SPORT Life, 12.11.2011, Brno - Výstaviště

Než se pustím do psaní recenze na další biják, chci se ještě ve zkratce vrátit k minulému víkendu, který byl nabitý zajímavými akcemi. Jednou z nich byla i výstava SPORT Life, na kterou nás nalákal především cestovatelský festival “Cyklocestování”. Na tyhlety akce chodím moc ráda nasávat cizí zážitky a snít o tom, jak třeba jednou sama někam vyrazím :-)…vždycky si pak musím hned přečíst nějaký cestopis :D… Festival nám doporučil Míša D., a protože jsme na sobotu ještě neměli žádný program, rádi jsme se připojili. Sešli jsme se přesně v poledne s dostatečným předstihem, abychom stihli najít sál Morava - já jsem na výstavišti vždycky totálně ztracená :D. Ve 12:45 začínala první přednáška, která nás zajímala, takže jsme ještě honem vyplnili lístky do tomboly a šli si hledat místo. Přednášku s názvem “14 let na kole kolem světa” vedli manželé Francoise a Claude Hervéovi a asi snadno uhodnete, o čem byla řeč :-). Roku 1980 se tento pár rozhodl, že na bicyklu procestuje celý svět. Původně 5ti letá výprava se protáhla na dlouhých 14 let, během kterých Hervéovi dokonce počali dcerku Manon :D. Po návratu z cest pak o svých dobrodružstvích napsali knihu “Na kole kolem světa”, která byla přeložena i do češtiny. O účasti Hervéových na festivale se uvažovalo už dříve, ale teprve letos to vyšlo, takže jsme byli přítomni české premiéře jejich prezentace. Doufali jsme, že se na nás usměje štěstí a knížku vyhrajeme v tombole, ale (jako obvykle :D) nic… Rozhodli jsme se tedy po festivale projít stánky a zkusit ji někde koupit. A tentokrát se na nás štěstí usmálo, protože jsme našli nejen stánek s posledními pár výtisky, ale navíc přímo u něj stáli Hervéovi, a tak jsme si odnášeli knížku navíc i s krásným věnováním :)!!! ...

Taje TAJe

Čtvrteční návštěva indické restaurace TAJ mě inspirovala k založení nové gurmánské rubriky, do které bych chtěla psát něco jako krátké “recenze” na (především) brněnské podniky, kavárny, hospody atd., které jsem navštívila a které bych mohla doporučit i vám. S návrhem “gurmánských čtvrtků” přišel Žánek a hned na úvod jsme začali pěkně “zvostra” a vyrazili do asi nejznámější indické restaurace v Brně s názvem TAJ :-)… TAJ najdete přímo v centru Brna na ulici Běhounská (kousek od Veselé Vačice) a určitě ho nepřehlédnete. Restaurace se nachází v patře a je docela hezky a stylově zařízená. Tentokrát jsme s Péťou výjimečně někam přišli včas a trochu trapně jsme se usadili k obrovskému stolu, který byl pro nás zarezervovaný, a vyčkávali příchodu ostatních. Nakonec se nás sešlo sedm odvážlivců a myslím, že pro většinu to bylo první setkání s indickou kuchyní. ...

Nikos Kazantzakis - Poslední pokušení

“Slyšte svého starého rabína, přátelé, pravda je jedna: člověk musí dojít až na okraj propasti, jinak mu křídla nenarostou!” Mám za sebou poměrně hektický týden plný skvělých zážitků i zklamání. Jsem rozladěná z toho, že jsem chtěla psát diplomku svým stylem a jinak a stvořit něco originálnějšího, než těch deset šablonovitých prací, co bylo napsáno přede mnou. Bohužel se zdá, že i já se budu muset držet šablony 8-) … Proto si jdu užít tvůrčí svobodu alespoň sem na blog a hodlám strávit hezký odpočinkový víkend bez právnické literatury 8-) ! ...

(Rozpačité) Perfektní dny českých žen

No a aby toho růžovýho kýče nebylo málo, na tento týden jsme měli vyrazit do kina na nejnovější počin Alice Nellis - docela jsem se na to těšila čekajíce něco jako Ženy v pokušení, ve svém očekávání jsem ale zapomněla, že mi všechny filmy od Alice Nellis, co jsem zatím viděla, přišly strašný :D… Tenhle z toho tudíž ještě vychází docela dobře, ale žádné velké nadšení se přesto nekonalo ;-) … ...

Sophie Kinsellová - Báječný svět shopaholiků

Tuhle knížku jsem původně vybrala jako oddechovou četbu pro mamku do nemocnice (taky vaše mamka tak ráda nakupuje :D??), nakonec jsem se ale rozhodla také si ji přečíst a musím přiznat, že už dlouho jsem se tak nenasmála. Těžko říct, zda to bylo aktuálním rozpoložením nebo chmurným počasím za oknem, ale příběh naivňoučké Rebeccy s chorobnou zálibou v nakupování mi skutečně zlepšil náladu o sto procent. Nevím jak vy, ale já čtu na podzim vždycky hroznej brak (loni to byli Ptáci v trní) - padající listí a ranní mlha mě prostě deptá a je potřeba ten životní pesimismus vykompenzovat něčím veselým, růžovým a happyendovým :D. Odpusťte tedy mou malou brakovou glosu - třeba vám nebo někomu z vašich blízkých příjde vhod, až na vás taky padne podzimní depka :-)… ...

Dům z pevných cihel

K dnešní recenzi na film Dům vám můžu jako bonus přihodit jednu veselou historku - ne z natáčení, ale z kinosálu 8-). Jednoho krásného dne jsem se vydala do Špalíčku shlédnout pátý snímek tohoto semestru, abych o něm mohla napsat glosu pro rozhlasové vysílání. Koupila jsem si lístek, uvelebila se v sále a začaly běžet upoutávky…po prvních pěti minutách vypadl zvuk…po dalších pěti minutách si toho konečně někdo všimnul… a technik si vyžádal na opravu dalších deset minut…po dvaceti minutách neúspěšného opravování nám přišla uvaděčka poraženě sdělit, že technika je silnější než my a nabídnula nám, že můžeme jít do jiného sálu na Muže v říji anebo si jít na pokladnu vyplatit zpátky peníze. Nakvašeně jsem využila druhé možnosti a bručela si cosi o tom, kdo mi vrátí můj drahocenný čas, který jsem tu vyplýtvala. Protože jsem ale byla skutečně naladěná na kino a navíc jsem měla tak nabitý týden, že bych neměla čas snímek shlédnout v jiný den, vydala jsem se kvapem do Olympie, abych stihla promítání v 15:40. To už naštěstí proběhlo bez obtíží, pominu-li vtěrného prodavače lístků vyzvídajícího, proč jdu na film sama a zda se nebudu sama bát ( Dům je drama, ne horor 8-) )… Na semináři jsem se pak dozvěděla, že stejný problém s promítáním ve Špalíčku měli i ostatní mí spolužáci, ačkoliv vyrazili do kina v jiný den. Měla jsem vlastně ještě štěstí, že zvuk vypadnul hned při upoutávkách - jiný kolega hodil do placu zkušenost, kdy se technická závada projevila až v závěru a konec filmu si tak musel vpodstatě domyslet :D…No, co na to říct - asi špatná aura :D… ...

Říjnové úlovky

Tenhle měsíc skoro nic O:-) - Vánoce se blíží, stipendium daleko - tož šetřím :D! Samozahřívací maska HaM se středomořským jílem a vanilkovými ovocnými výtažky - tento měsíc jsem se rozhodla otestovat samozahřívací masku - usoudila jsem, že v tom podzimním marastu nějaké to zahřátí bodne. Upřímně řečeno jsem ale v tomto speciálním efektu nenašla moc zalíbení. Po nanesení na obličej chvíli opravdu cítíte, jak se vám pokožka prohřívá a pálí - mně to ale bylo popravdě spíš nepříjemné :(. Dále mi docela vadilo, že maska má dost lepivou konzistenci, takže se špatně nanáší a roztírá na pleť. Naopak příjemný plusem pro mě - jakožto odpůrce vanilky - byla vůně, která mi bůhvíproč připomněla takové ty polské karamelky :D. Ani čistící účinky mě tentokrát moc nenadchly a to jsem testovala za stavu mastnější pleti, kdy by výsledky mohly být vidět tím spíš…no, pro mě tedy vcelku zklamání :(. Pro tuhle masku už si do HaMka určitě nepůjdu. ...

Ponurá poetika pod kopyty Turínského koně

Ano, konečně tu máme tu dlouho očekávanou analytickou recenzi na Turínského koně :D… A popravdě - byl to děs, nekoukejte na to! Možná z mojí recenze budete mít jiný pocit, ale jistě chápete, že jsem tam nemohla napsat, že jsem půlku filmu prospala a tu druhou strávila myšlenkami na tisíc dalších věcí :D… K artovým filmům mám rozhodně spíš pozitivní vztah, ale tohle jednoduše nebyl můj šálek čaje. Už jen ta hudba vám vystačí na pořádnou depku a vzhledem k momentálnímu ročnímu období, kdy je prakticky celý den tma, vám můžu doporučit milion lepších filmů, z kterých si nebudete chtít hodit mašli :-) … Stanovený rozsah (9000 znaků) jsem tentokrát nesplnila, ale když jsem se včera dívala do odevzdávárny, zjistila jsem, že se to nepovedlo skoro nikomu - i tak za to ale asi budou nějaký body dolů. ...

Rodina je základ státu: nová česká road-movie nebo tvrdá realita?

Tento týden jsem se za bijákem musela trmácet až do Olympie, ale vůbec toho nelituju, protože se mi tak nějak hezky trefil do vkusu. Opět jsem si užila poloprázdného sálu a vůbec se mi to chození do biografu o samotě začíná docela líbit :-)… Na programu bylo české rodinné drama Rodina je základ státu a recenze se tentokrát psala do internetového deníku typu aktualne.cz. Zase jsem se musela trochu potýkat s rozsahem, ale nakonec se mi po menších úpravách snad podařilo vtěsnat tam všechno, co jsem chtěla. A jestli se náhodou někdo těšíte na další recenzi, tak se netěšte, protože to bude Turínský kůň a už dvakrát jsem u toho usnula 8-)… ...

Joe Bar Blues Street, Hudební Sklep - Brno, 30.9.2011

Už dlouho Péťovi slibuju zaznamenání této nezapomenutelné akce a jelikož zrovna trávím několik zevlovacích dnů v KM, usoudila jsem, že bych se konečně mohla pustit do něčeho užitečného O:-)… Kapelu Joe Bar Blues Street snad nemusím představovat, psala jsem tu o nich zhruba před rokem, když jsme poprvé navštívili jejich brněnský koncert na Staré Pekárně. Ani letos jsme si pochopitelně jejich návštěvu v moravské metropoli nemohli nechat ujít! Celý den jsme pojali ryze kulturně. Nejprve jsme si s Péťou zašli do kina na Aloise Nebela a poté jsme se vydali na Dvořákovu přemluvit k návštěvě koncertu další bluesomily. Bohužel jsme tentokrát nepochodili (týden byl velmi náročný na akce i na finance :D) a museli jsme tedy vyrazit do Hudebního sklepa sami dva. Zpočátku to vypadalo, že sami dva taky zůstaneme po celý večer :D… Přestože jsme dorazili s mírným zpožděním, ve Sklepě krom barmanky a štelující se kapely nebyla ani noha :O. Dali jsme si tedy první rozehřívací pivko, vybrali si stůl a prohlédli si prostory Hudebního sklepa. Mezitím ještě dorazila menší skupinka fanoušků z Valmezu a koncert mohl začít. ...