Po stopách bitvy u Slavkova

Pro ty, které ani nevlídné počasí neodradí od toulání, tu dnes mám tip na malý výlet. Jak jistě víte, nedaleko Brna se roku 1805 odehrála slavná bitva. Slavkov není jediné místo, kde se můžete setkat s památkami připomínajícími tuto událost. Cílem naší cesty byl Pracký kopec, tyčící se nad obcí Prace (opravdu Prace, nikdo jim tu čárku nad a neumazal :D). Pracký kopec byl centrem slavkovského bojiště a ruské bitevní linie. Nyní zde stojí secesní Mohyla míru s hrobkou vojáků a s kaplí. ...

15.11.2012 · Toulky · Janie

3.výročí a nové projekty

Minulý měsíc oslavil můj blog neuvěřitelné třetí narozeniny! Bohužel nemám v poslední době moc čas se mu věnovat, ale věřte, že píšu pořád - jenom na jiné weby a právě o tom bych se v tomto příspěvku chtěla zmínit. V současné době můžete mé články najít také na webových stránkách magazin.dogala.cz a hrdinou.cz. Z obojí spolupráce mám velikou radost. Je to pro mě nová a veliká zkušenost a samozřejmě také výzva. Magazín DoGala S webem DoGala spolupracuji zhruba od srpna. Jedná se o stránky zaměřené na prodej vlastnoručních výrobků - tedy něco jako náš oblíbený Fler.cz :-). Pro jejich magazín píšu články o kreativním tvoření (najdete tam třeba moje návody na výrobu kofoláčků nebo květiny z krepáku), různé aktuality z této oblasti nebo třeba rozhovory s blogerkami, které se věnují právě ručním pracím a kreativním technikám. (Nejen) obyvatelům brněnské metropole pak můžu doporučit článek o místním streetartovém umělci Timovi a v našich končinách dosud poměrně neznámém hnutí Guerilla Art ;-). ...

Robert Balzar Trio, 28.10.2012, Brno

Skolila mě rýmička, a tak jsem se rozhodla dneska ulehnout, abych byla fit na zítřejší rozhovor. Ne že bych neměla co na práci, ale z postele se toho krom vyřizování emailů mnoho dělat nedá, a tak chci tenhle čas využít alespoň k dopsání několika blogových restů, co se mi tu nakupily. Začneme tedy jedním kulturním zážitkem. Řekla bych, že na koncertě jsem byla naposled tak někdy před rokem, což je strašně ostudné a musím s tím něco začít dělat! Každopádně jsem se rozhodla nadělit si letos k Vánocům jeden hudební sen a jestli to klapne, můžete tu očekávat vééélkou a zcela zaujatou recenzi :D. Podvečer státního svátku jsme se rozhodli strávit v klubu Alterna a navštívit jeden ze série jazzových koncertů. Přestože jsme přišli (na naše poměry :D) docela s předstihem, místnost už byla téměř zaplněná a byli jsme rádi, že se nám podařilo ukořistit ještě celkem slušná místa. Na druhou polovinu koncertu jsme si pak ale šli stejně stoupnout k báru, odkud jsme měli na celou kapelu mnohem lepší výhled. Nakonec se nás překvapivě sešel velice hojný počet a dalším příjemným překvapením bylo to, že v Alterně rozšířili nabídku piv, takže už jsme nemuseli ucucávat hnusné Starobrno. Celkově se mi ten večer spolu s poklidnou atmosférou koncertu strašně moc líbil a snad ho zase brzy zopakujeme. ...

Výlet do Tišnova

Po dnešních zprávách o počasí a shlédnutí snímků zasněžených Čech se ani nechce věřit, že ještě před 14ti dny jsme si užívali nádherného slunečného počasí. Já si tedy užila horského sluníčka ještě o další týden později při zcela neplánovaném zabloudění do Českého Jiřetína, ale o tomto dobrodružství třeba zase někdy jindy ;-). Dnes se zatouláme alespoň ve vzpomínkách na pravděpodobně poslední letošní výpravu - do Tišnova u Brna. Tišnov Na výlet nás vytáhla Nezdař. Bohužel se nikomu z nás nepodařilo zlanařit další výletníky, takže jsme jeli v komorním složení. Přestože jsem počítala spíš s tou horší variantou počasí a nezapomněla přibalit rukavice :D, byla jsem nakonec příjemně překvapená, že už kousek za Brnem vykouklo sluníčko a drželo se nás po celý den. Nejprve jsme se vydali vlakem do obce Hradčany (asi 20 minut od Brna), odkud jsme započali náš výstup na rozhlednu Klucanina, která je od roku 2003 dominantou Tišnova. Nejedná se o nijak náročný pochod, takže nás to zas tak moc nezmohlo. Po cestě nás zabavilo především několik tabulí naučné stezky, u kterých jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí o místní fauně a flóře :D. Vůbec celá trasa Tišnov - Klucanina je ideálním výletem pro rodiny s dětmi, které nahoře čeká dřevěné “bludiště” - sami jsme ho otestovali :D… ...

27.10.2012 · Toulky · Janie

Říjnové kosmetické vychytávky

Říjen - to už jsou pomalu Vánoce na krku, a tak jsem se rozhodla začít od tohoto měsíce zase šetřit a moc se nerozmazlovat :D. O tom, jak moc se mi to dařilo či ne, vypovídá následující článek… Dětský olej Aviril, Alpa Možná je to v této rubrice trochu nečekaný výrobek, nicméně po přečtení několika kladných recenzí na dětskou kosmetiku jsem si řekla, že i já vyzkouším něco z této dosud neprobádané oblasti. Poslední dobou se docela rozšířilo používání tělových olejů místo klasických krémů - aplikují se po sprše na ještě vlhkou kůži a výsledkem by měla být úžasně hebká pokožka. Proto jsem tedy zase po dlouhé době zavítala do kroměřížské oldschool Tety, kde jsem najisto ulovila tento modrý olejíček, který si všichni jistě dobře pamatujete z dětství. A pozor, za lidovou cenu 16 káčé - nekupte to :D! Vůni vám moc nepopíšu, pro mě je to prostě retro vůně mého dětství - jemná, krémová a sladká. Co se týče aplikace, používání oleje je trochu pracnější než používání obyčejného krému a kdo nemá rád pocit mastnoty, asi s olejem moc spokojený nebude. Do pokožky se sice olejíček poměrně rychle vsákne, ale zamaštění lahvičky a následně i poličky v koupelně se asi nevyhnete. Lahvička je navíc z hladkého skla, což mi přijde strašně nepraktické, protože mastné sklo klouže v ruce mnohem víc než mastný plast. Při své šikovnosti počítám s tím, že se mi brzo podaří skleničku rozflákat 8-)… Co se týče hydratace a hebkosti pokožky, připadá mi výsledek vpodstatě stejný, jako kdybych se namazala krémem. Suma sumárum tedy tento olej není špatná alternativa k tělovému mléku, na druhou stranu manipulace s ním může být pro někoho otrava. I já už jsem docela zpohodlnělá a nejspíš se na zimu přecejen zase vrátím k nějakému hutnému tělovému mléku :-). P.S. Přikládám fotku z Heuréky, protože moje lahvička byla už po druhém použití naprosto zmaštěná a nefotogenická 8-) ...

Jiří Žák - Kdyby nám Paříž vyprávěla

V literární rubrice je zase mrtvo a zdá se, že tento stav ještě nějaký čas potrvá, protože v poslední době pročítám častěji než knihu spíš svou mailovou schránku 8-). Nedávno se mi ale podařilo přelouskat toto zajímavé povídání o Paříži, které jsem si s sebou naivně vzala na dovolenou a nakonec na nějaké čtení samozřejmě nebyl vůbec čas. Zpětně si myslím, že je mnohem lepší si tuto knížku přečíst až na zpáteční cestě, kdy většinu míst, o kterých vypráví, už znáte z vlastní zkušenosti. Rozdělena je do 10 tematických kapitol (pařížské ulice, mosty, náměstí, divadla, parky, kostely, hřbitovy, kavárny, ateliéry a metro), z nichž se dozvíte spoustu zajímavostí, které v obyčejném průvodci nenajdete. Nicméně na můj vkus se občas zabíhá do příliš velkých podrobností, zejména co se týče pařížské historie - ikdyž chápu, že nadšenec to naopak přivítá. Možná vůbec nejvíc mě zaujala kapitola poslední, ve které se vypráví o tom, jak vznikalo pařížské metro a s jakými úskalími se při jeho stavbě museli Pařížané potýkat. Jiří Žák napsal o Paříží ještě další dvě pokračování - a pokud máte cestu do Brna, ve Vaňkovce u Dobrovského mají druhý díl zrovna v akci asi za pade - no nekupte to ;-)! ...

Bramborový koláč s mrkví

Už dlouho mě lákaly slané koláče a když jsem v Ona Dnes narazila na sbírku tematických receptů, rozhodla jsem se, že některý z nich vyzkouším. Na tento bramborový koláč budete potřebovat: 800g brambor 3 střední mrkve 1 menší cibuli 4 lžíce oleje 1 lžičku sušeného tymiánu 4 vejce 200ml smetany na šlehání 1 zakysanou smetanu 100g slaniny sůl, pepř 1. Brambory omyjeme, oloupeme, nakrájíme na kolečka a 6 minut povaříme v lehce osolené vodě. Brambory slijeme a necháme vychladnout. Mrkev oškrábeme a šikmo pokrájíme na podlouhlé plátky. Cibuli nasekáme a na dvou lžících oleje osmahneme, přidáme plátky mrkve, promícháme a několik minut dusíme. Okořeníme sušeným tymiánem. ...

Au Revoir, ville d'amour

Tak už vás nebudu napínat. Myslím, že je načase dovyprávět, jak to dopadlo s naší snídaní v Montmartru a koneckonců i se zbytkem naší dovolené, protože ač jsme měli pocit, že už jsme v Paříži nejmíň měsíc, uteklo to všechno jako voda a najednou tu byl poslední den. A řekněme si na rovinu, že nezačal vůbec špatně :D. Po menším váhání jsme se nakonec rozhodli, že tu snídani riskneme a něco po osmé jsme se vydali dolů do mrňavoučké jídelny, kde bylo místo sotva pro 20 lidí. Usadili jsme se tedy k volnému stolku a čekali, co se bude dít. Brzo za námi přišla nějaká černoška a dala nám na výběr čaj, čokoládu nebo kávu a za chvíli už před námi stál tác s prima snídaní. S plným žaludkem jsme usoudili, že hotel André Gill nakonec vezmeme na milost - tedy za předpokladu, že nám tuto snídani nenaúčtují nazítří při odjezdu 8-). ...

Noční Louvre

Ve středu navečer jsme vyrazili ještě jednou do Louvru, protože při naší poslední návštěvě jsme stihli sotva zlomek toho, co bychom rádi viděli. Vyjížděli jsme ze stanice metra Abbesses, která je proslulá svým slavným secesním vchodem. Krom toho se však tato zastávka může pyšnit další zajímavou kuriozitou. Na pařížském metru mě překvapilo, že vlastně není nijak zvlášť hluboko pod zemí. U této zastávky je to však jinak, protože je položena už poměrně vysoko a chcete-li se dostat dolů, čeká vás dlouhá cesta po točitém schodišti (eskalátory nečekejte 8-)). Dolů to jde ještě celkem lehce, ale v opačném směru je to skutečně jen pro fyzicky zdatné jedince. Pokud se mezi ně nepočítáte, máte ještě jednu možnost a tou je obrovský výtah, který pojme, pokud si dobře vzpomínám, takových 50 lidí. Je to docela nepříjemná tlačenice, ale nejspíš je to stále lepší, než šlapat pěšky :D… ...

Truman Capote - Snídaně u Tiffanyho

Mým dalším příspěvkem do čtenářské rubriky bude krátká novela Snídaně u Tiffanyho. O tom, že se skutečně jedná o dílko nevelkého rozsahu, svědčí i fakt, že jsem dobrou půlku knížky stihla přečíst v čekárně u zubaře :D. Možná i tento negativní start zapříčinil, že se mi novela nijak zvlášť nelíbila. Pokud navíc znáte stejnojmenný film s božskou Audrey Hepburn, jistě mi dáte za pravdu, že takový výkon se jen těžko překonává. Filmová Snídaně u Tiffanyho je zábavná a má spád, který jsem já osobně v knížce postrádala. ...