Festival JEDEN SVĚT, 16. - 24.3.2015, Brno

Stejně jako loni, i toto jaro jsme navštívili filmový festival Jeden svět s podtitulem “Prasknětě své bubliny”. Jaké projekce nás letos zaujaly a s jakými dojmy jsme odcházeli z kina? Danielův svět Hned na úvod jsme zvolili mimořádně kontroverzní téma - vypravěčem a zároveň hlavní postavou dokumentu je student Daniel, který se vyznává ze své pedofilní orientace a lásky k malému chlapci. Na první pohled vede celkem normální studentský život - dá se ale vůbec žít s vidinou toho, že s největší pravděpodobností nikdy nebudete mít klasický partnerský a rodinný vztah se vším, co k tomu patří? K jakým perspektivám se lidé z pedofilní komunity upínají? Na tyto a mnohé další otázky, které vás napadnou, se pokouší tento dokument odpovědět. Za sebe můžu říct, že jsem po jeho shlédnutí odhodila některé předsudky, které o pedofilech ve společnosti panují. Jediné, co jsem nebyla schopná lidsky pochopit bylo Danielovo přiznání své orientace vůči rodičům dítěte, do něhož je zamilovaný - a to, že rodiče mu přesto nezabránili se s jejich dítětem vídat. Tady se docela silně projevily moje dosud utlumené mateřské pudy. Jinak si ovšem myslím, že tento dokument naše společnost plná předsudků potřebovala jako sůl a je jen dobře, že někdo dokázal o tématu pedofilie promluvit tak otevřeným způsobem. Po projekci jsme se zúčastnili také diskuze se zástupcem České pedofilní komunity a jak trefně prohlásil kdosi z publika, bylo fakt hustý “vidět na vlastní oči opravdového živého pedofila”… ...

George Harrison: Living in the Material World

Vždycky si říkám, jak je skvělé, že na Beatles je i po těch letech pořád co objevovat. Tento dokument, který má na svědomí Martin Scorsese, je unikátní především spoustou dosud nezveřejněných fotek a záběrů, které poskytla spoluproducentka filmu - Georgova žena Olivia - ze soukromého archivu. Dokument je postaven jako retrospektiva Georgova života, ale nečekejte úplně klasický životopis. Spousta věcí je zmíněna jen v náznacích a předpokládá už jistou znalost tématu :-). Jedná se spíš o hezky seskládané útržky z Georgova života - od dětství přes období Beatles až po jeho orientaci na východní filosofii, sólovou dráhu, spolčení s Monthy Pythonem, seskupení Traveling Wilburys… A nechybí samozřejmě ani střípky z osobního života - přátelství s Ericem Claptonem, které neohrozila ani láska ke stejné ženě, atentát, ke kterému došlo v Georgově vlastním domě v roce 1999 i jeho poslední roky, kdy bojoval s rakovinou. A i přesto se do 208 minutového snímku zdaleko nevešlo vše, co bych tam chtěla mít. ...

Zimní filmové tipy

Pokud stejně jako já zrovna marodíte (což je k vzteku, když je leden, venku je 14°C a za oknem skoro jaro), můžete si zpříjemnit dlouhé chvíle v posteli pokoukáním na nějaký hezký film. A protože jsem za poslední dobu pár mimořádných filmů viděla a jsem dobrá duše, podělím se s vámi o své tipy… Božské děti Tento íránský film jsem měla v budíčku na ČSFD už opravdu dlouho a pokud si dobře vzpomínám, doporučila mi ho Zdeňka. Rodina malé Zahry a Aliho je tak chudá, že děti mají každý pouze po jednom páru bot. Zahřiny střevíce jsou už sešlapané a musejí se nechat opravit u ševce. Ali sestřiny botičky sice vyzvedne, jenže cestou je nešťastnou náhodou ztratí. Rodičům se však přiznat neodváží, a tak musí sám vymyslet způsob, jak situaci zachránit… Pokud máte pochybnosti, zda z takového materiálu může vzniknout celovečerní film, budete asi dost překvapení :-). Já už se dlouho u žádného snímku tak příjemně nedojala a opět mě to jen utvrdilo v tom, že na první pohled nenápadné filmy se člověku často vryjí velice hluboko pod kůži. Krásná a v závěru až infarktově napínavá podívaná! ...

Filmový podzim

Filmová rubrika mi tu už delší čas stagnuje a to rozhodně nemůžu říct, že bych v poslední době neviděla dost zajímavých filmů, které by stály za řeč. Protože podzim je asi vůbec nejlepším obdobím pro dohánění filmových restů z budíčku na ČSFD, možná se vám mé tipy budou hodit coby inspirace pro příjemně strávený deštivý večer. Století Miroslava Zikmunda A dovolím si začít hned tím nejlepším :-)! Tento dokument je jednoznačně TOP film za poslední rok. Už dlouho jsem neměla při odchodu z kina pocit stoprocentně spokojeného diváka. Cestopisy Hanzelky a Zikmunda jsou velikou chloubou mé knihovničky a při jejich čtení nepochybuju o tom, proč se staly ve své době bestsellerem. Když jsem se tedy o filmu Století Miroslava Zikmunda poprvé doslechla, bylo mi jasné, že tohle musím vidět, jen co se to dostane do kin. A tak jsme s Péťou jedno hezké popracovní odpoledne spontánně vyrazili do Artu. Životní příběh Miroslava Zikmunda je bezesporu bohatým materiálem pro filmové zpracování. Petr Horký se toho úkolu zhostil s grácií a připravil divákům velice otevřený, ale zároveň vkusně natočený náhled na osobnost, která na vlastní kůži zažila několik historických etap českých dějin, dobrodružství, o kterém se mnohým z nás ani nesnilo, nečekanou popularitu, ale i ústrky ze strany režimu a problémy v osobním životě. Co mě opravdu dojalo, byl příběh silného přátelství s Jiřím Hanzelkou, které trvalo až do jeho posledních dnů. Úžasná kamera a ještě úžasnější hudba už jen dovedly film k naprosté dokonalosti. Při odchodu z kina mi blesklo hlavou, že Století Miroslava Zikmunda chci vidět ještě jednou. A pak ještě mockrát. ...

Festival JEDEN SVĚT, 17. - 25.3.2014, Brno

Tento víkend se nesl ve znamení filmů - do Brna totiž dorazil festival Jeden svět, jehož letošním tématem byla “Práce”. Původně jsem návštěvu projekcí moc neplánovala, ale holky z práce mě nalákaly na pár snímků, takže hned na druhý den jsme s Péťou běželi do města pro lístky. O festival byl obrovský zájem, a tak jsme byli rádi, že jsme se dostali alespoň na pár filmů, které nás zaujaly nejvíc. ...

Nekonečný příběh

“Fantazie nemá hranice…” Co se vám vybaví, když se řekne “film mého dětství”? Pro mě je to jednoduchá otázka. “Nekonečný příběh” je jedním z vůbec prvních filmů, na které si pamatuju. Strýc nám ho pouštěl na videu v době, kdy tahle technika (stejně jako my s bráchou :D) byla téměř ještě v plenkách. Video u strýca, to pro nás byl vždycky velký zážitek! Zejména tenkrát, když nám pustil film “Panna a netvor” od Juraje Herze a já s brekem utekla :D! Strýc nás holt zoceloval už odmala - bůhví, odkud pramení má láska k hororům 8-) … ...

Zázraky nejsou zadarmo

Pohádkou jsme začali a pohádkou taky skončíme… Nevím, jestli ve zkouškovém budu mít dost času zajít do kina na poslední seminářový snímek Poupata, a tak se dnes budeme s filmovou kritikou preventivně loučit :-) - a to štědrovečerní pohádkou Micimutr, kterou jste možná shlédli v kruhu rodinném pokojně trávíce kapra a bramborový salát obklopeni rozbalenými dárky…ale dost možná jste ji taky celou prokecali na skypu se zbytkem rodiny jako letos my :D… Na závěr už se snad jen patří říct, že tenhle seminář byl pro mě jednou z největších zkušeností tohoto roku a nejspíš pro mě zůstane taky jednou z nejkrásnějších vzpomínek na výšku :-)… ...

...A studánka je plná krve a každý u ní jednou stál...

Tak tu máme jednu z posledních recenzí tohoto semestru, už se nám to krátí :-). Tentokrát jsem využila úterních slev od T-mobilu a šla vyvenčit taťku do Špalíčku :D. Od Vendety jsem nic moc neočekávala, ale nakonec jsem byla docela překvapená. Film měl spád a celou dobu mě udržel v napětí, přestože nejsem vyloženě příznivcem tohoto žánru. Čím dýl jsem si nechala film rozležet v hlavě, tím mi přišel lepší. Určitě ho chci vidět ještě jednou… a věřte, že o většině filmů, které jsem letos viděla, to prohlásit nemůžu :D. Recenze je opět určená do intelektuálního plátku typu Reflex/Týden. ...

Sráči z drsného kraje

Minulý týden jsem si na filmové kritice prožila svých 5 minut slávy :D… odcházela jsem domů šťastná jako už dlouho ne a přiblble se usmívala na zbytek světa. Vlastně jsem v tom semináři jediný vetřelec, který není z oboru, a o to víc mě těší, že jsem někomu stála zato, aby si mě našel v ISu a přišel za mnou po hodině, aby mi řekl, proč se zahazuju na právech. No, sama nevím proč…asi proto, že teď už jsem zašla moc daleko na to, abych to mohla vzdát a naši mě nezabili nebo nevydědili (v tomto či opačném pořadí 8-)…). Poslední dobou mi příjde, že moje škola se stává balvanem, který mám přivázaný k noze. Všechno mě tam štve a vytáčí a těším se na okamžik, až z tama budu prchat s diplomem v ruce a radši už se ani neotočím. O tomhle ale tento článek být samozřejmě nemá, jen jsem si musela postěžovat :D. Dneska tu máme recenzi na televizní film Sráči, který běžel zhruba před 14ti dny v televizi, takže ho možná někdo z vás viděl. Shrnula bych ho jednou větou - ještě že jsem si k tomu koukání nachystala dva vrchovatý koše prádla na žehlení 8-)… P.S. Recenze je určená pro denní tisk. ...

(Rozpačité) Perfektní dny českých žen

No a aby toho růžovýho kýče nebylo málo, na tento týden jsme měli vyrazit do kina na nejnovější počin Alice Nellis - docela jsem se na to těšila čekajíce něco jako Ženy v pokušení, ve svém očekávání jsem ale zapomněla, že mi všechny filmy od Alice Nellis, co jsem zatím viděla, přišly strašný :D… Tenhle z toho tudíž ještě vychází docela dobře, ale žádné velké nadšení se přesto nekonalo ;-) … ...