Hráškový krém

Mám tu jednoho žhavého kandidáta na polévku na Zelený čtvrtek! Inspirovala jsem se na foodblogu Milluji.cz, kam jsem dosud chodila jen slintat nad těma překrásnýma fotkama různých dobrot, až jsem si konečně řekla, že taky musím něco zkusit uvařit. A tahle polévka je tedy top! 350g mraženého hrášku 1 cibule 2 stroužky česneku 50g listového špenátu 1l vývaru sůl, pepř 1 lžíce ghí 100ml smetany na vaření citronová šťáva krutonky a microgreens na ozdobu Cibuli a česnek nakrájíme na drobno. Ve středním hrnci rozehřejeme ghí a cibuli s česnekem na něm orestujeme. Poté přidáme hrášek, opět krátce restujeme a následně zalijeme vývarem. Přidáme sůl a pepř a vaříme do změknutí hrášku. Na závěr přidáme špenát, už jen krátce povaříme a celé rozmixujeme tyčovým mixérem na hladký krém. Zjemníme smetanou a úplně nakonec vymačkáme pár kapek citronu do polévky. Servírujeme s krutonky a microgreens. ...

Zima v obrazech

Přijde mi, že ta letošní zima byla vlastně docela krátká a ani mi nevadila tolik jako obvykle. Nevím, jestli je to tím, jak jsme se opět snažili co nejvíc času trávit venku (a má zásoba oblečení do mrazu se letos rozrostla o pár nových hřejivých kousků) nebo tou štědrou sněhovou nadílkou, která nám možná měla vynahradit tu studenou sprchu, která přišla po Vánocích s dalšími uzávěrami… Každopádně tu jdu zakonzervovat pár milých vzpomínek na všechno to hezké, co nás během této zimy potkalo. ...

Zimní knihovnička

Člověk by řekl, že přes zimu, kdy se povětšinou sedí doma za pecí, toho člověk přečte nejvíc, ale opak je pravdou. Tak snad to přes jaro v lockdownu trochu doženu 8-) Eva Ehrenbergerová, Markéta Gajdošová - Cesta k opravdovému jídlu Po dlouhé době jsem si přála k Vánocům kuchařku. Cesta k opravdovému jídlu, hit sociálních sítí, přináší jak poctivou porci receptů, tak trochu té základní teorie z pera výživové poradkyně. Co se týče té teoretické stránky, určitě zde najdete řadu užitečných základních informací, které se vám budou hodit, pokud si chcete začít více hlídat svůj kalorický příjem. Seznámíte se se stručnou charakteristikou jednotlivých živin, kdy a jaké doplňky stravy má smysl tělu dodávat či jak číst etikety výrobků v obchodech. Občas sice kniha sklouzává k takovému tomu nicneříkajícímu stokrát omílanému klišé, že vše je strašně individuální a nakonec je stejně vždy nejlepší vyhledat výživového poradce osobně a nechat si sestavit jídelníček na míru, což je jistě svatá pravda, ale kvůli tomu si tuhle knihu přece nikdo nekupuje 8-) O to nadšeněji jsem se ovšem vrhla na zkoušení receptů, které jsou naopak velmi konkrétní, často se v nich opakují ingredience a celkově mi na první pohled přišly poměrně rychlé k uvaření. Největší ohlas u nás zatím sklidil banánový chlebíček, ten je prostě famózní! Celkem nám i chutnaly cottage bulky (pro mě úspěch už to, že jsem upekla konečně nějaké pečivo, které se dá jíst :D), candát s batátovým pyré nebo cizrnové kari. Naopak propadákem se staly noční jahodové vločky a zpropagované malinové brownies mě tedy taky absolutně nenadchlo. Co naopak velmi kvituji je celá série receptů do krabičky, takže konec výmluv, že na zdravé stravování není prostor :-) Suma sumárum jsem od knihy kvůli tomu obrovskému hypu zřejmě čekala trošičku víc, ale už teď jsem si jistá, že tohle nebude ta kuchařka, na kterou by nám doma sedal prach :-) ...

Nápady na tvoření s batoletem

Tak nám ode dneška zase (po kolikáté už?) nastává pár perných týdnů plných zákazů a omezení. Asi neznám žádnou mámu, na kterou by z toho už nešly mrákoty. A protože nápadů a inspirace na domácí aktivity není nikdy dost, vydolovala jsem z útrob své fotogalerie pár našich výtvorů za uplynulý půlrok. Většina je spíše sezónní záležitostí, ale třeba vás i tak něco z toho inspiruje a zachrání zbytky domácí pohody :-) ...

Nejkrásnější pohledy na New York

Je to už bezmála jedenáct let, co jsem naposledy psala do rubriky " Za velkou louží". Jedenáct let od mé první návštěvy džungle New Yorku. Před čtyřmi lety jsem se do města, které mě tenkrát na první pohled vůbec neokouzlilo, vrátila. A tentokrát ve mně zanechalo mnohem lepší dojem než napoprvé. V následujících článcích vám chci vyprávět o tom nejlepším, co jsme za velkou louží viděli a zažili. Asi to není náhoda, že se ke vzpomínkám na naši poslední velkou cestu vracím právě teď, kdy sedíme doma a čekáme, až se kolem nás všechno špatný konečně přežene a my zase začneme normálně žít a cestování přestane být radovánkou z říše snů… ...

3 roky

S dětmi opravdu život letí jako blázen. Nemůžu uvěřit, že od posledního updatu o Oliho rozvoji už uplynul zase téměř rok! A co všechno se za tu dobu opět změnilo… Oli v necelých třech letech nosí velikost 98/104 a váží zhruba 14,5 kila. Nebýt covidu, asi bychom už kočár definitivně zazimovali, nicméně tím, jak jsem přestala jezdit městskou a občas s ním přecejen potřebuju jít delší trasu nebo vezu nějaký větší náklad, ještě kočár celkem užijeme. Na výlety ani k prarodičům už ho ale delší dobu nevozíme a O. bez problémů ujde třeba i 5 kilometrovou procházku. Klepu na dřevo, ale odpolední spánek (cca od 1 do 3) u nás pořád ještě funguje a jsem za to neskonale vděčná. Bohužel je to ale zase na úkor spánku nočního, který teď trvá cca jen od 9 do 6 a já tak musím chodit brzo do postele, pokud chci mít svých 8 hodin spánku denně (jakože CHCI :-D!). Noci bývají povětšinou klidné, ač jsme teď na podzim měli období, kdy se O. v noci víc budíval (možná špatné sny?), ale zase to pominulo. S jídlem se O. trochu zkazil - respektive zkazili mi ho prarodiče 8-) Je teď víc mlsnej, loudívá na mě šťávičky (Hipp džusíky, co mu dávaj naši), Hipp tyčinky, Kinder čokoládu, zavařeniny… Někdy vyměknu, ale většinu času se snažím napravovat režim povolený během pobytu u prarodičů. Na snídani nejčastěji připravuju různé varianty ovesné kaše, jogurt s ovocem, případně mu zaleju Emco nebo MixIt cereálie s mlíkem, pokud mám línější ráno 8-) Jako hlavní jídlo dne točíme přes týden naše oblíbené stálice - jednou týdně rybu (většinou lososa), jednou týdně luštěniny (většinou červenou čočku), občas těstoviny, rizota a pak různé zeleninové zapékané variace. Naštěstí je O. pořád polívkový a začíná být i poměrně masový, tak tomu víc přizpůsobuju náš jinak spíše vege jídelníček. Z ovoce má rád téměř vše, ze zeleniny hlavně rajčata a okurky - naopak odmítá třeba papriku, kterou dřív normálně jedl. A kupodivu není vůbec pečivovej po mě - maximálně vezme na milost chleba s máslem na večeři (cokoliv mu na něj položím, ať je to sýr či šunka, obvykle sundá a nejí) nebo knackebroty k míchaným vajíčkům. Každopádně co tak slýchávám o jiných dětech nejedlících, nemáme si ještě vůbec na co stěžovat a obecně je to s O. na jídlo většinou celkem pohoda a nad ničím se moc neofrňuje. V jídle už je víceméně samoobslužný - nají se lžičkou a už se celkem naučil i napichování vidličkou. Občas už si dokonce i způsobně utře pusu do ubrousku místo do rukávu čistýho trička 8-) Co se týče odplenkování, výraznější úspěchy v této oblasti zaznamenáváme někdy od podzimu, kdy jsem mu před den začala dávat slipy i za cenu častých nehod a můžu říct, že to celkem dost pomohlo - začal si sám říkat, že se mu chce, ač na spaní se ještě bez pleny rozhodně neobejdeme. Teď po Vánocích přišel zase jakýsi regres a nehod přes den je opět víc, ale snažím se z toho nedělat vědu a vyčkávám na jaro/léto, kdy to bude všecko zase krapet jednodušší a snad se těch plen konečně definitivně zbavíme. Rádi spolu malujeme, tvoříme a lepíme. Stále ho moc baví samolepkový časopis Kutílek, který mu děda na můj popud předplatil k druhým narozeninám a jsem nadšená z toho, jak spoustu úloh, jako spojování puntíků, které ještě před rokem vůbec nepobíral, už začíná hezky zvládat. Oliho záliba ve vlacích od minula také nabrala nových rozměrů. Připadá mi fascinující, kolik různých typů mašin dokáže pojmenovat a hlavně je i naživo poznat! Hlášky, co slýchá na nádražích, už zná nazpaměť a používá je při svých hrách, což je neuvěřitelně komické :D (“Žádáme cestující, aby při pohybu v kolejišti dbali své osobní bezpečnosti a nevstupovali do kolejiště před zastavením vlaku :D…”) Do domácí sbírky nám přibylo kvarteto Českých drah, několik nových vláčků, igráček pan výpravčí i s plácačkou, depo od Ježíška a nadšení sklidilo také předplatné časopisu Můj vláček, který vydávají rovněž České dráhy. Za ten rok jsme taky zjistili, že lidi kolem drah jsou často moc milí k takhle nadšeným dětem - při pozorování na našich oblíbených místech na nás často strojvedoucí mávají a houkají a jeden pan strojvedoucí už dokonce vzal Oliho i do kabiny a projel se s ním po nádraží O:-) Často mě překvapí jeho fantazie a to, jak při hře cokoliv může být čímkoliv - např. dřevěné kostky na stavění představují různé jídlo, kolíčky na prádlo jsou mašinky apod. Doma vyznáváme hračkový minimalismus, ač si kvůli tomu občas připadám jak krkavčí máma, ale tohle mě jen utvrzuje v tom, jak málo hraček ve skutečnosti děti potřebují. V čem minimalismus nevyznávám jsou však samozřejmě dětské knihy, těch nám stále nenápadně přibývá O:-) Spíš než přes den jsme si teď navykli předčítat si je před odpoledním spánkem a večer na dobrou noc. Největší oblibě se aktuálně těší ty o krtečkovi, o mašinkách a bagrech z Levných knih a nejnovější Počítání z nakladatelství Baobab, kterou Oli našel pod stromečkem. Čísla ho teď opravdu zajímají. S občasnou chybkou dokáže napočítat do 10 a spočítat maximálně 10 předmětů. Začíná projevovat zájem také o písmena - pozná “O jako Oli” a občas se ptá, co je kde napsané. Rád si prozpěvuje a občas nám s Péťou nakazuje, ať mu do toho nezpíváme, že chce zpívat sám :D. Má rytmus i paměť na texty. Hned zbystří, když v rádiu hrají nějakou naši oblíbenou písničku (třeba u I want to break free hned hlásí, že “to je ta naša” a ví, že ji zpívá kapela Queen). Umí s přehledem anglicky všechny barvy, jejichž název zná i v češtině. Dokáže říct anglicky, jak se jmenuje a kde bydlí. Cizí lidé (ale i my doma) často žasnou nad vyzrálostí jeho verbálního projevu, nad tím, jak se vyjadřuje, často i v souvětích, jaké výrazy používá. Ještě víc mě těší, jak u něj už postupně pozoruju i rozvoj emoční inteligence - např. když jeho sestřenice pláče, konejšivým hlasem se ji snaží utěšit. Jednou mě úplně dojal, když jsem servírovala oběd a on slezl ze židličky a přišel mi zastrčit triko do kalhot, aby mi netáhlo na ledviny :D Miluju jeho dětské projevy lásky, pusinky a když mi říká “Já tě mám nejradši, maminko” <3 Se vztekáním už bojujeme méně často, spoustu situací se učíme zvládat s větším klidem, ale myslím, že naučit se sladit naše temperamenty bude (pro nás oba) celoživotní škola trpělivosti. Každý den se snažím být vděčná za tu příležitost pracovat na sobě, ač je to někdy tak nesmírně těžké. Ale to obohacení, které do našeho života s Olim přišlo, prostě za ta občasná příkoří stojí :-)

Jak správně svítit

Navrhnout správné a funkční osvětlení interiéru je celkem věda. Nyní máme v našem bytě v obýváku 17 bodovek, které vrhají ostré světlo jedním směrem. Dělá to nepříjemné stíny ze všech stran a celý strop je tmavý, jako by na nás padal. Když jsme si pořídili pokojovou lampu, utvořilo to mnohem příjemnější atmosféru, ale pořád to není ono. V domě nechceme osvětlení podcenit, a proto jsme oslovili největšího českého guru na světlo Hynka Medřického a nechali si zpracovat světelný plán domu. ...

Naše podzimní výlety

Moje předsevzetí pokračovat v nastolené tradici víkendových rodinných výletů i na podzim jsme myslím naplnili beze zbytku. Překrásné babí léto nám přálo a většina míst nás okouzlila natolik, že se určitě budeme vracet i opakovaně… Muzeum Českých drah, Lužná u Rakovníka Jestli je vaše dítě také milovníkem vláčků jako náš Oli, tak tohle je místo, kde se bude cítit opravdu v sedmém nebi :-) Návštěvu jsme stihli na samém začátku září, ještě než koronavirus opět naplno propuknul, a jsem za to ráda, protože tenhle zážitek jsem Olimu slibovala tak dlouho! Přehlídka krásně opravených historických mašin s možností jízdy, depo s točnou, muzeum s modely vláčků a dalšími nádražáckými rekvizitami (tam jsme se ukryli před malou přeháňkou), hřiště v mašinkovém stylu a jeden báječný den, na který všichni dodnes vzpomínáme :-) ...

Dýňové rizoto

Receptů na dýňové rizoto jsem vyzkoušela už několik, ale teprve tento mi přijde takový vymazlený a opravdu lahodný. Tak pokud máte doma v zásobě taky nějakou dýni hokkaido a chcete z ní tentokrát uvařit něco jiného než obligátní polívku, směle do toho :-)! 1 cibule 4 stroužky česneku 300g dýně hokkaido 3 lžíce másla sůl, pepř sušený rozmarýn tymián 300 g kulatozrnné rýže 1/2 lžíce jablečného octa 100 g sýra s modrou plísní Cibuli a česnek oloupeme, cibuli pokrájíme na kostičky, dva stroužky česneku najemno nasekáme. Dýní zbavíme vláken a semínek a pokrájíme na kostičky. V hlubší pánvi rozehřejeme lžíci másla, orestujeme na něm polovinu cibule a dýni, přidáme celé stroužky česneku, sůl, trochu sušeného koření, podlijeme vodou a pod poklicí dusíme do poloměkka. ...

Rybízové muffiny

Tenhle recept sem chci přidat už minimálně čtvrt roku :D Chápu, že teď po Vánocích máte sladkého akorát tak plné zuby, ale rybíz dodává těmto muffinům příjemnou chuť a toho cukru tam zas tak moc dávat nemusíte. Na zimní procházce zasněženým lesem určitě přijdou vhod! 2 hrnky hladké špaldové mouky 200 g bílého jogurtu 1/3 hrnku třtinového cukru 1/4 hrnku oleje 1 hrnek rybízu 2 vejce 1 lžička jedné sody 1 lžička skořice Ve větší míse smícháme mouku, cukr, jedlou sodu a skořici. Do druhé mísy dáme jogurt, vejce, olej a pořádně promícháme. Poté přidáme do mísy k suchým ingrediencím a vytvoříme těsto. Do těsta zlehka přimícháme rybíz a plníme formičky na muffiny (asi do 3/4 formy). Pečeme na 180°C zhruba 30-35 minut. ...