůžu spát a sáhla jsem po poezii :D\u0026hellip;Nutno říct, že po této Hrubínově lyrickoepické klasice to nebylo poprvé v mém životě, ale tenkráte k tomu nejspíš došlo v rozpoložení typu \u0026ldquo;kámen\u0026rdquo;, tudíž se mnou srdceryvná story o děvčeti od kolotočů nijak zvlášť nehnula a ani jsem nečekala, že se k ní ještě někdy vrátím. Dnes je ale krásná noc a poezie holt zvítězila nad zbytky mého cynismu\u0026hellip;O:)\n\u0026ldquo;Bdím. Musím bdít.\nUž dnes láska a smrt křižují se ve mně,\nnoc lásky a smrti žíhá jasně a temně\nmých dvacet let, těch dvacet zlatoploutvých ryb.\nA letmý dotek tvých úst je věčný slib.\nMusím bdít.\nI kdybych jednou po létech\nměl najít u naší řeky cizí břeh,\ncítím, že tady už nyní s námi je\nvšechno, čím láska navěky nás oba přežije,\nkdybych to jednou hledal a nenašel,\nskalám v řece to budu rvát z tvrdých čel,\nprotáhnu ruku i zmrzlou závějí\na zas ucítím tvůj stisk, a ještě silněji !\u0026rdquo;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/frantisek-hrubin-romance-pro-kridlovku/","summary":"\u003cp\u003eJaro už je letos zřejmě definitivně tady - nemůžu spát a sáhla jsem po poezii :D\u0026hellip;Nutno říct, že po této Hrubínově lyrickoepické klasice to nebylo poprvé v mém životě, ale tenkráte k tomu nejspíš došlo v rozpoložení typu \u0026ldquo;kámen\u0026rdquo;, tudíž se mnou srdceryvná story o děvčeti od kolotočů nijak zvlášť nehnula a ani jsem nečekala, že se k ní ještě někdy vrátím.  Dnes je ale krásná noc a poezie holt zvítězila nad zbytky mého cynismu\u0026hellip;O:)\u003c/p\u003e","title":"František Hrubín - Romance pro křídlovku"},{"content":"\u0026ldquo;Správná cesta nemá konec, jen návrat\u0026hellip;\u0026rdquo;\nTen, kdo čte můj blogýsek pozorně, už možná zaznamenal, že jméno Jana Jíchy se zde neobjevuje poprvé. Hned u jednoho z mých prvních příspěvků o dovolené na Holičkách je zmiňován jako náš cestovatelský guru :D…co si pod tímto titulem představit :D ?? Na osvětlení musím říct, že jeho knížku „Nejlepší stop je za svítání“ jsem Terce nadělila kdysi dávno k Vánocům, protože jsme se toho roku nadšeně chystaly na naši první prázdninovou dámskou jízdu bez rodičů a tato knížka, kterou sám autor jako cestopis neoznačuje :-), nás měla tak nějak inspirovat. Terka ji přibalila na dovolenou do batohu, a tak s námi „Jícha“, jak jsme toto literární dílo začaly pracovně označovat :), projel jižní Čechy a podíval se s námi na všelijaká místa – třeba do Jindřichova Hradce. Tímto ale příběh ani zdaleka nekončí. Po našich báječných pomaturitních prázdninách jsme nastoupily na výšku a jedna z nás měla to štěstí, že se o nějaký ten pátek později s „pravým“ Jíchou setkala tváří v tvář :D. Tou šťastnou byla Terka, kterou na stopu přivedla naše bývalá třídní profesorka ze střední, nyní vyučující na pražském Keplerově gymnáziu, která se Terce zmínila o svém kolegovi z práce, jenž byl čirou náhodou nositelem stejného jména. Když ještě vyzvěděla, že je i literárně činný, už to bylo trochu moc náhod najednou. Pár měsíců zpátky byla pak Terka třídní pozvána na adventní koncert do Toulcova dvora, kde konečně náš dávný idol spatřila na vlastní oči a hned mi nadšeně smskovala dojmy :D. Zpětně jsem se dozvěděla, že jen o dva dny později Jícha koncertoval i v naší moravské metropoli a to přímo za rohem od mého privátu :O !!! Jó, dějou se věci na tom světě\u0026hellip;\nMinulý týden se mi knížka dostala do rukou znovu a vlastně spíš omylem - přinesl mi ji totiž do hospody Lájen, který měl \u0026ldquo;Jíchu\u0026rdquo; od Terky už asi dva roky vypůjčeného, ale spletl se a myslel, že ta knížka je ve skutečnosti moje. Na druhý den ráno, kdy jsem se nestačila divit, že \u0026ldquo;Jícha\u0026rdquo; přežil včerejší noc a cestu z Desertu :D, jsem si řekla, že když už ke mně zase po dlouhé době doputoval, přečtu si ho podruhé. Autor byl za mlada asi velký dobrodruh a jeho vyprávění je toho jasným důkazem. Radí čtenáři, jak se dá cestovat bez koruny v kapse, jaká místa navštívit, co s sebou na cesty nevláčet a jak to vůbec všechno ve zdraví přežít. Je to opravdu ta nejlepší možná knížka, jakou s sebou můžete vzít na letní prázdninovou jízdu :-) ! Dlouho jsem se nemohla rozhodnout, jaký úryvek z \u0026ldquo;Jíchy\u0026rdquo; vybrat, nakonec jsem zvolila pasáž o poutnické holi, u které jsem se asi nejvíc zasmála a třeba pro někoho bude i informačně přínosná :D\u0026hellip;\nK holi se dá přijít různými způsoby. Mastňáci ji kupují za cenu od tří (klacek) do devíti (se šňůrkou) eur. Lze si ji také vyřezat z některého stromu, najít ve škarpě nebo zapomenutou u kostela, sámošky nebo baru, či čmajznout jinému poutníkovi, který déle spí. K čemu hůl slouží ? Upřímně řečeno, je úplně k ničemu. Nepohání kupředu ani nebrzdí z kopce, nedá se s ní bránit proti vlkům ani lupičům, protože obojí už dávno vymřelo, zabírá minimálně jednu ruku, na asfaltu je hlučná a musí se na ni pořád myslet, protože se ráda zapomíná, ale pak nepřijde jako pes, nýbrž tam zůstane jako přejetý pes. Tak co s ní ? I já jsm šel Camino s holí, takže vím, co to je za práci udělat ji užitečnou.\nAle jde to: Poutnickou hůl si můžete přehazovat z ruky do ruky a zpět. Lze s ní ťukat v rytmu nějaké písničky nebo vysílat morseovku (ťuky a škráby). Pro intelektuály se nabízí ťukat holí do země na každý krok, jehož pořadové číslo je prvočíslo (na 1., 3., 5., 7., 11. atd.), nebo ťukat po vzestupném počtu kroků (po 1., pak po dalším 2. atd.). Dá se s ní cvičit taekwon-do, když vedle vás nikdo nejde, hlavně žádný Korejec, protože by se vám smál. Můžete s ní ťukat před sebou vlevo a vpravo a mít při tom zavřené oči, jako že jste slepec. Nebo jí mávat ze strany na stranu za sebou a odhánět tak malé čoklíky (proti velkým psům nepomůže, protože velcí španělští psi se na nikoho nevrhají, nýbrž ponejvíce spí). S holí je možné cvičit jako mažoretka, želva ninja nebo Jan Železný, vrhat ji kupředu na způsob oštěpu a zase sbírat, skákat s ní o tyči a klusat na ní obkročmo jako na koni. Je vhodná k psaní šipek do měkkého podkladu (písek, štěrk) pro další poutníky, a legrace je rovněž kreslit zavádějící šipky nesprávným směrem nebo nazpátek. Další možností je psát holí do rozteklého asfaltu. Není-li na cestě asfalt, nebo v zimě, když je tuhý, poslouží stejně dobře čerstvé kraví lejno, těch je dostatek vždy a všude. Je-li hůl zahnutá, můžou se s ní trhat fíky a přitahovat vysoké větve či sousedovo pivo. Poutníci, jejichž motivem k pouti není pouze víra v existenci apoštolova hrobu, mohou využít hole na způsob čínských nosičů vody - na jeden konec se zavěsí vlastní ruksak, na druhý zavazadlo nějaké sličné poutnice, a hned je ruka v rukávě. Dávní poutnící nosili prý na holi tykev s vodou, ale to je blbost, musela se jim hrozně bimbat; sám jsem na ní zkoušel nést jenom čepici a musím říct, že lítala jak hadr na holi. Hůl se dá vyřezávat a může se s ní provozovat vandalství i dobré skutky, sekat kopřivy, rozmačkávat slimáky a podrážet nohy babičkám, otvírat popelnice, když je před nimi kaktus, rozmlátit ten kaktus, ukazovat cestu na mapě a odnést zabitá antilopa. Hůl je prostě k nezaplacení.\nHůl musí být na konci pouti zespodu pořádně otřískaná. Jdete-li jen malou část trasy, bouchejte pořádně do země, ať se vám taky roztřepí (na některých dlážděných cestách se při bouchání ozývá dutý zvuk, což znamená, že pod dlažkou je poklad, anebo že to dělal nějaký fušér).\nMoje hůl, to byl oholený zahnutý klacek se sukem, našel jsem ji u silnice, kde už to asi předchozího majitele přestalo bavit a odjel stopem (pozor, s holí nejde stopovat!). Nesla vyřezaný monogram MG, což odpovídá jak Michailu Gorbačovovi, tak Mahátmá Gándhímu. Ať tak nebo tak mám teď doma hezky vzácný kousek dříví a moji pozůstalí ho mohou vydražit a do smrti nesáhnout na práci.\nPokud vás osobnost našeho cestovatelského guru zaujala, doporučím vám ještě jeho webové stránky, kde se o něm můžete dozvědět něco víc\u0026hellip;a na příští dovolenou ho stejně jako my přibalit do batohu ;-)\u0026hellip;\nhttp://www.honzajicha.cz/\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jan-jicha-nejlepsi-stop-je-za-svitani/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u0026ldquo;Správná cesta nemá konec, jen návrat\u0026hellip;\u0026rdquo;\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eTen, kdo čte můj blogýsek pozorně, už možná zaznamenal, že jméno Jana Jíchy se zde neobjevuje poprvé. Hned u jednoho z mých prvních příspěvků o dovolené na Holičkách je zmiňován jako náš cestovatelský guru :D…co si pod tímto titulem představit :D ?? Na osvětlení musím říct, že jeho knížku „Nejlepší stop je za svítání“ jsem Terce nadělila kdysi dávno k Vánocům, protože jsme se toho roku nadšeně chystaly na naši první prázdninovou dámskou jízdu bez rodičů a tato knížka, kterou sám autor jako cestopis neoznačuje :-), nás měla tak nějak inspirovat. Terka ji přibalila na dovolenou do batohu, a tak s námi „Jícha“, jak jsme toto literární dílo začaly pracovně označovat :), projel jižní Čechy a podíval se s námi na všelijaká místa – třeba do Jindřichova Hradce. Tímto ale příběh ani zdaleka nekončí. Po našich báječných pomaturitních prázdninách jsme nastoupily na výšku a jedna z nás měla to štěstí, že se o nějaký ten pátek později s „pravým“ Jíchou setkala tváří v tvář :D. Tou šťastnou byla Terka, kterou na stopu přivedla naše bývalá třídní profesorka ze střední, nyní vyučující na pražském Keplerově gymnáziu, která se Terce zmínila o svém kolegovi z práce, jenž byl čirou náhodou nositelem stejného jména. Když ještě vyzvěděla, že je i literárně činný, už to bylo trochu moc náhod najednou. Pár měsíců zpátky byla pak Terka třídní pozvána na adventní koncert do Toulcova dvora, kde konečně náš dávný idol spatřila na vlastní oči a hned mi nadšeně smskovala dojmy :D. Zpětně jsem se dozvěděla, že jen o dva dny později Jícha koncertoval i v naší moravské metropoli a to přímo za rohem od mého privátu :O !!! Jó, dějou se věci na tom světě\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Jan Jícha - Nejlepší stop je za svítání"},{"content":"Včera jsem se na poli kulinářském zase jednou vyznamenala, neboť jsem se odhodlala k něčemu lepšímu než k věčným (ale vděčným :D) těstovinám na stotisící způsob a připravila opravdovou pochoutku ;-) ! Předpokládám, že většina návštěvníků IKEI už někdy ochutnala jejich švédské masové kuličky s brusinkama, takže není potřeba toto jídlo nějak sáhodlouze představovat. Za sebe můžu říct, že bych se po nich mohla utlouct :D. Nedávno jsem při brouzdání na jednom dámském diskuzním fóru objevila švédský recept na jejich přípravu, a protože mi nepřišel nějak zvlášť složitý, rozhodla jsem se, že se do toho pustím.\nSuroviny:\n400g mletého masa půlka cibule trochu mlíka 5 lžic strouhanky sůl a pepř na dochucení 1 vajíčko olej nebo máslo na smažení mouka brambory zeleninový bujón smetana na vaření a samozřejmě nesmí chybět brusinkový kompot A teď jak na to: Strouhanka se namočí do mléka a nechá se nasáknout, až vznikne jakási kaše. Mleté maso se smíchá s najemno nakrájenou cibulkou, strouhankovou kaší a vajíčkem a dochutí solí a pepřem. Z hmoty pak tvarujeme kuličky, které by se měly dělat na másle, ale vzhledem k tomu, že se máslo strašně rychle přepaluje, smažila jsem na něm až poslední várku kuliček, kdy už bylo jisté, že z té večeře něco přecejen bude :D\u0026hellip;Na rozpálenou pánvičku tedy nasypeme kuličky vytvarované ze směsi a kutálíme :-), aby zhnědly hezky ze všech stran. Omáčku pak vytvoříme naprosto jednoduše - do výpeku z kuliček přidáme trochu mouky a uděláme jíšku, do které pak přilejeme trochu vývaru z brambor. Brambory jsem poprvé vařila v zeleninovém bio bujónu, které se prodávají v drogérii DM, a nelze než doporučit - krásně provoněl celou kuchyňku :-). Omáčku rozmícháme a podle chuti nakonec přilijeme smetanu na vaření - já tam vylila celý kelímek, takže pak byla omáčka sladší, ale pokud chcete docílit autentičtější chuti ala IKEA a dát víc vyniknout masitému tónu :D, přidejte jí tam jen trochu. Co při servírování rozhodně nesmí chybět, je brusinkový kompot !!! A dobrota je na světě :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/masove-kulicky-ikea/","summary":"\u003cp\u003eVčera jsem se na poli kulinářském zase jednou vyznamenala, neboť jsem se odhodlala k něčemu lepšímu než k věčným (ale vděčným :D) těstovinám na stotisící způsob a připravila opravdovou pochoutku ;-) ! Předpokládám, že většina návštěvníků IKEI už někdy ochutnala jejich švédské masové kuličky s brusinkama, takže není potřeba toto jídlo nějak sáhodlouze představovat. Za sebe můžu říct, že bych se po nich mohla utlouct :D. Nedávno jsem při brouzdání na jednom dámském diskuzním fóru objevila švédský recept na jejich přípravu, a protože mi nepřišel nějak zvlášť složitý, rozhodla jsem se, že se do toho pustím.\u003c/p\u003e","title":"Masové kuličky ala IKEA"},{"content":"Po dlouhé době sem nejdu žádné literární dílo hanět - právě naopak :D ! O víkendu jsem totiž vylovila z knihovničky opravdový poklad českého realismu s tím, že si ho odvezu do Brna, abych se měla čím bavit na vleklých přednáškách z moderních právních dějin :D\u0026hellip;nakonec to dopadlo tak, že jsem se v sobotu večer začetla a nebyla schopná knížku odložit, takže jsem ji měla přelouskanou ještě předtím, než jsem ji vůbec stačila přibalit do batohu na cestu do Brna :D\u0026hellip;\nGabriela Preissová, představitelka českého realismu, autorka mnoha povídek, několika románů a divadelních her, napsala drama Její pastorkyňa v roce 1890, v raném a zřejmě nejsilnějším období své tvorby. Hra svého času rozdělila českou veřejnost i divadelní obec – na jedné straně sklidila nadšené ohlasy, na druhé pohoršení nad naturalismem, amorálností, nevkusem a překročením všech estetických pravidel. V roce 1893 ji zhudebnil Leoš Janáček a opera Její pastorkyňa se stala převratným činem naší operní dramatiky a stálicí na světovém operním repertoáru. O 40 let později od prvního vydání Její pastorkyně se Gabriela Preissová k látce vrátila a napsala příběh znovu - tentokrát jako prózu. V této podobě se mi také dostala do rukou.\nAbych alespoň stručně nastínila děj a ty, kteří si odnesli ze střední školy dojem, že český realismus je nebetyčná nuda, trochu navnadila :D\u0026hellip;Mladičká Jenůfa je slepě zamilovaná do Števy, lehkomyslného mládence, který má rád hezká děvčata a opojné pití 8-). Po Jenůfě marně touží Števův odstrkovaný nevlastní bratr Laca. Jeho jedinou nadějí je, že Števu odvedou na vojnu. To se však nestane a Laca je žárlivostí a potlačovanou vášní dohnán k zoufalému činu, jímž Števu od Jenůfy odradí - netuší však, že Jenůfa čeká Števovo dítě. Jenůfina pěstounka Kostelnička, která je vědmou a mravní autoritou obce, na sebe vezme celou tíhu odpovědnosti za Jenůfin osud a pokusí se zachránit situaci krvavým zločinem…Žádná nudná četba z čítanky, co 8-) ?\nV prozaické podobě Její pastorkyně se Preissová poutavě a zeširoka rozepsala i o Kostelniččině původu, o jejím mládí, rekonstruovala příběh její lásky a manželství s Jenůfiným otcem - tedy poskytla prostor tomu, na co se v dramatu už nedostalo. S dramatickým zpracováním bohužel zatím nemám zkušenost, ale hry se čtou většinou rychle a samy, takže po něm určitě taky někdy sáhnu. Zkrátka a dobře, rozhodně bych český realismus nezatracovala - garantuju vám, že jako v případě Mrštíkovic Maryši vás tohleto bude bavit od začátku až do konce a možná ještě v závěru zalitujete, že je to tak krátké :D !\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/gabriela-preissova-jeji-pastorkyna/","summary":"\u003cp\u003ePo dlouhé době sem nejdu žádné literární dílo hanět - právě naopak :D ! O víkendu jsem totiž vylovila z knihovničky opravdový poklad českého realismu s tím, že si ho odvezu do Brna, abych se měla čím bavit na vleklých přednáškách z moderních právních dějin :D\u0026hellip;nakonec to dopadlo tak, že jsem se v sobotu večer začetla a nebyla schopná knížku odložit, takže jsem ji měla přelouskanou ještě předtím, než jsem ji vůbec stačila přibalit do batohu na cestu do Brna :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Gabriela Preissová - Její pastorkyňa"},{"content":"Trubte fanfáry, po více než třech letech se mi konečně podařilo prokousat se tímhle šestisetstránkovým utrpením. Ačkoliv už jsem toho o válce přečetla dost, tohle dílo bylo naprosto mimořádné jak po stránce kompoziční, tak po stránce obsahové. A hned na úvod podotýkám, že bych \u0026ldquo;Nahé a mrtvé\u0026rdquo; nikomu nedoporučila :D. Za normálních okolností bych ani já sama po knížce tohoto typu nesáhla nebo bych ji přinejmenším zahodila po pár stránkách, ale byl to dárek s krásným věnováním, takže mi bylo líto se ani nepokusit, a navíc vždycky, když jsem se ke knížce vracela, abych zas po delší době přelouskala aspoň kousek, měla jsem v sobě kapku naděje, že se to tentokrát přecejen rozjede a vyloupne se z toho nějaká pěkná pointa. Dlužno říct, že ani po těch 600 stránkách jsem se vytoužené pointy nedočkala\u0026hellip;a toho pěkného už vůbec ne 8-)\u0026hellip;\n\u0026quot;\u0026hellip;Jeho logika byla neúprosná. Ale dějiny nebyly. Dobře, všechny veliké sny zklamaly, byly prodejné, zkažené a dobré věci často vznikly ze špatných pohnutek, ale všechno přece jen nebylo zlé, docházelo k vítězství, kdy mělo dojít k porážkám. Logicky měl svět již dávno propadnout fašismu, a stále k tomu ještě nedošlo\u0026hellip;\u0026quot;\nNorman Mailer byl americký prozaik, publicista a esejista. Studoval na Harvardu a na Sorbonně a za druhé světové války se jako voják armády USA zúčastnil válečných operací v Pacifiku. Z těchto zkušeností pak vznikl jeho první a nejslavnější román Nazí a mrtví ( The Naked and the Dead). Kniha zapůsobila svým šokujícím naturalismem a byla americkou kritikou označena za nejlepší román o druhé světové válce (což platilo do doby, než se objevila Hellerova Hlava XXII), což nic nemění na faktu, že je to dílo velmi komplikované a náročné na četbu. Vyžaduje otrlejší čtenářskou povahu, protože obsah je silně depresivní a já sama s ním tenhle víkend skoncovala jen proto, že jsem zrovna ve velmi dobrém psychickém rozpoložení :D\u0026hellip;a večer si vypláchnu mozek něčím nenáročným - dneska dávaj Slunce, seno :D\u0026hellip;\nRáda bych nakonec ještě zmínila jednu věc, která mě u \u0026ldquo;Nahých a mrtvých\u0026rdquo; trochu překvapila. U válečných knížek je mi většinou umírajících hrdinů líto, trpím s nima a obecně je dost prožívám. Tady většina vojáků umírala tak nějak náhodou, mimochodem, na pár řádcích a děj šel dál. Smrt poručíka Hearna je dokonce i na můj vkus poněkud cynicky popsána jen jednou jedinou větou, takže čtenář ji málem ani nezaregistruje, a teprve o pár řádků dál mu dojde, co se vlastně stalo\u0026hellip; a nejhorší na tom je, že tu smrt vlastně ani nebere jako něco tragického, ale přijme ji stejně otupěle a bez emocí, jako zbytek čety\u0026hellip;\nZkrátka resumé: Proboha, lidé, nečtěte to ! O válce bylo napsáno spoustu lepších románů nebo novel a rozhodně z nich nebudete mít takové deprese, jako z \u0026ldquo;Nahých a mrtvých\u0026rdquo;. Mně to můžete věřit, sama jsem tuhle bitvu vyhrála až po třech letech\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/norman-mailer-nazi-a-mrtvi/","summary":"\u003cp\u003eTrubte fanfáry, po více než třech letech se mi konečně podařilo prokousat se tímhle šestisetstránkovým utrpením. Ačkoliv už jsem toho o válce přečetla dost, tohle dílo bylo naprosto mimořádné jak po stránce kompoziční, tak po stránce obsahové. A hned na úvod podotýkám, že bych \u0026ldquo;Nahé a mrtvé\u0026rdquo; nikomu nedoporučila :D. Za normálních okolností bych ani já sama po knížce tohoto typu nesáhla nebo bych ji přinejmenším zahodila po pár stránkách, ale byl to dárek s krásným věnováním, takže mi bylo líto se ani nepokusit, a navíc vždycky, když jsem se ke knížce vracela, abych zas po delší době přelouskala aspoň kousek, měla jsem v sobě kapku naděje, že se to tentokrát přecejen rozjede a vyloupne se z toho nějaká pěkná pointa. Dlužno říct, že ani po těch 600 stránkách jsem se vytoužené pointy nedočkala\u0026hellip;a toho pěkného už vůbec ne 8-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Norman Mailer - Nazí a mrtví"},{"content":"Tenhle týden jsem nemusela vstávat do školy ani do práce nijak extrémně brzo, takže včera jsem si udělala čas na to, abych si konečně vyrobila lepší snídani než obvykle. (Normálně se totiž odbývám akorát tak kelímkem jogurtu, občas vylepšeným kusem banánu 8-)\u0026hellip;)\ngrahamová veka(může být i obyčejná, ale takhle to zní zdravěji :D) 2 vajíčka 1 jarní cibulka sýr(já zvolila nivu) koření(bazalka, provensálské koření, oregano\u0026hellip;opět dle chuti :-)) pár rajčátek jako příloha Vajíčka rozšleháme, přimícháme koření a v této směsi z obou stran obalujeme kousky veky, které hned smažíme na pánvičce s rozpáleným olejem. Ještě horké je pak posypeme nastrouhaným sýrem, aby se na vece trochu roztekl, a nadrobno nakrájenou jarní cibulkou. Obložíme kousky rajčátek či jiné zeleniny a luxusní snídaně je na světě :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/luxusni-snidane/","summary":"\u003cp\u003eTenhle týden jsem nemusela vstávat do školy ani do práce nijak extrémně brzo, takže včera jsem si udělala čas na to, abych si konečně vyrobila lepší snídani než obvykle. (Normálně se totiž odbývám akorát tak kelímkem jogurtu, občas vylepšeným kusem banánu 8-)\u0026hellip;)\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003egrahamová veka\u003c/strong\u003e(může být i obyčejná, ale takhle to zní zdravěji :D)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 vajíčka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 jarní cibulka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esýr\u003c/strong\u003e(já zvolila nivu)\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ekoření\u003c/strong\u003e(bazalka, provensálské koření, oregano\u0026hellip;opět dle chuti :-))\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003epár rajčátek jako příloha\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eVajíčka rozšleháme, přimícháme koření a v této směsi z obou stran obalujeme kousky veky, které hned smažíme na pánvičce s rozpáleným olejem. Ještě horké je pak posypeme nastrouhaným sýrem, aby se na vece trochu roztekl, a nadrobno nakrájenou jarní cibulkou. Obložíme kousky rajčátek či jiné zeleniny a luxusní snídaně je na světě :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Luxusní snídaně"},{"content":"S Kunderou já mám odjakživa osobní problém - to říkám narovinu. Tedy proti němu jakožto spisovateli vlastně celkem nic nemám, problém mám ale s jeho literárními hrdiny. Já prostě potřebuju mít v knížce nějakou oblíbenou postavu, někoho, komu můžu fandit. Ale jak mám fandit Kunderovým \u0026ldquo;hrdinům\u0026rdquo;, když to jsou všichni protivní a namyšlení zoufalci bez kapky morálky a citu ? Jestli měl Kundera v plánu vzbudit u svých čtenářů nějaké emoce, tak u mě dosáhl akorát toho, že všechny jeho postavy svorně nesnáším :D\u0026hellip;Možná je to tím, že jim prostě nerozumím, nechápu, proč se chovají právě tak, jak se chovají a vyvolávají tím ve mně pocit tragikomiky\u0026hellip;přičemž se spíš přikláním k tomu prvnímu pólu, protože lásku považuju za příliš velké a příliš vážné téma, než aby se jí člověk mohl vysmívat.\nTím samozřejmě nechci znevažovat Kunderův vypravěčský um. Směšné lásky jsou mimořádně čtivé a rozhodně je nechci zatracovat jen proto, že jsem v nich nenašla to, co jsem hledala. Koneckonců jsem je dneska na vleklé přednášce z Moderních právních dějin dočetla již podruhé ve svém životě :D. Kdybych sem ale měla vybrat nějaký úryvek, který mě oslovil, byla bych hodně na rozpacích. A tak sem napíšu úryvek jiný, rovněž z Kundery (z románu Nesnesitelná lehkost bytí, jehož postavy jsem taky z celého srdce nenáviděla :D\u0026hellip;), který se nicméně stal jedinou součástí Kunderova díla, která se mě skutečně dotkla, jestli mi rozumíte :-)\u0026hellip;\n\u0026ldquo;Láska je touha po ztracené polovině nás samých\u0026hellip;\u0026rdquo;\nDobře si vzpomínám, že tahle věta ke mně pronikla na začátku léta, krátce po tom, co nám rozdali maturitní vysvědčení :-), a já byla tenkrát naprosto přesvědčená o tom, že ta ztracená polovina musí být náš přesný protiklad. Jsem ráda, že jsem z tohoto omylu byla o několik let později vyvedena O:)\u0026hellip;nicméně rozpačité dojmy z Kundery ve mně přetrvaly dodneška, nekamenujte mě :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/milan-kundera-smesne-lasky/","summary":"\u003cp\u003eS Kunderou já mám odjakživa osobní problém - to říkám narovinu. Tedy proti němu jakožto spisovateli vlastně celkem nic nemám, problém mám ale s jeho literárními hrdiny. Já prostě \u003cstrong\u003epotřebuju\u003c/strong\u003e mít v knížce nějakou oblíbenou postavu, někoho, komu můžu fandit. Ale jak mám fandit Kunderovým \u0026ldquo;hrdinům\u0026rdquo;, když to jsou všichni protivní a namyšlení zoufalci bez kapky morálky a citu ? Jestli měl Kundera v plánu vzbudit u svých čtenářů nějaké emoce, tak u mě dosáhl akorát toho, že všechny jeho postavy svorně nesnáším :D\u0026hellip;Možná je to tím, že jim prostě nerozumím, nechápu, proč se chovají právě tak, jak se chovají a vyvolávají tím ve mně pocit tragikomiky\u0026hellip;přičemž se spíš přikláním k tomu prvnímu pólu, protože lásku považuju za příliš velké a příliš vážné téma, než aby se jí člověk mohl vysmívat.\u003c/p\u003e","title":"Milan Kundera - Směšné lásky"},{"content":"Krásné jarní počasí mě dnes inspirovalo k založení nové rubriky. Léto co léto mě totiž chytá jakýsi tvůrčí zápal a nutkavá potřeba kreativně se projevit\u0026hellip;mé rané výtvory asi ještě visí u babičky v kuchyni :D, nicméně posledních pár let už to pravidelně odnáší jenom moje staré džíny, z kterých si s oblibou stříhám kraťasy (to je můj tradiční prázdninový sport :D), vyšívám na ně infantilní motivy a nebo korálky (pozůstatky mé hippies-éry :D). Když přišly do módy úzké rovné džíny, jedny jsem se z trucu pokusila rozšířit na zvony ala Horečka sobotní noci O:) a jedno léto se zase neslo v duchu přebarvování oblečení, za což vlastně mohla náhoda a fakt, že jsem čuně, protože jsem si u Terky polila svou světle zelenou mikinu kafem a už to nešlo vyprat, takže jsem ji elegantně přebarvila na černo :D\u0026hellip;Minulé prázdniny prozměnu vedla výroba náramků z korálků, neboť mě kamarádka z fakulty zavedla do brněnské korálkárny, kde jsem objevila ráj na zemi :)\u0026hellip;no a letos bychom se konečně mohli s Péťou rozhoupat k tomu fimu, které už nám půl roku leží ve skříni - doufejme, že seženeme nějakou funkční troubu (případní hostitelé nechť se hlásí v komentáři :-).\nMinulý týden jsem se nicméně stačila kreativně vybít víc než dost :-)\u0026hellip;Už delší čas jsem měla vymyšleno, že bych mohla Péťovi k výročí našeho seznámení a divoké akce na Yachtu :D vyrobit kofoláčky, kteří by nám byli v rámci možností aspoň trochu podobní. K tomu mě inspirovala prozměnu Pavča, která nám nadělila vlasaté kofoláčky k minulým Vánocům a vypadalo to, že nebude až tak těžké je vyrobit. Zagůglila jsem a našla hned několik návodů, podstata byla ale vlastně všude stejná. Já se rozhodla pro postup, který byl doplněný i názornými fotografiemi. Kdo by si chtěl taky kofoláčka vytvořit, odkazuji na tyto stránky, kde najdete veškeré potřebné info: http://kofolacci.blogspot.com/2009/06/jak-vyrobit-koflacka.html\nPo nastudování návodu jsem si vyrobila nákupní seznam:\nmotouz drátky na čištění dýmek knoflíky na oči různobarevné bavlnky klubíčko vlny na vlasy Pokud se rozhodnete vyrazit na nákup těchto pomůcek a nechce se vám obíhat celé Brno, doporučuju vyrazit na Hybešku, kde najdete vedle sebe všechny obchody, které potřebujete - papírnictví, tabák, švadlenku a malý obchod, kde prodávají extra jenom vlnu. Pak už nezbývá, než se pustit do práce podle návodu :-). Musím říct, že nejhorší na celé výrobě je umotání hlavy - je potřeba ji hodně utahovat, aby se vám nerozjížděla a nerozpadla. Mně se opravdu pěkná hlavička povedla až na třetí pokus a Pepa pozorující mé snažení z postele je svědkem, že jsem u toho nadávala jako špaček :D\u0026hellip;každopádně když se to pak začalo rýsovat, ještě jsem měla chuť hodně si s kofoláčkama vyhrát, takže jsem Péťovi umotávala z vlny několik dredů (dokonce i s korálkama :D!) a sobě jsem udělala korálový náhrdelník, ale trochu jsem pozapomněla, že kofoláčci nemají krk, takže mi náhrdelník sjížděl někam k pasu\u0026hellip;ale to už jdou detaily :D. Výsledek posuďte sami\u0026hellip;\nMilíčovi\nSuma sumárum to bylo opravdu skvělé a kreativní odpoledne, hrozně jsme se u toho s Pepou nasmály a vyplodily mnoho neuveřejnitelných hlášek :D. Zkrátka až se někdy o prázdninách budete nudit, nekupujte si medvídka mývala - radši si kupte drátky na čištění dýmek a motouz a umotejte si svého kofoláčka O:-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kofolacci/","summary":"\u003cp\u003eKrásné jarní počasí mě dnes inspirovalo k založení nové rubriky. Léto co léto mě totiž chytá jakýsi tvůrčí zápal a nutkavá potřeba kreativně se projevit\u0026hellip;mé rané výtvory asi ještě visí u babičky v kuchyni :D, nicméně posledních pár let už to pravidelně odnáší jenom moje staré džíny, z kterých si s oblibou stříhám kraťasy (to je můj tradiční prázdninový sport :D), vyšívám na ně infantilní motivy a nebo korálky (pozůstatky mé hippies-éry :D). Když přišly do módy úzké rovné džíny, jedny jsem se z trucu pokusila rozšířit na zvony ala Horečka sobotní noci O:) a jedno léto se zase neslo v duchu přebarvování oblečení, za což vlastně mohla náhoda a fakt, že jsem čuně, protože jsem si u Terky polila svou světle zelenou mikinu kafem a už to nešlo vyprat, takže jsem ji elegantně přebarvila na černo :D\u0026hellip;Minulé prázdniny prozměnu vedla výroba náramků z korálků, neboť mě kamarádka z fakulty zavedla do brněnské korálkárny, kde jsem objevila ráj na zemi :)\u0026hellip;no a letos bychom se konečně mohli s Péťou rozhoupat k tomu fimu, které už nám půl roku leží ve skříni - doufejme, že seženeme nějakou funkční troubu (případní hostitelé nechť se hlásí v komentáři :-).\u003c/p\u003e","title":"Umotejte si svého kofoláčka..."},{"content":"\u0026quot;\u0026hellip;Michele nakonec vyjádřil, co jsme cítili všichni: \u0026ldquo;Kdybych byl věřící, řekl bych, že nastala Apokalypsa, kdy se právě uvidí koně pást se na obilí. Protože věřící nejsem, řeknu jen, že přišli Němci, a to je snad totéž\u0026hellip;\u0026rdquo;\nBěhem uplynulých čtyř dnů jsem přečetla jeden z nejslavnějších Moraviových neorealistických románů, ačkoliv jsem od něj hned na začátku byla zrazena jistou studentkou FITu :D\u0026hellip; Zatímco jsem čekala na chodbě fakulty, až si Peťa uhádá u docenta Češky ze svého Ečka Dčko :D, a vybalila jsem si z batohu Horalku na ukrácení dlouhé chvíle, nadrzo si ke mně přisedla a pravila, že teda nic proti, ale že ona četla Moraviu v 16ti a už nikdy víc. Vzhledem k tomu, že jsem neměla dočtenou ano první kapitolu, neměla jsem čím argumentovat, takže jsem se nechala poučit, co že je na tomto autorovi tak trestuhodného. Pravila, že nechápe, jak může chlap vyprávět příběh očima ženy, ještě ke všemu prostitutky, že jí to příjde úplně zcestné, protože se přece do ní nemůže dostatečně vcítit. Tímto bych chtěla slečnu pozdravit a popřát jí, aby odložila poučné brožury o tom, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše :D, a zkusila si přečíst něco z povinné četby. Možná by zjistila, že jeden z nejslavnějších románů Annu Kareninovou napsal kupodivu chlap :D\u0026hellip;a řecká dramata s ženskými hrdinkami jako Antigona nebo Elektra jsou taky dílem silnějšího pohlaví. Stejně jako Matka Karla Čapka. Schválně si někdy zkuste uvědomit, kolik výborných a slavných ženských hrdinek stvořili ve skutečnosti muži. Ale abych se vrátila zpátky k Horalce :-)\u0026hellip;negativní recenze mě rozhodně nemohla odradit od toho, abych se pustila do čtení hned následujícího rána.\nRomán, vyprávěný z pohledu italské obchodnice Cesiry, je čtivý a napínavý hned od první kapitoly. Děj je zasazen do posledních let druhé světové války - 1943 a 1944, kdy nedostatek jídla přinutí Cesiru utéct spolu se svou dcerou Rosettou na italský venkov. Jejich představa, že konec války je otázkou několika týdnů, se ukáže jako naivní. V rodných horách musí Cesira s dcerou přežít dlouhých devět měsíců a teprve ve chvíli, kdy se válka chýlí k závěru a zdá se, že nadobro vyvázly, je potkává to nejhorší\u0026hellip;Vzhledem k tomu, že jsem si ještě z hodin literatury na gymplu pamatovala, jak to celé dopadne, mi konec nepřišel moc šokující, ale nezasvěceného čtenáře třeba překvapí, protože závěr opravdu nabuzuje dojem, že se všechno v dobré obrací a během vteřiny je pak najednou vše jinak. Anyway, pro mě osobně byla nejsilnější scéna, ve které Němci odvádí do hor Michela a všichni správně tuší, že už ho asi nikdy neuvidí. Poněkud rozporuplný Michele byla moje nejoblíbenější postava, takže jsem ji v závěru knížky ořvala :_(\u0026hellip; Z románu jsem si odnesla hlavně intenzivní pocit, že nikdy nechci zažít válku - dobu, která potlačuje v člověku veškeré dobro a morálku a především v něm zabíjí soucit.\n\u0026quot;\u0026hellip;Ty jsi taky nečetla Danta jako ten vzdělaný anglický důstojník. Ale kdybys ho četla, věděla bys, že Dante říká: \u0026ldquo;A bylo zdvořilé být k němu hrubý.\u0026rdquo;\nZeptala jsem se, co ta Dantova věta znamená. Vysvětlil mi, že to právě znamená, že lidem jako nacisti je až příliš laskavé lhát a zradit je. Ani to si nezasluhují. Řekla jsem jen tak, abych něco řekla, že mezi nacisty mohou být hodní a zlí lidé jako všude, a jak tedy může Michele vědět, že ti dva jsou zlí? Ale on se dal do smíchu: \u0026ldquo;Tady nejde o hodné a zlé lidi. Jsou možná hodní na své ženy a děti, jako jsou hodní na svá mláďata a samičky taky vlci a hadi. Ale na lidstvo - a tohle nakonec rozhoduje - to jest na tebe, na mne, na Rosettu, na tyhle uprchlíky a na rolníky, mohou být jen zlí.\u0026rdquo; \u0026ldquo;A proč ?\u0026rdquo; \u0026ldquo;Protože\u0026rdquo; - chvíli se rozmýšlel - \u0026ldquo;jsou přesvědčeni, že to, čemu my říkáme zlo, je dobro. A tak právě dělají zlo a mysli si, že dělají dobro. To jest, dělají svou povinnost.\u0026rdquo; Zůstala jsem trochu na vahách, zdálo se mi, že jsem to dobře nepochopila. Ale on mě už neposlouchal a skončil jakoby pro sebe: \u0026ldquo;Ano, kombinace zla a smyslu pro povinnost, to je nacismus\u0026hellip;\u0026rdquo;\nNa závěr bych snad ještě dodala, že podle Moraviova románu natočil stejnojmenný film slavný režisér Vittorio de Sica. DVDčko s Horalkou a podobně laděnými \u0026ldquo;intoušskými\u0026rdquo; filmy jsem předloni koupila bráchovi k Vánocům, takže až se na něj podívám, dodám recenzi. Údajně prý rozhodně stojí za shlédnutí ;-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/alberto-moravia-horalka/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u0026quot;\u0026hellip;Michele nakonec vyjádřil, co jsme cítili všichni: \u003cem\u003e\u0026ldquo;Kdybych byl věřící, řekl bych, že nastala Apokalypsa, kdy se právě uvidí koně pást se na obilí. Protože věřící nejsem, řeknu jen, že přišli Němci, a to je snad totéž\u0026hellip;\u0026rdquo;\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eBěhem uplynulých čtyř dnů jsem přečetla jeden z nejslavnějších Moraviových neorealistických románů, ačkoliv jsem od něj hned na začátku byla zrazena jistou studentkou FITu :D\u0026hellip; Zatímco jsem čekala na chodbě fakulty, až si Peťa uhádá u docenta Češky ze svého Ečka Dčko :D, a vybalila jsem si z batohu Horalku na ukrácení dlouhé chvíle, nadrzo si ke mně přisedla a pravila, že teda nic proti, ale že ona četla Moraviu v 16ti a už nikdy víc. Vzhledem k tomu, že jsem neměla dočtenou ano první kapitolu, neměla jsem čím argumentovat, takže jsem se nechala poučit, co že je na tomto autorovi tak trestuhodného. Pravila, že nechápe, jak může chlap vyprávět příběh očima ženy, ještě ke všemu prostitutky, že jí to příjde úplně zcestné, protože se přece do ní nemůže dostatečně vcítit. Tímto bych chtěla slečnu pozdravit a popřát jí, aby odložila poučné brožury o tom, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše :D, a zkusila si přečíst něco z povinné četby. Možná by zjistila, že jeden z nejslavnějších románů Annu Kareninovou napsal kupodivu chlap :D\u0026hellip;a řecká dramata s ženskými hrdinkami jako Antigona nebo Elektra jsou taky dílem silnějšího pohlaví. Stejně jako Matka Karla Čapka. Schválně si někdy zkuste uvědomit, kolik výborných a slavných ženských hrdinek stvořili ve skutečnosti muži. Ale abych se vrátila zpátky k Horalce :-)\u0026hellip;negativní recenze mě rozhodně nemohla odradit od toho, abych se pustila do čtení hned následujícího rána.\u003c/p\u003e","title":"Alberto Moravia - Horalka"},{"content":"Tentokrát jsem se rozhodla do rubriky literárních úryvků přispět krom zajímavého tipu ke čtení také překvapivou historkou, která se mi přihodila minulý týden na Florenci při čekání na autobus. Ale vraťme se tam, kde vlastně celý příběh původně začal…Vánoce 2008, Praha, Václavské náměstí, Luxor – místo, kde se tak báječně nakupují vánoční dárky :-) !!! Ten rok jsem byla fakt bez inspirace, co nadělit taťkovi, ale nakonec jsem v oddělení cestopisů (tam jsem šla najisto) za Terčiny asistence vybrala dva díly sestavené z reportáží z cest, kterými lidé různého věku, povolání a osudů dlouhý čas přispívali do našeho oblíbeného časopisu. Taťka byl zamlada velký čtenář, ale za poslední dobu čtení omezil pouze na Mladou frontu a magazín Stereo :D, takže jsem moc nevěděla, jestli se mu s dárkem zavděčím. Brzy se ale ukázalo, že to byla opravdu dobrá volba a tatí byl z knížek nadšený…a stejně tak já, když jsem si je minulé léto odvezla na prázdniny do Brna a přečetla je doslova jedním dechem ! Většinou se jednalo o zážitky lidí, kteří do zahraničí odjeli na studijní pobyt v rámci Erasmu, na nějakou dobročinnou misi, ale i za láskou či za lepší prací. Právě různorodost jednotlivých příběhů vytváří z těchto knížek zajímavou mozaiku lidských osudů, která ve vás chtě nechtě vzbudí nutkavou touhu okamžitě sbalit baťoh a taky někam vyrazit :D !\nLetos už jsem šla do Luxoru najisto…čekal tam na mě třetí díl Reflexové série, tentokrát modrý :D, takže jsem ho tatímu spolu se zásilkou z Avonu a balíkem čaje pěkně šoupla pod stromek a bylo vymalováno. Před dlouhou cestou do Prahy, která mě čekala minulý týden, jsem si knížku přibalila do batohu, aby mi pomohla ukrátit dlouhou chvíli v buse. To pravé překvapení mě ale potkalo až na zpáteční cestě na Florenci, kdy jsem se už z Prahy společně s Péťou vracela. Protože jsme si nestihli včas zaregistrovat bus u Student Agency, rozhodli jsme se jet s Eurolines, ale do odjezdu nám ještě zbývala víc jak hodina času, takže jsme se šli usadit do čekárny. Ze všeho nejdřív jsem se rozhodla zavolat do kroměřížského pivovaru a rezervovat nám na sobotu stůl :D, Peťa si pořešil zápis rozvrhu na příští semestr a mezitím si přímo naproti nám přisednul nějaký týpek s krosnou. Napřed jsme mu nevěnovali pozornost. Já si vytáhla z kabelky stále nedočtený třetí díl \u0026ldquo;Vandru\u0026rdquo; a pustila se do kapitoly věnované Africe. Péťa se zajímal, co že to čtu, tak jsem mu začala vyprávět, o čem ta knížka je, a to už se do toho vložil neznámý naprotisedící pán:\n\u0026ldquo;Tak to si možná přečtete i o mně\u0026hellip;\u0026rdquo;\nMoje překvapení bylo opravdu neskrývané :D !!! Každopádně mi po počátečním přílivu šoku a euforie blesklo hlavou, že to by mohl říct každej, a tak jsem se rozhodla milého týpka si trochu proklepnout a ve snaze ujistit se, jestli mluví opravdu o tomhle třetím vydání, jsem ho vyzvala, aby mi řekl, kam přesně vyrazil za dobrodružstvím. Pravil, že strávil nějaký čas ve Skotsku u jezera Loch Arthur, což jsem si hnedka nalistovala, abych věděla, s kým mám tu čest :D, a nestačila se divit nad tou úžasnou náhodou, která přivedla milého neznámého právě k našemu stolu a to ještě předtím, než jsem knížku s jeho příběhem vůbec stačila vytáhnout z kabelky :O ! Ještě ten večer jsme si pak na dobrou noc přečetli vyprávění o jeho působení ve skotském camphillu, kde pracoval s handicapovanými lidmi\u0026hellip;Jediné, co mě mrzí, je to, že jsem z té neuvěřitelné náhody byla tak překvapená, že jsem si úplně zapomněla říct o autogram, což bych za normálního stavu mysli jinak určitě udělala O:) !! Každopádně i tak jsem si z Prahy odvážela skvělou historku a nemohla jsem se dočkat, až se s ní někomu pochlubím\u0026hellip;a jen tak mimochodem, to čtvrteční nečekané setkání na Florenci mě společně s dočtením série \u0026ldquo;Vandrů s Reflexem\u0026rdquo; jen utvrdilo v tom, že tenhle svět je to nejmenší a nejbáječnější místo k životu :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/jan-zvelebil-na-vandru-s-reflexem-iii-aneb-zazraky-se-deji-nejen-na-florenci/","summary":"\u003cp\u003eTentokrát jsem se rozhodla do rubriky literárních úryvků přispět krom zajímavého tipu ke čtení také překvapivou historkou, která se mi přihodila minulý týden na Florenci při čekání na autobus. Ale vraťme se tam, kde vlastně celý příběh původně začal…Vánoce 2008, Praha, Václavské náměstí, Luxor – místo, kde se tak báječně nakupují vánoční dárky :-) !!! Ten rok jsem byla fakt bez inspirace, co nadělit taťkovi, ale nakonec jsem v oddělení cestopisů (tam jsem šla najisto) za Terčiny asistence vybrala dva díly sestavené z reportáží z cest, kterými lidé různého věku, povolání a osudů dlouhý čas přispívali do našeho oblíbeného časopisu. Taťka byl zamlada velký čtenář, ale za poslední dobu čtení omezil pouze na Mladou frontu a magazín Stereo :D, takže jsem moc nevěděla, jestli se mu s dárkem zavděčím. Brzy se ale ukázalo, že to byla opravdu dobrá volba a tatí byl z knížek nadšený…a stejně tak já, když jsem si je minulé léto odvezla na prázdniny do Brna a přečetla je doslova jedním dechem ! Většinou se jednalo o zážitky lidí, kteří do zahraničí odjeli na studijní pobyt v rámci Erasmu, na nějakou dobročinnou misi, ale i za láskou či za lepší prací. Právě různorodost jednotlivých příběhů vytváří z těchto knížek zajímavou mozaiku lidských osudů, která ve vás chtě nechtě vzbudí nutkavou touhu okamžitě sbalit baťoh a taky někam vyrazit :D !\u003c/p\u003e","title":"Jan Zvelebil - Na vandru s Reflexem III. (aneb zázraky se dějí nejen na Florenci...)"},{"content":"\u0026quot;\u0026hellip;Já vím. A rozum můj mě k tomu stále vede.\nVšak rozum poslouchat, to láska nedovede\u0026hellip;\u0026quot; (Alcest)\nDalší z hromádky knížek, kterými jsem během zkouškového přebíjela špatné svědomí z toho, že se neučím :D, je soubor tří nejznámějších her od Moliéra, které asi není potřeba nikomu představovat: Lakomec, Tartuffe a Misantrop. Líbily se mi všechny tři, ale poslední jmenovaná mě přecejen zaujala asi nejvíc. Kdyby měl někdo chuť si to přečíst (o čase ani nemluvím, protože divadelní hry jsou záležitostí jednoho odpoledního kafe :D), našla jsem na wikipedii stručný nástin děje, ale tu závěrečnou pointu jsem vám samozřejmě odmazala O:-)\u0026hellip;\nHlavní postava Alcest miluje Celimenu. Ta však k jeho nelibosti přijímá ještě jiné své přátele a ctitele, jako je Oront nebo markýzové Klitandr a Akast. Alcest je zastáncem pravdy stojícím proti společenské přetvářce a nenávidí lidi. Jedny proto, že jsou špatní, druhé proto, že jsou k těm špatným shovívaví. Tím se vysvětluje i název díla - Misantrop - člověk, který nenávidí lidi a straní se jich. Alcest si zakládá na tom, že vždy říká pravdu. Kritizuje také svou milou za její chyby, přesto její zálibu v pomlouvání toleruje. Celimena má mnoho nápadníků, mezi nimi i Oronta, který se chce stát Alcestovým přítelem. Všemožně se mu podbízí a dává mu číst své sonety. Čeká chválu, ale Alcest mu jeho báseň zkritizuje. Oront je natolik rozzloben, že si na Alcesta stěžuje a ten je vyzván před smírčí soud. Alcest pochybuje o lásce a věrnosti své milé, a tak jí dělá žárlivé scény. Záhy mu Celimenina „přítelkyně“ Arsinoe ukáže milostný dopis, který psala Celimena Orontovi\u0026hellip; no a kdo je napjatý, jak to bude dál, ten si to bude muset přečíst :D\u0026hellip;(nebo se podívat na wikipedii, kde je vyzrazeno úplně všechno 8-)\u0026hellip;)\n\u0026quot;\u0026hellip;Láska k ní dělá slepce ze mne.\nVím, že má povaze i stránky velmi temné.\nAč vzbudila můj cit, já vidím chyby její\na nenáležím k těm, kteří je promíjejí.\nPřes všechno tohle však - k té slabosti se znám -\nať dělám cokoli, v ní zalíbení mám.\nVidím - a kárám též - tu spoustu jejích vad,\na přece, marná věc, ji musím milovat.\nTak mocný půvab má. A pak: Já věřím, vím,\nže od těch špatností ji láskou očistím\u0026hellip;\u0026quot; (Alcest)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/moliere-misantrop/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003e\u0026quot;\u0026hellip;Já vím. A rozum můj mě k tomu stále vede.\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u003cem\u003eVšak rozum poslouchat, to láska nedovede\u0026hellip;\u0026quot; (Alcest)\u003c/em\u003e\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eDalší z hromádky knížek, kterými jsem během zkouškového přebíjela špatné svědomí z toho, že se neučím :D, je soubor tří nejznámějších her od Moliéra, které asi není potřeba nikomu představovat: Lakomec, Tartuffe a Misantrop. Líbily se mi všechny tři, ale poslední jmenovaná mě přecejen zaujala asi nejvíc. Kdyby měl někdo chuť si to přečíst (o čase ani nemluvím, protože divadelní hry jsou záležitostí jednoho odpoledního kafe :D), našla jsem na wikipedii stručný nástin děje, ale tu závěrečnou pointu jsem vám samozřejmě odmazala O:-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Moliére - Misantrop"},{"content":"Tak zas přicházím s ódou na Fulghuma, mírně \u0026ldquo;amerického\u0026rdquo;, hysterického a sentimentálního, který ani tentokrát nepřináší nic, co bychom už dávno nevěděli, a to je přesně ten důvod, proč ho tak zbožňuju :-)\u0026hellip;Možná, možná ne jsem zhltnula během zimního zkouškového, což je mimochodem ideální čas pro čtení knížek :D - přes semestr si totiž říkám, že je spousta jiných a důležitějších věcí na práci, ale v druhé polovině zkouškového, kdy nechuť ke studiu vzroste na maximum, těch pár stránek přelouskáte během dopoledne (jako já :D), ikdyž zatraceně dobře víte, že byste se místo toho měli radši učit procesní právo\u0026hellip;a ještě po tom navíc ani nebudete mít špatný svědomí :D ! Což je myslím už docela dobré lákadlo a o důvod víc, proč si to přečíst taky :D\u0026hellip;\n\u0026quot;\u0026hellip;na jednoho takového studenta jsem narazil v kanceláři školy, kde pomáhal s obesíláním sponzorů žádostmi o dary. Měl na obálky lepit známky. Jenže on neolizoval známky a nelepil je na obálky. On olizoval obálky na patřičném místě a pak tam nalepil známku. Bouchl do ní pěstí a sahal po další. Vysvětlil mi, že lepidlo na známkách chutná ohavně. Obálky naopak měly zajímavou skořicovou příchuť. A mimoto známky takhle lépe držely\u0026hellip;\u0026quot;\nTenhle úryvek asi nejlíp vystihuje filosofii celé knížky Možná, možná ne, plné vyprávění o tom, že život nikdy není jen černá nebo bílá, že je plný nejistot a nečekaných zvratů, a že existují věci, mezi nebem a zemí\u0026hellip;třeba ptáci :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/robert-fulghum-mozna-mozna-ne/","summary":"\u003cp\u003eTak zas přicházím s ódou na Fulghuma, mírně \u0026ldquo;amerického\u0026rdquo;, hysterického a sentimentálního, který ani tentokrát nepřináší nic, co bychom už dávno nevěděli, a to je přesně ten důvod, proč ho tak zbožňuju :-)\u0026hellip;Možná, možná ne jsem zhltnula během zimního zkouškového, což je mimochodem ideální čas pro čtení knížek :D - přes semestr si totiž říkám, že je spousta jiných a důležitějších věcí na práci, ale v druhé polovině zkouškového, kdy nechuť ke studiu vzroste na maximum, těch pár stránek přelouskáte během dopoledne (jako já :D), ikdyž zatraceně dobře víte, že byste se místo toho měli radši učit procesní právo\u0026hellip;a ještě po tom navíc ani nebudete mít špatný svědomí :D ! Což je myslím už docela dobré lákadlo a o důvod víc, proč si to přečíst taky :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Robert Fulghum - Možná, možná ne"},{"content":"Kousek od fakulty nám nedávno přistavili stánek s langošema. Ta muka, když se člověk vrací hladový ze školy, a vůně přepáleného tuku vábí :D\u0026hellip;Minulý týden už se stala chuť neovladatelnou a rozhodla jsem se vzít věci do svých rukou. Poradila jsem se se svými oblíbenými recepty.cz, naběhla do Billy pro suroviny a usoudila, že nastal čas přejít se svým kuchařským uměním do vyššího levelu s názvem \u0026ldquo;kynuté\u0026rdquo; těsto\u0026hellip;\nSuroviny:\n500 g hladké mouky 200 g bílého jogurtu 42 g droždí kypřící prášek do pečiva 1/4 l mléka 1 lžička cukru špetka soli olej na smažení česnek kečup tv rdý sýr Do misky dáme vlažné mléko, lžičku cukru, lžíci hladké mouky, rozdrobíme droždí, zamícháme a necháme asi 10 minut vykynout. V míse smícháme hladkou mouku, jogurt, špetku soli a kypřící prášek. Přidáme vykynutý kvásek, umícháme těsto a aniž bychom nechali kynout, ihned tvoříme bochánky, které roztahujeme na požadovanou velikost - asi jako bramboráky a v pánvi na rozpáleném oleji smažíme po obou stranách. Hotové langoše potíráme kečupem smíchaným s rozmačkaným česnekem a posypeme nastrouhaným sýrem.\nSuma sumárum to na první pokus nebylo špatné - těsto jsem neměla ani moc řídké, ale vevnitř mi přišly langoše trošku nedodělané, ne vyloženě syrové, ale ještě to prostě nebylo ono. Přitom jsem je neměla moc tlustý. Takže kdybyste někdo měli typ, čím by to mohlo být, napiště mi to do komentáře, budu moc vděčná za radu. Jinak jsme si na nich ale pochutnali :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/expres-langose-d/","summary":"\u003cp\u003eKousek od fakulty nám nedávno přistavili stánek s langošema. Ta muka, když se člověk vrací hladový ze školy, a vůně přepáleného tuku vábí :D\u0026hellip;Minulý týden už se stala chuť neovladatelnou a rozhodla jsem se vzít věci do svých rukou. Poradila jsem se se svými oblíbenými recepty.cz, naběhla do Billy pro suroviny a usoudila, že nastal čas přejít se svým kuchařským uměním do vyššího levelu s názvem \u0026ldquo;kynuté\u0026rdquo; těsto\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eSuroviny:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e500 g hladké mouky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e200 g bílého jogurtu\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e42 g droždí\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ekypřící prášek do pečiva\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1/4 l mléka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e1 lžička cukru\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ešpetka soli\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eolej na smažení\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ečesnek\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ekečup\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003etv rdý sýr\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eDo misky dáme vlažné mléko, lžičku cukru, lžíci hladké mouky, rozdrobíme droždí, zamícháme a necháme asi 10 minut vykynout. V míse smícháme hladkou mouku, jogurt, špetku soli a kypřící prášek. Přidáme vykynutý kvásek, umícháme těsto a aniž bychom nechali kynout, ihned tvoříme bochánky, které roztahujeme na požadovanou velikost - asi jako bramboráky a v pánvi na rozpáleném oleji smažíme po obou stranách. Hotové langoše potíráme kečupem smíchaným s rozmačkaným česnekem a posypeme nastrouhaným sýrem.\u003c/p\u003e","title":"Expres langoše"},{"content":"Jednoduchá variace na vděčnou klasiku a jaká je z toho dobrota O:-)\u0026hellip;Inspirativní recept jsem našla na svém oblíbeném serveru www.recepty.cz a všem vřele doporučuju vyzkoušet !!!\nSuroviny:\nkuřecí řízky 2 vajíčka zakysaná smetana bylinky dle chuti (provensálské koření, bazalka, oregano\u0026hellip;) pár stroužků česneku strouhanka olej na smažení sůl Kuřecí maso nakrájíme a osolíme. Vajíčka rozšleháme se zakysanou smetanou a přimícháme bylinky a prolisovaný česnek. Vzniklou hmotou obalíme řízky a vložíme do strouhanky. Klidně můžeme celou proceduru ještě jednou opakovat, ale není nutností. Smažíme po obou stranách dozlatova na oleji :-)\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/bylinkove-rizky/","summary":"\u003cp\u003eJednoduchá variace na vděčnou klasiku a jaká je z toho dobrota O:-)\u0026hellip;Inspirativní recept jsem našla na svém oblíbeném serveru \u003ca href=\"https://www.recepty.cz\"\u003ewww.recepty.cz\u003c/a\u003e a všem vřele doporučuju vyzkoušet !!!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eSuroviny:\u003c/p\u003e\n\u003cul\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ekuřecí řízky\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003e2 vajíčka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ezakysaná smetana\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003ebylinky dle chuti (provensálské koření, bazalka, oregano\u0026hellip;)\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003epár stroužků česneku\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003estrouhanka\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003eolej na smažení\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003cli\u003e\u003cstrong\u003esůl\u003c/strong\u003e\u003c/li\u003e\n\u003c/ul\u003e\n\u003cp\u003eKuřecí maso nakrájíme a osolíme. Vajíčka rozšleháme se zakysanou smetanou a přimícháme bylinky a prolisovaný česnek. Vzniklou hmotou obalíme řízky a vložíme do strouhanky. Klidně můžeme celou proceduru ještě jednou opakovat, ale není nutností. Smažíme po obou stranách dozlatova na oleji :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Bylinkové řízky"},{"content":"Asi dneska neusnu dřív, dokud se nepodělím o zážitek z teď už včerejší vskutku napínavé zkoušky z ústavního práva. Na úvod je třeba znovu připomenout, že jsem flákač a díky loňskému totálně prokaučovanému zkouškovému mi zbyl na tento semestr jeden veliký rest v podobě 131 hustě popsaných stránek s 89ti okruhy plnými něčeho, o čem jsem doteď měla jen velmi chabou potuchu. Co mě zpětně dost zaráží je fakt, že jsem před touhle zkouškou nebyla skoro nervózní a to se mi teda opravdu nestává, ne u ústních zkoušek a už vůbec ne u předmětů, které opakuju 8-)\u0026hellip;možná za to mohl fakt, že se mi podařilo v průběhu vánoční odhlašovací vlny ulovit termín u nejmladšího a nejhezčího magistra na naší fakultě /tímto zdravím O.-)\u0026hellip;/, který je sice pověstný tím, že nedává moc hezké známky, ale nerad vyhazuje, což je dostatečně sympatická recenze. Přípravě jsem věnovala asi 4 dny intenzivnějšího studia plus nějakou tu hodinku mezi svátky\u0026hellip;na 131 stran textu to fakt není nic moc :(, na druhou stranu mi ale ani nepřišlo, že bych na tu zkoušku šla dutá, jako se mi to kolikrát zdálo i po mnohem delším čase věnovaném učení. Večer předtím jsem si ještě přečetla Ústavu, zkoukla pár dílu How I met your mother (čirou náhodou byl na řadě zrovna ten, jak Barney nabaluje Marshallovu učitelku ústavního práva, kterou hraje herečka z doktorky Quinnové :D!!!) a zalomila to s tím, že ráno tak v sedm osm vstanu a půjdu ještě své znalosti tříbit do studovny, která je mnohem víc motivujícím místem k učení než postel :D. Ráno se mi bohužel podařilo zaspat, takže jsem do studovny zasedla až v jedenáct. Už se mi ty kecy nechtělo ani číst, ale nakonec jsem nechuť překonala a zkusila to celé ještě letem světem projet. Pak jsem si už šilhající hlady skočila do menzy, kde jsem s hrůzou zjistila, že nám zdražili mou oblíbenou šunkovou bagetu :O !!!! Pomyslela jsem si, že to je špatné znamení a dnešní zkouška asi dopadne velmi tragicky, nicméně jsem se posilnila, exla jedno kafe z automatu a šla na místo činu, kde jsem zjistila, že pan magistr tam ještě zkouší nešťastníky z termínu, který začal skoro před třema hodinama :O ! Naštěstí jsem od čekající slečny vyzvěděla, že zatím nikoho nevyhodil, což mi dodalo klidu, protože příhoda s bagetou mě trochu rozhodila :D. Mezitím došlo několik lidí, kteří měli termín společně se mnou, většinou druháci, ale nakonec i dva třeťáci, a začali jsme vtipkovat, jak panu magistrovi, který ten den zkoušel už od devíti od rána, doneseme kafe s cukříčkem a indiánka z menzy :D\u0026hellip;nakonec nebylo třeba, protože Láďa vypadal i přes pokročilou hodinu dobře naladěn a pravil, že tak za 5 minut začneme\u0026hellip;jó, to už jsem dostala trochu strach :D\u0026hellip;nicméně první, co mě napadlo, když otevřel dveře kabinetu nebylo to, že si nepamatuju, kolik soudců v ústavním plénu tvoří kvalifikovanou většinu, ale to, že má pan magistr zatraceně pěknej zadek, děkan mi to odpusť :D\u0026hellip;Nakonec jsem se navzdory svému plánu jít až úplně poslední ocitla v jámě lvové jako třetí v pořádí - potažmo tedy šestá, protože se zkoušelo po dvojicích. Naváděla jsem dvojici druháků, která se předvídavě vytratila na chodbu, aby šli radši oni, že to budou mít dřív za sebou :D, ale nechtěli, srabíci\u0026hellip;nezbývalo, než hrdinně odložit svetr (ne že bych snad pod ním ukrývala něco, co by mi mohlo pomoct k úspěšné zkoušce, jen mě v tu chvíli poněkud polilo horko :D\u0026hellip;) a vydat se s Boženkou v tašce Láďovi vstříc. Šla jsem dovnitř spolu s jednou sympatickou slečnou z druháku, která tvrdila, že nic moc neumí a jde to jen zkusit, což sice tvrdí všichni právníci, ale rozhodla jsem se, že to s ní risknu :-). Dojmy z kabinetu opravdu kladné, to se musí nechat :D - na dveřích pověšený plakát Simpsonů (seděla jsem přímo naproti) mě poněkud uklidňoval :D. Co mě ale na úvod dost vyšokovalo, pan magistr si vytisknul naše fotky z ISu (můj bože :D\u0026hellip;) a podle nich nás identifikoval, už žádné trapné formality s ISICem. Zkouška se nerozjela špatně, slečna tahala první něco o rozhodnutí ústavního soudu a trochu tápala, tak jsem na začátku zaperlila, protože jsem to věděla, ale pak jsem pokazila dojem tím, když si Láďa všiml, že mám prošlý ÚZko. \u0026ldquo;Můžu se podívat na titulní stranu ?\u0026rdquo; No jo, rok 2003, já vim, mám ho už od prváku a ještě z druhý ruky, ale říkala jsem si, že novelizace nenovelizace, Ústava je přece pořád Ústava a Listina Listina, ne O:-)\u0026hellip;odpověděla jsem něco v tom smyslu, že to bylo jen nouzové řešení a tvářila se, že doma v poličce mám samozřejmě to nejnovější a nejaktuálnější možné vydání, leč dojem, že jsem přišla na zkoušku připravená, byl zřejmě definitivně v tahu :D. Když přišlo na řadu tahání mojí otázky, opět se osvědčilo pravidlo mé šťastné ruky a vytáhla jsem si politická práva. Otevřela jsem Listinu a už to jelo :D\u0026hellip;Láďa se sice dost vyptával, moc jsme se se slečnou nechytaly, ale říkala jsem si, že dutý jsme úplně nebyly, tak nám to dá. A pak to přišlo, hodnocení\u0026hellip;\u0026ldquo;No máte tam ještě mezery, docela veliké\u0026hellip;\u0026rdquo; ( Neeeeeeeee\u0026hellip;)\u0026ldquo;Tak víte co ?\u0026rdquo; (To už jsem se se zelenou loučila\u0026hellip;) \u0026ldquo;Já vám tu zkoušku oběma\u0026hellip;\u0026rdquo; (???) \u0026ldquo;\u0026hellip;DÁM, ale bude to za E\u0026hellip;leda byste se chtěly nechat ještě přezkoušet :-)!\u0026rdquo; Čemuž jsem se nepokrytě zasmála :D\u0026hellip; A pak už troubily fanfáry a my špalírem odcházely se zkouškou z ústavního práva domů :D ! Jó, ke konci to byly nervy, ale musím říct, že to byla jedna z mých nejpříjemnějších zkoušek na právech, celou dobu jsem se cítila v pohodě a věděla jsem, že Láďa nepotopí, protože je to formát (a má super vlasy a na ty já u lidí dám :D!) O:-)\u0026hellip;jen taková perlička na závěr: v knihovně má mezi učebnicema vystavenou fotku s nějakou slečnou :_(\u0026hellip;ale neplačte, právničky, třeba je to jeho ségra :D\u0026hellip;\nCo dodat ? Ani tento semestr mě ještě z práv nevyhodí :-). Nezačalo nám to zkouškové a vůbec celý rok 2010 zrovna špatně :-). Tak nezbývá než doufat, že v této rubrice letos přibude více veselých právnických historek s dobrým koncem a v ISu zase hodně zelených políček :-)\u0026hellip;\nP.S. Láďo, jestli si tohle čteš\u0026hellip;asi jsem se dneska podruhý zamilovala !!!\nP.P.S. Péťo, jestli si tohle čteš :D\u0026hellip;samozřejmě a jedině do TEBE o:) !!!\nP.P.P.S LAW\u0026rsquo;S NOT DEAD !!!!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/ustavni-story/","summary":"\u003cp\u003eAsi dneska neusnu dřív, dokud se nepodělím o zážitek z teď už včerejší vskutku napínavé zkoušky z ústavního práva. Na úvod je třeba znovu připomenout, že jsem flákač a díky loňskému totálně prokaučovanému zkouškovému mi zbyl na tento semestr jeden veliký rest v podobě 131 hustě popsaných stránek s 89ti okruhy plnými něčeho, o čem jsem doteď měla jen velmi chabou potuchu. Co mě zpětně dost zaráží je fakt, že jsem před touhle zkouškou nebyla skoro nervózní a to se mi teda opravdu nestává, ne u ústních zkoušek a už vůbec ne u předmětů, které opakuju 8-)\u0026hellip;možná za to mohl fakt, že se mi podařilo v průběhu vánoční odhlašovací vlny ulovit termín u nejmladšího a nejhezčího magistra na naší fakultě /tímto zdravím O.-)\u0026hellip;/, který je sice pověstný tím, že nedává moc hezké známky, ale nerad vyhazuje, což je dostatečně sympatická recenze. Přípravě jsem věnovala asi 4 dny intenzivnějšího studia plus nějakou tu hodinku mezi svátky\u0026hellip;na 131 stran textu to fakt není nic moc :(, na druhou stranu mi ale ani nepřišlo, že bych na tu zkoušku šla dutá, jako se mi to kolikrát zdálo i po mnohem delším čase věnovaném učení. Večer předtím jsem si ještě přečetla Ústavu, zkoukla pár dílu How I met your mother (čirou náhodou byl na řadě zrovna ten, jak Barney nabaluje Marshallovu učitelku ústavního práva, kterou hraje herečka z doktorky Quinnové :D!!!) a zalomila to s tím, že ráno tak v sedm osm vstanu a půjdu ještě své znalosti tříbit do studovny, která je mnohem víc motivujícím místem k učení než postel :D. Ráno se mi bohužel podařilo zaspat, takže jsem do studovny zasedla až v jedenáct. Už se mi ty kecy nechtělo ani číst, ale nakonec jsem nechuť překonala a zkusila to celé ještě letem světem projet. Pak jsem si už šilhající hlady skočila do menzy, kde jsem s hrůzou zjistila, že nám zdražili mou oblíbenou šunkovou bagetu :O !!!! Pomyslela jsem si, že to je špatné znamení a dnešní zkouška asi dopadne velmi tragicky, nicméně jsem se posilnila, exla jedno kafe z automatu a šla na místo činu, kde jsem zjistila, že pan magistr tam ještě zkouší nešťastníky z termínu, který začal skoro před třema hodinama :O ! Naštěstí jsem od čekající slečny vyzvěděla, že zatím nikoho nevyhodil, což mi dodalo klidu, protože příhoda s bagetou mě trochu rozhodila :D. Mezitím došlo několik lidí, kteří měli termín společně se mnou, většinou druháci, ale nakonec i dva třeťáci, a začali jsme vtipkovat, jak panu magistrovi, který ten den zkoušel už od devíti od rána, doneseme kafe s cukříčkem a indiánka z menzy :D\u0026hellip;nakonec nebylo třeba, protože Láďa vypadal i přes pokročilou hodinu dobře naladěn a pravil, že tak za 5 minut začneme\u0026hellip;jó, to už jsem dostala trochu strach :D\u0026hellip;nicméně první, co mě napadlo, když otevřel dveře kabinetu nebylo to, že si nepamatuju, kolik soudců v ústavním plénu tvoří kvalifikovanou většinu, ale to, že má pan magistr zatraceně pěknej zadek, děkan mi to odpusť :D\u0026hellip;Nakonec jsem se navzdory svému plánu jít až úplně poslední ocitla v jámě lvové jako třetí v pořádí - potažmo tedy šestá, protože se zkoušelo po dvojicích. Naváděla jsem dvojici druháků, která se předvídavě vytratila na chodbu, aby šli radši oni, že to budou mít dřív za sebou :D, ale nechtěli, srabíci\u0026hellip;nezbývalo, než hrdinně odložit svetr (ne že bych snad pod ním ukrývala něco, co by mi mohlo pomoct k úspěšné zkoušce, jen mě v tu chvíli poněkud polilo horko :D\u0026hellip;) a vydat se s Boženkou v tašce Láďovi vstříc. Šla jsem dovnitř spolu s jednou sympatickou slečnou z druháku, která tvrdila, že nic moc neumí a jde to jen zkusit, což sice tvrdí všichni právníci, ale rozhodla jsem se, že to s ní risknu :-). Dojmy z kabinetu opravdu kladné, to se musí nechat :D - na dveřích pověšený plakát Simpsonů (seděla jsem přímo naproti) mě poněkud uklidňoval :D. Co mě ale na úvod dost vyšokovalo, pan magistr si vytisknul naše fotky z ISu (můj bože :D\u0026hellip;) a podle nich nás identifikoval, už žádné trapné formality s ISICem. Zkouška se nerozjela špatně, slečna tahala první něco o rozhodnutí ústavního soudu a trochu tápala, tak jsem na začátku zaperlila, protože jsem to věděla, ale pak jsem pokazila dojem tím, když si Láďa všiml, že mám prošlý ÚZko. \u0026ldquo;Můžu se podívat na titulní stranu ?\u0026rdquo; No jo, rok 2003, já vim, mám ho už od prváku a ještě z druhý ruky, ale říkala jsem si, že novelizace nenovelizace, Ústava je přece pořád Ústava a Listina Listina, ne O:-)\u0026hellip;odpověděla jsem něco v tom smyslu, že to bylo jen nouzové řešení a tvářila se, že doma v poličce mám samozřejmě to nejnovější a nejaktuálnější možné vydání, leč dojem, že jsem přišla na zkoušku připravená, byl zřejmě definitivně v tahu :D. Když přišlo na řadu tahání mojí otázky, opět se osvědčilo pravidlo mé šťastné ruky a vytáhla jsem si politická práva. Otevřela jsem Listinu a už to jelo :D\u0026hellip;Láďa se sice dost vyptával, moc jsme se se slečnou nechytaly, ale říkala jsem si, že dutý jsme úplně nebyly, tak nám to dá. A pak to přišlo, hodnocení\u0026hellip;\u0026ldquo;No máte tam ještě mezery, docela veliké\u0026hellip;\u0026rdquo; ( \u003cem\u003eNeeeeeeeee\u0026hellip;)\u003c/em\u003e\u0026ldquo;Tak víte co ?\u0026rdquo; (To už jsem se se zelenou loučila\u0026hellip;) \u0026ldquo;Já vám tu zkoušku oběma\u0026hellip;\u0026rdquo; (???) \u0026ldquo;\u0026hellip;DÁM, ale bude to za E\u0026hellip;leda byste se chtěly nechat ještě přezkoušet :-)!\u0026rdquo; Čemuž jsem se nepokrytě zasmála :D\u0026hellip; A pak už troubily fanfáry a my špalírem odcházely se zkouškou z ústavního práva domů :D ! Jó, ke konci to byly nervy, ale musím říct, že to byla jedna z mých nejpříjemnějších zkoušek na právech, celou dobu jsem se cítila v pohodě a věděla jsem, že Láďa nepotopí, protože je to formát (a má super vlasy a na ty já u lidí dám :D!) O:-)\u0026hellip;jen taková perlička na závěr: v knihovně má mezi učebnicema vystavenou fotku s nějakou slečnou :_(\u0026hellip;ale neplačte, právničky, třeba je to jeho ségra :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Ústavní story"},{"content":"\u0026ldquo;Málokdy mám pocit, že jsem šťastný. Zato si často vzpomínám, kdy jsem byl šťastný. Zvláště když sedím v kuchyni zabalený do neviditelného přehozu sešitého z nejlepších chvilek včerejšků. Ty cenné věci - zbytky ze šití - zůstávají, aby pomáhaly srdci a duši přežít. Jenom z nich se žít nedá. Ale bez nich život nestojí za to\u0026hellip;\u0026rdquo;\nRobert Fulghum, narozený v roce 1937, vydal svou první knihu Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce v roce 1988 v prestižním nakladatelství Random House v New Yorku. Drobné příběhy, úvahy, zamyšlení a filosofické postřehy z každodenního života si však psal léta do šuplíku. Kuriózní na jeho spisovatelské dráze je to, že o vydání nějaké své knihy vůbec neusiloval - redaktorka z Random House, jíž se dostal do rukou leták s textem, který je na začátku Mateřské školky, oslovila Fulghuma sama a vybídla ho k sestavení celé knihy\u0026hellip;\n\u0026ldquo;Obřad proběhl přesně, jak si to naplánoval. A zazněla tam slova, která napsal v den své smrti:\nDnes ráno jsem si všiml listu ležícího na zemi. Kdysi byl svěže zelený a teď je zářivě žlutý. Říkal jsem si, jaké by to bylo, kdyby lidé ze stromu života spadli v ohňostroji barev, místo aby jen zešedli a zplešatěli. Bylo by báječné, kdyby do tváře i vlasů naposledy vstoupil oheň. Proč lidem zbývá jenom ta šeď ? A pokud jde o mě, mít přes sebou ještě týden, nechal bych si vlasy obarvit na purpurovo, jak to nosí mladí lidé , které potkávám na ulici. Víte, purpurová je barva zralosti a plodnosti.\nMrzí mě, že jsme mu nenechali obarvit vlasy na purpurovo - zasloužil si to a komu by to vadilo ? Ale jeho čas se naplnil a tentokrát ten týden nepřežil. Jeho náhrobek teď na hřbitově drží tichou hlídku. Je na něm jeho jméno. Data. A slova, která si přál : \u0026ldquo;Utrum per hebdomadam perveniam.\u0026rdquo;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/robert-fulghum-ach-jo/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003e\u0026ldquo;Málokdy mám pocit, že jsem šťastný. Zato si často vzpomínám, kdy jsem byl šťastný. Zvláště když sedím v kuchyni zabalený do neviditelného přehozu sešitého z nejlepších chvilek včerejšků. Ty cenné věci - zbytky ze šití - zůstávají, aby pomáhaly srdci a duši přežít. Jenom z nich se žít nedá. Ale bez nich život nestojí za to\u0026hellip;\u0026rdquo;\u003c/strong\u003e\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eRobert Fulghum, narozený v roce 1937, vydal svou první knihu \u003cem\u003eVšechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce\u003c/em\u003e v roce 1988 v prestižním nakladatelství Random House v New Yorku. Drobné příběhy, úvahy, zamyšlení a filosofické postřehy z každodenního života si však psal léta do šuplíku. Kuriózní na jeho spisovatelské dráze je to, že o vydání nějaké své knihy vůbec neusiloval - redaktorka z Random House, jíž se dostal do rukou leták s textem, který je na začátku Mateřské školky, oslovila Fulghuma sama a vybídla ho k sestavení celé knihy\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Robert Fulghum - Ach jo"},{"content":"Vždycky, když dočtu nějakou knížku, mívám ve zvyku opsat si z ní aspoň krátký úryvek, pasáž, zkrátka něco, co mě zaujalo a co bych si ještě někdy chtěla připomenout. Málokdy se mi stane, že bych si nic k zaznamenání nenašla. Před chvílí jsem ale odložila knížku s tím, že bych si ji nejradši opsala celou\u0026hellip;což přiznávám je dosti neefektivní řešení, takže vám zkrátka asi jen doporučím, abyste si ji přečetli taky :D. Jednalo se o mé první bližší setkání s jedním z nejčtenějších autorů dneška, ale vzhledem k tomu, že všechno aktuálně populární šlo vždycky mimo mě, nebýt Zdeňky, asi bych se k téhle knížce nikdy nedostala. Jedná se o soubor vyprávění, myšlenek a úvah brazilského autora Paula Coelha. V krátkých textech z posledních let spojuje své zážitky z cest, vyslechnuté příběhy a setkání s neobyčejnými lidmi se zamyšlením nad odvěkými problémy člověka. Čerpá z moudrosti východu, z Bible, z Koránu, z židovských legend i z folkloru různých národů a zároveň komentuje některé současné události. Ideální knížka k předvánočnímu meditování :-)\u0026hellip;a aspoň krátká ochutnávka\u0026hellip;\nCo je na člověku komického\nJeden pán se zeptal mého přítele Jaime Cohena: \u0026ldquo;Řekněte mi, co je na lidech nejkomičtějšího ?\u0026rdquo;\nCohen odpověděl: \u0026ldquo;Uvažují vždycky naopak: chtějí rychle dospět, a potom vzdychají po ztraceném dětství. Utrácejí zdraví, aby měli peníze, a hned nato utrácejí peníze, aby měli zdraví.\nMyslí tak usilovně na budoucnost, že nedbají přítomnosti, a tak neprožívají ani přítomnost ani budoucnost.\nŽijí, jako by nikdy neměli zemřít, a umírají, jako by nikdy nebyli žili.\u0026rdquo;\nTímto bych chtěla poděkovat Zdeničce za krásný vánoční dárek a taky skvělou vánoční slezinu u svařáku\u0026hellip;nedá mi to neocitovat Terčinu reakci následující den\u0026hellip;\u0026ldquo;Ty vypiješ litr a půl vína a nebleješ z toho ??? Tomu se říká alkoholismus :D !!\u0026rdquo; Ale to už asi patří do úplně jiné rubriky :D\u0026hellip;\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/paulo-coelho-jako-reka-jez-plyne/","summary":"\u003cp\u003eVždycky, když dočtu nějakou knížku, mívám ve zvyku opsat si z ní aspoň krátký úryvek, pasáž, zkrátka něco, co mě zaujalo a co bych si ještě někdy chtěla připomenout. Málokdy se mi stane, že bych si nic k zaznamenání nenašla. Před chvílí jsem ale odložila knížku s tím, že bych si ji nejradši opsala celou\u0026hellip;což přiznávám je dosti neefektivní řešení, takže vám zkrátka asi jen doporučím, abyste si ji přečetli taky :D. Jednalo se o mé první bližší setkání s jedním z nejčtenějších autorů dneška, ale vzhledem k tomu, že všechno aktuálně populární šlo vždycky mimo mě, nebýt Zdeňky, asi bych se k téhle knížce nikdy nedostala. Jedná se o soubor vyprávění, myšlenek a úvah brazilského autora Paula Coelha. V krátkých textech z posledních let spojuje své zážitky z cest, vyslechnuté příběhy a setkání s neobyčejnými lidmi se zamyšlením nad odvěkými problémy člověka. Čerpá z moudrosti východu, z Bible, z Koránu, z židovských legend i z folkloru různých národů a zároveň komentuje některé současné události. Ideální knížka k předvánočnímu meditování :-)\u0026hellip;a aspoň krátká ochutnávka\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Paulo Coelho - Jako řeka, jež plyne"},{"content":"Jsem flákač. Přiznávám to narovinu :D. Naprostou většinu svého života koukám, jak bych se nejlíp vyhnula jakékoliv práci navíc. A tak nějak nechápu, jakým nedopatřením a záchvatem iniciativy jsem se sama navezla do dobrodružství, o kterém vám teď hodlám vyprávět :-)\u0026hellip;\nLetos mi rozvrh vyšel na ubohé dva dny v týdnu a asi jsem se necítila dostatečně vybitá či co, že jsem se začala předčasně poohlížet po nějaké praxi v advokátním kanclu. Navíc se mi začalo zdát, že ve škole končí etapa úvodní šedé teorie a konečně se mi podaří přičichnout k zelenému právnickému řemeslu :-)\u0026hellip;První pokus nevyšel, ale napodruhé už to klaplo a já si to jednoho krásného listopadového rána zamířila do kanceláře tatího spolužáka ze studií. Zdánlivá idylka, že. Až na to, že jsem předchozí noc naspala s bídou 5 hodin (dosud jsem totiž žila v omylu, že právníci nechodí do práce dřív jak na 10 :D !!!), usoudila jsem, že jsem včera měla zůstat jen u jednoho piva, nemohla jsem mluvit a vůbec jsem měla sto chutí vrátit se zpátky do postele, k čemuž mě inspirovaly hloučky studentů vesele pokuřující před průmyslovkou. Naštěstí zodpovědnost převážila nad dávnými záškoláckými pudy :D\u0026hellip;kancl jsem našla bez problémů. Pan magistr mě mile přivítal, nabídl mi kafe, optal se, co dělá tatí a nabídl mi tykačku :D. No proč ne :D. Mezitím za ním dorazil nějaký mladý týpek s Codexis školením. Tak se mě zeptal, jestli můžu nastoupit už dneska. Vzhledem k tomu, že gaster se vzpamatoval, na tuto lákavou nabídku jsem nemohla nekývnout :D. Jen kdyby se mi proboha nechtělo tak spát :D\u0026hellip;Na hodinku jsem dostala volno, než si pořeší ten Codexis, takže jsem se šla provětrat do Lužánek mezi pejskaře a nadšeně smskovala Terce a Pavči první růžové dojmy z praxe :D.\nA pak to teda začlo :D. Instalace Codexisu, seznámení s děsivou šedou skříní co umí kopírovat, skenovat a spoustu dalších věcí, které vůbec nechci znát, převádění souboru do pdf a následně jejich vypalování na cdčko\u0026hellip;týjo, a kde je to právo :O ?? Po prvních dvou hodinách, během kterých jsem totálně zapomněla na to, že se mi chce spát, jsem si celá zpocená říkala, že tohle teda opravdu nepůjde :D. Navíc jsem se většinu času spíš sama domýšlela, co že to mám vlastně přesně dělat, protože pan magistr moc nevzal na vědomí, že jsem ještě nikdy na žádné praxi nebyla :D.\nMezitím došel nějakej klient a já dostala za úkol najít ve stohu papírů jeden, který půjdu ověřit k notáři. Vlastně jsem vůbec nevěděla, co mám hledat, takže jsem pro jistotu nachystala všechny složky se jménem dotyčné firmy a v klíčové chvíli sáhla po té správné :D\u0026hellip;uff, shrábla jsem peníze na notáře a s radostí vymázla ven, že to teda půjdu ověřit. Vzhledem k tomu, že jsem dostala jen velmi kusé instrukce, kde mám notáře najít, cesta se změnila v pátrací akci. Nakonec jsem vlezla spíš čirou náhodou do budovy jakési realitky, kde jsem uvnitř na ceduli skutečně našla jméno notářky - akorát teda nechápu, proč tu ceduli nemají zvenku -jsem snad vědma ?? Propříště jsem se rozhodla, že budu rovnou veškeré info gůglit, protože nenajít ani notářku, to už bych si vážně musela připadat jako pěkný lempl :D. Měla jsem ještě za úkol stavit se na poště pro kolkové známky, ale vzhledem k tomu, že poštu jsem široko daleko neviděla a gůgl nebyl po ruce, poptala jsem se u notářky. Tam mi poradili, že musím do města, protože tady na poště za rohem mají zavřeno.\nVydala jsem se s lejstrem zpátky do kanclu, kde už na mě čekala další mise - zkompletovat jakýsi obchodní návrh na výmaz, očekovat na interentu, jestli už výmaz náhodou neproběhl, okolkovat a šup s tím na podatelnu. Protože opravdu neznám všechny justiční instituce tady v Brně :D, radši jsem honem zagůglila, abych věděla, kam budou mé kroky směřovat tentokrát, a vduchu se domýšlela, co se ode mě přesně očekává. Očekovala jsem obchodní rejstřík, sbalila peníze, lejstra a cédéčka a mazala na šalinu, kde se se mnou dala do řeči jakási stařenka (Potřebovala poradit, jak se dostane ke krematoriu :D\u0026hellip;), takže jsem se už poněkolikáté za ten den zatvářila, že něco vím a vduchu doufala, že to vím správně :D. Tak jsme aspoň daly řeč, jaká je v Brně zima :D, já na Čáře vystoupila a rovnou zamířila k okýnku na párek - nějak jsem z té práce dostala hlad :D\u0026hellip;Zatímco jsem krvelačně ukusovala párek z rohlíku, druhou rukou s modrýma prstama (zjistila jsem, že jsem celou cestu z nervozity v kapse cupovala modrý obal od Hašlerky :D) jsem Pavči smskovala, jak se vyvíjí moje praxe. Brno - střed je pro mě španělská vesnice i po těch třech letech života tady, takže jsem Poštovskou našla opět spíš náhodou. Bylo to tam tak obří a mě se tak nechtěla číst ta velká informační tabule, že jsem se radši rovnou šla zeptat k info-okýnku, kde se tady dají koupit kolky. Zaměstnávají tam hrozně milou paní - až něco nebudete vědět, klidně se tam běžte zeptat, doporučuju :D !! Na poště jsem olízala a nalepila kolky :D a vydala se na podatelnu splnit nejdůležitější část dnešní mise\u0026hellip;\nŠedivá je všechna teorie\u0026hellip;:D\nV kontrastu s milou info-paní z pošty jsem na obchodním soudě narazila na pěkně protivnýho sekuriťáka, co se na mě koukal, jako bych v tašce pašovala kdovíco a ještě se mě ptal, jestli u sebe nemám nůž :D. Kdybych měla, už ho má dávno zaražený v zádech, protiva ! Na podatelně jsem zanechala lejstra, vyfasovala razítko na kopie, rozloučila se sekuriťákem 8-) a mazala pryč. Tímto jsem měla splněno, má mise skončila a já byla na sebe hrozně pyšná, že jsem to všecko zmákla :D !!! Tomu se říká euforie :D !\nSuma sumárum to byl vydařený den, z kterého mám spoustu nových praktických poznatků, což je asi účel každé pořádné praxe :-)\u0026hellip;Domů jsem dorazila tak hotová, že jsem do sebe akorát naházela zbytek těstovinového salátu ze včerejška, padla do postele a za zvukové kulisy Ordinace v růžové zahradě během pár minut vytuhla jako nemluvně :D\u0026hellip;což myslím hovoří za vše :D. Law\u0026rsquo;s not dead :)) !!!\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/moje-prvni-praxe/","summary":"\u003cp\u003eJsem flákač. Přiznávám to narovinu :D. Naprostou většinu svého života koukám, jak bych se nejlíp vyhnula jakékoliv práci  navíc. A tak nějak nechápu, jakým nedopatřením a záchvatem iniciativy jsem se sama navezla do dobrodružství, o kterém vám teď hodlám vyprávět :-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eLetos mi rozvrh vyšel na ubohé dva dny v týdnu a asi jsem se necítila dostatečně vybitá či co, že jsem se začala předčasně poohlížet po nějaké praxi v advokátním kanclu. Navíc se mi začalo zdát, že ve škole končí etapa úvodní šedé teorie a konečně se mi podaří přičichnout k zelenému právnickému řemeslu :-)\u0026hellip;První pokus nevyšel, ale napodruhé už to klaplo a já si to jednoho krásného listopadového rána zamířila do kanceláře tatího spolužáka ze studií. Zdánlivá idylka, že. Až na to, že jsem předchozí noc naspala s bídou 5 hodin (dosud jsem totiž žila v omylu, že právníci nechodí do práce dřív jak na 10 :D !!!), usoudila jsem, že jsem včera měla zůstat jen u jednoho piva, nemohla jsem mluvit a vůbec jsem měla sto chutí vrátit se zpátky do postele, k čemuž mě inspirovaly hloučky studentů vesele pokuřující před průmyslovkou. Naštěstí zodpovědnost převážila nad dávnými záškoláckými pudy :D\u0026hellip;kancl jsem našla bez problémů. Pan magistr mě mile přivítal, nabídl mi kafe, optal se, co dělá tatí a nabídl mi tykačku :D. No proč ne :D. Mezitím za ním dorazil nějaký mladý týpek s Codexis školením. Tak se mě zeptal, jestli můžu nastoupit už dneska. Vzhledem k tomu, že gaster se vzpamatoval, na tuto lákavou nabídku jsem nemohla nekývnout :D. Jen kdyby se mi proboha nechtělo tak spát :D\u0026hellip;Na hodinku jsem dostala volno, než si pořeší ten Codexis, takže jsem se šla provětrat do Lužánek mezi pejskaře a nadšeně smskovala Terce a Pavči první růžové dojmy z praxe :D.\u003c/p\u003e","title":"Moje první praxe "},{"content":"Když můj brácha jednou za čas přijede ze svých toulek po světě zpátky domů, zpravidla se rozhodne vzít chod kuchyně do svých rukou a obohatit náš rodinný jídelníček o něco, co normálně nevaříme\u0026hellip;teda alespoň na čas, než se mu to omrzí 8). Ze sourozenecké solidarity se k němu ráda přidávám a snad až na jeden jediný počin (který je nám nicméně dodneška připomínán :D), se zatím vždycky všechno dalo jíst ;-)\u0026hellip;\nsuroviny:\nlilek (spíš větší) cibule, česnek mlíko špenát, petržel sůl, pepř, tymián, bazalka, rozmarýn ( bratrem souhrnně označeno jako \u0026ldquo;Provensálské koření zemí českých\u0026rdquo; :D) olivový olej 200-250 g mozzarely parmazán 1 pohárek bílého vína ( ten zbytek jsme s bráchou vypili po obědě :D) asi 1kg rajčat v plechovce a zlatý hřeb\u0026hellip; olivy :) Cibuli a 2/3 česneku nadrobno nakrájíme, na horké pánvi tak 5 minut mícháme, přidáme víno, snížíme plamen a mícháme další 2-3 minuty. Poté přidáme rajčata a vaříme dalších 20 minut. Mícháme, aby se vypařila voda a omáčka nám zhoustla. Ke konci přidáme olivy a koření a úplně na závěr čerstvou petržel.\nLilek nakrájíme asi na 0,5 cm silné plátky, vymáčíme je alespoň na 5 minut v mlíku. Každý plátek pak necháme dalších 5 minut po obou stranách smažit na trošce oleje, aby změnil barvu.\nMezitím si v hrnci na troše olivového oleje podusíme zbytek nadrobno nakrájeného česneku a pak přidáme špenát.\nAž je všecko hotovo, rozpálíme si troubu na 200-250°C, do pekáče naskládáme vrstvu lilků, na to vrstvu rajčatové omáčky, špenát, mozzarelu - pak opět lilkové plátky, omáčku, špenát, mozzarelu a nahoru parmazán. Až je trouba rozehřátá, šoupneme do ní pekáč a pak už jen pozorujeme \u0026ldquo;jak lilek kypí a zlátne\u0026rdquo; (to opravdu není MŮJ výraz :D !)\u0026hellip;\nDoba pečení: 15 - 20 minut\nNevím jak vy, ale já jsem najezená jen z toho receptu :D\u0026hellip;\nLilek\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/zaoceansky-zapekany-lilek/","summary":"\u003cp\u003eKdyž můj brácha jednou za čas přijede ze svých toulek po světě zpátky domů, zpravidla se rozhodne vzít chod kuchyně do svých rukou a obohatit náš rodinný jídelníček o něco, co normálně nevaříme\u0026hellip;teda alespoň na čas, než se mu to omrzí 8). Ze sourozenecké solidarity se k němu ráda přidávám a snad až na jeden jediný počin (který je nám nicméně dodneška připomínán :D), se zatím vždycky všechno dalo jíst ;-)\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Zaoceánský zapékaný lilek"},{"content":"Tak nám zítra zase začíná další školní týden v Brně a já marně přemýšlím, co si s Pepou uvaříme tentokrát - až se večer doplazíme hladové ze seminářů a otevřeme ledničku. Proto ať žije tato nová blogová kuchařka, do které budu vkládat všechny naše \u0026ldquo;originální\u0026rdquo; recepty co-privát-dal ! Nechť slouží jako inspirace všem hladovým studentům, kteří sem náhodou zabloudí :-) !\nJako první sem uvedu recept na jedno mistrovské dílo, které už mockrát sklidilo ohlas a přitom na něm nic moc vpodstatě není. Autorská práva na ně má můj strýc, od kterého se musím v oblasti vaření ještě hódně učit\u0026hellip;\nsuroviny:\ntěstovinové vrtule kuřecí maso olej sterilovaná kukuřička koření: grilovací, bazalka, \u0026ldquo;pečené kuře\u0026rdquo; dressing: bílý jogurt, zakysaná smetana, šlehačka, kečup, česnek (tolik stroužků, kolik unesete :D), sůl Vrtule uvaříme, kuřecí maso nakrájíme na nudličky. Rozpálíme olej a maso na pánvičce podusíme. Nakonec přimícháme do salátu kukuřičky a dressing. Jak prostý může život být :-)\u0026hellip;\nKuřecí těstoviny\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/kureci-testovinovy-salat-ala-stryc/","summary":"\u003cp\u003eTak nám zítra zase začíná další školní týden v Brně a já marně přemýšlím, co si s Pepou uvaříme tentokrát - až se večer doplazíme hladové ze seminářů a otevřeme ledničku. Proto ať žije tato nová blogová kuchařka, do které budu vkládat všechny naše \u0026ldquo;originální\u0026rdquo; recepty co-privát-dal ! Nechť slouží jako inspirace všem hladovým studentům, kteří sem náhodou zabloudí :-) !\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eJako první sem uvedu recept na jedno mistrovské dílo, které už mockrát sklidilo ohlas a přitom na něm nic moc vpodstatě není. Autorská práva na ně má můj strýc, od kterého se musím v oblasti vaření ještě hódně učit\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Kuřecí těstovinový salát ala strýc"},{"content":"Aby tady na blogísku konečně něco pořádného bylo, zahrabala jsem v útrobách počítače (na psaní něčeho nového a aktuálního momentálně v zápalu studia není moc času) a objevila opravdové retro :D - \u0026ldquo;palubní deník\u0026rdquo; naší dámské jízdy po krásách jižních Čech, léta Páně 2007 :). Nechtělo se mi to po sobě popravděřečeno moc číst, tak doufám, že tam nebude moc gramatických ani stylistických chyb. Přeju příjemné počtení !!\nMotto: „Správná cesta nemá konec, jen návrat\u0026hellip;“ (Jan Jícha, guru naší dovolené ;-))\nSobota, den první :)\nNaše první dovolená bez rodičů si hned odzačátku přivlastnila všechny katastrofické scénáře, jaké si jenom lze představit. Tři dny před odjezdem mi psala Monika, že má chřipku, Pavča,že nemá peníze a já jsem se popravdě taky potácela po domě s palestinou omotanou kolem krku a termoskou mátového čaje pod paží. Po každé náročnější společenské akci jsem totiž nevysvětlitelným způsobem přišla o hlas, v tom lepším případě mi pouze klesnul můj soprán o pár tónin dolů…:-) Byla to sice z těch všech tragédií ta nejmenší, leč přesto mě naplnila pochybnostmi, zda se do této akce vůbec pouštět, když už se nám to od začátku takhle pěkně\u0026hellip;:-p. Na naší první dámskou jízdu jsem se ale těšila takovým způsobem, že teď - 3 dny před odjezdem prostě nešlo couvnout a vykašlat se na to. Vidina sladkého týdne stráveného bez jakéhokoliv dohledu daleko od domova a s partou těch nejlepších lidí, které jsem na gymplu poznala, byla mou největší motivací, když jsem se v dubnu učila k maturitě. Měla to být dovolená snů O:)…alespoň tak jsem si ji malovala nad chemickými rovnicemi a učebnicí latinské anatomie, které mi sice nakonec byly obě úplně k ničemu, protože jsem v září měla nastoupit na práva…ale to je jiná historie :). „Holičky“,jak jsme celou akci pracovně nazvaly, pro nás prostě ztělesňovaly událost tohoto nekonečně dlouhého léta a třeba i poslední možnost, jak strávit prázdniny v naší staré gymplácké sestavě. Naší výpravě měl dodat nádech dobrodružství fakt, že jsme se rozhodly vyrazit na aktivní dovolenou a vzít si s sebou kola (tímto bych chtěla pozdravit České dráhy 8-)…\nDnu D pochopitelně předcházely rozsáhlé přípravy. My s Terkou například 14 dnů brigádničily coby instruktorky na táboře v Jablůnce, abysme si každá vydělaly litr (který jsem byla stejně nucena vysolit, ještě než dovolená vůbec začala, za cyklistickou helmu). Zbytek poplatků pokryly peníze postupně vyžebrány od všech rodinných příslušníků a půlroční úspory, které jsem s těžkým srdcem vydolovala z útrob své pokladničky O:-).\nProtože naše sestava byla čistě dámská, balení krosny se pro nás stalo velkou událostí a důvodem navíc, proč trávit po večerech na ICQ ještě více času než normálně - abychom si mohly vzájemně porovnat velikost i obsah našich zavazadel a poslat si seznamy, pečlivě naťukané do Wordu.\nI přes prvotní komplikace jsme se nakonec toho nádherného srpnového rána všechny čtyři sešly na vlakovém nádraží v Kojetíně, odkud odjížděl náš rychlík Rožmberk, který nás měl dovést i s kolama až k cíli naší výpravy, do jižních Čech. Představa to byla krásná, ovšem realita poněkud krutá. Tak jednak nás málem vyhodili z vlaku i s kolama ještě v Kojetíně, neboť jsme pro naše bicykly neměly zakoupenou místenku…to nám paní u okýnka jaksi pozapomněla sdělit a prodala nám pro ně jenom 4 jízdenky, takže málem došlo na ten úplně nejhorší scénář a naše báječná dovolená by byla bývala skončila ještě dřív, než mohla vůbec začít. Po této zkušenosti jsem každopádně velebila do nebes České dráhy (pravděpodobně poprvé a naposledy za celý týden), neboť náš vlak měl zpoždění a musel se z kojetínského nádraží co nejdřív odlepit - jen díky tomu nás průvodčí nevyhodil i s kolama na tvrdý beton nástupiště. Po prvním průšvihu jsme si každopádně mohly gratulovat, ukecaly jsme to :)!\nVzápětí jsem se vydaly řešit druhý problém - najít si volné kupé s pohodlnými sedadly a úložným prostorem pro naše zavazadla…že jsme strávily plných 6 hodin jízdy v uličce u záchodků asi nikoho nepřekvapí 8), až do Českých Budějovic totiž zabíral většinu rychlíku porůznu roztroušený dětský tábor. Cestu nám navíc měla od Náměště „zpříjemňovat“ banda třicátníků v cyklistických dresech, kteří kolem nás každou chvíli courali na WC, aby si mohli nerušeně zakouřit. Při té příležitosti se s námi pochopitelně snažili navázat kontakt a vnucovali se s flaškou Tullamorky, celí žhaví se seznamovat. My už tak žhavé teda nebyly :)). Pánskou společností bychom samozřejmě za normálních okolností nepohrdly, ale tito pánové jednak nespadali do naší věkové kategorie a jednak nám bylo blbě samo o sobě z té zdlouhavé jízdy - i bez Tullamorky… Cyklisté nicméně neúnavně popíjeli a když už se první flašce koukali na dno, bez rozpaků z batohu vzápětí vybalili druhou.Teď už courali na záchod snad každých 5 minut a hrozilo, že na nás dřív nebo později někdo z nich šlápne (protože s vratkým krokem se překážková dráha našich natažených těl mohla zdát poněkud složitějším problémem než za střízliva), případně na nás zhůry spadne něco mnohem horšího…Vysvobození naštěstí přišlo někde u Jihlavy…ne že by snad pánové hodlali vystoupit, v takový zázrak jsme opravdu nemohly doufat, ale objevila se společnost na první pohled vstřícnější než ta naše.Usadila se v uličce mezi námy a pány cyklisty, vybalila kytaru a lahváče a seznamovačka mohla proběhnout nanovo. Třicátníci už sice pravda neměli co nabídnout, druhá lahev Tullamorky byla v nenávratnu, ale očividně jim to nedělalo vrásky a přistoupivší partu pochybně vyhlížejících hipíků ochotně vzali mezi sebe. My po zbytek cesty mastily na koleně karty a nevzdávaly se vidiny, že naše dovolená bude zkrátka báječná…ikdyž nezačala nijak slavně,co si budem namlouvat ;)…\nKonečnou pro nás znamenala cedule Veselí nad Lužnicí, kde už nás měl čekat motorový vláček až do Třeboně. Ovšem ani tento poměrně snadný přesun se neobešel bez kolize. Než jsme stačily vyzvednou kola ze speciálního úložného prostoru, motorák, kterému přistavili pouhé 2 vagony, už byl plný až po střechu, protože se jím do Třeboně nejspíš hodlala dopravit i s kolama dobrá polovina našeho rožmberského rychlíku…Ať žijí České dráhy !\nNo a tak nás čekala první hodinka a půl do odjezdu dalšího vlaku směr Třeboň, strávená v městečku Veselí nad Lužnicí, které se pro nás mělo na příští týden stát málem druhým domovem :-p… Nápad nahodit krosny na záda a oněch 20 kiláčků do Třeboně ujet jako rozehřívací kolo pro náš cyklistický týden se neujal, všechny už jsme toho měly za celodenní trmácení plný kecky. Rozhodly jsme se, že zakempíme přímo pod stožárem vysokého napětí s výstražnou žlutou cedulí :). V posledním tažení jsem se skácela na obrubník a jala se dopovat svou pravidelnou dávkou Bromhexinu, kterou jsem se snažila organizmus dostat z nejhoršího.Terka se pokoušela pozvednout všeobecnou náladu pořizováním několika vskutku zničujících snímků, kterak si hrajeme na Veselském nádraží na bezdomovce :).\nNa veselském nádraží\u0026hellip;\nPo půlhodince strávené házením barevným létajícím talířem jsme kapitulovaly a neomylně zamířily do hospůdky přes cestu. Fešný číšník nás každou obsloužil půllitrem Krušovic, pravděpodobně jsme byly jeho největší tržba za celý den. Veselí vypadalo na pěknou díru, takže se nebylo čemu divit. Prostředí hospodské zahrádky bylo rozhodně po všech směrech příjemnější a pohodlnější než tvrdý obrubník na vlakovém nádraží - pokud teda pominu fakt, že jsme se po půlhodině odebraly do útrob podniku hledat místnost zvanou záchod a narazily přitom na obtloustlého dědulu, bezpochyby místního štamgasta, který vyzvídal, odkud jsme přijely a oslovoval nás „pionýrky“. Poté, co se vratkým krokem vybelhal na zahrádku a tvářil se, že by nám rád dělal společnost, jsme radši zaplatily naše půllitry a zvedly kotvy :)). Na náš motorák jsme naštěstí už nemusely dlouho čekat, za chvíli jsme s kolama i krosnama seděly ve vagoně a padala na nás únava. Jen zázrakem se nám podařilo naši zastávku Třeboň-lázně nepřejet, denní příděl průserů už byl očividně vyčerpán…Tam na nás čekal nejspíš poslední úkol dne - najít penzion Na Holičkách, který dal pracovní název celé naší dovolené. Za pomoci Terčiny mapy Třeboně a okolí, předvídavě zakoupené ještě doma na Moravě :)), jsme nakonec zvládly i poslední část dnešní cesty a ani ne za půl hodiny už jsme si prohlížely náš nový domov ležící poblíž hlavního tahu na Vídeň :). Majitelé penzionu - mile vyhlížející manželé Kročákovi :) - nám ukázali náš apartmán číslo 1, svěřili nám svazek klíčů a přenechali vlastnímu osudu. Padly jsme na postel a užívaly si euforie, že už se do zítřka nemusíme ani hnout…\n…než nám došlo, že lednička v kuchyni je úplně prázdná (což nám sympaticky připomnělo atmosféru domova), svačinky zabalené na cestu dávno zlikvidovány, a tak nám asi nezbude nic jiného, než se vydat do města na nákup.Převlíkly jsme se a usoudily, že pro dnešek ještě necháme kola odpočívat, takže jsme vyrazily do Třeboně pěkně po svých. Cestu jsme si zkrátily cyklostezkou vedoucí mezi poli.Trefit do města až takový problém nebyl, ale NATREFIT na otevřenou sámošku v sobotu navečer se ukázalo jako slušný oříšek.V Čechách očividně šetří na směrových tabulích a orientačním značení jako takovém, jak jsme měly už brzo zjistit ;-)…zatímco u nás v KM se cedule upozorňující na Hypernovu táhnou celým městem jako morová nákaza, do Třeboně tenhle trend pravděpodobně ještě nestačil dorazit. Mluvící informační tabule nám poskytla jen velmi chabé vodítko, kterým směrem se zhruba máme vydat. Nakonec se nám podařilo spíš náhodou natrefit na zastrčenou intersparovskou večerku s pochybným sortimentem, ale nechtělo se nám už táhnout nikam dál, takže jsme vzaly zavděk tím, co zrovna bylo po ruce. Koneckonců Dobré hostince a čaj mají všude…a my nic lepšího stejně neuvaříme :-D…\nNeděle, den druhý :-)\nV duchu pravidla, že na dovolené si má člověk především odpočinout (byť jsme s sebou tahaly přes půl republiky kola, abysme mohly prožít aktivní týden :)), jsme nevstaly dřív než v jedenáct. Po zimprovizované obědo-snídani a nezbytné ranní hygieně jsme se vyhrabaly z apartmánu, narazily přilby na hlavu a vyrazily vstříc prvnímu okruhu. Nejsme žádní troškaři, takže jsme si rovnou vybraly trasu naučné stezky s všeříkajícím názvem „Okolo Světa“…hm, pravda je taková, že jsme ji zvolily spíš než kvůli názvu proto, že její délka byla sympatických 11 kilometrů a my se potřebovaly na něčem nenáročném rozjezdit a zhodnotit svou kondici :). Sotva jsme stačily vyjet z Třeboně, nešlo neocenit mimořádně kvalitní značení cyklostezek v širém okolí…po několikaminutovém objíždění parku patřícího k hotelu Aurora jsme (opět čirou náhodou) narazily na tabuli označující začátek naučné stezky. Během cesty došlo na naše poměry jen k několika málo potížím :), po menším incidentu se psím agresorem bez náhubku jsme se potýkaly s nerovností vozovky a upadla na nás deprese, že cesta kolem Světa povede celou dobu po poli. (A kde jsou ty asfaltky, o kterých psali v cykloatlase ??) První zastávku jsme udělaly na okraji lesa, kde jsem málem zahučela i s kolem z úzkého mostu přes jakousi močůvku. Když už jsem se táhla na první trasu i s foťákem, nezapomněla jsem chvilku, kdy všichni vypadáme vesměs aktivně (jaké divy udělá kus plastu naražený na hlavu ;) zvěčnit do našich albíček, zdlábly jsme každá jednu tatranku na cesty a rozhodly se pokračovat v krasojízdě. Následující úsek naučné stezky vedl lesem (skoro mě to svádí napsat PRAlesem :)) a kolem močálů s léčivým bahýnkem J. Jen ty kořeny v cestě trochu vadily 8-)\u0026hellip; Suma sumárum jsme ale celou trasu ujely v dobrém čase a nijak zvlášť nás to nezmohlo.Okruh jsme zakončily u Schwarzenberské hrobky, mimořádného architektonického díla :D…Po včerejším vzoru jsme se doma opět odbyly rychlou večeří a zalehly do peřin. A navzdory našemu předsevzetí okusit třeboňský noční život jsme v deset hodin spaly jako nemluvňata, tak snad zítra…:)\nPondělí, den třetí :)\nI po víkendu nám naštěstí počasí ještě přálo, takže jsme se rozhodly v pondělí uskutečnit nejdelší a nejnáročnější okruh s názvem Okolo Třeboně…krom toho jsme se konečně chtěly dozvědět, jestli se tu ty koně pasou nebo ne, protože jsme tu zatím narazily jenom na krávy :). Za tím účelem jsme se pochopitelně musely přinutit vstát dřív než obvykle…takže v deset hodin už jsme vyrážely z Holiček. Krásné počasí očividně vylákalo na kola spoustu dalších nadšenců, ale ne každý toho ten den zažil tolik co my ;)…První úsek cesty probíhal v poklidném tempu, zastavovaly jsme se jen abysme se podle mapy ujistily, že jedeme dobře, a případně si prohlídly zajímavosti v okolí.Takovou první pauzou pro nás byl psí hřbitov :). Hrobečky roztroušené po lese ve mně nicméně evokovaly atmosféru hororu Záhada Blair Witch, a tak jsme radši honem zase nasedly na kola a nechaly psí hřbitov daleko za sebou. Stezka byla hodně pestrá, chvilku jsme jely po asfaltce, lesem, kolem rybníků, pak jsme zase projížděly nějakou tou jihočeskou vískou…v jedné z nich jsme udělaly polední pauzu. Dočetly jsme se na ceduli naučné stezky, že se jmenuje Lutová, a je jednou z nejstarších v okolí Třeboně, každopádně víc nás ohromil fakt, že tudy jezdí dokonce i autobusy hromadné dopravy, a tak jsme se uchýlily na prázdnou zastávku, abychom tam mohly nerušeně poobědvat :). Po pořízení několika usvědčujících snímků jsme už zase byly celkem ready pokračovat v cestě, ikdyž po takhle dlouhé pauze a s plnými žaludky se nám na kola nenasedalo zrovna moc zlehka. Oběd (několik kusů v batohu rozdrceného pečiva s paštikou Májkou, která během cesty přešla do pochybně tekutého stavu, a nezbytná tatranka) nás ale nakopnul, takže se nám podařilo v rekordním čase a mimořádném tempu dorazit do sousední vesnice Stříbřec, kde jsme se rozhodly smočit nožičky v rybníku u cesty.\nStříbřec\nSmůla se nám začla lepit na paty až ve vesnici s poetickým názvem Stará Hlína. Krom toho, že nás uvítala libá vůně linoucí se z kravína, jako vystřiženého z trilogie Slunce, seno, Terka navíc zjistila, že asi píchla duši. Utěšila nás směrová tabule, která slibovala, že od Třeboně nás dělí nějakých 5 kiláků. Terka dofoukala kolo, nasedly jsme a rozhodly se neohroženě pokračovat v jízdě rovnou za nosem. Trasa vedla přes lesní cestu plnou šutrů - to by nás už nepřekvapilo, ale když jsme dobrou půlhodinu nepotkaly ani živáčka natož tabuli naučné stezky, začalo nám to být podezřelé. Rozhodly jsme se na kraji lesíka zastavit a poradit se s mapou. Při té příležitosti se mi na nohu skácelo Moničino kolo, které (nevybavené stojanem) se opíralo o to Pavčino a nezapomnělo ho při pádu vzít s sebou. Za lesem se před náma vyloupla jakási víska. Podle mapy to měla být Nová Hlína, ovšem realita byla poněkud jiná…realita se jmenovala 10 kiláků, které jsme najely zbytečně a úplně blbým směrem a pořád ještě nějakých 5, které musíme ujet domů, nedostatek pitné vody, píchlá duše a tržná rána přes půlku mojí nohy :))…na optimismus už si nikdo z nás netroufal. Nezbývalo než to otočit a stejnou hrbolatou cestou, jakou jsme sem přijely, se vrátit až do té prokleté Staré Hlíny, která aktivovala naši pravidelnou dávku průšvihů. Když už jsme tam byly, rozhodly jsme se dát si v hospůdce na rozcestí naši moravskou Kofolu, kterou tam kupodivu točili (aspoň něco) a psychicky se připravit na poslední úsek našeho celodenního výletu. Ten už proběhl kupodivu celkem v poklidu - projely jsme Novou Hlínou, minuly kousek rybníka Rožmberk, kam jsme se chystaly ve čtvrtek, a to už byla Třeboň naštěstí na dohled. Za dnešní výkon jsme si vážně zasloužily vyznamenání - jsme machři :) !!!\nPo návratu z náročné cesty jsme zjistily zvláštní věc - na noční život dnes kupodivu máme energii, ale ne chuť. Místo toho si večer zabereme posezení před penzionem a hrajeme mikádo. Naděláme kolem toho strašného řevu a manželé Kročákovi z nás nejspíš mají druhé Vánoce. Zábava neupadá ani tehdy, když se ze zahrádky přemístíme zpátky do soukromí našeho apartmánu. Kročákovi, jejichž byteček tušíme někde nad tím našim, se nejspíš tuhle noc z našich inspirativních debat hodně přiučí :D…\nÚterý,den čtvrtý :-)\nTřetí den aktivní činnosti - to je vždycky krize.Abysme se té krizi vyhnuly (při našem štěstí by nás nemohla minout), rozhodly jsme se úterý strávit v Jindřichově Hradci, o kterém jsme se na internetu dočetly, že vlastní aquapark se slušným počtem atrakcí - tobogán, skluzavky a hlavně masážní trysky (to nás navnadilo nejvíc). O programu dne bylo rozhodnuto.Cestou jsme ještě nakoupily asi třicet pohledů pro naše kamarády, lásky, kantory a rodinné příslušníky :) a vydaly se na vlak. Ani dnes jsme si neodpustily strávit nějakou tu příjemnou chvilku na nádraží ve Veselí - vždy když tudy projíždíme, nemůžeme jinak a aspoň na pár minut se tu zdržíme :-p…Jindřichův Hradec na nás zezačátku udělal dobrý dojem (na nádraží mají nahranou znělku „Okolo Hradce“ :-)),ale pak už se to vezlo ;-)…Vydaly jsme se po stopách mapy města, protože jsme neměly tušení, kde ten jejich slavný aquapark vlastně hledat. Naštěstí nás hned na nádraží uhodila do očí zelená tabule informací, a tak jsme tam rovnou zamířily, že se teda zeptáme.\n„Aquapark ???“ Paní za okýnkem na nás vrhla pohled, jako bychom si snad celé koupaliště i s tobogánem právě vymyslely…Usoudily jsme, že „aquapark“ bude poněkud nadnesený výraz pro podnik, kterému místní obyvatelé zřejmě říkají prostě - „bazén“\u0026hellip;nicméně nabídla nám aspoň malou mapku Hradce a doporučení zajet tam busem, protože je to prý celkem štreka. Nevěřily jsme jí už ani slovo a po vlastní ose se vydaly přímo do centra.Usoudily jsme svorně, že každý civilista toho ví víc, než tyhle kozy z informací :). Hradec naštěstí není žádná metropole, velikostí by možná tak mohla konkurovat naší Kroměříži, takže nějaké bloudění nehrozilo. Dokonce jsme se během cesty stihly zastavit na náměstí na zmrzlinu a já si na vietnamské tržnici koupila nové sluneční brýle, protože ty, s kterýma jsem přijela, bohužel nepřežily výlet „Okolo Světa“ :). Cestou jsme si taky do alba nafotily místní hrad, kde prý straší bílá paní :), a zanedlouho už se před námi vyloupla hlavní atrakce, za kterou jsme do Hradce přijely - onen slavný aquapark. Sotva jsme si koupily studentské vstupenky, převlékly se do plavek a našly si pěkný plácek přímo u bazénu, vrhly jsme se za osvěžením do vody. Masážní trysky poněkud zklamaly, protože jsme nepřišly na systém, jakým se zapínají :(\u0026hellip;snažily jsme se to sice odkoukat od ostatních, ale když jsme nezpozorovaly žádný výsledek, vzdaly jsme to a radši si šly zařádit na skluzavky a do „umělé vlny“, kde jsme se s holkama opravdu dobře bavily a Terka nás - nic netušící - u toho tajně fotila :D. Když jsme se dostatečně vyčvachtaly, šly jsme se zase na chvilku osušit na břeh a věnovat se nějaké záslužnější činnosti jako čtení Bazaaru, Jíchy :), focení, masáži zad a především psaní pohledů našim blízkým. Relaxační den uplynul moc příjemně a z bazénu nás vyhnal až hlad. Zašly jsme si tedy nahoru do restaurace na proklatě nezdravý langoš a pívo :)\u0026hellip;Pak už jsme usoudily, že je nejvyšší čas jít, abysme si cestou na vlak ještě stačily nakoupit jídlo v některém z místních hypermarketů. Nálada během zpáteční cesty poněkud upadla, byť jsme se snažily pozvednout si ji karetní hrou přímo v prachu nádražního perónu. Paradoxně zjišťujeme, že krizový den je krizový zkrátka spíš proto, že jsme se nestihly fyzicky unavit; na Moniku očividně padá nějaká ponorka, a tak o nějakém nočním životě ani dnes nemůže být vůbec řeč. Prý až zítra…začínám být skeptická 8-)…\nStředa, den pátý :-) …deprese\nJak je známo, sport rozvíjí hlavně tělo :-). My jsme se každopádně rozhodly dopřát si i trochu té duševní stravy, a proto jsme se ve středu vypravily za kulturou, které se nám - co si budem povídat - v Třeboni zrovna dvakrát nedostávalo :). Cílem dne se pro nás stal proslulý zámek Hluboká s dodatkem, že na zpáteční cestě se zastavíme v nedalekých Českých Budějovicích. Naplánovaly jsme si krásný a nenáročný výlet jenže jak už to tak u nás bývá, všechno dopadlo poněkud jinak :)\u0026hellip;Hned ze začátku se nám to celé zvrhlo tak nějak naruby - zastávku Hluboká nad Vltavou, kde jsme měly správně vystoupit, jsme totiž přejely. „Ale tak co!“ mávly jsme nad tím rukou. Je přece jedno, jestli do Budějovic pojedeme před Hlubokou nebo až po Hluboké - byla to hned další zastávka - a tak jsme se trochu proti plánu naráz octly v jihočeské metropoli. Když už se nám to ale takhle vyvrbilo, rozhodly jsme se pořádně si to tu prohlédnout a pochopitelně zamířit někam do hospůdky a okusit stylově Budwar :). Prošly jsme si městské centrum a usadily se přímo na krásném budějovickém náměstí, kde jsme si teda objednaly to proslulé místní pivo. Terka se za chvíli vytratila na radniční věž, protože zatoužila zvěčnit Budějovice z ptačí perspektivy, a když jsme se dostatečně pokochaly a dopily, usoudily jsme, že je nejvyšší čas zamířit zase o kousek dál. Na nádraží jsme se v pivem lehce povznesené náladě všecky nadšeně vyfotily u obrovské černé mašinky a tak tak jsme stihly náš vlak směřující do Hluboké nad Vltavou.\nMašinka v Budějovicích\nTentokrát už jsme vystoupily správně :). Ukázalo se, že z malého nádražíčka je to k zámku ještě pěkná dálka, ale cesta vedla z kopce, což nám naprosto vyhovovalo. Dole v podzámčí nás nicméně překvapil hlad a protože se před námi jako na zavolanou vyloupla příjemně vyhlížející hospůdka se zahrádkou, neváhaly jsme už ani minutu. Tatranka na cesty v této konkurenci zkrátka nemohla obstát :)! Nadlábly jsme se k prasknutí a zjistily, že teď už to bohužel půjde jen do kopce, jak už to tak u těch hradů a zámků obvykle bývá. Časté pauzy během našeho drápání se vzhůru jsme maskovaly za náhlé záchvaty touhy vyfotit se v Hluboké u gotického kostelíku nebo starodávné studny :). S trochou zklamání musím konstatovat, že zámek Hluboká je mnohem zajímavější zvenčí než zevnitř. Skalní fanoušci Pyšné princezny jistě ocení taky procházku v nádherném upraveném parku, kde se tenkrát točilo, jak princezna Krasomila nutila zahradníka, aby jí zavázal střevíček :-) - i my jsme tady s trochou nostalgie nafotily pár snímků, ale na nějaké velké procházení už nebyl čas. Tak tak jsme stihly koupit si lístky na poslední prohlídku, která byla rozdělena do tří bloků -díkybohu měl každý blok jiného průvodce, jinak bychom z Hluboké asi neměly vůbec nic :D. První blok jsme trochu pubertálně „protropěly“ v křečích smíchu, protože náš mladičký pan průvodce pro nás byl opravdu nevšedním povyražením. Zbytek trasy už jsme byly celkem schopné i něco vnímat a pochytit pár zajímavých informací, které jsme si ještě prohloubily během posledního dne pobytu v Třeboňském zámku. Celkově nás ale prohlídka dost zmohla a byly jsme myslím všechny rády, že už je konec a můžeme se vrátit domů - tedy na Holičky :). Z plakátů vylepených všude možně po parku jsme se dočetly, že tu dnes večer má vystupovat známý slovenský Beatles-revival, The Backwards, vítězové amerického Beatlefestu - což ve mně opět probudilo trošku nostalgie a vzpomínky na staré časy, kdy jsme s Pavčou vymetaly jejich konerty O:). Než jsme se ale stačily rozhodnout, čím završíme dnešní ryze kulturní den, nebe se hrozivě zatáhlo a následující hřmění rozhodlo vlastně za nás - dát se na zběsilý úprk, pokud z tohohle chceme vyváznout se suchým štítem :).\nMračna nad Hlubokou\nBohužel ani útěk nás nespasil - sotva jsme stačily doběhnout do podzámčí, strhnul se liják, před kterým prostě nebylo záchrany. Na takové zbytečnosti jako deštník pochopitelně žádná z nás nepomyslela, takže jsme se před deštěm chránily čím se dalo - palestinou, batohem nebo aspoň kapucí od mikiny. Zpáteční cesta na nádraží, která se opačným směrem jevila jako velmi příjemná procházka, teď samozřejmě vedla do kopce, takže jsme do vlakové boudy s nápisem Hluboká nad Vltavou dorazily v dosti zbědovaném stavu :D. Vlak, který jsme měly stihnout, nám samozřejmě ujel a to značně zkomplikovalo naše další plány. Což o to, do Veselí jezdilo každou chvíli něco, ale na nejbližší spoj do Třeboně bychom musely čekat do půl desáté večer :-X ! Pavča - nejodvážnější z nás, iniciativně navrhla přemístit se do Veselí nad Lužnicí a tam jít po dvojicích na stopa. Nápad jsme zpočátku nezatracovaly, protože představa, že bychom v tomhle mokrém oblečení měly strávit několik dalších hodin, ať už na zastávce v Hluboké nebo na nádraží ve Veselí (na které jsme zanevřely hned první den naší dovolené :D) nás vskutku nelákala. Na druhou stranu se nám ale začaly vybavovat ty nejhorší scénáře a články v černé kronice o znásilněných stopařkách, takže jsme Pavčin návrh nakonec zamítly a rozhodly se jet prvním vlakem do Veselí nad Lužnicí a tam že se uvidí. V Hluboké na nádraží měli dokonce automat na nápoje, takže jsme si daly horkou čokoládu, což nám trochu zvedlo náladu. Tedy až na Moniku, která už dneska očividně nebyla ve formě a celou dobu opečovávala svůj zmoklý foťák za dvacet tisíc, na který si nepořídila obal a odmítala s námi komunikovat :-/\u0026hellip;Předem podotýkám, že Veselí je pěkná díra. Alespoň ta část Veselí, kterou jsme poznaly my. Mnoho možností, kde přečkat těch pár hodin do odjezdu našeho spoje do Třeboně, se nám tu nenabízelo. Přítomnost štamgasta „pionýra“ byla dnes opravdu tím posledním, po čem bychom prahly, takže jsme se rozhodly zavítat do konkurenčního podniku hned naproti přes ulici. Promoklé na kost jsme se ostatním návštěvníkům hospody jistě taky postaraly o povyražení, ale byly jsme ve stavu, kdy nám to už opravdu bylo fuk a zmoženě jsme si objednaly 4 horké čaje a vyvalily se ke stolu nejblíž topení - které pochopitelně v srpnu netopilo :D\u0026hellip;Ne že bychom zrovna hýřily optimismem, ale až na tu nešťastnou Moniku jsme se snažily naši nezáviděníhodnou situaci nebrat příliš tragicky - koneckonců nepředvídatelné okolnosti k dobrodružné dovolené patří a kdyby všechno vycházelo podle plánu, byla by to trochu nuda ;). Tak jsme nakonec do půl desáté s dostatečnou zásobou horkých čajíčků a s balíčkem karet ve zdraví přečkaly, každopádně do postelí a hlavně do sprchy jsme se tentokrát těšily neuvěřitelně ! Po návratu na Holičky (což je od třeboňského nádraží pěšky ještě pěkná štreka) jsme si náš apartmán krásně „vyzdobily“. Do kuchyně jsme rozvěsily na prádelní šňůru naše mokré svršky a já mezi ně ještě kolíčkama připevnila bankovky s Janem Amosem, které jsem vylovila z totálně mokré – látkové - peněženky :D. Heslo večera bylo nasnadě: Království za postel ! A noční život ??? Proboha, žertujete :-D !?!?!\nČtvrtek, den šestý :-)\nČtvrtek je posledním dnem naší dovolené, kdy nám počasí ještě přeje. Rozhodneme se toho využít a naposledy napnout svaly k cyklistickému okruhu Okolo Rožmberka. Část trasy už známe, protože jsme se po ní vracely z naší nejadrenalinovější výpravy Okolo Třeboně :).U největšího rybníka v naší republice se samozřejmě také musíme vyfotit - pořídíme si do alba poslední snímky, na kterých vypadáme jako velké sportovkyně. Jsme už za ten týden tak zocelené, že celý okruh zvládneme jen s jedinou další zastávkou v hospůdce na břehu rybníka (s vodníkem !:-)), kde zatoužíme po nanuku, ale mrazící box už je chudák tak vybrakován, že s lítostí odejdeme a rozhodneme se zajít si radši na točenou přímo v Třeboni. Zpátky na Holičky dorazíme doslova v rekordním čase a protože energie ještě stále máme na rozdávání, dojde snad dnes konečně i na trochu toho nočního života, na který se já osobně těším už od prvního dne. Osprchujeme se, umyjeme vlasy, vyfoukáme a hodíme do gala, leč než tohle všechno stihne udělat čtveřice ženských, čas pokročí a nebe se nám nápadně povědomě zatáhne. Sotva vytáhneme paty z penzionu, dá se do deště. Na odpočívadle před Holičkama, kde je zastřešené posezení a kam se okamžitě uchýlíme, aby veškeré naše odpolední snažení udělat ze sebe dámy nepřišlo vniveč, se rozhodneme pro nouzové řešení - skočit si do protějšího penzionu, který vypadá o poznání luxusněji než ten náš :D, koupit lahvinku vína a udělat si mýdlo přímo u nás v apartmánu. Bohužel zjistíme, že naproti se nachází pouze restaurace a lahev vína nám tam s sebou asi neprodají, takže se poněkud zklamané musíme vrátit na pokoj :/. Achjo, proč je to město tak strašně z ruky ? Výlet za nočním životem bojkotován deštěm má jedinou výhodu, starouš Kročák nám konečně začne vykat ;-)…pravděpodobně za to může fakt, že jsme se poprvé za celý týden namalovaly :-D…\nPátek, den sedmý :)\nNa poslední den před odjezdem jsme si už dopředu vyhradily relaxaci, odpočinek a nicnedělání. Počasí nám taky pravda moc jiných možností nenabízí. Slovy klasika ;): chčije a chčije celej den…Tentokrát upadá deprese ze zamračené a zlověstné oblohy i na mě a nejradši bych zůstala do večera zahrabaná pod peřinou. Ufňukanou náladu mi zvedne až pár esemesek, které mi v průběhu dne přijdou (mezi nimi i poměrně upřímné přání od Luboše, s kterým jsem od našeho rozchodu poněkud na kordy 8-). Den uběhne v líném tempu a dlouhou chvíli si krátíme jídlem, televizí a úklidem. Večer se vyfikneme a jdeme se konečně ožrat. Protože jsem vážně zklamaná z toho, že jsme zatím třeboňský noční život navzdory všem našim dobrým předsevzetím ani neokusily, nezastírám, jak hodlám dnes večer dopadnout. Plány jsou to sice hezké, ale\u0026hellip;realita opět poněkud komplikovaná. Třeboň sice podle počtu obyvatel není žádná díra, leč s přítomností omladiny lázeňské městečko asi příliš nepočítá, protože všechny hospody v centru, kam se neomylně vydáme, zavírají už v deset :-O !!! V zámeckém parku mezitím vrcholí největší kulturní událost tohoto roku :-D…koncertují tu bratři Nedvědi a Fešáci, kteří slaví kulaté výročí svého vzniku, takže naše zoufalé pobíhání po městě ve snaze najít otevřenou hospodu, byť by to měl být ten nejhorší pajzl, nám vesele podbarvuje český folk. No paráda :D ! Večerní courání městem alespoň využijeme k focení, ale po hodinovém marném hledání vhodného podniku a hlasitém hořekování, proč jsme si aspoň ve Spaaru nekoupily lahvinku vína na pokoj, se rozhodneme centrum opustit a vydat se zpátky na Holičky\u0026hellip;jak příznačné :/! Na zpáteční cesté před odbočkou k hlavní silnici míjíme hospodu, u které jsme si cestou do města na dveřích přečetly na ceduli, že zavírá v deset - navzdory pokročilé hodině se uvnitř ale ještě svítí a na zavíračku to zdaleka nevypadá. Jsme ženy činu, proto se nahrneme dovnitř, vzbudíme pozdvižení mezi místními štamgasty a objednáme si třikrát pívo (Monika kofoluje 8). Postarší paní vrchní přisupí k našemu stolu a zajímá se, zda už nám bylo osmnáct- jdeme do kolen :D ! Terka suverénně vybalí na babku řidičák (ta ho ještě pro jistotu se zájmem zkoumá :D) a já se pochlubím občankou 8-)!! Víc nás číšnice neotravuje, takže zábava může začít. V hospodě běží na plátně jakýsi hudební kanál, který nezapomeneme zkritizovat- za povšimnutí stojí snad jen nový klip Enrique Iglesiase :D - a to už před náma stojí pívo, a tak se na něj vrhneme. Samozřejmě jako obvykle, když mám v sobě nějaké to promile, začnu své okolí otravovat a přemlouvat ke stolnímu fotbálku. V Pavči naštěstí najdu kumpána :) Večer se vyvíjí příznivým směrem, z hospůdky nás nikdo nevyhání, piva konají svou práci a my se skvěle bavíme, až ztrácím pojem o čase. Zvedneme se snad někdy kolem půlnoci, kdy si přecejenom řekneme, že už máme dost, padne na nás únava a taky tíha vědomí, že se zítra ráno budem muset sbalit a vyklidit náš apartmán\u0026hellip;jo a taky stihnout náš vlak domů - maličkost, že 8-)\u0026hellip;Zaplatíme a lehkým krokem se vydáme směrem k Holičkám. Neriskujeme cestu kolem hlavního tahu na Vídeň, tolik soudnosti v nás ještě zůstalo :D, takže radši volíme štreku skrz chatovou osadu, jejíž majitele celou cestu až k našemu penzionu obšťastňujeme bujarým moravským zpěvem. Zavěšené do sebe se navzájem podpíráme a vyřváváme na celou ulici „Ó, Bdeeeleee!“ a „Vínečko bílé“ a je nám fuk, že rušíme noční klid. Zítra nám končí naše báječná cyklistická dovolená a dnešní večer jí prostě musí nasadit korunu :D ! Dobývání do našeho apartmánu stejně jako cesta od dveří do postele mi beznadějně splývá\u0026hellip;ale dnešní večer zkrátka neměl chybu :) !!!\nSobota, den poslední :-)\nČas se nachýlil, naše dovolená dnes končí. Balíme, uklízíme, loučíme se s Kročákem ;-)\u0026hellip;a pochopitelně už se taky strašně těšíme domů. Z hospody jsem si včera odnesla suvenýr v podobě fotky Terčiného bratra. Ráno si nějak nemůžu vzpomenout, jakým způsobem jsem se o ni zasloužila O:-)\u0026hellip;nejpravděpodobnější asi bude fakt, že jsem ji od Terky po třetím pívu prachsprostě vyžebrala :D. Radši nad tím nedumám, protože věcí, které si z inkriminovaného večera nepamatuju, je víc 8-). Kolem desáté už máme apartmán vyklizený a poté, co naposledy zamáváme Holičkám, našemu krásnému přechodnému domovu, nahodíme na záda krosny, nasedneme na kola a frčíme na nádraží, abychom si těžké krosny nechaly v úschovně zavazadel. Do odjezdu našeho motoráku do Veselí zbývá ještě spousta času a ten hodláme využít k návštěvě třeboňského zámku a nakoupení pohledů a suvenýrů pro rodinné příslušníky. Na náměstí se zrovna koná řemeslný trh, takže druhý bod programu zvládáme s přehledem. Žádná z nás neodolá miniaturním keramickým kapříkům a abychom udělaly radost i sobě, koupíme si každá stejnou černou tašku s namalovanou kočkou. Energii doplníme ve stánku s párky v rohlíku a pak už je nejvyšší čas vyrazit na zámek. Prohlídka se skládá ze tří okruhů, z nichž první nás provází zámeckými komnatami pod vedením příjemné slečny průvodkyně. Druhým bodem programu je zámecká konírna a zpočátku to vypadá, že jedinými jejími návštěvníky budeme právě my čtyři, ale vzápětí se přižene ještě další čtyřčlenná rodinka s malými dětmi, takže se nemusíme celou dobu tvářit, jak nás to jezdecké náčinní hrozitánsky zajímá, abychom udělaly panu průvodci radost a přenecháme veškeré projevy emocí dětem :D. Třetí okruh vede do zámeckého sklepení a mučírny, kam nás doprovodí mladík, který se tváří, jakoby sežral celou moudrost světa :D\u0026hellip;Nejprve se jeho zvědavým dotazům nepokrytě smějeme, ale když nás zavede hloub do sklepení, smích nám poněkud ztuhne na rtu. Je tu strašná tma a vůbec\u0026hellip;radši se chytneme za ruce J!! Rodinka s malými dětmi, která se prohlídky účastní spolu s námi, má nicméně pro strach uděláno a zvědavě si v mučírně všecko prohlíží a fotí. Pan průvodce nám zasvěceně líčí, jak se které mučidlo používalo, některé menší kusy palečnic nám dokonce nechá kolovat, načež se zastaví u posledního exponátu a praví, že tady by to chtělo názornou ukázku. „To víš, chlapečku, tu ti tak někdo dobrovolně položí hlavu na špalek !“, myslím si pobaveně a co čert nechtěl, mladík nejspíš umí číst i myšlenky, protože se mi rozhodne pomstít a přátelsky mě vyzve, zda bych se neobětovala. „Já ???“ ujistím se zděšeně. Nojo, bohužel se nespletl ani on ani já. Neochotně pokleknu na špinavou zem, skloním hlavu na dřevěný špalek a hraju si na odsouzence. Snad už ten krám vážně nefunguje !!! Pro děti je to ovšem náramná atrakce, praxe je holt lepší než šedivá teorie\u0026hellip;uff, užívám si svých pár vteřin slávy s hlavou uvězněnou mezi dvěma kládama a odevzdaně přetrpím i cvakání fotoaparátů. Představa, že jsem navěky zvěčněna a vylepena v cizím albu mě pravda trochu irituje, ale to už naštěstí představení končí a opona klesá, protože prohlídka také dospěla ke svému závěru. Na rozloučenou nám ještě pan Chytrý poradí, abychom si přečetly Kladivo na čarodějnice. „Samozřejmě v latinském originále,“ dodá zasvěceně. Aby ne ! S úlevou se vydrápeme z ponurého sklepení zase na světlo boží. Času už není moc nazbyt, ale zmrzku a výstup na radniční věž ještě očividně stíháme. Schody na věž jsou ze dřeva a tudíž poněkud chatrné, ale ani to nás od výstupu neodradí. Z věže se nám naskytne krásný výhled na celé městské centrum. S lehkou nevolností kolem žaludku (zábradlí mi nepříjde dostatečně vysoké ani dostatečně pevné, ale možná za to může jen má paranoia a strach z výšek) naposledy upřu pohled k místům, kde tuším náš penzion Holičky O:-)\u0026hellip;\nLoučení s V(v)eselím\nKdyž se dostatečně pokocháme a rozloučíme s Třeboní, nasedneme na kola a vydáme se na vlakové nádraží, abychom tam vzápětí mohly proklít Paegas info za mylné informace ohledně odjezdu našeho motoráku do Veselí nad Lužnicí ! Utěšit nás může jedině fakt, že tentokrát to není VESELSKÉ nádraží, kde musíme strávit čekáním další hodinu svého života. Z posledních peněz nakupujeme obložené bagety a dva sešity křížovek, aby naše cesta domů byla o něco příjemnější :D\u0026hellip;\n\u0026hellip;a starý Brůna už se kývá :D\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/dovolena-na-holickach-katastroficky-scenar-nasi-damske-jizdy/","summary":"\u003cp\u003eAby tady na blogísku konečně něco pořádného bylo, zahrabala jsem v útrobách počítače (na psaní něčeho nového a aktuálního momentálně v zápalu studia není moc času) a objevila opravdové retro :D - \u0026ldquo;palubní deník\u0026rdquo; naší dámské jízdy po krásách jižních Čech, léta Páně 2007 :). Nechtělo se mi to po sobě popravděřečeno moc číst, tak doufám, že tam nebude moc gramatických ani stylistických chyb. Přeju příjemné počtení !!\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003e\u003cem\u003eMotto: „Správná cesta nemá konec, jen návrat\u0026hellip;“ (Jan Jícha, guru naší dovolené ;-))\u003c/em\u003e\u003c/p\u003e","title":"Dovolená na Holičkách (katastrofický scénář naší dámské jízdy)"},{"content":"Rozhodla jsem se, že dříve než se definitivně odeberu do školy za účelem dozvědět se zase trochu víc o obchodním právu, napíšu aspoň pár úvodních řádků do svého fungl nového blogísku :D…Mít svůj blog je poslední dobou jaksi podezřele módní záležitost, takže jsem nakonec podlehla i já…již potřetí ve svém životě :). Mé předchozí blogové pokusy bohužel ztroskotaly na nedostatku času, chuti a čtenářů. A navíc jsem je stejně využívala jen k úklidu v šuplíku, kde jsem léta schraňovala opsané pasáže ze svých oblíbených knížek, a na blogu se mi je konečně podařilo trochu utřídit. Možná v tomhle „úklidu“ budu pokračovat i nadále; hlavně chci ale na tomto místě začít zachycovat svoje postřehy, akce a vůbec zážitky svého barvitého studentského života, abych měla v důchodě co číst a na co vzpomínat O:-) !\nTak doufám, že to bude čtivé, že to případné čtenáře, kteří sem náhodou zabloudí, bude bavit, a hlavně že bude dost času na to psaní…no nic, mám takový dojem, že nestíhám už teď :D…prozatím se loučím a mizím do školy !\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/par-slov-na-uvod/","summary":"\u003cp\u003eRozhodla jsem se, že dříve než se definitivně odeberu do školy za účelem dozvědět se zase trochu víc o obchodním právu, napíšu aspoň pár úvodních řádků do svého fungl nového blogísku :D…Mít svůj blog je poslední dobou jaksi podezřele módní záležitost, takže jsem nakonec podlehla i já…již potřetí ve svém životě :). Mé předchozí blogové pokusy bohužel ztroskotaly na nedostatku času, chuti a čtenářů. A navíc jsem je stejně využívala jen k úklidu v šuplíku, kde jsem léta schraňovala opsané pasáže ze svých oblíbených knížek, a na blogu se mi je konečně podařilo trochu utřídit. Možná v tomhle „úklidu“ budu pokračovat i nadále; hlavně chci ale na tomto místě začít zachycovat svoje postřehy, akce a vůbec zážitky svého barvitého studentského života, abych měla v důchodě co číst a na co vzpomínat O:-) !\u003c/p\u003e","title":"Pár slov na úvod..."},{"content":"Něco o mně :-)...\nŘíkají mi Janie.\nJsem zrzka.\nJsem Lvice a bývám většinou ta nejmenší a nejmladší v jakémkoliv kolektivu :D\u0026hellip;\nMám vééélikou rodinu.\nSu z Moravy :))\u0026hellip;a jako správná cérka mám ráda víno, Skácelovu poezii a cimbál.\nNa jaře to bylo už deset let, co jsem se zamilovala do Beatles - od té doby mám velikou slabost pro dlouhovlasé muže a tajný sen proběhnout se bosá po přechodě na Abbey Road\u0026hellip;\nMám ráda jaro u řeky Moravy, vůni nových knížek, nahrávky z kotoučového magneťáku po tátovi :-), Járu Cimrmana, večerníček o včelích medvídkách, Malého prince, moudré knihy moudrého Roberta Fulghuma, portrét Briana Maye od Terezky, fotky a vzpomínky na tábor v Jablůnce a hantec. A taky koupání v Bečvě. A babí léto na Pálavě\u0026hellip;a tam bych asi chtěla jednou zestárnout, mezi vinicema\u0026hellip;s tím, koho mám úplně ze všeho nejradši O:-)\n","permalink":"https://milicovi.github.io/posts/neco-o-me/","summary":"\u003cp\u003e\u003cstrong\u003eNěco o mně :-)..\u003c/strong\u003e.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eŘíkají mi Janie.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eJsem zrzka.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eJsem Lvice a bývám většinou ta nejmenší a nejmladší v jakémkoliv kolektivu :D\u0026hellip;\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eMám vééélikou rodinu.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eSu z Moravy :))\u0026hellip;a jako správná cérka mám ráda víno, Skácelovu poezii a cimbál.\u003c/p\u003e\n\u003cp\u003eNa jaře to bylo už deset let, co jsem se zamilovala do Beatles - od té doby mám velikou slabost pro dlouhovlasé muže a tajný sen proběhnout se bosá po přechodě na Abbey Road\u0026hellip;\u003c/p\u003e","title":"Něco o mně"}]