Václav Havel - Dálkový výslech

“Naděje není prognostika.” Dva měsíce se mi na nočním stolku válela spousta “důležitějších” knih, knih k diplomce, kterým jsem měla dát přednost. Ale znáte to :-)… Prosím, stručně mě svými častými odkazy na Dálkový výslech nalákalo přečíst si další rozhovor Karla Hvížďaly s Václavem Havlem. Tentokrát ten “první”, z 80. let, který u nás směl oficiálně vyjít až v roce 1990. Jestliže pro mě bylo Prosím, stručně zajímavé především z toho hlediska, že mi vyplnilo spoustu mezer o české politické scéně v 90. letech, Dálkový výslech mi nabídnul přesnější náhled na samotnou osobnost Václava Havla. Kniha se chronologicky dotýká nejdůležitějších etap Havlova života - Karel Hvížďala začíná dotazy na jeho dětství a vzpomínky na Ferdinanda Peroutku či J. L. Fischera, pokračuje přes Havlův první kontakt s divadlem a mapuje divadelní situaci konce 50. let. Od Havlova působení v divadle Na zábradlí se přesouvá k jeho divadelním hrám a inspiračním zdrojům, ale dotýká se také jeho působení coby člena redakční rady časopisu Tvář v druhé polovině 60. let. Havel vzpomíná na to, jak prožíval Pražské jaro i sovětskou okupaci, na okolnosti vzniku Charty 77 a léta strávená ve vězení. Více než fakta mě ale tentokrát na celé knize zaujaly filosofické pasáže s Havlovými názory na uspořádání světa, na to, jak každý z nás tvoří dějiny.Stále znova žasnu nad jejich nadčasovou platností i nad tím, že z Havlových vzpomínek nevyznívá žádná hořkost, které by se vzhledem k tomu, jak ho komunistický režim po celý život šikanoval, nikdo nemohl divit. Úplně nejvíc mě ale dostala odpověď na otázku, jak by Havel ohodnotil sám sebe jako člověka. Mísí se v ní změť protikladů a paradoxů, neustálých pochybností o sobě samém, která na mně osobně zapůsobila hrozně sympaticky - možná proto, že já sama jsem taky věčný “pochybovač” :-). Zajímavý rozhovor, který vznikal ještě v nesvobodě a pravděpodobně ani jeden z jeho tvůrců neměl tušení, že za nějakých dvacet let se sejdou u rozhovoru znovu - za zcela jiných okolností, ale hlavně v demokratické zemi… Až zas příště potkám v knihkupectví nevychovaný teenagery, pořádně jim vyčiním :D !!! ...

Eurípidés - Médeia

„Neboť žena je tvor bázlivý a nestatečný, trne, jak jen uzří krev; však zneuctí-li jí kdo lože manželské, je krvelačná jako žádný jiný tvor.“ U antických žen ještě chvíli zůstaneme :D… Médeia tu dnes není jen tak pro zábavu, alébrž je to dílo, které jsem si vybrala k uvedení své diplomové práce na téma ženské kriminality. Příběh tu nemusíme moc rozpitvávat, ale chcete -li: Médeia je královská dcera, která zachrání vůdce argonautů Iasona a pomůže mu dosáhnout cíle námořní výpravy – zmocnit se zlatého rouna. Iason jí za to přislíbí svou lásku a odcházejí spolu se svými dvěma syny do Korintu. Iason se však po čase zamiluje do dcery korintského krále – Glauky - a hodlá Médeiu opustit. Král Kreontes ji ze strachu před jejími výhrůžkami vykáže ze země. Médeia zmítaná hněvem se rozhodne pomstít. Pošle na usmíření Glauce svatební roucho a ozdobu do vlasů, šaty se však na těle nevěsty vznítí a Glauka umírá spolu se svým otcem, který se snaží dceři pomoct. Nakonec Médeia z nenávisti k Iásonovi zabíjí i oba syny, které s ním má, aniž by Iasonovi dovolila se s nimi rozloučit, a tím dokonává strašlivou pomstu. ...

Luděk Navara, Josef Albrecht - Abeceda komunismu

Dneska jen tak v rychlosti, protože deadline se neúprosně blíží a moje aktivita se v tomto směru bohužel moc nestupňuje 8-)… Abecedu komunismu jsem si půjčovala se záměrem zakomponovat z ní nějaké informace do diplomky, abych demonstrovala, jak se legální pojetí kriminality proměňuje v čase. Nakonec jsem informace čerpala odjinud, ale přesto jsem si knížku se zájmem přečetla. Téměř každé písmeno české abecedy zde má svou samostatnou kapitolu, která se týká vždy jednoho konkrétního pojmu, a ve které se vypráví skutečný příběh - povětšinou se jedná o životní osudy “obyčejných” lidí, kteří s minulým režimem aktivně bojovali nebo se snažili před ním alespoň utéct na Západ. Díky řadě dokumentů, článků a koneckonců i vyprávění pamětníků má asi každý z nás jisté představy o tom, jak to tady za minulého režimu vypadalo, knížka však místy opravdu překvapí brutálností a šikanou, která byla vůči nepohodlným občanům v našem státě uplatňována. Kniha je doplněna bohatou obrazovou přílohou včetně kopií různých dokumentů, záznamů StB a tak dále. Z mého pohledu skutečně zajímavá, i když místy hodně drsná sbírka lidských osudů… ...

Stieg Larsson - Dívka, která si hrála s ohněm

Ježíšek vyslyšel moje prosby a nadělil mi pod stromeček druhý díl “Milénia” - taky jsem loni sekala dobrotu, žejo O:-)! Už jsem Vám říkala, jak strašně zbožňuju tlusté knížky? Tak tento díl je ještě tlustší než ten první, což je báječné, protože mi taková kniha alespoň dlouho vydrží. Dívku jsem si (velmi nezodpovědně) rozečetla ve zkouškovém a pak jsem trpěla, když jsem se učila na náročné zkoušky z financí a ze správy a nesměla jsem se na ni ani podívat. Po dosažení posledního zeleného políčka v ISu už mě ale nic neudrželo. Dívka, která si hrála s ohněm je podle mě ještě mnohem napínavější než Muži, kteří nenávidí ženy a v tomto případě připouštím, že bylo opravdu těžké od ní odcházet. Ale já prostě nejsem ten typ, co zhltne knížku na posezení, a tak jsem ji dočetla teprve teď v únoru. ...

Václav Havel - Prosím stručně

Když se na sklonku loňského roku začalo skloňovat jméno prvního českého prezidenta ve všech českých i řadě zahraničních médií, docela zahanbeně jsem zjistila, že jsem od Václava Havla (shame on me!) vlastně nikdy nic nečetla… Kdysi jsem sice měla půjčenou jakousi divadelní hru, ale zřejmě mě neuchvátila natolik, abych do ní zabředla. Když jsem pak v předvánoční tlačenici byla nechtěně svědkem rozhovoru nějakých nevycválaných teenagerů o tom, kterak “se z toho Havla můžou všeci posrat”, rozhodla jsem se, že s touto neznalostí definitivně skoncuju, abych neklesla na úroveň oněch buranů, kteří sotva něco vědí o minulém režimu, jinak by výše uvedená slova těžko mohli vypustit z úst. Netvrdím ovšem, že já mám o této epoše našich dějin nějaké rozsáhlé znalosti…koneckonců právě proto jsem sáhla do naší domácí knihovničky pro Havlův rozhovor s Karlem Hvížďalou, který nám kdysi naježil pod stromeček brašule. ...

Irena Obermannová - Tajná kniha

"…Proč neumím napumpovat kolo? Proč se v mém životě nevyskytuje někdo, kdo to umí? Mám ráda dva muže a stejně mám prázdnou duši…" Tajná kniha už byla na podzim tolikrát vláčena médii, že bych se nejraději zdržela veškerých komentářů :D… Na druhou stranu tím získala mimořádnou reklamu a já sama jsem po ní sáhla, když jsem na začátku prosince vybírala v knihkupectví nějakou novou, “ženskou”, českou a dobře se prodávající knížku pro mamku k Vánocům. V nekonečné frontě u pokladny jsem si povšimla, že naše mamka nebude zdaleka jediná, kdo na Štědrý den tuhle knížku rozbalí pod stromečkem… ...

P.G. Wodehouse - Šibal Keggs

Dalším kratičkým literárním příspěvkem je kniha Šibal Keggs od britského humoristy P.G. Wodehouse. Moc vám toho o ní asi stejně neřeknu, protože jsem ji s sebou nosila v kabelce víc jak měsíc a čítávala si vždycky po kouscích v šalině cestou do školy, případně při suplovaných hodinách životního prostředí 8-)… tudíž než jsem se dostala k další kapitole, většinou jsem mezitím zapomněla, o čem byla ta předchozí, a stejně tak jsem se ztrácela v množství postav a lordů všelijakých zvučných jmen :D. Ve stručnosti: příběh vypráví o finančním fondu, tajné sázce a mladých pánech na ženění - výtěžek z fondu však získá pouze jeden z nich. Ten, který se ožení jako poslední :-). A jakou roli tu sehraje vykutálený komorník Keggs ;-)? ...

Ivo Plaňava - Spolu každý sám (V manželství a rodině)

Tak jsem si řekla, že od zítřka začnu zase s povinnostmi… čeká mě sepsání poslední recenze (na vánoční pohádku Micimutr), diplomka a příprava na zkoušku z mezinárodního práva. Přitom mám nachystáno tolik báječných a zajímavých knížek, které bych si ráda přečetla a napsala tu o nich… Ale co se dá dělat, příští půlrok budu muset blog víc flákat, abych své studium dovedla ke zdárnému konci. Než se tedy vrhnu konečně do práce, zkusím ještě dohnat alespoň několik málo restů, které mi tu visí delší čas. ...

Viktor Dyk - Krysař

“A vaše jméno?” “Nejmenuji se; jsem nikdo. Jsem hůř než nikdo, jsem krysař.” Někomu z vás se možná při tomto úryvku vybaví muzikál Dana Landy z 90.let, jinému krátká novela od Viktora Dyka inspirovaná německou pověstí ze 13. století. Tak či tak příběh asi není třeba přliš představovat - do města Hameln přichází mladý tajemný krysař, aby místní obyvatele zbavil odporných hlodavců hrou na svou magickou píšťalu. V Hameln se seznamuje s krásnou leč zadanou dívkou Agnes, do které se okamžitě zamiluje. Příběh se přehupuje do tragické roviny ve chvíli, kdy radní města Hameln odmítají krysařovi zaplatit za vykonanou práci a Agnes otěhotní s milencem Kristiánem. Krysař je zmítán rozjitřenými city a nechává naposledy rozeznít svou píšťalu… K příběhu existuje několik alternativních závěrů, Viktor Dyk si pro svou novelu zvolil jeden z těch méně šťastných… ...

Vítězslav Nezval - Básně noci

"…Noc vyrojila zlatý úl nad sady večerů nad věžičkami katedrál a ateliérů hvězdy se třásly tropicky jak nemilostná hrana noc průvod rakví bez bubnů noc marná karavana…" (Noci) Nedělní chvilka poezie :-)… Básně noci asi není třeba představovat, je to mimořádná sbírka. Nějak dneska vůbec nemám povídavou, tak jenom dodám, že jako ukázku jsem tentokrát vybrala dva úryvky, které mám schované ještě z dob, kdy jsme se o Nezvalovi učili k maturitě. ...