Moliére - Misantrop

"…Já vím. A rozum můj mě k tomu stále vede. Však rozum poslouchat, to láska nedovede…" (Alcest) Další z hromádky knížek, kterými jsem během zkouškového přebíjela špatné svědomí z toho, že se neučím :D, je soubor tří nejznámějších her od Moliéra, které asi není potřeba nikomu představovat: Lakomec, Tartuffe a Misantrop. Líbily se mi všechny tři, ale poslední jmenovaná mě přecejen zaujala asi nejvíc. Kdyby měl někdo chuť si to přečíst (o čase ani nemluvím, protože divadelní hry jsou záležitostí jednoho odpoledního kafe :D), našla jsem na wikipedii stručný nástin děje, ale tu závěrečnou pointu jsem vám samozřejmě odmazala O:-)… ...

Robert Fulghum - Možná, možná ne

Tak zas přicházím s ódou na Fulghuma, mírně “amerického”, hysterického a sentimentálního, který ani tentokrát nepřináší nic, co bychom už dávno nevěděli, a to je přesně ten důvod, proč ho tak zbožňuju :-)…Možná, možná ne jsem zhltnula během zimního zkouškového, což je mimochodem ideální čas pro čtení knížek :D - přes semestr si totiž říkám, že je spousta jiných a důležitějších věcí na práci, ale v druhé polovině zkouškového, kdy nechuť ke studiu vzroste na maximum, těch pár stránek přelouskáte během dopoledne (jako já :D), ikdyž zatraceně dobře víte, že byste se místo toho měli radši učit procesní právo…a ještě po tom navíc ani nebudete mít špatný svědomí :D ! Což je myslím už docela dobré lákadlo a o důvod víc, proč si to přečíst taky :D… ...

Expres langoše

Kousek od fakulty nám nedávno přistavili stánek s langošema. Ta muka, když se člověk vrací hladový ze školy, a vůně přepáleného tuku vábí :D…Minulý týden už se stala chuť neovladatelnou a rozhodla jsem se vzít věci do svých rukou. Poradila jsem se se svými oblíbenými recepty.cz, naběhla do Billy pro suroviny a usoudila, že nastal čas přejít se svým kuchařským uměním do vyššího levelu s názvem “kynuté” těsto… Suroviny: 500 g hladké mouky 200 g bílého jogurtu 42 g droždí kypřící prášek do pečiva 1/4 l mléka 1 lžička cukru špetka soli olej na smažení česnek kečup tv rdý sýr Do misky dáme vlažné mléko, lžičku cukru, lžíci hladké mouky, rozdrobíme droždí, zamícháme a necháme asi 10 minut vykynout. V míse smícháme hladkou mouku, jogurt, špetku soli a kypřící prášek. Přidáme vykynutý kvásek, umícháme těsto a aniž bychom nechali kynout, ihned tvoříme bochánky, které roztahujeme na požadovanou velikost - asi jako bramboráky a v pánvi na rozpáleném oleji smažíme po obou stranách. Hotové langoše potíráme kečupem smíchaným s rozmačkaným česnekem a posypeme nastrouhaným sýrem. ...

Bylinkové řízky

Jednoduchá variace na vděčnou klasiku a jaká je z toho dobrota O:-)…Inspirativní recept jsem našla na svém oblíbeném serveru www.recepty.cz a všem vřele doporučuju vyzkoušet !!! Suroviny: kuřecí řízky 2 vajíčka zakysaná smetana bylinky dle chuti (provensálské koření, bazalka, oregano…) pár stroužků česneku strouhanka olej na smažení sůl Kuřecí maso nakrájíme a osolíme. Vajíčka rozšleháme se zakysanou smetanou a přimícháme bylinky a prolisovaný česnek. Vzniklou hmotou obalíme řízky a vložíme do strouhanky. Klidně můžeme celou proceduru ještě jednou opakovat, ale není nutností. Smažíme po obou stranách dozlatova na oleji :-)… ...

Ústavní story

Asi dneska neusnu dřív, dokud se nepodělím o zážitek z teď už včerejší vskutku napínavé zkoušky z ústavního práva. Na úvod je třeba znovu připomenout, že jsem flákač a díky loňskému totálně prokaučovanému zkouškovému mi zbyl na tento semestr jeden veliký rest v podobě 131 hustě popsaných stránek s 89ti okruhy plnými něčeho, o čem jsem doteď měla jen velmi chabou potuchu. Co mě zpětně dost zaráží je fakt, že jsem před touhle zkouškou nebyla skoro nervózní a to se mi teda opravdu nestává, ne u ústních zkoušek a už vůbec ne u předmětů, které opakuju 8-)…možná za to mohl fakt, že se mi podařilo v průběhu vánoční odhlašovací vlny ulovit termín u nejmladšího a nejhezčího magistra na naší fakultě /tímto zdravím O.-)…/, který je sice pověstný tím, že nedává moc hezké známky, ale nerad vyhazuje, což je dostatečně sympatická recenze. Přípravě jsem věnovala asi 4 dny intenzivnějšího studia plus nějakou tu hodinku mezi svátky…na 131 stran textu to fakt není nic moc :(, na druhou stranu mi ale ani nepřišlo, že bych na tu zkoušku šla dutá, jako se mi to kolikrát zdálo i po mnohem delším čase věnovaném učení. Večer předtím jsem si ještě přečetla Ústavu, zkoukla pár dílu How I met your mother (čirou náhodou byl na řadě zrovna ten, jak Barney nabaluje Marshallovu učitelku ústavního práva, kterou hraje herečka z doktorky Quinnové :D!!!) a zalomila to s tím, že ráno tak v sedm osm vstanu a půjdu ještě své znalosti tříbit do studovny, která je mnohem víc motivujícím místem k učení než postel :D. Ráno se mi bohužel podařilo zaspat, takže jsem do studovny zasedla až v jedenáct. Už se mi ty kecy nechtělo ani číst, ale nakonec jsem nechuť překonala a zkusila to celé ještě letem světem projet. Pak jsem si už šilhající hlady skočila do menzy, kde jsem s hrůzou zjistila, že nám zdražili mou oblíbenou šunkovou bagetu :O !!!! Pomyslela jsem si, že to je špatné znamení a dnešní zkouška asi dopadne velmi tragicky, nicméně jsem se posilnila, exla jedno kafe z automatu a šla na místo činu, kde jsem zjistila, že pan magistr tam ještě zkouší nešťastníky z termínu, který začal skoro před třema hodinama :O ! Naštěstí jsem od čekající slečny vyzvěděla, že zatím nikoho nevyhodil, což mi dodalo klidu, protože příhoda s bagetou mě trochu rozhodila :D. Mezitím došlo několik lidí, kteří měli termín společně se mnou, většinou druháci, ale nakonec i dva třeťáci, a začali jsme vtipkovat, jak panu magistrovi, který ten den zkoušel už od devíti od rána, doneseme kafe s cukříčkem a indiánka z menzy :D…nakonec nebylo třeba, protože Láďa vypadal i přes pokročilou hodinu dobře naladěn a pravil, že tak za 5 minut začneme…jó, to už jsem dostala trochu strach :D…nicméně první, co mě napadlo, když otevřel dveře kabinetu nebylo to, že si nepamatuju, kolik soudců v ústavním plénu tvoří kvalifikovanou většinu, ale to, že má pan magistr zatraceně pěknej zadek, děkan mi to odpusť :D…Nakonec jsem se navzdory svému plánu jít až úplně poslední ocitla v jámě lvové jako třetí v pořádí - potažmo tedy šestá, protože se zkoušelo po dvojicích. Naváděla jsem dvojici druháků, která se předvídavě vytratila na chodbu, aby šli radši oni, že to budou mít dřív za sebou :D, ale nechtěli, srabíci…nezbývalo, než hrdinně odložit svetr (ne že bych snad pod ním ukrývala něco, co by mi mohlo pomoct k úspěšné zkoušce, jen mě v tu chvíli poněkud polilo horko :D…) a vydat se s Boženkou v tašce Láďovi vstříc. Šla jsem dovnitř spolu s jednou sympatickou slečnou z druháku, která tvrdila, že nic moc neumí a jde to jen zkusit, což sice tvrdí všichni právníci, ale rozhodla jsem se, že to s ní risknu :-). Dojmy z kabinetu opravdu kladné, to se musí nechat :D - na dveřích pověšený plakát Simpsonů (seděla jsem přímo naproti) mě poněkud uklidňoval :D. Co mě ale na úvod dost vyšokovalo, pan magistr si vytisknul naše fotky z ISu (můj bože :D…) a podle nich nás identifikoval, už žádné trapné formality s ISICem. Zkouška se nerozjela špatně, slečna tahala první něco o rozhodnutí ústavního soudu a trochu tápala, tak jsem na začátku zaperlila, protože jsem to věděla, ale pak jsem pokazila dojem tím, když si Láďa všiml, že mám prošlý ÚZko. “Můžu se podívat na titulní stranu ?” No jo, rok 2003, já vim, mám ho už od prváku a ještě z druhý ruky, ale říkala jsem si, že novelizace nenovelizace, Ústava je přece pořád Ústava a Listina Listina, ne O:-)…odpověděla jsem něco v tom smyslu, že to bylo jen nouzové řešení a tvářila se, že doma v poličce mám samozřejmě to nejnovější a nejaktuálnější možné vydání, leč dojem, že jsem přišla na zkoušku připravená, byl zřejmě definitivně v tahu :D. Když přišlo na řadu tahání mojí otázky, opět se osvědčilo pravidlo mé šťastné ruky a vytáhla jsem si politická práva. Otevřela jsem Listinu a už to jelo :D…Láďa se sice dost vyptával, moc jsme se se slečnou nechytaly, ale říkala jsem si, že dutý jsme úplně nebyly, tak nám to dá. A pak to přišlo, hodnocení…“No máte tam ještě mezery, docela veliké…” ( Neeeeeeeee…)“Tak víte co ?” (To už jsem se se zelenou loučila…) “Já vám tu zkoušku oběma…” (???) “…DÁM, ale bude to za E…leda byste se chtěly nechat ještě přezkoušet :-)!” Čemuž jsem se nepokrytě zasmála :D… A pak už troubily fanfáry a my špalírem odcházely se zkouškou z ústavního práva domů :D ! Jó, ke konci to byly nervy, ale musím říct, že to byla jedna z mých nejpříjemnějších zkoušek na právech, celou dobu jsem se cítila v pohodě a věděla jsem, že Láďa nepotopí, protože je to formát (a má super vlasy a na ty já u lidí dám :D!) O:-)…jen taková perlička na závěr: v knihovně má mezi učebnicema vystavenou fotku s nějakou slečnou :_(…ale neplačte, právničky, třeba je to jeho ségra :D… ...

Robert Fulghum - Ach jo

“Málokdy mám pocit, že jsem šťastný. Zato si často vzpomínám, kdy jsem byl šťastný. Zvláště když sedím v kuchyni zabalený do neviditelného přehozu sešitého z nejlepších chvilek včerejšků. Ty cenné věci - zbytky ze šití - zůstávají, aby pomáhaly srdci a duši přežít. Jenom z nich se žít nedá. Ale bez nich život nestojí za to…” Robert Fulghum, narozený v roce 1937, vydal svou první knihu Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce v roce 1988 v prestižním nakladatelství Random House v New Yorku. Drobné příběhy, úvahy, zamyšlení a filosofické postřehy z každodenního života si však psal léta do šuplíku. Kuriózní na jeho spisovatelské dráze je to, že o vydání nějaké své knihy vůbec neusiloval - redaktorka z Random House, jíž se dostal do rukou leták s textem, který je na začátku Mateřské školky, oslovila Fulghuma sama a vybídla ho k sestavení celé knihy… ...

Paulo Coelho - Jako řeka, jež plyne

Vždycky, když dočtu nějakou knížku, mívám ve zvyku opsat si z ní aspoň krátký úryvek, pasáž, zkrátka něco, co mě zaujalo a co bych si ještě někdy chtěla připomenout. Málokdy se mi stane, že bych si nic k zaznamenání nenašla. Před chvílí jsem ale odložila knížku s tím, že bych si ji nejradši opsala celou…což přiznávám je dosti neefektivní řešení, takže vám zkrátka asi jen doporučím, abyste si ji přečetli taky :D. Jednalo se o mé první bližší setkání s jedním z nejčtenějších autorů dneška, ale vzhledem k tomu, že všechno aktuálně populární šlo vždycky mimo mě, nebýt Zdeňky, asi bych se k téhle knížce nikdy nedostala. Jedná se o soubor vyprávění, myšlenek a úvah brazilského autora Paula Coelha. V krátkých textech z posledních let spojuje své zážitky z cest, vyslechnuté příběhy a setkání s neobyčejnými lidmi se zamyšlením nad odvěkými problémy člověka. Čerpá z moudrosti východu, z Bible, z Koránu, z židovských legend i z folkloru různých národů a zároveň komentuje některé současné události. Ideální knížka k předvánočnímu meditování :-)…a aspoň krátká ochutnávka… ...

Moje první praxe

Jsem flákač. Přiznávám to narovinu :D. Naprostou většinu svého života koukám, jak bych se nejlíp vyhnula jakékoliv práci navíc. A tak nějak nechápu, jakým nedopatřením a záchvatem iniciativy jsem se sama navezla do dobrodružství, o kterém vám teď hodlám vyprávět :-)… Letos mi rozvrh vyšel na ubohé dva dny v týdnu a asi jsem se necítila dostatečně vybitá či co, že jsem se začala předčasně poohlížet po nějaké praxi v advokátním kanclu. Navíc se mi začalo zdát, že ve škole končí etapa úvodní šedé teorie a konečně se mi podaří přičichnout k zelenému právnickému řemeslu :-)…První pokus nevyšel, ale napodruhé už to klaplo a já si to jednoho krásného listopadového rána zamířila do kanceláře tatího spolužáka ze studií. Zdánlivá idylka, že. Až na to, že jsem předchozí noc naspala s bídou 5 hodin (dosud jsem totiž žila v omylu, že právníci nechodí do práce dřív jak na 10 :D !!!), usoudila jsem, že jsem včera měla zůstat jen u jednoho piva, nemohla jsem mluvit a vůbec jsem měla sto chutí vrátit se zpátky do postele, k čemuž mě inspirovaly hloučky studentů vesele pokuřující před průmyslovkou. Naštěstí zodpovědnost převážila nad dávnými záškoláckými pudy :D…kancl jsem našla bez problémů. Pan magistr mě mile přivítal, nabídl mi kafe, optal se, co dělá tatí a nabídl mi tykačku :D. No proč ne :D. Mezitím za ním dorazil nějaký mladý týpek s Codexis školením. Tak se mě zeptal, jestli můžu nastoupit už dneska. Vzhledem k tomu, že gaster se vzpamatoval, na tuto lákavou nabídku jsem nemohla nekývnout :D. Jen kdyby se mi proboha nechtělo tak spát :D…Na hodinku jsem dostala volno, než si pořeší ten Codexis, takže jsem se šla provětrat do Lužánek mezi pejskaře a nadšeně smskovala Terce a Pavči první růžové dojmy z praxe :D. ...

Zaoceánský zapékaný lilek

Když můj brácha jednou za čas přijede ze svých toulek po světě zpátky domů, zpravidla se rozhodne vzít chod kuchyně do svých rukou a obohatit náš rodinný jídelníček o něco, co normálně nevaříme…teda alespoň na čas, než se mu to omrzí 8). Ze sourozenecké solidarity se k němu ráda přidávám a snad až na jeden jediný počin (který je nám nicméně dodneška připomínán :D), se zatím vždycky všechno dalo jíst ;-)… ...

Kuřecí těstovinový salát ala strýc

Tak nám zítra zase začíná další školní týden v Brně a já marně přemýšlím, co si s Pepou uvaříme tentokrát - až se večer doplazíme hladové ze seminářů a otevřeme ledničku. Proto ať žije tato nová blogová kuchařka, do které budu vkládat všechny naše “originální” recepty co-privát-dal ! Nechť slouží jako inspirace všem hladovým studentům, kteří sem náhodou zabloudí :-) ! Jako první sem uvedu recept na jedno mistrovské dílo, které už mockrát sklidilo ohlas a přitom na něm nic moc vpodstatě není. Autorská práva na ně má můj strýc, od kterého se musím v oblasti vaření ještě hódně učit… ...