Dům z pevných cihel

K dnešní recenzi na film Dům vám můžu jako bonus přihodit jednu veselou historku - ne z natáčení, ale z kinosálu 8-). Jednoho krásného dne jsem se vydala do Špalíčku shlédnout pátý snímek tohoto semestru, abych o něm mohla napsat glosu pro rozhlasové vysílání. Koupila jsem si lístek, uvelebila se v sále a začaly běžet upoutávky…po prvních pěti minutách vypadl zvuk…po dalších pěti minutách si toho konečně někdo všimnul… a technik si vyžádal na opravu dalších deset minut…po dvaceti minutách neúspěšného opravování nám přišla uvaděčka poraženě sdělit, že technika je silnější než my a nabídnula nám, že můžeme jít do jiného sálu na Muže v říji anebo si jít na pokladnu vyplatit zpátky peníze. Nakvašeně jsem využila druhé možnosti a bručela si cosi o tom, kdo mi vrátí můj drahocenný čas, který jsem tu vyplýtvala. Protože jsem ale byla skutečně naladěná na kino a navíc jsem měla tak nabitý týden, že bych neměla čas snímek shlédnout v jiný den, vydala jsem se kvapem do Olympie, abych stihla promítání v 15:40. To už naštěstí proběhlo bez obtíží, pominu-li vtěrného prodavače lístků vyzvídajícího, proč jdu na film sama a zda se nebudu sama bát ( Dům je drama, ne horor 8-) )… Na semináři jsem se pak dozvěděla, že stejný problém s promítáním ve Špalíčku měli i ostatní mí spolužáci, ačkoliv vyrazili do kina v jiný den. Měla jsem vlastně ještě štěstí, že zvuk vypadnul hned při upoutávkách - jiný kolega hodil do placu zkušenost, kdy se technická závada projevila až v závěru a konec filmu si tak musel vpodstatě domyslet :D…No, co na to říct - asi špatná aura :D… ...

Ponurá poetika pod kopyty Turínského koně

Ano, konečně tu máme tu dlouho očekávanou analytickou recenzi na Turínského koně :D… A popravdě - byl to děs, nekoukejte na to! Možná z mojí recenze budete mít jiný pocit, ale jistě chápete, že jsem tam nemohla napsat, že jsem půlku filmu prospala a tu druhou strávila myšlenkami na tisíc dalších věcí :D… K artovým filmům mám rozhodně spíš pozitivní vztah, ale tohle jednoduše nebyl můj šálek čaje. Už jen ta hudba vám vystačí na pořádnou depku a vzhledem k momentálnímu ročnímu období, kdy je prakticky celý den tma, vám můžu doporučit milion lepších filmů, z kterých si nebudete chtít hodit mašli :-) … Stanovený rozsah (9000 znaků) jsem tentokrát nesplnila, ale když jsem se včera dívala do odevzdávárny, zjistila jsem, že se to nepovedlo skoro nikomu - i tak za to ale asi budou nějaký body dolů. ...

Rodina je základ státu: nová česká road-movie nebo tvrdá realita?

Tento týden jsem se za bijákem musela trmácet až do Olympie, ale vůbec toho nelituju, protože se mi tak nějak hezky trefil do vkusu. Opět jsem si užila poloprázdného sálu a vůbec se mi to chození do biografu o samotě začíná docela líbit :-)… Na programu bylo české rodinné drama Rodina je základ státu a recenze se tentokrát psala do internetového deníku typu aktualne.cz. Zase jsem se musela trochu potýkat s rozsahem, ale nakonec se mi po menších úpravách snad podařilo vtěsnat tam všechno, co jsem chtěla. A jestli se náhodou někdo těšíte na další recenzi, tak se netěšte, protože to bude Turínský kůň a už dvakrát jsem u toho usnula 8-)… ...

...a z mlhy se vynořil Nebel

Při tvoření druhého úkolu do semináře filmové kritiky jsem byla nucena vcítit se do role skutečného novináře a vyzkoušet si psaní v časové tísni :D. Proto výsledek není takový, jaký jsem si přála, a nejsem s ním tak úplně spokojená. Na hodnocení nicméně stále čekám, tak uvidíme, jak to dopadne. Alois Nebel je film, který se dost těžko interpretuje. Pokud čekáte trhák, jaký z něj předčasně udělala média, budete zklamaní. Pokud ale hledáte příběh, ve kterém důležitější než dialogy je to, co je psáno mezi řádky…myslím, že pak zklamaní určitě nebudete. Snad vám moje recenze, která byla tentokrát určena do intelektuálního plátku typu Respekt, poskytne aspoň malé vodítko, až se budete rozhodovat, zda na Aloise Nebela jít či nejít :-)… ...

Dexempo multo šumpoplex po 40ti letech?

Někteří z vás už možná ví, jaký “sen” si budu plnit tento semestr. Byla jsem přijatá do semináře filmové kritiky, který mě nadchnul hned první přednáškou. Z úvodního vyřazovacího úkolu jsem pravda už tak nadšená nebyla - svůj talent jsme měli projevit na recenzi do deníku typu MF Dnes a ohodnotit jsme měli nový film Václava Vorlíčka Saxána a Lexikon kouzel. Po menším váhání jsem se tedy nakonec na poslední chvíli dokopala a vyrazila do Špalíčku shlédnout tento snímek. Obávala jsem se rušivého elementu v podobě bandy dětí, když jsem však deset minut před začátkem filmu vešla do sálu, byl úplně prázdný. Chvíli jsem z toho byla dost v šoku, brzy jsem si ale začala tento luxus užívat :D…nakonec se nás v hledišti sešlo něco okolo deseti kusů. Mou ostrou kritiku :D, která se mi stala vstupenkou do semináře, přináším níže…každý týden by tu teď měla přibýt jedna další, tak doufám, že se najde někdo, koho bude bavit je číst :-)… ...

My děti ze stanice Zoo

Nevím, jak to máte vy, ale mě už tohle počasí vážně nebaví. Vůbec nic se nedá dělat. Korálkárna u Mulinový růže je na 3 týdny zavřená :(. Byt máme vygruntovanej. Ze zoufalství už jsem dokonce sáhla i po katastrálním zákoně! Zkrátka a dobře, až do odvolání vyhlašuju protestní filmový maraton! A je mi jedno, jestli budu koukat na Gilmorky nebo Felliniho! Pro začátek jsem si nevybrala zrovna lehké sousto, nicméně musím říct, že mi Děti ze stanice Zoo vyrazily dech. Už dlouho jsem neviděla tak dobře zfilmovanou knížku! Hlavní zásluhu na tom určitě mají skvěle vybraní herci, především sotva 15tiletá Natja Brunckhorst, která byla v hlavní roli Christiane maximálně přesvědčivá a skoro byste jí uvěřili, že v něčem vážně jede. Ani ostatní herci tvořící partu “feťáků”, která vypadala tak trochu jako poskládaná ze členů kapely Smokie (sorry :DD), ale rozhodně nestáli v pozadí. Další důležitou kulisou, bez které by tento film nebyl ani zdaleka tak působivý, je ponurá atmosféra západního Berlína přelomu 70. a 80. let - anonymní šeď betonového sídliště, zastávky metra a nádraží hemžící se smažkami a prostituty všech možných pohlaví 8-) . Ostatně ani dnes prý město, které kdysi protínala Železná opona, nepatří k nejoptimističtějším evropským metropolím. A poslední důležitý postřeh, který skutečně musím zmínit, je přítomnost herce “za oponou” - Davida Bowieho, jehož hudba se stala výpovědí jedné generace a báječně dokreslila celkovou atmosféru berlínských klubů i drogového opojení. Bude to možná znít překvapivě, ale David Bowie je podle mě hlavní důvod, proč tenhle film musíte vidět. Obsah jeho songů vás nejvíc přiblíží generaci Christiane a ostatních dětí, které si na konci 70. let píchaly do žíly heroin… ...

Filmové tipy na prázdniny

Komu se ještě nerozjel nový semestr, jistě má moře volného času a byla by škoda nezpříjemnit si ho nějakým zajímavým filmem. Opět přináším tipy napříč různými žánry, tak věřím, že si vyberete :-)… Život je krásný Hned na úvod vám nabídnu to nejlepší…Kolik znáte filmů o druhé světové válce? Určitě pěknou hromadu. Všechny jsou ale tak trochu stejné, ne? Stísněná atmosféra, stupňující se napětí, strach a pak spousta přehnané brutality, krve a násilí. Nekouká se na to hezky. Ale přes všechny tyto aspekty válečné filmy zbožňuju a ty nejlepší jako je Pianista nebo Romeo, Julie a tma jsem schopná vidět posté a stejně mě vždycky dostanou. Život je krásný se z kolonky válečných filmů vymyká neuvěřitelným způsobem. Představte si válečný film zalitý italským sluncem, plný lásky a laskavého humoru, u kterého se budete přihlouple usmívat a místy dokonce hlasitě smát! Tak přesně takový tento snímek je a dokazuje, že kvalitní film o válce může vzniknout i bez pořádné dávky naturalismu, z kterého vám běhá mráz po zádech. ...

Filmové tipy na zimní zkouškové

Zkouškové je ideálním obdobím pro intelektuálně povznášející zábavu stejně jako pro prokrastinaci. Přes den dávám přednost tomu prvému a večer se za odměnu věnuju méně povznášejícím, ovšem o to příjemnějším aktivitám. A protože moje staré dobré IBM, které mi věrně slouží již od počátku mé vysokoškolské kariéry, se nedávno vrátilo z rekonvalescence (je čerstvě přeinstalované a šlape lépe než předtím), přímo vybízí ke sledování nějakého dobrého bijáku…Pro ty, kteří se chtějí inspirovat, nebo už mají dokonce po zkouškách, přináším pár filmových tipů ;)… ...

Philadelphia

Tak tu zase máme 1.prosinec a krom toho, že se nám nezadržitelně blíží Vánoce (podpořené dnes pořádnou náloží sněhu :D), je toto datum už nějaký čas spojováno také se dnem celosvětového boje proti AIDS. Při této příležitosti jsem se rozhodla přispět do filmové rubriky jedním ze svých nejoblíbenějších filmů. K Philadelphii mám hrozně zvláštní vztah…když jsem ji viděla poprvé, byla jsem naposto nadšená…a zároveň přesvědčená, že tenhle film už nikdy nechci vidět. Od té doby už jsem ji ale shlédla snad stokrát. Naposledy tenhle víkend. A jsem si jistá, že se na ni za nějaký čas budu chtít podívat zas :-)… ...

Bosé nohy v parku

Filmovou rubriku jsem na blogu plánovala už od samého počátku, ale jen málokdy se mi stane, že mě nějaký film zaujme natolik, abych o něm měla chuť něco napsat. Konečně jsem ale dostala ten správný impulz v podobě Bosých nohou v parku. Tento americký snímek z roku 1967 patří už nějaký čas k mým kinematografickým srdcovkám a to jsem ho objevila vlastně dočista náhodou - při žehlení (jak jinak :D) - mezi domácími DVDčky s náhravkami z televize. Do úsměvné situační komedie s báječnou atmosférou let šedesátých se zkrátka nejde nezamilovat a přesvědčila jsem se, že ani po několikáté podívané neomrzí. ...