Loučení s Hong Kongem

Tři týdny utekly jako voda a před námi byl poslední den naší dovolené. Zbývalo nám už jen navštívit několik místních památek, které jsme během dne stráveného s Phyllis nestihli, utratit zbývající dolary za poslední suvenýry, a pak už jen sbalit kufry a hurá domů do Evropy… Hned po ránu jsme se vydali pěšky z našeho bytu na pobřeží Tsim Sha Tsui, kde jsme nasedli na trajekt Star Ferry a nechali se převézt na ostrov Hong Kong. Plavba na trajektu stojí neuvěřitelné 2 hongkongské dolary a v Hong Kongu má svou tradici - vždyť první trajekt na této trase vyplul již v roce 1888! Plavba trvá asi deset minut a lodě vyjíždějí prakticky jedna za druhou. ...

Macao

Připouštím, že si s líčením zbylých dní naší dovolené v Hong Kongu dávám docela na čas :-). K vyprávění už toho ale mnoho nezbývá… Na předposlední den jsme si naplánovali výlet do bývalé portugalská kolonie Macao, která je unikátní směsicí asijské a středomořské kultury, kombinující zbrusu novou a několik staletí starou zástavbu. Dnes má Macao pověst megacentra hazardních her a hovoří se o něm coby o “čínském Las Vegas”. Od Hong Kongu je dělí asi hodina cesty vysokorychlostním trajektem. ...

Květnová knihovnička

Mám radost, že po všech mých předsevzetích se tu tento měsíc konečně objevuje pořádná literární nálož. Nojo, dovolená :-) Guy Gilbert - Partnerství Pro začátek bych tu měla tento malý útlý svazeček s podtitulem " Jak uspět ve velkém dobrodružství lásky", který jsme dostali s Péťou od našeho oddávajícího k předsvatebnímu studiu :-). Autorem je francouzský vychovatel delikventní mládeže a kněz Guy Gilbert, který si klade otázku, jaký má v dnešní době smysl závazek “na celý život”. Nemůžu říct, že by mě četba nějak výrazněji zasáhla, ne se vším, co se v ní píše, můžu souhlasit, nickémě knížečku jsem si přečetla se zájmem a některé postřehy o partnerském vztahu jsou prostě trefné a stojí zato si je čas od času připomínat. ...

Květnová kosmetika

I tento měsíc jsem “zrecyklovala” několik předchystaných minirecenzí do DROGa rubriky, snad vám přijdou vhod :-)… Lak na nehty, L’Oreal Paris (odstín Eva’s Pure Red) Limitovaná kolekce rudých laků “Color riche” se vyprodávala v DMku za báječných 49 Kč, takže asi správně hádáte, že za ty peníze jsem tam tenhle kousek nemohla nechat. Jednak normálně stojí laky od L’Orealu mnohem víc a navíc červená je klasika, která nikdy nevyjde z módy. Lak krásně kryje už v jedné vrstvě, ale ze zvyku dávám dvě. Hodně mi vyhovuje i široký zakulacený štěteček, se kterým se snadno manipuluje. Schnutí je celkem rychlé, výdrž bohužel spíš podprůměrná. Rozhodně nedoporučuju lakovat např. před koupelí - při delším kontaktu s vodou se hned odlupují konečky. Podle lahvičky se může zdát, že má lak trochu schimmer, ale nalakovaný na nehtech vypadá matně. Barva je vínová s teplým červeným podtónem - zkrátka krásná klasika pro každou příležitost. Až na tu slabší výdrž můžu tenhle kousek od L’Orealu určitě doporučit! ...

Dubnová knihovnička

S časem a chutí na čtení to poslední dobou stále není valné, ale tento měsíc si konečně hodlám vzít na chvíli dovolenou a napravit všechny odložené literární resty. Tak snad začne být v literární rubrice zase trochu živo :)! Pro dnešek tedy bohužel jen dva tituly… Zbyněk Zeman - Edvard Beneš (Politický životopis) Seriál České století ve mně znovu vzbudil zájem o moderní české dějiny a potažmo i osudy politiků té které doby. Benešův životopis jsem u bráchy v knihovně objevila už před několika lety, ale teprve nyní jsem ho vytáhla s odhodláním, že si ho i přečtu. Beneš je velice záhadnou a rozporuplnou postavou v našich dějinách - na jedné straně je oslavován jako spoluzakladatel našeho státu a zkušený evropský politik, na straně druhé je mu vytýkána jeho opatrnost v období kolem mnichovské dohody i zaslepenost (či naivita) jeho představ o mezinárodní politice po skončení druhé světové války. ...

Dubnová kosmetika

Pro všechny příznivce kosmetické rubriky (pokud sem ještě někdo občas zabloudíte :) mám dnes špatnou zprávu. Rozhodla jsem se totiž rubriku DROGa uzavřít - minimálně v té podobě, v jaké existuje dnes. Hlavním důvodem je to, že mám různé plány, co se týče obsahu blogu, ale nestíhám je realizovat. Vyškrtnutím pravidelného měsíčního příspěvku bych mohla vyšetřit nějaký čas, který bych věnovala novým nápadům. Příspěvky se tu ještě nějaký čas objevovat budou, protože řadu “recenzí” mám už hotovou nebo rozpracovanou a bylo by mi líto je nepoužít, ale nové už připravovat nebudu. Snad jsem vás moc nezarmoutila a zachováte mému blogu přízeň i nadále O:-) A teď už tedy pár slibovaných recenzí… ...

Zásnuby na Lantau

Po dnu stráveném v srdci zalidněného Hong Kongu jsme zatoužili vrátit se na chvíli zase někam do přírody a okusit jeho klidnější stránku. Proto jsme v neděli vyrazili na největší z vnějších ostrovů Hong Kongu - Lantau. Lantau má téměř dvojnásobnou rozlohu než ostrov Hong Kong, přesto je řídce osídlen. Najdete zde oblasti krásné nedotčené přírody - více než polovina povrchu ostrova je chráněným krajinným parkem. Lantau je zpravidla také tím prvním, co turisté z Hong Kongu vidí - nachází se zde totiž obrovské letiště. ...

Jak jsem snědla žábu

Naše první dojmy z Hong Kongu by se daly shrnout stručně: je to takový asijský Londýn :-). Bývalá britská kolonie nezapře podobnost s evropskou metropolí, od které převzala řadu typických znaků - jezdí se tu vlevo, krom typických double deckerů tu mají dokonce i dvoupatrové šaliny a celkově je systém městské hromadné dopravy velice podobný s tím londýnským. A je tu spousta lidí. Všude. Hong Kongský double decker V sobotu ráno jsme se sešli s Phyllis, která nám představila svého přítele Longa, a všichni společně jsme se vydali na královskou snídani. A to slovo “královská” je naprosto na místě - naše snídaně se totiž nesla v duchu dim sum. Dim sum je speciální kantonské “jídlo”, které se jí jako snídaně, brunch či oběd. Skládá se z mnoha různých pokrmů, o něž se mají spolustolovníci podělit, a je to společenská událost. Pochutiny z dim sum se většinou vaří v páře v malých bambusových košíčcích a nejčastěji se jedná o různé sladké či slané knedlíčky nebo závitky. ...

Přelet do Hong Kongu

A bylo to tu! Náš poslední den na Taiwanu… Po všech těch neuvěřitelných zážitcích a krásných místech jsme měli naše putování zakončit v Lukangu. Ráno jsme si přivstali a ještě před snídaní se vydali k chrámu Longshan, který patří k největším místním zajímavostem. Longshan Temple Chrám byl postavený již koncem 18. století a je ukázkou taiwanského jižního chrámového stylu. Hned na první pohled se vymyká - není tak pestrý a zmodernizovaný, naopak si zachovává svůj svérázný zastaralý vzhled. Longshan tvoří rozsáhlý komplex, pokrývající 10.000 m². K nejvýraznějším zajímavostem patří přední horská brána, široké prohnuté střechy či jeden z nejhezčích štukových stropů na Taiwanu. ...

Cheryl Strayed - Divočina

Jsou dny tak mizerný, že to jediné, co ve vás dokáže vyvolat pocit štěstí, je vůně nové knížky. Když jsem Divočinu jednoho deštivého pondělí vybalila z bublinkové folie a prolistovala její stránky, na chvilku se mě zmocnil pocit, že je svět zase v naprostém pořádku, lidé okolo mě milí a féroví a moje práce smysluplná 8-). Cheryl se však ve svých šestadvaceti letech ocitá v o dost větším háji, než v jakém se zrovna nacházím já. Matka jí zemřela během několika týdnů na rakovinu a zbytek rodiny se jí rozpadl, svými nevěrami zničila vztah s milujícím manželem a na pokraji zoufalství začala experimentovat s heroinem. Ale protože ze dna může vést jedině cesta vzhůru, Cheryl se rozhodne svůj život jednou provždy vyřešit a vydá se na americkou hřebenovku Pacific Crest Trail. Cestu dlouhou 1770 km podniká úplně sama. Je pro ni tou nejlepší terapií a zároveň tou nejtěžší zkouškou. Přestože si připadá relativně připravená, věcí, které ji mohou překvapit a zaskočit, je víc než dost. Tváří v tvář divočině překonává svůj vlastní strach, fyzickou bolest i nepřízeň počasí. ...