Lyžovačka na Monínci

Minulý týden byl bohatý na akce všeho druhu - absolvovala jsem lyžovačku, ekonomický ples v divadle Husa na provázku a oslavu 80tin naší babi. Na psaní není čas, potěším vás tedy postupně alespoň malou fotodokumentací. Na lyžích jsem stála poprvé po nějakých 6ti letech, naposled jsem sjížděla kopečky na Ramzové za zlatých časů mého mládí (rozumějte “bylo mi sedmnáct”). Od těch dob už jsem dávno zapomněla, jak je lyžování fajn. Otestovali jsme si s Péťou super krátké lyže, které jsme měli půjčené od Peťovýho taťky ze školy (Péťa si totiž ty svoje nechal v Brně a vzpomněl si na to až v Praze na Andělu :DD) , a zjistili jsme, že už nikdy nechceme jiné :-)! Monínec má fajn sjezdovku, která není nijak zvlášť prudká, a i s kotvou, ze které jsem měla zpočátku trochu obavy, jsem se nakonec skamarádila (především díky pomoci dvou sympatických vlekařů :D). Letos už sněhu asi moc neužijeme, ale za rok se snad vypravíme zas :-)! ...

Luděk Navara, Josef Albrecht - Abeceda komunismu

Dneska jen tak v rychlosti, protože deadline se neúprosně blíží a moje aktivita se v tomto směru bohužel moc nestupňuje 8-)… Abecedu komunismu jsem si půjčovala se záměrem zakomponovat z ní nějaké informace do diplomky, abych demonstrovala, jak se legální pojetí kriminality proměňuje v čase. Nakonec jsem informace čerpala odjinud, ale přesto jsem si knížku se zájmem přečetla. Téměř každé písmeno české abecedy zde má svou samostatnou kapitolu, která se týká vždy jednoho konkrétního pojmu, a ve které se vypráví skutečný příběh - povětšinou se jedná o životní osudy “obyčejných” lidí, kteří s minulým režimem aktivně bojovali nebo se snažili před ním alespoň utéct na Západ. Díky řadě dokumentů, článků a koneckonců i vyprávění pamětníků má asi každý z nás jisté představy o tom, jak to tady za minulého režimu vypadalo, knížka však místy opravdu překvapí brutálností a šikanou, která byla vůči nepohodlným občanům v našem státě uplatňována. Kniha je doplněna bohatou obrazovou přílohou včetně kopií různých dokumentů, záznamů StB a tak dále. Z mého pohledu skutečně zajímavá, i když místy hodně drsná sbírka lidských osudů… ...

Slavnostní menu

Kdyby se mi chtělo, jako se mi nechce… tak už mám diplomku dávno napsanou a nemusím si vymýšlet nové recepty, abych měla co psát na blog :D. Toto slavnostní menu jsem však vytvořila k oslavě třetího výročí seznámení s Péťou a určitě si nezaslouží být zapomenuto. Je to opět trochu jiná variace na klasický řízek, která vypadá na svátečním stole s lahví vína a pugétem ve váze moc dobře :D. Na řízek v mandlovém těstíčku tedy budeme potřebovat: ...

Únorové úlovky

Myslela jsem si, jak teď budu mít až do konce března dost času na blog a vůbec, jenže… Čas by sice byl, ale veškeré mé tvůrčí ambice pohlcuje diplomka, a tak není na psaní moc chuť. A když už se náhodou rozhoupu, tak jen tupě civím do monitoru a plodím kraviny :D. (Gratulaci pro babi k 80tinám jsem dneska sepisovala snad hodinu :D.) Nápadů mám ale spousty, dokonce i na nové rubriky! S realizací to ovšem tak růžově nevidím. O tradiční měsíční úlovky vás každopádně neochudím, k těm jsem se rozhoupala :-). ...

Stieg Larsson - Dívka, která si hrála s ohněm

Ježíšek vyslyšel moje prosby a nadělil mi pod stromeček druhý díl “Milénia” - taky jsem loni sekala dobrotu, žejo O:-)! Už jsem Vám říkala, jak strašně zbožňuju tlusté knížky? Tak tento díl je ještě tlustší než ten první, což je báječné, protože mi taková kniha alespoň dlouho vydrží. Dívku jsem si (velmi nezodpovědně) rozečetla ve zkouškovém a pak jsem trpěla, když jsem se učila na náročné zkoušky z financí a ze správy a nesměla jsem se na ni ani podívat. Po dosažení posledního zeleného políčka v ISu už mě ale nic neudrželo. Dívka, která si hrála s ohněm je podle mě ještě mnohem napínavější než Muži, kteří nenávidí ženy a v tomto případě připouštím, že bylo opravdu těžké od ní odcházet. Ale já prostě nejsem ten typ, co zhltne knížku na posezení, a tak jsem ji dočetla teprve teď v únoru. ...

DROGa-speciál aneb Co přinesl Ježíšek

Dnes výjimečně nepřicházím s DROGa rubrikou na konci měsíce a to z jednoho prostého důvodu - Ježíšek mi letos nadělil dvě nádherné vůně, obě už jsem stačila otestovat a chtěla bych vám o nich něco málo napsat. Vůně je bohužel dost subjektivní záležitost, takže je jasné, že co je příjemné a sympatické jednomu, nemusí být i druhému. Na druhou stranu si myslím, že oba parfémy se v současnosti těší mimořádné oblibě, určitě jste o nich někdy už slyšeli a zcela jistě jste je už někdy na někom cítili :-)… ...

Dovolená v Krkonoších

Ano, přiznávám, že je to už trochu “prošlé” téma, ale když mně se dnes tolik chce psát a vlastně nemám nijak zvlášť o čem - proto jsem se rozhodla pustit do jednoho staršího restu… A vůbec mi nepřipomínejte, že mě na ploše čeká soubor “Diplomová práce”, jehož momentální rozsah je nějakých 5-6 stran, ehm… 8-) Do Krkonoš jsme s Péťou vyrazili v polovině září na voucher ze Slevomatu. Byla to vpodstatě naše jediná pořádná loňská dovolená, takže jsme si ji chtěli maximálně užít. Přístřeší nám poskytnul sympatický penziónek “Na Salaši” v Peci pod Sněžkou… ...

08.02.2012 · Toulky · Janie

Život na právech

Uteklo to… v pátek jsem absolvovala svou úplně poslední právnickou zkoušku, nepočítám-li státnice. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem na právech strávila 5 let. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem proplula všemi děsivými oblastmi naší legislativy - občanem, obchodem, ústavkem, správou… popravdě si dnes připadám jen o něco málo moudřejší, než tenkrát na podzim, kdy jsem odjížděla ze semináře právních dějin a říkala si, že můj život je v háji, protože to na výšce nepřežiju, na ty divný lidi si nikdy nezvyknu, studium nezvládnu a… neudělám řidičák! A hle - řidičák jsem udělala :D! Studium jsem nakonec taky jakž takž zvládla. Ikdyž ke šprtům jsem nikdy nepatřila (můj studijní průměr je toho důkazem), vybojovala jsem dokonce i pár Aček, z nichž nejcennějším úlovkem je pro mě Ačko z občana od profesora Fialy, které si oprašuju ve vitrínce mezi ostatními životními trofejemi :DD… Ty lidi, tak ty jsem opravdu moc nezkousla. Nemám ráda individualisty ani kariéristy a potkala jsem jich za své studium opravdu dost, na druhou stranu jsem ale poznala i řadu zajímavých, inspirativních a zábavných lidí. Za skutečné kamarády ale můžu označit jen malý zlomek z nich. Asi jsem výjimkou z pravidla, že na výšce vznikají přátelství na celý život - pro mě zůstali i po maturitě těmi nejbližšími lidi, s kterýma jsem vyrůstala, dospívala a chodila na střední. Na právech jsem sice poznala - hlavně v prváku - asi miliardu nových tváří, ale časem se nějak vytratili z mého zorného pole. I tak na ně ale ráda vzpomínám, třeba na Honzu (vůbec prvního člověka, s kterým jsem se na právech seznámila!), kterému jsem nosívala na každý seminář z českých právních dějin komiks s Hanou a Hanou :D. A nakonec prostě musím říct, že když už jsem si s někým na právech opravdu dobře a upřímně pokecala, byli to většinou kroměřížáci :D… Mimořádné osobnosti se samozřejmě vyskytly i ve sboru profesorském (profesor Hollander)… stejně jako ty, kterým se raději každý obloukem vyhnul (Krvavá Marta). Nutno říct, že s negativními emocemi vzpomínám jen na velmi málo z nich, protože bez jejich dobré vůle a pomoci bych na spoustě zkoušek pohořela. ...

Zapečená brokolice se šunkou

Propadla jsem kouzlu zapékání a elektrické trouby vůbec, proto tu v nejbližší době můžete očekávat recepty především na toto téma O:-). Zjistila jsem, že je to velice jednoduché, rychlé a efektní, ikdyž s troubou se teprve seznamuju a mám vždy po ruce návod s instrukcemi, na kolik stupňů, v jakém režimu a poloze se které jídlo připravuje. Dnešní nedělní oběd se mimořádně povedl, takže i recept si snad zaslouží neupadnout v zapomnění a posloužit budoucím generacím. Díky opět patří receptům.cz :-)! ...

Václav Havel - Prosím stručně

Když se na sklonku loňského roku začalo skloňovat jméno prvního českého prezidenta ve všech českých i řadě zahraničních médií, docela zahanbeně jsem zjistila, že jsem od Václava Havla (shame on me!) vlastně nikdy nic nečetla… Kdysi jsem sice měla půjčenou jakousi divadelní hru, ale zřejmě mě neuchvátila natolik, abych do ní zabředla. Když jsem pak v předvánoční tlačenici byla nechtěně svědkem rozhovoru nějakých nevycválaných teenagerů o tom, kterak “se z toho Havla můžou všeci posrat”, rozhodla jsem se, že s touto neznalostí definitivně skoncuju, abych neklesla na úroveň oněch buranů, kteří sotva něco vědí o minulém režimu, jinak by výše uvedená slova těžko mohli vypustit z úst. Netvrdím ovšem, že já mám o této epoše našich dějin nějaké rozsáhlé znalosti…koneckonců právě proto jsem sáhla do naší domácí knihovničky pro Havlův rozhovor s Karlem Hvížďalou, který nám kdysi naježil pod stromeček brašule. ...