Nikos Kazantzakis - Poslední pokušení

“Slyšte svého starého rabína, přátelé, pravda je jedna: člověk musí dojít až na okraj propasti, jinak mu křídla nenarostou!” Mám za sebou poměrně hektický týden plný skvělých zážitků i zklamání. Jsem rozladěná z toho, že jsem chtěla psát diplomku svým stylem a jinak a stvořit něco originálnějšího, než těch deset šablonovitých prací, co bylo napsáno přede mnou. Bohužel se zdá, že i já se budu muset držet šablony 8-) … Proto si jdu užít tvůrčí svobodu alespoň sem na blog a hodlám strávit hezký odpočinkový víkend bez právnické literatury 8-) ! ...

Sophie Kinsellová - Báječný svět shopaholiků

Tuhle knížku jsem původně vybrala jako oddechovou četbu pro mamku do nemocnice (taky vaše mamka tak ráda nakupuje :D??), nakonec jsem se ale rozhodla také si ji přečíst a musím přiznat, že už dlouho jsem se tak nenasmála. Těžko říct, zda to bylo aktuálním rozpoložením nebo chmurným počasím za oknem, ale příběh naivňoučké Rebeccy s chorobnou zálibou v nakupování mi skutečně zlepšil náladu o sto procent. Nevím jak vy, ale já čtu na podzim vždycky hroznej brak (loni to byli Ptáci v trní) - padající listí a ranní mlha mě prostě deptá a je potřeba ten životní pesimismus vykompenzovat něčím veselým, růžovým a happyendovým :D. Odpusťte tedy mou malou brakovou glosu - třeba vám nebo někomu z vašich blízkých příjde vhod, až na vás taky padne podzimní depka :-)… ...

Nick Hornby - Dlouhá cesta dolů

Nick Hornby je dalším z mých literárních objevů tohoto léta. Ještě nevím, jestli ho zařadím mezi své oblíbené autory, ale hodlám na tomto zjištění pracovat :-)…V jeho prospěch hraje fakt, že pochází ze Spojeného království a na jeho stylu psaní je to vidět - ironie, sarkasmus i další aspekty pověstného britského humoru Hornbymu rozhodně nejsou cizí. Koneckonců už samotný námět jeho knihy Dlouhá cesta dolů může vyvolat pousmání jedině u podobně laděných jedinců - posuďte sami… ...

Jane Austenová - Anna Elliotová

Po několika dnech nabitých akcemi, školou i povinnostmi jsme konečně mohli strávit pohodový a poklidný víkend plný dobrého jídla, večerního sledování filmů/seriálů a dohánění restů. Začala jsem znovu cvičit, protože moje krční páteř to prostě vyžaduje :(, a když už jsme teda u těch restů, řekla jsem si, že bych zase mohla trochu zapracovat i na blogu. Pořád tu mám z léta nachystané nějaké literární příspěvky a samozřejmě se mi do toho vůbec nechce - tak to asi zfouknu jen tak ve stručnosti :-)… ...

Jaroslav Rudiš - Grandhotel

Jsou knížky, na které musí být nálada, abyste je pořádně docenili. Grandhotel k nim patří. Jeho podtitul “román nad mraky” docela trefně vystihuje, že člověk se musí při čtení zkusit podívat na život a na všechno, co přináší, trochu jinak…z výšky… “Někdy mám pocit, že právě tady přímo nad námi nebe krvácí. Ale možná to je jen západ slunce…” Někdy mám pocit, že právě tady přímo nad námi nebe krvácí… ...

Stieg Larsson - Muži, kteří nenávidí ženy

Ano, přiznávám, i já jsem tomuto švédskému fenoménu nakonec podlehla a Larsson si našel své čestné místo v mojí knihovničce…Na ostatních zpřátelených blozích už bylo o Miléniu napsáno víc než dost, proto bych se jako obvykle zaměřila spíš než na vylíčení děje na mé drobné osobní postřehy z četby. Hned na úvod musím říct, že jsem Larssonovu detektivku nevnímala jako dílo, od kterého se nedá odejít. Naopak jsem měla v plánu nezhltnout ji za den, ale pěkně si ji vychutnat, což se mi i povedlo - vpodstatě mě knížka přibila do křesla až tehdy, když započal “hon” na hlavníhu hrdinu - novináře Mikaela - a teprve v tu chvíli mi přišlo, že příběh konečně dostal ten správný spád. Knížku jsem většinou odkládala při nástupu zbytečných popisných pasáží, ve kterých se nic podstatného nedělo. Na druhou stranu si myslím, že je přecejen dobré přečíst knihu v kratším časovém úseku, aby člověk mezitím nepozapomněl důležité souvislosti. Jako ne příliš pozorný čtenář jsem rovněž ocenila báječné schémátko části rodokmenu klanu Vangerových, ke kterému jsem se zpočátku často vracela, protože jinak bych se v tom množství postav totálně ztrácela. ...

Ještě jednou Seifert

"…pak všechny vlny usnou pod víčky, která se zavřou, když je chceš políbit…" (Šly dvě a dvě) Vím, že už je tady té poezie docela dost, ale asi mám zrovna své poetické období O:-)… Dnes to ale bude na dlouhou dobu poslední Seifert, slibuju. Chtěla jsem jen ve zkratce napsat něco málo o sbírce, z které pochází všechny verše, kterými vás tu poslední čas zahlcuji. Výbor Venuší dát hlavu do dlaní je ukázkou toho nejlepšího ze Seifertovy lyrické milostné poezie. Je to poloha, kterou mám u něj nejradši a která mu nejspíš i nejlépe sluší. Sbírka zaujme krom obsahové stránky určitě také vtipně řešeným obalem s Venuší a především rozkošnými retro-kolážemi Martina Radimeckého. ...

Vítězslav Nezval - Živme se očima koček

"…Jsou možná země, kde je voda modravá a nebe modravé a hory modravější, a přec mou zemí navždy bude Morava, jsou možná země, kde je voda modravá, a přec mi nejsou drahé jak ta země zdejší…" (Na břehu řeky Svratky) Je to báječné být zase doma - opalovat se na zahradě obklopená hromadou knížek, grilovat, poslouchat staré desky a vařit s babi švestkové knedlíky - proto ta trocha patosu na úvod :D…A já vlastně ani nemám potřebu říkat cokoliv navíc. Je skvělé vracet se tam, kde mě vždycky s láskou čekají dva koše nevyžehleného prádla - a všichni určitě víte, jak zbožňuju žehlení O:-) !!! ...

Malá noční píseň

Vyběhly kočky vikýřem a noc je barví na zeleno. Marně jsem hledal nové jméno pro to, co nazývají snem. Pro přelud věcí nebo chvil, jenž skutečnost tvou vždycky přeční a pak se sotva uskuteční, abys ho za ni vyměnil. Pro to, co jenom ševelí a potrhá se při nárazu, jak by to bylo z lehkých gázů, vznášejících se nad čely. Co nahrne krev do tváří a o čem přemýšlejí dívky, sotva se schoulí do přikrývky a počnou šeptat polštáři. ...

Povídky o mužích

…aneb první ze dvou dárkových knížek (od Zdenči) :-). Tu druhou, kterou jsem dostala od Péti, mám zatím zavřenou v knihovně a mám dovoleno k ní pouze čichat :D - oficiálně se do ní smím začíst, až udělám zkoušku z pozemku 8-). Povídky o mužích jsem ale měla přečtené raz dva, během jednoho krásného slunečného odpoledne v parku u výstaviště. Jedná se o soubor krátkých vyprávění současných více či méně známých českých spisovatelů mužského pohlaví - jmenovitě Michala Viewegha, Petra Šabacha, Jaroslava Rudiše, Martina Reinera, Edgara Dutky, Ladislava Pecháčka, Igora Malijevského a Jana Němce. Mám-li to shrnout, příjde mi, že celkové vyznění knihy mužskému plemenu příliš nelichotí 8-) … Muži z jednotlivých příběhů vychází jako sobecká ( Biomanželka) povrchní ( Štěstí ve hře) stvoření, trosky utápějící své životní prohry v alkoholu ( Mistři světa) a oplzlíci ( Diamantová svatba). To ale nic nemění na tom, že knížka je ideálním zpestřením letního povalování u vody, a nudit se u ní určitě nebudete. Jako nejlepší povídku sbírky hodnotím Rudišovy Mistry světa, kteří jsou opravdu ze života a upřímně jsem se u nich nasmála, ikdyž mají trochu předvídatelný závěr. Zajímavým překvapením pro mě byla povídka Martina Reinera, který pro mě byl dosud neznámým autorem, ale jeho styl vyprávění i povídka samotná (přestože vyznívá ze všech příběhů nejvíc pesimisticky) mě hodně zaujaly a rozhodně bych si od něj ráda ještě něco přečetla. Ostatní povídky bych taky určitě doporučila k přečtení, jen Vieweghův úryvek z Biomanželky a koneckonců Viewegh samotný mě tak nějak nebere. Každopádně se Zdenči výběr titulu (jako obvykle) vydařil a ještě jednou za něj děkuji :-)…