Den druhý: ...a na Harvarda nešahat !

V denním světle se přecejen náš nový příbytek nezdá tak děsivý jako včera po příjezdu. Každopádně o dobrém spánku se nedá vůbec hovořit. Zmátořím se a dohrabu se do koupelny, abych s počátečním sebezapřením odhrnula závěs a otestovala sprchu. Vzhledem k tomu, že brácha nám zapomněl nakoupit proviant, vydáme se na snídani někam do města. Přímo v ulici zapadneme do první slušně vyhlížející kavárny, kde záhy objevím tajemství Starbucks kafe :D. Když Luk někdy ve druháku přiletěl na Vánoce domů a sháněl se po něm na Ruzyni, vůbec jsem nevěděla, o čem mluví :D. A myslím, že u nás je to záležitost populární asi stejně jenom v Praze. Každopádně musím říct, že to má jisté kouzlo nosit si ledové kafe po ulici a cucat ho brčkem :D…Posnídáme teplé rohlíčky a mezitím napíšeme Lukovi, kam má za náma přijít, protože chceme jít společně vyzvednout jeho talár :-). ...

Den první: Za Grónskem doleva

Tak dneska snad konečně potěším všechny ty, kteří nedočkavě vyhlížejí na mém blogýsku první zprávy z druhého břehu Atlantiku :-)…Program tu máme opravdu nabitý - dnes oficiálně začaly třídenní promoce (nojo, žádní troškaři :D) a z dvouhodinové pauzy v programu už mi zbývá jen pár minut. Příspěvky asi budu průběžně doplňovat, abyste si mohli přečíst aspoň něco. Na psaní tu popravdě moc klidu nemám, protože mi tu věčně žvatlají rodičové se slovníkem, pokoušejíce se naučit pár nových anglických výrazů - všichni jsou tu totiž strašně komunikativní :D… ...

Fialový týden na právnické fakultě

Když nad tím tak přemýšlím, zas až tak moc okamžiků, kdy bych si připadala opravdu hrdá na to, že se řadím mezi budoucí právnickou elitu národa (rozuměj studenta PrF MUNI :D), zatím v mém životě nenastalo…Možná počáteční euforie z přijetí, pár výjimečných přednášek s pár výjimečnými lidmi, vydařené zkoušky…než mi opadly růžové brýle a já se začala na náš ústav koukat především jako na spolek individualistů. Asi nebude tak úplně náhoda, že spolužáci, které považuju za své opravdové přátele, studují zároveň s právy obory na jiných fakultách nebo právnická fakulta není v jejich studentském životě první štací :D…Pokud má jednoduše člověk srovnání (což jakožto permanentní špión především na půdě FSS už za těch pár semestrů mám :D), jen těžko může k atmosféře na PrF přihlížet nekriticky. ...

Možnosti postihu léčitelství v ČR

Z nevysvětlitelných důvodů mě to i po třetím roce stráveném na půdě právnické fakulty stále táhne do oblasti, kam jsem vždycky chtěla směřovat a tak nějak mě dodneška neopustila jistota, že se v ní jednoho dne budu pohybovat a že mě bude živit…Stará historka o sázce s bráchou je už sice dost provařená:D, ale kdyby někdo přecejen nevěděl, maturovala jsem z chemie a biologie a měla jsem namířeno do zdravotnictví. Dnes už sice pracuju ve službách dámy s váhami a mečem, ale každý semestr se povinně účastním nějakého “neprávnického” předmětu, který mě udržuje v iluzi, že sny jsou od toho, aby se plnily :-)… ...

Pangasius se zeleninovou omáčkou

Posledním receptem, kterým vás dnes hodlám obštastnit (za chvíli musím už zase vyrazit na seminář ze správy, kde bývám často a s nevalnými úspěchy vyvolávána :D…), bude konečně taky nějaká rybka. Doma je děláváme často, ale tady jsem se k nim zatím nějak nemohla rozhoupat. Včera na mě padla deprese podpořená vstáváním na 8, psím počasím a faktem, že sotva jsem vytáhla paty z domu, dalo se do deště. Naštěstí to mám do školy coby kamenem a první hodina mezinárodního práva se dá vpoklidu prospat u hrnku čaje, takže zatímco si Tom vedle mě aktivně zapisoval, já čučela z okna a přemýšlela, co si uvařím k obědu, abych se z té trop nálady vyhoupla aspoň na neutrál. Na trestním právu, během diskuze nad tím, jak odklidit mrtvolu, mě to konečně napadlo :D !!! A tak se s vámi podělím o tento výborný recept: ...

Zdravý studentský salát

Špatné svědomí z proklatě nezdravých halušek, co jsme si uvařili minule, můžeme zahánět tímto dietním salátem, který vám možná zachutná natolik, že si ho začnete připravovat i normálně ;-)… směs salátů z Billy :-)(prodávají tam několik různých namixovaných druhů, já zvolila salát De Luxe:D) zelenina dle vlastního výběru(rajčátka, salátová okurka, olivy, paprika…zkrátka co má kdo rád) tvrdý sýr(můj tip: blaťácké zlato O:-)…) zálivka na salát Knorr(vyrábějí různé druhy, já jsem zatím ozkoušela zálivku “Italskou” a “Bylinkovou” - ta první mi chutnala víc) olivový olej Zeleninu opereme, nakrájíme a hodíme do salátové misky, přidáme nakrájený sýr a celý salát přelijeme zálivkou, kterou si připravíme ze sáčku Knorr, jehož obsah smícháme se třemi lžícemi vody a třemi lžícemi oleje, nejlépe olivového. A je hotovo :-) ! ...

Hledání ztracených dveří aneb story z magistrátu

Nějaký ten pátek právnické praxe už mám úspěšně za sebou, a tak si můžu dovolit konstatovat, že běhání po úřadech je občas strašná legrace, někdy otravná povinnost a tu a tam taky boj o život (a o nervy :D…). Historky z poslední kategorie zpravidla bývají nejvýživnější a hlavně nezapomenutelné a na mém osobním žebříčku v tomto směru zatím suverénně kraluje story z brněnského magistrátu… Do tohoto pekelného podniku jsem byla vyslána s úkolem zachránit jakémusi klientovi řidičák odmazáním bodů a potřebovala jsem na to razítko od odboru dopravy. Když jsem slyšela, že půjdu na magistrát, hned jsem se zaradovala, protože od něj bydlím coby kamenem a ještě jsem se těšila, jak si stihnu skočit vedle do Billy na nákup a na oběd. Leč mise se ukázala poněkud složitější…Hned u dveří jsem se rozhodla, že zamířím na informace, protože jsem tu ještě nikdy nebyla a koneckonců od čeho tam ten člověk stojí, že…No to jsem si ovšem moc nepomohla. Týpek na informacích toho nevěděl o moc víc jak já, a preventivně mě poslal k okýnkům, kde se vydávají řidičáky. Rozhodla jsem se tedy jeho radu ignorovat a pustit se do pátrání odboru dopravy na vlastní pěst. Chvilky mého bezradného postávání u dveří využil jakýsi dědula, pravděpodobně vrátný (ale těžko říct; o funkcích zaměstnanců magistrátu už si myslím své 8-)…), aby ke mně přistoupil s hodnotnou informací, že si musím nechat vyjet papírek s pořadovým číslem. Tak jsem mu začala vysvětlovat, že já si pro řidičák opravdu nejdu. Vypadalo to, že dědula pochopil, co mi schází, a pravil, že mi ukáže cestu. Vyšel se mnou do chodby a vyslal mě po schodišti o dvě patra výš, kde prý najdu podatelnu. Má radost ale byla předčasná. Odbor, na který mě dědula poslal, totiž neměl s dopravou nic společného…jednalo se o odbor územního plánování a rozvoje 8-)…Uhm, nicméně alespoň tam byly poměrně ochotné slečny, které mě nasměrovaly tím správným směrem - dát se doprava, projít kolem záchodů, pak po schodišti ještě o patro výš…Cedule odkazující na odbor dopravy jsem míjela asi každé tři kroky, takže jejich podatelnu naštěstí nešlo přehlédnout, nicméně už jsem téhle mise měla plné zuby a nemohla jsem se dočkat, až mi na papíře konečně přistane to správné razítko. Na podatelně odboru dopravy mi nicméně opravdu došel dech…za dveřma dvě můry, které očividně neměly do čeho píchnout, mi na mou žádost opáčily, že ony tohleto nedělají, že s tím musím jinam, za nějakým panem XY, dveře dvěstěcosi a následovala dlouhá instruktáž, jak se na to klíčové místo dostat, u které jsem přestávala registrovat asi po dvou větách…kam že to mám jít ? Doprava, po schodišti o patro níž, projít do protější budovy, pak po schodišti o patro výš, projít okolo záchodů a dát se doleva…nebo to bylo jinak ??? Asi nemusím zdůrazňovat, že následovalo nejméně dvacetiminutové bloudění po chodbách brněnského magistrátu, který jsem v tu chvíli proklínala do horoucích pekel…Snažila jsem se zorientovat alespoň podle čísla dveří, jenže na magistrátě očividně číslují podle úplně jiných pravidel než všude jinde :D…zatoulala jsem se tak do zákoutí, kam se pravděpodobně obyčejný smrtelník jen tak nedostane, a nakonec jsem své vysněné dveře našla spíš náhodou či přičiněním nějaké vyšší síly :D…zaklepala jsem tedy na kancelář pana XY se svou žádostí a ten mě s úsměvem poslal o dveře dál, on se tím prý nezabývá. Byla jsem tak konsternovaná, že jsem se ani nevzmohla na odpověď. Kocourkov hadr !!! Ve vedlejších dveřích jsem skutečně získala potřebné razítko (euforie, kterou to ve mě vyvolalo, mi připomněla hru “Úředníci”, kterou jsme vždycky zbožňovali a hrávali s dětma na táboře v Jabloni :D…) a celá šťastná se pustila po nejbližším schodišti dolů, kde jsem ovšem narazila pouze na jakýsi únikový východ, ale žádné z dveří nebyly odemčené, takže jsem se musela pěkně vrátit po schodišti nahoru a mé bloudění pokračovalo :D - pusťte mě veeeeen ! Naštěstí netrvalo dlouho, protože jsem z okna zahlédla budovu své alma mater a to už jsem z magistrátu zdrhala terasou :D… ...

Vercors - Nepřirozená zvířata

“Všechna naše neštěstí pocházejí z toho, že lidé nevědí, co jsou, a nemohou se dohodnout o tom, čím být chtějí…” …a právě otázka po definici lidského tvora je tou klíčovou v díle francouzského spisovatele Jeana Brullera, který si zvolil pseudonym Vercors. O obsahu jeho utopického a filosofického románu “Nepřirozená zvířata” se zde asi ani nebudu moc zmiňovat, protože je skvěle shrnut na Terezčině BlogHýsku. Naznačím alespoň, že stěžejní zápletkou je úžasný objev dosud neznámých bytostí s vysokou inteligencí, které žijí v ostrovních pralesích, a přispěji sem spíš úryvky, které mě při čtení zaujaly a přišly mi inspirující. ...

Jiří Weil - Život s hvězdou

“Nemohl jsem dlouho usnout a marně jsem se pokoušel číst. Bylo mi všechno protivné a hnusné v bytě, i vlhké kolo, které se nyní v létě zmenšilo. A pak jsem zhasil světlo, vytáhl zatemnění a plakal pro Tomáše z lítosti, vzteku a bezmoci…” Už z názvu knížky a úvodní úkazky je asi jasné, že dneska do literární rubriky nepřispěju ničím z veselého soudku. To ale vůbec neznamená, že si tohle mimořádné dílo nezaslouží pozornost čtenářů. Vždycky když čtu nebo slyším někde něco o holocaustu za druhé světové války, kroutím hlavou nad tím, že je něco takového vůbec možné. Přesto mě toto téma hodně zajímá a myslím, že lidé by o něm měli vědět co nejvíc, a četba je vhodný způsob, jak si rozšířit obzory. ...

Karel Čapek - Hordubal

"…Ne já jménem zákona, ale lid sám je žalobcem. Podle litery zákona budete soudit zločin. Podle svědomí tohoto božího lidu budete soudit hřích…" Tentokrát jsem z knihovničky vylovila po delším čase zase něco objemnějšího, co se bude na přednáškách z Moderních právních dějin hůře ukrývat pod lavicí :-)…ale čert to vem ! Čapkův jazyk mám ráda a už jsem od něj přečetla ledacos včetně divadelních her. Hned první část všeobecně známé trilogie mě zaujala - především tím, že mi skoro ani nepřišla jako od Čapka a jeho typický rukopis jsem poznala až v druhé knize, kde se začíná vyšetřovat Hordubalova vražda. Možná to bylo proto, že první kniha se odehrává v poněkud “nečapkovských” kulisách - na venkově, který by mnohem víc zapadnul do děl českého realismu, na který jsem tu pěla ódy nedávno :-). Co rozhodně stojí za zmínku je fakt, že celý příběh se opírá o skutečnou událost - podnětem a inspirací k napsaní tohoto románu byl Čapkovi referát Bedřicha Golombka “Podkarpatská tragedie” o projednávání případu zavraždění Juraje Hardubeje: ...