“Fantazie nemá hranice…”

Co se vám vybaví, když se řekne “film mého dětství”? Pro mě je to jednoduchá otázka. “Nekonečný příběh” je jedním z vůbec prvních filmů, na které si pamatuju. Strýc nám ho pouštěl na videu v době, kdy tahle technika (stejně jako my s bráchou :D) byla téměř ještě v plenkách. Video u strýca, to pro nás byl vždycky velký zážitek! Zejména tenkrát, když nám pustil film “Panna a netvor” od Juraje Herze a já s brekem utekla :D! Strýc nás holt zoceloval už odmala - bůhví, odkud pramení má láska k hororům 8-) …

Ale zpět k filmu. Přestože “Nekonečný příběh” místy také nepůsobí moc jako pohádka (viz. Atréjův boj s Gmorkem nebo scéna v bažině), v dětství jsem to tak nikdy nevnímala - bylo to hlavně veliké dobrodružství. Věřím, že děj filmu všichni dobře znáte, takže jen tak ve stručnosti: Hlavním hrdinou příběhu je malý chlapec Bastien, snílek, který se vyrovnává se smrtí své maminky a ve škole ho šikanuje parta kluků. Není divů, že raději utíká do říše knížek a snů. Jednou v antikvariátu narazí na kouzelnou knihu - “Nekonečný příběh”. Pouští se do čtení o říši Fantazie, která je ohrožena Nicotou a hrozí jí záhuba. Rozpínavosti Nicoty má zabránit bojovník Atréj, ale to se mu podaří jen tehdy, pokud přivede lidské dítě, které dá vládkyni Fantazie nové jméno…

Ano, jedná se pravděpodobně o jediný můj životní kontakt s žánrem fantasy 8-). Na ČSFD je “Nekonečný příběh” zařazen mezi třístovku nejlepších filmů a při pročítání komentářů jsem jen souhlasně pokyvovala hlavou. Vpodstatě celá jedna generace označuje tento snímek za kultovní, za nejlepší fantasy, za “film svého dětství”. Přestože v době jeho vzniku (r.1984) nebyly filmové triky zdaleka na takové úrovni jako dnes. Přestože dodneška byla natočena celá řada hezkých výpravných pohádek od Narnie až po Harryho Pottera. Hlavní myšlenku o obrovské síle dětské fantazie a knížek, které vás doslova pohltí, totiž dodneška nikdo tak hezky nezpracoval. (A pokud někdo o takovém filmu víte, sem s ním.) Nezanedbatelnou roli zde hraje také úžasná hudba - bez ní by zážitek z “Nekonečného příběhu” byl jen poloviční. Titulní melodie, ze které se stal v 80. letech obrovský hit, hovoří za vše.

Tak, a teď se přiznejte, kdo z vás si myslel, že Falco je létající pes a chtěl ho mít doma? Kdo z vás plakal, když Artax zahynul v bažině? Kdo z vás si hrozně přál řetízek s Aurynem (a dodneška po něm vduchu touží, ale nikdy by to nepřiznal :D)? Kdo z vás si při téhle písničce vždycky vzpomene, že každý život může být pohádkou, nikdy nekončícím příběhem…?