Ladislav Fuks - Spalovač mrtvol

Můj první příspěvek v novém roce a hned tak morbidní téma…odpusťte, milí čtenáři :D! Má cesta k novele Spalovač mrtvol byla dlouhá a strastiplná, dlouho jsem ji totiž v knihovně nemohla ulovit (a navzdory katalogu začínám pochybovat, že ji tam skutečně vůbec mají :D)…Nedávno mi ale sama spadla do klína při vybírání vánočních dárků v Luxoru. Hned jsem přemýšlela, komu z mých blízkých by se tak mohla líbit - volba padla na bratra (černý humor jsem zdědila po něm :D), a tak jsem si ji alibisticky nesla k pokladně s dobrým pocitem, jak jsem zabila dvě mouchy jednou ranou :D…Po svátcích jsem se obklopila materiály do správního práva a potají si z bráchova pokoje přinesla Spalovače O:-)…a přečetla ho za jedno odpoledne. Je to totiž jedna z těch knížek, která se zkrátka nedá odložit, dokud ji nedočtete (já vím, že to říkám skoro o každé :D…). A pro milovníky klasického filmového zpracování je to prostě povinnost! ...

Roald Dahl - Od A do Z (1/2)

Není to tak dávno, co se na mém blogu objevila první kraťounká zmínka o britském povídkáři Roaldu Dahlovi a jeho svazku dospěláckých pohádek s lehce nemravným obrázkem na obálce ;)…Pohádky se mi opravdu moc líbily a když jsem v Praze v Luxoru zahlédla dvě barevná vydání Dahlových nejlepších povídek, docela jsem po nich zatoužila…naštěstí jsem tehdy nakupovala vánoční dárky pro ostatní a nechala jsem si zajít chuť. Ježíšek však moje tajné přání vyslyšel a obě knížky jsem záhy našla v balíčku pod naší brněnskou vánoční chvojkou :-) (tímto bych chtěla Ježíškovi moc a moc poděkovat :*!) Už když jsem je vybalila z vánočního papíru a prolistovala je (taky tak zbožňujete vůni nových knížek :-)??), byla jsem tuze nadšená, ale to se vůbec nedá srovnat s nadšením, jaké mě popadlo, když jsem se dala do čtení! Roald Dahl je prostě mistrovský vypravěč a když se do jeho povídek jednou začtete, už nemůžete přestat. Tím pádem jsem si během několika málo dní vybudovala na jeho díle takovou závislost, že jsem si musela stanovit příděl povídek na den, abych vůbec stihla přes Vánoce i něco jiného, případně nezhltnula obě knížky na posezení :D… ...

Příliš čistý sníh

Dnes přináším opět trochu Skácela, tentokrát z melancholičtějšího soudku…Vzhledem k momentální sněhové nadílce je to však příspěvek celkem akutální… Příliš čistý sníh Vždycky když padne první sníh, mráz zamkne tůně na tři zámky, zahodí klíče do studánky sekerou třikrát rubané, bývá mi smutno jako nikdy. Jako by vítr s duše svál poslední lísteček prudce bílý a všechno čisté polím dal. A zaplakal bych plný studu. Čistota jasná na polích. To tiché nebe…Jednou budu… Umřeme všichni pro ten sníh. ...

Roald Dahl - Princezna a pytlák

Dnes bych ráda přispěla alespoň krátkou glosou o knížce, která mi během včerejška zpříjemnila cestování vlakem i posezení v útulné rožnovské čajovně :-)…Roald Dahl je v literárních vodách znám především jako uznávaný mistr povídek a dětských příběhů, je např. autorem knížky Karlík a továrna na čokoládu. Tenký svazek jménem Princezna a pytlák může svým názvem navodit rovněž pohádkový dojem a vlastně to není zcela mylná představa…dva příběhy, které Dahl čtenářům v této knížce vypráví, zní skutečně na první pohled jako pohádka, neboť se odehrávají v království a figurují v nich princezny – předčítat je svým dětem bych vám ovšem asi nedoporučila :D…Námětem obou kratinkých povídek je užívání a zneužívání moci, ať už v politické či sexuální rovině (že to bude „nějaký porno“ mě Péťa upozorňoval už ve vlaku s poukazem na poněkud nemravný symbol na obálce…kterého jsem si já popravdě předtím vůbec nevšimla :D). Nakonec ale musím říct, že si kniha po celou dobu udržela jakýsi dětsky naivní nádech, možná i proto, že v každém z nás po celý život dřímá kus dítěte a hlavně touha po dobrých koncích…Krom toho, že jsou obě povídky velmi zábavně a čtivě napsané, přinášejí i překvapivá rozuzlení. Své první střetnutí s Roaldem Dahlem tak hodnotím velmi kladně a v brzké době si od něj zase něco ráda přečtu. ...

Joyce Carol Oatesová - Znásilnění

“U soudu má každý příběh dvě verze,” prohlašoval Kirkpatrick. “Tu, která vyhraje, a tu druhou.” Dá se říct, že tato cynická věta ve stručnosti vystihuje hlavní motiv milostné novely americké autorky J.C. Oatesové. Po přečtení Znásilnění budete muset dát právnické bestii Kirkpatrickovi za pravdu, ať už je jeho tvrzení jakkoliv zdrcující…Musím zdůraznit, že knížku jsem si nevybrala záměrně kvůli tématu (zaujala mě svou recenzí v tisku a v knihovně pak příjemnou velikostí do kabelky :D), ačkoliv se mi teď hodí i proto, že se tento semestr na kriminologii hodně zaměřuji. Tím spíš mě překvapila právnickou zápletkou a především detailním pohledem do psychologie obětí trestného činu. ...

Jan Skácel - Květy z nahořklého dřeva

"…Je jaro. Veselé bláto tam, kde roztál sníh. Chci mít to bláto za ušima. Zahodit vše, co o jaru vím z knih, a místo cizích očí dívat se jen svýma…" ( Chci život milovat) Hrabě mi to odpustí, dnes mu budu nevěrná. V některém z minulých příspěvků jsem ho nejspíš označila za největšího českého básníka, Jan Skácel je však potom pro mě největším básníkem moravským :-)…Nehodlám své dva oblíbence srovnávat, protože každý psal úplně jinak; Jan Skácel ale po sobě každopádně stihnul zanechat mnohem rozsáhlejší dílo, a proto může být snadnější najít si mezi jeho básněmi něco “svého”. ...

Noční obraz...

"…Mám strach z podzimu který přijde dřív než ty znova přijedeš Mám strach že se ztratíme jeden druhému…" (První vycházka) Dnes přináším na dlouhou dobu posledního Hraběte - musím si něco schovat i do budoucna, že ano… Takže naposledy malá dávka podzimní melancholie O:-) Jednou Noviny nevyjdou ve zvláštním vydání, nikdo mi s růžemi nepřijde přát. Pomlčí důstojně klasici svázaní o tom, co brzy už musí se stát. Neshoří hvězdy a nevyschnou rybníky. V ulicích nebude dechovka hrát. Kdopak si všimne? Vždyť svět je tak veliký a třeba zrovna teď má se to stát. ...

Antonio Rosmini Serbati - Komunismus a socialismus

Byť studujíc na půdě právnické fakulty, do politických debat se zásadně nepouštím, na hodinách politologie jsem si vždycky připadala poněkud nepatřičně a popravdě mě politika vlastně vůbec nebaví. Prokrastinace je ovšem tak mocná činnost, že člověka kolikrát zavede až za hranice všedních dnů 8-)…To jsem se takhle před několika dny poflakovala po domě, samozřejmě v rámci studia, a v obývákové knihovničce jsem narazila na malou červenočernou knížečku. Knihy mě celý život velice lákají a ve zkouškovém to platí dvojnásob - pokud to samozřejmě není literatura k věci 8-)…Ze zvědavosti jsem si přečetla anotaci na obálce a ta mě zaujala natolik, že jsem brožurku okamžitě zabavila a rozhodla se ji “v rámci studia” přečíst. A to i přes její politologický název 8-)… ...

Karel Čapek - Povětroň, Obyčejný život

Konečně se mi povedlo dočíst slavnou Čapkovu trilogii a musím hned na úvod konstatovat, že první dílo noetické trilogie - Hordubal - nasadil laťku hodně vysoko a zbytek knížky už ho prostě nepřekonal. Děj zde asi není potřeba zmiňovat, protože ho stejně všichni dobře znají z hodin středoškolské literatury, tudíž se asi omezím jen na pár svých dojmů z četby. Na trilogii mě obecně zaujalo, že nebyla tak úplně psaná čapkovským stylem, alespoň ve srovnání s tím, co jsem kdy od Čapka předtím přečetla. Příběh Povětroně mě obecně moc nezaujal ani jsem si z něj neodnesla žádnou větší myšlenku krom těch, které celou trilogii spojují a které jsem už zmiňovala v rubrice Úryvky u Hordubala. Obyčejný život ve mě přecejen zanechal silnější dojem, ikdyž to dlouho vypadalo jako “obyčejné” poklidné vzpomínání starého úředníka. V závěru knihy ale najednou všechno začínáme vidět z více úhlů a pohled, který se nám naskytne, je minimálně překvapivý (na mě působil téměř depresivně a byla jsem z toho nečekaného zvratu tak nějak zkroušená :D!). Na druhou stranu se mi ale líbila myšlenka, že v každém člověku se nachází více identit a záleží na tom, která v nás převáží, protože ta pak formuje náš život. Každý z nás má jakousi třináctou komnatu, kterou se snaží skrývat navenek i před sebou samým. Když ale tuhle část našeho já celý život skrýváme a potlačujeme, stáváme se někým jiným, než kým ve skutečnosti jsme, a musíme si tak klást otázku, zda skutečně známe svoji pravou tvář. Problematika možnosti lidského poznání je koneckonců tématem, na kterém celá Čapkova trilogie stojí. Poznat pravdu je totiž velmi obtížné, neboť k ní vedou různé cesty a každý z nás vkládá do takzvané “pravdy” kus sebe… ...

Jeffrey Steingarten - Nejspíš to bude tím, co jsem snědl

Dnešní článek by se spíše hodil do rubriky “Studentská kuchařka”, protože krom porce čtiva obsahuje také řádku receptů a pojednává o…no o jídle :D ! Jeffrey Steingarten je vystudovaný právník (z Harvardu ;-)) a dlouho jako právník i působil, současně však proslul jako kulinář. Přestože měl za sebou i politickou kariéru, láska ke gastronomii a psanému slovu nakonec zvítězila. Od roku 1989 píše sloupky o jídle pro americký Vogue. Ze Steingartenových jídelních esejů byla později sestavena jeho první kniha Muž, který snědl všechno(vyšla u nás před dvěma lety), která byla nominována na prestižní ceny v oblasti kulinářské literatury. Tento soubor je vpodstatě jejím pokračováním. Autor si tentokrát bere na paškál takové laskominy, jako horkou čokoládu, sýry, nejlepší bagety na světě nebo kaviár. ...