Au Revoir, ville d'amour

Tak už vás nebudu napínat. Myslím, že je načase dovyprávět, jak to dopadlo s naší snídaní v Montmartru a koneckonců i se zbytkem naší dovolené, protože ač jsme měli pocit, že už jsme v Paříži nejmíň měsíc, uteklo to všechno jako voda a najednou tu byl poslední den. A řekněme si na rovinu, že nezačal vůbec špatně :D. Po menším váhání jsme se nakonec rozhodli, že tu snídani riskneme a něco po osmé jsme se vydali dolů do mrňavoučké jídelny, kde bylo místo sotva pro 20 lidí. Usadili jsme se tedy k volnému stolku a čekali, co se bude dít. Brzo za námi přišla nějaká černoška a dala nám na výběr čaj, čokoládu nebo kávu a za chvíli už před námi stál tác s prima snídaní. S plným žaludkem jsme usoudili, že hotel André Gill nakonec vezmeme na milost - tedy za předpokladu, že nám tuto snídani nenaúčtují nazítří při odjezdu 8-). ...

Noční Louvre

Ve středu navečer jsme vyrazili ještě jednou do Louvru, protože při naší poslední návštěvě jsme stihli sotva zlomek toho, co bychom rádi viděli. Vyjížděli jsme ze stanice metra Abbesses, která je proslulá svým slavným secesním vchodem. Krom toho se však tato zastávka může pyšnit další zajímavou kuriozitou. Na pařížském metru mě překvapilo, že vlastně není nijak zvlášť hluboko pod zemí. U této zastávky je to však jinak, protože je položena už poměrně vysoko a chcete-li se dostat dolů, čeká vás dlouhá cesta po točitém schodišti (eskalátory nečekejte 8-)). Dolů to jde ještě celkem lehce, ale v opačném směru je to skutečně jen pro fyzicky zdatné jedince. Pokud se mezi ně nepočítáte, máte ještě jednu možnost a tou je obrovský výtah, který pojme, pokud si dobře vzpomínám, takových 50 lidí. Je to docela nepříjemná tlačenice, ale nejspíš je to stále lepší, než šlapat pěšky :D… ...

Montmartre

Ve středu jsme dali našemu bydlení ve Formuli sbohem, sbalili si batohy a vyrazili na poslední 3 dny naší dovolené do Montmartru. Loučili jsme se i s naší oblíbenou pekárnou, kde už si nás za těch pár dnů stačili zapamatovat :-). Po poslední snídani jsme tedy zamířili na metro a vydali se vstříc novým zážitkům. Pokoj ve Formuli “Naše” pekárnička :-) Metro nás vyplivnulo přímo na náměstí Pigalle. Rychle jsme se zorientovali a vydali se hledat náš hotel André Gill. Od zastávky metra to bylo opravdu kousíček. Náš hotel se nacházel v mrňavé zapadlé slepé uličce a přestože měl na dveřích vylepeno, jaká různá ocenění kde získal, nás na první pohled zrovna neohromil. Na recepci nás vítaly dvě obrovské chundelaté kočky (nechaly se hned ochotně hladit a vrněly :-)) a mladá ne příliš příjemná ženská, která nás hned na úvod dostala tím, že ceny za ubytování uvedené na stránkách jsou bez DPH, takže budeme muset platit ještě pár euro navíc. Nevypsala nám ani žádný doklad o tom, že jsme to zaplatili a nad naším dotazem jen mávnula rukou, že je to oukej, že to má zapsané v knize. Ubytovat jsme se mohli až po druhé hodině, a protože bylo teprve 12, rozhodli jsme se vyrazit na ty 2 hodiny někam ven. Batohy jsme si naštěstí mohli nechat na hotelu. Radši jsme si ale samozřejmě všechny cennosti vzali s sebou, protože zatím v nás tenhle hotel ani jeho personál moc důvěry nevzbuzoval… ...

Déšť v Défense

Následující den se dosud příznivé počasí trochu pokazilo a už ráno se dalo do deště. Nám to ale nevadilo. Seděli jsme si v “naší” pekárničce, před sebou voňavou kávu a jablečnou kapsu, a kapky deště za oknem byly jen příjemnou kulisou tohoto ospalého rána. Než jsme dosnídali, mraky na obloze se zase na nějakou chvíli umoudřily a my se tak dostali k metru suchou nohou. La Défense Pro tento den jsme měli v plánu navštívit moderní “mrakodrapovou” čtvrť La Défense. Nasedli jsme tedy na linku 1 a jeli až na konečnou. Měli jsme docela problém se z této zastávky vymotat, protože to tam bylo strašně veliké, chaotické a neoznačené. Nakonec jsme zabloudili do asi největšího nákupního centra, jaké jsem kdy viděla :D, a po této zacházce se nakonec nečekaně zjevili přímo pod Grande Arche. Mně osobně se La Défense asi víc líbilo z dálky, ale je pravda, že za lepšího počasí bych to třeba hodnotila jinak. Takhle v dešti jsme toho v této čtvrti moc dělat nemohli. Chvíli jsme se procházeli pod Grande Arche a fotili, ale nakonec jsme usoudili, že bude lepší vymyslet si program někde v suchu. Vydali jsme se tedy zpátky do nákupního centra, prošli si pár obchodů a skončili v Monoprixu, kde jsme si koupili bagetu k obědu :-). Pak jsme ještě zavítali do jednoho úžasného obchůdku s domácí dekorací (tuším, že se jmenoval Maison du Monde) a chvíli se tam rozplývali nad krásnýma lampičkama a dalšíma doplňkama do bytu :-). ...

Strolling down the Elysée

Pátý den naší dovolené jsme se rozhodli strávit procházkou po profláknuté turistické trase Vítězný oblouk - Champs Elysée - Tuilerijské zahrady - Louvre. Ještě předtím nás ale čekal další pravý francouzský zážitek. Ráno jsme se cestou na metro zastavili v jedné z těch úžasných malých pekárniček, kde obsluhovala sympatická paní s červenou rtěnkou, a koupili jsme si tam k snídani 2 obrovské hrozinkové šneky. Péťa vytasil svou francouzštinu a za chvíli už jsme seděli venku na lavičce a baštili. Takovou dobrotou bych chtěla začínat každé ráno :-)! Rozhodli jsme se, že odteď tedy už žádná snídaně ze supermarketu, ale jedině čerstvé pečivo z pekárny téhle stylové Francouzky. ...

Versailles

Popravdě řečeno… do Versailles jsme jeli tak trochu z povinnosti :D. Moc se nám tam nechtělo, protože je to přece “jenom zámek”, ale když nám všichni doma tvrdili, že tam prostě musíme, rozhodli jsme se v neděli vyrazit, “ať to máme z krku”. No a co myslíte? Vyklubal se z toho ten nejkrásnější výlet a jedna z nejhezčích vzpomínek na Francii, kterou jsme si přivezli domů. Jestli budete mít někdy možnost a počasí bude přát, neváhejte jako my - Versailles je mnohem víc než “jenom zámek” :-)… ...

V centru Pompidou

…aneb co už se do minulého článku nevešlo :). Posilněni vynikajícím obědem jsme se pomalu odkulili k naší poslední zastávce - centru moderního umění, nazvaném po někdejším francouzském prezidentovi Georgesi Pompidouovi (taky vám to jméno příjde tak legrační :D?). Tato obrovská budova neukrývá jen muzeum moderního umění, ale také kinosály či knihovnu, a je tak oblíbeným místem především francouzské mládeže. O nevšedním vzhledu celé budovy jste jistě již slyšeli, a tak se nebudu opakovat a přidám pouze několik fotek. ...

Notre-Dame a první gastronomický zážitek

Na třetí den jsme si naplánovali návštěvu slavného chrámu Notre Dame a umělecké odpoledne v moderním centru Pompidou. Málem však pro nás celý den začal tragickou ztrátou :O. Na úvod vyprávění opět několik málo slov k pařížskému metru: Přestože z něj mám spíše pozitivní pocity, alespoň co se týče značení a celkově dobré orientace, samozřejmě bych našla i několik mínusů. Především je znát, že některé vlakové soupravy už hodně pamatují - jsou zastaralé, špinavé a nevzbuzují zkrátka moc důvěru. Jako větší problém bych však označila to, že metro jezdí dokonce i na můj vkus strašně rychle a na zastávkách bývá opravdu málo času na vystoupení, což bylo občas trochu stresující, zvlášť pokud byl vagón přeplněný lidmi. Přesně to se nám stalo i na zastávce Cité, kde jsme vystupovali toho dne. Doteď to nechápu, protože si vždycky kontrolujeme, jestli máme všechny věci, ale stalo se nám, že jsme při výstupu nechali na sedačce foťák, který jsme měli položený mezi sebou. Doslova na poslední chvíli, kdy už se zavíraly dveře vagónu, ho za námi vyhodila na perón dvojice Asiatek (aspoň myslím, všechno se to totiž semlelo strašně rychle). Byli jsme z toho všeho naprosto v šoku - jednak ochromeni zděšením, že jsme málem přišli o foťák, ale hlavně štěstím bez sebe, že to nakonec dobře dopadlo. Škoda, že jsme těm dobrým lidem ani nestihli poděkovat. Nejsem si úplně jistá, jestli by se nám něco takového stalo třeba v pražském metru… ...

Snídaně pod Eiffelovkou

Hned na druhý den jsme si naplánovali atrakci, bez jejíž návštěvy bychom snad ani nemohli odjet domů. Pro mnohé je možná Eiffelovka pařížským klišé, ale věřte mi, že když ji člověk vidí na vlastní oči, je to docela silný zážitek. Za krásného slunečného rána jsme vyrazili na plácek nazvaný Trocadéro. Právě tady se před vámi objeví ten slavný obrázek, který znáte z pohlednic - Eiffelovka v celé své kráse. Hned na úvod mě překvapila její velikost, představovala jsem si ji tak poloviční. ...

Seznámení s Paříží

Vím, že někteří už na tento příspěvek netrpělivě čekáte a já se stále neměla k činu. Dovolila jsem si vytvořit na blogu novou rubriku, speciálně věnovanou Francii. Stejně jako v případě mé zaoceánské cesty mám pocit, že si to tato země zaslouží. A jistě ani nemusím dodávat, že fotek i zážitků jsme si odsud přivezli celou řadu, takže vás čeká hodně článků na pokračování :-)… Cestu do Francie jsme si vysnili už dávno, původně jako odměnu za Péťovy inženýrské státnice, které se ale nakonec odehrály až koncem léta, a tak jsme Francii museli o rok odložit. Když jsem úspěšně odstátnicovala i já, prázdninovým plánem jsme si pořád nebyli úplně jistí. Brašule, kterému práce nedovolila přiletět na moje promoce, mi jako odškodné nabídnul prázdninový azyl v americké metropoli, ale všechno se to semlelo moc narychlo a my si nebyli jistí, jestli bychom to zvládli dobře naplánovat. Nakonec to okolnosti tak nějak všechno rozhodnuly za nás a my dali přecejen přednost našemu původnímu plánu - prázdninám v Paříži. Hodně nás navnadily také zážitky z BlogHýsku :-). ...