Kubánská specialita

Když jsem psala sem na blog úvodník o mě a o tom, co mám ráda, opomenula jsem něco, na co skutečně nedám dopustit. Je to pořad Pod pokličkou, který vysílá Česká televize a který si s oblibou pouštím z i-vysílání na dobrou noc. Karel s Maruš jsou moje uspávací stálice a ikdyž je mi zrovna mizerně, jejich glosy a hláška “Drž pec!” mi spolehlivě zvednou náladu :D… Ještě nikdy jsem ale nezkoušela s Maruš vařit. Rozhodla jsem se, že je nejvyšší čas nějaký z jejích na Karlovi testovaných receptů vyzkoušet, a tak jsem se vydala na nákup do Tesca… ...

Zelňačka s klobásou

Zdá se, že poslední dobou jen vařím, ale jíst se musí holt pořád, že :D…mám nachystaně 3 nové články a všechny jsou z rubriky “Studentská kuchařka”. Přes semestr na nějaké vyvařování není moc času, tak se snažím experimentovat na kulinářském poli alespoň o prázdninách. První z receptů tedy není zrovna velkým experimentem, navíc jsem ho už kdysi zkoušela a nedopadl úplně zle. Pravděpodobně to bude ale na mém blogu polévková premiéra, tak doufám, že příznivce tohoto chodu konečně potěším. ...

Špagety se čtyřmi druhy sýra

No a aby toho nebylo málo, přispěju ještě receptem z dnešního vydatného oběda. Inspirací mi opět byla příloha “Vaříme se sýrem”. Nevýhodou je, že nějakou dobu poté nebudete chtít sýr ani vidět :D… špagety čerstvá bazalka 250 ml smetany 1 lžička balzamikového octa 50 g šunky různé druhy sýrů(já použila nivu, blaťácké zlato a náš kroměřížský, ale záleží, jaké máte chutě :-)…) mletý pepř nastrouhaný eidam na posypání Špagety uvaříme a scedíme. Smetanu vlijeme do hrnce a postupně v ní na mírném ohni rozpustíme všechny druhy sýra. Vzniklou omáčku ochutíme pepřem a balzamikovým octem. Šunku nakrájíme najemno a opečeme. Hotovou omáčku vmícháme do špaget, jednotlivé porce posypeme šunkou, bazalkou a strouhaným eidamem. Můžeme ještě přidat čerstvá rajčátka a pro nás milovníky pytlík oliv :-)… ...

Paulo Coelho - POUTNÍK; Mágův deník

Moje druhé setkání s jedním z nejpopulárnějších autorů současnosti způsobil příspěvek na Pavčině blogu, který věnovala knize Ďábel a slečna Chantal. Recenze mě zaujala a inspirovala, proto jsem tedy při výpravě do knihovny za prázdninovou četbou regál s Coelhem nemohla vynechat. Naslepo jsem sáhla po díle s názvem Poutník a teprve později jsem se dozvěděla, že se mi vlastně do rukou dostala autorova prvotina. Četla jsem ji s přestávkami asi 14 dnů, přestože se jedná o velmi tenkou knihu, a mám z ní trochu rozporuplné pocity. Především moc nevím, kam bych Poutníka vlastně zařadila. Asi někam na pomezí cestopisu a fantasy :D, což, jak jistě mnozí víte, je oblast, kde nemám naprosto žádnou čtenářskou zkušenost, takže je to jen takový můj výkřik do tmy. Z tohoto důvodu jsem byla z knížky místy trochu rozpačitá. Čekala jsem spíš realistické vyprávění s filosofickými pasážemi a dostalo se mi na můj vkus příliš mnoho nadpřirozena. Abyste si tedy udělali přesnější představu, o čem kniha pojednává: Coelho podrobně líčí svou pěší pouť do galicijského Santiaga de Compostela a hodnotí získané duchovní zkušenosti. Po stopách středověkých poutníků se pod vedením učitele a přítele Petra vypravil, aby našel meč, který mu byl při slavnostním rituálu jednoho esoterického řádu pro přílišnou pýchu a posedlost zázraky odepřen a ukryt kdesi na svatojakubské cestě. Během náročných zkoušek, s jejichž pomocí poutník jednotlivé úseky cesty za ztraceným mečem zdolává, se vyvíjí i složitý vztah učedníka a mistra. ...

České Hrady.cz: Rožmberk nad Vltavou 30.- 31.7.

Naše letošní vodácká výprava byla završena vskutku kulturně ! Rozhodli jsme se poctít svou návštěvou hudební festival České hrady a navrátit se při našem putování do míst oblíbeného rožmberského jezu. Původně jsme chtěli navštívit pouze páteční program (nezastírám, že hlavním lákadlem pro dívčí část posádky byl fešný Tomáš Klus O:-)…), pak se nám ale podařilo velmi levně sehnat vstupenky na oba dva dny a musím říct, že to opravdu stálo zato ! Akce nicméně nezačala nijak slavně. Po vylodění v Boršově jsme museli absolvovat cestu busem až do Rožmberka celí promrzlí, hladoví a mokří. Nevěřila jsem, že ještě někdy zažiju pocit teplých nohou :P…Když jsme navíc na místě zjistili, že stanové městečko a festivalový areál od sebe dělí několik kiláků a vražedný kopec, nebyl to vskutku dobrý start. Sotva jsem však do sebe nalila jedny Krušovice a rožmberské fotbalové hřiště zaplnil ten nepopsatelně úžasný hlas a hudba Tomáše Kluse, všechna příkoří byla rázem odpuštěna a začal se rozjíždět jeden z nejlepších koncertů, ne-li ten úplně nejlepší, který jsem kdy navštívila. Byla jsem fascinovaná tím, jak pohotově a vtipně dokáže Klus improvizovat a sázet jeden veršík za druhým na lidi v publiku. Snad krom „Strojvůdce“ nechyběla žádná z mých nejmilejších – zazněla roztančená „Panenka“, naprosto dokonalá reggae úprava „Pocitů“, „LeHomole“, kterou jsme si zpívali cestou z krumlovského Horor baru :D a nakonec si dívky v předních řadách vydupaly i „tu našu“ – „Marii“, kultovní píseň a hymnu našeho privátního soužití s Pepou, díky jejímuž textu jsme si na Nových Sadech užily mnoho veselí :D. Odcházela jsem maximálně spokojená, možná jen s lehce negativním pocitem, že ikdyž byl koncert poměrně dlouhý, Kluse jsem pořád ještě neměla dost. Příští brněnskou návštěvu tohoto mimořádného (nejen) hudebního talentu si rozhodně nechci nechat ujít !!! ...

Milan Kundera - Jakub a jeho pán (Pocta Denisi Diderotovi)

“Můj pane, člověk nikdy neví, kam jde, věřte mi to… ” (Jakub) Dala jsem Kunderovi ještě jednu šanci :D…Tentokrát jsem to zkusila z jiného soudku - s divadelní hrou, úspěšnou dramatizací Diderotova Jakuba Fatalisty, která je jediným autorovým dramatickým textem, patřícím k dílům, která “má bez výhrad rád a chce vydávat”. Hlavními postavami jsou Pán a jeho sluha Jakub. Ti si na svých cestách krátí dlouhou chvíli povídáním o svých životních trampotách. Jejich vzpomínky se díky autorovi pro čtenáře knihy i pro diváka v divadle přesouvají o úroveň výše v tom smyslu, že se odehrávají na vyvýšeném pódiu, kam oba vypravěči přechází, aby sehráli úlohu ve svých představách. ...

Jan Cempírek - Rafinerie

Po Cempírkově románu na cesty jsem chtěla sáhnout už dávno. Četla jsem několik příznivých recenzí, ve kterých byla Rafinerie prezentována jako kniha navazující na kerouackovskou tradici beletrie psané “na cestě”. Navíc se tento román na pultech knihkupectví prodával s přiloženým papírovým štítkem hlásajícím Rudišovým jménem, že " s touto knihou budete chtít jezdit vlakem". To už je slušná návnada pro čtenáře hledajícího nějaké příjemné počtení na prázdniny. Musím říct, že jsem díky těmto přehnaným očekáváním prostě musela být nakonec Rafinerií zklamána, ikdyž jistou podobnost s Kerouackem upřít nelze. Kde jsou ty časy, kdy v mé krosně zabalené na Jablůnku zaujímali své čestné místo " Dharmoví tuláci". Kdepak, jestli s někým budete opravdu chtít jezdit (nejen) vlakem tak, abyste si to užili, bude to navěky Kerouack ! ...

Robert Fulghum - Opravdová láska

“Pokud se říká, že pravda bývá podivnější než fikce, pak opravdová láska je ještě daleko podivnější…” Tak dotřetice Robert Fulghum :)…Já vím, že už jsem s těma ódama na Fulghuma otravná :D, i tentokrát vypráví o tom, co už všichni dávno dobře víme, ale dělá to tak okouzlujícím způsobem, že mu prostě nejde odolat. Ještě v něčem je však tahleta knížka přecejen jiná a mimořádná; vznikla zcela neplánovaně, když na Fulghumovu nenápadnou výzvu v knize Ach jo, o které jste na mém blogu už možná četli, zareagovalo neuvěřitelné množství čtenářů: “Kdybychom spolu mluvili v jedné místnosti, nastala by teď chvíle pro vaše milostné minipříběhy. Jestli nějaký pěkný máte, napište to a pošlete mi ho.” A co se nestalo, Fulghumova schránka se zaplnila dopisy a on ze všech těch neuvěřitelných love-stories poskládal knížku, o které vám teď chci vyprávět. ...

J.D. Salinger - Kdo chytá v žitě

“Známkou nezralého člověka je, že chce kvůli něčemu podstoupit vznešenou smrt, zatímco známkou zralého člověka je, že chce kvůli něčemu v příkoří žít…” Tuto kultovní knihu, která se skutečně neodehrává v obilném poli, jak jsem se mylně domnívala :D, jsem si s sebou zabalila do batohu, aby mi zpříjemňovala týdenní putování po Itálii (o kterém se tu snad brzy také něco málo dočtete)…Hrdina se mi na první pohled jevil jako rozmazlený nevyrovnaný spratek, kterému není nic dobrý a všechno a všechny nenávidí, snad jen s výjimkou své malé sestřičky Phoebe. Jak už to tak ale bývá, pravda je o něco složitější…Možná, že v každém z nás byl v určitém věku kousek Holdena Caufielda, vypravěče celého příběhu. Každý se někdy choval jako rebel, měl problémy s autoritama, nedařilo se mu ve škole a především zažíval pocit deziluze a hledání sebe samotného. Holden tíhne ke své malé sestřičce především proto, že ona jediná mu nepřipadá falešná, protože je ještě dítě. Nachází u ní přesně to, co pro něj postrádá svět dospělých, řízený hlavně přetvářkou a necitelností. ...

Josef Škvorecký - Hříchy pro pátera Knoxe

Minulé úterý mi konečně začaly prázdniny o:-) !!! Tedy abych byla přesná, začaly vlastně už o den dřív - v pondělí, kdy jsem si celá v eufórii odnášela z naší městské knihovny domů plnou náruč hodnotné literatury, s kterou jsem se ještě to odpoledne vylepila na lehátku v zahradě a se špatným svědomím (měla jsem se učit na zkoušku z MPS, která mě čekala následující den 8-)…) otevřela jednu z nich - Škvoreckého knížku detektivních příběhů. V televizi právě dobíhá její originální zpracování režiséra Dušana Kleina a vždycky, když se reprízuje, se na ně s oblibou koukám, ikdyž už předem dobře vím, kdo je vrahem (viděla jsem to nejmíň stokrát, přiznávám O:-)…). Vzhledem k mé oblibě televizního zpracování Hříchů pro pátera Knoxe jsem si řekla, že je celkem ostuda, že jsem ještě nečetla knižní předlohu, a protože jsem navíc ještě nečetla ani žádného Škvoreckého, rozhodla jsem se to napravit a zabít dvě mouchy jednou ranou :-). ...